Pracovní metodika pro privátní poradce v lesnictví
OCHRANA VOD
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem
2009
Obsah 1. 2.
Úvod.............................................................................................................................4 Významné směrnice EU týkající se ochrany vod ....................................................5 2.1. 2000/60/EHS Směrnice Evropského parlamentu a Rady ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky („Rámcová směrnice“) ..................5 2.2. 2008/105/EHS Směrnice Evropského parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ............................6 2.3. 2006/118/ES Směrnice Evropského parlamentu a rady o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu. ...........................................................6 2.4. 96/61/EHS Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění ........6 2.5. 91/676/EHS Směrnice Rady o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů („Nitrátová směrnice“) .........................................................7 Rámcové zásady vycházející z NS...............................................................................8 Charakteristika bonitovaných půdně-ekologických jednotek...................................9 Používání hnojiv ve zranitelných oblastech s ohledem na podmínky stanoviště...9 Protierozní opatření ve zranitelných oblastech........................................................11 Hospodaření na zemědělských pozemcích sousedících s útvary povrchových vod ....................................................................................................................11 2.6. 80/68/EHS Směrnice Rady o ochraně podzemních vod proti znečištění způsobenému určitými nebezpečnými látkami .....................................................12 2.7. 76/464/EHS Směrnice Rady o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství .................................12 2.8. 75/440/EHS Směrnice Rady o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech ..............................................................13 3. Domácí právní předpisy o ochraně vod .................................................................14 3.1. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)...14 3.1.1. Účel a předmět zákona (§ 1) ...........................................................................14 3.1.2. Práva k vodám a právní povaha vod (§ 2) .....................................................14 3.1.3. Obecné nakládání s povrchovými vodami (§ 6)............................................14 3.1.4. Povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (§ 8, § 9) 15 3.1.5. Povolení k některým činnostem (§ 14) ..........................................................15 3.1.6. Stavební povolení k vodním dílům (§ 15) ......................................................15 3.1.7. Souhlas (§ 17) ..................................................................................................16 3.1.8. Vyjádření (§ 18) ................................................................................................16 3.1.9. Evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů (§ 19) .........................................16 3.1.10. Stav povrchových a podzemních vod (§ 21) .................................................17 3.1.11. Ochrana vodních poměrů (§ 27).....................................................................17 3.1.12. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (§ 28) .......................................17 3.1.13. Ochranná pásma vodních zdrojů (§ 30).........................................................18 3.1.14. Citlivé oblasti (§ 32) .........................................................................................20 3.1.15. Zranitelné oblasti (§ 33)...................................................................................20 3.1.16. Závadné látky (§ 39).........................................................................................21 3.1.17. Opatření k nápravě (§ 42)................................................................................21 3.1.18. Vodní toky (§ 43) ..............................................................................................21 3.1.19. Koryta vodních toků (§ 44)..............................................................................21 3.1.20. Změny koryta vodního toku (§ 45) .................................................................22 3.1.21. Ochrana vodních toků a jejich koryt (§ 46) ...................................................22 3.1.22. Správa vodních toků (§ 47) .............................................................................22 3.1.23. Správci vodních toků (§ 48) ............................................................................22 3.1.24. Oprávnění při správě vodních toků (§ 49) .....................................................22
2
3.1.25. Povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků (§ 50) .................................................................................................................23 3.1.26. Povinnosti vlastníků pozemků sousedících s koryty vodních toků (§ 51) .23 3.1.27. Pochybnosti o rozsahu povinností a oprávnění (§ 53) ................................24 3.1.28. Vodní díla (§ 55) ...............................................................................................24 3.1.29. Stavby k vodohospodářským melioracím pozemků (§ 56)..........................24 3.1.30. Ochrana před povodněmi (§ 63).....................................................................24 3.1.31. Státní správa a informační systém o vodách................................................24 3.2. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (“lázeňský zákon”) ............................................25 3.2.1. Účel (§ 1)...........................................................................................................25 3.2.2. Ochrana zdrojů (§ 21) ......................................................................................25 3.2.3. Ochranné pásmo I. stupně (§ 22) ...................................................................26 3.2.4. Ochranné pásmo II. stupně (§ 23) ..................................................................26 3.2.5. Povinnosti vlastníků nemovitostí (§ 32) ........................................................26 3.2.6. Omezení vlastnických práv (§ 33) ..................................................................27 3.2.7. Náhrada újmy (§ 34).........................................................................................27 3.3. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”) ......................................................................................................................27 3.3.1. Vodní a vodohospodářská funkce lesů .........................................................27 3.3.3. Kategorizace lesů – lesy zvláštního určení (§ 8) ..........................................29 3.3.4. Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa (§ 13) ..............................30 3.3.5. Zákaz některých činností v lesích (§ 20 odst. 1 písm. m) ............................30 3.3.6. Lesní doprava (§ 34) ........................................................................................30 3.3.7. Meliorace a hrazení bystřin v lesích (§ 35) ...................................................31 3.4. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ..............................................33 3.4.1. Účel zákona (§ 1)..............................................................................................33 3.4.2. Ochrana přírody a krajiny: ovlivňování vodního hospodářství v krajině [§ 2 odst. 2 písm.i)] ..........................................................................................33 3.4.3. Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích (§ 44) .....34 3.4.4. Kategorie zvláště chráněných území (§ 14) ..................................................34 3.4.5. Natura 2000 ......................................................................................................34 3.4.5.1. Evropsky významné lokality (§ 45a až § 45d).........................................35 3.4.5.2. Ptačí oblasti (§ 45e až § 45f) ....................................................................35 Diagram č. 2: Informace o omezení na pozemcích vlastníka z důvodu ochrany vod....37 4. Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod ...................................................................................................................................38 4.1. Zásady hospodaření v územích CHOPAV ..............................................................38 4.2. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů ............................................38 4.2.1. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů I. stupně ...................38 4.2.2. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů II. stupně ..................39 5. Přílohy .......................................................................................................................41 5.1. Příloha č. 1 – Významné směrnice EU....................................................................41 5.2. Příloha č. 2 – Domácí právní předpisy o ochraně vod ..........................................41 5.3. Příloha č. 3 – Web.....................................................................................................44 5.4. Příloha č. 4 – Odborná literatura .............................................................................44 Seznam obrázků: Obr. č. 1: Zranitelné oblasti ČR...............................................................................................7 Obr. č. 2: Charakteristika bonitované půdně ekologické jednotky...........................................8 Seznam diagramů: D. č. 1: Vzájemné vazby uvedených domácích právních předpisů..........................................7 D. č. 2: Charakteristika bonitované půdně ekologické jednotky...............................................8
3
1. Úvod Civilizační procesy a nutnost jejich řešení nastolují mnohá hlediska k ochraně krajinného, přírodního a životního prostředí ve veřejném zájmu. Součástí těchto nutných opatření je také ochrana vody, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem. Zabezpečení této ochrany je především zájmem celospolečenským a méně se již dotýká vlastnických poměrů. Řešení problematiky ochrany vod vždy vyžadovalo především dodržování povinností a zákazů a k jejich plnění bylo nutno vydávat legislativní úpravy. Ochrana vody a vodních poměrů se dotýká prakticky všech společenských činností. Některá odvětví jako lesnictví a zemědělství mohou významně ovlivnit vodní poměry v krajině. Účinná ochrana vyžaduje značné vklady práce a kapitálu ze zdrojů národních (zejména státní a veřejné rozpočty) i ze zahraničních (strukturální fondy). Možnost využívání finančních prostředků z těchto zdrojů předpokládá odpovídající informovanost zájemců. Každý členský stát EU, na základě nařízení Rady 17/82 z roku 2003, je povinen zřídit od 1.1.2007 zemědělský poradenský systém. Koordinací poradenského systému v rezortu zemědělství byl pověřen Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha (ÚZPI). Využívání poradenských služeb zajišťuje lepší informovanost podnikatelů v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství, vlastníků lesa, sdružení vlastníků, nájemců lesa, odborných lesních hospodářů a dalších osob podílejících se na rezortních a dalších činnostech ve venkovské krajině. Cílem je usnadnit orientaci v platné legislativě a podpořit zavádění nových výrobních metod a technologií, které jsou zároveň slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny a ochrany životního prostředí. Na ochranu vod, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem mohou být v oblasti lesního hospodářství, pokud se jedná o veřejný zájem, poskytovány finanční prostředky z národních zdrojů podle: pravidel hospodaření s prostředky Fondu životního prostředí, pravidel pro poskytování dotací na hospodaření v lesích. Do roku 2004 včetně byly finanční prostředky na hospodaření v lesích součástí státního rozpočtu. V důsledku přijetí novely zákona o rozpočtovém určení daní byly finanční prostředky na úhradu příspěvků poskytovaných ve smyslu přílohy k zákonu o státním rozpočtu České republiky začleněny pro rok 2005 procentním podílem do rozpočtů krajů. Od 1.1.2005 orgány kraje rozhodují o poskytnutí dotací na hospodaření v lesích v samostatné působnosti. Fondy Evropské unie využívané Českou republikou: PHARE 1995–2000, SAPARD 2000– 2006 (resp. do vstupu ČR do EU 1.5. 2004), HRDP a OP Zemědělství 2004–2006, EAFRD 2007–2013, OP Životní prostředí, a další. V období 2007–2013 bude nejdůležitějším finančním nástrojem podpory rozvoje venkova Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD - the European Agricultural Fund for Rural Development). Smyslem této pracovní metodiky je poskytnout privátním poradcům v lesnictví a vlastníkům lesa základní informace o platné legislativě EU a domácích předpisech týkajících se ochrany vod.
4
2. Významné směrnice EU týkající se ochrany vod Potřebě chránit vody, vodní zdroje a kulturní krajinu před vodním živlem věnuje pozornost od 70. let minulého století i právo Evropského společenství. Jednotné zásady v ochraně vod vydává Evropský parlament a Rada formou Směrnic EHS, ES. Této problematiky se týkají především: 2000/60/EHS Směrnice Evropského parlamentu a Rady ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky („Rámcová směrnice“) 2008/105/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES 2006/118/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu 96/61/EHS Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění 91/676/EHS Směrnice Rady o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů 80/68/EHS Směrnice Rady o ochraně podzemních vod proti znečištění způsobenému určitými nebezpečnými látkami 76/464/EHS Směrnice Rady o znečištění způsobeném některými nebezpečnými látkami 75/440/EHS Směrnice Rady o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody
2.1. 2000/60/EHS Směrnice Evropského parlamentu a Rady ustanovující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky („Rámcová směrnice“) Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod ve Společenství, který: a) zabrání dalšímu zhoršování a ochrání a zlepší stav vodních ekosystémů s ohledem na jejich potřebu vody, suchozemských ekosystémů a mokřadů, které přímo závisejí na vodních ekosystémech, b) podpoří udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně dosažitelných vodních zdrojů, c) usiluje o zvýšenou ochranu a zlepšení vodního prostředí, mimo jiné též prostřednictvím specifických opatření pro cílené snižování vypouštění, emisí a úniků prioritních látek a zastavení nebo postupné odstranění vypouštění, emisí a úniků prioritních nebezpečných látek, d) zajistí cílené snižování znečišťování podzemních vod a zabrání jejich dalšímu znečišťování, a e) přispěje ke zmírnění účinků povodní a období sucha, a tím také k: zajištění dostatečných zásob povrchových vod a podzemních vod dobré jakosti potřebných pro udržitelné, vyvážené a vyrovnané užívání vod, významnému snížení znečišťování podzemních vod, ochraně teritoriálních a mořských vod, dosažení cílů příslušných mezinárodních dohod.
5
Směrnice zavádí integrovaný management v hydrologických povodích. Jsou to nově v environmentálně–politické praxi zaváděná hlediska vyvážené ochrany a využívání území tak, aby se stav vodních zdrojů zlepšoval nebo aspoň udržoval.
2.2. 2008/105/EHS Směrnice Evropského parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES Účelem této směrnice je zavázat členské státy k provádění nezbytných opatření podle čl. 16 odst. 1 a 8 směrnice EP a ER 2000/60/ES s cílem postupného snížení znečišťování prioritními látkami a zastavení nebo postupného odstranění emisí a vypouštění nebo úniků prioritních nebezpečných látek. Tato směrnice stanoví normy environmentální kvality (NEK) pro prioritní látky a některé další znečišťující látky. Jsou uvedeny v příloze směrnice. Stát je zavázán implementovat ustanovení směrnice do vnitřních právních a správních předpisů do 13. července 2010. Vodní prostředí může být postiženo chemickým znečištěním krátkodobě i dlouhodobě, a proto by základem pro stanovení NEK měly být údaje jak o bezprostředních, tak i dlouhodobých účincích. Pro zajištění odpovídající ochrany vodního prostředí a lidského zdraví by měly být stanoveny roční průměrné NEK na úrovni zajišťující ochranu před dlouhodobou expozicí a pro účely ochrany před krátkodobou expozicí by měly být stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace. Jsou součástí přílohy směrnice. Na základě směrnice 2000/60/ES a jiných dostupných údajů vypracují členské státy seznam (případně doplněný mapami) emisí, vypouštění a úniků všech prioritních látek a znečišťujících látek uvedených v příloze této směrnice pro každou oblast povodí nebo část oblasti povodí ležící na jejich území.
