DĚJINY ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ

LUBOMÍR ZLÁMAL

DĚJINY ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ MODUL 1 VZTAH ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ

STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

PDF created with pdfFactory trial version www.pdffactory.com

Název předmětu · Dějiny architektury a stavitelství · Modul 1

© Lubomír Zlámal, Brno 2004

- 2 (24) -


Obsah

OBSAH 1 Úvod .......................................................................................................... 5 1.1 Cíle.................................................................................................... 5 1.2 Požadované znalosti .......................................................................... 5 1.3 Doba potřebná ke studiu .................................................................... 5 1.4 Klíčová slova..................................................................................... 5 2 Vztah dějin architektury a dějin stavitelství............................................ 7 2.1 Základní názvosloví architektury a stavitelství................................... 9 2.2 Autotest…………………………………………………………… 21 3 Závěr ....................................................................................................... 23 3.1 Shrnutí............................................................................................. 17 4 Studijní prameny………………………………………………………….24 4.1 Seznam použité literatury ................................................................ 24 4.2 Seznam doplňkové studijní literatury ............................................... 24 4.3 Odkazy na další studijní zdroje a prameny ....................................... 24 5 Klíč……………………………………………………………………… 24

- 3 (24) -



Úvod

1

Úvod

1.1

Cíle

Seznámit studenty se základní terminologií, definicemi a vzájemnými vztahy architektury a stavitelství. Bez pochopení těchto vztahů je jakákoli další profesionální činnost ve studovaném oboru deformována a způsobuje, že výsledná kvalita jakéhokoli návrhu i realizace je tímto poznamenána.

1.2

Požadované znalosti

Seznámit studenty se základní terminologií, definicemi a vzájemnými vztahy architektury a stavitelství. Bez pochopení těchto vztahů je jakákoli další profesionální činnost ve studovaném oboru deformována a způsobuje, že výsledná kvalita jakéhokoli návrhu i realizace je tímto poznamenána.

1.3

Doba potřebná ke studiu

Je limitována seznámením s potřebnou literaturou, orientací v ní, pochopením struktury mezi cíli a jednotlivými částmi, vypracováním odpovědí na otázky v jednotlivých programech cvičení a jejich smysluplným a výstižným vyjádřením u zkoušky.

1.4

Klíčová slova

Architektura, architektonický řád, architektonický tvar, architektonický prostor, architektonické tvarosloví, architektonická dispozice, architektonická kompozice, funkce architektury, vývoj architektury, stavitelství, stavba, stavební konstrukce, stavební materiály.

- 5 (24) -



2. Vztah dějin stavitelství a dějin architektury

2

Vztah dějin stavitelství a dějin architektury

Dnes nahlížíme na architekturu jako na část užitkové tvorby, zatím co staré školy ji zařazovaly mezi svobodná a krásná umění, oddělená nepřekročitelnou přehradou od sféry užitkové. Architektura náleží svou povahou mezi užitková umění. Všem lidským dílům je společná harmonická skladba. U architektury se ale nejedná pouze o harmonickou skladbu ploch nebo hmot, ale především o organizaci životních hospodářských a konstruktivních funkcí. Architektura má za úkol vytvářet prostředí. Užitkové dílo roste z celé řady podmínek, které mu přímo dávají tvar a sloh. Architekt je těmito podmínkami nejen vázán, ale také z nich přímo těží tvary věcí. Jsou to tedy podmínky tvárné, či slohotvorné. „Honzíkův diagram“ je založen na těchto podmínkách, má tvar pyramidy a tyto slohotvorné podmínky jsou seřazeny od základny po vrchol pyramidy podle toho, které se uplatňují dřív a které později. Pyramida se staví od základů, takže je jasné, že nejdříve ovlivňují tvar a sloh ty podmínky, které se nacházejí v základně.

Obr.2.1.1 Příklad grafického vyjádření ve formě diagramu vztahu mezi architekturou a stavitelstvím, pracovně nazvaný "Honzíkův diagram".

