EVROPSKÝ PARLAMENT
2009 - 2014
Zvláštní výbor pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz
1.2.2013
PRACOVNÍ DOKUMENT o praní peněz Zvláštní výbor pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz Zpravodaj: Salvatore Iacolino
DT\925991CS.doc
CS
PE504.311 Jednotná v rozmanitosti
CS
SHRNUTÍ I. Úvod: rámec a cíl tohoto dokumentu. II. Praní peněz: definice, časté postupy a nástroje k boji proti praní peněz. III. Mezinárodní právní rámec. IV. Nástroje k boji proti praní peněz na evropské úrovni. V. Některé vnitrostátní zkušenosti. VI. Závěrečná doporučení.
I. Úvod: rámec a cíl tohoto dokumentu. Vypracováním tří pracovních dokumentů, z nichž první byl věnován organizovanému zločinu, druhý korupci a třetí praní peněz, se uzavírá fáze předcházející přípravě zprávy v polovině období a závěrečné zprávy našeho výboru. V tomto dokumentu, který čerpá mimo jiné i z cenných poznatků, které přinesla veřejná slyšení a studijní mise našeho výboru, se zpravodaj chce zabývat tématem praní peněz, analyzovat jeho rozšíření na úrovni členských států a Evropské unie a zkoumat nejvhodnější legislativní řešení pro prevenci tohoto jevu a boj s ním. II. Praní peněz: definice, časté postupy a nástroje k boji proti praní peněz. Přestože mezi odborníky nepanuje jednotný názor, lze považovat za rozumné vymezení to, že praní peněz zahrnuje veškeré transakce, jejich cílem je zastřít nezákonný původ finančních prostředků a propůjčit jim zdání legality s cílem usnadnit jejich následné reinvestování do zákonné ekonomiky. Tento jev má ve skutečnosti rysy, které často unikají pozornosti, neboť jednak je obtížné kvantifikovat finanční toky, které z důvodu své nezákonné povahy zůstávají z velké části skryté, a jednak narůstá komplikovanost a neprůhlednost různých metod praní peněz. Mezinárodní měnový fond měl již v roce 1996 za to, že toky vypraných peněz na celé planetě představují 2–5 % tehdejšího celosvětového HDP1. Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nověji odhaduje, že zatímco příjmy z nelegální činnosti na celé planetě dosahují přibližně 3,6 % celosvětového HDP (tedy přibližně 2 100 miliard USD v roce 2009), toky vypraných peněz dnes na celém světě dosahují okolo 2,7 % celosvětového HDP (tedy přibližně 1 600 miliard USD v roce 2009)2. Jedná se o alarmující údaje, uvážíme-li, že se 1
Tento údaj je uveden i v publikaci World Bank-International Monetary Fund, Reference Guide to Anti-Money Laundering and Combating the Financing of Terrorism (2006), která je k dispozici na http://siteresources.worldbank.org/EXTAML/Resources/3965111146581427871/Reference_Guide_AMLCFT_2ndSupplement.pdf. 2 Údaj je uveden v publikaci UNODC, Estimating illicit financial flows resulting from drug trafficking and other transnational organized crimes - Research report (2011), která je k dispozici na
PE504.311
CS
2/13
DT\925991CS.doc
zároveň jedná o prostředky, o něž byl ochuzen hospodářský rozvoj a blahobyt občanů0003. Praní peněz je spojeno s činnostmi, jež jsou typické pro organizovanou trestnou činnost (obchod s drogami, se zbraněmi, s lidmi, pašování, vydírání atd.), ale často úzce hraničí i s korupcí, s podvody a s daňovými úniky. Transakce spojené s praním peněz se člení na tři typické fáze: 1) umístění (placement) finančních prostředků (obvykle likvidních) pocházejících z nezákonné činnosti do finančního systému; 2) použití nejrůznějších metod pro utajení (layering) nezákonného původu finančních prostředků; 3) integraci (integration) finančních prostředků, které jsou očištěny od veškeré spojitosti s předcházející trestnou činností a jsou znovu začleněny do běžného hospodářského oběhu. V příloze k tomuto dokumentu jsou uvedeny některé hlavní metody praní peněz. K těm nejmodernějším se používají především banky a další finanční instituce (pojišťovny, směnárenské služby a služby zasílání peněz, finanční zprostředkovatelé atd.) a často jsou využívány též výhody vyplývající z investic v daňových rájích a/nebo v zemích, pro něž je typické neproniknutelné bankovní tajemství. Nejrafinovanejší jsou zejména takové metody praní peněz, při nichž se využívají možnosti, jež nabízí mezinárodní finanční trhy, na kterých se každodenně provádějí transakce tak vysoké hodnoty, že transakce představující praní peněz mohou bez problémů projít bez povšimnutí, přestože se opakují několikrát denně a na několika trzích4. Stejně jako je totiž možné prát finanční prostředky pocházející z nezákonné činnosti, je možné spoléhat i na (vědomou nebo nevědomou) spolupráci bank, pojišťoven, finančních zprostředkovatelů a dalších kategorií specialistů. Proto je na jedné straně třeba zabraňovat tomu, aby zločinecké organizace využívaly pro své nezákonné cíle hospodářské mechanismy, které jsou samy o sobě legální, na druhé straně je třeba bojovat proti různým formám spolupráce s „bílými límečky“, které napomáhají praní peněz. Odborníci z dotčených odvětví by měli být povinni přísně zachovávat náležitou bdělost ve vztahu ke klientům, ale i ve vztahu k vlastním zaměstnancům a ke všem subjektům, s nimiž mají obchodní vztahy (dodavatelé, externí spolupracovníci atd.), aby bylo možno omezit http://www.unodc.org/documents/data-and-analysis/Studies/Illicit_financial_flows_2011_web.pdf. Dále