UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA
Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením kdysi a dnes
Bakalářská práce
Šárka Chvátalová
Vedoucí práce: Mgr. Marie Ortová Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce
Praha 2014
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením zpracovala samostatně a použila jen literaturu a internetové zdroje uvedené v seznamu literatury. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům.
V Praze dne 31. 3. 2014
Šárka Chvátalová
2
CHVÁTALOVÁ, Šárka. Pracovní příležitosti osob se zrakovým postižením kdysi a dnes. Praha, 2014. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze.
Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Jsou zde popsány základní údaje o cílové skupině osob se zrakovým postižením a dalších souvisejících pojmech. Práce je věnována rovněž historickým přístupům a vybraným událostem ve vztahu k pracovnímu uplatnění zrakově postižených osob. Dále jsou popsány současné příležitosti pracovního uplatnění v České republice a instituce, které tomu napomáhají. Klíčová slova: osoby se zrakovým postižením, pracovní uplatnění, instituce podporující osoby se zrakovým postižením, pracovní rehabilitace, podporované zaměstnávání Summary This bachelor thesis is focused on the employment of persons with visual disabilities. There are described basic information about the target group of people with visual impairments and other related terms. Work is also focused on historical approaches and selected events in the context of employment of persons with visual disabilities. In this thesis are also described current employment opportunities in the Czech Republic and the institutions that support it. Keywords: people with visual disabilities, employment, institutions which support people with visual disabilities, work rehabilitation, supported employment
3
Poděkování Mé poděkování patří Mgr. Marii Ortové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala.
4
Obsah Úvod .......................................................................................................... 7 1. Člověk se zrakovým postižením, pracovní uplatnění a další pojmy..... 9 1.1
Charakteristika a klasifikace zrakového postižení......................... 9
1.2
Specifické potřeby osob se zrakovým postižením ...................... 12
1.3 Pojem „práce“ a význam pracovního uplatnění pro člověka s postižením ......................................................................................... 13 1.4
Zaměstnání v souvislosti se ztrátou zraku v pozdějším věku...... 14
1.5
Pracovní rehabilitace .................................................................. 16
1.6
Pracovní integrace ...................................................................... 17
1.7
Nezaměstnanost osob se zrakovým postižením ......................... 17
1.8
Profesní vzdělávání .................................................................... 18
1.9
Závěr........................................................................................... 19
2. Historický přehled .............................................................................. 20 2.1
Historie péče o osoby s postižením – přístupy............................ 20
2.2
Podpora pracovního uplatnění – vybrané historické události ...... 22
2.3 Podpora zaměstnávání osob se zrakovým postižením na území Československa ................................................................................... 25 2.4
Shrnutí ........................................................................................ 27
3. Současné možnosti pracovního uplatnění v České republice ........... 29 4. Instituce napomáhající při pracovním uplatnění osob se zrakovým postižením ............................................................................................... 35 4.1
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) .... 35
4.1.1 Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. .................................................................................... 37 4.1.2 TyfloCentrum ............................................................................ 39 4.2
Klárův ústav ................................................................................ 41
4.3
Karko - výrobní družstvo nevidomých ......................................... 43
4.4
Shrnutí ........................................................................................ 44
Závěr ........................................................................................................ 45 Seznam použitých zdrojů ......................................................................... 47 Literární zdroje ...................................................................................... 47 Internetové zdroje ................................................................................. 49 Videodokumenty ................................................................................... 50
5
Legislativní dokumenty ......................................................................... 50
6
Úvod Práce se věnuje tématu zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Tato idea vznikla především na základě mé praxe v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina, o.p.s., kde jsem se poprvé dostala do úzkého kontaktu s touto cílovou skupinou, na jehož základě jsem se začala více zajímat o potřeby zrakově postižených osob. Výše zmíněná instituce, která prozatím funguje pouhých dvacet let, vytváří pracovní příležitosti pro okruh lidí, který dost možná existenci podobných zařízení v minulosti postrádal. Tato myšlenka mě přivedla k nápadu zabývat se uplatněním na trhu práce a organizacemi, které podporují nevidomé lidi zařadit se do pracovního procesu. Cílem práce je zachytit a popsat současné příležitosti pracovního uplatnění osob se zrakovým postižením v České republice, které instituce tomu napomáhají, jaké jsou podmínky pro pracovní uplatnění upravené státem v porovnání s tím, jak společnost k této problematice přistupovala v historii. Předmětem mé bakalářské práce není věnovat se jednotlivým druhům řemesel, která mohou lidé se zrakovým postižením vykonávat, ani nevidomým osobnostem, které se navzdory svému postižení prosadily v mnoha rozmanitých oborech, protože bychom se tímto omezili na pouhý výčet, který je již mnoha různými způsoby zpracován jinými autory, a tato práce by tak postrádala jakýkoliv smysl. Informace uvedené v této práci vycházejí z odborné literatury, legislativních dokumentů a webových stránek, ze kterých jsou čerpány převážně informace o institucích a organizacích. Práce obsahuje pouze teoretickou část, která popisuje fakta o dané problematice. Práce je členěna do čtyř kapitol. V první kapitole je stručně charakterizováno zrakové postižení a jeho klasifikace, aby bylo jasné, které cílové skupině se práce věnuje, dále specifické potřeby této cílové skupiny ve vztahu k pracovnímu uplatnění. Dále je zde popsán význam práce pro člověka s postižením a zaměstnání ve spojitosti s člověkem, který přišel o zrak až v pozdějším věku. Rovněž se věnuji pojmům, kterými 7
jsou pracovní rehabilitace, pracovní integrace, profesní vzdělávání, a také tomu, jak vysoká je míra nezaměstnanosti osob se zrakovým postižením a z jakého důvodu tomu tak je. Druhá kapitola obsahuje přehled přístupů společnosti k lidem s postižením a vybrané historické okamžiky, které dávají možnost nahlédnout na přístup společnosti k zaměstnávání nevidomých osob v minulosti. Třetí kapitola se zabývá současnou legislativou, která upravuje podmínky zaměstnávání osob se (zrakovým) postižením v České republice. Popisuje, jaké jsou možnosti pracovního uplatnění, které služby poskytuje úřad práce, některá jejich negativa atd. V poslední kapitole jsou uvedeny klíčové organizace či instituce, které pomáhají nevidomým jedincům k integraci do pracovního procesu.
8
1. Člověk se zrakovým postižením, pracovní uplatnění a další pojmy
První kapitola této práce je zaměřena především na obecné informace o osobách se zrakovým postižením. Představuje osobnost nevidomého a jeho handicap. Poté následuje rozdělení, tedy klasifikace zrakového postižení, aby bylo zřejmé, že zrakové postižení má mnoho různých podob, které je třeba rozlišovat. V kapitole je dále popsáno, jakou roli hraje ztráta zraku v pozdějším věku v oblasti zaměstnávání. Kapitola se věnuje také pojmům, které souvisejí se zaměstnáváním a kterými jsou pracovní rehabilitace a integrace. Dále se zaměřuje na míru a důvody nezaměstnanosti osob se zrakovým postižením a profesní vzdělávání, které může pomoci k lepšímu pracovnímu uplatnění. Tyto elementární informace o osobách se zrakovým postižením jsou základním stavebním kamenem pro chápání problematiky zaměstnávání a přístupu společnosti k pracovnímu uplatnění těchto osob. 1.1 Charakteristika a klasifikace zrakového postižení Považuji za nezbytné tuto práci uvést informacemi o zrakovém postižení, které pomohou lépe pochopit problematiku dané cílové skupiny. Zrak bychom totiž mohli považovat za jeden z nejdůležitějších smyslů pro člověka. Je využíván při získávání až 90% všech informací. Za osobu se zrakovým postižením není však považován každý, u koho se vyskytne zraková vada. Někteří lidé využívají brýle či kontaktní čočky, jež jsou dostatečnou korekcí jejich snížených zrakových schopností. Projevy takového zrakového omezení nejsou tedy příliš významné. Pokud ale běžná korekce nepostačuje a zraková vada člověku způsobuje komplikace v běžných každodenních činnostech, je možné diagnostikovat zrakové postižení určitého stupně. 1 Dle druhu a typu zrakové vady jsou využívány různé kompenzační pomůcky. Informace o druhu postižení jsou důležité též v souvislosti se zaměstnáváním. Například je rozdíl v tom, zda je 1
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 59. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333.
9
člověk schopen číst černotisk, nebo mu zrakové postižení umožňuje čtení pouze pomocí Braillova (hmatového) písma. O. Čálek ve svých skriptech uvádí, že společnost je tzv. „vizuocentrická“, tedy zaměřená na využívání zraku, zatímco ostatní způsoby a možnosti smyslového vnímání ustupují do pozadí. 2 Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že porucha zraku či jeho úplná absence velmi ovlivňuje život jedince hned v několika rovinách, kterými jsou vývoj člověka, sebeobsluha, pohyb a prostorová orientace, vztahy, komunikace, vzdělávání a pracovní uplatnění, trávení volného času atd. Příčinou poruchy zraku je celá řada onemocnění či úrazů. Některé z těchto postižení jsou progresivní, takže postižený ztrácí zrak postupně. Při částečném postižení zraku může být zhoršena ostrost zraku, omezeno zorné pole, porušeno prostorové vidění, porušeno vnímání barev nebo vidění za šera. 3 Zraková postižení se mohou klasifikovat dle různých kritérií a do mnoha kategorií. Zvolila jsem zde klasifikaci dle Světové zdravotnické organizace (WHO), která je považována za kompromis mezi medicínským a speciálně pedagogickým přístupem. 4 WHO dělí zrakové postižení na střední slabozrakost, silnou slabozrakost, těžce slabý zrak, praktickou nevidomost a úplnou nevidomost. Toto postižení lze rozdělit do tří hlavních skupin, a to slabozrakost, zbytky zraku a nevidomost. Ve své práci se převážně budu věnovat cílové skupině, která je klasifikována jako úroveň čtyři a pět, jedná se tedy o osoby prakticky nevidomé a úplně nevidomé.
