Policová stena D Umístění televizoru, gramofonu a magnetofonu D Lustr s květinami Konferenční stolek D Ukotvení antény v komínovém tělese Dvě úpravy kotle Dakon D Rady do domácnosti D Sušiak na bielizeň D Balíčkováč sadby
Rýchla a lacná výroba rebríkov D Hrnčířský kruh D Hydraulické sklápanie valníka D Spracovanie farebných fotografií D Líheň včelích matek D Tábornícka pílka D Kamna do přívěsu na PB D Úprava stojanu S 51 D Regulátor otáček
alte
64
PRÁCE ČľTATEĽOV ZAHRADNÍ GRIL si pro příjemné a klidné vaření venku zhotovila HELENA ŠIGUTOVÁ z Ostravy. Základní kostra je svařená z profilu Jäkl 10X10 mm, ostatní části pak z hliníkového profilu 10X5 mm, hliníkového plechu a nerezového drátu 0 5 mm. Držáky jehel jsou použity z minigrilu, který se dostane koupit v Domácích potřebách. Spodní držáky jehel sloužící pro vlastní grilování jsou posuvné; na horní držáky jehel lze pak odkládat hotová jídla, aby nevychladla. Při zvednutých spodních držácích lze dolů položit přídavný rošt, na kterém lze opékat řízky, ryby apod. nebo i položit hrnec na vaření. Rošt na žhavé dřevěné uhlí je vyroben ze dvou koupených hlubokých hliníkových plechů do pečící trouby. Plechy jsou sešroubované a provrtané řadou otvorů. Pod roštem je vysouvací popelník a pod ním zásuvka na příslušenství. Po levé straně grilu je závěsná polička na talíře, příbory apod. Na pravé straně je zavěšen kotlík na dřevěné uhlí. Gril je opatřen výklopnou stříškou a zadní stěnou; při zavřené stříšce sálá z grilu teplo jako z krbu. Sejde-li se větší společnost, lze stříšku i zadní stěnu odstranit a ke grilu je pak přístup z obou stran.
TRÁVNÍK OD ZÁHONKŮ vtipně oddělil MOJMÍR JURÁŇ z Ústí u Přerova. Aby nemusel okraje trávníku odřezávat, protože tráva stále prorůstá do záhonků, zhotovil si obrubníky z rovných azbestocementových desek 8 až 10 mm tlustých. Tyto desky si dal rozřezat na pásy široké 200 a 70 mm a pak kolmo k pásům širokým 200 mm postaveným svisle přilepil (stavebním epoxidem) pásy 70 mm široké tak, aby ze svislého pásu vyčnívala část 40 mm vysoká. Aby měly všechny obrubníky stejný tvar, použil přípravek: do tří
dřevotřískových desek rozměrů asi 240X120 mm zhotovil jednak podélný výřez 10X200 mm pro vložení svislých pásů a pak kolmo na něj ještě výřez 70X10 mm pro vkládání vodorovných pásů. Do výřezů v deskách při slepování vkládal konce a středy pásu. Hotové obrubníky se pak urovnají na konci obřezaných trávníků (delší svislou částí do země), ve spojích se na místě slepí a z druhé strany se přihrne hlína záhonku. Aby obrubník nepůsobil rušivě, je natřen zeleným izokrytem. Výhodou obrubníků je i to, že při sekání trávníku sekačkou nezůstává na konci pás, který se musí dosekávat ručně.
zostavila Ing. Milada Zoufalá
nástroje stroje byt auto chata koníčky
OBSAH DO BYTU A DOMU
Policová stena Umístění televizoru, gramofonu a magnetofonu s příslušenstvím Lustr s květinami Jednoduchý konferenční stolek Ukotvení TV antény v komínovém tělese . . Zlepšenie vykurovania Dvě úpravy kotle Dakon Zkoušečka baterií Užitečné rady do domácnosti
2 5 8 10 12 13 14 16 16
DO CHATY A ZÁHRADY Vonkajší sušiak na bielizeň Rýchla a lacná výroba rebríkov Malý ruční balíčkovač sadby Hydraulické sklápanie valníka Kachľová pec II
17 19 21 23 25
KONÍČKY Hrnčířský kruh Spracovanie farebných fotografií 1 Úprava koncov kinofilmov Temperovaná líheň včelích matek Viacúčelová tábornícka pilka Schránka na cívky k šicímu stroji
34 37 40 40 43 44
AUT0-M0T0 Kamna do přívěsu na PB s žebrovým výměníkem tepla Převlékárna k autu Trabant-Combi Ještě k problematice akumulátorů Svorky k nabíječce akumulátorů Jednoduché vyprošťovací drapáky Dvě rady pro zimní období
45 49 49 50 51 52
Propagační tvorba Praha
STROJE A NÁSTROJE
Zásobník brusiva k otryskávací pistoli Úprava stojanu S 51 pro vrtání pohybem vrtačky Univerzálny pridŕžací prípravok Přípravek na broušení vrtáků Regulace otáček motorků do 400 W Adaptér k vŕtačke Pera z PVC
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
53 55 56 58 60 63 63
64
do bytu a domu POLICOVÁ STENA Stavebnicový rad skriniek UNIVERSAL sa často používa pri zariaďovaní nových bytov v panelových domoch. Keďže skrinky majú štandardnú povrchovú úpravu buď svetlou ARO dyhou, alebo potlačeným papierom (korpusy skriniek) a keďže je to v súčasnosti jediný sériovo vyrábaný sektor u nás, má potom aj väčšina bytov jednotný — unifikovaný — vzhľad. Keďže som chcel náš byt trocha odlíšiť, pokúsil som sa skrinky (typ 05-135 ) vylepšiť tak, že som ich potiahol koženkou v khaki zelenej farbe. Aby skrinková zostava pôsobila odľahčene a aby sa pod ňou mohlo pohodlne upratovať, zavesil som skrinky na stenu. Skrinky som potom ešte doplnil otvorenými policami, ktoré som zhotovil tak, aby ich vzhľad zodpovedal skrinkám. Police môžu byť neprerušené na celej šírke steny (obr. 1), alebo možno medzi police doprostriedka priskrutkovať ešte jednu alebo dve sektorové skrinky (typ 05-129)
použiteľné ako likérník alebo sekretár (obr. 3). Ak máme v obývacej izbe málo miesta, možno spodné skrinky použiť ako podpery na dosku jedálenského stola (obr. 4). PRACOVNÝ POSTUP Zo skriniek odskrutkujeme dvere a pôvodnú zámku odstránime. Potom si pre každú skrinku pripravíme uholník 40X40X4 mm, pomocou ktorého budeme skrinky zavesovať. Dĺžka uholníka zodpovedá vnútornej šírke skrinky. Do každej strany uholníka vyvŕtame po troch otvoroch, vložíme ich do vnútorného vrchného rohu skriniek a priskrutkujeme ich zospodu na vrchnú stranu skriniek (obr. 2). Potom skrinky zložíme vedľa seba tak, ako budú umiestnené a zoskrutkujeme ich. Zospodu bude skrinky podopierať priebežná lata 25X50 mm; latu pripevníme do steny závrtkami zaskrutkovanými do príchytiek. Latu priskrutkujeme tak, aby jej vrchná hrana bola vo výške 250 mm nad dlážkou. Skrin-
ky postavíme na latu, dvaja pomocníci skrinky pridržia a otvormi v uholníkoch si označíme miesta na stene na pripevnenie príchytiek. Potom už môžeme na vrchnú plochu všetkých skriniek nalepiť kozienku vhodnej farby. Lepíme ju vcelku aj
Obr. 1
2
Obr. 2
3
s viditeľnými bokmi. Pás kožienky odstrihneme asi o 40 mm širší, než je hĺbka skriniek, aby sme mohli naraz polepiť aj prednú hranu a vzadu zostal zvyšok na zahnutie. Kožienku lepíme lepidlom Chemoprén; lepidlom natrieme kožienku aj skrinky a necháme ho čiastočne zaschnúť. Po dokonalom zaschnuti môžeme zostavu priskrut-
Obr. 4
4
kovať do pripravených príchytiek. Na prednú stranu dvierok nalepíme najprv molitan 10 mm hrubý (možno např. použiť podložku pod dojča.) Na molitan kožienku nelepíme, lepíme ju len na zahnuté okraje asi 20 mm široké na vnútornej strane dvierok. Na ľahšie lepenie vystrihneme v rohoch kliny. Pri lepení si pomáhame pripiná-
čikmi. Namiesto zámok pripevníme na dvierka vhodné úchytky a priskrutkujeme magnetické zámky. Aby police Vzhľadovo zodpovedali skrinkám, zhotovíme ich z drevotrieskových dosák hrúbky 10 a 20 mm v tvare škatule podľa obr. 2. Dosky k sebe navzájom zlepujeme a pribíjame kolárskymi klinčekmi. Police sa len voľne nasúvajú na podpery, pripevnené v stene. Tento systém pripevnenia políc je veľmi výhodný; umožňuje ľahkú montáž a demontáž pri maľovaní, sťahovaní a pod. Na ľahšiu manipuláciu volíme maximálnu dĺžku jedného dielu police 2 000 mm. Jednotlivé diely políc spájame kolíkmi. Podpery zhotovíme z plechu 3 mm hrubého ohnutého do tvaru písmena L. Každú podperu priskrutkujeme troma závrtkami do príchytiek v stene. Potrebný počet podpier, respektíve ich rozostúp, volíme podľa hmotnosti predmetov, ktoré chceme na police uložiť. V mieste podpier musíme v zadnej stene škatuľovej konštrukcie zhotoviť výrez, prípadne podľa podpier volíme aj umiestnenie priečnych výstuh. Bočný koniec police nasúvame na hranolček priskrutkovaný na stenu alebo prípadne na bok stredovej skrinky. Na hotových policiach zarazíme hlavičky klincov jamkovačom, aby sme ich mohli zatmeliť. Po zatmelení a vybrúsení police buď potiahneme kožienkou, alebo ich otapetujeme. . Pod tapetu však najprv nalepíme makulatúru z baliaceho papiera v jednom kuse. J. K.
UMÍSTĚNÍ TELEVIZORU, GRAMOFONU A MAGNETOFONU S PŘÍSLUŠENSTVÍM V našem malém bytě nám dělalo potíže vhodně umístit jak televizní přijímač, tak i gramofon s magnetofonem a příslušenstvím. Do stávajícího nábytku se přístroje nevešly — zbýval jedině volný prostor u okna a ten musel zůstat volně přístupný. Situaci jsem tedy vyřešil tak, že pro televizor jsem zhotovil pojízdný stojan a pro další přístroje pak pojízdnou skříňku, \tier0 vlastně vytvořila malou HiFi soupravu. V případě potřeby lze jak stojan, tak i „HiFi" skříňku snadno přemístit. POJÍZDNÝ STOJAN NA TELEVIZNÍ PŘIJÍMAČ Celý stojan zhotovíme z tenkostenných profilů Jäkl. Nejprve svaříme podle obr. 1 všechna tři ramena 1 podstavce. Na volné konce ramen přivaříme víčka 6 a pak ve vzdálenosti 15 mm vyvrtáme otvory pro čepy nábytkových koulí 8. Abychom nepoškodili povrchovou úpravu koulí, jejich čepy vyjmeme, nasuneme do otvorů a přivaříme. Při této práci musíme dávat pozor; čep se musí při horní straně otvoru jen dotýkat, aby na spodní straně zůstal dostatečný kus pro nasunuti koule. Nohu stojanu svaříme ze dvou krátkých dílů 2 a dvou dlouhých dílů 3. Dříve než nohu svaříme, privaríme na volné konce dílů víčka 6 a 7. Horní část stojanu tvořící podpěru svaříme ze dvou příček 5 a jednoho podélní-
Obr. 1
ku 4. Protože těžiště televizoru je blíže k obrazovce, musíme umístění podélníku k příčkám popřípadě upravit podle svého přístroje. V příčkách 5 musíme ještě vyvrtat po dvou otvorech 0 4,3 mm pro zajištění televizoru. Otvory musíme umístit tak, aby vruty nenarušily elektrickou instalaci přístroje. Jednotlivé části stojanu — podstavec, nohu i horní část pak pevně svaříme. Hotový stojan pečlivě začistíme a pak provedeme povrchovou úpravu, nejlépe nastříkáním matovou tabulovou černí. Televizní přijímač přišroubujeme k horní části stojanu čtyřmi vruty 0 4X70 mm. Při této
práci musí být přijímač samozřejmě odpojen od sítě. „HIFI" SKŘÍŇKA je také pojízdná na čtyřech nábytkových kolečkách. Na horní plochu lze umístit gramofon a magnetofon, levá spodní část, která je uzavřena skleněnými dvířky, slouží pro ukládání gramofonových desek a pravá otevřená police pro ukládáni magnetofonových kazet a pásků. Základní kostru skříňky zhotovíme z profilů Jäkl; nejprve svaříme oba boční rámy 1 a pak je spojíme privarením podélníků 2 (obr. 2). V místech, kde bude dělicí příčka mezi zasklenou
5
\ PODLE \ MAGNETU
Obr. 2
6
Rozpiska materiálu
částí a volnou policí, privaríme vzpěry 3; zadní vzpěru privaríme tak, aby za ní bylo místo pro zadní stěnu skříňky 11. Do rohů bočních rámů privaríme rohové plechy 4 tak, aby nepřečnívaly přes vnější stranu profilů. Do plechů pak vyvrtáme otvory pro vruty, kterými při konečné montáži přišroubujeme odýhované bočnice 13. Do jednotlivých rohů kostry privaríme rohové
podpěry 5; nahoře budou sloužit jako dosedací plocha pro horní skleněnou desku 14 (nejlépe z opaxitového skla) a dole pro dno 9 z dřevotřísky. Protože horní skleněná deska je dost dlouhá a mohla by prasknout, privaríme ještě střední podpěry 6. Nyní kostru otočíme dnem vzhůru a do středu privarených rohových podpěr 5 vyvrtáme otvory, do nichž navaříme čepy
nábytkových koleček 8. V místech, kde bude dělící stěna, ještě privaríme k horním podélníkům dva držáky 7. Z dřevotřísky 20 mm tlusté vyřízneme dno 9, do kterého vyvrtáme podle výkresu otvory 0 5,5 mm. Z kruhové oceli 0 5 mm ohneme držáky desek 10, na jejichž koncích vyřízneme závity M5. Vhodné dosedací podložky připájíme cínem nebo mosazí. Držáky zajistíme při konečné montáži zespodu maticemi M5. Dělící stěnu 12 přišroubujeme zespodu ke dnu a nahoře ji upevníme dvěma vruty k držákům 7. Ve sklenářství si dáme uříznout a zabrousit jednak horní desku 14 z opaxitového skla, dále dvoje dvířka 15 (nejlépe z elektrofloutu) a polici 16. Dvířka upevníme pomocí závěsů 17, které ohneme z měděného plechu. Plech předem vyžíháme, aby při ohýbání nepraskal. K horní straně závěsů připájíme mosazí čepy 18. Z měděného plechu si ještě připravíme vložky 19 a úchytky dvířek 2 1 , k nimž připájíme kolíky 23, ve kterých vyvrtáme vnitřní závit M3. Pro upevnění úchytů musíme ve skle vyvrtat otvory. Rozteč otvorů vrtáme podle rozteče otvorů v příložkách 22, které jsou součástí nábytkových magnetů. Otvory vrtáme mosaznou trubičkou, jejíž průměr volíme o 22 mm větší, než je průměr kolíků na úchytce, abychom mohli při montáži vyrovnat případné vychýlení. Mosaznou trubičku natíráme při vrtání brusnou pastou rozmíchanou s petrolejem. Ke konci vrtání tlačíme na trubičku s citem, aby se sklo nevyštíplo. Závěsy i úchyty přišroubujeme k dvířkům tak, aby pokovené strany dvířek byly obráceny směrem dovnitř. Mezi jednotlivé díly, které přijdou do styku se sklem, vložíme gumu (např. z nafukovacího balónku). Podle připravených dvířek navrtáme do kostry otvory pro závěsy. Při konečné montáži pak dvířka seřídíme tak, aby na všech stranách byly stejné spáry. Podle dvířek ještě připevníme ke kostře nábytkové magnety. Po té ohneme z černého plechu držáky 25 a 26. Držáky 25 privaríme krátkými svary k podélníkům kostry 2; samořeznými šroubky k nim při konečné montáži upevníme záda 11. Držáky 26 privaríme mezi stojky bočního rámu 1 a vzpěry 3. Veškeré kovové části nastříkáme matovou černí na školní tabule. Než vložíme horní desku 14, vypodložíme ji nastříhanými proužky filcu tak, aby skleněná deska tvořila jednu rovinu s kovovou kostrou. *
VLADIMÍR KIESCHER
7
LUSTR S KVĚTINAMI Do kuchyně v panelovém domě jsem si vyrobil lustr, který je velmi efektní — je v něm totiž zabudován truhlík na květiny — a přitom je výrobně velmi jednoduchý. Kromě 100 W žárovky, která dobře osvětluje jídelní či pracovní stůl, jsou v lustru ještě tři 15 W žárovky, které umožňují tlumenější osvětlení, např. pro sledování televize. VÝROBA LAMPY Nejdříve si ze tří smrkových nebo borovicových prkének zhotovíme vnější trojúhelníkový rám 1. Na balicí papír si narýsujeme vnější tvar rámu, abychom mohli jeho jednotlivé části přesně skládat a lícovat. Nejprve slícujeme a slepíme (lepidlem LEPOX) dvě prkénka a třetí vlícujeme až po zaschnutí lepidla. Podobně sestavíme i vnitřní rám 2. Před slepením vnitřního rámu v něm ještě vyvrtáme plochými vrtáky ozdobné otvory 0 14 a 20 mm, které zároveň slouží k ochlazování žárovek, a na sucho zkusíme přišroubovat zarážky 6, které ponesou nosný trojúhelník 3. Je-li vše v pořádku, rám 2 slepíme. Do středu vnitřního rámu přišroubujeme vždy dvěma vruty 16 s půlkulatou hlavou závěsy 10 zhotovené z plechu 1 až 1,5 mm tlustého; závěsy pak opět odšroubujeme. Oba rámy 1 a 2 můžeme nyní již slepit. Z překližky 5 mm tlusté vyřízneme nosný trojúhelník 3; otvory 0 140 a 0 70 mm buď vyřízneme lupénkovou pilkou nebo odvrtáme a začistíme okrouhlým pilníkem. Podle koupených objímek 11 a 12 si vyrobíme z pásku hliníkového plechu tři držáky 13 a jeden držák 14.