2.3. 2006/118/ES Směrnice Evropského parlamentu a rady o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu. Tato směrnice stanoví specifická opatření uvedená v čl. 17 odst. 1 a 2 směrnice 2000/60/ES s cílem zajistit předcházení a kontrolu znečišťování podzemních vod. K těmto opatřením patří zejména: kritéria pro hodnocení dobrého chemického stavu podzemních vod a kritéria pro zjišťování a změnu významných a trvalých vzestupných trendů a pro definování počátku změny trendu. Tato směrnice rovněž doplňuje ustanovení již obsažená ve směrnici 2000/60/ES o zamezení nebo omezení vstupu znečišťujících látek do podzemních vod a má za cíl bránit zhoršování stavu všech útvarů podzemních vod.
2.4. 96/61/EHS Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění Účelem této směrnice je docílit integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku činností, které jsou uvedeny v příloze 1 této směrnice. Směrnice stanoví opatření, která mají vyloučit anebo, pokud to není možné, snížit emise z výše zmíněných činností do ovzduší, vody a půdy, včetně opatření týkajících se odpadu, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.
6
Seznam nejdůležitějších znečišťujících látek, které je třeba brát v úvahu při stanovování emisních limitů je uveden v příloze 3 této směrnice. Směrnice stanoví obecná pravidla vymezující základní povinnosti provozovatele zařízení. Uvádí nezbytná opatření zajišťující, že žádné nové zařízení, které by mohlo ovlivnit emise a znečistění nebude provozováno bez povolení. Příslušný orgán udělí povolení obsahující podmínky, jejichž splnění zaručí, že zařízení vyhovuje požadavkům této směrnice, pokud tyto podmínky splněny nejsou, orgán odmítne povolení vydat. Příslušné orgány pravidelně přezkoumávají a v případě nutnosti aktualizují podmínky povolení. Tato směrnice je již plně uplatněna v legislativě ČR a týká se především průmyslových činností.
2.5. 91/676/EHS Směrnice Rady o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů („Nitrátová směrnice“) Cílem této směrnice je: snížit znečištění vod způsobené dusičnany ze zemědělských zdrojů, předcházet dalšímu takovému to znečišťování. Tato směrnice je již plně uplatněna v legislativě ČR a týká se především zemědělské výroby. Hlavními nástroji nitrátové směrnice (NS) jsou: akční program (opatření vyžadovaná od podniků hospodařících ve zranitelných oblastech), zásady správné zemědělské praxe zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Od 1.1.2004 jsou zemědělci hospodařící ve zranitelných oblastech ČR povinni dodržovat opatření akčního programu podle nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. V souladu s požadavkem NS EU má být první akční program v podmínkách ČR splněn do 31.12.2007. Hlavní zájmové oblasti a cíle prvního akčního programu NS v České republice: vzdělávání, osvěta, informace (seznámit zemědělce, pracovníky ve sféře poradenství a služeb, jakož i odbornou a další veřejnost s hlavními principy ochrany vod před znečištěním, novelizovanými předpisy, dotačními tituly, zásadami NS i dalšími zásadami správné zemědělské praxe a metodickými návody pro hospodaření), rozvoj technologií a zlepšení technického vybavení (zejména s využitím prostředků Operačního programu Zemědělství dobudovat potřebné skladovací kapacity na tekutá statková hnojiva, zlepšit systém manipulace se statkovými hnojivy ve stájích, při jejich skladování i aplikaci na půdu), snížení znečištění vod dusičnany ze zemědělských zdrojů (uplatněním povinných opatření akčního programu i doporučovaných opatření zásad NS zabránit dalšímu zvyšování ztrát dusičnanů do povrchových a podzemních vod, a to z plošného znečištění i z bodových zdrojů).
7
Lesního hospodářství se NS může týkat jen okrajově, neboť práh ohrožení znečištění vody, při kterém je třeba činit opatření k omezení přístupu dusičnanů do vod je 50mg.l-1, lze stěží dosáhnout vlivem obhospodařování lesů. Lesní podniky, které provozuji nějaký druh přidružené zemědělské výroby na zemědělské půdě, by měli základní zásady vycházející z NS znát. Dodržování zásad vycházejících z této směrnice je také jednou z podmínek při získávání podpor ze zdrojů EU na zemědělské hospodaření na plochách evidovaných v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS). Závěrem předkládáme několik příkladů, které nejčastěji u lesních podniků přicházejí v úvahu. Nejčastěji se může jednat o pěstování zemědělských plodin (pro vlastní potřebu) a hospodaření na trvalých travních porostech (např.: v bažantnicích, oborách aj.). Dalším typickým příkladem je provozování lesní školky na zemědělské půdě.
Rámcové zásady vycházející z NS Na základě rozborů vody, rozložení povodí a následnou homogenizaci oblastí byly územně vymezeny katastrální území ČR jako zranitelné oblasti. Seznam těchto katastrálních území je uveden v příloze č. 1 NV č. 103/2003 Sb., která je zároveň i přílohou této metodiky. Obr. č. 1: Zranitelné oblasti v ČR
V NS jsou podrobně popsána pravidla používání hnojiv v rámci správné zemědělské praxe v těchto zranitelných oblastech. Uvedená opatření se týkají výhradně hospodaření na zemědělské půdě (orná půda, chmelnice, vinice, ovocné sady, zahrady, louky a pastviny). Hnojiva v těchto zranitelných oblastech smí být použita pouze tehdy, pokud nehrozí jejich vniknutí do povrchových nebo podzemních vod! Dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství ve znění pozdějších předpisů (č. 4/2006 Sb.) je školka druhem zemědělské kultury. Je to zemědělsky obhospodařovaná půda, na které se pěstují školkařské výpěstky ovocných a okrasných druhů, révy vinné včetně
8
podnožového rozmnožovacího materiálu, sadba chmele a lesních dřevin, s výjimkou školek lesních dřevin založených v lese pro vlastní potřebu k obnově lesa. Nezbytné pro aplikaci této směrnice je nutná znalost bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) pozemků. Zařazení jednotlivých pozemků podniku do systému BPEJ lze získat na katastrálních či pozemkových úřadech. Zařazení pozemků do systému BPEJ je zpracováno pouze pro zemědělskou půdu, tedy pro ornou půdu, louky a pastviny.
Charakteristika bonitovaných půdně-ekologických jednotek Bonitovaná půdně ekologická jednotka je charakterizována klimatickým regionem, hlavní půdní jednotkou, sklonitostí a expozicí, skeletovitostí a hloubkou půdy, jež specifikují hlavní půdní a klimatické podmínky hodnoceného pozemku, přičemž: klimatický region, zahrnující území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin, je vyjádřen 1. číslicí pětimístného číselného kódu, hlavní půdní jednotka jako účelové seskupení půdních forem příbuzných vlastností, jež jsou určovány genetickým půdním typem, subtypem, půdotvorným substrátem, zrnitostí, hloubkou půdy, stupněm hydromorfismu, popřípadě výraznou sklonitostí nebo morfologií terénu a zúrodňovacím opatřením, je vyjádřena 2. a 3. číslicí číselného kódu, sklonitost a expozice ke světovým stranám, vystihující utváření povrchu zemědělského pozemku, jsou v kombinaci vyjádřeny 4. číslicí číselného kódu, skeletovitost (podíl obsahu štěrku a kamene) a hloubka půdy jsou v kombinaci vyjádřeny 5. číslicí číselného kódu. Obr. č. 2: Charakteristika bonitované půdně ekologické jednotky
Používání hnojiv ve zranitelných oblastech s ohledem na podmínky stanoviště Jakákoliv hnojiva mohou být používána ve zranitelných oblastech pouze pokud nehrozí jejich vniknutí do povrchových nebo podzemních vod. Dávkování hnojiv se stanovují podle potřeb jednotlivých plodin na konkrétních stanovištích a podle pěstitelských podmínek. Způsob používání hnojiv (minerálních dusíkatých hnojiv a hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem) závisí na začlenění zemědělské půdy do tzv. aplikačních pásem (stupně I-III). Pokud je v rámci jedné nebo více parcel s jednou plodinou více BPEJ patřících do různých aplikačních pásem, začlení se takový pozemek s přihlédnutím
9
k převažujícímu zařazení. Při stejném poměrném zastoupení různých aplikačních pásem se použije vždy opatření pro vyšší stupeň aplikačního pásma. Jde–li o hnojení minerálními dusíkatými hnojivy nebo hnojivy s rychle uvolnitelným dusíkem na orné půdě k následným ozimým plodinám, k meziplodinám, k podpoře rozkladu slámy nebo pro následné jarní plodiny v období od 15. června příslušného kalendářního roku do začátku období zákazu hnojení uvedeného v tabulce č. 1 přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 103/2003 Sb., lze tato hnojiva užít výlučně jen jedním ze způsobů uvedených v následující tabulce. Toto ustanovení se nevztahuje na hnojení polní zeleniny. Tab. č. 1: Maximální limity přívodu dusíku v hnojivech III. aplikační pásmo Podmínka hnojení
I. aplikační pásmo
II. aplikační pásmo
a) půdy se středním rizikem infiltrace
b) půdy s vysokým rizikem infiltrace
A
B
A
B
A
B
A
B
60
120
50
100
40
80
20
0
k ozimé plodině následující po jiné předplodině než je obilnina k meziplodinám, s výjimkou čistých porostů jetelovin a luskovin nebo k podpoře rozkladu slámy, s výjimkou slámy, luskovin a olejnin
40
80
20
0
15
0
10
0
60
120
50
100
40
80
0
80
pro následné jarní plodiny*
0
120
0
100
0
100**
0
0
k ozimé plodině následující po obilnině
Pozn.:
A. max. limit přívodu dusíku v minerálních dusíkatých hnojivech, v kg N . ha-1. B. max. limit přívodu dusíku v hnojivech s rychle uvolnitelným dusíkem, v kg N . ha-1. * použití hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem je možné až v období od 15. října do začátku období zákazu hnojem podle tabulky č. 1 této přílohy. ** pouze s inhibitorem nitrifikace.
Na trvalých travních porostech na zamokřených půdách vymezených hlavními půdními jednotkami 65 - 76 v příloze č. 2 k tomuto nařízení nelze používat žádné dusíkaté hnojivé látky. Na mělkých půdách a půdách s nevyvinutým půdním profilem vymezených hlavními půdními jednotkami 37 - 39 v příloze č. 2 k tomuto nařízení je při používání dusíkatých hnojivých látek omezena jednorázová dávka na 80 kg celkového dusíku.ha-1. Množství celkového dusíku aplikovaného ročně na zemědělskou půdu v organických a organominerálních hnojivech a ve statkových hnojivech nesmí v průměru zemědělského podniku překročit limit 170 kg.ha-1. Jako půda vhodná k aplikaci se rozumí veškerá užívaná zemědělská půda podniku, od níž se odečítají: a) plochy, kde nelze hnojit, například v blízkosti povrchových vod, zastavěné území obce nebo ochranná pásma vodních zdrojů, b) plochy s jetelovinami a luskovinami, c) nevyužívané plochy, úhory a pozemky ležící ladem.
10
Výpočet použité dávky dusíku/1 ha se provede v souladu s údaji o přívodu celkového dusíku v použitých organických a organominerálních hnojivech a statkových hnojivech, nebo na základě produkce dusíku ve výkalech a moči, popřípadě trusu chovaných hospodářských zvířat podle zvláštního právního předpisu.
Protierozní opatření ve zranitelných oblastech Z důvodů ochrany půdy před erozí a vod před znečištěním se nesmí pěstovat širokořádkové plodiny (kukuřice, slunečnice, sója, bob, brambory apod.) na pozemcích se sklonitostí nad 7° (čtvrtá číslice kódu BPEJ je 4 a více), které přiléhají k vodnímu toku nebo k jinému vodnímu útvaru do vzdálenosti 25 m.. Na půdách bez rostlinného pokryvu se sklonitostí nad 12° (čtvrtá číslice kódu BPEJ je 6 a více) se nesmí používat žádné dusíkaté hnojivé látky, s výjimkou tuhých statkových hnojiv a tuhých organických hnojiv zapravených do půdy do 24 hodin po jejich použití. U trvalých travních porostů na půdách se sklonitostí nad 7° (čtvrtá číslice kódu BPEJ je 4 a více) je při používání dusíkatých hnojivých látek omezena jednorázová dávka na 80 kg celkového dusíku na 1 ha. Protierozní opatření na skupině půd ohrožených erozí: delimitace kultur zatravněním a zalesněním, protierozní rozmisťování plodin v osevních postupech, pásové střídání plodin, změna velikosti a tvaru pozemku, vrstevnicové obdělávání, půdoochranné zpracování půdy s ponecháním org. zbytků na povrchu půdy, mulčování, výsev do ochranné plodiny nebo strniště, setí hrubé brázdy, přerušované brázdování, terasování, průlehy, terénní urovnávky, ochranné hrázky a srubové přepážky, příkopy a protierozní kanály, polní cesty s protierozním charakterem, protierozní nádrže, sanace strží a úvozů.
