O programu a o aplikaci Program AutoCAD je určen všem, kdo se rozhodnou vytvářet výkresy, plány, konstrukce atd. pomocí PC. Umožňuje vytvářet přesné výkresy podle zásad technického kreslení. Hlavní výhodou elektronických výkresů je jejich rychlejší, přesnější a efektivnější tvorba a především jejich modifikovatelnost a skladnost. Nástroje AutoCadu pomáhají i při výpočtech odvozených rozměrů (určení plochy, obvodu apod.). V neposlední řadě je možné z nakreslených objektů vytvářet prostorové modely. Tato aplikace vás naučí pracovat s programem AutoCAD, kreslit v rovině a používat základní funkce programu. Informace zde obsažené se vztahují k aktuální plné verzi programu – AutoCAD 2007. Nicméně jsou využitelné ve všech starších verzích a s největší pravděpodobností budou použitelné i v novějších verzích. Pokud máte AutoCAD-2007 LT je možné, že některé zde uvedené nástroje nebudete mít k dispozici. Výuka je rozdělena do 14 lekcí.
Použitá konvence _line Uložit Kresli/Úsečka
ENTER CTRL + C
příkaz název tlačítka v dialogovém okně volby textového menu klávesa současný stisk kláves
Grafika v CAD aplikacích Základem CAD aplikací je vektorová grafika. Ta svou podstatou umožňuje snadné vytváření objektů a jejich modifikaci. AutoCAD umožňuje zpracovávat i rastrové obrázky. Např. dokreslení změn do neskenovaného výkresu. Vektorová grafika: všechny objekty jsou tvořeny čarami (vektory). Z hlediska CAD aplikací je tato grafika velmi výhodná, jelikož vektory jsou dány koncovými body, velikostí a směrnicí. Díky modifikovatelnosti těchto parametrů můžeme vektorovou grafiku snadno upravovat. Nehodí se příliš pro zobrazení objektů s velkým množstvím barevných ploch (např. fotografií). Rastrová grafika: obraz je tvořen body (pixely). Každému bodu je přiřazena určitá barva a množství bodů určuje přesnost obrazu. Množství bodů je vyjádřeno pojmem rozlišení obrázku.
Popis pracovní plochy Spouštíte-li AutoCAD poprvé měla by vaše obrazovka vypadat následovně. Není-li tomu tak postupujte podle instrukcí v následující části.
Modelový prostor – v AutoCADu je možné pracovat v modelovém nebo výkresovém prostoru (rozvržení). V modelovém prostoru se vytváří vlastní projekt. Modelový prostor je rozměrově nespecifikovaná plocha (nekreslíme tedy na pevně daný formát papíru). Formát papíru určujeme až při tisku! Rozvržení – (výkresový prostor) slouží pro přípravu výkresů pro tisk. Na přesně daný formát papíru umístíme pomocí výřezů nakreslené objekty. Přesnější popis rozdílu mezi modelovým a výkresovým prostorem viz. kapitola Tisk. Příkazová řádka – místo pro zadávání všech příkazů a jejich dalších nastavení. Podrobnosti v následující kapitole. Panely nástrojů – jednotlivé příkazy jsou pro snazší ovládání rozděleny do logicky souvisejících skupin. Je vhodné mít zobrazeny pouze ty panely nástrojů, které používáte, aby se zbytečně nezmenšoval modelový prostor. Nejpoužívanější panely nástrojů jsou:
AutoCAD je plně otevřený systém, tzn. vše, co na ploše po spuštění vidíte, si můžete upravit (doprogramovat) či uživatelsky nastavit. Měli byste se však snažit: 1. maximalizovat AutoCAD na celou obrazovku
2. zachovat co možná největší prostor pro kreslící plochu 3. minimalizovat množství zobrazovaných nabídek na ploše (omezit se pouze na ty nabídky, které používáte, ostatní vypnout !!; čím méně věcí máte zobrazeno na ploše, tím je přehlednější) Zapnutí/vypnutí dalších panelů nástrojů nesnáze provedete kliknutím pravého tlačítka myši na libovolné ikonce. Zobrazí se seznam dostupných panelů nástrojů, ze kterého si kliknutím levým tlačítkem myši vyberete panel nástrojů. Pro další informace o úpravě uživatelského prostředí odkazuji na přílohu B. Ikona souřadného systému – znázorňuje orientaci souřadného systému. Pomocné režimy kreslení – nástroje pro usnadnění a urychlení kreslení.
Označení zobrazeného panelu
TIP: pro maximalizování pracovní plochy a vypnutí všech panelů nástrojů použijte ikonu v pravém dolním rohu obrazovky: Vyčistit obrazovku .
Nastavení standardního rozhraní Další výklad předpokládá standardní nastavení pracovní plochy. Máte-li nainstalovány další nadstavby AutoCADu může se stát, že je vaše pracovní prostředí odlišné od toho uvedeného v předchozí části. Pokud tomu tak, je nastavte si prosím základní rozhraní programu podle následujících instrukcí: A) V příkazové řádce napište příkaz menu. Otevře se dialogové okno, vyhledejte soubor acad.cui a zvolte Otevřít. B) V menu Nástroje vyberte položku Možnosti… Pokud nemáte nabídku Nástroje, klikněte pravým tlačítkem myši v pracovní ploše a vyberte volbu Možnosti… Otevře se dialogové okno, ve kterém vyberte záložku Profily (úplně vpravo). Zde klikněte na tlačítko Výchozí.
Vytvoření nového výkresu Po spuštění AutoCADu se automaticky vytvoří prázdný výkres. Potřebujete-li založit nový výkres vyberte Soubor/Nový… případně klikněte na ikonu Nový . Podle nastavení v menu Nástroje/Možnosti… v záložce Systém/Obecné nastavení/Při spuštění se otevře jedno z dialogových oken:
A)
B)
Ad A) Otevře-li se dialogové okno Vybrat šablonu vyberte šablonu, podle které se má vytvořit nový výkres. Chcete-li prázdný výkres vyberte šablonu acadiso.dwt (podle této šablony se vytvoří prázdný výkres při spuštění programu). Ad B) V tomto dialogu máte více možností: • Začít od začátku – vyberte pouze typ jednotek a potvrďte OK. Otevře se prázdný výkres (podle šablony acadiso.dwt). • Použít šablonu – otevře se stejný seznam šablon jako v případě A). • Použít průvodce – podrobný průvodce, pomocí kterého si ručně nastavíte parametry nově vytvářeného výkresu.
Uložení výkresu Uložení výkresu je velice důležité a je třeba provést ho co nejdříve. Ne jen kvůli předejetí případné ztráty dat při neočekávané události, ale také z hlediska vkládání dalších objektů do výkresu. Systém totiž potřebuje cestu k výkresu kvůli provázání s ostatními vkládanými objekty. Pro uložení výkresu vyberte volbu Soubor/Uložit, Soubor/Uložit jako… anebo klikněte na ikonu Uložit . Volba uložit zaznamenává změny do souboru s aktuálním názvem. Je-li při ukládání třeba změnit název nebo umístění souboru použijte volbu Uložit jako… Ukládáte-li výkres poprvé vždy je vybrána volba Uložit jako… Standardní výkresy mají koncovku *.dwg. Chcete-li výkres uložit jako šablonu výkresu, vyberte příponu *.dwt.