připomeňme společnou studii Evropské komise a Eurostatu, která ovšem představuje jen první částečnou analýzu a která se zaměřuje spíše na takové ukazatele, jako je počet ohlášených podezřelých transakcí nebo počet rozsudků: Money laundering in Europe - Report of work carried out by Eurostat and DG Home Affairs (2010), k dispozici na http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-RA-10-003/EN/KS-RA-10-003EN.PDF. 3 Komisař Algirdas Šemeta při svém slyšení dne 23. ledna 2013 informoval, že daňové podvody a daňové úniky se v současné době v Evropě pohybují okolo tisíce miliard EUR a v jejich důsledku je každý občan každoročně ochuzen přibližně o 2 000 EUR. Tyto chybějící příjmy by mohly být věnovány na podporu hospodářského růstu a sociálního blahobytu. 4 Z výpočtů vyplývá, že na mezinárodních finančních trzích se denně uskuteční transakce v hodnotě přibližně 10 000 miliard USD. Je však třeba si uvědomit, že umístění finančních prostředků na finanční trhy představuje nejčastěji prostřední nebo závěrečnou fázi praní peněz, neboť s výjimkou případné spoluúčasti na trestném činu by autorizovaní zprostředkovatelé těžko přijali vysoké částky v hotovosti (jejichž zastření je ovšem hlavním cílem každého, kdo má příjmy z trestné činnosti).
DT\925991CS.doc
3/13
PE504.311
CS
veškeré riziko pronikání trestné činnosti5. Podle studie, která byla vypracována z pověření Evropské komise6, je v evropských zemích počet oznámení, učiněných většinou nefinančními subjekty, velmi nízký. Zpravodaj tedy doporučuje posílení systémů oznamování podezřelých transakcí, a to i prostřednictvím zavádění etických kodexů a/nebo samoregulace pro dotčené profese7. Zpravodaj má dále za to, že dozrála doba, abychom se zamysleli nad používáním nových způsobů placení (předplacené karty, kreditní a debetní karty, internetové bankovní služby atd.), abychom omezili rizika zneužívání spojená s jejich virtuální a anonymní povahou a aby stejně tak došlo k omezení hotovostních plateb a dalších platebních nástrojů na doručitele, které komplikují vysledovatelnost transakcí. Mohlo by dojít především k omezení možností a funkcí předplacených karet (prostřednictvím mechanismů ověřování totožnosti majitelů a propojení karet s bankovním účtem, stanovení limitů na částku na kartě, na frekvenci transakcí, na počet karet v držení). Zároveň by se právě pro boj proti praní peněz8 mohly využívat nové platební technologie. Právě proto by se mělo podporovat používání kreditních nebo debetních karet, neboť tím, že jsou nezbytně propojeny s bankovním účtem, odpovídají potřebám boje proti anonymnosti . Pan Borghezio připomíná v tematickém příspěvku věnovaném vztahu mezi praním peněz, bankami a financemi, že pravidla používaná v mnoha hernách umožňují velmi snadno a anonymně získat zpět čisté peníze poté, co byly do hracího automatu vloženy jako špinavé. Jedná se o možnost praní peněz, kterou lze ve znepokojivém rozsahu použít i pro internetové hazardní hry9, a proto by bylo vhodné zavést na evropské úrovni harmonizovaný referenční normativní rámec v oblasti hazardních her a s tím souvisejících licencí a kontrol. Kolega Borghezio se rovněž důkladně zabývá tématem vysledovatelnosti hotovosti a zvláštní pozornost věnuje nezákonné praxi „fyzického“ převozu peněžních částek přes hranice za pomoci kurýrů. Předpokladem pro skutečnou ochranu stability hospodářských a finančních systémů je obecně vysoká úroveň transparentnosti – jak na finančních trzích, tak v bankovnictví – a posilování mechanismů oznamování podezřelých transakcí. Dále je třeba trvat na trestním postihu tzv. autorecyklace, tzn. praní peněz, které provádí pachatel trestných činů, jež mu zajistily příjem, který potřebuje vyprat. Takové jednání se totiž často považuje za jednání post factum, které není trestné, neboť má čistě doplňkovou funkci ve vztahu k hlavnímu trestnému činu, jenž umožnil dosáhnout zisku10. Zdá se však, že tento přístup neodpovídá skutečné dynamice organizované trestné činnosti, v níž je každá 5
Jde o známé pravidlo 3K: Know your customers, Know your suppliers a Know your employees. Deloitte, Final Study on the Application of the Anti- Money Laundering Directive, 2010. 7 Komise si je důležitosti tématu vědoma, jak o tom svědčí skutečnost, že se ve své zprávě ze dne 11. dubna 2012 o uplatňování směrnice 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (COM(2012) 168 final) věnovala zejména oznamování podezřelých transakcí ze strany advokátů a dalších subjektů v právnických profesích. 8 FATF (viz dále v následujícím odstavci) se rovněž vyjádřil obdobně ve své zprávě Money Laundering Using New Payment Methods z října 2010 a již i ve svých výročních zprávách z let 1997–1998 a 1998–1999. 9 Viz příloha I. 10 Podle jednoho z přístupů platí, že pokud praní peněz provádí pachatel predikativního trestného činu, nejde o další nedovolené jednání, ale o pokračování předchozího jednání. 6
PE504.311
CS
4/13
DT\925991CS.doc
