CS
CS
CS
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 24.2.2011 SEK(2011) 223 v konečném znění
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SHRNUTÍ POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 89/666/EHS, 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků
SEK(2011) 222 v konečném znění KOM(2011) 79 v konečném znění
CS
CS
1.
ÚVOD
Současná finanční krize opět vyzdvihla význam transparentnosti na finančních trzích, včetně řízení společností a obchodních činností. V závěrech ze zasedání Rady dne 25. května 2010 bylo potvrzeno, že by zlepšení přístupu k aktuálním a spolehlivým informacím o podnicích mohlo podpořit větší důvěru v trh, pomoci posílit hospodářské oživení a zvýšit konkurenceschopnost evropských společností1. V tomto smyslu hrají hlavní úlohu obchodní rejstříky, které evidují, prověřují a uchovávají informace o společnostech, například informace o právní formě, sídle, kapitálu, osobách oprávněných společnost zastupovat a ročních účetních závěrkách, a zpřístupňují tyto informace veřejnosti. Podniky stále více expandují za hranice jednotlivých států, aby využily příležitostí, které skýtá jednotný trh. Zvyšuje se proto potřeba přeshraniční spolupráce mezi obchodními rejstříky a roste poptávka po přístupu k informacím o společnostech v přeshraničním kontextu, a to buď pro obchodní účely, nebo v zájmu usnadnění přístupu k spravedlnosti. Dne 5. listopadu 2009 přijala Evropská komise zelenou knihu2, k níž byla připojena zpráva o pokroku3 při propojování obchodních rejstříků. Zelená kniha tvořila základ pro veřejné konzultace, při nichž téměř všichni respondenti vyjádřili podporu lepšímu propojení obchodních rejstříků v EU4. Dne 25. května 2010 přijala Rada pro konkurenceschopnost závěry, v nichž uvítala iniciativu Komise týkající se lepšího propojení obchodních rejstříků. Rovněž ve zprávě Evropského parlamentu byly Komise a členské státy vyzvány, aby dosáhly pokroku v této oblasti5. Důrazná podpora byla iniciativě Komise vyslovena i ve stanoviscích Evropského hospodářského a sociálního výboru6 a Výboru regionů7. Zpráva o posouzení dopadů byla výborem pro posouzení dopadů přezkoumána v rámci písemného postupu. Dne 15. září 2010 vydal výbor kladné stanovisko. Na základě stanoviska výboru byla ve zprávě provedena řada změn. 2.
SOUVISLOSTI
Obchodní rejstříky existují v každém členském státě; jsou zřízeny na celostátní, regionální nebo místní úrovni. V roce 1968 byla přijata společná pravidla s cílem stanovit minimální normy pro poskytování (registrace a zveřejňování) obchodních informací8. Ode dne 1 2 3 4 5 6 7 8
CS
9678/10. KOM(2009) 614 v konečném znění. SEK(2009) 1492. Zpětná vazba: http://ec.europa.eu/internal_market/company/business_registers/index_en.htm 2010/2055(INI). INT/517. CdR 20/2010. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 258, 1.10.2009, s. 11).
2
CS
1. ledna 2007 musí členské státy vést rovněž elektronické obchodní rejstříky9 a umožňovat třetím stranám přístup k obsahu rejstříku prostřednictvím internetu. Spolehlivé aktuální informace o společnostech jsou pro spotřebitele, stávající nebo potenciální obchodní partnery, veřejnou správu a soudnictví zásadní rovněž v přeshraničním kontextu. Spolupráce obchodních rejstříků z různých členských států mimoto výslovně vyžadují evropské právní nástroje, které byly přijaty v posledním desetiletí s cílem usnadnit přeshraniční fúze kapitálových společností10 a přeshraniční přemístění sídla evropské společnosti (SE)11 a evropské družstevní společnosti (SCE)12. Od roku 1992 existuje mechanismus dobrovolné spolupráce mezi obchodními rejstříky v Evropě. V současnosti spojuje tzv. evropský obchodní rejstřík (EBR)13 oficiální obchodní rejstříky 19 členských států a dalších šesti evropských jurisdikcí. Mezi roky 2006 a 2009 se EBR podílel na výzkumném projektu s názvem BRITE14, jenž měl za cíl vyvinout technologickou platformu pro interoperabilitu obchodních rejstříků v celé Evropě. EBR se však potýká se značnými problémy, pokud jde o jeho rozšíření, financování a správu; stávající mechanismus spolupráce není pro potenciální uživatele uspokojivý. Dalším důležitým projektem je systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI), což je elektronický nástroj, který má podporovat každodenní správní spolupráci mezi orgány veřejné správy v rámci směrnice o službách (2006/123/ES) a směrnice o uznávání odborných kvalifikací (2005/36/ES). Služby systému IMI by mohly podporovat rovněž prosazování ostatních směrnic. Hlavním místem přístupu k právním informacím, právním a správním institucím, rejstříkům, databázím a jiným službám bude internetový portál evropské e-justice, který má urychlit plnění každodenních úkolů občanů, právních a jiných odborníků a soudců. 3.
