Pracovnı metodika pro priva tnı poradce v lesnictvı OCHRANA VOD. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem

Pracovnı́ metodika pro privá tnı́ poradce v lesnictvı́

OCHRANA VOD

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem 2015

Úvod ....................................................................................................................................................................... 3 Charakteristika vodního hospodářství České republiky ................................................................................... 4 Koncepce vodohospodářské politiky do roku 2015 .................................................................................... 4 Státní správa ve vodním hospodářství .......................................................................................................... 4 Správci vodních toků ....................................................................................................................................... 5 Plánování v oblasti vod ................................................................................................................................... 6 Prevence škodlivých účinků vod – povodní a sucha.................................................................................... 7 Plán rozvoje vodovodů a kanalizací............................................................................................................... 8 Rybářství a rybníkářství ................................................................................................................................... 8 Programy a opatření ke snižování znečištění povrchových vod ................................................................ 9 Významné směrnice EU týkající se ochrany vod ............................................................................................. 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/EHS ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky ......................................................................................................................... 10 Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Nitrátová směrnice) ............................................................................................................................. 11 GAEC – Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu ..................................................... 14 Domácí právní předpisy o ochraně vod ........................................................................................................... 16 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ..................................... 16 Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (“lázeňský zákon”). ....................................... 24 Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”). .................. 25 Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny .................................................................................. 28 Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod ............................... 31 Zásady hospodaření v územích CHOPAV ................................................................................................... 31 Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů. ................................................................................ 32 Přílohy .................................................................................................................................................................. 35 Legislativní přehled v oblasti ochrany vod ................................................................................................. 35

2

Úvod Civilizační procesy a nutnost jejich řešení nevyhnutelně způsobují zásahy vedoucí k ochraně krajinného, přírodního a životního prostředí. Součástí těchto nutných opatření je také ochrana vody, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem. Zabezpečení této ochrany je především zájmem celospolečenským, přesto se často dotýká vlastnických poměrů. Ochrana vody a vodních poměrů se dotýká prakticky všech společenských činností. Některá odvětví jako lesnictví a zemědělství mohou významně ovlivnit vodní poměry v krajině. Účinná ochrana vyžaduje značné vklady práce a kapitálu ze zdrojů národních (zejména státní a veřejné rozpočty) i ze zahraničních (strukturální fondy). Možnost využívání finančních prostředků z těchto zdrojů předpokládá odpovídající informovanost zájemců. Každý členský stát EU je povinen na základě nařízení Rady 17/82 z roku 2003 zřídit od 1. 1. 2007 zemědělský poradenský systém. Koordinací poradenského systému v rezortu zemědělství byl pověřen Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha. Využívání poradenských služeb zajišťuje lepší informovanost podnikatelů v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství, vlastníků lesa, sdružení vlastníků, nájemců lesa, odborných lesních hospodářů a dalších osob podílejících se na rezortních a dalších činnostech ve venkovské krajině. Cílem je usnadnit orientaci v platné legislativě a podpořit zavádění nových konkurenceschopných výrobních metod a technologií, které jsou zároveň slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí. Smyslem této pracovní metodiky je poskytnout privátním poradcům v lesnictví a vlastníkům lesa základní informace o platné legislativě EU a domácích předpisech týkajících se ochrany vod.

3

Charakteristika vodního hospodářství České republiky Koncepce vodohospodářské politiky do roku 2015 Pro období před vstupem do EU bylo hlavním cílem zajištění transpozice právního řádu EU v oblasti vod do národní legislativy, a to v rámci vodního zákona č. 254/2001 Sb. a jeho transpoziční novely č. 20/2004 Sb. Vodním zákonem také byla podrobně upravena působnost resortních ministerstev k oblasti vod, vymezená kompetenčním zákonem. Období po vstupu do EU provází v resortu MZe naplňování požadavků směrnic ES, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, a to zpracováním příslušných plánů povodí s programy opatření k dosažení dobrého stavu vod do roku 2015. Další důležitou oblastí je implementace směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zároveň bylo nezbytné výrazně posílit a rozvíjet opatření prevence před povodněmi, neboť území ČR bylo opakovaně zasaženo povodněmi, z nichž mnohé byly extrémní a způsobily enormní škody na veřejném i soukromém majetku včetně ztrát na životech obyvatel. Koncepce vodohospodářské politiky MZe do roku 2015 je přílohou této metodiky.

Státní správa ve vodním hospodářství Základními zákonnými normami na úseku vodního hospodářství jsou s účinností od 1. ledna 2001 vodní zákon (č. 254/2001 Sb.) a zákon o vodovodech a kanalizacích (č. 274/2001 Sb.). Státní správa ve vodním hospodářství je organizována jako třístupňová. Výkon této správy je zákonem svěřen vodoprávním úřadům na úrovni obecní (obecní úřady, pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností), krajské (krajské úřady) a ústřední (ministerstva). Na území vojenských újezdů je pak tato činnost zajišťována újezdními úřady. Kompetenci ústředních vodoprávních úřadů při výkonu státní správy v oblasti vod České republiky upravuje ustanovení § 108 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Působnost ústředního správního orgánu na úseku vodního hospodářství je sdílena mezi pěti ministerstvy. Působnost MZe jako ústředního vodoprávního úřadu je vodním zákonem stanovena jako zbytková a to pro všechny úkony státní správy, u kterých není působnost ústředního vodoprávního úřadu taxativně stanovena pro MŽP, Ministerstvo zdravotnictví (ve spolupráci s MŽP stanovení povrchových vod využívaných ke koupání), Ministerstvo dopravy (užívání povrchových vod k plavbě) nebo Ministerstvo obrany (újezdní úřady). Vodoprávní úřady při své činnosti zohledňují především požadavky na ochranu povrchové a podzemní vody, podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, bezpečnost vodních děl, ochranu vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských.

4

Správci vodních toků Správci vodních toků v působnosti Ministerstva zemědělství zajišťují správu více než 95 % délky všech vodních toků v České republice. Přibližně 4,8 % se na správě vodních toků podílejí Ministerstvo obrany, správy národních parků, případně fyzické a právnické osoby. Vodní toky se na území České republiky dělí na: významné vodní toky – celkem 819 vodních toků je uvedeno ve vyhlášce č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností, souvisejících s jejich správou, drobné vodní toky – všechny ostatní vodní toky. Poznámka: K 1. 1. 2011 proběhla transformace Zemědělské vodohospodářské správy (ZVHS). V rámci tohoto procesu byla převedena správa veškerých drobných vodních toků do tohoto data v působnosti ZVHS na státní podniky Povodí Ohře, Povodí Vltavy, Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Odry a Lesy ČR. V současnosti ZVHS vykonává zejména správu a péči o hlavní odvodňovací zařízení, včetně souvisejících čerpacích stanic v majetku ČR. Významné vodní toky v celkové délce cca 16 326 km spravují s. p. Povodí, tj. Povodí Vltavy, s. p., Povodí Ohře, s. p., Povodí Labe, s. p., Povodí Odry, s. p. a Povodí Moravy, s. p. Více o správcích povodí se dozvíte na adrese http://eagri.cz/public/web/mze/voda/spravci-vodnich-toku/. Obr. č. 1: Působnost správ toků LČR

Drobné vodní toky dosahují celkem cca 86 5339 tis. km (pro mapy v měřítku 1 : 10 000). Menší polovinu v délce cca 38 260 km spravuje s. p. Lesy ČR. Správu a péči o drobné vodní toky 5

zajišťuje šest správ toků s územní působností dle oblastí povodí se sídlem ve Frýdku-Místku, Vsetíně, Brně, Hradci Králové, Benešově a Teplicích. Správy toků jsou metodicky řízeny odborem vodního hospodářství Ředitelství LČR, s. p. se sídlem v Hradci Králové. Větší část určených drobných vodních toků v délce cca 41 888 km spravují s. p. Povodí. Na ostatních drobných vodních tocích (cca 6 405 km) vykonávají správu obce, jejichž územím drobné vodní toky protékají, fyzické nebo právnické osoby, popřípadě organizační složky státu, jímž drobný vodní tok slouží, nebo s jejichž činností souvisejí (Správy NP, MO – vojenské újezdy). V případě, že správa drobného vodního toku není určena, spravuje jej podle ustanovení § 48 odst. 4 vodního zákona správce recipientu, do něhož je drobný vodní tok zaústěn. Tento správce zde vykonává správu do doby, než bude vydáno určení správy vodního toku podle § 48 odst. 2 vodního zákona. Upozornění: Údaje o správcovství vodních toků jsou k dispozici na stránkách Vodohospodářského informačního portálu na adrese http://voda.gov.cz/portal/cz/ pod záložkou Evidence ISVS. Aplikace odkazuje na další mapové servery (CENIA, eAGRI – Centrální evidence vodních toků), které zprostředkovávají výstup požadovaných informací.

