Měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů rozvoje The changing significance of soft and hard factors of regional development Abstrakt: Předložený příspěvek se zabývá měnícím se významem tzv. tvrdých a měkkých faktorů rozvoje. V první části příspěvku jsou diskutovány aspekty posilování relativního významu měkkých faktorů v rozvoji regionálních ekonomik. Další část stručně nastiňuje vymezení a definici měkkých a tvrdých (lokalizačních) faktorů. Současně jsou v rámci tohoto textu dílčím způsobem představeny vybrané empirické studie demonstrující měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů v regionálním rozvoji a regionální ekonomice. Klíčová slova: měkké faktory rozvoje, tvrdé faktory rozvoje, regionální rozvoj, konkurenceschopnost regionů Abstract: The presented paper deals with the changing significance of soft and hard regional development factors. There is a discussion about the relative increase in significance of soft factors in the first part of the contribution. The paper contains a brief introduction to the definition of the soft factors. Within the text there are also presented important empirical studies which from our point of view declare the changing role of soft and hard factors of regional development. Key words: soft factors, hard factors, regional development, regional competitiveness RNDr. Petr Rumpel, Ph.D., Mgr. Ondřej Slach petr.rumpel @osu.cz,
[email protected] Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecká fakulta Ostravská univerzita v Ostravě Chittussiho 10 710 00 Ostrava - Slezská Ostrava
RNDr. Jaroslav Koutský
[email protected] Katedra regionálního a lokálního rozvoje Fakulta sociálně ekonomická Univerzita J. E. Purkyně v Útí n. Labem Moskevská 54 400 96 Ústí nad Labem
Tento příspěvek vznikl v rámci projektu Ministerstva pro místní rozvoj WD-61-07-1 „Role měkkých lokalizačních faktorů v eliminaci regionálních disparit ve strukturálně postižených regionech Ostravska a Ústecka“. Úvod V posledních dekádách se pod vlivem nových technologických, politických a ekonomických změn v nejvyspělejších zemích světa postupně začínají více akcentovat nové faktory konkurenceschopnosti regionů. Tato změna je podmíněna narůstající obecnou disponibilitou až saturací tzv. klasickými tvrdými faktory růstu v nejrozvinutějších regionech světa. Klasické tvrdé lokalizační faktory jako např. dostupnost a cena ploch, dostupnost kapitálu a dobře vzdělaných pracovních sil se stávají stále více ubikvitními, tj. obecně disponibilními, přístupnými a homogenními v nejrozvinutějších regionech světa, a takto relativně ztrácejí na svém tradičním výsadním významu pro prostorovou alokaci firem a mobilitu pracovních sil (jako „pull-faktor“). Pro vysoce kvalifikované pracovní síly a firmy v „nových“ odvětvích regionální ekonomiky naopak nabývají na relativním významu tzv. měkké faktory rozvoje a růstu (jako například image regionu, kvalita vzdělávací a volnočasové infrastruktury aj.) jejichž kvalitativní parametry ovlivňují konkurenceschopnost regionů a to zejména za situace, kdy dochází k simultánní ubikvitizaci nejen tvrdých faktorů, ale i kodifikovaných znalostí (Maskell, Malmberg, 1999). V praxi rozvoje České republice jsou měkké faktory regionálního rozvoje z různých důvodů dosud reflektovány málo až popř. neodpovídajícím způsobem. Transformace významu tvrdých a měkkých faktorů rozvoje regionálních ekonomik je v přímé
1