Podle hotových držáků pak vyřízneme z prkének 12 mm tlustých i podložky 7 a 8. Objímky s již připojenými vodiči pro přívod proudu pak pomocí držáků přišroubujeme k podložkám 7 a 8, které přilepíme k nosnému trojúhelníku 3 tak, aby baňky žárovek byly přibližně ve středu otvorů. Pak již můžeme natřít vnější povrch rámů i nosného trojúhelníku třikrát a vnitřní povrch jednou bezbarvým lakem, nejlépe Celomatem. Truhlík na květiny se skládá ze tří bočnic 4 a dna 5. Dno vyřízneme z překližky 5 mm tlusté opět ve tvaru rovnostranného trojúhelníka s délkou strany 430 mm. K tomuto dnu přilepíme bočnice 4 z prkének 12 mm tlustých. Dovnitř dřevěného truhlíku buď vsuneme vložku, kterou spájíme z pozinkovaného plechu, nebo stačí i jen vložka z igelitu. Elektrickou instalaci zhotovíme podle schématu. K nosnému trojúhelníku přichytíme lustrovou svorku, do které vedeme vodiče od žárovek. Od lustrové svorky pak vedeme trojžilový vodič okolo jednoho ze tří závěsů až do zásuvky nebo popřípadě do instalační krabice ve stropě. Na vhodné
místo umístíme dvojitý vypínač 18, kterým lze volit buď přímé nebo tlumené osvětlení. V místech, kde mezi objímkou nebo žárovkou a dřevem je vzdálenost menši než 30 mm, je nutno hořlavé dřevo chránit nehořlavou tepelně izolující podložkou (např. azbest) 5 mm tlustou. Kryt žárovek 9 tvoří zrnité sklo, které si dáme uříznout ve sklenářství. Je to rovnostranný trojúhelník s délkou strany 455 mm. Sklo položíme tak, aby dosedlo na vnitřní lem vnějšího rámu 1. Po té opatrně přišroubujeme zarážky 6 a závěsy 10. Na zarážky položíme nosný rám 3 se zašroubovanými žárovkami. Na nosný rám pak položíme hotový truhlík na květiny. V případě, že by hlavní žárovka převyšovala horní plochu nosného trojúhelníku, musíme truhlík podložit několika podložkami vhodné tloušťky. Aby bylo osvětlení intenzivnější, je vhodné nalepit na spodní stranu dna truhlíku alobal, který světlo lépe odráží. Pokud nepoužijeme truhlík na květiny, položíme na otvor 0 140 mm v nosném trojúhelníku drátěný kruh, na který přichytíme alobal. Nakonec z plechu 1 až 2 mm tlus-
Rozpiska materiálu
tého vyrobíme ještě stropní držák 15. Tento držák přišroubujeme šroubem s půlkulatou hlavou do hmoždinky 0 10 mm; tento průměr zcela stačí. Držák upevníme tak, aby mezi stropem a držákem byla vůle pro zaklesnutí ok závěsů, které ponesou lustr. Závěsy zhotovíme z pozinkovaného drátu 0 3 mm, který na koncích ohneme do ok sloužících pro zaklesnutí do otvorů v držácích 10 a 15. Délku závěsů si zvolíme podle toho, v jaké výši chceme mít osvětlení. Květiny zaléváme vždy při zhasnutém světle a dbáme na to, abychom je nepřelili. PETR PECH
8
POHLED„S"
POHLED„P"
9
JEDNODUCHÝ KONFERENČNÍ STOLEK si může snadno vyrobit i úplný kutilský začátečník. Vtip tohoto stolku záleží v umístění noh uprostřed stran stolní desky a ne v jejich rozích, jak je to obvyklé. Jednak nohy v rohu nejvíce překážejí a jednak, má-li být konstrukce stabilní, bývá výroba spodní části stolu komplikovanější. U tohoto stolku stačí vyříznout z laťovky dva díly ve tvaru písmene „ H " s protilehlými výřezy ve střední příčce. Díly se do sebe zasunou a na ně se položí deska, která po přišroubování plechových úhelnic ků zajišťuje dokonalou stabilitu a zároveň tvoří odkládací desku na časopisy, knihy ap. Abychom věděli, kam pro ně sáhnout, je horní deska tvořena rámem s proskleným vnitřkem. Toto praktické řešení je i esteticky výhodné — celý stolek má odlehčený „vzdušný" vzhled a výborně se hodí do moderního interiéru. POSTUP PRÁCE Stolek s prosklenou horní deskou bude mít lakovaný povrch. Z toho budeme také vycházet při výběru a nákupu materiálu. Dýhování zaoblených hran by pro začátečníka bylo totiž příliš složité. Laťovka tlustá 19 mm je vhodnějším materiálem než dřevotříska — dobře se s ní pracuje a budeme jistě spokojeni i se vzhledem vyrobeného stolku. Pokud nebudeme mít dostatečně veliký formát laťovky na výrobu všech dílů, můžeme použít i několika laťovek s různými povrchy; po nalakování rozdíly zmizí. Při výběru dřeva nevadí ani menší vady na vnějším podýhovaném plášti, protože jej budeme tmelit a lakovat. Pokud nám to velikost materiálu dovolí, měli bychom oba dva díly 1 a 2 kostry stolku ve tvaru pímene H nakreslit na laťovku tak, aby vodorovná část těchto dvou dílů byla po směru vnitřních hranolků laťovky (obr. 1),
10
naznačeno čárkovaně), konstrukce stolku pak bude y místě zářezů 6,5X1,9 cm pevnější. Ani v opačném případě se však mnoho nestane - musíme jen být opatrnější na zeslabené místo do té doby, než celou konstrukci spojíme úhelníčky 6. Jednotlivé díly vyřízneme ruční pilkou „ocaskou" nebo elektrickou přímočarou pilou. V obou případech je nutné použít ostré pilky s jemným
zubem. Řezání tupou pilkou nebo pilkou s hrubými zuby způsobuje hrubé vyštipování poddýžky na spodní straně laťovky, kterou bychom pak museli pracně tmelit. V rozích si musíme vždy navrtat, popřípadě pilkou děrovkou prodloužit otvor pro nasazení pilky. Tento otvor budeme dělat vždy mimo obrys vyřezávaného dílu a tvar potom začistíme struhákem s brusným papírem. Také řez povedeme
Jednoduchý konferenční stolek (míry jsou udány v centimetrech): 1 — dlouhý díl kostry ve tvaru H; 2 — krátký díl kostry ve tvaru H; 3 — dolní deska; 4 — horní deska s výřezem; 5 — kolík 0 8 mm; 6 — úhelník; 7 — sklo ti. 4 mm; 8 — váleček
raději 1 až 2 mm mimo obrys a potom výsledný tvar čistě obrousíme, aby hrany byly ostré a nepoškozené. Zakulacení rohů u všech dílů má poloměr 3,5 cm. Vyřízneme je nahrubo ruční pilkou (obr. 2) a potom dokončíme čistý tvar zakulacení. Na tomto detailu velmi záleží, protože zakulacení, které nerespektuje přesně tvar kružnice, nebo jeho plocha není kolmá, poškodí výsledný efekt díla. Abychom dokázali rohy přesně opracovat, uděláme si z překližky dvě dokonale shodné šablony ve tvaru čtverce 13X13 cm, jehož jedna strana bude zakulacena v předepsaném poloměru 3,5 cm. Obě šablony spojené hřebíčky opracujeme najednou, aby byly úplně stejné. Potom přiloží-
me šablony z každé strany laťovky, pevně přitáhneme svěrkou a pilkou, struhákem a brusným papírem opracujeme zakulacený roh. Takto postupujeme na všech šestnácti rozích. Pečlivě uděláme také výřezy 6,5X1,9 cm v obou dílech kostry 1 a 2. Všechny plochy dílů 1 až 4 pak pečlivě vytmelíme truhlářským tmelem (obr. 3). Tmel nesmí být hustý a nanášíme jej jen v takové vrstvě, abychom vyplnili nerovnosti povrchu. Nanášíme-li tmelu hodně, dá nám pak více práce broušení. Tmel necháme vyschnout do druhého dne a potom tmelené plochy čistě vybrousíme skelným papírem, popřípadě vadná místa znovu vytmelíme. Lakování dopadne nejlépe, použije-
me-li stříkací pistoli nebo spray. Je lépe vydat o několik korun více za barvu ve sprayi, než lakovat díly stolku štětcem. Špatná kvalita nátěru totiž může dobrému výsledku díla nejvíce ublížit. Neuspěchejme proto práci ani tím, že bychom vynechali nástřik základní barvou na dřevo. Teprve po jeho zaschnutí a vybroušení nastříkáme díly syntetickým nebo nitrocelulozovým lakem zvolené barvy. Z ocelového plechu ti. 1,5 mm zhotovíme pak osm úhelníčků 6, každý se dvěma otvory 0 4,5 mm. Ůhelníčky upevníme vruty 0 4X12 mm s půlkulatou hlavou k oběma dílům kostry 1 a 2 (obr. 4). Oba díly sesadíme (obr. 5) a sesazené je obrátíme o 180°. Dolní desku 3 si podložíme nějakou bedničkou, na desku vložíme sesazené díly kostry a celu konstrukci spojíme vruty 0 4X12 mm (obr. 6). Takto spojená konstrukce je velmi kompaktní a stabilní. Pak celou konstrukci opět obrátíme o 180°, tedy do normální polohy a vyvrtáme do noh otvory pro kolíky 5 (obr. 7). K vrtání otvorů je vhodné použít svěrek na kolíková spojení nebo si z ocelového úhelníku vyrobit šablonu s otvorem 0 8 mm, kterou k noze upneme normální svěrkou. Jinak nám pravděpodobně vrták v měkkém dřevě středu laťovky „uhne". Kolíky zalepíme do noh lepidlem. Otvory pro kolíky 5 přeneseme na horní desku podle kolíků zalepených v nohách stolku tak, že desku 4 položíme na kolíky podstavce a zdola si je tužkou obkreslíme na desku. Nakonec na vnitřní stěny výřezu horní desky 4 upevníme vruty 0 3 mm se zápustnou hlavou šest válečků 8 ze dřeva nebo z umělé hmoty, které ponesou sklo 7 tlusté alespoň 5 a 6 mm (obr. 8). Sklo si dáme uříznout a po celém obvodu zabrousit ve sklenářství. Průměr válečků a jejich upevnění uděláme tak, aby rovina skla byla stejná s rovinou horní desky. JOSEF ŠŤASTNÝ
11
UKOTVENÍ TV ANTÉNY V KOMÍNOVÉM TĚLESE Vybudováním ústředního vytápění v obytných domech se často vyloučí z provozu některý komínový průduch. Tento nepoužívaný studený průduch, který prochází všemi podlažími lze použít k zakotvení nosné trubky sloužící pro uchycení antény a dále ke svodu napájecího kabelu do místností v každém podlaží. Odpadne tak průnik střešní krytinou samostatným stožárem a vedení napájecího kabelu po střeše a dále po svislém průčelí do
oken místností. Takové vedení, zvláště je-li svodů více, nepůsobí nijak esteticky. K umístění antény do komínového tělesa si však musíme předem vyžádat souhlas majitele objektu. POSTUP PRÁCE Než se pustíme do práce, musíme zjistit, zda komínové zdivo nad střechou je soudržné a neporušené. Většinou tomu tak nebývá, protože komínové zdivo v této části značně trpí rozdílem teplot. Proto je lépe horní
PRŮCHOD KABELU
NEPOUŽÍVANÝ ŠÍŘKA ŠTĚRBINY
POHLED K
ZASÁDROVANÁ ŠTĚRBINA PRŮCHOD KABELU TRUBIČKOU
12
PRŮDUCH
část rozebrat a komínové těleso 1 vyzdít znovu na dobrou vápenocementovou maltu. Nahoře musíme komínové zdivo ukončit betonovou deskou, která musí mít spád k okrajům komína. Jedině do pevného komínového zhlaví můžeme zakotvit nosný prvek antény. Nosný prvek — tzv. zátka — se skládá z ocelové trubky 4, krytu 5 a nosné trubky 3 antény. Vnější průměr trubky 4 volíme podle světlosti komínového průduchu, délku pak min. 30 cm. Na trubku 4 privaríme kryt 5, který zhotovíme z plechu asi 4 až 5 mm tlustého. Průměr krytu .volíme asi o 5 cm větší, než je průměr trubky; po svaření mají totiž okraje plechu po celém obvodě přesahovat asi o 2 cm. Do středu krytu privaríme nosnou trubku 3 průměru 36 mm dlouhou max. 2 m. Vedle nosné trubky ještě vyvrtáme do krytu otvor, jehož průměr bude o něco větší než průměr napájecího kabelu. Hotovou zátku zasuneme do komínového průduchu tak, aby se neviklala; jinak by se působením větru kýval celý nosný prvek a tím i anténa 2. V případě, že má volný komín průduch čtvercový nebo obdélníkový průřez, musíme těleso zátky 4 i kryt 5 svařit z ocelových plechů do příslušného profilu komínového průduchu. Jako anténní svod 6 použijeme koaxiální kabel; jedině tak budeme mít zaručen kvalitní signál. Koaxiální kabel spustíme otvorem v krytu do průduchu tak hluboko, aby dosahoval úrovně asi 50 cm nad podlahu místnosti, do které chceme kabel zavést. V této místnosti pak ve výšce asi 25 cm nad podlahou vysekáme nebo vyvrtáme v komínovém zdivu proti komínovému průduchu štěrbinu 7. Štěrbinu provedeme na výšku ložné spáry zdiva v celé šířce komínového průduchu. Do tohoto otvoru zasuneme vytahovací drát 8 vytvarovaný do tvaru písmene U. Konec koaxiálního kabelu pak spustíme níže, aby jeho konec prošel vytahovacím drátem. Drát vytáhneme ze štěrbiny a s ním i konec napájecího kabelu, na který navlékneme trubičku světlosti o něco větší než je průměr kabelu. Trubičku pevně zasuneme do štěrbiny a celou štěrbinu vyplníme sádrovou maltou. Z trubičky necháme vyčnívat tak dlouhý kus kabelu jak potřebujeme. Nakonec ještě utěsníme otvor v krytu 5 tmelem, aby do korní-
nového průduchu nepronikala dešťová voda. Aby byla anténa chráněna před účinky atmosférické elektřiny, je nutné spojit nosný stožár s hromosvodem. Použijeme k tomu ocelový pozinkovaný drát 0 8 mm, který vedeme od paty stožáru k hromosvodu tak.
aby ve směru od antény k hromosvodu stále klesal nebo vedl vodorovně a netvořil smyčky. Tento svod musí být vzdálen od nehořlavé střešní krytiny min. 5 cm, od hořlavé min. 20 cm. Před připojením antény je vhodné dát hromosvod odborně přezkoušet. Montujeme-li anténu na objekt bez
ZLEPŠENIE VYKUROVANIA Na vykurovanie nášho bytu používam teplovodný etážový kotlík na zemný plyn MORA 663. Teplovodný rozvod sa skladá z dvoch vykurovacích okruhov. Vykurovacia voda sa rozvádza do piatich radiátorov, z ktorých tri sú umiestnené na západnej a severnej strane bytu a dva na vý-
chodnej strane. Chod kotla ovláda jeden izbový termostat, ktorým možno plynule nastavovať požadovanú teplotu. Ak je kotlík v činnosti, vykuruje sa rovnomerne celý byt. Tepelná pohoda v miestnostiach je daná pomermi v teplovodných rozvodoch, počtom radiátorových rebier, teplotou vody
hromosvodu, je potřeba ji uzemnit, protože její montáží se riziko úderu blesku zvýší. Pokud umístíme anténu do volného průduchu komína, jehož jiný průduch se používá k odvodu spalin, je třeba počítat se sníženou životností. JAROSLAV FALTYS a režimom vykurovania. Ovplyvňuje ju najmä vonkajšia teplota, slnečnosť jednotlivých miestností, smer a sila vetra. Uvedené vonkajšie vplyvy nebolo možné súčasne osadenými prvkami v rozvode vykompenzovať. Predovšetkým pri chladnejších východných alebo severovýchodných vetroch z nechránenej strany som pociťoval v dvoch miestnostiach citeľné ochladzovanie. Na vyrovnanie väčšej straty tepla bolo potrebné ich zvýšené vyhrievanie, pričom sa však súčasne ostatné miestnosti bytu prekurovali. Ručné uzatváranie a otváranie radiátorových ventilov je nepraktické, lebo ich častým používaním začne z nich kvapkať voda na dlážku a koberce. Po zvážení vhodnosti dostupných ovládacích prvkov som sa rozhodol zabudovať do jedného vykurovacieho okruhu mosadzný kohút za 56 Kčs. Dal by sa takisto použiť aj posúvač za takmer rovnakú cenu. Na obrázku je schematicky nakreslená celá vykurovacia sústava. Vykurovací kotlík 1 je vystrojený vývodnou rúrkou 2, vstupnou rúrkou 3 a osadeným teplovodným čerpadlom 4. Vývodná rúrka 2 je rozdelená do dvoch vetiev 5 a 6. Do vetvy 5 som zabudoval uzatvárací kohút 7, ktorým možno prítok vykurovacej vody do radiátorov 8, 9, 10 uzavrieť alebo priškrtiť, a tým umožniť zvýšený prítok vykurovacej vody do radiátorov 11 a 12. Pripojenie kohúta 7 na rozvodnú rúrku 5 urobíme tak, že z rúrky 5 vyrežeme dĺžku 50 mm a na obidvoch koncoch vyrežeme závit G 1" v dĺžke 22 mm. Na závity navinieme konope a naskrutkujeme kohút 7 tak, aby jeho časť so štvorhranom bola hore. Na štvorhran osadíme páku, ktorou otáčame čap, čím uzatvárame alebo otvárame prítok cez kohút 7. Na vrchnú plochu kohúta 7 vypiľujeme trojhranným pilníčkom zárezy zodpovedajúce štyrom polohám otvorenia prítoku. Pri plnom kúrení môžeme natočením štvorhranu čiastočne uzatvárať prítok teplej vody do rozvodnej vetvy 5, a tak regulovať prítok zvýšeného alebo zníženého množstva vykurovacej vody do rozvodnej vetvy 6, čím sa zlepší vykurovanie vo viac ochladzovaných miestnostiach. L. BEITL
13
DVĚ ÚPRAVY KOTLE DAKON ZLEPŠENIE P0P0LNÍKA Na ústredné vykurovanie rodinného domu používam kotol Dakon URS-29. Jeho technické riešenie je moderné, takže má veľa výhod (pružnosť pri ohreve, stáložiarosť, vyžadovanú teplotu možno nastaviť na termostate a pod.). Má však jeden nedostatok — popolník 6 nestačí svojím objemom na popol z jedného dňa, najmä pri väčších mrazoch, keď treba viac kúriť. Okrem toho má popolník plechové bočnice 5, ktoré majú zabrániť tomu, aby popol nepadal vedľa. Manipulácia s bočnicami je však vzhľadom na umiestenie otvoru 7 pre popolníkové dvierka veľmi nepraktická. Zhotovil som si preto popolník 9 s väčšími rozmermi, ktorý aj pri nepretržitom kúrení umožňuje vyberať popol len raz za deň. Nový popolník 9 zhotovíme z plechu asi 1 až 1,5 mm hrubého podľa obr. 1. Vystrihneme rozvinutý tvar, na dlhších stranách s prídavkom tak, aby sme mohli po ohnutí popolník znitovať. Na bočné strany popolníka pripevníme
klavírovými závesmi 10 plechové bočnice 11. Závesy na popolník aj na bočnice prinitujeme alebo priskrutkujeme. Nakoniec ešte pomocou kúska stočeného plechu pripevníme na prednú stranu popolníka držiak 12 vytvarovaný z kruhovej ocele 0 8 mm. Manipulácia s takto zhotoveným popolníkom je oveľa jednoduchšia — pri vyberaní stačí len bočnice 11 sklopiť dovnútra a pomocou držiaka 12 už popolník ľahko vytiahneme. JÚLIUS LAURINČÍK
ÚPRAVA ROŠTOVACÍ PÁKY K ústřednímu vytápění svého rodinného domku jsem si zakoupil kotel DAKON UR 2 1 . Již při prvním použití roštovací páky jsem se přesvědčil, že nasazení páky na ovládací čep roštu je nesnadné, zvlášť pro staršího člověka. Při zvednuté klapce není totiž kolík vidět a tak je nutné se shýbat a kolík hledat jen hmatem. Rozhodl jsem se
Obr. 1. Úprava popolníka: 1 — šamotové tehly; 2 — izolácia pece; 3 — vodný plášť pece; 4 — držiak plechových bočníc; 5 — plechové bočnice; 6 — pôvodný popolník; 7 — otvor na popolníkové dvierka; 8 — držiaky roštu; 9 — navrhovaný popolník; 10 — klavírový záves; 11 — výkyvné bočnice; 12 — držiak; 13 — nity
14
Obr. 2
15
proto ovládat dělený rošt z boku kotle pákou, která je jednoduchým mechanismem napojená na rošt. U takto upraveného kotle je pak ovládání páky již snadné. Úprava není výrobně příliš složitá a potřebný materiál je běžně dostupný. POSTUP PRÁCE Nejprve si podle obr. 2 vysoustružíme matici 3, náboj 4, hřídel 5, těleso 7 a ložiska 12. Dále si nařežeme, vybrousíme a vyvrtáme ostatní potřebné díly — ovládací páku 2, obě ramena páky 8, 9, kolík 10, konzoly 1 1 a palce 14. K oběma konzolám 11 privaríme ložiska 12. Po té privaríme na konce palců 14 válečky 15, palce pak privaríme na hřídel 13 tak, aby mezi válečky zapadl ovládací čep roštu. Na hřídel 5 privaríme rameno páky 8 a do druhého otvoru ramena privaríme kolík 10. Z kotle demontujeme boční kryt s izolací a do boční stěny kotle odvrtáme a dobrousíme otvor
Rozpiska materiálu
součástky svaříme. Na náboj 4 privaríme ovládací páku 2, kterou ohneme tak, aby se jí dalo snadno pohybovat. Dříve, než opět namontujeme kryt s izolací, musíme v místě průchodu náboje kryt vystřihnout a olemovat. Pro lepší ovládání roštu je vhodné na ovládacím čepu zbrousit náběh. MILAN MONÍK
ZKOUŠEČKA BATERIÍ
Mnohé domácí elektrické spotřebiče jsou napájeny bateriemi. Ty se po čase vyčerpají, výkon spotřebiče se zhorší a většina z nás pak celou sadu baterií vymění za nové. Není to vždy nutné, a proto se vyplatí mít po ruce jednoduchou zkoušečku. K její výrobě potřebujeme 16 až 18 cm izolovaného (nejlépe měděného) drátu průměru maximálně 1 mm a žárovku do kapesní svítilny (2,5 až 3,5 V). Drát na obou koncích zbavíme izolace, jeden jeho konec připevníme dvěma závity k žárovičce, na druhém konci vytvoříme očko a drát vytvarujeme. Mezi pätici žárovky a očko vkládáme baterii a podle intenzity světla zjistíme stupeň jejího opotřebení. Čas od času ještě pilníčkem očistíme zoxidované styčné plošky obou pólů baterií. VÁCLAV BÍNA
UŽITEČNÉ RADY DO DOMÁCNOSTI BAKOL VLASTNÍ VÝROBY Při lepení obkládaček se nejlépe osvědčil tmel značky Bakol. Bohužel, často není k dostání. Vypomáhám si tmelem, zhotoveným z latexu a vhodného plnidla. Nejvhodnější je jemně přesátý písek (sítem na mouku). Chceme-li, aby tmel rychleji ztvrdnul, můžeme přidat trochu cementu. Pak ovšem musíme pracovat rychle. Latex neředíme a plnidla přidáme jen tolik, aby se s pastou dobře pracovalo. Tímto tmelem lze upevňovat všechny druhy obkladů — keramické, skleněné, dřevěné, většinu umělých hmot. Dobře se hodí na tmelení větších prasklin ve dřevě nebo tzv. věčných trhlin v omítce. Pro tyto účely tmel přibarvíme barvami pro latex. Zbytky tmelu průběžně stíráme, povrch pak omyjeme vodou. Po zaschnutí je to mnohem obtížněj-
16
ší. Finanční náklady jsou téměř stejné, jako u tmelu tovární výroby. p. H. SADROVANIE VELKÝCH PLÔCH Sadrovanie veľkých plôch a celkov je dosť ťažké vzhľadom na krátky čas stvrdnutia rýchlo tuhnúcej sadry. Rozrábať väčšie množstvo sadry v hlbokej nádobe je problematické pri vyžadovanej hustote kvôli rovnomernému premiešaniu a rýchlemu spracovaniu. Osvedčilo sa mi rozrobiť sadru vo veľkej, ale plytkej nádobe. Vyložíme ju fóliou z PVC tak, aby okraj fólie prekrýval okraj nádoby. Po skončení práce fóliu vyberieme a sadru po stvrdnutí vyklepeme. Nádobu týmto spôsobom natrvalo nezničíme, pričom fóliu možno použiť znova. ING. LADISLAV ŠMIDÁK
do chaty a záhrady
VONKAJŠÍ SUŠIAK NA BIELIZEŇ V súčasnosti na sídliskách aj v rodinných domoch vzniká problém so sušením bielizne. Zväčša to vyžaduje veľký priestor a toho je čoraz menej. Keďže tento problém bol aj v mojej rodine, hJ'adal som čo najvhodnejší spôsob riešenia na zavesenie väčšieho množstva bielizne pri zachovaní malého priestoru. Na tento účel som si zvolil stojan na prášenie kobercov 1, na bočnice ktorého som pripevnil dve konzoly 4 (obr. 1). Na konzolách sú priskrutkované dve ramená 5 uložené v uholníkoch konzoly a priskrutkované Rozpis materiálu
skrutkou 6. Výška šnúr na vešanie 7 je nastaviteľná podľa potreby skrutkami 8. Časť stojana 2 výborne slúži na odkladanie.koša na bielizeň, odkiaľ sa bielizeň pohodlne vyberá a vešia. Rozstup šnúr na vešanie je 200 mm, ktorý dostatočne vyhovuje. Ak chceme použiť stojan 1 na prášenie kobercov, povolíme niektorú zo skrutiek 6, uvoľníme rameno 5 a presunieme ho spolu s uvoľnenými šnúrami na druhú stranu sušiaka — tým máme uvoľnený priestor na prášenie. Náročnosť na prácu je minimálna a použitý materiál je bežne dostať v obchodoch. Na stojan možno zavesiť bielizeň z dvoch automatických práčok a ešte zostanú prázdne šnúry. PRACOVNÝ POSTUP Ak nemáme stojan na prášenie kobercov 1, môžeme si ho zvariť sami z rúrok 0 40 mm. Výšku stojana volíme podľa svojej potreby. Asi v jednej tretine výšky privaríme ešte priečku, na ktorú privaríme z obidvoch strán rošt 2
Obr. 1
17
Obr. 2
18
z kruhovej ocele 0 1 mm. Na spodnú časť stojana privaríme pätky 3 z oceľového profilu U dlhé minimálne 1 000 mm, aby mal stojan dostatočnú stabilitu. Konzoly 4 vyrobíme z tenkostenného profilu Jäkl obdĺžnikového prierezu podľa obr. 2. Na rameno konzoly 4.1 privaríme zvislú vzperu 4.4 a šikmú vzperu 4.5. Na koniec ramena 4.1 privaríme uholník 4.7 a na koniec šikmej vzpery objímku 4.6. Pripravíme si puzdra 4.2; vyrobíme ich z pozdĺžne rozrezanej rúrky; v jednej časti vyvŕtame otvor 0 10 mm, na ktorý privaríme maticu 4.3. Puzdra nasunieme na stojiny stojana 1 a zvaríme ich
k sebe. Až potom môžeme privariť ramená konzol na puzdra. Ak si stojan 1 zhotovíme sami, nemusíme puzdra pozdĺžne rozřezávat' a privárať, lebo ich môžeme navliecť na stojiny ešte pred navařením vrchnej a strednej priečky. V zvolenej výške pripevníme konzoly skrutkami 6. Na uholníky 4.7 konzoly pripevníme ramená vešiaka 5 skrutkami 8 a zabezpečíme maticami 9. Otvory 0 4 mm vyvŕtané v ramenách v rozstupe po 200 mm slúžia na navlečenie šnúry 7; okraje otvorov začistíme, aby sa natiahnutá šnúra neodierala. MICHAL M AD AJ
RÝCHLA A LACNÁ VÝROBA REBRÍKOV Pri pestovaní vysokokmeňových ovocných stromov potrebuje každý záhradkár rebrík, aby ich mohol ošetrovať, strihať, rezať a oberať plody. Ale kde taký rebrík zaobstarať, keď ho nikto nevyrába. Preto som sa rozhodol zhotoviť si ho sám. Rebrík sa skladá z dvoch bočníc a priečnikov, ktorých počet závisí od dĺžky rebríka. Bočnice sú z jedľovej žŕdkoviny, prerezanej na dve polovice. Priečniky sú z agáta (môžu byť aj dubové, jaseňové, alebo z iného tvrdého a húževnatého dreva). Všetok materiál má byť podľa možnosti vysušený. Keďže som sa usiloval uľahčiť si prácu, zhotovil som si niekoľko pomôcok, ktoré výrobu rebríka nielen urýchľujú, ake aj skvalitňujú. VÝROBA POMÔCOK Okrem bežného náradia budeme potrebovať špeciálny vrták na vŕtanie kónických otvorov do bočníc, orezávač na úpravu koncov priečnikov a prípadne aj upínaciu spojku. Tá síce nie je nevyhnutná, ale prácu s orezávačom veľmi uľahčí. Špeciálny vrták 15 zhotovíme z kaliteľnej nástrojovej ocele alebo vybrúsime z úlomku kotúča okružnej píly. Najprv vybrúsime základný tvar vrtáka, potom 4 mm široké zárezy a nakoniec nabrúsime ostrie (rez B-B). Vyvŕtame otvor 0 5,2 mm, ak sme vrták vybrúsili z pílového kotúča, budeme otvor vŕtať vídiovým vrtákom pri nízkych otáčkach vŕtačky. Ak sme na zhotovenie vrtáka použili kaliteľný plech (např. STABIL, oceľ 14 160), vrták zakalíme. Ostrie po zakalení ešte raz ľahko na čisto prebrúsime a obtiahneme na jemnom kameni. Držiak 18 zhotovíme najlepšie zo skrutky M12, ktorej odrežeme hlavu. Čelo zarovnáme a prirežeme zárez široký 2 mm na zasunutie vrtáka 15. Zárez musí byť presne v osi držiaka a preto musíme pracovať svedomité.
