POUŽITÍ ROSTLIN V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

POUŽITÍ ROSTLIN V PAMÁTKÁCH ZAHRADNÍ A KRAJINÁŘSKÉ ARCHITEKTURY Modelový objekt: zámek v Rájci nad Svitavou

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Přemysl Krejčiřík Ph.D.

Michaela Letá

Lednice 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Použití rostlin v památkách zahradní a krajinářské architektury“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici dne 19.4.2013

Podpis

Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Ing. Přemyslu Krejčiříkovi Ph.D. za pomoc a vedení při psaní této práce. Dále panu Evženu Kopeckému ze zámku v Rájci nad Svitavou za vlídné přijetí a za pomoc při shánění informací o zámeckém parku. Stejně tak i všem, kteří mi pomáhali ať už korekturami práce nebo svojí podporou.

OBSAH

ABSTRAKT .................................................................................................................... 7 1.

ÚVOD....................................................................................................................... 8

2.

CÍL PRÁCE............................................................................................................. 9

3.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ........................................... 10

4.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA RÁJCE.................................................... 12

4.1

Provoz a přístupnost areálu ............................................................................. 13

4.2

Přírodní podmínky ........................................................................................... 13

5.

4.2.1

Členění dle bioregionů.............................................................................. 13

4.2.2

Klimatologie .............................................................................................. 14

4.2.3

Geologie...................................................................................................... 14

4.2.4

Pedologie .................................................................................................... 14

4.2.5

Geomorfologie ........................................................................................... 15

4.2.6

Potenciální vegetace.................................................................................. 15

HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMECKÉHO AREÁLU V RÁJCI ........................ 16 5.1

Historie panství a zámku.............................................................................. 16

5.2

Architektonický rozbor budovy zámku...................................................... 17

5.3

Vývoj parkových úprav................................................................................ 18

5.3.1

Renesanční zahrada.............................................................................. 18

5.3.2

Barokní zahrada ................................................................................... 18

5.3.3

Sentimentální park na počátku 19. století .......................................... 20

5.3.4

Konec 19. a počátek 20. století ............................................................. 26

5.3.5

Poválečné úpravy .................................................................................. 28

6.

SOUČASNÁ KOMPOZICE AREÁLU V RÁJCI NAD SVITAVOU ............. 30

7.

KAMÉLIE, KRÁLOVNA ZIMNÍCH KVĚTIN................................................ 34 7.1

Základní údaje o rodu Camellia .................................................................. 34

7.2

Systematika kamélií...................................................................................... 34

7.2.1 7.3 7.3.1

Popis základních druhů a odrůd kamélií............................................ 36 Historie rodu Camellia.................................................................................. 38 Georg Josef Kamel (1661-1706)........................................................... 39

7.4

Pěstební péče ................................................................................................. 40

7.5

Kamélie v zámku v Rájci nad Svitavou ...................................................... 42

7.5.1

Historie sbírky kamélií na zámku ...................................................... 42 5

7.5.2

Pěstování kamélií v Rájci ..................................................................... 45

8.

PAMÁTKOVÝ ZÁMĚR OBNOVY PARKU .................................................... 46

9.

METODIKA PRÁCE ........................................................................................... 48

10.

VÝSLEDKY ...................................................................................................... 48

11.

DISKUZE .......................................................................................................... 50

12.

ZÁVĚR .............................................................................................................. 51

13.

LITERÁRNÍ ZDROJE..................................................................................... 53

14.

ONLINE ZDROJE ........................................................................................... 55

15.

MAPOVÉ ZDROJE ......................................................................................... 56

16.

SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................... 57

17.

SEZNAM TABULEK....................................................................................... 62

18.

SEZNAM ZKRATEK ...................................................................................... 62

19.

SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................... 63

6

ABSTRAKT

Téma práce: Použití rostlin v památkách zahradní a krajinářské architektury Tato práce se soustřeďuje na použití rostlin v modelovém objektu na zámku v Rájci nad Svitavou. Jedná se o rozsáhlý krajinářský park, který se vyvíjel již od dob renesance. V práci jsou uvedeny základní charakteristiky z hlediska přírodních

a

provozních podmínek. Z archivních dokumentů je zjištěn vývoj parku. Dále je popsána základní kompozice parku současně s významnými dřevinami a průhledy. Jsou zde popsány problémy parku a zároveň navrhnuto jejich řešení v záměru obnovy parku. Druhá část této práce se zaobírá rozsáhlou sbírkou kamélií nacházející se v zámeckých sklenících. Je popsána jak historie samotných rostlin, tak i historie konkrétní sbírky na zámku v Rájci. Zároveň jsou zde dle literatury uvedeny informace o systematice tohoto druhu a jeho fyziologii zaměřené na okrasné druhy rodu Camellia. K práci je připojena obrazová dokumentace zobrazující jak historický vývoj parku a současnou kompozici, tak i sbírku kamélií a historii jejích výstav.

Klíčová slova: historické zahrady, Camellia, použití rostlin, Rájec nad Svitavou

ABSTRACT

Topic: Use of plants in historical sights of landscape architecture This work is focused on using plants in chosen model object. As a model object was chosen chateau park in Rájec nad Svitavou. It is a large landscape park with long history since renaissance. There are described basic characteristics of this place. Main purpose is to find information about history of using plants in this park in archival documents. There is also described main composition of the park and most important trees and views. There are mentioned problems of this object and found solutions. Second part of this work is about camellias. In chateau greenhouse, there is situated collection of camellias. There are used information about taxonomy and physiology of genus Camellia based on literature. Main interest is on ornamental camellias. There is connected visual documentation of historical changes and composition of park, current composition and camellias too.

Key words: historical gardens, Camellia, use of plants, Rájec nad Svitavou 7

1.

ÚVOD Rostliny jsou základním stavebním prvkem zahradní a krajinářské architektury.

Proto jejich použití ať už dnes, nebo v historii je jednou z nejdůležitějších věcí, kterými se můžeme zabývat. Historický pohled je nutný nejen jako základní znalost pro každého, kdo chce pracovat v tomto oboru, ale hlavně je nutný v případě obnovy historických zahrad a parků. Používání rostlin prošlo v průběhu historie velkými proměnami a v budoucnu tyto změny budou jistě pokračovat. Stejně jako vše ostatní je také užití rostlin spojeno se současnou společností, jejími požadavky a názory, stejně jako je ovlivňováno dlouhodobými trendy v zahradním umění. Je na nás určit, které z různých módních směrů a trendů budeme následovat, podle kterého budeme tvořit nové a rekonstruovat již stávající zahrady. Jsou zde různé možnosti v používání rostlin, v případě historických zahrad, jsou však tyto možnosti poněkud omezeny. Zde se musí vzít ohled na historickou hodnotu těchto zahrad. Samotná historická zahrada je definována ve Florentské chartě z roku 1982, podle níž je popsána jako architektonická a vegetační kompozice, která je celospolečensky významná z hlediska dějin nebo umění a zároveň se jedná o kompozici, která je tvořena převážně rostlinným materiálem. Dalším faktorem je, že musí být vždy zachována alespoň část původní zahrady, pokud by šlo jen o rekonstrukci zahrady podle dochovaného plánu, tak se již nejedná o historickou zahradu. Vedle toho jsou zde zakotveny články ohledně údržby těchto zahrad, kdy zahrada má být kontinuálně udržována na základě historického průzkumu a místních zvyklostí. Měl by se respektovat celý vývoj zahrady a ne se zaměřit jenom na jedno období. Zásady jsou zde však formulovány poněkud obecně a tím následně vznikají i jejich různé interpretace. Současný směr péče o památky zahradního umění se zaobírá spíše směrem k zachování základního principu obsaženého v daném prostoru. Tato práce se dále zabývá pouze památkami zahradního umění, kdy je použití rostlin demonstrováno na areálu SZ v Rájci nad Svitavou. V tomto případě se jedná o historickou zahradu s vývojem od dob renesance. Dnes je její vývoj zastaven převážně nízkými finančními možnostmi správy zámku. Jedná se tedy o prostor, který má poměrně vysoký potenciál. Samotný zámek je dnes spojován hlavně s každoročními výstavami kamélií, jejichž pěstování a následné vystavování výrazně zvýšilo jak obecné

8

povědomí o těchto rostlinách, tak zvýšilo i samotnou návštěvnost a známost tohoto zámeckého areálu.

2.

CÍL PRÁCE Hlavním cílem této práce, která se má zaobírat tématem Použití rostlin

v památkách ZaKA, je ve vybraném prostoru SZ Rájec nad Svitavou zjistit použití rostlin jak v historii, tak v současnosti a následovně tato zjištění zhodnotit a přehledně uspořádat. Najít hodnoty a problémy tohoto areálu a na ně navazující řešení koncepce obnovy parku. Dále je zájem soustředěn na sbírku kamélií nacházející se v zámeckém skleníku, stejně jako na rostlinu samotnou. Cílem je popsat a zhodnotit důležitost použití těchto rostlin jako prvku zviditelňujícího jak samotný zámek, tak i tento rod rostlin.

9

3.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Památky zahradního umění je třeba zachovat pro další generace, nejen jako

doklad doby jejich vzniku, ale také jejich následného vývoje. Nastává zde však problém, jak se k těmto památkám chovat, zda je zakonzervovat a udržovat je stále ve stejném stavu, nebo si dovolit i trochu kreativity a postupně je dále rozvíjet. Je třeba si uvědomit, že základním prvkem jsou rostliny, v reálu se nejčastěji jedná o dřevinné vegetační prvky, které jsou výrazně proměnlivé a dle toho je třeba se k nim chovat. Při samotném zásahu do těchto zahrad by se měla dodržet hlavně jejich autenticita, která je založena na jejich koncepci a objemu částí, jako je výzdoba, výběr vegetace či anorganických materiálů, které ji vytvářejí (Florentská charta, 1982). Základní odlišnost památek zahradního umění od ostatních je dána tím, že jsou založeny na živých organismech, které časem ztrácejí svou funkci a umírají. Tudíž na nich nelze zcela založit památkovou ochranu, ta je založena na základním principu těchto zahrad, originální substanci, která je znovu a znovu utvářena novými generacemi rostlin (Jordan, Meyer, 1991). Není však předem dané, že potřebná funkce rostlinného prvku musí nutně skončit zároveň s jeho existencí, často tato funkce zaniká již dříve, ještě za života dřeviny a je třeba ji nahradit, na což následně mohou navazovat spory jak s odbornou, tak s laickou veřejností. Tato autenticita prvků je založena na samotných skladebních prvcích, jejich uspořádání, atmosférou objektu, jeho okolím a údržbou. Častou komplikací při zjišťování původního druhového složení parku je jak jejich neznalost, tak neúplná dokumentace v reálu vysázených dřevin oproti návrhu (Pejchal, 1995). Je tedy nutná jistá kreativita v údržbě těchto památek, protože s tím jak rostliny stárnou, tak se mění i samotné jejich stanoviště a tím i nároky na péči. Je nutné brát ohled na původní podobu návrhu a svým novým řešením prostor pouze vylepšit, doplnit, ne však zapřít (Pejchal, 2005). Druhová změna v parku může být také vyvolána změnou funkcí parku, kdy je třeba upravit sortiment rostlin vzhledem k této nové funkci, změnou stanoviště, dostupností rostlinného materiálu, možností údržby či výměnou druhů náchylných k chorobám za rezistentní (Pejchal, 1995). Jedná se o změny v sortimentu, které je však nutno odůvodnit. Mnoho starých kultivarů rostlin dnes již není množeno, popřípadě je zde možnost nahradit je odolnějším a na údržbu méně náročným kultivarem. Častou otázkou dnes je i používání cizích introdukovaných druhů společně s našimi domácími,

10

zda by se jejich používání mělo potlačit, či podpořit. Tato otázka nastává i v rámci zvoleného objektu v Rájci nad Svitavou. Užití rostlin v historických zahradách by tedy vždy mělo být založeno na důkladném stavebně-historickém průzkumu parku, kdy je shromážděno co nejvíce informací o daném objektu (Krejčiřík, 2006). Použití rostlin v těchto prostorech navazuje na koncepci obnovy parku a jeho následné údržby, kdy je třeba vytyčit směřování parku, a dle něj následně postupovat.

11

4.

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA RÁJCE Zámecký areál leží v katastrálním území obce Rájec-Jestřebí, okres Blansko

v jihomoravském kraji (Obr.1). Nachází se východním konci obce Rájec, na kopci nad údolím řeky Svitavy.

Obr.1 Lokalizace Rájce-Jestřebí (CENIA, 2013)

Celý zámecký areál je momentálně ve vlastnictví státu, jedná se o Národní kulturní památku ve správě Národního památkového ústavu. Zámek je přístupný veřejnosti od dubna do října (NPÚ, 2010a). Zatímco zámecký park a nádvoří jsou přístupné celoročně do osmi hodin do večera. Park přiléhající k zámku je rozsáhlý, jeho rozloha je 13,66 ha (Kříž et al., 1978). Významným prvkem parku je výrazná výšková členitost terénu, kdy nejnižší bod parku leží pod zámkem v nadmořské výšce 317 m n.m. a nejvyšší bod je v horní části parku v 375 m n.m., což znamená, že terén se postupně zvedá severozápadním směrem. Toto rozložení umožňuje výhledy do okolí zámku, kdy je v průhledech často jako konečný bod pohledu horizont. Samotný zámek se nachází v nadmořské výšce 335 m n.m. a byl původně postaven tak, aby shlížel na park pod ním, protože v době baroka byl zámecký park jen na svahu pod zámkem. To se změnilo až na počátku 19.století, kdy se park rozšířil severozápadním směrem od zámku nahoru po svahu. Terénu je v parku hojně využíváno, protože nejen, že umožňuje daleké průhledy do okolí, ale strmé svahy

12

s vystupujícími skálami porostlé stromy vytvářejí tajemnou atmosféru určitých částí sentimentálního parku.

4.1

Provoz a přístupnost areálu

Celý areál je obehnán zdí, která je proražena třemi branami. Jižní brána, která uzavírá areál směrem od silnice vedoucí od Rájce na čestné nádvoří, je doplněna erbem rodu Salmů pod knížecí korunou. Dále na ni navazuje severní brána, která je přístupovou cestou dále do parku, je doplněna drobnou vrátnicí. Další branou, která je nejblíže centru Rájce je brána v západní zdi směrem od silnice. Pro pěší návštěvníky se jedná o nejužívanější bránu, protože je nejblíže středu obce. Poslední brána, která již není používána, se nachází poblíž severozápadního konce parku. Parkoviště patřící k zámku se nachází u jižní brány. Až do roku 1836 byla hlavní přístupovou cestou k zámku stará vstupní brána z jižní strany od kaple (Staňková, 2003). Po celém parku jsou nedlážděné cesty, pouze ze zpevněného kameniva. Parkové kamenné zdi mají po celém parku různou výšku a někde jsou částečně pobořené, dříve byly omítnuté. Místy je výška zdi na úrovni terénu parku, tudíž umožňují volný výhled do okolní krajiny.

4.2

Přírodní podmínky 4.2.1

Členění dle bioregionů

Areál rájeckého zámku leží v přechodné zóně mezi Brněnským a Drahanským bioregionem v Hercynské podprovincii (Culek, 2005). Charakteristika modelového území se však dle geologických, pedologických a reliéfních podmínek blíží více k brněnskému bioregionu, který zasahuje až na západní okraj Drahanské vrchoviny, na které Rájec leží. Brněnský bioregion je charakteristický typickou

výškou 250-490 m n.m.

a převážně leží v mírně teplé oblasti MT11. Zabírá celky Bobravské vrchoviny, střední části Boskovické brázdy, západní okraj Drahanské vrchoviny a východní okraj Křižanovské vrchoviny (Culek, 2005).

13

4.2.2

Klimatologie

Z klimatologického hlediska vybrané území leží v mírně teplé oblasti MT11 (Quitt, 1971). Data jsou zpracovávána za období let 1901-1950. Jedná se o poměrně teplou a mírně sucho oblast.