- 7 (24) -



Takže, v patě pyramidy se nachází základní tvárný součinitel, a to je společnost. Záleží na vyspělosti společnosti, na jejím věkovém a národnostním složení a na mnoha dalších faktorech. Hned nad společností je sociální ekonomie. Znamená to, že ještě předtím, než nějaké dílo vůbec vzniká, zajímá nás její sociální význam a smysl. Sociální ekonomie ale také tím ovlivňuje tvar věcí, proto je také slohotvorným činitelem. Dalším slohotvorným činitelem je klima, které ovlivňuje kvalitu prostoru, ale také naši psychiku. Potom je to právě provoz, který dává prostranstvím a věcem příznačný tvar. Než ale přistoupíme k samotnému návrhu stavby, uvažujeme o tom, z jakého materiálu stavba, či věc bude. Každý materiál má určité mechanické vlastnosti, z kterých vychází dané tvarové vlastnosti věcí. Mechanika je tedy také důležitou součástí návrhu. Když už máme promyšlenou prostorovou kvalitu, vytvořený prostor a známe materiál, můžeme přikročit k technickému zpracování, montáži, výrobě, které přidávají ke tvarům sociálně ekonomickým, klimatickým, psychologickým, provozním a mechanickým své příznačné rysy. Věci mají různý charakter, jsou-li zpracovány ručně, nebo strojem, kovářsky nebo válcováním a lisováním. K technickému zpracování se přiřazuje i technická ekonomie, která hledí na náklady, a nachází se ve vrcholu pyramidy. Tím jsme ukončili výčet všech slohotvorných činitelů, které vtiskují věcem určitý tvar, dávají jim objektivní výraz (viz obr), jelikož ho projektant vytvořil z vnějších podmínek, z kterých vyšel. Existují ale také činitelé subjektivní, sem patří subjektivní výraz, harmonie a syntéza. Subjektivní výraz dává projektant svému dílu tím, že do něho vkládá své představy, pocity, nálady, postoje a zkušenosti. Harmonie znamená, že se projektant snaží uvést všechny části vznikajícího díla do souladu. A konečně syntéza je spojení všech objektivních a subjektivních výrazu do jednoho komplexního celku. V „Honzíkově diagramu“ je znázorněna hierarchie, která nesmí být porušena, jinak nastává porucha jak ve funkci tak i ve formě věcí. Tento diagram tedy slouží k tomu, aby nedocházelo k nerovnováze tvárných součinitelů a k následným poruchám. „Honzíkův diagram“ můžeme aplikovat na jakoukoliv věc, kterou vytváříme a navrhujeme, má obecnou platnost a je s podivem, jak je poplatný každé době. Procházíme-li jednotlivými slohy z dob minulých, vidíme, že jejich odlišnost spočívá v tom, jakou váhu navrhovatelé dávali jednotlivým tvárným součinitelům.

- 8 (24) -



2.1

Základní názvosloví architektury a stavitelství

Architektura Definice Architektura spojuje funkční, konstrukční, technické a ekonomické složky s uměleckými a je přisuzována někdy k vědeckým, většinou však k uměleckým oborům. Představuje umění stavět, čili stavitelství, jehož hlavním výrazovým prostředkem je architektonický prostor, utvářený prostřednictvím rozmisťování jednotlivých konstrukčních prvků do konstrukčního systému, který musí zajišťovat stabilitu konstrukce. Na rozdíl od předchozího mají díla architektury plnit nejen požadavky užitkové, ale mají vyvolávat určitý dojem, citová hnutí, představy, myšlenky. Stavba je výsledkem díla stavitele a architekta. Je vždy určitým kompromisem mezi záměrem architekta a požadavky nebo možnostmi stavebníka.

Architektonický prostor Je trojrozměrný útvar uměle vytvořený lidskou stavitelskou činností, vymezený architektonickými hmotami. Je možno jej v zásadě rozdělit na: · Vnitřní prostor (interiér) – je to prostor vymezený vnitřními rozměry a stěnami stavby (podlahou, zdmi, stropem). Je souhrnnou součástí architektonického díla. Může být uzavřený (vymezený plnými plochami) nebo otevřený částečně do vnějšího prostoru. Současně s vnitřním prostorem vzniká i jeho obal – zdi. · Vnější prostor (exteriér, urbanistický prostor) je vymezený rozměry a stěnami architektury (fasádními, uličními frontami, různými dělicími konstrukcemi). · Prostor v prostoru – do prostoru, vymezeného stěnami stavby, je vložen další prostor. Je to koncepce tzv. "Raumplanu" – prostorového plánu, uplatňovaného Adolfem Loosem (např. Műllerova vila v Praze), kde autor zcela nově formuloval pravidla vnitřního uspořádání prostoru z hlediska jeho trojrozměrnosti. "Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v kubusech – v prostorech. Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy, navrhuji prostory. To není konstrukce zdiva, kterou tvořím, ale prostor." Podobnou koncepci tvorby architektonického prostoru realizoval ve svých stavbách americký architekt Frank Lloyd Wright.