souvislosti s přechodem některých regionálních ekonomik od tzv. fordismu ("economics of scale") k postfordismu (,,economics of scope“), respektive s přechodem od ekonomiky založené dominantně na sekundéru (průmyslové výrobě) k „nové“ ekonomice s významným podílem terciérních a kvartérních aktivit (Rumpel, 2002). V nové ekonomice založené na znalostech se dále zvýrazňuje role přítomnosti vysoce kvalitních lidských zdrojů v regionu a jejich schopnost kreativně generovat inovace. Zásadní je z pohledu regionálního rozvoje a konkurenceschopnosti přilákat a udržet tyto žádoucí kvalitní lidské zdroje v regionu na bázi nabídky vysoce kvalitních parametrů měkkých faktorů. Velice zjednodušeně můžeme konstatovat, že lidé vykonávající kreativní, náročnou a tudíž dobře placenou práci, chtějí odpovídající kvalitu životního prostředí, bydlení, kultury, sportu, vzdělávání aj. v regionu v němž mají působit nebo již působí. V případě nízké kvality těchto faktorů často tyto vysoce mobilní pracovní síly odcházejí do jiných regionů, které jim kromě dobře placeného pracovního místa (což rozhoduje) nabídne také kvalitní pracovní i mimopracovní prostředí (což je skupina nových faktorů, který spolurozhodují a nabývají na důležitosti při rozhodování o prostorové lokalizaci). Měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů rozvoje Vysvětlení posilování relativního významu měkkých lokalizačních faktorů lze nalézt v procesu ubikvitizace tvrdých lokalizačních faktorů v rámci nejvyspělejších regionů světa. V globální ekonomice a v prostředí globální konkurence (o nové trhy, pracovní síly, o kapitál, o plochy) nabízejí jádrové regiony dříve méně vyspělých zemí tvrdé lokalizační faktory v téměř stejné kvalitě jako nejvyspělejší státy a to za situace, kdy se transportní náklady výrazně snižují, a to vlivem rozvoje dopravních technologií a kvalitativní změnou produktů. Pro pochopení rostoucího významu měkkých lokalizačních faktorů považujeme za nutné uvést i další, komplementární příčiny. V tradičních lokalizačních teoriích hrály dopravní náklady klíčovou roli a regionální produkce (např. montánního průmyslu, chemického průmyslu atd.) byla značně závislá na dostupnosti surovin. V teoriích lokalizace převládal statický přístup a důraz na optimalizaci transakčních nákladů (např. Weber, 1909 atd.), což mělo svoji oprávněnou logiku v ekonomice dominované primérem (těžba surovin a zemědělství) a sekundérem (průmyslová výroba). Avšak pro lokalizační chování dynamicky rostoucích firem hi-tech odvětví a terciéru, pro které přístup k surovinám ani přepravní náklady nemají zásadní význam, nemají tradiční lokalizační teorie žádné adekvátní vysvětlení. Tradiční lokalizační teorie byly vytvořeny zobecněním chování podniků v priméru a sekundéru, ale pro lokalizační chování firem v terciéru nemají relevantní explanační význam (Bathelt, Glücker, 2002). Malá schopnost vysvětlit lokalizační chování firem se ještě zvýraznila s nástupem „nových“ kreativních odvětví jako např. design, multimédia atd. založených na vysoce kreativních pracovních silách (viz např. Pratt, 2005, Krätke, 2002). S tím souvisí vzestup významu tzv. kreativní třídy („creative class“), jejíž přítomnost v regionu podmiňuje vznik a rozvoj nové ekonomiky, založené na kreativitě a vědomostech tj. ekonomiky, ve které hrají měkké faktory klíčovou roli (Florida, 2002, Musterd et al., 2007). V důsledku výše uvedeného komplexu změn došlo a dochází ke komplementárnímu doplnění měřitelných tvrdých lokalizačních faktorů (ceny vstupů) o měkké -hůře měřitelné- faktory. Přes rostoucí význam měkkých lokalizačních faktorů jsou tvrdé faktory při vysvětlování prostorového rozložení socioekonomických aktivit stále velmi důležité. Měkké lokalizační faktory se staly postupně předmětem diskurzu praxe politiky regionálního rozvoje v Německu či Rakousku, zejména v souvislosti s novými politickými strategiemi pro selektivní přilákání firem, a to především v rámci tzv. high – road strategií regionálního rozvoje, které staví na přítomnosti nejkvalitnějších pracovních sil a na inovacích.