ČÁLEK, Oldřich, Zdeněk HOLUBÁŘ a Josef CERHA. Vývoj osobnosti zrakově těžce postižených: určeno pro posl. fak. pedag. 2. vyd. Praha: SPN, 1991, s. 9. ISBN 80-7066341-3. 3 VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 185. ISBN 8024607085. 4 VALENTA, Milan, 2003 cit. dle SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 62. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 2
10
1. Střední slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1 2. Silná slabozrakost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2 3. Těžce slabý zrak a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postižení 3 b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů 4. Praktická nevidomost zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4 5. Úplná nevidomost ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5
Zdroj: Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR
11
1.2 Specifické potřeby osob se zrakovým postižením V souvislosti se zaměstnáváním nevidomého člověka bychom především měli vycházet z jeho potřeb. Nejprve se zaměříme na potřeby osobnosti, tedy takové, které jsou stěžejní pro psychiku člověka se zrakovým postižením. J. Jesenský uvádí: „Většina zrakově postižených nepotřebuje, aby o ně někdo pečoval, ale aby byly spolehlivě zabezpečeny služby a opatření, které vytvářejí podmínky rozvoje nezávislé nebo minimálně závislé, emancipované osobnosti zrakově postiženého, které umožňují překonat nebo předcházet a vyloučit zrakovou efektivitu – minimalizovat handicap a docílit, aby se kvalita života zrakově postižených vyrovnala kvalitě života normálně vidících.“ 5 Pokud bychom se zaměřili na konkrétní potřeby nevidomých osob, které je důležité zohledňovat právě při vytváření pracovních podmínek, je především podstatné zmínit několik hlavních bodů: •
umožnit nevidomému používat smysly (především hmat a sluch), kterými kompenzují zrakový handicap - respektive vytvořit takové podmínky, aby těchto smyslů mohl využívat;
•
vytvořit bezpečné pracovní prostředí (včetně bezpečného pohybu po pracovišti) zohledňující zrakový handicap;
•
umožnit
využívání kompenzačních
pomůcek
(např.
zvukové
výstupy, Braillovo písmo, atd.). 6 Kompenzační pomůcky hrají pro člověka s tímto handicapem důležitou roli rovněž při výkonu povolání a zaměstnavatel by měl jejich užívání nejen respektovat, ale také tyto pomůcky též poskytnout, pokud jsou potřeba k výkonu povolání či k usnadnění orientace na pracovišti. Základní pomůckou pro prostorovou orientaci a samostatný pohyb je bílá hůl (orientační, signalizační nebo opěrná). Dalším užitečným pomocníkem nevidomého je vodící pes, dálkový ovládač VPN, který umožňuje dálkovou
JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Aeterna, 1992, s. 8. ISBN 8090095011. 6 KAVALÍROVÁ, Kateřina. Nevidomý ve vaší firmě. 1. vyd. Praha: Okamžik, 2012, s. 7. ISBN 9788086932293. 5
12
aktivaci zvukových a hlasových orientačních majáků. 7 Co se dále týče bezpečnosti pohybu, měly by být odstraněny překážky a eliminovány všechny nebezpečné jevy, kterých si nevidomý člověk nemůže všimnout. Pro lepší orientaci rovněž pomáhá udržování pořádku, kdy všechny předměty, které nevidomý používá, mají své stálé místo. Pro práci s informacemi jsou vhodné pomůcky, které se dále člení do několika podkategorií: •
optické pomůcky (tyto mohou používat pouze lidé se zbytky zraku);
•
elektronické pomůcky;
•
digitální čtecí zařízení;
•
elektronické zápisníky s hmatovým či hlasovým výstupem;
•
pomůcky pro psaní Braillova písma (např. pražská tabulka, Pichtův psací stroj, tiskárna reliéfních znaků, atd.). 8
Nevidomým lidem také mohou sloužit standardní přístroje, předměty i nástroje, které jsou popsány či označeny Braillovým písmem nebo reliéfní pastou. 1.3 Pojem „práce“ a význam pracovního uplatnění pro člověka s postižením Jak bychom stručně definovali práci? Práce je tělesná nebo duševní činnost zaměřená na výdělek, zajištění obživy a uspokojení dalších potřeb. Vede k určitému cíli a k vytváření hodnot, které mají význam pro jedince i pro společnost. 9 „V případě handicapu v zaměstnání nejde jen o výdělečnou činnost, ale spíše o zaneprázdnění různými užitečnými aktivitami vůbec.“ 10
MATYSKOVÁ, Kateřina. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Praha: Okamžik, 2009, s. 9. ISBN 978-80-86932-24-8. 8 MATYSKOVÁ, Kateřina. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Praha: Okamžik, 2009, s. 10. ISBN 978-80-86932-24-8. 9 KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, s. 49. ISBN 8090359817. 10 JESENSKÝ, Ján. Prostor pro integraci. Praha: Comenia Consult, 1993, s. 96. 7
13
Pracovní proces je důležitou součástí života mnoha lidí. „Práce, resp. vykonávání zaměstnávání, má jak pro postižené, tak i pro nepostižené jedince velký význam. Je předpokladem jejich úplné integrace do společnosti a přispívá k sebeurčení, uznání a kvalitě života.“ 11 Opatřilová a Procházková ve své knize dále uvádějí, že práce pro člověka představuje možnost osamostatnění a být nezávislým. Dále zaměstnání umožňuje získat postavení ve společnosti a možnost být pro ni užitečný, což má pozitivní vliv na vnímání sebe samého, na sebedůvěru, sebevědomí, na smysl vlastního života a motivaci, stejně jako na postoje intaktní společnosti. 12 A právě ve vztahu ke společnosti je zaměstnání klíčovým faktorem proto, že napomáhá k pozitivnějšímu nahlížení na osoby s postižením vůbec. Je tedy zřejmé, že pracovně činný člověk je společností přijímán lépe než člověk pracovně neaktivní. Vhodně se pracovně uplatnit neznamená pro člověka s postižením pouze zvýšení životní úrovně (kdy není odkázán pouze na důchod), ale především získání nebo obnovení sociálního statutu zdravého člověka v nejširším slova smyslu, což se příznivě odrazí nejen v názorech společnosti na člověka s postižením, ale též v jeho psychice. 13 1.4 Zaměstnání v souvislosti se ztrátou zraku v pozdějším věku Není vůbec jednoduché čelit tak obrovskému zásahu do života, jako je právě ztráta zraku. Málokdo si vůbec dokáže představit dopad na osobnosti lidí, kterým se něco takového stane. „Každý člověk se do této situace může dostat snadno a rychle, je to někdy otázka minuty. Člověk, když v dospělosti přijde o zrak, tak určitě pociťuje velkou bezbrannost vůči okolnímu světu. Neví, jak se má chovat on, nedokáže předpokládat, jak se budou chovat lidé k němu, a to v něm vyvolává těžké depresivní stavy,
OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 105. ISBN 9788021055360. 12 OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 105. ISBN 9788021055360. 13 JESENSKÝ, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených. 1. vyd. Praha: Horizont, 1988, s. 105. Učební texty Ústřední školy Svazu invalidů, sv. 7. 11
14
takže je tato situace pro takového člověka velice svízelná.“ 14 – Marie Schifferová, ředitelka Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina, o.p.s V oblasti zaměstnávání a přípravy na něj je zřejmý velký rozdíl mezi osobami, kterým bylo zrakové postižení diagnostikováno již v raném věku a těmi, kteří o zrak přišli později během svého života. Liší se zde zejména příprava na zaměstnání, která je v případě nevidomých od narození z mého pohledu realizována o něco komplexněji. Tím chci poukázat na to, že výchova a vzdělávání jedince se zrakovým postižením je již často od raného věku soustavně směřována takovým směrem, aby byl postupem času schopen uplatnit se na trhu práce. To znamená, že je buď umístěn do školy pro zrakově postižené žáky, kde je taková příprava realizována, nebo může využít pomoci specialistů (speciálních pedagogů), kteří mu při této přípravě mohou pomoci. Naproti tomu člověku, který přišel o zrak například až v dospělosti, může (ale samozřejmě také nemusí) zařazení zpět do pracovního procesu činit značné obtíže zejména proto, že své stávající zaměstnání musí v důsledku postižení opustit, což může znamenat ztrátu postavení živitele rodiny. V takovém případě je na místě tzv. (pracovní) rehabilitace, která si klade za cíl usnadnit návrat do pracovního procesu. Tomuto tématu se budu věnovat dále podrobněji. Jako příklad uvádím odstavec z publikace J. Jesenského: „Techniky rehabilitačního působení pracovními činnostmi vedou zrakově postižené k rozvoji poškozených i nepoškozených funkcí, uvolňují jejich tenze, podporují růst sebevědomí i prestiže. Mají velmi široký rozsah počínaje sebeobsluhou, domácími pracemi a pokračují přes kutilství a koníčkaření až k pracovní přípravě a pracovnímu uplatnění. Vytvářejí tak podstatnou součást rehabilitace zrakově postižených.“ 15 V následujícím odstavci je přiblížen vliv zapojení do pracovního procesu na psychiku osob, které byly nuceny se potýkat se ztrátou zraku.
