Poznámky k entomofauně bývalé pískovny u Pamferovy Huti (SZ Šumava)

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

103

Poznámky k entomofauně bývalé pískovny u Pamferovy Huti (SZ Šumava) Notes to the entomofauna of former sand-pit near Pamferova Hu (southwestern Bohemian Forest) Libor D v o ř á k1, Jan S y c h r a2 & Kateřina D v o ř á k o v á3 1

Městské muzeum Mariánské Lázně, Goethovo náměstí 11, 353 01 Mariánské Lázně, e-mail: [email protected], [email protected] 2 Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected] 3 Tři Sekery 21, 353 01 Mariánské Lázně, e-mail: [email protected]

Abstract Former sand pit near Pamferova Hu in north-western part of the Šumava Mts was entomologically surveyed between the years 2006–2009. In total, more than 150 species of both terrestrial and aquatic insects were recorded (Orthoptera, Heteroptera, Coleoptera, Trichoptera, Lepidoptera, Diptera). Among the terrestrial insects, predominantly forest species of medium and higher altitudes, some euryoecious species and species of warmer open stands were recorded. Only three of them are classified as threatened in the Czech Republic (Trichius fasciatus, Buprestis rustica, Cyaniris semiargus). Noteworthy are the records of relatively rare mountainous species (Podabrus alpinus, Podistra schoenherri, Evodinus clathratus, Erebia ligea, Hybomitra arpadi, H. kauri). Typical species of dry sunny stands is the Myrmeleotettix maculatus. The studied site represents the seventh and sixth reported locality of two rare flies, Homoneura lamellata and Meiosimyza conjugata, respectively. From the assemblage of the aquatic insects, euryoecious species and species preferring higher elevations and/or oligotrophic waters were recorded. Some of them are classified as threatened in the Czech Republic (Corixa dentipes, Helophorus asperatus). In some taxa (Sigara falleni, Plea minutissima), the occurrence in unusually high elevation was documented. Three species of chironomids, Chironomus acidophilus, Ch. lacunarius and Paratanytarsus penicillatus, were found for the first time in the Czech Republic. The former sand pit near Pamferova Hu represents an important refuge for terrestrial and wetland insects in the Šumava Mts. Keywords insects, terrestrial, aquatic, mountains, new records, distribution

104

Dvořák L. et al.: Poznámky k entomofauně bývalé pískovny u Pamferovy Huti

Úvod Suchozemští bezobratlí jsou na Šumavě dlouhodobě (a v některých skupinách i systematicky) sledováni. Řada cenných údajů leží ve sbírkách či databázích sběratelů, mnoho dalších je přítomno v papírové formě jako závěrečné zprávy z výzkumů. Podle dostupných údajů nebyla žádná lokalita na Šumavě zpracována tak, aby byly zahrnuty různé skupiny bezobratlých v jedné práci. Publikovaná data se obvykle týkají jednotlivých čeledí nebo skupin čeledí v daném řádu; je jich samozřejmě velké množství. Např. rovnokřídlý hmyz na Šumavě studoval Holuša (1999), žahadlové blanokřídlé Dvořák & Bogusch (2008). Dvoukřídlému hmyzu bylo věnováno několik příspěvků týkajících se různých čeledí, např. Martinek (1975), Roháček & Barták (1999), Máca (2008) nebo Komzáková & Barták (2009). O motýlech je k dispozici velké množství publikované literatury, pro její přehled doporučujeme např. práci Nováka (Novák 2003). Cenné informace o některých skupinách suchozemských brouků přinášejí např. práce Hůrky (Hůrka 1990), Doležala (Doležal 2007), Mácy (Máca 2008) nebo Juřeny a kol. (Juřena et al. 2008). Rovněž výzkum vodních bezobratlých na Šumavě má dlouhou tradici a historii. Od konce devatenáctého století po dnešek působil v tomto území větší počet odborníků, především z řad akvatických entomologů (např. Frič & Vávra 1898, Šámal 1920, Soldán et al. 1996). Jejich výzkum byl však orientován jen na vybrané skupiny vodního hmyzu a nejvýznamnější vodní biotopy Šumavy, jako jsou jezera nebo vodní toky. Drobnější stojaté vody a některé taxony vázané na tyto biotopy (např. vodní brouci) byly dosud zkoumány mnohem méně soustavně a informace o nich jsou spíše kusé (např. Petr 2000, Valenta & Soldán 2001). Proto jsou dodnes cenné i jednotlivé faunistické práce z tohoto území. Od roku 2006 řešila Správa NP a CHKO Šumava několik žádostí o využívání bývalé pískovny u Pamferovy Huti pro různé účely (těžba písku, paintball). Z důvodu posouzení entomologického významu lokality jsme proto v posledních letech provedli několik návštěv tohoto území, při kterých jsme objevili poměrně vysokou diverzitu hmyzu. V tomto článku shrnujeme výsledky průzkumu suchozemského i vodního hmyzu této lokality.

Popis lokality Sledovaná lokalita se nachází nedaleko osady Pamferova Hu v SZ části Národního parku Šumava (49° 09' 15" N, 13° 15' 48" E), nadmořská výška je přibližně 900 m n. m., číslo mapovacího pole 6845. Jedná se o bývalou pískovnu a lom o rozloze přibližně 1 ha, kde oficiální těžba písku (a snad i kamene?) skončila krát-

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

105

ce po „sametové revoluci“, tedy někdy v letech 1989–1990, a to z bezpečnostních důvodů. Neoficiálně se zde těžilo ještě přibližně do roku 1995, kdy např. město Železná Ruda používalo místní písek na zimní posyp silnic. Dno pískovny je velmi členité, převážně písčité, na něm se nacházejí iniciální rostlinná společenstva nezařaditelná do fytocenologického systému. Severní a severovýchodní část lokality tvoří několikametrová strmá písčitá stěna, na níž dochází k permanentní erozi, pouze ojediněle se na ní uchytávají jednotlivé rostliny. Horní hrana této stěny je velmi teplá, porůstá ji mozaika keříčkovitých porostů a fragmentů chudých smilkových trávníků. Severozápadní, západní a jižní část již nejsou tak vysoké a příkré, stěnu zde porůstá nálet dřevin. Hrana těchto částí lomu je lemována krátkostébelným trávníkem. Na vegetaci na severní až východní straně lomu navazuje kulturní smrkový porost s brusnicovým podrostem, na jeho okraji jsou vtroušeny solitérní staré javory kleny (Acer pseudoplatanus). Celá lokalita velmi rychle zarůstá náletem dřevin, zejména smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), břízy bělokoré (Betula pendula), vrb (Salix spp.) a topolu osiky (Populus tremula) Na dně pískovny se nachází několik prohlubní, které bývají za příhodných podmínek naplněny vodou. Především tři tyto tůně o rozloze asi 40, 90 a 160 m2 nacházející se v centrální části lokality mají téměř trvalý charakter, v suchém letním období však může docházet k jejich postupnému vysychání či úplnému vyschnutí. V jarních měsících se v tůních vyskytuje mokřadní vegetace, především vláknité zelené řasy. Kromě těchto tůní se zde za vlhkého počasí lze setkat s několika menšími mělkými tůňkami či loužemi s vegetací vlhkomilných travin. Podrobnější popis lokality včetně rozsáhlejšího komentáře k vegetaci je možno nalézt v práci Dvořák & Bogusch (2008).

