POTENCIÁ LY REGIONÁ LNÍHO ROZVOJE THE POTENTIALS OF REGIONAL DEVELOPMENT KOCMÁ NKOVÁ - MENŠÍKOVÁ Lucie, (Č R) – MAREK Tomáš, (Č R) ABSTRACT The authors of this contribution deal with problems of regional development, which is in close accordance with relation among material and social and cultural potentials in concrete localities. The development of a region cannot work without interventions from outside. These ones need not always operate progressive by themselves, even if there are supported by a rational economic calculation. The development of locality cannot arise and continue successfully without local initiative of people living in this region, who should identify with proposed solutions and projects. If is important to reveal social – cultural potentials of localities. The model of Integrated Endogenous Regional Development (IERD) corresponds to the requirements. KEY WORDS local development, material, social and cultural potentials, locality, model of Integrated Endogenous Regional Development (IERD) Ú VOD O konci minulého století se často mluví jako o době vzniku nového společenského systému1 (GIDDENS 1997). S tím bezprostředně souvisí proces globalizace, zejména pak její negativní a pozitivní projevy v sociokulturních a ekonomických souvislostech a to nejvíce v rurálních či tradičních oblastech. Negativní důsledky přimě ly vlády a vě decký výzkum vě novat pozornost takovým jevům, jako je komunita2, jakožto staronová forma sociálního života a rozvoje (HUBÍK, 2000a). Vě decké studie poukázaly na důležitá spojení mezi sociálními indikátory a ekonomickým růstem lokalit a komunit. Sociologické studie (P. ALLIÈ S, J. P. BILLAUD, N. MATHIEU – J. MENGIN, B. KAYSER in H. HUDEČKOVÁ , R. JEHLE 1997), kterése opírají o teoretickékoncepty revalorizace a lokality, vnímají méně příznivé oblasti jako místa, která i přes svou ekonomickou „nevýhodnost“ usilují o zachování „sebe sama“. Díky porozumění lokálním problémům a přáním získávají navíc dimenzi „místa společných problémů“. Budapeš ťská deklarace o inovaci venkova z roku 2002 přisuzuje v rozvoji venkova významnou roli právě lokálním aktérům, kteří při vytváření sociálních sítí využívají sociální a kulturní kapitál jako jeden z možných pramenů lokálního rozvoje (KOCMÁ NKOVÁ 2003). MATERIÁ L A METODY Data, využitá v tomto článku byla sebrána v rámci rozsáhlého výzkumu3 současného venkova, který byl proveden v roce 2003 sociologickou laboratoří – Katedry humanitních vě d PEF Č ZU v Praze – ve spolupráci s agenturou STEM. Šetření probíhalo ve dvou etapách, kdy v první byli respondenty starostovévenkovských obcí4. Druhá se soustředila na životy občanů ve venkovských obcích, kteří byli zároveň respondenty. Pro obě etapy byl zvolen kvantitativní přístup v sociologickém empirickém výzkumu a data byla pořizována technikou dotazníků (první etapa) a rozhovorů (druhá etapa). Tento nový společenský systém má mnoho pojmenová ní, např. „informační, konzumní, postkapitalistická , postindustriá lní společnost dle GIDDENSE, 1997). Komunita – též společenství, pospolitost – sociá lní útvar charakterizovaný jednak zvlá štním typem vazeb uvnitř, mezi členy, jednak specifický m postavením navenek, v rá mci širšího sociá lního prostředí (VELKÝ SOCIOLOGICKÝ SLOVNÍK, str. 512 – 514). 3 Tento vý zkum byl proveden v rá mci vý zkumného zá mě ru MSM411100011 (řešitel prof. PhDr. Ing. Vě ra Majerová , CSc.). 4 Pro určení venkovského prostoru používá Č eská republika dosud definici založenou na počtu obyvatel v obci, kdy za venkovské jsou považová ny ty obce, které mají počet obyvatel nižší než 2 000 osob. Z metodik vymezujících venkovský prostor, vychá zejících z pomě rně dostupný ch statistický ch dat přebírá Č eská republika v souvislosti s připravovaný m vstupem do Evropské unie ty, které doporučují OECD a EUROSTAT.