SCHIFFEROVÁ, Marie. Videoprezentace. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s, 2011. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=CA3TazPYt7E 15 JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Aeterna, 1992, s. 42. ISBN 8090095011. 14
15
Souček ve své publikaci uvádí, že na základě údajů z výzkumu, který proběhl za účelem zkoumání přizpůsobivosti jedinců po ztrátě zraku, je zřejmé, že zaměstnání je jedna ze dvou opor, která udržuje život lidí s tímto postižením v rovnováze (tou druhou je pak rodina). Dále kromě touhy po jistotě uspokojuje také i pocit sounáležitosti a dodává vnitřní klid. V celém výzkumu se neobjevil jediný případ, který by nedokazoval neobyčejnou cenu zaměstnání pro duševní vyrovnanost a klid. 16 Z výzkumu dále vyplývá, že všechny zkoumané osoby dosáhly vhodného uplatnění, a také projevují snahu vyrovnat se s ostatními. Záleží jim na tom, aby si své postavení v zaměstnání upevnili. Vzhledem k tomu, že potřeba uznání je nejvíce uspokojována v zaměstnání, je zde patrné, že ztráta zraku neznamená újmu ve výkonu. 17 V souvislosti s výše zmíněným tématem bych také poukázala na skutečnost, že je žádoucí dbát na to, aby člověk s tímto handicapem byl schopen vykonávat takové zaměstnání, které bude odpovídající jeho schopnostem, dovednostem a závažnosti postižení. 1.5 Pracovní rehabilitace Květoňová-Švecová ve své knize popisuje pracovní rehabilitaci dle Jesenského takto: „Pracovní rehabilitace představuje proces obnovy pracovního potenciálu a proces přípravy na produktivní práci, přičemž obnovený pracovní potenciál dává možnost pracovního uplatnění a pracovní uplatnění umožňuje, aby se práce stala prostředkem i dalších rehabilitačních procesů a účinků.“18 Zjednodušeně bychom mohli pracovní rehabilitaci specifikovat jako určitý (může být i časově neohraničený) proces, který usnadňuje či umožňuje zařazení zpět do pracovního procesu, jehož pozitivní účinky na osobnost jsou popsány výše. Pracovní rehabilitace je rovněž legislativní pojem. Dle zákoníku práce (§69) mají osoby se zdravotním postižením právo na pracovní SOUČEK, Jan. Z rukopisného odkazu: Články k problematice ztráty zraku a osobnosti nevidomého. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých, 1992, s. 66. 17 SOUČEK, Jan. Z rukopisného odkazu: Články k problematice ztráty zraku a osobnosti nevidomého. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých, 1992, s. 68. 18 JESENSKÝ, Jan, 1996, cit. dle KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 2. doplněné vydání. Brno: Paido, 2000, s. 65. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-8593184-2. 16
16
rehabilitaci, kterou zabezpečuje úřad práce místně příslušný podle bydliště osoby se zdravotním postižením. Zde je pracovní rehabilitace definována jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Zahrnuje poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. 19 Toto je služba, která může pomoci klientovi lépe se uplatnit na trhu práce. 1.6 Pracovní integrace Přestože práce patří mezi charakteristické aktivity dospělého člověka, ne každému se podaří účast v tomto procesu. Každý člověk svou pracovní činností vrůstá a integruje se do společnosti. To platí i o lidech se zdravotním postižením. Ti jsou však v tomto procesu znevýhodněni. Vzhledem k rozsahu, specifickým kvalitám i významu pracovní činnosti člověka s postižením, lze oprávněně mluvit o pracovní integraci. Tímto pojmem pokrýváme oblast vrůstání zdravotně postižených osob do pracovního procesu vykonávaného v těsném kontaktu s běžnou populací na
společných
pracovištích
lidí
s postižením
i
bez
postižení. 20
Zjednodušeně řečeno je pracovní integrace forma začleňování dospělých lidí s postižením do společnosti. 1.7 Nezaměstnanost osob se zrakovým postižením Míra nezaměstnanosti u osob se zrakovým postižením se obvykle odhaduje až na 70 – 80%. 21 Květoňová-Švecová uvádí, že vysoká míra nezaměstnanosti může být způsobena nedostatkem pracovních míst a neochotou přijímat do pracovního poměru handicapované lidi. Vysoká míra nezaměstnanosti může být ovlivněna také tím, že velká skupina osob Zákoník práce – 65/1965 Sb. cit. dle HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 70. 20 JESENSKÝ, Ján. Prostor pro integraci. Praha: Comenia Consult, 1993, s. 96. 21 MICHÁLEK, Miroslav a Kateřina MATYSKOVÁ. Několik poznámek na téma „nevidomí a práce“. OKAMŽIK. Nevidomí mezi námi [online]. 2011 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://www.nevidomimezinami.cz/main/nmn/Texty/Zamestnani/par_poznamek_na_tema.h tml 19
17
se zrakovým postižením je vzdělána v tzv. tradičních oborech, jako je např. kartáčnictví, telefonista, čalounictví atp., o které již není na trhu práce zájem. Na druhou stranu zde existují tradiční povolání, která jsou vhodná pouze pro některé skupiny osob se zrakovým postižením, ve kterých mohou konkurovat osobám intaktním – masérství či učitelé hudby. Mladí lidé, kteří v současnosti končí svou přípravu na povolání nebo ji nedávno skončili, se již na situaci s vysokou mírou nezaměstnanosti začali připravovat a jejich vzdělání odpovídá požadavkům dnešní doby – např. keramik, práce v sociálních službách, ve zdravotnictví, práce s počítačem atd. 22 Mezi nevidomými jsou ale také lidé, kteří pracovat vůbec nechtějí, na to ale žádný průzkum neexistuje. Jsou to například lidé, kterým stačí finanční podpora od státu, nebo mají natolik negativní zkušenosti s hledáním práce, že rezignovali a nechtějí se do toho puštět znovu. 23 Přesto ale stát podporuje ty zaměstnance, kteří chtějí nabídnout pracovní uplatnění osobám se zrakovým postižením a budou investovat do stavebních úprav, nákupu pomůcek, strojů i přístrojového vybavení. Náklady na zřízení i provoz společensky žádoucích míst jsou zčásti hrazeny ze státních či obecních prostředků. 24 1.8 Profesní vzdělávání Ještě než se člověk uchází o zaměstnání, je na místě zmínit důležitost profesního vzdělávání, které připravuje nejen žáky, ale i dospělé lidi na své budoucí zaměstnání. Pokud mluvíme o vzdělávání dospělých, kteří již jsou zařazeni v pracovním procesu, tak další profesní vzdělávání označuje všechny formy profesního a odborného vzdělávání v průběhu pracovního života po skončení odborného vzdělávání a přípravy na
FINKOVÁ, Dita, Veronika RŮŽIČKOVÁ a Kateřina STEJSKALOVÁ. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením v dospělém a seniorském věku. Olomouc, 2010. Univerzita Palackého v Olomouci. 23 POTMĚŠILOVÁ, Radka. Je zaměstnání nevidomého velký problém?. OKAMŽIK. Nevidomí mezi námi [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.nevidomimezinami.cz/main/nmn/Texty/Zamestnani/Je_zam_nevidomeho_velk y_prbl.html 24 NOVOSAD, Libor. Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením: kapitoly ze sociologie handicapu. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 1997, s. 22. ISBN 807083-268-1. 22
18
povolání ve školském systému. Jeho úkolem je rozvíjení postojů, znalostí a schopností vyžadovaných pro výkon určitého povolání. 25 1.9 Závěr Zrakové postižení je jedno z nejtěžších smyslových postižení vůbec, přesto většina zrakově postižených lidí touží po nezávislosti a snaží se vyrovnat kvalitě života normálně vidících. Proto je pracovní uplatnění tolik důležité. Vytváří totiž hodnoty nejen pro jedince, ale i pro společnost. I přes vysokou míru nezaměstnanosti se daří dnes tyto jedince integrovat do společnosti, a to právě pomocí pracovního uplatnění. Jakým způsobem probíhala tato integrace v minulosti, je uvedeno v následující kapitole.
OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 113. ISBN 9788021055360. 25
19
2. Historický přehled
Úkolem této kapitoly je představit historii přístupů společnosti k lidem s postižením v různých obdobích, aby bylo zřejmé, jak se společnost v tomto ohledu vyvíjela. Tyto přístupy se týkají rovněž i osob se zrakovým postižením. Pokud budeme znát tehdejší přístupy, můžeme je potom porovnat s přístupy současnými. Dále kapitola poskytuje informace o vybraných historických událostech, které zde uvádím proto, aby bylo zřejmé, jakým způsobem se společnost
v
minulosti
zabývala
pracovním
uplatněním
zrakově
postižených osob. 2.1 Historie péče o osoby s postižením – přístupy V této části uvádím charakteristické a převládající tendence v postojích společnosti ke znevýhodněným jedincům nebo skupinám v konkrétních dějinných etapách. Uvádím to zde proto, aby byl zřejmý vývoj společnosti k osobám s postižením, a odtud je jen krůček k vývoji přístupu společnosti k zaměstnávání zrakově postižených osob. Represivní
přístup
–
je
spojován
s nejstaršími
civilizacemi
(starověk), kdy byli nemocní a postižení společností likvidováni. Mezi tehdejší rozšířené jevy též patřilo zotročování a zneužívání těchto lidí, což se pravděpodobně dělo z nedostatku lékařské a výchovné péče. 26 Represe znamená útlak či útisk a tito lidé neměli mnoho možností seberealizace. Charitativní přístup – vyskytuje se převážně v období středověku. Na potřebného člověka bylo nahlíženo jako na objekt milosrdenství. Postoje ochranitelství a pomoci vůči nemocným a postiženým lidem přicházely zejména ze strany církve těsně propojené se státem. Jsou zakládány klášterní špitály, hospice, objevují se řeholní řády pečující o
26
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 12. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333.
20
potřebné lidi. 27 Lidé s postižením měli možnost žít v zařízení, kde bylo postaráno o zajištění základních životních potřeb, ale jejich seberealizace a účast na životě společnosti nebyla středem zájmu pečujících. Humanistický přístup – objevuje se v období novověku, kdy jsou se zaujetím zkoumány tělesné struktury a funkce. To souvisí s rozvojem vědeckého poznání a medicíny, přičemž nastupuje přímo programová péče o handicapované osoby spojená se specializací v přístupu k jedincům s různými druhy postižení. Osobnost člověka začíná být nahlížena více v komplexu její složky fyzické, psychické, duchovní i sociální. V tomto období bylo založeno mnoho institucí zaměřených na pomoc a péči o různě postižené osoby a řada těchto zařízení existuje dodnes.28 V tomto období už bychom mohli vidět možnosti seberealizace zrakově postižených lidí, ke které patří rovněž potřeba pracovního uplatnění. Rehabilitační přístup – propojuje léčbu s výchovou a vzděláváním. Rehabilitace,
což
znamená
znovunabytí
potřebných
schopností
v očekávané míře a za určitou dobu, se často realizovala skrze institucionální péči. Ve 2. polovině 20. století u nás majoritní společnost naprosto cíleně a programově skupiny různě postižených lidí výrazně segregovala. 29 Idea propojení léčby s výchovou a vzděláváním je velmi pozitivní, bohužel však segregace, tedy oddělení lidí s postižením od společnosti, je opakem integrace, o kterou se snažíme dnes. Preventivně-integrační přístup – objevuje se ve vyspělých zemích v období po 2. světové válce, kdy se společnost zaměřovala na prevenci vzniku postižení včetně snahy předcházet riziku narození dítěte s vrozenou vadou nebo poruchou. Dále se začínají hledat cesty k maximální možné integraci znevýhodněných osob do většinové 27
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 13. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 28 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 13. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 29 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 14. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333.