Materiál a metody Sběr suchozemského hmyzu Suchozemský hmyz byl na sledované lokalitě sbírán v letech 2006–2009. Největší část údajů byla získána individuálním sběrem na vegetaci, květech a podkladu (země, kameny, dřevo). Malá část pochází ze tří žlutých misek a jedné nárazové pasti z roku 2007 (celoroční expozice od odtání sněhu po první mrazíky) a také z návnadových pastí (sirup, pivo) zavěšených na stromy a keře v roce 2007 a 2009 (jen nárazově na několik dní, a to dvakrát až třikrát v různých částech sezóny). Ovádovití (Tabanidae) byli též odchytáváni při naletování na přítomné osoby a zaparkovaný osobní vůz.

106


Sběr vodního hmyzu Vodní hmyz byl sledován především v roce 2007 (tři návštěvy: 19.–20. 4., 14. 5., 24. 9.). Každá návštěva lokality trvala zhruba jednu hodinu. Pro lov ve vodním sloupci, vegetaci, případně ve dně, byl použit cedník a bentosová síka (hrubost oka 500 μm) a pro sběr exuvií pakomárů (Chironomidae) na vodní hladině ruční síka (250 μm). V průběhu sezony byly takto vzorkovány všechny tůně na lokalitě podle jejich aktuální přítomnosti. Další jednotlivé údaje o vodním hmyzu byly doplněny v roce 2009 (dvě návštěvy: 22. 8., 9. 9.). U všech druhů uvádíme data nálezů, u významných i počet odchycených jedinců. Pro determinaci a částečně i komentáře k jednotlivým skupinám byla použita základní určovací literatura. Vodní bezobratlé zpracoval Jan Sychra, Diptera čeledí Lauxaniidae a Heleomyzidae Kateřina Dvořáková, ostatní skupiny Libor Dvořák. U všech skupin (u některých výhradně) byl komentář zpracován s ohledem na osobní zkušenosti autorů z oblasti Šumavy a Pošumaví. Dokladový materiál je uložen v těchto sbírkách: LDCT = Libor Dvořák collection, Tři Sekery; JSCB = Jan Sychra collection, Brno; KDCT = Kateřina Dvořáková collection, Tři Sekery, VSCB = Vít Syrovátka collection, Brno. Pokud není uvedena sbírka, exemplář byl určen v terénu a nebyl dokladován, nebo byl výrazně poškozen a neuložen do sbírky.

Výsledky Přehled nalezených druhů V následujícím přehledu jsou uvedeny všechny nalezené druhy, u významných či zajímavých nálezů je doplněn komentář, jinak jsou uvedena pouze data nálezů. Orthoptera Tettigoniidae Decticus verrucivorus (Linnaeus, 1758). 5. 6. 2007, 1 , L. Dvořák observ. Především horský a podhorský druh, místy také v nížinách. Vlhkomilný, slatiniště, vlhké louky, meze, paseky. Lokálně hojný druh, v posledních letech je v mnoha oblastech vzácnější (Kočárek et al. 2005). Na Šumavě dosud poměrně hojný. Metrioptera roeseli Hagenbach, 1822. 27. 6. 2007, 29. 7. 2008. Tettigonia cantans (Füssli, 1775). 29. 7. 2008. Acrididae Euthystira brachyptera (Ocskay, 1826). 5. 6. 2007, 27. 6. 2007. Gomphocerippus rufus (Zubowsky, 1898). 27. 6. 2007. Chorthippus apricarius (Linnaeus, 1758). 7. 9. 2009.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

107

Chorthippus biguttulus (Linnaeus, 1758). 11. 9. 2008, 7. 9. 2009. Chorthippus brunneus (Thunberg, 1815). 11. 9. 2008, 7. 9. 2009. Chorthippus paralellus (Zetterstedt, 1821). 11. 9. 2008, 7. 9. 2009. Myrmeleotettix maculatus (Thunberg, 1815). 15. 6. 2007, 1 , L. Dvořák leg. et det., J. Holuša revid. (LDCT), 16. 7. 2009, 1 , L. Dvořák observ., 7. 9. 2009, 1 , L. Dvořák observ. Suchomilný a středně teplomilný druh. Obývá stepi, úhory, suché louky, štěrkové lavice, paseky apod. V ČR lokální, poměrně vzácný (Kočárek et al. 2005). Omocestus viridulus (Linnaeus, 1758). 15. 6. 2007, 27. 6. 2007, 16. 7. 2009. Tetrigidae Tetrix subulata (Linnaeus, 1758). 25. 5. 2009, 17. 6. 2009. Tetrix undulata (Sowerby, 1806). 5. 4. 2007, 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 11. 9. 2008. Heteroptera Veliidae Velia caprai Tamanini, 1947. 24. 9. 2007. Gerridae Gerris lacustris (Linnaeus, 1758). 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Pleidae Plea minutissima Leach, 1817. 14. 5. 2007. Notonectidae Notonecta glauca Linnaeus, 1758. 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Corixidae Corixa punctata (Illiger, 1807). 20. 4. 2007, 1 , J. Sychra leg. et det. (JSCB). Druh vyskytující se především v zarostlých mokřadech po celém území ČR. Na jednotlivých lokalitách se vyskytuje spíše v nízkých hustotách. Ze Šumavy jej udává např. Petr (2000). Corixa dentipes Thomson, 1869. 20. 4. 2007, 1 , J. Sychra leg. et det. (JSCB). Druh vázaný na méně úživné vody středních až vyšších poloh. U nás spíše v západní části státu. V červeném seznamu klasifikovaný jako téměř ohrožený (Kment & Vilímová (2005). Callicorixa praeusta (Fieber, 1848). 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Hesperocorixa sahlbergi (Fieber, 1848). 20. 4. 2007. Sigara nigrolineata (Fieber, 1848). 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Sigara distincta (Fieber, 1848). 20. 4. 2007, 1 , J. Sychra leg. et det. (JSCB). Méně běžný druh vyskytující se v málo úživných vodách vyšších poloh. Na Šu-

