Poutní místa v krajině Moravy

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě Ústav zahradní a krajinářské architektury

Poutní místa v krajině Moravy Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Petr Hodonický, Ph.D.

Jana Dušková Lednice 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Poutní místa v krajině Moravy, vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

Ve Viničných Šumicích, dne 15. 4. 2015

podpis studenta…………………..

Poděkování Ráda bych poděkovala panu Ing. Petru Hodonickému, Ph.D. za vedení práce, veškeré cenné rady, připomínky a pomoc při tvorbě práce. Také chci poděkovat panu Doc. Pavlu Kostrhunovi, za počáteční pomoc, rady a hlavně zadání tak krásného tématu práce. Dále bych chtěla poděkovat otci farnosti Slavkov u Brna, panu Mgr. Milanu Vavrovi za ochotu a poskytnutí historických dokumentů. Samozřejmě bych také chtěla poděkovat celé své rodině za podporu během mého studia a pomoc při tvorbě praktické části této práce.

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce .............................................................................................. 9 1.1

Úvod ........................................................................................................ 9

1.2

Cíl práce ................................................................................................ 10

Východiska ................................................................................................... 11 2.1

Literární rešerše ..................................................................................... 11

2.2

Vymezení základních pojmů ................................................................. 11

2.2.1 Pojem Baroko .................................................................................. 11 2.2.2 Pojem poutní místo.......................................................................... 12 2.2.3 Pojem krajina................................................................................... 12 2.2.4 Pojem krajinná struktura ................................................................. 13 2.2.5 Pojem sakrální objekt, drobný sakrální objekt, architektura ........... 13 3

Metodika práce ............................................................................................. 16 3.1

Tematické zaměření práce, prostorové a časové ................................... 16

3.2

Získání podkladů a místa jejich získání ................................................ 16

3.3

Výběr modelového území ..................................................................... 17

3.4

Způsob získávání informací o modelovém objektu .............................. 17

3.5

Analýza současného stavu a průzkum modelového objektu ................. 18

4 Teoretická část – baroko, architektura, krajinné změny, významní architekti vrcholného a pozdního baroka ........................................................................ 18 4.1

Příchod baroka do Českých zemí .......................................................... 18

4.2

Baroko a architektura ............................................................................ 19

4.3

Baroko a komponovaná krajina – krajinné proměny ............................ 21

4.4

Význam barokních dominant ................................................................ 24

4.5

Nejvýznamnější umělci raného a vrcholného baroka na Moravě ......... 25

6

4.5.1 Umělci raného baroka ..................................................................... 25 4.5.2 Umělci druhé poloviny 17. století ................................................... 27 4.5.3 Architektura na přelomu století ....................................................... 28 4.5.4 Architektura do 1. poloviny 18. století ............................................ 30 5

Poutní místa Moravy, historie poutních cest ................................................ 33 5.1

Historie poutí ......................................................................................... 33

5.2

Poutní místa Moravy ............................................................................. 34

5.3

Poutní místo Křtiny – kostel Jména Panny Marie ................................. 36

5.3.1 Historie ............................................................................................ 36 5.3.2 Architektura ..................................................................................... 38 5.3.3 Krajina ............................................................................................. 38 5.4

Poutní místo Sloup – Poutní chrám Panny Marie Bolestné .................. 39

5.4.1 Historie ............................................................................................ 39 5.4.2 Architektura ..................................................................................... 40 5.4.3 Krajina ............................................................................................. 40 5.5 Poutní místo Velehrad – Velehradský klášter a Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje .............................................. 41 5.5.1 Historie ............................................................................................ 41 5.5.2 Architektura kláštera a baziliky....................................................... 42 5.5.3 Krajina ............................................................................................. 44 5.6 Poutní místo – Svatý kopeček u Olomouce, Bazilika Navštívení Panny Marie ....................................................................................................... 45 5.6.1 Historie ............................................................................................ 45 5.6.2 Architektura ..................................................................................... 46 5.6.3 Krajina ............................................................................................. 46 5.7

Poutní místo – Svatý Hostýn ................................................................. 47

5.7.1 Historie ............................................................................................ 47 5.7.2 Architektura ..................................................................................... 48 7

5.7.3 Krajina ............................................................................................. 49 Zjištěná východiska pro výběr modelového objektu ............................ 49

5.8

6 Návrhová část – Poutní místo Lutršték, Kostel Panny Marie Sedmibolestné v obci Němčany .............................................................................................. 50 6.1

Vymezení území.................................................................................... 50

6.2

Fyzickogeografická charakteristika ...................................................... 51

6.2.1 Geomorfologické členění ................................................................ 51 6.2.2 Klimatické poměry .......................................................................... 52 6.2.3 Hydrologické poměry ...................................................................... 54 6.2.4 Půdní pokryv ................................................................................... 54 6.3

Prostorová analýza ................................................................................ 55

6.4

Krátká historie poutního místa .............................................................. 55

6.5

Současný stav ........................................................................................ 58

6.5.1 Dendrologická analýza .................................................................... 60 Navrhovaný stav.................................................................................... 64

6.6 7

Diskuze ......................................................................................................... 66

8

Závěr ............................................................................................................. 67

9

Shrnutí a klíčová slova ................................................................................. 69 Seznam použité literatury, pramenů, mapových podkladů a vyobrazení . 70

10

10.1

Seznam použité literatury .................................................................. 70

10.2

Internetové zdroje .............................................................................. 73

10.3

Mapové podklady .............................................................................. 74

10.4

Seznam vyobrazení ............................................................................ 74

Přílohy....................................................................................................... 76

11

11.1

Přílohy vložené .................................................................................. 76

11.2

Přílohy zavázané ................................................................................ 77

8

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Tématem této bakalářské práce jsou poutní místa v krajině Moravy. Poutní místa jako taková existují snad od začátku historie lidstva. Již v dávných, nám známých dobách lidé něco či někoho uctívali, za něčím putovali, věřili v něco nevysvětlitelného. Postupem času se počet poutních míst, tedy míst, která jsou spojená s logicky nevysvětlitelným jevem (zázrakem), či skutkem, mnohonásobně zvyšoval a s tím byla spojena výstavba památných staveb, ať již drobných jako například kříže či malé kapličky, které byly stavěny místními obyvateli, lidmi kteří daný zázrak zažili, či majetnou šlechtou, až po kostely či kláštery které byly navrhovány váženými staviteli a architekty. Velkou roli při stavbě těchto míst hrálo také jejich umístění do krajiny a využití krajinné struktury v okolí, které bylo pro tyto místa velmi důležité. Mnohá tato poutní místa sloužila jako cíle zástupů poutníků a pocestných, či jako body v krajině, dle kterých se cestovatelé orientovali a byli jakousi obdobou dnešních orientačních bodů. Dříve lidé putovali na tato místa za zázrakem, duchovní očistou a spojením s Bohem, ke kterému se díky těmto místům přiblížili. S postupem doby a historickým vývojem lidstva a lidského myšlení, které dávalo více prostoru logice a rozumu před vírou v zázrak a smysl křesťanství jako takového, se začal pravý význam těchto míst pomalu vytrácet. Lidé již tato místa nevyhledávají jen jako místa spojená se zázrakem a Bohem, ale jako místa historického významu se zajímavým příběhem či jako pouhý bod na turistické mapě, aniž by vůbec chápali význam a důvod vzniku daných míst. Z tohoto důvodu jsou často tyto místa a jejich okolí neudržované a ponechané svému osudu napospas času. Na území Moravy nalezneme nespočet různých nejen architektonických památek a poutních míst. V této práci by autorka chtěla připomenout některá z nich, hlavně ta jí nejbližší a pro ní krásná. V práci se především snažila popsat historický vývoj moravské barokní sakrální architektury, její autory a situování do krajiny. Touto prací by chtěla připomenout historický a hlavně duchovní význam poutních míst, na který by se ani v dnešní době, kdy již lidé nechtějí věřit na zázraky, nemělo přestat myslet, ale naopak snažit se opět pochopit proč tato místa vznikala a co pro nejen místní obyvatele znamenala a co znamenají pro mnohé z nás i dnes, a snažit se šířit tuto myšlenku mezi široké okolí společnosti. 9

1.2 Cíl práce Hlavním cílem této bakalářské práce je analyzovat proměnu krajinné struktury na Moravě ve 2. polovině 17. století a v 1. polovině 18. století a popsat význam vzniku architektonických dominant vybudovaných v době baroka na Moravě. Dále charakterizovat vybraná významná poutní místa na Moravě a charakterizovat je z hlediska historického, architektonického a krajinotvorného. Poté vybrat jedno poutní místo, provést odborné analýzy současného stavu a pokusit se navrhnout možnosti úprav řešeného území v souladu s dnešním stavem poznání a možností. Jako modelové území – pro návrhovou část této práce bylo vybráno poutní místo Lutršték, v obci Němčany. Pomocí vlastního terénního průzkumu místa a okolí, dále pomocí vyhledání historických dokumentů, bude práce řešit analýzu řešeného území, kam patří vizuální a prostorové vazby, současný stav, jeho hrozby a příležitosti pro dané místo, průzkum krajinné struktury okolí a dendrologický průzkum. Součástí analýzy bude i popsání řešeného území s hlediska klimatologie, geomorfologie, hydrologie a pedologie. Hlavním cílem tedy bude vyhodnotit získané informace a dle jejich výsledků navrhnout možná řešení obnovy poutního místa Lutršték. Hranice řešeného prostoru je území kolem kostela Panny Marie Sedmibolestné, léčivého pramene s kapličkou a jeho okolí. Konečným výsledkem by měl být kompletní návrh obnovy modelového území, který by opět místu vrátil jeho historickou krásu a dal důvod všem věřícím, cestovatelům ale i turistům opět navštívit tuto kdysi vzácnou dominantu okolí. V původním zadání bakalářské práce, které bylo zadáno v roce 2011, byl jeden z bodů kriticky analyzovat dvě vybrané poutní místa. Avšak z důvodu změny kritérií pro vypracování bakalářské práce z posledních dvou let, kdy je povinnou součástí bakalářské práce vypracování zahradně architektonického návrhu, byl po domluvě s vedoucím bakalářské práce bod 4 pozměněn právě na Vypracování zahradně architektonického návrhu pro jedno vybrané modelové území.

10

2 Východiska 2.1 Literární rešerše Problematikou této práce se zabývá mnoho známých publikací od mnoha významných autorů. Barokní historii a architekturu velmi dobře vystihuje kniha Umění baroka na Moravě a ve Slezsku od autora Ivo Krska a kolektivu, která byla použita jako jeden z hlavních zdrojů informací. Dalším velmi významným zdrojem je kniha Poutní místa Moravy a Slezska, autora Františka Odehnala. Součástí práce je také návrh obnovy poutního místa, který by nemohl být přesně zpracován bez originálních historických dokumentů, které se nachází v archivu farnosti ve Slavkově u Brna.

2.2 Vymezení základních pojmů V této kapitole bude uvedeno vysvětlení nejdůležitějších pojmů, s kterými se v této práci setkáme. 2.2.1 Pojem Baroko Baroko bylo obecně chápáno jako období v rozmezí od roku 1650 až do roku 1780, tedy do konce vlády Marie Terezie, kdy končilo dvousetleté sepjetí Habsburků s katolickou církví. Pojem baroka byl nazírán jako umělecký jev, ale později se rozšířil na další oblasti od náboženství až po literaturu a hudbu. Velice dobře vystihl pojem baroka Zdeněk Kalista, který v něm spatřoval „tíhnutí skrze svět k Bohu“. (KALISTA 1992). I přes rozporuplnost této epochy je možné vyjádřit základní ladění barokního člověka jako děkování Bohu za to, že jej vyvedl z bezcestí válek, politických zvratů a náboženského útlaku. Toto vše vyvolávalo beznaděj, ze které bylo jedinou cestou Boží milosrdenství a spočinutí věčné v Bohu. Baroko bylo také dobou myšlenkových i morálních kontrastů. Rozkvétá charita a láska k nemocným, vznikají ušlechtilé řády, ale náboženská nesnášenlivost katolíků a protestantů ústí v krvavé boje. Protireformace, oslavující církev a vysokou šlechtu, se stala nástrojem nových ideologických potřeb Římskokatolické církve proti reformaci 16. století. Výsledkem tridentského koncilu bylo zamítnutí všech reforem a nastoupila bojovná protireformační inkvizice. Už vzhledem k jejímu postavení v tehdejší společenské hierarchii a vlivu na náboženské situace se zrodilo baroko. Nicotnost pozemského života stála v kontrastu proti posmrtnému životu na věčnosti. Člověk si přes svou omezenou existenci snažil zajistit příkladným chováním věčný život. Církevní stavby, které byly v lidovém umění zastoupeny křížovými cestami, kapličkami a božími 11

muky, měly působit jako obraz nebe na zemi. Zatímco české obyvatelstvo přežívalo na venkově, cizí šlechta zde zároveň stavěla zámky a kostely z jejich práce. Úspěch baroka a jeho všeobecné přijetí lze přičíst tomu, že baroko bylo všem srozumitelné. Volilo velmi sdělné a přístupné emotivní a názorné prostředky a zobrazovalo důvěrně známá náboženská a morální témata. 2.2.2 Pojem poutní místo Význam slova poutní místo může mít několik pojetí, ačkoliv všechna mají něco společné. Slovník biblické kultury uvádí, že tři hlavní výroční slavností - Slavnost nekvašených chlebů (Velikonoce), slavnost žně, svátek sklizně plodin (svátek stánků), byly podnětem k pouti na místo uložení archy úmluvy (dřevěná schránka, ve které se uchovávaly desky zákona, jak uvádí Slovník biblické kultury. Později se konaly poutě k posvátným místům. Je to takové místo, které se vyznačuje určitou dějinnou událostí, kdy podle víry došlo k působení zvláštní Boží milosti. (ČERNÝ, 2009). V širším smyslu to mohou být všechna místa, kde se alespoň jednou ročně koná pouť. (ODEHNAL 2008). V podstatě je to místo, které se, zpravidla díky určitému tradovanému zázraku, stalo cílem poutí. Zázrakem se rozumí událost, která je překročením lidské zkušenosti a všeobecných přírodních zákonů. Takový jev, který přesahuje všechny stvořené síly nebo alespoň síly přírodní (RULÍŠEK, 2005). 2.2.3 Pojem krajina Existuje mnoho desítek definic krajiny. Lze říci, že krajina je výsledkem vývoje přírody, zvyků a myšlení obyvatelstva, organizace a existence společnosti. Krajina je heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje (FORMAN, GORDON, 1993). Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (zákon č. 114/92 Sb.) (1). Krajina je svérázná část zemského povrchu naší planety, která tvoří celek kvalitativně se odlišující od ostatních částí krajinné sféry. Má přirozené hranice, svérázný vzhled, individuální vnitřní strukturu, určité chování (fungování) a specifický vývoj (DEMEK, 1974).

12

Práce se zabývá krajinou kulturní, tedy přetvořenou vývojem a zvyky člověka. Slovo kultura znamená z latinského „colere“ pěstovat či uctívat. 2.2.4 Pojem krajinná struktura Krajinou strukturu lze rozdělit na prostorovou a časovou. Prostorová se dále dělí na vertikální a horizontální, časová struktura se dělí na primární a sekundární a terciální (minulá, současná, budoucí). (1) Krajinná struktura je přeměňována hlavně lidským faktorem – zemědělství, průmysl, osidlování. Ovlivňování krajiny člověkem je samozřejmě jak pozitivní tak i negativní. Primární krajinná struktura Tuto strukturu tvoří převážně fyzicko-geografické prvky, do kterých patří hlavně geologická stavba a substrát, půda, reliéf, vodstvo a ovzduší. Náleží sem potencionální přirozená vegetace, která se u nás prakticky nevyskytuje (1). Sekundární krajinná struktura Struktura tvořená hlavně prvky využití země („land use“) a materiální výtvory člověka (technické objekty). Souhrnně se pro druhotnou sféru používá termínu „land cover“. Jedná se o prvky, které v současnosti náleží na zemském povrchu (1). Terciální krajinná struktura Tuto strukturu tvoří prvky socioekonomické sféry (nehmotné zájmy, projevy a důsledky činnosti společnosti a jednotlivých odvětví v krajině, např. ochranné režimy) (1). 2.2.5 Pojem sakrální objekt, drobný sakrální objekt, architektura Sakrální objekt Je projevem náboženství, je to projev hmatatelný a viditelný v sídlech a krajině. Dokumentuje historický vývoj nejen náboženský, ale také vývoj kulturní, vývoj osídlení či cest. Slouží k náboženským účelům, nejčastěji je tento pojem spojován se synagogou, kostelem, či katedrálou (2). Farní kostely Od začátku působení církve vznikaly farní kostely, které umožňovaly věřícím příslušné obce slavit liturgii. Nejvyššími představiteli jednotlivých církví jsou biskupové. 13

Samotný sakrální prostor se dělí na dvě části, a to na prostor pro věřící a presbytář. (ROZEHNALOVÁ, TOMÍŠKOVÁ, 1995) Filiální kostely a kaple Filiálním kostelem se rozumí v katolické církvi kostel, u něhož není zřízena samostatná farnost, který je spravován farářem sídlícím v jiné obci. Často docházelo k tomu, že se z původního filiálního kostela stal kostel farní. Provoz těchto filiálních kostelů je téměř shodný s farními, není zde pouze povoleno vykonávat křest. Tyto objekty často zahrnují jen vybavení presbytáře a prostor pro věřící, sakristie bývá za oltářem a u menších kapliček, kde nejsou bohoslužby pravidelně vykonávány, zcela chybí. (ROZEHNALOVÁ, TOMÍŠKOVÁ, 1995) Kláštery, kostely a kaple Kláštery, kostely a kaple slouží v první řadě komunitě řádu a kongregaci, ale hlavně všem věřícím. Mohou plnit funkci kostela farního, poutního, popřípadě nemocničního. První kláštery se budovaly mimo městskou či obecní zástavbu, byly obklopeny lesy a polnostmi. Každý klášter si obhospodařoval své polnosti, které mu byly přiděleny a náležely k němu a byl tedy velmi soběstačný. Do měst a obcí byla výstavba klášterů a kostelů směřována, až při jejich zaměření pro pomoc lidem (výchova, vzdělání, služba nemocným). Charakteristickým prvkem klášterních kostelů je prostor vyhrazený členům řádu, umístěný většinou v presbytáři, pro ostatní věřící je vymezena chrámová loď (ROZEHNALOVÁ, TOMÍŠKOVÁ, 1995). Drobný sakrální objekt Takto jsou označovány menší objekty, které jsou určitým způsobem spjaté s náboženstvím. Toto označení používáme např. pro sochy svatých, boží muka či kapličky. Dále do této kategorie můžeme zařadit kříže, pomníky světců či svaté obrázky. Dle Rozehnalové a Tomíškové by zde měly být i zvonice, památníky či křížové cesty. Tyto objekty jsou až na výjimky spojeny s římskokatolickou církví a pro jejich situování byla vybírána významná místa v krajině (ROZEHNALOVÁ, TOMÍŠKOVÁ, 1995). Na území Moravy se s určitostí nacházejí všechny sakrální i drobné sakrální objekty a prvky sakrální architektury.