Zásady tvorby v CAD aplikacích Na tomto místě je několik obecně platných zásad, které by měly být dodržovány při tvorbě nejen v AutoCADu, ale i ostatních CAD (Computer Aided Design) aplikacích. • Mít co největší pracovní plochu (viz také část Popis pracovní plochy) • Kreslit v měřítku 1:1 • Dodržovat zásady technického kreslení • Dbát na přehlednost a modifikovatelnost výkresu (mj. vhodně používat hladiny) • Usnadňovat si tvorbu využitím již nakreslených objektů • Vyvarovat se zbytečných objektů (překrývající se čáry, “ztracené“ objekty)
Několik tipů: V této části bude uvedeno několik základních rad, jak pracovat v aplikaci AutoCAD. Nic si zatím nedělejte z toho, že některým pojmům nebudete rozumět, budou vysvětleny postupně v dalších kapitolách. • Sledujte příkazový řádek • Kombinujte použití klávesnice a myši, naučte se využívat kolečko myši • Ukládejte výkresy do přehledné hierarchie složek • Pro jednoduché modifikace používejte uzlové body • Tiskněte z rozvržení (nabízí více možností nastavení tisku)
Základy práce s AutoCADem Práce s myší Pro práci v AutoCADu je optimální tří-tlačítková myš, pomocí které lze kreslit, vybírat objekty anebo volby z panelů nástrojů, manipulovat s pracovní plochou atd. Každé tlačítko má svou definovanou úlohu. Levé tlačítko myši: - určování bodů (označení místa na výkrese) - výběru objektů - výběru položek z nabídky, aktivování ikon apod. - zadávání velikosti (pokud AutoCAD očekává rozměr, je možné zadat ho definicí úsečky, resp. zadáním dvou bodů) Pravé tlačítko myši: - zobrazí místní nabídku - ukončí spuštěný příkaz Funkci pravého tlačítka lze upravit v menu Nástroje/Možnosti… a záložce Uživatelské nastavení.
Záleží na vás, jaké nastavení si zvolíte, je však třeba mít na paměti, že každý pohyb navíc zpomaluje, tzn. pokud si necháte na stisknutí vyjíždět dialogový panel (viz. následující obr. vpravo), ze kterého vybíráte většinou implicitní volbu (uvedenou na prvním místě), zbytečně "klikáte" jednou navíc. V AutoCADu 2007 je nová volba Poslední zadání, pomocí které můžete vybrat nejen naposledy zadaný příkaz, ale vybrat z historie několika posledních příkazů Pomocí pravého tlačítka myši můžeme velice rychle přenastavovat základní vlastnosti: A. Pro panely nástrojů Klepnutím pravým tlačítkem můžete rychle skrýt, zobrazit nebo upravit panely
B.
C.
D.
E.
nástrojů. Klepnutím pravým tlačítkem do prázdné oblasti napravo standardního panelu nástrojů zobrazíte seznam skupin nabídek panelu nástrojů. Pro příkazový řádek Klepnutím pravým tlačítkem na příkazový řádek nebo textové okno získáte přístup k šesti naposledy zadaným příkazům a dalším volbám, které jsou užitečné při práci s příkazovým řádkem. Pro dialog nebo okno Klepněte pravým tlačítkem na položky ve většině dialogů nebo oknech. Obecně místní nabídky pro seznamy nabízí příkazy pro práci se soubory, například Přejmenovat a Vymazat, a místní nabídky pro textová pole nabízí příkazy Kopírovat a Vložit. Ostatní místní nabídky pro dialogy mohou nabízet kontextové příkazy. Pro stavový řádek Klepnutím pravým tlačítkem na zobrazení souřadnic nebo na některé tlačítko ve stavovém řádku rychle zapnete nebo vypnete zobrazování kreslicích pomůcek a tloušťky čáry a upravíte jejich nastavení (krok, orto, polár, ... viz Pomocné režimy kreslení.). Pro záložky modelového prostoru a rozvržení Klepnutím pravým tlačítkem na záložku modelového prostoru nebo některého rozvržení v dolním levém rohu grafické oblasti zobrazíte nastavení vykreslení, stránky a různé volby rozvržení.
Prostřední tlačítko: Pokud máte myš se třemi tlačítky, aktivujete klepnutím prostředním tlačítkem buď Rychlý posun, nebo zobrazíte místní nabídku pro uchopení objektu (podle aktuální hodnoty systémové proměnné MBUTTONPAN). Pomocí kolečka můžete zoomovat a posouvat pohled (panoramovat) ve výkresu, aniž byste museli použít příkazy AutoCADu. Má-li systémová proměnná MBUTTONPAN hodnotu 1, funguje kolečko myši jako rychlý zoom. Implicitně je měřítko nastaveno na 10 procent, přičemž každým pootočením kolečka změníte úroveň přiblížení nebo oddálení o 10 procent. Systémová proměnná zoomfactor ovládá změnu přiblížení nebo oddálení při otočení kolečkem oběma směry. Čím vyšší číslo, tím menší změna. Bližší informace o využití kolečka viz také Práce s pracovní plochou. Funkce kolečka myši tedy jsou: - přiblížení nebo oddálení zobrazení (otáčením kolečka) - zobrazení všech objektů ve výkrese (dvojklik na kolečko) - posun pohledu (při stisknutém kolečku myši a tažením myši) - zobrazení nabídky uchopení objektů (při mbuttonpan=0) Pozor: při použití nesprávných ovladačů pro myš může dojít ke změně funkce kolečka. To nebude zoomovat, ale posouvat výkres nahoru a dolů. Grafická podoba kurzoru Grafická podoba kurzoru nám napovídá, jakou činnost od nás AutoCAD očekává. Klidový stav – AutoCAD vyčkává na naše příkazy. Aktivní příkaz – aktivování většiny příkazů kreslení změní kurzor do této podoby. Tato ikona vyjadřuje požadavek na zadání bodu (kliknutím nebo souřadnicí) anebo určení pozice (kliknutím).
Výběr objektů – má-li kurzor tuto podobu očekává AutoCAD výběr entit (nakreslených objektů). Výběr objektů je zpravidla potřeba ukončit klávesou ENTER anebo kliknutím pravého tlačítka myši.
Manipulace s pracovní plochou Mezi základní nástroje pro práci s pracovní plochou patří ZOOM (přiblížení/oddálení kresby) a posun pohledu. Do této kategorie také nepřímo spadají příkazy sokolí oko, překresli a regeneruj. ZOOM Nejrychlejším způsobem zoomování je použití kolečka na myši (viz část Práce s myší). Kolečko myši aktivuje funkci Rychlý zoom. Ostatní režimy zoomu jsou dostupné přes menu Zobrazit/Zoom. Zde je uveden popis pouze některých možností: Rychlý zoom: při stisknutém levém tlačítku myši, tažením kurzorem nahoru a dolů přibližujeme či oddalujeme pohled. Tuto funkci aktivujeme při otáčení kolečkem na myši. Okno: přímo v aktuálním prostoru definujeme okno (dvojím kliknutím pro určení rohů obdélníka), které bude zvětšeno do celé pracovní plochy. Zoom Vše / Meze: oba tyto příkazy slouží k zobrazení všech objektů ve výkrese. Zoom vše zobrazí meze výkresu. Leží-li některé objekty mimo meze, pak zobrazí všechny objekty ve výkrese. Zoom meze zobrazí všechny objekty ve výkrese tak, aby vyplnily co největší část pracovní plochy. Posun pohledu Posun lze nejrychleji provést stisknutím kolečka na myši a tažením kurzoru. Obdobně jako u ZOOMu má i funkce posun pohledu několik možností. Ty jsou dostupné pomocí menu Zobrazit/Posun pohledu. Sokolí oko Tento nástroj pomáhá při orientaci v modelovém prostoru a při rychlé změně zobrazení. Je dostupný přes menu Zobrazit/Sokolí oko. Využijete jej především při práci s velkými výkresy. Není však příliš vhodné mít jej zapnutý trvale, protože zabírá velkou část pracovní plochy. Překresli a Regeneruj Tyto funkce jednoduše obnoví zobrazení pracovní plochy. Funkce Překresli (menu Zobrazit/Překresli) vyčistí obrazovku – odstraní nepoužívané hraniční body a značky. Funkce Regeneruj (Zobrazit/Regeneruj vše) – nově vykreslí objekty v pracovní ploše (obnoví databázi se souřadnicemi všech objektů). Pro zrychlení vykreslování totiž AutoCAD
prokládá oblouky a kružnice úsečkami. Může se proto stát, že zobrazované objekty neodpovídají skutečně nakresleným entitám. Tento jev odstraníte právě příkazem Regen. Příklad: Na obrázku je nakreslena kružnice ač to tak na první pohled nevypadá. Z důvodu zrychlení vykreslování pracovní plochy ji AutoCAD nahradil sérií úseček (je pracováno s menším množstvím bodů). Po příkazu regeneruj získáme skutečný tvar objektu (obrázek vpravo).