1
2
501
Pro vlastní sekundární analýzu autoři použili z rozsáhlého materiálu promě nné5, které se týkaly spolků působících v obcích, aktivit spolků mě řených počtem akcí pro veřejnost, spokojenosti s žitím na venkově a promě nné, kterévypovídají o kulturně sociální participaci obyvatel venkovských sídel. Popis I. etapy: Obce byly vybírány pravdě podobnostním výbě rem dle Lexikonu obcí 1999 při zachování reprezentativity vzhledem k velikostní kategorii obce a regionu Do zpracování a analýz bylo zařazeno 1135 dotazníků (při návratnosti více než 50 %). Popis II. etapy: Do vzorku bylo vybráno 223 venkovských obcí, které reprezentovaly velikostní strukturu krajů, obcí i jednotlivé typy venkovského osídlení6. V nich tazatelé provedli celkem 1 634 standardizovaných rozhovorů. Výzkum se zamě řil pouze na produktivní populaci (vě ková hranice 25 –65 let), ženy i muži byli ve vzorku zastoupeni zhruba rovným dílem. VÝSLEDKY Spokojenost s ž itím na venkově Jako indikátory spokojenosti pro vybrané oblasti žití bylo možné vybrat hodnocení pracovních příležitostí (ekonomické žití), hodnocení blízkosti k přírodě (environmentální aspekt), hodnocení příležitostí ke kulturnímu, společenskému a sportovnímu životu (kulturně sociální žití). Nebyly vš ak namě řeny statisticky významnérozdíly dle typu osídlení, v ně mž se nacházejí obce, jejichž obyvateléhodnotili (tabulka č. 1). Tab. č . 1: Hodnocenívybraných oblastí ž ivota v obci dle typu venkovského osídlení(v %) Vý borné (1) Suburbá nní zóna Země dě lské oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní periferie Moravsko-slovenské pomezí Celkem venkov Suburbá nní zóna Země dě lské oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní periferie Moravsko-slovenské pomezí Celkem venkov Suburbá nní zóna Země dě lské oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní periferie Moravsko-slovenské pomezí Celkem venkov
Dostatečné (3)
Nedostatečné (4)
Ž á dné (5)
24,8 12,0 13,7 29,4 10,1 18,0 15,3
5,0 1,5 5,4 2,7 1,9 2,8 3,1
0,9 0,7 0 0 0,5 0 0,4
Příležitosti ke kulturnímu, sportovnímu a společenskému životu 0 13,8 30,4 3,4 26,6 29,5 5,4 22,6 26,5 0,9 16,8 45,1 2,4 22,8 32,6 6,2 24,2 31,5 3,3 22,2 31,0
36,4 29,5 34,6 31,0 31,6 33,1 32,5
19,4 11,0 10,8 6,2 10,6 5,1 11,0
Příležitosti k zaměstná ní 16,1 13,7 12,3 17,7 11,7 12,9 13,5
42,7 53,3 53,6 47,8 48,3 57,3 50,8
12,4 12,2 16,0 11,5 15,1 8,4 13,2
23,4 28,5 30,9 26,3 31,7 30,9 29,3
1,8 1,2 1,5 0 0,8 0 1,0
Dobré (2) Blízkost přírody 45,9 57,3 50,0 41,6 55,8 48,3 51,9
27,1 19,6 16,6 23,0 24,1 21,3 21,5
Celkové vyhodnocení nepřináš í přílišpřekvapivé výsledky, až na jisté vnitřní strukturální prvky. Nejlépe je hodnocen environmentální aspekt (průmě rná hodnota odpově dí se 1,93 blíží kategorii hodnocení „dobré“), méně příznivé je hodnocení kulturně společenského života (průměrná hodnota 3,26 odpovídá hodnocení „dostatečné“) a nejhůře jsou hodnoceny pracovní příležitosti v obci (průmě rná hodnota odpově dí 3,62 spadá do hodnocení „nedostatečné“). Tato data nebyla pořizová na za účelem šetření potenciá lů regioná lního rozvoje, proto byl vý bě r vhodný ch promě nný ch velmi omezen. Typologii šesti zá kladních typů českého venkovského osídlení vytvořil RNDr. R. Perlín dle historický ch, sociá lních, ekonomický ch a geografický ch kritérií venkovské osídlení Č eské republiky do tě chto šesti specifický ch typů: 1. suburbá nní zóna, 2. venkov v bohatý ch země dě lský ch oblastech, 3. severní (bohaté) Sudety, 4. jižní (chudé) Sudety, 5. vnitřní periferie a 6. moravsko-slovenské pomezí.