21
společnosti. U nás se tato tendence objevuje až od 90. let minulého století. 30 Například děti s postižením jsou umístněny do běžných škol, dospělí jedinci mají běžné zaměstnání atd. Inkluzivní přístup – lze charakterizovat jako přirozené začleňování handicapovaných
osob
do
běžné
společnosti,
respektive
jejich
nevyčleňování z běžné populace. Jsou preferovány běžné postupy při společenském a pracovním začleňování. U nás tento proces akceleruje zvláště po stupu do Evropské unie. 31 Inkluze znamená nikdy nekončící proces, ve kterém se lidé s postižením mohou v plné míře zúčastňovat všech aktivit společnosti stejně jako lidé bez postižení. 32 2.2 Podpora pracovního uplatnění – vybrané historické události Již víme, proč je pro osoby se zrakovým postižením pracovní uplatnění důležité. V první řadě jde o jeho společenské postavení a pocit soběstačnosti. V této podkapitole uvedu příklady, které poukazují na to, jakým způsobem nahlížela společnost na zaměstnávání nevidomých jedinců. Záměrem je poukázat na vývoj přístupu k této problematice. Podkapitola převážně čerpá ze spisů speciálního pedagoga pro nevidomé Josefa Smýkala (Tyflopedické kalendárium, 1996 a Pohled do dějin slepeckých spolků, 2000). Přestože v období starověku byli handicapovaní jedinci často odstraňováni již po svém narození, můžeme v antických básních najít zmínky o nevidomých pěvcích a věštcích. I když nevíme, jak přesně tehdejší
společnost
přistupovala
k problematice
zaměstnávání
nevidomých, zmínka v básních může poukazovat na to, že služeb (věšteb) těchto lidí bylo využíváno. To by nás mohlo vést k myšlence, že se
30
SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 14. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 31 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 14. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. 32 SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: Integrace a inkluze. Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/s/16169/SPECIALNI-PEDAGOGIKA-INTEGRACE-AINKLUZE.html/
22
společnost již tehdy, alespoň okrajově, zabývala tím, jaké řemeslo vykonávají lidé beze zraku. Ve Starém Římě již můžeme naleznout konkrétnější představu o pracovním uplatnění nevidomých osob. Zatímco nevidomí novorozenci byli posláni v košíku do vln Tibery, což je ukázka výše popisovaného represivního přístupu, později osleplí lidé měli možnost vykonávat svou původní práci. Pokud svou původní práci nebyli schopni nadále vykonávat, byla stanovena osoba, která měla povinnost je živit. Dále se můžeme dočíst o tom, že v roce 206 před naším letopočtem byla v Pekingu zřízena pravděpodobně první organizace nevidomých hudebníků. Zde se tedy poprvé setkáváme s tím, že se společnost zabývá organizováním nevidomých, kteří vykonávají určitou činnost. V Japonsku roku 872 císař povolil nevidomým provozovat hudbu a masérství. Zde jsme svědky dalšího oficiálního počinu, který nějakým způsobem determinuje možnosti pracovního uplatnění, a to ze strany představitele státu. Španělský humanista, filozof a pedagog J. L. Vives je autorem spisu O almužně (r. 1492), ve kterém se zmiňuje o tom, že slepce by bylo možné zaměstnat užitečnou prací. Zde se již můžeme setkat s pohledem na nevidomé jedince jako na práceschopné osoby, kteří jsou způsobilí k tomu, aby se živili i jinak než pouhým žebráním. Toto je jeden z příkladů humanistického přístupu. S příchodem 17. století se objevují první osvícenci, kteří se ve svých
dílech
věnují
podobnému
tématu
možnosti
zaměstnávání
nevidomých. J. Smýkal se ve své publikaci k tomuto období vyjadřuje takto: „Jedním z nezbytných prostředků, kterými se slepci stávají v myslích jiných lidmi, je práce. Jakmile měli možnost přispět na svou obživu
23
manuální nebo jakoukoliv jinou prací, začala společnost kolem nich pomalu chápat, že propast mezi nimi není zase tak veliká.“ 33 V roce 1784 E. Regnier, francouzský technický praktik, doporučuje několik vhodných zaměstnání pro nevidomé. Zdůrazňuje, že nevidomým přináší štěstí práce, nikoliv almužna. Se stejnou myšlenkou přichází také dánský ředitel ústavu pro nevidomé v Kodani J. Moldenhawer. Ten je zastáncem názoru, že slepec je nejspokojenější, pokud může pracovat. Na tomto příkladu je jasně zřetelná potřeba pracovního uplatnění a realizace sebe sama v této rovině, kterou nelze uspokojit pouhým žebráním. O pár desítek let později se můžeme setkat s další francouzskou osobností, kterou je A. Pignier, ředitel Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži. Tento muž zvláště podporoval vyšší hudební vzdělání a zavedl povolání varhaník a ladič klavírů. Pokud se na tento příklad podíváme z pohledu tehdejší společnosti, je zřejmé, že musela akceptovat oficiální ustanovení těchto profesí, které jsou vykonávané lidmi se zrakovým postižením. Nyní se přesuneme až do roku 1832, který je významný především tím, že byl založen A. Klarem nejstarší Zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro nevidomé v Čechách. Založení této instituce považuji za významnou událost v oblasti pracovního uplatnění nevidomých osob, a proto se tímto tématem budu podrobněji zabývat v jiné kapitole. Pokud bychom se přesunuli zpět do Francie, ale o devět let později, byli bychom svědky založení podpůrného spolku pro nevidomé řemeslníky v Paříži, který zde zároveň ihned otevírá své dílny. Dalo by se říci, že společnosti není tato cílová skupina lhostejná, ba právě naopak se takto aktivně zapojuje v problematice zaměstnávání nevidomých a umožňuje tak zařazení do pracovního procesu mnoha lidí. Něco podobného se děje také v Kodani roku 1862, kde byl založen spolek pro podporu samostatně výdělečných nevidomých.
SMÝKAL, Josef. Pohled do dějin slepeckých spolků [online]. Brno: Slepecké muzeum SONS v Brně, 2000, kap.2 [cit. 2014-03-22]. 33
24
Celkově v průběhu 19. století začínají přibývat spolky pracujících slepců nového typu. Je to výsledkem toho, že v této době z výchovně vzdělávacích ústavů vycházejí první absolventi, kteří prošli zapracováním do některých výrobních prací a chtějí co nejvíce přispět na svoji obživu. V Rusku také vznikla instituce zabývající se potřebami nevidomých lidé, kterou byl Mariánský spolek v Petrohradě (1881). Měl významnou roli při organizování tamního ústavu pro výchovu a vzdělávání nevidomých dětí i pro vyhledávání možnosti jejich pozdějšího zaměstnání. Další institucí, která vznikla v Německu roku 1905, je Ústřední spolek pro podporu výdělečně činných nevidomých. V tomto případě lid nejen usiluje o to, aby se nevidomí stali součástí pracovního procesu, ale také je v tom náležitě podporuje. 2.3 Podpora zaměstnávání osob se zrakovým postižením na území Československa V roce 1912 byla realizována Správou rakousko-uherských státních drah Podpora při dopravě do zaměstnání, která poskytovala nevidomým a jejich průvodcům slevy na železnici ve výši 33%, a to právě při jízdě do zaměstnání. S příchodem roku 1913 byl v Prešově založen pracovní ústav pro dospělé řemeslníky (později byl přenesen do rámce nově vzniklého státního ústavu pro nevidomé v Levoči). Tak tedy vznikla další z mnoha institucí na podporu zaměstnávání osob se zrakovým postižením. Následujícím českým spolkem se stala Česká ústřední péče o slepé (1919). Ustavilo ji Ministerstvo sociální péče jako svůj pomocný orgán. Mezi její úkoly patřila evidence, celkový stav péče a poskytování menších finančních příspěvků. Tento orgán se pokusil rozvinout také iniciativu pro zaměstnávání zrakově těžce postižených občanů, ale výsledky byly mizivé. Podařilo se zaměstnat několik nevidomých u firmy Baťa, v Tabákové režii aj. Ústředí vydávalo i vlastní bulletin Zprávy. Jeho činnost ustala počátkem druhé světové války, kdy bylo nahrazeno Národním souručenstvím. 25
V roce 1922 byl zřízen spolek Péče o slepé na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku založil v Chrlicích u Brna pracovní azyl pro slepce. Také v Báhoni byl založen zaměstnávací a zaopatřovací ústav pro nevidomé (r. 1930), který se rovněž stal kulturním a společenským střediskem slovenských nevidomých, i když pouze přechodně. Následně bych uvedla další osobnost, která usilovala o získání zaměstnání pro absolventy Ústavu pro nevidomé v Brně. Byl to praktik i teoretik výchovy a vzdělávání nevidomých A. Špička a zároveň byl také ředitelem výše zmíněného ústavu. V těchto dílnách se vyučovalo kartáčnictví, košíkářství a vyplétání židlí. Jako člen výboru spolku Ústřední péče o nevidomé byl Špička pověřen průzkumem možností zaměstnat nevidomé v Baťových závodech ve Zlíně. Prošel dílnami a našel celkem čtrnáct možností. Z nich byla vybrána kartonáž, kam nastoupila skupina dívek a tři chlapci. Výdělek nebyl valný, činil asi 70 Kč týdně, ale byly to peníze vydělané vlastní prací. 34 Po
roce
1948
nastaly
změny.