Plánování v oblasti vod Plánování v oblasti vod je soustavná koncepční činnost, kterou podle vodního zákona zajišťuje stát a která implementuje požadavky Rámcové směrnice 2000/60/ES vodní politiky k dosažení dobrého stavu vod ve třech šestiletých obdobích s termíny do 22. 12. 2015, do 22. 12. 2021 a do 22. 12. 2027. Obr. č. 2: Mapa dílčích povodí České republiky

6

Proces plánování v oblasti vod na národní úrovni náleží do sdílené působnosti MZe a MŽP a na úrovni oblastí povodí (dílčích povodí) jsou pořizovateli správci povodí (státní podniky Povodí) a krajské úřady. Pro první etapu do konce roku 2015 byly do konce roku 2009 zpracovány a přijaty plány ve dvou úrovních: Plány hlavních povodí České republiky (pro 3 hlavní povodí Labe, Odry a Moravy vč. dalších povodí přítoků Dunaje), je podle vodního zákona strategickým dokumentem státní politiky v oblasti vod a je závazným podkladem pro zpracování plánů oblastí povodí, Plány oblastí povodí (pro 8 oblastí povodí - pro oblast povodí Horního a středního Labe, oblast povodí Horní Vltavy, oblast povodí Berounky, oblast povodí Dolní Vltavy, oblast povodí Ohře a Dolního Labe, oblast povodí Odry, oblast povodí Moravy a oblast povodí Dyje) jsou základní koncepční dokumenty, které stanoví: konkrétní cíle veřejných zájmů pro dané oblasti povodí podle „zadání“ Plánu hlavních povodí, zjištěného stavu vod, potřeb užívání vod, omezení pro nakládání s vodami a limity pro využití území v konkrétních povodích, stanoví programy opatření k dosažení specifikovaných cílů. První etapu plánování v oblasti vod zakončilo na začátku roku 2010 MŽP, které z přijatých plánů oblastí povodí sestavilo plány národních částí mezinárodních oblastí povodí Labe, Odry a Dunaje. Zároveň začalo období realizace programů opatření přijatých plány oblastí povodí na sklonku roku 2009. Aktualizované plány povodí pro druhé plánovací období (2016–2021) musí být schváleny do 22. 12. 2015. Současné plány oblastí povodí budou transformovány na plány dílčích povodí. Z původních plánů oblastí povodí budou jako samostatné pořízeny plán dílčího povodí Lužické Nisy (původně začleněný do oblasti povodí Labe) a plán povodí ostatních přítoků Dunaje (původně začleněný do oblastí povodí Berounky a Horní Vltavy). Podkladem pro tyto tři národní plány částí mezinárodních oblastí povodí budou plány deseti dílčích povodí, které nahradí stávajících osm oblastí povodí. Další významnou součástí plánování v oblasti vod je od roku 2010 implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Tato tzv. „Povodňová směrnice“ zavádí postupy a formy vyhodnocování povodňového nebezpečí a povodňových rizik pro vybraná území a zpracování plánů pro zvládání povodňových rizik v šestiletém cyklu shodném s plánovacím cyklem plánů povodí s tím, že jejich příprava a aktualizace bude řešena ve vzájemné součinnosti.

Prevence škodlivých účinků vod – povodní a sucha Od r. 1997 postihují území České republiky povodně, z nichž většina měla katastrofické následky – škody na majetku veřejných i privátních subjektů a dokonce ztráty lidských životů, jejichž počet přesáhl 100 obětí. Zásadním koncepčním krokem bylo zpracování Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky (schválena usnesením vlády ČR z 19. dubna 2000 č. 382), která byla aktualizována v rámci

7

Plánu hlavních povodí České republiky (schváleného usnesením vlády ČR ze dne 23. května 2007 č. 562). V roce 2000 bylo rovněž přijato několik zásadních zákonů, které řeší záchranné práce a jejich koordinaci (zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení). Rovněž zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zavedl rozhodující prvky k posílení prevence před povodněmi (povinné povodňové komise, povodňové plány, vymezování záplavových území atd.). Iniciativou MZe byl zaveden do praxe Informační systém VODA České republiky, který je zcela otevřený pro veřejnost nejenom v ČR, ale i v okolních státech. Údaje o vodních stavech a manipulacích na vodních nádržích jsou uvedeny na adresách: http://voda.gov.cz/portal/cz/. K aktualizaci této obecně platné strategie přináší soubor úkolů Koncepce řešení problematiky ochrany před povodněmi v České republice s využitím technických a přírodě blízkých opatření (schválená usnesením vlády České republiky z 10. 11. 2010 č. 799), která posiluje kombinaci přírodě blízkých opatření a technických prvků prevence povodní.

Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území České republiky je strategickým dokumentem státní politiky v oboru vodovodů a kanalizací překračující opatření resortních politik ústředních vodoprávních úřadů při sdílení kompetencí. Představuje dlouhodobou koncepci rozvoje oboru vodovodů a kanalizací s výhledem do roku 2015. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů České republiky jsou základním prvkem plánování v oboru vodovodů a kanalizací. Obsahují koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely na úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod v daném územním celku.

Rybářství a rybníkářství Na území České republiky se nachází více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží s retenční kapacitou 420 mil. m3, jejichž celková plocha představuje 52 000 ha, z toho je v Čechách a na Moravě využito k chovu ryb 41 tis. ha rybníků. Produkce tržních ryb se dlouhodobě pohybuje okolo 20,5 tis. tun. V rybnících je dosahováno ročního přírůstku v průměru kolem 490 kg ryb/ha Druhové zastoupení tržních ryb je dlouhodobě poměrně stabilní. Hlavní chovanou rybou v produkčním rybářství je kapr obecný – tvoří plných 89 %, jako doplňkové druhy jsou chovány býložravé ryby (tolstolobik bílý a pestrý, amur bílý), lososovité ryby (zejména pstruh duhový a siven americký), lín obecný a dravé ryby (štika obecná, candát obecný a sumec velký). Rybářství v České republice je možno rozčlenit na produkční rybářství a hospodaření v rybářských revírech. Hospodaření v rybářských revírech spočívá v obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev v lokalitách, kde je rekreační rybolov prováděn lovem na udici. V České republice je vyhlášeno více než 2 000 rybářských revírů o výměře 42 tisíc ha. Rekreačním rybolovem se zabývá 340 tisíc registrovaných členů všech rybářských svazů.

8

Legislativně je rybářství upraveno zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Programy a opatření ke snižování znečištění povrchových vod Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými látkami a zvlášť nebezpečnými látkami Dne 22. března 2010 byl usnesením Vlády České republiky č. 226 přijat Program na snížení znečištění povrchových vod nebezpečnými a zvlášť nebezpečnými látkami na období 2010–2013. Požadavek, na jehož základě byl tento program zpracován, vyplývá ze směrnice 2006/11/ES a do české legislativy byl transponován § 38 odst. 5 vodního zákona. Nový schválený program je platný pro celé území ČR pro období 2010–2013.

Akční program podle směrnice Rady 91/676/EHS Transpozice Nitrátové směrnice byla provedena do ustanovení § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, kde je uloženo vládě nařízením stanovit zranitelné oblasti a v těchto oblastech upravit používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. Od 1. 8. 2012 je v platnosti 3. akční program, který byl stanoven nařízením vlády č. 262/2012 Sb. Nařízení vlády č. 262/2012 Sb. bylo novelizováno nařízením vlády č. 117/2014 Sb.

9

Významné směrnice EU týkající se ochrany vod Problematika vody a vodního hospodářství je v rámci práva EU náplní tzv. oblasti VODA, která je součástí kapitoly životního prostředí EU. Vzhledem k děleným kompetencím ve vodním hospodářství v ČR je gestorem aproximace za oblast VODA Ministerstvo životního prostředí a spolugestory jsou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo zdravotnictví. Ochrana vod je komplexní činností spočívající v ochraně množství a jakosti povrchových i podzemních vod, a to v souladu s požadavky českého práva i práva EU. Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES (tzv. “Rámcová směrnice“). Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Některá jeho paragrafová ustanovení jsou upřesněna či rozvedena podzákonnými předpisy (nařízení vlády, vyhlášky). Všechny významné směrnice, které tvoří základ pro naplnění „acquis communitaire", byly plně promítnuty (transponovány) do české legislativy. Jejich seznam je možno nalézt v kapitole Významné směrnice EU v oblasti ochrany vod.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/EHS ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod ve Společenství, který: zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů s ohledem na jejich potřebu vody, suchozemských ekosystémů a mokřadů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech, podpoří udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně dosažitelných vodních zdrojů, usiluje o zvýšenou ochranu a zlepšení vodního prostředí, mimo jiné též prostřednictvím specifických opatření pro cílené snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, zajistí cílené snižování znečišťování podzemních vod a zabrání jejich dalšímu znečišťování, a přispěje ke zmírnění účinků povodní a období sucha, a tím také k: zajištění dostatečných zásob povrchových vod a podzemních vod dobré jakosti potřebných pro udržitelné, vyvážené a vyrovnané užívání vod, významnému snížení znečišťování podzemních vod. Cílem je dosažení "dobrého stavu", který je charakterizován jen jako mírně odlišný od stavu vod bez ovlivnění lidskou činností, všech vod a na vodu vázaných biotopu v termínu do roku 2015. Hlavním nástrojem k dosažení uvedených cílů jsou Plány povodí a v nich obsažené programy opatření. Upozornění: Směrnice je již implementována do zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. 10

Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů (Nitrátová směrnice) Hlavním cílem směrnice je snížit znečištění vod způsobené dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému to znečišťování. Plnění nitrátové směrnice je povinné ve zranitelných oblastech, které jsou vymezeny v hranicích katastrálních území. Zranitelné oblasti jsou oblasti, kde se vyskytují vody znečištěné dusičnany ze zemědělských zdrojů. Zemědělské hospodaření ve zranitelných oblastech dále upravuje akční program nitrátové směrnice. Dodržování podmínek této směrnice se od 1. ledna 2009 promítá také do Kontrol podmíněnosti (Cross-compliance), konkrétně do SMR 4 "Ochrana vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů". V České republice je Směrnice Rady 91/676/EHS implementována do následujících národních předpisů: zákon o vodách č. 254/2001 Sb., a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů, nařízení vlády č. 262/2012 Sb.., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, zákon o hnojivech č. 156/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Hlavními nástroji nitrátové směrnice (NS) jsou: akční program (opatření vyžadovaná od podniků hospodařících ve zranitelných oblastech), zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.

Akční program Akční program představuje systém povinných opatření ve zranitelných oblastech, která mají za cíl redukovat riziko vyplavování dusíku do povrchových a podzemních vod. Akční program pro zranitelné oblasti se vztahuje na fyzické nebo právnické osoby, jež provozují zemědělskou výrobu ve zranitelných oblastech a jsou zapsány do evidence podle zákona o zemědělství. Akční program byl vyhlášen v nařízení vlády č. 103/2003 Sb., vždy na čtyřleté období. Nyní je v platnosti III akční program, který je stanoven nařízením vlády č. 260/2012 Sb a novelizován nařízením č. 117/2014 Sb.. Doporučení: Samotného lesního hospodářství se NS může týkat jen okrajově, neboť jen stěží lze dosáhnout vlivem obhospodařování lesů prahu ohrožení znečištění vody 50 mg/l, při kterém je třeba činit opatření k omezení přístupu dusičnanů do vod. Lesní podniky, které provozují zároveň zemědělskou činnost nebo nějaký druh přidružené zemědělské výroby na zemědělské půdě, by měli zásady vycházející z NS znát. Závěrem předkládáme několik případů, které nejčastěji u lesních podniků přicházejí v úvahu. Může se jednat o: pěstování zemědělských plodin na zemědělské půdě (pro vlastní potřebu), 11

hospodaření na trvalých travních porostech (např.: v bažantnicích, oborách aj.), provozování lesní školky na zemědělské půdě ap. Novela nařízení vlády č. 260/2012 Sb. je přílohou této metodiky.

Zásady správné zemědělské praxe Zásady správné zemědělské praxe (ZSZP), které jsou jedním z požadavků nitrátové směrnice, představují souhrn požadavků jak hospodařit, aby nedocházelo k nadměrnému znečišťování vod dusičnany. Jsou definovány v příloze č. 2 nařízení vlády č. 242/2004 Sb. o provádění agroenvironmentálních opatření. ZSZP jsou praktickou pomůckou, která by měla pomoci zemědělcům k tomu, aby se vyvarovali postupů vedoucích ke znečištění povrchových a podzemních vod, a zároveň řádně pečovali o statková hnojiva a hospodárně nakládali s minerálními hnojivy obsahujícími dusík. ZSZP současně zohledňují i existující příslušné legislativní předpisy a uvádějí další principy správných zemědělských postupů, které minimalizují znečišťování vod. Plnění předložených zásad správné zemědělské praxe je v souladu s požadavky nitrátové směrnice založeno na principu dobrovolnosti. Ve zranitelných oblastech jsou však příslušná opatření stanovená v Zásadách součástí Akčního programu, jehož plnění je pro zemědělské podnikatele povinné. Upozornění: Uvedená opatření se týkají výhradně hospodaření na zemědělské půdě (orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady, louky a pastviny). Zásady správné zemědělské praxe jsou přílohou této metodiky.

Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech Část z požadavků NS, požadavek na rovnoměrné hnojení a zákaz hnojení na sněhem pokrytou, zamrzlou, zaplavenou či přemokřenou půdu je uplatněna v zákoně č. 156/1998 Sb. o hnojivech (§ 9). Hnojiva a pomocné látky nesmějí být používány na zemědělské půdě a lesních pozemcích, pokud: jejich vlastnosti neumožňují rovnoměrné pokrytí pozemku, způsob jejich použití nevede k rovnoměrnému pokrytí pozemku; to neplatí v případě diferencovaného hnojení na základě údajů o vlastnostech půdy nebo stavu porostu a v případě hnojení ve zranitelných oblastech, jejich použití může vést k poškození fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností zemědělské půdy, lesního pozemku nebo pozemků sousedících s tímto pozemkem, popřípadě i jeho širšího okolí, půda, na kterou mají být použity, je: zaplavená, přesycená vodou, pokrytá vrstvou sněhu vyšší než 5 cm, nebo promrzlá tak, že povrch půdy do hloubky 5 cm přes den nerozmrzá. 12

Upozornění: Samotného lesního hospodářství se zákon o hnojivech může týkat jen okrajově, neboť je předurčen pro zemědělské půdy. Důležitým oborem v lesním hospodářství, kde dochází k významnějšímu použití hnojiv, je lesní školkařství. Zde existuje také jednoznačný přesah do oblasti zemědělských půd. Dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství ve znění pozdějších předpisů (č. 4/2006 Sb.) je školka druhem zemědělské kultury. Je to zemědělsky obhospodařovaná půda, na které se pěstují školkařské výpěstky ovocných a okrasných druhů, révy vinné včetně podnožového rozmnožovacího materiálu, sadba chmele a lesních dřevin, s výjimkou školek lesních dřevin založených v lese pro vlastní potřebu k obnově lesa. Používání hnojiv ve zranitelných oblastech vymezuje nařízení vlády č. 260/2012 Sb., které je přílohou metodiky.

13

GAEC – Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí. Hospodaření v souladu se standardy GAEC je jednou z podmínek poskytnutí plné výše přímých plateb, některých podpor z osy II Programu rozvoje venkova a některých podpor společné organizace trhu s vínem. Plnění standardů GAEC se tak týká všech žadatelů o přímé platby a uvedené podpory. Standardy GAEC jsou definovány nařízením vlády č. 479/2009 a vstoupily v platnost 1. 1. 2010. Standardy jsou rozděleny do 5 tematických okruhů: Eroze půdy, GAEC 1 – agrotechnika při sklonu nad 7° (strniště nebo zornění do 30. 11.), GAEC 2 – agrotechnika na silně erozně ohrožených půdách označených v evidenci půdy (zákaz pěstování širokořádkových plodin – kukuřice apod.) Organické složky půdy, GAEC 3 – opatření vedoucí k zachování úrovně organických složek půdy (na min. 20 % orné půdy se aplikují hnojiva nebo plodiny zeleného hnojení), GAEC 4 – zákaz pálení bylinných zbytků, Struktura půdy, GAEC 5 – zákaz provádění agrotechnických zásahů v době, kdy je půda zaplavená nebo přesycená vodou, Minimální úroveň péče, GAEC 6 – zákaz rušení krajinných prvků a rybníků, GAEC 7 – ničení invazních rostlin (netýkavka žláznatá + bolševník velkolepý), GAEC 8 – zákaz přeměny pastvin na ornou půdu, GAEC 9 – zajištění péče o travní porosty (po 31. 10. výška menší jak 30 cm) Ochrana vody a hospodaření s ní, GAEC 10 – uživatel závlahové soustavy musí mít povolení k nakládání s vodami, GAEC 11 – zachování 3 m ochranných pásů kolem útvarů povrchových vod bez hnojení. Standard GAEC 11 je uplatňován od 1. 1. 2012. Doporučení: Lesní podniky, které provozuji nějaký druh přidružené zemědělské výroby na zemědělské půdě a jejichž pozemky jsou v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS), by měli podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu znát a dodržovat. Dodržení podmínek GAEC je také nezbytným předpokladem k získání podpory na zalesňování zemědělských půd. Závěrem předkládáme několik příkladů, které nejčastěji u lesních podniků přicházejí v úvahu. Nejčastěji se může jednat o: 14

pěstování zemědělských plodin (pro vlastní potřebu), hospodaření na trvalých travních porostech (např.: v bažantnicích, oborách aj.), provozování lesní školky na zemědělské půdě. Informační listy standardů GAEC jsou přílohou této metodiky, nebo je možné je najít na adrese zde. Informační listy lze je rovněž stáhnout na stránkách MZe. Informační listy jsou Vám k dispozici také na místně příslušných Agenturách pro zemědělství a venkov. Maximum informací souvisejících s problematikou eroze půdy a hospodaření na erozně ohrožených půdách v souladu se zmíněným standardem GAEC 2 je možno najít v Příručce ochrany proti vodní erozi, kterou vydalo MZe v roce 2011. Příručka ochrany proti vodní erozi je přílohou této metodiky. Upozornění: Od 1. ledna 2013 je v účinnosti novela nařízení vlády č. 262/2012 Sb. (nitrátová směrnice), a to nařízením vlády č. 448/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 479/2009 Sb., o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor, ve znění pozdějších předpisů, a některá související nařízení vlády. Jedná se o úpravu podmínek protierozních opatření v rámci GAEC 2, převzatých i do nitrátové směrnice.

