EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 15.5.2012 SWD(2012) 101 final/2
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Pokyny týkající se osvědčených postupů pro omezení zakrývání půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci
CS
CS
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE Pokyny týkající se osvědčených postupů pro omezení zakrývání půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci
CS
2
CS
OBSAH SOUHRN................................................................................................................................... 5
CS
1.
Účel a struktura.......................................................................................................... 7
2.
Nástin situace.............................................................................................................. 7
2.1.
Úvod............................................................................................................................. 7
2.2.
Současná situace a trendy............................................................................................. 8
2.3.
Hnací mechanismy ....................................................................................................... 9
3.
Dopady zakrývání půdy........................................................................................... 11
4.
Příklady osvědčených postupů................................................................................ 14
4.1.
Cíle pro zábory půdy.................................................................................................. 14
4.2.
Územní plánování ...................................................................................................... 14
4.3.
Pokyny pro územní plánování.................................................................................... 15
4.4.
Ochrana zemědělských půd a cenných krajin ............................................................ 15
4.5.
Příměstské oblasti....................................................................................................... 15
4.6.
Regenerace opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů.............. 16
4.7.
Zlepšování kvality života ve velkých městských centrech ........................................ 17
4.8.
Výměna informací mezi obcemi ................................................................................ 17
4.9.
Kvalita půdy v plánování měst................................................................................... 17
4.10.
Udržitelná výstavba.................................................................................................... 18
4.11.
Ekologické účty a systémy kompenzací .................................................................... 18
4.12.
Hospodaření s vodou.................................................................................................. 19
5.
Boj s problémem zakrývání půdy: společné prvky............................................... 20
6.
Omezování zakrývání půdy..................................................................................... 21
7.
Zmírňování vlivu zakrývání půdy .......................................................................... 24
7.1.
Využívání propustných materiálů a povrchů ............................................................. 25
7.2.
Zelená infrastruktura .................................................................................................. 26
7.3.
Přírodní systém sběru vody........................................................................................ 27
8.
Kompenzace zakrývání půdy .................................................................................. 27
8.1.
Opakované využití ornice .......................................................................................... 28
8.2.
Odkrytí půdy (obnova půdy)...................................................................................... 29
3
CS
8.3.
Ekologické účty a obchodování s osvědčeními o zástavbě........................................ 29
8.4.
Poplatky za zakrývání ................................................................................................ 29
9.
Osvěta ........................................................................................................................ 29
ODKAZY ................................................................................................................................ 33 Příloha 1 Definice..................................................................................................................... 38 Příloha 2 Zábor a zakrývání půdy v EU ................................................................................... 41 Příloha 3 Politiky a právní předpisy EU................................................................................... 47 Příloha 4 Technické okolnosti dopadů zakrytí půdy................................................................ 49 1.
Úvod........................................................................................................................... 49
2.
Dopad na koloběh vody ............................................................................................. 50
2.1.
Rychlost vsakování .................................................................................................... 51
2.2.
Povrchový odtok ........................................................................................................ 52
2.3.
Evapotranspirace ........................................................................................................ 52
3.
Dopad na biologickou rozmanitost ............................................................................ 53
4.
Dopad na zajišťování potravin ................................................................................... 54
5.
Dopad na globální klima ............................................................................................ 57
6.
Dopad na klima a kvalitu vzduchu ve městech.......................................................... 58
7.
Dopad na filtrační schopnost a tlumivou kapacitu půdy............................................ 59
8.
Dopad na sociální hodnoty a životní úroveň.............................................................. 60
Příloha 5 Propustné materiály .................................................................................................. 61 Příloha 6 Spolupracovníci ........................................................................................................ 65
CS
4
CS
SOUHRN Cílem tohoto pracovního dokumentu útvarů Komise, který obsahuje pokyny týkající se osvědčených postupů pro omezení zakrývání půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci, je poskytnout informace o rozsahu zakrývání půdy v Evropské unii (EU), jeho dopadech a uvést příklady osvědčených postupů. Tyto příklady osvědčených postupů mohou být zajímavé pro příslušné orgány v členských státech (na vnitrostátní, regionální a místní úrovni), odborníky zabývající se plánováním využívání půdy a hospodařením s půdou a zúčastněné subjekty obecně, ale užitečné mohou být také pro jednotlivé občany. V letech 1990 a 2000 byl zjištěný zábor půdy v EU kolem 1 000 km² ročně a sídelní útvary se zvětšily téměř o 6 %. Od roku 2000 do roku 2006 se rychlost záboru půdy snížila na 920 km² za rok, zatímco celkový sídelní prostor se zvětšil o další 3 %. To odpovídá nárůstu téměř o 9 % v letech 1990 až 2006 (ze 176 200 na 191 200 km²). Kdybychom předpokládali nezmenšený lineární trend, přeměnili bychom v historicky velmi krátkém období pouhých 100 let množství půdy srovnatelné s územím Maďarska. Evropa patří k nejvíce urbanizovaným světadílům světa. Velká města nejsou jen hnací silou hospodářství, mají bezkonkurenční postavení jako poskytovatelé základních složek kvality života ve všech jeho ohledech: environmentálním, kulturním a sociálním. Všechna velká města však stojí před náročným úkolem, jak sladit hospodářskou činnost a růst s kulturním, sociálním a environmentálním hlediskem. Rozšiřování urbanizovaného území a sídelních útvarů s mírným stupněm zástavby patří k hlavním hrozbám udržitelného územního rozvoje. V některých regionech rovněž neexistují dostatečné pobídky k opětovnému využívání opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields), což vede ke zvýšenému tlaku na nedotčená místa. Navíc často panuje obecně nedostatečné povědomí o hodnotě půdy (a krajiny), která není považována za omezený a neobnovitelný zdroj. Ve skutečnosti půdy zajišťují velmi rozsáhlou řadu základních ekosystémových funkcí, sehrávají klíčovou roli v produkci potravin i produkci obnovitelných materiálů, jako je dřevo, poskytují stanoviště pro biologickou rozmanitost v půdě i na jejím povrchu, filtrují a zpomalují proud vody do vodonosných vrstev a zároveň z ní odstraňují znečišťující látky a snižují četnost a riziko záplav a sucha, mohou pomáhat regulovat mikroklima v kompaktním městském prostředí, zejména pokud jsou osázeny vegetací, a mohou rovněž zajišťovat estetické funkce prostřednictvím krajiny. Zemědělská půda také zajišťuje ekologické služby pro města, jako je recyklace organických odpadů a produktů. Zakrývání půdy má už svou povahou na půdu velký vliv, protože značně snižuje její užitečnost. To je příčinou vážných obav, protože tvorba půdy je velmi pomalý proces, při kterém trvá celá staletí, než se vytvoří pouhý centimetr. Tento pracovní dokument útvarů Komise popisuje přístupy založené na omezení, zmírnění a kompenzaci účinků zakrývání půdy, které byly zavedeny v členských státech. Omezením zakrývání půdy se myslí zabránění přeměně zelených ploch a následnému zakrytí (části) jejich povrchu. Opětovné využití již zastavěných ploch, např. opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields), lze do této koncepce rovněž zahrnout. Cíle byly využity jako nástroj monitorování i uspíšení pokroku. Vytváření pobídek k pronájmu neobydlených domů také pomohlo v omezování zakrývání půdy. Pokud přece jen dojde k zakrytí půdy, je třeba přijmout vhodná zmírňující opatření, aby se zachovaly některé funkce půdy a snížily výrazné přímé nebo nepřímé negativní účinky na životní prostředí a životní úroveň lidí. Patří k nim využívání, v případě potřeby, vodopropustných materiálů místo betonu nebo asfaltu, čímž se podpoří „zelená infrastruktura“ a více se využijí přírodní systémy zadržování vody. Pokud jsou zmírňující opatření na místě považována za
CS
5
CS
nedostatečná, jsou zvažována kompenzační opatření, přičemž se však nesmí zapomínat, že zakrytou půdu není možné přesně nahradit. Cílem je spíše zachovat nebo obnovit celkovou kapacitu půd v dané oblasti, aby plnily (většinu) svých funkcí. Stávající osvědčené postupy určené k omezení zakrývání půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci ukazují, že se rozumné územní plánování řídí integrovaným přístupem, který vyžaduje plné zapojení všech příslušných orgánů veřejné správy (nejen odborů plánování a životního prostředí), zejména těch správních subjektů (např. měst, okresů a krajů), které obvykle odpovídají za plánování využívání půdy. Druhým společným prvkem je to, že vznikají specifické regionální přístupy, které zohledňují nevyužité zdroje na místní úrovni, například obzvlášť velký počet prázdných budov nebo bývalých průmyslových areálů. A konečně byly podrobně přezkoumány politiky financování rozvoje infrastruktury, což vedlo ke snížení těch dotací, které fungují jako hnací mechanismy neudržitelného záboru a zakrývání půdy; někdy se rovněž uvažuje o možnosti snížení podílu příspěvků na urbanizaci v obecních rozpočtech.
CS
6
CS
1.
ÚČEL A STRUKTURA
Účelem tohoto pracovního dokumentu útvarů Komise je poskytnout informace o rozsahu zakrývání půdy v Evropské unii (EU), jeho dopadech a uvést příklady osvědčených postupů k jeho omezení, zmírnění a kompenzaci za účelem zajištění lepšího hospodaření s půdou1. Tento dokument je zejména určen příslušným orgánům v členských státech (na vnitrostátní, regionální a místní úrovni), odborníkům zabývajícím se plánováním využívání půdy a hospodařením s půdou a zúčastněným subjektům obecně, ale užitečný může být také pro jednotlivé občany. Lze ho tedy použít pro různé účely od zvyšování povědomí po plánování, od identifikace a provádění zmírňujících opatření po kontrolu plnění náležitých podmínek u stavebních projektů, například takových, které podléhají posouzení vlivu na životní prostředí nebo jsou financovány EU. Dokument obsahuje důležité informace týkající se zakrývání půdy, jeho hnacích mechanismů, dopadů, dostupných možností a osvědčených postupů napříč členskými státy. Byl vypracován na základě studie provedené jménem Evropské komise (Prokopová a kol., 2011), doplněné řadou dalších studií, dat a informací získaných skupinou odborníků z členských států, kteří je poskytli zainteresovaným útvarům Komise v průběhu roku 2011. Tento dokument tedy vychází ze stávajících osvědčených postupů v členských státech, regionech a místních samosprávách a zohledňuje případné pokyny vydané odbornými organizacemi, například sdruženími architektů, stavebních inženýrů a geodetů. Kapitola 2 začíná úvodem do koncepcí zakrývání a záboru půdy (oddíl 2.1 a příloha 1), následuje stručný přehled současné situace a trendů v EU (v oddíle 2.2 a podrobněji v příloze 2), který vytváří kontext pro určení hlavních hnacích mechanismů záboru a zakrývání půdy (oddíl 2.3; úloha politik EU je nastíněna v příloze 3). Kapitola 3 ilustruje různé dopady zakrytí půdy (a pro zájemce uvádí příloha 4 podrobnější technické informace). Příklady osvědčených postupů v členských státech, regionech a místních samosprávách jsou uvedeny v kapitole 4. Některé společné základní prvky těchto příkladů jsou shromážděny v kapitole 5, zatímco kapitoly 6, 7 a 8 představují podrobněji osvědčené postupy pro omezování, zmírňování a kompenzaci zakrývání půdy (příloha 5 uvádí některé technické informace o propustných površích jako možnosti zmírnění). A konečně, kapitola 9 ilustruje osvětovou činnost orgánů veřejné správy. Seznam spolupracovníků při procesu reflexe vedoucímu k přípravě tohoto pracovního dokumentu útvarů Komise je uveden v příloze 6. 2.
NÁSTIN SITUACE
2.1.
Úvod
Zakrývání půdy je trvalé zakrytí území a jeho půdy nepropustným umělým materiálem, například asfaltem a betonem2. Bylo určeno jako jeden z hlavních procesů degradace půd v tematické strategii pro ochranu půdy (COM(2006) 231) Evropské komise a v nejnovější zprávě Evropské agentury pro životní prostředí ke stavu životního prostředí v Evropě (EEA, 2010b). Jeho rozsah a nárůst jsou závažné. Má vliv na hlavní ekosystémové služby (např.
1 2
CS
Tento dokument je pracovním dokumentem útvarů Komise pro informační účely. Nepředstavuje oficiální stanovisko Komise v této věci ani toto stanovisko nepředjímá. Více podrobností k této a dalším definicím použitým v textu najdete v příloze 1.
7
CS
produkci potravin, absorpci vody, filtrační schopnost a tlumivou kapacitu půdy) i na biologickou rozmanitost. Pokračující urbanizace a přeměna naší krajiny je oprávněně vnímána jako jedna z hlavních výzev. Budoucí generace se nedožijí návratu zdravé půdy, bude-li zničena nebo vážně poškozena. Evropa je velmi rozmanitá a důvodů nebo hnacích mechanismů pro zábor a následné zakrývání půdy je celá řada. Některé problémy a jejich řešení se mohou lišit podle regionů, ale obecná myšlenka je platná v celé Evropě: evropské přírodní bohatství, například půdu, pozemky a krajinu, je třeba využívat moudře a udržitelně. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (COM(2011) 571) navrhl, aby do roku 2020 politiky EU zohledňovaly svůj přímý a nepřímý dopad na využívání půdy v EU a ve světě, a aby rychlost záboru půdy byla v souladu s cílem dosáhnout nulového čistého přírůstku záboru půdy do roku 2050. Také uznává, že zábor půdy, tj. rozšiřování měst a infrastruktury na úkor zemědělství, lesnictví nebo přírody, obecně souvisí se zakrýváním půdy (s některými výjimkami, např. některými těžebními činnostmi). Dokument se tak mimo své zaměření na zakrývání půdy zabývá také jejím záborem. Zakrývání půdy je z velké míry vedeno rozhodnutími v oblasti územního plánování. Využití půdy téměř vždy představuje kompromis různých společenských, hospodářských a environmentálních potřeb, např. bydlení, dopravní infrastruktury, výroby energie, zemědělství či ochrany přírody. Územní plánování hraje důležitou roli při dosahování udržitelnějšího využívání půdy tím, že přihlíží ke kvalitě a vlastnostem různých ploch půdy a funkcím půdy v porovnání s protichůdnými účely a zájmy. Jak Komise uvedla v souvislosti s plánem pro Evropu účinněji využívající zdroje, rozhodnutí o využívání půdy jsou dlouhodobými závazky, které je obtížné či nákladné zvrátit. V současnosti jsou tato rozhodnutí často přijímána, aniž by před tím bylo provedeno řádné posouzení jejich dopadů, např. prostřednictvím strategického posouzení vlivů na životní prostředí. Je jasné, že svoji roli mají evropské politiky, např. politika soudržnosti, společná zemědělská politika, nebo politiky v oblasti dopravy, průmyslu a energie. V členských státech však mohou být zásady udržitelného využívání půdy uváděny do praxe prostřednictvím regionálního a místního územního plánování. 2.2.
Současná situace a trendy3
Přibližně 75 % evropské populace v současnosti žije v městských oblastech a předpokládá se, že do roku 2020 tento údaj vzroste na 80 % (EEA, 2010c). V sedmi členských státech by podíl městských obyvatel mohl překročit 90 %. Od poloviny padesátých let 20. století se celková plocha měst v EU zvýšila o 78 %, přičemž počet obyvatel vzrostl pouze o 33 % (EEA, 2006). Dnes mají oblasti Evropy klasifikované jako „příměstské“ stejné množství zastavěné půdy jako městské oblasti, ale jsou pouze z poloviny tak hustě osídlené (Piorr a kol., 2011). Na základě údajů zveřejněných Evropskou agenturou pro životní prostředí v kontextu projektu databáze krajinného pokryvu CORINE4 za léta 1990, 2000 a 2006 odhadli Prokopová a kol. (2011), zábor půdy že zjištěný v letech 1990 až 2000 byl v EU kolem 1 000 km² ročně – to je plocha větší než Berlín – tedy 275 hektarů za den a sídelní útvary vzrostly téměř o 6 %. Od roku 2000 do roku 2006 se rychlost záboru půdy mírně snížila na 920 km² za rok (252 hektarů za den), zatímco celkový sídelní prostor se zvýšil o další 3 %. To odpovídá nárůstu téměř o 9 % v letech 1990 až 2006 (ze 176 200 na 191 200 km²). Je důležité si
3 4
CS
Více informací a mapy lze nalézt v příloze 2. http://www.eea.europa.eu/publications/COR0-landcover.
8
CS
povšimnout, že ve stejném období vzrostl počet obyvatel pouze o 5 % (paradox „odděleného záboru půdy“), ačkoli růst počtu obyvatel se napříč Evropou a v rámci regionů značně liší. Celková plocha zakryté půdy v roce 2006 byla odhadována kolem 100 000 km², tedy 2,3 % území EU, s průměrem 200 m² na občana. Členskými státy s vysokou mírou zakrývání (překračující 5 % území státu) jsou Malta, Nizozemsko, Belgie, Německo a Lucembursko. Zakryté půdy v EU rychle přibývá a tento jev postihuje všechny hlavní městské aglomerace, zejména pobřeží Středozemního moře. Zde došlo jen v 90. letech k 10% nárůstu zakrývání půdy. Přestože se může rychlost záboru půdy ve výši 250 hektarů za den zdát v porovnání s velikostí území EU malá, je třeba si uvědomit, že se tím zvyšuje již značný podíl sídelních útvarů v EU. Kdybychom předpokládali nezmenšený lineární trend, přeměnili bychom v historicky velmi krátkém období pouhých 100 let množství půdy srovnatelné s územím Maďarska. Navíc nejde jen o absolutní údaj záboru půdy, ale také o prostorové rozložení a o hodnotu a dostupnost zabrané půdy. Sídelní útvary například pokrývají 5 % celkového území Rakouska, ale tento údaj dosáhne přibližně 14 %, pokud se vyloučí alpské oblasti nevhodné pro rozvoj měst nebo infrastruktury. Pokud se podíváme na přeměnu zemědělské půdy, je zábor půdy ještě závažnější, protože podíl orné půdy v Rakousku je pouze asi 16 %5. V případě italského regionu Emilia-Romagna došlo mezi roky 2003 a 2008 k záboru asi 95 % půdy v úrodné nížině, která pokrývá pouze polovinu regionu6. 2.3.
Hnací mechanismy
Zpráva „Města budoucnosti“ (GŘ pro regionální politiku, 2011) zdůrazňuje, že města nejsou jen ekonomickými motory, ale mají nenahraditelnou úlohu jako poskytovatelé základních složek kvality života ve všech jeho ohledech: environmentálním, kulturním a sociálním. Město je místem, kde se propojuje jedinečným způsobem řada složek přírodního ekosystému se složkami sociálního, ekonomického, kulturního a politického městského systému. Všechna města stojí před velkým úkolem, jak vyvážit ekonomické činnosti a růst s kulturními, společenskými a environmentálními aspekty a jak vyvážit městský životní styl s omezeními a příležitostmi v oblasti ekologie. Živelný růst měst a rozšiřování sídelních útvarů s mírným stupněm zástavby patří k hlavním hrozbám udržitelného územního rozvoje; poskytování veřejných služeb je nákladnější a obtížnější, přírodní zdroje jsou využívány nadměrně, sítě veřejné dopravy jsou nedostatečné a ve obyvatelé měst a jejich okolí se stávají silně závislí na automobilech, což vede ve svém důsledku k dopravním zácpám. Současně s tím živelný růst měst a zakrývání půdy ohrožují biologickou rozmanitost a zvyšují riziko záplav i nedostatku vody. To, co uvádí zpráva „Města budoucnosti“ pro města, platí podle slov ministrů odpovědných za rozvoj měst a územní soudržnost pro celou EU (Územní agenda EU, 2007). EU čelí novým územním výzvám, ke kterým patří nadměrné využívání ekologických zdrojů a ztráta biologické rozmanitosti, zejména v důsledku živelného růstu měst, i vylidňování odlehlých oblastí a demografické změny, zejména stárnutí populace.
5 6
CS
www.statistik.at. Region Emilia Romagna, mapa využití půdy, měřítko 1:25.000, vydání 2003 a 2008 na: http://www3.regione.emilia-romagna.it/archiviogis/sig/download/uso_del_suolo/ usosuolo2008shp_rer.htm.
9
CS
K záboru a zakrývání půdy přispívá řada hnacích mechanismů, které se liší mezi členskými státy i v jejich rámci. Protože řada sociálních, ekonomických a finančních aktivit závisí na výstavbě, údržbě a existenci sídelních útvarů, zejména dopravní infrastruktury, objevuje se často tendence přistoupit k dalšímu záboru a zakrývání půdy bez pečlivého zvážení přímých a nepřímých dlouhodobých dopadů. Potřeba nových ploch pro bydlení, průmysl, podnikání a dopravní infrastrukturu je často klíčovou hnací silou zakrývání půdy, zejména v reakci na rostoucí počet obyvatel a potřebu lepší kvality života a životních podmínek (větší bytové jednotky, více sportovních a společenských zařízení atd.). Neustálý živelného růst měst může vysvětlit několik faktorů. Řada lidí se usazuje v příměstských oblastech, protože zde nacházejí kvalitnější bydlení s větším životním prostorem připadajícím na jednoho obyvatele. Stále existuje velký rozdíl v průměrné obytné ploše na osobu mezi městy v EU–15 a městy v EU–12: 15 m2 na osobu je průměr v rumunských městech v porovnání s 36 m2 na osobu v italských městech a 40 m2 ve městech německých (GŘ pro regionální politiku, 2011)7. Odliv z center měst do příměstských oblastí může být také důsledkem poptávky po prostředí, které je zelenější, atraktivnější a vhodnější pro rodinný život. Demografická změna přináší řadu výzev, které se liší od jednoho města k druhému, jako je stárnoucí populace, zmenšující se města nebo intenzivní procesy vytváření předměstí. Počet obyvatel v některých oblastech EU v posledních letech výrazně vzrostl, zatímco jiné oblasti zaznamenaly odliv obyvatel (Eurostat, 2010), a se zvyšující se délkou života bude narůstat také průměrný věk obyvatel. Obecně to znamená, že bude nutno zajistit bydlení většímu počtu osob s vyššími požadavky na jeho velikost za současného značného poklesu průměrného počtu osob na domácnost. Evropská agentura pro životní prostředí však zdůrazňuje, že rozšiřování měst je více odrazem měnících se životních stylů a vzorců spotřeby než vzrůstající populace (EEA, 2006). Jak uvádí nejnovější verze Územní agendy EU (2011), změny ve využívání půdy, urbanizace a cestovní ruch ohrožují evropskou krajinu a vedou k fragmentaci přírodních stanovišť a ekologických koridorů. Rozšiřování měst, často s nízkou hustotou, které motivuje k častějším cestám soukromými vozidly, částečně vinou nedostatku vhodných alternativního spojení veřejnou dopravou, je hnacím mechanismem takové fragmentace. Výsledkem jsou dlouhé cesty (z hlediska vzdálenosti a často i času) mezi domovem, prací, obchody a volnočasovými aktivitami, které se nacházejí v rozptýlených a jednoúčelových oblastech, vedoucí k vyšší spotřebě energie (méně cest pěšky nebo na kole), vyššímu znečištění a zejména k dalšímu záboru ploch. Jak zdůrazňuje Komise ve svém akčním plánu pro městskou mobilitu (COM(2009) 490), města hrají klíčovou roli jako motory ekonomiky a jsou základem územního rozvoje Evropy. Vzhledem k tomu, že Evropa patří k nejvíce urbanizovaným světadílům světa, mělo by každé město podporovat udržitelnou, začlenění podporující a zdravou mobilitu. Zejména by se měla zatraktivnit neautomobilová mobilita a měly by se upřednostňovat různé druhy veřejné dopravy. Územní agenda EU (2011) uvádí, že v některých regionech neexistují dostatečné pobídky k opětovnému využívání opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields), což vede ke zvýšenému tlaku na nedotčená místa. Relativní hojnost volných ploch ve venkovských oblastech může budit dojem, že je stále k dispozici dostatek půdy a není se třeba obávat jejího další zakrývání. Vysoké ceny půdy ve městech 7
CS
Srovnatelné statistické údaje pro 321 měst v EU-27, 10 měst v Norsku a Švýcarsku a (s menším datovým souborem) 25 měst v Turecku lze najít na portálu projektu Urban Audit Generálního ředitelství pro regionální politiku Komise na adrese http://ec.europa.eu/regional_policy/activity/urban/audit/index_en.cfm.