V
důsledku
„Únorového
komunistického puče“ se Československo stalo součástí sovětského bloku. Vše se začalo řídit podle Sovětského svazu. Hlavním cílem bylo vybudovat socialistický stát. Ovlivněn byl i postoj společnosti a tím i život lidí se zdravotním postižením. Změnilo se školství i pracovní uplatnění. Organizace a spolky, které se staraly o lidi se zdravotním postižením, se musely transformovat do Ústřední jednoty invalidů, později Svazu invalidů. Stát převzal kontrolu nad pracovním trhem a nad činnostmi dosavadních spolků. Přesto nelze říci, že období od roku 1948 až do roku 1989 přineslo pouze negativní vývoj. 35 V této době mnozí nevidomí a slabozrací nacházeli zaměstnání v továrnách. V dílnách Drutěvy byl dostatek práce, učitelé hudby nacházeli zaměstnání v lidových školách umění, ladiči klavírů v různých odborných podnicích. Vznikala dokonce družstva invalidů, která nevidomé ladiče
SMÝKAL, Josef. Tyflopedický lexikon jmenný. APOGEUM občanské sdružení [online]. 2006 [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://www.apogeum.info/tlex/heslo.php?id=1023 35 BOTKOVÁ, Petra. Vzdělávání a pracovní uplatnění lidí se zrakovým postižením dříve a dnes. Praha, 2012. Absolventská práce. VOŠ Jabok. 34
26
zaměstnávala. Bylo proškoleno více masérů. Začalo se také projevovat úsilí o zaměstnávání v telefonních ústřednách. Z roku 1971 se v časopise Tyflologické listy objevil Sociální program soudobého Českého svazu nevidomých a slabozrakých, jehož součástí bylo jednání o dalším uplatnění nevidomých masérů a jednání o možnosti snížení počtu pracovních hodin z osmi na šest u nevidomých manuálních pracovníků S rokem 1989 přišla možnost v Čechách založit Českou unii nevidomých a slabozrakých, čímž se organizace nevidomých odtrhla od Svazu invalidů. Unie měla dva základní dlouhodobé úkoly: připravovat nevidomé a slabozraké pro plnohodnotný život i práci ve společnosti lidí bez postižení a zároveň připravovat společnost všestranným osvětovým působením na to, aby přijímala nevidomé lidi zcela přirozeně jako svou integrální součást. Zajišťovala tedy nevidomým profesní rekvalifikace a snažila
se vytvářet
vhodné
pracovní
příležitosti v hospodářských,
osvětových a kulturních zařízeních. Dále se snažila působit na jiné organizace (závody, výrobní družstva, instituce, složky státní správy, atd.), aby zaměstnávaly nevidomé a slabozraké pracovníky podle jejich kvalifikace a schopností. Zde můžeme mluvit o preventivně-integračním přístupu. Možnosti zaměstnávání osob se zrakovým postižením nebyly jen problémem jednotlivých států, ale také mezinárodním tématem, což dokazuje Evropská konference o zaměstnávání zrakově postižených v podmínkách tržní ekonomiky, která proběhla v Bratislavě roku 1991. Zde prozatím stručný pohled do historie končí, neboť jsme se dostali do současnosti, které se bude věnovat celá následující kapitola. 2.4 Shrnutí Přístupy k osobám s tímto postižením se v historii měnily a vyvíjely. Od zabíjení (odstraňování), vyčleňování a poskytování pouze nejnutnější péče jsme se dostali k výchově, vzdělávání, podpoře v pracovním procesu a vůbec ucelené podpoře. Ta zahrnuje takovou péči a podporu, aby bylo 27
možné začlenění osob se zrakovým postižením do všech oblastí života, aby se tito lidé mohli stát rovnocennými členy společnosti. 36
FRIEDMANN, Zdeněk. Profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 121. ISBN 9788021056022. 36
28
3. Současné možnosti pracovního uplatnění v České republice Tato část práce se zaměřuje na legislativu, která se vztahuje k problematice zaměstnávání nevidomých osob, a to z toho důvodu, aby bylo zřejmé, jaká má dle zákona zrakově postižený člověk práva. Dalším tématem jsou služby, které by měly pomáhat osobám se zrakovým postižením
k lepšímu
uplatnění
na
trhu
práce,
formy
podpory
v zaměstnávání a konkrétní možnosti pracovního uplatnění. V současnosti žije v České republice údajně více než 100 000 zrakově postižených osob. 37 V dnešní době stát prostřednictvím legislativy umožňuje pracovat nejen lidem bez postižení, ale i jedincům se zdravotním handicapem. Právo na práci je v českém právním prostředí zakotveno v Listině základních práv a svobod. V čl. 26 odst. 3 Listina říká, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. 38 Právo na zaměstnání je definováno v zákoně č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, a to v §1. „Právem na zaměstnání se rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí, na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění, na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.“
39
Zde tedy
vidíme, že současná legislativa našeho státu podporuje ve vykonávání práce nejen jedince bez postižení, ale i nevidomé a rovněž osoby s postižením. Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána jakákoliv diskriminace (např. z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, 37
Fakta o nevidomých. Farní charita pro nevidomé [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.blind.charita.cz/o-nevidomych/fakta-o-nevidomych/ 38 Právo na práci a právo na zaměstnání. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2001 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravona-praci-a-pravo-na-zamestnani-11916.html 39 Právo na práci a právo na zaměstnání. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 2001 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravona-praci-a-pravo-na-zamestnani-11916.html
29
rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku atd.), není tedy možné, aby osoba se zdravotním postižením byla při ucházení se o zaměstnání odmítnuta jenom z důvodu, že pro vykonávání práce potřebuje speciální podmínky, pokud to nespočívá v povaze zaměstnání. 40 Při
zprostředkování
zaměstnání
se
věnuje
zvýšená
péče
uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav potřebují. Úřad práce ve spolupráci s uchazečem o zaměstnání může vypracovat individuální akční plán směřující ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče na
trhu
práce
v souladu
s dosaženou
kvalifikací,
možnostmi
a
schopnostmi uchazeče. 41 Pro volbu povolání je také možné využít profesní poradenství. Pokud se jedná o žáky, kteří zatím nevědí, jakou práci by v budoucnosti mohli vykonávat, je v tomto případě možné obrátit se na speciální pedagogy a výchovné poradce. V ostatních případech zde figurují poradci úřadů práce či pracovní konzultanti. Úkolem profesního poradenství je doporučení vhodné a všestranně vyhovující profese. Poradci v této oblasti by měli umět poskytovat a užívat takové informace, které umožní přizpůsobit profesní volbu reálným schopnostem a předpokladům toho kterého znevýhodněného občana. 42 Jednou ze služeb, kterou poskytuje úřad práce, je pracovní rehabilitace, která je popsána již v první kapitole. Dalším krokem k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti je rekvalifikace. Tou se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání. Při určování rozsahu a obsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována
KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, s. 11. ISBN 8090359817. 41 HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 69. 42 KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, s. 51. ISBN 8090359817. 40
30
formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. 43 Určitým mezistupněm mezi handicapem a prosazením se na otevřeném trhu práce je využívání služby sociální prevence, konkrétně tedy sociálně terapeutických dílen. Tato sociální služba je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie, jak je uvedeno v zákoně 108/2006 Sb., o sociálních službách. 44 Chráněné pracovní místo je jednou z možností pro člověka s postižením, který není schopen uplatnit se na otevřeném trhu práce. Je charakterizováno jako pracovní místo zřízené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s Úřadem práce. Na
zřízení
chráněného
pracovního
místa
poskytuje
Úřad
práce
zaměstnavateli příspěvek. Chráněné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let. Chráněným pracovním místem může být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postižením, pokud je vymezeno v písemné dohodě mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce. 45 Jedním z možných negativ toho typu podporovaného zaměstnávání může být nedostatečná realizace specifických podmínek pro člověka s určitým typem
postižení.