15

Domácí právní předpisy o ochraně vod Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Vodní právo, představované vodním zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení se pravidel pro hospodaření v lesích dotýká jen nepřímo, v ustanoveních upravujících nakládání s porosty v okolí útvarů povrchových a podzemních vod a ustanoveních, upravující právní režim ochranných pásem vodních zdrojů. V metodice jsou uvedena i některá důležitá ustanovení vodního zákona a souvisejících prováděcích předpisů, která se přímo dotýkají vlastníka pozemků, s přihlédnutím k nakládání s lesy a ovlivňování jejich samovolných hydrických a řízených vodohospodářských funkcí. Účelem vodního zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou a k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha.

Vodní právo, povinnosti a obecné nakládání s povrchovými vodami Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání. Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami k výrobním účelům, je povinen provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie. Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. Povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu rovněž není třeba k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod. Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. K nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (nejde-li o obecné nakládání) je nutné povolení. K provádění vybraných činností, které mohou ovlivnit vodní poměry, je nutné povolení.

16

Povolení k některým činnostem Ve vztahu k lesnímu hospodářství je potřeba povolení mimo jiné k následujícím činnostem: k vysazování stromů nebo keřů (např. plantáž rychle rostoucích dřevin) v záplavových územích (nevyžaduje se u vlastníka lesa z důvodů obnovy porostů a při činnostech uložených zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích), k těžbě říčního materiálu (písek, štěrk, bahno s výjimkou bahna k léčivým účelům, valouny apod.) z pozemků, na nichž leží koryto vodního toku, ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích a v ochranných pásmech vodních zdrojů, atd.

Ochrana vodních poměrů Vlastníci pozemků jsou povinni, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny.

Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Jedná se o území s hojnými atmosférickými srážkami a členitým terénem, některá též s erozně zvláště ohroženými půdami, a tedy významná z hlediska ochrany vodních poměrů kulturní krajiny i přiměřené ochrany před povodněmi. Obhospodařování lesa může v těchto územích vážně porušit zákonem všeobecně stanovené povinnosti vlastníků pozemků určených pro funkce lesa. CHOPAV byly vyhlášeny nařízením vlády: 85/1981 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská křída, Polická pánev, Třeboňská pánev, a Kvartér řeky Moravy, 10/1979 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Brdy, Jablunkovsko, Krušné hory, Novohradské hory, Vsetínské vrchy a Žamberk-Králíky, 40/1978 Sb., Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy. V CHOPAV se v rozsahu stanoveném nařízením vlády mimo jiné zakazuje: zmenšovat rozsah lesních pozemků v jednotlivých případech o více než 25 ha, odvodňovat lesní pozemky ve výměře přesahující 250 ha souvislé plochy, odvodňovat zemědělské pozemky ve výměře přesahující 50 ha souvislé plochy, atd. MŽP může po předchozím souhlasu vlády povolit výjimku z uvedených zákazů. Pokud zákazem podle písm. a) až c) vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu. Doporučení: Hranice vyhlášených CHOPAV jsou zřejmé z oblastních plánů rozvoje lesů, viz Mapserver OPRL (http://geoportal.uhul.cz/OprlMap/).

17

Upozornění: Výskyt podzemních vod v neobvyklém množství je povinen vlastník pozemku ohlásit příslušnému vodoprávnímu úřadu.

Území chráněná pro akumulaci povrchových vod Ministerstva zemědělství a životního prostředí pořídila Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod, který obsahuje základní zásady využití těchto území. Generel je podkladem pro návrh politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace. Obr. č. 3: Lokality LAPV

Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod stanoví soubor lokalit vhodných pro rozvoj vodních zdrojů; plochy těchto lokalit jsou morfologicky, geologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod a mohou sloužit jako jedno z adaptačních opatření pro případné řešení dopadů klimatické změny v dlouhodobém horizontu, především pro zajištění zdrojů pitné vody a snížení nepříznivých účinků povodní. Generel území chráněných pro akumulaci povrchových vod je přílohou této metodiky.

Ochranná pásma vodních zdrojů Ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZ) slouží k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou. OPVZ jsou stanoveny vodoprávním úřadem. OPVZ se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního 18

zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. V ochranném pásmu I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatřeních obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma. V rozhodnutí o zřízení nebo změně OPVZ vodoprávní úřad po projednání s navrhovateli a dotčenými orgány státní správy stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření je třeba v ochranném pásmu provést, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud. Za omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů se považují pouze ta omezení, která vznikla z rozhodnutí vodoprávních úřadů o stanovení nebo změně ochranných pásem. Upozornění: Vodní zákon neuvádí žádné konkrétní ustanovení vzhledem ke způsobu nebo ovlivnění hospodaření v lesích na plochách ochranných pásem vodních zdrojů. Pokud je stanoveno nějaké omezení lesního hospodaření v OPVZ, mělo by být vždy uvedeno v opatření obecné povahy (rozhodnutí) o stanovení OPVZ. Zde by mělo být stanoven, které činnosti poškozující nebo ohrožují vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze provádět, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. Doporučení: Vodohospodářsky důležité lesy v I. a II. stupni OPVZ zaujímají v ČR asi 10 % celkové plochy lesní půdy. Vymezení OPVZ je zřejmé z OPRL, viz Mapserver OPRL (http://geoportal.uhul.cz/OprlMap/). Ochranné pásmo I. stupně Ochranné pásmo I. stupně je souvislé území: u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí, u ostatních nádrží s vodárenským využitím s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení, u vodních toků: s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru, bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru, 19

u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení, v ostatních případech individuálně. Vodoprávní úřad může stanovit v odůvodněných případech ochranné pásmo I. stupně v rozsahu menším, než je uveden v písm. a) až d). Do ochranného pásma I. stupně je zakázán vstup a vjezd; to neplatí pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, a u vodárenských nádrží pro osoby, které tato vodní díla vlastní. Vodoprávní úřad může stanovit i další výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu. Upozornění: Ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, [§ 8 odst. 1 písm. a)], jsou lesy v OPVZ I. stupně zařazeny do lesů zvláštního určení, pro které se stanovují samostatné Rámcové směrnice hospodaření. Tzn., že lesy jsou do LZU zařazeny automaticky a nemusí (ale mohou) být uvedeny v rozhodnutí o kategorizaci lesů. Ochranné pásmo II. stupně Ochranné pásmo II. stupně se stanoví vně ochranného pásma I. stupně. Ochranné pásmo zřídí, změní, případně zruší vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Podmínky pro omezení hospodaření by měly být uvedeny v rozhodnutí o stanovení ochranného pásma.

Citlivé oblasti Citlivé oblasti jsou vodní útvary povrchových vod: v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo u nichž je z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Podle nařízení č. 61/2003 Sb. se všechny povrchové vody na území České republiky vymezují jako citlivé oblasti.

Zranitelné oblasti Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují: povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Vymezení zranitelných oblastí je vyhlášeno nařízením vlády č. 262/2012 Sb., s účinností od 1. 8. 2012. Nařízení vlády č. 262/2012 Sb. je součástí přílohy metodiky.

20

Obr. č. 4: Zranitelné oblasti v ČR

Ochrana jakosti vod Kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k jejich vypouštění. Kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování tak, aby nebyla ohrožena jakost povrchových nebo podzemních vod. Přímé vypouštění odpadních vod do podzemních vod je zakázáno. Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami, nebezpečnými látkami nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací, které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení. Zároveň má povinnost vypracovat havarijní plán. Mytí motorových vozidel a provozních mechanismů ve vodních tocích nebo na místech, kde by mohlo dojít k ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod, je zakázáno.

Havárie Za havárii se vždy považují případy závažného zhoršení nebo mimořádného ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, popřípadě radioaktivními zářiči a radioaktivními odpady, nebo dojde-li ke zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod v chráněných oblastech přirozené akumulace vod nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů. 21

Ten, kdo způsobil havárii je povinen činit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie. Přitom se řídí havarijním plánem, popřípadě pokyny vodoprávního úřadu a České inspekce životního prostředí. Kdo způsobí nebo zjistí havárii, je povinen ji neprodleně hlásit Hasičskému záchrannému sboru České republiky nebo Policii České republiky, případně správci povodí.