SUBSIDIARITA
Téměř dvě desetiletí zkušeností s EBR prokazují, že k dosažení cílů této iniciativy nepostačuje samoregulace. Těchto cílů nemohou dosáhnout ani samotné členské státy, jelikož je nutno stanovit společný soubor pravidel a podmínky pro přeshraniční spolupráci mezi vnitrostátními obchodními rejstříky. Pokud by byly tyto předpisy stanoveny na vnitrostátní úrovni, nemusely by být vzájemně slučitelné a vhodné k dosažení cílů. Proto je nezbytné a odůvodněné přijmout opatření na úrovni EU.
9
10 11 12 13 14
CS
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES ze dne 15. července 2003, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS, pokud jde o požadavky na zveřejňování týkající se některých forem společností (Úř. věst. L 221, 4.9.2003, s. 13). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ES ze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálových společností (Úř. věst. L 310, 25.11.2005, s. 1). Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1). Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) (Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1). http://www.ebr.org/ http://www.briteproject.eu
3
CS
4.
CÍLE Obecným cílem této iniciativy je zvýšit důvěru v jednotný trh a konkurenceschopnost evropských podniků a rovněž zlepšit výkonnost veřejné správy podporou spolupráce mezi obchodními rejstříky v Evropě. K zvláštním cílům patří zajištění bezpečnějšího podnikatelského prostředí pro spotřebitele, věřitele a ostatní obchodní partnery, zvýšení právní jistoty, snížení administrativní zátěže podniků a urychlení postupů. Tato iniciativa má zejména:
• zajistit, aby obchodní rejstřík společnosti poskytoval aktuální informace o skutečnostech týkajících se této společnosti obchodnímu rejstříku či rejstříkům zahraničních poboček v celé Evropě; • rozvinout rámec spolupráce mezi obchodními rejstříky při přeshraničních fúzích a přemístění sídla; • usnadnit přeshraniční přístup k oficiálním informacím o společnostech stanovením společného minimálního souboru aktuálních informací o společnostech, jenž má být prostřednictvím sítě přístupný třetím stranám v každém členském státě. 5.
VYMEZENÍ PROBLÉMU, MOŽNOSTI A DOPADY
Problémy související s propojením obchodních rejstříků lze seskupit do tří různých oblastí: neexistence aktuálních obchodních informací v rejstříku zahraničních poboček, potíže při spolupráci v případě přeshraničních fúzí a přeshraničního přemístění sídla a obtížný přeshraniční přístup k informacím o společnostech. Dopad případných možností politiky byl poměřován na základě těchto kritérií: účelnost, dopad na zúčastněné strany (spotřebitelé, věřitelé atd.), snížení administrativní zátěže, právní jistota, pružnost a náklady. 5.1.
Scénáře týkající se nákladů
Náklady závisí na zvoleném technologickém řešení. Výběr nástrojů IKT je nutno provést v prováděcí fázi. Důsledky stávající iniciativy s ohledem na IKT jsou proto jen nepřímé. V rámci posouzení dopadů bylo na základě různých technologií provedeno ohodnocení nákladů na vysoké úrovni. Základní rozdíl mezi nimi je ten, že EBR umožňuje automatizovanou výměnu dat a současně je schopen zpracovávat velké objemy dat. Systém IMI vyžaduje manuální výměnu údajů a je vhodný pro elektronickou komunikaci s nižším objemem dat. Systém IMI spravuje Komise. Náklady na jeho služby proto hradí Komise. Rozšíření EBR/BRITE by mělo být financováno členskými státy, nejsou-li za tímto účelem dostupné finanční prostředky EU. Scénář č. 1 posuzoval náklady spojené s navázáním na EBR a projekt BRITE a rozšířením rozsahu stávající spolupráce na zbývajících osm členských států. Celkové náklady na rozšíření by dosáhly výše 164 472 EUR. Roční náklady na údržbu by mohly činit 495 000 EUR.