Zárez možno urobiť na rozbrusovacej píle a potom ho dopilovať ručne jemným pilníkom. Lepšie a presnejšie bude, ak si dáme zárez vyfrézovať na strojovej fréze. Kolmo na tento zárez vyvŕtame otvor 0 4 mm, ktorý na jednej strane prevŕtame na 0 5,2 mm a na druhej strane urobíme závit M5. Vrták 15 zasunieme do zárezu v držiaku 18 a stiahneme skrutkou 2 1 . Vrták na držiak nie je vhodné privariť, lebo zakalený plátok by sme opäť zohriali a okrem toho niektoré ocele (najmä na píly na kov) sa dajú zle zvárať. Aby sme otvory v bočniciach mali celkom rovnaké, urobíme na vrták ešte doraz; jeho výroba nie je prácna, a tak sa vyplatí. Na jednu maticu 19 privaríme medzikružie 17, ktoré vyrežeme z plechu 2 mm hrubého. Vonkajší priemer medzikružia je 34 mm, vnútorný 1 5 mm. Na medzikružie potom privaríme doraz 16, ktorý zhotovíme z kúska rúrky 0 38X2 mm. Do matice 19 vyvŕtame proti sebe dva otvory 0 4 mm a vyrežeme do nich závit M5 na zabezpečovaciu skrutku 20. Maticu s dôrazom naskrutkujeme na držiak 18, zabezpečíme skrutkami 20 a ešte dotiahnutím ďalšej poistnej matice 19. Orezávač priečnikov má podobnú konštrukciu ako strúhadlo na ceruzky. Teleso orezávača 7 zhotovíme z tvrdého dreva, ktoré sa neštiepa, např. z jaseňa, hraba, duba alebo agáta. Teleso 7 najprv prevŕtame špeciálnym vrtákom 15, ktorý sme si už zhotovili. Kužeľovitý otvor vŕtame tak dlho, až bude jeho väčší priemer 30 mm. Menší priemer vyjde podľa kužeľovitosti vrtáka (asi 0 14 mm). Potom na čelách telesa 7 narysujeme ceruzkou vodorovnú čiaru, na jednej strane vo výške 49 mm, na druhej strane 41,5 mm od podložky (rez A-A). Spojením týchto dvoch výšok čiarou na pravej strane telesa 7 získame smer
zošikmenia vrchnej plochy, na ktorej bude pripevnený nôž 8. Odrezať takto vyznačenú časť telesa nie je ľahké. Bude možno rezať na pásovej píle s vhodným podložením telesa, alebo rezať starostlivo ručnou pílkou a sledovať tri smery rezu, aby nám pílka nikde „neušla". V obidvoch prípadoch si necháme pri reze prídavok asi 1,5 mm na ručné upravenie plochy struhákom a pilníkom. Do telesa vyvŕtame otvory na skrutku 12 a skrutky 9, opracujeme hrany a celé teleso začistíme šmirglovým papierom. Nôž 8 zhotovíme z takého istého materiálu, ako je vrták 15 a pri jeho výrobe postupujeme podobne. Ostrie zbrúsime pod rovnakým uhlom, ako je ostrie hoblíkov. Hotový nôž pripevníme dvoma skrutkami 9 s maticami 10 a podložkami 11. Na zadnú stenu telesa pripevníme skrutkou 12 a maticou 6 s podložkou 13 doraz 14. Upínacia spojka veľmi uľahčí prácu s orezávačom. Zhotovíme ju z rúrky 4, do ktorej vyvŕtame dva otvory — jeden 0 1 8 mm a druhý 0 11 mm. Na otvor 0 18 mm privaríme maticu 3, na otvor 0 11 mm maticu 6. Skrutkou 5 pripevňujeme spojku na ručnú vŕtačku (tzv. kolovrátok) a skrutkou 2, na hlavu ktorej privaríme krídelko 1, potom pripevníme do spojky orezávaný priečnik. VÝROBA REBRÍKA Najprv zhotovíme bočnice 22 tak, že rovnú tyč, ktorá má priemer 90 až 100 mm rozrežeme po dĺžke na dve rovnaké polovice. Treba rezať opatrne, lebo vzhľadom na kužeľovitosť tyče, nemôžeme použiť vodiace meradlo píly. Pri práci treba mať pomocníka a dbať na to, aby rez „neutekal" do skrutkovnice. Po rozrezaní opracujeme hrany a vnútorné plochy hoblíkom, prípadne nerovnosti na zaokrúhlenej ploche obojručným nožom. Potom si po dĺžke bočnice 22 označíme
19
DETAIL
20
A
Rozpis materiálu
vzdialenosti po 270 mm a zabezpečíme potrebný počet priečnikov 23. Priečniky narežeme z dreva z pravidelnými letokruhmi, bez hrč, puklín a bez častí poškodených hnilobou. Na výbere dreva veľmi záleží, priečniky musia byť pevné. Hranoly s prierezom 25X25 mm upravíme zrazením hrán za zarovnávačke na osemboké hranoly. Takéto priečniky sú bezpečnejšie- ako kruhové, lebo sa na nich nohy nešmýkajú. Na zrazenie hrán na zarovnávačke si upravíme z dvoch lát pomocné vedenie s medzerou uprostred; práca sa tým uľahčí a je bezpečná. Kto nemá
zarovnávačku, zrazí hrany buď hoblíkom, alebo prípadne obojručným nožom. Potom konce priečnikov ostrúhame na orezávačke. Priečniky upíname pomocou spojky do kolovrátka a orezávač upneme do zveráka. Otáčaním kolovrátka ostrúhame konce priečnikov až na doraz orezávača. Do jednej z bočníc vyvŕtame otvor vrtákom 15. Vŕtať začneme z vnútornej rovnej strany a postupne skúšame zasunúť upravený koniec priečnika 23 do vyvŕtaného otvoru (detail A). Až sa nám podarí zasunúť priečnik tak hlboko, že jeho čelo je v jednej rovine s vonkajšou plochou
bočnice 22, môžeme už na vrtáku nastaviť na túto vzdialenosť doraz 16. Polohu zabezpečíme dvoma skrutkami 20 s poistnou maticou 19. Potom vyvŕtame zvyšné otvory smerom k zužujúcemu sa koncu bočnice, vždy až na doraz. Pri zostavovaní rebríka môžeme priečniky do otvorov v bočniciach zalepiť vhodným lepidlom. Spoje sú potom vodotesné, pevné a nehnijú. Na druhej strane je však nevýhoda, že spojenie je nerozoberateľné a výmena priečnikov je takmer nemožná. Najprv osadíme všetky priečniky do jednej bočnice, tú upneme např. do hoblice, a potom postupne osádzame druhú bočnicu začínajúc od hrubšieho konca. Na tejto strane si k sebe bočnice zabezpečíme motúzom a postupne od hrubšieho konca sťahujeme bočnice k sebe stolárskym stužovadlom, aby bol rebrík po celej dĺžke rovnako široký. Potom vrtáčikom, ktorý vyrobíme z hladenej ocele, vyvŕtame do bočnice a priečnikov otvory na zabezpečenie klincami 24 (det. A), ktorých rozmery volíme podľa hrúbky materiálu. Ak konce priečnikov zalepujeme, stačí zabezpečiť každý druhý priečnik len na jednej strane, a to striedavo vľavo a vpravo. Na nalepenom rebríku musíme zabezpečiť každý druhý priečnik na obidvoch stranách. Prečnievajúce konce priečnikov na užšej časti rebríka odrežeme, upravíme hoblíkom alebo obojručným nožom a nakoniec celý rebrík dvakrát natrieme drevodekorom. LEOPOLD HORŇÁČEK
MALÝ RUČNÍ BALÍČKOVAČ SADBY Balíčkování sazenic je sázení malých rostlin do lisovaných kostek kompostové zeminy pro predpestovaní zeleninové, květinové a jiné sadby. Balíčkovaná sadba se vyznačuje zdravým, silným a pevným růstem s dobře vyvinutým
/T
kořenovým systémem. V době nepříznivého počasí sadba nepřerůstá a snadněji se přechovává. Při sázení nedochází k poškození kořenového systému s následným vadnutím a zaražením růstu, jak tomu bývá u sadby přepichova-
\\ 21
POHLED K
né nebo seté. Protdže pro drobné pěstitele se nehodí .výkonné stroje používané v zemědělských podnicích, vyrobil jsem zařízení, na němž jeden člověk může za hodinu • vyrobit až 180 balíčků. Jde o malý ruční balíčkovač, který vytváří najednou šedesát balíčků jednoho rozměru. Protože pro různé druhy rostlin je vhodný jiný rozměr balíčku (např. pro sadbu salátu 40X40X45 mm, pro košfáloviny 45X45X50 mm, pro výsev semen jen 25X25X30 mm), je potřeba pro každý rozměr vyrobit samostatný balíčkovač. Výroba je velmi jednoduchá, takže se vyplatí vyrobit si i několik balíčkoyačů. VÝROBA BAÚČKOVAČE Základem zařízení je rám 1 ve tvaru písmene U. Rám sčepujeme a slepíme z prkének 50 mm širokých a 20 mm tlustých. K tomuto rámu přibijeme zespodu dvě la-
22
tě 2 průřezu 22X25 mm, na ně pak budeme pokládat podložní desku pro balíčky. Na rám přišroubujeme konzolky 3 vyrobené z.úhelníků. V konzolkách vyvrtáme otvory, jejichž průměr záleží na použitých svornících 4. Tyto svorníky tvoří osu, na které se otáčejí příčky 5 a 7; na čelní stranu rámu upevníme kratší příčky 5, na boční stranu rámu pak delší příčky 7. Příčky 5 a 7 vyrobíme buď z tenkých lišt z tvrdého dřeva nebo z hliníku. Aby příčky do sebe lépe zapadaly, upravíme je do kapkovitého tvaru. V příčkách zhotovíme zářezy, jejichž osovou vzdálenost volíme podle požadovaného rozměru balíčku. Zářezy zhotovíme tak, aby příčky do sebe těsně a přesně zapadaly, a vytvořily tak prostor pro balíček. Rozměry balíčku jsou tedy dány výškou příček, osovou vzdáleností zářezu v příčkách a dále délkou distančních trubek 6, které navlékáme
na svorníky mezi jednotlivými příčkami. Rozměry na výkresu jsou pro balíčky 40X40X45 mm vhodné pro sadbu salátu. Navlečené příčky a distanční trubky zajistíme na obou koncích svorníků maticemi. VÝROBA BALÍČKŮ Do prostoru v rámu vložíme podložní desku, příčky sklopíme tak, aby do sebe zapadaly a formu vyplníme přesátou zeminou, dostatečně vlhkou, aby balíčky držely
pohromadě. Abychom mohli zeminu stlačit, připravíme si lať asi 530 mm dlouhou, na kterou upevníme dřevěné komolé jehlany; rozměr těchto jehlanů záleží také na požadovaných rozměrech balíčků. Po slisování ještě zeminu doplníme, aby forma byla plná. Do středu každého balíčku pak vsadíme rostlinky, příčky odklopíme a podložní desku se sadbou odložíme. Do rámu vložíme další podložní desku a proces opakujeme. JOSEF ROHLÍČEK
HYDRAULICKÉ SKLÁPANIE VALNÍKA Väčšina majiteľov malých traktorov si zhotovuje aj valník, ktorým preváža rozličné materiály. Veľa námahy aj času s vykladaním — predovšetkým sypkých materiálov — ušetrí jednoduché zariadenie, umožňujúce sklápanie valníka. Pre valníky s menšou nosnosťou by stačilo aj mechanické ovládanie sklápania buď pomocou skrutky s maticou (možno použiť skrutku s maticou, ktorá sa predáva na lis na ovocie ako samostatný diel), alebo lankom a navijakom či hrebeňom a prevodom (na princípe hrebeňového zdvíhača). Tieto spôsoby ovládania však vyžadujú stálu údržbu (mastenie), sú málo výkonné a fyzicky namáhavé. Aj keď nie je traktor vystrojený hydraulikou, môžeme si zhotoviť sklápacie zariadenie ovládané hydraulicky; ovládame ho potom ručne pákou piestového čerpadla, ktoré umiestnime vpredu na oji valníka. Výrobne nie je hydraulické ovládanie zložitejšie ako mechanické ovládanie; sklápanie však nevyžaduje nijakú fyzickú námahu a je oveľa kratšie — valník s nákladom 10 q sklopíme asi za pol druha minúty. Základná schéma sklápania je na obr. 1. Vzhľadom na to, že zostrojenie sklápacieho zariadenia bude zá-
visieť od toho, aké súčiastky a materiál sa nám podarí zaobstarať, neuvádzame celkom podrobný návod, ale len základné pokyny. Základnou časťou sklápacieho zariadenia je piestové čerpadlo. Zhotovíme ho z dvoch hlavných kvapalinových brzdových valcov 1 postavených proti sebe (obr. 2). Aby bol zdvih rýchlejší, vhodnejšie sú valce s väčším priemerom (např. z automobilov Volga, Žuk, Wartburg 1000 alebo nákladných automobilov). Prietokové skrutky 2 výstupu kvapaliny z valcov však musíme upraviť podľa obr. 1 tak, aby plnili funkciu spätných ventilov. Prietokové skrutky 9 vstupu kvapaliny necháme v pôvodnej podobe. Takto upravené valce pripevníme vo vhodnom držiaku do takej výšky, aby vzhľadom na priemer použitých valcov nebol „krok" ovládacej páky 5 veľmi veľký, a tak pre obsluhu únavný. Páku zhotovíme z plochej ocele s prierezom asi 30X8 mm a dĺžky asi 500 mm. Na rozvod tlakového (hydraulického) oleja použijeme rúrky používané na .rozvod brzdovej kvapaliny v automobile. Veľkosť nádržky 6 na olej a množstvo oleja závisia od veľkosti použitého pracovného piesta 8 (piestnice) a od dĺžky
a priemeru rozvodného potrubia. Zväčša však stačí nádržka 6 s obsahom 1,5 I. Na spúšťanie korby valníka do pôvodnej polohy slúži malý prietokový ventil 7 (kohútik), ktorý zaradíme medzi tlakové potrubie a nádržku. Pracovný valec — piestnicu 8 možno občas kúpiť v podniku Kovošrot ako tzv. „úžitok"; cena 1,5OvKčs za 1 kg, prípadne ju možno získať z vyradeného poľnohospodárskeho stroja. Ak sa nám nepodarí piestnicu zaobstarať, musíme si ju zhotoviť. Valec piestnice zhotovíme z hrubostennej bezšvovej rúrky so svetlosťou 60 až 80 mm a dlhej 400 mm. Na jednu stranu valca privaríme dno hrubé 10 mm; na dno privaríme záves z plochej ocele 30X10 mm, do ktorého vyvŕtame otvor 0 14 mm slúžiaci na pripevnenie piestnice. Do dna musíme ešte vyvŕtať otvor so závitom na vstup tlakového oleja. Tento otvor plní aj funkciu vypúšťacieho otvoru. Na druhej strane valec uzavrieme osadeným viečkom; po konečnej montáži piestnice zabezpečíme viečko červíkom alebo skrutkou. Do viečka vyvŕtame otvor, ktorého priemer volíme podľa priemeru piestovej tyče. Piestovú tyč zhotovíme z kruhovej ocele 0 20 až 25 mm a dĺžky 420 mm. Na jeden koniec tyče privaríme záves z plochej ocele 30X10 mm s vyvŕtaným otvorom 0 14 mm. Tyč potom prevlečieme otvorom v osadenom viečku a na druhý koniec privaríme podložku hrubú asi 10 mm, ktorej vonkajší priemer je asi o 1 mm menší, ako je svetlosť valca. Do tyče potom vyvŕtame otvor so závitom M8, priložíme koženú manžetu, do ktorej vložíme tenšiu podložku a všetko utiahneme skrutkou M8. (Spôsob vyhotovenia piestovej tyče je podobný ako pri starej hustilke na bicykel.) Manžetu možno kúpiť v predajniach železiarstva alebo v špeciálnych predajniach Sigmy. Ak sa nám nepodarí zaobstarať manžetu vhodnej veľkosti, môžeme ju zhotoviť z hrubšej kože namočenej v teplom oleji.
23
Obr. 2
Výkyvné rameno zvaríme z kúrenárskych rúrok 0 40 a 25 mm podľa obr. 3. Na konce privaríme rozvidlené závesy z plochej ocele 40X12 mm; do zadných závesov vyvŕtame otvory 0 14 mm na pripevnenie oka piestnicer do predných závesov potom otvory 0 12 mm na pripevnenie ramien z plochej ocele 35X12 mm. Z bezšvovej rúrky so svetlosťou 30 mm zhoto-
víme päť puzdier;"prostredné 60 mm dlhé, potom dve 50 mm dlhé a dve krajné 40 mm dlhé. Puzdra navlečieme na čap 0 30 mm a dlhý 250 mm; puzdra 50 mm dlhé privaríme na zvarenec výkyvného ramena a prostredné 60 mm dlhé a obidve krajné 40 mm dlhé puzdra privaríme na os kolies podvozka. Po zvarení čap opäť vysunieme, namastíme tukom a znova
všetko zmontujeme a zabezpečíme závlačkami. Vrchnú stranu ramien z plochej ocele 35X12 mm prichytíme do držiakov z plochej ocele 30X8 mm. Držiaky privaríme v danom rozstupe na prednú priečku korby. Do podobného držiaku privareného na zadnej priečke podvozka prichytíme aj záves piestnice. Rám podvozka zvaríme z rúrok
Obr. 3
24
0 50 mm; z rovnakého materiálu je aj os kolies. Proti deformácii zadnej časti podvozka vystužíme rám privarením dvoch vzpier z tenších rúrok. Do koncov osi zasunieme a privaríme náboje kolies. Kolesá použijeme pokiaľ možno 16". Závesy na pripevnenie korby na podvozok zatiaľ neprivárame, privaríme ich až naraz po osadení korby. Rám korby zvaríme z uholníkov 40X40 mm. Zvarený rám korby osadí-
KACHĽOVÁ PEC II V minulom zborníku sme opísali, aké podmienky sú nevyhnutné na stavbu pece aj potrebný materiál. Teraz uverejníme technológiu stavby pece aj praktický pracovný postup. TECHNOLÓGIA STAVBY Prieduch do komína musíme v peciach, stavaných s odvodom spalín priamo do komína, vysekať vopred. Týka sa to len pecí stavaných od dlážky, pece na nohách sa totiž stavajú vo voľnom priestore a spaliny sa v nich odvádzajú dymovými rúrami. Pre pec s jednou rúrou na pečenie treba zhotoviť otvor s rozmermi 150X X150 mm vo výške najmenej 950 mm od dlážky. Pre pece s dvoma rúrami s piatimi plátmi (obr. 12) potrebujeme otvor veľkosti 150X180 mm vo výške 1 050 mm (k spodnému okraju otvoru). Otvor na spaliny nemožno nechať nahrubo osekaný; buď ho začistíme vápennocementovou maltou, alebo ho vyložíme vložkou, ktorá musí presne lícovať s obidvoma stranami steny, tak do pece, ako aj do komínového prieduchu. Zabránime tak zbytočným turbulenciám, a tým zhoršeniu odchodu spalín. Vložka stačí s uvedeným priemerom, teda 150 a 180 mm. Podmurovka pod pece. Pece sú vykurovacie zariadenia, a preto ich nemožno stavať na drevenú dlážku. Z požiarneho hľadiska (podľa ČSN 06 1008) nesmú sa do vzdialenosti 300 mm od vnútorných stien a dna spaľovacej komory zabudovať ani ukladať horľavé látky, teda ani drevená dlážka. Ďalej treba zabezpečiť, aby na strane prikladacieho a popolníkového otvoru bola dlážka vystrojená nehorľavou tepelne izolujúcou podložkou do vzdialenosti najmenej 600 mm pred otvorom a 300 mm na ostatných stranách. V praxi to značí odstrániť drevenú dlážku s časťou za-
me na podvozok tak, aby korba vzadu prečnievala o 600 mm (v prípade, že zhotovíme korbu dlhú 2 300 mm, ako je uvedené na obr. 3). Zväčšíme tak sklon korby pri sklápaní a znížime prekonávanie hmotnosti nákladu. Zmontujeme celé sklápacie zariadenie a až potom privaríme závesy na korbu aj podvozok. Aby korba pri jazde na nerovnom teréne nenadskakovala, privaríme vpredu na podvo-
zok a rám korby poistku. Steny korby aj dno zhotovíme drevené, zadné čelo výsuvné. Na ľahšie vyklápanie dno oplechujeme. Nakoniec privaríme vpredu na oje (na predné čelo korby) vhodný držiak, na ktorý pripevníme piestové čerpadlo s nádržkou a namontujeme potrubie. Olej používame hydraulický alebo podobný — musí byť redší. SVATOPLUK SLAVÍK
sypania a vytvoriť betónovú platňu širšiu o uvedené rozmery, ako sú rozmery pece. Vhodné a praktické je položiť na betón (do úrovne ostatnej dlážky) dlažbu. Najlepšie sa osvedčuje železobetónová platňa, riadne aspoň mesiac vyzretá, pokrytá dlaždicami. Založenie pece od dlážky po pätku pece. Aby bolo možné pohodlne obsluhovať pec pri varení, treba ju pri stavbe od dlážky (pri peci na nohách problém odpadá) riešiť tak, aby sa pod pec vošli špičky nôh. Tento problém riešia pätky hlboké asi 70 mm a vysoké 50 až 60 mm. Pätky možno vytvoriť troma spôsobmi — buď pomocou patkových kachieľ, ktoré sa nám podarilo získať zo staršej pece (obr. 13 a), alebo pomocou patkových rámov (obr. 13b), prípadne z tehly, ak ide o pec so spodnou časťou len omietnutou (obr. 13c). Veľkosť patkového rámu stanovíme tak, že od plánovaných rozmerov pece odpočítame hĺbku zasunutia na špičku nohy a k rozmerom pripočítame asi 50 mm na vysekanie rámu do steny. Rám zhotovíme z uholníka 50X50 mm, prípadne 50X30 mm, ktorý zvaríme do tvaru písmena L. Rám musíme osadiť presne vodorovne, konce zasunieme do otvorov vysekaných v stene a zamurujeme. Aspoň na dvoch miestach pripevníme rám skrutkami zaskrutkovanými do príchytiek osadených v základoch. Skrutky musia byť so zapustenou hlavou, aby nebránili riadnemu osadeniu kachieľ. Osádzanie kachieľ. Čisté kachle najprv riadne namočíme (najlepšie cez noc) a pred začatím prác ich dáme odkvapkať. Pripravíme si peciarsku hlinu, musí byť dokonale premiesená. Kachle možno zostavovať buď na vlasovú škáru (kedysi najmä izbové pece), alebo na tzv. nemecký spôsob, t. j. na škáru širokú asi 2 až 3 mm (pozri obr. 4 v USS č. 63). Keďže práca na vlasovú škáru je ťažká, lepšie je stavať na širšiu škáru. Na vymedzenie hrúbky škáry si pripravíme kolíky alebo odstrižky z hrubšej gumy. Súčasne si pripravíme platničky na prí-
ložky a drôty: jednak na kramličky a vodorovné zväzovacie drôty, ale aj na perá, ktoré budú pridŕžať pn'ložku pri kachli. Vhodný je pružný drôt 0 3 až 5 mm (obr. 14). Očistenú kachľu natrieme zo spodnej strany riedkou hlinou, na spodnú stranu prilepíme pripravený valček hustejšej peciarskej hliny a kachľu postavíme do rámu. Začíname vždy rohovou kachľou, a to širokým krídlom do užšej strany pece. Touto základnou kachľou sa potom riadi celá stavba. Postavíme ju presne do vodováhy, zozadu ich vyklinujeme odštepkami škridiel a staviame potom jednu kachľu vedľa druhej tzv. nasucho. Posledné kachle pri stene potom osadíme tak, aby boli vsadené časťou až do steny, kde musíme vopred obsekať omietku. Ak staviame na keramickú pätku, staviame takto buď originálnu pätkovú pec s vyhĺbením na nohu, alebo polovičnú pec. Ak začíname rámom na postavenom a omietnutom tehlovom spodku, staviame celú pec až do druhého, vrchného rámu v ohniskovom rade. Po osadení celého radu kachieľ ich všetky presne vyvážime do roviny a kolmíc (používame pritom príložky a perá (obr. 14), škáry medzi kachľami vymedzíme klinkami a stiahneme kramličkami. Zväzovanie kachieľ. Jednotlivé kachle zväzujeme navzájom kramličkami (obr. 15), celé rady kachieľ ešte sťahujeme vodorovnými zväzovacími drôtmi. Kramličky si nemôžeme vopred pripraviť, každú musíme zhotoviť
25
Obr. 12 Obr. 13a
26
Obr. 13b
Obr. 13c
Obr. 12. Rez pecou s dvoma rúrami na pečenie a piatimi plátmi stavanou naplno od dlážky: 1 — čistiace dvierka v komore; 2 — platňa; 3 — rošt; 4 — popolník; 5 — sušiareň; 6 — mostík; 7 — sedielko pod rúrou; 8 — čistiace dvierka pod rúrou; 9 — rúry; 10 — komínový prieduch; 11 — zásyp; 12 — uzáver komory; 13 — priehradky (špáry); — preklad komory Obr. 13. Pätka na zasunutie nohy pri peci stavanej od dlážky (rez pred začiatkom komory, pod prekladom): a — vytvorená kachľovou pätkou, b — vyrobená do rámu postavenom na polenej kachli, c — vytvorená tehlou na peci s omietnutou spodnou častou: 1 — platňa s rámom; 2 — kachle; 3 — tehly murované na polovicu; 4 — zásyp škvarou; 5 — keramická kachľová pätka; 6 — patkový rám; 7 — omietnutá pätka; 8 — hladké škridly; 9 — peciarska hlina; 10 — vyvažovacie tehly na dĺžku; 11 — oceľový patkový rám z uholníka 50X50 mm
osobitne, aby pôsobila ako pero na kachle. Pri zohriatí pece totiž ohnutie kramličky povolí a umožní tak roztiahnutie kachieľ, naopak pri chladnutí stiahne kachle, a tým celú pec k sebe. Pri výrobe kramlí postupujeme tak, že drôt asi 12 až 15 cm dlhý ohneme na jednej strane kliešťami do háčika. Potom priložíme rukou drôt k vnútorným rebrám kachieľ a odmeriame vzdialenosť tak, že zasekneme zahnutý koniec za rebro, za druhým rebrom si prstom označíme vzdialenosť, ku ktorej pridáme 10 mm a drôt ohneme (pozri obr. 4). Ohnutý drôt musí len mierne pružiť, nesmie samovoľne vypadnúť ani kachle príliš sťahovať, lebo pri stavbe bý sa ďalším napätím mohli kachle „rozhodiť" z radu, a to po celý čas stavby. Ak sa takto pohne kachľa v spodnom rade v čase, keď je pec takmer alebo celkom dostavaná, je ťažké chybu opraviť. Kramličky sa dávajú vždy dve na zvislú čelnú škáru, jedna na ležatú škáru. Na zadnej strane pece necháme jednu zvislú škáru len s jednou kramličkou. Celý rad kachieľ (pozri obr. 3 v USS č. 63) zväzujeme vodorovne tak, že ohnutý koniec drôtu zasunieme do otvoru v rohu krajnej kachle. Ak tu nie je otvor, vvvŕtame ho vídiovým vrtákom. Prebíjať otvor prebíjadlom nie je vhodné, lebo kachľa môže v mieste úderu puknúť. V miestach, kde sú dvierka, je vhodné vodorovné zväzovanie násobiť (obr. 16). Nakoniec vvvážený, zarovnaný a zviazaný rad kachieľ skontrolujeme a prípadne dočasne podoprieme zvnútra tehlami. Vypĺňanie kachieľ. Zviazaný a vyrovnaný rad kachieľ musíme vyplniť. Priestory vnútri rámikov v kachliach a medzi nimi vypĺňame buď odštepkami škridiel (obr. 17a), a to tak, že