14

Kaple a kapličky Kaple - měřítkově menší verze velkých sakrálních staveb. Jedná se o drobné stavby zasvěcené a budované pro uctívání Boha, Panny Marie a světců. Jejich půdorys je malý, obvykle čtvercový, někdy kruhový či oválný. Kaple je krytá jehlanovou stříškou, v baroku to byla často cibulovitá báně. Na vesnicích byly časté tzv. kaple návesní. Tyto kaple plnily funkci malého kostela. Vznikaly rukou známých architektů stejně jako venkovských zedníků. Byly stavěny měšťany, zbožnou vrchností, ale i bohatými sedláky a to často na místech, na nichž stával kříž. Později byly tyto objekty nahrazeny kostely či většími poutními areály (HÁJEK, BUKAČOVÁ, 2001). Kaplička – neboli tzv. výklenková kaple, je menší sakrální stavbou, která se nachází zejména na vesnicích. Je menší, než je kaple nebo kostel. Jedná se spíše o lidové označení, úředně jsou tyto objekty vedeny jako kaple. (3)

15

3 Metodika práce 3.1 Tematické zaměření práce, prostorové a časové Zpracovávané téma bylo mnou vybráno z důvodů mé životní záliby a zájmu o oblast (zejména) Jižní Moravy, stejně tak s celoživotním vyznáním (křesťanské víry) a s tím spojené návštěvy po mnohých významných i mnoha lidem neznámých poutních místech po celé České republice, zejména pak Moravě. Součástí mých cest za poznáním barokní architektury, byla účast na mnohých poutích a poutních pochodech. Měla jsem tak možnost poznat mnohá místa, tak jak je poznával poutník i mnoho let přede mnou. Také díky tomu, že jsem měla možnost všechny místa, o kterých je psáno v této práci navštívit, jsem mohla žasnout a zažít krásu barokní architektury a talent architektů té doby. V této práci se zaměřím na období baroka jako celek, to jak po architektonické stránce, tak po stránce krajinné, jejíž součástí bude dohledání historických a uměleckých souvislostí s daným obdobím. Na základě informací, které získám z uvedených zdrojů, vyzdvihnu nejvýznamnější autory barokního období na Moravě. Rozsah práce bude na území Moravy, především na jejích poutních místech. Jelikož o většině míst byly již sepsány mnohé knihy, budou tedy většinovým zdrojem. Pro navrhované území budou hlavním zdrojem materiály z archívu a z místní farnosti. Dále mapy daného území ve správném měřítku, historické mapy a osobní fotomateriál získaný osobní návštěvou a prozkoumáním daného území a dále internetové zdroje. V neposlední řadě také budou použity kopie originálních rukopisů z dob 19. století, pořízenými tehdejšími obyvateli obce Němčany. Při tvorbě závěrečné bakalářské práce bude určena struktura rozdělení kapitol a stanoven předběžný postup. Obsah bude vycházet ze zadání bakalářské práce. Všechny zdroje informací, tištěné knihy, zdroje z internetu budou správně uvedeny v seznamu použité literatury.

3.2 Získání podkladů a místa jejich získání Hlavním zdrojem k získání valné většiny informací je doporučená literatura, dále odkazy na další díla autorů věnující se danému období, dokumenty získané na faře 16

Slavkova u Brna, informace od místních obyvatel obce a jejich dokumentů – například kroniky, staré fotografie. Knihy budou většinově zapůjčovány v knihovnách – primárně z knihovny Zahradnické univerzity a z Moravské zemské knihovny v Brně. Další publikace budou soukromě zakoupeny. Pro informace o modelovém území navštívím Katastrální úřad ve Vyškově, Slavkovskou farnost a městský archiv města Slavkov u Brna.

3.3 Výběr modelového území Jako modelové území bylo vypráno Poutní místo Lutrštek v obci Němčany, s Kostelem Panny Marie Sedmibolestné. Určení modelového území je dáno vzdáleností od mého bydliště, možnou dostupností a předpokládané množství informací a dokumentů, které bude možné získat. Také je to místo, ke kterému mám zvláštní vztah, protože někteří z mých přátel zde měli svatbu. Jedná se o méně známé místo, značně zanedbané, kde mohu realizovat svůj návrh a obeznámit širší veřejnost s tímto místem a jeho krásou, historií a celkově uvést toto poutní místo ve známost.

3.4 Způsob získávání informací o modelovém objektu Dokumenty potřebné k vypracování nového návrhu modelového objektu: 

Mapové podklady (ortofoto a zabaged z portálu ČÚZK)



Historické mapy okolí objektu



Katastrální mapy objektu a okolí



Fotografie z historie objektu



Informace z kroniky a farnosti Slavkov u Brna



Informace z archivu města Slavkov u Brna a obce Němčany

Pro začátek praktické části je nutné získat výše uvedené mapové podklady a provézt analýzu současného stavu území. Poté bude nutné navštívit uvedené instituce a získat další materiály. Předpokladem pro správné vypracování bude kontakt s osobou odpovědnou či správcem objektu, který zároveň bude moci poskytnout i dokumenty těžko získatelné z knihovny. Budou pořízeny vlastní fotografie a pomocí nich budou vytvořeny ručně rýsované a kreslené návrhy.

17

3.5 Analýza současného stavu a průzkum modelového objektu Dle informací a skutečností získaných na základě osobní návštěvy objektu a konzultace s odpovědnými osobami, pomocí historických fotografií a map bude graficky vypracován návrh obnovy modelového území. Budou vytvořeny grafické návrhy, perspektivy a řezopohledy daných částí a prvků modelového území.

4 Teoretická část – baroko, architektura, krajinné změny, významní architekti vrcholného a pozdního baroka 4.1 Příchod baroka do Českých zemí Samotný název slova baroko vychází ze dvou významově odlišných slov. První z nich odvozuje původ slova baroko z řeckého slova „báros“ – „tíha“, „hojnost“. Druhé z portugalského slova „barocco“- velké, nepravidelné perly. (KIBIC, 1999) Odvození názvu z nepravidelné perly symbolizuje nepravidelné tvary barokních forem, stejně jako vnitřní napětí, neklid a dynamiku. (ČORNEJ A KOL, 1992) Baroko je umělecký sloh, který vzniká v Itálii po roce 1580. Jaké byly příčiny jeho vzniku? Počátkem 16. století v Itálii vrcholí renesance. Po jejím vrcholu došlo k určité nespokojenosti ze stavu umění a tato nespokojenost vedla ke zformování manýrismu, pozdní fáze renesance. V době úpadku renesance vznikla reformace, jako reakce na strnulost církve. Nezbytnost reformovat církev byla řešena tridentským koncilem v letech 1545-1563. Umění se po těchto událostech vzdalo své společenské nezávislosti a svých ryze estetických cílů a vstoupilo do služeb společenských, tj. v té době náboženských. Změnilo i orientaci, od malého počtu zasvěcených se obrátilo k velkým masám lidí. Jako prostředek k jejich ovlivnění si zvolilo dynamismus, nadbytek, bohatství, pathos, vzbuzující úžas a obdiv. Italský barok se vyvíjel spíše po technické stránce, zabýval se vnější formou. Společně s pronikáním protireformace do Evropy a později i Ameriky se šíří i nové umění, které však dostalo jiný emocionální náboj. (HYUGHE, 1970) V evropském měřítku tak lze vymezit dva proudy baroka, které působily v různých zemích paralelně vedle sebe. Jde o klasicizující barok, uplatňující se v architektuře protestanských zemí a Francii, dále o dynamický barok (nazývaný také pohybový, radikální, iluzivní), který působil ve Španělsku, Jižní Americe a v zemích střední Evropy. (KIBIC, 1999)

18

Baroko vstoupilo do českých zemí v období velkého společenského a politického neklidu. Politickou událostí, která změnila dějiny a ovlivnila vývoj země, byla porážka českých stavů na Bílé Hoře roku 1620. Po porážce českých stavů následovaly tresty, které postihly šlechtu i města. Téhož roku vypukla největší válečná katastrofa českých zemí – třicetiletá válka, provázená obrovskou devastací našeho území. Další událostí, která postihla řadu lidí a vyvolala vlnu emigrace, bylo vydání Obnoveného zřízení zemského (1627), ustanovujícího jako jediné možné katolické náboženství. Slibný umělecký a kulturní vývoj tak zpřetrhala válka. Nové umění bylo pro naše země cizí, proto k nám vstupovalo nesměle. (BLAŽÍČEK, 1995) Ve všeobecném povědomí je baroko chápáno jako umělecký a kulturní směr, působící v našich zemích od první poloviny 17. století do první poloviny 18. století. Podle Války se mnozí historici shoduji v tvrzení, že počátky baroka, jako kulturní a umělecké epochy, se u nás objevují v období po Bílé Hoře (1620) (VÁLKA in KROUPA, 2002). Konec barokního období v Čechách je historiky datován rokem 1840, tedy nástupem Marie Terezie na trůn. (ČORNEJ A KOL, 1992:255) Barokní umění však toto vymezení v obou směrech přesahuje. Podle Syrového k nám baroko jako umělecký směr proniká dokonce už koncem 16. století (SYROVÝ A KOL, 1987).

4.2 Baroko a architektura Vývoj barokní architektury se dělí do několika období. Budeme-li vycházet dle Syrového, vyděluje raný barok (1595-1675), vrcholný a pozdní barok (1740-1780). Toto období je pro práci nejvíce zajímavé. Vrcholný se dělí na tři období na: nástup vrcholného baroka (1675-1695), střední údobí (1695-1715) a vyvrcholení baroka (1715-1740). Pro barokní období je typická jedinečná syntéza několika typů umění – „Gesamtkunstwerk“. Architektura, sochařství a malířství se touto syntézou propojily v jeden účinný celek, který působil na všechny smysly člověka. (HYUGHE, 1970) Poznání a využití perspektivy vedlo v barokní architektuře ve spojení s ostatními uměleckými žánry až k iluzionismu, využívaného např. k prodloužení nebo zkrácení prostoru nebo k vyjádření nekonečného prostoru. (KIBIC, 1999) V 80. letech 17. století v souvislosti s hospodářským rozvojem nastupují noví architekti, kteří už mechanicky nepřijímají stávající témata, ale tvůrčím způsobem je rozvíjeli, jako např. Jean Baptista Mathey (KOTALÍK, 2001)

19

Následující vrcholný barok už má charakter dynamického baroku. Stavby plně ovládají vypouklé a vyduté křivky a gradující hmota. Stavby jsou v tomto období zasazovány do prostoru již s velkou citlivostí. Kolem roku 1700 se objevuje tzv. barokní gotika, která využívá gotické tvarosloví, které má podle Kotalíka principy blízké radikálnímu baroku. V duchu barokní gotiky tvořil např. Jan Blažej Santini Aichl, František Maxmilián Kaňka, Octavio Broggio, Jan Bernard Fischer z Ehralchu, Giovanni Battista Alliprandi, Johann Lucas Hildebrandt, Kryštof Dienzenhofer či Kilián Ignác Diezenhofer (HEROUT, 2001)V tomto období se baroko stává součástí české kultury a už není chápáno jako importovaný sloh. (KOTALÍK, 2001) Podle Líbala má baroko jedinečnou vlastnost, že není elitářské. V oblasti architektury totiž postihlo široký okruh staveb – od monumentálních zámků, klášterů, chrámů, až po domy a hospodářská stavení na vesnicích v tzv. selském baroku. Na území českých zemí tak v baroku vznikla kvalitní umělecká díla všech druhů umění.(LÍBAL in BAROKNÍ UMĚNÍ, 1991) Jak je patrné, barokní architektura svými monumentálními stavbami změnila tvář naší krajiny. Např. podle Líbala ve městech baroko svými stavitelskými záměry dovršuje dramatičnost jejich siluet. Až na několik výjimek tak naše města dostala barokní tvář. Jedním z takových moravských měst je například Mikulov. Také tvář českých vesnic se proměňuje, a to zejména v době vrcholného a pozdního baroka. Tzv. selské baroko zasáhlo do vzhledu kostelů, sýpek a štítových domů. (LÍBAL in BAROKNÍ UMĚNÍ, 1991) Vliv baroka ve vesnickém prostředí trval ještě v polovině 18. století. (HORYNA in VLNAS, 2001) Dominantní postavení zaujímaly i stavby v krajině. Šlo zejména o stavby sakrální. Podle Syrového bylo místo pro jejich výstavbu pečlivě vybíráno. Upřednostňovaly se zejména vyvýšeniny terénu aby byla stavba z okolí dobře viditelná. (SYROVÝ, 1973) Podle Herouta už nejsou sakrální stavby orientovány východně - západním směrem, jak tomu bylo dříve, ale dochází ke změně jejich orientace za účelem co největšího zvýraznění stavby. (HEROUT, 2001) Dalším kritériem pro umístění stavby bylo prověření, zda jde o místo tradičně kultovní. (SYROVÝ, 1973) Toto kritérium bylo společně i pro síť drobné sakrální architektury v krajině, která mnohdy záměrně navazovala i na síť linií a bodů pohanských. Taková místa byla již od raného středověku chápána jako místa pod Boží ochranou. (TRPÁK IN LEPEŠKA, 2001) Kalista osazování

20

krajinných dominant sakrálními stavbami nazývá „budováním krajiny“. Vysvětluje je tvrzením, že baroko chápalo prostor jako „živou sílu“ (KALISTA, 2005). Sakrální dominanty tak představují většinou poutní místa – tradiční, středověká nebo cíleně vytvořená, které zosobňují katolickou církev a její moc. Horyna v souvislosti o výstavbě staveb hovoří o „vyzdvihování“ staveb k nebi, s důrazem na postupnou gradaci. Vertikální směřování připodobňuje ke stavbám gotickým. (HORYNA in VLNAS, 2001) Příkladem dominanty může být Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou, která se stala nedalekému klášteru i celému kraji nadřazenou dominantou. (HORYNA in BAROKNÍ UMĚNÍ, 1991) K poutním místům vedly sítě cest, které byly osázeny drobnou sakrální architekturou a sochami svatých. Líbal zastával názor, že jejich rozšíření a umělecká kvalita je u nás zcela specifická a ojedinělá (LÍBAL in BAROKNÍ UMĚNÍ, 1991)

