Poučení z japonského zemětřesení a tsunami v roce 2011

Název článku: Lessons learned from the Japan Earthquake and Tsunami, 2011 Autor: Fuse, A., Yokota, H. Zdroj: J Nippon Med Sch 2012; 79: 312–315

Poučení z japonského zemětřesení a tsunami v roce 2011 Abstrakt Dne 11. března 2011 zasáhlo východní pobřeží japonského ostrova Honšú zemětřesení následované mohutnou vlnou tsunami, která způsobila rozsáhlé škody v regionech Tohoku a Kanto. Katastrofa značně poškodila zdravotnický systém v oblasti, což drasticky snížilo možnost reagovat na hromadný výskyt postižených. Během prvotní fáze odezvy se autoři podíleli na aktivitách záchranných lékařských týmů vyslaných do postižené oblasti již v den katastrofy. Poměr počtu poraněných vůči počtu zemřelých nebo pohřešovaných obětí při katastrofě 2011 (0,31, tj. 5994 : 19371) byl mnohem nižší než při tsunami v Thajsku v roce 2004 (1,01, tj. 8457 : 8393) nebo při zemětřesení v Japonsku v roce 1995 (6,80, tj. 43792 : 6437). Různý výsledek poměru při různých katastrofách ukazuje, že zdravotnická odezva na přírodní katastrofu musí být přizpůsobena konkrétní situaci, aby byla co nejúčinnější a zabránilo se dalším úmrtím. Z lékařského pohledu je po přírodních katastrofách velmi důležité snažit se o prevenci zbytečných dalších úmrtí. K tomu je důležité zajistit kvalitní přenos informací a uvědomit si, které jsou nejdůležitější všeobecné i specifické cíle záchranných aktivit:    

rychlé vyhledání a záchrana postižených, včasné poskytnutí prvotní zdravotní péče na místě, v evakuačních centrech a v blízkých nemocnicích, definitivní péče v nemocnicích určených pro příjem pacientů po katastrofách, evakuace do nepostižených oblastí.

Autoři navrhují postupy, které by mohly pomoci úřadům při organizaci záchranných akcí po katastrofě. Klíčová slova: tsunami – zemětřesení – lékařská informatika – krizové plánování. Dne 11. března 2011 ve 14.46 hod. vypuklo zemětřesení v Japonsku o síle 9.0 stupňů Richterovy stupnice s epicentrem při východním pobřeží japonského ostrova Honšú. Zemětřesení vyvolalo obrovskou vlnu tsunami, která způsobila značné škody v regionech Tohoku a Kanto. Přesný rozsah škod je stále předmětem hodnocení, ale k datu 13. 1. 2012 dosáhl počet zemřelých obětí 16131, dále 3240 pohřešovaných a 5994 poraněných. Tato katastrofa značně narušila zdravotnický systém v Japonsku a drasticky snížila jeho schopnost zvládnout ošetření velkého počtu poraněných obětí. V první fázi odezvy se autoři podíleli na 1 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113


činnosti několika lékařských týmů vyslaných do postižené oblasti, aby tam poskytovaly zdravotní péči. Zkušenosti autorů Mobilizovali jsme rychle tým lékařské pomoci při katastrofě a ještě v den katastrofy, asi 9 hodin po jejím vzniku, jsme kolem půlnoci dorazili do města Sendai v prefektuře Miyagi. Nebylo možné se dostat do míst postižených tsunami po silnicích, protože byly zasypány velkým množstvím trosek. Záchranné akce byly navíc ztíženy výpadkem nebo nedostatkem dodávek elektřiny, vody a plynu v postižených oblastech. Nedostatek benzínu přetrvával ještě 4 týdny kvůli poškození distribuční sítě vlivem tsunami a dočasnému přerušení práce některých rafinérií. Telefonní služby byly v prvních 2–3 dnech také přetíženy a komunikace byla možná jen díky satelitním mobilním telefonům. Problém s komunikací vážně narušil zdravotnické záchranné aktivity a přes rychlou mobilizaci lékařských týmů nebylo v prvních 24 hodinách možné začít účinně pracovat kvůli nedostatku informací. V postižené oblasti byl také nedostatek zdravotnického materiálu, do nemocnice ve městě Kesennuma, kde náš tým začal působit, byly v prvém týdnu po zemětřesení zcela přerušeny dodávky zdravotnického materiálu i léčiv.