10
CS
podporují výstavbu nových sídlišť v levnější okolní krajině, což na druhou stranu klade nové nároky na dopravní infrastrukturu, povzbuzovaným také dotacemi pro dojíždějící, kteří žijí ve značné vzdálenosti od svého pracoviště. V důsledku toho stále rostou různé tlaky na půdu, zejména ve městech a jejich okolí, ale také ve venkovských oblastech (EEA, 2006). Zábor půdy na venkově a rychlost zakrývání půdy připadající na obyvatele, odstartované stavebními vzorci náročnějšími na prostor (např. rodinné domy místo dvojdomků nebo více rodinných domů), mohou překročit zábory půdy a rychlost zakrývání půdy připadající na obyvatele městských a velkoměstských oblastí. K dalším hnacím mechanismům zakrývání půdy v některých evropských souvislostech patří závislost místních samospráv na příjmech z poplatků a příspěvků na urbanizaci a obecné opomíjení hodnoty půdy (a krajiny) jako omezeného zdroje. Urbanizační poplatky a dávky (např. zdaňování staveb a podniků) ve spojení se silnou konkurencí mezi obcemi, které se snaží maximalizovat místní příjmy, vedou k podpoře výstavby nových obytných, komerčních a průmyslových oblastí a nabídce levné půdy pro zástavbu. Zemědělská půda kolem měst je obvykle úrodná; její cena je však často podhodnocená a má obecně slabší právní ochranu než lesy nebo přírodní území. Pokud jde o ocenění hodnoty půdy, naše urbanizovaná společnost má lepší vztah ke vzduchu a vodě než k půdě, po které chodíme. To se někdy odráží v rozhodovacích procesech, včetně územního plánování, které nemusejí plně zohledňovat náklady související s rozšiřováním urbanizovaného území v kombinaci například se stárnutím populace. A konečně, EU vytvořila politiky a přijala řadu legislativních nástrojů, které mají (někdy nepřímý) dopad na zábor krajiny, a tedy její zakrývání. Ty jsou stručně popsány v příloze 3. 3.
DOPADY ZAKRÝVÁNÍ PŮDY8
Půdy zajišťují velmi rozsáhlou řadu základních funkcí ekosystému, hrají klíčovou roli v produkci potravin i produkci obnovitelných materiálů, jako je dřevo, poskytují stanoviště rozmanitým biologickým druhům v půdě i na jejím povrchu, filtrují a zpomalují proud vody do vodonosných vrstev a odstraňují z ní znečišťující látky, snižují četnost a riziko záplav a sucha; mohou pomáhat regulovat mikroklima v kompaktním městském prostředí, zejména tam, kde jsou osázeny vegetaci; mohou rovněž zajišťovat estetické funkce prostřednictvím krajiny. Zemědělská půda také zajišťuje ekologické služby pro města, jako je recyklace komunálních odpadů (např. kalů z čistíren odpadních vod) a produktů (např. kompostu). Zakrývání má už ze své povahy velký vliv na půdu, protože výrazně snižuje její přínosy9. Patří k běžným postupům, že se při výstavbě nejdříve odstraní svrchní vrstva ornice, která zajišťuje většinu ekosystémových služeb souvisejících s půdou, a vytvoří se pevné základy v půdním podloží a/nebo podložní hornině, které nesou stavbu nebo infrastrukturu. Tím se obvykle zamezí kontaktu půdy s atmosférou, zabrání se vsakování dešťové vody a přestupu plynů mezi půdou a vzduchem. V důsledku toho dochází zakrytím půdy k její doslovné spotřebě (pokud není půda někde jinde vhodně znovu využita). To je příčinou vážných obav, protože tvorba půdy je velmi pomalý proces, při kterém trvá celá staletí, než se vytvoří pouhý centimetr.
8
9
CS
Příloha 4 vysvětluje podrobněji důsledky zakrývání půdy pro životní prostředí a obsahuje informace, které mohou být zejména důležité pro orgány zodpovědné za územní plánování, profesionální stavitele, architekty a stavební inženýry. Je důležité upozornit, že v tomto dokumentu nebyly zvažovány všechny možné dopady zakrytí půdy.
11
CS
Lze vymezit následující hlavní dopady zakrytí půdy: •
Zakrývání půdy může vytvářet velké tlaky na vodní zdroje a vést ke změnám v ekologickém stavu povodí, které mohou ovlivnit ekosystémy a zajišťované s vodou související služby. Plně funkční půda dokáže pojmout až 3 750 tun vody na hektar, tedy téměř 400 mm srážek10. Zakrývání snižuje množství srážek, které může půda absorbovat. V krajním případě může zabránit absorpci úplně. Vsakování dešťové vody do půd může výrazně prodloužit dobu, za kterou se voda dostane do řek, a snížit tak její maximální průtokové množství a tím i riziko záplav (zmírnění povodní krajinou). Voda zadržená v půdě je k dispozici rostlinám, čímž snižuje výskyt sucha, odstraňuje tak nutnost zavlažování a zmírňuje problémy zasolování v zemědělství. Účinnější vsakování dále snižuje závislost na umělých zdržích k akumulaci nárazového množství srážkové vody (například vodních nádržích). Místo toho, aby se odtok vody shromažďoval, odváděl kanalizací a upravoval, využije se retenční kapacita půdy (a vegetace, která na ní roste) k dočasnému zadržení vody. Naopak, ve městech s vysokým stupněm zakrytí půdy nemusí být kapacita kanalizačního systému schopna zvládnout velký odtok vody a může docházet k záplavám.
•
Zakrývání půdy ovlivňuje biologickou rozmanitost v půdě i na povrchu. Vědci odhadují, že nejméně čtvrtina druhů na planetě žije v půdách. Půdní mikroorganismy hrají zásadní roli při rozkladu organických látek v půdě a recyklaci živin a konečně i při ukládání uhlíku. Společně s vyššími organismy, jako jsou žížaly, vytvářejí strukturu půdy a zvyšují její prostupnost vodou a plyny (Turbé a kol., 2010). Půda je kromě poskytování stanovišť pro půdní biologickou rozmanitost základem pro přežití nadzemních druhů. Řada živočišných druhů je závislá na půdě minimálně v některých fázích svého života – v některých vývojových stádiích (mnoho druhů hmyzu), při rozmnožování, hnízdění nebo při hledání potravy. Liniové zakrývání půdy (např. silnice a dálnice) může působit jako další větší překážka pro volně žijící živočichy, protože přerušuje migrační trasy a ovlivňuje jejich stanoviště. Fragmentace krajiny zapříčiněná liniovými stavbami a rozšiřováním měst může způsobit řadu škod, například celkové snížení stavu populací volně žijících živočichů a ohrožení jejich přežití, změny místního klimatu, zvýšení znečištění a hluk způsobený dopravou. Tím přispívá k dalšímu úbytku biologické rozmanitosti.
•
V minulosti vznikala městská sídla zejména v blízkosti nejúrodnějších oblastí. Proto také zábor a zakrývání půdy často ovlivňují nejúrodnější půdy a mají vliv na zajišťování potravin v Evropě. Analýza provedená Společným výzkumným centrem Evropské komise (Gardi a kol., 2012) ukazuje, že v období 1990–2006 přišlo 19 členských států o potenciální kapacitu zemědělské produkce odpovídající 6,1 milionu tun pšenice, což je zhruba ekvivalent šestiny roční sklizně ve Francii, která je největším evropským producentem pšenice11.
•
Půda je klíčovým aktérem globálního uhlíkovém cyklu. Jen v evropských půdách se nachází asi 70–75 miliard tun organického uhlíku (Jones a kol., 2004). Většina ornice, která normálně obsahuje asi polovinu organického uhlíku v minerálních
10 11
CS
www.smul.sachsen.de/umwelt/boden/12204.htm. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Crop_production_statistics_at_ regional_level.
12
CS
půdách, se běžně při stavebních činnostech snímá. V důsledku toho přichází kvůli zvýšené mineralizaci a opakovanému využití odstraněná půda o značné procento své zásoby organického uhlíku. Situace by však mohla být horší, pokud se půda znovu nepoužije a nechá se rozkládat. Staletí působení přírodních fyzikálních a biologických procesů při vzniku ornice jsou nevratně ztracena během relativně krátkého období. •
Snížení evapotranspirace12 v městských oblastech v důsledku ztráty vegetace kvůli zakrývání půdy a zvýšená absorpce energie ze slunce způsobená tmavými asfaltovanými nebo betonovými plochami, střechami a kameny jsou významné činitele, které společně s teplem produkovaným klimatizací a chlazením i teplem produkovaným dopravou přispívají k jevu „městských tepelných ostrovů“13. Při vysokých teplotách (v době vln horkého počasí) může mít jev městských tepelných ostrovů zvlášť závažný dopad na zdraví ohrožených skupin, například chronicky nemocných nebo starších osob. Význam optimalizace uspořádání městských oblastí, začlenění parků a zeleně i zachování nezakrytých volných pásů („koridorů čerstvého vzduchu“), které podporují proudění vzduchu městskými centry, bude pravděpodobně v budoucnosti vzrůstat (Früh a kol., 2010).
•
Vegetace, a zejména velké stromy, mohou rovněž hrát důležitou roli při zachycování polétavého prachu a absorpci znečišťujících plynů. Stromy a zejména keře mohou mít též nepřímý vliv na kvalitu vzduchu, protože mohou ovlivnit rychlost a víření vzduchu, a tím také místní koncentrace znečišťujících látek14.
•
Zakrývání půdy přerušuje vazbu mezi chemickými a biologickými cykly suchozemských organismů, které probíhají v půdě, a brání biologické rozmanitosti půdy v rozkladu odumřelého organického materiálu a recyklaci látek a prvků, z nichž je tvořen.
•
Kvalita i množství zeleně a zelených koridorů ve městě přispívá k regulaci vody a teploty a má příznivý vliv na vlhkost. Nadměrně intenzivní míra zakrývání půdy bez dostatečně kvalitních volných ploch může snížit kvalitu života. Zakrývání a živelný růst měst mohou také poškodit krajinu, která – kromě své historické a kulturní hodnoty a rovněž archivních funkcí půdy – má obrovský hospodářský význam (např. pro cestovní ruch).
12
Uvolňování vody z půdy (nebo povrchů obecně) do vzduchu je evaporace, z rostlin do vzduchu přes průduchy je transpirace. Kombinovaný jev se označuje evapotranspirace. Zakrytí jednoho hektaru dobré půdy s vysokou retenční kapacitou (4 800 m3) vede k výrazné ztrátě evapotranspirace. Energie potřebná k odpaření takového množství vody je ekvivalentní roční energetické spotřebě asi 9 000 mrazicích boxů, tj. asi 2,5 milionu kWh. Pokud předpokládáme cenu elektřiny 0,2 EUR/kWh, může jeden hektar zakryté půdy vést k roční ztrátě asi 500 000 EUR kvůli zvýšeným energetickým nárokům. Jeden strom zachytí odhadem čistých 100 gramů jemného prachu ročně (průměrná hodnota). Na základě této skutečnosti a nákladů na snižování emisí jemného prachu bylo spočítáno, že ekonomická hodnota stromů kolísá od 40 EUR ročně u městských stromů v místech s vysokými koncentracemi jemného prachu po 2 eura u stromů v lesích ve venkovských oblastech (Bade, 2008).
13
14
CS
13
CS
4.
PŘÍKLADY OSVĚDČENÝCH POSTUPŮ
Následující příklady ilustrují některé možnosti, které zavedly členské státy, regiony a místní samosprávy k omezení, zmírnění nebo kompenzaci zakrývání půdy. 4.1.
Cíle pro zábory půdy
V některých zemích EU, například v Rakousku, Belgii (Vlámsku), Německu a Lucembursku existují množstevní limity pro roční zábory půdy. Limity jsou však pouze orientační a používají se jako monitorovací nástroje. V Německu se například pravidelně hodnotí dosažený pokrok, ale výsledky ukazují, že bez závazných opatření a programů jsou samotné orientační cíle nedostačující. Bez ohledu na dopad na zábor půdy jsou limity užitečné při zabezpečování široké informovanosti o naléhavosti situace. I bez vnitrostátního rámce mohou být množstevní limity definovány na místní úrovni v územních plánech a nařízeních jako závazná opatření při řešení záborů půdy (jako například v Itálii). Konkrétní případ lze uvést z Andalusie (jih Španělska), kde regionální územní plán (Plan de Ordenación del Territorio de Andalucía) zavádí množstevní urbanizační limit pro hlavní plány středních a větších obcí (40 % dříve existující půdy ve městech nebo 30 % dříve existujícího obyvatelstva během osmi let). 4.2.
Územní plánování
V Lotyšsku existují plánovací omezení pro pobřeží Baltského moře, Rižský záliv, vodní útvary povrchových vod (řeky a jezera) a lesy kolem měst, aby se snížily nebo odstranily negativní antropogenní vlivy. Stavební činnosti ve venkovských oblastech jsou zakázány nebo omezeny do prvních 300 m od moře a v sídelních útvarech do prvních 150 m. Podél koryt řek a kolem jezer se zóny liší podle délky a velikosti vodních útvarů (od 10 m do 500 m). Tyto právní předpisy umožňují zamezit zakrývání půdy na konkrétních místech nebo je důsledně regulovat. Ve Španělsku platí totéž pro stavební činnosti do prvních 500 m od moře. Dánský zákon o územním plánování stanoví jasná omezení pro výstavbu velkých obchodů a nákupních center na nedotčených místech mimo velká města, podporuje maloobchodníky v malých a středních městech, a tím působí proti rozptýlené struktuře osídlení ve venkovských regionech s klesajícím počtem obyvatel. V Německu se rada sdružení obcí Barnstorf v roce 2009 rozhodla řídit přístupem udržitelného hospodaření s půdou15. V zásadě by se budoucí obytné a komerční oblasti měly vytvářet prostřednictvím vnitřního rozvoje, recyklace a opětovného využití, aby se tak povolila přeměna nedotčených míst jen ve výjimečných případech podle veřejných nákladů a přínosů. Zábor a zakrývání půdy lze omezit pomocí zelených pásů kolem velkých metropolitních oblastí i menších měst. Lze uvést pět důvodů, proč začlenit půdu do zelených pásů: 1) aby se reguloval neomezený živelný růst velkých zastavěných ploch; 2) aby se zamezilo spojování sousedních měst; 3) aby se pomohlo předejít zásahům do venkovské krajiny; 4) aby se zachovalo prostředí a zvláštní charakter historických měst; a 5) aby se napomohlo při regeneraci měst podporou opětovného využívání opuštěné městské půdy.
15
CS
http://www.barnstorf.de/politik/grundsatzbeschluss-ueber-ein-nachhaltiges-flaechenmanagement.html.
14
CS
V Anglii byl ve 30. letech 20. století zřízen zelený pás kolem Velkého Londýna. V roce 1955 se politika pro zelené pásy rozšířila na oblasti mimo Londýn. Zelené pásy pokrývají 12 % Anglie, největší z nich kolem Londýna má téměř 500 000 ha. Půda v zelených pásech je chráněna před nevhodnou zástavbou vnitrostátním územním plánováním. V Lotyšsku se vytvářejí ochranné lesní zóny (jako zelené pásy kolem měst) na ochranu lesů v blízkosti obcí. Jejich velikost se určuje podle počtu obyvatel. 4.3.
Pokyny pro územní plánování
Orientační pokyny, které v územním plánování zohledňují kvalitu půdy a směrují novou zástavbu směrem k méně hodnotným půdám, aby se ochránily funkce půdy, existují ve všech regionech Německa, ve dvou rakouských provinciích, v Toskánsku a v autonomní italské provincii Bolzano/Bozen. Integrace ochrany půdy, a tedy funkcí půdy, do územního plánování je relativně nová a odráží obecný závazek udržitelného územního plánování. Závisí na rostoucím povědomí o důsledcích degradace půdy. 4.4.
Ochrana zemědělských půd a cenných krajin
Aby se zamezilo dalšímu záboru a zakrývání nejlepší zemědělské půdy a v nejcennější krajiny v Bulharsku, České republice16, Slovensku, Polsku17 a italském regionu Lombardie, je přeměna zemědělských půd zpoplatněna v závislosti na kvalitě půdy, kategorii sídelního prostoru a možnosti zavlažování; ve Francii a Nizozemsku jsou vyhrazené „zelené a modré krajiny“ chráněné před rozvojem infrastruktury, aby byly zachovány ekologické sítě. Polský zákon o ochraně zemědělské a lesní půdy dává místní samosprávě možnost vyžadovat odstranění cenné ornice v případě přeměny zemědělské půdy, aby se zvýšila úrodnost jiných půd nebo k rekultivaci degradované půdy jinde. V opačném případě může být udělena pokuta. V místech s vysokým procentem velmi úrodných půd je odstranění ornice celkem běžné, přestože pro orgány není aplikace právního závazku povinná. Projekt Interreg NATREG pro regionální, meziregionální a přeshraniční rozvojové strategie vytvořil pokyny pro ekologické koridory a poskytl praktické údaje týkající se rozvoje „zelených sítí“18. 4.5.
Příměstské oblasti
Přírodní hodnoty příměstských volných ploch jsou důvodem pro zvažování jejich ochrany a v některých případech zemědělského rozvoje. Hlavním příkladem je Groene Hart v nizozemském regionu Randstad, ale další příklady existují ve Francii v projektech pro chráněné zemědělské zóny (Zones agricoles protégées), zóny ochrany a zhodnocení příměstských zemědělských a přírodních ploch (Périmètres de protection et de mise en valeur des espaces agricoles et naturels périurbains), programy městského zemědělství (Programmes agro urbains), projekty městského zemědělství (Projects Agri-Urbains) a regionální přírodní parky (Parcs Naturels Regionaux) v příměstských oblastech. Příměstské zemědělské plochy jsou klasifikovány v územních dokumentech z hlediska iniciativ zaměřených na správu a rozvoj zemědělství a podpory multifunkčního využívání 16 17 18
CS
Poplatky v českém právním systému nemají charakter kompenzace, ale jsou zamýšleny jako zvláštní forma daně, aby se snížil zábor kvalitní půdy. Pouze u území mimo správní hranice měst. Pokyny NATREG: http://www.natreg.eu/.
15
CS
půdy. Jde o úspěšné opatření, jak zamezit zakrývání půdy, které se využívá v různých městech, například na jihu Milána (od roku 1990) a El Baix Llobregat v Barceloně (od roku 1998). 4.6.
Regenerace opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů
Některé členské státy poskytují počáteční nebo podpůrné financování na podporu rozvoje nové infrastruktury na místě opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields). Taková podpora je poskytována také na úrovni EU prostřednictvím politiky soudržnosti a je obvykle koordinováno pověřenými organizacemi. K příkladům patří: •
Homes and Communities Agency v Anglii, která nahradila English Partnerships, poskytuje financování sociální bytové zástavby v opuštěných oblastech.
•
Francie provozuje síť více než 20 veřejných agentur pro územní rozvoj, které kromě jiných činností připravují pozemky opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů pro sociální bydlení.
•
Agentury pro územní rozvoj Czech Invest a Invest in Silesia mají na starost přípravu velkých opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů pro nové průmyslové investory v těchto regionech.
•
Ve Vlámsku se sjednávají specifické smlouvy (dohody o opuštěných a chátrajících průmyslových pozemcích nebo objektech) mezi vládou a soukromými investory, aby se podpořila sanace brownfields.
•
V Portugalsku proběhlo Expo 1998 v oblasti bývalého průmyslového areálu ve východní části Lisabonu, nyní známé jako Parque das Nações. Tato oblast se nyní stala důležitou čtvrtí s komerčními plochami, kancelářemi, veřejnými službami a bydlením začleněnými do zeleně, která nepřestává přitahovat spoustu lidí.
•
Cílem programu udržitelného řízení staveb Stuttgart (NBS)19 je včasně zajišťovat smíšené komerční a obytné plochy především v již zastavěných oblastech (opuštěné a chátrající průmyslové pozemky nebo objekty, málo využívaná půda a přeměna půdy s potenciálem více než 2 000 čtverečních metrů hrubé podlahové plochy). Při zaměření na ekologickou a udržitelnou územní politiku v souladu s plánem využití půdy zejména pro centrální městskou zástavbu je k tomu zapotřebí rozumné hospodaření s půdou a optimální městská hustota. Hlavním nástrojem je soustavný průzkum všech potenciálních stavebních parcel ve městě. Pro každou potenciální plochu se vytvoří „průkaz plochy“, který obsahuje hlavní informace o pozemku a jeho stavebním potenciálu. Průkazy ploch jsou spravovány v databázi s podporou GIS a jsou představovány on-line s cílem informovat investory o obchodovatelných potenciálních stavebních plochách. Městská rada je o aktuálním stavu informována prostřednictvím výročních zpráv.