vnútorné časti kachieľ pokryjeme asi 5 mm hrubou vrstvou peciarskej hliny, do ktorej potom vtlačíme odštěpky škridiel a všetko opäť zakryjeme peciarskou hlinou alebo na lepšie vyplnenie a manipuláciu si pripravíme presné výplne (obr. 17b). Medzi kachle vkladáme pásiky z odrezkov kachieľ a dovnútra rámikov presne odrezané časti škridiel (bobrových škridiel). Režeme buď na rozbrusovačke, alebo ručne. Murovanie pece a vymurúvanie za kachľou. Pec stavaná celkom od dlážky môže byť v spodnej časti kachle alebo môže byť až po ohniskový rad iba omietnutá a vybielená. Či staviame pec tak, že začíname iba kachľou alebo len omietkou, staviame spodok pece z tehál tzv. „na polovicu". Postup stavby je zrejmý z obr. 13. Murujeme na maltu až do výšky ohniska, ďalej potom murujeme na peciarsku hlinu, lebo malta dlhodobo nevydrží vyššiu teplotu, rozpadla by sa. Stenu, ktorá je vybielená, Omietneme zásadne iba vápennou maltou. Odľahčovací priestor, predtým určený na sušenie dreva, možno riešiť stavbou klenby alebo prekladom, čo je rýchlejšie. Ohniskový rad zložíme z vonkajšej strany z kachieľ a vnútri ho vymurujeme tehlami tzv. „na štvrtinu". Rad kachieľ, v ktorom je osadená rúra, vymurúvame peciarskou hlinou, do ktorej primurujeme škridlu naplocho a ďalšie rady už neprimurúvame, ale len vypĺňame. Nad rúrou, a to tak nad predným, ako aj nad zadným dielom primurúvame škridlu naplocho, aby sme mali kde oprieť veľkú priehradku, tzv. veľký špár (obr. 18). Osádzanie dvierok. Dvierka vsádzame do pripraveného otvoru už pri stavbe radu kachieľ „nasucho". Dvierka treba zvnútra podoprieť, abý sme nevyvrátili celý rad. Prikladacie, čistiace aj ostatné dvierka je potrebné vždy pevne zafixovať v stavbe, a to prichytením záchytných pier (pätiek), ktoré zafixujeme klinkami z odštepkov škridiel, abý sa nepohybovali. Záchytné perá musíme vždy dobre premazať hlinou, aby netrpeli žiarom (obr. 19). Prikladacie a popolníkové dvierka je vhodné spojiť do jedného štítu podľa obr. 20. Takto upravené držia v peci lepšie. Spájame skrutkami alebo nitmi, a to vždy voľne, aby materiál mal priestor na dilatáciu. Osadením přikládacích a spodných častí dvierok je dokončená spodná časť pece. Zasypanie. Vnútorné priestory pece v základnej časti je nevyhnutné vyplniť. Používame na to dobre premytú a usušenú škváru. Nepremyté zvyšky
zo škváry by prenikli do omietky pece a vznikli by nepekné škvrny. Zasypanie riadne ubijeme a premažeme peciarskou hlinou. Vymurúvanie ohniska a osadenie roštu. Kachľová pec má rovinné kúrenisko. Pre štvorplátovú pec má mať rošt rozmery 180X240 mm, v prípade, že budeme kúriť drevom aj dlhšie, až 260 mm, pre päťplátovú pec rozmery 180X290 mm (až 350 mm). Ak má komín príliš silný ťah, môžeme použiť aj rošt 70X100 mm. Ak nedostať kúpiť rošt uvedenej veľkosti, kúpime vždy najbližší väčší. Osadenie roštu je znázornené na obr. 21 a 22. Rošt zabudujeme do pece tak, aby bol uložený 20 mm pod spodnou hranou dvierok (ak budeme kúriť drevom) a 40 mm, ak budeme kúriť uhlím. Rošt má bvť posunutý od dvierok dozadu o 120 až 150 mm, abý pri prikladaní nevypadávalo z pece žeravé palivo. Rošt buď osadíme do lôžka z tehál, alebo na profilový materiál, čo však je menej vhodné. Na bokoch roštu staviame zošikmené Šamotové tehly. Za roštom treba vytvoriť zo zošikmenej šamotovej tehly tepelný štít a za ním vytvarovať z peciarskej hliny mostík. Ak kúrime prevažne hnedým uhlim, postavíme v peci dutý mostík (obr. 23 a 24) na prívod sekundárneho vzduchu do plameňa. Zvýšime tak výkon pece a ušetríme palivo, lebo do komína nebudú odchádzať nespálené plyny. Dym má byť pri horení jasný a plameň svietivo žltý. Tmavočervený plameň a hustý dým signalizujú nedostatok vzduchu a modrý plameň a hučanie nadbytok vzduchu pri horení. Dutý mostík vytvoríme zo šamotových platní hrubých 50 a 20 mm. V mieste, kde sekundárny vzduch prichádza do ohniska, platňu zošikmíme. Na ovládanie prívodu sekundárneho vzduchu musíme osadiť jedny plynule regulovateľné dvierka (skrutkou alebo posunom). Na boku pece možno vytvoriť aj odkladací priestor (pozri obr. 1), kde sa dá dlhší čas udržať jedlo. Pri úprave kúreniska nesmieme zabudnúť utvoriť pod rúrou sedielko (z hrebenáka), aby teplo dobre prúdilo ku dnu rúry a tá správne piekla. Dno priestoru kadiaľ odchádzajú spaliny pod rúrou, vytvoríme z vrstiev hliny, škridiel a tehál, pokryjeme peciarskou hlinou a starostlivo uhladíme štetcom. Osadenie rámu a platne. Na vytvorený základ, t. j. na rad, kde sú osadené prikladacie dvierka, položíme rám platne. Klásť pláty iba do hliny je nevhodné. Ak získame starý rám, ktorý má tvar písmena L, použijeme ho.
27
28
Obr. 15
Obr. 16
Obr. 17a
Obr.17b
Obr. 14. Použitie klinkov a príložiek pri stavbe steny z kachieľ: 1 — usadenie klinkov z tvrdého dreva; 2 — príložka z rovnej doštičky, podľa ktorej sa vyrovnáva rad kachieľ do zákrytu — zoberieme ju až po zatuhnutí peciarskej hliny; 3 — pero, ktoré pridržiava príložku pri kachli, vytvorené z pevného a pružného drôtu priemeru 3 až 5 mm. Obr. 15. Systém zväzovania jednotlivých kachieľ kramličkami; zjednodušený pohľad z vnútornej strany bez vnútorných rámikov (v hornom ráme osadené čistiace dvierka) Obr. 16. Vodorovné zväzovanie škár v mieste osadenia dvierok Obr. 17. Ukážky rozličného spôsobu vyplnenia — pohľad zozadu; a — odštepkami škridiel, b — vopred pripravenými výplňami: 1 — peciarska hlina; 2 — odštěpky škridiel; 3 — presne pripravený pásik (z odrezkov kachieľ) spevňuje stavbu kachľovej steny; 4 — presne odrezaná časť strešnej škridly; 5 — kachľa ale na zadnej časti pripevníme uholky. Ak nemáme nijaký rám, zhotovíme ho z uholníkov a pásovej ocele (pozri obr. 9). Rám zvaríme presne na mieru a nezabudneme na potrebnú vôľu, lebo pláty sa teplom rozťahujú. Na rám privaríme, ak tam už nie sú, plechové pásiky, ktoré zapustíme do spodného radu kachieľ a premažeme hlinou. Priestor okolo dvierok a medzery medzi šamotovými tehlami vyplníme šamotovým spájadlom a starostlivo uhladíme. Po osadení rámu ešte vymažeme všetky priestory medzi kachľami a rámom a na zadnej strane medzi tehlami a rámom. Po obschnutí hliny založíme pláty. Počas práce kontrolujeme, či je rám, a tým aj platňa vo vodorovnej polohe. V rohoch komory treba odstrániť časti vnútorného rámika kachieľ. Vyrežeme ich alebo ešte lepšie vyštipneme. Rám musí sedieť celou plochou na kachliach a nielen niekoľkými bodmi. Preklad pod komoru. Na boku medzi komorou a platňou musíme osadiť preklad z uholníka asi 50X50 mm, na ktorý pripevníme kachle v prvom rade komory (pozri obr. 12). Uholník musíme zapustiť do radu kachieľ, na ktorom leží tak, aby kachle v prvom komorovom rade boli základom všetky rovnako vysoko. Aby do pece nevnikal falošný vzduch, vložíme medzi preklad a rám platne plech, na ktorý nanesieme peciarsku hlinu. Osadenie rúry a vytvorenie priehradiek. Rúru osadzujeme na základnú ohniskovú vrstvu kachieľ. Vzhľadom na to, že výška kachieľ a výška rúry sú rozdielne, musíme upraviť ďalší rad kachieľ, do ktorých rúra zasahuje (obr. 18, pol. 7). Vyrezať spodný ohniskový rad kachieľ nie je veľmi
vhodné, lebo sa tým znižuje svetlosť pod rúrou. Podľa umiestnenia pece a rúry musíme osadiť čistiace dvierka pod rúrou. Možné varianty umiestnenia sú na obr. 1, 2 a 12. Osadíme tu čo najväčšie vyberacie dvierka, abý sme pohodlne vyberali popol a sadze. Rúru osadíme v zadnej časti na tehlu, a to tak, aby sa mohla pri roztiahnutí pohybovať. Výšku tehly upravíme pridaním hliny alebo časti škridly pod tehlu, lebo rúru nesmieme prilepiť, iba ju voľne položíme. Za rúrou necháme voľný priestor na roztiahnutie. Dbáme, abý rúra bola uložená vo vodorovnej polohe. Pod rúrou necháme 100 až 120 mm vvsokú medzeru na prúdenie spalín. Po osadení rúry dostáváme celý rad kachieľ, rúru zafixujeme odštepkami tehál a dôkladne vymažeme okolo predného štítu rúry, abý tu do pece nevnikal falošný vzduch. Nad rúrou smerom k platni musíme vytvoriť priehradku, tzv. špér (pozri obr. 12). Najlepším materiálom je starý plát, ktorý na jednej strane prichytíme do steny kachieľ a na druhej strane položíme na rúru. Priehradku možno vytvoriť aj zo škridiel. Vytvorenú priehradku potrieme peciarskou hlinou a uhladíme štetcom, tak ako všetky plochy vytvorené z peciarskej hliny v peci. V rozmerných a veľkých peciach je vhodné postaviť v rohoch komory stĺpiky (z narezaných tehál asi 5X5 cm) na zosilnenie konštrukcie. Konštrukciu steny a zakotvenie priehradky znázorňuje obr. 25. V komore nad rúrou je vhodné osadiť ešte jednu veľkú priehradku (pozri obr. 12); dosiahneme tým podstatne dlhšiu cestu spalín v komore, a tak aj lepšie odovzdanie tepla. Uzatváranie komory. Na posledný postavený rad kachieľ kladieme preklad s príklopom, ktorý komoru uzavrie. Prekladová platňa musí bvť dostatočne pevná, aby uniesla např. nádoby s vodou, a súčasne dostatočne tenká, aby odvádzala teplo. Najlepšie ju zhotovíme zo starých plátov, môžeme použiť aj preklady z profilov, medzi ktoré vkladáme škridly a pod. Ak do prekladu s príklopom ústia dymové rúry, musíme do konštrukcie osadiť liatinové hrdlo obr. 26. Preklad zakryjeme vrstvou peciarskej hliny, ktorú necháme dobre stuhnúť, než začneme klásť vlastný príklop; inak bý sa mohol po vychladnutí hliny príklop prepadnúť. Na príklop používame buď špeciálne príklopové kachle, vyrábané bez vnútorného rámika, alebo kachle, kto-
ré si upravíme odřezáním vnútorného rámika. To je však prácne, a tak je lepšie, ak príklopové kachle nedostaneme, použiť iný keramický materiál (dlaždice, obkladačky a pod.) s glazúrou a dobre umývateľný, lebo na drsných a matných dlažbách sa drží špina. Prípadným pridávaním a uberaním hliny vrchnú dlažbu alebo kachle vyrovnáme a komoru uzavrieme kovovým rámom (obr. 27). Rám zvaríme buď z uholníkov 50X30 mm, podľa vkusu však možno použiť aj iné rozmery alebo upravený plech (chrómovaný, leštený atď.). Rám však vždy vyrobíme až po postavení a uzavretí komory. Aj pri najväčšej starostlivosti vzniknú pri stavbe isté diferencie a je nevyhnutné podľa nich rám upraviť. Ak získame římsové kachle, môžeme komoru zakončiť rímsou (obr. 28). V tom prípade staviame na posledný rad kachieľ najprv rímsu. Začíname vždy od rohu a jednotlivé rímsovníky preväzujeme drôtmi vo vopred pripravených otvoroch cez stred komory. Časti rímsy by totiž iba pri položení na okraj komory spadli. Až celú rímsu osadíme, vložíme dovnútra tyče na rozopretie. Na ne kladieme preklady, pláty, alebo škridly a potom postupujeme už opísaným spôsobom. Príklopová platňa tlačí svojou hmotnosťou na rímsu a tak ju drží v príslušnej polohe. Na peciach pristavených k stene, prípadne do rohu, musíme koniec rámu zapustiť do steny, takisto musíme aj koniec rímsy zapustiť do steny. Vyústenie dymovými rúrami. Ak sa spaliny odvádzajú z pece dymovými plechovými rúrami, použijeme pre štvorplátovú pec rúry 0 135 až 150 mm a pre päťplátovú pec rúry 0 155 až 1 70 mm. Keďže sa rúry s väčším priemerom ako 155 mm priemyselne nevyrábajú, musíme si ich dať zhotoviť u klampiara. Aj na priemyselne vyrábaných rúrach s bežnými rozmermi je vhodné dať si zhotoviť v mieste spojenia zátku podľa obr. 11. Přetočením a vysunutím zátky vznikne lopatka, ktorá umožňuje vyčistiť dymové rúry bez rozoberania. Pece na nohách sa stavajú na kovovú platňu umiestnenú na šiestich nohách, ak je pec postavená voľne v priestore, alebo na dvoch a troch nohách, ak je stavaná pri stene. Stavba sa začína až na platni, ktorá bola pôvodne z hamrového plechu, dnes ho môže nahradiť podestový plech 2 až 4 mm hrubý. Na kraji platne musí byť rámik, do ktorého sa kachle osádzajú. Aby sa vykurovací priestor zvýšil (až na 300—500 mm), bolo
29
Obr. 20
30
Obr. 18. Kachle a priehradky v peci, časť od ohniskového radu: 1 — záklopová keramika: 2 — otvor na odchod spalín; 3 — rad kachieľ pod záklopom; 4 — horné čistiace dvierka; 5 — veľká priehradka (špér). položená na rade kachieľ, v ktorých končí rúra; 6 — malá priehradka, položená na rúre; 7 — vyrezanie kachieľ na zapustenie hornej časti rúry; 8 — ohniskový rad kachieľ; 9 — spodné vymetacie a čistiace dvierka; 10 — priestor ohniska; 11 — prikladacie dvierka; 12 — skrátené kachle nad platňou, položené na preklade Obr. 19. Rez stenou komory s osadenými čistiacimi dvierkami. Stena z kachieľ spevnená priloženou škridlou: 1 — kachľa; 2 — výplň zo škridiel zapustená v peciarskej hline; 3 — kramlička; 4 — príchytky dvierok (pätky); 5 — dvierka Obr. 20. Pripevnenie přikládacích a popolníkových dvierok do uholníkov: 1 — uholník 30 mmX50 mm; 2 — pásová oceľ 20 mm až 30 mm X 2 mm; 3 — plechové pásiky dvierok; 4 — spojenie nitmi alebo voľnými skrutkami; 5 — dvierka Obr. 2 1 . Osadenie roštu pece stavane] od dlážky (dvierka umiestené v čele pece): 1 — tepelný štít Obr. 22. Osadenie roštu a vytvorenie mostíka v peci s jednou rúrou: 1 — široká priehradka, tzv. široký špér; 2 — sedielko pod rúrou; 3 — mostík
v týchto peciach často vytvorené sedlo, čím sa posúval rošt smerom k dlážke. Potom bolo možné v peci spaľovať celé polená. Túto úpravu si môžeme urobiť tak, že prerežeme platňu a z kotlového plechu asi 5 mm hrubého zhotovíme sedlo. Základnú
platňu pokryjeme peciarskou hlinou (5 mm) a potom staviame pec zvyčajným spôsobom. Hlinu však nedávame až ku kraju, kde sa stavajú kachle priamo na platňu k rámiku.
PRAKTICKÝ POSTUP STAVBY
Základ pece. Najprv dôkladne prikryjeme celý priestor, kadiaľ budeme prinášať a odnášať materiál. Pripravíme si dostatočný počet vedier (asi 5 kusov). V jednom vedre budeme mať stále čistú vodu na oplachovanie rúk, v ďalšom budeme namáčať tehly, prípadne aj kachle, ak veľmi vyschnú. Pripravíme si miesto, kde budeme kachle pribrusovať; skracovanie musíme vždy robiť až podľa skutočnosti. Pri práci s kachľami používame vždy čistú ľavú ruku, pravú používame na nanášanie hliny, a to buď murárskou lyžicou, alebo priamo prstami. Pri zakladaní pece starostlivo vyvážime rám a ak staviame na keramickú pätku, vyrobíme si z dosky presnú podperu, aby sa nám pätka neprevracala. Pri stavbe do rámu vkladáme kachle k rámu vždy čisté, bez prilepenej hliny, inak nemožno rad vyrovnať. Rad postavený nasucho a zviazaný vyplníme a postavíme vedľa neho vnútorný rad z tehál. V spodnej časti pece murujeme na maltu, od ohniska na hlinu. Nesmieme zabudnúť na odľahčujúci priestor, bez ktorého by pec vyzerala príliš mohutne. Ak by sme ho chceli
použiť na sušenie dreva, musel by byť celý z nehorľavého materiálu (např. železobeton alebo hrubý plech). Pätku v týchto miestach prerušíme a konce pevne zakotvíme do dlážky (príchytkami a pod.). Takisto možno stranu uholníka odrezať tak, aby v mieste otvoru vznikol iba kovový pás; ľahšie potom udržíme základ pece v rovine. Na klenbu si vopred vytvoríme šablónu, do ktorej vkladáme tehly a potom zaklinujeme. Klenbu možno vyliať vystuženým betónom. Ďalšie radý kachieľ, nad základným päťkovým radom, sa najlepšie stavajú do ďalšieho uholníka, zabezpečíme si tak základné roviny. Celý rad podopierame pri stavbe zo zadnej strany, aby sa nám neručal dovnútra, a z prednej strany hp fixujeme príložkou. Príložku robíme po celej dĺžke teda aj cez voľný priestor. Konečné ustálenie sa nám podarí až po pristavení zadného vnútorného radu tehál. Jednoduchšia a ľahšia je stavba pece s bieleným spodkom, kde najprv zhotovíme pätku pomocou dosiek a potom normálne murujeme dohora. Pri obidvoch typoch pecí však nesmieme zabudnúť previazať do prednej steny aj prípadnú krížovú výstuhu a najmä šachtu popolníka. Dvierka inštalujeme hneď, neskôr je praktický nemožné ich dovnútra zabudovať. Len čo sme asi v polovici základu pece, začíname vypĺňať vnútrajšok za-
Obr. 23. Konštrukcia dutého mostíka na prívod sekundárneho vzduchu do priestoru ohniska: 1 — dutý mostík; 2 — plynulé regulovateľné dvierka na prívod sekundárneho vzduchu; 3 — rošt; 4 — plochy pred roštom; 5 — zošikmená zadná stena — tepelný štít; 6 — smer prúdenia vzduchu
ČELNÉ KÚRENISKO
Obr. 23
31
Obr. 24
32
Obr. 24. Konštrukcia kúreniska s ohnutým mostíkom a zošikmením: 1 — kúrenisko (šikmá šamotová tehla); 2 — plocha pred roštom; 3 — rošt; 4 — dutý mostík; 5 — zošikmená zadná stena Obr. 25. Vytvorenie priehradky v komore: 1 — kachľa; 2 — výplne zo škridiel; 3 — peciarska hlina; 4 — starý plát; 5 — rúra; 6 — voľný priestor na roztiahnutie priehradky; 7 — priehradka Obr. 26. Osadenie liatinového dymového hrdla do komory: 1 — liatinové hrdlo; 2 — keramický záklop; 3 — peciarska hlina s vloženými výplňami (škridly); 4 — staré liatinové pláty použité ako preklady Obr. 27. Vrchný zvarený rám na voľnej komore, na komore pri stene sa na strane zapustenej do steny profil predfži asi o 50 mm a zamuruje: 1 — záklopové kachle; 2.— peciarska hlina; 3 — škridly alebo staré pláty; 4 — rozperný oceľový profil; 5 — priestor na dilatáciu Obr. 28. Osadenie rímsovej kachle na vrch komory: 1 — rímsa; 2 — voľný priestor na dilatáciu; 3 — kachľa steny; 4 — záklopová kachľa; 5 — preklad (Škridla alebo plát); 6 — profil na uloženie prekladov; 7 — peciarska hlina; 8 — zväzovací obvodový drôt sypaním. Spevnia sa tak steny a zasypanie má dlhší čas na uľahnutie. Dostaviame spodok do roviny ohniska (500—700 mm), dosypeme zasypanie a opatrne ubijeme. Ohniskový rad. Na zasypanie urobíme mazaninu a podľa už uvedeného návodu postavíme rad kachieľ, ktorý je pod platňou. Stále kontrolujeme, či je rad rovný, aby sa nám potom podarilo platňu osadiť na miesto celkom rovno! Neváhame kachle alebo rám skrátiť alebo prerobiť, dobré dosadnutie je najviac dôležité. Až keď je postavený rad kachieľ okolo ohniska, ktorý pri nebielenej peci staviame najlepšie do rámu z uholníkov, začneme stavať vnútornú konštrukciu kúreniska. Po dostavaní kúreniska, mostíka, sedielka atď. starostlivo uhladíme celý priestor kadiaľ budú odchádzať spaliny. Montáž rámu platne súvisí aj so začatím stavby komory. Rám je stavebne viazaný na preklad, ktorý nesie kachle v priestore komory za ohniskom a súčasne s rohami komory umiestnenými pri platni. V mieste spojenia, kde často vniká falošný vzduch, je vhodné položiť pod preklad komory a koniec rámu platne oceľový pás široký asi 50—90 mm, a to tesne pod obidva okraje a vzniknutý priestor vyplniť peciarskou hlinou. Tak možno toto miesto celkom jednoducho a natrvalo utesniť. Komoru staviame čo najvoľnejšie, teda čo najmenej primurovanú k stenám. Čím je komora voľnejšia, tým lepšie hreje. Keďže komora má mať čo najtesnejšie steny, možno v jej
rohoch vystavať stĺpiky z tretiny klasickej tehly rozdelenej po dĺžke. Ak sa nám pri stavbe komory nedarí držať kachle v rovine aj napriek vonkajšej príložke, možno si pomôcť vnútornými drevenými vzperami, čo síce nie je klasické, ale účinné. Hranolčeky 20X20 mm rozoprieme vnútri komory a necháme ich tam. Musíme ich však vopred namočiť vo vode aspoň na 24 hodín, aby nenasiakli vlhkosťou až po zabudovaní a nezrútili nám pec. Za istý čas zuhoľnatejú a obhoria. Ich zvyšky potom vyberieme pri čistení pece. Môžeme postupovať aj tak, že necháme vonkajšie príložky aj pri stavbe ďalšieho radu kachieľ. Perá, ktoré príložky pridŕžajú, stočíme k vrchu radu a po stuhnutí hliny (asi za 24 hodín) ich vytiahneme a zvnútra aj zvonku dierku vyplníme peciarskou hlinou. Steny komory necháme aspoň dva dni stáť, než začneme osádzať kryciu platňu s príklopom. Hmota bude dostatočne stuhnutá a bude sa lepšie pracovať. Nátery. Povrchová úprava kovových častí môže značne zlepšiť výsledky práce, ale takisto ich znehodnotiť. Ak použijeme pôvodné plechové kovanie, treba ho dať znova pochromovat' alebo podobne upraviť; natieranie tzv. striebrenkou je nevhodné, zničili by sme estetický dojem z peknej kachľovej pece. Na nátery rámov je najvhodnejší olejový email na školské tabule 02115 v čiernom odtieni (1999) alebo zelenom odtieni (0570). Na nátery dymových rúr a dvierok je vhodná čierna silikónová farba K 2020, ktorú možno občas kúpiť v špecializovaných predajniach. Nátery z tejto silikónovej farby sú tepelne odolné do teploty 400 °C. Druhú vrstvu náteru (pri teplote 10 až 25 °C) dáme zaschnúť a vytvrdiť pri 200 °C. Nevytvrdený náter je mäkký. Riedime riedidlom S 6001. Škárovanie musíme urobiť hneď po dostavaní pece. Najprv odstránime posledné klinky a škáry utrieme suchou handrou. Potom prstami doplníme chýbajúcu hlinu a dôkladne ju vtlačíme do miest po klinkoch. Potom drevenou stierkou so zaobleným koncom (stačí obrátená, vareška) prečistíme hrany. Každú hranu opäť prejdeme suchou handrou, aby sme ju dočistili. Škáry buď necháme vo farbe peciarskej hliny, alebo ich pretrieme štetcom rozrobenou plavenou kriedou, ale takisto dobre poslúži Remal alebo Supermal s asi 10 % prídavkom bielej latexovej farby. Nikdy však škáry nenatierame samotným Latexom!