Hospodaření na povrchových vod
zemědělských
pozemcích
sousedících
s útvary
Na všech pozemcích přiléhajících k jakýmkoliv vodním útvarům je třeba udržovat ochranný pás nezorněné půdy o šířce min. 1m od břehové čáry tohoto vodního útvaru. Na zemědělských pozemcích přímo sousedících s útvary povrchových vod se: a) zachová ochranný pás nehnojené půdy o šířce nejméně 3 m od břehové čáry, b) u zemědělských pozemků se sklonitostí převyšující 7 stupňů zachová ochranný pás o šířce nejméně 25 m od břehové čáry s tím, že v něm nebudou užita tekutá hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem, toto se nevztahuje na výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na trvalých travnatých porostech.
11
2.6. 80/68/EHS Směrnice Rady o ochraně podzemních vod proti znečištění způsobenému určitými nebezpečnými látkami Směrnice Rady 80/68/EHS nahrazuje článek 4 Směrnice Rady 76/464/EHS o znečišťování určitými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství. Účelem směrnice je zabránit znečišťování podzemních vod látkami, které náležejí k třídám a skupinám látek ze seznamu I nebo II, které jsou v příloze této směrnice, a co nejvíce omezit nebo odstranit důsledky znečištění k němuž již došlo. Cíle směrnice je: zabránění vnikání látek ze seznamu I do podzemních vod, omezit vnikání látek ze seznamu II do podzemních vod tak, aby nedocházelo k jejich znečišťování těmito látkami. Pokud by šetření prokázalo, že podzemní vody, u nichž se zvažuje vypouštění látek ze seznamu I, jsou trvale nevhodné pro jiné užívání, zejména pro domácnosti nebo zemědělství, může orgán státní správy udělit povolení k vypouštění těchto látek za předpokladu, že jejich přítomnost nebude na překážku využívání podzemních zdrojů. Při vypouštění látek ze seznamu I a II může být povolení uděleno pouze tehdy, jestliže byla učiněna všechna technická preventivní opatření, která zabezpečí, že tyto látky nemohou zasáhnout jiné vodní systémy nebo jiným ekosystémům škodit. Jestliže osoba žádající o povolení prohlásí, že není schopna dodržet stanovené podmínky nebo je tato situace příslušnému orgánu státní správy zřejmá, bude povolení odmítnuto. Pokud nebudou dodrženy podmínky stanovené v povolení, podnikne příslušný orgán státní správy potřebné kroky k zajištění těchto podmínek, popřípadě toto povolení odejme. Tato směrnice je již plně uplatněna v legislativě ČR a týká se především průmyslových činností.
2.7. 76/464/EHS Směrnice Rady o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství Tato směrnice se vztahuje na: vnitrozemské povrchové vody, teritoriální vody, vnitřní pobřežní vody, podzemní vody. Pro zajištění účinné ochrany vodního prostředí je podle této směrnice sestaven první seznam určitých jednotlivých látek vybraných zejména na základě jejich toxicity, persistence a bioakumulace, s výjimkou těch látek, které jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují v látky biologicky neškodné, nazvaný seznam I, a druhý seznam
12
látek se škodlivým účinkem na vodní prostředí, které však může být omezeno na určitou oblast a může záviset na vlastnostech a místě výskytu vod, do nichž se látky vypouštějí, nazvaný seznam II. Seznam I a II je uveden v příloze této směrnice. Vypouštění látek ze seznamu I a II podléhá předem udělenému povolení vydanému orgánem státní správy. Povolení stanoví emisní standardy pro vypouštění těchto látek do vod. Jestliže znečišťující subjekt prohlásí, že není schopen splnit požadované emisní standardy nebo je-li tato skutečnost příslušnému orgánu zřejmá, povolení nebude uděleno. Článek 4 – podzemní vody byl zrušen a nahrazen Směrnicí Rady 80/68/EHS. Tato směrnice je již plně uplatněna v legislativě ČR a týká se především průmyslových činností.
2.8. 75/440/EHS Směrnice Rady o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech Tato směrnice se týká požadavků na jakost, kterým musí po odpovídající úpravě vyhovovat sladké povrchové vody určené k odběru pitné vody (surová voda). Pro účely této směrnice je surová voda rozdělena podle mezních hodnot do třech kategorií – A1, A2 a A3, které odpovídají příslušným standardním metodám úpravy uvedeným v příloze 1. Ukazatelé vlastností surové vody určené pro odběr pitné vody jsou uvedeny v příloze 2. V souladu s cíli této směrnice členské státy přijmou všechna nutná opatření k zajištění neustálého zlepšování životního prostředí. Směrnice je plně uplatněna v legislativě ČR.
13
3. Domácí právní předpisy o ochraně vod 3.1. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) Vodní zákon je základní právní normou ČR, účinný od 1.1. 2002. Změny vodního zákona: č. 76/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 20/2004 Sb., č. 413/2005 Sb., č. 444/2005 Sb., č. 222/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., viz. www.mze.cz. Požadavky na ochranu vod uvedené v předpisech ES jsou již plně implementovány do české legislativy a jsou náplní příslušných zákonů, jejich změn a na ně navazujících předpisů (nařízení vlády, vyhlášky). Jejich dodržování je tedy obecně vyžadováno a kontrolováno, zejména pracovníky České inspekce životního prostředí (ČIŽP). V pracovní metodice jsou uvedena i některá důležitá ustanovení vodního zákona a souvisejících prováděcích předpisů, která se přímo dotýkají vlastníka pozemků, s přihlédnutím k nakládání s lesy a ovlivňování jejich samovolných hydrických a řízených vodohospodářských funkcí. 3.1.1. Účel a předmět zákona (§ 1) Účelem tohoto zákona je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů. Zákon upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí, a to v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod, bezpečnosti vodních děl a ochrany před účinky povodní a sucha. Činnosti a opatření podle § 1 vodního zákona může lesní hospodářství pozitivně i negativně ovlivňovat, plnit, ale také zákonná hlediska porušovat. 3.1.2. Práva k vodám a právní povaha vod (§ 2) Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. 3.1.3. Obecné nakládání s povrchovými vodami (§ 6) Každý, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání, aby nedocházelo k znehodnocování energetického potenciálu vod. Každý může na vlastní nebezpečí bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu, není-li k tomu třeba zvláštního technického zařízení. Povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu rovněž není třeba k zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách
14
nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod. Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. Vodoprávní úřad může obecné nakládání s povrchovými vodami upravit, omezit nebo zakázat. 3.1.4. Povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (§ 8, § 9) Povolení je potřebné v případech, které uvádí § 8. Doba platnosti povolení je stanovena v § 9. Potřebné doklady pro povolení k nakládání s vodami předkládá žadatel vodoprávnímu úřadu spolu se žádostí, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce MZe č. 432/2001 Sb., příloha č. 1. 3.1.5. Povolení k některým činnostem (§ 14) a) k vysazování stromů nebo keřů (např. plantáž rychle rostoucích dřevin – RRD) v záplavových územích v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry, (nevyžaduje se u správce vodního toku v souvislosti s jeho správou, nebo u vlastníka vodního díla v souvislosti s údržbou vodní nádrže, a také u vlastníka lesa z důvodů obnovy porostů a při činnostech uložených zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích), b) k těžbě říčního materiálu (písek, štěrk, bahno s výjimkou bahna k léčivým účelům, valouny apod.) z pozemků, na nichž leží koryto vodního toku, (nevyžaduje se u správce vodního toku v souvislosti s jeho správou, nebo u vlastníka vodního díla v souvislosti s údržbou vodní nádrže), c) ke geologickým pracím spojeným se zásahem do pozemku v záplavových územích a v ochranných pásmech vodních zdrojů, d) k zasypávání odstavených ramen vodních toků, e) k vrácení vodního toku do původního koryta. Potřebné doklady předkládá žadatel vodoprávnímu úřadu spolu se žádostí, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce MZe č. 432/2001 Sb., příloha č. 2. 3.1.6. Stavební povolení k vodním dílům (§ 15) K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání jakož i k jejich odstranění, je třeba povolení vodoprávního úřadu. Při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku. To neplatí v případech:
15
a) jde-li o rybníky nebo vodní nádrže pro chov ryb nebo o stavby k hrazení bystřin a strží, b) vyžaduje-li to ochrana před povodněmi nebo jiný veřejný zájem, nebo c) kdy pohyb ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku nelze zajistit z důvodu technické neproveditelnosti nebo neúměrných nákladů. Potřebné doklady předkládá žadatel podle povahy vodního díla vodoprávnímu úřadu spolu se žádostí, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce MZe č. 432/2001 Sb., příloha č. 3. 3.1.7. Souhlas (§ 17) Souhlas vodoprávního úřadu je třeba ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba povolení podle vodního zákona, které však mohou ovlivnit vodní poměry, a to: a) ke stavbám a zařízením na pozemcích, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, nebo na pozemcích s takovými pozemky sousedících, pokud tyto stavby a zařízení ovlivní vodní poměry, b) ke zřizování dálkových potrubí a stavbám umožňujícím podzemní skladování látek v zemských dutinách, jakož i ke skladům, skládkám, popřípadě nádržím, pokud provoz uvedených staveb a skládek může významně ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod, c) ke stavbám, k těžbě nerostů nebo k terénním úpravám v záplavových územích, d) ke stavbám ve vzdálenosti do 15 m od vzdušné paty ochranné hráze vodního toku, e) ke stavbám v ochranných pásmech vodních zdrojů. Žadatel předkládá doklady podle povahy stavby, zařízení nebo činnosti vodoprávnímu úřadu spolu se žádostí, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce MZe č. 432/2001 Sb., příloha č. 4. 3.1.8. Vyjádření (§ 18) Každý, kdo hodlá umístit, provést, změnit nebo odstranit stavbu nebo zařízení a nebo provádět jiné činnosti, pokud takový záměr může ovlivnit vodní poměry, energetický potenciál, jakost nebo množství povrchových nebo podzemních vod, má právo, aby po dostatečném doložení záměru obdržel vyjádření vodoprávního úřadu, zda je tento záměr z hlediska zájmů chráněných podle vodního zákona možný, popřípadě za jakých podmínek. Vyjádření není rozhodnutím ve správním řízení a nenahrazuje povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu. Doklady předkládá žadatel vodoprávnímu úřadu spolu se žádostí, jejíž vzor je uveden ve vyhlášce MZe č. 432/2001 Sb., příloha č. 5. 3.1.9. Evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů (§ 19) V katastru nemovitostí se evidují: přehrady, hráze, jezy, vodní nádrže, zdrže, stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejích březích, stavby k využití vodní energie, stavby odkališť, stavby na ochranu před povodněmi a stavby k hrazení bystřin a strží. Dále se v katastru nemovitostí evidují ochranná pásma vodních děl a ochranná pásma vodních zdrojů jako ochrana území.
16
3.1.10. Stav povrchových a podzemních vod (§ 21) Zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod slouží k zajišťování podkladů pro výkon veřejné správy podle tohoto zákona, plánování v oblasti vod a k poskytování informací veřejnosti a provádí se podle povodí povrchových vod a hydrogeologických rajonů podzemních vod. Zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod zahrnuje zejména: a) zjišťování množství a jakosti povrchových a podzemních vod včetně jejich ovlivňování lidskou činností a zjišťování stavu vodních útvarů a ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů, b) vedení vodní bilance, c) zřízení, vedení a aktualizace evidence: 1. vodních toků a jejich povodí, hydrogeologických rajonů a vodních nádrží, 2. vodních útvarů včetně silně ovlivněných vodních útvarů a umělých vodních útvarů, 3. množství a jakosti povrchových a podzemních vod, stavu vodních útvarů a ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů, 4. odběrů povrchových a podzemních vod, vypouštění odpadních a důlních vod a akumulace povrchových vod ve vodních nádržích, 5. oblastí povodí, 6. chráněných oblastí přirozené akumulace vod, 7. ochranných pásem vodních zdrojů, 8. zdrojů povrchových a podzemních vod, které jsou využívány nebo u kterých se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, 9. citlivých oblastí, 10. zranitelných oblastí, 11. oblastí povrchových vod využívaných ke koupání, 12. povrchových vod, které jsou nebo se mají stát trvale vhodnými pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů, 13. vodních děl k vodohospodářským melioracím pozemků, 14. záplavových území. 3.1.11. Ochrana vodních poměrů (§ 27) Vlastníci pozemků jsou povinni, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. 3.1.12. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (§ 28) V § 28 odst. 1 vodní zákon definuje oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vyhlašuje je vláda nařízením jako Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV). Vyhlášené CHOPAV zaujímají všechny naše horské oblasti a z hlediska lesnického jsou pro ochranu vodních poměrů nejdůležitější. Jedná se o území s hojnými atmosférickými srážkami a členitým terénem, některá též s erozně zvláště ohroženými půdami (flyš) a tedy významná z hlediska ochrany vodních poměrů kulturní krajiny i přiměřené ochrany před povodněmi. Obhospodařování lesa může v těchto územích vážně porušit zákonem všeobecně stanovené povinnosti vlastníků pozemků určených pro funkce lesa.