4.3 Baroko a komponovaná krajina – krajinné proměny Všechny výše jmenované prvky a stavby tvoří komponovanou krajinu – od drobné sakrální architektury (boží muka, poklony) přes sakrální architekturu (poutní kostely, mohutné klášterní komplexy) až po zámecké komplexy (propojené s komplexem zámeckých parků a obor), zemědělskou krajinu, protkanou nespočtem cest, sakrální prvky, dlouhé aleje propojující důležitá místa nebo navozující majestátní či megalomanský vjezd do areálu. Krajina jako celek se úmyslným jednáním člověka stává komplexem s prvky sakrálními i světskými, propojenými napříč osami a mnoha logickými liniemi, duchovními nebo světskými. Veškeré tyto komponované krajiny byly následkem poválečného slučování drobných pozemků do jednoho obrovského, patřící jednomu majiteli, který na nově vytvořeném pozemku mohl uplatnit kompoziční záměry. Taková území (nová výtvarná těžiště) najdeme po celé Moravě ať již obrovská či menší, avšak dominantní. (HORYNA in VLNAS, 2001) Stejně tak Líbal poukazuje na mnoho barokních dominant na území Moravy, avšak upozorňuje, že samotná barokní dominanta netvoří barokní krajinu. (LÍBAL in BAROKNÍ UMĚNÍ, 2001) Na těchto barokních komponovaných krajinách lze vidět vlastnost tzv. barokního člověka. Nechce se ztotožnit s aktuální situací krajiny ve svém okolí tak, jak je vidí, ale snaží se je přeměnit dle „obrazu srdce svého“ a to za podpory Boha, který mu tuto svobodnou vůli k činům udělil. (KALISTA, 2005) Baroko tak představuje racionální 21

uchopení přírody, kdy si člověk jako „boží náhradník“ podmaňuje nespoutanou přírodu (toto uchopení přírody má své kořeny v novověkém racionalismu, který datuje své počátky do doby barokní) Poukazuje na ně Descart, Spinoz a Leibniz. (KUČERA, RAK, 1983) Baroko tak vytvořilo úplně nový obraz podoby krajiny (SÁDLO, HÁJEK, 2005) Baroko na Moravě bylo bráno jako krajině historický fenomén, založený na společenských, hospodářských a kulturních základech. Sádlo a Hájek tento názor vyvrátili s odůvodněním, že barokní krajina získala v každém části Česka jinou podobu a každá se výrazně lišila. Oba autoři označují baroko jako krajinářskou revoluci, během které se podoba krajiny, která byla zcela zdevastována ničivou třicetiletou válkou, změnila na člověkem plánovanou kulturně tvořenou krajinu. Pro oba autory je baroko spojovacím článkem mezi středověkou krajinou (tzv. agrární a řemeslnou) a krajinou moderní (s modernějším zemědělstvím a průmyslem). (SÁDLO, HÁJEK, 2005) Komponované krajiny jsou nejčastěji tvořeny geometrickými principy prostorové kompozice. Všechny tyto principy podle autora vycházely z estetické působivosti přetvářené krajiny. Při úpravě krajiny se promítá do výsledku lidská stopa – myšlenka. Čím více je krajina přeměněna z původního stavu, tím více je stopa viditelnější. Krajina je tak přeměněna na umělecké dílo. Dodnes lze v krajině vyčíst principy barokního uspořádání, jako např. pozůstatky os, které spojovaly určité body – například zámek s jeho parkem, v němž se nacházel jiný bod, který byl spojen touto osobu – či jen tvar parku který byl přetvořen do této osy. Ačkoliv prostor byl často velmi členitý, osy jej propojily v kontinuální prostor a tak zdůraznily pravou souvislost jednotlivých bodů – míst. (VOREL in TÁBOR, 2004) Ve výše uvedeném díle jsou definovány a projednávány tři hlavní prvky historických krajinných kompozic. Těmi prvky jsou dominanty, prostorové osy a prostory. Právě tyto prvky jsou velmi lehce viditelné v barokní krajině. Základem celé kompozice jsou výše zmíněné osy – jejich hlavní funkcí je rozdělení prostoru (neboli členění). Mají také další funkce společně s dalšími prvky, jako například určení prostorové skladby, určování měřítka krajinné struktury a podobně. Důležité pro vnímání prostoru okolo sebe jsou i průhledy mezi jednotlivými porosty. (Vorel in TÁBOR, 2004) Tato osová souměrnost byla využívána k vyjádření principu jednoty spirituální a hmotné skutečnosti. Souměrnost měla představovat hlavní pravidlo, hlavní řád. Osa a osová souměrnost byla využívána jak na menších rezidencích soukromých vlastníků – 22

kde zdůrazňovali majestát vlastníka a jeho moc, tak i v kompozicích spirituálních, kde zdůrazňovaly vznešenost a hlavně majestát Boha. (MICHAL, LÖW, 2003) Určité geometrické tvary byly výrazně uzavřené, jiné naopak otevřené do dalekých a širokých průhledů na dominanty v krajině, ležící mimo samotnou komponovanou krajinu. (VOREL, 2004) Typickým prvkem venkovské krajiny v baroku jsou aleje. Jsou označovány jako koncentrovaný výraz linií a rozhraní. Dle autorů Sádla a Hájka měly uzavírat cesty před okolní širokou krajinou, ale zároveň je zviditelňovaly a zvýrazňovaly. Uspořádání alejí má upozornit na průhledový horizont, zároveň však musí umožnit uspořádaný a logický pohled do stran. Každý strom v aleji vytváří různá klimatická prostředí a usměrňuje poryvy větru a zpříjemňují tím průchod krajinou. Jedná se tedy o jeden z typů krajinné architektury, které je silně proměnlivý v závislosti na povětrnostních podmínkách. (SÁDLO, HÁJEK, 2005) O aleje, respektive o stromy jí tvořící je nutno se starat již od vysazení, jsou pravidelně prostřihávány a prořezávány. V případě výrazné odlišnosti jednoho stromu od zbytku aleje, je strom nahrazen jiným. (HÁJEK, 2003) Funkce aleje není však čistě estetická – jako příjezdové cesty měli v návštěvnících vzbudit dojem ohromení a úžasu. (FILIP in KNOZ, 2004) Další známou funkcí aleje je použití jako koridor pro pochodující pluky vojsk. Koridory byly pro pluky velmi vhodné – z důvodu přísného uspořádání. V baroku byla krajina plná menších i větších cest, spojujících města, určité body, poutní místa, sakrální stavby, obydlí a mnoho dalších cílů. Rozdíl v cestách byl dle důležitosti a frekventovanosti – od pěšin až po vozové cesty (SÁDLO a kol., 2005) Na Moravě najdeme mnohé komponované krajiny. Nejznámější – Valdštejnská a Schlikovská se sice nenachází přímo na Moravě, avšak patří mezi nejznámější. Pokud bychom měli jmenovat Moravskou komponovanou krajinu, určitě musíme zmínit krajinou kompozici barokního zámku Vranova nad Dyjí, Kralickou oboru, zámeckou oboru v Židlochovicích, Zámeckou zahradu v Kroměříži, dále musíme zmínit i LednickoValtický areál. Na všech příkladech komponovaných krajin lze vidět vzájemné a ohleduplné propojení krajinných struktur s jediným cílem – vytvoření kompaktní krajiny, ve které každý prvek má jedinečné místo a smysl. Baroko dalo krajině nespočet nových prvků, 23

možností a dimenzí. Prvky baroka ovládají blízké i vzdálené objekty a dominanty. Prvky jako rozhledy, pohledy a průhledy jsou řešeny nejen z duchovního hlediska ale často jednoduše z poznatků zcela racionálních – matematiky, geometrie, astronomie, či například hermetiky. Krajina tak může být i přes silnou rozmanitost propojena v jeden prvek a působí jako celek z vizuálního i ideologického hlediska. (HÁJEK, 2003) Celkový vzhled barokní krajiny a jeho prvky dali základ české kulturní krajině do dalších století pro další desítky generací architektů. (HENDRYCH, 2001) Většině krajiny, měst, či obcí, ve kterých dnes žijeme, dala i přes velmi devastující období třicetileté války, podobu a konečnou tvář právě doba baroka. (HORYNA in VLNAS, 2001)

4.4 Význam barokních dominant Dominanty krajiny byly hlavní body krajinné kompozice. Dominanty byly hlavně krajině pohledové cíle. Jak již bylo sděleno v kapitole 4.2, kompozice bývá gradována za účelem zvýraznění dominanty. Pro barokní dominanty byly hledány, jak již bylo zmíněno, vyvýšené krajinné prostory. Stejně tak jako měly být vidět dominanty postavené tak byly vidět i dominanty přírodní, které měli v kompozici velmi důležitou roli – jak z kompozičního hlediska, tak hlavně z hlediska pohledového a funkčního. Díky dominantám se lépe orientovalo a lépe se chápaly prostorové vztahy v krajině. (VOREL, 2004) Méně dominantní stavby byly do prostoru začleněny tak aby posílily hlavní dojem z největší dominanty. (HORYNA in VLNAS, 2001) Každá dominanta si vytvořila svůj vlastní pohled, svoji originalitu a nezaměnitelnost s jinými dominantami. Většina těchto dominantních staveb a uzlů v krajině je v současnosti uznána a chráněna jako hodnota krajiny a sídel a to dle zákona o ochraně přírody a krajiny. (§12 odst. 1 zák. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, v platném znění). Dominanta měla být jakýsi symbol, kdy člověk chtěl ztvárnit ideu či jedince. Obelisk či kostelní věž není jen budova ale i symbol určité ideje. Dominantnost kostelní věže dodnes signalizuje, že se zde nachází významově nejdůležitější místo okolní krajiny, či historické centrum. Místa staveb byly samozřejmě vybírány dle mnohých požadavků (voda, přístup, vztah k zemědělskému zázemí a jaká je možnost fortifikace neboli opevnění) Věže kostelů u vodních ploch zase vytvářeli svým odrazem od hladiny překrásnou siluetu při pohledu do krajiny (4).

24

Dalším velkým významem bylo samozřejmě poutnictví, díky kterému vzrostl počet těchto dominant a jejich vzájemné propojení – při putování po těchto cestách byly právě mnohé tyto dominanty viditelné již z velké vzdálenosti a lidem se naskytl pohled na krásnou architekturu barokní doby, tedy mohutnost a krásu často obrovských monumentů, často krásu drobných sakrálních staveb. (4)

4.5 Nejvýznamnější umělci raného a vrcholného baroka na Moravě 4.5.1 Umělci raného baroka Ne omylem jsou v nadpisku 4.4 uvedeni i umělci raného baroka – tedy převážně 1. poloviny 17. století, tedy doby která pro práci není tak důležitá, dovolím si je uvést také a to z důvodu, že i když tvořili převážně v 1. polovině století, úpravy jejich tvorby či motivace jejich prací se silně projevila ve vrcholném baroku, kde jejich návrhy a myšlenky – jejich umění byly hojně využívány dalšími architekty, ať už cizími či jejich učni. Vzhledem ke školení stavitelů a zednických mistrů, kteří na Moravu pochopitelně nepřicházeli z italských center barokního umění, nýbrž z umělecky méně zdatných provincií bližších střední Evropě nejen územně. Vyvstává tu jistá podobnost s nástupem gotiky v českých zemích. Ani tehdy totiž nový sloh nevznikl z podnětu radikální architektury katedrálních staveb, nýbrž vlivem raně gotického umění francouzských a německých cisterciáků, jehož konzervativní ráz byl české pozdně románské architektuře přiměřenější. Avšak zatímco tento takzvaný přechodný sloh byl spíše jen otázkou poznání a řemeslného osvojení, strukturou nepříliš odlišných forem a proces jeho přisvojení netrval déle než dvě až tři desetiletí, prosadila se na Moravě protireformační kultura vítěze až ve třetí čtvrtině 17. století, popřípadě ještě později (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Ačkoli mnohé i z vývojově důležitých stavebních památek té doby vzaly zasvé a dnešní stav je tak jen neúplným obrazem stavu někdejšího, zdá se jisté, že společnou vlastností všech importovaných tvarových soustav i jednotlivých forem byl jejich manýristický základ. Ať už byla umělecká orientace a řemeslné vyškolení cizích stavitelů kteří v tomto období pracovali na moravských stavbách jakákoli, vycházel jejich projev důsledně z manýristických proudů italské pozdně renesanční architektury, které měly s barokem jen málo společného. (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996) 25

Již v této fázi se stavební výtvory vzniklé na Moravě liší od soudobé architektury české, jež byla přes svůj manýristický základ právem označena za protobarokní. Ani tradiční rivalita Brna a Olomouce, která obě města kulturně spíše oslabovala, než posilovala, nemohla tento nedostatek nahradit. I přes existenci kulturního centra v Mikulově. Nepřekvapuje proto, že v prvních desetiletích manýristického údobí převažovaly přestavby a úpravy starších budov, popřípadě fortifikační práce nad novostavbami. Jen nemnohé z těchto staveb signalizovaly změněné pojetí architektury. Vedle přestavby kněžiště olomouckého dómu to byly první loretánské budovy v Mikulově. Bylo to dílo Giovanniho Giacoma Tencally (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Giovanni Giacoma Tencalla Italský architekt a stavitel, který přišel na Moravu nejspíše z Vídně v druhém desetiletí 17. století. Jedná se o první jistou osobnost českého protobaroka. Již před rokem 1620 zhotovil plány pro velký Dietrichštejnský palác v Brně, před rokem 1624 vypracoval projekt Svaté chýše a asi také už celé loretánské svatyně v Mikulově a pro téhož stavebníka – kardinála Dietrichštejna – navrhl několik dalších objektů, popřípadě zčásti přestavěl Mikulovský zámek. Brzy si získal dobrou pověst, protože ho zaměstnali rovněž Liechtenštejni, pro něž navrhl zámek v Lednici, jehož hlavní budova, jen zčásti jednopatrová, se podobala italské venkovské vile. Přibližně v téže době pokračoval v přestavbě a rozšíření Valtické rezidence, jejíž corps-de-logis bylo hotovo asi roku 1633. Ve Valticích prováděl od roku 1631 novostavbu monumentálního, typologicky velmi významného farního kostela pojatého jako sálová loď s rovně zakončeným kněžištěm, s dvouvěžovým průčelím, s dvojicemi postranních kaplí a krátkou příčnou lodí, jejíž křížení s lodí hlavní bylo zdůrazněno kopulí. Po jejím zhroucení v roce 1638 byl propuštěn a z Moravy odešel. Jeho tvorba není zcela prozkoumána, přisuzují se mu také zásluhy na zámku v Bučovicích či klášter a kostel paulánů ve Vranově. Lze ho tedy pokládat za průkopníka a i hlavního představitele (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Po jeho odchodu zde dlouho nebyl žádný zdatný umělec, který by tvořil takto monumentální stavby, pouze pár dělnických mistrů pracujících na drobných stavbách jako například kaple ve Fulneku, novostavba farního kostela v Náměšti nad Oslavou a

26

další. Snad proto že se tu žádný z velkých mistrů nezdržel delší dobu. Až na umělce, Toskánce Giovanniho Battistu Pieroni da Gagliani Giovanni Battista Peroni da Gagliano (1586-1654) Jedná se o prvního umělce, který otvírá vztahy mezi architekturou Moravy a Čech. Přišel na Moravu rovněž z Rakouska. Jako jediný se svým projevem mohl rovnat Tencallovým dílům, ne-li je předčít. Na zdech kláštera v Brtnici poprvé na Moravě použil pilastr malého řádu a rám oběžné lizény s ním kombinovaný, tedy články, které se nadlouho staly hlavním prostředkem planimetrického členění fasády. Uplatnil se taky v Brtnici při modernizaci zámku a v roce 1628 tam navrhl také dispozičně ojedinělou skupinu osmi jednopatrových obydlí s arkádovým dvorem pro soukeníky. Usuzuje se, že se podílel na Brněnském opevnění a opevnění Uherského Hradiště (KRSEK, 1996) Po těchto dvou umělcích se již do poloviny 17. století neobjevila žádná díla, které by s předešlými mohla soutěžit. Bylo to z důvodů řádění vojenských tlup a hospodářského rozpadu většiny moravského území, který je provázel. Spíše se objevovaly mnohé přestavby a opravy prováděné domácími dělníky. Vznik ojedinělých uměleckých staveb byl spíše shodou okolností, nebo snahou bohatého mecenáše, který si zprostředkoval pomocí svých kontaktů umělce, který pro něj tvořil. To je příklad umělce Filiberta Lucheseho, kterého si k obnově velkých biskupských rezidencí v Kroměříží a Olomouci pozval Karel z Liechtenštejna v roce 1965 nebo 1966, bohužel k úplné obnově nedošlo kvůli umělcově smrti, ten stačil pouze připravit skicy a návrhy úprav. Avšak právě na jeho dílo navázal jeho žák Giovanni Pietro Tencalla (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). 4.5.2 Umělci druhé poloviny 17. století Giovanni Pietro Tencalla (1629-1702) Jeho dílo přiblížilo Moravě italské umění, a byl to právě Luchese, který Tencallu, pozdějšího dvorního architekta a inženýra, nesporně největší osobnost v architektuře na Moravě v pozdním 17. století, doporučil jako svého nástupce. Jejich vztah byl natolik blízký, že Tencallovi byl svěřen dozor nad dokončením obnovy kroměřížského zámku a olomouckého paláce. Práce na Kroměřížské rezidenci se značně protáhly (1666-98). Avšak jejich planimetrické tektonicko-stereotomní členění jednak pilastry velkého řádu nad pásovou podnoží s příznačně vpadlými výplněmi jejich dříků se nicméně staly nadlouho Tencallovým charakteristickým prostředkem při utváření fasád. Stejně tak se 27

v této fázi tvorby uplatnil při přestavbě premonstrátského kláštera Hradiska u Olomouce. Veškeré tyto inovace Tencalla používal například při přestavbách a inovacích v BrněZábrdovicích (1661-69), ve Vyškově (1690). Dnes jsou tyto záměry možné poznat jen u farního chrámu v Lomnici, vzniklého v letech 1669-1682. Například u poutního chrámu na Svatém Kopečku (1669-79), obklopeného poutnickým ochozem s kaplí, použil vtažené příčné lodi umístěné uprostřed lodi podélné, jejichž pronik akcentoval kopulí. Poněkud jinak Tencalla postupoval u poutního kostela s ambitem ve Staré Vodě (1680-88), kde zvolil půdorys protáhlého oktogonu. Těmito inovacemi a úpravami se silně přiblížil „radikálnímu“ vrcholu české barokní architektury. Je nanejvýš pravděpodobné, že Tencalla k těmto řešením chrámových průčelí dospěl samostatně bez poučení na českých stavbách. Vypracováním olomouckého plánu vyvrcholila Tencallova moravská tvorba, i celá stavební produkce v závěru manýristické periody a v přechodu k další vývojové fázi. Některé z italských impulzů mohly teď být na Moravě uvedeny i přijaty již v nesrovnatelné autentičtější podobě (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). 4.5.3 Architektura na přelomu století V závěru 17. století se v architektuře objevují stavby zcela odlišné od Tencallovského proudu a naplno se prosadí vídeňské vlivy a přímá tvorba nejvýznamnějších císařských stavitelů. Hlavními postavami tzv. „nové vlny“ byli Johann Bernhard Fischer von Erlach a Domenico Martinelli. Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656-1723) Vídeňský architekt, který jako první v závěru 17. století narušil hegemonii italských architektů a stavitelských odborníků. Již v roce 1687 Fischer vytvořil projekt částečné přestavby lichtenštejnského zámku ve Valticích, z něhož brzy nato byla provedena takzvaná Sala Terrena, tamtéž také navrhl františkánský kostel a zčásti dochované budovy obnoveného kláštera. Přibližně ze stejné doby pochází plány velké stáje v Lednici, které byly tvořeny o něco bohatěji než tvarově strohé přízemí valtického zámku. (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996) Mnohem významnější a důležitější než Fischerovi strohé výtvory „říšského“ stylu vzniklého ve Vídni po vítězství nad Turky, byl pro vývoj Moravské architektury příchod dalšího Itala a jeho souvislá tvorba a územně rozlehlá činnost.