činnost – od náboru kompliců až po praní výnosů z trestné činnosti – vždy zaměřena na potvrzení vlastní moci a na zajištění zisku. Proto by mělo být možné postihovat jakýkoli projev této trestné činnosti11. Transakce spojené s praním peněz často předpokládají trojstranné obchody vycházející z daňových rájů nebo do nich směřující12. Jsou zde tedy nutná opatření, jejichž cílem je zajistit minimální pravidla řádné správy (governance) v oblasti daní, a to zejména v právních řádech, v nichž existují daňová zvýhodnění, především prostřednictvím společných iniciativ členských států, pokud jde o příslušné vztahy se třetími zeměmi, jež mají povahu daňových rájů13. Pan Tavares ukázal v souvisejícím tematickém příspěvku věnovaném vztahu mezi praním peněz, daňovými ráji a daňovými úniky, jak se mohou politiky zaměřené proti praní peněz a boj proti trestným činům v oblasti daní vzájemně doplňovat při omezování uvedených kriminálních jevů, například při kontrole přesunů majetku do daňových rájů, neboť na jejich základě lze tyto operace považovat za trestný čin ve vztahu k praní peněz predikativní. Kolega Tavares navrhuje zřízení rámce pro společný boj proti trestným činům, jako jsou daňové podvody, finanční trestné činy, organizovaná trestná činnost a praní peněz, které mají sice různou právní povahu a podobu, ale mohly by se u nich využívat společné vyšetřovací nástroje a policejní kroky podpořené konsistentními mezinárodními dohodami se třetími zeměmi. Mezi případnými nástroji k boji je nakonec třeba zmínit i nedávné iniciativy týkající se vytvoření bankovní unie, zejména skutečnost, že Evropská centrální banka dostala nové konkrétní úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu nad velkými úvěrovými subjekty v členských státech. Zpravodaj má tedy za to, že toto nové uspořádání by mělo být posíleno i za účelem provádění bankovního a finančního dohledu a boje proti praní peněz14. 11
Je třeba připomenout, že některé mezinárodní nástroje (k nim obecně viz následující odstavec) sice ukládají povinnost trestního postihu jednání spojeného s praním peněz, ale umožňují, aby jednotlivé vnitrostátní právní předpisy vylučovaly kvalifikaci praní peněz u těch, kdo spáchali predikativní trestný čin (viz např. čl. 9 odst. 2 písm. b) Varšavské úmluvy a čl. 6 odst. 2 písm. e) Palermské úmluvy). V právních předpisech Evropské unie (viz podrobněji v části IV) existuje taková definice praní peněz, která zahrnuje i autorecyklaci, třebaže pouze pro účely oznamování podezřelých transakcí a pro účely dalších opatření založených na tzv. due diligence. 12 Daňové úniky a praní peněz sice představují odlišné trestné činy, avšak často je spojuje skutečnost, že používané metody a kanály, jak se vyhnout státní pokladně, jsou podobné, ne-li totožné s metodami používanými při praní peněz k zastření nezákonného původu finančních prostředků. Mnohé právní řády navíc považují daňový únik za trestný čin ve vztahu k praní peněz predikativní. 13 To v nedávné době konstatovala i Evropská komise ve svém sdělení Evropskému parlamentu a Radě ze dne 6. prosince 2012 – Akční plán pro posílení boje proti daňovým podvodům a únikům (COM(2012) 722). Komise doporučuje členským státům především taková opatření, jako uvedení jurisdikcí, které nesplňují podmínky, na černou listinu, pozastavení nebo ukončení úmluv o dvojím zdanění a vyslání vlastních odborníků, aby pomáhali daňovým správám třetích zemí, které se zaváží respektovat minimální pravidla řádné správy, avšak potřebují technickou pomoc. 14 Je vhodné připomenout, že na základě zprávy paní Thyssenové byl do původního návrhu Evropské komise (viz COM(2012) 511 final) zařazen bod odůvodnění 22a („Je vhodné, aby ECB byla plně koordinována s vnitrostátními orgány, které jsou odpovědné za zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů a za boj proti praní peněz“). Znění, s nímž Rada vyslovila konečný souhlas (viz dokument 17812/12 schválený dne 12. prosince 2012), však upřednostnilo původní přístup uvedený v návrhu, podle něhož „Úkoly týkající se dohledu, jež nejsou svěřeny Evropské centrální bance, by měly zůstat v pravomoci vnitrostátních orgánů. Patří k
DT\925991CS.doc
5/13
PE504.311
CS
III. Mezinárodní právní rámec. První legislativní iniciativou na mezinárodní úrovni byla Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami uzavřená ve Vídni dne 20. prosince 1988. Jednalo se o první mezinárodní nástroj, který poskytl definici praní peněz (zejména příjmů z obchodování s omamnými látkami, viz čl. 3 odst. 1 písm. b) Úmluvy) a který byl základem pro následující vývoj právních předpisů. Úmluvu ratifikovaly všechny členské státy Evropské unie i Evropská unie jako celek. Následná Úmluva OSN o nadnárodním organizovaném zločinu (tzv. Palermská úmluva, přijatá dne 15. listopadu 2000) a její doplňkové protokoly zavádějí povinnost trestního postihu praní peněz, která již nepočítá pouze s obchodováním s omamnými látkami, ale zahrnuje i různé další varianty (článek 6). Úmluvu k dnešnímu dni ratifikovaly všechny členské státy Evropské unie (s výjimkou České republiky) i Evropská unie jako celek. Rada Evropy, která se o tuto problematiku zajímala již v doporučení č. R (80) 10 přijatém dne 27. června 1980, podnítila uzavření Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů, která byla otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 8. listopadu 1990 a v níž došlo k rozšíření definice praní peněz uvedené v Úmluvě OSN z roku 1988 