Tab. 1 Soupis klimatologických dat dokumentující oblast MT11 (Quitt, 1975) Počet letních dnů

Počet dnů s průměrnou denní teplotou nad 10 ºC

Počet mrazových

Počet ledových

dnů

dnů 30-40

40-50

140-160

110-130

Průměrná

Průměrná teplota

Srážkový úhrn ve

teplota v lednu

v červenci

veg.období

-2 - -3 ºC

17-18 ºC

350-400 mm

4.2.3

Počet dnů se sněhovou pokrývkou 50-60

Geologie

Geologické podloží parku tvoří převážně granodiorit, malá část, v nejnižší části parku je tvořena kvartérními sedimentárními sprašemi a sprašovými hlínami. (Česká geologická služba, 2013). Celý bioregion je typický soustavou granodioritových hřbetů, mezi nimiž se nacházejí spraše (Culek, 2005).

4.2.4

Pedologie

Dle půdní typologie se na území parku nacházejí dva typy a to převážně slabě oglejená hnědozem a v severní části mesobazická kambizem. Na ně, již ale mimo území parku, navazují rozsáhlé plochy fluvizemě doprovázející tok řeky Svitavy (Česká geologická služba, 2013). Hnědozemě a kambizemě jsou typickými půdami, které se v okolí na svazích nacházejí (Culek, 2005).

14

4.2.5

Geomorfologie

Členěním dle reliéfu se park se zámkem řadí do:

Systém: Hercynský Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Česko-moravská soustava Oblast: Brněnská vrchovina Celek: Drahanská vrchovina Podcelek: Adamovská vrchovina (IID-3A) (CENIA, 2013)

4.2.6

Potenciální vegetace

Dle Mapy potenciální přirozené vegetace se na území parku nachází dvě jednotky, které by se zde vyvinuly bez zásahu člověka. Je to černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a střemchová jasenina (Pruno-Fraxinetum) v nižších částech parku (Neuhäuslová, 1997). Střemchové jaseniny, které se vyskytují na dočasně zamokřených stanovištích, do území parku zasahují jenom jako výběžek lužních lesů z prostoru údolí Svitavy v nejnižších částech parku, v reálu tato část parku není zamokřená. Převládají tedy společenstva černýšových dubohabřin, která se vyznačují dominancí Quercus petraea, který je i dnes v parku hojně zastoupen, a Carpinus betulus s příměsí Tilia cordata. Jedná se o nejrozšířenější společenstvo dubohabřin v České republice (Neuhäuslová, 1998).

15

5.

HISTORICKÝ VÝVOJ ZÁMECKÉHO AREÁLU V RÁJCI

Obrazová dokumentace je uvedena v Příloze I

5.1

Historie panství a zámku

Osídlení v této oblasti pravděpodobně vznikalo až od 12. století, první doklad o Rájci je z roku 1131, kdy byla obec spravována olomouckým biskupstvím (Konečný et.al., 2008). Původně zde stávaly dvě tvrze, jedna poblíž místa dnešního zámku a druhá směrem na Doubravici, na kopci dnes zvaném Hradisko. Obě tyto tvrze byly rozbořeny v době husitských válek (Mlateček, 2000). Následně se zde vystřídalo mnoho různých majitelů, než v roce 1464 panství připadlo rodu Drnovských z Drnovic, který je vlastnil dalších 150 let (Kříž et al., 1978). V této době došlo k opravě jedné z tvrzí (Mlateček, 2000). Rod vzkvétal a roku 1570 zde Bernard Drnovský přestavěl starou tvrz na renesanční zámek, západně od dnešního zámku, který však roku 1756 vyhořel. Zbylo z něj jenom předzámčí na straně směrem do obce, které se zde nachází v pozměněné podobě dodnes (Kříž et al., 1978). Po vymření tohoto rodu po mužské linii se panství rozdělilo a začaly spory o majetek, které se vyřešily až r. 1661, kdy majetek připadl rodu Roggendorfů. Po smrti Karolíny z Roggendorfu, zámek připadl jejím dětem, které ho roku 1763 prodaly Antonínu Karlu Josefovi ze Salm-Reifferscheidtu. Ten následně začal se stavbou nového zámku, při čemž byl použit i materiál ze zámku původního. Rod Salmů vlastnil zámek až do roku 1945, kdy byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů (Kříž et al., 1978). Tento rod byl pro tuto oblast důležitý hlavně díky rozvoji průmyslu, vlastnil například železárenské hutě v Blansku, díky kterému došlo následně k rozvoji celého města (Otruba, 2007). Současný zámek byl postaven dle návrhu architekta Isidora Marcela Amanda Canevaleho (Obr. 2). Tento plán byl následně upraven, až vznikla dnešní podoba zámku. Samotnou organizací výstavby a následnými úpravami byl pověřen Franz Nepomuk Brunn, který každý týden podával zprávy o výstavbě. Stavební práce na novém zámku započaly r.1763 a v době smrti starohraběte v roce 1769 byl již zámek obýván (Kuthan, 1999). Zámecká kaple byla vysvěcena roku 1792. Na zámku se

16

nachází rozsáhlá knihovna zbudovaná za starohraběte Hugo Františka SalmReifferscheidta kolem roku 1820 (Konečný et.al., 2008). V letech 1843-1848 bylo zadáno vypracování plánů nového moderního sídla v Rájci Hugem Karlem Eduardem ze Salm-Reifferscheldtu. Vypracovala je kancelář Conrada Wagnera, o autorství návrhů se však vedou spory, je možné, že se na nich podílel i Ludwig Förster. Vznikly dvě varianty, neoklasicisní z roku 1843 a druhá v historizující formě z roku 1848 (Obr.3,4).

Ani jedna z nich však nikdy nebyla

realizována. Úpravy zámku v dalších letech se týkaly převážně jeho interiéru, popřípadě oprav samotného zámku, jen s mírnými změnami. Samotný zámek tedy zůstal skoro beze změn v původním slohu (Kalábová a Konečný, 2011).

5.2

Architektonický rozbor budovy zámku

Samotná zámecká budova je jednopatrová s druhým mansardovým patrem. Je postavena ve tvaru písmene U, hlavní budova a dvě symetrická boční křídla. Čestné nádvoří ohraničují čtyři pavilony. Stavba nynějšího zámku byla započata v roce 1763, tedy v době, kdy v českých zemích vznikají aristokratické venkovské rezidence. Samotný zámek byl vystavěn v období raného klasicismu, ještě ve vlivu doznívajícího baroka, ve stylu francouzského luisézního slohu. Architektem byl Isidor Canevale, ve své době známý architekt ve Vídni, tudíž samotný zámek spadá do stylu Ludvíka XVI. Na první pohled patrnou odlišností je mansardová střecha, která nasedá přímo na nižší patro bez patrného přechodu, čímž celou stavbu opticky zatěžuje. Zlom střechy je situován výše než bylo v období baroka obvyklé a v prostoru střechy vzniká další obytné patro zámku s vikýřovými okny. Všechna okna na zámku jsou doplněna žaluziovými okenicemi. Nad vstupem do zámku je umístěný balkon podpíraný čtyřmi sloupy (Kuthan, 1999). Na střeše budovy jsou v příčné ose na věžičce umístěny hodiny (Kříž et al., 1978). V centru zámecké budovy přímo proti vstupu z čestného dvora je umístěn osmiboký hlavní sál prostupující prvním a druhým podlažím. Tento sál leží na hlavní ose zámku a je odtud výhled dolů po svahu, po hlavní ose zahrady. Je zde také možný přímý vstup po schodech do zahrady. Vnitřní prostory jsou členěny dle francouzských vzorů. Hlavní prostory zámku se nacházely v přízemí, toto rozložení bylo také zdůrazněno vyššími okny. Služebnictvo bydlelo v nejvyšším patře. Zámek v Rájci nad

17

Svitavou je jeden z mála čistých příkladů vlivu francouzského klasicismu u nás. Jako další se uvádí například Náměšť na Hané nebo zámek v Napajedlech (Kuthan, 1999).

5.3

Vývoj parkových úprav

Zahrada rájeckého zámku došla v průběhu historie k mnohým změnám, avšak zámek zůstal od své výstavby nezměněn prakticky dodnes. Pro lepší orientaci v textu lze park rozdělit na tři základní části s odlišným vývojem. Na prostor čestného dvora a zámecké terasy při zahradním průčelím zámku, které byly v návrzích většinou zpracovávány současně. Dále na svažitou část parku před zahradním průčelím zámku, kde se původně nacházely starší renesanční a barokní zahrada. Další částí je prostor vzniklý na počátku 19. století na sever a severozápad od zámku, popisován i jako část nad zámkem, protože se nachází v terénu nad ním. Přímo na sever od zámku se nachází strmý svah, v literatuře nazývaný horský (Příloha II).

5.3.1

Renesanční zahrada

Původně se na okraji obce nacházel zámek z 16.století, na který navazovala směrem nahoru do svahu renesanční zahrada. Pravděpodobně se jednalo o zahradu před kruhovou zámeckou sallou terenou, kde se nacházelo bludiště i voliéra (Hieke, 1985). Existence této zahrady nad zámkem je doložena i na Vedutě Rájce se sv. Floriánem ve zdejším kostele Všech svatých z roku 1701 (Obr. 5) a na kresbě z roku 1670 (Obr. 6). Samotná zahrada je ohrazena zdí a voliéra je zobrazena až na vrcholku zahrady. Tento renesanční zámek byl zničen požárem v roce 1756 (Pacáková-Hošťálková, 2004).

5.3.2

Barokní zahrada

Nový zámek byl následně postaven ve svahu nad tím původním. Vznikla tedy situace, kdy původní zámecká zahrada se nově rozkládala pod zámkem. Budování nové pozdně barokní zahrady probíhalo současně se stavbou nového zámku od roku 1767 a byla dokončena roku 1780 (Pacáková-Hošťálková, 2004). Jako zámečtí zahradníci jsou v této době uvedeni Jakub Tomášek z Vídně a Zachariáš z Rájce (Otruba, 2007).

18

Barokní zahrada se nacházela na místě původní renesanční zahrady, tudíž na svažitém terénu mezi průčelím zámku a původními budovami předzámčí (Konečný et.al., 2008). Podoba zahrady je známá z plánu z konce 18.století

(Obr. 7), který

zobrazuje v jednom výkresu jak půdorys, tak zároveň i řez terénem zahrady. Tvarem zahrady byl obdélník, který byl rozdělen na čtyři nestejně velké terasy. Středem budovy zámku dolů po svahu procházela hlavní osa zahrady. Spojení mezi terasami zajišťovala schodiště, symetricky umístěná po stranách hlavní osy. Horní tři terasy byly užší, doplněné květinovými záhony, zachoval se návrh parteru s hvězdou, který nám může ukázat jejich přibližnou podobu (Obr. 8). Do svahu mezi třetí a čtvrtou terasou směrem od zámku byl na hlavní ose vymodelován obloukový prostor do nějž byla zabudována grotta. Podle dochovaného plánu se skládala ze dvou elipsových prostor, z širšího vstupního, do zahrady otevřeného prostoru, a dalšího menšího prostoru od předchozího odděleného sloupy. Stěny grotty byly sochařsky přizpůsobeny tvarům přírodní jeskyně s různými výstupky. Terén kolem grotty držela pravděpodobně kamenná zeď, na jejímž vrcholu se nacházely zdobené vázy. Na nejnižší terase, na hlavní ose zahrady ležel bazén s vysokým vodním střikem. Jeho základ měl tvar kruhu, po čtyřech stranách vybíhající v obdélníky. U jihozápadního rohu zámecké budovy se nacházel letohrádek. Dalšími prvky bylo posezení v nice v jihozápadní části zámku a půlkruhový amfiteátr na spodní terase. Severní strana zahrady, byla vymezena dvěma skleníky, jedním větším a druhým menším vytápěným. Za zdí, dle dochovaného plánu, dosud tekl potok, který byl následně při dalších úpravách parku použit na napájení rybníku (Konečný et.al., 2008). V roce 1787 byla přivezena z Vídně tumba vojevůdce Mikuláše Salma, která byla umístěna na ostrůvku s topoly uprostřed Mlýnského rybníka poblíž centra obce Rájec. Jde o další příklad vlivu francouzské kultury v Rájci, toto umístění totiž připomíná hrob J.J. Rousseaua v Ermenonville, která byla také umístěna na umělém ostrově (Kuthan, 1999). Roku 1863 však byla vrácena zpět do Vídně (Mlateček, 2000). Tento prvek odpovídá již konci baroka a příchodu sentimentálních vlivů do kompozice parku v druhé polovině 18.století., kdy se mění filozofické ideje doby. Rozšiřují se názory Rousseaua, které hlásají myšlenky návratu k přírodě a předznamenávají budoucí vývoj (Dokoupil et al., 1957).

19

5.3.3

Sentimentální park na počátku 19. století

Na barokní zahrady v této době začíná navazovat nový styl zahrad, kdy vznikají sentimentální přírodně krajinářské parky, snažící se o vznik idylické krajiny. Vznikají vodopády, ruiny a gloriety. Na jižní Moravě parky využívají zvlněného terénu, dochází také k budování rybníků (Kříž et al., 1978). Pro přehlednost je dále v textu nejdříve popsána celková kompozice v dané době a následně podrobněji popsán kompoziční vývoj v prostoru čestného dvora a zámecké terasy a samostatně v krajinářské části parku.

Celkový popis kompozice

Na začátku 19. století byl park rozšířen směrem na severovýchod od zámku a proměněn na sentimentální park, který je znázorněn na plánu z roku 1817 (Obr. 9) a dále na o něco mladším nedatovaném plánu, kde je zobrazeno další rozšíření parku dál na severovýchod až do dnešní velikosti (Obr. 10). K tomuto rozšíření došlo podle dochovaných materiálů pravděpodobně mezi lety 1822 a 1826. Část parku před průčelím zámku je rozvolněna, mizí většina teras. Je ponechána pouze terasní zeď se zachovanou grottou. Hlavní osa je ukončená půlkruhovým rondelem. Na ose je ponechán bazén s vodním střikem, který je ale rozšířen a z původního tvaru změněn na kruhový (Konečný et.al., 2008). Postupně zde zaniká dominance hlavní osy, cesty jsou vedeny nepravidelně. V prostorech ohraničených cestami jsou vysázeny nové porosty dřevin. Pod zámkem na postupně klesajícím svahu, je ponechána volná travnatá plocha dělená jen cestami. V nově vzniklé části parku, severozápadně od zámecké budovy, je dominantní osa široké cesty doprovázená topolovou alejí. Cesta je ukončená branou vedoucí směrem na Doubravici (Konečný et.al., 2008). V centrální části tohoto nově vzniklého prostoru je velká travnatá plocha doplněná solitérními dřevinami. Po okrajích parku, podél okružních cest je nově vytvořen pás vyšších dřevin oddělujících park od okolí, který směrem vně parku přechází v louky. Cesty v této části jsou opět nepravidelné a plynule navazují na cestní síť v původní části pod zámkem. Kvůli této návaznosti byly zbořeny oba barokní skleníky. Nad zámkem je taktéž vybudován rybník, napájený vodou z původního potoka, který je doplněn budovou rybárny. Druhý rybník vznikl až po dalším rozšíření parku. 20

Historie prací provedených v parku lze v této době vyčíst z Deníku parkových prací zpracovaných v letech 1809-1829, je použit překlad Ing. Evy Staňkové. Jde o výčet prací provedených v těchto letech. Jistým problémem je, že se jedná o útržkovité informace, mnohdy spíše jen poznámky o ošetřeních, nebo vysázených rostlinách bez přesného zaznamenání místa, kde tato práce proběhla. I tak nám ale tento zdroj předkládá poměrně konkrétní informace o použitých prvcích a konkrétních druzích rostlin.