28

Domenico Martinelli (1650-1718) Kněze, učitele na římské akademii S. Luca, umělce velkých matematických a technických schopností, povolal kolem roku 1690 Dominik Ondřej z Kounic, především kvůli přestavbě hlavní rodové rezidence ve Slavkově u Brna. Nejdříve šlo pouze o přepracování plánů Enrika Zuccalliho, avšak při delších pobytech zde na Moravě vytvořil tento umělec z Luccy v rozpětí patnácti let velké množství návrhů, z nichž některé byly uskutečněny hned nebo krátce po jejich vzniku, jiné až dlouho po umělcově návratu do Itálie, nebo dokonce po jeho smrti. Nejvíce byl však zaměstnán slavkovským zámkem (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Nejdříve pojal stavbu jako čtyřkřídlý objekt s nárožními rivality a se zdůrazněnými středy křídel, tedy nikoli, jak se soudilo, jako zmonumentalizovanou italskou zahradní vilu. K rozšíření půdorysu a otevření dvora došlo až v další etapě. Typ vilového sídla neuplatnil ani ve Valticích, kde převzal stavbu lichtenštejnského zámku po Fischerovi, jehož návrhy byly v neúplné a pozměněné podobě realizovány později. Teprve při realizaci zámku v Buchlovicích se v zemi objevil nový typ venkovského panského sídla. Došlo zde k oddělení reprezentačních a obytných místností od ostatních a bezprostřednímu sousedství obou budov se zahradou. (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996) Martinelliho vyvrcholení Moravské architektury se týkalo skupiny zámeckých staveb, například zámek u Lanškrouna a Buchlovický zámek. Jak již bylo zmíněno, několik jeho návrhů bylo postaveno i po jeho smrti, ovšem již byly částečně pozměněny, ať inovacemi či modernizací jako například Klášterní Hradisko, k níž Martinelli vypracoval návrhy již v roce 1699-1701, ale ke stavbě došlo až roku 1726, stavitelem Karlem Antonínem Rejnou. Použil sice původní plány, avšak pozměnil je dle své myšlenky a dle inovací doby. Dalším takovým pozdním projektem byla přestavba valtického zámku, vlekoucí se do roku 1733 až 1745 (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Martinelliho lze tak jistě považovat za jednoho z nejdůležitějších umělců vrcholného baroka na Moravě a nejen zde. Jeho návrhům je přiřazováno i mnoho později postavených farních kostelů, avšak díky nedávno objeveným plánům a kresbám se ukázalo, že Martinelli nezasáhl do stavby a návrhu farního chrámu v Pozořicích, jak se dříve myslelo. Stejně tak dle dochovaných spisů měl být v roce 1698 vytvořen návrh 29

Slavkovského farního chrámu, který měl být do tvaru monumentálního oválu s kopulí, který nebyl nikdy použit. Martinelliho vliv dozníval ještě velmi dlouho po jeho odchodu do Itálie, jež jak se později ukázalo, bylo velmi negativním vývojovým faktorem (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Martinelli byl tak opět jediným umělcem dané doby, ukazujícím názorovou polohu doby a možnosti využití hmoty a prostoru, stejně jako Tencalla v raném 17. století. (KRSEK, 1996) Po odchodu Martinelliho se projevovali již jen Fischerovi stavby a ne již tak zkušení umělci přicházející z Rakouska, jež se stalo hlavním „dodavatelem“ umělců a řemeslníků, avšak do složitého barokního umění už jen málokdo zasáhl s výjimkou jediného, nejvýznamnějšího z nich, Johanna Lucase von Hildebrandta. Johann Lucas von Hildebrandt (1668-1745) Podílel se na Mikulovském zámku, kolem roku 1712 vzniklo jeho dílo letní rezidence v Opavě. Dle nepříliš přesných kreseb F.B.Wernera měla tato stavba tvořit vývojový předstupeň Vídeňského Hildebrandtova Dolního Belvedéru. Avšak to je osamocená stavba tohoto umělce na Moravě. Dále se dokládá již jeho stavba zámku v Kuníně a farního kostela v Suchdole nad Odrou (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). 4.5.4 Architektura do 1. poloviny 18. století Ve srovnání s předchozím údobím, byla většina staveb, vzniklých na Moravě v prvních třech až čtyřech desetiletých 18. století výsledkem nahodilého umění Rakušanů, kteří převládli nad umělci z Itálie. Jednalo se tak bohužel o objekty druhotné úrovně bez umělecké hodnoty. Negativní faktor Rakouských druhořadých umělců měl bohužel neblahý dopad na moravskou architekturu, hlavně s porovnáním architektury v Čechách, hlavně po stránce pojetí chrámových interiérů. Bohužel kvůli častějšímu kontaktu s rakouskou architekturou, než českou a taktéž umělci, se moravská architektura silně rozcházela s českou (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). K úplnému rozchodu však nedošlo. Již počátkem 18. století (okolo roku 1705) se objevil umělec, který po celá dvě desetiletí přibližoval české architektuře jinou problematiku než rakouští umělci. Jan Blažej Santini–Aichl.

30

Jan Blažej Santini–Aichl (1677-1723) Jeho tvorba byla v kontextu dosavadní moravské tvorby zjevením, jeho stavby inspirovaly, avšak jako výlučný fenomén je jeho dílo pochopitelné spíše v kontextu českého baroka. Ačkoliv se v jeho práci neobjevuje žádná česká „radikálnost“ a jeho výtvory měly pečeť mimořádného osobitého projevu, nemění to nic na významu jeho umění (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). První moravskou prací byla realizovaná podoba cisterciáckého klášterního kostela ve Žďáře nad Sázavou, pro níž vypracoval předběžný návrh již v uvedených letech příchodu. Jelikož se jednalo o restauraci gotické stavby, kde již byla plně dána původní klenba, nemohl s tvarem a prostorem moc dělat. Až na jedno místo, zato však podstatně proměnil strukturu i smysl středověké stavby. Mezi pilíře křížení hlavní a vedlejší lodi vložil oblouky varhanních krucht s velmi působivě utvářenými skříněmi. Z příčné lodi tak vznikl svébytný, s ostatními částmi stavby splývající útvar, jehož prostorový účinek byl mimořádně silný. Právě touto prací začalo Santiniho moravské období spolupráce se Žďárským klášterem a jeho opatem, Václavem Vejmluvou, největším církevním stavebníkem na Moravě 18. století. Právě Vejmluvu můžeme chápat jako múzu Santiniho symbolizujících projektů. Žďárský klášter se pro první polovinu 18. století stal centrem Moravské architektury, a to nejen pro Vejmluvovu iniciativu a organizační schopnosti, ale pro jeho podíl na myšlenkovém, převážně symbolickém metaforismu nových staveb. Tím lze vysvětlit Santiniho symbolické prvky ve stavbách, například symbol nejsvětější trojice na Dolním Hřbitově ve Žďáře, tak symbol písmena W (Wejmluwa) z kterého vytvořil půdorys pro kostelní hospodu v Ostrově nad Oslavou, či nedaleký poutní chrám v Jaroměřicích u Jevíčka. Podobně vyvážený vztah mezi symbolizující myšlenkou a tvarem lze pozorovat u další skupiny staveb první Žďárské periody, a to hlavně u monumentálního poutního kostela ve Křtinách (návrh byl vytvořen v roce 1710, proveden byl mezi lety 1728-1750), kde je jádro půdorysu blízké rotundě se čtyřmi apsidami. Celá tato stavba, stojící na místě mariánského kultu je snahou o vyrovnání se vrcholné barokní architektuře. Ve druhé periodě se objevuje opět na Žďársku, nejspíše z důvodů dokončení klášterního chrámu a navrhnutí dalších částí. Návrh byl vypracován roku 1713 a proveden v roce 1720. V těchto letech Santini prokazatelně pracoval na mnohým sakrálních objektech, například farní kostely ve Zvoli, či Horní Bobrové – i zde čerpal symboliku ze svatováclavské koruny (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996).

31

Ovšem všechny tyto stavby zastínila svým významem stavba poutního kostela na Zelené hoře v blízkosti Žďárského kláštera (1719-22). Stejně tak jako u dalších prací a použité Santiniho symboliky, lze i zde nalézt Vejmluvovu koncepci a symboliku. Bohužel rozsah spolupráce již asi nikdy nebude objasněn. Půdorys kostela je koncipován do svatojánské pěticípé hvězdy. Jedná se o stavebně nejnáročnější symboliku, propojenou s poutnickým ambitem, která v období baroka vznikla. Dokončením tohoto díla, které bylo vytvořeno zcela jinou cestou než díla předchůdců a nešlo tak „radikální“ cestou, dovršil Santini vývoj středoevropské, ne-li celé evropské vrcholně barokní architektury (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Po Santiniho smrti opět převládli rakouští umělci a rakouská architektura, která již nedosáhla žádného většího významu barokního umění. Nastává tedy opět krátká odmlka a kvalitativní propad. Ačkoliv je zaznamenáno několik dalších umělců (Mořic Grimm, Josef Klíčiník, Ondřej Schweigl ad.) a jejich staveb, jedná se o pouhé dozvuky předchozích tvůrčích činů a o motivací v Santiniho, Fischerově a Martinelliho tvorbě, díky které vzniklo nespočet měšťanských domů a farních kostelů (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996). Nedostatek tvůrčích osobností, přesun těžiště činnosti z oblasti církevní architektury do oblasti architektury profánní a s tím související úbytek monumentálních úkolů měly za následek, že od čtyřicátých let 18. století převzali naprostou většinu stavební produkce na Moravě stavitelé a zedničtí mistři, což se projevilo v poklesu úrovně staveb, ale i ve vystupňování slohové nesrovnalosti (KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, 1996).

32

5 Poutní místa Moravy, historie poutních cest 5.1 Historie poutí Již od nepaměti patří putování po svatých, posvátných či místech spojených se zázrakem, ke společným znakům všech náboženství. Jelikož bylo dokázáno, že již Řecká, či Římská a Perská náboženství tyto poutě praktikovaly. Posvátná pouť muslimů do Mekky je základním pilířem islámu a židovství ukládá všem mužům třikrát ročně pouť do Jeruzaléma. Tento „kulturní jev“ má v zejména v římskokatolickém vyznání poutní tradice hluboké kořeny a stěžejní význam. Svatá země, posvěcená životem a vykupitelskou smrtí Krista na kříži, byla a dodnes je nejvýznamnějším cílem křesťanských poutníků. Po křižáckých výpravách se objevilo množství mnohdy domnělých ostatků ze Svaté země (kousky kříže, trnové koruny, hřeby z Kristova kříže ad.), pro které se stavěly svatyně. Návštěvy těchto svatyň nahradily dlouhé a nákladné poutě do Palestiny. Začaly být ctěny i obrazy, jejich úctu šířili laici, neboť teologové se k jejich úctě zpočátku stavěli skepticky. Až teprve odkaz, že Kristus je obrazem Boha, jejich názor změnil. Poutě se konaly nejen z náboženské úcty, ale také jako pokání pro hříšníky. Až zásahem reformace poutnický ruch ustal a k jeho obrození došlo za katolické reformace v rámci rekatolizace, která se snažila o obrácení celé Evropy na původní katolickou víru. O existenci středoevropského poutního fenoménu svědčí lokalizace typů uctívaných obrazů a soch. V Rakousku, Slezsku, Polsku a Bavorsku můžeme nalézt kopie slavných poutních obrazů (Panna Marie Staroboleslavská, Panna Marie Brněnská, Panna Marie Zbraslavská) a v Čechách zase například paladia rakouských dědičných území. (Panna Marie Mariazellská, Panna Marie Pasovská, černých madon východního původu z polské Čenstochové a Piekar i tzv. Madony Rušanské – Vladimírské) (ODEHNAL, 2008). Rozlišujeme několik typů poutí. Pouť ze zbožnosti – byla nejčastější, smyslem je hledání míru duše, očištění, smíření se sebou samým. Pouť spojená se zázrakem – účelem je poděkování za vyřešení nějakého problému. Poutě politické, národní či válečné – snaha panovníků a šlechty o záštitu svého konání. Pouť kajícná – cílem bylo utrpení pociťované při pokání, pouť mohla být dobrovolná nebo přikázaná v rámci pokání. Pouť za druhého – tento typ pouti byl na příkaz nebo z pověření (za mrtvé v závěti, jednotlivec za celou vesnici ad.). Pouť turistická – popudem byla touha po poznání, zřídka mívala náboženský 33

význam a cíl. Pouť jako hledání – hledání sebe sama, něčeho jiného, často bez vědomé soustředěnosti na Boha. (ŠEJKOVÁ, 2004) Některé prameny naopak uvádějí, že poutě byly lidové, nebyly pod záštitou církve a dokonce někdy byly pokládány za kacířské. Eduard Vošický píše, že přísný zákaz poutí musí být nepochybným svědectvím lidového – kacířského charakteru poutí, když je poutní místo ukryté v lese, ve skalách a bylo bez stálého kněze, tady se nabízí možnost konání tajných schůzek poddaných, maskovaných konáním nevinných pobožných poutí, je tu dána sama sebou. (5) Zlatý věk poutí přišel v 17. a 18. století s příchodem baroka a rozmachu sakrálních staveb a budování poutních míst zároveň s katolickou reformou, podpořené bídou z nedávné třicetileté války. Bohužel tento rozmach netrval dlouho, Josef II. na počátku své samostatné vlády zrušil velkou část klášterů, které se nezabývaly vyučováním, nepěstovaly vědu nebo nepečovaly o nemocné. Zrušil zbytečné kostely a kaple. Tyto skutečnosti se datují podle rozhodnutí z 29. listopadu 1781. Týkalo se hlavně klášterů, které podléhaly zahraničním představeným. (KADLEC, 1991)

5.2 Poutní místa Moravy K dnešnímu dni je v ČR zhruba 350 poutních míst, z toho 150 v Čechách, 100 na Moravě a 100 ve Slezsku. Morava nabízí pestrou paletu nejrůznějších historických památek, archeologických nalezišť, technických památek a hlavně poutních míst. Moravské památky patří k nejnavštěvovanějším a nejznámějším na celém území ČR.

Obrázek 1 Mapa poutních míst v ČR

34

Výše uvedená mapa znázorňuje poutní místa v ČR, rozlišená dle typu sakrální stavby nacházející se na daném poutním místě. (6) Většina poutních míst vznikla během rozmachu poutnictví za dob baroka, kdy začala tato místa být navštěvována katolíky. Na konci 18. století byly poutě zakázány, avšak ne na dlouho. Znovu byly zakázány až na počátku komunistického režimu, který řadu poutních míst přímo zlikvidoval nebo znepřístupnil. Mezi nejvýznamnější poutní místa, o kterých budu v této práci pojednávat, jsou Křtiny, Velehrad, Vranov u Brna, Svatý Hostýn, Svatý Kopeček u Olomouce a Sloup.

35

5.3 Poutní místo Křtiny – kostel Jména Panny Marie

Obrázek 2 Křtiny, konec 19. st., neznámý autor, zdroj krtiny.katolik.cz

Obrázek 3 Křtiny a jejich zasazení do krajiny, zdroj: www.krtiny.cz

5.3.1 Historie Kostel Jména Panny Marie je jedním z našich nejstarších poutních míst a zároveň jedním z nejnavštěvovanějších. První zmínka o Křtinách je v textu imunitní listiny vydané papežem Řehořem IX., z roku 1237, kde se nachází jméno mezi ostatními obcemi v majetku zábrdovických premonstrátů, kteří snad byli jejich zakladateli. Ke konci 13. století je doložena existence kostela, dle listiny biskupa Antonína z roku 1299, v níž udělil odpustky návštěvníkům křtinského a zábrdovického kostela. Původně tu dle určitých dokumentů měly stát dva menší kostely, jeden český a jeden německý. Český stál na místě dnešního barokního chrámu, ten větší, německý měl 36

být situován severně od českého menšího. Německý kostel měl být pod správou ženského kláštera premonstrátek. Za jejich správy měl být kostel zničen husity v roce 1423. Až do 17. století nebyl kostel obnovován. Až opat Hugo Bartlicius (1712-1738) se rozhodl vystavět nové poutní místo a pro tento úkol povolal Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Bohužel všechny plány a dokumenty byly zničeny zrušením zábrdovického kláštera císařem Josefem II. a tak zůstává pramenem informací stavba samotná (HORYNA, 1994). Výstavba začala dle projektu v roce 1718, nejdříve byla vybudována kaple sv. Anny. Stavbu prováděl František Benedikt Klíčník. Stavba byla dokončena roku 1733, kdy sem byla umístěna socha Panny Marie z poutního kostela, který byl zároveň v tomto roce zbořen, aby udělal místo novostavbě chrámu, která byla započata roku 1728, tedy až po smrti Santiniho. Jelikož byl chrám v těsné blízkosti starého kostela, nejdříve ho obklopil a až po jeho zboření se stavba urychlila. Tentokrát byl již stavitelem František Antonín Ritz (1697-1767). Až do roku 1738 byly obvodové zdi nízké kvůli složitým základům a členitému podloží. Celá stavba byla hotova v roce 1750, avšak již dle lehce změněného návrhu, navíc přibyla věž v průčelí a drobné okrasné prvky byly inovovány dle posledního cítění baroka. Výzdobu v následujících letech zajišťoval Jan Jiří Etgens, který stvořil i freskové prvky. Kompletně dokončen a vysvěcen byl 21. dubna 1771 brněnským biskupem Matyášem Františkem Chorinským z Ledské (HORYNA, 1994). Obrovská tragédie se stala roku 1884, kdy kvůli požáru shořela střecha kostela a ostatních budov. Původní střechy byl nahrazeny jednodušší formou. Ke konci 19. století byla část kostela přestavěna na novorenesanční zámek. Původní barokní část je dnes fara. Ambit byl v druhé světové válce poškozen leteckou pumou a střelbou. Na přelomu tisíciletí proběhla obrovská rekonstrukce (HORYNA, 1994). Největším pokladem je ale gotická socha Panny Marie. Podle pověstí ji našli v 13. století za prudké bouře v nedalekém lese v Bukovince. Když se o ní dozvěděli křtinští kněží, oblékli se do nejvzácnějších rouch a v bohatém průvodu ji donesli až sem. Druhý den ráno byla ale socha pryč. Tak se vypravili znovu, a opět oblečeni do těch nejvzácnějších zlatých rouch, opět přenášeli sochu, ale ta opět zmizela. A tak jim někdo pověděl, že když chtějí přenášet sochu Panny Marie, že je třeba, aby šli prostí, bez nějakých velkých ozdob a bez okázalé pompy. A tak se vypravili potřetí a šli bosí, přinesli sochu Panny Marie a od té doby je v chrámě a z místa se nehnula ani během přestavby.