Ovládání AutoCADu (ovládání příkazů) AutoCAD je ovládán zadáváním příkazů. Každý příkaz je možné spustit několika způsoby, a je důležité vědět, který způsob je v dané situaci nejefektivnější. Spuštění příkazu: 1. napsáním originálního příkazu (např. pro nakreslení úsečky _line) do příkazového řádku (tento způsob můžete použít v každé lokalizované verzi AutoCADu, musíte však dodržet syntaxi se zápisem podtržítka před příkazem) 2. napsáním českého příkazu do příkazového řádku (každý příkaz nutno zapsat s plnou diakritikou) 3. použít panel nástrojů (ikonové menu) a příslušnou ikonku (např. pro nakreslení úsečky panel nástrojů Kresli a ikona Úsečka)
4. ze základního (textového) menu vybrat odpovídající nabídku a zvolit požadovaný příkaz (např. pro nakreslení úsečky nabídku Kresli a volbu Úsečka).
5. použít příkazovou zkratku – napsat ji do příkazové řádky (např. pro nakreslení úsečky je to zkratka u). Příkazové zkratky jsou definovány v souboru acad.pgp a načítají se při startu AutoCADu. (v originální verzi "l", případně editací tohoto
souboru můžete definovat své vlastní klávesové zkratky). Jedná se zpravidla o nejrychlejší způsob zadání příkazu. Ukončení aktivního příkazu Zrušení aktivního příkazu – klávesou ESC, nebo CTRL + C (záleží na tom, zda používáte nastavení AutoCADu či Windows [zde je CTRL+C kopie do schránky]). Možnosti ukončení příkazu – klávesou ENTER, klávesou SPACEBAR (mezerník) anebo kliknutím pravého tlačítka v modelovém prostoru a volbou Enter.
Ovládání aktivního příkazu (příkazová řádka) spuštěný příkaz nabízí v příkazové řádce primární očekávanou hodnotu odpovědi. Ta vám napovídá, jaké údaje od vás AutoCAD očekává. Zadejte požadované údaje a potvrďte klávesou ENTER (není vždy nutné). Příklad: Správnou odpovědí je v tomto případě definice bodu (kliknutím nebo zapsáním souřadnice a potvrzení klávesou ENTER). Poznámka: použijete-li ENTER, SPACEBAR anebo pravé tlačítko myši bez definice bodu, automaticky se definuji souřadnice posledního použitého bodu. Pokud AutoCAD očekává definici bodu, či výběru a odpovědí je hodnota ENTER, potom se příkaz ukončí. (výjimkou je definice prvních bodů, kde ENTER znamená poslední předchozí použitý bod).
pokud příkaz v danou chvíli nabízí více možností, jsou tyto možnosti uvedeny v hranatých závorkách. Konkrétní volbu mohu vyvolat zapsáním velkým písmenem zvýrazněného písmenka (mohu napsat i celou volbu) a potvrzením klávesou ENTER. Příklad:
V této situaci máte následující možnosti: - kliknutím (nebo zapsáním souřadnice) určit střed kružnice - napsat volbu 3b potvrdit ENTERem a změnit tak způsob zadání kružnice pomocí třech bodů - napsat volbu 2b potvrdit ENTERem a změnit tak způsob zadání kružnice pomocí dvou bodů - napsat volbu t potvrdit ENTERem a změnit tak způsob zadání kružnice pomocí dvou tečen a určením poloměru.
kromě možností v hranatých závorkách může příkaz nabízet také aktuální nastavenou hodnotu. Ta je vždy uvedena v ostrých závorkách. Přejte-li si tuto volbu použít, stačí ji potvrdit pomocí ENTERu, anebo nechcete-li ji využít stačí zadat novou hodnotu a potvrdit ji ENTERem.
Příklad:
Aktuální nastavená hodnota poloměru je 25. Pokud chcete vytvořit kružnici o stejném poloměru, stačí potvrdit ENTERem anebo zadat novou hodnotu poloměru a potvrdit ENTERem.
výpis vlastností – pokud příkaz nabízí možnost "otazník", můžete jeho zavoláním spustit výpis všech možných dostupných volání, které jsou v danou chvíli ve výkrese dostupné. Příklad:
Zapsáním volby ? a potvrzením ENTERem by došlo k vypsání všech stylů písma, které jsou ve výkrese momentálně definované. Opakování příkazu AutoCAD nabízí možnost rychle opakovat poslední použitý příkaz stiskem klávesy ENTER, MEZERNÍK, anebo kliknutím na pravé tlačítko myši a volbou posledního použitého příkazu. Tato možnost je velice výhodná, pokud např. kreslíte sérii úseček. Stačí pouze kliknout na ikonu kresli Úsečku a pak již jen opakovat příkaz stiskem některé z uvedených kláves.
Dynamické zadávání AutoCAD 2006 přišel s novinkou tzv. dynamického zadávání. S touto pomůckou již nemusíte při zadávání neustále “pošilhávat“ do příkazové řádky, jelikož ten se nyní pohybuje spolu s kurzorem. Veškeré výzvy i volby příkazů jsou tak přesunuty do blízkosti kurzoru. Toto usnadnění zapnete pomocí tlačítka DYN anebo klávesovou zkratkou F12. Bližší informace o této pomůcce viz. kapitola Kreslení v praxi, část Pomocné režimy.
Tlačítko zpět Nezřídka se stane, že při zadávání ať již příkazů nebo hodnot chybujete. Anebo, zvláště v počátcích vaší práce v AutoCADu, se provede něco jiného, než jste očekávali. V kterémkoliv z uvedených případů je vhodné použít tlačítko Zpět. Tímto krokem vrátíte vše, co bylo provedeno v rámci jednoho příkazu. Zamezíte tím vzniku bludných objektů. Opakovaným použitím tlačítka vracíte další předchozí kroky. Tento příkaz vrací také úpravy zobrazení pracovní plochy
(zoom a posun pohledu). Pro vrácení více kroků najednou je výhodné použít rozbalovacího seznamu.
Souřadné systémy Pro popis umístění jednotlivých objektů ve výkrese používáme souřadný systém. AutoCAD umožňuje pracovat s několika typy souřadných systémů. Předtím, než však přistoupíme k výkladu jednotlivých typů, je třeba zkontrolovat případně upravit nastavení parametrů výkresu.