- 9 (24) -



Obr. 2.1.2 Příklad vymezení vnějšího a vnitřního prostoru (Corbusier, dům umělce 1924).

Architektonický tvar Je architektonická forma, představující konečný vzhled stavební hmoty, ztvárněné za účelem jejího estetického a ideového působení. Představuje výsledek tvůrčí činnosti architekta, podmíněný funkcí stavby, dobovým slohem, vlastní invencí architekta nebo zvláštními požadavky stavitele nebo jinými podmínkami. Na rozdíl od konstrukčního tvaru není architektonický tvar nutnou součástí stavební konstrukce. Je možno rozlišit dva základní druhy architektonického tvaru: · Tvary vyplývající ze stavební konstrukce, pak jde o architekturu tektonickou (řecká, římská, renesanční apod.), které svým vnějším utvářením, barvou povrchu a podobně vypovídá o tektonických vztazích jednotlivých částí stavební konstrukce (pilastr, pilíř, sloup, polosloup, římsa, rustika). Tyto tvary byly vytvořeny racionálně na základě konstrukčních tradic, byly odvozeny z konstrukce v rámci estetických možností a zvyklostí. Jde o tvary racionální a realistické, jejich estetika je vázána na konstrukční správnost stavby.

- 10 (24) -



·

Tvary absolutní – nevyplývají ze stavebních konstrukcí, ale z popudů vycházejících mimo oblast vlastního stavitelství (např. popudů ideových, čistě estetických vizí aj.).

Obr.2.1.3 Příklad tvaru konstrukce Pantheonu po přestavbě 115 až 125 našeho letopočtu jako konstrukce tvarově a architektonicky vyvážená.

Architektonika Souhrn obecných zákonů architektury a jejích tvarů – nauka o jejích zákonech – součástí je tektonika. Umělecká skladba a výstavba architektonického díla – nauka o architektonickém řádu. Zkoumá a aplikuje pravidla a zásady, jimiž se stavba stává architektonickým dílem.

Funkce architektury Mezi základní funkce architektury patří: · užitná funkce – vyjadřuje požadavek služby architektury různým potřebám lidí dané doby; · estetická (dekorativní) funkce – je podmíněna estetikou stylu dané doby a projevuje se ve: - vyváženosti stavby, - ve vhodnosti měřítka, - v souladu proporcí i v ornamentu, - nedílnou součástí estetického působení je vřazení stavby do širších prostorových souvislostí – urbanismus.

- 11 (24) -



Obr. 2.1.4 Příklad hledání spojení užitné a estetické formy architektury v díle Glenna Mucutta, nositele Pritzkerovy ceny za architekturu 2002, vazba jídelny a kuchyňského koutu..

Stavitelství Je to umění stavět. Jeho účelem je především vytvořit vnitřní prostor, chráněný proti vnějším vlivům. Rozvíjelo se od pravěku – nejdříve svépomocí, později jako řemeslo, které se rozšiřovalo do řada oborů (pozemní, vodní, silniční, tunelové, mostní a jiné). Vyšším stupněm stavitelství je architektura, ve které je kladen důraz nejen na praktické stránky stavby (bydlení, komunikace apod.), ale i na zohlednění estetické a ideové.

- 12 (24) -



Zvládnout dokonale stavitelství je předpokladem pro realizaci jakékoli architektury. Jednoznačné odlišení stavebnictví a architektury není možné; každá stavba je více či méně architekturou a každá architektura je stavbou.