37

Kamenná socha milostné Panny Marie s Ježíškem, nacházející se v kostele, a která nemá jasný původ, mohla být darována původnímu románskému kostelu Jindřichem z Lipé v roce 1321. Dnes je umístěna na hlavním oltáři. (7) 5.3.2 Architektura Celý areál je tvořen kostelem Jména Panny Marie s půdorysem řeckého kníže, orientovaného na sever. Východní strana je spojena s ambitovým nádvořím s věžovou kaplí sv. Anny, která měla být v ose s kaplí sv. Josefa, která bohužel nikdy nebyla dostavěna. Severně od kostela je pobožství, které bylo také postaveno jen z části. Důležité v geometrickém půdorysu kružnice, hrají pentagony – opsané a vepsané, které odkazují na pět ran kristových (tradiční Santiniho propojení tvaru stavby s křesťanskými symboly). V celé barokní stavbě najdeme stopy gotiky (husté římsy, trojité záklenky a ochozy chrámu navazující na centrály). Tvarosloví interiéru i exteriéru vychází z kompozitního řádu. Podstatným prvkem chrámu je nesčetné množství arkádových a okenních otvorů, které vytvářejí dojem transparentních zdí. Všechna okna jsou v ose stavby. V prostoru je jasně kumulováno světlo. Skvěle je zvládnuta urbanistická situace areálu. Kostelu se dává podobnost s kostelem Immacolata Concezione, především půdorys stěn který je veden na kružnici. (HORYNA, 1994) 5.3.3 Krajina Kostel byl vystavěn na současném východním okraji CHKO Moravský kras. Křtiny jsou považovány za bránu Moravského krasu, tedy již v dávné historii se zde křižoval nespočet poutních a turistických cest, které vedly k zasazení kostela do tohoto území. Kostel je lemován Křtinským potokem, který byl jedním z rozhodujících faktorů při budování celého areálu. Kostel byl původně obklopen lesy a silně v kopcovitým terénem tvořícím Moravský kras. V okolí se nacházelo pouze pár stavení tehdejší obce. S postupem doby a hlavně kvůli následkům 2. světové války se okolí formovalo do větší obce s rozsáhlou soukromou zástavbou a jako památka na válku zde zůstaly vojenské podzemní bunkry, které byly vsazeny do místních jeskyní a znehodnotili tak jejich smysl a významnou krajinnou hodnotu

38

5.4 Poutní místo Sloup – Poutní chrám Panny Marie Bolestné

Obrázek 5 Poutní místo Sloup z roku 1905, neznámý autor

Obrázek 4 Poutní místo Sloup, současnost, zdroj: www.pirane.eu

5.4.1 Historie První písemné doklady o obci jsou z roku 1373, tehdy část Sloupu patřila hejtmanu Sulíkovi z Konice. Dalším majitelem byl Jakub ze Šarova, který v roce 1491 prodal Sloup s mlýnem Ludmile z Kunštátu. Koncem 16. století Sloup přechází do majetku rájeckého panství. Hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu ve 20. letech 18. století objevil v brněnském klášteře minoritů dřevěnou sochu Panny Marie Bolestné. Socha pocházela z Itálie od neznámého autora z poloviny 15. století. Hrabě si sochu vyžádal pro svoji manželku a bylo mu vyhověno. Manželé sochu uložili do mlýnice Vavřince Severy. Socha se 39

s postupem času stala znamením úcty rodiny tak i obyvatel sloupu. Brzy došlo k zázračnému vyléčení nemocné mlynářovi dcery. Zpráva o zázraku se roznesla a začali přicházet první poutníci. Na žádost hraběte Karla Ludvíka povolilo olomoucké biskupství stavbu dřevěné kaple, která stála poblíž hraběcího letního sídla. Socha byla přenesena do kaple a každý pátek sem zajížděl kaplan z Doubravice sloužit mši svatou. Poprvé se tak stalo 18. července 1730. Začalo se tedy řešit postavení kostela. Záměru se ujala manželka zemřelého Karla Ludvíka a dala návrh vypracovat architektu Isidoru Marcellu Canavale, které projektoval i stavbu zámku v Rájci. Stavební práce řídil boskovický stavitel Vavřinec Merta. Stavba byla zahájena v roce 1751. Na stavbě nikdo nepracoval v rámci robotní povinnosti, která byla uplatňována až do roku 1780, ale všichni dostávali za práci mzdu. Kaple na severní straně kostela zůstala zachována, pouze byla přestavena. Vysvěcení proběhlo 27. října 1754 kardinálem Ferdinandem Juliem svobodným panem z Troyeru. Součástí bylo přenesení sochy Panny Marie Bolestné z kaple na hlavní oltář nového chrámu. Samostatná farnost byla ve sloupě zřízena 25. srpna 1755. Od té doby chrám navštěvovalo ročně 40 tisíc poutníků. Začínal se zde rozvíjet obchod – jarmarky. Sloupský kostel patří spolu s kostely ve Křtinách a Vranově ke třem nejvýznamnějším mariánským památkám na Moravě. (8) 5.4.2 Architektura Centrální půdorys vzdáleně připomene salesiánský kostel ve Vídni. V průčelí mezi věžemi je vysoký přes 30 metrů, chrámová loď je oválná o šířce 30 metrů a délce 40 metrů. Se dvěma věžemi s oplechovanými báněmi je vysoký 40 metrů. Ústředním motivem interiéru je hlavní oltář z černého a červeného mramoru s již zmiňovanou sochou. Cestou k oltáři staneme u náhrobní desky na podlaze. Jsou to dveře ke kryptě, kde je pochována hraběnka Karolína. (8) 5.4.3 Krajina Poutní místo bylo vybudováno přibližně 30 km severně od Brna, v těsné blízkosti Moravského krasu, je nazýváno jeho branou. Okolí Sloupu je tvořeno rozsáhlými lesy propletenými turistickými stezkami, které jsou pozůstatky původních poutních cest, které do Sloupu vedly. Ze Sloupu vedou cesty do všech přístupných jeskyní. Obci a celému okolí vévodí dvě vysoké věže kostela a tvoří tak optický bod i z větších vzdáleností, avšak z mnohých míst je výhled omezen lesy.

40

5.5 Poutní místo Velehrad – Velehradský klášter a Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje

Obrázek 6 Velehrad, konec 19. století, zdroj farnostvelehrad.cz

Obrázek 7 Velehrad v krajině, 2011, zdroj: www.origamido.cz

5.5.1 Historie Velehradský klášter je bývalý cisterciácký klášter ležící na úpatí Chřibů v obci Velehrad. Klášter a jeho bazilika představují nejvýznamnější poutní místo v česku. Pravidelně se zde koná národní pouť s účastí desetitisíců až statisíců osob. Klášter byl vystavěn na popud olomouckého biskupa Roberta, klášter založil moravský markrabí Vladislav Jindřich, u vesnice Veligradu. Dnes je Veligrad Staré Město u Uherského Hradiště (HURT, 1934). 41

Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století a je zbudován v pozdním románském slohu ovlivněného gotikou. Klášter byl roku 1421 podpálen husity. Na obnovu musel klášter čekat až do roku 1587-1592. Pár let nato během třicetileté války byl klášter dvakrát zpustošen. Jednou vojskem sedmihradského knížete Gábora Bethlena v roce 1623, a podruhé v roce 1626 po vpádů povstalců v Valašska. Následnou barokní přestavbu pod dohledem Jana Greifenfelsa z Pilsenburku klášter prodělal v letech 16291635. V letech 1685-1735 získal klášter aktuální podobu po požáru z roku 1681. Projektantem by měl být Giovanni Pietro Tencalla, ale není to dodnes jisté, spíše se jednalo o více italských umělců. Následné opravy prováděli opat Petr Silavecký a opati Bernard Kapšárek a Florián Nezorin s Josefem Malým. Všichni bojovali se skutečností, že za uplynulá staletí se terén navýšil skoro o dva metry. Původně postavená renesanční věž byla přestavěna na barokní kopuli a mnoho architektonických prvků bylo zakryto barokními fasádami (HURT, 1934). Klášter byl roku 1784 zrušen, pokračoval jako farní kostel i když fara zde byla až v roce 1825. V roce 1890 zde byla zřízena kolej a gymnázium Tovaryšstva Ježíšova až do roku 1950. Od roku 1990 působí tovaryšstvo Ježíšovo na Velehradě znovu. Od roku 2004 je zde Stojanovo gymnázium. Při výkopech v roce 1906 a v letech 1936-1941 byly odkryty pozůstatky středověké stavební činnosti a zpřístupněny podzemní prostory pod kostelem i pod konventem, v nichž jsou patrné pozůstatky středověké stavby a uloženy početné fragmenty (HURT, 1934). Součástí kláštera byl i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcený biskupem Robertem na počátku výstavby, tedy okolo roku 1228. Současnou podobu získala bazilika při přestavbách po požáru v barokním období v letech 1681. Navzdory slohu byl zachován románsko-gotický charakter. Projektant není přesně znám, avšak odborníci se přiklánějí k názoru, že to byl Giovanni Pietro Tencalla a další italští umělci. Pod bazilikou byly vybudovány krypty. Na vnitřní výzdobě se v roce 1719 podílel sochař Baldassare Fontana, Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab (HURT, 1934). 5.5.2 Architektura kláštera a baziliky Architektuře celého kláštera bychom se pro jeho rozmanitost a obrovské členění prostor mohli věnovat samostatně v jiné práci, pokud bychom ji chtěli popsat podrobně. Popišme si tedy hlavní části kláštera. Po požáru a následné barokní rekonstrukci pod vedením italských mistrů v roce 1681 bylo mnoho středověkých částí zničeno.

42

Jádro si však zachovalo svoji středověkou podobu. Pozůstatky středověkého zdiva zakryli barokní omítky. Presbytář tvoří sloupová architektura sochaře B. Fontana, a je doplněna plastikou sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Kostel sestával z pětidílné chórové části, transeptu a bazilikálního trojlodí se západní, dnes nedochovanou předsíní. S výjimkou apsid má celý klášter klenby z období barokní přestavby. Křížení klášterního kostela se na východě otevíralo do středního dílu chóru, který má čtvercový půdorys. Klášterní kostel na Velehradě se svou dispozicí do tvaru latinského kříže a tím že neměl věž, respektive že věž byla pouze nad křížením, podobal mnoha chrámům v jiných cisterciáckých klášterech. Východní část svou dispozicí se středním chorem, provázeným ze stran dvojicemi kaplí, připomíná tzv. bernardinský půdorys, na němž byl zbudován mimo jiné kostel v burgundském opatství Fontenay. K chóru a kaplím, které mají u zmíněného půdorysného typu jen prostou pravoúhlou podobu, však na Velehradě navíc přistupují apsidy. Dvě řady pilířů západního trojlodí nahradili mohutné zděné příčky s pilastry, které rozdělili někdejší boční lodě na 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Krypty byly vybudovány společně se zvednutím podlah o 2 metry. Délka se zrušením západního průčelí zmenšila ze 100 na 86 metrů a v novém průčelí byly vybudovány 2 věže (HURT, 1934). Vnitřní výzdobu provedl v roce 1724 již zmíněný sochař Baldassare Fontana. Nalezneme zde nespočet pláten znázorňujících výjevy ze života světců. Na oltářích nalezneme relikviáře a mnoho plastik světců. Za oltářem se nachází sarkofág s tělem kardinála Tomáše Špidlíka. (9) Na zdi z velkých apsidů, vyskládané z velkých a velmi pečlivě přitesaných kvádrů, je přiložena vrstva plastického článkoví. Vše souvisí s pozdně románskou architekturou. Stylové nejvýraznější je tu snad torzo portálu v jižní zdi Velehradského trojlodí s nápadným motivem klikatky. (9) K výrazným rysům na Velehradě můžeme zařadit prvky nastupující gotiky, jako například oblouky arkád spojující kdysi transept s chórovými kaplemi či žebrové klenby, jejichž fragmenty jsou v lapidáriu. Lze tak soudit, že v rámci jedné stavební fáze vznikla nejen východní část kostela, ale celá jeho stavba včetně trojlodí. Jak v transeptu, tak i v trojlodí byla použita stejná technika. Portál refektáře prozrazuje, že současně s kostelem vzniklo i jižní křídlo konventu. Rozsáhlostí a monumentalitou náleželo jádro velehradského opatství nesporně k největším řádovým klášterům své doby ve střední Evropě. Pozoruhodné bohatství jeho architektury, vynikající velkým množstvím bohatě

43

zdobených a precizně tesaných kamenných článků, řadí torzo velehradských staveb k nejvýznamnějším stavebním památkám své doby v českomoravském prostředí. (9) 5.5.3 Krajina Klášter byl vystavěn mezi výběžky Chřibů, zhruba 7 km od dnešního Uherského hradiště, tedy v malebném koutě Slovácka. Historické poutě, kterých se účastnili statisíce poutníků, tu do dnešní doby zanechaly své pozůstatky, jako nespočet turistických cest a cyklistických stezek, stejně tak jako je zde dnes vybudována naučná stezka Fauna a Flora Chřibů. Od původní podoby kdy klášter vznikal, se blízké okolí příliš neměnilo, pouze se rozrostla soukromá zástavba a následkem turistického ruchu i komerční zástavba. Původní rozlehlé travnaté plochy okolí kláštera byly pomalu nahrazeny potřebnými parkovišti pro auta a mnohými zábavnými plochami pro turisty a poutníky. Avšak stále je klášter obklopen veřejnou zelení. V posledních 10 – ti letech se konala rozsáhlá rekonstrukce celého kláštera a jeho okolí, které mělo vrátit historický původní vzhled celému místu. V roce 2014 byla rekonstrukce dokončena a Velehrad opravdu vypadá jako nově vystavěný. Stejně tak i nádvoří, které je po celkové rekonstrukci.

44

5.6 Poutní místo – Svatý kopeček u Olomouce, Bazilika Navštívení Panny Marie

Obrázek 9 Svatý kopeček,, 1899, autor J.N.Derka, zdroj fotohistorie.cz

Obrázek 8 Svatý Kopeček, pohled z Plumova, autor: J. Tučnáček

5.6.1 Historie Vznik tohoto poutního místa je spojen s Janem Andrýskem (1595-1673), který byl obchodník s vínem, slíbil postavit na kopci, který se tehdy nazýval Svatá Hora, kapli. Legenda praví, že přišel na pahorek, podobající se tomu ze snu kde se mu zjevila Matka Boží. Výstavbou kaple, vysvěcené r. 1633 na pozemku premonstrátského opatství Klášterní Hradisko u Olomouce začíná sepětí budoucího poutního místa a premonstrátskou komunitou. Pro velký počet poutníků vybudovali premonstráti z Hradiska v letech 1669-79 prostorný kostel podle návrhu Giovanniho Pietra Tencalla. Areál na Svatém kopečku se skládá z chrámu Navštívení Panny Marie, obytných budov, 45

ambitů a kaplí. Výstavby tohoto barokního díla z počátku 18. století se účastnilo mnoho našich i zahraničních umělců. Poutní místo navštívila osobně Marie Terezie 19. června 1748. Bazilika ten rok získala výsady malé baziliky, což znamenalo, že poutník mohl získat stejné odpustky, jako kdyby navštívil římskou baziliku Santa Maria Maggiore. (10) Místo zažilo rozkvět i úpadek. V květnu roku 1945 chrám hořel, ale neshořel. Podařilo se obnovit věže a vnější fasádu. V roce 1950 byli premonstráti odvlečeni a vrátili se až 11. února 1990. Bazilika byla titulována „bazilika minor“ a navštívil ji v roce 1995 papež Jan Pavel II. (10) 5.6.2 Architektura Chrámové průčelí s bočními křídly vytváří architektonicky velice působivý celek. Má bohatou sochařskou výzdobu – u vchodu je alegorie božských ctností – víry, naděje a lásky od J. Winterhaltera, v nikách je socha Panny Marie s Ježíškem. Nad atikou křídel jsou sochy 12 apoštolů. Při pohledu na Olomouc vynikne záměr v situování poutního místa, a tím je prodloužit osu kostela k bývalému premonstrátskému opatství Klášterního Hradiska. Poutní kostel sestává z hlavní a příčné lodi, má valenou klenbu, kopuli a osm bočních kaplí (FOLTÝN, 2005). Interiér oslní prostorností, výtvarnou výzdobou a množstvím světla. Klenba s lunetami v presbytáři a lodi je pokryta štukou a freskovými obrazy nejsvětější trojice, Boží oslavy a Nanebevzetí Panny Marie. Na vítězném oblouku jsou znaky zemí rakouské monarchie. Chrámová kopule stojí na čtyřech pilířích, zdobená freskami. Oltář je včleněný do uměleckého bohatství a je mistrovským dílem Baltassara Fontany (sochaře tvořícím Velehrad). Svatý Kopeček patří svou polohou, architekturou a výtvarnou výzdobou mezi mimořádně zdařilé barokní stavby. Je dílem mnoha umělců jak ze zemí za Alpami a Vídně, tak moravských a olomouckých (FOLTÝN, 2005). 5.6.3 Krajina Poutní místo bylo postaveno na tradičním místě věřících, 8 km od středu Olomouce, jako dominanta a navigační bod pro široké okolí, viditelný až z 20 km, hlavně od jihu a jihozápadu. Unikátem je jeho orientace, hlavní osa nesměřuje od východu k západu, ale chrám je pootočen průčelím k mateřskému klášteru Hradisko. Spolu s bočními křídly a čtyřřadou lipovou alejí tvoří zdaleka viditelný kříž v krajině. Jižní stráň pod chrámem je stále zalesněná, pouze severní, východní a západní okolí chrámu bylo za dobu existence zastavěno soukromou zástavbou.

