KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 26.10.2006 SEK(2006) 1370
C6-0363/06
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument k NÁVRHU NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O ZÁKAZU VÝVOZU A BEZPEČNÉM SKLADOVÁNÍ KOVOVÉ RTUTI SHRNUTÍ {KOM(2006) 636 final SEK(2006) 1369}
CS
CS
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Průvodní dokument k NÁVRHU NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O ZÁKAZU VÝVOZU A BEZPEČNÉM SKLADOVÁNÍ KOVOVÉ RTUTI SHRNUTÍ Toto posouzení dopadů připravily útvary Komise pro provádění dvou klíčových akcí strategie týkající se rtuti1: zákazu vývozu rtuti (akce 5) a bezpečného skladování přebytků rtuti (akce 9). Cílem je posoudit konkrétní opatření, která mají být přijata, za účelem zavedení účinných právních předpisů. Základní scénář zahrnuje zákaz vývozu kovové rtuti a povinnost skladování / odstraňování přebytků rtuti z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů. Otázky vybrané pro podrobnější posouzení v tomto posouzení dopadů jsou: • Působnost zákazu vývozu: Měly by být zahrnuty také sloučeniny rtuti a výrobky, které jsou v Evropské unii již omezené? • Rozsah povinnosti skladování: Je třeba povinnosti skladování / odstraňování také pro rtuť získávanou jako vedlejší produkt z výroby neželezných kovů; z čištění zemního plynu a pro recyklovanou rtuť? • Oznamování a výměna informací: Jak navrhnout nástroj pro účinné a bezpečné uplatňování zákazu vývozu a povinnosti skladování / odstraňování. • Právní nástroje. Z posouzení dopadů vyplývá, že rozšíření zákazu vývozu rtuti na výrobky, jejichž uvádění na trh Evropské unie je již omezeno, a na sloučeniny, například kalomel, by bylo v této fázi předčasné. Mělo by podléhat dalšímu posouzení v dostatečném předstihu před vstupem zákazu vývozu v platnost v roce 2011. V souladu se zásadami lepších právních předpisů mohou zejména správní náklady takového rozšíření a rovněž dopady na konkurenceschopnost EU vyžadovat hlubší analýzu. Analýza vývoje na světových trzích jasně potvrzuje závěry, k nimž se dospělo dříve ve strategii týkající se rtuti: na zákaz vývozu rtuti je třeba pohlížet v širší perspektivě. Pro dosažení co nejvyšších přínosů pro životní prostředí musí být doplněna akcemi, které budou uplatněny na celosvětové úrovni. Je však důležité, aby Evropská unie vzhledem k podstatným množstvím kovové rtuti jednala aktivně a pokračovala ve své podpoře snižování vystavení účinkům rtuti a nečekala na propracovaný právní nástroj na celosvětové úrovni. Hlavními zdroji dodávky rtuti v Evropské unii jsou: přebytky z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů při přeměně na výrobní postupy bez použití rtuti nebo při uzavření 1
CS
KOM(2005) 20 v konečném znění.
2
CS
zařízení; rtuť získávaná jako vedlejší produkt z neželezných kovů z důlní a hutní činnosti (např. výroba zinku); rtuť získávaná jako vedlejší produkt z čištění zemního plynu; recyklovaná rtuť (rtuť z výrobních postupů a rtuť z výrobků, např. zářivek atd.); a inventury rtuti nahromaděné za předchozí roky zprostředkovateli a obchodníky, např. společností MAYASA2. V roce 2005 činila ohlášená celková dodávka (nezahrnující rtuť z inventur) z Evropské unie 625 tun. Celková spotřeba na trhu (včetně rtuti ve výrobcích dovezených do Evropské unie) činí přibližně 440 tun za rok. Největším uživatelem (asi 50 %) kovové rtuti je průmysl výroby chloru a alkalických hydroxidů. Poptávka průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů představovala v roce 2005 přibližně 190 tun. Druhou nejrozšířenější oblastí používání rtuti v Evropské unii je zubní amalgám. Hlavními faktory, které stojí za poklesem ve státech EU25, jsou podstatné snížení nebo nahrazení obsahu rtuti v regulovaných výrobcích a výrobních postupech (barvy, baterie, alkalické chloridy atd.) a všeobecný přesun operací výroby produktů využívajících rtuť (teploměry, baterie atd.) ze zemí EU-25 do třetích zemí. Poptávka po rtuti ve výhledu na období 2005–2015 pro oblasti využití jiné než průmyslem výroby