•
Aby se zamezilo ztěžování investic kvůli finančním rizikům souvisejícím se zástavbou opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů, zavedlo
19
CS
http://stuttgart.de/bauflaechen.
16
CS
Německo v roce 1990 nový zákon, který nabízí takzvané „zproštění povinností sanace“ pro majitele půdy v bývalých východních státech a investory u pozemků, které byly kontaminovány před červencem 1990. Nemusí nést náklady za nezbytné plánovací a sanační činnosti, které překračují asi 10 % celku. Místo toho uhradí náklady místní a spolkové vlády. 4.7.
Zlepšování kvality života ve velkých městských centrech
V poslední době bylo spuštěno několik programů obnovy měst s cílem přilákat nové obyvatele a vytvořit nová pracovní místa v centrech měst, která upadají. K osvědčeným postupům v tomto směru patří: •
Programy obnovy měst Porto a Lisabon a program obnovy obytných částí v Katalánsku, přičemž všechny tři jsou podporovány Evropským fondem pro regionální rozvoj.
•
Projekt Västra hamnen v Malmö, který je vybudován v areálu zchátralého přístavu a zajistil 1 000 nových bytových jednotek s nejnižším možným dopadem na životní prostředí.
•
Zástavba Erdberger Mais ve Vídni, která vznikla v pěti bývalých průmyslových areálech uvnitř města a zajistila bydlení pro 6 000 nových obyvatel a 40 000 pracovních míst.
•
Program Randstad v Nizozemsku, který klade zvláštní důraz na zlepšení atraktivity centrálních městských oblastí v metropolitních aglomeracích Amsterdamu, Rotterdamu a Haagu.
4.8.
Výměna informací mezi obcemi
Program Komise URBACT20 podporuje výměnu zkušeností mezi obcemi s cílem vypracovávat strategie, metody, nástroje a praktická doporučení pro místní a regionální samosprávy. 4.9.
Kvalita půdy v plánování měst
Městská rada města Osnabrück v roce 2008 zavedla nové ekologické normy21, které se musí uplatňovat v územním plánování. Patří sem ustanovení ochranných zón pro půdu (žádná přeměna) a výpočet kapacity vsakování vody pro všechny územní zóny. Tím se podpoří využívání přirozených odvodňovacích systémů a výstavba retenčních oblastí, aby se zabránilo zvýšenému odtoku vody. Do poloviny roku 2011 bylo identifikováno více než 100 přirozeně navržených retenčních oblastí. Stuttgart vytvořil koncepci ochrany městské půdy22, jejímž cílem je poskytnout orgánům zodpovědným za územní plánování a tvůrcům politik strategie a cíle pro udržitelné využívání 20 21 22
CS
URBACT je výměnný a výukový program; jde o součást evropské politiky soudržnosti a podpory udržitelného rozvoje měst (www.urbact.eu). http://www.osnabrueck.de/images_design/Grafiken_Inhalt_Gruen_Umwelt/2010-1108_Flyer_Standards_indd.pdf. „Přístupy k hospodaření s půdou“ pod www.urban-sms.eu/urban-sms-project/projects-results/.
17
CS
půdy. Půdní zdroje v obci jsou vyhodnocovány z hlediska kvality pomocí „půdního ukazatele“ podloženého územní mapou kvality půdy pro celé území města. Tato mapa ukazuje kvalitu půdy jako souhrn funkcí půdy, které je třeba chránit, a antropogenní vlivy jako znečištění a zakrývání. Kvalita půd je charakterizována šesti stupni. Hlavní zásadou je chránit kvantitativní a kvalitativní stav půd s nejvyššími stupni kvality využíváním „bodů půdního indexu“. Koncepce vychází z rozhodnutí městské rady přísně monitorovat zakrývání půdy ve městě. 4.10.
Udržitelná výstavba
Na základě vládní iniciativy z roku 1998 uskutečnilo město Helsinky projekt výstavby „EcoViikki“. Nová obytná čtvrť byla vybudována podle nejnovějších ekologických norem s cílem vyhovět rostoucím potřebám bydlení. Projekt ukázal, jak lze úspěšně uskutečnit nové životní standardy s minimálním dopadem na životní prostředí. Průměrná „zakrytá plocha připadající na osobu“ je v porovnání se standardními rodinnými domy mnohem nižší a rovněž průměrná spotřeba energie na domácnost je velmi nízká. 4.11.
Ekologické účty a systémy kompenzací
Německý systém ekologických účtů je založen na obchodování s ekologickými body. Výstavba, která vyžaduje opatření k náhradě přírody podle vnitrostátního zákona o ochraně přírody, získává ekologické body. Developeři musejí prokázat, že se někde jinde provádějí kompenzační opatření stejné hodnoty. Ekologické body lze získat u kompenzačních agentur, které mají úřední oprávnění a provádějí kompenzační opatření. Kompenzační agentury jsou vlastníky ekologických účtů, prodávají ekologické body a jsou odpovědné za kompenzační opatření. Typické kompenzační projekty se například zabývají zlepšováním biologické rozmanitosti stanovišť a chráněných území i zemědělskými postupy změnou z intenzivní formy hospodaření na extenzivní a způsoby hospodaření s lesy. Prozatím existuje po celém Německu 21 autorizovaných agentur pro ekologické účty (Prokopová a kol., 2011). Jejich portfolio kompenzačních opatření a oblasti jejich obchodování se značně liší. Systém ekologických účtů představuje pro kompenzační opatření přidanou hodnotu: 1) kvalita opatření se lépe kontroluje; 2) opatření jsou sdílena a usnadňuje se provádění větších projektů; 3) systém zajišťuje větší transparentnost a spravedlnost; a 4) postupy pro developery jsou snazší. Systém má však také nedostatky, např. 1) kompenzační opatření se nezaměřují na zakrývání a zábor půdy, ale na vlivy na přírodu obecně; 2) neexistují žádná omezení pro zakrývání a zábor půdy (jde pouze o dodatečné náklady); a 3) náklady na kompenzační opatření se zdají být velmi mírné. Německé město Osnabrück uplatňuje koncepci posouzení vlivů půdy, která zvažuje různé funkce půdy a zaměřuje se na řádnou kompenzaci zhoršování půdy vlivem projektů rozvoje měst. Město Drážďany vymezilo dlouhodobý cíl plánování, kdy se zastavěná půda pro obydlí a dopravu musí omezit na 40 % celkové městské půdy. Aby bylo možné splnit tento cíl, městská rada zavedla „účet pro kompenzaci půdy“ (Bodenausgleichskonto). Nové projekty na nezastavěné půdě vyžadují adekvátní ozeleňovací opatření nebo odkrytí zbývající infrastruktury na území města. Developeři mají příležitost provádět kompenzační opatření sami nebo zaplatit kompenzační poplatek agentuře pro životní prostředí města, která se zabývá několika projekty odkrytí půdy. Jako úleva pro vnitřní městskou zástavbu jsou obvody
CS
18
CS
ve středu města obvykle z kompenzačních opatření vyjmuty. Zakrývání a odkrývání půdy na území města se monitoruje od roku 2000. V průměru se odkryjí asi čtyři hektary ročně. 4.12.
Hospodaření s vodou
Udržitelné odvodňovací systémy (SUD23) zahrnují řadu technik pro hospodaření s odtokem vody z parcel tím, že se čistí na místě a současně se snižuje zatížení tradičních potrubních odvodňovacích systémů. Cílem udržitelných odvodňovacích systémů je napodobit přirozené systémy, které využívají hospodárná řešení s nízkým dopadem na životní prostředí při odvádění odtoku špinavé a povrchové vody shromažďováním, akumulací a čištěním před tím, než se pomalu vrátí zpět do životního prostředí, například do vodních toků. V současnosti se zavádí široká řada iniciativ na podporu využívání udržitelných odvodňovacích systémů v Anglii, včetně programu financování, výzkumu v oblasti propustných materiálů a jejich profilu cena/přínos, šíření praktických pokynů pro všechny příslušné zúčastněné subjekty, předváděcích projektů a projektů s účastí veřejnosti. Územní plánování, které podporuje využití udržitelných odvodňovacích systémů v Anglii, je relativně vyspělé; udržitelné odvodňovací systémy jsou na vysoké úrovni explicitně podporovány prostřednictvím vnitrostátního územního plánování v souvislosti s novou zástavbou a rizikem záplav a místní samosprávou na úrovni rozvojových plánů a na úrovni uplatňování plánování. Využití udržitelných odvodňovacích systémů bylo dále posíleno prostřednictvím právních předpisů. Malta v minulosti přijala opatření s cílem nahradit vysoký podíl zakrytých ploch, které tvoří asi 13 % jejího území (údaje z roku 2006), prostřednictvím předpisů pro výstavbu týkajících se sběru vody v městských oblastech (začleněním dešťových zdrží a studen do nové zástavby). Toto kompenzační opatření se dnes propracovává dále do hloubky ve formě technického pokynu k úspoře paliv, energií a přírodních zdrojů. Příkladem komunálního finančního nástroje souvisejícího s náklady na kanalizační systém je dělený poplatek za odpadní vody. Podle tohoto programu zohledňuje komunální poplatek za stočné nejen spotřebu vody, ale také velikost zakryté plochy v areálu uživatele. Výpočet nákladů na zpracování odpadních vod pouze na základě množství spotřebované čisté vody tedy opomíjí náklady na likvidaci dešťové vody na místech s vysokým poměrem zakrytých ploch, např. domu s přední zahradou ve srovnání s domem s dlážděnou příjezdovou cestou nebo rodinného domu ve srovnání se supermarketem s velkou asfaltovou parkovací plochou. Druhé zmíněné zatěžují odvodňovací systémy více než první. Poplatek lze snížit rekonstrukcí zastavěných ploch (s využitím propustných materiálů), využitím dešťových zdrží atd. 5.
BOJ S PROBLÉMEM ZAKRÝVÁNÍ PŮDY: SPOLEČNÉ PRVKY
Příklady uvedené v předchozí kapitole odhalují jisté prvky, které charakterizují osvědčené postupy určené k omezení zakrývání půdy, zmírnění jeho důsledků a jeho kompenzaci v současnosti prováděné v členských státech na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.
23
CS
Původně byly označovány jako sustainable urban drainage systems (udržitelné městské odvodňovací systémy), proto zkratka SUD. Z označení bylo vynecháno slovo „urban“ (městské), protože mohou být využity obecněji, ale zkratka SUD zůstala.
19
CS
V nejvyspělejších případech se objevuje struktura zahrnující všechny tři kroky současně (omezující – zmírňující – kompenzační), hierarchicky uspořádané od vyššího cíle k nižšímu. Protože omezování zakrývání půdy znamená prevenci přeměny zelených ploch a následné zakrytí (části) jejich povrchu, opětovné využití již zastavěných ploch, např. opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields), je součástí této koncepce do té míry, že opakované využití brání dalšímu záboru a zakrývání zelených ploch. Pokud přece jen dojde k zakrytí půdy, jsou podniknuta vhodná zmírňující opatření, aby se zachovaly některé funkce půdy a snížily výrazné přímé nebo nepřímé negativní účinky na životní prostředí a životní úroveň lidí. Pokud jsou zmírňující opatření v místě považována za nedostatečná, uvažuje se o kompenzačních opatřeních. Tento přístup je představen podrobněji v následujících třech kapitolách. Boj proti zakrývání půdy znamená boj proti jejímu záboru. Cílem však není zastavit hospodářský rozvoj ani navždy zmrazit současné využívání půdy. Jde spíše o dosažení účinnějšího a udržitelnějšího využívání přírodních zdrojů, jichž je půda základní součástí. V kapitole 3 a její doplňující příloze 4 je ukázáno, že zábor a zakrývání půdy mají potenciálně nezanedbatelné a někdy výrazné vlivy nejen na funkce půdy a životního prostředí, včetně aspektů lidského zdraví, ale rovněž na střednědobý a dlouhodobý hospodářský vývoj a zajišťování potravin. Osvědčené postupy identifikované v tomto dokumentu jsou plně v souladu s přístupem přijatým v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje (COM(2011) 571), tj. zajistit vyvážený rozvoj, umožnit fungování ekonomických aktivit, ale současně zabránit záboru a zakrývání půdy, nebo je případně alespoň minimalizovat. Zkušenosti ukazují, že účinné přístupy v boji proti zakrývání půdy obsahují následující prvky:
CS
•
Územní plánování se řídí integrovaným přístupem, který vyžaduje plné zapojení všech příslušných orgánů veřejné správy (nejen odborů plánování a životního prostředí), zejména těch správních subjektů (např. měst, okresů a krajů), které obvykle odpovídají za plánování využívání půdy. Bez účasti veřejnosti na územním plánování – s plným využitím možností nabízených směrnicí o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA), případně směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) – a stanovení vhodných ukazatelů, pravidelného monitorování a kritického posuzování i informací, školení a budování kapacit na straně místních rozhodujících subjektů (zejména těch, které se zabývají přímo územním plánováním a hospodařením s půdou) nebudou půdní zdroje odpovídajícím způsobem chráněny, což bude mít následné negativní vlivy na funkce půdy a ekonomiku.
•
Vznikají specifické regionální přístupy, které zohledňují nevyužité zdroje na místní úrovni, například obzvlášť velký počet prázdných budov nebo opuštěných a chátrající průmyslových pozemků nebo objektů. Podpora opětovného využívání stávajících budov a přestavování bývalých průmyslových areálů zmírňuje, alespoň částečně, potřebu dalšího záboru a zakrývání půdy. Kontaminované pozemky jsou často dobře napojeny na městská centra nebo se nacházející v jejich blízkosti, a proto jsou hojně vyhledávány investory. Vhodné nástroje pro plánování, vymezení administrativní postupy, finanční podpora a podobné nástroje pomáhají urychlit proces obnovy a zaručují spolehlivost pro investory.
•
Politiky financování a finanční pobídky byly pečlivě zvažovány z hlediska snižování těch dotací, které fungují jako hnací mechanismy pro neudržitelný zábor a zakrývání půdy. Mohou k nim patřit dotace na soukromé bydlení a jiné stavební projekty na
20
CS
nezastavěné půdě a zelených plochách, bonusy pro dojíždějící, které mohou nepřímo podporovat rozšiřování měst a vyžadovat rozsáhlejší dopravní síť, a městské rozpočty, které závisí zejména na poplatcích za urbanizaci, na základě čehož více zakryté půdy znamená více příjmů pro místní zastupitelstvo. Využívání financování z EU, například z Fondu soudržnosti a strukturálních fondů a výzkumných programů, zohledňuje přístup k zakrývání půdy typu „omezit, zmírnit důsledky, kompenzovat“. Proto lepší regulaci zakrývání půdy umožní spíš soubor vyvážených a vzájemně propojených opatření než jednotlivá opatření: plánování (podpořené právními akty) spolu s pomocnými nástroji jako jsou indikátory zakrývání půdy, monitorování a katastry opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields) a ekonomické a finanční nástroje. 6.
OMEZOVÁNÍ ZAKRÝVÁNÍ PŮDY
Kapitola 4 ukazuje, že základní zásadu dodržovanou při ochraně půdy lze shrnout po pojem „méně a lépe“ – méně zakrývání půdy a lepší plánování. V případech osvědčených postupů se plánování nejprve soustřeďuje na omezení zakrývání půdy a tam, kde to není možné, se zaměřuje na zachování „nejlepších“ půd. Z hlediska zajišťování potravin je nutnost omezit v první řadě zábor a zakrývání půdy ztížena skutečností, že – aby se nahradily ztráty stanoviště nebo ekosystému v důsledku stavebních projektů – může být na zemědělskou půdu vyvíjen další tlak s cílem vytvářet nová stanoviště. Včasné zapojení zúčastněných subjektů může podpořit kvalitu postupu plánování a jeho správné provádění. Omezování zakrývání půdy má vždy přednost před zmírňujícími nebo kompenzačními opatřeními, protože zakrývání půdy je téměř nevratný proces. Omezování zakrývání půdy může mít v zásadě dvě podoby: buď snižování záboru půdy, tj. rychlosti, jakou se nedotčená místa, zemědělská půda a přírodní území přeměňují na sídelní útvary – snižování, které by v závislosti na místních podmínkách mohlo dokonce vyžádat úplné zastavení záboru půdy, anebo další zakrývání půdy, ale s využitím půdy již zastavěné, například bývalých průmyslových areálů. V případech osvědčených postupů je kvalita půdy důležitým hlediskem pro veškerou výstavbu, která zahrnuje zábor půdy, aby se nevyhnutelné využití směřovalo na půdy nižší kvality, kdy je tato kvalita hodnocena z hlediska funkcí zajišťovaných danou půdou a dopadem, jaký na ně bude mít zakrytí. V obou případech se ukazuje jako užitečné stanovení reálných cílů v oblasti záborů půdy na vnitrostátní, regionální a/nebo obecní úrovni. V této souvislosti je důležité, aby členské státy a zejména regiony, které jsou silně ovlivněny záborem a zakrýváním půdy, monitorovaly a posuzovaly své ztráty půdy a stanovovaly vhodná opatření podle svých budoucích požadavků na půdu. Aby dosáhly svého plného potenciálu, měly by tyto cíle mít závaznou povahu, nebo přinejmenším by měly být podloženy široce podporovanou strategií politiky s jasnými cíli, jinak často udržitelné využívání půdních zdrojů stojí až na druhém místě za jinými zájmy. Tato strategie politiky vyžaduje plné zapojení příslušných ministerstev, nejen těch, která se zabývají územním plánováním a ochranou životního prostředí. Zkušenosti ukazují, že dokonce i orientační cíle – jako ty v Rakousku a Německu – mohou být užitečnými nástroji přinejmenším pro zaměření
CS
21
CS
pozornosti subjektů s rozhodovací pravomocí a tvůrců politik na důležitost využívání půdy udržitelným způsobem24. Bez ohledu na to, jaké orientační cíle se zvolí, jsou jednoduše nástrojem pro vyjádření způsobu únosné politiky. Jaké dostupné nástroje k omezení zakrývání půdy mají vlastně plánovací a další příslušné orgány k dispozici? Prioritním cílem je maximálně využívat stávající plochu města obecně bez nutnosti obětovat zeleň tím, že se budou více využívat opuštěné a chátrající průmyslové pozemky nebo objekty (brownfields), které se v daném místě nacházejí. Tyto pozemky jsou obvykle dědictvím průmyslové minulosti Evropy a mohou být kontaminovány řadou znečišťujících látek (Oliver a kol., 2005). Často se předpokládá, že náklady na jejich regeneraci jsou vyšší než výstavba na nedotčených místech. To je jistě pravda, pokud uvažujeme o přímých nákladech, které nese sanující subjekt. Ale investoři a orgány zodpovědné za územní plánování často zapomínají na zohlednění nepřímých nákladů, které souvisejí například se ztrátou služeb ekosystému, vyšší spotřebou paliv související s dojížděním na delší vzdálenosti, vyšší mírou znečištění vytvářenou delšími přepravními trasami, nebo vytvářením a dlouhodobým udržováním sociálních kontaktů odvozených z většího zastavěného území. Některé bývalé průmyslové areály mají další výhodu v tom, že jsou začleněny do stávající místní infrastruktury a nevyžadují další budování silnic. V případech osvědčených postupů je nová výstavba většinou směřována na dříve zastavěnou půdu a svou roli tudíž hrají finanční pobídky pro výstavbu na opuštěných a chátrajících průmyslových pozemcích nebo objektech. Podle politiky soudržnosti na období 2007–2013 je na investice do rekultivace průmyslových areálů a kontaminované půdy k dispozici asi 3,5 miliard EUR (SEC(2010) 360). Pro další finanční období 2014–2020 navrhla Komise zakotvit do priorit politiky soudržnosti zlepšení městského prostředí (COM(2011) 612 a COM(2011) 614), včetně regenerace opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků nebo objektů. Způsobilé regiony v členských státech tak mohou čerpat finanční prostředky na opětovné využití opuštěné půdy a/nebo kontaminovaných pozemků pro sanaci místo zakrývání zelených ploch. Je proto potřeba, aby příslušné orgány a zúčastněné subjekty v členských státech využily tuto příležitost a projekty v místní praxi byly skutečně prováděny. Mnoho členských států a regionů vytvořilo v této oblasti osvědčené postupy a mohly by případně předávat své zkušenosti25. Vytváření pobídek k pronájmu neobydlených domů může při omezování zakrývání půdy také pomoci. Zmírnil by se tak tlak na oblasti Evropy, které by jinak podlehly zbytečnému a nákladnému záboru půdy. Přestože se údaje z poslední doby v jednotlivých státech EU liší, tento případ může ilustrovat statistika pro Španělsko. Ve sčítání z roku 1970 připadlo na nájemní bydlení 30 % z 8,5 milionu domů, v roce 1981 to bylo pouze 21 % z celkového počtu 10,4 milionu a v roce 1991 pouze 15 % z celkem 11,7 milionu (Ministerio de Vivienda, 2011). Potřeba zvýšit počet nájemního bydlení je z hlediska udržitelnosti zásadní, nejen pro optimální využívání všech městských oblastí, ale také kvůli problémům se zablokováním území, které vyvolává vlastnictví domů, pokud jsou tyto domy prázdné (podobný problém je
24
25
CS
V současnosti v řadě členských států, například v Belgii (Flandrách), Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Rakousku a Velké Británii, existují kvantitativní omezení pro roční zábory půdy, která mají v praxi orientační povahu. Ve skutečnosti se využívají jako monitorovací nástroje. Například projekty INTERREG Sufalnet4EU zabývající se udržitelným využíváním bývalých a opuštěných skládek (http://www.sufalnet4.eu/) a URBAN SMS pro strategie hospodaření s městskou půdou (http://www.urban-sms.eu/).