2
Dalším faktorem, který posílil akceptaci měkkých faktorů lze spatřovat v hlubší reflexi endogenně orientovaného regionálního rozvoje (viz např. Ježek, 2007). Procesy globalizace a internacionalizace dynamicky rozšiřují mezinárodní vazby, přičemž měkké faktory mohou za předpokladu jejich široké reflexe působit jako jakýsi specifikující prvek mezi jednotlivými lokalitami nebo regiony. Vymezení a definice měkkých lokalizačních faktorů Přes kvalitu lokalizačních faktorů je definována o atraktivita určitého místa, popřípadě regionu. Ta je rozhodující pro přicházející nebo stávající investory a napomáhá utvářet konkurenceschopnost podniků (Mayer-Stamer, 1999). Měkké a tvrdé lokalizační faktory jsou vzájemně komplementární. Uvedená komplementarita má vícedimenzionální charakter, a to jednak z hlediska regionu jako komplexu vzájemně provázaných elementů (Weichhart, 2000) a jednak z hlediska vzájemné úzké funkční závislosti mezi tvrdými a měkkými faktory. Měkkým lokalizačním faktorům je obecně připisován rostoucí význam, ale často se autoři omezí jen na toto konstatování (viz např. Revilla Diez, Schätzl, 2006). Heterogenitu a rozporuplnost diskuze o měkkých lokalizačních faktorech lze dokumentovat na adjektivu „měkký“. Někteří autoři spojují toto adjektivum s menším významem z hlediska dopadu na regionální rozvoj a proto považují např. atmosféru (Helbrecht, 2001) nebo kulturu (Bendixen, 2001, Freundt, 2003, Beckmann, 2005) za „tvrdý“ lokalizační faktor, proti čemuž se staví do opozice Grabow, Hollbach-Grömig (1995), kteří oponují tvrzením, že měkké lokalizační faktory mohu být významné, aniž by se musely stát nutně „tvrdými“. Ani v rámci debaty o měkkých lokalizačních faktorech v odborných kruzích v Německu neexistuje názorový konsenzus v jednoznačném rozlišování mezi tvrdými a měkkými lokalizačními faktory, neboť není možná exaktně stanovit jejich vzájemný poměr. Tyto faktory koexistují v různých regionech ve složitě identifikovatelných průnicích, kombinacích a interakcích (Voß, 2004). Dziembowska-Kowalska, Funck, (1999) dělí lokalizační faktory podle jejich vlivu. Za tvrdé faktory považují ty, které přímo ovlivňují regionální dispozice pro určitou ekonomickou aktivitu a mají bezprostřední („visible impact“) dopad na čistý zisk tj. jsou determinovány tržními silami nebo přímými intervencemi trhu. Měkkými lokalizačními faktory jsou takové, jejichž dopad je buď nepřímý nebo nemají žádný viditelný, respektive měřitelný („invisible impact“) dopad na ekonomické výstupy tj. zjednodušeně, že se neobjevují v účetních knihách. Nejfrekventovanější typologie měkkých lokalizačních faktorů podali Grabow, HollbachGrömig (1995), kteří zdůrazňují, že je nutné při výzkumu měkkých lokalizačních faktorů pracovat i s tvrdými lokalizačními faktory, protože jinak výzkum nebude mít smysl: Tvrdé lokalizační faktory. Faktory jejichž kvalita a úroveň je primárně kalkulovatelná. Mezi tyto faktory patří např.: disponibilita kvalifikovanými lidskými zdroji – zaměstnanci, disponibilita plochami (průmyslové zóny) a nebytovými prostorami a kancelářskými prostorami, externí dopravní napojení (letiště, železnice, silnice, vodní cesty), interní stav dopravní infrastruktury, ceny za plochy, prostory a budovy atd. Měkké podnikatelské lokalizační faktory. Mají bezprostřední vliv na aktivitu podniků/podnikatelů, avšak nejsou primárně kalkulovatelné (měřitelné), neboť jsou předmětem subjektivního hodnocení každého podnikatele/podniku. Měkké individuální lokalizační faktory. Jsou záležitostí osobních preferencí jak pracovníků managementu, tak samotných zaměstnanců a nemají bezprostřední vliv na aktivity podniků. Vliv mají především na jejich pracovní motivaci a pracovní efektivitu, respektive na celkovou disponibilitu vysoce kvalifikovanými lidskými zdroji v regionu. Výrazným způsobem ovlivňují výběr místa k bydlení a stávají se tak faktorem stabilizace stávajícího případně atrakce nového obyvatelstva.