Dále
zákon
o
zaměstnanosti
ukládá
povinnost
zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více než 25 osob, zaměstnat alespoň 4% zaměstnanců, kteří jsou občany se zdravotním postižením. 46 Další možností je rovněž chráněná pracovní dílna, což je pracoviště zaměstnavatele, rovněž vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je zaměstnáno nejméně 60% zaměstnanců se zdravotním postižením. 47 S HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 74. 44 Česká republika. Zákon o sociálních službách. In: 108/2006. 2006. 43
Česká republika. Zákon o zaměstnanosti: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. In: 435/2004. 2004. 45
HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 66. 47 FRIEDMANN, Zdeněk. Profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 114. ISBN 9788021056022. 46
31
účinností od 1. ledna 2012 už dle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti chráněné dílny neexistují. Byly totiž nahrazeny institutem „chráněné pracovní místo“. To však neznamená, že chráněné dílny v praxi neexistují. Změna je v tom, že zákon č. 435/2004 Sb, o zaměstnanosti s tímto právním institutem již dále nepočítá, ale ve skutečnosti chráněné dílny fungují dál. 48 Využívání zaměstnávání na chráněném trhu práce nemusí vždy být cílem cesty za pracovním uplatněním. Friedmann dodává, že takové pracovní místo může být pouze dočasné, neboť po nějaké době jsou někteří lidé schopni rozvinout své kompetence do takové míry, že je možné nalézt uplatnění následně také na volném trhu práce. 49 Následujícím typem uplatnění jsou společensky účelná pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje či vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. 50 Formou podpory, která pomáhá zdravotně znevýhodněné osobě na trhu práce, je překlenovací příspěvek. Tento příspěvek může úřad práce na základě dohody poskytnout osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání. Příspěvek se poskytuje nejdéle po dobu tří měsíců. 51 Další
formou
podpory
je
rovněž
příspěvek
na
dopravu
zaměstnanců, který poskytuje úřad práce zaměstnavateli na základě s ním uzavřené dohody, pokud zaměstnavatel zabezpečuje každodenní dopravu svých zaměstnanců do zaměstnávání v případech, kdy hromadnými Chráněná dílna. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_d%C3%ADlna 49 FRIEDMANN, Zdeněk. Profesní orientace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 115. ISBN 9788021056022. 50 HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 75. 51 HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 75. 48
32
prostředky prokazatelně není provozována doprava vůbec nebo v rozsahu odpovídajícím potřebám zaměstnavatele. 52 Jednou z mnoha složek, které v dnešní době usnadňují osobám nejen se zrakovým postižením prosadit se na trhu práce, je státem podporované zaměstnání. Podporované zaměstnání bychom mohli také vyjádřit touto definicí: „Je to časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a udržet si zaměstnání jsou při tom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce.“ 53 Službu zprostředkovává školený tým pracovníků. Tento program usiluje o plnohodnotnou integraci osoby se zdravotním postižením na trhu práce, která zahrnuje pracovní i společenské začlenění. Podporované zaměstnání je časově omezený komplex služeb, jehož cílem je podporovat úsilí najít si a udržet pracovní místo. Uživatelé tohoto programu potřebují dlouhodobou podporu přímo na pracovišti v souladu s jejich individuálními potřebami. 54 Zužitkování uvedených ekonomických stimulů někdy svádí ke zneužívání, nejčastěji takovým způsobem, že zaměstnavatel získá a použije dotaci od úřadu práce, posléze však postiženého pracovníka propustí s tím, že není údajně schopen plnit přidělené úkoly. Dotaci ale zaměstnavatel již nevrátí. Proto musí být přidělování těchto prostředků objektivně kontrolovatelné a ekonomická podpora by se měla realizovat ve spolupráci se sociálním pracovníkem, psychologem, lékařem specialistou či odborníkem v oblasti ergonomie tak, aby vynaložené úsilí přineslo dlouhodobý efekt. V praxi tato opatření zároveň znamenají další
HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004, s. 75. 53 KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005, s. 18. ISBN 8090359817. 54 MITRYCHOVÁ, Lenka. Výběr povolání zrakově postižených žáků středních škol s ohledem na zvolenou formu vzdělávání. Olomouc, 2009. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. 52
33
byrokratické překážky na cestě člověka s postižením k pracovnímu uplatnění. 55 Existuje mnoho aktivit, které jsou podporovány z obecních nebo okresních financí. Bohužel se můžeme setkat s tím, že ne vždy mají pozitivní výsledek a jsou některými zaměstnavateli zneužívány. Lidé se zrakovým postižením se samozřejmě mohou uplatnit na otevřeném trhu práce i bez pomoci státní podpory. Protože ale jejich handicap může způsobovat různá omezení, stát se prostřednictvím legislativy zavazuje k podpoře při pracovním uplatnění, a to nejen prostřednictvím úřadu práce, ale i různých organizací, kterým se bude věnovat následující kapitola.
NOVOSAD, Libor. Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením: kapitoly ze sociologie handicapu. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 1997, s. 23. ISBN 807083-268-1. 55
34
4. Instituce napomáhající při pracovním uplatnění osob se zrakovým postižením
Instituce, organizace či sdružení, jsou jasným důkazem toho, že spolčování má také svůj význam. Dle Mužákové má sdružování jasnou sociální povahu a jeho snahou je zajistit vymahatelnost určitých práv a záruk pro jeho členy a omezení jejich zranitelnosti vůči ostatní společnosti. 56 Do závěrečné části práce jsem záměrně vybrala několik různých typů klíčových organizací, které mají sice podobné cíle, tedy pracovní integraci, ale zároveň odlišnou činnost a strukturu. 4.1 Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) MOTTO: Nejsme organizace, která za nevidomé rozhoduje a jedná; jsme nevidomí občané, kteří rozhodují a jednají sami za sebe. (zdroj: www.sons.cz) SONS je celostátně působící sdružení občanů s těžkým zrakovým postižením, které sdružuje přes 10 000 členů. Vznikla v roce 1996 spojení dvou organizací – Společnost nevidomých a slabozrakých a Česká unie nevidomých a slabozrakých. Posláním této organizace je jednak sdružovat a hájit zájmy nevidomých a jinak těžce zrakově postižených občanů, jednak poskytovat konkrétní služby vedoucí k integraci takto postižených občanů do společnosti. Priority jsou: •
vyhledávání a kontaktování těžce zrakově postižených občanů včetně osob v akutním stádiu po ztrátě zraku;
•
podpora zaměstnanosti nevidomých a slabozrakých občanů;
•
socioterapeutická činnost realizovaná ve svépomocných skupinách a aktivizačních klubech;
•
odstraňování architektonických a informačních bariér pro těžce zrakově postižené občany;
MUŽÁKOVÁ, Monika. Postižený člověk v dějinách II: texty k dějinám speciálně pedagogické teorie a praxe: vybrané příspěvky z konferencí Postižený člověk v proměnách času I a II. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, s. 62. Edice speciální pedagogiky (Gaudeamus). ISBN 978-80-7041-081-3. 56
35
•
ověřování nových forem pomoci těžce zrakově postiženým občanům
včetně
zrakového postižení.
popularizace
a
osvětlování
problematiky
57
Poskytované služby Služby jsou poskytovány členům i nečlenům organizace v následujících oblastech: •
sociální práce mezi těžce zrakově postiženými občany včetně jejich vyhledávání a prvního kontaktu s nimi;
•
základní poradenství o možnostech kompenzace handicapu zrakového postižení i poskytovatelích služeb takto postiženým lidem;
•
speciální sociálně právní, pracovně právní poradenství;
•
technické poradenství při výběru pomůcek pro zpracování informací včetně nácviku obsluhy takových zařízení;
•
vydávání informačních časopisů v braillově písmu, zvukové podobě, zvětšeném černotisku a digitálním textu;
•
provozování informačního systému a digitální knihovny přístupné na internetu;
•
rozvoj a docvičování dovedností získaných v programech základní rehabilitace (vaření, práce v domácnosti, čtení atd.);
•
výcvik vodicích psů a další služby jejich držitelům;
•
služby osobní asistence (průvodcovská a předčitatelská služba);
•
odstraňování architektonických bariér a další.
SONS má také své zásady, dle kterých se výše zmíněné služby snaží poskytovat. Jsou jimi svépomoc, partnerství, solidarita, úcta k lidské důstojnosti, svobodná volba a zdravý rozum. 58 Činnost této organizace je velice rozsáhlá. Vytváří mnoho projektů a některé z nich se též zaměřují na problematiku zaměstnávání. Jsou to například: Finanční gramotnost
57
SONS. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých [online]. 2002-2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.sons.cz/ 58 SONS. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých [online]. 2002-2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.sons.cz/
36
jako nástroj uplatnění na trhu práce pro osoby se zrakovým postižením nebo Využití moderních technologií při integraci osob se zrakovým postižením na trh práce (zdroj: www.sons.cz). SONS se také stala zakladatelkou tyflocenter a samostatné obecně prospěšné společnosti Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s., které poskytují nevidomým klientům mnoho služeb vedoucích k pracovnímu uplatnění, a proto se jim budu podrobněji věnovat níže. 4.1.1 Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. je jediné svého druhu v České republice. Umožňuje nevidomým a těžce zrakově postiženým lidem absolvovat intenzivní kurzy v programu sociální rehabilitace, sociálně terapeutických dílen a pracovní rehabilitace, na které navazuje rekvalifikace s následným pracovním uplatněním. Zde poskytované služby pomáhají zrakově postiženým lidem naučit se žít a pracovat dle své vlastní volby, cílem je samostatný a plnohodnotný život zrakově postižených. 59 Cílovou skupinou tohoto střediska je: •
občan, který ztratil své původní zaměstnání v důsledku ztráty nebo vážného poškození zraku v produktivním věku;
•
občan s dlouhodobým těžkým zrakovým postižením, který již vykonával své povolání za zvlášť upravených podmínek, toto zaměstnání však ztratil a nyní se snaží nalézt nové;
•
mladistvý těžce zrakově postižený od dětství, který se připravoval na své povolání ve speciální škole nebo učilišti, ale z důvodu specifických potřeb trhu práce v jeho regionu zaměstnání nenalezl;
•
zrakově postižený, který má kombinovaný defekt (mentální, tělesný) a je předpoklad, že po rehabilitaci a zácviku na
Úvodní strana. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/ 59
37
jednoduchou manuální činnost bude schopen samostatného života a uplatní se i po stránce pracovní. 60
Poskytované služby Jak již má toto středisko v názvu, jsou zde poskytované služby dvojího charakteru: rehabilitace a rekvalifikace, které následně stručně představím. Rehabilitace se zde člení na tři oblasti. První z nich je sociální rehabilitace, do které spadá prostorová orientace a samostatný pohyb s bílou holí, nácvik sebeobslužných činností, nácvik čtení a psaní braillova bodového písma, nácvik psaní na klávesnici PC, reedukační a kompenzační výcvik, rozvíjení fyzických dovedností, psychosociální a komunikační výcvik, rodinná terapie, nácvik vlastnoručního podpisu, cizí jazyky a sociální poradenství. 61 Druhou oblastí rehabilitace jsou pak sociálně terapeutické dílny, konkrétně je to kartonážní dílna, košíkářská dílna, tkalcovská dílna, keramická dílna, dílna drátování, sociální poradenství a práce s PC. 62 A konečně třetí složkou je pracovní rehabilitace,
která
poskytuje
služby
formou
akreditovaného
či
neakreditovaného kurzu s PC. 63 Rekvalifikace či také rekvalifikační kurzy jsou realizovány formou individuálních rekvalifikačních programů, při jejichž přípravě jsou v maximální míře zohledněny schopnosti klienta i požadavky budoucího zaměstnavatele. Účastníky těchto kurzů jsou zrakově postižení občané, kteří jsou zaregistrováni u úřadu práce jako nezaměstnaní. Úřad práce na základě dohody tuto rekvalifikaci uhradí. Rekvalifikaci může hradit i Klient. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/klien.html 61 Sociální rehabilitace. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/socia.html 62 Sociálně terapeutické dílny. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s.[online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/praco.html 63 Pracovní rehabilitace. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/rekva/pcreh.html 60
38
zaměstnavatel zrakově postiženého nebo případný sponzor. Tyto rekvalifikační kurzy mají různou délku trvání, což uvádím v následující tabulce:
Název kurzu
Délka kurzu
Cena kurzu
Nevidomý a slabozraký masér
20 týdnů
45 082,-
Pomocné práce v keramické dílně
12 týdnů
22 737,-
Košíkář, výroba z proutí a pedigu
22 týdnů
28 757,-
Obsluha osobního počítače
5 týdnů
20 000,-
Ruční tkadlec/tkadlena
16 týdnů
24 151,-
Pracovník v kartonážní výrobě
16 týdnů
23 690,64
Po absolvování kurzu se klient může stát zaměstnancem chráněných dílen, které jsou rovněž součástí tohoto střediska. Možnost pracovního uplatnění je ale omezena relativně malým počtem pracovních míst. Toto unikátní středisko se vyznačuje komplexní péčí o klienta v jeho tíživé situaci. Nejen že má možnost absolvovat rekvalifikační kurz, který sám o sobě umožňuje větší šanci na uplatnění na otevřeném trhu práce, ale může mu být rovněž zprostředkováno zaměstnání přímo uvnitř střediska, které kromě výše uvedeného poskytuje také stravu a ubytování.