Poměr – počet poraněných : počet pohřešovaných nebo mrtvých Poměr počtu poraněných vůči počtu mrtvých a pohřešovaných u zemětřesení 2011 je 0,31, tj. 5994 : 19371, toto číslo je mnohem nižší než u tsunami v Thajsku 2004 (1,01; 8457 : 8393) nebo u zemětřesení v Japonsku 1995 (6,80; 43792 : 6437) – viz Tabulka 24-1. U dřívějších zemětřesení se tento poměr odhaduje na 3, přestože vlivem faktorů pro každý region specifických se počty obětí velmi liší. Různé výsledky u různých typů katastrof ukazují, že je potřeba přizpůsobit průběh záchranných prací typu katastrofy. Jedním z poučení ze zemětřesení 1995 je nutnost transportu ve velkém rozsahu u pacientů se závažným poraněním a následky, jako např. Crush syndrom. Při zemětřesení 2011 však počet poraněných nebyl tak vysoký a transport v tak velkém rozsahu nebylo nutno organizovat, i když letecká záchranná služba byla k dispozici. Vzhledem k nižšímu výskytu vícečetných poranění, popálenin a crush syndromu oproti předpokladům, lékařské týmy se soustředily zvláště v akutní fázi na pomoc v evakuačních centrech. Ve dnech následujících po katastrofě a dalších 8 týdnech se spíše než zdravotní problémy následkem tsunami (např. postižení plic „tsunami lung“) vyskytovaly problémy se

Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

2


zhoršením chronických chorob jako hypertenze a diabetes a s nedostupností pravidelně užívaných léků na tyto choroby. Pružné přizpůsobení záchranných aktivit pomůže zlepšit účinnost lékařské odezvy na katastrofu a zabránit zbytečným úmrtím, proto by i plánování mělo být přizpůsobeno typu a závažnosti katastrofy, a tedy charakteristickým poraněním či onemocněním za daných okolností, a také možnostem a dostupnosti zdravotnického systému. Nový model Z lékařského hlediska je zřejmé, že po rozsáhlé katastrofě je nutno zabránit zbytečným dalším úmrtím. K tomu je nutné mít dostatek informací o situaci a určit si obecné i specifické cíle lékařských záchranných prací. Pro tyto účely navrhují autoři postup nazvaný „řetězec přežití po katastrofě“ (Obr. 24-1.), který by měl pomoci řídicím pracovníkům při organizaci záchranných prací. Tento návrh se týká všech aktivit, které by měly být provedeny po vzniku přírodní katastrofy, a měl by pomoci zachránit život dalším ohroženým obětem díky rychlé realizaci jeho článků:  rychlé vyhledání a záchrana postižených,  včasné poskytnutí prvotní zdravotní péče na místě, v evakuačních centrech a v blízkých nemocnicích,  definitivní péče v nemocnicích určených pro příjem pacientů po katastrofách,  evakuace do nepostižených oblastí. Významnou roli při koordinaci záchranných aktivit hraje včasné předávání informací. V akutní fázi po zemětřesení 2011 v postižené oblasti nefungoval internet, v budoucnu by tyto sítě měly být budovány s vyšší odolností proti poškození a/nebo s možností náhradního spojení. Navrhovaný „řetězec přežití po katastrofě“ ukazuje koncepci záchranných aktivit a pomáhá zdravotnickému personálu najít své místo v rámci těchto činností.

3 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113


Tabulka 24-1. Charakteristika tří přírodních katastrof zemětřesení Kobe Japonsko 1995

zemětřesení a tsunami Japonsko 2011

tsunami Thajsko 2004

17. ledna 1995

11. března 2011

26. prosince 2004

závažné

závažné vč. dodávek nafty a benzínu

nepoškozena

poškozeny

poškozeny

většinou bez poškození

zvýšený počet pacientů

týdny

až po určité době, týdny

dny

počet poraněných

43792

6121

8457

počet mrtvých nebo pohřešovaných

6437

19824

8393

poměr poranění : mrtví a pohřešovaní

6,80

0,31

1,01

Katastrofa datum poškození infrastruktury nemocnice

typická poranění

úrazy, crush syndrom zhoršení již existujících onemocnění

aspirace, úrazy



Obr. 24-1. Řetězec přežití po katastrofě Řetězec je univerzální koncepcí zdravotnických záchranných prací v akutní fázi po katastrofě, má napomoci místním úřadům při koordinaci záchranných aktivit. Lze ho využít i při koordinaci záchranných prací v užším měřítku, např. na místě neštěstí. V Japonsku se na místní správě podílí také policejní a hasičské vedení, zástupci zdravotnictví jsou v roli poradců. Důkladné vyhodnocení situace místními úřady

Rychlé vyhledání a záchrana

Definitivní ošetření v okolních k tomu určených nemocnicích

Prvotní péče na místě a v evakuačních centrech

Převoz do nepostižených oblastí


Poučení z japonského zemětřesení a tsunami v roce 2011

Recommend Documents