3
Další úhel pohledu na typologii, respektive diferenciaci měkkých lokalizačních faktorů nabízí Beckmann (2005), který skupinu měkkých lokalizačních redukuje na soubor metafaktorů, které jsou dále podrobovány hlubšímu výzkumu. Klasifikovanými metafaktory byly: Investiční klima v regionu Kvalita života Image regionu Osobní preference cílových skupin regionu. S pojmem metafaktory se setkáváme také u Grabowa (2005). Zde se jedná rovněž o praktickou redukci, neboť jednotlivé faktory nejsou aktéry, respektive respondenty vnímány izolovaně, nýbrž jako komplex provázaných faktorů. Zejména u měkkých individuálních a podnikatelských faktorů, proto dochází k redukci za účelem eliminace snížení informačních ztrát. První skupinou jsou měkké faktory, jejichž důležitost je vnímána jako vysoká. Těmi jsou bydlení/volný čas/životní prostředí a faktory, které jsou považovány na méně důležité, tj. kultura/atraktivita/image, u nichž se jejich význam výrazně liší podle odvětví, velikosti. Přehled empirických studií na téma měkkých lokalizačních faktorů Pro přiblížení problematiky měkkých lokalizačních faktorů uvádíme dvě vybrané empirické studie, které dle našeho názoru patří k nejzajímavějším pracím na toto téma. Současně poskytují adekvátní explanační referenční rámec pro pochopení problematiky měkkých lokalizačních faktorů v rovině empirie. První studie představuje prostorově a sektorově nejobsáhlejší studii na téma měkkých lokalizačních faktorů vůbec. Studie byla realizovaná Německý institutem pro urbanismus (Deutsches Institut für Urbanistik) v letech 1993-1995 pod vedením vědců Busso Grabow a Beate Hollbach-Grömig, která sledovala lokalizační rozhodování cca 2000 firem na území celého Německa. Jako druhou studii představíme práci německé geografky Ilse Helbrecht, která se v komparativní studii dvou měst věnovala kreativním službám v kontextu měkkých lokalizačních faktorů. Pro případové studie v rámci výzkumu DIFU byly vybráno následujících devět měst: Berlin, Mnichov, Vídeň, Ausburg, Würzburg, Ingolstadt, Schweinfurt, Herne a Wolfsburg. Nejmenším městem byl Schweinfurt 54 tis. obyvateli a největším Berlin s 3,6 mil. obyvateli. Metodika prvně uvedeného výzkumu byla koncipována na základě kvalitativních metod, tedy kombinací expertních individuálních strukturovaných interview a telefonního průzkumu v podnicích. Dále považujeme za vhodné doplnit poznámku k diskuzi k měkkým lokalizačním faktorům v kontextu kvality života ve městech či regionech. Podle autorů nesmí být omezována, jak je tomu často, pouze na pasportizaci infrastruktur volného času, kulturní nabídky nebo životního prostředí, ale je nutné doplnit tyto datové zdroje o kvalitativní šetření jako např. šetření spokojenosti, popřípadě image analýzou vybraných faktorů mezi cílovými skupinami. Zjištěné diskrepance mezi objektivními strukturami a jejich subjektivním hodnocením mohou být inspirativním vstupem pro opatření a nástroje v komunální politice, kdy např. negativní hodnocení objektivně kvalitních faktorů lze interpretovat jako impulz pro realizaci podpůrných marketingových nástrojů. Každá podrobnější analýza měkkých i tvrdých lokalizačních faktorů vyžaduje podle autorů diferencovaný přístup (např. Grabow, Höllbach-Grömig, 1995, Grabow, 2005) ve vztahu k prostorovým kategoriím (hierarchické úrovně, typ regionu atd.) a zmínění autoři uvádějí tyto kategorie pro hodnocení významu měkkých lokalizačních faktorů: Typu lokalizačního rozhodnutí Podle výrobního odvětví Podle funkce podniku (např. centrála vs. pobočka podniku, vědecko-výzkumné oddělení,výrobního závodu/jednotky) Podle velikosti podniku (mikropodniky, malé a střední podniky, velké podniky)