5
6
502
Environmentální aspekt žití na venkově – handicapy (dle hodnocení respondentů) mají jednoznačně obce v suburbánní zó ně (průmě rná hodnota odpově dí 2,14), naopak výhody jsou vidě ny v země dě lských oblastech, ale také v oblastech vnitřní periferie (lze vysvě tlovat nejmenš ími zásahy urbanizace). Toto hypotetické tvrzení může podporovat výsledek hodnocení za Severní Sudety (3. v pořadí negativního hodnocení), avš ak 2. pořadí v negativním hodnocení zaujímá typ pojmenovaný autorem jako Jižní Sudety (podílí se na tomto hodnocení čerstvá zkuš enost Jihočechů s jadernou energií?). Kulturně společenský aspekt žití na venkově – jako handicapované shledáváme opě t suburbánní oblasti s průmě rnou hodnotou 3,61 (vysvě tlením nemusí být nutně nedostatek příležitostí, ale vě tš í porovnávání s blízkým mě stem), jim nejvíce opačnése jeví Moravsko– slovenské pomezí (průmě rná hodnota odpově dí 3,07). Ostatní oblasti nevýrazně oscilují kolem průmě ru hodnocení za celek zkoumaných obcí (od 3,18 do 3,26)7. Ekonomický aspekt žití na venkově –v tomto případě se handicapy suburbánního typu osídlení vyrovnávají, avš ak výsledek není potvrzen statistickým testováním. Statisticky nebyla prokázána ani souvislost hodnocení dostatečnosti/nedostatečnosti pracovních příležitostí dle velikosti obce, anebo základních charakteristik jejich obyvatel –pohlaví, vě ku. Hypoteticky lze usoudit, že do hodnocení vstupuje více než charakteristika typu venkovského osídlení či velikosti obce š irš í kontext, situace v dané š irš í oblasti (např. kraje). Průmě rná hodnota odpově dí se pohybovala od 3,48 (Suburbánní zó na ) do 3,7 (u Severních Sudet). Společ enská aktivita obce První ukazatel společenskéaktivity obcí, který mohl být analyzován, byla spolkovost v obcích (tj. počet spolků, působících v obci). Ve 4/5 vš ech obcí působí 1 –4 spolky, necelá 1/6 starostů uvedla 5 – 8 spolků, v ostatních obcích nepůsobí spolek žádný. To odpovídá i váženému průmě ru, udávajícímu 2,98 spolků na 1 obec, přičemž obce v kategoriích8 1 a 2 tohoto průmě ru nedosahují, ostatní kategorie obcí jsou v nadprůměru, a to tak, že s rostoucím počtem obyvatel roste i průměrný počet spolků v obci. Z grafu č. 1 je patrné, že spolky nazvané„jiné“ vykazují ve vš ech velikostních kategoriích obyvatel vysoké hodnoty. Téměř 1/3 starostů jmenovitě uváděla jinéspolky (mimo pojmenovaných), a to v 8 % o zahrádkáře, v 7 % o spolky jakkoli související se zvířaty (rybáři, včelaři apod.), téměř v 6 % o spolky zamě řenésportovně, v 15 % o spolky kulturní a sociální, ostatní neodpově děli. Díky této nominální proměnné byla spolkovost obcí obtížně sledovatelná (viz Diskuse). Graf. č . 1.: Spolkovost obcídle velikostních kategoriív % 100