tak, aby zahrnula více predikativních trestných činů a připravila tak cestu uvedené Palermské úmluvě. Štrasburskou úmluvu ratifikovaly všechny členské státy Evropské unie. Následná Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a financování terorismu, která byla otevřena k podpisu ve Varšavě dne 16. května 2005, dále aktualizovala a rozšířila Štrasburskou úmluvu tak, aby se vztahovala nejen na financování terorismu prostřednictvím praní peněz, ale i prostřednictvím legálních činností. Úmluva považuje za základní prostředek boje proti organizované trestné činnosti přístup k informacím o finančních zdrojích zločineckých organizací, včetně teroristických skupin. Úmluvu ratifikovaly všechny členské státy Evropské unie. Ještě v rámci Rady Evropy je pak třeba uvést nezávislý systém sledování, který představuje Výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní peněz a financování terorismu (MONEYVAL). Jedná se o stálou analytickou strukturu, jejímž úkolem je zajišťovat, aby státy k ní náležející přijímaly účinná opatření k boji proti praní peněz a proti financování terorismu a aby dodržovaly příslušné platné mezinárodní předpisy. Členy struktury MONEYVAL jsou následující členské státy Evropské unie (která je v této struktuře i tak zastoupena pozorovateli z Evropské komise a Rady): Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko. Pro mezinárodní rámec jsou významná především doporučení pracovní skupiny pro finanční činnost (Groupe d'action financière - GAFI nebo Financial Action Task Force - FATF), mezivládního orgánu založeného v roce 1989 v Paříži v rámci skupiny G7, který má dnes 36 nim zejména (...) předcházení tomu, aby byl finanční systém využíván pro účely praní peněz a financování terorismu“ (bod odůvodnění 22).
PE504.311
CS
6/13
DT\925991CS.doc
členů. Čtyřicet doporučení FATF zveřejněných v roce 1990, následně několikrát aktualizovaných (naposledy v únoru 2012) a rozšířených i na boj proti financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení prostřednictvím devíti zvláštních doporučení přijatých v letech 2001 a 2004, nemá závaznou povahu. Přesto jsou snad nejúspěšnějším pokusem o koordinovanou a účinnou odpověď na některé jevy v oblasti trestné činnosti. Kromě Evropské komise se k FATF připojily Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko a Švédsko. Statut pozorovatelů má dále Evropská centrální banka, Europol a Eurojust. Přidruženým členem je Rada Evropy zastoupená strukturou MONEYVAL. IV. Nástroje k boji proti praní peněz na evropské úrovni. Prvním rozhodujícím krokem byla směrnice Rady 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, v níž bylo praní peněz spojeno především s výnosy z trestných činů v oblasti omamných látek. V následující směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/97/ES ze dne 4. prosince 2001, kterou se mění směrnice Rady 91/308/EHS o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, byla především rozšířena osobní oblast působnosti (do níž byli zahrnuti realitní agenti, notáři a další svobodné právnické profese a také herny) a dále byl rozšířen pojem praní, který se tak již nevztahuje pouze na výnosy z obchodu s omamnými látkami. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, přijatá na základě doporučení FATF, dále rozšířila počet povinných subjektů a zavedla pojem „politicky exponovaná osoba“. Je v ní propracována zejména koncepce „přístupu založeného na posouzení rizika“, a to tak, že je v závislosti na konkrétně předvídatelném riziku praní peněz odstupňována povinnost odpovídajícím způsobem prověřovat klienty zesíleným nebo zjednodušeným způsobem. Kromě toho v ní byla formalizována povinnost členských států zřídit finanční zpravodajskou jednotku jako ústřední vnitrostátní orgán pověřený přijímáním, analyzováním a sdělováním informací týkajících se možného praní peněz nebo možného financování terorismu15. Tato třetí směrnice nepůsobí izolovaně, ale je součástí balíčku legislativních opatření, jejichž úkolem je předcházet praní peněz a financování terorismu16. 15
Zřízení finančních zpravodajských jednotek vyplynulo vlastně již z uplatňování původních doporučení č. 15 a č. 32 FATF a bylo již předmětem právní úpravy v rámci některých mezinárodních nástrojů, například Palermské úmluvy (čl. 7 písm. b)) a Varšavské úmluvy (článek 12). Jejich spolupráce na evropské úrovni byla stanovena již v rozhodnutí Rady 2000/642/SVV ze dne 17. října 2000 o způsobech spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států při výměně informací. Stockholmský program na období 2010–2014 vyzývá Komisi a členské státy, aby v boji proti korupci a hospodářské kriminalitě „dále rozvíjely výměnu informací mezi útvary finančního zpravodajství“. Konečně zmiňme též existenci tzv. skupiny Egmont, tedy neformální sítě finančních zpravodajských jednotek v přibližně 120 zemích, která představuje důležitou platformu pro spolupráci a výměnu informací na celosvětové úrovni. 16 Jedná se zejména o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. října 2005 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící, rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii a rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci.