17
CHOPAV byly vyhlášeny nařízením vlády:
85/1981 Sb. Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská křída, Polická pánev, Třeboňská pánev, a Kvartér řeky Moravy. Datum účinnosti od 1. ledna 1982, 10/1979 Sb. Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Brdy, Jablunkovsko, Krušné hory, Novohradské hory, Vsetínské vrchy a Žamberk - Králíky. Datum účinnosti od 1. dubna 1979, 40/1978 Sb. Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy. Datum účinnosti od 1. ledna 1979. V CHOPAV se v rozsahu stanoveném nařízením vlády zakazuje: a) zmenšovat rozsah lesních pozemků v jednotlivých případech o více než 25 ha, b) odvodňovat lesní pozemky ve výměře přesahující 250 ha souvislé plochy, c) odvodňovat zemědělské pozemky ve výměře přesahující 50 ha souvislé plochy, pokud nebude na základě hydrologického průzkumu prokázáno, že odvodnění neohrozí kapacitu jímací oblasti, d) těžit rašelinu v množství přesahujícím 500 000 m3 v jedné lokalitě, pokud nebude na základě hydrologického průzkumu prokázáno, že těžba rašeliny neohrozí kapacitu jímací oblasti, e) těžit nerosty povrchovým způsobem nebo provádět jiné zemní práce, které by vedly k odkrytí souvislé hladiny podzemních vod, s výjimkou kamenolomů, v nichž je nutno přejít k polojámové nebo jámové těžbě, a nedojde-li k většímu plošnému odkrytí než 10 ha, f) těžit a zpracovávat radioaktivní suroviny, u nichž není zajištěno zneškodňování odpadů v souladu s předpisy na ochranu jakosti vod, g) ukládat radioaktivní odpady. Ministerstvo životního prostředí může po předchozím souhlasu vlády povolit výjimku z uvedených zákazů. Pokud zákazem podle písm. a) až c) vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu. V lesích CHOPAV, které zaujímají asi 16 % celkové plochy lesní půdy v ČR, se jedná o zajišťování vodohospodářské funkce detenční, tj. funkce přiměřeně chránící retardací a retencí srážkových vod kulturní krajinu před vodním živlem a vodní erozí, péčí o retenční schopnosti lesů ve smyslu § 1, 5, 6 a zejména § 27 vodního zákona. Jde v podstatě o snižování nepříznivých účinků kritických vodních stavů udržováním odtokových poměrů na malých tocích (bystřinách) a podporu akumulace vod podzemních. Hranice vyhlášených CHOPAV jsou zřejmé z oblastních plánů rozvoje lesů, viz. mapserver OPRL (www.uhul.cz). 3.1.13. Ochranná pásma vodních zdrojů (§ 30) K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.
18
Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Vodohospodářsky důležité lesy v I. a II. stupni ochranného pásma zaujímají v ČR asi 10 % celkové plochy lesní půdy. Ochranná pásma jsou zřejmé z oblastních plánů rozvoje lesů, viz. mapserver OPRL (www.uhul.cz). Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění k odběru vody z vodního zdroje, je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud. Za omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech vodních zdrojů se považují pouze ta omezení, která vznikla z rozhodnutí vodoprávních úřadů o stanovení nebo změně ochranných pásem. Náležitosti k žádosti o poskytnutí náhrady za omezení užívání pozemků (lesních pozemků i porostů) či staveb jsou uvedeny v Metodickém pokynu MZe č.j.: 43656/2004-16000 ze dne 10. prosince 2004. V lesích v ochranných pásmech vodních zdrojů se jedná o zajišťování vodohospodářské funkce komplexní, tj. funkce přiměřeně chránící jakost, zdravotní nezávadnost i vydatnost těchto zdrojů. Vodní zákon neuvádí žádné konkrétní předpisy k hospodaření v lesích na plochách ochranných pásem. Je to záležitostí lokálního posouzení podmínek pro ochranu zdroje a výsledku vodoprávního řízení. Jelikož stanovení ochranných pásem je podle vodního zákona vždy veřejným zájmem, za takový zájem je nutno pokládat též zabezpečování příslušné vodohospodářské funkce lesa. 3.1.13.1. Ochranné pásmo I. stupně Ochranné pásmo I. stupně je souvislé území: a) u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí, b) u ostatních nádrží s vodárenským využitím s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení, c) u vodních toků: 1. s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru, 2. bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru, d) u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení, e) v ostatních případech individuálně.
19
Vodoprávní úřad může stanovit v odůvodněných případech ochranné pásmo I. stupně v rozsahu menším, než je uveden v písm. a) až d). Ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, [§ 8 odst. 1 písm. a)], jsou lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně zařazeny do lesů zvláštního určení, pro které se stanovují samostatné Rámcové směrnice hospodaření. 3.1.13.2. Ochranné pásmo II. stupně Ochranné pásmo II. stupně se stanoví vně ochranného pásma I. stupně. Ochranné pásmo zřídí, změní, případně zruší vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Při stanovení hranic ochranného pásma vodohospodářský orgán přihlíží k hranicím jednotlivých parcel nebo jejich částí podle katastru nemovitostí, případně k přirozeným liniím a umělým hranicím v terénu. Hranice ochranných pásem se vyznačují podle rozhodnutí vodohospodářského orgánu. V rozhodnutí o zřízení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vodoprávní úřad po projednání s navrhovateli a dotčenými orgány státní správy stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření je třeba v ochranném pásmu provést, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících. 3.1.14. Citlivé oblasti (§ 32) Citlivé oblasti jsou vodní útvary povrchových vod: a) v nichž dochází nebo v blízké budoucnosti může dojít v důsledku vysoké koncentrace živin k nežádoucímu stavu jakosti vod, b) které jsou využívány nebo se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, v níž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l, nebo c) u nichž je z hlediska zájmů chráněných vodním zákonem nutný vyšší stupeň čištění odpadních vod. Všechny povrchové vody na území České republiky se vymezují jako citlivé oblasti. 3.1.15. Zranitelné oblasti (§ 33) Zranitelné oblasti jsou území, kde se vyskytují: a) povrchové nebo podzemní vody, zejména využívané nebo určené jako zdroje pitné vody, v nichž koncentrace dusičnanů přesahuje hodnotu 50 mg/l nebo mohou této hodnoty dosáhnout, nebo b) povrchové vody, u nichž v důsledku vysoké koncentrace dusičnanů ze zemědělských zdrojů dochází nebo může dojít k nežádoucímu zhoršení jakosti vody. Zranitelné oblasti jsou vymezeny nařízením vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Ustanovení tohoto vládního nařízení se týkají především zemědělství.
20
3.1.16. Závadné látky (§ 39) Závadné látky jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Seznam zvlášť nebezpečných a nebezpečných látek je uveden v příloze č. 1 k zákonu č. 254/2001 Sb (vodní zákon). Ochrana vody před znečištěním závadnými látkami je v lesním hospodářství prvořadou záležitostí především vodohospodářsky důležitých lesů v ochranných pásmech vodních zdrojů se zvláštním důrazem na vodní zdroje povrchových vod. Uživatelé se závadnými látkami nakládají tak, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí, a řídí se při tom výstražnými symboly, uvedenými na obale výrobku s obsahem konkrétní závadné látky, a pokyny pro bezpečné zacházení s nimi, které stanoví zvláštní právní předpisy, (zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., a vyhlášky č. 232/2004 Sb.) To vyžaduje také striktní dodržování vyhlášky MŽP ČR č. 450/2005 Sb. o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijních plánů, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků. Vyhláška se vztahuje v zájmu zabránění kontaminace vod na všechny lesy v blízkosti vod, tedy jmenovitě i na jakékoli lesy v záplavových územích, v blízkosti toků a nádrží, a to v členění na látky více a méně závadné, podle jejich chemického a fyzikálního charakteru (skupenství), množství a způsobu nakládání (skladování závadných látek, aplikace hnojiv a pesticidů, provoz mechanizačních prostředků). Havarijní plán je písemný dokument, vypracovávaný uživatelem závadných látek zacházejícím s nimi ve větším rozsahu nebo se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody. 3.1.17. Opatření k nápravě (§ 42) Povinnost provést opatření k nápravě „závadného stavu“ ukládá vodoprávní úřad nebo ČIŽP tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo podzemních vod. Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům při provádění opatření k nápravě hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. 3.1.18. Vodní toky (§ 43) Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem. V pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. 3.1.19. Koryta vodních toků (§ 44) Protéká-li vodní tok po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku tento pozemek. Protéká-li vodní tok po pozemku,
21
který není evidován v katastru nemovitostí jako vodní plocha, je korytem vodního toku část pozemku zahrnující dno a břehy koryta až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území. V pochybnostech o hranici koryta vodního toku rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. 3.1.20. Změny koryta vodního toku (§ 45) Opustí-li vodní tok vlivem přírodních sil při povodni své přirozené koryto a vznikne-li tím koryto nové, mohou vlastníci pozemků, kteří jsou dotčeni novým stavem, žádat jednotlivě nebo společně vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta. Stát může žadatelům, kteří obdrží povolení, na obnovu koryta vodního toku po povodni přispět. Neobnoví-li se původní stav, stát vykoupí pozemek původního nebo nového koryta vodního toku, jestliže mu tento pozemek vlastník dotčeného pozemku nabídne. Toto neplatí pro dotčené pozemky ve vlastnictví obcí. Právo na obnovu a odškodnění zaniká po třech letech od roku, v němž došlo ke změně. 3.1.21. Ochrana vodních toků a jejich koryt (§ 46) Je zakázáno měnit směr, podélný sklon a příčný profil koryta vodního toku, poškozovat břehy, těžit z koryt vodních toků zeminu, písek nebo nerosty a ukládat do vodních toků předměty, kterými by mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoku vod, zdraví nebo bezpečnosti, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod. Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na případy, kdy se činnosti v něm uvedené provádějí v souladu s vodním zákonem. 3.1.22. Správa vodních toků (§ 47) Vodní toky jsou předmětem správy. Člení se na významné vodní toky a drobné vodní toky. Vyhláškou MZe ve spolupráci s MŽP č. 470/2001 Sb., kterou se stanovil seznam významných vodních toků a způsob provádění činností se správou vodních toků. 3.1.23. Správci vodních toků (§ 48) Správu významných vodních toků zajišťují právnické osoby („správci povodí“). Na drobných vodních tocích jsou oprávněny vykonávat správu obce, fyzické osoby nebo právnické osoby. O určení správce drobného vodního toku rozhodne MZe na základě žádosti. 3.1.24. Oprávnění při správě vodních toků (§ 49) Správci vodních toků jsou oprávněni: a) při výkonu svých práv a povinností vstupovat v nezbytném rozsahu na cizí pozemky a stavby, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních právních předpisů, b) z důvodu péče o koryta vodního toku a v součinnosti s vlastníky pozemků odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm.