46

5.7 Poutní místo – Svatý Hostýn

Obrázek 11 Svatý Hostýn, 1834, neznámý autor, zdroj hostyn.cz

Obrázek 10 Svatý Hostýn současnost, zdroj: www.ceskatelevize.cz

5.7.1 Historie Hostýnská legenda o zázraku se týká roku 1241, kdy vpadli na Moravu Tataři a drancovali a vraždili. Lidé se tak uchylovali do lesů a kopců a ti kdo se uchýlili na Hostýn, byli zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků. Záchrana byla připisována Matce Boží, jejíž úctu šířili na Moravě Cyril a Metoděj. Podle legendy také došli na Hostýn a rozmetali pohanské obětiště a postavili mariánskou kapli. (11)

47

O dřevěné kapli jsou první zmínky již ve druhé polovině 16. století, kdy ji nechal postavit tehdejší majitel bystřického panství Burian Žabka z Limberka pro havíře, kteří zde měli dolovat železo a stříbro. V roce 1650 nechal majitel panství hrabě Jan Rottal rozšířit již tehdy zděnou kapli o rozměrech 6x4 metry na kostelík o velikosti 6x8 metrů a zdobený malou věžkou patrně se zvonem. Jelikož již kostelík nestačil počtu poutníků, byly k němu přistaveny dvě kaple. Starší vyobrazení Panny Marie jak rozevírá svůj plášť, pod kterým klečí lidé se sepjatýma rukama, které se nedochovalo a jen jeho popis nahradilo nové vyobrazení vznášející se Panny Marie a pod ní jsou hořící stany nepřátel, a pod obrazem nápis Panna Maryga Hostýnská. V roce 1620 nechal obraz zničit majitel panství, známý rebel Václav Bítovský. Po jeho popravě dostali kostelík Lobkovicové a obnovily poutě na Hostýn. Další majitel, Jan z Rottalu odkázal péči o Hostýn svým synům, kteří postavili na Hostýně velkolepý chrám. Slavnostně posvěcen byl po 27 letech stavby, 28. července 1748 za účasti 30 tisíc osob biskupem Ferdinandem Juliem hrabě Troyerem. Z důvodu císařského výnosu o zrušení poutí a poutních míst byl v roce 1787 chrám zrušen a odsvěcen. Poté byl rozkraden. Až v roce 1841 byla zahájena vlastní obnova, a v roce 1845 byl opraven. A v poutní době zde přebývali dva kněží. Byly dokoupeny pozemky a opraveny všechny části, při svěcení mělo být přítomno 100 000 osob. (11) 5.7.2 Architektura Nejvýše položená sakrální stavba na Moravě se dvěma věžemi z 18. století stojí na místě bývalé malé mariánské kaple. Stavba trvala 27 let, a patrně dle projektu Ignáce Cyraniho z Bolleshausu ji realizoval holešovský stavitel Tomáš Šturm. Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 metrů. Vnitřek chrámu tvoří elipsovitý válec oddělený římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů. Střecha je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se zkosenými hranami. Dominantou průčelí je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912 (z 260 tisíc kamínků). Autorem je malíř Viktor Foerster. Nad obrazem je nápis „Zůstaň matkou lidu svému“. Masivní hlavní vstupní dveře do kostela, zhotovené v roce 1933 v Hradci Králové, se šesti bronzovými poli s monogramy IHS a MARIA. (POSPÍŠIL, 1993) K poutnímu místu vede pískovcové schodiště s 221 schody a dlouhé 242 metrů, cestami rozdělené na tři části a vzestupně se rozšiřující. 48

5.7.3 Krajina Poutní místo bylo postaveno jako nejvýše položené na Moravě. Leží na hoře Hostýn, v nadmořské výšce 718 m.n.m. horu tvoří dva vrcholy – vyšší s rozhlednou a menší s poutním místem. Impozantní poloha poutního místa vévodí širokým rovinám Hané a tvoří zdaleka viditelnou a charakteristickou siluetu, převážně z pohledu z jižní a východní strany. Od svého vzniku je významnou viditelnou dominantou a historickým navigačním bodem širokého okolí. Původně bylo vybudováno na vrcholu hlubokých lesů a tak setrvává dodnes, tedy není ovlivněno moderní zástavbou.

5.8 Zjištěná východiska pro výběr modelového objektu V předchozí kapitole jsme si představili několik nejzajímavějších a nejvýznamnějších poutních míst. Všechna tato místa byla vystavena na poutních cestách jako cíle poutníků, na kopcích jako dominanty a orientační body ale hlavně všechny byly určeny pro všechny poutníky a měli význam duchovní očisty, to nejen díky své historii ale i díky své kráse a kráse své okolní krajiny. Tyto výše uvedené poutní místa mají to štěstí, že jsou dodnes udržované. Stejně tak i jejich okolní krajina. Bohužel tento osud se netýká všech míst a právě jedno takové je Lutršték. Místo přestalo být tolik navštěvováno a jeho jméno je pro mnohé zcela neznámé. Stejně tak jeho okolní krajina, která je ponechána svému osudu a je až na drobnosti zcela neudržovaná, proto bylo toto místo vybráno jako modelové území, kterému by mohla díky návrhu obnovy být navrácena jeho dominantní krása a mohlo by se tak opět stát cílem mnohých poutníků a turistů.

49

6 Návrhová část – Poutní místo Lutršték, Kostel Panny Marie Sedmibolestné v obci Němčany 6.1 Vymezení území Území (resp. území s poutním místem) o kterém pojednává tato bakalářská práce, se nachází ve správním obvodu obce s rozšířenou působností (SO ORP) Slavkov u Brna. Součástí SO ORP Slavkov u Brna je 18 obcí, jednou z nich jsou právě Němčany, obec kde se poutní místo nachází.

Obrázek 12 Správní obvody ORP, zdroj: www.portal.uur.cz

50

Obec Němčany leží zhruba 3 km severovýchodně od Slavkova u Brna. Katastr obce má rozlohu 699 ha. Katastrální území obce patří ke Karpatské geologické soustavě. Má z části rovinatý charakter, v části katastru pak vlnitý až pahorkovitý.

Obrázek 13 Mapa území obce Němčany, zdroj mapy.cz

6.2 Fyzickogeografická charakteristika 6.2.1 Geomorfologické členění Z geomorfologického hlediska spadá celé území SO ORP Slavkov u Brna do provincie Západní Karpaty. Oblast můžeme dále rozdělit na dvě části. Severozápadní část, která zaujímá přibližně 30% plochy území, patří do subprovincie Vněkarpatské sníženiny, oblasti Západní Vněkarpatské sníženiny a celku Dyjsko – svratecký úval, který je zde zastoupen podcelkem Pracká pahorkatina. Zbylé přibližně dvě třetiny správního obvodu spadají do subprovincie Vnější Západní Karpaty a oblasti Středomoravské Karpaty. Do její podoblasti (celku) náleží v menší míře zasahující Litenčická pahorkatina s podcelkem Bučovická pahorkatina (severovýchod SO ORP) a také Ždánický les představující největší plochu SO ORP vůbec. Jeho území v SO ORP Slavkov u Brna reprezentuje Dambořická vrchovina, která se zde dále člení na dva okrsky – Otnickou pahorkatinu a Uhřickou vrchovinu.

51

6.2.2 Klimatické poměry Mezi nejvýznamnější fyzickogeografické faktory patří klimatické podmínky. Podnebí, které se na daném území zformovalo, můžeme charakterizovat na základě komplexního klimatogeografického členění, které pro bývalou Československou socialistickou republiku zpracoval v roce 1971 Evžen Quitt. SO ORP Slavkov u Brna je dle této klasifikace rozdělen do tří klimatických podoblastí. (QUITT, 1971)

Obrázek 14 Mapa klimatických podoblastí, autor a zdroj: QUITT, 1971

Tehdejší Československo rozčlenil na 3 základní klimatické oblasti – teplou (T), mírně teplou (MT) a chladnou (CH), a v každé z nich dále vymezil na základě chodu a intenzity klimatických charakteristik několik podoblastí. Teplá oblast se dělí na 5 podoblastí (T1 až T5), mírně teplá oblast byla rozdělena na 11 podoblastí (MT1 až MT11) a chladná oblast na podoblastí 7 (CH1 až CH7). Na území ČR se vyskytují pouze dvě teplé podoblasti (T-2,4), osm mírně teplých (MT-2,3,4,5,7,9,10,11) a tři chladné (CH4,6,7) Vzhledem k relativně malému rozsahu správního obvodu nejsou rozdíly v klimatických podmínkách mezi jednotlivými částmi území velké, dalo by se říci, že kopírují vertikální členitost reliéfu. Nachází se zde klimatická oblast teplá, která pokrývá největší plochu, a ve vyšších polohách mírně teplá, zabírající jihovýchodní partie regionu.

52

Tabulka 1 Teplotní charakteristiky na klimatické stanici ve Slavkově u Brna (212 m.n.m.), zdroj: Podnebí ČSSR, tabulky 1961

Charakteristika Průměrná roční teplota vzduchu [°C] * Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce (leden) [°C] Průměrná teplota nejteplejšího měsíce (červenec) [°C] Průměrná teplota vzduchu ve vegetačním období (IV–IX) Průměrný počet tropických dnů za rok Průměrný počet letních dnů za rok Průměrný počet mrazových dnů za rok Průměrný počet ledových dnů za rok Průměrný počet arktických dnů za rok

Hodnota 8,8 -2,2 18,9 15,3 15,1 66,4 106,2 32,8 2,5

Průměrná roční teplota vzduchu ve Slavkově u Brna vypočítaná z dlouhodobě měřených hodnot v letech 1901 až 1950 činí 8,8 °C, což převyšuje o 1,5 °C průměrnou hodnotu vztahující se k území celé ČR. Hodnota je poměrně vysoká, ukazuje to i skutečnost, že se jedná o 21. nejvyšší průměrnou teplotu mezi měřeními na 324 českých klimatických stanicích. Vyšších hodnot je dosahováno už pouze na stanicích ležících ve velmi teplém Dolnomoravském úvalu, případně v Labské tabuli. Nejteplejším měsícem roku je červenec s průměrnou teplotou vzduchu 18,9 °C, naopak nejchladnějším leden, kdy průměrná teplota zůstává pod bodem mrazu a činí -2,2 °C. Vysoká (15,3 °C) je rovněž průměrná hodnota za vegetační období (duben – září).(12) Tabulka 2 Vybrané srážkové charakteristiky na srážkoměrné stanici Slavkov u Brna za období 1901-1950, zdroj: Podnebí ČSSR, tabulky 1961

Charakteristika Průměrný roční úhrn srážek [mm] Průměrný úhrn srážek v nejsušším měsíci (únor) [mm] Průměrný úhrn srážek v nejvlhčím měsíci (červenec) [mm] Průměrný úhrn srážek za vegetační období (měsíce IV-IX) [mm] Průměrný úhrn srážek za období říjen až březen [mm] Průměrný počet dní se srážkami 0,1 mm a více za 1 rok Průměrný počet dní se srážkami 10 mm a více za 1 rok

Hodnota 544 25 75 345 199 133,7 14,7

Průměrný roční úhrn srážek v období 1901 – 1950 byl 544 mm, to je o více než 100 mm méně než představuje průměrná hodnota pro celou ČR. Nejdeštivějším (a zároveň nejteplejším) měsícem je červenec s 75 mm, nejméně srážek spadne v únoru – dlouhodobý průměr pro tento měsíc čítá 25 mm srážek. S tímto souvisí také srážkový úhrn ve vegetačním období (345 mm), který převyšuje množství srážek v zimním půlroce 53

(199 mm). Obecně lze říci, že nejnižší srážkové úhrny se vyskytují v níže položených oblastech Dyjskosvrateckého úvalu a naopak nejvyšší (i když rozdíly nejsou samozřejmě markantní) na území Ždánického lesa, zejména v jeho jihovýchodních částech (Uhřická vrchovina).(Podnebí ČSSR, tabulky, 1961) Z výše uvedeného vyplývá, že území SO ORP Slavkov u Brna má velmi dobré teplotní podmínky, avšak omezením pro zemědělskou výrobu je mnohdy nedostatek srážek a vláhy, projevující se zejména v letním období. Údaje v přechozích dvou tabulkách byly naměřeny v 1. polovině 20. století, je proto tedy možné že se z důvodu globálního oteplování údaje lehce mění, hlavně stoupá průměrná teplota a ubývá srážek. 6.2.3 Hydrologické poměry Území SO ORP Slavkov u Brna náleží do povodí Dunaje, veškerá voda je tak odváděna do Černého moře. Hlavní hydrogeografickou osu tvoří řeka Litava, která odvodňuje celou zkoumanou oblast. Nejvýznamnější řekou říčního systému Slavkovska je Litava. Pramení jihovýchodně od Cetechovic (okres Kroměříž) ve výšce 510 m.n.m., teče širokým a úrodným údolím směrem k Bučovicím, na území našeho správního obvodu ORP protéká katastry obcí Hodějice, Slavkov u Brna, Vážany nad Litavou, Hrušky a Šaratice, kde opouští sledovanou oblast. Celkem zde přibírá 8 levostranných a 3 pravostranné přítoky. Ústí přibližně o 16 km jihozápadně dále v Židlochovicích (okres Brno – venkov) zleva do řeky Svratky v nadmořské výšce 180 m.n.m. Celková délka je 58,7 km (na území SO cca. 12 km), plocha povodí 789,8 km (PEŠKOVÁ a kol, 1990). 6.2.4 Půdní pokryv Má významný vliv na intenzitu zemědělské výroby, ale také na složení rostlinné, potažmo živočišné výroby. Z hlediska půdy je určující složkou její úrodnost. Na území

Obrázek 15 Půdní typy ve SO ORP Slavkov u Brna (TOMÁŠEK, 1995)

54

SO ORP Slavkov u Brna můžeme vymezit 4 hlavní typy půd – černozemě, rendziny, hnědozemě a pelosoly (TOMÁŠEK, 1995) Nejrozšířenějším půdním typem v oblasti SO jsou černozemě. Zaujímají přibližně 50 % území s rovnoměrným rozložením podél řeky Litavy (vyjma úzkého pásu podél jejího pravého břehu). Hlavním pedogenetickým procesem, který se podílel na vzniku černozemí, byla intenzivní humifikace (v minulosti probíhala pod stepní vegetací), tj. mikrobiální a chemické procesy, při kterých se organické látky mění v humus. V malém rozsahu (severní část katastru obce Heršpice) se na území SO vyvinuly ze spraší a sprašových hlín hnědozemě. Hlavním půdotvorným procesem podílejícím se na jejich vzniku je mírná illimerizace, při které je svrchní část profilu ochuzována o součástky jílu, které se v důsledku prosakující se vody přemisťují do hlubších půdních horizontů, kde se následně akumulují. (TOMÁŠEK, 1995). Pelosoly nejsou na území ČR příliš silně zastoupeným půdním typem. Jejich vznik je dán především substrátem, nikoliv bioklimaticky. Jako velmi těžké půdy jsou vázány na horniny poskytující zvětraliny, tvořené ve značné míře druhotnými jílovými minerály (především třetihorními vápnitými i nevápnitými jílovci, sprašemi, sprašovými hlínami, písky, štěrky apod.). I když klimatické poměry nemají na tvorbu těchto půd přednostní vliv, uplatňují se pelosoly hlavně v nižších, poněkud teplejších polohách. (TOMÁŠEK, 1995) Po černozemích zaujímají v SO ORP Slavkov u Brna druhou největší plochu rendziny. Vytvářejí se na karbonátových horninách – především vápencích. Hlavním půdotvorným pochodem je humifikace, již méně se uplatňuje zvětrávání. Půdní profil je tvořen svrchním humusovým horizontem, pod nímž leží mnohdy přímo hrubě rozpadlá hornina. (TOMÁŠEK, 1995)

6.3 Prostorová analýza Odbornými postupy byly provedeny analýzy využití území, percepčních charakteristik, analýza současného stavu analýza hodnot. (viz. přílohy vložené č. 1,2,3 )