4.1.2 TyfloCentrum Tyflocentra jsou obecně prospěšné společnosti, které poskytují sociální služby v jednotlivých krajích České republiky (např. TyfloCentrum Rekvalifikace. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s.[online]. 2010 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/barva/rekva.html 64
39
Brno, o.p.s., TyfloCentrum Hradec Králové, o.p.s., TyfloCentrum Jihlava, o.p.s. atd.). Neexistuje žádné ústředí, které by jednotlivé společnosti řídilo. Každé Tyflocentrum poskytuje zrakově postiženým komplex sociálních služeb podobného druhu a charakteru. Poskytované služby Jednotlivá
Tyflocentra
poskytují
obrovské
množství
služeb.
Nejčastější zaregistrované sociální služby pro zrakově postižené ve společnostech typu TyfloCentrum jsou sociální poradenství, průvodcovské a předčitatelské služby, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením a sociální rehabilitace. Služby jednotlivých společností se však liší. 65 Služby podpory pracovního uplatnění nejdeme například v Tyflocentru Brno, o.p.s. Jsou to: •
pracovně právní poradenství;
•
poradenství při výběru vhodných kompenzačních pomůcek pro výkon zaměstnání;
•
diagnostika dovedností a schopností;
•
vzdělávací program (sociální komunikace, motivace, příprava na výběrové řízení, jak psát motivační dopis a strukturovaný životopis, atd.);
•
pomoc při hledání pracovního místa;
•
pracovní asistence;
•
pracovní rehabilitace;
•
posouzení vhodnosti a poradenství s úpravou pracoviště;
•
pomoc s udržením pracovního místa;
•
zážitkové kurzy pro zaměstnance na téma "jak spolupracovat se zrakově postiženým kolegou";
•
usilování o oboustranně výhodné partnerství zaměstnavatele a jeho zrakově postiženého zaměstnance.
65
TYFLOCENTRUM. TyfloCentrum.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.tyflocentrum.cz/
40
Cílem je podporovat zrakově postiženého klienta tak, aby byl kvalitně připraven na vstup na volný trh práce, aby věděl, co vše je třeba splňovat, aby jeho šance na nalezení místa byly co nejvyšší a podporovat zaměstnavatele tak, aby přijetí a zapracování zrakově postiženého nevyžadovalo větší časovou a finanční náročnost než přijetí a zapracování zaměstnance bez zdravotního postižení. 66 Služby podobného charakteru jsou dostupné rovněž v TyfloCentru Hradec Králové, o.p.s., TyfloCentru Olomouc, o.p.s. a TyfloCentru Zlín, o.p.s. Burza práce pro osoby se zrakovým postižením Toto je projekt výše zmíněných Tyflocenter realizovaný prostřednictvím webových stránek, které jsou určeny zrakově postiženým zájemcům o zaměstnání. Webové stránky vznikly v rámci projektu "Komplexní program podpory zaměstnávání osob se zrakovým postižením" v Olomouckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Ústeckém kraji a kraji Vysočina, jehož cílem je zvýšit a udržet míru zaměstnanosti zrakově postižených a zlepšit připravenost zájemců pro volný trh práce. Na stránky mohou být vkládány nabídky a poptávky práce. Můžeme zde najít praktické rady, které pomohou napsat životopis, motivační dopis atd. Dále jsou zde informace ohledně přijímacích pohovorů, pracovních vztahů, registrace na úřadu práce, podpory nezaměstnanosti atp. 67 4.2 Klárův ústav Dnes tento ústav známe spíše pod názvem Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klara. Je zařízením, které vzniklo transformací bývalého Klarova Zaopatřovacího a zaměstnávacího ústavu pro nevidomé. Tato instituce napomáhá k zařazení do pracovního procesu tak, že vzdělává žáky se zrakovým postižením a nabízí množství učebních oborů, které posléze mohou vést k lepšímu uplatnění na otevřeném trhu práce. Klárův ústav byl založen v roce 1832 a jeho úkolem bylo někam Podpora pracovního uplatnění zrakově postižených. TyfloCentrum Brno, o.p.s. [online]. 2012 [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.centrumpronevidome.cz/pracovniuplatneni/ 67 O projektu. Burza práce pro osoby se zrakovým postižením [online]. 2010 [cit. 2014-0426]. Dostupné z: http://www.prace-zp.cz/ 66
41
umístit nevidomé, kteří absolvovali Ústav na Hradčanech (ústav pro výchovu a vzdělávání dětí se zrakovým postižením) a nenalezli jinou životní perspektivu. Podle zakládací listiny bylo cílem zaopatřovat a zaměstnávat nevidomé. 68 Roku 1946 zahájila škola činnost v Krči pro obory pletař, košíkář, ladič pian, výroba rohoží, později operátor telefonních ústředen (byl však zrušen s digitalizací telefonních ústředen), masér a ruční knižní vazba. 69 Činnost školy Škola vychází z více než 180leté tradice výchovy a vzdělávání osob se zrakovým postižením řemeslným povoláním v Čechách i na Moravě, započaté Aloysem Klarem. Koncepce školy je v souladu se současnými pedagogickými trendy ve vzdělávání osob s různými handincapy, především se zrakovým postižením a speciálními vzdělávacími potřebami. Střední škola připravuje absolventy základních škol a základních škol praktických ve tříletých a čtyřletých oborech vzdělání, kterými jsou: keramická výroba, zpracovatel přírodních pletiv, výrobce a dekoratér keramiky, čalouník, knihař, rekondiční a sportovní masér a textilní výtvarnictví. Absolventi středního vzdělání s výučním listem mohou pokračovat ve dvouletém denním nástavbovém studiu - obor podnikání. 70 Tato instituce připravuje mladé lidi na život, v jehož průběhu by měli schopni být samostatně výdělečně činnými. Nezprostředkovává sice zaměstnání jako takové, ale o to intenzivněji se zde na něj člověk připravuje. Kromě stravy a ubytování si v rámci studia mohou žáci vyzkoušet své budoucí povolání v praxi, neboť škola přijímá od široké veřejnosti zakázky na čalounické, knihařské, keramické, kartáčnické, košíkářské práce a nabízí také provádění masáží.
Kalendárium Klarova ústavu. SMÝKAL, Josef. Smýkal - Studie a statě [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.apogeum.info/smykal/index.php?docid=26 69 Historie. Střední škola Aloyse Klara [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.spsaklara.cz/historie.html 70 Úvod. Střední škola Aloyse Klara [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.spsaklara.cz/index.php 68
42
4.3 Karko - výrobní družstvo nevidomých Tyto chráněné dílny poskytují pracovní místa pro osoby se zrakovým postižením. Družstvo bylo založeno v roce 1953 jako slepecké dílny. V roce 1977 došlo k delimitaci a původní družstvo se rozšířilo o dvě provozovny z Obzoru Praha (výrobní družstvo invalidů v Praze). Družstvo ve spolupráci s Úřadem práce v Ústí nad Labem také zajišťuje rekvalifikační kurzy na počítačích. Předměty podnikání družstva jsou: •
hostinská činnost;
•
zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků;
•
vydavatelské činnosti, polygrafická výroba, knihařské a kopírovací práce;
•
ubytovací služby;
•
velkoobchod a maloobchod;
•
poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály;
•
realitní činnost, správa a údržba nemovitostí;
•
silniční motorová doprava;
•
mimoškolská výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti;
•
bezplatné poskytování sociálních služeb pro zdravotně postižené členy družstva;
•
pekařství, cukrářství;
•
výroba, instalace, opravy strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení;
•
výroba školních a kancelářských potřeb, kromě výrobků z papíru, výroba bižuterie, kartáčnického a konfekčního zboží, deštníků, upomínkový předmětů;
•
výroba dalších výrobků zpracovatelského průmyslu; 43
• V
obráběčství.
současné
době
zaměstnává
280
zdravotně
postižených
zaměstnanců ve třech chráněných dílnách, a to v Ústí nad Labem, v Děčíně a ve Mstišově u Teplic. Družstvo nabízí nejen vlastní výrobky, ale i volnou kapacitu na zajištění jednoduchých montážních prací, ať již z oblasti kovo nebo elektro. Družstvo dále zajišťuje v areálu družstva ubytování pro 60 zaměstnanců a zvukovou knihovnu. 71 4.4 Shrnutí Existuje celá řada organizací či institucí, které pracují s touto cílovou skupinou. Těch, které se zabývají pracovním uplatněním nevidomých lidí, je už méně. Mohli bychom zde dále jmenovat obecně prospěšnou
společnost
Kafira,
organizaci
Porozumění
v Plzni,
Konzervatoř Jana Deyla v Praze, Tyfloservis, střediska integračních aktivit, agentury podporovaného zaměstnávání, atd. Některé z nich se snaží zavést různé projekty pomáhající zařazení osob se zrakovým postižením do pracovního procesu, kterými jsou například motivační programy, příprava na povolání, asistenční služby, job kluby atp.