4
Podle prostorové velikosti regionu, města či lokality Podle typu regionu (technopole, staré průmyslové regiony, rurální či periferní oblasti), města (např. „shrinking cities“ atd.) lokality (vnitřní město, semiperiférie, periférie) V rámci rozsáhlého výzkumu byla získána následující zjištění, přičemž uvedený přehled je abstrahuje na nejdůležitější měkké lokalizační faktory, které jsou diferencovány do dvou základních skupin tj. na měkké podnikatelské faktory a měkké individuální faktory. a) Měkké podnikatelské faktory Vstřícnost veřejného sektoru k podnikatelským aktivitám Tento faktor byl označován respondenty jako relativně důležitý především pak velkými, zejména průmyslovými podniky. Avšak v některých odvětvích terciéru jako např. výzkum, vývoj, kultura, umění, sport, reklama byl hodnocen naopak tomu jako nedůležitý. Jeho význam je vyšší v malých městech než ve větších, přičemž při přímé otázce na motivy při lokalizačním rozhodování byl hodnocen jako spíše druhořadý. Přesto je tento faktor relevantní, neboť 60% všech dotázaných firem připisovalo značný vliv při lokalizačním rozhodnutí ať v pozitivním, či negativním smyslu. Jedná se spíše o push-faktor než o pullfaktor. Image města/regionu Vysoký stupeň důležitosti tohoto faktoru byl autory studie zjištěn v podnicích ze sektoru služeb, především pak u bank, vydavatelství aj. Uvnitř sektoru průmyslu vykazovaly obdobné úrovně hodnocení odvětví výroby kancelářských a IT-produktů. Image hraje vysokou roli jako pull-faktor například u podnikových centrál a u výše jmenovaných odvětví. Jako nadprůměrně významný byl hodnocen podniky aktivními v sektoru výzkumu a vývoje a celkově u podniků s vyšším zastoupením vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů a také u podniků působících v lokalitě relativně krátce. Tento faktor, je podle vyjádření respondentů, interpretován v úzké vazbě na měkké individuální lokalizační faktory, jako je atraktivita města a kulturní nabídka. Z hlediska prostorové lokalizace byl tento faktor hodnocen jako klíčový hlavně v centrálních částech velkých aglomerací. b) Měkké individuální lokalizační faktory Kvalita bydlení a okolí bydliště Podmínky pro bydlení byly hodnoceny obecně (ve všech odvětvích, ve všech podnicích bez rozdílu velikosti a podílu kvalifikovaného personálu) jako velmi důležité. Zajímavou se ukázala skutečnost, že čím menší město, tím je tento faktor důležitější a současně panovala ohledně tohoto faktoru u respondentů z malých měst vyšší spokojenost. Faktor je podle šetření v úzkém vztahu s faktorem volnočasových aktivit a kvalitou životního prostředí. Ve srovnání s dalšími měkkými faktory byla spokojenost s bytovou situací nejnižší. Kvalita životního prostředí Tento faktor patří k nejdůležitějšímu, ale nemá zdaleka takový význam při