Správci vodních toků Správu významných vodních toků zajišťují právnické osoby („správci povodí“). Na drobných vodních tocích jsou oprávněny vykonávat správu obce, fyzické osoby nebo právnické osoby. O určení správce drobného vodního toku rozhodne MZe na základě žádosti. Správci vodních toků jsou mimo jiné oprávněni: vstupovat v nezbytném rozsahu na cizí pozemky a stavby, z důvodu péče o koryta vodního toku a v součinnosti s vlastníky pozemků odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře, dávat pokyny pro manipulaci s vodními díly jejich uživatelům v rámci manipulačního řádu. Správci vodních toků mohou při výkonu správy vodního toku, pokud je to nezbytně nutné a po předchozím projednání s vlastníky pozemků, užívat pozemky sousedící s korytem vodního toku. Vodoprávní úřad může pro nezbytně nutné potřeby a na nezbytně nutnou dobu stanovit k užívání i větší šířku pozemků při vodním toku. Způsobí-li správce vodního toku při výkonu svých práv a povinností škodu, je povinen ji nahradit.

Povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, jsou povinni: strpět na svém pozemku břehové porosty, jakož i obecné nakládání s vodami ve vodním toku, udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění neškodného odtoku vody, odstraňovat překážky a cizorodé předměty ve vodním toku ap., strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku, vybudovaná před účinností tohoto zákona, ohlašovat správci vodního toku zjevné závady v korytě vodního toku, strpět na svém pozemku bez náhrady umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod a ekologických funkcí vodního toku, například plavebních znaků apod., strpět po nich průchod osob podél vodních toků, výjimku z této povinnosti může povolit vodoprávní úřad po projednání s příslušným správcem vodního toku.

Povinnosti vlastníků pozemků sousedících s koryty vodních toků Vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni: umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění, strpět na svém pozemku bez náhrady umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod a ekologických funkcí vodního toku, apod., strpět, po předchozím projednání s nimi, po nich průchod osob, to neplatí na pozemcích v současně zastavěném území obce a na oplocených pozemcích. 22

Vodoprávní úřad může vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku. Pokud výkonem těchto oprávnění vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu.

Stavby k vodohospodářským melioracím pozemků Za stavby k vodohospodářským melioracím pozemků se považují stavby k závlaze a odvodnění pozemků a k ochraně pozemků před erozní činností vody. Vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků Vyhláška MZe č. 225/2002 Sb. o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně definuje ve vztahu k lesnímu hospodářství zejména: vymezení staveb, které mohou být využity v lesním hospodářství. Jedná se např. o tyto stavby: stavby k odvodnění pozemků (hlavní a podrobné odvodňovací zařízení), stavby k ochraně pozemku před erozní činností vody, protierozní příkopy a průlehy, přehrážky, suché nádrže, výtopy atd. způsob a rozsah péče o stavby k vodohospodářským melioracím pozemků: údržby staveb k odvodnění pozemků, údržba staveb k ochraně pozemků před erozní činností vody. Úplné znění vyhlášky MZe č. 225/2002 Sb. je přílohou této metodiky.

Ochrana před povodněmi Ochrana před povodněmi představuje opatření k předcházení a zamezení škod při povodních. K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, případně vjezd na své pozemky, popřípadě stavby těm, kteří řídí, koordinují a provádějí zabezpečovací a záchranné práce, přispět na příkaz povodňových orgánů osobní a věcnou pomocí k ochraně životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy povodňových orgánů. Pokud při této činnosti vznikla vlastníkovi pozemku nebo stavby škoda, má nárok na její náhradu.

Státní správa Státní správu podle vodního zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí. Kontrolu nad jakostí povrchových vod určených ke koupání (§ 34) provádí krajská hygienická stanice. Vodoprávními úřady podle § 104 vodního zákona jsou: obecní úřady, újezdní úřady na území vojenských újezdů, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, ministerstva jako ústřední vodoprávní úřad.

23

Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech (“lázeňský zákon”). Tento zákon stanoví podmínky pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod určených zejména k dietetickým účelům, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst. Ve vztahu k vlastníkům lesa a ochraně vod se jedná zejména o následující ustanovení.

Ochrana zdrojů K ochraně zdroje před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, jeho zdravotní nezávadnost jakož i zásoby a vydatnost zdroje, stanoví ochranná pásma (zpravidla ve dvou stupních) Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. Pro schválený zdroj přírodních léčivých vod a pro zdroj přírodních minerálních vod stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškami vymezení hranic ochranných pásem I. a II. stupně a omezuje nebo zakazuje rozsah činností v nich.

Ochranné pásmo I. stupně Ochranné pásmo I. stupně se stanoví pro území zahrnující zpravidla okolí výstupu zdroje a to u přírodního léčivého zdroje minerální vody a plynu a u zdroje přírodní minerální vody pro území vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje. U přírodního léčivého zdroje peloidu se ochranné pásmo stanoví zpravidla pro území vymezené hranicemi ložiska peloidu. Ve vymezeném ochranném pásmu jsou zakázány všechny činnosti s výjimkou těch, které jsou nutné v zájmu ochrany a využívání zdroje. Z území ochranného pásma se odstraní všechny zdroje možného znečištění zdroje a provedou se další potřebné úpravy území. V ochranném pásmu stanoveném pro území větší než vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje.

Ochranné pásmo II. stupně Ochranné pásmo II. stupně se stanoví k ochraně zřídelní struktury zdroje, popřípadě infiltračního území zřídelní struktury zdroje nebo jeho části nebo infiltračního území zdroje nebo jeho části. Ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje peloidu se stanoví zejména k ochraně hydraulických poměrů zdroje. V ochranném pásmu II. stupně je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Upozornění: K ochraně zdrojů přírodních léčivých a přírodních minerálních vod ve vztahu k vodohospodářským funkcím lesů je významné stanovení ochranných pásem, kde se lesy zařazují do kategorie LZU [§ 8, 24

odst. 1, písmeno b), zákona o lesích]. V lesích zvláštního určení jsou stanoveny zásady hospodaření takovým způsobem, aby nebyl nepříznivě ovlivněn přirozený režim podzemních vod. Základní zásady hospodaření jsou definovány v Rámcových směrnicích hospodaření v dílech OPRL a LHP/O. Doporučení: Vymezení ochranných pásem přírodních léčivých a přírodních minerálních vod je zřejmé z OPRL, viz Mapserver OPRL (http://geoportal.uhul.cz/OprlMap/).

Povinnosti vlastníků nemovitostí Vlastníci nemovitostí jsou povinni: umožnit pověřeným osobám vstup na pozemky, do staveb a objektů za účelem získání údajů podle tohoto zákona, strpět na svých nemovitostech umísťování značek vyznačujících hranice ochranných pásem, lázeňského místa a vnitřního území lázeňského místa.

Náhrada újmy Vlastníkům nemovitostí a osobám, kterým vznikne újma v důsledku omezení dosavadního užívání nemovitostí, náleží finanční náhrada této újmy, kterou je povinen uhradit uživatel zdroje.

Výkon státní správy Ministerstvo zdravotnictví je ústředním úřadem státní správy pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj zdrojů, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst a pro výkon dozoru. V ochranném pásmu zdroje a na území lázeňského místa, pokud dále není stanoveno jinak, nelze podle zvláštních právních předpisů bez závazného stanoviska ministerstva schválit LHP a předat LHO.

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”). Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Ve vztahu k hydrické funkci lesů na pozemcích PUPFL lesní zákon usiluje především o dosažení takového stavu, kdy budou pozemky PUPFL chráněny před vodní erozí a jejich schopnost plnit hydrickou funkci nebude narušována nebo snižována. K tomu směřuje soubor základních povinností, mezi něž patří povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, povinnost hospodaření v lese takovým způsobem, aby funkce lesa byly zachovány a byly plněny rovnoměrně a trvale.

Kategorizace lesů Lesy ochranné Existence hydrické funkce lesů a zvláštní zájem na jejím plnění je důvodem, proč lesní zákon předpokládá, že lesy se zvýšenou funkcí protierozní budou zařazovány do kategorie lesů ochranných. 25

Upozornění: Vlastníci lesů ochranných jsou povinni v nich hospodařit tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce. Lesy zvláštního určení Lesní zákon respektuje vodohospodářské zájmy možností začlenit lesy vodohospodářsky důležité mezi lesy kategorie zvláštního určení. Lesy zvláštního určení, které jsou vodohospodářsky důležité, se nacházejí podle § 8, odstavce 1: v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně (dle vodního zákona č. 254/2001 Sb., § 30 “v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně”), v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod (dle lázeňského zákona č. 164/2001 Sb., § 22, § 23 “v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a přírodních minerálních vod”). Upozornění: Výše uvedené lesy jsou od účinnosti lesního zákona lesy zvláštního určení, aniž by o tom musel orgán státní správy rozhodnout (jsou tzv. stanoveny ze zákona). Jedná se vždy o veřejný zájem. V těchto lesích se musí hospodařit jinak než v lesích hospodářských, tedy tak, aby byl dosažen nebo zachován účel, pro který byly lesy zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení. Základní zásady hospodaření jsou definovány v Rámcových směrnicích hospodaření v dílech OPRL a LHP/O. Do kategorie lesů zvláštního určení lze dále zařadit podle§ 8, odstavce 2: lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou. Upozornění: O zařazení lesů do kategorie LZU rozhoduje Krajský úřad (mimo § 8 odst. 1), a to na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Jde o rozhodnutí ve správním řízení. Vlastníci LZU jsou povinni strpět omezení při hospodaření v nich. Vlastníci lesů ochranných a LZU jsou povinni zajistit opatření uložená orgánem státní správy lesů ke splnění účelu sledovaného jejich vyhlášením. Za provedená opatření přísluší vlastníku lesa náhrada zvýšených nákladů. Informace o lesích zvláštního určení lze získat na Krajských úřadech. V OPVZ stanovuje vodoprávní úřad v rozhodnutí podmínky pro hospodaření v lesích.

Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa Při využití pozemků určených k plnění funkcí lesa k jiným účelům, nesmí být zejména narušována síť lesních cest, meliorací a hrazení bystřin v lesích a jiná zařízení sloužící lesnímu hospodářství. V případě nezbytného omezení jejich funkcí musí být uvedena do původního stavu, a není-li to možné, musí být zajištěno odpovídající náhradní řešení.

Zákaz některých činností v lesích V lesích je zakázáno mj. narušovat vodní režim (zákaz se nevztahuje na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese). Účelem výše uvedeného zákazu je v této souvislosti zakázat činnosti, které by 26

při obecném užívání lesa mohly vodní režim lesa ohrozit nebo narušit, např. hloubení různých rýh v terénu, působení hlubokých stop motorových vozidel v rozměklém půdním povrchu, přehrazování nebo poškozování koryt potoků v lese atd.

Lesní doprava Přibližování, uskladnění a odvoz dříví musí být prováděny tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků. Přibližovací linky, lesní dopravní síť a ostatní zařízení v lesích nesmí působit zvýšené nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území.

Meliorace a hrazení bystřin v lesích Meliorace a hrazení bystřin v lesích jsou biologická a technická opatření zaměřená na ochranu půdy a péči o vodohospodářské poměry. Provádění meliorací a hrazení bystřin v lesích je povinností vlastníka lesa, pokud orgán státní správy lesů, popř. vodoprávní úřad nerozhodne o tom, že jde o opatření ve veřejném zájmu. Pokud jsou tato opatření prováděna z rozhodnutí orgánu státní správy lesů ve veřejném zájmu, náklady s tím spojené hradí stát. Vlastník lesa je povinen provedení takových opatření strpět. Orgán státní správy lesů může vlastníku lesa uložit provedení potřebných opatření nebo je nechat provést na jeho náklad, pokud potřeba provedení takových opatření vznikla v důsledku činnosti vlastníka lesa; vlastník lesa je povinen provedení takových opatření strpět. Preventivní činnost k předcházení nebezpečí lavin, vzniku svahových sesuvů a strží, povodňových vln a odstraňování následků živelních pohrom hradí stát, popřípadě fyzické a právnické osoby, které mají z těchto opatření prospěch. Tato opatření se provádějí na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů a vlastník, popřípadě uživatel pozemku je povinen jejich provedení strpět. Vlastník, popřípadě nájemce pozemku je povinen strpět, aby se jeho pozemku užilo v nezbytné míře k přípravě, budování a údržbě zařízení meliorací a hrazení bystřin v lesích a podílet se na realizaci nebo úhradě (financování) prací podle míry prospěchu, který má z jejich provedení. Vlastník, popřípadě nájemce pozemku má nárok na náhradu majetkové újmy vzniklé v důsledku omezeného výnosu nebo jiného užitku z dotčeného pozemku. Upozornění: Podnět k vydání rozhodnutí o provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích ve veřejném zájmu podává orgánu státní správy lesů, zpravidla správce drobného vodního toku nebo vlastníci pozemků. Rozhodnutím určí orgán státní správy lesů investora opatření a rozsah činnosti nebo opatření, která mají být provedena, ve veřejném zájmu. V případě, že jiná osoba má na opatřeních prospěch, stanoví orgán státní správy její podíl na úhradě (úplných vlastních) nákladů. Na opatření, o nichž orgán státní správy lesů rozhodl, že jsou opatřeními ve veřejném zájmu, je možné žádat dotace z fondů ČR i z prostředků EU.

Technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa K omezení negativního vlivu lesní dopravní sítě slouží vyhláška MZe č. 433/2011 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa. Podle vyhlášky se postupuje při navrhování, 27

umisťování povolování, kolaudaci pro stavby lesních cest, stavby lesních meliorací, stavby hrazení bystřin a strží, stavby odvodnění lesní půdy a malé vodní nádrže v lesích. Úplné znění vyhlášky MZe č. 433/2001 Sb. je přílohou této metodiky.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Zákon o ochraně přírody a krajiny nestanovuje žádné konkrétní předpisy vzhledem k ochraně vod ani k vodohospodářským funkcím lesů. Ve vztahu k vlastníkům lesa a ochraně vod se definuje následující ustanovení.

Ovlivňování vodního hospodářství v krajině Ochrana přírody a krajiny ve vztahu k ochraně vod se podle § 2 odst. 2 písm. i zajišťuje zejména ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů. Upozornění: V rozhodnutí o vyhlášení kategorií zvláště chráněných území (ZCHÚ) jsou stanoveny bližší ochranné podmínky vztahující se také k ovlivňování vodního hospodaření, ale také lesního hospodářství.

Základní povinnosti při obecné ochraně přírody Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Ze zákona vyplývá, že mezi významné krajinné prvky patří lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy (nemusí se registrovat). Specifický právní režime je v § 8, odst. 2 stanoven pro kácení a odstraňování dřevin rostoucích mimo les tvořících břehové porosty – ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů a při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy. Kácení těchto dřevin musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody. Ten jej může pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin.

28

Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody z hlediska zákona je také nezbytné k: schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov, k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5 ha, k výstavbě lesních cest a lesních melioračních systémů. Upozornění: Závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a protokolárnímu předání lesních hospodářských osnov se vydává na žádost příslušného orgánu státní správy lesů. K pěstebním a těžebním zásahům v lesích prováděným v souladu s lesním hospodářským plánem nebo protokolárně převzatou lesní hospodářskou osnovou a při nahodilé těžbě se závazné stanovisko orgánu ochrany přírody nevyžaduje.

Obecná ochrana rostlin a živočichů Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li tak povinná osoba sama.

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných území Na celém území národních parků, na území 1. a 2. zóny chráněných krajinných oblastí a na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno měnit stávající vodní režim pozemků. Ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků a změnám kultury pozemku v ochranném pásmu zvláště chráněných území je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích Na území národních parků a chráněných krajinných oblastí nelze bez souhlasu orgánu ochrany přírody vydat rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby, povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona. V bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody. Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo. V tomto ochranném pásmu je ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a způsobu hospodaření v lesích nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.

Náhrada za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření Pokud vlastníku lesního pozemku nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá újma, má nárok na její finanční náhradu. Finanční náhradu poskytne z prostředků státního rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody na základě písemného uplatnění nároku vlastníka, jestliže je nárok na finanční náhradu a její výše prokázán doklady a podklady potřebnými pro posouzení nároku. 29

Doporučení: Příslušným orgánem ochrany přírody jsou na území národních parků a jejich ochranných pásem správy národních parků, na území chráněných krajinných oblastí a jejich ochranných pásem správy chráněných krajinných oblastí a na ostatním území Ministerstvo životního prostředí přímo nebo prostřednictvím jím zřízené organizační složky státu. Obvykle to bývají opět správy chráněných krajinných oblastí.

30

Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod Současná legislativa neuvádí konkrétní předpisy, které se vztahují k hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod. Zásady hospodaření na území ochranných pásem jsou záležitostí lokálního posouzení podmínek pro ochranu zdroje a výsledku vodoprávního řízení. V roce 1982 byla vydána jako podzákonná, obecně závazná Instrukce MLVH ČSR č. 13/1982 (Věstník MLVH ČSR, částka 14 z 15. července 1982, 3–6). Instrukce však nebyla převzata do nové právní éry po roce 1989. Lze ji využít jako pramen informací o účelných hospodářských opatřeních ve vodohospodářsky důležitých lesích v OPVZ pro osvětovou a poradenskou službu a jako podklad pro rozhodnutí vodoprávního úřadu k zásadám hospodaření v lesích. Je také podkladem k návrhu Rámcových směrnic hospodaření pro hospodářské soubory těchto lesů zvláštního určení v dílech OPRL, LHP a LHO. Instrukce navrhuje zásady hospodaření v lesích v jednotlivých ochranných pásmech vodních zdrojů z hlediska převažující vodohospodářské funkce. Zásady hospodaření jsou členěny dle ochranných pásem vodárenských toků a nádrží a ploch porostů kolem zdrojů podzemních vod. Instrukce MLVH ČSR č. 13/1982 k hospodaření na lesních pozemcích v ochranných pásmech vodních zdrojů je přílohou této metodiky. V roce 2007 vyšly Metodické postupy obhospodařování lesů s vodohospodářskými funkcemi. Byly vydány v rámci edice Lesnický průvodce pracovníky Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti. Popisují způsoby lesnického hospodaření podle jednotlivých funkčních skupin v ochranných pásmech vodních zdrojů. Metodické postupy obhospodařování lesů s vodohospodářskými funkcemi jsou přílohou této metodiky, případně jsou ke stažení zde. V následující části je v kapitolách 6.1 – 6.2 uveden stručný výpis z uvedeného textu.