Vývoj kompozice čestného dvora a zámecké terasy

Čestný dvůr je v této době rozčleněn dle hlavní osy zámku na čtyři travnaté plochy v jejichž středu je ovál, v této době taktéž zatravněný. Toto rozložení je zobrazeno na celkovém plánu z roku 1817, konkrétnější zobrazení samotného dvora není k dispozici, je tudíž možné, že zde byly použity i jiné vegetační prvky než je jen trávník. Toto tvrzení je možno podložit několika variantními plány, které pochází z druhé poloviny 19. století, není ale možno říci, který z nich, pokud některý, byl vážně zrealizován (Obr. 11, 12). Ve všech je zachováno základní rozložení parteru ze čtyř částí a centrálního prvku, základní tvary jsou ale upravovány a doplňovány vegetací. Dle Knihy platů a deputátu z let 1913-26 lze odvodit jména tehdejších zahradníků. Jsou to Florian Natsch, Wilhelm Baumgarth a Maximilián Erras, který vytvořil seznam rostlin použitých v parterech rájeckého zámku a je podepsán i na jedné variantě řešení čestného dvora. Navíc je v deníku parkových prací uvedena v roce 1814 poznámka o zahradě Errasově. (Staňková, 2003). V Errasově řešení je ve středovém oválu patrně použito pestrého květinového záhonu obklopeného dalšími záhony, trávníkem a po okrajích parteru pravděpodobně pokryvnými vegetačními prvky. Je možné, že alespoň částečně byl tento návrh zrealizován, protože z 23.9. 1815 pochází seznam rostlin v parterech, u části z nich je uveden i počet použitých kusů (Tab.2).

Tab. 2 Seznam rostlin v ovále z roku 1815 (Erras, 1815 in Staňková, 2003) Název rostliny Phlox paniculata Phlox maculata Phlox pilosa

ks 6 6

Název rostliny Aconitum napellus Antirrhinum majus Agrostemma coronaria (Lychnis coronaria) 21

ks 4

Název rostliny ks Název rostliny ks Lysimachia ephemerum 3 Campanula medium Aster amellus 20 Dianthus barbatus Aster fruticulosus 4 Hesperis matronalis 6 (Felicia fruticosa) Aster novae-angliae - Lychnis chalcedonica Aster novi-belgii 4 Malva moschata Aster vernus 4 Monarda fistulosa 2 Aster grandiflorus 6 Coreopsis tripteris Aster tripolium 4 Coreopsis lanceolata Delphinium grandiflorum 6 Helianthus multiflorus Delphinim elatum 8 Campanula pyramidalis 4 Rudbeckia laciniata Pozn. Latinské názvy jsou upraveny do správného tvaru, protože v přepise z originálu došlo ke zkomolení některých názvů. V závorkách jsou uvedeny dnešní názvy rostlin, pokud původní již neplatí (The Plant List). Z tohoto seznamu je patrné, že byla použita poměrně velká škála rostlin, z velké části jsou použity trvalky, ale je vidět, že byly doplněny i druhy dvouletek, například Campanula media nebo Dianthus barbatus. Podle počtů rostlin i když není vždy uveden je zřejmé, že zde měly velké zastoupení astry. Převážně jsou použity středně vzrůstné trvalky kvetoucí v odstínech růžové a fialové. Ohledně vývoje terasy pochází pouze kusý zápis z roku 1818 o výsadbě Rosa semperflorens do obou jejích rohů (Staňková, 2003).

Vývoj kompozice parkové části

Na počátku 19. století dochází k celkové změně kompozice této části, k postupné realizaci již popsaného návrhu. Z deníku parkových prací lze vyčíst konkrétní změny, které v této době proběhly. V roce 1809 byly na horském svahu v severní části zahrady vysázeny smrky, v dalších částech parku borovice a duby. Celá zahrada je lemována loukami a přes velkou louku nad zámkem je zbudována hlavní cesta , jedná se o hlavní osu nové části parku. V roce 1811 vzniká u bazénu pod zámkem, který se v této době začíná hloubit, břízový lesík, později doplněný také topoly (Staňková, 2003). Z roku 1813 pochází zmínka o Antoniho lesíku, který se nacházel v půli cesty na Doubravici, avšak není zaznamenána jeho přesná lokalizace. Byl tvořen topoly. V roce

22

1814 je vysázena skupina růží u brány a také u bazénu, který je společně s vodotryskem definitivně dokončen další rok. (Staňková, 2003). Z roku 1815 pochází další seznam rostlin, u kterého je uvedeno, že se jedná o velkou řadu, při čemž se pravděpodobně jedná o záhon vedle terasy u zahradního průčelí zámku (Tab. 3). Tento prvek je vyznačen i na mapě stabilního katastru z roku 1826. Byl tvořen převážně trvalkami, doplněnými hlíznatými rostlinami. Také je patrné, že rostliny byly vysazovány i kolem grotty, kdy se podle zápisu jednalo o suchovzdorné trvalky (Tab.4).

Tab. 3 Seznam rostlin ve velké řadě z roku 1815 (Erras, 1815 in Staňková, 2003) Název rostliny Název rostliny Lychnis chalcedonica Dianthus plumarius Hesperis matronalis Helleborus foetidus Hemerocallis fulva Lilium bulbiferum Hemerocallis alba Georgina variabilis (Dahlia pinnata) (Hosta plantaginea) Iris germanica Doronicum pardalianches Armeria vulgaris Polemonium caeruleum Aquilegia vulgaris Silene saponariifolia Geranium macrorrhizum Saponaria vulgaris (Saponaria officinalis) Cucubalus fimbriatus (Silene ovata) Aster versicolor Helianthus multiflorus Aster laevis Helianthus altissimus (H. giganteus) Pozn. Latinské názvy jsou upraveny do správného tvaru, protože v přepise z originálu došlo ke zkomolení některých názvů. V závorkách jsou uvedeny dnešní názvy rostlin, pokud původní již neplatí (The Plant List). Tab. 4 Seznam rostlin k obložení grotty z roku 1815 (Erras, 1815 in Staňková, 2003) Název rostliny Saxifraga sp. Crassula sp. Euphorbium sp. V letech 1816-22 bylo v parku vysázeno velké množství dřevin. Ve spodní části zahrady vznikla velká řada růží, avšak není blíže specifikováno přesné umístění. V rondelu na okraji spodní zahrady proběhla výsadba balsámových topolů, dále v parku to byly lípy, jasany a javory. Také došlo k výsadbě topolů, akátů a ovocných stromů. V roce 1819 je zde uvedena poznámka o vybudování jeskyně a vybudování skleníku. Z roku 1820 pochází seznam rostlin z vrchní zahrady, pravděpodobně se jedná

23

o zahradu v čestném nádvoří. Jsou zde použity: Rosa, Lichnis, Lilium, Dahlia, Lilium bulbiferum, Digitalis a Phlox (Staňková, 2003). Probíhají také práce na Tyrolském domě, který se v této době nacházel vedle zahrady. Po dalším rozšíření parku ho park obklopil. V roce 1823 severně od tohoto domku vznikla zahrada růží (Staňková, 2003). Nejdříve sloužil jako výletní prostor pro obyvatele zámku, později se z něj stala hájovna (Konečný et.al., 2008). Tento domek je zobrazen na obraze Franze Richtera z druhé čtvrtiny 19. století, kde je položen ve volné krajině s výhledem (Obr.13). Na obrazu Eduarda Kaisera přibližně z roku 1900 je již domek na okraji zámecké louky ze tří stran obklopen vzrostlými listnatými stromy (Obr.14). Na kresbách Franze Richtera z roku 1822 je vidět jeho dominantní postavení zámku na kopci nad obcí (Obr. 15). Kompozice zahrady zde odpovídá plánu z roku 1817, kdy je jasně viditelná alej doprovázející hlavní cestu nad zámkem. Zároveň je zde zobrazeno, že většina porostů v této době byla listnatá, jehličnany jsou použity v prudkém svahu při severním okraji zahrady. V letech 1821 až 1824 vznikl na konci severozápadního cípu zahrady nový velký vrchní rybník, je tudíž zřejmé, že zhruba v této době dochází k poslednímu rozšíření parku. Mezi lety 1823 a 1825 byly u bazénu ve spodní zahradě vysázeny skupiny hortenzií. Na severozápadním okraji parku vznikl nad novým rybníkem romantický vodopád, kolem nějž byly vysázeny smrky a smuteční vrby. Na velké louce nad zámkem byly vysázeny růže, lilie a jiřiny, pravděpodobně se jednalo o výsadbu doprovázející cesty. Dále došlo k další výsadbě růži po celém parku. V roce 1826 u dolního kuchyňského rybníku vyhořela rybárna a kolem proběhla výsadba dubů. Do zahrady byly přivezeny rostliny z Lednice: Cercis siliquastrum, Cotinus coggygria, Viburnum sp., Lonicera sp.. U grotty bylo vysázeno divoké víno (Staňková, 2003). Z roku 1826 pochází mapa stabilního katastru, kde je zobrazeno, že v severozápadní části nad zámkem po rozšíření parku zanikla osa cesty s alejí. Došlo ke změně cestní sítě, hlavní cesta je zvlněná a směřuje od zámku k hornímu rybníku a bráně. Průběžně prochází jak tmavými porosty, tak prosvětlenou loukou, aby došla až na konec zahrady ke skrytému vodopádu. Ve středu této části vznikla velká centrální louka. Menší louka vznikla u dolního kuchyňského rybníka při zámku. Je vytvořen souvislý dřevinný porost při okrajích parku. Převážná část parku je v této době pokryta porosty dřevin. Při jihozápadní části zámku se nachází kuchyňská zahrádka, stejně jako pod spodní zahradou, vedle skleníku. 24

V roce 1827 došlo k výsadbě jasanů do rondelu. U vodopádu byly vysázeny k lavicím do louky s liliemi také modré lilie. Došlo k rozšíření skupin lilií v parku, Lilium candidum, Lilium bulbiferum. Poslední deníkový zápis je z roku 1829 kdy je zaznamenáno, že druhové složení parku se neměnilo jenom výsadbami, ale i výměnou stávajících dřevin za nové. U bazénu byly původní duby vyryty a vyměněny za růže a u malých dveří byly lípy vyměněny za buky a Acer negundo. (Staňková, 2003). V roce 1840 byly zhotoveny plány na úpravu parku pod budovou zámku Johannem Reifem, v nichž je hlavně řešena cestní síť, ale i druhová bohatost parku (Obr. 16, 17). Není ale doloženo zda tyto plány byly zrealizovány, v každém případě však ukazují přibližnou podobu parku v této době. Je řešena spodní část zahrady pod zámkem. Na řezu terénem je před zámeckou terasou zakreslen květinový záhon, před zámkem jsou umístěny topoly a další listnaté dřeviny. Je zde zároveň zobrazen řez grottou, kdy ale není zobrazen vnitřní prostor, pouze zeď, ve které byla umístěna. Je možné, že již v této době nebyla přístupná a byla zazděna stejně jako je tomu dnes. Bazén s vysokým vodním střikem je stále dominantním prvkem na ose zahrady. Nově navržená cestní síť nebyla pravděpodobně nikdy realizována. Byla navržena cesta po hlavní ose od zámku k terasové zdi nad bazénem. V této době cesta od zámku k bazénu vždy jde z okraje terasy obloukem dolů po svahu k bazénu. Je vidět, že v této době se majitelé zámku opět začali zajímat o samotnou kompozici parku. Severní část parku se v této době nazývá oborou (Konečný et.al., 2008). Na místě původního obydlí zahradníka je v roce 1855 nový skleník. Při stavbě bylo použito čtyř sloupů, které zbyly po přestavbě balkonu nad vstupem do zámku. Samotný skleník se skládal ze čtyř částí: množírny, ananasovny, teplého a studeného skleníku. Ke skleníku přiléhala zeleninová zahrada, která byla od samotné zahrady oddělena vysokou terasní zdí, ve které bylo vybudováno přístupové točité schodiště. Tato zahrada je tudíž umístěna v terénu pod samotným parkem a od silnice je oddělena skupinou budov, které dříve sloužily k hospodářským účelům a následně jako obydlí zahradníka poté co byl vybudován skleník. Dnes tuto plochu s přilehlými budovami využívá zámecké zahradnictví. Ke konci 19. století byl ještě přistavěn menší skleník (Staňková, 2003, Konečný et.al., 2008 ). Rozšíření parku a s tím související změna kompozice v dvacátých letech 19.století je poslední výraznou změnou v celkové kompozici parku. Následné změny

25

byly již minimální, kdy se jednalo převážně o zásahy do porostů. Od této doby již nebyl realizován žádný další komplexní plán na přestavbu parku.

5.3.4

Konec 19. a počátek 20. století

V této době prochází změnami v kompozici převážně prostor čestného dvora zahradní terasy. V ostatních částech parku dochází pouze k menším úpravám a pozvolné změně porostů.

Vývoj kompozice čestného dvora a zámecké terasy

Tvarosloví parteru čestného dvora se proměňuje z geometrických rovných linií na složitější tvary složené z křivek. Na pohlednici z roku 1867 je na okraji terasy nad spodní zahradou zobrazena rytmizovaná výsadba trávníkem oddělených záhonů květin ve středu vždy s dřevinou na kmínku. Mezi nimi jsou umístěny lavičky patrně určené k výhledu do zahrady (Obr. 18). Dnes jsou zde stejným způsobem vysázeny dřevité pivoňky. Z 80.let 19.století pochází snímek části zámeckého nádvoří Raimunda Stillfrieda (Obr. 19). Není přesně vidět prostorové rozložení parteru, ale kolem středu parteru je použita tvarovaná skupina listnatých stromů. Dále jsou použity kruhové letničkové záhony a bodová výsadba růží. Sloupy balkonu jsou v této době porostlé popínavými rostlinami. Z roku 1897 pocházejí Schallerovy plány rájeckého zámku, jedná se o zákres čestného dvora, v jehož středu se poprvé objevuje vodní bazén (Obr. 20). Kolem tohoto středového prvku jsou bohatě členěny travnaté plochy, symetrické podle hlavní osy zámku. Celá středová část parteru je po okraji lemována nízkým buxusovým plůtkem. Po okrajích travnatých ploch jsou bodově vysázeny převážně jehličnaté keře, ve středu parteru vyšší než na okrajích. V kruhovém záhonu na hlavní ose je založen květinový záhon. Další travnaté plochy jsou vytvořeny podél zámku, kde jsou vysázeny listnaté dřeviny, a u hradní zdi. U jihozápadního křídla zámku se stále nalézá kuchyňská zahrada. Podél zahradního průčelí zámku je doložena bodová výsadba keřů, která je situována přímo v ploše cesty. Výsledný parter na základě tohoto návrhu, stejně jako použité vegetační prvky lze spatřit na snímku Wilhelma Heislera z roku 1898 (Obr. 21).

26

Další plán vyhotovený Technickou kanceláří a podnikatelstvím staveb Ivo Beneš pochází z roku 1916 a zobrazuje půdorys parteru v čestném dvoře stejně jako i obory nad zámkem (Obr. 22, 23). Realizace plánů je doložena na leteckých snímcích z roku 1922 (Obr. 24, 25). Základní tvarosloví čestného dvora zůstává zachováno jak je tomu u Schallerova plánu, je zde však lépe zdokumentováno vnitřní členění parteru. Celý parter dokola lemuje živý plot. Tvary travnatých částí jsou zdůrazněny bodovou výsadbou do koule tvarovaných jehličnanů. Uprostřed cest na hlavních osách parteru jsou umístěny čtyři kruhové květinové záhony. Na diagonálních osách leží čtyři záhony patrně bílých růží. V travnatých plochách před levým a pravým zámeckým křídlem jsou ve dvou řadách vysázeny tvarované dřeviny s tím, že řada blíž zámku je vyšší, než ta před ní. Před sloupy podpírajícími balkon nad hlavním vstupem do zámku jsou vytvořeny květinové obloukové záhony, které výškově gradují směrem ke sloupu. Podél celé délky hradní zdi jsou vysázeny dřeviny jako vizuální clona, před nimi je volná plocha trávníku s podélnou bodovou výsadbou dřevin. Celá plocha je ohraničena živým plotem. Samotný příjezd do zámku je taktéž lemován živým plotem a výsadbou dřevin. Mění se dispozice terasy před zahradním průčelím zámku, kdy jsou v rozích mezi hlavní budovou a bočními křídly zámku vytvořeny travnaté partery geometricky členěné stříhanými živými ploty. Podél zámku je travnatá plocha s výsadbou do koule tvarovaných keřů, mezi nimiž se nacházejí lavičky.