50
0 1 Hasiči
2
3 Sportovci
4 Myslivci
5
6 Chovatelé
7 Červený kříž
8
9 Ženy
10 Jiné
Zdroj: Vlastní výpočty z dostupných dat
Dalš ím ukazatelem aktivity obcí byla frekvence akcí pořádaných spolky pro veřejnost, jednak jako počet vš ech akcí jednotlivých spolků ve vš ech obcích, jednak počet akcí vš ech spolků v závislosti na velikostní kategorii obce. Jednotlivé spolky vykazují tyto četnosti akcí, pořádaných pro veřejnost za rok (viz tabulka 2):
7 8
Jistou vý jimku tvoří Severní Sudety, pro které je typický , a to u všech tří hodnocený ch indiká torů, nejvě tší rozptyl poloh hodnocení. Pro všechny grafy platí toto rozpě tí velikostních kategorií obcí, jejich značení a procentické zastoupení jednotlivý ch kategorií: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 1 - 200 201 - 400 401 - 600 601 - 800 801 - 1000 1001 - 1200 1201 - 1400 1401 - 1600 1601 - 1800 1801 - 2000 26,1 % 25,5 % 15,4 % 12,6 % 6,0 % 4,1 % 3,5 % 2,0 % 2,9 % 1,3 %
Zdroj: Vlastní vý počty z dostupný ch dat
503
Značení rozpě tí 100 %
Tab.č . 2: Č etnost akcíspolků poř ádaných pro veř ejnost za rok Spolek Hasič i Sportovci Myslivci Chovatelé Č ervený kř íž 849 605 524 110 105 Poč et akcí
Svaz ž en 128
Jiné 281
Č etnost pořádaných akcí je u sportovců až druhá nejvyš š í, ovš em v průmě ru (7,42) pořádaných akcí za rok sportovci jednoznačně vítě zí (viz graf č. 2). Způsobuje to velké variační rozpě tí akcí sportovců (49), kteréi po předchozím očiš tě ní od extrémních hodnot (59, 73, 80, 90 a 99) průmě r velmi ovlivňuje9. Relativní hodnoty potvrzují, že s rostoucími velikostními kategoriemi obcí roste také aktivita spolků. Pokud bychom vycházeli pouze z hodnot absolutních, jevilo by se, že s rostoucím počtem obyvatel spolkovost obcí klesá, což by v souvislosti s frekvencí akcí pořádaných pro veřejnost vedlo k chybnému závě ru: ačkoli je spolkovost vyš š í v menš ích kategoriích obcí (do 800 obyvatel), frekvence akcí je v tě chto kategoriích obcí nižš í (a naopak). Relativní hodnoty oproti tomu potvrzují vyš š í spolkovost obcí i vyš š í průmě rný počet akcí spolků v kategoriích obcí od 801 obyvatel (graf. č. 1 a 3). Vyš š í (než průmě rná) frekvence akcí, pořádaných spolky pro veřejnost, je v obcích od 801 obyvatele s výjimkou tě ch obcí, kterémají 1001 –1200 a 1601 –1800 obyvatel (viz graf č. 3). K analýze frekvence akcí spolků bylo užito průmě rů a vážených průmě rů, testovaných analýzou rozptylu. Průmě rná frekvence akcí pořádaných spolky pro veřejnost za rok je 4,4 akce za rok. Modus uvádí pro první kvartil u spolků