chloru a alkalických hydroxidů3 se pohybuje kolem 190 tun za rok. Odhadovaná dodávka v Evropské unii (nezahrnující rtuť z chlor-alkalického průmyslu a rtuť získávanou jako vedlejší produkt z výroby neželezných kovů a z čištění zemního plynu po roce 2011) bude činit asi 481 tun za rok. Ceny rtuti klesaly po většinu minulých 40 let. Během posledních deseti let se ustálily na vůbec nejnižších úrovních – v rozmezí 4 až 5 USD za kg rtuti – aby od poloviny roku 2004 do roku 2005 stouply nad 20 USD a v roce 2006 poněkud poklesly4. Je obtížné předvídat, jak si cena rtuti povede ve střednědobém až dlouhodobém výhledu. Při zaplavení trhu rtutí z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů Evropské unie do doby, než bude zakázán vývoz, bychom očekávali, že ceny budou během příštího roku nadále klesat až na 10 USD/kg nebo níže. V tomto posouzení dopadů předpokládáme, že ceny na domácím trhu Evropské unie budou stejné jako celosvětové ceny, protože po roce 2011 budou povoleny dovozy do Evropské unie. V tomto posouzení je ve výpočtech použita cena 10 USD/kg5. Navrhuje se zákaz vývozu kovové rtuti. Evropská unie je hlavním vývozcem kovové rtuti. Po ukončení těžby ve španělském dole v Almadénu v roce 2003 pochází největší dodávka rtuti v Evropské unii z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů. Při přechodu na technologie bez použití rtuti průmysl výroby chloru a alkalických hydroxidů v současné době prodává své přebytky rtuti. Zbývající množství obsažená v článcích průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů se odhadují celkově na přibližně 12 000 tun. Poptávka Evropské unie po rtuti je nízká. Většina přebytků rtuti se proto vyváží. Podle mezinárodní obchodní statistiky byly v roce 2004 vyvezeny 824 tuny. Rtuť je celosvětovým problémem a k vyřešení problémů týkajících se rtuti je zapotřebí mezinárodních akcí. Evropská unie by nemohla na jedné straně důvěryhodně obhajovat a podporovat aktivní celosvětové úsilí o snížení nabídky rtuti a poptávky po ní a přitom na straně druhé zůstat jejím hlavním světovým dodavatelem.
2 3 4 5
CS
Miñas de Almadén y Arrayanes, S.A. průmysl výroby chloru a alkalických hydroxidů bude znovu využívat svou vlastní nadbytečnou rtuť, a proto tato poptávka není zahrnuta do výše uvedeného odhadu. Mezinárodní obchodníci s neželeznými kovy uvádějí ceny obvykle v USD. 7,85 EUR/kg nebo 7 851,76 EUR/t.
3
CS
Navrhuje se povinnost skladování kovové rtuti již nepoužívané v průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů, rtuti získávané jako vedlejší produkt z výroby neželezných kovů a rtuti získávané jako vedlejší produkt z čištění zemního plynu. Domácí nabídka rtuti Evropské unie v současné době překračuje poptávku. Podle obdržených informací bude tento stav pokračovat i nadále. Také se zdá, že bude dostatek rtuti pro vnitřní trh Evropské unie bez používání přebytků rtuti z průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů a rtuti získávané jako vedlejší produkt z výroby neželezných kovů a z čištění zemního plynu. Poptávka po rtuti se v Evropské unii stále snižuje a po vstupu zákazu vývozu a povinnosti skladování v platnost bude poptávka menší než nabídka z recyklované rtuti a ze zbývajících zásob v Evropské unii. Povinnost skladování záměrně nezahrnuje recyklovanou rtuť z výrobků obsahujících rtuť. Tento zdroj je z environmentálního hlediska prioritním zdrojem. Bude-li povinnost skladování zavedena také na recyklovanou rtuť, pak žádoucí sběr rtuti pravděpodobně skončí. Bez sběru by mohla být velká část této rtuti uvolněna do životního prostředí. Oznamování a výměna informací za účelem sledování dovozů a vývozů rtuti a jejích sloučenin v rámci členských států a také na území Společenství a z něj se navrhuje jako nástroj k účinnému a bezpečnému provádění zákazu vývozu a povinnosti skladování. Cíl by spočíval v co nejlepším využití dostupných údajů, ve zjednodušení toků dat a v omezení administrativní zátěže na minimum. Mělo by to také umožnit rychlé reakce na změnu systémů výroby a spotřeby. Od