22
CS
způsoben rostoucím zájmem o rekreační nemovitosti využívané pouze po omezenou dobu roku). K dalším osvědčeným postupům pro omezení zakrývání půdy mohou patřit: •
zlepšování kvality života ve velkých městských centrech: prokázala se účinnost programů obnovy měst k přilákání nových obyvatel, zastavení odlivu z městských center na periferii a při napomáhání tvorbě nových pracovních míst v upadajících městských oblastech. Podobně by se měla zvýšit přitažlivost center malých a středních měst tím, že se sníží tlak na metropolitní oblasti. Pečlivě by se měla vyhodnocovat potřeba rozptýlené struktury osídlení ve venkovských regionech s klesajícím počtem obyvatel. Vzkvétající a dynamická malá a střední města mohou výrazně zlepšit životní podmínky nejen jejich vlastních obyvatel, ale také okolního venkovského obyvatelstva. Jsou nezbytná, aby se zabránilo vylidňování venkova a přílivu obyvatel do měst a na podporu vyváženého územního rozvoje (GŘ pro regionální politiku, 2011).
•
Posilování infrastruktur veřejné dopravy, včetně zavedení limitů pro používání soukromých automobilů. Akční plán pro městskou mobilitu (COM(2009) 490) podporuje kvalitní a cenově dostupnou veřejnou dopravu jako páteř udržitelného systému městské dopravy. Při podpoře občanů v tom, aby se stali méně závislými na automobilech, používali veřejnou dopravu, více chodili pěšky a jezdili na kole a vyzkoušeli nové způsoby mobility, např. spolujízdu, zvýšení obsazenosti automobilů a půjčování jízdních kol, mají zásadní význam taková řešení veřejné dopravy, která jsou cenově dostupná a zohledňují potřeby rodin. Jestliže uživatelé ponesou externí náklady, které kvůli nim vznikají (náklady na životní prostředí, přetížení dopravy a jiné), podle zásady „znečišťovatel platí“, může internalizace externích nákladů uživatele dopravy donutit přejít na čistší vozidla nebo čistší druhy dopravy, používat méně zatíženou infrastrukturu nebo cestovat v jinou dobu. Pravidla EU o výběru poplatků za užívání infrastruktury těžkými nákladními vozidly nebrání nediskriminačnímu ukládání regulačních poplatků v městských oblastech v zájmu omezení dopravního přetížení a vlivů na životní prostředí. Místní zdroje financování jsou rozmanité a patří mezi ně např. místní daně, jízdné ve veřejné dopravě, poplatky za parkování, zpoplatnění zelených pásem, poplatky za vjezd do města a soukromé financování.
•
Zvyšování ochrany půd s vysokou nebo velmi vysokou kvalitou z hlediska půdních funkcí na vnitrostátní úrovni, včetně omezování využití vysoce kvalitních půd pro městskou zástavbu s každoročním monitorováním prováděných městskou samosprávou26. Naopak městská zástavba by měla být směrována na půdu, která je podle územní mapy půdou nízké kvality. Pozornost by se měla konkrétně soustředit na zachování městských a příměstských zemědělských oblastí podporou centrální městské zástavby s cílem posílit udržitelné využívání půdy a podporovat zajišťování potravin.
•
Zapojení se do integrovaného hospodaření s fondem kancelářských budov ve městech, aby se zamezilo nové výstavbě nebo přeměně obytných pozemků navzdory stávajícím značným prázdným kancelářským plochám.
26
CS
www.urban-sms.eu.
23
CS
•
Umožnění nebo posílení spolupráce sousedících místních samospráv na výstavbě komerčních oblastí (nových i stávajících), a tudíž sdílení nákladů a příjmů, a udržování záboru půdy na nižší úrovni než v případě soutěže o investory, namísto soutěže „vítěz bere všechno“ náročné na půdu.
•
Vytváření pobídek na opětovné využití půdy místo přípravy nových ploch, například vyžadování důkazu, že neexistuje žádná přiměřená alternativa k přeměně nové půdy, a zdůrazňování potenciálu opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků nebo objektů (z nichž mnohé jsou dobře začleněny ve stávající infrastruktuře a nejsou kontaminovány, což brání přeceňování nákladů na výstavbu).
•
Zavádění omezení a daní na rekreační objekty, bez omezování volného pohybu kapitálu nebo osob zakotveného ve smlouvách o EU.
•
Zvyšování povědomí subjektů s rozhodovací pravomocí, orgánů zodpovědných za územní plánování a obyvatel o hodnotě půdy pro vytváření kvality života v městských oblastech v tom, že poskytuje služby ekosystému, a současně zdůrazňování negativních důsledků přístupu k hospodaření s půdou bez omezené ochrany půdních zdrojů.
•
Utváření filozofie hospodárného využívání půdy ochranou přírody a krajiny i kompenzací rozvoje infrastruktury opatřeními na ochranu přírody. Zejména by se měl přijmout přístup k ochraně krajiny a přírody, který hospodárně využívá zemědělskou půdu.
•
Zavádění finančních programů jako „spouštěcí“ pobídky pro udržitelnější hospodaření s půdou obcemi (zvlášť menší obce jsou často ovlivňovány velmi vysokou mírou záboru půdy).
•
Využívání programů pro kalkulaci nákladů k vymezení potenciálu rozvoje městských center a zajištění transparentnosti nákladů pro nové projekty (např. zohlednění následných nákladů na infrastrukturu, jako jsou ulice a kanalizační systémy, školy a školky).
•
Zohledňování vstupů, úspěchů a výsledků inovativních výzkumných aktivit (hospodárných metod a postupů) s cílem snížit dopad zakrývání půdy a obnovit půdní funkce a služby půdního ekosystému.
Každé takové omezení by se mělo provést v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, zejména článkem 11 o environmentální integraci, článkem 49 o svobodě podnikání a článkem 63 o svobodě pohybu kapitálu a s plným ohledem na příslušnou judikaturu Evropského soudního dvora. 7.
ZMÍRŇOVÁNÍ VLIVU ZAKRÝVÁNÍ PŮDY
Využívání strategického posuzování vlivů na životní prostředí u plánů a programů a posuzování vlivů na životní prostředí u větších projektů na základě směrnic o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) a o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) může být důležitým nástrojem, jak zajistit, aby byl zábor a zakrývání půdy co nejudržitelnější. Tam, kde jsou nevyhnutelné závažné účinky, mohou zmírňující opatření často tyto negativní
CS
24
CS
vlivy minimalizovat, přestože je nutno připustit, že výstavba v dané lokalitě nevyhnutelně ovlivní schopnost půdy plnit v plném rozsahu své funkce. Jedním z nejdůležitějších zmírňujících opatření v případech osvědčených postupů je zabránit zbytečnému poškození půd, které nejsou přímo ovlivněny stavební činností, například půdy, která se využije jako zahrady nebo komunální zeleň. Kultivační opatření mohou rovněž odstranit účinky zhutnění půdy a stagnace vody průjezdem velkých strojů po půdě. Půda, která je odstraněna, by se měla znovu využít, a mělo by se dbát na to, aby se zamezilo zbytečnému poškození (např. zkombinování různých typů půd) během jejího snímání, skladování a přepravy27. V mnoha případech může být ztráta některých půdních funkcí zmírněna použitím vhodných stavebních materiálů a stavebních metod. Neexistuje jediné řešení, protože pro různé okolnosti jsou vhodné různé přístupy a materiály. Přístup by měl obecně spočívat v identifikaci potenciálních problémů a v moudré volbě nejvhodnějších materiálů a stavebních metod. Příkladů zmírňujících opatření je řada a zahrnují používání vysoce propustných materiálů a povrchů, zelené infrastruktury a sběru vody. Ty jsou popsány v následujících částech. 7.1.
Využívání propustných materiálů a povrchů28
Propustné materiály a povrchy mohou pomoci při ochraně některých klíčových půdních funkcí a do jisté míry zmírnit účinky zakrývání půdy. Mohou pomoci zachovat propojení mezi povrchem půdy a hlubšími vrstvami půdy, snižovat odtok povrchové vody a umožňovat prosakování většího množství dešťové vody hlouběji do půdy. Tím se mohou snížit náklady na čištění vody a omezit riziko záplav a vodní eroze. Dále může propustný materiál tím, že umožní větší prosakování dešťové vody, přispět k doplňování podzemní vody. Vegetační složka absorbuje méně tepla než tradiční materiály (např. asfalt), což může pomoci snížit teplotu okolního vzduchu a spotřebu energie na chlazení. Propustné materiály umožňují odpařování vody, které je rozhodujícím faktorem pro ochlazování měst a zamezení jevu tepelných ostrovů. Některé produkty také umožňují zachovat biologickou nebo krajinotvornou funkci. A konečně, propustné povrchy v zimě tak snadno nenamrzají. Existuje velké množství materiálů a koncepcí pro propustné povrchy, které lze použít v široké řadě případů. Kromě přínosů pro životní prostředí má většina propustných povrchů nižší náklady životního cyklu v porovnání s tradičními nepropustnými povrchy. Propustné povrchy samotné však nelze považovat za úplné opatření na ochranu půdy, protože veškerá technická provedení vyžadují odstranění nejméně 30 cm povrchové vrstvy půdy. Původní půdu lze do jisté míry nahradit, jako je tomu v případě zatravněné štěrkové vrstvy. Obecně mají velký potenciál pro použití propustného povrchu parkovací plochy. Evropa má rozhodně více parkovacích ploch než automobilů a obojí vzrůstá. Využití zpevněných travnatých systémů se štěrkem nebo zatravňovacími rošty je ideální pro příležitostně nebo méně často využívané parkovací plochy, například v lyžařských střediscích, u sportovních areálů, golfových hřišť, turistických památek a výstavišť. Tyto povrchy mohou pomoci zachovat místní odvodňovací systém a mají nižší dopad na krajinu. Propustné povrchy všeho
27 28
CS
Tato kapitola pojednává o zmírňujících opatřeních na místě. Proto se opakovaným využíváním půdy mimo dané místo zabýváme podrobněji v části 8.1. Bližší informace o nejběžnějších propustných materiálech a površích viz příloha 5 i Prokopová a kol. (2011).
25
CS
druhu jsou také vhodné pro soukromé příjezdové cesty a parkovací plochy. A konečně, použití dlaždic z propustného betonu v kombinaci s odvodňovacími příkopy by mohlo být dlouhodobým řešením, které umožňuje silný provoz například v případě supermarketů, nákupních center atd. 7.2.
Zelená infrastruktura
Urbanistické projekty (v různém měřítku) inspirované koncepcí zelené infrastruktury29 mohou pomoci snížit jev tepelných ostrovů v městských oblastech a napomáhat tak adaptaci na změny klimatu a snižování spotřeby energie na provoz klimatizace30, udržovat nebo snižovat vsakování vody do půdy a současně také bránit vysokému odtoku vody a odlehčovat kanalizačním systémům, snižovat odtok přívalových dešťů, který jinak znečišťuje místní vodní toky, čištěním dešťové vody v místě srážek a bránit pronikání znečištěného odtoku do kanalizace. Hustá výsadba keřů a stromů v městské oblasti a jejím okolí může absorbovat velké množství prachu a látek znečišťujících ovzduší a současně do jisté míry působit jako filtr snižující úroveň hluku a výskyt škůdců (např. hmyzu). Kromě toho může být zelená infrastruktura i jinak prospěšná veřejnosti, např. revitalizací okolí a rozšířením ploch pro rekreaci. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak budovat zelenou infrastrukturu, je přijmout integrovanější způsob hospodaření s půdou. Toho se obvykle nejlépe dosáhne strategickým územním a městským plánováním, které umožňuje prostorové interakce mezi různým využíváním půdy31 a lepší organizaci sektorového plánování (infrastruktury, zemědělství, vody…). Je proto zásadní, aby se zohledňovaly prvky jako územní plánování, využívání půdy nebo obhospodařování lesů a mokřadů, pokud mají projekty spolufinancované regionální politikou EU dopad na přírodní území. To zvláště platí v případě technické a dopravní infrastruktury a infrastruktury dlouhodobého charakteru (TERM-), jako jsou silnice, dálnice, železniční tratě, nové administrativní čtvrti nebo čistírny odpadních vod (SEC(2011) 92). V rámci zelené infrastruktury mohou pomoci snížit část negativních dopadů zakrývání půdy zelené střechy32, ačkoli ztrátu půdních funkcí nenahrazují. Zejména mohou do jisté míry pomoci zamezit povrchovému odtoku vody. To se ukázalo například v městském centru Manchesteru a hustě zastavěných odlehlých částech města. Tam zelené střechy snížily povrchový odtok 20mm dešťové srážky až o 20 % (TCB, 2010). Tento typ opatření může pomoci při snižování výskytu záplav ve městech. Má rovněž význam jako stanoviště pro některé rostliny a některé druhy volně živících zvířat, odpařováním vody působí příznivě na mikroklima (ochlazovací účinek) a přispívají ke kvalitě ovzduší filtrováním jeho částic
29 30
31 32
CS
Viz definice v příloze 1. Podle US EPA (2011) je jedním z největších přínosů zelené infrastruktury úspora energie. Zelená infrastruktura na budovách a v jejich okolí může snížit náklady na vytápění a chlazení. Například zelené střechy snižují energetické náklady budovy o 10 % až 15 % a dalších 10 % korun městských stromů může zajistit 5 % až 10 % úspor energie poskytováním stínu a ochrany proti větru. Zelená infrastruktura rovněž šetří energii, protože snižuje množství dešťové vody, která proniká do jednotné stokové sítě, čímž se snižuje množství odpadní vody zpracovávané v čistírnách. Viz například projekt Interreg NATREG (http://www.natreg.eu/). Zelená střecha je střecha na budově), zčásti nebo zcela zakrytá růstovým substrátem a vegetací a spočívající na vodotěsné membráně. Kromě toho ji mohou tvořit další vrstvy jako kořenové bariéry a odvodňovací a zavlažovací systémy. Nejstarší známé zelené střechy byly drnové střechy, severská tradice stále užívaná v mnoha částech Norska a Islandu. Podzemní budovy a infrastruktury mohou rovněž snadno mít zelené střechy, jako například parkoviště Plaza Cataluña v San Sebastianu (na severu Španělska).
26
CS
(Siebielec a kol., 2010). Jeho cena je srovnatelná s cenou tradičních střech33. Díky podpoře zelených střech ve městě Osnabrück bylo ozeleněno 100 000 m2 městských střech, často v kombinaci se solárními moduly. 7.3.
Přírodní systém sběru vody
Jak je vysvětleno v kapitole 2, jedním z dopadů zakrytí půdy je to, že brání absorpci dešťové vody a jejímu čištění půdou. To může přispívat k vážným škodám v případě zvlášť intenzivního deště (co do objemu a/nebo trvání), ale o problematický jev jde i v případě, kdy podmínky nejsou extrémní. Zmírňující opatření v případech osvědčených postupů proto podporují přirozený vodní cyklus místo toho, aby byla voda odváděna do čistírny odpadních vod. Voda se zadržuje co nejdéle tam, kde dopadla na zem. Pomoci může používání vysoce porézních materiálů a povrchů, ale pokud se voda nemůže vsakovat, pak je cílem zadržet odtok, aby se zamezilo průtokovým maximům a následným záplavám. Vyšší evapotranspirace, ať už z rybníků, vlhké půdy nebo rostoucí vegetace, také prospěje místnímu mikroklimatu. K opatřením patří vytváření mělkých nádrží, které zachytí dešťovou vodu z okolí, nebo se usnadňuje podzemní vsakování pomocí potrubí, beden a štěrkových komor, přičemž tato zařízení mohou také sloužit jako dočasné vodní zdrž. Dešťové zdrže nebo v menším měřítku domovní dešťové nádrže jsou často voleným technickým řešením akumulace dešťové vody, která se používá pro zalévání zahrad nebo jako náhrada pitné vody při splachování WC. Neexistuje žádné obecné posouzení nákladů na přírodní systémy pro sběr vody v porovnání s tradičními kanalizačními systémy, protože náklady závisí na místních podmínkách, dostupnosti volných prostranství, ceně půdy a tak dále34. Lze však přiměřeně předpokládat, že dobré plánování s výhledem do budoucna může udržet náklady na povrchové vsakování v rozumných mezích a umožnit co nejúčinnější využívání zdrojů, vzhledem k řadě výhod, které přináší, např. snížení rizika záplav, využití dešťové vody místo pitné pro zavlažování zahrad, doplňování vody do vodonosných vrstev, snížení množství čištěných odpadních vod atd. V nových sídlech lze reálně předpokládat, že by náklady neměly překročit náklady na tradiční kanalizační systémy (Niederösterreichische Landesregierung, 2010). 8.
KOMPENZACE ZAKRÝVÁNÍ PŮDY
Základní bod zvažovaný v případech osvědčených postupů je to, že tvorba půdy je nesmírně pomalý proces. To znamená, že jakmile je půda zakryta a její funkce nebo při nejlepším většina z nich zmizí, jsou vlastně ztraceny navždy (Siebielec a kol., 2010). Proto je nutné v co 33 34
CS
http://www.lid-stormwater.net/greenroofs_maintain.htm. Jako příklad z venkovských oblastí byl v Anne Valley v Irsku vytvořen integrovaný mokřad místo instalace tradiční čistírny odpadních vod. Nejenže je mokřad účinnější při čištění většiny odpadních vody z velkochovů než srovnatelná tradiční čistírna odpadních vod, ale nabízí rovněž řadu přínosů pro služby ekosystému: odstraňuje znečištění z vody, poskytuje čistou vodu, reguluje klima a ukládání uhlíku, chrání před záplavami, má rekreační aspekty, hraje roli při tvorbě půdy a cyklování živin a poskytuje vhodné stanoviště pro mokřadní flóru a faunu. Zemědělci tvrdí, že nadále hospodaří jen díky vytvoření mokřadu a estetická hodnota oblasti se značně zvýšila. Kapitálové náklady na ekvivalenty populace 1 750 osob činily 770 000 EUR a dalších 165 000 EUR na vědecké monitorování projektu po dobu tří let. Tato částka zahrnuje náklady na zařízení pro cestovní ruch ve výši 220 000 EUR a náklady na údržbu jsou nižší než u tradiční čistírny. Projekt tedy obstojí v porovnání s odhadovanými náklady ve výši více než 1,5 milionu EUR na ekvivalentní tradiční čistírnu odpadních vod.
27
CS
nejvyšší míře omezit zakrývání půdy a zmírnit jeho negativní důsledky. Pouze pokud to není možné, uvažuje se o „kompenzaci“. Slovo kompenzace je zde uvedeno v uvozovkách, protože tento pojem může být poněkud zavádějící. Zakrytí by nemělo být chápáno tak, že jej lze přesně nahradit tím, že se vytvoří „něco jiného někde jinde“, protože plochy vhodné pro provedení kompenzačních opatření jsou omezené a uplatňují se všechny druhy omezení vzhledem k tomu, že půdní funkce jsou pro danou půdu a místo specifické. Mělo by se zdůraznit, že kompenzace by měla být rovnocenná a měla by se týkat ztracených funkcí ekosystému. Tyto kroky by se měly dále podniknout nejpozději současně s plánovaným dopadem, nebo dokonce ještě dříve. Cílem je zachovat nebo obnovit celkovou kapacitu půd v dané oblasti, aby plnily (většinu) svých funkcí. Kompenzační opatření jsou proto navržena k obnovení nebo zlepšení půdních funkcí, aby se zamezilo širším nepříznivým dopadům zakrytí půdy. Například ztrátu zemědělské půdy na daném místě je možno kompenzovat rekultivací degradované půdy pro zemědělství a ztrátu retenční kapacity půdy je možno kompenzovat zvýšením retenční kapacity v povodí jako celku. Pokud to není možné, mají kompenzační opatření za cíl zlepšení jiných půdních funkcí (např. vytvoření městského parku výměnou za výstavbu parkoviště na zemědělské půdě), avšak jen jako poslední možnost. Použití kompenzačních opatření je tedy zaměřeno na zachování funkcí půdy v dané oblasti celkově, ne na zamezení zakrytí všech půd v dané oblasti. V tomto směru může být důležité využití strategického posuzování vlivů na životní prostředí u plánů a programů a posuzování vlivů na životní prostředí u větších projektů na základě směrnic SEA a EIA, aby se zajistilo, že budou identifikována vhodná kompenzační opatření pro kompenzaci významných vlivů na půdu. Existují různé způsoby, jak nahradit ztrátu půdy a jejích funkcí: 1) opakované využití odebrané ornice při zakrývání půdy v určité oblasti, aby ji bylo možno využít jinde; 2) odkrytí půdy na určitém místě (obnova půdy) jako kompenzace za zakrytí na jiném místě; 3) ekologické účty a obchodování s osvědčeními o zástavbě; a 4) výběr poplatku při zakrývání půdy, který se využije pro ochranu půdy nebo jiné účely v oblasti ochrany životního prostředí. Některé systémy kompenzací jsou stručně popsány v následujících částech. 8.1.
Opakované využití ornice
Ornici odebranou při přípravě pozemků pro výstavbu budovy nebo silnice je možno využít jinde. K příkladům patří využití rekreačním průmyslem (např. budování golfových hřišť), zahrádkáři při zlepšování kvality jejich půdy (zejména u těžké jílovité půdy) nebo k rekultivaci půdy (např. jako pokryv skládek nebo místo kontaminované půdy na kontaminovaném pozemku) při vytváření příznivého prostředí pro klíčení semen a zakořenění rostlin. Po pečlivém výběru pozemku a půdy je dále možno ornici opakovaně využít ke zlepšení nekvalitní půdy, ačkoli hlavní jsou vhodné fyzikální, biologické a chemické vlastnosti hostitelské půdy. Opakované využití ornice lze posílit legislativně. Pečlivé nakládání s půdou během odstraňování z hostitelského pozemku, včetně snímání, skladování a přepravy, je nutné k tomu, aby se omezila její degradace a byla umožněna jistá míra obnovení její funkce v novém umístění. Správné použití a strukturování profilu (tj. umístění ornice na podloží) i pečlivé vytvoření a údržba vhodné vegetace jsou rovněž klíčovými faktory, které je nutno pro úspěšné opakované využití uvážit. Často se však při opakovaném využití ornice vyskytnou praktické obtíže například kvůli environmentálnímu dopadu přepravy takového objemného materiálu řadou těžkých
CS
28
CS
nákladních vozů nebo proto, že podmínky na cílovém pozemku nenapomáhají opakovanému využití lokálně dostupné vytěžené půdy. 8.2.