Činnost družstva. Karko [online]. [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.karkoul.cz/info%20o%20druzstvu.html
71
44
Závěr Cílem bakalářské práce bylo zachytit a popsat současné příležitosti pracovního
uplatnění
osob
se
zrakovým
postižením
(konkrétně
nevidomých) v České republice, které instituce tomu napomáhají, jaké jsou podmínky pro pracovní uplatnění upravené státem v porovnání s tím, jak společnost k této problematice přistupovala v minulosti. Vzhledem k tomu, že zrakové postižení je jedním z nejtěžších smyslových postižení, může při získávání pracovního uplatnění činit značné potíže. Člověk, který se chce pracovně uplatnit, ale z nějakého důvodu se mu to nedaří, může mít problém se seberealizací, nezávislostí, postavení ve společnosti atd. Dříve nebylo právo na práci a pracovní uplatnění samozřejmostí a společnost se v souvislosti s pracovním uplatněním
nevidomých
lidí
formovala
dlouhou
dobu.
Současná
společnost v České republice si na rozdíl od různých historických období, kdy byli nevidomí lidé utlačováni nebo na jejich seberealizaci nebyl brán zřetel, tyto potřeby nevidomých lidí uvědomuje, a proto na ně reaguje legislativou. Stěžejním závazkem státu je právo na práci v Listině základních práv a svobod, na které navazuje též právo na zaměstnání. S tímto právem úzce souvisí diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání, která je sice zakázána, což ale neznamená, že se s ní v naší společnosti nemůžeme setkat. Stát kromě obecného práva na práci poskytuje i konkrétní možnosti pracovního uplatnění nebo služby, které mohou k pracovnímu uplatnění vést. Nevidomí lidé ale nemusejí být závislí na státní podpoře ani na chráněném zaměstnávání. Mohou rovněž pracovat na běžných pracovních pozicích či na živnostenský list atd. Zaměstnaní nevidomí jsou dnes společností celkem dobře přijímáni proto, že se dokázali (např. finančně) osamostatnit. Naopak v historii jsme se mohli setkat s tím, že nevidomí byli spíše objektem milosrdenství a společnost jim raději přispěla almužnou, než aby se je pokusila zaměstnat. Lidem se zrakovým postižením rovněž mohlo pomoci sdružování se do 45
různých spolků a organizací pracujících slepců, které se začaly nejvíce objevovat v 19. století. Tento fenomén přetrvává do současnosti, kdy v našem státě můžeme nalézt mnoho organizací, institucí a projektů, které nejen že napomáhají pracovnímu uplatnění nevidomých osob v praxi, ale zasazují se také o to, aby společnost tyto jedince lépe přijímala. Není to ale pouze zásluha státu, že zde tyto možnosti existují, ale také zásluha jedinců, kteří se zasloužili o jejich realizaci a rovněž také zásluha celé naší společnosti, která umožnila, aby se zde tyto věci staly. V celé situaci rovněž mohlo pomoci uvědomění si, že nevidomý člověk je především také člověk a disponuje všemi právy jako kdokoliv jiný. To zároveň ukazuje současný inkluzivní přístup, který osoby se zrakovým postižením ze společnosti nejenže nevylučuje, ale je to nikdy nekončící proces, ve kterém se lidé s postižením mohou v plné míře zúčastňovat všech aktivit společnosti stejně jako lidé bez postižení. Problematika zaměstnávání je jednou z mnoha rovin, na které můžeme vidět přístup společnosti ke zrakově postiženým lidem. Dále bychom mohli zkoumat vývoj přístupu společnosti k sociální adaptaci, vzdělávání nevidomých,
nebo
zda
jim
získané
pracovnímu uplatnění apod.
46
vzdělání
pomohlo
k lepšímu
Seznam použitých zdrojů Literární zdroje BOTKOVÁ, Petra. Vzdělávání a pracovní uplatnění lidí se zrakovým postižením dříve a dnes. Praha, 2012. Absolventská práce. VOŠ Jabok. ČÁLEK, Oldřich, Zdeněk HOLUBÁŘ a Josef CERHA. Vývoj osobnosti zrakově těžce postižených: určeno pro posl. fak. pedag. 2. vyd. Praha: SPN, 1991. ISBN 80-7066-341-3. FINKOVÁ,
Dita,
Veronika
RŮŽIČKOVÁ
a
Kateřina
STEJSKALOVÁ. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením v dospělém a seniorském věku. Olomouc, 2010. Univerzita Palackého v Olomouci. FRIEDMANN,
Zdeněk. Profesní
orientace
žáků
se
speciálními
vzdělávacími potřebami a jejich uplatnění na trhu práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 9788021056022. HUTAŘ, Jan. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: Národní rada zdravotně postižených ČR, 2004. JESENSKÝ, Ján. Prostor pro integraci. Praha: Comenia Consult, 1993. JESENSKÝ, Ján. Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Aeterna, 1992. ISBN 8090095011. JESENSKÝ,
Ján. Tyflologické
minimum
a
základy
komplexního
zabezpečení zrakově postižených. 1. vyd. Praha: Horizont, 1988, s. 105. Učební texty Ústřední školy Svazu invalidů, sv. 7. KAVALÍROVÁ, Kateřina. Nevidomý ve vaší firmě. 1. vyd. Praha: Okamžik, 2012. ISBN 9788086932293. KREJČÍŘOVÁ, Olga. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením: studijní texty. Vyd. 1. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2005. ISBN 8090359817.
47
KVĚTOŇOVÁ - ŠVECOVÁ, Lea. Oftalmopedie. 2. doplněné vydání. Brno: Paido, 2000. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-84-2. MATYSKOVÁ, Kateřina. Kompenzační pomůcky pro osoby se zrakovým postižením. Praha: Okamžik, 2009, s. 9. ISBN 978-80-86932-24-8. MITRYCHOVÁ,
Lenka. Výběr
povolání
zrakově
postižených
žáků
středních škol s ohledem na zvolenou formu vzdělávání. Olomouc, 2009. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. MUŽÁKOVÁ, Monika. Postižený člověk v dějinách II: texty k dějinám speciálně pedagogické teorie a praxe: vybrané příspěvky z konferencí Postižený člověk v proměnách času I a II. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. Edice speciální pedagogiky (Gaudeamus). ISBN 97880-7041-081-3. NOVOSAD, Libor. Některé aspekty socializace lidí se
zdravotním
postižením: kapitoly ze sociologie handicapu. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 1997, 50 s. ISBN 80-708-3268-1. OPATŘILOVÁ, Dagmar a Lucie PROCHÁZKOVÁ. Předprofesní a profesní příprava jedinců se zdravotním postižením. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 9788021055360. SLOWÍK, Josef. Speciální pedagogika: prevence a diagnostika, terapie a poradenství, vzdělávání osob s různým postižením, člověk s handicapem a společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024717333. SOUČEK, Jan. Z rukopisného odkazu: Články k problematice ztráty zraku a osobnosti nevidomého. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých, 1992. VOTAVA, Jiří. Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 8024607085.
48
Internetové zdroje SMÝKAL, Josef. Pohled do dějin slepeckých spolků [online]. Brno: Slepecké muzeum SONS v Brně, 2000 [cit. 2014-03-22]. Dostupné z: http://smykal.ecn.cz/publikace/kniha14t.htm SMÝKAL, Josef. Tyflopedické kalendárium [online]. Brno: Odbor kultury Magistrátu města Brna a Nejvyšší rada České unie nevidomých a slabozrakých,
1996
[cit.
2014-03-22].
Dostupné
z:
http://smykal.ecn.cz/publikace/kniha09t.htm SMÝKAL, Josef. Smýkal - Studie a statě [online]. Brno: Technické muzeum v Brně, oddělení dokumentace tyflopedických informací, 2011 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.apogeum.info/smykal/ SMÝKAL, Josef. Tyflopedický lexikon jmenný. APOGEUM občanské sdružení
[online].
2006
[cit.
2014-04-25].
Dostupné
z:
http://www.apogeum.info/tlex/heslo.php?id=1023 Právo na práci a právo na zaměstnání. EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura,
právo [online].
2001
[cit.
2013-04-21].
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-na-praci-a-pravo-na-zamestnani11916.html SONS
ČR. Sjednocená
organizace
nevidomých
a
slabozrakých
ČR [online]. 2002-2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.sons.cz/ Farní charta pro nevidomé [online]. 2014 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.blind.charita.cz/ Střední škola Aloyse Klara [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.spsaklara.cz/index.php DĚDINA, o.p.s. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s. [online]. 2010 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.dedina.cz/ OKAMŽIK. Nevidomí mezi námi [online]. 2011 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.nevidomimezinami.cz/ 49
Karko - výrobní družstvo nevidomých [online]. [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.karkoul.cz/ TYFLOCENTRUM BRNO, o.p.s. TyfloCentrum Brno, o.p.s. [online]. 2012 [cit. 2014-04-27]. Dostupné z: http://www.centrumpronevidome.cz/ TYFLOCENTRUM. TyfloCentrum.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-26]. Dostupné z: http://www.tyflocentrum.cz/ Burza práce pro osoby se zrakovým postižením [online]. 2010 [cit. 201404-26]. Dostupné z: http://www.prace-zp.cz/ Chráněná dílna. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_d%C3%AD lna Videodokumenty SCHIFFEROVÁ,
Marie. Videoprezentace.
Pobytové
rehabilitační
a
rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o.p.s, 2011. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=CA3TazPYt7E Legislativní dokumenty Česká republika. Zákon o sociálních službách. In: 108/2006. 2006. Česká republika. Zákon o zaměstnanosti: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením. In: 435/2004. 2004.
50