22
Správci vodních toků mohou při výkonu správy vodního toku, pokud je to nezbytně nutné a po předchozím projednání s vlastníky pozemků užívat pozemky sousedící s korytem vodního toku, a to: a) u vodních toků, které jsou vodními cestami dopravně významnými, nejvýše v šířce do 10 m od břehové čáry, b) u ostatních významných vodních toků jiných než pod písmenem a) nejvýše v šířce do 8 m od břehové čáry, c) u drobných vodních toků nejvýše v šířce do 6 m od břehové čáry. Vodoprávní úřad může pro nezbytně nutné potřeby a na nezbytně nutnou dobu stanovit k užívání i větší šířku pozemků při vodním toku. Způsobí-li správce vodního toku při výkonu svých práv a povinností škodu, je povinen ji nahradit. O náhradě škody platí obecné předpisy. 3.1.25. Povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků (§ 50) Vlastníci pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, jsou povinni: a) strpět na svém pozemku břehové porosty, jakož i obecné nakládání s vodami ve vodním toku, b) udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění neškodného odtoku vody, odstraňovat překážky a cizorodé předměty ve vodním toku, s výjimkou nánosů, pokud tyto činnosti neznamenají vynaložení zvláštních nákladů, zvláštní odbornou způsobilost nebo použití speciální techniky, c) strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku, vybudovaná před účinností tohoto zákona, d) ohlašovat správci vodního toku zjevné závady v korytě vodního toku, e) strpět na svém pozemku bez náhrady umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod a ekologických funkcí vodního toku, například plavebních znaků apod., f) umožnit vodoprávnímu úřadu, České inspekci životního prostředí, jakož i správci vodního toku výkon jejich oprávnění, g) strpět po nich průchod osob podél vodních toků, výjimku z této povinnosti může povolit vodoprávní úřad po projednání s příslušným správcem vodního toku, to neplatí na pozemcích v současně zastavěném území obce a na oplocených pozemcích. 3.1.26. Povinnosti vlastníků pozemků sousedících s koryty vodních toků (§ 51) Vlastníci pozemků sousedících s koryty vodních toků jsou povinni: a) umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění, b) strpět na svém pozemku bez náhrady umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod a ekologických funkcí vodního toku, umístění plavebních znaků apod., c) strpět, po předchozím projednání s nimi, po nich průchod osob, to neplatí na pozemcích v současně zastavěném území obce a na oplocených pozemcích. Vodoprávní úřad může vlastníkům pozemků sousedících s koryty vodních toků zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku. Pokud výkonem těchto oprávnění vznikne vlastníkovi pozemku škoda, má nárok na její úhradu.
23
3.1.27. Pochybnosti o rozsahu povinností a oprávnění (§ 53) V pochybnostech o rozsahu povinností nebo oprávnění správců povodí, správců vodních toků, vlastníků pozemků koryta vodních toků, vlastníků pozemků sousedících s koryty vodních toků a vlastníků staveb a zařízení v korytu vodních toků nebo sousedících s ním rozhodne MZe. 3.1.28. Vodní díla (§ 55) Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, k ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů a k jiným účelům. Ve vztahu k vlastníkům lesa se jedná zejména o stavby – na ochranu před povodněmi, k hrazení bystřin a strží, související se změnou koryta, k vodohospodářským melioracím, k odvodňování pozemků, k využití vodní energie, přehrady, vodní nádrže, studny. V pochybnostem o tom, zda jde o vodní dílo rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. 3.1.29. Stavby k vodohospodářským melioracím pozemků (§ 56) Za stavby k vodohospodářským melioracím pozemků se považují stavby k závlaze a odvodnění pozemků a k ochraně pozemků před erozní činností vody. Stavby se člení na hlavní odvodňovací zařízení a podrobná odvodňovací zařízení. 3.1.30. Ochrana před povodněmi (§ 63) Ochrana před povodněmi představuje opatření k předcházení a zamezení škod při povodních. K zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup, případně vjezd na své pozemky, popřípadě stavby těm, kteří řídí, koordinují a provádějí zabezpečovací a záchranné práce, přispět na příkaz povodňových orgánů osobní a věcnou pomocí k ochraně životů a majetku před povodněmi a řídit se příkazy povodňových orgánů. Pokud při této činnosti vznikla vlastníkovi pozemku nebo stavby škoda, má nárok na její náhradu. 3.1.31. Státní správa a informační systém o vodách Státní správu podle vodního zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí. Kontrolu nad jakostí povrchových vod určených ke koupání (§ 34) provádí krajská hygienická stanice. Vodoprávními úřady podle § 104 vodního zákona jsou: obecní úřady, újezdní úřady na území vojenských újezdů, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, ministerstva jako ústřední vodoprávní úřad (§ 108).
24
Ministerstvo zemědělství spravuje informační systém veřejné správy pro evidenci: vodních toků a jejich povodí, hydrogeologických rajonů a vodních nádrží, odběrů povrchových a podzemních vod, vypouštění odpadních a důlních vod a akumulace povrchových vod ve vodních nádržích, oblastí povodí, zdrojů povrchových a podzemních vod, které jsou využívány nebo u kterých se předpokládá jejich využití jako zdroje pitné vody, vodních děl k vodohospodářským melioracím pozemků. Ministerstvo životního prostředí spravuje informační systém veřejné správy pro evidenci: vodních útvarů, včetně silně ovlivněných vodních útvarů a umělých vodních útvarů, množství a jakosti povrchových a podzemních vod, stavu vodních útvarů a ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých vodních útvarů, chráněných oblastí přirozené akumulace vod (CHOPAV), ochranných pásem vodních zdrojů (OPVZ), citlivých oblastí (celé území ČR), zranitelných oblastí (ZOD), oblastí povrchových vod využívaných ke koupání, záplavových území. Ministerstvo zdravotnictví spravuje informační systém veřejné správy pro evidenci: přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, uživatelů těchto zdrojů, ochranných pásem zdrojů, ostatních zdrojů minerálních vod, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst.
3.2. Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (“lázeňský zákon”) 3.2.1. Účel (§ 1) Tento zákon stanoví podmínky pro vyhledávání, ochranu, využívání a další rozvoj přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod určených zejména k dietetickým účelům, přírodních léčebných lázní a lázeňských míst. Ve vztahu k vlastníkům lesa a ochraně vod se jedná zejména o následující ustanovení. 3.2.2. Ochrana zdrojů (§ 21) K ochraně zdroje před činnostmi, které mohou nepříznivě ovlivnit jeho chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti, jeho zdravotní nezávadnost jakož i zásoby a vydatnost zdroje, stanoví ochranná pásma (zpravidla ve dvou stupních) ministerstvo vyhláškou. Návrh ochranného pásma musí vycházet z analýzy rizik ohrožení vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdroje.
25
3.2.3. Ochranné pásmo I. stupně (§ 22) Ochranné pásmo I. stupně se stanoví pro území zahrnující zpravidla okolí výstupu zdroje a to u přírodního léčivého zdroje minerální vody a plynu a u zdroje přírodní minerální vody pro území vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje. U přírodního léčivého zdroje peloidu se ochranné pásmo stanoví zpravidla pro území vymezené hranicemi ložiska peloidu. Ve vymezeném ochranném pásmu jsou zakázány všechny činnosti s výjimkou těch, které jsou nutné v zájmu ochrany a využívání zdroje. V ochranném pásmu stanoveném pro území větší než vymezené kruhem o poloměru 50 m od zdroje je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. 3.2.4. Ochranné pásmo II. stupně (§ 23) Ochranné pásmo II. stupně se stanoví k ochraně zřídelní struktury zdroje, popřípadě infiltračního území zřídelní struktury zdroje nebo jeho části nebo infiltračního území zdroje nebo jeho části. Ochranné pásmo přírodního léčivého zdroje peloidu se stanoví zejména k ochraně hydraulických poměrů zdroje. V ochranném pásmu II. stupně je zakázáno provádět činnosti, které mohou negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje. Pro schválený zdroj přírodních léčivých vod a pro zdroj přírodních minerálních vod stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškami vymezení hranic ochranných pásem I. a II. stupně a omezuje nebo zakazuje rozsah činností v nich. K ochraně zdrojů přírodních léčivých a přírodních minerálních vod ve vztahu k vodohospodářským funkcím lesů je významné stanovení ochranných pásem, kde se lesy zařazují do kategorie lesa zvláštního určení [§ 8 odst. 1 písmeno b), zákona o lesích]. V lesích zvláštního určení jsou stanoveny zásady hospodaření tak, aby nebyl nepříznivě ovlivněn přirozený režim podzemních vod. 3.2.5. Povinnosti vlastníků nemovitostí (§ 32) Vlastníci nemovitostí jsou povinni:
a) umožnit pověřeným osobám vstup na pozemky, do staveb a objektů za účelem získání údajů podle tohoto zákona,
b) strpět na svých nemovitostech umísťování značek vyznačujících hranice ochranných pásem, lázeňského místa a vnitřního území lázeňského místa.
26
3.2.6. Omezení vlastnických práv (§ 33) Vlastnická práva k nemovitostem lze omezit nebo nemovitosti lze vyvlastnit pouze ve veřejném zájmu. 3.2.7. Náhrada újmy (§ 34) Vlastníkům nemovitostí a osobám, kterým vznikne újma v důsledku omezení dosavadního užívání nemovitostí náleží finanční náhrada této újmy, kterou je povinen uhradit uživatel zdroje.
3.3. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”) Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Lesy v evropské kulturní krajině plní množství funkcí. Obecně jsou definovány jako funkce produkční a mimoprodukční. Z mimoprodukčních funkcí se jedná o ekologické (šířeji environmentální) a společenské (sociální). Jedny z nejdůležitějších mimoprodukčních funkcí lesa jsou funkce vodní (hydrická) a vodohospodářská, zaměřené na vodní režim krajiny z hlediska racionálního využívání vody jako přírodního zdroje. Aby mohl les plnit vodohospodářskou funkci, nesmí být mimo jiné narušován přirozený vodní režim lesní půdy. Vlastníci a správci lesa by měli být informováni o tom, kde existuje veřejný zájem na plnění řízených funkcí lesa a být iniciováni ke konkrétním činnostem lesnických služeb ve veřejném zájmu a dostávat konkrétní informace o hrazení jejich nákladů na veřejně prospěšné lesnické aktivity. 3.3.1. Vodní a vodohospodářská funkce lesů V principu mají všechny naše lesy určitý vodohospodářský význam. Vodohospodářsky důležité lesy se nacházejí v oblastech, kde nevhodné zásahy do oběhu vod mohou vážně narušit zákony chráněné vodohospodářské zájmy, ohrozit vodní zdroje či kulturní krajinu. Se zvyšujícími se nároky na úroveň života, s nárůstem infrastruktury kulturní krajiny a se změnami životního stylu společnosti přestaly veřejnému zájmu mnohde dostačovat samovolné veřejně prospěšné účinky. Vodní (hydrická) funkce lesa je pasivním samovolným důsledkem existence lesů a vzniká souborem celého komplexu účinků lesních biogeocenóz na oběh vody. Vodohospodářská funkce lesů má být výsledkem takové hospodářské činnosti, která záměrně a cílevědomě vyvolává nebo posiluje vodohospodářsky žádoucí účinky a potlačuje vodohospodářsky záporné efekty lesů. Obecně lze rozdělit účinky lesa na zlepšení vodního hospodářství do funkčních skupin:
27
a) kvalitativní funkce: retenční, retardační detenční, akumulační, vodoochranné a protierozivní, desukční. b) kvantitativní funkce: kondenzační (srážkotvorné). 3.3.1.1.
Kvalitativní funkce
Účinky retenční
Les zadržuje srážky (hromadí vodu na rozsáhlém povrchu lesních porostů, nadloží a v půdě) a zvýšenou infiltrací do půdy, zmenšuje povrchový odtok ve prospěch podzemního odtoku. Týká se lesních porostů v rovinatém terénu a na svazích do 40 % sklonu, pokud půda není ohrožena potenciální vodní erozí. Zlepšení účinků lze dosáhnout úpravou druhové skladby ve prospěch listnáčů, zlepšením hydrofyzikálních vlastností půd (zejména nadložního humusu), ponecháním mrtvé stromové hmoty na místě, zabráněním povrchového odtoku. Retenční účinky plní lesy zařazené ve všech hospodářských souborech (HS), viz. vyhláška MZe č. 83/1996 Sb. Účinky retardační
Celkový odtok srážkových vod z lesa je výsledkem příjmových (srážek) a výdajových složek (celkový výpar) vodní bilance lesních porostů. Les zpomaluje odtok a tak zmenšuje rozkolísanost toků. Retardační funkce lesa spočívá v přeměně povrchového odtoku v odtok podzemní a tak působí na vyrovnanost vodních toků. Retardační účinky plní lesy zařazené ve všech HS. Účinky detenční
Detenční (útlumová) funkce cílí k vyrovnanému odtokovému režimu na bystřinách péčí o optimální využívání retenčních, akumulačních a retardačních vlastností lesních ekosystémů. Přispívá tak k ochraně vodních poměrů v CHOPAV podle zákona č. 254/2001 Sb. (vodní zákon), který ukládá vlastníkům pozemků zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny a o ochranu kvantity v tvorbě zdrojů. Funkce detenční se uplatňuje zejména v horských lesích vyhlášených CHOPAV. Účinky akumulační
Les zvyšuje akumulaci zimní vláhy hromaděním sněhu a oddalováním jeho tání. Hydrický účinek lesa roste s ročním úhrnem atmosférických srážek, se zvyšujícím se podílem srážek ve tvaru sněhu a také s větší lesnatostí. Rozhodujícími faktory pro akumulaci sněhu a tání jsou členitost reliéfu (údolí, hřbety, pláně), větrné poměry každé lokality (směry a rychlosti větrů), proměnlivost povrchu a jeho různé termické bilance (skály, lesní porosty, kosodřevina, travní vegetace). Akumulační funkci plní lesy ve všech HS. Účinky vodoochranné a břehoochranné (protierozivní)
Všeobecně mají porosty s vodoochrannou funkcí zabránit povrchovému odtoku a splachu, resp. vniknutí produktů eroze, organického materiálu a znečišťujících látek (olej, nafta, chemické přípravky, hnojiva) do toků a nádrží a chránit zdroje podzemních vod před znečištěním. Znamená to tedy, že v rámci ochrany vodního zdroje se neoddělitelně spojuje vodoochranná funkce (hygienická) s břehoochrannou (protierozivní, půdoochrannou) v širším pojetí.