hasiči, myslivci, Č ervený kříž a Svaz žen hodnotu 2, u sportovců a „jiných“ spolků hodnotu 4, nejnižš í modus (1) mají chovatelé. Průmě ry počtu akcí pořádaných spolky byly testovány analýzou rozptylu, která prokázala statistickou významnost velikosti sídla a frekvence akcí pořádaných hasiči, sportovci, myslivci a „jinými“ spolky. U dalš ích spolků (chovatelé, Č ervený kříž a Svaz žen) nebyla statistická významnost velikosti sídla a frekvence akcí, pořádaných pro veřejnost, analýzou rozptylu prokázána. Je pravdě podobné, že by tomu tak bylo v jiném souboru dat s dostatečnou četností akcí pořádaných tě mito spolky. Graf. č . 2.: Průmě rný poč et akcí poř ádaných uvedenými spolky pro veř ejnost ve všech obcích
Graf. č . 3.: Průmě rný poč et akcípoř ádaných všemi spolky v obcích dle poč tu obyvatel
Hasiči 3,78
1
8 6
5,78 Jiné
8
10
Sportovci 7,42
4
2
6 4
9
2
3
2 0
0
3,38 Svaz žen
Myslivci 2,17
8
4
7
2,75
Červený kř íž
Chovatelé 2,48
5 6
P růmě rný počet akcí každého spolku
Průmě rný počet akcí vš ech spolků ve velikostních kategoriích obcí
Vážený průmě r počtu akcí ve všech obcích
Vážený průmě r počtu akcí ve vš ech obcích
Zdroj: Vlastní výpočty z dostupných dat
Zdroj: Vlastní výpočty z dostupných dat
Participace na komunitním ž ivotě U indikátoru sebezařazení se podle míry participace na komunitním životě (aktivní, neutrální, pasivní) nebyly mezi jednotlivými typy osídlení výraznérozdíly (průmě rnéhodnoty odpově dí Promě nná sportovci byla v dostupný ch datech konstruová na jako „sportovci – fotbalisté“. Není jednoznačné, zda respondenti v odpově dích uvá dě li počet akcí všech sportovců či počet akcí pouze fotbalistů. To by mohlo vysvě tlovat vysokou variabilitu počtu pořá daný ch akcí, ale zá roveň i vý skyt mnoha sportovně zamě řený ch spolků v kategorii jiné. Velké variační rozpě tí může bý t ovšem způsobeno každotý denním sportovním utká ním (v případě , že by utká ní respondent považoval za společenskou akci pořá danou pro veřejnost).
9
504
se pohybovaly v rozmezí 2,04 – 2,11). Kritičtě jš í (ale jen s nepatrně vyš š ím průmě rem odpově dí 2,11) byli respondenti ze Severních Sudet. Souvislost sebezařazení podle participace s typy venkovského osídlení ovš em nebyla statisticky významná. Zájem o práci zastupitelstva je ve vě tš ině oblastí střední (vždy více jak polovina dotázaných z danéoblasti). Výjimkou jsou oblasti suburbánní (průmě rná hodnota odpově di 2,09) a Jižní Sudety (s průmě rnou hodnotou 2,04), v nichž nezájem převažuje nad deklarovaným velkým zájmem. Namě řenérozdíly byly statisticky významné. Ve využívání příležitostí ke společenským, kulturním a sportovním aktivitám jednoznačně nejhůře dopadlo urbanizovanéokolí velkých mě st (průmě rná hodnota odpově di 2,57). Zde se zřejmě opě t projevuje vliv blízkých vě tš ích mě st. Výsledku za suburbánní zó nu se blíží respondenti ze Severních Sudet (průmě r 2,39)10. Ve výsledcích si jsou dále podobnéoblasti vnitřní periferie a Moravsko-slovenského pomezí (průmě rná odpově ď 2,15 a 2,18). Tab. č . 