108


mavě je znám rovněž z vrchoviš (např. Rokytská a Chalupská sla) a poříčních tůní (Petr 2000; vlastní nálezy). Sigara falleni (Fieber, 1848). 20. 4. 2007. Hymenoptera Vespidae Dolichovespula media (Retzius, 1783). 16. 7. 2009. Běžný druh vosy v lesnatých oblastech. Symmorphus bifasciatus (Linnaeus, 1761). 16. 7. 2009. Jeden z nejběžnějších druhů čeledi, preferuje lesy a jejich okraje ve středních a vyšších polohách. Coleoptera Gyrinidae Gyrinus substriatus Stephens, 1829. 19. 4. 2007. Haliplidae Haliplus heydeni Wehncke, 1875. 19. 4. 2007, 14. 5. 2007, 24. 9. 2007. Haliplus lineatocollis (Marsham, 1802). 14. 5. 2007. Haliplus sibiricus Motschulsky, 1860. 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Dytiscidae Hydroglyphus geminus (Fabricius, 1792). 14. 5. 2007. Hyphydrus ovatus (Linnaeus, 1761). 14. 5. 2007. Hydroporus nigrita (Fabricius, 1792). 14. 5. 2007, 1 , J. Sychra leg. et det. (JSCB). Roztroušeně se vyskytující druh obývající především drobné stojaté vody. Běžnější spíše ve vyšších polohách. Hydroporus palustris (Linnaeus, 1761). 19. 4. 2007, 14. 5. 2007, 24. 9. 2007. Hydroporus planus (Fabricius, 1781). 19. 4. 2007, 14. 5. 2007, 24. 9. 2007. Agabus bipustulatus (Linnaeus, 1767). 24. 9. 2007, 22. 8. 2009. Agabus nebulosus (Foerster, 1771). 19. 4. 2007, 1 , J. Sychra leg. et det. (JSCB). Roztroušeně se vyskytující druh preferující stojaté vody bez vegetace, často nově vzniklé nádrže, louže apod. Většinou nebývá nalézán ve vyšších nadmořských výškách. Agabus sturmii (Gyllenhal, 1808). 9. 9. 2009. Rhantus exsoletus (Foerster, 1771). 19. 4. 2007. Acilius sulcatus (Linnaeus, 1758). 19. 4. 2007, 22. 8. 2009. Graphoderus cinereus (Linnaeus, 1758). 19. 4. 2007. Dytiscus marginalis Linnaeus, 1758. 19. 4. 2007, 22. 8. 2009, 9. 9. 2009. Carabidae Agonum sexpunctatum (Linnaeus, 1758). 24. 5. 2007, 15. 6. 2007, 17. 6. 2009.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

109

Agonum viduum (Panzer, 1797). 24. 5. 2007. Badister bipustulatus (Fabricius, 1792). 24. 5. 2007. Carabus nemoralis O. F. Müller, 1764. 12. 9. 2006. Cicindela campestris Linnaeus, 1758. 16. 3. 2007, 5. 4. 2007, 16. 4. 2007. Cicindela sylvicola Dejean in Latreille 1822. 5. 4. 2007, 16. 4. 2007, hojně, L. Dvořák leg. et det. Montánní druh, po celém území ČR a SR, především ve slunných lesích. V západních Čechách nehojný druh známý jen z několika lokalit spíše z nižších poloh a z okrajů písčitých borových lesů (I. Těál, os. sděl.). Dromius fenestratus (Fabricius, 1792). 16. 4. 2007. Poecilus versicolor (Sturm, 1824). 5. 4. 2007. Platynus assimilis (Paykull, 1790). 29. 8. 2007. Pterostichus burmeisteri Heer, 1838. 16. 4. 2007. Pterostichus nigrita (Paykull, 1790). 26. 4. 2007, 1 ex., L. Dvořák leg. et det. Obecný, eurytopní, vlhkomilný druh, indiferentní k zastínění (louky poblíž vod, rostlinami porostlé břehy vod, lužní lesy, močály; nížiny až hory). Zdejších 905 m n. m. představuje zhruba horní hranici rozšíření druhu v západních Čechách (I. Těál, os. sděl.). Helophoridae Helophorus asperatus Rey, 1885. 19. 4. 2007, 5 ex., J. Sychra leg., M. Straka det. (JSCB). Méně běžný druh známý jen z několika míst ČR vyskytující se především v mělkých oligotrofních vodách. Nejblíže byl zjištěn v okolí Dubové Lhoty severně od Nýrska (Boukal et al. 2007). V červeném seznamu je zařazen jako téměř ohrožený druh (Boukal et al. 2007). Helophorus flavipes Fabricius, 1792. 14. 5. 2007, 24. 9. 2007. Helophorus granularis (Linnaeus, 1761). 14. 5. 2007, 24. 9. 2007. Hydrophilidae Anacaena lutescens (Stephens, 1829). 20. 4. 2007. Silphidae Phosphuga atrata (Linnaeus, 1758). 16. 4. 2007. Oiceoptoma thoracicum (Linnaeus, 1758). 26. 4. 2007, 14. 5. 2007, 24. 5. 2007. Nicrophorus investigator Zetterstedt, 1824. 23. 7. 2007, 1 ex., L. Dvořák leg. et det. Řídce se vyskytující podhorský a horský druh, který preferuje lesní stanoviště (Šustek 1981). Nicrophorus vespillo (Linnaeus, 1758). 14. 5. 2007, 24. 5. 2007. Nicrophorus vespilloides Herbst, 1783. 24. 5. 2007, 15. 6. 2007, 10. 7. 2007, 2. 8. 2007, 29. 8. 2007.