Škáry by stmaveli a Latex by popraskal. Po úplnom zaschnutí pec přeleštíme suchým flanelom. Ošetrenie platne a rúry. Platňu ošetríme pastou na liatinové časti pece. Pastu dôkladne rozotrieme na umyté a uschnuté pláty a kefou přeleštíme. Ak sme osadili povrchovo neupravené dvierka a rám vytvorený z oceľových profilov, takisto ich natrieme a vyleštíme. Vnútrajšok rúry vymastíme kožou zo slaniny. Až po vyschnutí v peci zakúrime, pretrieme rúru ešte raz a necháme pastu na platni a mastnotu v rúre vypáliť. Ochránime ich tak pred prílišným hrdzavením. Nátery pravidelne opakujeme, najmä vždy na jeseň. UVEDENIE PECE DO PREVÁDZKY Pec po dostavaní je plná vody. Nemožno v nej hneď zakúriť ani vykurovacia skúška zapálenými novinami sa neodporúča, lebo vodné pary zabraňujú prechodu zohriatého vzduchu. Zakúriť nesmieme preto, aby sa voda, uzatvorená v hmote pece nezačala rýchlo odparovať; vznikajúce pary by roztrhli murivo a pec by sa poškodila. Pec necháme sušiť pri otvorených přikládacích a popolníkových dvierkach a dbáme, aby do miestnosti bol zabezpečený prívod čerstvého vzduchu — ten totiž pec najlepšie vysuší. Pec na nohách schne zväčša 14 dní, veľká pec stavaná od dlážky 3 až 4 týždne. Po polovici tohto času možno pec vysušiť tak, že raz za deň v peci zapálime hrsť polienok, asi 5 až 8 kusov, nie hrubších ako 10X10 mm. Po uvedenom čase zakúrime tak, že podkurujeme najprv drevom, mierne pec zahrejeme a necháme vychladnúť. To opakujeme aspoň päť ráz. Ak pri zohriatí zistíme, že sa v peci objavila voda, najčastejšie v priestore pod rúrou, značí to, že pec treba nechať ešte týždeň schnúť. Dobré vyschnutie má veľký význam. Po vysušení pece možno na spaľovanie a kúrenie použiť prakticky všetko čo horí, okrem koksu, ktorý by žiarom skrivil dvierka a pláty. Plastické látky (PVC, PVAC, polystyrén atď.) do pece nedávame, ich sadze upchávajú dymové cesty a usádzajú sa v peci a komíne. Ak spaľujeme surové zemiakové šupy, naopak, dymové cesty čistíme. Pec dva razy za rok otvoríme, vyčistíme ťahové cesty pierkom, dôkladne navlhčíme miesta, kde vypadla hlina a šamotová hmota a opäť ich premažeme. Raz za rok opravíme škáry. Pri tejto údržbe má dobre postavená pec životnosť 50 až 80 rokov. v VÁCLAV VLK
33
koníčky HRNČÍŘSKÝ KRUH V posledních letech se rozšiřuje lidová umělecká tvořivost ve všech odvětvích. Mezi nimi zaujímá podstatné místo i výroba keramiky. Aby tato amatérská výroba keramiky byla možná, potřebujeme jednak hrnčířský kruh a jednak vypalovací pec. Návod na zhotovení nejjednoduššího hrnčířského kruhu nožního typu, tzv. kopacího, přinášíme v tomto sborníku. Výroba menší vypalovací pece naráží na problém se získáním vyhřívacích těles dostatečného výkonu a vhodných izolačních materiálů. Kromě toho je provoz pece, která se bude v amatérských podmínkách uvádět do provozu jen občas, poměrně drahý. Domníváme se však, že amatérští výrobci keramiky seženou ve svém okolí družstvo či soukromníky, kteří takovou pec mají a po vzájemné dohodě jim několik drobných předmětů jistě rádi vypálí. V případě, že bychom získali návod na zhotovení pece, jejíž výroba by nebyla materiálově ani výrobně náročná a přitom v provozu bezpečná, rádi ji uveřejníme. Konstrukce hrnčířského kruhu (obr. 1) není příliš složitá a k jeho vyrobení nám postačí elektrická svářečka a běžné dílenské zařízení. Soustružnické operace na hřídeli 15 a deskách 11 a 12 si však budeme muset dát udělat v některém družstvu nebo v místním podniku služeb obyvatelstvu. POSTUP PRÁCE Materiál na výrobu kruhu je běžně k dostání, potíže můžeme mít jen s materiálem na hřídel 15. Kruhová ocel 0 100 mm se sežene jen vzácně; kromě toho by tento kousek materiálu vážil asi 40 kg a při soustružení by vznikl odpad asi 85 %. V Kovošrotu lze však občas získat vhodný vyřazený hřídel. Budeme-li mít štěstí a najdeme hřídel s podobným zakončením, postačí už jen malá úprava tvaru na soustruhu. Neseženeme-li vhodný hřídel, můžeme vyrobit hřídel složený ze tří částí A, B, C (det. C na obr. 2). Na
34
konec hřídele 0 45 mm nalisujeme nákružek B, který předtím nahřejeme plynovým hořákem. Z druhého konce nasuneme na hřídel přírubu C a krátkými elektrickými svary ji privaríme k nákružku. Na obou dílech B a C si ponecháme přídavky na opracování (u nákružku vnější průměr a u příruby tloušťku), abychom mohli sestavený hřídel soustružit a odstranit nerovnosti čel dílů B a C. Nakonec zhotovíme na přírubě hřídele 15 čtyři otvory se závitem M10; současně s těmito otvory svrtáme i otvory pro hlavy zápustných šroubů v podkruží 18, jehož vnější průměr je 520 mm. Otvor 0 35 mm v podkruží 18 zhotovíme na soustruhu a obvod potom soustružíme na pomocném trnu. Uložení podkruží 18 na hřídeli 15 bude posuvné (H7/h6). Talíř 17 zhotovíme s přídavkem na opracování na vnějším obvodu asi 2 mm a na tloušťce materiálu také 2 mm. Podobně i náboj 27 uděláme delší o 2 mm a ještě před svářením do něj vyvrtáme dva protilehlé otvory a vyřízneme závit M8. Připravíme si pomocný trn ukončený osazením 0 10 mm a závrtnými důlky pro šroub 26 podobně jako je tomu u hřídele 15. Do středu talíře 17 uděláme (nejlépe na soustruhu) slepý otvor 0 10 mm zapuštěný do hloubky 5 mm. Na pomocný trn nasuneme náboj 27 a na osazení 0 10 mm nasuneme talíř 17. Krátkými svary na protilehlých místech sestehujeme talíř s nábojem. Potom vyjmeme pomocný trn a svaření dokončíme. Po vychladnutí součástí vysoustružíme vnitřní otvor 0 34 mm náboje, popřípadě prořízneme závit v otvorech M8 třetím stupněm závitníku pomocí kleští. Náboj s talířem nasadíme opět na pomocný trn a pevně zajistíme dvěma stavěcími šrouby 26. Trn upneme do sklíčidla soustruhu a velmi opatrně osoustružíme čelní plochu 1 obvod talíře 17, aby byla celá čelní plocha rovná. Teprve potom talíř obrátíme, vyjmeme pomocný trn a zarovnáme čelní plochu náboje 27 na požadovanou délku. Výrobě rotační části (poz. 17, 27, 15 a 18) a její sestavě musíme věnovat dostatečnou péči, jinak by měl talíř obvodový rozkmit a práce na kruhu by nebyla kvalitní. Rám hrnčířského kruhu svaříme z tenkostenných profilů Jäkl obdélníkového průřezu. Při svařování musíme dbát především na to, abychom dodrželi kolmost svařovaných částí. Základnu rámu svaříme z dílů 1, 2 a 3, nejlépe na rovné betonové ploše. K hotové základně pak privaríme stojinu 4 a krakorec 8. Zde je nutné, abychom pokud možno nejpřesněji dodrželi vzájemně kolmé postavení stojiny 4 ke střednímu dílu rámu 3, rovnoběžnost krakorce 8 s rámem a zákryt podélných os krakorce 8 a střední příčky 3 ve svislé rovině. Desky 9 a 10 spolu svrtáme vrtákem 0 6,4 mm (det. A a pohled S na obr. 2), otvory v desce 10 prevŕtame na 0 10 mm a do otvorů v desce 9 vyřízneme závit M8. Desku 9 privaríme k čelu krakorce 8 tak, aby byla rovnoběžná se stojinou 4. Otvory pro ložiska v kamenech 11 a 12 vysoustružíme; protože budeme ložiska do desek zalisovávat, bude jejich uložení pevně s tolerancí H7/k6. Ložisko 13 zalisujeme do kamene 11 až po jeho svaření s deskou 10, kde je nutné dodržet vzájemnou kolmost 90°. Uložení horního konce hřídele 15 v ložisku 13 bude posuvné s tolerancí H7/h6 (det. A). Dolní konec hřídele 15 bude mít v axiálním ložisku 14 uložení rozebíratelné s tolerancí H8/h8 (det. B). Při usazování hřídele do rámu budeme
Obr. 1
35
Obr. 2
postupovat tak, že na osazení 0 45 mm dolního konce hřídele nasuneme ložisko 14 s kamenem 12 (det. B), na horní konec hřídele nasuneme ložisko 13 s kamenem 11 a deskou 10 a čtyřmi šrouby 22 přichytíme desku 10 k desce 9 (det. A). Hřídel srovnáme do svislé polohy, zkontrolujeme symetrické uložení kamene 12 na střední příčce 3 rámu a potom postupně dotáhneme všechny čtyři šrouby 22. V případě, že by při tom došlo ke křížení částí nebo jejich vzájemnému posunutí, budeme muset propilovat v žádaném směru žádané otvory 0 10 mm v desce 10, nebo vkládat podložky mezi horní či dolní pár šroubů 22. Tím vyrovnáváme nepřesnosti svařování; po dotažení šroubů 22 by se svislá poloha hřídele neměla už změnit a hřídelem by mělo jít v ložiscích otáčet volně bez zadrhávání nebo
36
zvýšeného tření. Uřízneme vzpěru 25, upravíme podle potřeby tvar jejích konců a privaríme ji k základně rámu a ke krakorci 8, aby konstrukce byla zavětrováním zpevněna. Kámen 12 přitáhneme k rámu svěrkami (nebo ještě lépe přistěhujeme dvěma nepatrnými svary), vyšroubujeme šrouby 22 a hřídel vysuneme z ložiska 14. Čtyřmi otvory 0 8 mm svrtáme kámen 12 se středním dílem rámu 3 (axonometrický pohled obr. 1). Pokud jsme si desku přichytili svary, částečně je odpilujeme, odsekneme sekáčem a místa po svarech začistíme. Otvory v kameni 12 prevŕtame na 0 10,5 mm a zahloubíme je pro hlavy šroubů 24, do otvorů ve středním dílu rámu 3 vyřízneme závit M10 a kámen 12 s ložiskem upevníme čtyřmi šrouby 24 k rámu.
Rozpiska materiálu
K rámu nyní privaríme stojiny 5 s příčníky 6, 7 a opěrky 16. Než začneme s konečnou montáží, opatříme všechny
části konstrukce, mimo horní plochy talíře 17 a hřídele 15, jedním nátěrem základní barvou a dvěma nátěry venkovním emailem. Stůl 1 9 a sedák 20 zhotovíme nejlépe z tvrdého dřeva, hladce je obrousíme, napustíme fermeží a popřípadě natřeme bezbarvým lakem. Potom je svrtáme s příslušnými plochami na rámu a upevníme šrouby 21 a 23. Na hřídel 15 nasuneme podkruží 18, upevníme je k přírubě hřídele čtyřmi šrouby 24, shora nasuneme na hřídel kámen 11 s ložiskem 13 a deskou 10 a hřídel jeho dolním koncem zasadíme do ložiska 14. Desku 10 upevníme šrouby 22 k desce 9 (řez A—A) a na horní konec hřídele upevníme dvěma stavěcími šrouby 26 talíř 17 s nábojem 27. Zkusíme naplno roztočit podkruží hřídele (kopáním) a jestliže je všechno v pořádku, mělo by v doběhu podkruží vykonat minimálně 60 otáček. Nakonec ještě několik rad: — Než začneme svářet, vyzkoušíme si nastavení proudu svářečky na odřezcích, abychom později nepropálili poměrně tenkou stěnu uzavřeného profilu. — Jestliže při soustružení nedosáhneme požadované tolerance pro pevné uložení ložisek v kamenech 11 a 12, můžeme případnou vůli zaplnit tmelem Aldurit nebo lepidlem Loctite (ponecháme vytvrdit 24 hodiny). — Všechny obvodové svary budeme dělat přerušovaně v malých úsecích, vždy střídavě na protilehlé straně, abychom zabránili deformacím materiálu. Konstrukci ING. MILANA MALÍKA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
SPRACOVANIE FAREBNÝCH FOTOGRAFIÍ I Aj keď sme na túto tému uverejnili už niekoľko príspevkov, vraciame sa k nej znova. Príspevok lva Tichého (USS č. 39) je totiž určený len veľmi zručným domácim majstrom a súčasne dobrým fotografistom, ktorí majú veľkú produkciu farebných snímok (inak by sa im stavba nevyplatila). V porovnaní s tým príspevok inž. Horkého (USS č. 62) sa snaží dôjsť k rovnakému cieľu s minimálnymi nákladmi a prostriedkami; ide však len o bubon, ktorý sa musí ručne prevaľovať. Teraz uverejníme riešenie, ktoré rieši nielen výrobu bubna, ale aj jeho pohon a temperovanie kúpeľov, avšak oveľa jednoduchšie a nemenej účinne ako už publikovaný príspevok lva Tichého. Vtipné je aj využitie rozlične veľkých bubnov, čím sa zníži spotreba drahých spracovateľských kúpeľov. V tomto zborníku uverejňujeme výrobu samotného bubna, v budúcom zborníku potom výrobu otáčacieho a zohrievacieho zariadenia.
vlastnosti kúpeľov udržiavajú len s ťažkosťami. Stále zloženie kúpeľov a ich stálu teplotu a rovnomerné pôsobenie môžu zabezpečiť len vyvolávacie bubny. Vyvolávací bubon (obr. 1) s otáčacím a zohrievacím zariadením zabezpečí stálu teplotu v rozmedzí ± 0,2 °C. Stálosť chemického pôsobenia zabez-
pečí použitie vždy čerstvých kúpeľov a pravidelné otáčanie. Do bubna, v ktorom sa vyvoláva 18 pohľadníc 9X13 cm, sa použije 130 ml kúpeľa, čo prináša pomerne veľkú úsporu nákladov. Výrobca odporúča v 1 litri vývojky spracovať 40 pohľadníc. Pri použití vyvolávacieho bubna stačí 1,04 litra na 8 náplní bubna, čo
VYVOLÁVACÍ BUBON Podmienkou úspešného spracovania farebných zväčšenín je štandardný a nemenný postup. Pri klasickom vyvolávaní v miskách sa vyžadované
37
je 144 pohľadníc. To je samozrejme ideálny stav, v skutočnosti sa toto množstvo zníži o množstvo vývojky spotrebovanej v malom bubne na skúšky, takže v 1 litri vyvoláme asi 90 až 110 pohľadníc. Keďže farebný papier Fomacolor PM 30 je chúlostivý na mechanické poškodenie vo vlhkom stave, zníži sa použitím vyvolávacieho bubna aj toto nebezpečenstvo. Materiálu sa totiž dotýkame len pri vkladaní a vyberaní z bubna. Okrem toho možno farebné pozitívy spracúvať pri vyšších teplotách, a tým skrátiť celý vyvolávací proces. Pri vyvolávaní farebných papierov Fomacolor PM 30 trvá celý proces len asi 12 minút pri teplote 25 °C. Teleso bubna 1 zhotovíme z nepriesvitnej novodurovej odpadovej rúrky (sivej farby) 0 140 mm, ktorá má hrúbku steny 3,3 mm. Z rúrky si dáme na sústruhu upraviť telesá rozličných dĺžok podľa toho, aké formáty a koľko formátov naraz budeme spracúvať. Na skúšobný bubon potrebujeme teleso dlhé 210 mm; možno v ňom súčasne spracovať buď deväť prúžkov 6 cm širokých alebo šesť formátov 8,9X12,7 cm; prípadne tri formáty 12,7X1 7,8 cm. Na spracovanie formátov 8,9X12,7 cm bude teleso dlhé buď 380 mm (na šesť, prípadne na deväť formátov) alebo 545 mm (na deväť, prípadne osemnásť formátov). Na spracovanie formátov 18X24 cm (prípadne 9X12 cm) bude dĺžka buď 260 mm (pre dva, prípadne osem formátov) alebo 500 mm (pre štyri, prípadne šestnásť formátov). Dovnútra telesa musíme vlepiť rozperné lišty 2; zhotovíme ich buď z dvoch vrstiev polyetylénovej fólie 1 mm hrubej, alebo z novoduru až 2 mm hrubého, ktorý získame najlepšie pozdĺžnym rozřezáním rúrky vhodnej hrúbky. Polyetylén lepíme lepidlom, ktoré si pripravíme tak, že do toluénu vložíme drobno nastrihaný polyetylén a po rozpustení pridáme
38
trochu lepidla L 20. Novodurové lišty lepíme takisto lepidlom L 20. Pre formáty 12,7 cm volíme šírku líšt 10,5 mm; pre ostatné formáty stačí šírka 5 mm. Pri vlepovaní líšt postupujeme takto: prvú lištu vlepíme tak, aby bola rovnobežná s pozdĺžnou osou valca. Potom vezmeme príslušný formát papiera, pritlačíme ho na lištu a vnútorný obvod valca a na obidvoch koncoch si označíme umiestnenie druhej lišty. Pomocou meradla vlepíme druhú lištu a takým istým spôsobom aj tretiu lištu. Potom prilepíme lepidlom L 20 z vonkajšej strany na obidvoch koncoch po troch výčnelkoch 3, a to po 120° na obvode telesa. Budú tvoriť súčasť bajonetového uzáveru. Výčnelky 7 mm široké a 40 mm dlhé získame z odpadu rúrky použitej na výrobu telesa. Vnútornú stranu týchto výčnel-
Obr. 1
kov (smerom k okrajom telesa) stočíme ako trojchodový závit so stúpaním 44 mm. V prípade častejšieho používania (pre poloprofesionálnu prevádzku) je lepšie nahradiť bajonetový uzáver závitom, ktorý je však pracnější a výrobne drahší. Vypúšťací uzáver. Vlastné veko 4 vysústružíme z novodurovej platne 50 mm hrubej podľa obr. 2. Do priemeru 140,5 mm až k zápichu vysústružíme trojchodový závit so stúpaním 44 mm. Potom vyfrézujeme tri vybrania (po 120° na 0 148 mm) dlhé 42 mm na bajonetový uzáver. Do osadenia na druhej strane veka vlepíme novodurovú rúrku 5 0 75 mm dlhú 37 mm. Z novodurovej platne hrubej 10 mm vysústružíme jednotlivé diely labyrintu 6, 7 a 8. Vo vnútorných dieloch 6 vyvŕtame na 0 55,5 mm po šestnástich otvoroch 0 6,5 mm.
Obr. 2
39
•
Do rúrky nasunieme diel 6, potom 7, opäť 6 a posledný diel 8 do rúrky vlepíme lepidlom L 20. Ak sme nepoužili celkom nepriesvitný novodur, musíme vypúšťací uzáver natrieť čiernym epoxidovým emailom. Nakoniec do vybrania vložíme gumové tesnenie 9, vhodná je např. guma na zaváranie. Nalievací uzáver. Teleso veka 10 vysústružíme z novoduru 40 mm hrubého podľa obr. 2. Rúrku 11 zhotovíme z novodurovej rúrky 0 20 mm, ktorej vrchný koniec v dĺžke 1 5 mm osadíme na 0 19 mm. Osadený koniec vlepíme do stredového otvoru veka 10. Vo vzdialenosti 50 mm od vrchného konca veka vlepíme do rúrky 11 zátku 12. Nad zátkou vyvŕtame po obvode rúrky šesť otvorov 0 6 mm. Do spodného osadenia vo veku 10
prilepíme novodurovú rúrku 13, ku koncu ktorej vopred prilepíme časť labyrintu 14, ktorú zhotovíme z novodurovej platne 10 mm hrubej. Zásobník 15 zhotovíme tak, že novodurovú rúrku 0 80 mm zohrejeme do plastického stavu, nasunieme ju na kužeľový tŕň vhodných rozmerov a necháme vychladnúť. Okraje potom zarovnáme na sústruhu na vyžadovanú dĺžku; pri sústružení necháme zásobník na tmi. Po obvode širokého okraja vyvŕtame 30 otvorov 0 8 mm, ktoré navrchu opilujeme do tvaru štvorca. Potom už môžeme zásobník vlepiť do veka 10. Dno zásobníka 16 vyrobíme tak, že novodurovú rúrku 2 mm hrubú za tepla vyrovnáme a po vychladnutí z tejto platne vyrežeme dva kotúče 0 76 mm a 0 72 mm, ktoré zlepíme. Na dno prilepíme zarážku 17 a časť
labyrintu 18, ktorú zhotovíme z novodurovej platne 7 mm hrubej. Hotové dno prilepíme na zásobník 15 a rúrku 11. Ak sme použili celkom nepriesvitný novodur, nie je už povrchová úprava potrebná, inak musíme nalievací uzáver natrieť takisto ako vypúšťací uzáver čiernym epoxidovým emailom. Do vybrania vo veku vsunieme tesnenie 9 a potom už obidva uzávery môžeme pripevniť na teleso bubna. Než si vyrobíme otáčacie a zohrievacie zariadenie, možno v bubne vyvolávať farebné pozitívy len ručným prevaľovaním po vodorovnej doske. Musíme však dbať na to, aby nebol veľký rozdiel teplôt kúpeľa a okolia. Rozdiel teploty kúpeľa pri nalievaní a vylievaní by nemal byť väčší ako 0,5 °C. S. Š.