Definice stavitelství Stavitelství je prostorové (nebo liniové) uspořádání celého systému prvků a jednotlivých konstrukčních dílů do prostorové konstrukce, splňující základní požadavky její existence – stabilitu a bezpečnost.

Stavba Dokončené stavební dílo – dělí se podle druhu na: · inženýrské stavby – vodní stavby (přehrady, úpravy toků, jezy, hráze); · podzemní stavby (tunely, štoly, metro, šachty); · pozemní stavby (budovy obytné, průmyslové, zemědělské). Podle typu stavební konstrukce: · stavbu masivní (obvykle cihelné nosné konstrukce); · stavbu skeletovou; · stavbu montovanou. Podle půdorysu: · centrální stavby; · podélné stavby.

Skladba Je jedním ze základních způsobů stavitelství. Sestavování stavby z připravovaných dílů stavební hmoty, které se kladou vedle sebe a nad sebou buď bez spojovacích součástí, nebo se spojují pojivem (maltou, tmelem, lepidlem apod.) nebo mechanicky (např. kovovými nebo dřevěnými čepy, svorkami, šrouby, hřebíky apod.). Zvláštním typem skladby je montáž. Skladba je nejstarší a nejrozšířenější způsob stavění. Často se vyskytuje v kombinaci s dlabáním, s litím a hnětením.

Konstrukce Je to především systém úpravy a spojení jednotlivých prvků konstrukčních dílů a konstrukčních částí vzájemně spojených a propojených tak, aby vcelku zajišťovaly prostorovou tuhost, stabilitu a bezpečnost, tedy základní parametry trvanlivosti stavby a její architektury. Názornou ukázkou vztahu konstrukce a architektury jsou práce italského architekta Piera Luigi Nerviho, původně vzděláním a profesí stavebního inženýra, statika, který svým způsobem pojetí organického propojení statiky, návrhu konstrukce, způsobu realizace vytvořil originální pojetí architektury. Stačí si prohlédnout v literatuře jeho realizace, např. stavby pro olympiádu v Římě, Casino v Ostii, Gattiho továrnu na zpracování vlny v Římě, výstavní halu v Turíně, skladiště soli v Tortoně, palác Unesco v Paříži, továrna na zpracování tabáku v Bologni a další. - 13 (24) -



Obr.2.1.5 Příklad vzájemného propojení jednotlivých konstrukčních dílů do jednoho prostorového celku, zajišťujícího stabilitu konstrukce.

- 14 (24) -



Stavební konstrukce Části stavby, odpovídající svým složením, tvarem a materiálem danému účelu. Je zapotřebí zohledňovat vlastnosti: · stavebních materiálů, · fyzikální zákony (stabilitu konstrukce), · úspornost a ekonomiku volby konstrukce, · vynalézavost a originalitu koncepce, · architektonický koncept, který velmi úzce souvisí s volbou typu stavební konstrukce. Nové půdorysné, prostorové i tvarové či hmotové architektonické myšlenky často nelze uspokojivě uskutečnit dosavadními konstrukčními způsoby, což vyvolává tlak na vývoj nových konstrukcí, na druhé straně nově objevené stavební konstrukce pozvolna umožňují nové pojetí architektury. Architektura, která vyjadřuje svou závislost na stavební konstrukci, se nazývá architektura tektonická.

Obr.2.1.6 Proměnlivý sloupový opěrný systém Olympijské sportovní haly v Římě, autor Pier Luigi Nervi. Je to příklad závislosti architektury na stavební konstrukci. Architektura, která tuto závislost nevyjadřuje, se nazývá architektura stereotomní. Je to architektura, u které není vzhled podřízen konstrukčním principům, ani je nenaznačuje – stavební konstrukce zde není ztvárněna nerozlišuje mezi články nesenými a nesoucími. Stavby působí jako vyříznuté z monolitického kusu hmoty , do níž byly dodatečně vytvořeny tvary, otvory i vnitřní prostory. Příkladem jsou staroegyptské pyramidy nebo některé stavby mezopotamské. Rovněž mohou být příkladem některé stavby podzemní architektury.