110


Lucanidae Platycerus caprea (De Geer, 1774). 14. 5. 2007, 24. 5. 2007. Geotrupidae Anoplotrupes stercorosus (Hartmann in L. G. Scriba, 1791). 26. 4. 2007, 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 27. 6. 2007, 14. 8. 2007, 29. 8. 2007. Scarabaeidae Phyllopertha horticola (Linnaeus, 1758). 14. 5. 2007, 24. 5. 2007, 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 27. 6. 2007, 17. 6. 2009. Serica brunnea (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2007, 1 ex., L. Dvořák leg. et det. Nikde není hojný, ale vyskytuje se téměř po celé republice kromě vysokých hor; otevřené plochy, často zemědělská krajina; nálezy z Pošumaví jsou zajímavé z faunistického hlediska, zdejší nadmořská výška i z hlediska hypsometrického (A. Bezděk, os. sděl.). Trichius fasciatus (Linnaeus, 1758). 15. 6. 2007, 1 ex., 23. 7. 2007, 1 ex., 14. 8. 2007, 1 ex., vše L. Dvořák leg. et det. (LDCT). Obývá okraje lesů, paseky, blízkost vodotečí, vyžaduje hustý a vysoký bylinný podrost. Typický druh podhorských oblastí. Druh řazený jako blízký ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Král 2005). Na Šumavě a v Pošumaví relativně pravidelně nalézaný. Buprestidae Buprestis rustica Linnaeus, 1758. 29. 7. 2008, 1 ex., L. Dvořák leg., S. Bílý det. via foto. Relativně hojný lesní druh především středních poloh, jako živnou rostlinu preferuje smrk. Druh řazený jako blízký ohrožení v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Škorpík 2005). Cantharidae Cantharis figurata Mannerheim, 1843. 25. 5. 2009, 1. 6. 2009, 17. 6. 2009. Cantharis flavilabris Fallén, 1807. 16. 7. 2009. Cantharis nigricans (O. F. Müller, 1776). 14. 5. 2007, 24. 5. 2007, 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 25. 5. 2009, 1. 6. 2009, 17. 6. 2009. Cantharis obscura Linnaeus, 1758. 5. 6. 2007. Cantharis pagana Rosenhauer, 1846. 1. 6. 2009. Cantharis pellucida Fabricius, 1792. 24. 5. 2007, 5. 6. 2007, 1. 6. 2009. Cantharis rustica Fallén, 1807. 24. 5. 2007, 5. 6. 2007, 25. 5. 2009. Malthodes hexacanthus Kiesenwetter, 1852. 17. 6. 2009. Malthodes mysticus Kiesenwetter, 1852. 16. 7. 2009. Podabrus alpinus (Paykull, 1798). 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 16. 7. 2009. Podistra schoenherri (Dejean, 1837). 17. 6. 2009.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

111

Rhagonycha fulva (Scopoli, 1763). 29. 7. 2008, 16. 7. 2009. Rhagonycha lignosa (Müller, 1764). 1. 6. 2009, 17. 6. 2009. Rhagonycha nigriventris Motschulsky 1860 (= R. limbata Thomson 1864). 5. 6. 2007, 25. 5. 2009, 1. 6. 2009, 17. 6. 2009. Coccinellidae Anatis ocellata (Linnaeus, 1758). 14. 5. 2007, 24. 5. 2007. Coccinella septempunctata Linnaeus, 1758. 5. 4. 2007, 27. 6. 2007, 29. 7. 2008, 11. 9. 2008, 1. 6. 2009. Myzia oblongoguttata (Linnaeus, 1758). 14. 5. 2007, 1 ex., L. Dvořák leg. et det. Nehojný druh jehličnatých lesů. Propylaea quatuordecimpunctata (Linnaeus, 1758). 26. 4. 2007, 5. 6. 2007, 29. 7. 2008, 25. 5. 2009, 17. 6. 2009. Cerambycidae Brachyleptura maculicornis (de Geer, 1775). 15. 6. 2007. Corymbia rubra (Linnaeus, 1758). 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 14. 8. 2007. Evodinus clathratus (Fabricius, 1792). 17. 6. 2009. Gaurotes virginea (Linnaeus, 1758). 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 17. 6. 2009. Molorchus minor (Linnaeus, 1767). 5. 6. 2007. Obrium brunneum (Fabricius, 1792). 1. 6. 2009. Oxymirus cursor (Linnaeus 1758). 24. 5. 2007, 5. 6. 2007. Pachytodes cerambyciformis (Schrank, 1781). 23. 7. 2007, 2. 8. 2007. Rhagium bifasciatum Fabricius, 1775. 15. 6. 2007, 25. 5. 2009. Rhagium inquisitor (Linnaeus, 1758). 26. 4. 2007. Stenurella melanura (Linnaeus, 1758). 27. 6. 2007, 10. 7. 2007, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 14. 8. 2007. Trichoptera Limnephilidae Limnephilus vittatus (Fabricius, 1798). 20. 4. 2007, 14. 5. 2007. Lepidoptera Pieridae Anthocharis cardamines (Linnaeus, 1758). 25. 5. 2009. Colias hyale (Linnaeus, 1758). 14. 5. 2007. Gonepteryx rhamni (Linnaeus, 1758). 12. 9. 2006, 5. 4. 2007, 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007, 2. 8. 2007. Pieris brassicae (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007. Pieris napi (Linnaeus, 1758). 29. 6. 2006, 12. 9. 2006, 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007, 14. 5. 2007, 24. 5. 2007, 15. 6. 2007, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007.

112


Pieris rapae (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007, 15. 6. 2007. Nymphalidae Aglais urticae (Linnaeus, 1758). 29. 6. 2006, 10. 7. 2006, 12. 9. 2006, 16. 3. 2007, 5. 4. 2007, 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007, 14. 5. 2007, 5. 6. 2007, 15. 6. 2007, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 17. 6. 2009. Araschnia levana (Linnaeus, 1758). 2. 8. 2007. Argynnis aglaja (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 12. 9. 2006. Argynnis paphia (Linnaeus, 1758). 23. 7. 2007. Inachis io (Linnaeus, 1758). 12. 9. 2006, 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 4. 5. 2007, 14. 5. 2007, 5. 6. 2007, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 29. 7. 2008. Melitaea athalia (Rottemburg, 1775). 10. 7. 2006. Nymphalis antiopa (Linnaeus, 1758). 16. 4. 2007, 26. 4. 2007, 29. 7. 2008. Nymphalis polychloros (Linnaeus, 1758). 29. 8. 2007, 1 ex., L. Dvořák observ. Obývá lesní světliny a okraje, lemy lesních cest, nivy řek a potoků od nížin do hor. Zalétává i do zahrad a sadů. Relativně rozšířený druh, nikde však není hojný. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh (Beneš et al. 2002). Polygonia c-album (Linnaeus, 1758). 12. 9. 2006, 26. 4. 2007, 15. 6. 2007. Vanessa atalanta (Linnaeus, 1758). 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 29. 7. 2008, 25. 5. 2009. Vanessa cardui (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 25. 5. 2009, 1. 6. 2009, 17. 6. 2009. Satyridae Aphantopus hyperanthus (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006. Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758). 4. 5. 2007. Erebia ligea (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 1 ex., 29. 7. 2008, 1 ex., L. Dvořák observ. Obývá světliny v horských lesích všech typů, paseky, lesní louky, horské údolní nivy. Optimum výskytu v montánním pásmu (přibližně 800 až 1200 m n. m.; Beneš et al. 2002). Erebia medusa (Denis & Schiffermüller, 1775). 29. 6. 2006, 24. 5. 2007, 5. 6. 2007. Lasiommata maera (Linnaeus, 1758). 29. 6. 2006, 10. 7. 2006, 15. 6. 2007, 23. 7. 2007. Maniola jurtina (Linnaeus, 1758). 10. 7. 2006, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007. Pararge aegeria (Linnaeus, 1758). 29. 6. 2006, 14. 5. 2007, 24. 5. 2007, 5. 6. 2007, 17. 6. 2009.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