ÚPRAVA KONCOV KINOFILMOV V zborníku USS č. 55/1986 bol uverejnený návod na zhotovenie prípravku na úpravu koncov kinofilmov. Už niekoľko rokov používam na úpravu filmov z metráže šablónu z tenkého ohnutého plechu a na orezávanie tenký nôž vybrúsený zo starého noža. Používanie šablóny je podľa môjho názoru pri práci v tme bezpečnejšie a pohotovejšie. Pozdĺžne prehnutý tvar šablóny vytvarujeme v ruke podľa výkresu z oceľového (medeného, hliníkového
a pod.) plechu hrúbky 0,5 mm s rozmermi 35X100 mm. Na lepšie zavedenie filmu predhneme ešte nábehovú časť. Aby sme v tme šablónu v ruke neotočili, nie sú hrany spodného dielu v nábehovej časti zaoblené. Koniec filmu vložíme do šablóny a reznou hranou noža, širokou 4 mm, kopírujeme tvar šablóny. Po orezaní obrysu zarazíme nôž do otvoru v šablóne a pootočením vykrojíme otvor vo filme. Aby sa pri tejto práci koniec filmu nekízal do strán, pridŕžame ho
TEMPEROVANÁ LÍHEŇ VČELÍCH MATEK Protože chovám více včelstev, chtěl jsem si ulehčit práci s včasným odběrem matky. Líheň, vlastně dolíheň, protože slouží k dolíhnutí zavíčkovaných matečníků, se mi velmi osvědčila. Závěrečný cyklus vývoje a odběr matky probíhá v líhni bez rušivých zásahů do včelstva a v pohodlí doma, s minimálním nárokem na čas. To ocení zejména včelaři, kteří nemají svá včelstva v blízkém okolí bydliště — odpadne tak několik cest ke vzdálenému včelínu. Líheň je poměrně malá, takže ji lze umístit kdekoli ve včelíně, nebo doma a snadno se vejde na přední sedadlo osobního auta. Je konstruována tak, že je možno ji napájet ze dvou na sobě nezávislých zdrojů — buď ze sítě 220 V nebo z automobilového akumulátoru 12 V. Stavba líhně se vyplatí těm včelařům, kteří chovají 30 až 60 včelstev. MECHANICKÁ KONSTRUKCE Základní kostru líhně (obr. 1) zhotovíme z dřevěných
40
prstami. Začiatok filmu upravíme zrazením rohov na svetle, keď je film už v kazete. J. S.
lišt 1 rozměrů 20X25 mm. Rám zklížime a sešroubujeme vruty tak, aby vnější rozměry krabice byly 560X340X240 mm. Z vnitřní strany přibijeme na kostru sololitové desky 3, z vnější strany vyplníme prostor mezi lištami polystyrénem 2. Víko zhotovíme dvoudílné. Rám horního víka 4 vyrobíme ze stejných lišt jako kostru. Rámeček zasklíme sklem 9; umožní nám to vizuální zjišťování vyběhlých
Obr. 2
41
matek. Horní díl víka zhotovíme kvůli tepelné izolaci z polystyrénu 2, který z vnitřní strany polepíme alobalem 10. Oba díly víka upevníme pianovými závěsy k zadní podélné stěně. Na dno líhně upevníme azbestovou podložku 8 tlustou 5 mm. Uvnitř líhně umístíme dva výklopné ohradníky 5 pro školkovací klícky 11. Vyrobíme je z plechu ohnutého do tvaru U. Šířku ohradníků volíme 70 mm; umístíme je tak, aby po stranách byly mezery 45 mm, uprostřed 50 mm a aby byly ve výšce 60 mm nad dnem. Do těchto ohradníků se vejde 44 klícek. Ke spodní části ohradníků uchytíme saně 12; umožní nám ohradníky naklápět a vysunovat. Na pravé straně upevníme k ohradníkům čela, která v zasunuté poloze přesně zapadají do vyříznutých otvorů v pravé bočnici. Na levou bočnici pak přišroubujeme opěrky 13, které zajišťují na této straně ohradníky ve vodorovné poloze. Toto uspořádání je velice výhodné: naklápěním ohradníků snadno kontrolujeme přes skleněné víko stav maťecníků. Uvidíme-li vyběhnutou matku, ohradník vysuneme, klícku s matkou vyjmeme a ihned ohradník zasuneme: teplotní režim uvnitř líhně tak narušíme jen minimálně. Vnitřní sololitové stěny napustíme fermeží a po zaschnutí je opatříme stříbřenkovým nátěrem. Vnější povrch stěn a dna polepíme tapetou. Nakonec ještě upevníme k oběma bočnicím buď naklápěcí nebo odnímatelnou rukojeť. REGULÁTOR TEPLOTY Jako čidlo teploty použijeme perličkový termistor RT typu 13 NR 09 s hodnotou odporu při 25 °C— R25 = = 15 000 Í1. Tento typ termistoru zajišťuje vysokou citlivost, dlouhodobou stálost nastavení, malou časovou konstantu čidla a minimální rozměry. Pro sledovanou teplotu 34,5 °C dosahuje použitý termistor hodnoty odporu RT = 13 500 D. Abychom využili výhodných vlastností perličkového termistoru, musíme zachovat nízký proud termistorem « 1 50 (iA), jinak by procházející proud způsobil již nezanedbatelné ohřátí termistoru. Je možné použít i perličkový termistor jiného typu, bylo by však
42
Použité součástky:
nutno změnit hodnoty odporů R1, R2, R3. Schéma vlastního regulátoru je na obr. 2. Perličkový termistor RT je zapojen do můstku, jehož další ramena tvoří odpory R1, R2 a R3 s potenciometrem P. Napájení můstku stabilizovaným napětím zajišťuje Zenerova dioda ZD 1 s pracovním odporem R4. Zenerovo napětí diody se může pohybovat v rozsahu 9 až 11 V. Výstup z můstku je připojen na vstupy operačního zesilovače OZ 1 (typu MAA 741), zapojeného jako komparátor. Výstup z operačního zesilovače napájí přes přizpůsobovací diody D1, D2 a odpory R5, R6 bázi spínacího tranzistoru T I . Tranzistor TI má zapojeno v kolektorovém obvodu relé R (typ RP 102 — 12 V ss) s ochrannou diodou D3. Kontakt relé spíná topení na napájecí napětí. Příkon topení je 25 W. Napájecí napětí se může pohybovat v rozsahu 1 2 až 1 6 V. Napájení regulátoru je možné jak z automobilového akumulátoru 12 V, tak ze světelné sítě 220 V. Pro napájení ze světelné sítě použijeme transformátor Tr 1 220 V/12 V, jehož sekundární vinutí 12 V musí být schopno dodávat proud 2,2 A. Neseženeme-li vhodný transformátor, navineme si ho sami. K navinutí použijeme transformátorové plechy El 25X25 mm. Primární vinutí (220 V) vineme drátem CuS 0 0,25 mm, a to 1 364 závitů, sekundární vinutí (12 V) pak 78 závitů drátem CuS 0 1 mm. Obě vinutí — primární i sekundární — musíme od sebe důkladně odizolovat. Při napájení ze sítě musí být odpojen akumulátor a naopak. Transformátor je jištěn pojistkou Poj 2 a zapíná se vypínačem V 1. Usměrnění zajišťuje můstek tvořený diodami D4 až D7. Akumulátor se připojuje přes ochrannou pojistku Poj 1, která spolu s diodami D4 až D7 chrání polovodičové prvky regulátoru proti zničení při náhodném obrácení polarity připojovaného akumulátoru. Teplotu dostavujeme potenciometrem P podle kontrolního teploměru při ustáleném stavu. Doba sepnutí a rozepnutí relé R má být přibližně stejná. Při tomto poměru dosahujeme nejmenších odchylek teploty. Při větších rozdílech uvedeného poměru upravíme odpor topné spirály. Všeobecně lze říci, že je vhodnější použít více paralelních spirál topení, tj. větší topné plochy při menší povrchové teplotě. Při vhodném rozložení spirál v temperovaném prostoru zajistíme rovnoměrné prohřívání celého prostoru s malými tepelnými spády. Můžeme např. použít dvě spirály 500 W určené pro 220 V, které rozpůlíme
a vytvoříme tak čtyři paralelní topné spirály. Topné spirály navlékneme do chlorokaučukových izolačních trubiček, osadíme na konzoly, které vhodně rozmístíme po celém temperovaném prostoru. Z bezpečnostních důvodu umístíme topnou spirálu 20 mm nad azbestovou podložku. Termistorové čidlo umístíme dovnitř líhně tam, kde požadujeme přesné udržování teploty. Ostatní součásti upevníme na podložku z izolantu, kterou přišroubujeme na přední stěnu líhně. Protože u relé RP 102 by mohlo při častém spínání dojít k poruše na kontaktech, lze místo relé R použít výkonový tranzistor T2. Tranzistor T2 musí být schopen spínat proudy přes 2 A. Tato varianta napojení je
uvedena na obr. 3. Vlastní výkonový tranzistor připevněný na hliníkovém chladiči můžeme vložit do temperovaného prostoru. Chladič tranzistoru pak bude tvořit část topení. KLIMATIZACE Vlhkost vzduchu ovlivňuje nádobka s vodou (půdorysné plochy 80 až 100 cm 2 ), která se samočinně doplňuje po stanovenou mez z lahvičky 7. I když někteří odborníci doporučují používat nasycený slaný roztok (kuchyňskou solí), dobře se osvědčuje jen pitná voda. Výměnu vzduchu zajišťují ventilační průduchy — stačí čtyři otvory 0 4 mm v protilehlých bočních stěnách. ADOLF KOUŘIL
VIACÚČELOVÁ TÁBORNÍCKA PÍLKA Najčastejšie používanými táborníckymi nástrojmi, ktoré sú potrebné nielen na vlastné táborenie (stavba stanov, varenie a pod.), ale aj na dodržiavanie hygienických zásad kultúrneho života v prírode (upratovanie odpadkov, likvidovanie ohnísk, úprava studničiek), sú sekerka, pílka a rýľok. Zdrobneniny názvov nástrojov sú opodstatnené, lebo objem zemných prác ani rozmery spracúvaného dreva (zväčša suchých vetiev) nebývajú veľmi veľké. Každý z nástrojov má však aj tak svoju hmotnosť, a tak sa najmä pri pešej turistike rozhodujeme, bez ktorého nástroja sa možno zaobísť. Prax ukazuje, že vlastne potrebujeme všetkyTento problém som vyriešil zhotovením viacúčelového tábomíckeho nástroja, ktorý vznikol spojením pílky, rýľka a sekerky. Na našom trhu sa pred časom vyskytlo niekoľko podobných skladacích nástrojov, ktoré však neboli na vlastnú prácu dostatočne
pevné. Pri konštrukcii som vyšiel zo zásady jediného pevného celku, ktorý môže bez zmien vykonávať funkcie ako ktorýkoľvek špecializovaný nástroj jeho hmotnosti (asi 0,6 až 0,7 kg) a rozmerov. Nástrojom možno rúbať suché stromy do hrúbky asi 10 cm a spracúvať vetvy (sekacia časť nástroja je vhodná na odvetvovanie, neráta sa však s kálaním hrubých polien). Výkon rýľka je obmedzený plochou plechu, na uvedené účely však stačí. Pri väčšom sekaní je vhodné pílový list z oblúka sňať, aby sa nenamáhal údermi (ak je upínacia časť skrutky odpružená, nie je potrebné pílový list sňať, ale stačí len uvoľniť napínaciu skrutku). Aj pri dlhšom používaní nástroja ako rýľka zostáva ostrie sekacej časti v uspokojivom stave (lepšom ako prevažná väčšina sekier používaných táborníkmi). PRACOVNÝ POSTUP Základom konštrukcie viacúčelovej tá-
bomíckej pílky je pevný pílový oblúk 1. Časť tohto oblúku tvorí oceľový plech 2 s dvojakým, na seba kolmým ostrím. Plech slúži v jednom smere ako sekerka, v druhom smere ako rýľok. Do oblúka sa napína pílový list. Všetky tieto nástroje majú spoločnú rukoväť upravenú na pohodlné držanie v ruke. Pílový oblúk 1 zhotovíme z tenkostennej oceľovej rúrke 0 22X1 mm, ktorú na jednom konci zahneme tak, aby tvorila držadlo, na druhom konci zostane rovná, iba ju pozdĺžne rozrežeme a čiastočne sploštíme tak, aby sme do nej mohli osadiť oceľový plech 2 hrubý 3 mm s rozmermi asi 10X12 cm. Oceľový plech (vhodne tepelne spracovaný) osadíme až k vonkajšiemu okraju rúrky niečo vyše polovice svojej dlhšej strany tak, aby dlhšie ostrie bolo s rúrkou rovnobežné. V tejto polohe plech privaríme. Na dlhší zvar ešte privaríme platničku 3 rovnakej hrúbky ako oceľový plech 2,
43
ktorá slúži ako kladivko (na výkrese vyznačené čierno). Do okraja plechu smerom k rukoväti zhotovíme zárez na vyťahovanie klincov. Spôsob pri-
pevnenia ogeľového plechu na rúrku je vyznačený v reze C-C. Rozmery pílového oblúka vychádzajú z typizovaných rozmerov pilo-
vých listov (na záhradníckych pílkach je to 300 mm). Pripevnenie pílového lisu 4 v oblúku je znázornené na det. A a B. Jeden koniec listu osadíme na nit 5 vyčnievajúci z okraja oceľového plechu, druhý koniec listu vsadíme do pozdĺžne rozrezanej skrutky 6 prechádzajúcej koncom rukoväti a pripevníme pohyblivou závlačkou 7. Touto skrutkou pílový list súčasne napíname, Í Na koniec rúrky slúžiacej ako rukoväť navlečieme obal z penovej gumy, ktorý sa používa na kormidla bicyklov. Tábornícku pílku je vhodné chrániť kožienkovým obalom (puzdrom), ktorého jedna časť kryje oceľový plech s dvojakým ostrím a druhá slúži ako puzdro na vybraný (prípadne rezervný) pílový list. ING. JAN ČERMÁK
SCHRÁNKA NA CÍVKY K ŠICÍMU STROJI Při šití na stroji — zejména při různých opravách — potřebuje švadlena spodní nitě různých druhů a barev. Bývá však problém s jejich uložením. Zhotovil jsem proto pro svou ženu schránku, která umožní přehledné uložení šestnácti cívek bez rizika rozmotávání a zacuchání nití. Celá schránka se snadno vejde do běžné
44
krabičky na doplňky k šicími stroji. Dík pružnosti střední příčky nevypadnou cívky při náhodném nárazu ani při převržení schránky. Výroba schránky trvá zručnému kutilovi jen asi hodinu a stačí na ni minimální vybavení. POSTUP PRÁCE Schránku zhotovíme z ocelového po-
cínovaného plechu asi 0,2 až 0,3 mm tlustého. Získáme ho např. rozvinutím plechovky od džusu. Z plechu si vystřihneme dvě postranice rozměrů 50,6X18 mm a pás 72X108 mm. Plech je měkký, takže ho stačí ohýbat jen přes hranu stolu; více než kladívko však používáme raději kus tvrdého dřeva, kterým ohýbaný plech přitlačujeme. Ohýbat začneme nejprve pás: v jeho středu si vyznačíme osu a plech podle ní ohneme. Obě části však nedomáčkneme, ale ohybovou hranu ponechávame oblou (viz kóta 2). Pak od obou stran osy naměříme 14 mm a opět plech ohneme. Pak si od obou konců naměříme 4 mm a ohneme lemy opět s oblou hranou. Teprve nakonec zhotovíme předposlední ohyby (kóta 21 mm); na výšce schránky (15 mm) totiž tak příliš nezáleží. Ověříme si, zda lze cívky lehce zamáčknout do všech poloh. Poté si připravíme obě postranice — strany ohneme do pravého úhlu a nahoře zahneme lem. Při lícování postranic musíme opět ověřit, zda jdou cívky zamáčknout. Postranice připájíme cínem pomocí kalafuny. Nakonec schránku omyjeme lihem. V případě, že by do některé polohy šla cívka příliš těsně, uvolníme toto místo mírným stiskem kleští na střední příčce. LADISLAV BĚHOUNEK
auto-moto KAMNA DO PŘÍVĚSU NA PB S ŽEBROVÝM VÝMĚNÍKEM TEPLA Do obytného přívěsu jsem si vyrobil teplovzdušná kamna na plynné palivo (propan butan), která se mi velmi osvědčila. Při jejich konstrukci jsem vycházel z požadavku, aby kamna zaujímala malý prostor, měla malou hmotnost a co největší účinnost, aby topný plyn byl maximálně využitý. Zároveň by měla být kamna i snadno vyrobitelná. Vysoká účinnost těchto teplovzdušných kamen (obr. 1) je dána použitím žebrového výměníku, který je vytvořen jednotlivými žebrovými plechy s otvoRozpiska materiálu
rem, které jsou od sebe odděleny distančními vložkami malé tloušťky tak, že část teplosměnné plochy žeber je ve vnitřním prostoru uzavřených distančních vložek a část teplosměnné plochy žeber je na vnějším povrchu uzavřených distančních vložek. Tím lze vytvořit velkou teplosměnnou plochu jak na straně spalin (uvnitř výměníku), tak na vnější straně výměníku tepla, a to i u krátkého výměníku. Otvorem plechů žebrových výměníků tepla prochází šroubovice, která spaliny ze spalovací komory uvádí do šrou-
bového pohybu, takže obtékají jednotlivé teplosměnné plochy žeber. Výhodou takto řešeného výměníku tepla je velká variabilita účinnosti libovolným počtem žeber, jejich Dští a velikostí distančních vložek. Zanedbatelná není ani jednoduchost výroby, protože výměník je složen pouze ze dvou jednoduchých dílů, a to z žebra s otvorem a distanční vložky. Na výkresech a fotografiích jsou uvedena jako příklad kamna s výkonem 2 000 W, která po oplášťování zaujímají prostor 595X445X215 mm. Tato kamna spotřebují přibližně 0,175 kg propan butanu za hodinu a vyhřejí prostor asi 20 m3 (tj. běžný obytný přívěs) až do venkovní teploty VÝROBA KAMEN Spalovací komoru 1 (obr. 2) vyrobíme buď z ocelového plechu 1,5 mm tlustého nebo seženeme-li nerezový plech, postačí tloušťka jen 0,6 mm. V boční stěně musíme vyříznout otvor pro napojení žebrového výměníku, dále výřez a otvor pro přívod a odvod plynu od hořáku k ovládacímu ventilu a otvor pro trubku pomocného převodu spalin. Čelní stěnu 2 komory zhotovíme z hliníkového žebrovaného plechu; bude tvořit zároveň chladič. V čele nezapomeneme vyříznout otvor pro kontrolu plamene; zakryjeme ho přišroubovanou slídovou destičkou. K zahnutým lemům komory 1 upevníme čelo pomocí závitořezných šroubů; spáry utěsníme tmelem ze šamotové moučky a vodního skla. Do spalovací komory ještě umístíme odrazový štítek 3 ohnutý nejlépe z nerezavějícího (popř. hliníkového) plechu. Ten-
45
Obr. 1
to štítek upevníme k vrchu spalovací komory pomocí delšího šroubu a matice. Protože u obytného přívěsu musí být spotřebič uzavřen od obytného přívěsu, je nutno řešit nasávání spalovacího vzduchu pod podlahou přívěsu. Nasávací hrdlo 4 vyrobíme z ocelového plechu 0,6 mm tlustého podle
46
obr. 3. Ve spodní části upevníme pomocí pianového závěsu 5 klapku, kterou budeme pomocí táhla ovládaného z přívěsu regulovat přívod vzduchu. Tato klapka zároveň zabraňuje zhasnutí plamene větrem. Nasávací hrdlo upevníme k podlaze přívěsu, do které předem vyřízneme potřebný otvor. Hrdlo musíme od podlahy pří-
věsu odizolovat azbestovou podložkou 15 tlustou 5 mm. Žebra výměníku 6 zhotovíme z hliníkového plechu 0,6 mm tlustého o rozměrech 120X120 mm. V každém žebru vyřízneme otvor pro spaliny 0 40 mm. Distanční vložky 7 odpíchneme na soustruhu z hliníkové trubky 0 75 mm s tloušťkou stěny 5 mm tak, aby byly široké 3 mm. Na výměník dlouhý 390 mm potřebujeme 108 distančních vložek a 107 žeber. Výměník stáhneme dohromady čtyřmi ocelovými svorníky 8 průměru 6 mm a zajistíme maticemi 16 s podložkami 17. Těmito svorníky upevníme při konečné montáži zároveň výměník ke spalovací komoře l a k připojovacímu kusu 9, který slouží pro odvod spalin. Do otvoru v žebrech vložíme šroubovici 10; zhotovíme ji z 40 mm širokého a 600 mm dlouhého pásu plechu 0,5 mm tlustého. Pás stočíme podél podélné osy tak, aby délka odpovídala délce výměníku. Připojovací kus 9 vyrobíme z ocelového plechu 1,5 mm tlustého. K horní části připájíme trubku 0 50 mm, na kterou nasazujeme ohebnou hadici z hliníkového plechu dlouhou asi 300 mm, kterou vytvarujeme podle umístění vývodu — buď do střechy nebo boku přívěsu. Protože teplota spalin nepřevyšuje 60 °C, může být komínek z novodurové trubky světlosti 50 mm. V nejnižším místě připojovacího kusu připájíme trubičku; slouží pro odvod kondenzátů spalin pod podlahu přívěsu. Spalovací komoru s připojovacím kusem ještě spojíme trubkou 11; slouží pro převod spalin ze spalovací komory do komína v první době po zapálení hořáku. Bez této trubky by se v počáteční fázi mohl odtrhávat plamen od hořáku. Hořák 13 pro propan butan použijeme hotový, typu MORA 402 (jde o Bunzenový atmosférický hořák). Těleso hořáku je z ocelolitiny, ústí hořáku je pro zvýšení stability plamene opatřeno keramickou děrovanou vložkou. Záleží-li nám na co nejmenší hmotnosti, můžeme použít jen vrchní část hořáku a nasadit ji na vařidlové těleso ze sporáku MORA 212. Regulační ventil 14 musí být opatřen pojistkou plamene, vyhovuje např. troubový ventil ze sporáku MORA 212. Optimální velikost trysky hořáku je 0,65 mm. Abychom ji však mohli použít, je nutné regulovat výstupní přetlak propan butanu na 300 kp.m-2, např. regulátorem tlaku typu RTP 10. Od bomby na 10 kg, která musí být umístěna na vhodném
Obr. 2
47
Obr. 3
místě vně přívěsu, vedeme plyn k ovládacímu ventilu a hořáku pomocí měděné trubky. Plášť kamen 18 vyrobíme z hliníko-
48
vého plechu 0,6 mm tlustého; vhodné je použít plech lakovaný, protože si ušetříme práci s povrchovou úpravou. Podle umístění kamen v přívěsu je
nutné některé stěny tepelně izolovat; na výkrese je tepelně izolační vložka umístěna při zadní a horní stěně. F.J.