28
Funkční skupina porostů s funkcí vodoochrannou má kolem zdrojů vody úlohu: sanitární, čistota vody, fyzikálně chemické vlastnosti, bakteriální stav, teplota vody vodoerozní, prokořeněná humusová vrstva s přízemní bylinnou vegetací snižuje plošnou vodní erozi na minimum mimo rýhy a vodní koryta břehoochrannou, příbřežní porosty plní půdoochrannou funkci tím, že mechanicky zpevňují půdu spletí kořenů, zmenšují erozní činnost proudící vody, brání vyplavování půdy a tak chrání břehy toků před vymíláním a udržují průtočnost koryt. Funkci vodoochrannou mohou plnit lesy ve všech HS. Účinky desukční
Na stanovištích ovlivněných vodou je zvýrazněná účinnost evapotranspirací, tj. odvádění a odčerpávání vody rostlinami a půdou. Tato stanoviště jsou rozdělena do tzv. hydromelioračních okrsků a jsou vymezeny na mapě potencionálních funkcí pro příslušné oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), viz. www.uhul.cz. Účinky desukční plní lesy v HS 19, 27, 29, 39, 47, 57, 59, 77, 79. 3.3.1.2.
Kvantitativní funkce
Účinky kondenzační (srážkotvorné)
Les zvyšuje množství srážek tím, že obohacuje vertikální srážky (na něž nemá vliv) o horizontální srážky z horských mlh a oblaků v polohách od 700 m n.m. Nejvyšší účinek kondenzační mají lesní porosty v největších údolích, nad nimiž se vlhký vzduch při výstupu ochlazuje a dochází k vyčesávání kondenzovaných kapiček z mlhy a oblaků. Značný význam pro nadlepšení vodní bilance mají jak smrkové, tak i dospělé bukové porosty. Srážkotvorné účinky plní lesy v HS 01, 02, 03, 71, 73, 75, 77, 79. S hydrickými účinky lesů jsou navzájem těsně spjaty i půdoochranné účinky, zvláště v horských polohách. 3.3.2. Funkce půdoochranná Půdoochranná funkce lesa je schopnost lesa zabraňovat přemísťování půdy působením vody nebo větru, případně i schopnost lesa zabraňovat půdním posuvům. Hlavní funkcí půdoochranných účinků lesa je funkce protierozní. V horských polohách se významně projevuje dílčí funkce protisesuvná, protilavinová, břehoochranná a protiintroskeletová. V nižších polohách dílčí funkce protideflační na vátých píscích. 3.3.3. Kategorizace lesů – lesy zvláštního určení (§ 8) Lesní zákon respektuje vodohospodářské zájmy možností vodohospodářsky důležité mezi lesy kategorie zvláštního určení.
začlenit
lesy
Lesy zvláštního určení jsou lesy vodohospodářsky důležité a nacházejí se, podle odstavce 1 písmene:
a) v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně (dle vodního zákona č. 254/2001 Sb., § 30 “v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně”), b) v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod (dle lázeňského zákona č. 164/2001 Sb., § 22, § 23 “v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a přírodních minerálních vod”).
29
Do kategorie lesů zvláštního určení lze podle odstavce 2 písmene:dále zařadit lesy: e) se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou. Výše uvedené lesy (odst. 1 písm. a) a b) jsou od účinnosti lesního zákona lesy zvláštního určení aniž by o tom musel orgán státní správy rozhodnout. Jedná se vždy o veřejný zájem. V těchto lesích se musí hospodařit jinak než v lesích hospodářských, tedy tak, aby byl dosažen nebo zachován účel, pro který byly lesy zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení. O zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo do kategorie lesů zvláštního určení rozhoduje Krajský úřad (mimo § 8 odst.1), a to na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. Jde o rozhodnutí ve správním řízení. Informace o lesích zvláštního určení lze získat na Krajských úřadech. V pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů stanovuje vodoprávní úřad v rozhodnutí podmínky pro hospodaření v lesích. 3.3.4. Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa (§ 13) Při využití pozemků určených k plnění funkcí lesa k jiným účelům nesmí být zejména narušována síť lesních cest, meliorací a hrazení bystřin v lesích a jiná zařízení sloužící lesnímu hospodářství, v případě nezbytného omezení jejich funkcí musí být uvedena do původního stavu, a není-li to možné, zajištěno odpovídající náhradní řešení. 3.3.5. Zákaz některých činností v lesích (§ 20 odst. 1 písm. m) V lesích je zakázáno mj. narušovat vodní režim a hrabat stelivo (zákaz se nevztahuje na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese). Účelem výše uvedeného zákazu je v této souvislosti zakázat činnosti, které by při obecném užívání lesa mohly vodní režim lesa ohrozit nebo narušit, např. hloubení různých rýh v terénu, působení hlubokých stop motorových vozidel v rozměklém půdním povrchu, přehrazování nebo poškozování koryt potoků v lese apod. 3.3.6. Lesní doprava (§ 34) Přibližovací linky, lesní dopravní síť a ostatní zařízení v lesích nesmí působit zvýšené nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území. Lesní komunikace všeho druhu jsou nepochybně klíčovým místem z hlediska retardace povrchového odtoku vod, boje s erozí a ochrany odtokových poměrů malých toků v lesích. Základní požadavky na stavby cest (vyhláška MZe č. 433/2001 Sb.)
trasa cesty se navrhne tak, aby vyhovovala požadavkům řádného hospodaření v lese i jeho ochraně, největší podélný sklon u nových cest s vozovkou je 12 %, hodnota příčného sklonu vozovky a pláně cesty je u nové cesty nebo při změně stávající cesty nejméně 3 %,
30
šířka odlesněného pruhu pro novou cestu nebo při změně stávající cesty se omezí jen na splnění parametrů pro návrh trasy cesty zvolené třídy, podélné a příčné odvodnění tělesa cesty zachycuje a odvádí vody ohrožující těleso nebo okolní pozemky podmáčením nebo vodní erozí. Využívají se zejména příkopy, rigoly, propustky, mosty, svodnice a trativody, nejmenší světlost propustku je 600 mm, sjezdy z cest na přilehlé pozemky musí mít šířku nejméně 6 m, výhybny jsou součástí cesty a zřizují se nepravidelně v místech s dostatečným výhledem, který umožňuje bezpečné vyhýbání a předjíždění. Navrhují se 1 až 2 výhybny na 1 km délky cesty. Nejmenší délka výhybny je 20 m, je nepřípustné užívat vozidel o větší povolené hmotnosti na nápravu, než pro jaké byla cesta vybudována, používání cesty v době, kdy není způsobilá k provozu (sezónnost), nebo způsobem, který pro daný typ cesty není uvažován (např. smýkání dříví po vozovce), rekultivace cesty se provede vždy, je-li v oblasti vyřešena lesní doprava trvale jiným způsobem. 3.3.7. Meliorace a hrazení bystřin v lesích (§ 35) Meliorace a hrazení bystřin v lesích jsou biologická a technická opatření zaměřená na ochranu půdy a péči o vodohospodářské poměry. Provádění meliorací a hrazení bystřin v lesích je povinností vlastníka lesa, pokud orgán státní správy lesů, popř. vodoprávní úřad nerozhodne o tom, že jde o opatření ve veřejném zájmu. Pokud jsou tato opatření prováděna z rozhodnutí orgánu státní správy lesů ve veřejném zájmu, hradí náklady s tím spojené stát. Součástí meliorací a hrazení bystřin v lesích je v praxi zejména zakládání a obhospodařování břehových porostů, zpevňování břehů a strží, úpravy vodního režimu, opatření k neškodnému odvádění přívalových vod a povodňových průtoků, předcházení účinkům eroze a rekultivace. Pokud jde o hrazení bystřin, péči o drobný vodní tok nebo o břehové porosty, vztahují se povinnosti také na správce drobného vodního toku, který zajišťuje opatření i na pozemcích, které nemusí být pozemky určenými k plnění funkcí lesa, ale souvisí s lesním hospodářstvím, nebo jsou potřebné pro přípravu, provedení nebo údržbu opatření nebo objektů meliorací a hrazení bystřin v lesích. Podnět k vydání rozhodnutí o provedení opatření meliorací a hrazení bystřin v lesích ve veřejném zájmu podává orgánu státní správy lesů, zpravidla správce drobného vodního toku nebo vlastníci pozemků. Rozhodnutím určí orgán státní správy lesů investora opatření a rozsah činnosti nebo opatření, která mají být provedena, ve veřejném zájmu. V případě, že jiná osoba má na opatřeních prospěch, stanoví orgán státní správy její podíl na úhradě (úplných vlastních) nákladů. Požadavky na stavby hrazení bystřin a strží, na stavby odvodnění lesní půdy a stavby k vodohospodářským melioracím pozemků řeší příslušné vyhlášky, viz. Příloha č. 1 pracovní metodiky. Na opatření, o nichž orgán státní správy lesů rozhodl, že jsou opatřeními ve veřejném zájmu, je možné žádat dotace z fondů ČR i z prostředků EU.
31
Základní požadavky na stavby hrazení bystřin a strží (vyhláška MZe č. 433/2001 Sb.)
základní prvky původní trasy bystřiny nebo strže se podle možností zachovávají. Úpravy nesmějí bránit využívání sousedních pozemků, poloměry oblouků nesmí být menší než šestinásobek šířky koryta mezi břehovými hranami, uzavřený profil musí být dimenzován tak, aby nad hladinou s návrhovým průtokem s četností výskytu jednou za 100 let zůstal volný prostor nejméně 500 mm a vtok byl zabezpečen proti ucpání. Tlakový průtok uzavřeným profilem je nepřípustný, v případě, že k podélnému opevnění břehů koryt bystřin nebo strží se navrhují břehové porosty, použijí se porosty bohatě kořenících dřevin. Základní požadavky na stavby odvodnění lesní půdy a malých vodních nádrží v lesích (vyhláška MZe č. 433/2001 Sb.)
před každým odvodněním se musí vyhodnotit místní podmínky pedologického charakteru lesní půdy, příčin zamokření, stavu porostů a pěstebního cíle, obnovy, pěstování a ochrany porostů, sklonitosti území, dopravní přístupnosti, případně akumulace vody, odvodňovací příkopy se navrhují v podélném sklonu nejméně 0,5 %, hloubky nejméně 600 mm a rozchodu nejméně 30 m, na zamokřených lokalitách lesní půdy se budují obvodové příkopy s ponecháním přirozeného vývoje vodního režimu půdy nebo se převádějí na trvalé vodní plochy, šířka koruny hráze nádrže, po které je vedena cesta, je dána jejími návrhovými prvky. V ostatních případech musí být volná šířka koruny hráze alespoň 3 500 mm, břehy nádrže a svahy hráze musí být chráněny proti rozrušování kolísáním hladiny vody, vlnobitím, ledovými krami nebo před erozí povrchově odtékající vody zatravněním, porosty nebo stavebními úpravami. Péče o stavby k vodohospodářským melioracím pozemků (vyhláška MZe č. 225/2001 Sb.)
péči o stavby k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich části provádí jejich vlastník údržbou těchto staveb, udržovací prohlídka se provádí nejméně jedenkrát ročně. O výsledku udržovací prohlídky se pořizuje zápis o udržovací prohlídce, který se archivuje po dobu pěti let, kromě vlastních objektů stavby k ochraně pozemků před erozní činností vody se rovněž provádí údržba výškových a polygonových bodů, vodočtů, mezníků a staničení, příslušné vodoprávní úřady dozírají na péči o vegetaci, kterou zajišťují vlastníci, případně stavebníci sypaných hrází malých vodních nádrží. Malá vodní nádrž (MNV) Ve smyslu normy ČSN 75 2410 se jedná o malé vodní nádrže včetně suchých nádrží, sloužící k akumulaci povrchové vody, jestliže: a) objem nádrže po normální hladinu není větší než 2 mil. m3, b) největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m. Hráz je podle § 55, odst.1 vodního zákona stavbou.