konkrétním lokalizačním rozhodování jako kvalita bydlení. Význam faktoru spočívá především v jeho vysokém symbolickém významu. Výzkum neprokázal žádné signifikantní rozdíly mezi službami a průmyslem. Jako nadprůměrný byl hodnocen naopak u vědecko-výzkumných zařízení. Podle hodnocení respondentů stojí v těsném vztahu s bydlením a volnočasovými aktivitami. Zároveň existují výrazné rozdíly ve spokojenosti. Čím větší město, tím menší spokojenost (především ve velkých aglomeracích a vnitřních městech) a naopak. Atraktivita dalších lokalit v rámci regionu Tento faktor patří spíše k nedůležitým. U toho faktoru neexistují tak výrazné rozdíly v preferenci mezi zaměstnanci v průmyslu a službách jako je tomu u faktoru atraktivity. Spíše se ukázalo, že význam mu připisují někteří jak v průmyslu, tak ve službách. Podniky, které
5
jsou krátce v lokalitě, připisují nadprůměrný význam regionálním kvalitám. Respondenti z podnikových managementů jsou s tímto faktorem nadprůměrně spokojení a to platí především pro ty, co jsou v tomto směru vysoce nároční. Kulturní nabídka Tento faktor patří celkově k nedůležitějším, výjimku tvoří sektory vzdělávání/výzkum/ věda a kultura/umění/sport. Jako nadprůměrný byl hodnocen u podniků zaměřených na výzkum a vývoj a – tendenčně – u podniků s vysokým podílem vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. Byl hodnocen většinou podobně (nedůležitě), jako další aspekty kulturní nabídky (zábava, hudební a umělecká scéna, kina, restaurace, events). Vyšší hodnotu má ve velkých městech než v malých městech a periferních oblastech. S kvalitativně zaměřeným přístupem ke studiu měkkých lokalizačních faktorů se lze setkat u studie zaměřené na aktéry realizující své aktivity v oblasti tzv. kreativních služeb („creative services“). Výzkum byl provedený v Mnichově a Vancouveru (Hebrecht, 1998, Hebrecht, 2001). Do skupiny kreativních služeb zařazuje Helbrecht podle typologie převzaté od Huttona (2000 cit. v Helbrecht, 2001 str. 217) tyto obory: (1) Služby zaměřené na tvorbu a propagaci image a identity (reklama, marketing, Public Relations, Image poradenství) (2) Designérské služby (grafický design, architektura, video-produkce, fotografie, vnitřní interiéry, módní design) (3) Průmyslový design (Softwarový design, CAD, konstrukční a technologické firmy). Svůj výzkum koncentrovala na intra-urbánní prostory aglomerací, kterým připisuje význam jako uzlům s akumulací znalostí a kreativního milieu ve znalostní ekonomie nebo dokonce hovoří o klíčovém myšlenkovém prostoru („Denkraum“; Helbrecht, 2004). Výzkum byl koncipován na základě strukturální prostorové analýzy rozmístění firem kreativních služeb, u nichž bylo provedeno kvantitativní dotazníkové šetření (s celkem 302 respondenty) rozšířené o individuální kvalitativní interview (v Mnichově jich bylo realizováno padesát dva). Při výzkumu se ukázaly jako rozhodující faktory při výběru lokality sídla firmy kreativní/ inspirativní atmosféra prostředí a příjemný pocit s místem spojený („Sich Wohlfühlen am Standart“ nebo „Look and feel“). Prvně jmenovaný faktor byl u 89,1 % respondentů hodnocen jako důležitý, popřípadě velmi důležitý, což jej řadilo na první místo v katalogu uvedených lokalizačních faktorů. Zatímco