Zásady hospodaření v územích CHOPAV Lesy v horských CHOPAV zahrnují funkční skupiny lesních porostů s funkcí vodoochrannou, protierozní, infiltrační a desukční. Hospodaření se provádí obdobně jako v případě ochranných pásem zdrojů vody. Dojde-li k destrukci lesních porostů ve funkční skupině desukční, podle zákona je zakázáno odvodnění lesních pozemků. Vzhledem k uvedenému zákazu je v konkrétním odůvodněném případě, při nezdaru v obnově lesa, nutné požádat vodoprávní úřad o výjimku. Nové poznatky výzkumu ukazují, že tak jednoznačný zákaz odvodňovat lesní pozemky nemusí být vždy opodstatněný. Na druhotně zamokřených lokalitách nevhodným zásahem člověka se doporučuje ochranu kvality a kvantity takového vodního zdroje podpořit ochranným obvodovým příkopem proti znečištění cizími vodami a proti zvětšování jeho plošného rozlivu s cílem zmenšit ztráty výparem.

31

Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů. Lesní hospodaření musí být prováděno tak, aby nemohlo dojít k ohrožení vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů I. stupně Lesy, které spadají do funkční skupiny s vodohospodářskou funkcí komplexní, tvoří pruhy lesních porostů kolem břehů vodárenských nádrží a toků. Výjimečnost je podmíněna bezprostřední blízkostí vodního zdroje a bývá zdůrazněna i zákazem vstupu nepovolaným osobám. Vodohospodářská funkce těchto porostů spočívá v ochraně pásma břehů toků a vodních nádrží před erozí i v ochraně vodních toků před znečištěním. Pro zdroje povrchové vody tvoří hygienickou bariéru k zachycování splachů a zadržování těžebního odpadu z okolních porostů, zejména v období hospodářských zásahů. V OP I. stupně vodohospodářský orgán obvykle stanoví základní omezení z hlediska hygienické ochrany vody: nelze používat pesticidy, repelenty a minerální hnojiva (kromě vápence a bazických hornin). Rozhodující význam má obnova lesních porostů. Smyslem hospodářských opatření je: na obhospodařované ploše co nejdříve zajistit funkční lesní porost, vytvořit stabilní porost, který nebude vyžadovat časté hospodářské zásahy. Základní funkčně odpovídající doporučení je nutnost začít s obnovou porostů v bezprostřední blízkosti vodního zdroje a teprve po jejím zajištění postupovat proti svahu. Optimální je výběrný způsob, nejvíce se používají clonné a okrajové formy sečí s maximálním podílem přirozené obnovy. V případě rychlé likvidace porostů v důsledku kalamit se nelze vyhnout použití maloplošných holosečných obnovních prvků při důsledné péči o nenarušený půdní povrch. Těžební odpad by měl být vyklízen mimo hranice pásma. Mechanická příprava půdy neohrožuje, pokud se používá do 50 m od toků a nádrží. Využívá se pouze jamková nebo plošková příprava pro sadbu, ve větší vzdálenosti lze uplatnit i pruhovou přípravu půdy ve směru vrstevnic. Ochrana porostů proti zvěři se zajišťuje oplocenkami, proti buřeni sešlapáváním. Vyžínání lze připustit jen tehdy, kdy je záruka, že se odumřelá biomasa nedostane do vodní nádrže. V OP I. stupně zdrojů vody povrchové je základním hlediskem prevence půdní eroze, vzniku splachů a vpádu koncentrovaného povrchového odtoku do vodního zdroje, jakož zábrana ohrožování zdroje ropnými produkty. Při soustřeďování je vhodné používat lanovky, lanové systémy a koňské potahy, funkční jsou pouze lesní cesty se zpevněným povrchem. Nevyužívané nezpevněné lesní cesty je vhodné zalesnit nebo zatravnit. V případě ochranných pásem zdrojů vod podzemních je cílem hospodaření sanitární ochrana vodního zdroje. Zachování celistvosti půdy a vyloučení chemických látek je OP I základním předpokladem funkčnosti. Růst listnatých dřevin v blízkosti menší než 25 m od jímacích objektů může kvalitu vodních zdrojů ohrozit.

32

Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů II. stupně. Lesy ochranného pásma II. stupně jsou významné jak z hlediska vodohospodářského, tak z hlediska dřevoprodukčního, případně ostatních funkcí. Dřevoprodukční funkce není s vodohospodářskou v rozporu, jestliže se dodrží hlediska vodohospodářské funkce. Proto se tyto lesy, až na výjimky, nevyhlašují za lesy zvláštního určení. Pro zajištění vodohospodářské funkce lesů se v OP II. stupně doporučuje rozlišovat převažující dílčí vodohospodářské funkce: vodoochranné, protierozní, infiltrační a desukční (odčerpávací, odváděcí). Funkční skupina porostů s funkcí vodoochrannou Je plošně vázána pouze na úzké pruhy kolem břehů toku a vodních nádrží (v průměru 30–150 m široké). Plní funkci hygienické a sanitární bariéry proti splachům a těžebnímu odpadu z výše položených porostů. Hluboko kořenící listnaté dřeviny zde hrají navíc významnou úlohu při stabilizaci břehů bystřin. V obnovním cíli by měly jednoznačně dominovat listnáče. Obnovu je vhodné provést napřed, nebo naopak až po obnově okolních porostů. Na svazích do 50 % sklonu je vhodné listnáče obnovovat clonnou sečí a jehličnany formou náseků (polovina až jedna výška porostu) vedených delší osou podél vodotečí. Na svazích nad 50 %, kde hrozí nebezpečí eroze, by měly být použity pouze clonné formy obnovy, případně podsadby. Vytěžená hmota může zůstávat na místě pouze v případě, že nebude splavena do toku, nebo neleží v záplavovém území. Důležité jsou kontroly průtočnosti koryt, stability svahů a břehů a vznik břehových nátrží. Funkční skupina porostů s funkcí protierozní a infiltrační Tyto se vzájemně odlišují zejména z pohledu použití funkčně odpovídajících těžebně dopravních technologií. Ve skupině protierozní, kam spadají exponovaná stanoviště ohrožená silnou potenciální erozí půdy i bohaté soubory lesních typů na svazích nad 40 %, se musí používat pouze lanovky (lanové systémy). Ve skupině infiltrační, kam spadají nepodmáčená stanoviště na sklonech do 40 %, lze využít po vybudování pevných odvozních cest i traktorové technologie. Ve skupině protierozní se preferuje intenzivnější zakrytí půdy s vysokou mírou vsaku, ve skupině infiltrační zmenšení intercepce a evapotranspirace uvolněním zápoje a snížením hustoty porostu, ovšem bez jeho zabuřenění. Zabuřenělé proředěné porosty je vhodné obnovovat pomocí maloplošných holosečných prvků, nezabuřenělé porosty pomocí postupů clonné obnovy. Doporučuje se intenzívní ochrana kultur proti buřeni ožínáním. Optimalizaci zpřístupnění lesních komplexů provádíme technologiemi šetrnými k půdě. Důležitým aspektem je zamezit soustředěnému odtoku vody v kolejích a po koruně cest a provést neškodné rozptýlení vody do přilehlých porostů (hlavně mimo OP I. stupně). Funkční skupina porostů s funkcí desukční Tato skupina představuje porosty na podmáčených a mokrých půdách, zejména v úpatních polohách. Desukční funkce spočívá v odsávání vody porosty, popř. v odvádění přebytečné vody z půdního 33

profilu druhotně zamokřených půd odvodňovacími zařízeními, aby se uvolnily půdní prostory pro akumulaci srážkových vod a retardaci jejich odtoku. Funkčně odpovídající obnova postupuje neholosečnými postupy tak, aby bylo minimalizováno narušení vodního režimu a vodní bilance těchto podmáčených lesních ekosystémů. Účelné je zvýšení zastoupení jedle. Při destrukci porostů se musí zpravidla použít na vzniklých holosečích technické meliorace. Pro zvýšení stability, zvláště smrkových porostů, se uplatňuje specifický program výchovy – tzv. princip odstupňované výchovy. Základem jsou silné zásahy v mládí porostu s cílem zlepšení parametrů štíhlostních kvocientů, prodloužení koruny a snížení těžiště stromů. Po dosažení výšky 15 m přechází porosty na plný zápoj, dále se uplatňují pouze slabé. Pro soustřeďování dříví jsou opodstatněné lanovky a lanové systémy. Pojízdné mechanizační prostředky je možno funkčně použít v období sucha nebo po zámrzu. Příkopy vzniklé po těžbě je nutno okamžitě asanovat, soustředěné vody v příkopech kolem lesních cest je vhodné bezškodně rozptylovat do lesních porostů. V případě ochranných pásem zdrojů vod podzemních je základním cílem zachování infiltračních vlastností půdy a zábrana znečištění chemickými látkami.