Nastavení výkresu Pokud budete chtít kreslit libovolný výkres (nejen v AutoCADu) musíte nejprve definovat pracovní prostor, resp. určit typ jednotek, kterými bude popsán libovolný bod vašeho prostoru, typ a orientaci úhlových jednotek, měřítko atd... AutoCAD umožňuje měnit toto nastavení i během práce na výkresu. Je nutné zdůraznit, že změnou těchto nastavení změníte chování celého AutoCADu. To znamená, že během práce na výkresu si můžete jednotlivá nastavení měnit tak, abyste si práci ulehčili a zjednodušili. Všechny tyto parametry jsou nastavitelné přes menu Formát/Jednotky… V AutoCADu budeme zásadně všechny objekty kreslit ve skutečné velikosti ( 1:1 ). Modelový prostor je dostatečně velký na to, aby v něm bylo možné nakreslit výkresy z libovolného oboru. Úprava výkresu zahrnuje: Změna mezí výkresu Pomocí toho nastavení si v modelovém prostoru přednastavíme oblast pro tvorbu výkresu. Meze výkresu mají vliv na: - zoom na meze - vykreslení rastru - tisk dle mezí Změnit meze výkresu můžete jednou z následujících možností: 1. zvolte z nabídky Formát příkaz Meze výkresu 2. napište příkaz meze do příkazového řádku 3. napište příkaz _limits do příkazového řádku Po spuštění příkazu zadejte nové souřadnice pro levý spodní a pravý horní roh pravoúhelníka, který bude představovat nové meze výkresu. Příslušné rohy můžete zadat na obrazovce pomocí myši či jiného ukazovacího zařízení anebo je můžete určit souřadnicemi. Nastavení jednotek V této části najdete informace o tom, jak je možné změnit parametry výkresu pomocí dialogu Kreslicí jednotky. Dialog jednotky spustíte: 1. příkazem jednotky 2. příkazem _units (units) 3. volbou z nabídky Formát, příkaz Jednotky...
Nejobvyklejším nastavením délkových rozměrů je typ Desítkový a přesnost byste měli nastavit zhruba o dva řády vyšší než je nejmenší požadovaný rozměr (kvůli snazší kontrole chyb). Směr kladného přírůstku úhlů se doporučuje proti směru hodinových ručiček (odpovídá podstatě pravoúhlého souřadného systému) a směr úhlu (definující polohu úhlu nula) je standardně nastaven na východ. Položka měřítko pro vložení určuje jedno z nastavení funkce AutoCAD DesignCenter. Pomocí této volby se nastavují jednotky použité při vkládání bloků z jiných výkresů. Díky tomu lze automaticky změnit velikost objektů při jejich vložení do výkresu. Jestliže je do výkresu vkládán blok nakreslený v jiných jednotkách, je automaticky změněno jeho měřítko a jeho rozměry jsou převedeny do požadovaných jednotek. To značně usnadňuje vkládání bloků
nakreslených v odlišných jednotkách. Mohou však nastat i situace, že nebudete chtít automaticky měnit měřítko vkládaných bloků. V takovém případě v dialogu Kreslicí jednotky zvolte měřítko vloženého obsahu: Bez jednotek. Při tomto nastavení bude blok vložen do výkresu a nebude provedena automatická změna měřítka.
Absolutní a relativní souřadný systém AutoCAD používá pro orientaci a definici modelového i výkresového prostou tzv. globální souřadný systém (GSS). Ten je v každém výkrese vždy pouze jeden. Uživatelé si však mohou vytvářet libovolný počet tzv. uživatelských souřadných systémů (USS). Uživatelských souřadných systémů může být ve výkrese definováno libovolné množství. Jelikož při kreslení v rovině není vytváření a přesouvání souřadného systému podstatné, nebudeme se jím v další části zabývat. Pojmem absolutní souřadný systém rozumíme souřadnice, které jsou vždy měřeny od neměnného počátku souřadného systému. Počátek souřadného systému (ať již GSS anebo USS) má vždy souřadnici 0,0 (resp. 0,0,0 při práci v 3D prostoru). Je-li umístění bodu od počátku souřadného systému v kladném směru osy, nemusí se používat symbol kladného znaménka (+). Pokud je však bod umístěn v záporném směru, je nutné před hodnotou uvést záporné znaménko (-): [-2, 3] či [4, -6, 3]. Absolutní souřadnice bodu je možné zadat jak pomocí kartézských souřadnic, tak pomocí polárních souřadnic (viz dále). Relativní souřadný systém je díky snazšímu zadávání častěji používaný způsobem určování pozice bodu ve výkrese. Vychází ze skutečnosti, že jakmile určíme počátek objektu, známe obvykle vzdálenost dalšího bodu od tohoto bodu. Relativní souřadnice nejsou vypočítávány vzhledem k souřadnému systému, ale vzhledem k naposledy zadanému bodu (ten je určen kliknutím anebo právě aktivní pozicí bodu probíhajícího příkazu). Abychom rozlišily relativní souřadnice od absolutních, musíme před souřadnici napsat symbol @ (poznámka: při použití dynamického zadávání – pomocný režim DYN – zadáváte automaticky relativní souřadnice, není potřeba psát @, naopak chceme-li zadat absolutní souřadnici musíme uvést symbol #). Pomocí relativních souřadnic můžeme zadat jak kartézské, tak polární souřadnice. Vektorový souřadný systém je možné zadávat pouze relativně a platí pro něj specifická pravidla (viz dále). Pozor!: při zadávání bodů můžeme jednotlivé typy souřadných systémů libovolně kombinovat. Tzn. jeden bod můžeme zadat pomocí absolutní polární souřadnice, druhý klidně pomocí relativní kartézské souřadnice a třetí bod můžeme určit pomocí vektorové souřadnice. Použitý typ souřadnic jednoduše rozlišíme odpovídajícím zápisem.
Kartézský souřadný systém Nebo-li také pravoúhlý souřadný systém. Pomocí tohoto standardního systému souřadnic umísťujete bod v trojrozměrném prostoru zadáním jeho vzdálenosti a směru od stanoveného počátku podél vzájemně kolmých os souřadného systému, označených X, Y a Z. Počátek je stanoven v bodě se souřadnicemi 0, 0, 0. Na obrázku si můžete takový souřadný systém prohlédnout. Jsou zde zobrazeny pouze dvě osy, neboť osa Z směřuje nahoru, kolmo ke stránce. Pokud se zabýváte pouze rovinnými (2D) výkresy, toto je souřadný systému programu AutoCAD, který na svých výkresech budete používat. • •
3D - libovolný bod je definován jako [ X, Y, Z ] 2D - libovolný bod je definován jako [ X, Y ]
Syntaxe zápisu: souřadnice jsou mezi sebou oddělené čárkou; desetinná místa v každé souřadnici jsou oddělena tečkou. Příklad: V následujícím příkladě je pozice bodu A zadána pomocí absolutní kartézské souřadnice a pozice bodu B je zadána relativní kartézskou souřadnicí měřenou od bodu A.
Polární souřadný systém Pomocí tohoto standardního systému souřadnic umísťujete bod v ploše zadáním jeho vzdálenosti (poloměru) a úhlu od stanoveného počátku os souřadného systému. Počátek je stanoven v bodě se souřadnicemi 0, 0 resp. ( 0<0 ). Kladné úhly jsou měřeny proti směru otáčení hodinových ručiček (resp. podle nastavení v dialogovém okně Kreslící jednotky) od nultého stupně (při implicitním nastavení AutoCADu od východu [systémová proměnná ANGDIR = 0]). •
libovolný bod je definován jako [ R< α ]
Syntaxe zápisu: souřadnice jsou mezi sebou znaménkem menší ( < ) ; desetinná místa v každé souřadnici jsou oddělena tečkou. Příklad: V následujícím příkladě je pozice bodu A zadána pomocí absolutní polární souřadnice a pozice bodu B je zadána relativní polární souřadnicí měřenou od bodu A.