Odkrytí půdy (obnova půdy)
Odkrytí půdy znamená obnovení části původního půdního profilu odstraněním zakrývajících vrstev, například asfaltu nebo betonu, uvolnění spodní půdy, odstranění cizorodých materiálů a restrukturalizace profilu. Cílem je obnovit fungující propojení s přirozeným podložím. To může vyžadovat použití ornice vytěžené jinde, aby se zajistilo kvalitnější zakořeňovací médium, nebo použití půdotvorných materiálů. Pokud bude tento proces správně řízen, může do značné míry obnovit funkce půdy. Odkrytí půdy jako kompenzační opatření někdy souvisí se širším přístupem zaměřeným na obnovu měst, například odstranění zchátralých budov a zajištění vhodné zeleně. V tomto případě je výstavba uvnitř měst vyňata z kompenzačních opatření s cílem povzbudit centrální městskou zástavbu a zastavit živelný růst měst. Protože plné obnovení půdních funkcí na dříve zakrytém pozemku může být technicky obtížné nebo příliš nákladné, zvažuje se opakované využití tohoto pozemku pro centrální městskou zástavbu. To přispěje k zamezení záboru půdy (a fragmentace krajiny) někde jinde a z hlediska udržitelnosti je celkově prospěšné. 8.3.
Ekologické účty a obchodování s osvědčeními o zástavbě
Systém ekologických účtů vychází ze stanovení „ekologických nákladů“ stavebních projektů, které zahrnují zakrývání půdy, přidělením ekologických bodů. Developeři musejí zajistit, že se někde jinde provádějí kompenzační opatření stejné hodnoty. Ekologické body se získávají od oficiálně oprávněných kompenzačních agentur, které odpovídají za jejich přidělování a odkup a za dohled nad systémem. Podobný kompenzační systém se týká obchodování s osvědčeními o zástavbě (dosud nebyl použit v praxi, pouze simulován v letech 2007 až 2009 čtrnácti německými obcemi viz Küpfer a kol., 2010). Obecná myšlenka spočívá v internalizaci environmentálních nákladů na zakrývání půdy. Tím se zvyšují náklady na zábor půdy, zejména úrodných půd, a spouští se provádění všech možných nástrojů k jeho snížení, a tím snížení zakrývání půdy. 8.4.
Poplatky za zakrývání
Zábor a zakrývání půdy mohou podléhat uhrazení poplatku oprávněnému orgánu pro životní prostředí. Platby lze provádět v závislosti na kvalitě spotřebované půdy a/nebo procentu zakrytí plánovaného stavebního projektu. Třebaže by tento systém mohl být považován spíš za nástroj, jak omezit zástavbu, než ji kompenzovat, současné poplatky v praxi nejsou obvykle tak vysoké, aby celkově odrazovaly od záboru půdy. Pokud se získané finance využijí na podporu projektů environmentální ochrany u půdy, je legitimní považovat tento systém za variantu kompenzací. Poplatky za zakrývání se využívají v několika zemích a regionech s cílem zachovat nejlepší zemědělskou půdu. Úroveň poplatku obvykle souvisí s třídami úrodnosti půdy (Prokopová a kol., 2011). 9.
OSVĚTA
Řada pozorovatelů označila za jednu z hlavních překážek udržitelnější politiky územního plánování a využívání půdy nedostatečnou osvětu o roli půdy v ekosystému a ekonomice i
CS
29
CS
o možných negativních dopadech záboru půdy, zejména ze střednědobé a dlouhodobé perspektivy a v souvislosti s předpokládanými účinky změny klimatu. Následující iniciativy a činnosti zaměřené na zvyšování povědomí s cílem změnit tuto situaci byly podniknuty nebo jsou zvažovány orgány veřejné správy, někdy ve spolupráci s Evropským svazem ochrany půdy (ELSA) a Evropskou sítí pro zvyšování povědomí o půdě (ENSA)35: •
Spouštění komunikačních kampaní o funkcích půdy a vlivech sídelních oblastí36, včetně informování občanů, kteří staví nebo renovují dům, o kladech a záporech alternativních dlažebních materiálů.
•
Pořádání každoročního „dne otevřených dveří“ na úřadech odpovědných za územní plánování, které umožňují pochopení důležitosti plánování a jeho důsledků (doprovázeného odpovídajícím programem pro děti).
•
Podpora putovních výstav fotografiích a faktů vytištěných na panelech, prezentovaných v centrech evropských měst (např. výstava Nedotčená příroda v Evropě v Kodani v září 2011).
•
Zvyšování informovanosti a znalostí o městském a příměstském zemědělství.
•
Zavádění regionálního monitorování záboru a zakrývání půdy, zvažování aspektů kvality půdy a zveřejňování výsledků v místním tisku, rozhlase, televizních stanicích, ročenkách a na webových stránkách s cílem vyjádřit a vyčíslit dopad ztrát a degradace půdy v místním měřítku.
•
Zviditelňování odvodňovacích systémů (propustných materiálů a retenčních oblastí), protože tím se zvyšuje povědomí o retenčních a filtračních funkcích půdy a zvyšuje se pochopení nutnosti ochrany půdy.
•
Poskytování specifických odborných informací o technických opatřeních ke zmírnění důsledků zakrývání půdy a jeho kompenzaci subjektům s rozhodovací pravomocí na komunální úrovni, protože tyto subjekty si nemusí vždy být vědomy alternativních možností dláždění; stavebnímu odvětví, které může následně inzerovat a zlepšovat dostupnost alternativních dlažebních materiálů; a stavebním poradcům, kteří mohou poskytovat informace o kladech a záporech alternativních dlažebních materiálů.
•
Podpora používání příslušných odvětvových pokynů vypracovaných podle systému EU pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS)37 například pro veřejnou správu, výstavbu a cestovní ruch.
•
Odhad dopadů zakrývání půdy na životní prostředí z hlediska ztrát služeb ekosystému a zranitelnosti vůči změně klimatu (pokud možno vyčíslení z hlediska
35
www.soil-alliance.org a www.eu-ensa.org. Německé spolkové ministerstvo pro životní prostředí, ochranu přírody a jadernou bezpečnost poskytuje například Materiál pro vzdělávání a informace: Flächenverbrauch und Landschaftszerschneidung (http://www.bmu.de/files/pdfs/allgemein/application/pdf/flaeche_de_gesamt.pdf). http://ec.europa.eu/environment/emas/index_en.htm.
36
37
CS
30
CS
financí) a informování o hospodárných opatřeních, jak se vyrovnat s takovými ztrátami a přizpůsobit se změně klimatu.
CS
•
Umožnit efektivní a aktivní účast veřejnosti na procesech územního plánování. Řešení dosažená po vzájemné dohodě budou důležitější a budou podporována dotčenými jedinci a tím méně vystavená následným změnám (nabídněte základní školení pro širokou veřejnost a dotčené subjekty k zajištění minimálních dovedností, aby byly tyto skupiny lépe vybaveny pro diskuzi o plánování).
•
Podpora výzkumných projektů a zlepšování viditelnosti jejich výsledků, jako se například provádí v rámci informačního balíku projektu Interreg URBAN SMS (Wolff a kol., 2011).
•
Zavádění některých myšlenek týkajících se územního plánování, územní problematiky a půdních aspektů do školních osnov a jejich upevňování ve vysokoškolských (nebo obdobných) kurzech pro budoucí odborníky, například architekty, stavební inženýry a projektanty územního plánování. Příkladem pro střední školy je výukový materiál k využívání půdy a vlivům na životní prostředí, který je výsledkem projektu CircUse (recyklování území a management urbanizovaného území)38 prováděného prostřednictvím programu Central Europe spolufinancovaného Evropským fondem pro regionální rozvoj.
38
http://www.circuse.eu/, viz pod „Výsledky projektu“. V současnosti k dispozici v češtině, angličtině, němčině, italštině, polštině a slovenštině.
31
CS
Připomínky uživatelů k tomuto pracovnímu dokumentu útvarů Komise lze posílat na následující e-mailovou adresu:
[email protected].
CS
32
CS
ODKAZY Články a zprávy: Bade, T., 2008. De kroon op het werk. Werken aan het juiste klimaat voor mensen en bomen. Triple E productions (citováno v Technische commissie bodem, 2010). Davies, Z. G., Edmondson, J. L., Heinemeyer, A., Leake, J. R. & Gaston, K. J. 2011: Mapping an urban ecosystem service: quantifying above-ground carbon storage at a city-wide scale (Mapování služeb městského ekosystému: vyčíslení nadzemního ukládání uhlíku v městském měřítku). Journal of Applied Ecology, 48, 1125–1134. GŘ pro regionální politiku, 2011: Města budoucnosti – výzvy, vize, pokrok. Generální ředitelství pro regionální politiku, Evropská komise, Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. 112 stran ISBN: 978-92-79-21307-6 http://ec.europa.eu/regional_policy/conferences/citiesoftomorrow/index_en.cfm EEA, 2006: Rozšiřování měst v Evropě – Opomíjený problém. Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí 10/2006. EEA, 2010a: Evropské životní prostředí – stav a vyhlídky 2010: využití půdy. Evropská agentura pro životní prostředí, Kodaň. EEA, 2010b: Evropské životní prostředí – stav a vyhlídky 2010: půda. Evropská agentura pro životní prostředí, Kodaň. EEA, 2010c: Evropské životní prostředí – stav a vyhlídky 2010: životní prostředí ve městech. Evropská agentura pro životní prostředí, Kodaň. EEA, 2011: Landscape fragmentation in Europe. (Roztříštěnost krajiny v Evropě). Společná zpráva EEA-FOEN. Eigenbrod F., Bell V. A., Davies H.N., Heinemeyer A., Armsworth P. R, Gaston K. J., 2011: The impact of projected increases in urbanization on ecosystem services (Dopad projektovaného zvýšení urbanizace na služby ekosystému). Proceedings of the royal society (278) 2011: 3201–3208. http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/278/1722/ 3201.full.pdf+html?sid=f80cc9f6-d67b-48f4-b350-1e72ef179385 Einig K., Jonas A., Zaspel B., 2009: Eignung von CORINE-Geodaten und Daten der Flächenerhebung zur Analyse der Siedlungs- und Verkehrsflächenentwicklung in Deutschland. Ekonomika a plánování využití půdy – diskusní materiál 08/2009-08, ISSN 1866-6973. http://www.uni-goettingen.de/de/115169.html Eurostat, 2010: Regional population projections (Regionální odhady počtu obyvatel). Statistická studie 1/2010. Früh B., Koßmann M., Roos, M., 2011: Frankfurt am Main im Klimawandel – Eine Untersuchung zur städtischen Wärmebelastung. Offenbach am Main: Selbstverlag des Deutschen Wetterdienstes, 2011. (Berichte des Deutschen Wetterdienstes 237) ISBN 978-388148-453-4 Gardi, C., Panos Panagos, Claudio Bosco, Delphine de Brogniez, 2012: Soil Sealing, Land Take and Food Security: Impact assessment of land take in the production of the agricultural
CS
33
CS
sector in Europe (Zakrývání půdy, zábor půdy a zajišťování potravin: Posouzení dopadu záboru půdy ve výrobě zemědělského sektoru v Evropě) (ve fázi vzájemného hodnocení). Gill, S. E., Handley J. F., Ennos A. R., Pauleits S., 2007: Adapting cities for climate change: the role of the green infrastructure (Adaptace měst na změnu klimatu: úloha zelené infrastruktury). Built Environment 33:115-133. Jones, R. J. A., Hiederer, R., Rusco, E., Loveland, P. J. and Montanarella, L., 2004. The map of organic carbon in topsoils in Europe (Mapa organického uhlíku v ornicích v Evropě), verze 1.2, září 2003: Vysvětlení zvláštní publikace Ispra 2004 č.72 (S.P.I.04.72). Zpráva o výzkumu Evropského úřadu pro půdu č. 17, EUR 21209 EN, 26 stran a 1 mapa ve formátu ISO B1. Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, Lucemburk Kravcík M., Pokorný J., Kohutiar J., Kovác M., Tóth E., 2007: Water for the Recovery of the Climate - A New Water Paradigm, NGO People and Water, 2007 (Voda pro obnovu klimatu – Nový model pro vodu; nevládní organizace Lidé a voda, 2007). http://www.waterparadigm.org/download/Water_for_the_Recovery_of_the_Climate_A_New _Water_Paradigm.pdf Küpfer C., Ostertag K., Müller J., Seifert S., Schleich J., Ehrhart K. M., 2010: Handelbare Flächenausweisungszertifikate, Experiment Spiel.Raum: Ergebnisse einer Simulation in 14 Kommunen, Naturschutz und Landschaftsplanung 42 (2) 2010, 39–47 Oliver L., Ferber U., Grimski D., Millar K., Nathanail P., 2005: Rozsah a povaha bývalých průmyslových areálů v Evropě, v: Sborník CABERNET 2005: The International Conference on Managing Urban Land (Mezinárodní konference o hospodaření s půdou ve městech), s. 274–281. Land Quality Management Press, Nottingham, 2005. Ministerio de Vivienda 2011: Bílá kniha o udržitelnosti španělského územního plánování. http://siu.vivienda.es/siu/infoWeb/libroBlanco/en/presentacion.html Munafò, M., Martellato G., Salvati L. 2011: Il consuma di suolo nelle città Italiane. ECOSCIENZA (4) 2011. www.isprambiente.gov.it Niederösterreichische Landesregierung, 2010: Naturnahe Oberflächenentwässerung für Siedlungsgebiete – Leitfaden für Gemeinden. http://www.noel.gv.at/bilder/d44/Naturnahe_Oberflaechenentwaesserung__Leitfaden_fuer_Gemeinden.pdf Piorr A., Ravetz J., Tosics I., 2011: Peri-urbanisation in Europe: Towards a European Policy to sustain Urban-Rural Futures. (Urbanizace příměstské krajiny: k evropské politice s cílem zachovat budoucnost měst a venkova) University of Copenhagen /Academic Books Life Sciences. 144 s. ISBN: 978- 87-7903-534-8 http://www.plurel.net/images/Peri_Urbanisation_in_Europe_printversion.pdf Poeplau C., Don A., Leifeld J., Vesterdal L., Van Wesemael B. 2011: Temporal dynamics of soil organic carbon after land-use change in the temperate zone – carbon response functions as a model approach. (Časová dynamika půdního organického uhlíku po změně využití půdy v teplotní zóně – odezvové funkce uhlíku jako modelový přístup). Global Change Biology 17: 2415–2427.
CS
34
CS
Prokopová G., Jobstmannová H., Schönbauer A., 2011: Overview on best practices for limiting soil sealing and mitigating its effects in EU-27 (Přehled osvědčených postupů pro omezení zakrývání půdy a zmírnění jeho účinků v EU-27) (Rakouská agentura pro životní prostředí), Technická zpráva – 2011-50, ISBN: 978-92-79-20669-6. http://ec.europa.eu/environment/soil/sealing.htm Siebielec G., Lazar S., Kaufmann C. & Jaensch S., 2010: Handbook for measures enhancing soil function performance and compensating soil loss during urbanization process (Příručka pro opatření zlepšující půdní funkce a kompenzaci ztráty půdy během procesu urbanizace). Projekt Urban SMS – Soil Management Strategy, s. 37. www.urban-sms.eu Smith C., 2010: London: Garden City? (Londýn: město zahrad?) Jménem London Wildlife Trust, Greenspace Information for Greater London a the Greater London Authority. http://www.wildlondon.org.uk/LinkClick.aspx?fileticket=DFl0HHMtUfU%3D&tabid=101& mid=499&language=en-GB Technische commissie bodem, 2010: Advisory report on general conditions for soil sealing in urban areas (Poradní zpráva k obecným podmínkách zakrývání půdy v městských oblastech). TCB A063, Haag a odkazy dále. TAEU, 2007: Územní agenda Evropské unie, Pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů, Lipsko (Německo), 24.–25. května 2007 http://www.eu-territorialagenda.eu/Reference%20Documents/Territorial-Agenda-of-the-European-Union-Agreed-on25-May-2007.pdf TAEU, 2011: Territorial Agenda of the European Union 2020, Towards an Inclusive, Smart and Sustainable Europe of Diverse Regions (Územní agenda Evropské únie 2020, Pro inkluzivní, inteligentní a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů), Gödöllő (Maďarsko), 19. května 2011 http://www.eu2011.hu/files/bveu/documents/ TA2020.pdf Tóth, G., Stolbovoy, V., Montanarella L., 2007. Soil Quality and Sustainability Evaluation An integrated approach to support soil-related policies of the European Union (Kvalita půdy a hodnocení udržitelnosti – Integrovaný přístup na podporu politik Evropské unie v oblasti půdy), EUR 22721 EN. http://eusoils.jrc.ec.europa.eu/ESDB_Archive/eusoils_docs/other/EUR22721.pdf Turbé A., De Toni A., Benito P., Lavelle P., Lavelle P., Ruiz N., Van der Putten W. H., Labouze E., Mudgal S., 2010: Soil biodiversity: functions, threats and tools for policy makers (Biologická rozmanitost půdy: funkce, hrozby a nástroje pro tvůrce politik). Bio Intelligence Service, IRD, a NIOO, Zpráva pro Evropskou komisi (GŘ pro životní prostředí). http://ec.europa.eu/environment/soil/biodiversity.htm US-EPA, 2008: Reducing urban heat islands. Compendium of strategies. Chapter 2: Trees and vegetation. (Omezování městských tepelných ostrovů. Kompendium strategií. Kapitola 2: Stromy a vegetace.) http://www.epa.gov/heatisland/resources/compendium.htm US-EPA, 2011: EPA Launches New Strategy to Promote Use of Green Infrastructure for Environmental and Economic Benefits (EPA zavádí novou strategii na podporu využívání zelené infrastruktury k dosažení environmentálních a ekonomických přínosů). Tisková zpráva 29. 4. 2011.
CS
35
CS
Van Zoest, J. a Melchers M., 2006: Leven in stad. Betekenis en toepassing van natuur in de stedelijke omgeving. KNNV Uitgeverij Utrecht (citováno v in Technische commissie bodem, 2010). Wolff, G., Höke, S., Lazar S., Kaufmann-Boll C. 2011: Environmental impact of urban soil consumption (Environmentální dopad zastavěnosti půdy ve městech). Urban SMS, Soil Management Strategy. Dokumenty Evropské komise: COM(2006) 231: Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Tematická strategie pro ochranu půdy. COM(2006) 232: Návrh Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů směrnice Evropského parlamentu a Rady o zřízení rámce pro ochranu půdy a o změně směrnice 2004/35/ES. COM(2009) 378: Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. O uplatňování a účinnosti směrnice EIA (směrnice 85/337/EHS ve znění směrnic 97/11/ES a 2003/35/ES). COM(2009) 490: Sdělení Komise
Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Akční plán pro městskou mobilitu. COM(2011) 571: Sdělení Komise
Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje COM(2011) 612: Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006. COM(2011) 614: Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle – Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006. COM(2012) 93: Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím. SEC(2010) 360: Politika soudržnosti: strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013. SEC(2011) 92: Přínos regionální politiky k udržitelnému růstu v rámci strategie Evropa 2020. Právní předpisy: Směrnice EIA: Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40–48), v platném znění (konsolidovaná verze je k dispozici na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=CONSLEG:1985L0337:20090625:CS:PDF)
CS
36
CS
Nařízení EMAS: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 1–45). http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:342:0001:0045:CS:PDF Směrnice o dusičnanech: Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů ve znění nařízení 1882/2003/ES a 1137/2008/ES (Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1–8). http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:15:02:31991L0676:CS:PDF Směrnice SEA: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30–37). http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2001:197:0030:0037:CS:PDF Nařízení o EFRR: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:210:0001:0001:CS:PDF
CS
37
CS
Příloha 1 Definice Opuštěné a chátrající průmyslové pozemky nebo objekty (brownfields) jsou zchátralé a málo používané nebo dokonce opuštěné dřívější průmyslové nebo komerční areály, které mají problémy s kontaminací nebo je lze předpokládat. Nacházejí se zejména v městských oblastech těch regionů, kde došlo ke zrušení kdysi prosperujícího těžkého průmyslu. Obnova jejich přínosného využívání a z toho vyplývající úspora drahocenných nedotčených míst zpravidla vyžaduje koordinovaný zásah ze strany vlastníků, místní samosprávy a občanů žijících v sousedství. Zelená infrastruktura39 je síť kvalitní zeleně a jiných prvků životního prostředí (viz obr. 1). Zahrnuje přírodní plochy i umělé vesnické a městské prvky, jako jsou městská zeleň, opětovně zalesněné plochy, zelené mosty, zelené střechy, ekodukty umožňující překonávání liniových bariér, silnic a koridorů, parky, obnovené nivy, zemědělská půda s vysokou přírodní hodnotou atd. Základním principem zelené infrastruktury je to, že stejné území může často nabídnout více přínosů, jakmile se stanoví správné priority. Posílením zelené infrastruktury mohou být udržovány nebo vytvářeny cenné krajinné prvky, které zaručí poskytování služeb ekosystému. V městském prostředí to v praxi znamená zajištění dostatečného počtu volných ploch (tj. nezakrytých pozemků) adekvátní velikosti na velké ploše, které spojují stanovištní struktury (rozmanitou vegetaci, vodní nádrže a volnou a čistou půdu) a berou v úvahu sítě stanovišť a ekologické niky.
39
CS
Více na at http://ec.europa.eu/environment/nature/ecosystems/index_en.htm.
38
CS
Obrázek 1: Ilustrace koncepce zelené infrastruktury (zdroj: Evropská komise).
Zábor půdy, rovněž označovaný jako spotřeba půdy, popisuje nárůst sídelních útvarů v čase. Tento proces zahrnuje výstavbu samot ve venkovských oblastech, rozšiřování městských oblastí kolem městského jádra (včetně živelného růstu měst) a přeměnu půdy uvnitř městské oblasti (zhušťování). Podle místních okolností povede větší nebo menší zábor půdy k jejímu skutečnému zakrytí. Příměstské oblasti označují prostor kolem městských oblastí, který přechází do venkovské krajiny (oblast mezi městskými sídly) a jejich venkovského zázemí; větší příměstské oblasti mohou zahrnovat města a vesnice v městské aglomeraci. Sídelní prostor, někdy označovaný jako uměle vytvořená plocha, tvoří území využívané pro bytové, průmyslové a komerční účely, infrastrukturu pro zdravotnictví, vzdělávání, nemocnice, silniční a železniční síť, rekreaci (parky a sportoviště) atd. (viz obr. 2). V územním plánování to obvykle odpovídá veškerému využití půdy mimo zemědělství, polopřírodních území, lesního hospodářství a vodních útvarů. Zakrývání půdy znamená trvalé zakrytí území a jeho půdy nepropustným umělým materiálem (např. asfaltem nebo betonem) například výstavbou budov nebo silnic. Jak ukazuje obrázek 2, pouze část sídelního prostoru je skutečně zakrytá, protože zahrady, městské parky a další zeleň nejsou zakryty neproniknutelným povrchem.