výše nájemného jako klasického tvrdého lokalizačního faktoru byla hodnocena ze 77 % jako důležitá. Na třetím místě podle důležitosti se v percepci respondentů umístila atmosféra místa (Helbrecht, 2001, str. 219). Závěr Tento článek diskutuje tématiku měkkých faktorů regionálního rozvoje a snaží se alespoň z části zacelit mezeru nejen v akademickém, ale i praktickém diskurzu regionálního rozvoje v České republice, neboť měkkým faktorů není, i přes jejich všeobecně přijímaný rostoucí význam, věnována potřebná pozornost. A to i přesto, že v některých přístupech dokonce představují zásadní element udržitelné konkurenceschopnosti regionu (viz např. Franz, 2004, Thießen, 2005). Němečtí geografové Grabher a Ibert (2004) dokonce tvrdí, že milieu (urbanita) nebude v budoucnosti významná pouze jako stimulující měkký faktor, nýbrž že milieu se stane integrální součástí produkčního procesu projektově založené ekonomie (např. kreativní odvětví jako reklama, design atd.). V projektech realizovaných v rámci těchto odvětví se organizace, instituce a osoby sjednocují v určité lokalitě pro potřeby časově omezené kooperace. Personální sítě jsou podle autorů funkčně závisejí na urbánních životních stylech, pro které je charakteristické povrchní a dočasné navazování kontaktů. Veřejné prostory a semi-veřejné prostory v urbánních prostorech vytvářejí častokráte arénu pro získávání osobních kontaktů (viz srovnej např. Oldenburg, 1999).
6
Zohledníme-li současné vývojové trendy ve vyspělých ekonomikách lze předpokládat, že tematika měkkých faktorů regionálního rozvoje bude patřil k důležitým předmětům geografického výzkumu, neboť význam měkkých faktorů regionálního rozvoje bude i nadále růst. Literatura: BATHELT, H., GLÜCKLER, J. (2002): Wirtschaftsgeographie: Ökonomische Beziehungen in räumlicher Perspektive 2., korrigierte Auflage, Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart. BECKMANN, C.C. (2005): Beziehungsorientiertes Standortmanagement und regionale Wirtschaftsförderung: Am Beispiel des Relationship Marketings in Bayern, DUV. BENDIXEN, P. (2001): Einführung in die Kultur- und Kunstökonomie. VS Verlag, 2., erweiterte Auflage. DZIEMBOWSKA-KOWALSKA, J., FUNCK, R.H. (1999): Cultural Activities: Source of Competitiveness and Prosperity in Urban Regions, Urban Studies, roč. 36, č. 8, s. 1381 – 1398. FLOETING, H. (2007): Wissen und Kreativität als Treiber urbaner Entwicklung - Braucht die Stadt neue Räume?. Real corp, Vienna, s. 367-377. FLORIDA, R. (2002): The Rise of the Creative Class and how it’s transforming work, leisure, community, & everyday life. Basis Books, New York. FREUNDT, A. (2003): Entwicklungspotenziale der Kulturwirtschaft in altindustrialisierten Regionen. Chancen der Förderung von Clustern im Ruhrgebiet und in Merseyside. Univ. Dortmund, Fakultät Raumplanung. Dostupné on line na: http://deposit.d-nb.de/cgibin/dokserv?idn=967894735&dok_var=d1&dok_ext=pdf&filename=967894735.pdf GRABHER, G., IBERT, O. (2004): Produktion in Projekten. Die Beispiele der Werbebranche in Hamburgund der Softwareindustrie in München. Abschlussberichtdes DFGForschungsprojekts. Sozioökonomie des Raumes, Universität Bonn. GRABOW, B. (2005): Weiche Standortfaktoren in Theorie