DT\925991CS.doc
7/13
PE504.311
CS
De iure condendo by bylo vhodné posilovat mezinárodní spolupráci mezi finančními zpravodajskými jednotkami cestou harmonizace pravomocí, kterými disponují na vnitrostátní úrovni, a to zejména tím, že by jim byl umožněn přístup k informacím získaným od týchž subjektů, které mají povinnost tyto informace předávat, byly by odstraněny případné mezičlánky při přenosu informací a žádost finanční zpravodajské jednotky jiného členského státu o spolupráci by měla stejnou prioritu jako oznámení podezřelé transakce učiněné na vnitrostátní úrovni. Boj proti praní peněz by umožnila posílit též jednotná definice jeho skutkové podstaty, která by též usnadnila spolupráci v případě přeshraničních transakcí. Článek 83 SFEU ostatně stanoví, že Evropský parlament a Rada mohou formou vhodných směrnic přijmout minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí v oblasti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem (tzv. eurozločinů), včetně právě praní peněz. To bude třeba zohlednit při stanovování úlohy a pravomocí budoucího Úřadu evropského veřejného žalobce17. V. Některé vnitrostátní zkušenosti. Chceme-li poukázat na různá rozmanitá řešení, která byla přijata v jednotlivých členských státech18, můžeme například připomenout, že úloha finančních zpravodajských jednotek byla přidělena správním orgánům (např. v Belgii, ve Francii, v Řecku), často společně s úkoly v oblasti bankovního dohledu (např. v Itálii), nebo zvláštním strukturám v rámci policejních sil (např. v Německu, v Nizozemsku, v Rakousku, na Slovensku, ve Spojeném království) nebo subjektům, jež jsou součástí soudní moci (např. v Lotyšsku, v Lucembursku, v Portugalsku), nebo konečně subjektům se smíšenou povahou (např. na Kypru, ve Španělsku). Financial Services Authority (FSA) ve Spojeném království plní úkoly v oblasti předcházení finanční trestné činnosti, zejména prověřuje osoby, které mají plnit mimořádně citlivé společenské funkce (tzv. controlled functions). Mezi tyto funkce patří i oznamování případných transakcí spojených s praním peněz19. V Itálii je ke snadnějšímu zjišťování podezřelých transakcí určen počítačový program GIANOS (Generatore indici di anomalia per operazioni sospette – program upozorňující na anomálie u podezřelých transakcí), který byl vyvinut v prostředí mezibankovních sdružení již
17
V čl. 86 odst. 4 se stanoví, že Evropská rada může rozhodnout jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s Komisí o rozšíření pravomocí Úřadu evropského veřejného žalobce tak, aby zahrnovaly boj proti závažné trestné činnosti s přeshraničním rozměrem, tedy včetně praní peněz. 18 Zde uváděné informace jsou z velké části převzaty z publikace World Bank, Preventing Money Laundering and Terrorism Financing. A Practical Guide for Bank Supervisors (2009), k dispozici na: https://openknowledge.worldbank.org/bitstream/handle/10986/2638/488950PUB0mone101Official0Use0Only1. pdf?sequence=1 19 Prověřování dotčených osob probíhá na základě zkoumání jejich poctivosti, bezúhonnosti, pověsti, pravomocí, schopností a osobní platební schopnosti. Ke dni 31. března 2012 FSA prověřila 156 164 osob: http://www.fsa.gov.uk/static/pubs/annual/ar11-12/app7.pdf
PE504.311
CS
8/13
DT\925991CS.doc
v roce 1995.20 Sama italská finanční zpravodajská jednotka má velmi pokročilou statistickou službu, která umožňuje zjistit případné tendence a rizika v oblasti praní peněz, jakož i jednotlivé případy, které vyžadují kontroly na místě. Ve Francii mají banky povinnost zasílat každoročně orgánu Autorité de contrôle prudentiel odpovědi na otázky uvedené ve zvláštních dotaznících, které jsou poté předmětem analýz, a to za účelem zjištění případných anomálií v interních preventivních systémech bank, na něž mohou navazovat žádosti o vysvětlení, nebo v závažnějších případech důkladné inspekce. Zatímco v právních řádech některých zemí (např. ve Francii, ve Švédsku) existuje jediný orgán provádějící bankovní dohled a ukládající sankce za nedodržování předpisů proti praní peněz, v jiných (např. v Itálii, v Portugalsku) jsou sankční pravomoci orgánů bankovního dohledu omezeny na nedostatky související s vnitřní organizací a kontrolou, zatímco uplatňování správních sankcí za porušení oznamovací povinnosti je spíše úkolem příslušného ministerstva. V Nizozemsku se správní orgány, které mají pravomoci v oblasti boje proti praní peněz, pravidelně setkávají se soudními a policejními orgány zaměřenými na boj proti finanční trestné činnosti (v rámci trojstranné spolupráce nazvané Tripartite Overleg), aby konkrétně určily účinnější způsob postihu těch porušení předpisů, která prověřují, neboť nizozemský systém se opírá o zásadu, podle níž není možné postihovat stejný čin trestní sankcí a zároveň i správní sankcí21. Pokud jde o autorecyklaci, takové jednání v některých právních systémech vycházejících z kontinentálního evropského práva (např. v Dánsku, v Itálii, v Německu, v Rakousku) není trestáno, neboť praní peněz se považuje za pouhé pokračování predikativního trestného činu a je pod něj subsumováno, v jiných (např. v Belgii, ve Francii, v Řecku, v Portugalsku, ve Španělsku) trestáno je, stejně jako je trestáno v systémech vycházejících z angloamerického práva, v nichž se má za to, že zájem poškozený trestným činem praní peněz – zjištěným v rámci legálního hospodářského a finančního systému – se vždy liší od zájmu poškozeného predikativním trestným činem, a že by z toho důvodu měla být obě jednání trestná sama o sobě22. VI. Závěrečná doporučení.