Vývoj kompozice parku

Park prochází jen minimálními změnami, jeho stav je popsán v dokumentaci z roku 1916 (Obr. 22, 23), zároveň jsou dostupné i letecké fotografie z této doby (Obr. 24, 25). V severní části parku dochází k zániku louky u spodního kuchyňského rybníka, která je osázena stromy. Dále dochází k mírnému narovnání cestní sítě, která již není tak křivolaká. Na jih od zámku pod kuchyňskou zahradou se nachází tenisové hřiště, které je v plánu zobrazeno v jiném místě, ale podle dochovaných fotografií, se nalézalo zde. Až na prostor na hlavní ose před terasou zámku je celé okolí parku hustě porostlé listnatými stromy. Kolem bazénu s vodotryskem je vidět skupinu bříz. V severní části nad zámkem je v centru stále zachována velká louka s roztroušenými dřevinami, kolem zdi park uzavírá hustý okrajový pás dřevin. Na této mapě je stále ještě zobrazen

27

Tyrolský dům. Většina porostů je v této době pořád listnatá, jehličnany jsou převážně soustředěny na konci parku u vodopádu a na svahu podél severní ohradní zdi.

5.3.5

Poválečné úpravy

Celý areál byl v roce 1945 zestátněn a spravován Národním pozemkovým fondem, v roce 1949 připadl Národní kulturní komisi. Následně bylo rozhodnuto o využití zámku jako místa k prezentaci zámeckých sbírek, byla zde zřízena zámecká obrazárna. Samotný park byl v letech 1951 a 1952 ohrožován provozem závodu Stalingrad

na zpracování skalice, který přímo sousedil s parkem a zámeckým

zahradnictvím. Došlo k rozleptání skel na skleníku výpary z továrny, kterými byly poškozovány i stromy, a v parku byl skladován koks a škvára (Konečný et.al., 2008). Již od roku 1992 se vedou restituční spory mezi státem a rodem SalmReifferscheidtů, kteří požadují navrácení rozsáhlých pozemků, více jak sedm tisíc hektarů, na Blanensku, včetně zámku v Rájci nad Svitavou. Zámek v Blansku, který tomuto rodu dříve patřil, zpět nepožadují, zajímají se však o zámecký park, přiléhající k němu. V centru sporu je občanství Hugo Salma a jeho údajná kolaborace s Němci (Marek, 2005). Problémem, který s touto restituční kauzou souvisí je, že vzhledem k tomuto řízení byly zastaveny všechny opravy v areálu v Rájci nad Svitavou. Stejně tak se zastavily i všechny investice do rozvoje zámku a parku.

Vývoj kompozice čestného dvora a zámecké terasy

Z roku 1951 pochází fotodokumentace čestného dvora od Hyhlíka a Hilmerové, kdy je tvarosloví dvora zachováno, stejně jako dobře udržované tvarované dřeviny doprovázející parter, ty jsou v travnaté ploše doplněny bylinným pivoňkami (Obr. 26). Ve středu bazénu je vidět vodní střik, který zde ale pravděpodobně byl zbudován již dříve. Bazén je doplněn o plovoucí lekníny. Z parteru ale vzhledem k minulému návrhu zmizely okrajové buxusové plůtky. V průběhu

roku

1954

probíhala

úprava

čestného

dvora

dle

návrhu

arch. Břetislava Štorma (Obr. 27). Ve středu tohoto parteru je ponechán původní bazén s vodním střikem, kolem nějž jsou umístěny travnaté plochy, s jednodušším členěním než v předchozích návrzích. Tvar těchto ploch, stejně jako ploch podél zámku má být 28

zdůrazněn záhony polyantek. Stejným způsobem jsou upraveny i plochy po stranách čestného dvora. V roce 1962 proběhla kontrola zámeckého nádvoří dle návrhu B. Štorma, další rok byl pro toto členění zpracován návrh výsadby od Krajského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody (Konečný et.al., 2008). V postranních částech čestného dvora byly založeny buxusové plůtky zdůrazňující tvary ploch a založeny nové výsadby rostlin. V záhonech již nejsou použity růže ale letničky (Obr. 28, 29).

Vývoj kompozice parku

Z roku

1953

pochází

letecké

mapy

Vojenského

geografického

a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce. V této době jsou již zaniklé stavby Tyrolského domu a tenisového hřiště. Porosty zůstávají beze změny, stromy pouze stárnou a zvětšují svoji plochu. O rok později bylo rozhodnuto o vybudování parku kultury a oddechu, jehož důsledkem bylo zřízení pódia pro přírodní divadlo a letní kino ve spodní části parku. Později byly položeny základy pro kůlnu a další budovu, ale následně byla stavba zrušena (Konečný et.al., 2008). Z šedesátých let 20. století pochází průzkum porostního složení parku, kdy se zde nacházelo 17 druhů, popřípadě variet jehličnanů a 73 druhů listnatých dřevin (Kříž et al., 1978). Za doby bývalého zahradníka Jana Dvořáka bylo po celém parku vysázeno velké množství různých druhů dřevin. Jednalo se vysazování jen jednoho nebo několika exemplářů bez nějakého kompozičního záměru. Docházelo zde tedy k vytváření sbírky různých kultivarů dřevin, které pro tento park nejsou typické. Byly zde vysázeny například Cryptomeria japonica, nebo japonské javory.

29

6.

SOUČASNÁ

KOMPOZICE

AREÁLU

V RÁJCI

NAD

SVITAVOU Zámecký park je nyní rozčleněn na formální pravidelnou kompozici čestného dvora a krajinářskou část ve zbylé části parku. Kompoziční vztahy jsou zobrazeny v Příloze III a IV. Na čestném nádvoří zůstává kompozice v mírně upravené formě dle plánu Břetislava Štorma. Jedná se o nástupní prostor k zámku, tedy o nejreprezentativnější část, osově navázanou na zámeckou budovu (Obr. 30). Zeď naproti zámku je lemována řadou starých lip, Tilia cordata, které tvoří kulisu a ohraničují prostor. Pod zámkem je park koncipován jako krajinářský, ale nacházejí se zde zbytky staré barokní zahrady. Na hlavní ose dole pod zámkem se nacházejí pozůstatky původní grotty, společně s bazénem, který je ale v dezolátním stavu, zarostlý plevelem a bez vody. V místě, kde se nacházela grotta je zazděný vchod (Obr. 31). Pohled po hlavní ose od zámku je ohraničen vzrostlými stromy, které tento prostor postupně opticky zužují až skončí pohledem na obzor (Obr. 32). Částí tohoto průhledu byl původně i vysoký vodní střik v bazénu, který kompozici dodával vertikální rozměr, prvek pohybu a zvuku vody. Samotný bazén totiž není ze zahradní terasy viditelný přes terasu grotty, vidět by byl pouze tento vodní střik. Z prvního patra zámku již část hladiny vody v bazénu vidět lze. Dnes je tento prvek však nefunkční. V této části parku se nacházejí převážně listnaté dřeviny, avšak po obou stranách bývalé grotty jsou použity dřeviny jehličnaté. Jedná se ale o mladší výsadbu než postranní dřeviny, velká část z nich byla vysázena bývalým zahradníkem Janem Dvořákem. Přímo před zámkem, na okraji průhledu, se nacházejí dva vzrostlé exempláře Liriodendron tulipifera (Obr. 33). Dříve se zde nacházel ještě třetí strom tohoto druhu, který částí svého kmenu poléhal na zemi (Kříž et al., 1978). V době květu i v období, kdy v zimě nesou odkvetlá květenství, jsou výrazným pohledovým prvkem, který upoutá pozornost návštěvníka. Na druhé straně oproti liliovníkům se nachází starý exemplář Acer campestre, který průhled ohraničuje z druhé strany. Krajinářská část nad zámkem je koncipována jako sled různých porostních skupin podél hlavní cesty, proto je i sama kompozice popsána dle jejího průběhu parkem. Hlavní cesta touto částí prochází od zámku až k vodopádu na konci zahrady a vrací se zpět k zámku po severní straně parku. Cesta nejdříve prochází kolem

30

kuchyňského rybníka a pak dále vzrostlým světlým porostem převážně Quercus petraea, který je bez keřového patra, pouze se zde ojediněle nacházejí menší keře Cornus mas a Corylus avellana (Obr. 34, 35). Část těchto stromů je od země až ke koruně obrostlá Hedera helix, stejně jako je jím pokrytá zem. Na pozadí této části u parkové zdi se nachází tmavý porost Taxus baccata, který zakrývá ohradní zeď a lemuje park. V severní části, pod cestou je tento porost ještě výraznější, protože se zde nachází několik starých Quercus petraea (Obr. 36) plně porostlých břečťanem, tudíž hlavně v zimě, kdy je spadané listí tvoří porost, který upoutá pozornost svou zelenou barvou. Postupně se na okraji tohoto porostu objeví, v zimě svou červenou barvou výrazná, Swida alba a vzrostlí jedinci Quercus petraea, za kterými se otevírá velká centrální louka. Jedná se o pravděpodobně nejstarší jedince v této části parku. Jeden z nich se nachází přímo vedle této cesty, takže se jeho větve sklání nízko nad cestu (Obr. 37). Mezi těmito stromy se poprvé v pohledu objeví na druhé straně louky červenolistý Fagus sylvatica ´Atropunicea´, který v této části tvoří pohledovou dominantu (Obr. 38). Jedná se o jedinou červenolistou dřevinu v parku. Je vidět po celou cestu po okraji louky. Dalším pohledově významným stromem je Aesculus hippocastanum, který stojí na okraji louky a za ním leží porost tmavých jehličnanů (Obr. 39). V pohledu se objevuje asi v půli cesty přes louku a je významný hlavně v době květu. Jírovec je sám o sobě v době květu výrazný, zde je to ještě zvýrazněno skupinou tmavých jehličnanů rostoucích v pozadí za ním. Z cesty kolem louky je v průhledu mezi duby vidět horizont okolní krajiny, který dokresluje malebný pohled přes louku (Obr. 40). Tento samý princip je použit i na druhé straně louky, až na to, že ho nelemují duby, ale jehličnany. Zadní část parku, severozápadní konec, je z velké části tvořena jehličnatými dřevinami. Jedná se o uzavřenější část parku, v jejímž nitru se ukrývá horní rybník s vodopádem (Obr. 41). Šumění vody je slyšet zpoza stromů ještě dříve než vodu uvidíme. V této tmavé části, která je v kontrastu se slunnou loukou ležící před ní, se kolem vodních prvků vinou cesty. Místy z obou stran lemované jehličnany až vytváří jakousi bránu, nad vodopádem doprovázenou Pinus sylvestris (Obr. 42). Mezi horním rybníkem a centrální loukou se nachází přibližně deset kusů Tilia cordata, které jsou vysázeny velmi blízkou u sebe ve dvou řadách a zakrývají rybník pohledům z louky. Mezi nimi se opět nabízejí průhledy na louku a červený buk lemované lipami a jehličnany. Směrem k parkové zdi roste poměrně velká skupina Fagus sylvatica, která 31

do tohoto prostoru tvořeného převážně jehličnany na podzim vnáší zlatavou barvu svých listů. Poblíž tohoto místa leží další z parkových bran, která ale dnes není využívaná, dříve k ní vedla cesta, dnes však neudržovaná, navíc se na ní skladuje odpad z parku. Samotný vodopád není příliš vysoký, měří asi dva metry (Obr. 43). Stéká po původní skále, z jedné strany porostlé břečťanem, do malého rybníka, odkud dále proudí krátkým potůčkem do horního rybníku. Cesty zde vedou přímo nad vodopád, stejně tak i pod něj. Tento vodopád je ovšem vidět pouze zblízka, jinak je zcela skryt v podrostu a prokazuje se pouze zvukem padající a šumící vody. Není centrem žádných průhledů, jedná se o tajemné, skryté a klidné místo. Následovně se všechny tyto cesty v zadní části scházejí v jedinou, která sleduje tvar parku podél zahradní zdi. Postupně se opět objevují průhledy na centrální louku a na mohutný jírovec na druhé straně a na červenolistý buk. Z této cesty je dobrý výhled na okolí zámku přes hradní zeď (Obr. 44). Dále se cesta dělí na dvě další s tím, že jedna pokračuje světlým dubovým lesíkem a napojuje se na hlavní cestu od zámku a druhá vede dál podél zámecké zdi. Tato druhá cesta překonává terén, který je v této části výrazný, jedná se o převýšení šestnácti metrů. Tato cesta je však málo udržovaná, úzká a za špatného počasí velmi špatně schůdná. Nad cestou se tyčí strmý svah s vystupujícími skalisky porostlými břečťanem (Obr. 45). Opět se jedná o uzavřenější část parku. Porost stromů je zde velmi hustý, převážně se jedná o listnaté dřeviny doplněné podél cesty Pinus sylvestris. Stejně jako skály jsou i stromy často porostlé břečťanem. Tento svah nad cestou stejně jako prostor mezi cestou a zdí je hustě pokryt náletovými dřevinami, které zabraňují průhledům dále do krajiny. Z této části parku se v průhledech mezi stromy objevuje rájecký kostel Všech svatých, avšak často je částečně zakryt právě těmito náletovými dřevinami. Na konci této partie se nachází letní kino, které do tohoto místa vůbec nezapadá ať už kompozičně nebo funkčně (Obr. 46). Jedná se o stavbu betonového pódia s promítací plochou a obloukovitého hlediště s lavičkami umístěného nahoru po svahu. Nad ním se ještě nachází menší budova na promítání. Problémem je jak jeho podoba, tak i jeho umístění, protože se nachází blízko zámku, takže je viditelné jak přímo ze zahradní terasy, tak i ze spodní části zahrady pod zámkem. Zatímco z této strany je pohledově výrazné, tak ze severu a východu je skryt jak porostem stromů, tak i svou polohou dole pod svahem. Samotná parcela i stavby patří do majetku obce Rájec-Jestřebí. Dnes již tento areál kina není nijak využíván. Tato cesta pak dále prochází pod zámkem přes hlavní osu zámku až k zámecké bráně. 32

Původní zeleninová zahrádka vedle zámku je dnes veřejnosti uzavřená a patří k bytu zámeckého zahradníka. Místo tenisového hřiště, které se původně nacházelo pod ní zde zůstává volná rovná travnatá plocha. V této části parku se ukryt v porostu dřevin nachází drobný kamenný altán. Hlavním prvkem v kompozici tohoto parku je kontrast ve střídání různých porostních skupin. Například prosvětlený dubový les ústí v prosluněnou louku, která je z druhé strany ohraničena temným porostem jehličnanů se skrytým vodopádem. Stejně jako vzdušné otevřené porosty listnáčů s tmavými uzavřenými porosty jehličnanů. V parku se ve výsledku nacházejí vedle sebe rozmanitá prostředí a za každým ohybem cesty, za každým porostem, se objeví něco nového, co návštěvníka zaujme a vede ho parkem dál.

33

7.