- 15 (24) -



Obr. 2.1.7 Příklad sestavy konstrukčních dílů do konstrukce, zajišťující architektonickou funkci (T.van Doesburg, C.van Esteren, obytný dům)

Konstrukční tvar Forma konstrukce vzniká utvářením stavebního materiálu nutného pro konstrukci stavby. Konstrukční tvary vznikly postupným vývojem stavebních hmot a stavebních konstrukcí k co nejekonomičtějším a nejpraktičtějším tvarům. Konstrukční tvar je tedy přesně vymezen (rozdílné od architektonického tvaru) a překročení určitých hranic vede k jeho nefunkčnosti a často i k poškození a zničení stavby. Na základě zkušeností s určitými konstrukčními tvary a s materiály , v nichž se realizují, byly většinou vytvořeny určité konvence a pravidla, jak vytvářet stavební konstrukce. Ustálené používání daných konstrukčních tvarů postupně vytvářelo i tradici estetickou (tradici určitých poměrů, vazeb, architektonických článků apod.).

- 16 (24) -



Obr.2.1.8 Příklad dvou typů konstrukcí do jednoho prostorově tuhého celku.

Základní konstrukční systémy v dějinách architektury a stavitelství. V průběhu dějin tvoří základní schéma konstrukce dva systémy: - architrávový systém – stavební konstrukce a architektonický kompoziční útvar, založený na principu spojení svislé podpory (sloupu, pilíře) a vodorovného překladu je pravděpodobně nejstarší způsob zastřešení a zastropení stavby. Překlad byl původně vytvořen z rovného dřevěného trámu nebo kamenného kvádru a jeho rozpětí závisí na délce trámu nebo kamenného kvádru a na nosnosti jeho hmoty. Největší délka kamenných překladů byla maximálně 8 m. Na rozdíl od klenby, u které se materiál namáhá pouze v tlaku, má materiál překladu tendenci se prohýbat, a tudíž namáhá svou horní část v tlaku a dolní v tahu (souhrnně zváno namáhání na ohyb). Prvním příkladem architrávového systému jsou megalitické trility, typickým příkladem rozvinutého architrávového systému je sloupový řád, uplatňovaný v antice a poté zejména v renesanci i později. Od římské doby byl architrávový systém často kombinován s archivoltovým systémem a architráv byl někdy pouze vymodelován jako dekorativní prvek.

- 17 (24) -



Obr. 2.1.9 Příklad architrávového systému (chrám Afaii na ostrově Aigina) včetně rozdělení rozměrů, hmotnosti a sil (ještě ve starých jednotkách - t – tun). Excenricita - e - je rovna 0,16m. - Archivoltový systém – též obloukový nebo klenebný systém – stavební konstrukce, založená na spojení svislé podpory (pilíř, sloup) a oblouku (klenby) s plasticky zdůrazněným čelem (archivoltou).

Obr. 2.1.10 Jako příklad je možno uvést Marcellovo divadlo (viz obr. nahoře) nebo Koloseum v Římě, ale podobně by se dala uvést celé řada staveb tohoto období. Archivoltový systém začala používat italská ranná renesance, později se jeho používání rozšířilo i do dalších zemí a ovlivnil i renesanci v českých zemích.

- 18 (24) -



Obr. 2.1.11 Ojediněle byl archivoltový systém použit již v řecké antické architektuře, ve velké míře byl užíván v římské architektuře, a to jak na inženýrských stavbách (mosty, akvadukty), tak i na stavbách veřejných (nejdříve jako kombinace architrávového systému s archivoltovým – například při stavbě Kolossea Kontrolní otázky ·

Pokuste se na příkladu vily Tugendhat podrobně vysvětlit jednotlivé složky definice architektury.

·

Na příkladu 2.1. 3 vysvětlete pojem architektonický tvar a z čeho vyplývá.

·

Na příkladu 2.1.4 vysvětlete spojení užitné a estetické formy.

·

Co znamená uspořádání celého systému konstrukčních prvků a dílů do prostorové konstrukce a požadavky na stabilitu a bezpečnost.

·

Do jakého stavitelství byste zařadili druhy staveb podle dokončeného stavebního díla.

·

Jaké úpravy a spojení jednotlivých konstrukčních dílů a konstrukčních částí zajišťují prostorovou tuhost a stabilitu.