Vektorový souřadný systém Tento souřadný systém není v pravém slova smyslu samostatný souřadným systémem, je to jeden ze způsobů užívaných v programu AutoCAD pro zadávání rozměrů na základě kurzorem ukázaného směru. Pracuje vždy pouze v relativních souřadnicích. Pozice bodu je dána vektorem. Ten je určen naznačením směru (pomocí kurzoru myši), ve kterém chceme kreslit (posunout objekt apod.) a zadání rozměru (rozměrem rozumíme jedno číslo v absolutní hodnotě – délku vektoru). Tento režim je v praxi používán především pro pravoúhlé kreslení (kreslení svislých anebo vodorovných čar) při zapnutém pomocném režimu ORTO anebo ke kreslení čar pod definovaným úhlem, při zapnutém pomocném režimu POLAR (viz dále Pomocné režimy). Tento režim zadávání vhodně doplňuje kartézský a polární souřadný systém. •
bod je definován ukázáním směru a zadáním rozměru.
Syntaxe zápisu: souřadnice je vyjádřena jedním číslem v absolutní hodnotě a pozicí kurzoru; desetinná místa rozměru se oddělují tečkou.
Příklad: Nakreslete úsečku délky 100 pod úhlem 45º. Aktivujeme pomocný režim POLAR (viz Pomocné režimy) a nastavíme tento nástroj tak, aby ukazoval úhel 45 º. Spustíme příkaz kresli úsečka, klikneme a kurzorem pohybujeme do té chvíle, než se zobrazí pomocná přímka nástroje POLAR pod úhlem 45 º. Poté zadáme rozměr 100 a potvrdíme klávesou ENTER. Příklad: Nakreslete domeček jedním tahem. Pro snazší orientaci ve výpisu příkazového je ten okomentován. Komentář je uveden za znakem //.
Příkaz: _line Zadejte první bod: 0,0
//zapnutí příkazu a zadání počátku úsečky do bodu 0,0 Zadejte další bod nebo [Zpět]: 100 ENTER //použití vektorového s.s. (kurzorem ukáži ve svislém směru a zadám rozměr 100) Zadejte další bod nebo [Zpět]: 100,0 ENTER //zadání bodu absolutní kartézskou souřadnicí Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: 100 ENTER // kurzorem ukáži ve svislém směru a zadám rozměr 100 Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: 100 ENTER // kurzorem ukáži doleva směru a zadám rozměr 100 (bez znaménka mínus!) Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: @100<60 ENTER //zadání bodu relativní polární souřadnicí Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: 100,100 ENTER //dokončení střechy Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: 0,0 ENTER Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: 100,0 ENTER Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: *Storno* //ukončení příkazu, klávesou ESC, ENTER anebo MEZERNÍKEM ENTER
Dotazy Zadané rozměry nakreslených objektů je často potřeba zkontrolovat. K tomu využijete nástroj Dotaz. Ten umožňuje zjistit tři veličiny – délku, obsah a hmotové vlastnosti oblasti (plocha, obvod, těžiště, moment setrvačnosti, deviační moment…). Hledanou veličinu ukážeme odpovídajícím počtem kliknutí (výsledek dotazu je zobrazen v příkazové řádce). Spuštění příkazu: 1. volbou z panelu nástrojů Dotaz
2. příkazem _dist, _area anebo _massprop 3. volbou z nabídky Nástroje, příkaz Dotaz a vybráním volby
Příklad: Použijte nástroj dotaz pro změření délky základny domečku. Spustíme příkaz. Klikneme s aktivovaným pomocným režimem UCHOP (viz kapitola Kreslení v praxi, část Pomocné režimy) na jeden koncový bod úsečky a poté na druhý koncový bod (pořadí označených bodů není důležité). Výsledek dotazu je zobrazen v příkazové řádce.
Kreslení základních objektů Základní pojmy: • ENTITA - je základním grafickým prvkem tvořící vlastní výkres. (např. čára, oblouk, kružnice, křivka, ....) • ATRIBUT - vlastnost entity (barva, velikost, typ, ...) • EDITACE - následné upravování entit. (mazání, přesun, kopírování, ...) Kreslení zahrnuje následující příkazy (některé budou vysvětleny v samostatných kapitolách):
Poznámka!: opakování příkazu (viz Část ovládání AutoCADu) zopakuje pouze výchozí zadání příkazu. Veškeré volby provedené v rámci příkazu je třeba provést znovu. Např. při zapnutí volby zadání kružnice pomocí 3 bodů se po zopakování příkazu spustí příkaz kresli kružnici s výchozím nastavením, tedy pomocí středu a poloměru.
Úsečka Nejčastěji se vyskytující objekt AutoCADu. Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu úsečka do příkazového řádku (každý příkaz nutno zapsat s plnou diakritikou) 2. napsání originál příkazu _line do příkazového řádku (v každé lokalizované verzi AutoCADu můžete použít originální anglické příkazy, ale musí být dodržena syntaxe se zápisem podtržítka před příkazem) 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Úsečka
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Úsečka
5. použít příkazovou zkratku u. Parametry příkazu: Příkaz: _line Zadejte první bod: Určete další bod nebo [Zpět]: Určete další bod nebo [Zpět]: Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]: Zadejte první bod: - zadání souřadnic prvního bodu prvního segmentu úsečky. Pokud na tuto volbu odpovíte stisknutím ENTERu (nebo pravého tlačítka myši) bude počáteční bod nového segmentu umístěn do koncového bodu předchozí entity. Určete další bod - zadání souřadnic druhého bodu úsečky (kliknutím nebo souřadnicí)
Uzavři - skončí poslední úsečkový segment na začátku prvního úsečkového segmentu, čímž vznikne uzavřená smyčka z úseček. Volbu Uzavři lze použít poté, co nakreslíte dva nebo více segmentů úsečky. Zpět - smaže poslední segment úsečkového segmentu. Pokud napíšete z vícekrát, budou úsečky rušeny v opačném pořadí, než v jakém byly vytvářeny. Příklad: Nakreslete trojúhelník dle obrázku:
Příkaz: _line Zadejte první bod: 0,0 ENTER Zadejte další bod nebo [Zpět]: 10,13 ENTER Zadejte další bod nebo [Zpět]: 15,6 ENTER Zadejte další bod nebo [Uzavři/Zpět]:u ENTER Příkaz:
Kružnice Dalším ze základních tvarů AutoCADu je kružnice. Kružnice se používají pro reprezentaci otvorů, kol, komínů, šachet, sloupů, stromů atd. Existuje několik metod kreslení kružnic. Kružnice mají středy, průměry, poloměry, tečné body a body na kvadrantech. Kombinace těchto prvků, vám umožní narýsovat jakoukoliv kružnici kdekoliv, budete potřebovat. Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu kružnice do příkazového řádku. 2. napsání originálního příkazu _circle do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Kružnice
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Kružnice