přísného systému založeného např. na pravidelných dotaznících bylo záměrně upuštěno. Nařízení se jeví jako jediný vhodný právní nástroj pro zavedení zákazu vývozu a povinnosti skladování / odstraňování. Konkrétní řešení skladování / odstraňování nadbytečné rtuti se nenavrhuje, právní akt se omezuje na identifikaci těch druhů skladovacích zařízení / zařízení pro odstraňování, které poskytují dostatečné záruky bezpečného nakládání s kovovou rtutí, vzhledem ke specifičnostem této látky. Pro zaručení dlouhodobé bezpečnosti týkající se rtuti se navrhuje konkrétní posouzení rizika lokality. O konkrétní alternativě skladování / odstraňování rozhodnou průmysl a dotčené členské státy. Nařízení bude doplněno dobrovolnou dohodou průmyslu výroby chloru a alkalických hydroxidů, který je průmyslem nejvíce dotčeným z hlediska množství rtuti. Zákaz vývozu a povinnost skladování je také třeba vidět v souvislosti s mezinárodními akcemi schválenými ve strategii týkající se rtuti. Za účelem postupného ukončení výroby nové rtuti z cinabaritu a pro zabránění návratu přebytků rtuti na trh je třeba přijmout opatření na celosvětové úrovni. Plánuje se spolupráce s rozvojovými zeměmi a Evropská unie také podporuje mezinárodní iniciativy, např. celkový projekt pro rtuť UNEP. Komise systematicky zlepšuje své styky s nečlenskými státy EU, které jsou významnými výrobci, uživateli a vývozci rtuti a/nebo mají problémy se znečištěním rtutí. Mezinárodní konference o rtuti, která se má konat v Bruselu ve dnech 26. až 27. října 2006, dlouho před 24. zasedáním Řídící rady UNEP v roce 2007, bude při významné účasti nečlenských zemí EU dalším impulsem k mezinárodním jednáním, včetně jednání o obchodních otázkách. Odhad nákladů a přínosů. Podle porovnání se očekává, že konzervativní, spodní odhady přínosů (nebo úspory výdajů za tunu rtuti) budou vyšší než horní odhady nákladů, avšak analýza, která je uvedena v příloze III, by neměla být považována za úplnou analýzu nákladů a přínosů, protože dostupné údaje neumožňují přímé srovnání mezi očekávanými náklady a přínosy.
CS
4
CS
Posouzení dopadů používá kombinaci kvalitativní a kvantitativní analýzy při posuzování aspektů životního prostředí. Zbývající celkové využití a přebytky rtuti, které mají být vyváženy z EU, jsou uvedeny z kvantitativního hlediska. Předpokládá se, že významná část těchto využití může vést k tomu, že kovová rtuť bude vstupovat do životního prostředí. Očekává se, že zákaz vývozu rtuti a zavedení povinného skladování povede ke snížení emisí, i když je obtížné kvantitativně určit rozsah těchto emisí6. Posouzení prospěchu pro lidské zdraví by vyžadovalo vypracování modelu, který by uváděl do spojitosti úniky s životním prostředím s tvořením methylrtuti v rybách a s určením příjmu ve stravě ohroženými skupinami populace. Po zvážení rozsahu vypracování modelu (dotčené složky životního prostředí, zeměpisné pokrytí, skupiny populace, které mají být zahrnuty, atd.) se dospělo k závěru, že zahájení takového vypracování by bylo proti zásadě analýzy principu proporcionality, jak je stanoveno v pokynech pro posuzování dopadů. Nový výzkum přínosů provedený ve Spojených státech amerických78 poskytuje rozsah od 3 milionů EUR ročně za jednu tunu zamezených emisí, až po 70–100 milionů EUR za tunu ročně. Naznačuje také, že přínosy na tunu rostou se zvyšováním celkového snížení, třebaže mnohem pomalejším tempem. Lze to srovnat s horním rozsahem nákladů na trvalou likvidaci (hlubinné skalní masivy) ve výši 37–70 000 EUR t/rok (pro období 40 let) a ztrátou příjmu (10 000 EUR/t).
6 7 8
CS
Rizika pro životní prostředí a zdraví, zejména u methylrtuti, která se tvoří ve vodním prostředí, byla posouzena mimo jiné UNEP, a nejsou v posouzení dopadů uvedena v plném znění. Ekonomické hodnocení prospěchu kontroly emisí rtuti z uhelných elektráren Spojených států amerických, www.nescaum.org, únor 2005. Důsledky pro veřejné zdraví a hospodářské důsledky toxicity methylrtuti na vyvíjející se mozek, Environmental Health Perspectives 113, květen 2005.
5
CS