CS
39
CS
Obrázek 2: Vizualizace pojmů „sídelní prostor“ a „zakrývání půdy“40 (zdroj: Prokopová a kol., 2011).
Kvalita půdy popisuje schopnost půdy zajistit ekosystémové a sociální služby prostřednictvím schopnosti plnit své funkce a reagovat na vnější vlivy (Tóth a kol., 2007). To silně závisí na vlastnostech půdy, jako jsou zrnitost, obsah organického materiálu a pH i obsah znečišťujících látek a solnost. V některých zemích existují integrované ukazatele kvality půdy, nejčastěji v souvislosti s produkční funkcí zemědělských půd (např. devět tříd kvality půdy na Slovensku); nejproduktivnější půdy se však také vyznačují vysokými retenčními hodnotami, biologickou rozmanitostí nebo schopností inaktivace kontaminujících látek. Rozšiřování urbanizovaného území je postupná městská zástavba v předměstských a venkovských oblastech mimo příslušná městská centra, pro kterou je typická nízká hustota využití půdy na okraji města, často doprovázená nízkým opětovným využíváním půdy uvnitř vlastních městských center. I když je plánovaná, městská zástavba mimo hranice města vede k záboru a zakrývání půdy, ale obvykle představuje nižší zátěž pro životní prostředí.
40
CS
Vlevo je příklad předměstského modelu s domy, zahradami, příjezdovými cestami a dvorky. Tento model odpovídá pojmu sídelní prostor. Vpravo je černě znázorněno, kde se ve stejném sídelním prostoru vyskytuje zakrytí půdy, v tomto případě zakrytí asi 60 % oblasti.
40
CS
Příloha 2 Zábor a zakrývání půdy v EU Na základě údajů zveřejněných Evropskou agenturou pro životní prostředí v kontextu projektu databáze krajinného pokryvu CORINE41 (CLC) za léta 1990, 2000 a 2006 odhadli Prokopová a kol. (2011), že zábor půdy zaznamenaný v letech 1990 až 2000 v EU byl kolem 1 000 km² ročně – to je plocha větší než Berlín – tedy 275 hektarů za den, a sídelní útvary vzrostly téměř o 6 %. Od roku 2000 do roku 2006 rychlost záboru půdy mírně poklesla na 920 km² za rok (252 hektarů za den), zatímco celkový sídelní prostor se zvětšil o další 3 % (viz obr. 3). To odpovídá nárůstu téměř o 9 % v letech 1990 až 2006 (ze 176 200 na 191 200 km²). Pokud jde o přesnost údajů CLC – v současnosti jediného dostupného homogenního souboru územních dat z celé EU kromě LUCAS42 – je nutno zdůraznit, že změny ve využití půdy, které zahrnují malá sídla či i větší, ale rozptýlená sídla, i většinu liniových staveb, např. silniční systém nebo jinou dopravní infrastrukturu, nejsou dostatečně zachyceny43. Ve skutečnosti je tedy zábor půdy výrazně vyšší, než jak ukazují údaje uvedené v této části. Údaje je nutno považovat za střízlivý odhad44. Sídelní útvary činily 4,1 % (176 000 km²) území EU v roce 1990, 4,3 % (186 000 km²) v roce 2000 a 4,4 % (192 000 km²) v roce 2006. V roce 2006 byl průměrný sídelní útvar na obyvatele EU přibližně 390 m², což bylo o 15 m² (3,8 %) více než v roce 1990. Podle odhadů činila celková plocha zakryté půdy v roce 2006 kolem 100 000 km², tedy 2,3 % území EU, s průměrem 200 m² na občana. Členské státy s vysokým podílem zakrytých ploch (překračujících 5 % území státu) jsou Malta, Nizozemsko, Belgie, Německo a Lucembursko (viz obr. 4). Rychlost zakrývání půdy v EU je vysoká a to ve všech hlavních městských aglomeracích, zejména na pobřeží Středozemního moře. Zde došlo jen v 90. letech k 10% nárůstu zakrývání půdy.
41 42 43 44
CS
http://www.eea.europa.eu/publications/COR0-landcover. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/LUCAS_%E2 %80 %94_a_multipurpose_land_use_survey. Minimální mapovací jednotka (nejmenší rozpoznatelný objekt) u CLC je 25 ha. Pro monitorování změn ve využití půdy je minimální mapovací jednotka 5 ha. Podle CLC je podíl uměle vytvořených ploch v Německu asi 28 000 km2, zatímco vnitrostátní registr ukazuje podíl asi 44 000 km². U lineárních staveb (zejména silničního systému) je rozdíl ještě větší: CLC zjišťuje pouze 764 km² dopravní infrastruktury v porovnání se 17 118 km2 ve vnitrostátním registru (Einig a kol., 2009). V Itálii ukazuje CLC roční zábor půdy asi 81 km2 v období 2000–2006, zatímco jiné odhady jej považují asi za trojnásobný (na základě map o vysokém rozlišení s měřítkem 1:25 000 činil jen v italských regionech Lombardie a Emilia-Romagna roční zábor půdy 67 km2. Vyhodnocení ISPRA tento odhad potvrzuje; viz http://annuario.isprambiente.it/ capitoli/Ver_8/versione_integrale/09_Geosfera.pdf na s. 86–87).
41
CS
Obrázek 3: Zábor půdy na administrativní jednotku v období 2000–2006 (Zdroj: Prokopová a kol., 2011).
CS
42
CS
Obrázek 4: Plocha zakryté půdy v roce 2006 (Zdroj: Prokopová a kol., 2011).
CS
43
CS
Průměrná hustota obyvatelstva EU je kolem 112 osob na km2, což je relativně hodně v porovnání s jinými částmi světa (Austrálie: 3, Rusko: 8, Brazílie: 22, Spojené státy: 32)45. Obrázek 5 však ukazuje, že se značně liší v různých členských státech a regionech, kdy se pohybuje asi od 16 osob na km2 ve Finsku až po více než 1 200 osob na km2 na Maltě. Obrázek 5: Hustota obyvatelstva podle regionů NUTS 3 v roce 2008 (Zdroj: Eurostat46).
(1) Hustota obyvatelstva se vypočítává jako poměr mezi (ročním průměrným) počtem obyvatel a rozlohou. Rozloha je celková plocha země s výjimkou oblasti pod vnitrozemskou vodou. U Bulharska, Dánska, Francie, Kypru, Polska a Portugalska byla místo rozlohy použita celková plocha; Polsko, podle regionů NUTS 2, Velká Británie; 2007.
Poměr záboru půdy k růstu počtu obyvatel jsou v Evropě různé, ale obecně je rychlost záboru půdy vyšší než nárůst počtu obyvatel („oddělený zábor půdy“). Jak ukazuje obrázek 6,
45 46
CS
http://www.worldatlas.com/aatlas/populations/ctypopls.htm. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Population_change_at_regional_level.
44
CS
počet obyvatel v některých oblastech EU v posledních letech výrazně vzrostl, kdežto jiné oblasti se vylidnily. Přibližně 75 % evropské populace v současnosti žije v městských oblastech a předpokládá se, že do roku 2020 tento údaj vzroste na 80 % (EEA, 2010c). V sedmi členských státech by tento poměr mohl překročit 90 %. Od poloviny 50. let 20. století se celková plocha měst v EU zvýšila o 78 %, přičemž počet obyvatel vzrostl pouze o 33 % (EEA, 2006). Dnes mají oblasti Evropy klasifikované jako „příměstské“ stejné množství zastavěné půdy jako městské oblasti, ale jsou pouze z poloviny tak hustě osídlené (Piorr a kol., 2011). Obr. 6: Průměrný roční nárůst počtu obyvatel podle regionů NUTS 2 v období 2004–2008 (Zdroj: Eurostat47).
(1) Belgie a Velká Británie, průměr 2004 až 2007, Dánsko, průměr 2007 až 2008, Turecko, 2008.
Nejcennější půdy, schopné plnit řadu půdních funkcí, nejsou dostatečně chráněny před záborem a zakrýváním, ačkoli se v mnoha případech nedostává do skutečného střetu ochrana
47
CS
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/GISCO/yearbook2010/0102EN.pdf.
45
CS
půdy s potřebou hospodářského rozvoje měst. Ochrana cenných půd v nově urbanizovaných oblastech bude mít zásadní vliv na kvalitu života a životního prostředí. To neplatí jen pro intenzivně urbanizované oblasti, které již ztratily svůj zemědělský charakter, ale především pro předměstské zóny, které prošly urbanizací nedávno48. K údajům o zakrývání půdy lze jako metodologický závěr uvést, že účinnějšího řešení zakrývání půdy by bylo možné dosáhnout lepším posuzováním bilancí a trendů s využitím různých časových řad s vyšším rozlišením a ze statisticky reprezentativních vzorků (například data LUCAS) dostupných rovněž na místní úrovni (přístup in-situ). To již platí u více než 350 měst v zeměpisné Evropě prostřednictvím projektu Urban Atlas49, který poskytuje podrobná digitální georeferenční data o pokryvu půdy a využití městské půdy, sestavená ze satelitních snímků a doplňkových zdrojů dat. Byl zahájen třemi útvary Komise (generálním ředitelstvím pro regionální politiku, generálním ředitelstvím pro podnikání a výborem GMES) a je podporován Evropskou kosmickou agenturou.
48 49
CS
www.urban-sms.eu. http://www.eea.europa.eu/data-and-maps/data/urban-atlas.
46
CS
Příloha 3 Politiky a právní předpisy EU Navzdory omezeným pravomocem v přímé regulaci územního plánování vytvořila EU politiky a přijala řadu legislativních nástrojů, které se zaměřují na zábor půdy, respektive na zakrývání půdy. Územní agenda Evropské unie50 zdůrazňuje nutnost územní koheze a jako velkou výzvu označuje „nadměrné využívání ekologických a kulturních zdrojů a ztrátu biologické rozmanitosti, zejména vlivem vzrůstajícího živelného šíření výstavby, zatímco odlehlé oblasti čelí vylidňování“. Cílem politiky soudržnosti je posílit hospodářskou a sociální soudržnost EU napravováním nerovnováhy mezi regiony. Prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj51 (EFRR) financuje, mimo jiné, infrastruktury související výrazně s výzkumem a inovací, telekomunikacemi, životním prostředím, energií a dopravou. To by do jisté míry mohlo v některých členských státech vést k dalšímu zakrývání půdy. Článek 8 nařízení o EFFR však zajišťuje podporu udržitelného rozvoje měst včetně regenerace opuštěných a chátrajících průmyslových pozemků nebo objektů (brownfields) a městských center, která může pomoci při omezování využívání nedotčených míst a soustavného rozšiřování sídel do příměstských oblastí. Politika soudržnosti a iniciativa pro transevropské dopravní sítě (TEN-T) podporují rozvoj dopravních infrastruktur. V období 1990–2005 bylo v EU vybudováno asi 10 000 km nových dálnic, zatímco v období 2007–2013 bylo financováno 20 miliardami EUR ročně 12 000 km, které spojují městské uzly v nových členských státech. Jak zdůraznil Akční plán pro městskou mobilitu52 přijatý v září 2009, je zapotřebí integrovaných přístupů k rozvoji měst, které přihlížejí k hospodářským, sociálním a environmentálním aspektům rozvoje měst i jejich řízení. Integrovaný přístup je nezbytný nejen pro rozvoj dopravní infrastruktury a služeb, ale také pro tvorbu politiky, která zohlední spojení dopravy s ochranou životního prostředí (například zajistí soudržnost mezi plány udržitelné městské mobility a plány kvality ovzduší, které se připravují v rámci právních předpisů EU o kvalitě ovzduší), zdravým prostředím, územním plánováním, bydlením, sociálními aspekty dostupnosti a mobility a průmyslovou politikou. Společná zemědělská politika je nejspíš nejdůležitější politikou EU, která ovlivňuje využívání půdy. Jedním z jejích původních mandátů bylo zajistit soběstačnost EU a zlepšit příjmy zemědělců, aby neopouštěli půdu a pokračovali v hospodaření. Obsahuje opatření, která se explicitně snaží zabránit některým typům změn využívání půdy (ochrana trvalých travních porostů, zamezování ztrátě rozsáhlých travních porostů), ale do velké míry se spoléhá na tržní síly a ceny půdy, pokud jde o rozsah půdy vyhrazené pro zemědělství. Návrh Komise na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím (LULUCF) (COM(2012) 93) navrhuje pravidla pro to, jak by měly členské státy zahrnout, mimo jiné,
50
51 52
CS
Územní agenda Evropské unie, Pro konkurenceschopnější a udržitelnou Evropu rozmanitých regionů, dohodnutá u příležitosti neformálního setkání ministrů k rozvoji měst a územní soudržnosti, Lipsko, 24.–25. května 2007. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999. COM(2009) 490.
47
CS
přeměnu lesní a zemědělské půdy do svých účtů vztahujících se ke zmírňování změny klimatu. Členské státy se dále mohou rozhodnout, že započítají rovněž rašeliniště. Výsledkem tohoto rozhodnutí, které staví na mezinárodně dohodnutých pravidlech a modalitách a vylepšuje je, bude opakovaný a solidní, třebaže na uhlík zaměřený, materiál s údaji o přeměně půdy. Členské státy dále budou muset započítat emise skleníkových plynů v důsledku odstranění ornice. Jakmile bude závazek ke snížení pro odvětví LULUCF odsouhlasen, odstranění ornice bude představovat „náklad“ ze strany členského státu, protože emise bude nutno kompenzovat někde jinde v odvětví. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) vyžadují posouzení vlivu na životní prostředí u projektů (EIA) i plánů a programů (SEA), zejména s cílem určit opatření pro zamezení, zmírnění důsledků nebo vyvážení negativních vlivů. Jejich provádění ukázalo, že mohou zlepšit zvažování environmentálních hledisek při plánování a provádění projektů, plánů a programů v členských státech, přispět k systematičtějšímu a transparentnějšímu plánování a zlepšit účast a konzultace všech zúčastněných subjektů (veřejnosti, nevládních organizací, sdružení, vnitrostátních orgánů na všech úrovních a orgánů ze sousedních členských států). Komise uvedla (COM(2009) 378), že účinek těchto směrnic by bylo možno dále zlepšit lepší podporou z hlediska posuzování účinků změny klimatu a biologické rozmanitosti, stanovením alternativ a zlepšenou situací v oblasti dat. Návrh na revizi směrnice EIA byl oznámen pro rok 2012. Pokud jde o směrnici SEA, existují plány na revizi v blízké době; směrnice by měla být účinnější, pokud se má vztahovat také na politiky nebo dobrovolné plány a programy. Aby se zdůraznila potřeba udržitelného a účinného využívání půdních zdrojů a zohlednila demografická a regionální situace a rozsáhlý potenciál obnovy uvnitř měst, požaduje Komise v plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje (COM(2011) 571), aby politiky EU do roku 2020 zohlednily svůj přímý a nepřímý vliv na využívání půdy v EU a aby do roku 2050 bylo dosaženo cíle nulového záboru půdy v čistém vyjádření. A konečně Komise financuje výzkumné projekty zabývající se udržitelností výstavby, např. SuPerBuildings a OPEN HOUSE53, v kontextu sedmého rámcového programu pro výzkum.
53
CS
http://cic.vtt.fi/superbuildings/node/2 a http://www.openhouse-fp7.eu/.
48
CS
Příloha 4 Technické okolnosti dopadů zakrytí půdy 1.
ÚVOD
Při zakrývání půdy dochází k pokrytí území a jeho půdy nepropustným umělým materiálem, aby se vytvořily základy domů, průmyslových a komerčních budov, dopravních infrastruktur atd. Ačkoli zakrývání půdy může mít i pozitivní dopad, například zamezení kontaminaci podzemní vody a znečištění podloží a půdy tím, že se umožní řízení odtoku znečištěné povrchové vody ze silnic a kontaminovaných pozemků, ve většině případů se oprávněně pohlíží kriticky na vliv tohoto jevu na životní prostředí, protože „nosná funkce“ půdy je pouze jednou z mnoha54. Půdy zajišťují velmi rozsáhlou řadu základních funkcí ekosystému, sehrávají klíčovou roli v produkci potravin i produkci obnovitelných materiálů, jako je dřevo, poskytují stanoviště pro biologickou rozmanitost v půdě i na jejím povrchu, filtrují a zpomalují proud vody do vodonosných vrstev, odstraňují znečišťující látky a snižují četnost a riziko záplav a sucha; půdy mohou pomáhat regulovat mikroklima v kompaktním městském prostředí, zejména tam, kde jsou pokryté vegetací, a mohou rovněž zajišťovat estetické funkce prostřednictvím krajiny. Zemědělská půda zajišťuje také ekologické služby pro města, jako je recyklace komunálních odpadů (např. kalů z čistíren odpadních vod) a produktů (např. kompostu). Zakrývání má ze své povahy významný vliv na půdu, protože omezuje poskytování řady jejích služeb. Patří k běžným postupům, že se při výstavbě nejdříve odstraní se svrchní vrstva ornice, která zajišťuje většinu ekosystémových služeb souvisejících s půdou, a vytvoří se pevné základy v půdním podloží a/nebo podložní hornině, které nesou stavbu nebo infrastrukturu. Tím se obvykle zamezí kontaktu půdy s atmosférou, zabrání se vsakování dešťové vody a přestupu plynů mezi půdou a vzduchem. Podle zrnitosti půdy (poměrné zastoupení částic písku, hlíny a jílu) a míry zhutnění a ztráty struktury může dojít také k výraznému ztížení prostupu vody a plynů do stran a do hloubky nebo k jejich úplnému zamezení. Ačkoli by se podle osvědčených postupů měla sejmutá ornice uložit pro opětovné využití někde jinde, neděje se tak vždy, např. kvůli logistickým potížím při jejím přesunu na jiné místo. V důsledku toho vede zakrytí půdy k její doslovné spotřebě. To je příčinou vážných obav, protože tvorba půdy je velmi pomalý proces, při kterém trvá celá staletí, než se vytvoří pouhý centimetr. Zakrývání půdy má přímé i nepřímé účinky. Například v případě projektu výstavby silnice patří vliv na biologickou rozmanitost půdy k přímým účinkům, zatímco následná roztříštěnost stanovišť je jedním z nepřímých důsledků stejně jako podpora následných stavebních činností. Dalším příkladem je zakrývání zemědělské půdy kolem městských oblastí, které
54
CS
Navrhovaná rámcové směrnice o půdě, COM(2006) 232, zvažuje následující environmentální, hospodářské, sociální, vědecké a kulturní funkce půdy: (a) produkce potravin a jiné biomasy, zejména v oblasti zemědělství a lesnictví; (b) ukládání, filtrování a přeměna živin, látek a vody, stejně jako doplňování útvarů podzemních vod; (c) základ života a biologické rozmanitosti, jako jsou stanoviště, druhy a geny; (d) fyzické a kulturní prostředí pro lidi a lidské činnosti; (e) zdroj surovin; (f) zásobník uhlíku; (g) archiv geologického, geomorfologického a archeologického dědictví.
49
CS
může vést k nižší absorpci vody (přímý účinek), ale také vytváří vyšší tlak na zbývající krajinu z hlediska produkce potravin (nepřímý účinek). Následující části nabízejí popis některých hlavních dopadů zakrytí půdy. 2.
DOPAD NA KOLOBĚH VODY
Zakrývání půdy může vytvářet velké tlaky na vodní zdroje a vést ke změnám v environmentálním stavu povodí, které mohou ovlivnit ekosystémy a zajišťované služby s vodou související. Voda je již opakovaně vzácným zdrojem v mnoha evropských městech a nedostatek vody bude s globálním oteplováním vzrůstat. Kromě toho omezování mokřadů, přirozených úložišť a nezakryté půdy v kombinaci s rozšiřováním měst podél dávných moří nebo řek nebo jejich umístění na pobřežích nebo říčních březích dramaticky zvyšuje se začínající změnou klimatu riziko záplav (GŘ pro regionální politiku, 2011). Obrázek 7: Schéma vlivu pokryvu půdy na hydrologický cyklus55.
Schopnost půdy zadržovat vodu závisí na řadě faktorů, jako jsou její zrnitost, struktura, hloubka a obsah organického materiálu. Plně funkční půda dokáže uložit až 3 750 tun vody na hektar nebo téměř 400 mm srážek (nebo jinými slovy jeden metr krychlový porézní půdy
55
CS
http://www.coastal.ca.gov/nps/watercyclefacts.pdf.
50
CS
dokáže zadržet mezi 100 a 300 litry vody56). Zakrýváním půdy se snižuje množství dešťové vody, které může půda absorbovat, a v krajním případě může zabránit veškeré absorpci. To může mít řadu přímých účinků na koloběh vody, ale také některé nepřímé účinky na mikroklima, protože dochází k ovlivnění teploty a vlhkosti vzduchu, stability půdy a následnému nebezpečí sesuvů atd. Hlavní přímé vlivy na koloběh vody v důsledku stoupajícího zakrývání půdy jsou tři, a to snížení rychlosti vsakování vody (mělkého a hlubokého) v důsledku výrazného snížení rozlohy volných ploch, kratší doba pro vsakování na svazích a tím větší povrchový odtok (s potenciálními vlivy na záplavy a znečištění povrchové vody) a nižší evapotranspirace, což může mít vliv na ochlazování v zastavěných oblastech. 2.1.