20
Odhaduje se, že program GIANOS analyzuje měsíčně 30 milionů transakcí souvisejících s 3,5 miliony klientů a že většina nahlášení podezřelých transakcí vychází právě z takto získaných zjištění. 21 Dalším důležitým kanálem pro spolupráci všech orgánů zapojených do boje proti finanční trestné činnosti je Financieel Expertise Centrum, které od roku 1997 podporuje výměnu informací a uskutečňování společných projektů s cílem zajistit integritu finančního sektoru. 22 Lze odkázat například na ustanovení čl. 505 odst. 2 belgického trestního zákona, na článek 324-1 francouzského trestního zákona, na článek 301 španělského trestního zákona, na článek 368-A portugalského trestního zákona a na oddíly 327-340 Proceeds of Crime Act z roku 2002. V kritériích pro stanovování predikativních trestných činů lze ovšem zjistit značné rozdíly – v některých případech (Portugalsko, Řecko) je uveden seznam predikativních trestných činů a vedle něj, a pouze subsidiárně, stanoveny všechny ostatní trestné činy, které lze trestat v určitém rozsahu trestní sazby. V jiných zemích (Belgie, Francie, Spojené království) se za predikativní trestný čin považuje jakýkoli trestný čin, který může pachateli zajistit zisk (tzv. přístup „all crime“).
DT\925991CS.doc
9/13
PE504.311
CS
Zpravodaj chce závěrem vyjádřit své přesvědčení, že účinný boj proti praní peněz musí vycházet z následujících kritérií: a) vytvořit ve všech členských státech soudržný a homogenní právní rámec, který stanoví: společnou definici trestného činu praní peněz; uvalení trestního postihu na autorecyklaci a stanovení jednotných podmínek použitelnosti; stanovení přiměřené a odrazující výše postihu u obou skutkových podstat; ratifikaci nejvýznamnějších mezinárodních nástrojů spolupráce a boje proti praní peněz všemi členskými státy; b) sjednotit kritéria statistického zjišťování jevů spojených s praním peněz, stejně jako kritéria měření účinnosti mechanismů boje proti praní peněz; c) harmonizovat úlohu a pravomoci finančních zpravodajských jednotek jednotlivých členských států a posilovat mechanismy spolupráce mezi těmito jednotkami; d) podporovat používání elektronických platebních nástrojů a zajistit tak vysledovatelnost transakcí a jejich napojení na bankovní účet, který má souvislost s určitou fyzickou osobou; zároveň omezovat používání hotovosti a dalších platebních nástrojů na doručitele; e) zavést opatření, jejichž cílem je předcházet anonymnosti v internetových hazardních hrách, umožnit identifikaci serverů, které jsou hostiteli těchto her, a vyvíjet informační systémy, které umožní úplné vysledování pohybů hotovosti ve hrách na internetu i mimo něj; f) pečlivě vyhodnocovat rizika spojená s novými bankovními a finančními produkty v případě, že umožňují anonymitu nebo správu na dálku; g) posilovat úlohu obchodních komor v oblasti prevence, informovanosti a boje proti riziku praní peněz v podnikové sféře; h) zajišťovat řádné plnění povinností v oblasti boje proti praní peněz ze strany odborníků, podporovat mechanismy hlášení podezřelých transakcí a kodexy chování, které by se vztahovaly na profesní sdružení a na oborová sdružení; i) stanovit bankám, pojišťovnám a úvěrovým institucím povinnost příslušného ověřování customer due diligence a zajišťovat tak dostupnost informací o skutečných příjemcích (tzv. beneficial ownership), a to i cestou iniciativ, jejichž cílem je umožnit propojení mezi stávajícími obchodními rejstříky v různých členských státech; j) vypracovat účinný právní rámec, který zohlední vzájemné působení mezi předpisy v oblasti boje proti praní peněz a předpisy v oblasti ochrany a zpracování osobních údajů23 a jeho vztah k podvodům s totožností; k) posilovat úlohu dohledu Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy a Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění na evropské úrovni, a to i s cílem vytvořit evropskou bankovní unii; l) podporovat minimální pravidla řádné správy v oblasti daní, zejména prostřednictvím společných iniciativ členských států ohledně příslušných vztahů se třetími zeměmi,
23
Již v červnu 2011 formulovala pracovní skupina zřízená na základě článku 29 směrnice 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů stanovisko k této problematice: Opinion 14/2011 on data protection issues related to the prevention of money laundering and terrorist financing, 01008/2011/EN, WP 186, 13. června 2011, http://ec.europa.eu/justice/policies/privacy/docs/wpdocs/2011/wp186_en.pdf.