6.4 Krátká historie poutního místa Tato velice zajímavá kapitola je sepsána dle kopií historických rukopisů od tří různých zdrojů – dvou občanů Němčan a starosty Němčan, z různých období – ten nejdůležitější a nejvíce vyprávějící o historii vzniku poutního místa je od Podsedníka a rolníka (nejspíše i starosty Němčan) Ondřeje Lujana, datovaný 23. 11. 1877, další z podobné doby od neznámého autora a nejnovější je od neznámého občana Němčan, 55

z roku 1982, který popisuje historii z 20. století. Vybrané kopie rukopisů, které byly nalezeny na faře Slavkova u Brna, díky mnohaleté snaze současného faráře P. Mgr. Milana Vavry, jsou uvedeny v přílohách této práce. (viz. přílohy zavázané č. 22-26) Samotný pramen s malou kapličkou byli na místě již od nepaměti. Místo dnešního poutního kostela dříve osidlovali Němci, kteří zde čerpali vodu pro své potřeby a již tehdy měla být velmi zdravá a prospěšná. Odtud tedy jméno Lutršték, z německého „Lauter Steg“ – mnoho stezek, snad i kvůli mnohým stezkám a cestám které tu od dávných dob vedou přímo okolo pramene. Pramen byl původně ze tří studen, které se nacházeli pod kapličkou a vedle kapličky. V kapličce se nalézala kamenná socha Panny Marie, držící na klíně Krista. Kaplička byla v nezjištěném roce zbourána a zůstala pouze jedna zeď a socha Panny Marie, ta byla dle rukopisů převrhnuta pasteveckým ovčákem a poničena. Její torzo bylo zazděno do zídky pramene. Do výklenku poslední zdi po kapličce byla dána dřevěná soška Panny Marie. Až v padesátých letech 19. století byla vystavěna nová kaplička na stejném místě, avšak torzo sochy bylo stále zazděno u pramene. V roce 1860 s nedaleko světil kříž a při průvodu okolo Lutrštéku padl slepý muž (30 let starý), válečný veterán, k prameni a omyl si obličej. Při dalším putování prý odhodil slepeckou holi a po záblesku z nebe se mu zrak navrátil. To byl první zázrak dosvědčený desítkami místních obyvatel, kteří slepého znali celý život. Celkem se zázraků stalo 8, všechny jsou doloženy v příloze této práce – dokumentu 8 zázraků. Od této doby na místo putovali zástupy nemocných a věřili v další zázrak. V roce 1862 zazděnou sochu od pramene nechal jistý Peregrin Obdržálek odebrat a v Brně opravit. Dne 17. června 1866 byla opravená socha pokřtěna farářem Františkem Mislímem ze Slavkova a přenesena do nové kapličky nad pramenem, kde stojí do současnosti. (LUJAN, 1877)

56

Obrázek 16 Kaple Panny Marie, zdroj: fara Slavkov u Brna

Obrázek 17 Kaplička Lutrštek,, zdroj: fara Slavkov u Brna

Obrázek 18 Pouť omladiny na Lutršteku, 1932, , zdroj: fara Slavkov u Brna

Pramen měl být prý také vedený do vedlejšího stavení, kde měli fungovat veřejné lázně – tuto skutečnost se však nepodařilo žádným dokumentem potvrdit. Poutníci a věřící postupem let přispívali drobnými finančními dary a roku 1867 bylo nasbíráno 7000 zlatých, ze kterých se dala na 200 metrů vzdáleném vrcholku vystavět Poutní kaple Panny Marie Sedmibolestné. Autorem byl Götz ze Slavkova. Dokončena byla roku 1877 a 16. října posvěcena za účasti 10000-11000 věřících. 57

Na svahu vedoucím od pramene ke kostelu byly vybudovány tři kříže a ve svahu byla vybudována dvojice dvoj schodů. (LUJAN, 1877) Od té doby chodí pravidelně na pouť Panny Marie Sedmibolestné až 10000 poutníků (ze Slavkova, Letonic, Dražovic či Rousínova a Vážan) V roce 1939 byl proveden rozbor pramene, které dokázali velký obsah hořčíku a vápníku. (neznámý autor, 25. 7. 1982) Ač byl v archivu nalezen výsledek rozboru látek v prameni, není znám výsledek kvality, zejména pitnosti. V 50. letech 20. století byla původní malá kaplička zrekonstruována. Studny vedlejší i přímo pod kapličkou stále existují, avšak v 70. letech byly ve svahu vytvořeny podzemní odvodňovací kanálky (dle majitele sousední parcely) a ty odvedly veškerou vodu z okolí a studánky tak vyschly a pramen proto již neteče. Do roku 1991 zde byl kostelník Petr Vrbácký (celých 59 let sloužil kostelu), v té době se k víře hlásilo 77% obyvatel obce. V nedávné minulosti (rok 2002,2003,2004,2005) byly provedeny opravy na kostele Panny Marie Sedmibolestné, jako např. nové hromosvody, nová dlažba, odvodnění, nové omítky vnitřní a fasáda, také elektroinstalace a osvětlení a kanalizace. V roce 2014 byla z Evropských fondů opravena střecha kostela.

6.5 Současný stav V současné době je stav pramene prakticky v dezolátním stavu, pramen neteče, betonové zídky, které obklopují pramen, jsou rozdrolené, železné zábradlí na zídkách je rezavé a celé pokřivené. Přistup k prameni je v špatném stavu. Betonový povrch je rozpadlý a prorostlý mechem. Kaplička nad pramenem je zanedbaná, fasáda je zašlá a oloupaná, vstupní dveře nejsou dobrém stavu, a zpevněná plocha před kapličkou je nevzhledná a nemá význam, avšak vnitřní prostor je v pěkném stavu, historická socha i dvě dřevěné sochy jsou udržované. Okolí pramene a kapličky je zatravněné a posekané. V blízkosti pramene a kapličky jsou v současnosti dva vzrostlé stromy jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), a jeden vzrostlý strom lípy srdčité (Tilia cordata). Úplný okraj pozemku pod kapličkou a pramenem je zanedbaný s výskytem navezené suti a několika stromy již zmíněných jasanů ztepilých, které nemají velkou historickou hodnotu. Hned za kapličkou směrem ke kostelu je skupina tří smrků lesních (Picea abies) nad kterými je rozdělující prašná příjezdová cesta pro okolní obyvatele, která dělí pramen s kapličkou od svahu s kostelem. Kde je hlavní vegetační dominanta celého území a to třířadá alej složená s druhů lípy srdčité, (Tilia cordata ) jasanu ztepilého a jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) vedoucí ke kostelu. Po pravé straně tohoto svahu vede neudržovaná lehce rozpadlá zpevněná asfaltová silnice, jejíž levý okraj je okraj aleje a pravý okraj je zarostlý 58

nálety, především jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), růže šípkové (Rosa canina), trnky obecné (Prunus spinosa) a několika lípami srdčitými (Tilia cordata), které jsou ještě před úsekem náletů na úpatí svahu pravděpodobně bez rozmyslu vysazeny. Tato asfaltová cesta končí u turistického posezení, které je ve špatném stavu. Dále navazuje cesta prašná přes smíšený lesík. Na levé straně od třířadé aleje, je dům s přilehlým soukromým pozemkem, který je ohraničen plotem z dřevěných latí. Další částí za soukromou zahradou navazuje území pravděpodobně s pozůstatky bývalého ovocného sadu či ovocné zahrady. Na tomto pozemku se momentálně nachází 6 starších ovocných dřevin třešní a jabloní. Tento pozemek končí až současně s pozemkem hlavního zájmu a to pozemkem okolí kostela. Rozsáhlý pozemek s vysazenými mladými dřevinami je na pravé straně od asfaltové cesty. Tyto stromy například dub zimní (Qvercus peraea), vysazené soukromníkem pro jeho zálibu je velkou hrozbou pro budoucí pohledovou bariéru na kostel panny Marie Sedmibolestné. Svah s alejí je travnatý, v první třetině je kříž z roku 1919 a dvojice schodů, první z tří kvádrů žulového kamene a druhé ze dvou bloků. První schody jsou před křížem a druhé za ním. Dále je až ke kapli celý svah travnatý s velkým výskytem sedmikrásek (Bellis perennis). Před vstupem do kostela Panny Marie Sedmibolestné se nachází dva kříže, jeden z roku 1893 a druhý z roku neznámého. Třířadé schéma výsadby je místy neúplné, především na úpatí svahu pár jedinců chybí. Za kaplí se nachází dva mladší jedinci druhu Lípa srdčitá, kde se pod jedním nachází jednoduchá dřevěná lavička, pravděpodobně z důvodu možné klidné modlitby, jelikož je na zadní stěně kaple z venkovní strany velký dřevěný kříž. Pod křížem je zámkovou dlažbou vydlážděný obdélník, který nemá opodstatnění a ruší ráz travnatého a klidného místa za kostelem. Na samém konci pozemku je torso ohniště, pravděpodobně díky přilehlému odpočívadle pro turisty a cyklisty, se stříškou a stojanem na kolo, které je ve špatném stavu a k duchovnímu místu se nehodí. Na řešeném území se nachází také tři směrovky a jedna informační tabule, která nepopisuje poutní místo, ale okolní cyklotrasy a především probíhající koňskou stezku kolem. (viz. příloha vložená č. 3)

59

6.5.1 Dendrologická analýza Číslo Druh Hodnota Solitérní stromy 1 Tilia cordata vysoká 2 Tilia cordata průměrná 3 Tilia cordata průměrná 4 Tilia cordata vysoká 5 Tilia cordata vysoká 6 Tilia cordata vysoká 7 Tilia cordata vysoká 8 Tilia cordata vysoká 9 Fraxinus excelsior snížená 10 Fraxinus excelsior průměrná 11 Tilia cordata vysoká 12 Fraxinus excelsior snížená 13 Fraxinus excelsior průměrná 14 Tilia cordata snížená 15 Aesculus hippocastanum vysoká 16 Fraxinus excelsior snížená 17 Aesculus hippocastanum vysoká 18 Aesculus hippocastanum vysoká 19 Fraxinus excelsior průměrná 20 Fraxinus excelsior snížená 21 Tilia cordata průměrná 22 Fraxinus excelsior snížená 23 Aesculus hippocastanum vysoká 24 Aesculus hippocastanum vysoká 25 Aesculus hippocastanum vysoká 26 Aesculus hippocastanum průměrná 27 Tilia cordata průměrná 28 Tilia cordata snížená 29 Fraxinus excelsior průměrná Skupina stromů 1 SS1-1 Picea abies snížená SS1-2 Picea abies snížená SS1-3 Picea abies snížená Skupina stromů 2 SS2-1 Fraxinus excelsior průměrná SS2-2 Fraxinus excelsior průměrná SS2-3 Fraxinus excelsior snížená SS2-4 Betula pendula průměrná SS2-5 Fraxinus excelsior vysoká SS2-6 Betula pendula vysoká SS2-7 Aesculus hippocastanum průměrná SS2-8 Fraxinus excelsior snížená SS2-9 Fraxinus excelsior průměrná

Výška (m)

Zdravotní stav

3 5 6 5 7 5 6 5 8 7 9 8 7 8 8 11 10 15 8 7 12 10 11 13 9 8 7 4 9

1 1 2 1 1 2 2 2 3 2 1 4 2 3 1 2 2 1 2 3 2 3 1 1 2 2 2 2 3

2 2 2

2 3 2

9 11 7 9 9 10 8 10 11

2 2 3 1 1 2 2 3 3

Tabulka 3: Dendrologická analýza dřevin v řešeném území

60

Fotografie současného stavu

Obrázek 19 Kostel z jižní strany s ohništěm, zdroj: autor

Obrázek 20 Kostel ze severní strany, zdroj: autor

61

Obrázek 21 Stromová alej ze severní strany, zdroj: autor

Obrázek 22 Stromová alej z jižní strany, Zdroj: autor

62

Obrázek 23 Pramen Lutrštek, zdroj: autor

Obrázek 24 Kaplička, zdroj: autor

63

6.6 Navrhovaný stav Pro vznik návrhu je důležité uvědomit si několik důležitých skutečností. Poutní místo Lutršték je velice významnou dominantou místní krajiny. Tento význam může být narušen vizuálním problémem, který může vzniknout poté, co stromy vysazené na sousedícím západním pozemku řešeného území dorostou do výšky bránící v pohledu na kostel Panny Marie Sedmibolestné. Také je třeba si uvědomit historický a poutní význam, širší vztahy, současný stav a výsledky dendrologické analýzy. Ovšem nejdůležitější je vzít v úvahu ducha tohoto krásného místa, ale hlavně duchovně zajímavé. Snažila jsem se o jemný a citlivý zásah do tohoto poutního místa, který by obnovil původní krásu, avšak ho zásadně nezměnil. Nejdříve jsem řešila obnovu krásu blízkého okolí pramene, který konal zázraky. Přístup k prameni jsem zajistila pomocí dvou protilehlých schodišť ze žulových kvádrů, tak aby se k prameni dalo pozvolně sestoupit (viz příloha č. 29 vložených příloh Řezopoholed B – B´). Tvar celého objektu má dvě varianty. Půlkruhový tvar celého objektu doplněný kovaným zábradlím, které jen podtrhuje významnost tohoto místa, nebo tvar obdélníkový, který zvýrazňuje pravidelnost a rytmiku místa (viz vložené přílohy č. 9 a č. 12). Třířadá alej vedoucí od kapličky ke kostelu je doplněna o chybějící stromy, většinou všude přítomnou lípou srdčitou (Tilia cordata), které třířadou mozaiku doplňují. Jedinci se špatným zdravotním stavem jsou nahrazeny novými jedinci, a to vždy stejným taxonem. Pro zachování výhledu z tohoto území a zachování vizuálních vazeb na okolní dominanty byly odstraněny nálety a mladí jedinci, vysazeni na sousedícím západním pozemku po domluvě s majitelem. Celý prostor svahu s alejí směřující na vrchol s kostelem Panny Marie Sedmibolestné je doplněn o šest stupínku schodů, vždy po dvou žulových kvádrech, které navazují na již stávající stupně. Tyto stupně jsou rozmístěny tak, aby přirozeně tvořily osm zastavení, které mají znázorňovat a hlavně připomínat osm zázraků, které se zde staly, a tím seznámit návštěvníky s historií tohoto místa. Na jednotlivých osmi zastaveních bude naznačen vždy jeden příběh zázraku, který bude ve zkrácené podobě umístěn na plaketě z bronzu přímo na jednotlivých schodech (viz příloha vložená č. 28). Území za kostelem je bráno jako část odpočinku. Místo nevzhledného ohniště, zpevněné plochy, zámkové dlažby a odpočívadla (které sice není součástí řešeného prostoru, ale do prostoru silně zasahuje), jsem navrhla multifunkční posezení s ohništěm (viz příloha vložená č. 11), které může sloužit jak k zastavení turistů i místních návštěvníků, tak ke klidné modlitbě. Celý prostor je doplněn stromy především tak, aby místo bylo jakýmsi „venkovním chrámem“. Pro vedlejší východní soukromý

64

pozemek bývalého sadu, navrhuji jeho obnovu, samozřejmě se souhlasem majitele. Hlavní příjezdová cesta řešeného prostoru je obnovena a místo nevzhledné asfaltové cesty, bude cesta vydlážděna žulovými kostkami. (viz. příloha vložená č. 4) V tomto návrhu jsem se snažila především o větší atraktivitu území pro veřejnost a místní občany a především v nich vzbudit potřebu opětovného navštívení tohoto poutního místa. Tohle vše bez snížení historického a především duchovního významu poutního místa.

65

7 Diskuze Jaký význam mají v současné, stále více ateistické společnosti poutní místa? Jak velké procento občanů České Republiky vůbec chápe pojem poutní místo? Znají lidé vůbec význam poutí a jejich historii? Má smysl se o tyta místa starat, udržovat jejich stav či snažit se šířit tento pojem mezi moderní společnost? Většinou se na těchto místech nacházejí nejstarší stavby jejich okolí a často je dle nich stanovena symbolika daného okolí, či obce. Často se setkáme s jejich vyobrazením v mnohých informačních a naučných publikacích. Stále více se setkáváme s publikacemi o malých poutních místech, které mají za účel obohatit vědomosti široké veřejnosti. Tvoří je drobná skupina osob, kteří věří v pravý význam těchto míst. Už jen tento fakt podtrhuje jejich důležitost je zachovávat pro další generace. V dnešní době je drtivá většina z celkového počtu zhruba 350 poutních míst na území České Republiky, z toho 150 na Moravě, znázorněna pouze malým symbolem či drobným sakrálním objektem, například křížkem, či sochou a většina kolemjdoucích okolo jen projde, aniž by toužili poznat důvod, proč se zde tento objekt nachází. Stále častěji jsou tato místa brána jen jako turistický bod, ke kterému dojdeme a hned míříme k dalšímu, aniž bychom se zamysleli nad historií celého místa či objektu. Mnohá tato místa bereme jako orientační bod, dle kterého poznáme svoji polohu. Často tato místa ani nepoznáme, neboť nejsou nijak označena a nemohou tak svoji duchovní hodnotu a význam šířit. Je to tak správně? Opravdu se dnešní doba natolik liší od těch, kdy lidé věřili v zázrak, který se na těchto místech stal a kvůli kterému byla stvořena? Měli bychom tato místa nechat podvolit se postupné ateizaci a ponechat je osudu času nebo bychom se měli snažit je obnovovat a starat se o ně s vírou, že kdykoliv může opět přijít doba, kdy nám nezbyde více, než doufat v zázrak? Kde poté budeme tato místa hledat, když se dnes nebudeme snažit je zachovat? To je pouze několik otázek které si musíme položit před tím, než si odpovíme, že tato místa nejsou pouze významné území, ale je to důležitá část naší historie a naší lidskosti. A proto musíme dělat vše proto, abychom tato místa uchovali pro další generace, a jejich víru v zázrak.