KAMÉLIE, KRÁLOVNA ZIMNÍCH KVĚTIN

Obrazová dokumentace v Příloze V

7.1

Základní údaje o rodu Camellia

Kamélie pocházejí ze subtropických oblastí východní Asie, kde jich roste více jak 200 druhů. Patří do čeledi čajovníkovitých, Theaceae, stejně tak jako čajovník čínský (Thea sinensis, syn. Camellia sinensis), ze kterého se vyrábí čaj. (Dvořák et al., 2004). Důraz této práce je však soustředěn na okrasné druhy rodu Camellia, čajovník se jako okrasná rostlina obvykle nepěstuje. Jedná se o stálezelené keře až stromy (Obr. 47). Listy jsou jednoduché, kožovité po stranách zubaté (Obr. 48). Po odkvětu začnou rašit nové výhony, které jsou zpočátku jasně zelené, tmavnou až později (Obr. 49). Tyto výhony ukončí svůj růst v květnu až červnu. Květy se objevují po jednom až po třech v paždí posledních listů (Obr. 50, 51, 52). Nejčastěji jsou přisedlé, ale mohou být i krátce stopkaté. Květ je různě velký, u čajovníku jsou to v průměru dva centimetry, u Camellia japonica už je to v průměru deset až dvanáct centimetrů. Největší květ má Camellia reticulata a to až 15cm. Květ má nestejné kališní lístky, které tvoří přechod od listenů ke korunním plátkům, které na bázi srůstají. Květy mohou být vonné i nevonné. Tyčinky jsou dvojího typu, vnitřní jsou volné, ale vnější jsou srostlé s petaly. Semeník je nejčastěji tří až pětipouzdrý. Následným plodem je dřevnatá tobolka, která obsahuje olejnatá semena (Dvořák et al., 2004). Kamélie kvetou od prosince do dubna, ovšem období hlavního kvetení je od února do dubna (Hieke, 1988). Odrůdy se odvozují nejčastěji od druhu Camellia japonica. Dále se u nás ojediněle pěstují Camellia salluenensis, Camellia reticulata nebo Camellia cuspidata (Dvořák et al., 2004).

7.2

Systematika kamélií

Jak již bylo popsáno, kamélie patří do čeledi Theaceae. Tato čeleď je zařazena do oddělení Magnoliophyta, třídy Rosopsida, řádu Ericales a obsahuje třináct rodů rostlin. Patří sem rody Atrosperama, Camellia, Euryodendron, Franklinia, Gordonia,

34

Hartia, Malachodendron, Piquetia, Polyspora, Pyrenaria, Schima, Stewartia, Theopsis (The Plant List). Rod Camellia je tvořen dlouhověkými a stálezelenými keři až stromy. Rostou na kyselých půdách v lesnatých oblastech od severní Indie a Himalájí až po Čínu a Japonsko. Jedná se o velmi rozmanitou skupinu s různými květy i listy, navíc s velkým množstvím odrůd. Květy jednotlivých druhů, ale i odrůd se liší svou barvou, ale i tvarem květu. Barvy základních druhů jsou bílá, růžová, červená, ale i žlutá a jejich odstíny. Odrůdy jsou často různě panašované, skvrnité nebo páskované, nebo smetanově bílé. (Brickell, 2008). Dle tvaru květu se dělí na šest skupin (Obr. 53). LEGENDA

1

2

3

4

5

6

1 2 3 4 5 6

Jednoduché Poloplné Sasankovité Pivoňkovité Růžovité Symetrické plné

Obr. 53 Tvary květů kamélií (Brickell, 2008).

Jednoduché mají nejčastěji tvar ploché misky, kalichu nebo trubky. Tvoří je jedna řada korunních lístků, kterých může být až osm. U tohoto typu jsou výrazné tyčinky ve středu květu. Poloplné mají dvě a více řad korunních lístků. Ve středu květu jsou opět výrazné tyčinky. Střed květu může být pravidelný i nepravidelný. Sasankovitý květ je tvořen jednou nebo více řadami lístků, které jsou ve středu květu

hustě

promíchány s tyčinkami. Pivoňkovité mají velké množství nepravidelných korunních lístků, mezi kterými ve středu květu slabě pronikají tyčinky. Růžovité plné jsou charakterizovány korunními lístky, které se výrazně překrývají a v jejichž vydutém středu se nacházejí tyčinky. Posledním typem jsou symetrické plné květy, kde se korunní plátky hustě překrývají a nejsou viditelné tyčinky. Korunní lístky samy o sobě

35

mohou mít různý tvar, od zašpičatělých po vykrojené, tím se variabilita odrůd ještě zvyšuje (Brickell, 2008).

7.2.1

Popis základních druhů a odrůd kamélií

Rod Camellia obsahuje velké množství druhů, z nichž většina se v naší republice vůbec nevyskytuje. Popsány jsou pouze druhy, které se pěstují v kultuře, nebo jsou jinak významné. U nás se převážně pěstuje Camellia japonica a její odrůdy. Ostatní druhy se pěstují pouze sbírkově a i to jen minimálně. Jsou však více používané v zahraničí, zvláště v lokalitách, kde se dají pěstovat ve venkovním prostředí po celý rok. U druhů u nás minimálně pěstovaných jsou uváděny výšky, kterých dosáhnou ve své domovině. Odrůdy jsou uvedeny pouze ilustračně.

Camellia cuspidata Původem pochází z Číny, jedná se o vzpřímený, štíhlý keř, vysoký až 3,5 m. Listy jsou kopinaté až eliptické tmavě zelené s bronzovým nádechem. Kvete jednoduchými bílými květy velkými až 4 cm (Brickell, 2008).

Camellia japonica Jedná se o první popsanou kamélii pocházející z Japonska, kde roste v hájích na pobřeží moře. Zároveň je ale původní i na Taiwanu a v Koreji. V čínštině je nazývána Schancha (Valder, 1999). Výška tohoto keře je čtyři až šest metrů. Květy jsou jednoduché, nevonné a purpurově červené s výraznými zlatožlutými tyčinkami, velikosti 3-4 cm. Ve své domovině je používána pro výsadbu do živých plotů, ze semen se lisuje olej. Její tvrdé dřevo se používá v řezbářství. Kamélie jsou součástí typické květinové zahrady v čínských a japonských zahradách (Dvořák et al., 2004). V čínských zahradách se používají její kultivary také jako tvarované bonsaje, kde je ale podstatnější jejich výsledný tvar než květ (Valder, 1999). Jedná se o nejpoužívanější a nejvíce prošlechtěný druh kamélií. Nejznámější odrůdy pěstované i v Rájci jsou: ´Chandleri Elegans´ (Obr. 54), ´Comte do Gomer´ (Obr. 55), ´Elene Nobili (Obr. 56)´ ´Jupiter´, ´Lady Campbell´ (Obr. 57), ´Magnoliaeflora´(Obr. 58),´Pink Perfection´ (Obr. 59), ´Souvenir de Bahuaud Litou´. 36

Camellia nitidissima (syn. Camellia chrysantha) Keř pocházející z Jižní Číny a Vietnamu dorůstá výšky dvou až tří metrů. Zajímavý je svými jednoduchými vonnými květy žluté barvy, které kvetou od začátku do konce zimy. Vyžaduje teplé vlhké místo, u nás pěstována není, ale je zajímavá svou výjimečnou barvou květu v rámci tohoto rodu (Brickell, 2008).

Camellia oleifera V čínštině se tento keř nazývá Youncha, je velmi podobný C. sasangua, se kterou byl často zaměňován (Valder, 1999). Pochází z Číny je zajímavý výrobou oleje z jeho semen. Jedná se až o sedmimetrový strom kvetoucí jednoduchými vonnými bílými květy (Brickell, 2008).

Camellia reticulata Jedná se o malý strom nebo velký keř, pocházející z Číny, zde se nazývá Nan Shancha. Je zde pěstována již od 11. století a je symbolem provincie Yunnan a díky svým listům a červeným květům také symbolem štěstí a bohatství (Valder, 1999). Listy jsou široce eliptické až protáhlé. Rostlina nese jednoduché růžově červené velké květy. Od tohoto druhu je odvozeno velké množství kultivarů, které se od základního druhu liší jak barvou, tak tvarem květu. Odrůdy mají jedny z největších květů mezi kaméliemi (Brickell, 2008). Mezi odrůdy patří: ´Arch of Triumph´ s pivoňkovými květy velkými až 17 cm v karmínové barvě, ´Mandalay Queen´ s růžovými pivoňkovými květy a ´Miss Tulare´ nesoucí pivoňkovité či růžovité květy s voskovitými růžovočervenými lístky (Brickell, 2008).

Camelia saluenensis Pochází z Číny, jedná se o bujně větvený keř nesoucí jednoduché bílé, růžové, růžovo-bílé nebo růžovo-červené květy (Obr. 60). Jeho výška je 1-5 m (Brickell, 2008).

Camellia sasaqua Tento druh pochází z Japonska, byl však hojně pěstován v Číně, zde se nazývá Chaimei, jméno odvozené od podoby květu této kamélie s Prunus mume, nazývané Mei (Valder, 1999). Tato kamélie dorůstá výšky až šesti metrů. Jedná se o vzpřímený keř nebo malý strom. Květy jsou jednoduché bíle a vonné. Dobře snáší přímé slunce. 37

Jsou od něj odvozeny odrůdy: ´Narumigata´ s bílými květy s růžovým nádechem, ´Navajo´ má bílé poloplné květy (Brickell, 2008).

Camellia x williamsii Tato rostlina vznikla zkřížením Camellia japonica a Camellia saluenensis. Listy se podobají C. japonica a květy C. saluenensis. Tento kříženec je významný množstvím kultivarů, které jsou od něj odvozeny. Květy mají bílé až tmavě růžové. Výška rostliny je dva až pět metrů. Příkladem

kultivarů

jsou:

´Donation´s

růžovými

poloplnými

květy,

´E.G. Waterhouse´ s plnými světle růžovými květy, ´Francis Hanger´s bílými jednoduchými květy a ´Mary Christian´ s jednoduchými karmínovými květy (Brickell, 2008).

7.3

Historie rodu Camellia

Kamélii se původně říkalo v Japonsku Tsubaki, proto se i v Evropě ujal název Japonská růže, v Číně se okrasné kamélie nazývají Chahua (Tea Flower) nebo Shancha (Mountain Tea), tyto názvy poukazují na to, že se už dávno vědělo o příbuzenství kamélií s čajovníkem. Kamélie jsou velmi staré rostliny používané v čínských zahradách již po staletí. První detailní studie pocházejí z dob dynastie Ming, vládnoucí v letech 1368-1644, ale existence mnoha odrůd již v této době dokazuje, že kamélie byly pěstovány mnohem dříve. Podle historických dokladů byly pěstovány v Huiji ve Wutong Garden již před naším letopočtem. Kamélie v Číně začali být populární v době dynastie Tang (618-907), kdy se pěstovaly jak v zahradách, tak na dvorech budhistických chrámů. Jednalo se pravděpodobně o druhy Camellia japonica nebo C. reticulata. Vzhledem k době jejich kvetení, v raném jaru, byly považovány jako symboly čínského nového roku (Valder, 1999). Rostliny kamélií byly v Evropě oblíbené hlavně v devatenáctém století. Poprvé byla

kamélie popsána v díle Amonitatum exoticarum lipského lékaře Engelberta

Kaempfera v roce 1712. Poprvé se v Evropě objevily v roce 1739, avšak nevyvolaly přílišný zájem, ale postupně získávaly na oblibě. Roku 1792 byly do Anglie dovezeny odrůdy kamélií v různých barvách, nejen červená, ale i bílá a dvoubarevná. Postupně byla vyšlechtěna i barva růžová v roce 1806 a o čtyři roky později i pivoňkokvětá

38

odrůda. V dalších letech se do Evropy dovážely další a další odrůdy, ale zároveň již docházelo k množení rostlin a experimentování s výsevy i na evropské půdě. V roce 1819 je již uváděno 29 odrůd kamélií. Tento počet se v následujících rocích rychle zvyšoval, stejně jako se zvedal zájem o tuto rostlinu. V roce 1824 byla Alfredem Chandlerem, známým šlechtitelem kamélií, uvedena do oběhu odrůda ´Chandleri Elegans´, která se hojně množí i dnes (Obr. 61). V roce 1833 nabízela firma BaumannFréres v Bolvilleru 230 odrůd a v roce 1858 uváděla drážďanská firma Seidel již 500 odrůd. U nás se kaméliemi zabýval kníže Rohan na Sychrově, který v roce 1832 nabízel 636 odrůd těchto rostlin. Postupně se rozrostlo sbírkaření kamélií v zámeckých zahradách. Částečně rozvité květy se používaly ke zdobení zámeckých interiérů a postupně se začaly používat jako ozdoba dámských toalet na plesy, kde každá dáma, která něco znamenala, musela být ozdobená květem kamélie. Řezané květiny byly například z Tremezzinu a z francouzské Riviéry rozesílány po celé Evropě (Dvořák et al., 2004). V období empíru a biedermeieru se kamélie používaly jako hrnkové rostliny na květinových stolcích. Používaly se nejen jako dekorace v době květu, ale i mimo dobu kvetení, díky svým tmavým lesklým listům. Patřily k dlouhověkým pokojovým rostlinám převážně v měšťanských domech. Postupně však ke konci 19.století její oblíbenost upadala, byla vytlačena z aranžmá přílivem nových rostlin. Poté již byla pěstována minimálně, protože vyžaduje určité podmínky pěstování, které je třeba striktně dodržet, v opačném případě nekvete (Dvořák et al., 2004). V posledních letech se ale její obliba zvyšuje, napomáhá tomu její prezentace veřejnosti na výstavách jakou půvabné květiny, která při správném pěstování vydrží v bytě po mnoho let. Je to velká zásluha převážně výstav na zámku v Rájci, kdy se o této rostlině dozvěděli i lidé, kteří o ní nikdy neslyšely. Navíc vzhledem k sortimentu mladých rostlin, které zámecké zahradnictví nabízí, velké množství návštěvníků výstavy odejde ze zámku se svou vlastní rostlinkou.

7.3.1

Georg Josef Kamel (1661-1706)

Kamélie byla pojmenována v roce 1753 Carlem Linném podle Georga Josefa Kamela na základě popisu rostliny v díle Engelberta Kaempfera. Sám Kaemfer původně rostlinu pojmenoval popisem a rozeznával dva druhy: jednu s jednoduchým květem a druhou plnokvětou. Jednalo se o druh Camellia japonica, který už v této době byl 39

pěstován v japonských zahradách (Entner, 2006). Kamel se narodil v roce 1661 v Brně a je považován za jednoho z nejvýznamnějších lékárníku 17.století. Jako člen Tovaryšstva Ježíšova se věnoval farmacii. Roku 1686 byl členem výpravy do Mexika, kdy došli až na Filipíny. Roku 1689 se usadil v Manile, kde zřídil lékárnu a staral se o charitativní působení v této oblasti Filipín. Zároveň se však věnoval přírodovědě, sbíral rostliny a živočichy, které i kreslil a doplňoval k nim vědecký popis s stejně jako léčivé účinky rostlin. Dopisoval si s anglickými učenci, botanikem J. Rayem a lékárníkem J. Petiverem, při čemž jim posílal vzorky a hlavně svoje kresby, které nebyly jenom ilustracemi, ale vědeckým dokladem podoby rostlin. Jeho kresby s práce o floře a fauně Filipín byly následovně v Anglii otištěny (Dvořák et al., 2004). Jeho práce o flóře Filipín vyšla v roce 1704 jako část díla J. Raye v knize Historia Plantarum. Zároveň se snažil o systematickou klasifikaci rostlin, kde dělil rostliny do třech tříd. Byly to byliny, dřeviny či stromy a keře a poslední byly liány a ovíjivé rostliny (Entner, 2006). V Česku se kamélii díky překladu příjmení Kamela také říkalo velbludka či velblouděnka. Původně se u nás tradovalo, že kamélie přivezl do Čech sám G.J. Kamel, ten však v době její introdukce do Evropy byl již po smrti. Je tedy pravděpodobné, že rostlinu, která je po něm pojmenována, nikdy neviděl (Entner, 2006).