PE504.311
CS
10/13
DT\925991CS.doc
které mají povahu daňových rájů, a to mimo jiné s cílem usnadnit přístup k informacím o majitelích případných fiktivních společností, které v nich mají sídlo; m) podporovat odbornou přípravu policejních sil, umožnit jim lépe se seznámit s novými formami praní peněz a s novými technologiemi určenými pro finanční transakce, a to zejména cestou zapojení Europolu, Cepolu a agentury Enisa a plného využívání finančních nástrojů, například Fondu pro vnitřní bezpečnost , který umožňuje finanční podporu policejní spolupráce, a programu Herkules III; n) stejně tak podporovat vzdělávání soudců a praktikujících právníků v oblasti boje proti praní peněz, a tak posilovat mimo jiné úlohu a pravomoci Evropské sítě pro justiční vzdělávání (European Judicial Training Network - EJTN).
DT\925991CS.doc
11/13
PE504.311
CS
PŘÍLOHA I NĚKTERÉ HLAVNÍ METODY PRANÍ PENĚZ Metoda Nákup zlata a drahých kamenů Falešné řízení
Falešné výhry
Falešný prodej v dražbě
Falešné faktury Transakce s nemovitostmi Hawala
Loanback neboli půjčka na záruku Dokumentární akreditiv
Praní „doma“ nebo prostřednictvím kurýra
Vklad u úvěrové společnosti a jeho následné vyzvednutí
PE504.311
CS
Poznámky Toto zboží se často vyváží do jiných zemí, kde je legálně prodáno. Ohlašovací povinnosti spojené s vývozem tohoto zboží lze obejít tak, že se celkové množství rozdělí na části, jež nedosahují nezbytné minimální hranice. Předpokládá dvě zločinecké společnosti, z nichž jedna podá žalobu proti druhé pro domnělé neplnění smlouvy a požaduje zároveň odškodnění. Žalovaná společnost vyhoví požadavkům žalující společnosti bez ohledu na to, zda je výsledkem odsouzení, nebo zda je dosaženo dohody mezi účastníky. Převod finančních prostředků z titulu odškodnění tak bude budit zdání legitimity. Tuto metodu lze provádět jako jednoduchou směnu hotovosti za hrací žetony v kasinu a následně zpětnou směnu žetonů za hotovost při malé nebo nulové výhře (případné ztráty jsou často mírné, nebo jsou navráceny prostřednictvím spolupracujících krupiérů). Velké rozšíření internetových kasin zvyšuje možnost praní peněz a snižuje riziko odhalení nejen z důvodu nehmotné povahy těchto kasin a způsobů utajování hostitelských serverů, ale i díky krycímu štítu, který tvoří virtuální účty, na něž je třeba vložit částky, s nimiž si hráč přeje hrát (tzv. poker account). Zájemci se rozhodnou prodat v dražbě umělecký předmět, jehož původ je obtížně identifikovatelný. Předtím převedou částku, kterou potřebují vyprat, nastrčené osobě, která zakoupí dotyčný předmět za částku, jež jí byla svěřena. Původně ilegální finanční prostředky jsou tak vyprány pomocí prodejní transakce. Vystavování faktur na fiktivně poskytnuté služby nebo na služby s nižší než fakturovanou hodnotou umožňuje, aby podnik zdůvodnil částky na svých bankovních účtech a znovu jim propůjčil legitimitu. Osoby provádějící praní peněz formálně zakoupí nemovitost za částku nižší, než je její skutečná hodnota. Rozdíl se uhradí v hotovosti a tato nemovitost se okamžitě znovu prodá, čímž se realizuje fiktivní kapitálový zisk, kterým se legalizují vlastní příjmy. Z arabského „směna“ nebo „převod“ a z hindského „důvěra“. Jedná se o neformální systém převodu prostředků, který je typický pro určité komunity. Zájemce svěří zprostředkovateli částku, kterou je třeba převést příjemci sídlícímu jinde, zpravidla v zahraničí. Zprostředkovatel se pak obrátí na svůj protějšek, který působí v cílovém městě, požádá jej, aby předal dotyčnou částku příslušnému adresátovi, a zaváže se, že dluh následně uhradí. Vzhledem k tomu, že mezi zprostředkovateli navzájem a mezi zprostředkovateli a klienty nedochází k výměně žádných dokladů ani stvrzenek, zakládají se transakce především na důvěře. Zájemce si v bance otevře úvěr na určitou částku a zároveň za něj ručí částkou ve stejné hodnotě, kterou dává k dispozici druhá banka, jež se obvykle nachází na nějakém místě v zahraničí. Vzhledem k tomu, že částka poskytnutá jako úvěr není vrácena, druhá banka zaplatí první bance záruku a tak provede zdánlivě legální převod finančních prostředků. Cílem této metody, typické pro mezinárodní obchod, je snížení rizika spojeného se situací, kdy účastníci nesplní povinnosti nebo je splní pozdě. Prodejce se může spolehnout na to, že pokud dodrží všechny podmínky akreditivu, banka mu vyplatí finanční prostředky, a nabyvatel má zároveň jistotu, že jeho vlastní banka zaplatí jen proti předložení dokladů osvědčujících, že dodávka byla provedena předem stanoveným způsobem a v předem stanovené lhůtě. Vzhledem k tomu, že banky jsou povinny ověřit pouze soulad dodacích dokumentů s ustanoveními smlouvy, ale neověřují, zda tyto dokumenty odpovídají skutečné dodávce, nabízí se zneužívání dokumentárního akreditivu zločineckými organizacemi, které tak mohou převádět peněžní částky a předstírat dodávku zboží. Zájemce založí fiktivní společnost v jiné zemi a na jméno této společnosti otevře bankovní účet. Banka (která musí být informována) vyšle jednoho ze svých klientů (který musí být rovněž informován) k osobě provádějící praní peněz, aby vyzvedl peníze, jež mají být vyprány. Jakmile má kurýr peníze u sebe, informuje banku, která převede na účet fiktivní společnosti odpovídající částku poníženou případně o provizi pro kurýra. Často se používá pro odpoutání pozornosti od příliš nápadných částek tak, že se kapitálové vklady rozdělí na nevelké platby (tzv. surfing).