113

Lycaenidae Cyaniris semiargus (Rottemburg, 1775). 5. 6. 2007, 1 ex., L. Dvořák observ. Tento modrásek obývá různé typy polopřirozených luk od mezofilních až po velmi vlhké, lemy rašeliniš, lesní paseky, otevřené okraje lesů i sušší náspy, příkopy a další biotopy liniového charakteru. Převážně v pahorkatinách až hornatých oblastech. Dosud je místy hojný v pohraničních pohořích (např. Šumava; Beneš et al. 2002). Druh řazený jako zranitelný v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Beneš et al. 2005). Lycaena hippothoe (Linnaeus, 1758). 5. 6. 2007, 1 ex., L. Dvořák observ. Typický druh slatin, bažinatých a vlhkých luk, lemů rašeliniš, ale i extenzívních pastvin. V horských a podhorských oblastech lokálně hojný na celém území státu (Beneš et al. 2002). Lycaena phlaeas (Linnaeus, 1761). 12. 9. 2006, 14. 5. 2007, 23. 7. 2007, 2. 8. 2007, 1. 6. 2009. Lycaeana virgaureae (Linnaeus, 1761). 2. 8. 2007. Hesperiidae Thymelicus lineola (Ochsenheimer, 1808). 10. 7. 2006, 29. 7. 2008. Carterocephalus palaemon (Pallas, 1771). 24. 5. 2007. Ochlodes venatus (Bremer et Grey, 1853). 10. 7. 2006, 15. 6. 2007, 17. 6. 2009. Diptera Culicidae Aedes punctor (Kirby, 1837). 14. 5. 2007. Chironomidae Chironomus (Chironomus) acidophilus Keyl, 1960. 14. 5. 2007, 1 ex., V. Syrovátka leg. et det. (VSCB). Stenotopní druh obývající minerální kyselé vody. Jde o první nález v ČR. Chironomus (Chironomus) lacunarius Wolker, 1973. 14. 5. 2007, 1 ex., V. Syrovátka leg. et det. (VSCB). Druh vyskytující se v tůňkách a jezírkách na loukách a pastvinách ve vyšších polohách. Jde o první nález v ČR. Paratanytarsus penicillatus (Goetghebuer, 1928). 14. 5. 2007, 1 ex., V. Syrovátka leg. et det. (VSCB). Druh vyskytující se v jezerech a rašeliništích. Jde o první nález v ČR. Heleomyzidae Suillia bicolor (Zetterstedt, 1838). 2. 8. 2007, 1. 6. 2009. Suillia laevifrons (Loew, 1862). 12. 6. 2006, 2. 8. 2007, 16. 7. 2009. Suillia atricornis (Meigen, 1830). 2. 8. 2007.

114


Suillia flava (Meigen, 1830). 2. 8. 2007. Suillia notata (Meigen, 1830). 1. 10. 2007. Suillia parva (Loew, 1862). 2. 8. 2007. Morpholeria ruficornis (Meigen, 1830). 2. 8. 2007. Lauxaniidae Homoneura lamellata (Becker, 1895). 1. 6. 2009, 1 , 2 , L. Dvořák leg., K. Dvořáková det. (KDCT), 17. 6. 2009, 1 , L. Dvořák leg., K. Dvořáková det. (KDCT). Jako nový druh pro ČR ji ze Šumavy, z okolí obce Pěkná, publikoval Martinek (1997). Od té doby byla nalezena jen na lokalitě Vlčák v okolí obce Maxičky u Děčína (Martinek 2001), v NP Šumava mimo zde předkládaný nález též v lučních porostech na lokalitách Zadov-Na Kobyle a Prášily (K. Dvořáková, nepubl. data) a v PR Pod Vyhlídkou na Prachaticku (J. Máca, nepubl. data). Nejnovější nález pochází ze západních Čech z mokřadu u rybníka nedaleko obce Tři Sekery. Pravděpodobně chladnomilný druh. Rozšíření v ČR viz na obr. 1. Meiosimyza affinis (Zetterstedt, 1847). 2. 8. 2007, 16. 7. 2009. Meiosimyza conjugata (Becker, 1895). 16. 7. 2009, 1 , L. Dvořák leg., K. Dvořáková det. Vzácný lesní druh s evropským rozšířením, larvy jsou saprofágní. Více komentářů viz Dvořák & Dvořáková (2010). Meiosimyza decipiens (Loew, 1847). 17. 6. 2009. Meiosimyza platycephala (Loew, 1847). 17. 6. 2009. Meiosimyza subfasciata (Zetterstedt, 1838). 2. 8. 2007, 16. 7. 2009. Tabanidae Haematopota pluvialis (Linnaeus, 1758). 29. 6. 2006, 10. 7. 2006, 17. 6. 2009, 3. 7. 2009, 16. 7. 2009. Haematopota crassicornis Wahlberg, 1848. 3. 7. 2009, 1 , L. Dvořák leg., T. Zeegers det. (LDCT). Druh roztroušeně se vyskytující převážně v nížinách, v horách chybí (Chvála 1980). Dle dosavadních znalostí je zdejších 905 m n. m. maximem na Šumavě. Heptatoma pellucens (Fabricius, 1776). 10. 7. 2006, 25. 5. 2009. Hybomitra arpadi (Szilády, 1923). 29. 6. 2006, 1 , L. Dvořák leg. et det. (LDCT). Významný severský druh, ve střední Evropě vzácně (Chvála 1980), v ČR jen několik publikovaných údajů. Na Šumavě řídce, přesto je Šumava oblastí s největší koncentrací nálezů mimo souvislý severský areál druhu. Hybomitra aterrima var. auripila (Meigen, 1820). 29. 6. 2006, 10. 7. 2006, 15. 6. 2007, 17. 6. 2009. Hybomitra bimaculata (Macquart, 1826). 29. 6. 2006. Hybomitra distinguenda (Verrall, 1909). 10. 7. 2006.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