Rychlost vsakování
Zrnitost půdy je obvykle nejdůležitější proměnnou, která ovlivňuje rychlost vsakování a retenční kapacitu půdy. Půdy s vysokým obsahem jílů mají vyšší retenční schopnost, ale nižší rychlost vsakování než písčitá půda, která vodu pojme snadno. Důležitá je také struktura půdy a obsah organického materiálu (organická hmota má velmi vysokou schopnost vázat vodu), stejně jako půdní mezofauna, zejména žížaly. Uvádí se, že pro zachování dostatečné rychlosti povrchového vsakování je třeba minimální podíl volných ploch až 50 % pevného povrchu (TCB, 2010), i když záleží na charakteru půdy, intenzitě srážek a využití jiných zmírňujících opatření. Zakrývání půdy má nejen nepříznivý vliv na rychlost vsakování vody, ale ovlivňuje také kvalitu podzemní vody (viz část 7 o filtrační schopnosti a tlumivé kapacitě půdy). Vsakování srážek do půdy může výrazně prodloužit dobu, kterou voda potřebuje k dosažení řek, snížit tak maximální průtoky a s nimi i riziko záplav (zmírnění povodní krajinou). Množství vody zadržené v půdě je k dispozici rostlinám, čímž snižuje nebezpečí sucha, odstraňuje potřebu zavlažování a zmírňuje problémy zasolování v zemědělství. Účinnější vsakování dále snižuje závislost na umělých zdržích k akumulaci nárazového množství srážkové vody (například vodních nádržích) a zlepšuje vlastnosti vody. Tak se retenční kapacita půdy (a vegetace, která na ní roste) využívá k zadržování vody. Když zvážíme množství vody, kterou je schopna pojmout zdravá, nezhutněná a dobře strukturovaná půda, bude možné méně využívat umělé nádrže nebo nebudou nutné vůbec a ušetří se prostor i investice. Kromě přímých účinků může mít zakrývání půdy také nepřímé účinky na vodní cyklus v městském prostředí. Zvyšování počtu obyvatel ve městech a koncentrace lidí v městských oblastech klade vyšší požadavky na vodu, což může zatěžovat místní vodní zdroje. Ačkoli je v urbanizovaných oblastech velká poptávka po vodě, potřeba sbírat všechnu dešťovou vodu a směrovat ji co nejrychleji do kanalizační sítě, aby se zabránilo problémům se záplavami v důsledku nedostatečných retenčních oblastí, brání doplňování podzemní vody. Vodonosné vrstvy kolem některých městských oblastí jsou zejména zatěžovány v důsledku vysoké poptávky po sladké vodě i snížené schopnosti doplňování. Když poptávka po vodě v městských oblastech překročí její dostupnost, města ji musejí dopravovat z okolních regionů nebo zvyšovat místní míru odběru. U některých vodonosných vrstev – například u těch, které obsahují jíl a naplaveniny – může dojít při nadměrném čerpání k zhutnění, což má za následek trvalé sednutí půdy. V pobřežních oblastech může vést zvýšení čerpání pitné vody a vody k zavlažování k pronikání slané vody do vodonosných vrstev.
56
CS
www.smul.sachsen.de/umwelt/boden/12204.htm.
51
CS
2.2.
Povrchový odtok
Půda porostlá vegetací absorbuje mnohem více srážek než půda zakrytá nepropustným nebo polopropustným materiálem, přestože stromy zachytí mnoho dešťové vody, která se může odpařit dříve, než se dostane do půdy pod nimi. Přebytečná voda, která není absorbována nebo jen pomalu proniká do půdy nebo vodonosných vrstev, může buď tvořit povrchový odtok na svazích, nebo se hromadí v údolích. V městském prostředí je tuto vodu obvykle nutno shromáždit, odvést kanalizací a čistit. Povrchový odtok se může výrazně omezit zvýšením množství volné půdy. Změna kapacity vsakování vody půdou je mnohem obtížnější, protože do značné míry závisí na vlastnostech konkrétní půdy, které lze jen obtížně ovlivnit. Ke zmírnění povrchového odtoku do jisté míry přispívají zelené střechy, přestože jejich retenční kapacita je omezená a nelze ji srovnávat s kapacitou volné půdy. Zakrývání půdy způsobené zastavěnými plochami (zejména v nivách a na plochách pro zadržování vody) může snížit retenční kapacitu v nivách a zvyšovat riziko záplav a škod v jejich důsledku. Například jedna z největších evropských řek, Rýn, přišla o čtyři pětiny svých přirozených niv. Podobně pouze 14 % přirozených niv Labe zůstává k dispozici pro rozliv, zatímco městské oblasti náchylné k záplavám se v období 1990–2000 zvětšily o 50 km² (EEA, 2010a). Častější výskyt povodní a jejich závažnost v těchto oblastech57 lze zčásti připsat úbytku volných ploch (zmenšení retenčních kapacit zemědělské půdy v důsledku zhutnění a nízkých úrovní organické hmoty mohou být souběžné faktory). Ale problémy se neomezují pouze na regionální úroveň. Podle nedávného průzkumu (Smith, 2010) přišel Londýn během jednoho desetiletí o 12 % zahrad, které nahradily pevné povrchy o rozloze asi 2 600 ha. Následkem toho přebytečná voda odtéká do kanalizace a stok, místo aby vsakovala do půdy, a přispívá k jevu tepelných ostrovů. Kvalita povrchových vod (např. řek a jezer) může být ovlivněna znečištěným odtokem. Pokud se dešťová voda vsakuje do půdy (zejména jílovitých půd), některé znečišťující látky, které obsahuje, se zadrží v půdě, zatímco jiné rozloží půdní mikroorganismy. Tím se snižuje množství a druhy znečišťujících látek, které pronikají do povrchových vod a vodonosných vrstev. Velké objemy znečištěné dešťové vody nemohou být všechny filtrovány průchodem půdou, což kromě toho, že jejich vlivem dochází k záplavám po proudu, má za následek také degradované řeky, jezera a vodní stanoviště. To představuje větší problém u rozsáhlejších ploch zakryté půdy, které mohou koncentrovat znečišťující látky, které se pak splachy dostanou do vody. Příkladem toho byly záplavy v roce 2002 na Labi, při nichž se do niv uložily úrovně dioxinů, PCB a rtuti z průmyslových skladovacích ploch, které překročily německé zdravotní limity (EEA, 2010b). 2.3.
Evapotranspirace
Srážky jsou napájeny malým nebo velkým vodním cyklem. Zatímco druhý představuje výměnu vody mezi oceány a světadíly, malé vodní cykly představují cirkulaci vody nad pevninou (nebo mořem). Zvyšováním odtoku dešťové vody, snižováním vsakování a vypařování v důsledku zakrývání nebo změn využívání půdy, jako je odlesňování, zbavujeme malý vodní cyklus jeho zdrojů (viz obr. 8). Část této vody se přidává k velkému vodnímu cyklu, často s nežádoucími důsledky, protože výrazné množství dešťové vody na pevnině pochází z malého vodního cyklu. Spolehlivé srážkové vzorce nad pevninou závisí na 57
CS
Například náklady na odstraňění škod po záplavách v Anglii v létě roku 2007, klasifikované jako národní katastrofa, byly odhadnuty na více než 3,2 miliard liber (http://www.environmentagency.gov.uk/news/115038 .aspx).
52
CS
dostatečné evapotranspiraci, kombinovaném uvolňování vody z půdní transpirace (Kravcík a kol., 2007). Ztráta odpařovacího povrchu a vegetačního pokryvu v důsledku zakrývání půdy může být tedy faktorem, který přispívá ke změně místních vzorců počasí, a stává se klíčovým problémem v oblastech suchého klimatu, jako je oblast Středozemního moře. Obrázek 8: Zakrývání půdy a změny ve využívání půdy ovlivňují vodní cykly (Zdroj: Kravcík a kol., 2007).
srážky malý vodní cyklus odpařo vání vsakování povrchový odtok hladina podzemní vody podpovrchový odtok
3.
přesun v rámci velkého vodního
malý vodní cyklus
velký vodní cyklus
pevnina
malý vodní cyklus
oceán
malý vodní cyklus
odpařo vání
DOPAD NA BIOLOGICKOU ROZMANITOST
Řada důležitých funkcí půd je výsledkem působení rostlin, živočichů a mikroorganismů, které v ní žijí. Jedna kávová lžička zahradní půdy může obsahovat tisíce druhů, miliony jedinců a sto metrů podhoubí. Vědci odhadují, že půdní organismy představují nejméně čtvrtinu celkového množství druhů na planetě. Dosud objeven pouze zlomek všech organismů, z nichž nejméně probádané jsou právě půdní mikroorganismy (Turbé a kol., 2010). Půdní mikroorganismy hrají zásadní roli při rozkladu organických látek v půdě a recyklaci živin a konečně i při ukládání uhlíku. Společně s vyššími organismy, jako jsou žížaly, vytvářejí strukturu půdy a zvyšují její prostupnost vodou a plyny. Zakrývání půdy jako extrémní forma využívání půdy může zničit nebo roztříštit struktury stanovišť, oblasti zdroje potravy, hnízdiště atd. Zbavuje půdní život vody, kyslíku a energie z rostlinné biomasy. Kromě toho zakrývání půdy zjevně brání přístupu ke genofondu obsaženému v půdních mikroorganismech v místě zakrytí.
CS
53
CS
Kromě přímých dopadů na půdní biotu může výstavba liniových staveb pro dopravu a větší sídla ovlivnit stanoviště řady dalších organismů na větších plochách, a může mít tudíž významný vliv na nadzemní biologickou rozmanitost. Půda je kromě poskytování stanovišť pro půdní biologickou rozmanitost základem pro přežití nadzemních druhů. Řada živočišných druhů je závislá na půdě minimálně v některých fázích svého života – např. během vývoje (mnoho druhů hmyzu), při rozmnožování, hnízdění nebo při hledání potravy. Biologická rozmanitost se obecně zvyšuje s rozlohou (hektary) a rozmanitostí vegetace na volné půdě (horizontální a vertikální). Typ vegetace je velmi důležitý (a tudíž také typ a kvalita půdy a dostupnost prostoru). Na venkově a v městských oblastech jsou navíc klíčové koridory mezi zelení na úrovni jednotlivých sídelních čtvrtí: ekologická propojenost je klíčovou otázkou v regionálním měřítku, ale také v místním nebo dokonce menším měřítku. Liniové konstrukce zakrývající půdu mohou působit jako další větší překážka pro volně žijící živočichy, protože přerušují migrační trasy a ovlivňují jejich stanoviště. Mohou působit větší poškození než kompaktní tvar s rovným povrchem, protože je pravděpodobnější, že vytvoří umělou migrační překážku pro organismy. Fragmentace krajiny v důsledku liniových staveb a rozšiřování měst může způsobit řadu škod, například snížení stavu populací volně žijících živočichů a jejich přežití, změny místního klimatu, zvyšující se znečištění a hluk vlivem dopravy – a tím dále přispívat ke ztrátě biologické rozmanitosti. Podle nedávné studie (EEA, 2011) je rozsah fragmentace krajiny v mnoha částech Evropy již značný. Pokračující městská zástavba a dopravní infrastruktura by značně zvýšily rozsah tohoto problému, což znamená, že je třeba rychle jednat. Je třeba zdůraznit, že vlivy na biologickou rozmanitost nejsou pouze předmětem obav v chráněných oblastech, ale je nutno brát je v úvahu při běžné výstavbě mimo tato území. Je skutečně důležité udržovat propojení chráněných oblastí tím, že se minimalizuje fragmentace krajiny a stanovišť v různých měřítcích. To je zvlášť významné, protože vzácné druhy jsou chráněny lépe než dříve prostřednictvím sítě Natura 2000, zatímco běžné druhy jsou na ústupu, jak naznačují některé indikátory, např. indikátor stavu ptactva běžně žijícího na zemědělské půdě58. Ačkoli jde zčásti o důsledek nevhodné intenzifikace zemědělství, opouštění půdy a možná také klimatické změny, zábor a zakrývání půdy mohou vytvářet další výraznou zátěž pro životní prostředí, zesilovat konkurenci mezi různým využíváním půdy (ochrana přírody / biologická rozmanitost, produkce potravin / krmiv/vláken a obnovitelné energie atd.). 4.
DOPAD NA ZAJIŠŤOVÁNÍ POTRAVIN
V minulosti vznikala městská sídla zejména v nejúrodnějších oblastech nebo v jejich blízkosti. Jinak by obyvatelstvo nemělo šanci na dlouhodobé přežití a rozvoj. Proto rozšiřování našich měst a zakrývání půdy často ovlivňuje nejúrodnější půdy, např. naplaveniny podél říčních koryt, a vede k nepřiměřené ztrátě půdních funkcí. Podle EEA (2010b) porovnání údajů z databáze krajinného pokryvu CORINE za léta 1990 a 2000 ukazuje ztrátu odhadovanou na 970 000 ha, tedy asi 10 000 km2 zemědělské půdy ve 20 členských státech. V absolutních údajích přišly Německo, Španělsko a Francie jednotlivě o 150 000 až 200 000 ha. Z relativního hlediska je nejvíce ovlivněno Nizozemsko, protože přišlo o 2,5 % svých zemědělských půdních zdrojů, zatímco Německo ztratilo 0,5 %
58
CS
http://www.eea.europa.eu/data-and-maps/indicators/abundance-and-distribution-of-selectedspecies/abundance-and-distribution-of-selected.
54
CS
a Španělsko a Francie každé 0,3 %. Tyto trendy pokračovaly v období let 2000 až 2006 (viz obr. 9). Obrázek 9: Denní zábor zemědělské půdy (v hektarech) (Zdroj: Gardi a kol., 2012). 60
50
Hektarů za den
40
1990-2000
30
2000-2006
20
10
0 AT
BE
BG
CZ
DE
DK
EE
ES
FR
HU
IE
IT
LT
LU
MT
NL
PO
PT
RO
SI
SK
Obrázek 10: Potenciální ztráty výnosů pšenice v důsledku záboru zemědělské půdy (v tunách) (1990–2006) (Zdroj: Gardi a kol., 2012). 2000000
Možné ztráty u sklizně pšenice (t)
1800000 1600000 1400000 1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0 AT BE CZ DE DK EE ES FR GR HU
IE
IT
LT
LU NL PL PT RO
SI
SK
Studie Gardi a kol. (2012) uvádí, že v období let 1990–2006 přišlo 19 členských států o potenciální kapacitu zemědělské produkce odpovídající 6,1 milionu tun pšenice (viz obr. 10), což odpovídá 1 % jejich potenciální kapacity zemědělské produkce. To je zhruba
CS
55
CS
ekvivalent šestiny roční sklizně ve Francii, která je největším evropským producentem pšenice59. To není ani zdaleka nevýznamný údaj vzhledem ke stabilizaci nárůstů zemědělské produktivity, ke kterým již dochází, a faktu, že ke kompenzaci ztráty jednoho hektaru úrodné půdy v Evropě by bylo potřeba začít využívat desetkrát větší plochu v jiné části světa. Z hlediska zajišťování potravin a zásobování potravinami se zakrývání zemědělské půdy v Evropě částečně kompenzuje přesunem produkce do zahraničí. Zvyšování závislosti na dovozech by kromě sociálních a environmentálních dopadů v důsledku zesíleného tlaku na půdu v zahraničí mohlo pro EU představovat nejistou situaci. A o to víc, že cena a kvalita dovozů závisí na dostupnosti zdravých půd někde jinde. Index cen potravin FAO (viz obr. 11) v posledních několika letech ukazuje trend rychle narůstajících globálních cen potravin, který se týká zejména chudších zemí, ale ovlivňuje rovněž úrovně cen v Evropě. To nemusí nutně znamenat, že existuje přímý vztah mezi zakrýváním půdy v Evropě a cenami potravin ve světě. Naznačuje to však, že zmenšující se fond zemědělské půdy v EU může začít představovat problém ve střednědobém výhledu. Hrozí nebezpečí, že evropští zemědělci nebudou dlouhodobě schopni vyhovět nárokům na produkci potravin (a dodávky energie). Rostoucí světová populace a odklon od hospodářství založeného na fosilních palivech povedou k rychlému nárůstu poptávky po zemědělských produktech na omezené zemědělské ploše. Obr. 11: Index nominálních a reálných cen potravin FAO60.
* Reálná cena je index nominálních cen snížený o index průměrné hodnoty produktů Světové banky.
Vedle jiných požadavků na využití půdy, které vyplývají například z výroby obnovitelných zdrojů energie (např. biopaliva nebo místa pro solární panely nebo ochrana přírody) a těžby surovin, je dalším aspektem nutným ke zvážení to, že přeměna zemědělské půdy vystavuje vyššímu tlaku zbývající plochu produktivní půdy. To bude přispívat k vyšším cenám půdy a dalšímu zintenzivnění hospodaření s půdou se známými negativními dopady na životní prostředí.
59 60
CS
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Crop_production_statistics_at_regional _level. http://www.fao.org/worldfoodsituation/wfs-home/foodpricesindex/en/.
56
CS
A konečně zakrývání půdy v příměstských oblastech je zvláštním předmětem obav z hlediska zajišťování potravin, protože ničí zvláštní formy zemědělství a hospodářských podniků, které se tam nacházejí. 5.
DOPAD NA GLOBÁLNÍ KLIMA
Půda je klíčovým hráčem v globálním koloběhu uhlíku. Odstraňování ornice a podloží během procesu zástavby nás zbavuje jejího potenciálu sloužit jako přirozené úložiště atmosférického uhlíku, a tím ovlivňovat uhlíkový cyklus a klima. Za normálních podmínek se CO2 váže během růstu vegetace a tvorby půdní organické hmoty. V globálním měřítku činí nefosilní zásoba organického uhlíku v půdě přibližně 1 500 miliardy tun, z toho se většina nachází v zemské kůře do hloubky jednoho metru. Půda obsahuje více organického uhlíku, než se zadržuje v atmosféře (760 miliard tun) a vegetaci (560 miliard tun) dohromady. Podle odhadů zachytí půda každý rok asi 20 % světových antropogenních emisí CO2. Jen v evropských půdách se nachází asi 70–75 miliard tun organického uhlíku (Jones a kol., 2004). V průměru obsahuje jeden hektar travního porostu na minerální půdě 160 tun uhlíku na hektar v horních 30 cm, zatímco orná půda obsahuje asi 110 tun uhlíku na hektar61 (a to je pouze zlomek toho, co je uloženo v organické půdě jako rašeliniště). Jakmile se půda pokryje nepropustným materiálem, nemůže se zapojit do koloběhu uhlíku. Teoreticky by bylo možno namítnout, že čistě z hlediska změny klimatu je pozitivní stránkou zakrývání půdy to, že nedochází k dalšímu uvolňování uhlíku z půdy, který by končil v ovzduší jako CO2, ale tato námitka stěží obstojí. Většina ornice, která normálně obsahuje asi polovinu organického uhlíku v minerálních půdách, se běžně při stavebních činnostech snímá. V důsledku toho odstraněná půda může z důvodu zvýšené mineralizace a opakovaného využití přijít o značné procento své zásoby organického uhlíku. Situace by se však mohla zhoršit, pokud se půda znovu nepoužije a nechá se pomalu rozkládat. Staletí působení přírodních fyzikálních a biologických procesů při vzniku ornice jsou v takovém případě během relativně krátkého období promarněna62. Kromě ztracené schopnosti absorbovat uhlík ze vzduchu zakrývání značně ovlivní nadzemní zásoby uhlíku ve vegetaci na volné půdě. Výzkum posuzující úložiště uhlíku v ekosystému v městských oblastech ve Spojeném království odhadl, že např. ve městě Leicesterse se přes 230 000 tun uhlíku ukládá v nadzemní vegetaci, což odpovídá 3,16 kg C/m2 (Davies a kol., 2011). Jednou z řady funkcí nezpevněných veřejných ploch, zejména zelených ploch v městském prostředí, je tedy to, že napomáhají (dodatečně, a v některých případech primárně) snižování uhlíkové stopy. Proto by úvahy týkající se struktury, organizace a projektování volné půdy, pokud možno s vegetací, měly zahrnovat kroky směřující ke zmírnění změny klimatu. Očekává se, že v případě živelného šíření předměstí budou ztráty uloženého uhlíku třikrát vyšší v porovnání se zhušťováním městských oblastí (Eigenbrod a kol., 2011).
61 62
CS
JRC, 2011. Zpracováno na základě údajů z databáze evropské půdy (osobní komunikace). Dosud nebylo možné vyčíslit rozsah těchto vlivů, protože závisí na dalším využití sejmuté ornice a podloží i na obsahu uhlíku v půdě. Pokud jde o vliv změn ve využití půdy na obsah organického půdního uhlíku, ztráta uhlíku může být značná a dojde k ní během relativně krátké doby v porovnání s procesy tvorby. Například přeměna travního porostu v ornou půdu může vést během několika let ke ztrátám až 40 % uhlíku (Poeplau a kol., 2011).
57
CS
6.
DOPAD NA KLIMA A KVALITU VZDUCHU VE MĚSTECH
Půda pokrytá vegetací přispívá k vyváženějšímu místnímu klimatu zásluhou proudění vody půdou a vegetací. Chladící účinek obou procesů a stín poskytovaný vegetací snižují teplotní extrémy. Snížení evapotranspirace v městských oblastech v důsledku ztráty vegetace kvůli zakrývání půdy a zvýšená absorpce energie ze slunce způsobená tmavými asfaltovanými nebo betonovými plochami, střechami a kameny jsou významné činitele, které společně s teplem produkovaným klimatizací a chlazením i teplem produkovaným dopravou přispívají k jevu „městských tepelných ostrovů“. Provedená měření chladícího účinku různých druhů stromů na teplotu vzduchu na Krétě ukazují, že teplota pod jedním stromem je v průměru o 3 °C nižší než teplota povrchu vystaveného přímému slunečnímu světlu při teplotě okolí kolem 30 °C. Obdobně se relativní vlhkost zvyšuje přibližně o 5 %. Tento chladící účinek se dále zesiluje v případě skupiny několika stromů. Zpráva USA EPA (2008), která se opírá o několik studií, tyto chladící účinky potvrdila: •
Maximální teplota vzduchu ve stínu skupiny stromů je o 5°C nižší než teplota v otevřeném terénu.
•
Příměstské oblasti se vzrostlými stromy jsou o 2 až 3 °C chladnější než nově vybudované příměstské oblasti bez stromů.
•
Teploty nad travnatými hřišti jsou o 1 až 2 °C nižší než v přilehlém okolí.
Autoři americké zprávy uzavírají, že několik malých míst s volnou půdou s vegetací přispívá k ochlazování na úrovni sousedství nebo města více než větší lokalita zakrývající stejné území. Výpočty ukazují, že jisté množství městského území musí být ozeleněné, aby vznikal chladící účinek. K tomu by mohly přispívat rovněž zelené střechy (ačkoli neposkytují výrazný stín). Výpočty pro město Valencii ukazují, že ke snížení teploty o 1 °C je zapotřebí 10 ha vegetace, 50 ha vegetace je zapotřebí ke snížení teploty o 2 °C a 200 ha ke snížení o 3 °C. Ve městě o rozloze kolem 135 km² by se mělo osadit zelení přibližně 1,5 % plochy, aby se teplota snížila o 3 °C (Van Zoest a Melchers, 2006). Zakrývání půdy s vysokou retenční kapacitou vede k výrazným ztrátám evapotranspirace, a tím ke ztrátě přirozeného chladícího účinku pohlcením části tepla ze vzduchu, což přispívá k dalšímu nárůstu teploty v našich městech. Kompaktní městská struktura s velmi malým počtem zelených ploch proto spotřebuje více energie než struktura s rozptýlenými zelenými zónami, zahradami a stromy. Nedávná studie (Wolff a kol., 2011) se pokusila vyhodnotit chladivý účinek volné půdy / vegetace63. Špatné územní plánování měst může zhoršit negativní vlivy zakrývání půdy na klima ve městě64, zejména v silně zastavěných centrech našich měst.