CS
4
CS
Scénář č. 2 zkoumal náklady na vývoj řešení, které využívá systém IMI. Členské státy se na nákladech na údržbu nebo hostování systému IMI nepodílejí. V roce 2009 činily náklady, které hradila Komise, přibližně 518 000 EUR. Zavedení nové oblasti by v rámci Komise vyžadovalo určité investice s ohledem na rozvoj a podporu. Scénář č. 3 odhadl náklady na vytvoření nové sítě obchodních rejstříků na základě nákladů na vybudování systému IMI a EBR. Do roku 2009 dosáhly celkové náklady na vývoj systému IMI téměř 2 milionů EUR a náklady na údržbu téměř 770 000 EUR (bez nákladů na lidské zdroje). Náklady na vytvoření sítě podobné EBR zcela od začátku by činily 11,06 milionu EUR. Roční náklady na údržbu by dosáhly 405 000 EUR. Kvůli vysokým nákladům spojeným s touto možností a s ohledem na přání členských států navázat na výsledky, kterých již bylo v této oblasti dosaženo (EBR, BRITE a systém IMI), byla tato možnost vyloučena. 5.2.
Chybějící aktualizované informace v obchodním rejstříku zahraničních poboček
Jedenáctá směrnice v oblasti práva obchodních společností vyžaduje, aby společnosti zveřejnily řadu údajů a dokumentů, pokud otvírají pobočku v jiném členském státě. Společnosti však často tyto informace neaktualizují. Toto opomenutí může mít kritické důsledky pro ochranu spotřebitelů a obchodních partnerů, zejména v případě, není-li rejstřík pobočky informován o zrušení či platební neschopnosti společnosti (15 % zkoumaných případů). S přihlédnutím k celkovému počtu zahraničních poboček v Evropě (více než 112 000) by se tato situace mohla týkat 16 800 zaregistrovaných zahraničních poboček. Neexistence aktuálních informací v obchodním rejstříku zahraniční pobočky znamená, že podnikatelské prostředí je pro spotřebitele a věřitele rizikovější, a současně snižuje právní jistotu. Nedostatečná spolupráce mezi obchodními rejstříky mimoto ukládá společnostem administrativní zátěž, kterou by bylo možno snížit o 69 milionů EUR15. Zkoumány byly čtyři možnosti: • Možnost A1: žádná změna politiky. • Možnost A2: doporučit podrobná pravidla pro obchodní rejstříky, pokud jde o způsob spolupráce při aktualizaci informací o zahraničních pobočkách. • Možnost A3: stanovit právní požadavek, aby obchodní rejstříky pomocí elektronických prostředků spolupracovaly s ohledem na aktualizaci údajů o registraci zahraničních poboček, a upřesnit technické podrobnosti této spolupráce. • Možnost A4: stanovit právní požadavek, aby obchodní rejstříky pomocí elektronických prostředků spolupracovaly s ohledem na aktualizaci údajů o registraci zahraničních poboček, a upřesnit technické podrobnosti této spolupráce v aktu v přenesené pravomoci / dohodě o správě.
15
CS
Viz Cap Gemini, Deloitte, Ramboll Management: Final Report for Priority Area Annual Accounts / Company Law (závěrečná zpráva za prioritní oblast „roční účetní závěrky / právo obchodních společností“), projekt EU týkající se základní metody měření a snižování administrativních nákladů.
5
CS
Závěr plynoucí z posouzení dopadů je ten, že by se upřednostnit měla možnost A4. Ačkoliv by možnosti A2–A4 mohly přinést kladné změny, pokud jde o účelnost, možnost A2 by nemohla zajistit právní jistotu a uplatňování pravidel ve všech členských státech. Možnosti A3 a A4 by mohly snížit administrativní zátěž a poskytnout právní jistotu. Ačkoliv by možnost A3 zajistila nejvyšší úroveň jednotnosti, nebyla by vůbec pružná. Možnost A4 by doplnila právní předpisy aktem v přenesené pravomoci, a umožnila by tudíž zohlednit zvláštnosti jednotlivých rejstříků. Náklady možností A3 a A4 by byly stejné. 5.3.