66

8 Závěr V dnešním světě poznání a vědy, kdy si člověk všechny jevy snaží vysvětlit přírodními, či fyzikálními zákony je v lidském chápání velmi málo místa pro víru v nadlidské jevy a zázraky, které se v historii přihodily. Proto je každým dnem méně lidí, kteří chápou význam vzniku poutních míst a jeho historickou a duševní důležitost s kterou byla budována. Autorka této práce se snažila tento význam vysvětlit a ukázat tak nesmírnou důležitost vzniku všech těchto míst jak po duševní stránce – tedy stránce víry, tak i po stránce architektonické, která je pro tato místa tak charakteristická. Jak bylo v práci zmíněno, v současné době se na území České Republiky nachází zhruba 350 poutních míst. Všechna tato místa jsou spjata s určitou historickou událostí či zázrakem, který ani po staletích nebyl zapomenut. Mnohá z těchto míst byla již od svého vzniku pravidelně navštěvována tisíci poutníky a z tohoto důvodu byly na jejich území stavěny sakrální stavby drobnější čí monumentální, bylo o nich napsáno nespočet povídek, písní a básní, dochovaly se mnohé rukopisy poutníků, správců či místních usedlíků, byla pravidelně rekonstruována a stavebně upravována dle historické architektury, která se postupem času samozřejmě vyvíjela a měnila. Dnes jsou tedy krásné, honosné a dominantní, zároveň si zachovaly svoji krásu a význam a jsou pravidelně využívány pro nejrůznější církevní obřady. Jako protiklad k těmto honosným a známým poutním místům, jsou menší poutní místa, pro širší veřejnost často neznámá, stejně tak jako jejich historie, dokonce i význam vzniku. O mnohých těchto místech se zřídkakdy dochoval nějaký historický dokument poukazující na jejich vznik a jejich historii a ta je tak často tvořena pouhými historkami či paměťmi kolujícími mezi generacemi usedlíků, často několikrát pozměněnými či vymyšlenými. Těmto místům je věnováno mnohem méně zájmu, většinou jen díky vybraným jednotlivcům a dobrovolníkům byla na těchto místech postavena připomínka tohoto místa a jeho původu, ve formě malé kapličky, kříže či sochy. V toku času tak tato místa, navštěvována nejčastěji místními a náhodně kolemjdoucími poutníky, ztrácela svoji krásu a hlavně svoji historickou důležitost a stávala se tak zapomenutými místy, která dnes nejsou nijak využívána a připomínána. Právě takový osud by mohl časem potkat i modelové území této bakalářské práce – Lutršték, jehož historii a význam málokdo zná a je prakticky nedohledatelná až na pár rukopisů veřejnosti neznámým. Cílem návrhu tohoto místa je navrácení krásy a významu 67

místa a pramene, aby se stalo opět atraktivním pro konání církevních obřadů, a bylo nezapomenutelné pro všechny návštěvníky. Zároveň, aby se zde dozvěděli informace o historii a významu vzniku tohoto krásného, i když pro mnohé neznámého poutního místa. Míst jako je Lutršték je u nás mnoho a všechny by si pro svoji duchovní hodnotu zasloužili stejný zájem o znovunavrácení své krásy a významu, bohužel v dnešním světe již jen hrstce osob na těchto místech záleží. Musíme věřit, že se například právě díky této práci Lutršték jednou dočká své krajinné a duchovní uznání. Zároveň autorka věří, že prací jako je tato, zaměřujících se na další poutní místa a jejich obnovu bude přibývat a naše Morava, tak do dalších staletí bude krajem překrásných a duchovně hodnotných poutních míst a sakrálních staveb.

68

9 Shrnutí a klíčová slova Shrnutí Autor: Jana Dušková Bakalářská práce se zaměřuje na poutní místa moravského kraje, jejich vznik, kulturní, architektonický a historický význam. Práce se věnuje době největšího rozmachu sakrálních staveb, tedy vrcholnému a pozdnímu baroku, se zaměřením na vybraná významná poutní místa Moravy. Bylo vybráno jedno modelové území – poutní místo Lutršték, pro které byl za pomocí krajinářských analýz vytvořen návrh obnovy poutního místa a jeho nejbližšího okolí. Tento návrh je vyobrazen v situaci a v perspektivních zobrazeních, tedy v přílohách této práce. Resumé Autor: Jana Dušková This thesis is concerned with places of pilgrimage in the Moravian region and it focuses especially their origin, cultural, architectural and historical significance. Attention is turned on the peak times of religious architecture: high and late Baroque, with a focus on selected key places of pilgrimage in Moravia. As a model place we have chosen the locality of Lutršték. In our thesis we propose a landscape analysis and a draft of reconstruction of the place and it’s surroundings. This proposal is pictured in situation and in perspective views in annexes to this work.

Klíčová slova Poutní místa Moravy, přelom 18. a 19. století, Lutršték,

Key words Moravian places of pilgrimage, turn of 18th and 19th century, place of Lutršték

69

10 Seznam použité literatury, pramenů, mapových podkladů a vyobrazení 10.1 Seznam použité literatury BLAŽÍČEK, Oldřich. Umění baroku v Čechách. Praha: Obelisk, 1971.193 str. ISBN: 12-65-37 ČERNÝ, Jiří. Poutní místa jihozápadní Moravy, Nová tiskárna Pelhřimov 2005, 302 str. ISBN: 80-86559-15-7 ČORNEJ, Petr., a kol. Dějiny zemí koruny české I. 1. vyd., Praha: Peseka,1992. 302s. ISBN: 80-85192-29-2. DEMEK, Jaromír. Systémová teorie a studium krajiny, Brno GgÚ ČSAV, Studia geographica 40, 1977, 222 s, 2. vydání FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. Dále jen Encyklopedie moravských a slezských klášterů. ISBN 80-7277-026-8. S. 526-528. FORMAN, Richard. T. T., GORDON, Michel: krajinná ekologie, Praha: Academia, 1993, 583 str. ISBN: 80-200-0464-5 HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ Irena. Příběh drobných památek: (od nezájmu až k fascinaci). Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001, 137 s. Krajina domova, sv. 1. ISBN 80-900-9039-7.

HENDRYCH, Jan, Barokní zahrady a krajinné úpravy v Čechách. In PLICKA I. Tvář naší země, Krajina jako kulturní prostor. 1. vyd., Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2001. s. 12- 20. ISBN 80-86512-03-7 HORYNA, Mojmír. Baroko v české krajině a historické paměti. In VLNAS, Vít. Sláva barokní Čechie, umění, kultura a společnost 17. a 18. století. Praha: Národní galerie, 2001. 588 s. ISBN 80-7035-263-9. HORYNA Mojmír., Křtiny: poutní kotel jména Panny Marie, Olomouc, 26 str. 1994

70

HORYNA, Mojmír: Stavba a svět. In VLNAS, Vít. Barokní umění a jeho význam v české kultuře. 1. vyd., Praha: Národní galerie, 1991. s. 120-127. ISBN 80-7035017-2. HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc: Akademie velehradská, 1934. 439 s HUYGHE, René. Umění renesance a baroku. 1. vyd., Praha: Odeon, 1970. 476 s KADLEC Jaroslav, Přehled českých církevních dějin 1, 1991, 332 str., ISBN:807113-003-6 KALISTA, Zdeněk. Tvář baroka. Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů a odpovědí. 2. vyd., Praha: Garamond, 2005. 208 s. ISBN: 8086379- 90-6 KIBIC, Karel. Dějiny architektury III. Architektura renesanční a barokní. 2. vyd., Praha: ČVUT, 1999. 274 s. ISBN 80-01-01903-9 KNOZ, Tomáš, Morava v době baroka, Brno, Moravské zemské muzeum, 2004, 160 s. Kolektiv autorů. Slovník biblické kultury, Praha 1992, 320 str., ISBN: 80-900175-7-6 KRSEK, KUDĚLKA, STEHLÍK, VÁLKA, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: academia, 1996, 739 str. ISBN 80-200-0540-4 KUČERA Jan, RAK Jiří: Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře. 1. vyd., Praha: Vyšehrad, 1983. 408 s. ISBN: 80-7185-002-0 LÍBAL, Dobroslav. Baroko a česká krajina. In Barokní umění a jeho význam v české kultuře. 1. vyd., Praha: Národní galerie, 1991. s. 134-136. ISBN 80-7035017-2. MÍCHAL, Igor., LÖW Jiří: Krajinný ráz. 1. vyd., Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003. 552 s. ISBN: 80-86386-27-9. ODEHNAL, František, Poutní místa Moravy a Slezska, Brno 2008, 144 str., ISBN: 80-85923-08-4

71

PEŠKOVÁ, H. a kol.: Okres Vyškov. Kartografie Praha, Praha, 1990, 38 s. ISBN 80-7011-109-9. Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. HMÚ, Praha, 1961, 379 s POSPÍŠIL, J. Sv. Hostýn a jeho kraj v pověstech. Vizovice: [s. n.], 128 str. 1993 QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR, 1:500 000, 68 str. ISBN 80-7075-403-6

ROZEHNALOVÁ, Eva, Tomíškova Marie, Církevní stavby, Brno, Ústav územního rozvoje, 1995, 167 str. ISBN: 80-85124-48-3 RULÍŠEK, Hynek. Slovník křesťanské ikonografie, Postavy, atributy, symboly. Hluboká n. Vltavou 2005, 498 str. ISBN: 80-239-7434-3 SÁDLO, Jiří., a kol. Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 1. vyd., Praha: Malá Skála, 2005, 247 s. ISBN 8086776026 SÁDLO, Jiří., HÁJEK, Pavel. Česká barokní krajina: Co to vlastně je? In Dějiny a současnost, 2004, roč. 26, č. 3, 4, s.30-34, 46-50, . SYROVÝ, Bohuslav., a kol. Architektura. Svědectví dob. Praha: SNTL, 1977. 445 s. ŠEJKOVÁ, T.: Estetické aspekty pouti do Santiaga, DP MU FF, Brno 2004, str. 20-24 TOMÁŠEK, M.: Půdní mapa České republiky. ČGÚ, Praha, 1995, 42 str. ISBN: 80-7075-1983 TRPÁK, P. Krajina sakrální, animální a profánní. In LEPEŠKA, Petr. Tvář naší země, Duchovní rozměr krajiny. 1. vyd., Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2001. s. 50- 56. ISBN 80-86512-04-5. VÁLKA, Josef. Morava, země v srdci střední Evropy. In KROUPA Jiří. V zrcadle stínů: Morava v době baroka: 1670-1790. 1. vyd., Brno: moravská galerie, 2003. s. 15- 35. ISBN 80-7027-121-3.

72

VOREL, Ivan. Geometrické principy prostorové skladby některých historických krajinných úprav. In TÁBOR, Ivo. Krajiny a zahrady – staré vzácné knihy. Životní prostředí a veřejná zeleň ve městech a obcích: Klatovy 8.- 9. září 2004, Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2004. s. 6173. ISBN: 80-85116-10-3.

10.2 Internetové zdroje 1. Krajinné struktury, Krajinná ekologie: učebnice (online). http://www.uake.cz/frvs1269/kapitola3.html#struktura_krajiny_jako_geosystem u (cit. 2015-03-12) 2. Sakrální objekt, DVS (online) http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6485631 (cit. 12. 3. 2015) 3. Kaplička. Wikipedia, (online) http://cs.wikipedia.org/wiki/Kaplička, (cit. 13. 3. 2015) 4. Kulturní dominanty v krajině, Jiří Kupka, (online) http://www.zahradapark-krajina.cz/index.php?option=com_content&view=article&id= 190:kulturnidominanty-v-krajin&catid=69:022010&Itemid=143 (cit. 14. 3. 2015) 5. Česká Sibiř, Česká Sibiř (online) http://www.ceskasibir.cz/dok/d452.php (cit 14. 3. 2015) 6. Poutní místa http://www.atlasceska.cz/ceska-republika/cirkevnipamatky/poutni-mista-139/, (cit. 12. 3. 2015) 7. Vše o Křtinách, Poutník Jan, (online) http://www.poutnik-jan.cz/ruzne-c/krtinske-ohlasky-na-tento-tyden/ (cit. 14. 2. 2015) 8. Sloupsko, učebnice regionální vlastivědy. (Online) http://www.boskowan.com/region/sloupsko/sloup.htm, (cit. 14. 3. 2015) 9. Klášter cisterciáků na Velehradě, (online) http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Klaster-cisterciaku-na-Velehrade, (cit. 14. 3. 2015) 10. BAZILIKA navštívení Panny Marie, Tomáš Mátonoha, (online) http://www.svaty-kopecek.cz/bazilika-popis (cit. 14. 3. 2015) 11. Historie Hostýna jako poutního místa, (Online) http://www.hostyn.cz/historie/historie3_pout_mista.htm (cit. 15. 3. 2015) 12. Klimatické poměry ve Slavkově u Brna, (online) http://slavkovskyles.ochranaprirody.cz/charakteristika-oblasti/klima/ , (cit. 15. 3. 2015)

73

13. Oldmaps – historické digitální mapy, http://oldmaps.geolab.cz/, (cit. 27. 3. 2015)

10.3 Mapové podklady I. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. (cit. 15. 3. 2015) Online in: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=1vm&map_region=sl&map_list=s009 II. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. (cit. 15. 3. 2015) Online in: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_7_XII III. Vojenské mapování Oldmaps: Laboratoř geoinformatiky [online]. (cit. 15. 3. 2015) Online in: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?z_height=500&lang=cs&z_width=800&z_new win=0&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4161_4 IV. Digitalizované staré mapy Moravy a Města Brna (online). (cit. 15. 3. 2015) Online in: http://www.vilemwalter.cz/mapy/ V. Ortofoto mapa aktuální, měřítko 1:2000, 1:25000, Online in: http://geoportal.gov.cz/web/guest/map

10.4 Seznam vyobrazení Obrázek 1 Mapa poutních míst v ČR .................................................................. 34 Obrázek 2 Křtiny, konec 19. st., neznámý autor, zdroj krtiny.katolik.cz ........... 36 Obrázek 3 Křtiny a jejich zasazení do krajiny, zdroj: www.krtiny.cz ................ 36 Obrázek 4 Poutní místo Sloup, současnost, zdroj: www.pirane.eu .................... 39 Obrázek 5 Poutní místo Sloup z roku 1905, neznámý autor ............................... 39 Obrázek 6 Velehrad, konec 19. století, zdroj farnostvelehrad.cz ....................... 41 Obrázek 7 Velehrad v krajině, 2011, zdroj: www.origamido.cz ........................ 41 Obrázek 8 Svatý Kopeček, pohled z Plumova, autor: J. Tučnáček ................... 45 Obrázek 9 Svatý kopeček,, 1899, autor J.N.Derka, zdroj fotohistorie.cz .......... 45 Obrázek 10 Svatý Hostýn současnost, zdroj: www.ceskatelevize.cz ................. 47 Obrázek 11 Svatý Hostýn, 1834, neznámý autor, zdroj hostyn.cz ..................... 47 Obrázek 12 Správní obvody ORP, zdroj: www.portal.uur.cz ............................. 50 Obrázek 13 Mapa území obce Němčany, zdroj mapy.cz .................................... 51 Obrázek 14 Mapa klimatických podoblastí, autor a zdroj: QUITT, 1971 .......... 52 Obrázek 15 Půdní typy ve SO ORP Slavkov u Brna (TOMÁŠEK, 1995) ......... 54 74

Obrázek 16 Kaple Panny Marie, zdroj: fara Slavkov u Brna.............................. 57 Obrázek 17 Kaplička Lutrštek,, zdroj: fara Slavkov u Brna ............................... 57 Obrázek 18 Pouť omladiny na Lutršteku, 1932, , zdroj: fara Slavkov u Brna.... 57 Obrázek 19 Kostel z jižní strany s ohništěm, zdroj: autor .................................. 61 Obrázek 20 Kostel ze severní strany, zdroj: autor .............................................. 61 Obrázek 21 Stromová alej ze severní strany, zdroj: autor .................................. 62 Obrázek 22 Stromová alej z jižní strany, Zdroj: autor ........................................ 62 Obrázek 23 Pramen Lutrštek, zdroj: autor .......................................................... 63 Obrázek 24 Kaplička, zdroj: autor ...................................................................... 63

75

11 Přílohy 11.1 Přílohy vložené Příloha č. 1 : Využití území Příloha č. 2 : Mapa hodnot, pohledových horizontů a vizuálních vazeb Příloha č. 3 : Současný stav řešeného území Příloha č. 4 : Situace Příloha č. 5 : Navrhované kované prvky k prameni a kapličce, varianta 1 Příloha č. 6 : Navrhované kované prvky k prameni a kapličce, varianta 2 Příloha č. 7 : Navrhované kované prvky k prameni a kapličce, varianta 3 Příloha č. 8 : Řez A – A´ Příloha č. 9 : Perspektiva č. 1 Příloha č. 10 : Perspektiva č. 2 Příloha č. 11 : Perspektiva č. 3 Příloha č. 12 : Perspektiva č. 4

76

11.2 Přílohy zavázané Historické mapy

Příloha 13 I. Vojenské mapování, 1764-68

Příloha 14 III. Vojenské mapování, 1836-1852

Příloha 15 III. Vojenské mapování, 1876-1878

77

Příloha 16 Historická mapa 1890-1918, autor: Jan Srp

Příloha 17 Historická mapa, 1936, neznámý autor

78

Příloha 18 Šemberova mapa Moravy, 1881, autor: Šembera

Příloha 19 Turistická mapa, rok 1915, neznámý autor

79

Dobové fotografie a rukopisy

Příloha 20 Pohlednice Sedmibolestné Panny Marie, naznámý autor a rok

Příloha 21 Obraz znázorňující lidový folklór, zdroj: Kostel Křtiny

80

Příloha 22 Rukopis Ondřeje Lujana, 1 str.

81

Příloha 23 Rukopis Ondřeje Lujana, str. 2

82

Příloha 24 Rukopis Ondřeje Lujana, str.3

83

Příloha 25 Rukopis Ondřeje Lujana, str. 4

84

Příloha 26 Rukopis Ondřeje Lujana, str. 5

85

Navrhované prvky, řezopohledy a půdorysy

Příloha 27 Vstupní dveře kapličky, varianta 4

Příloha 28 Schod s památní bronzovou plaketou

86

Příloha 29 Řezopohled B – B´ schody k prameni

Příloha 30 Ukázka obloukové varianty zábradlí

87

Příloha 31 Půdorys k příloze : perspektiva 1

Příloha 32 Ohniště řezopohled C - C´ 1:20

88

Příloha 33 Půdorys k přílohám: Perspektiva 4

89