und Empirie – ein Überblick. In: THIEßEN, F., CERNAVIN O., FÜHR, M., KALTENBACH, M.: Weiche Standortfaktoren, Duncker & Humbolt. Berlin, s. 37-53. GRABOW, B., HOLLBACH-GRÖMIG (1995): Weiche Stanortfaktoren. Schriften des Deutschen Institut für Urbanistik Band, 89. Dt. Gemeindeverlag. Stuttgart-Berlin-Köln. HELBRECHT, I. (1998): The Creative Metropolis. Services, Symbols, and Spaces. International Journal of Architectural Theory, roč. 3, č. 1. HELBRECHT, I. (2001): Postmetropolis: Die Stadt als Sphinx. Geographica Helvetica, roč. 56, č.. 3, s. 214-222. HELBRECHT, I. (2004): Denkraum Stadt. In: W. Siebel (Hrsg.): Die europäische Stadt. Suhrkamp Verlag, Frankfurt/M, s. 399-408. JEŽEK, J. (2007): Teoretické problémy endogenního přístupu k regionálnímu rozvoji. In: INPROFORUM 2007. Sborník z mezinárodní vědecké konference. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta, s. 251-256. KRÄTKE, S. (2002): Medienstadt. Urbane Cluster und globale Zentren der Kulturproduktion. Verlag Leske & Budrich, Opladen. MASKELL, P., MALMBERG, A. (1999): Localised learning and industrial competitiveness, Cambridge Journal of Economics, roč. 23. s. 167–185. MEYER-STAMER, J. (1999): Lokale und regionale Standortpolitik –Konzepte und Instrumente jenseits von Industriepolitik und traditioneller Wirtschaftsförderung. Institut für Entwicklung und Frieden an der Gerhard-Mercator-Universität Duisburg, Report 39, s. 1-22. MUSTERD, S., BONTJE, M., CHAPAIN, C., KOVÁCS, Z., MURIE, A. (2007): Accommodating Creative Knowledge: A Literature Review from a European Perspective. University of Amsterdam, Netherlands.
7
OLDENBURG, R. (1999): The Great Good Place. Marlow, New York. PRATT, A.C. (2005): Cultural industries public policy: An oxymoron? International Journal of Cultural Policy, roč. 11, č. 1, s. 31-44. REVILLA DIEZ, J., SCHÄTZL, L. (2006): Stadt und Innovation. Regionalpolitische Einflussnahme durch clusterbasierte Ansätze? In: GANS, P.; PRIEBS, A., WEHRHAHN, R. (eds.): Kulturgeographie der Stadt. Festschrift für Prof. Dr. Jürgen Bähr. Kieler Geographische Schriften Bd. 111. Kiel. s.35-50. THIEßEN, F. (2005): Zum Geleitet: Weiche Standortfaktoren – Die fünf Sichtweisen.: In: THIEßEN, F., CERNAVIN O., FÜHR, M., KALTENBACH, M.: Weiche Standortfaktoren. Duncker & Humbolt. Berlin. s. 9-37. RUMPEL, P. (2002): Teritoriální marketing jako koncept územního rozvoje. Ostravská Univerzita, Ostrava. VOß, R. (2004): Regionale Wirksamkeit von Hochschulen – ein Konzept zur Analyse und Bewertung. In: Wissenschaftliche Beiträge der Technischen Fachhochschule Wildau. Heft 2004, S. 103 – 113. WEBER, A. (1909): Über den Standort der Industrien, Tübingen, Teil 1. WEICHHART, P. (2000): Designerregionen – Antworten auf die Herausforderungen des globalen Standortwettbewerbs? Die neue Konjunktur von Region und Regionalisierung, Informationen zur Raumentwicklung, sešit 9, Bundesamt für Bauwesen und Raumordnung, s. 537-548. Citace: SLACH, O., RUMPEL, P., KOUTSKÝ, J. Měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů rozvoje. SBORNÍK PŔÍSPĚVKU Z X. MEZINÁRODNÍHO KOLOKVIA O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH. Brno: Masarykova univerzita, 2008. s. 15-24. [2008-06-18]. ISBN 978-80-2104625-2
8