PŘEVLÉKÁRNA K AUTU TRABANT-KOMBI Při prázdninových cestách často přespáváme ve voze Trabant Combi. Spaní je to celkem pohodlné, horší je to už s převlékáním. A tak jsem se inspiroval v oděvním obchodě a vyrobil si převlékámu zavěšenou na zadních otevřených dveřích. Osvědčila se nejen při kempování, ale i při koupání u rybníka. Výroba převlékárny je zcela jednoduchá — skládá se z trubkové rozebíratelné konstrukce a závěsu. POSTUP PRÁCE Na vnitřní stranu zadních dveří upevníme dvě pouzdra z vodovodní
trubky 1/2" (světlost 15 mm), v nichž zhotovíme výřezy pro snadné zasunutí ohnutých konců trubek. Vlastní trubkovou konstrukci převlékárny vyrobíme z trubek s vnějším průměrem 14 mm. U dvou podélných trubek 800 mm dlouhých ohneme zadní konce v délce 1 20 mm tak, aby po zasunutí do pouzder byla vyčnívající část vodorovná. Tyto podélné trubky spojíme pomocí malých kroužků na klíče s příčnou trubkou 1 000 mm dlohou. Zbývá již jen ušít závěs v potřebné délce a převlékárna je hotova. STANISLAV KÁBRT
JEŠTĚ K PROBLEMATICE AKUMULÁTORŮ V USS č. 59 byl na str. 61 uveřejněn příspěvek, jak jednoduše dolévat destilovanou vodu do akumulátoru. Řešení vypadá sice velmi vtipně a prakticky, při hlubším pohledu na problém však vyplyne jeho nevhodnost. Z teorie olověného akumulátoru lze odvodit, že množství síranových iontů, které je v akumulátoru po prvním nabití, zůstává po celou dobu jeho životnosti stejné. Tyto síranové ionty se nespotřebovávají, jen se různě přemísťují mezi aktivními hmotami elektrod a elektrolytem, který je tak zahušťován nebo naopak zřeďován. Určité množství iontů S0 4 může být více či méně trvale vázáno v makrokrystalech síranu olovnatého; tím se již nepodílí v aktivních dějích v akumulátoru, ale v akumulátoru zůstává. Stav akumulátoru, probíhající děje v něm, respektive rozsah a příčiny závad lze sledovat měřením hustoty elektrolytu za určitých podmínek a porovnáním hodnot, zjištěných u jednotlivých článků akumulátorové baterie. Hustota elektrolytu je vlastně jediným ukazatelem, umožňujícím v podmínkách běžného uživatele objektivně zjistit a posoudit stav akumulátoru jak z hlediska operativního (okamžitý
stav nabití), tak z hlediska diagnostiky závad. Závěry o stavu akumulátoru přitom vycházejí z porovnání zjištěných hodnot hustoty s hodnotou jmenovitou, nastavenou po prvním nabití akumulátoru. Z toho vyplývá, že elektrolyt obsahující síranové ionty, tedy zředěná kyselina sírová, nesmí být po celou dobu životnosti akumulátoru ani doplňován ani odebírán! Výjimkou jsou speciální případy, např. došlo-li k vylití elektrolytu po převrácení vozidla apod. Odebírání části elektrolytu z článků akumulátoru za účelem vyrovnání hladiny na požadovanou úroveň je proto nepřípustné, protože se jím nenávratně ztrácí možnost objektivně posoudit celkový stav akumulátoru i porovnávat navzájem stav jednotlivých článků. Zanedbatelná úspora pracnosti je pak draze zaplacena nemožností účelné volby postupu při údržbě akumulátoru a diagnostiky závad. Nastavení přesné úrovně hladiny elektrolytu je nezbytné pouze před přesným srovnávacím měřením hustoty elektrolytu v rámci periodické kontroly a údržby. V běžném provozu nevadí ani mírný pokles ani zvýšení hladiny v rozmezí přibližně ± 1 cm okolo určené úrovně. Pokud
49
není akumulátor při dolévání destilované vody přelit natolik, že by elektrolyt při nabíjení za provozu přetékal zátkami a znečisťoval povrch i okolí akumulátoru (a samozřejmě též nekontrolovatelně ubýval), je vše v pořádku a můžeme bez obav vyčkat, až se hladina po určité době provozu sama sníží. Zejména v létě tím akumulátoru jen prospějeme. Ani problematika dobíjení akumulátorů, o níž se píše v USS č. 59, str. 52, není tak jednoduchá. Většina současných vozidel je již vybavena zdrojovou soustavou s alternátorem, který za chodu motoru stačí pokrýt spotřebu prakticky všech spotřebičů, které bývají současně zapojeny, a to většinou i při volnoběžných otáčkách motoru. Nároky na kapacitu akumulátoru se tak snižují a rozhodujícím ukazatelem kvality akumulátorů je jeho startovací schopnost, daná maximálním vybíjecím proudem a vnitřním odporem. Výrobci si naopak lámou hlavy tím, jak dosáhnout větší odolnosti akumulátorů proti přebíjení, k němuž za provozu vozidla v řádném technickém stavu běžně dochází. Ztráta schopnosti spolehlivě nastartovat vozidlo je u akumulátorů v současnosti způsobena nejčastěji závadami, vyvolanými zvýšeným odrolem aktivní hmoty desek v důsledku nepřípustně velkých nabíjecích proudů (alternátor dodá do akumulátoru bez potíží proud řádově desítek ampér) a trvalého přebíjení akumulátoru za provozu ve vozidle. K trvalému dobíjení akumulátoru ve vozidle proto lze přistoupit teprve po provedení podrobné bilance energie vydané a přijaté energie akumulátorem tak, aby bylo dodáno přibližně o 25 % více energie (souhrnně — za jízdy i za klidu), než kolik bylo odebráno. Provedení takové bilance není právě jednoduché, ale vyplatí se a umožní lépe pochopit provozní stavy akumulátoru a lépe respektovat jeho skutečné potřeby. Potřebný, respektive přípustný proud dobíječe je veličinou závislou na řadě okolností a nelze se řídit obecným
doporučením pro určitý typ akumulátoru. Právě tak bude tentýž dobíječ dodávat různý proud do dvou různých akumulátorů téhož typu v závislosti na jejich stáří, stavu aktivních hmot, okolní teplotě, stavu nabití atd., jako se bude lišit i proud, odebíraný za různých okolností z téhož akumulátoru. Konzervační dobíječ proto nelze nastavovat podle dodávaného proudu, ale vždy a zásadně podle hodnoty napětí, na němž se dobíjený akumulátor ustálí a která by měla ležet v rozmezí do 2,2 V/článek (13,2 V na celém akumulátoru se jmenovitým napětím 12 V). Proud bude mít přitom různou hodnotu; i z ní se dá usuzovat, jaký je stav akumulátoru. Měření napětí je nutno provádět voltmetrem s třídou přesnosti alespoň 1,5 a napětí je třeba dodržet s tolerancí kolem 1 %, což jednoduchá regulace žárovkou nikdy nemůže zaručit. K ustálení napětí akumulátoru dojde podle okolností i po několika hodinách, takže „vyladění" dobíječe bude vyžadovat delší experimentování a hodně trpělivosti. Přesto doporučuji se o to pokusit, protože dobíjení akumulátoru „od oka" může napáchat víc škody než užitku. Teprve máme-li prokázáno, že akumulátoru nebyl během jízdy vozidla vrácen jeho náboj, můžeme oprávněně přikročit ke zvýšení úrovně dobíjení nad výše doporučenou mez. Kdo chce svému vozidlu zabezpečit v zimě spolehlivý start a svému akumulátoru dlouhou životnost, měl by uvažovat přednostně o možnosti temperování akumulátoru na teplotu nejlépe okolo 10 °C před startem (ne trvale, to je zbytečné a čím vyšší teplota, tím vyšší samovybíjení i rychlost ostatních nepříznivých dějů uvnitř akumulátoru). Startovací schopnost totiž rozhodující měrou závisí na teplotě a kapacita akumulátoru je podružným ukazatelem. Ani 100 % nabitý akumulátor není zárukou úspěchu, je-li značně podchlazen. Pečlivé seřízení motoru je samozrejmým předpokladem. ING. KAREL PLORANSKÝ
SVORKY K NABÍJEČCE AKUMULÁTORŮ Zhotovil jsem si nabíječku akumulátorů a k ní jsem si vyrobil jednoduché rychloupínací svorky. Jsou lehké, malé, dobře vodivé a jdou dobře a rychle vyčistit. POSTUP PRÁCE Nejprve si z mosazného plechu 1,5 mm tlustého vystřihneme čtyři pásky 14 mm široké. Z těchto pásků ustřihneme ramena 1 dlouhá 62 mm a čelisti 2 dlouhé 26 mm. Do ramen vyvrtáme otvor 0 3 mm pro zajišťovací kolíček 4 pružiny. Ramena i čelisti ohneme ve svěráku do tvaru uvedeného na výkresu. Z mosazi vysoustružíme náboje 3 a z mosazného drátu 0 3 mm si připravíme kolíky 4 a čep Do otvorů ramen privaríme kolíčky 4 a pak privaríme k náboji 3 rameno a pak privaríme k náboji 3 rameno 1 i čelist 2; svaříme plamenem. K jednomu rameni pak ještě privaríme pájecí očko 7 pro přívod proudu do svorky. Tlačnou pružinou 5 si buď navineme na soustruhu z pružinového
50
drátu 0 1 mm (8 závitů, vnitřní průměr 8 mm, délka v nestlačeném stavu 27 mm), nebo ji zakoupíme v prodejnách „Lověna". Jednotlivé části vyleštíme a pak již můžeme obě poloviny
svorky složit do sebe a spojit je čepem 6. Konce čepu roznýtujeme tak, aby se svorka lehce otevírala a zavírala. Na kolíčky 4 ustavíme pružinu 5 a k pájecímu očku 7 připájíme
cínem přívodní kabel. Přes zapájený drát navlékneme bužírku — pro každou svorku jiné barvy, abychom svorky nemohli zaměnit. I VAR MENTZL
JEDNODUCHÉ VYPROŠŤOVACÍ DRAPÁKY Abych nemusel při uváznutí v blátivém terénu shánět větve či jiné předměty, zhotovil jsem si na náhonová kola drapáky, které se mi velmi osvědčily. Umožňují nejen spolehlivě vyjet z bláta, ale i bezpečnou jízdu na sněhu či zledovatělém terénu. Jejich předností je i to, že výroba je zcela jednoduchá a montáž velmi snadná a rychlá. POSTUP PRÁCE Drapáky vyrobíme z betonářské oceli Roxor 0 12 mm; celkem budeme potřebovat asi 8 m. Z této oceli zhotovíme nejprve osm jednostranných háků 1, jejichž délku i tvar ohybu
musíme přizpůsobit přesně podle pláště pneumatiky. Dále si připravíme čtyři oblouky 3 — jsou to čtvrtiny kruhu. Poloměr zakřivení i délku musíme opět přizpůsobit plášti; oblouky musí být po namontování přesně ve středu výšky pneumatiky. Na konce každého oblouku 3 pak privaríme dva háky 1 tak, aby navzájem svíraly úhel 90°. Všechny ostré hrany pečlivě opilujeme, drapáky přiložíme na náhradní kolo a popřípadě upravíme, aby dobře přiléhaly. Označíme si konečnou délku všech čtyř háků směrujících do středu kola. Správná délka má být taková, aby od ideálního středu kola byly konce vzdálené asi 20 až 25 mm.
tzn., že mezera bude asi 40 až 50 mm. Dále si připravíme čtyři úchyty 4; zhotovíme je z úhelníku 40X40X5 mm. V každém úchytu vyvrtáme po dvou otvorech 0 10,5 mm; pak úchyty privaríme ke koncům háků tak, aby obě části drapáku měly otvory proti sobě. Předem však ještě jednou zkontrolujeme přiléhavost a zda po privarení zůstane mezi úchyty mezera asi 30 mm. To proto, aby po stažení obou částí šrouby M10X60 byl plášť pevně sevřen. Z vnější strany je nutné drapáky zesílit privarením výztuh 2; vyrobíme je z 200 mm dlouhého Roxoru ohnu-
REZ
A-A
51
tého podle vnější boční strany pneumatiky. Výztuhy privaríme od středu kola směrem k vnější straně tak, aby těsně přiléhaly jak k hákům 1, tak i k pneumatice. Po té pečlivě opilujeme všechny svary i ostré hrany a drapáky opatříme ochranným nátěrem. Nakonec ještě všechna místa, která přicházejí do 'styku s boky pneumatiky jak z vnější, tak i z vnitřní strany obtočíme textilní lepící páskou; zabráníme tak eventuálnímu poškození pneumatiky v místech, kde je nejtenčí a nejvíce pracuje. FRANTIŠEK DADOK
DVĚ RADY PRO ZIMNÍ OBDOBÍ HUSTOMĚR PRO FRIDEX Během roku doléváme obsah chladicího systému vozu destilovanou vodou, protože šetříme. Pak přijdou první mrazy a s nimi starost, jak to vypadá s mrazuvzdorností náplně chladiče. V tu dobu už se nám nechce lézt pod vůz, vypustit náplň, propláchnout systém destilovanou vodou a nalít novou směs podle tabulky, natištěné na plechovce. A právě v tu dobu obvykle není hustoměr na Fridex nikde k dostání. Zimprovizoval jsem jej ze skleněné tuby na peroxid vodíku v tabletách, dlouhé 110 mm, průměru 18 mm, a zátky z PVC, z níž jsem pro snížení hmotnosti odstříhal pružící elementy. Dovnitř jsem vsunul kreslicí papír (svinutý kolem tužky do trubičky) tak, aby trubička sahala ode dna až k těsnicímu kroužku zátky. Šroubky, matičkami a podložkami M3 jsem upravil zátěž tak, aby ve vodě plovala tuba svisle. Papír jsem vytáhl a na jednom okraji jsem tužkou poznamenal milimetrovou stupnici. Stačí 25 mm odshora. Pak jsem papír opět vsunul, uzavřel tubu a ponořil ji do odměrky pro 100 ml, kterou mám pro přípravu fotografických roztoků, s náplní 110 ml destilované vody. Je potíž udržet hustoměr uprostřed hladiny, ale zvládne se to štroubováčkem, pinsetou apod. Voda vytvoří meniskus, jak vzlíná na stěnách hustoměru. Proto neodečítáme ponor shora, ale vodorovně, pod hladinou. Hladina tvoří zespodu zrcátko, na kterém se dá přesně odečíst dílek ponoru. V mém případě 100 % voda, 0 °C=4 mm shora. Vodu jsem slil zpět do lahve, menzuru vysušil a nalil 110 ml Fridexu. Opět vložil hustoměr a odčetl pro 1 0 0 % Fridexu 15 mm shora. Odlil jsem Fridex až na 55 mm a dolil vodou na 110 mm, zamíchal šroubovákem, až přestaly být vidět ve směsi šmouhy jako stopy rozdílné hustoty. Poznamenal jsem si: 1:1, - 4 0 °C, 11 mm odshora. Obsah menzury jsem přelil do hrnečku a přilil 27 ml vody, zamíchal a znovu do menzury nalil 110 ml. Nyní jsem odečetl a poznamenal si, že 1:1,5; —27 °C, 10 mm shora. Naposled vyjmeme stupnici a kuličkovými pery barevně vyznačíme úrovně pro čistou vodu, poměry 1:1,5; 1:1 a 1 0 0 % Fridex. Zbývá dostat z komory chladiče vzorek kapaliny. Nutno upozornit na jedovatost Fridexu — nesmí se nasávat tak, jak to někteří dělávají s benzinem, ústy! Dobře poslouží
52
injekční stříkačka a trubička z infúzních setů, brčko na limonádu, ale i bužírka. Není-li stříkačka, snadno se zimprovizuje odsávací balónek z plastikové lahve od koupelové pěny, od šamponu, krásný plochý balónek poskytne Palette Vital. Doporučuji zkontrolovat koupelnu. Další naléhavé upozornění: fridex leptá lak stejně, jako brzdová kapalina. Tedy neukápnout a stále omývat a vytírat ruce i použité náčiní. Nasátá kapalina překvapí jednak svou řídkostí, což se spraví přídavkem čistého Fridexu, jednak barvou. Už není čirá. Proto při nejbližší příležitosti, jak pominou mrazy, učiníme to, co praví návod na plechovce — výměnu. Kutil vymyslí další obměny. Na stupnici použije přímo milimetrový papír, má-li jej v zásuvce; menzurku, kterou nemá, nahradí tak, že jednotkou je skleněná tuba od celaskonu a tu tři tubičky dají 32 ml a napančujeme si patřičné poměry do sklenice od hořčice. Pomýšlel jsem také na plovák uhnětený ze svíčky a zatížený měděným drátem, který by se pro cejchování ustřihoval. Profesionál může přísně vytknout, že jsem nedbal teplotní závislosti. Ale hlavní je, že i tak zimprovizovaná pomůcka je s to zachránit plechového miláčka od těžkých škod. ZDENĚK ŠKODA ROZMRAZOVAČ DO AUTA Většina automobilistů běžně v zimě používá rozmrazovač Glykosol v aerosolovém balení za 15,— Kčs. V nádobkách, které nám zůstanou z minulé zimní sezóny je vždy ještě nějaký zbytek Glykosolu, který pro nedostatek tlaku již nejde rozprášit. Je však škoda poloprázdné nádobky vyhodit. Rozprašovací ventilek stiskneme a přesvědčíme se, že v nádobce opavdu není již žádný tlak. Ventilek sejmeme a pak kombinovanými kleštěmi postupně kolem dokola uvolníme víčko od nádobky. Víčko pak sejmeme i s polyetylenovou trubičkou. Obsah přelijeme do prázdné nádobky od Ironu (obsah 200 cm3) a tuto nádobku zavíčkujeme. Mačkáním umělé hmoty nádobky pak nastříkneme potřebné množství Glykosolu. Pozor však, Glykosol je vystříkáván ve slabém proudu, nikoliv rozprášením. Stačí tedy jen nepatrný stisk nádobky a rychlý pohyb z místa rozmrazení. Takto využijeme veškeré zbytky Glykosolu, který bychom jinak vyhodili do odpadu. G. Č
Stroje a nástroje ZÁSOBNÍK BRUSIVA K OTRYSKÁVACÍ PISTOLI Ve sborníku USS č. 37 byl otištěn návod na zhotovení otryskávací p.istole. Zhotovil jsem si k ní zásobník na otryskávací materiál, jehož výroba je poměrně jednoduchá a práce s pistolí pak mnohem pohodlnější. POSTUP PRÁCE i Základem zásobníku je nádoba 1 z vyřazeného hasicího přístoje. U nádoby odstraníme vyduté dno, ventil, výtokovou trysku apod. (podle typu použitého přístroje). Protože vnitřní povrch nádoby bývá zkorodovaný, musíme ho vyčistit. Hrany a otřepy začistíme a k okraji nádoby v místě bývalého dna privaríme příčku 2 z kruhové oceli 0 8 mm, která bude sloužit jako držadlo pro přenášení. Na vrchu (nyní dnu) nádoby upravíme v místě bývalého ventilu otvor pro výstupní trubku 3. Výstupní trubku 3 vysoustružíme z kruhové oceli 0 16 mm. V tom místě, které bude pod středem nádoby, propilujeme v délce asi 15 mm otvor, kterým bude padat písek. Výstupní trubku 3 narazíme do otvoru v hrdle zásobníku a k hrdlu pak trubku připájíme
nebo privaríme. Do otvoru 0 5 mm na druhém konci výstupní trubky vsuneme sací trysku 4 tak, aby zasahovala do poloviny délky otvoru, jímž padá písek. V této poloze zajistíme trysku šroubkem 5. Z kruhové nebo pásové oceli zhotovíme třínohý stojan 6, který privaríme k nádobě 1. Ke koncům noh privaríme kruhové patky 7, vyrobené z plechu asi 2 až 3 mm tlustého. Před použitím zásobník naplníme tryskacím materiálem. Na vstupní trubku 3 připojíme hadicí 1/2" tryskací pistoli a pak můžeme pracovat až do spotřebování obsahu zásobníku, aniž bychom se museli zabývat polohou sací hadice, jejím ponořením do vrstvy brusiva apod. Pokud se při tryskání sací hadice zahltí brusivem, postačí uzavřít ústí trysky pistole a pak otevřením přívodního ventilu vzduchu sací hadici profouknout a tím pročistit. Při práci s tryskací pistolí používáme vždy alespoň ochranné brýle a respirátor. MILOSLAV PORAZIL
POHLED S
Zásobník brusiva k otryskávací pistoli: 1 - zásobník z vyřazeného hasicího přístroje; 2 — příčka z kruhové oceli 0 8 mm; 3 _ výstupní trubka z kruhové oceli 0 16 mm; 4 — sací tryska z kruhové oceli 0 5 mm; 5 — šroub M5X10; 6 — stojan z kruhové oceli; 7 — patky z plechu 2 mm tlustého
53
54
ÚPRAVA STOJANU S 51 PRO VRTÁNÍ POHYBEM VRTAČKY Měl jsem vrtačku typu EV 008D, k níž jsem si zakoupil stojan S 5 1 . Po čase vrtačka dosloužila a tak jsem si zakoupil vrtačku novou, typu EV 513D. Abych nemusel kupovat i nový stojan, upravil jsem starý tak, aby šel použít i na novou vrtačku. Zároveň jsem zlepšil jeho funkci tak, že vrtačkou lze pohybovat proti stojícímu obrobku; tento způsob už mají i nové stojany. Úprava je sice náročná na přesnost práce, ale jistě se vyplatí tomu, kdo má starý stojan S 51 a nechce ho vyhodit. POSTUP PRÁCE Nejprve vysoustružíme z běžné oceli dva kroužky 2 s vnějším průměrem 60 mm a vnitřním 30 m m . Do horního kroužku 2, který bude sloužit pro páku, navrtáme z boku otvor 0 6,4 m m , vyřízneme závit M8 a našroubujeme svorník 5. K vrchnímu okraji spodního kroužku 2 privaríme držák 4, který vyrobíme z ocelového plechu 5 mm tlustého; otvor pro tyčku 8 však vyvrtáme až při montáži. Desku 6 vyrobíme z ocelového plechu 3 mm tlustého. Deska má stejné rozměry jako zadní část původního držáku vrtačky 1; podle této části si označíme dva otvory 0 6,4 mm po uchyceni. Na desku privaríme přesně v ose (podle úhelníku) trubku 7, svary začistíme a desku přišroubujeme dvěma šrouby 19 k zadnímu dílu původního držáku vrtačky. Pak z kruhové oceli 0 12 mm vysoustružíme třmeny 3; v jedné polovině bude vnitřní průměr 6,4 mm a ve druhé polovině 8,5 m m . Kroužky 2 seřízneme, k seříznutým částem privaríme třmeny 3 a pak svary pečlivě začistíme. Potom pilkou přeřízneme přesně v polovině třmeny i s kroužky. V té půlce třmenu, kde je vyvrtán otvor 0 6,4 mm vyřízneme závit M 8 . Třmeny upevňujeme na stojanu šrouby 13, k jejichž hlavě privaríme rukojeť 12 s našroubovanou koulí 14. Práci si můžeme poněkud zjednodušit tím, že místo soustružených třmenů 3 použijeme vhodné tlustostěnné trubky, které po navaření ke kroužkům prořízneme. Třmeny provlékneme šrouby M 8 X 6 0 , které zajistíme maticemi M 8 . Na trubce stojanu je pak utahujeme dvěma klíči 13 m m .