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky kr (lokalizovaná verze do češtiny), ( c originální anglická verze); (zkratky jsou definovány v souboru acad.pgp). Příkaz Kružnice nabízí několik způsobů vykreslování kružnic. Mimo standardní možnosti zadat střed a poloměr můžete vytvářet kružnice některou z výše uvedených možností. Povšimněte si volby zadání kružnice pomocí tří tečen. Tato volba je dostupná pouze přes textové menu (není dostupná přes příkazový řádek). Parametry příkazu: Příkaz: _circle Určete střed kružnice nebo [3B/2B/Ttr (tan tan rádius)]: •
Střed Zadejte souřadnice středu nebo jej vyberte kliknutím ve výkrese. Poté budete vyzváni k zadání poloměru nebo průměru. Přitom výchozí volbou je poloměr. Chcete-li zadat průměr, musíte nejprve napsat d potvrdit ENTERem a teprve poté zadat hodnotu průměru. Při zadávání poloměru nebo průměru, můžete buď přímo zadat nějakou hodnotu, nebo můžete vybrat dva body (kliknutím) a jejich vzdáleností určit poloměr či průměr. Příkaz: _circle Určete střed kružnice nebo [3B/2B/Ttr (tan tan rádius)]: Určete rádius kružnice nebo [Diametr] <110>:
•
3B (3 body) Tuto volbu použijte v případě, že znáte obvod kružnice a můžete tedy na něm vybrat 3 body, kterými bude kružnice procházet. Tuto volbu použijete např. v situaci, kdy potřebujete opsat kružnici kolem čtverce. Vyberete libovolné 3 ze 4 rohových bodů. Příkaz: _circle Určete střed kružnice nebo [3B/2B/Ttr (tan tan rádius)]: 3b
Určete první bod na kružnici: Určete druhý bod na kružnici: Určete třetí bod na kružnici: •
2B (2 body) Tuto volbu použijte tehdy, znáte-li na obvodě kružnice dva body, ležící na jedné přímce, procházející středem. Příkaz: _circle Určete střed kružnice nebo [3B/2B/Ttr (tan tan rádius)]: 2b Určete první koncový bod průměru kružnice: Určete druhý koncový bod průměru kružnice:
•
Ttr (tan tan rádius) Jestliže víte, kterých dalších objektů se kružnice má pouze dotýkat, můžete použít tuto volbu. Budete muset vybrat dva objekty (úsečky, oblouky, kružnice či jakoukoliv jejich kombinaci), jichž se kružnice smí dotýkat. Poté budete vyzváni k zadání poloměru. Příkaz: KRUŽNICE Určete střed kružnice nebo [3B/2B/Ttr (tan tan rádius)]: ttr Určete bod na objektu pro první tangentu kružnice: Určete bod na objektu pro druhou tangentu kružnice: Určete rádius kružnice <39.8683>:
Oblouk Příkaz Oblouk slouží k vykreslování kruhových oblouků. Pomocí různých možností tohoto příkazu můžete zkonstruovat oblouky dané množstvím různých známých parametrů. Obecně platí, že oblouk je vždy určen pomocí třech parametrů. Přitom jedním z těchto bodů musí být buď střed oblouku nebo jeho počátek. Ostatní body mohou být zadávány různými způsoby. Důležité pro správné kreslení oblouků je uvědomit si konvenci vykreslování – oblouk totiž přirůstá z počátečního bodu ve směru kladného přírůstku úhlu (implicitně proti směru hodinových ručiček). Dobrá znalost kreslení oblouků usnadní i tvorbu křivek. Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu oblouk do příkazového řádku. 2. napsání originálního příkazu _arc do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Oblouk
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Oblouk
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky o (lokalizovaná verze - cz), (a) originální verze. (acad.pgp) Parametry příkazu: Příkaz: _arc Určete počáteční bod oblouku nebo [Střed]: Určete druhý bod oblouku nebo [Střed/Konec]: Příkaz Oblouk vždy vyžaduje zadání souřadnic tří bodů. Z důvodu přehlednosti je výhodnější spouštět příkaz kresli oblouk přes textové menu. Popis jednotlivých možností naleznete v následujícím seznamu: •
3 body Pomocí této volby můžete nakreslit oblouk procházející třemi body, jejichž souřadnice zadáte. Přitom první zadaný bod je považován za začátek oblouku, druhý zadaný bod smí být kterýkoliv bod, ležící na kresleném oblouku mezi zadaným počátkem a koncem a poslední bod je považován za koncový bod oblouku. Toto je standardní způsob kreslení oblouků.
•
Počátek, střed,... Tento způsob vyžaduje zadání počátečního bodu oblouku a jeho středu. Třetím údajem nutným k dokončení oblouku může být: o koncový bod oblouku
o o
vrcholový úhel délka tětivy
•
Počátek, konec,... Zvolíte-li tento způsob kreslení oblouku, bude AutoCAD vyžadovat zadání souřadnic počátečního bodu oblouku a jeho koncového bodu. Poté si budete moci vybrat, jak má být oblouk vykreslen. Zadáte buď: o vrcholový úhel o směr o poloměr o střed Při zadávání úhlu platí, že oblouky jsou kresleny proti směru otáčení hodinových ručiček, jestliže zadaný úhel je větší než 0. Naopak ve směru hodinových ručiček jsou oblouky kresleny tehdy, je-li zadaný úhel menší než 0. Pokud si zvolíte zadání poloměru, pak nezapomeňte, že AutoCAD vykreslí daný oblouk vždy ve směru kladného přírůstku úhlu (viz. Kreslící jednotky).
•
Střed, počátek,... Tato metoda kreslení oblouku vám umožňuje zadat nejprve střed oblouku a poté jeho počátek. Dokončení oblouku je možné po zadání: o vrcholového úhlu o délky tětivy o koncového bodu Rozhodnete-li se pro zadání délky tětivy, pak nezapomeňte, že kladná délka tětivy vede k nakreslení oblouku s vrcholovým úhlem menším než 180º, zatímco záporná délka tětivy vede k nakreslení oblouku s vrcholovým úhlem větším než 180º.
•
Navázat Tento způsob je výchozí volbou. Jestliže na první výzvu při kreslení oblouku odpovíte stiskem klávesy ENTER, vyberete si právě tuto volbu. Příkaz Oblouk pak začne kreslit nový oblouk v koncovém bodě poslední nakreslené úsečky nebo oblouku, přičemž tečna oblouku a úsečky či tečna obou oblouků bude v tomto bodě shodná.
Křivka Dalším ze základních tvarů AutoCADu je křivka. Objekt Křivka je definován jako entita za sebou navazujících segmentů úseček a oblouků. Každá křivka je tedy jedním objektem, který se může skládat jak z přímých částí (úseček), tak i z oblouků. Tyto části jsou navzájem spojeny ve vrcholech křivky. AutoCAD si ukládá informace o vrcholech křivky, přičemž k těmto informacím můžete přistupovat a upravovat. Křivky mají ve srovnání s úsečkami dvě výhody: 1. křivky jsou značně univerzální: mohou být přímé či zakřivené, tenké či silné a dokonce se mohou i zužovat či rozšiřovat. 2. úpravy křivek jsou jednodušší: stačí vybrat si kterýkoliv segment křivky. Tím totiž vyberete celou křivku, protože jednotlivé segmenty jsou spojeny. Díky tomu jsou úpravy křivek, jako např. jejich přesunování či kopírování, rychlejší a přesnější. Objekty, nakreslené pomocí úseček a oblouků, mohou být spojené do křivky.
Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu křivka do příkazového řádku. 2. napsání originálního příkazu _pline do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Křivka
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Křivka
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky k (lokalizovaná verze - cz), (pl originální verze); (acad.pgp). Parametry příkazu: A. parametry v režimu kreslení úsečkových segmentů : Příkaz: _pline Určete počáteční bod: Aktuální šířka úsečky je 0.0000 Určete další bod nebo [Oblouk/Uzavři/Polotloušťka/Délka/Zpět/Tloušťka]: o
o
o
o
Oblouk Přepíná z režimu kreslení přímkových segmentů do režimu kreslení oblouků. Na základě této volby se zobrazí výzvy, které obsahují volby potřebné pro nakreslení oblouků. Uzavři Uzavírá křivku – nakreslí přímkový segment z koncového bodu posledního segmentu do počátečního bodu prvního segmentu. Tato volba ukončí příkaz Křivka. Polotloušťka Zadání vzdálenosti od středu křivky k jejímu okraji (tj. zadání poloviny tloušťky). Více informací u volby Tloušťka. Délka Na základě této volby budete moci zadat délku nového přímkového segmentu křivky. AutoCAD nakreslí tento segment pod stejným úhlem (ve směru vektoru posledního segmentu) jako poslední přímkový segment či ve směru tečny v koncovém bodě posledního obloukového segmentu. Přitom posledním
přímkovým či obloukovým segmentem může být segment vytvořený pomocí příkazu Křivka, Úsečka nebo Oblouk. o Tloušťka Zadání tloušťky (výchozí hodnota je 0) následujícího segmentu. Umožňuje kreslení zužujících se, nebo naopak rozšiřujících se segmentů tím, že můžete zadat rozdílnou tloušťku v počátečním a koncovém bodě segmentu. AutoCAD kreslí další segment tak, že v počátečním bodě je použita tloušťka, rovná tloušťce v posledním bodě předcházejícího segmentu. Pokud příkaz Křivka před kreslením dalšího segmentu neukončíte, je tloušťka v koncovém bodě posledního segmentu vždy uložena jako výchozí tloušťka segmentu následujícího. o Zpět Zruší poslední nakreslený segment. Touto volbou lze také zrušit jakékoliv volby, které byly provedeny těsně před kreslením posledního segmentu. Tato volba však neruší nastavenou tloušťku. o Určete počáteční bod / Určete další bod Na základě těchto výzev můžete zadat počáteční či další bod aktuálního přímkového segmentu. Po spuštění příkazu Křivka, je toto výchozí volba. B. parametry v režimu kreslení obloukových segmentů Určete koncový bod oblouku nebo [úHel/Střed/Uzavři/Vektor/Polotloušťka/úsEčka/Rádius/Druhý bod/Zpět/Tloušťka]: o
o o
o o
o
o o
o
Úhel Vyžaduje zadání sevřeného úhlu. Zadáte-li záporný úhel, bude oblouk kreslen ve směru otáčení hodinových ručiček. (záleží na sys. proměnné ANGDIR) Střed Umožní vám zadání středu oblouku. Uzavři Uzavře křivku tím způsobem, že nakreslí obloukový segment z koncového bodu posledního nakresleného segmentu do počátečního bodu prvního segmentu. Tato volba ukončí příkaz Křivka. Vektor Tato volba vám umožní zadání směru následujícího segmentu pomocí tečny. Polotloušťka Vyžaduje zadání polotloušťky. Volba je shodná s odpovídající volbou přímkového segmentu křivky. Úsečka Přepíná z režimu kreslení obloukových segmentů do režimu kreslení přímkových segmentů. Na základě této volby se zobrazí výzvy obsahující volby potřebné pro kreslení přímkových segmentů (viz. varianta A) Rádius Vyžaduje zadání poloměru oblouku. Druhý bod Umožňuje vám zadání druhého bodu obloukového segmentu, který chcete kreslit zadáním tří bodů. Zpět Zruší poslední nakreslený segment.
o
o
Tloušťka Tato volba vám umožní zadání tloušťky obloukového segmentu. Volba je totožná se stejnou volbou, v případě kreslení přímkových segmentů. Určete koncový bod oblouku Vyžaduje zadání koncového bodu aktuálního obloukového segmentu. Toto je výchozí volba při zadávání obloukových segmentů křivky.
Změna vzhledu křivek příkazem Vyplnění ( _fill ) Nakreslíte-li do výkresu větší množství křivek s tloušťkou odlišnou od nuly, může se poměrně značně prodloužit doba, kterou bude AutoCAD potřebovat k překreslení výkresu či k jeho vykreslení na plotru. Proto AutoCAD nabízí příkaz Vyplnění ( _fill ), jímž můžete měnit viditelnost vyplněných částí širokých křivek. Pokud zobrazování vyplnění vypnete, AutoCAD bude zobrazovat a vykreslovat pouze obrysy vyplněných křivek. Jestliže se rozhodnete vypnout zobrazování vyplnění, musíte výkres regenerovat (viz Regeneruj), aby se provedené změny zobrazily. Příkaz Vyplnění také řídí zobrazování veškerého šrafování a všech objektů, vytvořených pomocí příkazů Mčára, Deska a Stopa. (ve skutečnosti je nastavována systémová proměnná fillmode. Má-li hodnotu 1 = vyplněné čáry, 0 = nevyplněné čáry)
Nastavení této proměnné může ovlivnit celou řadu entit: • hkřivka - pokud je typ objektu nastaven na hodnotu křivka • prsten, elipsa - pokud systémová proměnná pellipse = 1 • polygon, odruky - pokud systémová proměnná skpoly = 1 • kedit - pokud výběrem je úsečka či oblouk ) Úpravy křivek Jak je z uvedených informací patrné, jsou křivky komplexní objekty, sestávající z řady obloukových a přímkových segmentů, z nichž každý má vlastní informaci o hodnotě tloušťky. AutoCAD proto nabízí příkaz Kedit, který umožňuje tyto složité objekty upravovat (viz kapitola Modifikace, část Modifikace křivky).
Obdélník Příkaz OBDÉLNÍK vytvoří uzavřený objekt typu křivka. Obdélník je AutoCADem chápán jako křivka. Lze s ním tedy také tak zacházet (viz. Modifikace křivky). Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu obdélník do příkazového řádku. 2. napsání originál příkazu _rectang (_rectangle) do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Obdélník
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Obdélník
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky obd (lokalizovaná verze - cz), (rec originální verze); (acad.pgp). Parametry příkazu: Příkaz: rectangle Určete první roh nebo [Zkosení/zDvih/zAoblení/Tloušťka/šířKa]: Určete druhý roh: •
Zkosení Nastaví vzdálenosti zkosení rohů obdélníka. Určete první vzdálenost zkosení pro obdélníky: Zadejte vzdálenost nebo stiskněte klávesu ENTER; Určete druhou vzdálenost zkosení pro obdélníky: Zadejte vzdálenost nebo stiskněte klávesu ENTER
•
Zaoblení Udává rádius zaoblení rohů obdélníku. Určete poloměr zaoblení pro obdélníky: Zadejte vzdálenost nebo stiskněte klávesu ENTER
•
Šířka Udává tloušťku hran obdélníka (křivky). Určete tloušťku čar pro obdélníky: Zadejte vzdálenost nebo stiskněte klávesu ENTER
•
Zdvih Určí zdvih obdélníku – nebo-li zvednutí kresleného obdélníka nad kreslící rovinu. Při záporné hodnotě je obdélník umístěn pod kreslící rovinu. Volba je využívána při modelování. Pozor při kreslení v rovině se volba na první pohled neprojeví (jelikož se na objekt díváme shora).
•
Tloušťka Udává tloušťku obdélníku. Podobně jako u Zdvihu je tato volba využívána při modelování. Udává výšku hrany obdélníku v ose z. Opět není viditelná při pohledu shora.