34

Přílohy Legislativní přehled v oblasti ochrany vod Významné směrnice EU v oblasti ochrany vod 75/440/EHS, směrnice o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody, 76/464/EHS, směrnice o znečištění způsobeném některými nebezpečnými látkami, 79/869/EHS, směrnice o metodách stanovení a četnosti vzorkování a rozboru povrchových vod určených v členských státech k odběru pitné vody, 80/68/EHS, směrnice o ochraně podzemních vod proti znečištění způsobenému určitými nebezpečnými látkami, 88/347/EHS, směrnice Rady měnící Přílohu II Směrnice 86/280/EHS o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění určitých nebezpečných látek, obsažených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EHS, 90/415/EHS, směrnice Rady měnící Přílohu II Směrnice 86/280/EHS o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění určitých nebezpečných látek, obsažených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EHS, 91/271/EHS, směrnice o čištění městských odpadních vod, 91/676/EHS, směrnice o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů, 96/61/EHS, směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění, 98/83/ES, směrnice Rady o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu, 2000/60/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky („Rámcová směrnice“), 2006/7/ES, o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS, 2006/11/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, 2006/44/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady o jakosti sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb, 2006/118/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu, 2007/60/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, 2008/105/ES, směrnice o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2009/128/ES, směrnice kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů.

Národní právní předpisy v oblasti ochrany vod Zákony 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon),

35

164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, 185/2001 Sb., o odpadech, 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Nařízení vlády 229/2007 Sb., nařízení vlády ČR o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, 169/2006 Sb., nařízení vlády ČR kterým se mění nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod, 262/2012 Sb., nařízení vlády o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, 117/2014 Sb., nařízení vlády kterým se mění nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, ve znění pozdějších předpisů, a nařízení vlády č. 479/2009 Sb., o stanovení důsledků porušení podmíněnosti poskytování některých podpor, ve znění pozdějších předpisů 71/2003 Sb., nařízení vlády o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod, 61/2003 Sb., nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, 82/1999 Sb., nařízení vlády kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod, 85/1981 Sb., nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská křída, Polická pánev, Třeboňská pánev, a Kvartér řeky Moravy, 10/1979 Sb., nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Brdy, Jablunkovsko, Krušné hory, Novohradské hory, Vsetínské vrchy a Žamberk-Králíky, 40/1978 Sb., nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy.

36

Vyhlášky 450/2005 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, 367/2005 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR, kterou se mění vyhláška č. 90/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, 90/2002 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR, o technických požadavcích pro vodní díla, 178/2012 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, 620/2004 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, ve znění vyhlášky č. 195/2003 Sb., 195/2003 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, kterou se mění vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, 432/2001 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, 390/2004 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR, kterou se mění vyhláška č. 292/2002 Sb., o oblastech povodí, 292/2002 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR, o oblastech povodí, ve znění vyhlášky č. 390/2004 Sb. 159/2003 Sb., vyhláška Ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob, 236/2002 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí o způsobu a rozsahu zpracování návrhu stanovování záplavových území, 225/2002 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně, 433/2001 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR, kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa, 137/1999 Sb., vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů, 142/2005 Sb., vyhláška Ministerstva zemědělství ČR o plánování v oblasti vod.

Webový rozdělovník www.voda.gov.cz

http://eagri.cz

www.agrovenkov.cz

www.vodnihospodarstvi.cz

www.mzp.cz

www.uhul.cz

http://heis.vuv.cz

www.nature.cz

www.vulhm.cz

www.ochranavod.cz

www.agro-navigator.cz

www.szif.cz

http://eagri.cz/public/web/mze/voda/ http:/agroporadenstvi.cz/ 37

Odborná literatura Kantor P. – Šach F.: Zásady pěstebních opatření v povodích vodárenských nádrží. In: Lesnické hospodaření v povodí vodárenských nádrží a toků. Sborník z celostátního semináře v Bílé (Beskydy), Česká lesnická společnost, 1999, str. 14-17. Kantor P., Šach F., Černohous V.: Metodické postupy obhospodařování lesů s vodohospodářskými funkcemi, Lesnický průvodce 1/2007, VÚLHM, v.v.i., str. 8–21. Kantor P. – Šach F.: Možnosti lesů při tlumení povodní. Lesnická práce, 81, 2002, č. 11, str. 493–495. Kantor P. – Krečmer V. – Šach F.: Lesy a povodně. Souhrnná studie. Praha 2003. NLK a MŽP ČR, 48 str. Krečmer V.: Lesní hospodářství v ČR a ochrana vody, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem. Elaborát pro ÚHÚL. 2006. Plíva K. – Žlábek I.: Provozní systémy v lesním plánování. Praha 1989. MLVHDP v SZN, 224 str. Pobědinskij A.V. – Krečmer V.: Funkce lesů v ochraně vod a půdy. Praha 1984. SZN, 247 str. Punčochář P. et al.: Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. v úplném znění k 24. lednu 2004 s rozšířeným komentářem. Praha 2004. Sondy s.r.o., 392 str. Staněk J.: Lesní zákon v teorii a praxi. Písek 1996. Matice lesnická. 189 str. Stehlík O.: Potenciální eroze půdy proudící vodou na území ČSR. Studia geographica, 1975, sv. 42. Geografický ústav ČSAV Brno, 147 str. MZe, MŽP: Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky, 2013

Seznam zkratek AZV CHOPAV LHO LHP LZU MZe MŽP NS OPRL OPVZ PUPFL ÚZEI ZSZP ZVHS

Agentura pro zemědělství a venkov Chráněné oblasti přirozené akumulace vod lesní hospodářská osnova lesní hospodářský plán lesy zvláštního určení Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí nitrátová směrnice Oblastní plány rozvoje lesů Ochranná pásma vodních zdrojů Pozemky určené k plnění funkcí lesů Ústav zemědělské ekonomiky a informací Praha Zásady správné zemědělské praxe Zemědělská vodohospodářská správa

38

Diagram č. 1: Vzájemné vazby uvedených domácích právních předpisů vztahujících se k ochraně vod, hospodaření v lesích a ochraně přírody a krajiny Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů („vodní zákon“) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”).

Stav povrchových a podzemních vod (§ 21)

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů (§ 27) Ochranné pásmo I. stupně (§ 30)

Ochrana přírody a krajiny: ovlivňování vodního hospodaření v krajině (§ 2)

Natura 2000

Natura 2000

Evropsky významné lokality

Ptačí oblasti

[§ 45a) až § 45d)]

Ochranné pásmo II. Stupně (§ 30)

[§ 45e) až § 45f)] Ochranné pásmo II stupně (§ 23) Ochranné pásmo I. stupně (§ 22) Ochrana zdrojů (§ 21)

Zákon č. 164/2001 Sb., (“lázeňský zákon”)

Kategorie LZU:

Kategorie LZU:

Kategorie LZU:

pásma hygienické ochrany vodního zdroje I. stupně

ochr. pásma zdrojů přír. léč. a stolních min. vod

lesy se zvýšenou funkcí vodoochrannou

Meliorace a hrazení bystřin v lesích (§ 35)

Diagram č. 2: Informace o omezení na pozemcích vlastníka z důvodu ochrany vod

Informace

Internet

www.uhul.cz Vodoprávní úřad ORP

Český inspektorát lázní a zřídel, Praha záložka Mapy, katalog mapových informací

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL)

Mapa deklarovaných funkcí

CHOPAV

OPVZ (dříve PHO)

Ochranné pásmo léčivých zdrojů

č. rozhodnutí, č. vládního usnesení, č. vyhlášky

CHOPAV, PHO (nyní OPVZ)

Ochranné pásmo léčivých zdrojů (PALZ)

Ministerstvo zdravotnictví, Vodoprávní úřad ORP

Český inspektorát lázní a zřídel.

Stanovení bližších ochranných podmínek, popř. omezení hospodaření

40

Poslední aktualizace v březnu 2015 Předešlé aktualizace byly provedeny v letech 2008–2014. Zpracoval Ing. Robert Hruban a kolektiv zaměstnanců Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem v roce 2009. Odpovědný vedoucí Martin Polívka DiS. Hrazeno z projektu Ministerstva zemědělství „Odborná podpora poradenství k přípravě na dodržování zákonných požadavků hospodaření a na využívání finanční pomoci v lesním hospodářství“. 41