115

Hybomitra kaurii Chvála & Lyneborg, 1970. 29. 6. 2006, 1 , L. Dvořák leg. et det. (LDCT). Severský druh, ve střední Evropě v rybničních oblastech, rašeliništích a chladných horských stanovištích (Chvála 1980). Na Šumavě řídce. Hybomitra lundbecki Lyneborg, 1959. 29. 6. 2006, 10. 7. 2006. Hybomitra micans (Meigen, 1804). 25. 5. 2009, 1. 6. 2009. Tabanus sudeticus Zeller, 1842. 29. 6. 2006, 10. 7. 2006, 17. 6. 2009. Tabanus bromius Linnaeus, 1758. 10. 7. 2006, 15. 6. 2007, 17. 6. 2009. Tabanus maculicornis Zetterstedt, 1842. 29. 6. 2006, 10. 7. 2006.

Obr. 1. Rozšíření Homoneura lamellata (Diptera: Lauxaniidae) v České republice. Fig. 1. The distribution of Homoneura lamellata (Diptera: Lauxaniidae) in the Czech Republic.

Komentáře k jednotlivým skupinám Blanokřídlí – Hymenoptera Žahadloví blanokřídlí lokality byli již zpracováni (Dvořák & Bogusch 2008). Zde uvádíme dva druhy vos nezjištěné předchozím průzkumem (Dolichovespula media, Symmorphus bifasciatus). V obou případech se jedná o typické lesní druhy.

116


Suchozemští brouci – Coleoptera (Carabidae, Silphidae, Lucanidae, Geotrupidae, Scarabaeidae, Buprestidae, Cantharidae, Coccinellidae, Cerambycidae) Druhovou pestrost sledovaných čeledí na lokalitě Pamferova Hu tvoří zejména lesní druhy. Mezi nimi bychom chtěli vyzdvihnout údaje o opravdu striktně lesních druzích, jakými jsou střevlík Pterostichus burmeisteri, hrobařík Nicrophorus investigator, roháček Platycerus caprea, chrobák Anoplotrupes stercorosus, páteříčci Cantharis pagana, Malthodes mysticus a Podistra schoenherri, nebo slunéčka Anatis ocellata a Myzia oblongoguttata. Lesní fauna je mezi suchozemským hmyzem na sledované lokalitě dominantní. Trochu speciální postavení mezi těmito druhy zejména podhorských a horských jehličnatých lesů má páteříček Rhagonycha lignosa, který je typickým druhem světlých listnatých a smíšených lesů. Na okrajích periodických kaluží byly chytány zejména euryekní druhy, více vlhkomilní jsou snad jen střevlík Agonum viduum a páteříčci Cantharis figurata a Rhagonycha nigriventris. Žádné významné druhy nebyly zjištěny mezi zástupci preferujícími teplejší otevřená stanoviště, přítomny byly jen víceméně běžné druhy jako svižníci Cicindela campestris a C. sylvicola (druhy vázané na písčitý substrát) nebo páteříček Rhagonycha fulva. Tak jako v jiných sledovaných skupinách hmyzu, je na Pamferově Huti významná přítomnost výrazněji chladnomilných a horských druhů, jako jsou hrobařík Nicrophorus investigator, páteříčci Cantharis pagana, Podabrus alpinus, Malthodes mysticus a Podistra schoenherri, nebo tesařík Evodinus clathratus. Naopak jako poměrně vysoko situovaná lokalita je Pamferova Hu zajímavá ve světle nálezů chroustka Serica brunnea a páteříčka Rhagonycha lignosa. Jedinými suchozemskými druhy brouků z naší lokality zahrnutými do červeného seznamu jsou zdobenec Trichius fasciatus a krasec Buprestis rustica (Král 2005, Škorpík 2005). Orthoptera Řád Orthoptera studoval na Šumavě Holuša (1999). Na žádné lokalitě nenalezl tolik druhů, jako bylo zjištěno na Pamferově Huti, což je ovšem dáno faktem, že na všech lokalitách provedl pouze orientační jednodenní průzkum. Z nalezených 13 druhů na lokalitě Pamferova Hu je většina biotopově méně náročných, oba druhy rodu Tetrix a také Decticus verrucivorus jsou výrazněji vlhkomilné, zatímco Myrmeleotettix maculatus a Chorthippus brunneus jsou výrazně suchomilné. Nejvýznamnějším druhem je Myrmeleotettix maculatus, který je v celém Pošumaví a Šumavě jen řídce nalézán. Tetrix subulata je zde udáván ze Šumavy poprvé.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