63
64
CS
Zakrytí jednoho hektaru dobré půdy s vysokou retenční kapacitou (4 800 m3) vede k výrazné ztrátě evapotranspirace. Energie potřebná k odpaření takového množství vody je ekvivalentní roční energetické spotřebě asi 9 000 mrazicích boxů, tj. asi 2,5 milionu kWh. Pokud předpokládáme cenu elektřiny 0,2 EUR/kWh, může jeden hektar zakryté půdy vést k roční ztrátě asi 500 000 EUR kvůli zvýšeným energetickým nárokům. Strom s korunou o průměru 10 m odpaří 400 l/den, spotřebuje 280 kWh sluneční energie a ochlazuje výkonem srovnatelným s výkonem více než 10 klimatizačních zařízení.
58
CS
Při vysokých teplotách (v době vln horkého počasí) může být jev městských tepelných ostrovů v důsledku zakrývání půdy zvlášť ohrozit zdraví zranitelných skupin, například chronicky nemocných nebo starších osob. Podle odhadů se úmrtnost obyvatelstva v EU zvyšuje o 1 až 4 % s každým stupněm nárůstu teploty nad (místně specifický) práh. Výhledově se vlny horkého počasí – v současnosti nejvýraznější přírodní nebezpečí vedoucí ke ztrátám na životech v Evropě – budou zvyšovat co do četnosti, intenzity a délky trvání. Očekává se, že v budoucnu budou častější zejména horká léta jako léto roku 2003. Zvyšování kvality a množství zeleně a zejména stromů v městských oblastech může pomoci při snižování teplotních extrémů. Význam optimalizace uspořádání městských oblastí, začlenění parků a zeleně i zachování nezakrytých volných pásů („koridorů čerstvého vzduchu“) napomáhajících proudění vzduchu městskými centry pravděpodobně bude v budoucnosti vzrůstat (Früh a kol., 2011). Vegetace, a zejména velké stromy, mohou rovněž hrát důležitou roli při zachycování polétavého prachu a absorpci znečišťujících plynů. Stromy a zejména keře mají také nepřímý dopad na kvalitu vzduchu, protože mohou ovlivnit rychlost a víření vzduchu, a tudíž také místní koncentrace znečišťujících látek. V čistém průměru zachytí jeden strom odhadem 100 gramů jemného prachu ročně. Na základě této skutečnosti a nákladů na snižování emisí jemného prachu bylo spočítáno, že ekonomická hodnota stromů kolísá od 40 EUR ročně u městských stromů v místech s vysokými koncentracemi jemného prachu po 2 eura u stromů v lesích ve venkovských oblastech (Bade, 2008). Tento výpočet nezohledňuje jiné přínosy, jako je zlepšení zdraví nebo snížení uhlíkové stopy. 7.
DOPAD NA FILTRAČNÍ SCHOPNOST A TLUMIVOU KAPACITU PŮDY
Organická hmota a jílovité minerály v půdě jsou schopny filtrovat jemné částice a adsorbovat řadu rozpustných znečišťujících látek (například organické znečišťující látky nebo těžké kovy) a snížit tím jejich migraci do podzemních a povrchových vod. Čisticí funkce půdy podporuje zajišťování čisté podzemní vody a snižuje potřebu technického čištění pitné vody ve vodárnách. Zejména zdravá ornice s bohatým půdním životem je účinným filtrem vsakující vody (Turbé a kol., 2010). Zakrývání půdy má vliv na schopnost půdy recyklovat přírodní „odpad“ (např. mrvu) a rovněž recyklovat kal z čistíren odpadních vod, biologický odpad a kompost, které vznikají lidskou činností ve městech. V půdě probíhají chemické a biologické cykly suchozemských organismů. Biologická rozmanitost půdy zajišťuje recyklaci odumřelého organického materiálu a látek a prvků, které jej tvoří. Zakrývání půdy přerušuje spojení mezi touto „trávicí“ schopností půdy a odpadem, který se stále tvoří nadzemní biologickou činností poháněnou fotosyntézou. Úbytek dostupné půdní plochy ve spojení s intenzifikací zemědělské výroby, která usiluje o zachování míry produkce při současném zmenšení produkční plochy, znesnadňuje dostatečnou recyklaci organických odpadů a dosažení cílů směrnice o dusičnanech. Například v italském regionu Emilia-Romagna znamená ztráta 15 500 hektarů zemědělské půdy v letech 2003 až 2008 snížení únosného zatížení o 45 000 kusů hovězího dobytka a 300 000 kusů vepřového dobytka, uvážíme-li maximální příspěvek organického dusíku v ohrožených oblastech.
CS
59
CS
8.
DOPAD NA SOCIÁLNÍ HODNOTY A ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ
Obecně uznávaným faktem je, že zelené plochy ve městě přispívají k životní úrovni a zdraví obyvatelstva. Kvalita i kvantita zeleně a zelených koridorů ve městě jsou velmi důležité z hlediska sociálních a environmentálních přínosů, které zajišťují. Kromě estetické hodnoty jsou důležité pro regulaci vody a teploty i pro biologickou rozmanitost a klima. Zelené plochy dále přispívají ke kvalitě vzduchu svým pozitivním vlivem na vlhkost, která udržuje město ve „zdravějším“ stavu. Nadměrná intenzita zakrývání půdy, bez dostatečně kvalitních volných ploch, zejména ve vysoce urbanizovaných oblastech, může snížit kvalitu života a ztížit rozmanitý společenský život. Tím nechceme ignorovat skutečnost, že na druhou stranu suchá a čistá veřejná prostranství a náměstí atd. (pokud možno i s podpůrnými zelenými strukturami) jsou nezbytná jako místa pro rozmanité sociální aktivity, komunikaci, rekreaci a zábavu. Zakrývání půdy a rozšiřování urbanizovaných oblastí přispívá k úbytku a degradaci krajiny, zejména venkovské. Krajina je měřítkem identity obyvatel. Evropská úmluva o krajině65 podepsaná téměř všemi evropskými zeměmi uznává, že krajina je „všude důležitou součástí kvality života lidí: v městských oblastech a na venkově, v narušených oblastech stejně jako v oblastech vysoce kvalitních, v oblastech pozoruhodných i běžných“ a popisuje ji jako „klíčový prvek blaha jednotlivce i společnosti a že její ochrana, správa a plánování jsou spojeny s právy a povinnostmi pro každého“. Kromě historické a kulturní hodnoty má krajina rovněž obrovský hospodářský význam (např. pro cestovní ruch). Přeměna krajiny má vliv na kvalitu života, často vytváří sociální problémy, ztrátu záchytných bodů nebo ztrátu vazby k místu. Existuje jasný kompromis mezi hustším, kompaktnějším městským prostředím, které by snížilo zábor půdy, a potřebou mít ve městě dostatečný počet zelených ploch, která zdánlivě vede k většímu záboru půdy. Avšak oba tyto trendy jdou ruku v ruce v městských oblastech, kde se stále vyskytují opuštěné a chátrající průmyslové pozemků nebo objektů (brownfields). Obnova těchto zchátralých a často kontaminovaných pozemků ve městech nebo jejich okolí může nabídnout dvojí výhodu spočívající v omezení záboru a zakrývání nedotčené půdy a současně možnosti zvětšení rozlohy parků a zahrad uvnitř měst. Zhušťování městských oblastí neznamená vytváření nezajímavého městského prostoru bez života (což by se mohlo často říct o předměstích náročných na prostor), protože by to vedlo k sociální segregaci a odcizení. Zhušťování by nemělo probíhat na úkor parků a jiných sociálních volných ploch. Dobré plánování měst může zajistit tradiční funkce měst, sloužit jako domov a místo výroby i místo pro sociální začleňování.
65
CS
Evropská úmluva o krajině Rady Evropy, přijatá dne 20. října 2000 ve Florencii (Itálie), podporuje ochranu, řízení a plánování evropských krajin a organizuje evropskou spolupráci v otázkách krajiny. Jde o první mezinárodní smlouvu věnovanou výhradně všem rozměrům evropské krajiny (http://www.coe.int/t/dg4/cultureheritage/ heritage/Landscape/default_en.asp).
60
CS
Příloha 5 Propustné materiály K typům propustných povrchů, které jsou snadno dostupné (viz obr. 12), patří: 1) trávník, 2) zatravněné štěrkové vrstvy, 3) plastové zatravňovací rošty a 4) betonové zatravňovací rošty, 5) povrchy vážící vodu, 6) propustné betonové povrchy a 7) porézní asfalt. Číslo 8 ukazuje jeden z nejběžnějších povrchů, konkrétně nepropustný asfalt. Obrázek 12: Přehled nejběžnějších povrchů od nejpropustnějších k méně propustným (zdroj: Prokopová a kol., 2011).
Obrázek 13: Jiné typy propustných a polopropustných povrchů.
Trávník, ačkoli nepředstavuje skutečně propustný materiál v užším smyslu, může být vhodnou alternativou k jiným materiálům, protože chrání povrch půdy, brání odtoku vody a tvorbě bahna. Umožňuje plné zakrytí vegetací, a podporuje tak dobré mikroklima. Za jistých okolností – např. při nedostatku srážek, intenzivním využívání, vyšších nákladech na údržbu nebo z estetických důvodů – může být dobrou alternativou mulčovací materiál z kůry stromů nebo strukturovaných vláknitých rostlinných zbytků atd. Jinými variantami by byly štěrk nebo – v malém měřítku – využití palub vyrobených z dřeva nebo plastu, často používaných u zahradních teras. Zatravněná štěrková plocha vypadá jako klasický trávník a dokáže absorbovat až 100 % dešťové vody. Zatravněná štěrková plocha také označovaná jako „trávník zpevněný štěrkem“ je v současnosti neslibnější technikou pro parkoviště a méně užívané cesty. Stavební náklady jsou v současnosti ani ne poloviční v porovnání s klasickými asfaltovými vrstvami a údržba je velmi nízká. K jejich výstavbě je však zapotřebí odborná stavební kvalifikace. V minulosti měly špatné postupy za následek zanesené povrchy a ztrátu odvodňovací schopnosti. V posledních letech se tato metoda výrazně zlepšila a zatravněné štěrkové plochy jsou dnes slibným ekologickým povrchem pro veřejná parkoviště. Klíčovými překážkami pro jejich úspěšné využívání jsou v současnosti malé zkušenosti na straně stavitelů a omezení ze strany vodohospodářských orgánů, které v mnoha případech kvůli možným problémům znečištění
CS
61
CS
podzemní vody kontaminovanou vodou požadují, aby dešťová voda z velkých ploch byla směrována do kanalizačního systému. Plastové zatravňovací rošty vypadají jako klasické trávníky, instalují se snadno a při nízkých nákladech. Betonové zatravňovací rošty mají vyšší stabilitu než plastové rošty a déle vydrží, ale náklady na jejich instalaci jsou výrazně vyšší. Povrchy vážící vodu (makadam) jsou nejtradičnějším typem polouzavřených povrchů. Jsou známy rovněž jako štěrkové nebo nezpevněné cesty. Jejich využití se v závislosti na vrstvách podloží pohybuje od chodníků po silnice s nízkou četností provozu. V porovnání s tradičními asfaltovými povrchy mají povrchy vážící vodu výrazně nižší stavební náklady, ale vyžadují vyšší údržbu a mohou vést k tvoření značného množství prachu. Vodou vázané povrchy by měly být bez vegetace. Propustné betonové povrchy jsou tvořeny bloky se širokými mezerami a propustnými bloky. Voda proniká buď mezerami mezi bloky, nebo přímo porézními bloky. Betonové bloky s mezerami se zpravidla užívají v městských oblastech pro silně frekventovaná parkoviště, příjezdové cesty a nádvoří. Betonové bloky se instalují na propustný podklad z kameniva odstupňované zrnitosti. Spoje se vyplní buď humusem a travními semeny, nebo drceným štěrkem. Štěrková výplň vytváří hladší povrch a je vhodnější na parkovištích, kde se používají nákupní vozíky. Pro vsakování je ideální spoj o šířce 3 cm. U půd s nízkým vsakováním je odváděná voda zčásti nebo zcela vedena do odtoku přes perforované odvodňovací trubky v podkladu, ze kterého může pronikat do půdních zón s vyšší vsakovací kapacitou nebo kde se může přechodně zadržet ve štěrkovém dně atd., aby se zajistila pomalejší rychlost jejího vsakování. Propustné betonové bloky tvoří beton vyrobený z malých stlačených pelet. Tato pevná struktura je porézní, tj. voda odtéká přímo přes povrch bloku. Instalují se bez mezer. Podklad tvoří zhutněný štěrk o tloušťce 15–30 cm podle intenzity využití a odolnosti vůči mrazu. Občasné očištění povrchu vysokotlakým vodním čističem uvolní mezery zanesené prachem, který po nějaké době sníží jejich účinnost. Porézní asfalt vyžaduje stejný stavební postup jako běžný asfalt. Porézní asfalt tvoří standardní živičný asfalt, jehož kamenivo bylo proseto a jemné části odstraněny, takže vzniklé mezery do vysoké míry propouští vodu. Mezer v porézním asfaltu je přibližně 15–20 %, na rozdíl od dvou až tří procent u tradičního asfaltu. K hlavním překážkám využívání propustných povrchů v současnosti patří:
CS
•
Omezující stavební legislativa/předpisy: v mnoha případech stavební povolení nebo povolení týkající se ochrany životního prostředí stanoví použití klasického povrchu a směrování dešťové vody do kanalizačního systému. To často platí například u velkých parkovišť, kde se předpokládá kontaminace odtoku vody.
•
Nedostatek know-how, proto převládají zavedené metody použití klasického asfaltu.
•
Vyšší hlučnost v porovnání s tradičními povrchy. Tento problém je možno řešit a hluk snížit vytvarováním lineárních stop pro kola automobilů.
62
CS
•
Předsudky: propustné povrchy jsou považovány buď za drahé, nebo problémové. Tento předsudek nejspíš zbytečně podpořily špatné stavební postupy.
Tvorba prachu
Hromadění bahna
Špatné pohodlí při chůzi
< 0,1
<2%
100 %
0,1–0,3
50–60 %
+
90 %
0,3–0,5
75 %
+ +
+
40 %
0,6–0,7
75–100 %
+
+ +
50 %
0,5
50 %
20 %
0,5–0,6
100–125 %
0%
0,5–0,7
100–125 %
0%
1,0
100 %
+ + +
+ + +
+ + +
+ + +
+ + +
+ +
+ +
+ +
+ + +
+ +
+
+
+
+ +
+ +
+ +
+
+ +
+ +
+ +
+ +
+ +
+ +
+
+ + +
+ +
+ +
+ +
+ +
+
A
A
Zatravňovací rošty (plastové)
A
A
Zatravňovací rošty (betonové)
A
A
A
Vodou vázané povrchy
A
A
A
+
+
+ + +
Propustné dlaždice
A
A
A
+
+
+ + +
Porézní asfalt
A
A
A
A
Asfalt
A
A
A
A
A
100 %
Omezení
Zatravněná štěrková plocha
A
Koeficient odtoku
Trávník, písčitá půda
Nemožnost parkování pro zdravotně postižené osoby
Náročná údržba
Zlepšuje mikroklima
Regionální materiály
Možnost vegetace
Přínosy
Neuzavřený povrch
Oblast použití
Možnost odvádění velkého množství vody
Vizuální vzhled
Silniční provoz
Parkování, střední vozidla
Parkování, malá vozidla
Chodci
Tabulka: Srovnání přínosů a omezení nejběžnějších propustných povrchů v porovnání s asfaltem (zdroj: Prokopová a kol., 2011).
+
+ +
+ + +
+
+ + +
+ +
Náklady*: asfalt = 100 %
* Uvedeny jsou orientační ceny vzhledem k asfaltu; v roce 2010 byly průměrné ceny tradičních asfaltových vrstev přibližně 40 EUR/m² (bez DPH), včetně stavebních nákladů. U každého typu povrchu bylo přihlédnuto k cenám materiálu a práce.
Neexistuje však jeden univerzální propustný povrch, který by mohl sloužit všem účelům. Všechny mají společné to, že k jejich správnému položení je zapotřebí know-how související s daným místem a stavební kvalifikace. Správné fungování vyžaduje údržbu. Jejich vlastnosti vyžadují rovněž zvážení několika dalších hledisek:
CS
•
Povrchy jsou většinou drsnější než u tradičních materiálů a mohou do jisté míry ovlivnit dostupnost pozemku, např. pro zdravotně postižené osoby.
•
Propustné povrchy mohou vyžadovat údržbu, včetně používání herbicidů atd. k regulaci nežádoucí vegetace.
63
CS
•
CS
Bude možná potřeba podniknout dodatečná opatření, aby se zabránilo kontaminaci vodních zdrojů, zejména pokud propustná vrstva leží nad důležitými vodonosnými vrstvami.
64
CS
Příloha 6 Spolupracovníci Jsme velmi vděčni následujícím externím odborníkům za přispění k procesu reflexe vedoucímu k přípravě tohoto pracovního dokumentu útvarů Komise – ať už jako účastníkům tří porad skupiny odborníků pro zakrývání půdy uspořádané generálním ředitelstvím pro životní prostředí Evropské komise v březnu, květnu a říjnu 2011, nebo prostřednictvím písemných příspěvků. Paní Margarida Abreuová, Portugalské sdružení zahradních a krajinných architektů (PT), paní Marta Afonsová, Ministerstvo zemědělství, moře, životního prostředí a územního plánování (PT), paní Ana Sofia Almeidaová, Ministerstvo zemědělství, moře, životního prostředí a územního plánování (PT), paní Véronique Antoniová, Ministère de l’Écologie, du Développement durable, des Transports et du Logement (FR), paní Martina Artmannová, Salzburská univerzita (AT), paní Christel Baltusová, Service Public de Wallonie, DG de l'Agriculture, des Ressources Naturelles et de l'Environnement (BE), paní Blanka Bartolová, Ministerstvo životního prostředí a územního plánování (SL), paní Helena Bendová, Ministerstvo životního prostředí (CZ), pan Pavol Bielek, Slovenská pol'nohospodárska univerzita Nitra (SK), pan Tom Coles, Defra (UK), Dr. Stefano Corticelli, Regione EmiliaRomagna, Servizio Sviluppo dell'Amministrazione digitale e Sistemi informativi geografici (IT), pan Bernhard Dabsch, ASFINAG Bau Management GmbH (AT), pan Nicola Dall'Olio, Provincia di Parma (IT), pan Pieter Degraeve, Vlaamse Confederatie Bouw (BE), pan Manuel V. Dillinger, Nachhaltige Siedlungsentwicklung, NABU (DE), pan Olaf Düwel, Niedersächsisches Ministerium für Umwelt und Klimaschutz (DE), Rada Evropského svazu ochrany půdy (ELSA), pan Markus Erhard, Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), pan Nicola Filippi, Regione Emilia-Romagna, Servizio Geologico, Sismico e dei Suoli (IT), pan Jaume Fons-Esteve, Evropské tematické středisko pro informace a analýzy krajinného uspořádání (ES), pan Stefan Gloger, Ministerium für Umwelt, Klima und Energiewirtschaft Baden-Württemberg (DE), pan Hermann Kirchholtes, Landeshauptstadt Stuttgart (DE), paní Birgit Kocherová, Bundesanstalt für Straßenwesen (DE), paní Laura Lilla Koritárová, Ministerstvo pro rozvoj venkova (HU), pan Josef Kozák, Česká zemědělská univerzita v Praze (CZ), paní Kaarina Laaksoová, Odbor územního plánování města Helsinky – Divize strategického územního plánování (FI), pan Frédéric Laffont, Ministère de l'Agriculture, de l’Alimentation, de la Pêche, de la Ruralité et de l’Aménagement du territoire (FR), paní Fiora Lindtová, Umwelt- und Verbraucherschutzamt Umweltplanung und -vorsorge, Boden- und Grundwasserschutz, Köln (DE), paní Simone Marxová, Administration des Services Techniques de l'Agriculture (LU), pan Alberto Matarán Ruiz, Universidad de Granada (ES), Dr. Michele Munafò, ISPRA - Istituto Superiore per la Protezione e la Ricerca Ambientale (IT), pan John O'Neill, Inspektorát životního prostředí – odbor životního prostředí, oblastní a místní samosprávy (IE), paní Dace Ozolaová, Ministerstvo ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje (LV), paní Gundula Prokopová, Agentura životního prostředí, Rakousko (AT), paní Agnieszka Pylová, Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova (PL), pan Rein Raudsep, Ministerstvo životního prostředí (EE), pan Leon Ravnikar, Ministerstvo zemědělství, lesnictví a potravin, divize hospodaření se zemědělskou půdou (SL), pan Friedrich Rück, FH Osnabrück, Fakultät Agrarwissenschaften und Landschaftsarchitkektur (DE), pan Ian Rugg, Velšská vláda (UK), Dr. Tom Simpson, DCLG (UK), paní Jaroslava Sobocká,Výzkumný ústav půdoznalectví a ochrany půdy (SK), paní Tiffanie Stéphaniová, Sdružení německých zemědělců (DE), paní Martine Swertsová, Vlámská vláda, odbor životního prostředí, přírody a energie (BE), pan Werner Thalhammer, Spolkové ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodohospodářství (AT), pan Michel Thomas,
CS
65
CS
Fédération Nationale des Syndicats d'Exploitants Agricoles (FR), pan Giulio Tufarelli, Associazione Nazionale Bonifiche, Irrigazioni e Miglioramenti Fondiari (IT), pan Ingo Valentin, BUND – Friends of the Earth Germany (DE), paní Angélica Van Der Heijdenová, ředitelka programu, Provincie Flevoland (NL), paní Joke Van Wensem, Technický výbor pro ochranu půdy (NL), paní Valentina Vasilevová, Ministerstvo životního prostředí a vod (BG), paní Petra Völklová, Spolkové ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodohospodářství (AT), pan Alexei Zammit, Maltský úřad pro životní prostředí a plánování (MT).
CS
66
CS