Potíže při spolupráci mezi obchodními rejstříky v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla
Přeshraniční spolupráce obchodních rejstříků při přeshraničních fúzích a přemístění sídla se výslovně vyžaduje v evropských právních nástrojích. Tyto právní nástroje však neposkytují vodítko ohledně způsobu zasílání oznámení. V praxi jsou obvykle oznámení mezi obchodními rejstříky doručována běžnou poštou v jazyce odesílajícího orgánu. Vzhledem k stávajícímu nízkému počtu těchto případů jsou obchodní rejstříky v současnosti schopny zpracovat oznámení manuálně. Očekává se však, že budou čelit problémům, pokud se počet v budoucnu zvýší. Potíže při spolupráci mezi obchodními rejstříky v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla mají negativní dopad na právní jistotu. Pokud by existoval požadavek na spolupráci v případě založení SE nebo SCE prostřednictvím přeshraniční fúze, bylo by možno snížit administrativní zátěž těchto společností. Zkoumány byly čtyři možnosti: • Možnost B1: žádná změna politiky. • Možnost B2: doporučit podrobná pravidla pro obchodní rejstříky, pokud jde o způsob spolupráce v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla. • Možnost B3: stanovit právní požadavky upřesňující technické podrobnosti spolupráce mezi obchodními rejstříky v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla. • Možnost B4: stanovit právní požadavky na spolupráci v případě přeshraničních fúzí a přemístění sídla a upřesnit technické podrobnosti v aktu v přenesené pravomoci / dohodě o správě. Závěr vyplývající z posouzení dopadů je ten, že by se upřednostnit měla možnost B4. Jelikož s výjimkou založení SE a SCE prostřednictvím přeshraniční fúze již existují právní povinnosti týkající se spolupráce obchodních rejstříků v případě přeshraničních operací, je nezbytné pouze právní ustanovení svěřující pravomoci Komisi. Možnost B3 se jeví jako příliš strnulá, zatímco možnosti B2 a B4 poskytují členským státům potřebnou pružnost. Možnost B4 (akt v přenesené pravomoci) je však vhodnějším řešením, jelikož povinně zapojuje všechny členské státy, zatímco možnost B2 znamená dobrovolnou účast. Možnosti B3 a B4 by mohly snížit administrativní zátěž podniků, pokud jde o zakládání SE a SCE prostřednictvím přeshraniční fúze. V závislosti na volbě nástrojů IKT by náklady mohly být omezené.
CS
6
CS
5.4.
Obtížný přeshraniční přístup k informacím o společnostech
Zatímco obchodní informace o společnostech jsou v zemi jejich registrace snadno dostupné, přístupu k týmž informacím z jiného členského státu mohou bránit technické nebo jazykové překážky, jelikož EBR nezahrnuje všech 27 členských států a informace, které jsou dostupné prostřednictvím sítě, se mezi jednotlivými zeměmi liší. Identifikaci společností v přeshraničních situacích (např. fúze nebo skupiny) ztěžuje neexistence jedinečného identifikátoru společností. Četnost aktualizace obchodních informací není v současnosti harmonizována a neexistují žádné informace pro uživatele údajů, pokud jde o jejich spolehlivost v jednotlivých členských státech. Omezený přeshraniční přístup k obchodním informacím vede k rizikovějšímu podnikatelskému prostředí pro spotřebitele a stávající nebo potenciální obchodní partnery. Tento problém má za následek rovněž menší právní jistotu. Zkoumány byly čtyři možnosti: • Možnost C1: žádná změna politiky. • Možnost C2: doporučit podrobná pravidla pro podnikové rejstříky s cílem zajistit lepší přeshraniční přístup k informacím. • Možnost C3: stanovit požadavek, aby se členské státy účastnily elektronické sítě obchodních rejstříků, upřesnit seznam informací, jež mají být prostřednictvím sítě předávány, četnost aktualizace evidovaných informací a technické podrobnosti spolupráce. • Možnost C4: stanovit požadavek, aby se členské státy účastnily elektronické sítě obchodních rejstříků, stanovit seznam informací, jež mají být prostřednictvím sítě předávány, a četnost aktualizace evidovaných informací a upřesnit technické podrobnosti spolupráce v aktu v přenesené pravomoci / dohodě o správě. Závěr vyplývající z posouzení dopadů je ten, že by se upřednostnit měla možnost C4. Možnost C2 má potenciální, zatímco možnosti C3 a C4 jednoznačný kladný dopad na zúčastněné strany. Nelegislativní opatření (možnost C2) by nemohla zajistit právní jistotu, pokud jde o přístup k informacím. Možnosti C3 a C4 by vytvořily jasný právní rámec, možnost C3 by však v případě změny technických údajů vyžadovala legislativní změny. Možnost C4 by zajistila potřebnou pružnost. Možnosti nemají žádný dopad na administrativní zátěž. Náklady by však mohly být značné. 6.
MONITOROVÁNÍ A HODNOCENÍ
Komise bude sledovat fázi provádění předpisů a poskytne rámec pro strukturovanou diskusi odborníků z jednotlivých členských států (např. workshopy), pokud jde o podrobnosti aktu v přenesené pravomoci. Účinek opatření by se měl posoudit pět let po provedení předpisů.
CS
7
CS