3: Hodnoceníparticipace na komunitním ž ivotě (v%) Suburbá nní zóna Zem. oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní perif. Mor.-slov. pomezí Celkem venkov
Průměrná odpověď 2,08 2,08 2,11 2,04 2,06 2,04 2,07
Suburbá nní zóna Zem. oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní perif. Mor.-slov. pomezí Celkem venkov
Průměrná odpověď 2,09 1,83 1,95 2,04 1,80 1,79 1,81 Průměrná odpověď
Sebezařazení podle míry participace Aktivní typ(1) Neutrá lní typ (2) 29,9 32,7 21,8 48,5 21,1 46,5 30,0 36,4 25,1 44,1 21,6 52,6 24,0 44,6 Zá jem o prá ci místního zastupitelstva Velký zá jem o OZ (1) Zá jem o OZ (2) 21,8 47,2 32,4 52,2 24,9 55,6 21,1 54,4 33,9 52,4 32,6 56,2 29,0 52,9 Míra využití možností soc. kulturního života vysoké využití (1) střední využití (2)
Pasivní typ (3) 37,4 29,7 32,4 33,6 30,8 25,7 31,4 Nezá jem o OZ (3) 31,0 15,4 19,5 24,6 13,8 11,2 18,1 malé/žá dné využití (3)
Suburbá nní zóna
2,57
7,0
29,1
63,8
Zem. oblasti Severní Sudety Jižní Sudety Vnitřní perif. Mor.-slov. pomezí Celkem venkov
2,24 2,39 2,29 2,15 2,18 2,29
20,1 14,2 15,2 21,8 19,4 17,1
36,3 32,6 41,1 41,0 42,4 36,7
43,6 53,2 43,8 37,2 38,2 46,2
DISKUSE Data zkoumaná sekundární analýzou nejen úzce vymezovala obsah, ale omezovala použití statistických možností. Cílem příspě vku bylo vyhodnotit, zda dostupná data, (která nebyla konstruovaná za účelem zjiš ťování potenciálů regionálního rozvoje) mohou být pro tento účel použitelná. Hlavní předpoklad o odliš nostech spokojenosti s žitím na venkově a aktivitou venkovských obyvatel rozdě lených podle jednotlivých územních typů, se nepodařilo potvrdit, neboť jen ně které indikátory sledující onu rozliš nost byly statisticky významné, ně které naopak! Z vymezených územních typů se výrazně v porovnání s druhými odliš oval suburbánní územní typ, a to zejména v hodnocení blízkosti k přírodě a hodnocení kulturních, společenských a sportovních příležitostí. Promě nné společenské aktivity obcí, které vstupovaly do sekundární analýzy dat, by bylo možné do dotazovacího nástroje zamě řujícího se na zjiš ťování potenciálů regionálního
10
Pozice tě chto dvou území dobře koresponduje s umístě ním v promě nné „sebezařazová ní“– v obou jsou respondenti vý razně pasivně jší.