Poznámka: nastavení všech voleb je použito při dalším spuštění příkazu obdélník. Příkaz: _rectang Aktuální režim obdélníku: Zdvih=50.0000 Zaoblení=10.0000 Tloušťka=15.0000 Určete první roh nebo [Zkosení/zDvih/zAoblení/Tloušťka/šířKa]: a Určete poloměr zaoblení pro obdélníky <10.0000>: 0 Přejete-li se vrátit k výchozímu zadání obdélníku (bez zdvihu, zaoblení a nastavené tloušťky) je potřeba nastavené hodnoty vynulovat (vybrat příslušnou(é) volbu(y) a zadat hodnotu nula).
Polygon Pomocí příkazu Polygon, můžeme kreslit pravidelné mnohoúhelníky, se stranou o shodné délce. Přitom mnohoúhelník může mít minimálně 3 a maximálně 1 024 stran. Po zadání počtu stran si můžete vybrat jednu z voleb, pomocí které dokončíte kreslení mnohoúhelníka:
Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu polygon do příkazového řádku. 2. napsání originál příkazu _polygon do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Polygon
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Polygon
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky pol (lokalizovaná verze - cz), (pol originální verze); (acad.pgp). Parametry příkazu: Příkaz: _polygon Zadejte počet stran <4>: Určete střed polygonu nebo [Strana]: Zadejte volbu [Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice] : Určete rádius kružnice: •
•
•
Počet stran Na výzvu Zadejte počet stran: musíte zadat požadovaný počet stran mnohoúhelníka (číslo v rozmezí 3 až 1 024) Určete střed polygonu nebo [Strana] Jakmile se objeví tato výzva, musíte se rozhodnout, zda budete polygon definovat určením jeho středu nebo koncových bodů jedné strany (délkou strany). Zadejte volbu [Vepsaný v kružnici/Opsaný kolem kružnice] Tato volba se objeví, pokud jste se rozhodli zadat střed mnohoúhelníka. Jestliže si zvolíte volbu Vepsaný v kružnici, budou všechny vrcholy mnohoúhelníka ležet na obvodu zadané kružnice. Pokud si vyberete Opsaný kolem kružnice, bude poloměr kružnice shodný se vzdáleností mezi středem a polovinou každé strany (tj. všechny strany se budou kružnice dotýkat). Zadáte-li poloměr příslušné kružnice ukazovacím zařízením, určíte současně i natočení mnohoúhelníka a jeho velikost. V případě, že
•
poloměr příslušné kružnice zadáte přímo z klávesnice, bude úhel natočení spodní strany mnohoúhelníka shodný s aktuálním úhlem natočení kroku (obvykle 0). Určete první koncový bod strany, Určete druhý koncový bod strany Pokud se rozhodnete nakreslit mnohoúhelník na základě znalosti jedné z jeho stran, pak se objeví tato výzva.
Elipsa V AutoCADu můžete vytvářet elipsy i eliptické oblouky, přičemž oba tyto objekty jsou přesně matematicky vypočítávány. Standardním způsobem kreslení elipsy je zadání koncových bodů jedné osy a určení poloviny délky druhé osy. Delší osa elipsy se nazývá hlavní osa a kratší osa elipsy se nazývá vedlejší osa. Při kreslení elipsy nezáleží na pořadí, v jakém osy zadáváte. AutoCAD umožňuje vytváření dvou typů elips – plnohodnotnou elipsu anebo parametrickou elipsu (ta je vytvořena křivkovými segmenty). To, jaký typ elipsy bude nakreslen, určuje systémová proměnná Pellipse.
Má-li tato proměnná hodnotu 1, budou místo pravých elips kresleny jen jejich náhrady pomocí křivkových segmentů (nedoporučuji používat); implicitní nastavení této proměnné je hodnota 0, tzn. budou kresleny pravé elipsy. Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu elipsa do příkazového řádku. 2. napsání originál příkazu _ellipse do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Elipsa
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Elipsa
5. použití příkazové zkratky zapsáním do příkazové řádky el (lokalizovaná verze - cz), (el originální verze); (acad.pgp). Parametry příkazu: Příkaz: _ellipse Určete koncový bod osy elipsy nebo [Oblouk/Střed]: Určete druhý koncový bod osy: Určete vzdálenost k druhé ose nebo [Rotace]:
Příkaz: _ellipse Určete koncový bod osy elipsy nebo [Oblouk/Střed]: s Určete střed elipsy: Určete koncový bod osy: Určete vzdálenost k druhé ose nebo [Rotace]:
Příkaz: _ellipse Určete koncový bod osy elipsy nebo [Oblouk/Střed]: Určete druhý koncový bod osy: Určete vzdálenost k druhé ose nebo [Rotace]: r Určete rotaci kolem hlavní osy: 30 Poznámka: pokud nastavíte rotaci na 0, nakreslíte vlastně kružnici, ale pozor, tento objekt bude pořád AutoCADem chápán jako elipsa.
Eliptický oblouk Tvorba eliptických oblouků vychází z kreslení elipsy (téhož příkazu elipsa), kdy nejprve nadefinujeme příslušnou elipsu a teprve potom vybereme její část, kterou chceme nakreslit. Parametry: Příkaz: _ellipse Určete koncový bod osy elipsy nebo [Oblouk/Střed]: _a Určete koncový bod osy eliptického oblouku nebo [Střed]: Určete druhý koncový bod osy: Určete vzdálenost k druhé ose nebo [Rotace]: Zadejte počáteční úhel nebo [Parametr]: Zadejte koncový úhel nebo [Parametr/Sevřený úhel]: Poznámka: počáteční (nulový) úhel je brán vždy ve směru hlavní osy elipsy! Směr otáčení je jednoznačně zadán sys. proměnnou angdir, implicitně proti směru hodinových ručiček.
Bod Tento příkaz nakreslí bod ve výkrese. Ačkoli to na první pohled nevypadá, kreslení bodu je poměrně důležitá funkce. Zvláště pak příkazy Dělit na úseky a Dělit v měřítku. S vykreslením bodu souvisí i tzv. styl bodu (viz dále). Spuštění příkazu: 1. napsání příkazu bod do příkazového řádku. 2. napsání originál příkazu _point do příkazového řádku. 3. použít ikonového menu Kresli a ikonky Bod
4. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Bod
Styl bodu Na zobrazení bodu ve výkrese má vliv nastavení stylu bodu. Změnu stylu provedete: zapsáním příkazu _ddptype volbou Styl bodu ze základního menu Formát
Natavení stylu bodu provádíme v přehledném dialogovém okně:
Příkaz Dělit na úseky Příkaz Dělú nám umožňuje rozdělit segment (libovolnou úsečku, oblouk, křivku, spline) na zadaný počet částí (úseků). Segment není rozdělen fyzicky, ale jsou na něj nakopírovány body. Spuštění příkazu 1. napsání příkazu dělú do příkazového řádku 2. ze základního menu vybrat nabídku Kresli a volbu Bod a následně Dělit na úseky (viz obrázek u spuštění příkazu kresli Bod). Příklad: Rozdělte křivku na 5 stejně dlouhých segmentů (úseků) Postup: nakreslete křivku podle obrázku. Spusťte příkaz Dělit na úseky. Vyberte křivku, zadejte počet úseků a potvrďte ENETERem. Příkaz: _divide Vyberte objekt pro dělení dle počtu: Zadejte počet segmentů nebo [Blok]: 5
//klikněte na křivku
Poznámka: uvedený příkaz je možné použít i pro vložení bloku. Volbou b vybereme, že místo bodu budeme vkládat blok (před spuštěním příkazu musíte znát jméno bloku, který chcete vložit, viz kapitola Bloky). Zadejte počet segmentů nebo [Blok]: b Zadejte jméno vkládaného bloku: Zarovnat blok podle objektu? [Ano/Ne] : Zadejte počet segmentů: 10