32
Výsadba dřevin na hrázi MNV (Metodický pokyn MZe Č.j.: 720/2003-6000) na ochranných hrázích je výsadba dřevin zakázána, u nových hrází lze výjimečně uvažovat s organizovanou výsadbou vhodných stromů a keřů, nevhodnými druhy dřevin jsou smrky, ovocné stromy a vlašské topoly, výsadba dřevin na hrázích může být prováděna pouze na základě projektu, ponechat je možno zdravé vzrostlé stromy, které na hrázích rostou po delší dobu a nebyl pozorován žádný jejich škodlivý vliv, vlastník je povinen odstraňovat náletové dřeviny z hráze, případné kácení je třeba provádět úrovňově, tj. při zemi s ponecháním co nejnižšího pařezu, a pařez neklučit.
3.4. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Úplné novelizované znění zákona je uvedené ve Sbírce zákonů pod č. 460/2004 Sb. 3.4.1. Účel zákona (§ 1) Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degradaci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost. Zákon o ochraně přírody a krajiny nestanovuje žádné konkrétní předpisy k ochraně vod ani k vodohospodářským funkcím lesů. Ve vztahu k vlastníkům lesa a ochraně vod se jedná zejména o následující ustanovení. 3.4.2. Ochrana přírody a krajiny: ovlivňování vodního hospodářství v krajině [§ 2 odst. 2 písm.i)] Ochrana přírody a krajiny ve vztahu k ochraně vod podle tohoto zákona se zajišťuje zejména ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků a ploch a mokřadů. Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací nebo při jiných činnostech postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. V rozhodnutí o vyhlášení kategorií ZCHÚ jsou stanoveny bližší ochranné podmínky vztahující se také k ovlivňování vodního hospodaření.
33
3.4.3. Souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích (§ 44) Na území národních parků a chráněných krajinných oblastí nelze bez souhlasu orgánu ochrany přírody vydat rozhodnutí o umístění, povolení či změně v užívání stavby, povolení k nakládání s vodami a k vodohospodářským dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona. Tohoto souhlasu není pro účely územního a stavebního řízení třeba, jde-li o stavby v souvisle zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti a pokud má obec schválenou územně plánovací dokumentaci se zapracovaným stanoviskem orgánu ochrany přírody k této dokumentaci. V bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas orgánů ochrany přírody. Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo. V tomto ochranném pásmu je ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků, změnám kultury pozemku a způsobu hospodaření v lesích nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá újma v důsledku omezení vyplývajícího z tohoto zákona (včetně prováděcích předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě), má nárok na její finanční náhradu. Finanční náhradu poskytne příslušný orgán ochrany přírody na základě písemného uplatnění nároku. 3.4.4. Kategorie zvláště chráněných území (§ 14) Kategorie zvláště chráněných území jsou:
a) b) c) d) e) f)
národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky.
3.4.5. Natura 2000 Vytvoření soustavy Natura 2000 a její ochrana může ovlivnit jak ochranu vod tak i hospodaření v lesích. Soustava Natura 2000 vychází z legislativy EU: směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, směrnice Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků. Požadavky obou směrnic byly začleněny do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb. Postup při vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana (§ 45a až § 45i) je uveden v části čtvrté zákona.
34
Jako evropsky významné lokality budou do národního seznamu zařazeny ty lokality, které v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívají a) k udržení nebo obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany, nebo b) k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti. V rámci soustavy Natura 2000 jsou nařízeními vlády vymezeny: a) evropsky významné lokality, b) ptačí oblasti. 3.4.5.1. Evropsky významné lokality (§ 45a až § 45d) Postup při vymezování evropsky významných lokalit: a) vytvoření národního seznamu, b) předběžná ochrana evropsky významných lokalit, c) ochrana evropsky významných lokalit. Podrobný postup vyhlášení je uveden v zákoně. Pro evropsky významné lokality je vydáno nařízení vlády č. 132/2005 Sb. společně pro všechny lokality. 3.4.5.2.
Ptačí oblasti (§ 45e až § 45f)
Jako ptačí oblasti se vymezí území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytujících se na území ČR a stanovených právními předpisy ES. Podrobný postup vymezení je uveden v zákoně. Zákon vytvořil ptačí oblast jako novou kategorii chráněného území a stanovil, že ptačí oblasti budou zřizovány nařízeními vlády. Povolení, souhlas, kladné stanovisko nebo výjimku ze zákazu podle tohoto zákona pro evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast může udělit orgán ochrany přírody pouze v případě, že bude vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita nebo ptačí oblast určena, ani nedojde k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování druhů, k jejichž ochraně jsou tato území určena.
35
Diagram č. 1: Vzájemné vazby uvedených domácích právních předpisů vztahujících se k ochraně vod, hospodaření v lesích a ochraně přírody a krajiny Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů („vodní zákon“) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (“lesní zákon”)
Stav povrchových a podzemních vod (§ 21)
Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Ochrana vodních poměrů a vodních zdrojů (§ 27) Ochranné pásmo I. stupně (§ 30) Ochrana přírody a krajiny: ovlivňování vodního hospodaření v krajině (§ 2)
Natura 2000 Evropsky významné lokality [§ 45a) až § 45d)]
Natura 2000 Ptačí oblasti [§ 45e) až § 45f)]
Ochranné pásmo II. stupně (§ 30)
Ochranné pásmo II stupně (§ 23) Ochranné pásmo I. stupně (§ 22) Ochrana zdrojů (§ 21) Zákon č. 164/2001 Sb., (“lázeňský zákon”)
Kategorie lesů zvl. určení: pásma hygienické ochrany vodního zdroje I. stupně (§ 8)
Kategorie lesů zvl. určení: ochr. pásma zdrojů přír. léč. a stolních min. vod (§ 8)
Kategorie lesů zvl. určení: lesy se zvýšenou funkcí vodoochrannou (§ 8)
Meliorace a hrazení bystřin v lesích (§ 35)
Diagram č. 2: Informace o omezení na pozemcích vlastníka z důvodu ochrany vod
Informace
Vodoprávní úřad ORP
Český inspektorát lázní a zřídel, Praha
Internet
www.uhul.cz < mapy >
< Oblastní plány rozvoje lesů >
< Mapa deklarovaných funkcí >
< PHO (nyní ochranné pásmo)>
< CHOPAV >
< Ochranné pásmo léčivých zdrojů >
č. rozhodnutí, č. vlád. usnesení, č.vyhlášky
CHOPAV, PHO (nyní ochranné pásmo)
Ochranné pásmo léčivých zdrojů
Vodoprávní úřad ORP
Český inspektorát lázní a zřídel, Praha
Stanovení bližších ochranných podmínek, popř. omezení hospodaření
37
4. Zásady hospodaření v lesích zvláštního určení vymezených z hlediska ochrany vod Současná legislativa nestanovuje žádné konkrétní předpisy k hospodaření v těchto vyhlášených lesích zvláštního určení. Zásady hospodaření na území ochranných pásem jsou záležitostí lokálního posouzení podmínek pro ochranu zdroje a výsledku vodoprávního řízení. V roce 1982 byla vydána jako podzákonná, obecně závazná Instrukce MLVH ČSR č. 13/1982 k hospodaření na lesních pozemcích v ochranných pásmech vodních zdrojů (Věstník MLVH ČSR, částka 14 z 15. července 1982, 3-6). Instrukce však nebyla převzata do nové právní éry po roce 1989. Lze ji využít jako pramen informací o účelných hospodářských opatřeních ve vodohospodářsky důležitých lesích v ochranných pásmech vodních zdrojů pro osvětovou a poradenskou službu a jako podklad pro rozhodnutí vodoprávního úřadu k zásadám hospodaření v lesích. Je také podkladem k návrhu Rámcových směrnic hospodaření (RSH) pro hospodářské soubory (HS) těchto lesů zvláštního určení v Oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL), lesních hospodářských plánech (LHP) a lesních hospodářských osnovách (LHO). Instrukce navrhuje zásady hospodaření v lesích v jednotlivých ochranných pásmech vodních zdrojů zhlediska převažující vodohospodářské funkce. Zásady hospodaření jsou členěny dle ochranných pásem vodárenských toků a nádrží a ploch porostů kolem zdrojů podzemních vod. Instrukce je přílohou této metodiky. V roce 2007 vyšly v edici Lesnický průvodce 1/2007 Metodické postupy obhospodařování lesů s vodohospodářskými funkcemi s podtitulem Recenzované metodiky pro praxi. Popisují způsoby lesnického hospodaření podle jednotlivých funkčních skupin v ochranných pásmech vodních zdrojů. Tyto metodické postupy jsou přílohou této metodiky.
4.1. Zásady hospodaření v územích CHOPAV Lesy v horských CHOPAV zahrnují funkční skupiny lesních porostů s funkcí vodoochrannou, protierozní, infiltrační a desukční. Hospodaření se provádí obdobně jako v případě ochranných pásem zdrojů vody (viz níže). Dojde li k destrukci lesních porostů ve funkční skupině desukční, podle zákona je zakázáno odvodnění lesních pozemků. Vzhledem k uvedenému zákazu je v konkrétním odůvodněném případě, při nezdaru v obnově lesa, nutné požádat vodoprávní úřad o výjimku. Nové poznatky výzkumu ukazují, že tak jednoznačný zákaz odvodňovat lesní pozemky nemusí být vždy opodstatněný. Na druhotně zamokřených lokalitách nevhodným zásahem člověka se doporučuje ochranu kvality a kvantity takového vodního zdroje podpořit ochranným obvodovým příkopem proti znečištění cizími vodami a proti zvětšování jeho plošného rozlivu s cílem zmenšit ztráty výparem.