117

Lepidoptera Motýli jsou na Šumavě dlouhodobě sledováni, jednotlivá data z různých lokalit ovšem nebyla v poslední době publikována, ale byla použita pro obsáhlou monografii Beneše a kol (Beneš et al. 2002). Druhové spektrum zahrnuje zejména nenáročné druhy a druhy „ekotonů“. Mezi nejzajímavější nálezy pro faunu této lokality patří horský druh Erebia ligea, vzácnější druh zejména vlhkých otevřených stanoviš podhůří a hor Lycaena hippothoe, nebo jediný zjištěný druh z červeného seznamu Cyaniris semiargus. Diptera (chytaní terestricky) (Lauxaniidae, Heleomyzidae, Tabanidae) Mezi zástupci tří uvedených čeledí převažují víceméně euryekní druhy, druhy lesů a spíše vlhčích stanoviš. Vysloveně teplomilné druhy zde nebyly nalezeny, jen Haematopota crassicornis a Suillia notata preferují nižší nadmořské výšky a okolo 900 m n. m. se objevují jen výjimečně na teplejších stanovištích. Významná je přítomnost horských chladnomilných lesních či rašeliništních druhů, jako jsou lanýžka Suillia laevifrons, stínomilka Meiosimyza affinis, ovádi Hybomitra aterrima var. auripila, H. micans, a zejména výrazněji chladnomilné a řídce chytané druhy ovádů H. arpadi a H. kaurii. Nejvýznamnějšími zdejšími druhy jsou stínomilky Homoneura lamellata, která zde má třetí přesně publikovanou (a současně sedmou známou) lokalitu v ČR, a Meiosimyza conjugata, která je známa též pouze ze šesti lokalit v ČR (Dvořák & Dvořáková 2010). Vodní bezobratlí (Heteroptera; Coleoptera: Gyrinidae, Haliplidae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrophilidae; Trichoptera; Diptera: Culicidae, Chironomidae) Při výzkumu tůní v bývalé pískovně na Pamferově Huti bylo dosud nalezeno 36 druhů hmyzu vázaného na vodní prostředí, z toho drtivá většina patřila k vodním broukům a plošticím. Mezi zjištěnými druhy dominovaly především druhy euryekní, tedy se širší ekologickou valencí, vyskytující se v různých typech vod po celém našem území. K takovým patří potápníci Hydroporus palustris, H. planus, Agabus bipustulatus, Acilius sulcatus a Dytiscus marginalis, vodomil Anacaena lutescens, bruslařka Gerris lacustris nebo znakoplavka Notonecta glauca. Některé z těchto druhů byly na Šumavě již vícekrát nalezeny v různých biotopech (např. Valenta & Soldán 2001). Právě tyto taxony tvoří na Pamferově Huti největší populace. Díky podmínkám v jednotlivých tůních byly nalezeny jak druhy preferující zarostlé mokřady (plavčík Haliplus heydeni, potápník Graphoderus cinereus, člunovka Plea minutissima a klešanky Corixa punctata a Hesperocorixa sahlbergi), tak i druhy, které naopak vyhledávají vodní tělesa bez vegetace (potápníci Hydroglyphus geminus a Agabus nebulosus, chrostík Limnephilus vittatus). Lokalita je rovněž vhodná pro druhy vázáné na oligotrofní či kyselé vody (pakomár

118


Chironomus acidophilus, proužník Helophorus asperatus, klešanky Sigara distincta a Corixa dentipes). Díky nadmořské výšce se lze na lokalitě setkat i s druhy častěji nalézanými ve středních a vyšších polohách (s komárem Aedes punctor, pakomárem Chironomus lacunarius, potápníkem Hydroporus nigrita, proužníkem Helophorus flavipes a klešankou Corixa dentipes). Velký potenciál má lokalita i pro druhy pionýrské, které osidlují různé nově vznikající mokřady s menší hustotou konkurenčně silnějších druhů. Z takových však byly zjištěni jen potápník Agabus nebulosus a klešanka Sigara nigrolineata. Mezi faunistické zajímavosti nalezené v tůních na Pamferově Huti patří např. druhy Agabus nebulosus, Helophorus asperatus nebo Sigara distincta, které se na našem území vyskytují roztroušeně až vzácně. Zjištěné tři druhy pakomárů (Chironomus acidophilus, Ch. lacunarius a Paratanytarsus penicillatus) byly zaznamenány na našem území poprvé. Vzhledem k neprozkoumanosti rozšíření jednotlivých druhů čeledi Chironomidae v ČR však nemusí jít vyloženě o vzácné druhy, velmi pravděpodobně bychom je nalezli i v dalších příhodných biotopech (nejen) Šumavy. Poměrně zajímavý je i výskyt několika druhů v poměrně vysoké nadmořské výšce, např. klešanky Sigara falleni, která sice u nás patří k nejhojnějším klešankám, ale těžiště jejího výskytu je v nížinných eutrofních vodách, nebo člunovky Plea minutissima. Kromě vodního hmyzu bylo ve sledovaných tůních nalezeno jen několik taxonů máloštětinatých červů (Tubificidae g. sp. juv., Lumbriculus variegatus, Stylodrilus sp. a Enchytraeidae g. sp.) a perloočky druhu Daphnia pulex. Většímu rozvoji permanentní (např. máloštětinatí červi, měkkýši) i temporární vodní fauny (např. larvy jepic, vážek, pakomárů) zde však zřejmě brání vymrzání v zimním a vysychání tůní v letním období. Tomu nasvědčuje nízký počet těchto taxonů. Tyto tůně jsou naopak vhodným stanovištěm především pro více pohyblivé skupiny vodního hmyzu, které jsou schopny rychle kolonizovat vhodné biotopy, jako jsou vodní brouci a ploštice. Vzhledem k tomu, že na většině území Šumavy převládají spíše kyselé a rašelinné biotopy, na které je vázána především specializovaná biota (např. Petr 2000) i vzhledem k tomu, že se v blízkém okolí nenachází žádná lokalita s podobnými podmínkami, lze říci, že tůně v bývalé pískovně na Pamferově Huti představují významné refugium pro vodní bezobratlé živočichy, především pro vodní brouky a ploštice.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

119

Závěr Z našeho výzkumu bývalé pískovny na Pamferově Huti vyplývá, že je tato lokalita velmi významným útočištěm pro celou řadu druhů hmyzu. Díky charakteristické směsici biotopů, kterou lze v širším okolí lokality jen stěží nalézt, představuje Pamferova Hu vhodnou lokalitu jak pro horské a převážně lesní druhy hmyzu, tak pro více či méně teplomilné druhy otevřených a polootevřených stanoviš a rovněž druhy vlhkých biotopů. Kromě toho se zde lze častěji setkat i s druhy, které u nás obvykle nacházíme spíše v nižších nadmořských výškách a které se na území Šumavy běžně nevyskytují. K vyšší diverzitě zde přispívá rovněž přítomnost tůní, na něž je vázán vodní hmyz. Lokalitu jsme navštěvovali v letech 2006–2009 a pozorovali jsme masivní zarůstání otevřených a polootevřených partií dna pískovny náletovými dřevinami. Vzhledem k tomu, že se v blízkém okolí nachází rozsáhlý lesní komplex, není případným vyřezáním větší části náletu na dně ohrožen výskyt širokého spektra lesních druhů. Naopak, postupné zarůstání rapidně zmenšuje otevřené plochy s písčitým substrátem a může vést k vymizení teplomilných druhů vázaných na podobná stanoviště, a to dokonce ve velmi krátkém časovém horizontu. Pro zachování druhové pestrosti na Pamferově Huti je tedy nezbytně nutné zahájit odpovídající management lokality (především prořezání dřevin a rozvolnění jejich porostů), a to co nejdříve, než dojde k jejímu nenávratnému poškození. Z pohledu vodních biotopů by bylo vhodné upravit či nově vybudovat alespoň jednu tůň, která by v letních měsících nevysychala. Tím by se výrazně zlepšily podmínky pro dlouhodobější výskyt a vývoj dalších skupin vodních bezobratlých i obojživelníků.