7.4

Pěstební péče

Kamélie stále ještě nesou nálepků obtížně pěstovatelných rostlin. Jsou známé tím, že striktně vyžadují určité podmínky pěstování, jinak se jim nevede dobře a nekvetou. To je možná důvod proč se dnes moc často nepěstují. Navíc je zde problém dnešních suchých teplých bytů, které jsou pro tuto rostlinu nevhodné. Je to klasická rostlina zimních zahrad. Ovšem pokud se dodrží určité podmínky, tak se jedná o vděčnou dlouhověkou rostlinu, která pravidelně v předjaří půvabně kvete. Dalším problémem je, že kamélie reagují na problémy až se zpožděním i několika týdnů, kdy je již často pozdě na nápravu. Kamélie je světlomilná rostlina, která však nesnáší sluneční úpal, proto je vhodné je umisťovat na místa s rozptýleným světlem, popřípadě do lehkého polostínu. Jsou to rostliny chladnomilné, které přezimují o teplotě 0-5 ºC a krátkodobě snesou i slabý mráz. Ke konci doby květu by se měla zvýšit teplota na 10-15 ºC, aby rostliny

40

nasadily co největší množství poupat. Poté se udržuje na podzim a v zimě opět nižší teplota až do opětovného nakvetení rostliny (Hieke, 1988). Teplota však nesmí prudce kolísat a neměla by dlouhodobě přesahovat 15 ºC (Dvořák et al., 2004). Kamélie vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost, převážně na podzim a v době květu. Zálivka je na podzim a v době květu vydatná, v zimě před nakvetením omezená. V létě, od června do srpna, je dobré zálivku omezit, aby se zbrzdil vývoj listů a rostlina nasadila co nejvíce poupat. Stejně tak se má snížit i vzdušná vlhkost. Zalévá se s vodou, která nesmí obsahovat vápník, s pH přibližně 5. Půda by u kamélií neměla nikdy zcela vyschnout, aby se neponičily jemné kořínky. Zalévá se do nádoby, protože nesmí dlouhodobě stát ve vodě. Hnojí se na jaře, v dubnu až květnu, a následovně ke konci srpna. Používá se organické popřípadě plné hnojivo neobsahující vápník. Je doporučen poměr N:P:K na 1:2:2 (Hieke, 1988). Rostliny se přesazují v mládí po 2-3 letech, starší exempláře méně často, vždy na jaře po odkvětu. Nádoba se volí jenom nepatrně větší než původní a neměl by se příliš porušit kořenový bal. Jako zemina se používá částečně rozložená borová hrabanka nebo směs rašeliny, kompostu a písku v poměru 3:1:1. Správné pH zeminy je v rozmezí 4-5,4 a nesmí obsahovat vápník. Na dno nádoby se doporučuje dát jako drenáž slabou vrstvu písku. Kamélie většinou nepotřebují tvarovací řez, avšak snesou ho. Mladé řízkovance se v prosinci až lednu seříznou na 2-4 očka pro správné rozvětvení (Hieke, 1988). Rostliny je možné letnit venku na zahradě, verandě nebo terase. Po ukončení růstu nových výhonů v květnu až červnu je možno je umístit na zastíněné místo, které je však chráněno před průvanem (Dvořák et al., 2004). V zahraničí je možné je pěstovat venku dokonce po celý rok, protože kamélie slabý mráz snesou, zvláště pokud jsou otužilé. I tak ale existuje nebezpečí jejich zničení při extrémních mrazech. Bez problémů se v zahradničí pěstují například v Anglii nebo Itálii. Kamélie napadají i někteří škůdci a nemoci. Virová skvrnitost způsobuje žluté skvrny na listech i na květech, houbová skvrnitost zase šedé skvrny. Houby ze skupiny černí způsobují černé sazovité povlaky. Rostliny citlivě reagují na náhlou změnu svých podmínek, ať už se jedná o světlo, teplo, nebo vlhkost, častý je poté například opad poupat (Hieke, 1988). Dalším ohrožením, zvláště při rašení nových letorostů jsou mšice (NPÚ, 2010b). Rostliny se rozmnožují řízkováním v listopadu až prosinci, popřípadě v červenci až srpnu. (Hieke, 1988). Používají se vyzrálé letorosty se třemi listy, kdy se spodní listy odstraní a patka se seřízne šikmo dlouhým řezem. Řezná plocha se ošetří stimulátorem 41

pro lepší zakořenění a následně se řízky vloží do substrátu z písku, nebo perlitu a rašeliny. Vhodné je prostředí se zvýšenou vlhkostí a samotné zakořenění trvá několik měsíců. Dalším způsobem je vzdušné hřížení, kdy se letorost nebo dvouletý výhon okroužkuje nebo naštípne, následně se ošetří stimulátorem a zabalí do mechu. Přes tento mech se přiloží folie, která zajistí dostatečnou vlhkost. Jedná se o metodu, kterou je možno použít i v bytě (NPÚ, 2010b). Další možností je roubování kultivarů, není to však moc obvyklé. Dále se dají množit i semeny, kdy je možno získat nové barevné a tvarové variace květů, avšak trvá několik let, než nově vysetá rostlina vykvete a semena brzy ztrácejí svoji klíčivost (Hieke, 1988).

7.5

Kamélie v zámku v Rájci nad Svitavou

Kamélie v Rájci jsou momentálně jedním z hlavních lákadel k návštěvě zámku. Každoročně se zde pořádá veřejná výstava spojená s prohlídkou zámku, kdy jsou do interiéru zámku přeneseny staré keře kamélií a květy jsou společně s dalšími rostlinami použity v různých květinových aranžmá. Každá výstava má své téma. Zároveň je zde umožněna i prohlídka skleníků, kde se rostliny po celý rok pěstují a v době výstavy i prodávají. Jedná se o jediné pracoviště v republice, kde lze získat takové množství odrůd.

7.5.1

Historie sbírky kamélií na zámku

Základem dnešní sbírky kamélií v Rájci jsou rostliny převezené v roce 1973 z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Kvůli jejich umístění v Rájci, bylo nutné připravit a vystěhovat skleník. Do této doby zde byly letité rostliny Phoenix canariensis, Agave americana, Chamaerops elegans a další. V této době byl zámeckým zahradníkem v Rájci František Bárta. Samotné rostliny byly vyryty z volné půdy v červnu a rozděleny do dvou částí. První byla vysázena v oranžérii Slavkovského zámku, později se tato část dostala do Buchlovic. Druhá část byla přivezena do SZ Rájce nad Svitavou, bylo to zásluhou Ing. Horsáka i Ing. Vláška. Rostliny byly zpočátku dokonce vysázeny do upravených plastových soudků, než se v roce 1995 podařilo zakoupit přiměřené nádoby. Do Rájce bylo celkově převezeno 85 rostlin v téměř padesáti odrůdách a většina jich stěhování ve zdraví přežila. Problémem dodnes

42

je, že jenom část rostlin byla označena čísly, kterých se jako označení odrůd používá v nezměněné podobě dodnes (Příloha VI). Postupně se u části z nich podařilo zjistit jména odrůd, ale stále se nejedná o kompletní seznam a část rostlin je stále označena jen číslem (NPÚ, 2010b). Pěstování kamélií se ujal tehdejší zahradník Jan Dvořák, který v Rájci pracoval od roku 1969. Staral se jak o dovezené rostliny, ale snažil se je i množit. Postupně se objevovala snaha o prezentaci kamélií všem, kdo o ně mají zájem. Začátkem probíhaly výstavy kamélií, kdy se jednalo převážně o řezané květy, v Rájci, Boskovicích a Botanické zahradě a arboretu v Brně. První velká výstava se konala až v roce 1993 v hotelu Voroněž v Brně pod vedení ing. Zdeňka Nováka (NPÚ, 2010b). V této výstavě se jednalo nejen o prezentaci kamélií, ale i o ukázku aranžování rostlin v historických prostorech. Do hotelu byly přivezeny velké rozkvetlé keře kamélií a celkově byla výstava zaměřena na seznámení návštěvníků s touto rostlinou, jejím původem a pěstováním (Dvořák et al., 2004). Od této doby se výstavy konají každoročně (Tab.5).

Tab. 5 Seznam výstav kamélií ze sbírky v Rájci konaných v letech 1993-2013 (Dvořák et al. 2004)

Rok 1993

Název a místo výstavy Květy kamélií Hotel Voroněž

Rok 2005

1994

Kamélie mezi obrazy Místodržitelský palác

2006

1995

Kamélie japonská Místodržitelský palác

2007

1996

Kamélie na zámku SZ Rájec nad Svitavou

2008

1997 1998 1999 2000

Kamélie u Mitrovských Letohrádek Mitrovských v Brně Kamélie svatební SZ Rájec nad Svitavou Kamélie v divadle Mahenovo divadlo v Brně

2009

Proměny kamélie SZ Rájec nad Svitavou

2010

2009

2010

43

Název a místo výstavy Kamélie a minerály SZ Rájec nad Svitavou Kamélie exotická Palác šlechtičen Brno Etnografický ústav MZM Kamélie a vůně čaje SZ Rájec nad Svitavou Kamélie a Alfons Mucha Místodržitelský palác Moravská galerie Brno Křehká krása- Kamélie a sklo SZ Rájec nad Svitavou Kamélie v klášteře Strahovský klášter Praha Něžná krása- Kamélie a krajka SZ Rájec nad Svitavou Kamélie mezi knihami Památník písemnictví na Moravě Rajhrad, Muzeum Brněnska

Rok 2001 2002

Název a místo výstavy Kamélie sváteční SZ Lysice Kamélie na plese SZ Rájec nad Svitavou

2003

Renesance kamélie SZ Bučovice

2004

Kamélie a křídla motýlí SZ Rájec nad Svitavou

Rok 2011 2012 2012

Název a místo výstavy Kamélie a krása dřeva SZ Rájec nad Svitavou Chladná krása- Kamélie a kov SZ Rájec nad Svitavou Kamélie sestra čaje Trojský zámek Praha Botanická zahrada Praha

Druhá výstava nesla téma Kamélie mezi obrazy, kdy byly rostliny vystavovány současně s obrazy ze zámecké sbírky ve Slavkově u Brna. Na konceptu výstavy spolupracovali i studenti z ZF MENDELU v Lednici. Třetí výstava v pořadí, Kamélie japonská, se soustředila na země původu této rostliny. Výtvarným řešením výstavy byl pověřen Zdeněk Sendler. První výstava v prostorách zámku v Rájci se uskutečnila v roce 1996, kdy zde proběhla výstava Kamélie na zámku. Výstava nebyla nijak architektonicky řešena, důraz byl soustředěn na aranžmá rostlin. O aranžování rostlin se zasloužili zaměstnanci zámků v Rájci, Lysicích a Střední zahradnické školy v BrněBohunicích. V dalším roce se výstava opět stěhovala mimo zámek a to do letohrádku Mitrovských, výstava nesla podtitul: Kamélie, květ východu, nad nímž slunce nezapadá. Autorem byl opět Zdeněk Sendler, samotná výstava byla rozdělena do dvou pokojů. První připomínal svým prostředím a historickými aranžmá budoáry v 19. století a druhý byl pojat moderně ve stylu trendů druhého tisíciletí. V roce 1998, opět v Rájci, se kamélie představila ve společnosti svatební tématiky společně s liliemi, růžemi, konvalinka a karafiáty. Další rok se výstava přestěhovala do Mahenova divadla, kde byla přístupná jak přímo návštěvníkům výstavy, tak i divadla. Kamélie byly umístěny do barevných dřevěných konstrukcí a byly doplněné zrcadlícími se plochami po stranách schodiště. Návrh opět vytvořil Zdeněk Sendler. V roce 2000 se konala výstava Proměny kamélie, kde se představila květinová aranžmá z širokého sortimentu rostlin (Dvořák et al., 2004). Výstavy se zde konají každoročně, převážně v Rájci nad Svitavou, ale i na dalších místech, které výstavy ozvláštňují. Výstavy v historických prostorách v Rájci se vždy konají buď v přízemí zámku, nebo v prvním patře budovy. Jsou sem přeneseny staré rostliny kamélií a vystavují se zde aranžmá, která doplňují téma výstavy. Zároveň jsou v otevírací době zámku otevřeny i skleníky, kde jsou zbyle rostliny kamélií, opatřené jmenovkami, a kde je možné rostliny zakoupit a získat informace o jejich

44

pěstování. K výstavám se v poslední době začínají připojovat i prodejci výrobků tradičních řemesel, kteří rozšiřují sortiment věcí, které je možno si zde zakoupit a rozšiřují bohatost výstav. Letos proběhla již dvacátá jubilejní výstava těchto keřů, což dokazuje stálou oblíbenost této akce a zároveň zavdává důvod k jejímu pokračování. Letošním tématem výstavy Camellia Jubilaea, konající se v termínu 1-10.března 2013, bylo ukázat dvacetiletou historii těchto výstav. Výstavy se většinu let konaly v Rájci nad Svitavou, ovšem několikrát se přemístily i do jiných prostor. Fotodokumentace výstav v Příloze VII.

7.5.2

Pěstování kamélií v Rájci

V současné době se v zámeckém skleníku udržuje současný sortiment kamélií (Obr. 62, 63).Další odrůdy by bylo možné získat, ale ve skleníku pro ně již není dostatek prostoru. I dnes je problematické, aby se sem všechno vešlo. Zároveň zde dříve byly množeny kamélie tehdejším zahradníkem Janem Dvořákem ze semen a dostavilo se i pár úspěchu. Bylo zde již vytvořeno pět nových odrůd, jako názvy slouží jména žen, které se zasloužily o pěstování těchto rostlin. Takto vznikly odrůdy ´Anička´, ´Zuzana´, ´Marta´, ´Věra´ a ´Jana´. Část takto namnožených semenáčů stále ještě nevykvetla, kamélie kvetou nejdříve pátým rokem, a neví se tedy jaký květ budou mít (NPÚ, 2010b). Základem sbírky jsou staré exempláře kamélií, zvané matky, které se každý rok dvakrát stěhují. Poprvé v pozdním jaře ven ze skleníku na záhony a na podzim zase naopak. Z těchto rostlin se množí nové rostliny (Dvořák et al., 2004).

45

8.

PAMÁTKOVÝ ZÁMĚR OBNOVY PARKU Současná kompozice celého parku pochází z první poloviny 19. století,

kompozice čestného dvora se naposledy měnila v 60. letech 20. století. Jediné změny, které od této doby proběhly spočívaly v mírné úpravě cestní sítě a v úpravách porostů dřevin. Výrazným zásahem do druhového složení parku byla výsadba velkého množství cizokrajných druhů a různých jiných kultivarů dřevin za doby bývalého pana zahradníka Dvořáka. Tyto jedinci jsou v textu označovány jako nepůvodní. Tím vznikl rozpor mezi původním druhovým složením a novou výsadbou, který je třeba vyřešit v zájmu dalších úprav parku. Samotnou kompozici parku není třeba v základu měnit, změny se týkají převážně porostů. Cílem obnovy je definovat vlastnosti porostů a úpravy v nich, stejně jako úpravu jiných ploch v parku, tak aby se park mohl dále rozvíjet, udržel si své kouzlo a byl i nadále atraktivní pro návštěvníky. Jak již bylo řečeno převážnou část parku tvoří stromy, keřové patro je zde zastoupeno minimálně. Základem obnovy je úprava stávajících porostů, současná údržba spočívá v řezu, popřípadě v odstraňování jedinců ohrožujících provozní bezpečnost. Tyto zásahy do porostů jsou dnes výrazně ovlivňovány nedostatkem finančních prostředků správy zámku. Park je založen na sledu různých porostních skupin, které se střídají s prosluněnými loukami. Jedinci a porosty, na kterých je založena kompozice parku jsou v současnosti schopné plnohodnotně plnit svoji funkci (Příloha III). Je zde třeba pouze jejich průběžná kontrola popřípadě údržba řezem. Důsledná kontrola provozní bezpečnosti je na místě u starých jedinců Quercus petraea v horní části parku, které jsou místy poškozené a navíc v přímém kontaktu s hlavní cestou vedoucí parkem k vodopádu v zadní části. Cílem je udržet je v kompozici co nejdéle, protože v této části parku, na okraji centrální louky, tvoří výraznou pohledovou dominantu. V severní části na svahu je třeba odstranit náletové dřeviny a tím umožnit výhled na okolí Rájce i na obec samotnou. V dubovém lesíku je cílem zachovat stávající listnaté druhy a odstraňovat hlavně jehličnaté nálety, které do tohoto místa kompozičně nepatří. Na okraji tohoto porostu směrem k zámku je třeba upravit nevzhledné skladovací plochy. Je třeba místo vymezit a oddělit ho pásem zeleně od parku, zbylou část dosázet druhy dřevin odpovídající dubovému lesíku, duby, lípy, javory.