4.2. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů Lesní hospodaření musí být prováděno tak, aby nemohlo dojít k ohrožení vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodního zdroje. 4.2.1. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů I. stupně Lesy, které spadají do funkční skupiny s vodohospodářskou funkcí komplexní, tvoří pruhy lesních porostů kolem břehů vodárenských nádrží a toků. Výjimečnost je podmíněna bezprostřední blízkostí vodního zdroje a bývá zdůrazněna i zákazem
38
vstupu nepovolaným osobám. Vodohospodářská funkce těchto porostů spočívá v ochraně pásma břehů toků a vodních nádrží před erozí i v ochraně vodních toků před znečištěním. Pro zdroje povrchové vody tvoří hygienickou bariéru k zachycování splachů a zadržování těžebního odpadu z okolních porostů, zejména v období hospodářských zásahů. V ochranných pásmech I. stupně vodohopodářský orgán obvykle stanoví základní omezení z hlediska hygienické ochrany vody: nelze používat pesticidy, repelenty a minerální hnojiva (kromě vápence a bazických hornin). Rozhodující význam má obnova lesních porostů. Smyslem hospodářských opatření je: na obhospodařované ploše co nejdříve zajistit funkční lesní porost, vytvořit stabilní porost, který nebude vyžadovat časté hospodářské zásahy. Základní funkčně odpovídající doporučení je nutnost začít s obnovou porostů v bezprostřední blízkosti vodního zdroje a teprve po jejím zajištění postupovat proti svahu. Optimální je výběrný způsob, nejvíce se používaží clonné a okrajové formy sečí s maximálním podílem přirozené obnovy. V případě rychlé likvidace porostů v důsledků kalamit se nelze vyhnout použití maloplošných holosečných obnovních prvků při důsledné péči o nenarušený půdní povrch. Těžební odpad by měl být vyklízen mimo hranice pásma. Mechanická příprava půdy neohrožuje, pokud se požívá do 50 m od toků a nádrží pouze jamková nebo plošková, ve větší vzdálenosti lze uplatnit i pruhovou přípravu půdy ve směru vrstevnic. Původní, z hlediska hygieny vody vodohospodáři důsledně vnášený požadavek převahy jehličnanů v příbřežním 50 m pásu zůstává zachován, z pohledu stability porostů se zde však již nevylučuje vyšší podíl listnáčů. Ochrana porostů proti zvěři se zajišťuje oplocenkami, proti buřeni sešlapáváním. Vyžínání lze připustit jen tehdy, kdy je záruka, že se odumřelá biomasa nedostane do vodní nádrže. V ochranném pásmu I. stupně zdrojů vody povrchové je základním hlediskem prevence půdní eroze, vzniku splachů a vpádu koncentovaného povrchového odtoku do vodního zdroje, jakož zábrana ohrožování zdroje ropnými produkty. Při soustřeďování je vhodné používat lanovky, lanové systémy a koňské potahy, fukční jsou pouze lesní cesty se zpevněným povrchem. Nevyužívané nezpevněné lesní cesty je vhodné zalesnit nebo zatravnit. Z hlediska požadavků dílčí funkčnosti lesa je účelné především vést vnější hranici pásma tak, aby lesní porosty v pásmu byli prakticky funkčně obhospodařovatelné. V případě ochranných pásem zdrojů vod podzemních je cílem hospodaření sanitární ochrana vodního zdroje. Zachování celistvosti půdy a vyloučení chemických látek je v tomto ochranném pásmu základním předpokladem funkčnosti. Růst listnatých dřevin v blízkosti menší než 25 m od jímacích objektů může kvalitu vodních zdrojů ohrozit. 4.2.2. Zásady hospodaření v ochranných pásmech zdrojů II. stupně Lesy ochranného pásma II. stupně jsou významné jak z hlediska vodohospodářského, tak z hlediska dřevoprodukčního, případně ostatních funkcí. Dřevoprodukční funkce není s vodohospodářskou v rozporu jestliže se dodrží hlediska vodohospodářské funkce. Proto se tyto lesy, až na výjimky, nevyhlašují za lesy zvláštního určení. Pro zajištění vodohospodářské funkce lesů se v ochranném pásmu II. stupně doporučuje rozlišovat převažující dílčí vodohospodářské funkce:
39
a) b) c) d)
vodoochranné protierozní infiltrační desukční (odčerpávací, odváděcí)
Funkční skupina porostů s funkcí vodochrannou Je plošně vázána pouze na úzké pruhy kolem břehů toku a vodních nádrží (v průměru 30 – 150 m široké). Plní funkci hygienické a sanitární bariéry proti splachům a těžebnímu odpadu z výše položených porostů. Hlubokokořenící listnaté dřeviny zde hrají navíc významnou úlohu při stabilizaci břehů bystřin. V obnovním cíli by měly jednoznačně dominovat listnáče. Obnovu je vhodné provést napřed, nebo naopak až po obnově okolních porostů. Na svazích do 50 % sklonu je vhodné listnáče obnovovat clonnou sečí a jehličnany formou náseků (polovina až 1 výška porostu) vedených delší osou podél vodotečí. Na svazích nad 50 %, kde hrozí nebezpečí eroze, by měly být použity pouze clonné formy obnovy, případně podsadby. Vytěžená hmota může zůstávat na místě pouze v případě, že nebude splavena do toku, nebo neleží v záplavovém území. Důležité jsou kontroly průtočnosti koryt, stability svahů a břehů a vznik břehových nátrží. Funkční skupiny porostů s funkcí protierozní a infiltrační Tyto se vzájemně odlišují zejména z pohledu použití funkčně odpovídajících těžebně dopravních technologií. Ve skupině protierozní, kam spadají exponovaná stanoviště ohrožená silnou potenciální erozí půdy i bohaté soubory lesních typů na svazích nad 40 %, se musí používat pouze lanovky (lanové systémy). Ve skupině infiltrační, kam spadají kyselé a bohaté soubory lesních typů na sklonech do 40 %, lze využít po vybudování pevných odvozních cest i traktorové technologie. Ve skupině protierozní se preferuje intenzívnější zakrytí půdy s vysokou mírou vsaku, ve skupině infiltrační zmenšení intercepce a evapotranspirace uvolněním zápoje a snížením hustoty porostu, ovšem bez jeho zabuřenění. Zabuřenělé proředěné porosty je vhodné obnovovat pomocí maloplošných holosečných prvků, nezabuřenělé porosty pomocí postupů clonné obnovy. Doplnění obnovy se provádí obalovanými sazenicemi nebo poloodrostky na horní hranici doporučovaných sponů. Doporučuje se intenzívní ochrana kultur proti buřeni ožínáním. Optimalizaci zpřístupnění lesních komplexů provádíme technologiemi šetrnými k půdě. Důležitým aspektem je zamezit soustředěnému odtoku vody v kolejích a po koruně cest a provést neškodné rozptýlení vody do přilehlých porostů (hlavně mimo ochranné pásmo I. stupně). Funkční skupina porostů s funkcí desukční Tato skupina představuje porosty na mokrých půdách, zejména v úpatních polohách. Desukční funkce spočívá v odsávání vody porosty, popř. v odvádění přebytečné vody z půdního profilu druhotně zamokřených půd odvodňovacími zařízeními, aby se uvolnily půdní prostory pro akumulaci srážkových vod a retardaci jejich odtoku. Desukční funkci mají obvykle hospodářské soubory 27, 29, 39, 57, 59, 77 a 79. Funkčně odpovídající obnova postupuje neholosečnými postupy tak, aby bylo minimalizováno narušení vodního režimu, vodní bilance těchto oglejených a podmáčených lesních ekosystémů. Účelné je zvýšení zastoupení jedle se srdčitým nebo kůlovým kořenem. Při destrukci porostů se musí zpravidla použít na vzniklých
40
holosečích technické meliorace – odvodnění pro obnovení příznivých podmínek pro obnovu lesa. Pro zvýšení stability, zvláště smrkových porostů, se uplatňuje specifický program výchovy – tzv. princip odstupňované výchovy. Základem jsou silné zásahy v mládí porostu s cílem zlepšení parametrů štíhlostních kvocientů, prodloužení koruny a snížení těžiště stromů. Po dosažení výšky 15 m přechází porosty na plný zápoj, dále se uplatňují pouze slabé probírky s cílem neotevření porostu případným bořivým větrům. Pro soustřeďování dříví jsou opodstatněné lanovky a lanové systémy. Pojízdné mechanizační prostředky je možno funkčně použít v období sucha nebo po zámrzu. Příkopy vzniklé po těžbě je nutno okamžitě asanovat, soustředěné vody v příkopech kolem lesních cest je vhodné bezškodně rozptylovat do lesních porostů. V případě ochranných pásem zdrojů vod podzemních je základním cílem zachování infiltračních vlastností půdy a zábrana znečištění chemickými látkami.
5. Přílohy 5.1. Příloha č. 1 – Významné směrnice EU 2000/60/EHS 2008/105/ES 2007/60/ES 2006/118/ES 96/61/EHS 91/676/EHS 80/68/EHS 76/464/EHS 75/440/EHS
Směrnice ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky – tzv. Rámcová směrnice Směrnice o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky Směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik Směrnice o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu Směrnice Rady o integrované prevenci a omezování znečištění Směrnice o ochraně vod před znečišťováním dusičnany ze zemědělských zdrojů Směrnice o ochraně podzemních vod proti znečištění způsobenému určitými nebezpečnými látkami Směrnice o znečištění způsobeném některými nebezpečnými látkami Směrnice o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody
5.2. Příloha č. 2 – Domácí právní předpisy o ochraně vod Zákony: 254/2001 Sb. 164/2001 Sb. 289/1995 Sb. 114/1992 Sb. 185/2001 Sb. 156/1998 Sb.
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon). o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. o odpadech (úplné znění zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, jak vyplývá z pozdějších změn, bylo vyhlášeno pod č. 106/2005 Sb.). o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 308/2000 Sb., zákona č. 147/2002 Sb., zákona č. 317/2004 Sb. a zákona č. 553/2005 Sb.
41
50/1976 Sb. 76/2002 Sb. 139/2002 Sb.
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášky: 450/2005 Sb.
367/2005 Sb. 90/2002 Sb. 267/2005 Sb.
333/2003 Sb.
470/2001 Sb.
620/2004 Sb.
195/2003 Sb.
432/2001 Sb.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 4. listopadu 2005, o náležitostech nakládání se závadnými látkami a náležitostech havarijního plánu, způsobu a rozsahu hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků. (Datum účinnosti od 1. května 2006), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 5. září 2005, kterou se mění vyhláška č. 90/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla. (Datum účinnosti od 1. listopadu 2005), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 19. prosince 2002, o technických požadavcích pro vodní díla. (Datum účinnosti od 1. ledna 2003), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 17. června 2005, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění vyhlášky č. 333/2003 Sb. (Datum účinnosti od 1. července 2005), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 24. září 2003, kterou se mění vyhláška č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. (Datum účinnosti od 1. října 2003), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 14. prosince 2001, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. (Datum účinnosti od 1. ledna 2002), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 29. listopadu 2004, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, ve znění vyhlášky č. 195/2003 Sb. (Datum účinnosti od 1. ledna 2005), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 18. června 2003, kterou se mění vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu. (Datum účinnosti od 1. července 2003), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 3. prosince 2001, o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu. (Datum účinnosti od 1. ledna 2002),
42
390/2004 Sb. 292/2002 Sb. 159/2003 Sb.
236/2002 Sb. 225/2002 Sb.
433/2001 Sb. 137/1999 Sb.
142/2005 Sb.
Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 23. června 2004, kterou se mění vyhláška č. 292/2002 Sb., o oblastech povodí. (Datum účinnosti od 1. července 2004), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 13. června 2002, o oblastech povodí. (Datum účinnosti dnem vyhlášení), ve znění vyhlášky č. 390/2004 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ze dne 20. května 2003, kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. (Datum účinnosti od 3. června 2003), Vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 24. května 2002 o způsobu a rozsahu zpracování návrhu stanovování záplavových území. (Datum účinnosti od 10. července 2002), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 17. května 2002 o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně. (Datum účinnosti od 10. června 2002), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR ze dne 3. prosince 2001, kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa. (Datum účinnosti od 1. ledna 2002), Vyhláška Ministerstva životního prostředí ze dne 10. června 1999, kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. (Datum účinnosti od 1. srpna 1999), Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR o plánování v oblasti vod, která od 1. května 2005 zrušila předchozí vyhlášku č. 140/2003 Sb.
Nařízení vlády: 229/2007 Sb.
169/2006 Sb.
103/2003 Sb.
71/2003 Sb.
61/2003 Sb.
82/1999 Sb. 85/1981 Sb.
Nařízení vlády ČR o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. Nařízení vlády ČR kterým se mění nařízení vlády č. 71/2003 Sb., o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod. Nařízení vlády ze dne 3. března 2003, o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření. (Datum účinnosti od 11. dubna 2003), Nařízení vlády ze dne 29. ledna 2003 o stanovení povrchových vod vhodných pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů a o zjišťování a hodnocení stavu jakosti těchto vod. (Datum účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU), Nařízení vlády ze dne 29. ledna 2003 o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. (Datum účinnosti od 1. března 2003), Nařízení vlády kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod. Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská
43
10/1979 Sb. 40/1978 Sb.
křída, Polická pánev, Třeboňská pánev, a Kvartér řeky Moravy. (Datum účinnosti od 1. ledna 1982), Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Brdy, Jablunkovsko, Krušné hory, Novohradské hory, Vsetínské vrchy a Žamberk - Králíky. (Datum účinnosti od 1. dubna 1979), Nařízení vlády ČSR o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a Žďárské vrchy. (Datum účinnosti od 1. ledna 1979).
5.3. Příloha č. 3 – Web www.ochranavod.cz
www.ekoservis.cz
www.agris.cz
www.agro-navigator.cz
www.env.cz
www.uhul.cz
www.agroporadenstvi.cz
www.envigroup.cz
www.uur.cz
www.agrovenkov.cz
www.enviweb.cz
www.vodnihospodarstvi.cz
www.chmi.cz
www.mze.cz
www.vulhm.cz
www.edotace.cz
www.nature.cz
heis.vuv.cz
5.4. Příloha č. 4 – Odborná literatura Kantor P. – Šach F.: Zásady pěstebních opatření v povodích vodárenských nádrží. In: Lesnické hospodaření v povodí vodárenských nádrží a toků. Sborník z celostátního semináře v Bílé (Beskydy), Česká lesnická společnost, 1999, str. 14-17. Kantor P. ,Šach F., Černohous V.: Metodické postupy obhospodařování lesů s vodohospodářskými funkcemi, Lesnický průvodce 1/2007, VÚLHM, v.v.i., str 8-21. Kantor P. – Šach F.: Možnosti lesů při tlumení povodní. Lesnická práce, 81, 2002, č. 11, str. 493 až 495. Kantor P. – Krečmer V. – Šach F.: Lesy a povodně. Souhrnná studie. Praha 2003. NLK a MŽP ČR, 48 str. Krečmer V.: Lesní hospodářství v ČR a ochrana vody, vodních zdrojů a kulturní krajiny před vodním živlem. Elaborát pro ÚHÚL. 2006. Plíva K. – Žlábek I.: Provozní systémy v lesním plánování. Praha 1989. MLVHDP v SZN, 224 str. Pobědinskij A.V. – Krečmer V.: Funkce lesů v ochraně vod a půdy. Praha 1984. SZN, 247 str. Punčochář P. et al.: Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. v úplném znění k 24. lednu 2004 s rozšířeným komentářem. Praha 2004. Sondy s.r.o., 392 str. Staněk J.: Lesní zákon v teorii a praxi. Písek 1996. Matice lesnická. 189 str. Stehlík O.: Potenciální eroze půdy proudící vodou na území ČSR. Studia geographica, 1975, sv. 42. Geografický ústav ČSAV Brno, 147 str.
44
Zpracoval kolektiv zaměstnanců Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Odpovědný vedoucí Martin Polívka DiS. Hrazeno z projektu Ministerstva zemědělství ČR „Odborná podpora poradenství k přípravě na dodržování zákonných požadavků hospodaření a na využívání finanční pomoci v lesním hospodářství“.
45