505
rozvoje, zařadit v případě, že by byly podrobněji a jinak operacionalizované–pak by mohly tento fenomén jako možný rozvojový (endogenní) zdroj postihovat. Jde předevš ím o tato zjiš tě ní: – pro indikátor „spolkovosti“ obce (základní ukazatel společenské aktivity obce) je nutné vypsat vš echny nejčastěji vyskytující se spolky obcí, aby „jiné“, obsáhly jen ty méně časté spolky, – frekvence akcí spolků (ukazatel aktivity obce) je možnéponechat tak, jak byl konstruován, V sekundární analýze dat se autoři zamě řili předevš ím na vhodnost a použitelnost promě nných z daného výzkumu pro š etření potenciálů regionálního rozvoje, aby získané zkuš enosti uplatnili při konstrukci dotazovacích nástrojů ve svých disertačních prácích. Lze říci, že zkoumané promě nné je možné (jako základní indikátory) použít, avš ak s precizním propracováním a splně ním požadavku validity a reliability pro mě ření rozvojových potenciálů. Dalš í promě nnéje pak třeba přidat tak, aby celek tvořil dostatečnou konfiguraci ukazatelů, mě řících rozvojovépotenciály na straně jednéa podmínky hmotného rozvoje obcí na straně druhé. ANOTACE Autoři se v příspě vku zabývají problematikou regionálního rozvoje, se kterým úzce souvisí vztah mezi hmotnými, sociálními a kulturními potenciály v konkrétních lokalitách. Regionální rozvoj nemůže fungovat bez intervencí z vně jš ku. Ty vš ak samy o sobě nemusí vždy působit rozvojově , i když jsou podepřeny racionálním ekonomickým propočtem. Rozvoj lokality totiž nemůže vznikat a dobře pokračovat bez lokální iniciativy samotných aktérů, kteří by se s navrhovanými řeš eními a projekty mě li také ztotožňovat. V tomto smyslu je důležité odkrývat sociokulturní potenciály lokalit. Tě mto požadavkům odpovídá model integrovaného endogenního regionálního rozvoje. KLÍČ OVÁ SLOVA lokální rozvoj, hmotné, sociální a kulturní potenciály, lokalita, model integrovaného endogenního regionálního rozvoje (IERR) LITERATURA 1. Budapeš ťská deklarace. Závě rečná konference COST Akce 12 o inovaci venkova. Budapeš ť. Duben 2002. 2. Coleman, J. S.: Foundations of Social Theory. Princeton University Press. 1990. On line 29.listopadu 2003. Dostupnéz: http://www.iaaeg.de/d/Forschungsberichte/Organizational%20Capital%20Organisational %20captial.htm 3. Giddens, A Dů sledky modernity. Praha: Slon, 1998. ISBN 80-85850-62-1 4. Giddens, A. Sociologie. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-124-4 5. Hubík S. Sociální a kulturní zdroje udržitelné komunity. In Zborník vedeckých prác z mezinárodných vedeckých dní 2000. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2000. IV. diel. s. 251 - 259 6. Hubík S.: Globalizace a rekonstrukce komunit. In: Agrární perspektivy IX.–Globalizace a konkurenceschopnost. PEF Č ZU v Praze, CD –R. Praha. 2000. 7. Hudečková, H., Loš ťák, M. Sociologie a její aplikace v regionálním/rurálním rozvoji. Praha:Č ZU v Praze, 2002. ISBN 80-213-0952-0 8. Kocmánková, L.: Sociální a kulturní kapitál lokálních aktérů v rozvoji venkova. Sborník příspě vků z doktorského semináře. PEF Č ZU v Praze, str. 15 –16. ISBN 80-213-1016-2. Praha. 2003.
506
9. Majerová, V., et al. Č eský venkov 2003 –situace před vstupem do EU. PEF Č ZU v Praze ve vydavatelství Credit, Praha, str. 113 –120. ISBN 80-213-1121-5. Praha. 2003. 10. Perlín, R.: Typologie venkova. In: Č eský venkov 2003 – situace před vstupem do EU. PEF Č ZU v Praze ve vydavatelství Credit, Praha, str. 113 – 120. ISBN 80-213-1121-5. Praha. 2003. 11. Putnam, R. D.: Bowling Alone, The collapse and revival of American community. New York, Simon and Schuster. 2000. Online 28.11.2003. Dostupné z: http://www.infed.org/thinkers/putnam.htm. 12. Velký sociologický slovník. ISBN 80-7184-164-1. Praha. 1996. KONTAKTNÍ ADRESA Ing. TomášMarek, Česká země dě lská univerzita v Praze, KHV Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, Česká republika, e-mail:
[email protected], tel.: +420 224 382 397 Ing. Lucie Kocmánková –Menš íková, Česká země dě lská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, ČR, e-mail:
[email protected] tel.: +420 224 383 438
Oponent : doc.Ing.Ľudmila Mižičková,PhD.
507