46

Není nadále cílem rozšiřovat sortiment druhů dřevin a tím vytvářet sbírku dřevin. Při výsadbách by se měly nadále používat druhy původní v kompozici v době jejího vzniku, kdy je většina druhů známá, jednalo se převážně o domácí dřeviny. V odůvodněných případech, lze tyto druhy nahradit jinými. V parku pod zámkem by měl být obnoven bazén s vysokým vodním střikem. Je nutné znovu vyzdít okraje bazénu a odstranit odtud náletové dřeviny. K bazénu a grottě, které jsou dnes přístupné pouze po trávníku je vytvořena zpevněná cesta, která je v prostoru grotty rozšířena, po stranách tohoto prostoru je možné umístit sedací prvky. Cesty jsou trasovány tak, aby ani z jedné strany nenarušovaly pohled po hlavní ose. Dřeviny, které by bylo nutno z provozního hlediska odstranit nejsou v parku původní a není důvod je zachovávat. Cesty jsou vedeny z dolní cesty pod svahem z důvodu výškového převýšení způsobeného grottou. V této části parku pod zámkem je také třeba sledovat statický stav sklepení, jehož rozsáhlé chodby jsou zabudovány ve svahu, aby se povrch parku nepropadl. V současné době je jejich statika zajištěna, ovšem do budoucna jsou nutné kontroly jejich stavu. Z hlediska stavebních opatření je dále třeba obnovit parkovou ohradní zeď v místech, kde je porušená, jedná se částečně o severní okraj parku. V parku je také třeba upravit povrch cest po celém parku, které jsou místy velmi špatně schůdné. Jedná se především o úzkou cestu na severní straně parku, která je ve umístěna ve svahu a vystupují z ní jak kameny, tak kořeny. Také se jedná o příjezdovou cestu do parku, mezi severní branou a parkem, která je přístupná i pro auta a v době výstav plní funkci parkoviště. Je třeba zde vytvořit nový povrch. Dalším důležitým aspektem obnovy parku je odstranění stavby letního kina, která je v majetku obce Rájec. V parku nemá žádné opodstatnění a dnes již není ani využívána. Navíc jeho umístění pod budovou zámku narušuje kompozici parku. Stavba je viditelná přímo ze zámecké terasy stejně jako od severozápadní brány. Na jejím místě bude znovu doplněn porost dřevin, který se zde původně nacházel. Budou použity domácí druhy dřevin, tak aby druhově navazovaly na již stávající porost. Čestný dvůr a ornamentální výsadba kvetoucích rostlin je dnes dobře udržována, stejně jako jsou dostatečně ošetřovány řezem tvarované živé ploty. V těchto ohledech není potřebná žádná změna, pouze udržování současného stavu péče. Záměr obnovy parku v konkrétních plochách je zobrazen v Příloze VIII a IX.

47

9.

METODIKA PRÁCE Základem práce jsou dvě části, první je historický průzkum parku a jeho

současných kompozičních vztahů a problémů, druhým je stálá sbírka kamélií v zámeckých sklenících. Nejdříve probíhal historický průzkum zámecké zahrady, kdy byly zpracovány historické plány, kresby a fotografie tohoto území. Většina dat a archivních materiálů byla poskytnuta současným zámeckým zahradníkem Evženem Kopeckým. Pomocí porovnání plánů s kresbami a dalšími dochovanými informacemi byl vypracován vývoj zahrady od renesance po současnost. Z literatury a účelových map byla zjištěna obecná charakteristika tohoto území. Kompoziční vztahy stejně jako současný stav parku byly zjišťovány terénním průzkumem na místě. Bylo pozorováno vlastní členění parku stejně jako existence průhledů s důrazem na použití rostlin a to jak jejich porostů, tak významných jedinců. Přímo v terénu byly tyto prvky zakresleny do mapy. Výrazné kompoziční vztahy byly fotograficky zdokumentovány. Na základně tohoto průzkumu vznikly tři mapy zobrazující jak základní členění parku, tak rozmístění nejdůležitějších porostních skupin a průhledu na významné kompoziční prvky. Mapy byly vytvořeny v programu AutoCAD 2011, podklad tvoří mapy z internetových stránek CENIA, na které byly následně dle vlastního pozorování zakreslovány žádané prvky. Následně byla zhodnocena kompozice parku a problémy, které s parkem souvisí. Byla vytvořena koncepce obnovy parku, zaměřená na největší problémy parku a na úpravy dřevinných porostů. Pro vypracování části o kaméliích bylo použito převážně literárních pramenů zabývajících se tímto tématem. Informace o výstavách a fotodokumentace byly zajištěny na letošní výstavě Camellia Jubilaea a na výstavách v letech 2010 a 2011.

10.

VÝSLEDKY Z hlediska použití rostlin v historickém vývoji parku byla v období baroka

kompozice založena převážně na ornamentálních záhonech kvetoucích rostlin. V této době se ukázalo výhodné postavení zámku nahoře na svahu, protože terén dovolil rozčlenění zahrady na terasy. Dřeviny byly v této době spíše podružnou záležitostí. To

48

se změnilo s přebudováním zahrady na krajinářský park, kdy na počátku 19. století dřeviny, převážně stromy, získaly na důležitosti a staly se hlavními prvky formujícími prostor. V tomto období se rostliny již nepoužívají pouze v záhonech, na čestném dvoře však stále zůstává formální kompozice, ale i mimo ně. Trvalky společně s cibulnatými a hlíznatými rostlinami jsou volně sázeny do trávníku, i když patrně podél cesty. Za povšimnutí stojí také zmínka o liliové louce, kdy byly pravděpodobně lilie použity volně v trávníku a kolem porostu byly situovány sedací prvky pro pobyt obyvatel. Ve vývoji parku lze sledovat i významnost terénu jako prvku formujícího kompozici parku. Je využito jak celkového růstu terénu směrem na severovýchod, kdy stromy při průchodu parkem postupně zakryjí celý zámek stejně jako samotné hranice parku. Park tedy v průhledech není ukončen a končí až na horizontu s tím, že do sebe vtahuje okolní krajinu. V nejvíce členěném severním terénu, kde na povrch vystupují skalnaté bloky, je hustý porost doplněný jehličnany, které zde společně se strmou úzkou cestou vytváří tajemnou, uzavřenou atmosféru. Kompozice parku je stále dobře čitelná, jsou zde dobře zachované jednotlivé kompoziční části. Velmi hodnotným prvkem jsou původní porosty dubů, jimiž je pokryta velká část parku. Jedná se o jedince ve stádiu dospělosti, které mají výraznou prostorotvornou, ale i ekologickou funkci. Na jaře je zde bohatý podrost jarních efemeroidů. Velkým nedostatkem je neucelený rozvoj parku v posledních letech, kdy byl park spravován bez jakékoliv koncepce Za pana zahradníka Dvořáka bylo v parku vysázeno velké množství různých cizokrajných dřevin a různých kultivarů domácích dřevin. Při čemž původní druhové složení parku bylo autochtonní. Výsadbou těchto nepůvodních rostlin se začala měnit hlavní funkce parku, začalo zde postupně vznikat arboretum. Část těchto dřevin však již uhynula. Samotný park není příliš známý, veřejností je vnímán spíše jenom jako doplněk zámku. Tím, že je park situován především nahoru do svahu většina návštěvníku prochází pouze částí pod zámkem, obzvláště v době konání výstav, kdy tudy vede nejbližší cesta do zámeckých skleníků. V okolí zámku chybí informační panel s plánem parku, protože návštěvníci parku, pokud to zde neznají, neví, že jeho větší část se nachází na svahu nad zámkem. V dnešní době je areál významný především pro svou sbírku kamélií, kvůli které se na zámek v době jejich květu sjíždí velké množství milovníků těchto květin, kteří se pak pravidelně vracejí. Každoroční tématické výstavy zvedly oblíbenost této rostliny 49

a v důsledku toho se zvedla i informovanost o samotném zámku a parku v Rájci. Přestěhování této sbírky do prostor zámeckého skleníku výrazně zvýšilo návštěvnost zámku. Základem sbírky jsou rostliny z Průhonic, doplněné částí dalších odrůd a semenáčů. Dnes již se sbírka nerozšiřuje, protože prostory skleníku jsou příliš malé pro tak velké množství rostlin a nelze tudíž sbírku dále rozšiřovat a na přístavbu dalšího skleníku nejsou finanční prostředky. Výrazným problémem v této době jsou restituční spory s původními majiteli panství, v důsledku kterých nelze v současné době provádět moc změn jak na zámku tak v parku. Do nemovitosti, která možná po ukončení soudního jednání připadne jiným majitelům, nebude stát investovat žádnou větší částku peněz, stejně jako není možné získat finance ani z dotačních fondů. Tím jsou momentálně omezeny všechny změny a opravy v areálu a pravděpodobně se s nimi bude muset počkat, až se tyto spory vyřeší a opět se obnoví tok prostředků do zámku.

11.

DISKUZE Práce se snaží předestřít použití rostlin ve vybraném objektu, avšak ne vždy je

k dispozici dostatek informací, které by byly potřebné. Jak se dalo předpokládat z hlediska historického vývoje je největším problémem nepřesnost jednotlivých pramenů beze zmínek, zda byl návrh zrealizován či nikoliv. Popisy míst výsadeb a zahradních úprav z deníku parkových prací na počátku 19. století jsou nepřesné, protože jsou uvedeny orientační body parku, které zde již neexistují. Hlavním problémem parku je dnes neexistence koncepce obnovy a následně jeho údržby. V důsledku toho nelze provádět v parku žádné výrazné změny, pouze dílčí zásahy do porostů související s provozní bezpečností. Dalším problémem, který vznikl v nedávných letech při výsadbách je, že tyto výsadby nebyly nikdy zaneseny do žádného plánu parku, byly pouze zapsány do knihy výsadeb s popisy místa výsadby. Ovšem tento popis je mnohdy nedostatečný k jasné identifikaci místa. Dnes tedy vznikají problémy s neznalostí sortimentu rostlin, které se v parku nacházejí. Existuje sice soupis, co zde bylo vysázeno, ale vzhledem k úhynu některých rostlin a podobnosti jednotlivých druhů a kultivarů společně s neznalostí přesných míst výsadby se dnes neví, co v parku stále roste a co ne.

50

V nejbližší době bude nutno vyřešit nové směřování parku. Otázku zda pokračovat ve výsadbách a rozšiřovat tak sbírku rostlin v parku, či tuto cestu zavrhnout jakou nevhodnou, směřovat jiným směrem a rozvíjet park v duchu druhového složení před těmito výsadbami. Samotný park je dnes obecně v poměrně dobrém stavu, nestalo se zde nic, co by nešlo v rámci důsledné péče odstranit. Bylo by vhodné vytvořit koncept rozvoje parku, který by upravoval budoucí zásahy do porostů v parku. Tak aby bylo možno porosty obnovovat a kontinuálně udržovat. Dle názoru autorky zde není důvod k dalšímu rozšiřování cizích druhů a kultivarů dřevin, které v parku působí cize, a park by měl být spíše směřován k domácím druhům rostlin. Současná kompozice je totiž převážně založena právě na těchto druzích a výsadby introdukovaných dřevin zde nebyly nijak naplánované ani nijak včleněné do kompozice parku. Do budoucna by bylo vhodné nějak vyřešit prostory skleníku, protože již dnes je překročena jejich kapacita a nelze tudíž sbírku dále rozšiřovat. Vzhledem k ojedinělosti takto rozsáhlé sbírky by bylo vhodné zajistit jí optimální podmínky, aby mohla být i nadále rozšiřována.

12.

ZÁVĚR Zámecký park si v historii prošel výraznými změnami, od renesančních

a barokních formálních zahrad až po volně uspořádaný krajinářský park. Stejně jako se měnila období a názory společnosti, tak se zároveň s nimi měnily i názory na použití rostlin. Samotný park je v archivních dokumentech, kresbách a plánech, zobrazen již od dob renesance, od konce 17. století, kdy jsou ale plány velmi obecné a konkrétní použití rostlin nelze vysledovat. Postupně se v průběhu historie objevuje stále víc a víc materiálů, ze kterých lze tyto informace vyčíst. Ať už se jedná o kompozici parku nebo o konkrétní příklady využití rostlin. Park v Rájci nad Svitavou je významný nejen jako historická památka společně s budovou zámku, která je v u nás ojedinělém francouzském slohu, ale i jako místo, které slouží pro pobyt místních obyvatel a návštěvníků. Jedná se o místo, které má potenciál se nejen v místním měřítku stát oblíbeným místem k výletům, ale díky u nás výjimečným výstavám kamélií je to místo významné i v celonárodním měřítku. Použití rostlin, kamélií, v tomto parku dokazuje, že je možné i do historických objektů vnést něco nového, něco, co prostor znovu oživí a dodá mu nové možnosti. Je

51

zde oponován názor, že historická památka je neměnná, navěky zakonzervovaná ve své původní podobě. Samotný park dnes sice kompozičním změnám nepodléhá, ale sbírka kamélií, která byla ze začátku spíše účelová, bylo ji jednoduše potřeba někam dát a zámecký skleník se jevil vhodným řešením, se tak stala jedním z prvků, který dnes zámek charakterizuje a kterým se i prezentuje pro veřejnost. Vždyť první věcí, kterou návštěvník spatří na jakémkoli reklamním materiálu zámku je květ kamélie. Na zámcích bylo vždy oblíbené sbírat exotické rostliny, jednalo se jak o tehdejší módu, tak o koníček majitelů panství, dnes se na tuto tradici navazuje. Zároveň i zámecké interiéry byly dříve doplněny květinovými aranžmá, i tuto skutečnost vystihují současné výstavy v prostorách zámku. Tyto kytice do těchto prostor neodmyslitelně patří. Nejedná se tudíž o nic převratně nového, spíše o oživení starých tradic v moderním pojetí, spojení kamélie jako půvabné rostliny s vždy nějakým tématem, který s ní souvisí. Ukázalo se, že historické zahrady mohou být i dnes oblíbeným centrem návštěvnosti. Je však potřeba lidem ukázat důvod, proč tato místa navštívit. Rostliny jsou nejdůležitějším součástí našeho oboru, ať už v moderních nebo historických zahradách, a tak bychom je i měli brát.

52

13. •

LITERÁRNÍ ZDROJE BRICKELL, CH. A-Z encyklopedie zahradních rostlin. Vyd. 1. Překlad Věra Bidlová. Praha: Knižní klub, 2008, 1128 s. ISBN 978-802-4220-697.

•

CULEK, M. et al. Biogeografické členění České republiky. 1.vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 590 s. ISBN 80-860-6482-4.

•

DOKOUPIL, Z., P. NAUMANN a I. VESELÝ. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství čs. výtvarných umělců, 1957, 67 s.

•

DVOŘÁK, J., E. DVOŘÁKOVÁ a Z. NOVÁK. Kamélie. 2., rozš. vyd. V Brně: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, 2004, 31 s. ISBN 80-867-5214-3.

•

ENTNER, Josef. Georgius Josephus Camel. 1. vyd. Brno: Barrister, 2006. ISBN 80-736-4021-X.

•

ERRAS, M. Deník parkových prací. In: FETTEROVÁ, D., E. STAŇKOVÁ, P. PETERKOVÁ, T. JEŘÁBEK. Výzkum zámeckých oranžerií, skleníků a fíkoven na jižní Moravě. Strojopis, NPÚ, Brno, 2003 (sig. E/10)

•

HIEKE, K. Pokojové rostliny. 4., dopln. vyd. Praha: SZN, 1988, 414 s.

•

JORDAN, P. - MEYER, C. Methoden der Baumbestandsentwicklung, dargestellt am Beispiel von Parkpflegewerken. In Osnabrücker Baumpflegetage 1991. Osnabrück: NWA, 1991, s. 3.1 - 3.31. In: PEJCHAL, Miloš. Sortiment rostlin v památkách zahradní architektury. In: Městské historické parky: referáty ze semináře 11.-14.9.1995. Olomouc: Památkový ústav, 1995, s. 65-70.