Poděkování Autoři by rádi poděkovali následujícím kolegům za jejich všemožnou pomoc, determinaci či revizi některých kusů u těchto skupin: Ensifera a Caelifera – J. Holuša (VÚLHM Jíloviště, pobočka Frýdek-Místek); Coleoptera: Buprestidae – S. Bílý (Národní muzeum, Praha); Coleoptera: Cantharidae – V. Švihla (Národní muzeum, Praha); Coleoptera: Helophoridae – M. Straka (AQ Service, Brno); Trichoptera: Limnephilidae – J. Bojková (Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Brno); Diptera: Culicidae – V. Křoupalová (Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Brno); Diptera: Chironomidae – V. Syrovátka (VÚV T. G. M., Brno); Diptera: Tabanidae – J. Ježek (Národní muzeum, Praha). Při terénních pracích byli velmi nápomocni J. Michálková (Správa NP a CHKO Šumava, Kašperské Hory), V. Syrovátka a J. Bojková (Ústav botaniky a zoologie, PřF MU, Brno).

120


Literatura Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V. & Weidenhoffer Z. (eds.) (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. – SOM, Praha, 857 pp. Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V. & Weidenhoffer Z. (2005): Hesperioidea & Papilionoidea (denní motýli). – In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí, pp. 219–223, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Boukal D. S., Boukal M., Fikáček M., Hájek J., Klečka J., Skalický S., Šastný J. & Trávníček D. (2007): Katalog vodních brouků České republiky. – Klapalekiana 43 (Suppl.): 1–289. Doležal P. (2007): Výsledky orientačního průzkumu tesaříků (Coleoptera; Cerambycidae) vybraných lokalit NP Šumava. – Silva Gabreta 13: 117–120. Dvořák L. & Dvořáková K. (2010): Zajímavé druhy hmyzu na území NPP Křížky, NPP Upolínová louka pod křížky a okolních luk. – Sborn. Muz. Karlovar. Kraje 18: 211–218. Dvořák L. & Bogusch P. (2008): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) bývalé pískovny u Pamferovy Huti (západní Šumava). – Silva Gabreta 14: 149– 162. Frič A. & Vávra V. (1898): Výzkumy zvířeny ve vodách českých III. Výzkum dvou jezer šumavských, Černého a Čertova jezera. – Arch. Přírod. Výzk. Čech 10(3): 1–68. Holuša J. (1999): Výsledky faunistického průzkumu sarančí (Orthoptera: Caelifera), kobylek (Orthoptera: Ensifera) a švábů (Dictyoptera: Blattodea) na území Šumavy a na několika lokalitách Šumavského podhůří. – Silva Gabreta 3: 123– 140. Hůrka K. (1990): Srovnání horské fauny Carabidae Šumavy, Českého lesa a Krušných hor. – Zprav. Západočes. Poboč. Čs. Společ. Entomol., Suppl. 4: 13–16. Chvála M. (1980): Tabanidae. – In: Chvála et al. (eds), Krevsající mouchy a střečci. Fauna ČSSR, No. 22, pp. 282–390, ČSAV, Praha. Juřena D., Týr V. & Bezděk A. (2008): Příspěvek k faunistickému výzkumu listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) na území České republiky a Slovenska. – Klapalekiana 44 (Suppl.): 17–176. Kočárek P., Holuša J. & Vidlička . (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera of the Czech and Slovak Republics. Illustrated key 3. Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské republiky. Ilustrovaný klíč 3. – Kabourek, Zlín, 349 pp. Komzáková O. & Barták M. (2009): The family Anthomyiidae (Diptera) of the Bohemian Forest. – Silva Gabreta 15: 205–210. Kment P. & Vilímová J. (2005): Heteroptera (ploštice). – In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí, pp. 139–146, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Erica, Plzeň, 17: 103–121, 2010

121

Král D. (2005): Scarabaeoidea (listorozí). – In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí, pp. 452–455, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Máca J. (2008): Zajímavé nálezy brouků (Coleoptera) a dvoukřídlých (Diptera) v jihovýchodní části Šumavy a Pošumaví. – Silva Gabreta 14: 179–186. Martinek V. (1975): Nálezy některých dvoukřídlých (Diptera-Acalyptrata) v západních a jihozápadních Čechách. – Zpr. Muz. Západočes. Kraje, Přír., 18: 21–30. Martinek V. (1997): The newest finds of some species of the group Acalyptrata (Diptera) in the territory of the Czech and Slovak Republics. – Dipterologica Bohemoslovaca, Vol. 8, Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 95: 111– 114. Martinek V. (2001): New or scarce Acalyptrate flies (Diptera) found in the forests of the Czech and Slovak Republics. – J. Forest Sci. 47: 523–528. Novák I. (2003): Motýli. – In: Dudák V. (red.), Šumava – příroda, historie, život, pp. 247–260, Baset, Praha. Petr J. (2000): Vodní hmyz (Odonata, Heteroptera, Trichoptera, Coleoptera) jezírek vybraných rašeliniš Šumavy a jeho vztah k některým environmentálním faktorům. – Silva Gabreta 5: 121–134. Roháček J. & Barták M. (1999): Some families of Diptera Acalyptrata of six peatbogs in the Šumava Mts. (SW Bohemia, Czech Republic). – Čas. Slez. Muz. 48: 125–151. Soldán T., Papáček M., Novák K. & Zelený J. (1996): The Šumava Mountains: an unique biocentre of aquatic insects (Ephemeroptera, Odonata, Plecoptera, Megaloptera, Trichoptera and Heteroptera – Nepomorpha). – Silva Gabreta 1: 179–186. Šámal J. (1920): Příspěvek k plecopterologickému a trichopterologickému výzkumu šumavských vod. – Čas. Nár. Mus. 44: 114–116. Škorpík M. (2005): Buprestidae (krascovití). – In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds.), Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí, pp. 464–468, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Šustek Z. (1981): Mrchožroutovití Československa (Hymenoptera, Silphidae). – Zpr. ČSSE ČSAV, Klíče k určování hmyzu 2, 48 pp. Valenta J. & Soldán T. (2001): Potápníci (Coleoptera: Noteridae, Dytiscidae) některých biotopů centrální Šumavy. – Sborn. Jihočes. Muz. České Budějovice, Přír. vědy, 41: 63–72.

Poznámky k entomofauně bývalé pískovny u Pamferovy Huti (SZ Šumava)

Recommend Documents