12/13
DT\925991CS.doc
Metoda Kamenné obchodní provozovny
Metoda Jurado
Čínské krabice
Stellage
Obousměrná transakce
Postupný kruhový swap
Předčasné úplné nebo částečné odstoupení od smlouvy na životní pojištění
Úpis dluhopisu s odloženou kapitalizací Falešné inkaso odškodnění na základě smlouvy pojišťující proti krádeži nebo poškození
DT\925991CS.doc
Poznámky Za účelem „předpírky“ nelegálních finančních prostředků jsou platby do banky prováděny prostřednictvím fiktivních společností nebo obchodních činností (tzv. front companies), které mají přímé nebo nepřímé napojení na zločineckou organizaci a mají díky své činnosti k dispozici peníze v hotovosti (restaurace, kina, supermarkety, herny atd.). Legální a ilegální výnosy se tak vzájemně promísí a je téměř nemožné rozeznat původ vložených částek. Výnosy z nelegálních obchodů se perou prostřednictvím opakovaných plateb na účty na jména různých nastrčených osob v různých zemích a následných převodů do země určení za účelem financování zdánlivě legálních činností, jako jsou stavební společnosti nebo lékárny, prostřednictvím „praní“ špinavých peněz. Zločinecká organizace vytvoří skutečný labyrint mateřských společností, dceřiných společností a společností se vzájemnou účastí, které mají sídlo v různých zemích, vztahují se na ně také různé daňové systémy a často mají skutečně neziskovou podobu, kromě jediného zájmu na nepřímém zisku – tedy na praní peněz nelegálního původu. Stellage je burzovní smlouva, na jejímž základě si kupující proti zaplacení částky jako pojištění vyhrazuje možnost rozhodnout se, zda prodá (tzv. opce put), nebo zda koupí (tzv. opce call), určité množství cenných papírů za předem stanovenou cenu a v předem stanoveném termínu. Smlouva stellage je postoupena jako protiplnění. Pokud by se transakce měla při vypršení termínu uzavřít s malou ztrátou pro osobu, která provádí praní peněz, vyplatil by provozovatel trhu s cennými papíry formálně částku přijatou jako protiplnění z postoupení stellage a zbavil by se tak spojení s kriminálními činnostmi souvisejícími s investicí. Předpokládá dvě nastrčené osoby s blízkým vztahem ke stejné zločinecké organizaci, které jsou klienty stejného finančního zprostředkovatele, avšak mají sídlo v různých zemích. Jedna z nich zadá na určitém trhu příkaz k nákupu a k prodeji, druhá zadá na stejném trhu příkaz k prodeji a k nákupu, ovšem v opačném směru. Zprostředkovatel rozdělí příslušným způsobem zisky a ztráty a provede tak zdánlivě legální převod finančních prostředků. Ztrátě jednoho klienta tak odpovídá zisk druhého klienta, a vzhledem k tomu, že oba patří ke stejné organizaci, je zajištěn konečný výsledek, kterým je legalizace příslušných finančních částek. Jde o derivátový finanční nástroj, který spočívá v pravidelné směně pokladních toků mezi dvěma protistranami. Předmětem takové smlouvy může být úroková směna (interest rate swap) nebo valutová směna (currency swap). Swapové transakce, které jsou opakované a mají kruhovou povahu (jde tedy o směnu mezi A a B, poté mezi B a C a nakonec mezi C a A) a jejichž konečné saldo se rovná nule, mohou snadno zakrýt případný nelegální původ kapitálu. Právní předpisy v mnoha zemích přiznávají pojištěnci právo odstoupit od pojistné smlouvy, tedy právo, které je třeba uplatnit do určité doby po uzavření smlouvy, a to dokonce bez penále a bez povinnosti uvádět důvod (v Evropské unii viz článek 6 směrnice 2002/65/ES). Je možné podepsat pojistné smlouvy a zaplatit bankovním převodem jedinou splátku, dokonce i ze zahraničí, a ve stanovené lhůtě odstoupit od smlouvy s právem na vrácení částky, která byla zaplacena. Vzhledem k tomu, že tato částka pochází formálně od pojišťovny, lze její nelegální původ snadno skrýt. Jedná se o dluhopisové produkty na jméno nebo na doručitele, u nichž se neočekává pravidelná výplata úroků, ale jejich reinvestování, tedy jejich kapitalizace. Tyto dluhopisy ve formě obligací vydaných pojišťovnou, které se vyplácejí doručiteli, představují velmi častou a málo riskantní metodu převodu finančních prostředků. Nelegální finanční prostředky se nejdříve investují do nákupu vozidel nebo jiného zboží, které je následně pojištěno proti krádeži nebo poškození. Poté následuje falešné oznámení o nehodě za účelem inkasa odškodnění, které umožňuje získat zpět původně investovanou částku, jež však prošla pojišťovnou, a budí tedy zdání legálnosti.
13/13
PE504.311
CS