•

KONEČNÝ, M., L. KALÁBOVÁ, L. ŠABATOVÁ, E. STAŇKOVÁ a B. PROCHÁZKOVÁ. Zámek Rájec nad Svitavou: Stavebně-historický průzkum. Národní památkový úřad. Brno, 2008, 244 s.

53

•

KREJČIŘÍK, P. Stavebně-historický průzkum - historický vývoj památky zahradního umění a jeho interpretace. In KREJČIŘÍK, P. Krajinářská architektura a proměny historických prostorů. 2. vyd. Lednice: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, s. 11--17. ISBN 80-7157-823-1.

•

KŘÍŽ, Z., D. RIEDL a J. SEDLÁK. Významné parky Jihomoravského kraje. 1. vyd. Brno: Blok, 1978, 624 s.

•

KUTHAN, J. a I. MUCHKA. Aristokratická sídla období klasicismu. 1. vyd. Praha: Akropolis, c1999, 188 p. ISBN 80-857-7081-4.

•

MLATEČEK, F. Parky a parkové areály Boskovicka a Blanenska. Boskovice: Muzeum Boskovicka, 2000, 157 s., [4] s. obr. příl. ISBN 80-238-6959-0.

•

NEUHÄUSLOVÁ, Z.. Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky: textová část. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 341 s. ISBN 80-200-0687-7.

•

OTRUBA, I. 101 našich nejkrásnějších zahrad a parků. 1. vyd. Praha: Beta, 2007, 207 s. Má vlast (Beta-Dobrovský). ISBN 978-80-7306-320-7.

•

PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, B. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004, 526 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7277279-1.

•

PEJCHAL, Miloš. Sortiment rostlin v památkách zahradní architektury. In: Městské historické parky: referáty ze semináře 11.-14.9.1995. Olomouc: Památkový ústav, 1995, s. 65-70.

•

PEJCHAL, M. Kreativita v památkové péči -- hrozba či nutnost?. In Dny zahradní a krajinářské tvorby: člověk jako tvůrce a uživatel prostoru. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2008, s. 37--42. ISBN 978-8086950-05-1.

54

•

STAŇKOVÁ, E., Skleníky u zámku v Rájci nad Svitavou, zámecký park. In: FETTEROVÁ, D., E. STAŇKOVÁ, P. PETERKOVÁ, T. JEŘÁBEK. Výzkum zámeckých oranžerií, skleníků a fíkoven na jižní Moravě. Strojopis, NPÚ, Brno, 2003 (sig. E/10)

•

VALDER, Peter. The garden plants of China. Portland, Oregon: Timber Press, 1999, 400 p. ISBN 08-819-2470-9.

14. •

ONLINE ZDROJE Florentská charta. In: Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Editor Jana Poláková. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007, 235 s. ISBN 978-808-7104-149.

•

Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1198226060/elpubl071221icomos.pdf

•

Kamélie v Rájci. In: NPÚ [online]. 2010b [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.npu.cz/prurezove/pro-odkazovani/georg-j-camel/kamelie-v-rajci/

•

KALÁBOVÁ, L. a M. KONEČNÝ. Rájec nad Svitavou, zámek: Návrh na přestavbu zámku v Rájci nad Svitavou 1847 – 1848. In: Národní památkový ústav [online].

2011

[cit.

2013-02-18].

Dostupné

z:

http://www.npu.cz/pro-

odborniky/narodni-pamatkovy-ustav/medialni-kampane/romanticky-sen/rajecnad-svitavou-zamek/vypis/detail/29-rajec-nad-svitavou-zamek/ •

MAREK, J. Dědictví rodu Salmů: příběh restituce šlechtického majetku. In: Český rozhlas

[online].

30.8.2005

[cit.

2013-03-11].

Dostupné

z:

http://www.radio.cz/cz/rubrika/ocem/dedictvi-rodu-salmu-pribeh-restituceslechtickeho-majetku •

NPÚ. Národní památkový úřad [online]. 2010a [cit. 2013-02-20]. Dostupné z: http://www.npu.cz

55

•

ROYAL BOTANIC GARDENS, Kew and Missouri Botanical Garden. The Plant List: A working list of all plant species [online]. [cit. 2013-02-07]. Dostupné z: http://www.theplantlist.org/

15. •

MAPOVÉ ZDROJE CENIA - ČESKÁ INFORMAČNÍ AGENTURA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Národní

geoportál

INSPIRE

[online].

[cit.

2013-03-11].

Dostupné

z:

http://geoportal.gov.cz/web/guest/home •

ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. Mapový portál ČGS [online]. [cit. 2013-0311]. Dostupné z: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapserver

•

NEUHÄUSLOVÁ, Z. et al. Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky. 1:500 000. Vyd. 1. Praha: Botanický ústav Akademie věd České republiky, 1997.

•

QUITT, E. Klimatické oblasti ČSR. 1: 500 000. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1975.

56

16.

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr.1 Lokalizace Rájce-Jestřebí (CENIA, 2013)

Obr. 2 CANEVALE, Isidore, Marcell, Amand. Plán zámku v Rájci nad Svitavou, axonometrie [kresba perem, polovina 18. století]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1134

Obr. 3 WAGNER. Projekt přestavby zámku: variantní řešení I [kresba perem, 1847]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1140

Obr. 4 WAGNER. Projekt přestavby zámku: variantní řešení II [kresba perem, 1848]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1141

Obr.5 ANONYM. Veduta Rájce se sv. Floriánem: pohled na starý zámek [olej, plátno, 1699-1701]. farní kostel Všech svatých

Obr.6 ANONYM. Kresba kostela a starého zámku v Rájci [kresba, 1670]. In: PLAČEK, Miroslav. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Praha: Libri, 2001, 768 s. ISBN 80-727-7046-2.

Obr.7 ANONYM. Zámecká zahrada v Rájci, situační plán s profilem svahu parku [kolorovaná kresba perem a tužkou, konec 18. století]. MZA v Brně, fond F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou, kart. 141/J

Obr. 8 ANONYM. Návrh parteru s hvězdou [kresba perem a tuší]. SZ Rájec nad Svitavou Velký sál, stůl č. 70-B-2/25

Obr.9 ANONYM. Situační plán zámecké zahrady [kolorovaná kresba perem, 1817]. MZA v Brně, fond F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou, kart. 141/K

Obr.10 ANONYM. Situační plán zámecké zahrady po rozšíření [kresba tužkou a perem, po roce 1817]. NPÚ Brno, uloženo SZ Rájec nad Svitavou inv.č. 4-3-33/9

57

Obr. 11 ANONYM. Návrh na úpravu parteru s bazénem na nádvoří [kresba tužkou, perem barevnými tušemi, druhá polovina 19. století]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1143

Obr. 12 ERRAS,Maxmilian. Návrh parterové úpravy čestného dvora [kolorovaná kresba perem, počátek 19. století]. MZA v Brně, fond F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou, kart. 141/K

Obr. 13 RICHTER, Franz (1774-1860). Tyrolský dům v rájeckém parku [akvarel, kresba tužkou, 2. čtvrtina 19. století]. Moravská galerie v Brně, inv.č. MM 2263

Obr. 14 KAISER, Eduard. Tyrolský dům v rájeckém parku [akvarel, kvaš, kolem roku 1900]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 3104/2298, RA 3824

Obr. 15 RICHTER, Franz (1774-1860). Veduta Rájce se zámkem [olej, plátno, 1822]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1/1915, RA 8

Obr. 16 REIF, Johann. Návrh na úpravu zámeckého parku s bazénem [kresba perem a tuší, 1840]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1251

Obr. 17 REIF, Johann. Návrh na úpravu zámeckého parku v řezu [kresba perem a tuší, 1840]. SZ Rájec nad Svitavou, inv.č. 1252

Obr. 18 ANONYM. Pohled na zahradní průčelí rájeckého zámku [kresba tužkou, 1867]. SZ Lysice- knihovní fond, Album s vedutami hradů a zámků, sign. 8042/2185

Obr.19 STILLFRIED, Raimund. Pohled k hlavnímu průčelí [fotografie, 80. léta 19.století]. Národní památkový ústav Brno, fotoarchiv, inv.č. 48 889

Obr.20 SCHALLER. Schallerův plán čestného dvora [rýsováno perem, kolorováno, 1897]. MZA v Brně, fond F 86 Velkostatek Rájec nad Svitavou, inv.č. 3302

58

Obr.21 HEISLER, Wilhelm. Pohled na průčelí zámku s nádvořím [fotografie, 1898]. Moravská zemská knihovna v Brně, Wilhelm Schram, Die Ansichtensammlung der mährischen Landesbibliothek. I. Heft, 1909, sign. 527

Obr.22 BENEŠ, Ivo, Technická kancelář a podnikatelství. Plán zámku Rájec nad Svitavou, detail I [kresba perem, 1916]. NPÚ Brno, uloženo SZ Rájec nad Svitavou inv.č. 4-3-33/9

Obr.23 BENEŠ, Ivo, Technická kancelář a podnikatelství. Plán zámku Rájec nad Svitavou, detail II [kresba perem, 1916]. NPÚ Brno, uloženo SZ Rájec nad Svitavou inv.č. 4-3-33/9

Obr.24 CÍLA, S. , Letecký pohled na zámek I [fotografie, kolem roku 1922]. Národní památkový úřad Praha, reprodukce fotografie se soukromého alba, inv.č. 12.685

Obr.25 ANONYM, Letecký pohled na zámek II [fotografie, kolem roku 1922]. Národní památkový úřad Praha, reprodukce fotografie se soukromého alba, inv.č. F 42.949

Obr.26 HYHLÍK, HILMEROVÁ, Pohled na hlavní průčelí zámku [fotografie, 1951]. Národní památkový úřad Praha, inv.č. 50.153

Obr.27 ŠTORM, Břetislav. Situační plán k zahradní úpravě nádvoří [hnědý tisk s barevnými tužkami, 1951]. NPÚ Brno, uloženo SZ Rájec nad Svitavou inv.č. 4-3-33/9

Obr.28 ANONYM. Pohled k hlavnímu průčelí [fotografie, 50. léta 20.století]. Národní památkový ústav Brno, fotoarchiv, inv.č. 49232, č. neg. 34958

Obr.29 ANONYM. Pohled ze zámku směrem k bráně [fotografie, 1966]. Národní památkový ústav Brno, fotoarchiv, inv.č. 29387 Obr. 30 Pohled na průčelí zámku a formální parter na nádvoří (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 31 Pohled po hlavní ose na zahradní průčelí zámku s grottou a bazénem (fotografie autorky, 16.11. 2012) Obr. 32 Pohled po hlavní ose od zámku (fotografie autorky, 2.3.2013) 59

Obr. 33 Pohled na část parku pod zámkem, v popředí Liriodendron tulipifera (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 34 Pohled z porostu dubů přes kuchyňský rybník na zámek (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 35 Pohled na světlý porost dubů směrem k zámku (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 36 Staří jedinci Quercus petraea porostlé brečťanem (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 37 Staré duby na okraji centrální louky, v pozadí je již částečně viditelný Fagus sylvatica ´Atropunicea´ (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 38 Pohled na dominantu Fagus sylvatica ´Atropunicea´(fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 39 Pohled na Aesculus hippocastanum na okraji porostu (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 40 Pohled přes centrální louku, průhled na horizont (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 41 Horní rybník (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 42 Jehličnatá část parku v severozápadním konci (fotografie autorky, 2.3.2013) Obr. 43 Vodopád (fotografie autorky, 16.11. 2012) Obr. 44 Pohled na okolí zámku přes ohradní zeď (fotografie autorky, 16.11. 2012) Obr. 45 Zarostlá severní část parku (fotografie autorky, 16.11. 2012) Obr. 46 Stavba letního kina v parku (fotografie autorky, 16.11. 2012) Obr. 47 Habitus (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 3.3.2012) Obr. 48 Listy (fotografie autorky, 22.3. 2013) Obr. 49 Mladý výhon (fotografie autorky, 22.3. 2013) Obr. 50 Vývoj květu u Camellia ´Imbricata´ I (fotografie autorky, 27.2.2011) Obr. 51 Vývoj květu u Camellia ´Imbricata´ II (fotografie autorky, 6.3.2011) Obr. 52 Vývoj květu u Camellia ´Imbricata´ III (fotografie autorky, 12.3.2011) Obr. 53 Tvary květů kamélií In: BRICKELL, CH. A-Z encyklopedie zahradních rostlin. Vyd. 1. Překlad Věra Bidlová. Praha: Knižní klub, 2008, 1128 s. ISBN 978-802-4220-697. Obr. 54 Camellia ´Chandleri Elegans´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 55 Camellia ´Comte de Gomer´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 56 Camellia ´Elene Nobili´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 57 Camellia ´Lady Campbell´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 60

2.3.2013) Obr. 58 Camellia ´Magnoliaeflora´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 59 Camellia ´Pink Perfection´ (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 60 Camellia saluenensis (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 2.3.2013) Obr. 61 Stará kresba Camellia ´Chandleri Elegans´ In: BESLÈSE, M.L´Abbé. Iconographie du Genre Camellia: Description et figures des Camellia les plus beaux at les plus rares; Tome I. M.J.-J. Jung. Paris: H. Cousin, LibraireÉditeur, 1841. Obr. 62 Kamélie ve skleníku v Rájci nad Svitavou (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 26.2. 2010) Obr. 63 Zámecký skleník (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 26.2. 2010) Obr. 64 Kamélie japonská 1995 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 65 Proměny kamélie 2000 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 66 Kamélie na plese I 2002 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 67 Kamélie na plese II 2002 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 68 Kamélie a křídla motýlí I 2004 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 69 Kamélie a křídla motýlí II 2004 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 70 Kamélie a minerály 2005 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 71 Kamélie a Alfons Mucha 2008 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 72 Křehká krása – Kamélie a sklo 2009 (Skálová Veronika, 2009) Obr. 73 Něžná krása – Kamélie a krajka 2010 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 74 Kamélie mezi knihami 2010 (fotografie autorky, Camellia jubilaea, 2.3.2013) Obr. 75 Kamélie a krása dřeva 2011 (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 3.3.2011) Obr. 76 Chladná krása – Kamélie a kov I 2012 (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 26.2.2012) Obr. 77 Chladná krása – Kamélie a kov II 2012 (fotografie autorky, SZ Rájec nad Svitavou, 26.2.2012) 61

Obr. 78 Nákres obnovy bazénu a grotty pod zámkem (kresba autorky, 16.4.2013) Obr. 79 Nákres obnovy prostoru po odstranění letního kina (kresba autorky, 16.4.2013)

17.

SEZNAM TABULEK

Tab. 1

Soupis klimatologických dat dokumentující oblast MT11

Tab. 2

Seznam rostlin v ovále z roku 1815

Tab. 3

Seznam rostlin ve velké řadě z roku 1815

Tab. 4

Seznam rostlin k obložení grotty z roku 1815

Tab. 5

Seznam výstav kamélií ze sbírky v Rájci konaných v letech 1993-2013

Tab. 6

Seznam a popis odrůd dovezených do Rájce ze sbírky v Průhonicích

18.

SEZNAM ZKRATEK

MENDELU

Mendelova univerzita

NPÚ

Národní památkový úřad

SZ

státní zámek

sp.

species, rod

syn.

synonymum

veg.

vegetační

ZaKA

zahradní a krajinářská architektura

ZF

zahradnická fakulta

62

19.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha I:

Obrazová dokumentace parku v Rájci nad Svitavou

Příloha II

Mapa základního členění zámeckého parku v Rájci nad Svitavou

Příloha III

Mapa rozdělení parku dle porostů dřevin

Příloha IV

Mapa vizuálních vztahů v parku

Příloha V

Fotodokumentace Camellia

Příloha VI

Seznam a popis odrůd dovezených do Rájce ze sbírky v Průhonicích

Příloha VII

Fotodokumentace výstav kamélií v Rájci

Příloha VIII

Návrh památkového záměru obnovy parku

Příloha IX

Nákres památkového záměru obnovy

63