·

Jaké základní konstrukční systémy charakterizují dějiny architektury a stavitelství.

·

Na následujícím příkladu se pokuste vyjádřit vzájemný vliv stavební konstrukce a architektury.

- 19 (24) -



- 20 (24) -



Korespondenční úkol ·

Kresbou a textem charakterizujte rozdíl mezi architrávovým a archivoltovým systémem. Pro tuto charakterizaci si vyberte ukázku stavby z dějin architektury a stavitelství.

·

Kresbu zpracujte výstižně s charakteristikou konstrukce a vzájemného spojení.

·

Zpracování musí být originální, jak v grafické formě, tak i textové, nikoli kopie.

·

Úkol zašlete klasickou poštou (nikoli elektronicky), na adresu pracoviště učitele.

2.2

Autotest ·

Jaké úpravy a spojení jednotlivých konstrukčních dílů a konstrukčních částí zajišťují prostorovou tuhost a stabilitu.

·

Jaké základní konstrukční systémy charakterizují dějiny architektury a stavitelství.

- 21 (24) -



Závěr

3

Závěr

3.1

Shrnutí

Uvedená kapitola měla za úkol seznámit čtenáře se základními pojmy architektury a stavitelství. Oba pojmy, architektura a stavitelství, jsou vzájemně významově propojeny. Porušení významu jednoho popírá smysl druhého. Chce-li se čtenář kvalifikovaně vyjadřovat k celé oblasti stavebnictví, měl by si toto uvědomit. Především je potřebné si osvojit názvosloví, soubor základních pojmů. To tvoří nezbytný základ k analýze příslušného pojmu. Teprve tato analýza umožňuje vytvořit si určitou představu, určité schéma, které potom napomáhá pochopit základní významy a jejich pochopením i celou potřebnou strukturu pojmu. V tomto případě jsou to pojmy architektura a stavitelství. Existuje jen málo základních pojmů, u kterých převládá nejen v širší laické veřejnosti, ale i u profesionálních pracovníků značně nepřesný a zavádějící výklad. Důsledkem tohoto stavu je netolerance a vzájemné nepochopení, nadřazování dílčích postojů, které ve svém souhrnu ovlivňují záporně navrhované dílo v různých fázích jeho vývoje. Představuje to určitý druh ignorance. Jde tedy o to, pochopit určitou synergii (souvztažnost) ve vývoji každého tvůrčího díla, zde především stavby a jejího vývoje, cíle a důsledků.

- 23 (24) -



3.2

Studijní prameny

3.2.1

Seznam použité literatury

[1]

Dudák, J. a kolektiv: Encyklopedie světové architektury. Baset Praha 2000.

[2]

Ševčík, O.: Architektura, historie, umění. Grada Publishing Praha 2002.

[3]

Bukovský, J.: Dějiny stavitelství. VUTIUM Brno 2002.

[4]

Fromont, F.: Glenn Murcutt, works and projects. Thames and Hudson, London 2001.

[5]

Staňková, J., Pechar, J.: Tisíciletý vývoj architektury. SNTL Praha 1972.

[6]

Leder, G.: Hochbau – konstruktionen, Band II: Allgemeine Konstruktionsprinzipen. Springer – Verlag Berlin 1987.

3.2.2

Seznam doplňkové studijní literatury

[7]

Syrový, B. Architektura, naučný slovník. SNTL Praha 1961

[8]

Lauermann, L. Vývoj architektury 12. 1. a 2. část. Vydavatelství ČVUT Praha 2003.

3.2.3 [9]

3.3

Odkazy na další studijní zdroje a prameny Internetový vyhledavač Google, kde po potřebném pojmu lze se informovat u velké řady příslušných zdrojů jak z oblasti architektury, tak i stavitelství.

Klíč ·

Prostorovou tuhost a stabilitu zajišťují takové konstrukční úpravy ve vzájemně kolmých směrech, které zamezují posuny, jsou to stěny, vodorovné prvky a diagonály.

·

Je to systém architrávový a archivoltový. Příkladem jsou etruské chrámy a Pantheon v Římě, jak vstupní portikus, tak i chrámová část.

- 24 (24) -


DĚJINY ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ

Recommend Documents