Zbývá již jen zhotovit redukci 9, která umožňuje použít stojan S 51 pro vrtačku EV 513D/F a dále obě ramena páky 10 a 11. Při sestavování postupujeme tak, že na trubku stojanu navlékneme původní držák vrtačky až na doraz ke kroužku 2. Slabým důlčíkem pak skrz trubku 7 označíme na držáku 4 osu otvoru pro tyčku 8. Po vyvrtání otvoru upevníme původní držák ve vzdálenosti asi 200 mm od kroužku 2. Tyčku 8 provlékneme trubkou až do vyvrtaného otvoru, úhelníkem zkontrolujeme kolmost tyčky do stran a je-li vše v pořádku, tyčku z obou stran privaríme. Šroub, kterým se původní držák utahoval na trubce, musíme vyměnit za šroub, svařený ze dvou šroubů 15 a 16; šroub 16 slouží pro uchycení spojovací páky 11. Při konečné montáži navlékneme na trubku stojanu mezi spodní kroužek a původní držák tlačnou pružinu 18. Neseženeme-li vhodnou pružinu, dáme si ji natočit na soustruhu z drátu 0 3 mm; délka pružiny má být 1 50 mm a stoupání 1 5 až 20 mm. Montáž obou pák 10 a 11 je zřejmá ze sestavy na výkresu. Posunem horního kroužku 2 dolů se páka zvedá nahoru a tak dosáhneme delší dráhu vrtáku. Posunutím dolního kroužku nahoru proti pružině zvýšíme tlak. JIŘÍ ŠLAPÁK
Rozpiska materiálu
55
UNIVERZÁLNY PRIDŔŽACÍ PRÍPRAVOK Modelářů rádioamatéri a domáci majstri sa často dostanú do situácií, keď by potrebovali „tretiu ruku" na pridŕžanie materiálu. Možno ju nahradiť pridŕžacím prípravkom, ktorý je síce náročnejší na vyhotovenie, ale pre svoju univerzálnosť sa skutočne vyplatí. Je to v podstate platňa s viacerými závitovými otvormi, do ktorých možno na ľubovoľnom mieste pripevniť držiaky. Podľa toho, pod akým uhlom potrebujeme materiál uchytiť, volíme buď pevné držiaky (pre uhol 90°), alebo kĺbové držiaky (pre ľubovoľný uhol). Konštrukcia držiakov umožňuje upnúť materiál hrubý maximálne 9 mm s rozmermi 140X200 mm, pri vodorovnej polohe s rozmermi až 160X400 mm. Na uchytenie jednou zvierkou stačí plôška minimálne 5X X10 mm, najviac však 10X10 mm. Celý prípravok váži 3,3 kg a má rozmery 160X160X10 mm. PRACOVNÝ POSTUP Základnú platňu 1 zhotovíme zo 1 6 mm hrubej ocele. Platňu opracujeme podľa individuálnych dielenských možností a potom v nej vyvŕtame 64 otvorov vrtákom 0 6,5 mm, v ktorých vyrežeme závity M8. Pred rezaním závitov zrazíme hrany otvorov vrtákom 0 10 až 12 mm. Na lepšiu stabilitu na stole nalepíme na spodnú stranu platne 3 mm hrubú gumu. Lepíme lepidlom Chemoprén alebo Chemofén. Lepené plochy gumy aj platne starostlivo odmastíme acetónom, obidve lepené plochy natrieme lepidlom a necháme pri izbovej teplote schnúť asi 15 až 20 minút; nanesieme druhú vrstvu lepidla a necháme schnúť 10
56
minút. Potom ich pritlačíme na seba, dobre zaťažíme alebo stiahneme stolárskou zvierkou k doske stola a necháme schnúť asi 24 hodín. Držiaky vyhotovíme zo skrutiek s označením 8 G alebo 88 na hlave, ktorých pevnosť v ťahu je asi 80 kg . m n r 2 . Ide o skrutky s dlhým neoslabeným telom a rezaným závitom. Pozor, sú aj mäkké skrutky, s rovnakými rozmermi, ale so slabším telom a vyvalcovaným závitom. Sú však nevhodné. Ak nedostaneme odporúčané skrutky, vyhotovíme si držiaky z kruhovej ocele tr. 14 200 alebo 1 3 200. Skrutkám odrežeme hlavy a podľa výkresu z nich vyhotovíme päť stĺpikov 2, tri krátke ramená 5 na pevné držiaky a dve dlhé ramená 6 na kĺbové držiaky. Na závit stĺpikov 2 naskrutkujeme matice 3, nasunieme pružné podložky 4 a ďalšou maticou 3 pripevňujeme stĺpik ako protimaticou. Rozpis materiálu
V predajniach s akvaristickými potrebami kúpime päť škrtiacich zvierok 7. V štyroch zvierkach navŕtame uprostred bočnej strany otvory 0 4 mm, piatu neprevŕtanú zvierku osadíme otvorom
DETAIL A
57
sadzou. Na závity dlhých ramien 6 naskrutkujeme guľovú panvu 9 a spojenie zabezpečíme zaspájkovaním. Do drážky v guľovej pánve osadíme poistný krúžok 10 a zatlačíme dovnútra guľový čap 8 aj s prispájkovanou zvierkou 7. Krížové spojky 11 zhotovíme z hrubostennej oceľovej rúrky s vnútorným priemerom 8 mm. Z rúrky odrežeme desať kusov 15 mm dlhých, hrany začistíme. Vždy dve rúrky zložíme k sebe tak, aby osi otvorov boli kolmé a spojenie zaspájkujeme mosadzou.
Do spájkovaných spojok vyvŕtame zboku otvory 0 3,2 mm, do ktorých vyrežeme závit M4. Ak máme možnosť, krížové spojky vyfrézujeme z plného materiálu, dosiahneme tak väčšiu presnosť v kolmosti otvorov. Do spojok 11 nasunutých na stĺpiky 2 držiakov vložíme ramená 5 alebo 6; zvolenú polohu zabezpečujeme skrutkami 12 s celým závitom, na ktoré navlečieme pružnú podložku 14 a utiahneme maticou 13 proti hlave skrutky. Na ľahšiu manipuláciu s prípravkom
si ešte zhotovíme z 2,5 mm hrubého oceľového plechu kľúč 15 s rozmermi 7 mm a 13 mm. Do plechu najprv vyvŕtame dva otvory vrtákom 0 3 mm, potom otvory zväčšíme na 0 7 mm a 13 mm. Z koncov kľúča odrežeme neodvŕtaný materiál a pilníkom upravíme na miery podľa výkresu. Napokon kľúč ešte odľahčíme odřezáním a opilovaním nadbytočného materiálu a všetky hrany dobre začistíme. Nakoniec prípravok povrchovo upravíme pokovovacou súpravou „Niklík". VLADIMÍR ZAJÍC
PŘÍPRAVEK NA BROUŠENÍ VRTÁKŮ V praxi dost často potřebujeme nabrousit použité vrtáky na železo. Opotřebované vrtáky lze sice brousit i tak, že je jen držíme v ruce, ale většinou vznikne nevhodný profil břitu a často nedodržíme vrcholový úhel vrtáku. V našich prodejnách domácích potřeb se čas od času objeví přípravek pro broušení vrtáků: jeho cena je však dost značná. Přitom vyrobit si takový přípravek k brusce není složité a výrobní náklady jsou zanedbatelné. VÝROBA PŘÍPRAVKU Základovou destičku 1 vystřihneme z plechu tloušťky 1,4 mm. V raménku, které je součástí destičky 1, vyvrtáme nejprve otvor 0 4,2 mm a pak ramén-
ko ohneme směrem nahoru o 90° a záchyty na přední straně destičky pak o stejný úhel směrem dolů. Ze stejného plechu vystřihneme i raménko 2, které privaríme na základní destičku 1 tak, aby bylo rovnoběžné s druhým ohnutým raménkem. Předtím však v raménku 2 vyvrtáme otvor 0 4,2 mm. Svařujeme nejlépe plamenem, abychom materiál nepropálili. Při svařování se snažíme maximálně dodržet souosost obou otvorů. Výklopné raménko 3 vystřihneme z plechu tloušťky 0,8 mm. Šikmou část vytvarujeme ohnutím do tvaru V a pak konce rovné části raménka ohneme nahoru pod úhlem 90°. Pak v zahnutých koncích vyvrtáme otvory 0 4,2 mm pro nýty. Fixační kroužek 8 uřízneme z trubky vnějšího průměru 12,5 mm. Vyvrtáme otvor tak, aby směřoval do osy kroužku a vyřežeme závit M3. Fixační kroužek dokompletujeme šroubem 9. Pak již můžeme přípravek sestavit. Nejprve opatrně privaríme k základové destičce 1 matici 5. Mezi obě raménka základové destičky vložíme souose výklopné raménko 3 a snýtujeme pomocí dvou hliníkových nýtů 7 nýtovacími kleštěmi. Nýty stlačíme pouze tak, aby se výklopné raménko mohlo volně pohybovat. Nemáme-li k dispozici nýtovací kleště. Rozpiska materiálu
58
lze nýtování provést s trochou opatrnosti kladívkem na ploché části svěráku. , Nakonec zašroubujeme do matice 5 šroub 4. V hlavě šroubu předem odvrtáme otvor 0 3 mm, do kterého zasuneme tvrdý ocelový drát 6; usnadní otáčení šroubu rukou. Naposledy nasadíme na šikmou část raménka fixační kroužek 8 se šroubem 9. BROUŠENÍ VRTÁKU K broušení potřebujeme brusku s brusným kotoučem, jehož čelo je dostatečně rovné a brusný materiál jemný. Před kotoučem musí být opěrná lišta široká minimálně 20 mm, na kterou upevníme přípravek pomocí záchytů na destičce 1 a šroubu 4. Do vybrání výklopného raménka 3 vložíme vrták tak, aby břit na pracovním čele vrtáku byl umístěn vodorovně. Pak lehkým, kývavým vertikálním pohybem posunujeme vrták dopředu, až se dotkne čela brusky. Menší vrtáky je vhodné upevnit v korýtku výklopného raménka fixačním kroužkem, větší vrtáky lze pouze přidržovat prsty. Při broušení je třeba vždy dbát na bezpečnost při práci. ING. MILAN MALÍK a JIŘÍ CEJNAR
BRUSNÝ KOTOUČ
59
REGULACE OTÁČEK MOTORKŮ DO 4 0 0 W V řadě případů potřebujeme plynule regulovat otáčky motorků. K regulaci kolektorových motorků s příkonem do 400 W lze výhodně využít tyristoru. Toto známé a osvědčené zapojení se mi podařilo vhodně vestavět do nožní šlapky. Výroba šlapky (obr. 1) není náročná ani příliš drahá (náklady asi 250,— Kčs) a regulace otáček motorku je pak velmi pohodlná. Toho můžeme využít např. při řezání závitů vrtačkou, protože chod vrtačky ovládáme nohou a obě ruce máme volné. Šlapka se hodí i k úpravě starého šicího stroje na elektrický pohon ap. Pozor: toto zapojení není vhodné pro regulaci asynchronních motorů. POSTUP PRÁCE Nejprve zhotovíme podle obr. 2 z ocelového plechu 1 mm tlustého základní desku 1. Kraje ohneme ve svěráku a rohy svaříme. Vzadu nesmíme zapomenout předem nastřihnout lem do hloubky 5 mm (viz řez A-A); po ohnutí tuto část ohneme ještě znovu do úhlu 180°; v těchto místech bude kablík upevněn proti vytržení. Vyvrtáme otvory 0 4,2 mm pro upvnění noh 6, které hned přišroubujeme. Vhodné jsou např. gumové zarážky dveří. Do výstupku pro uchycení kábliku zhotovíme dva otvory se závitem a dále vyvrtáme dva otvory 0 3 mm pro upevnění držáku potenciometru. Další otvory v bočnicích svrtáme až se šlapkou 2 a krytem 3. Šlapku vyrobíme také z plechu 1 mm tlustého. Po ohnutí a svaření rohů ohneme přední část kolem svařovacího drátu 0 3 mm. Drát vytáhneme a ve vzniklé trubce vyřízneme závit M4 (viz det. B na obr. 2). Podle šlapky pak v základní desce 1 vyvrtáme ovory 0 4,2 mm pro uchycení. Z pozinkovaného plechu 0,8 mm tlustého vystřihneme kryt 13. Vyvrtáme všechny větrací otvory, otvory pro uchycení na základní desku a zhotovíme výřez pro kablík a jeho úchyt. Otvor pro zásuvku však vystřihneme až po rozmístění součástek pod krytem, stejně tak jako otvory 0 3,1 mm pro upevnění držáku 8 potenciometru vyvrtáme až při sestavě. Držák 8 vyrobíme z kruhové oceli 0 5 mm, do níž z každé strany zhotovíme otvor se závitem M3. Na držák 8 nasuneme úchyty potenciometru 9 ohnuté z plechu 0,5 mm tlustého. Použijeme tři tahové potenciometry 1 kí) a 5 k f i zapojené paralelně s výsledným odporem 0,83 kíí. Potenciometry jsou 0,5 W, takže našemu zapojení vyhovují. Třetí potenéiometr stačí jen vyřazený; montujeme ho z důvodů elektrického krytí. (Lze použít také tahové poteciometry 3X3k3 nebo 2X2k2 zapojené paralelně.) Na držáku 8 označíme umístění úchytů 9 a po demontáži potenciometru úchyty připájíme. Desku 10,
60
zpevňující všechny potenciometry, zhotovíme z pertinaxu 2 mm tlustého. Před konečným namontováním potenciometru musíme zvětšit otvory v ovladačích na 0 3,5 mm. Poté vyrobíme ze svařovacího drátu 0 3 mm spojku 12, kterou připájíme ke šlapce 2. Držák 8 s úchyty potenciometru 9 namontujeme na základní desku 1, odzkoušíme pohyblivost, přišroubujeme šlapku 2, nasadíme potenciometry na připájenou spojku 12 a odzkoušíme chod šlapky a pohyb potenciometru. Z drátu 0 1,5 mm vyrobíme tlačnou pružinu 5 navinutím 13 závitů na válec 0 15 mm; délka nestlačené pružiny má být 70 mm. Pružinu umístíme do osy základní desky pod šlapku 2; šlapku sešlapujeme a přitom pružinu posunujeme dopředu a dozadu až zjistíme místo, kde dosáhneme plného vyřazení potenciometru a zpět plného zařazení odporu. Do tohoto místa jak na základní desce 1, tak i na šlapce 2, připájíme podložky 7, které budou držet pružinu. Pak již můžeme rozmístit všechny potřebné elektrické součásti a upevnit je k základní desce. Na plošný spoj 15, zhotovený podle obr. 2, umístíme jen diody D1, D2, kondenzátory C1 a C2 a odpor R3. Plošný spoj upevníme k desce 1 pomocí držáku 14. Ostatní součástky rozmístíme na základní desce podle vlastní úvahy. Tyristor 21 (použijeme typ KT 206/600 z důvodů napěťových špiček, tyristory KT 708 jsou nevhodné) připevníme na chladič 13 šroubem M3, který prostrčíme tyristorem a zašroubujeme do chladiče. Chladič, který má mít chladicí plochu 80 až 100 cm 2 , zhotovíme z vhodného hliníkového profilu, např. dveřního. Na základní desku přišroubujeme chladič pomocí držáku 11, který vyrobíme z pásu organického skla zahřátého nad vařičem a ohnutého do pravého úhlu. Rozměry držáku záleží na použitém chladiči. Při této práci musíme dát pozor — chladič musí být odizolován od základní desky krytu, plošného spoje apod. Pojistkový Použité součástky
SCHÉMA ELEKTRICKÉHO ZAPOJENÍ
Obr. 1. Regulace otáček motorku pomocí nožní šlapky: 1 — základní deska z plechu 1 mm ti.; 2 — šlapka z plechu 1 mm ti.; 3 — kryt z pozinkovaného plechu 0,8 mm ti; 4 — zásuvka na napětí 220 V; 5 — tlačná pružina; 6 — nožka z pryžové dveřní zarážky; 7 — podložka pro pružinu 0 30/0 20 mm; 8 — držák potenciometru z kruhové oceli 0 5 mm; 9 — úchyt desky potenciometru z plechu 0,5 mm ti.; 10 — deska z pertinaxu, zpevňující potenciometry; 11 — držák chladiče z organického skla; 12 — spojka šlapky s potenciometry ze svařovacího drátu 0 3 mm; 13 — chladič z dveřního hliníkového plechu 1 mm ti.; 15 — ploSný spoj z cuprextitu; 16 — držák přívodního kábliku z ocelového plechu 0,8 mm ti.; 17 — gumový kablík 3X1 mm 2 ; 18 — tahové potenciometry; 19 — držák odrušovacích členů z plechu 0,8 mm ti.; 20 — odrušovací členy; 21 — tyristor Ty; 22 — pojistkový držák s pojistkou Po; 23 — odpor R1; 24 — pěnová pryž 3 mm ti. držák 22 s trubičkovou pojistkou Po připevníme buď na základní desku, nebo na bok či zadní stranu krytu. Odpor 23 (R1) upevníme do svislé polohy svorníkem. Odrušení celého regulátoru dosáhneme dvěma odrušovacími prvky TC 241 a WN 68211 a kondenzátory C3, C4
a C5. Odpor R4 tlumí rezonanční kmity vzniklé v odrušovacích členech a chrání tak tyristor před možným proražením napěťovou špičkou. Po rozmístění všech součástek vystřihneme otvor pro zásuvku 4 a přišroubujeme ji. Podle schéma zapojení na
61
DETAIL C
Obr. 2
62
obr. 1 jednotlivé součástky propojíme; u tyristoru dbáme na správné zapojení anody a katody. Všechny neživé části přístupné dotyku musíme nulovat třetím žlutozeleným vodičem, a to tak, že žlutozelený vodič zapojíme na kolík zásuvky pro motor a odtud zpět na základní desku 1 a kryt 3. Spojení provedeme buď šroubem, nebo žlutozelený vodič k základní desce a krytu připájíme.
Po kontrole zapojení můžeme začít se zkouškou. Po mírném sešlápnutí šlapky uvedeme motorek do chodu a podle sešlápnutí či povolení pedálu zvyšujeme nebo snižujeme otáčky. Takto můžeme regulovat otáčky od nejmenších až asi do poloviny maximálních. Aby se nám noha ze šlapky nesmekala, polepíme ji pěnovou pryží 24. JAROSLAV MACH
ADAPTÉR K VŔTAČKE K vŕtačke Combi UM 120 D/C sa dodávajú prídavné zariadenia (např. priamočiara píla, brúska atď.), ktoré sa na vŕtačku pripevňujú tak, že sa musí najprv sňať upínacia hlavička
a namiesto nej sa upne prídavné zariadenie. Pri opakovanej výmene sa skrutka a závit v upínacej hlavičke často poškodia, takže hlavička sa znehodnotí. Aby som tomu zabránil, zho-
Rozpis materiálu
PERA Z PVC Potřebujeme-li vyrobit větší množství palubek, je výhodnější prořezat drážky z obou boků, protože tak ušetříme dost dřeva. Pera pak můžeme snadno udělat z podlahové krytiny PVC, kterou nařežeme na pásky potřebné šířky. Upotřebíme tak zbytky krytiny, které bychom jinak vyhodili. Pro snadné řezání si vyrobíme jednoduchou řezačku, kterou upneme do svěráku. Základem řezačky je čtyřhran 20X20 mm, v němž vyvrtáme příčný otvor 0 12 mm pro držák nože a podélný otvor se závitem pro šroub, kterým upevňujeme držák ve zvolené poloze. Do držáku nože, který vyrobíme z kruhové oceli 0 12 mm, vyvrtáme jednak příčný otvor pro nůž a jednak podélný otvor pro upevňovací šroub. Nůž zhotovíme ze zlomeného vrtáku nebo závitníku; ostří vybrousíme do tvaru podle výkresu.
tovil som si adaptér, ktorý umožňuje ponechať hlavičku trvalo osadenú na hriadeli. Adaptérom možno vyriešiť aj ďalší problém mnohých domácich majstrov, t. j. použitie novších prídavných zariadení k starším vŕtačkám. Podobné adaptéry či redukcie boli v zborníku už uverejnené (např. v USS č. 51, s. 6 1 ; USS č.55, s. 6 1 ; USS č. 59, s. 60) 4 ale konštrukcia tohto adaptéra je v porovnaní s predchádzajúcimi dokonalejšia. Umožňuje totiž nielen využívať prídavné zariadenia, ale zlepšuje aj kvalitu uloženia pracovného hriadeľa, ktoré má väčšina vŕtačiek dosť slabé, lebo zodpovedá len pôvodnej funkcii — vŕtaniu. Nevýhodou tohto aj všetkých predchádzajúcich adaptérov je len celkové predĺženie zostavy. Výroba adaptéra nie je veľmi zložitá. Teleso adaptéra 1 aj hriadeľa 2 vysústružíme podľa výkresu. Ak budeme chcieť adaptér použiť na inú vŕtačku, musíme náležité upraviť upínací priemer. Hriadeľ 2 nalisujeme do ložiska 3, vsunieme do telesa 1 a zabezpečíme poistným krúžkom 4. Adaptér osádzame na vŕtačku upínacím priemerom 45H8 mm, pričom upínacou hlavičkou pripevníme hriadeľ 2. Adaptér zabezpečíme stiahnutím objímky, ktorá je súčasťou vystrojenia vŕtačky. Prídavné nástroje potom osadíme na 0 45f8 adaptéra a opäť stiahneme objímkou. MIROSLAV BEDRNÍK
Těleso řezačky upneme do svěráku tak, aby ostří nože zasahovalo pod úroveň čelistí, posouváním držáku v tělese řezačky nastavíme požadovanou šířku per. Krytinu řežeme tak, že ji protahujeme při tělese řezačky po čelistech svěráku. ZDENĚK VAVŘÍK
63
SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍK pec dlážka rúra dym komora platňa most f k priehradka tehla Škridla doštička ohnisko kúrenisko peciarsky kachľa stena rozopretie škára hrdzavý palica príchytka podmurovka rozstup ťahadlo
NABÍZÍME VÁM
sporák, kamna podlaha trouba kouř kobka plotna jízek přepážka cihla taška prkénko ohniště topeniště kamnářský kachel zeď dilatace spára rezavý hůl hmoždinka podezdívka rozteč táhlo
• Předplatné sborníku Udělej-Urob si sám Sborníky zasíláme poštou až do bytu za nezvýšenou cenu. Vycházejí 4X ročně — v březnu, červnu, září a prosinci. Výtisk stojí 14,— Kčs, roční předplatné činí 56,— Kčs. Zájemci o předplatné si mohou o složenku napsat na dole uvedenou adresu. • Starší čísla sborníku Udělej-Urob si sám č. 58, 6 1 , 62, 63 • Plánky Universální dřevoobráběcí stroj Elektrický žehlící mandl Přijímáme objednávky na další vydání plánku Malý bazén s filtrací, ohřevem vody a hladinovým osvětlením
50,— Kčs 18,— Kčs
40,— Kčs
Objednávky přijímá
PROPAGAČNÍ TVORBA Expedice USS Hájkova 1 130 00 Praha 3, tel. 27 93 63
KNIŽNICA UROB SI SÁM - VEDÚCA REDAKTORKA ING. G RÉTA IZAKOVIČOVÁ
UDĚLEJ-UROB SI SÁM zväzok 64
ŕ
" p -.
::•',-
MDT 379.826:645 Zostavila Ing. Milada Zoufalá
-
Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s Propagačnou tvorbou, družstvom umeleckej činnosti a výroby. Praha 1, Celetná 25, v novembri 1987, ako svoju 10 2 3 1 . publikáciu Adresa redakcie: Vltavská 16, 150 00 Praha 5; tel. 541 457 Zodpovedná redaktorka Ing. Gréta Izakovičová Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk '
; :
.-.,
**-V
:
.
:
Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 85 obrázkov, 11,86 AH, 12,03 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1987 1. vydanie. Náklad 175 000 výtlačkov . '••
'
•
.
3
0
2 0
5
.'•-•
063 — 049 — 87 UUS Kčs 14,— 510/21; 818
"•
•
•.--.
:.
;
•
DÍLENSKÝ STŮL
PRÁCE NAŠICH ČITATEĽOV
vyrobil pro své dva syny JINDŘICH FIALKA z Kolína, aby mohli v dílně v klidu pracovat. Protože mezi oběma chlapci je jen malý věkový rozdíl, bylo nutné je oba zaměstnat stejnou prací. Tak vznikl pracovní stůl, který je střední dělicí stěnou rozdělen na dvě stejné půlky. Stůl je svařen z úhelníků, pracovní desku tvoří dřevotříska, na níž je lepidlem Chemopren nalepena guma z dopravního pásu. Dělící stěna, na . kterou se zavěšuje nářadí, je z laťového rámu, na který jsou oboustranně přišroubované sololitové desky. Nahoře má dělicí stěna žlábek, rozdělený přepážkou na dvě poloviny, v němž má každý z chlapců uložen metr, tužku a důlčík. Po stranách stolu jsou pod deskou zásuvky na ostatní nářadí. Dole těsně nad zemí je upevněna plechová plošina, na níž je složen materiál.
MOTOCYKL Z MOPEDU S 22 upravil pro svého syna VÁCLAV TICHÝ z Litoměřic. Rám je zkrácený o 5 cm a snížený o 4 cm. Zadní vidlice je zkrácena o 4 cm, rozšířená a jsou na ní upravené držáky pro tlumiče pérování. Rám je upravený pro kyvnou vidlici tak, aby vidlice šla sklopit níž. Držáky pro motor zůstaly zachovány. Přední vidlice je rozšířena pro bantamové kolo 12X4 mm. Brzdové čelisti s víkem jsou použité z mopedu. Náboje kol jsou vysoustruženy z hliníku a pro brzdy a ložiska jsou nalisovány ocelové vložky. Ložiska jsou použita z mopedu, ale hřídelky byly vyrobeny delší. Přední a zadní blatník a nádrž jsou vyrobeny z laminátu. Sedlo je vyrobeno delší než je originál. Aby motocykl nevypadal jako moped, nahradil jsem šlapky stupačkami. Řazení jsem předělal na levou nohu a zadní brzdu na pravou nohu. Výfuk je připevněn na silentbloku a je upraven tak, aby se nikdo nemohl spálit. Motocykl dosahuje rychlosti asi 28 km/h.
