Ústřední knihovna FSS MU Brno
oiM m.
0iiiiiniiiiiiiiiiiiiii!iiii v . -i 4240737956
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Postoje členských států k jednotlivým návrhům Smlouvy o EU Bakalářská práce
Alžběta Pavlínova
Vedoucí práce: PhDr. Markéta Pitrová, PhD. UČO; 107189 Obor: Z U - ES Imatrikulační ročník: 2003
Brno, 2005
Děkuji PhDr. Markétě Pitrové, P h . D . z a odborné vedení práce a cenné připomínky, jakož
i Mgr. Zdeňku
Sychrovi za dlouhodobé
zapůjčení
stěžejní literatury.
„Prohlašuji, k jednotlivým
že
jsem
návrhům
diplomovou
práci
Postoje
členských
Smlouvy o E U vypracovala zcela
států
samostatně
s využitím pramenů v práci uvedených."
Alžběta Pavlínova
2
OBSAH: 1. ÚVOD
5
2. HISTORICKÉ OKOLNOSTI IGC
8
2.1 Rozpad komunistického bloku a jeho následky 2.1.2 Počátek prozápadní orientace zemí střední a východní Evropy
8 9
2.2. Sjednoceni Německa
10
2.3. Válka v Kuvajtu a Perském zálivu
12
2.4. Válka v Jugoslávii
13
3. NÁVRHY NA ROZVOJ DALŠÍ INTEGRACE PŘED ZAČÁTKEM JEDNÁNÍ IGC14 3.1 Podněty pro svolání mezivládní konference
14
3.2. Hlavní aktéři rozvoje integrace 3.2.1 Evropská komise a Jacques Delors 3.2.2 Evropský parlament jako spojenec Komise 3.2.2.1 Martinovy zprávy 3.2.2.2 Colombova zpráva 3.2.3 Členské státy
14 14 16 16 17 18
33 Příprava mezivládních konferencí 3.3.1 Příprava mezivládní konference o H M U 3.3.1.1 Delorsův výbor 3.3.1.2 Zpráva Delorsova výboru 3.3.1.3 Štrasburský summit 3.3.2 Hlavní troublemakers: Bundesbank a Velká Británie 3.3.2.1 Pohlův úspěch 3.3.2.2 Margaret Thatcherová: NE další integraci 3.3.3 Iniciativy Delorsovy Komise 3.3.4 Možnosti prohloubení politické spolupráce 3.3.4.1 Belgické memorandum 3.3.4.2 Dopis Kohl-Mitterand 3.3.4.3 Řecké memorandum 3.3.4.4 Italské předsednictví a podpora EPU 3.3.4.5 Přispění Komise do debaty o EPU 3.3.4.6 Společný německo-řřancouzský návrh politické unie
19 19 20 21 22 22 22 23 24 25 25 26 27 27 28 29
4. JEDNÁNÍ MEZIVLÁDNÍCH KONFERENCÍ
30
4.1 Jednání 1GC za lucemburského předsednictví 4.1.1 Negociace hospodářské a měnové unie 4.1.1.1 Důležité momenty jednání IGC o HMU 4.1.2 Mezivládní konference o politické unii 4.1.2.1 Od Genscher-Dumasova plánu k lucemburskému „non-paper" 4.1.2.2 Schválení finální verze lucemburského návrhu Smlouvy o EU
31 31 32 34 35 38
4.2 Nizozemské předsednictví 4.2.1 Nizozemský návrh smlouvy 4.2.2 Jednání o HMU 4.2.2.1 Britská a dánská výjimka 4.2.2.2 Dohoda v Maastrichtu 4.2.3 Jednání konference o politické unii 4.2.4 Maastrichtský maratón 4.2.4.1 První pilíř Smlouvy o EU
39 40 40 42 42 43 44 45
3
4.2.4.2 Druhý pilíř = společná zahraniční a bezpečnostní politika 4.2.4.3 Třetí pilíř = spolupráce v oblasti justice a vnitra
46 46
4.3 Hlavní problémy generované mezivládními konferencemi 4.3.1 Problematické otázky jednání o hospodářské a měnové unii 4.3.2 Problematické body jednání o politické unii
47 47 48
5. POSTOJE ČLENSKÝCH STÁTŮ K JEDNOTLIVÝM PROBLÉMŮM A VZNIK KOALIC PŘI ŘEŠENÍ SPORNÝCH OTÁZEK IGC
50
5.2.1 Piliřovitá struktura Smlouvy o EU
50
5.2 Kontroverzní reformy v prvním pilíři 5.2.1 Hospodářská a měnová unie 5.2.1.1 Evropská centrální banka - doba vzniku a její mandát 5.2.1.2 Délka druhé fáze a podmínky přechodu k finálni třetí fázi 5.2.1.3 Dvou-rychlostní model HMU a možnost opt-out 5.2.1.4 Bitva o všeobecnou výjimku 5.2.2 Posílení Evropského parlamentu
51 52 52 54 55 56 56
5.3 Kontroverzní obsah druhého pilíře 5.3.1 ZEU jako základ společné obrany Unie 5.3.2 Rozhodování kvalifikovanou většinou v oblasti SZBP
57 58 59
5.4 Koalice a opozice členských států
60
6. ZÁVĚR
64
SEZNAM PRAMENŮ
67
Literatura: Internetové zdroje:
67 68
4
I. Úvod P ř e d p a t n á c t í lety p r o ž í v a l a c e l á E v r o p a a s ní i z b y t e k s v ě t a s v ů j v e l k ý okamžik.
Konec
studené
války
a rozpad sovětského
bloku
zásadně
o v l i v n i l b u d o u c í v ý v o j v š e c h z e m í E v r o p y . R e a k c í E S na tyto r e v o l u č n í změny bylo svolání mezivládní konference o politické unii. Její a g e n d a odrážela sílící požadavky některých členských států rozšířit působnost Společenství
i
mimo
oblast
vnitřního
trhu
a
měnové
spolupráce.
K o n f e r e n c e o p o l i t i c k é unii m ě l a j e d n a t p a r a l e l n ě s j i ž d é l e p l á n o v a n o u konferencí o měnové unii. Většina členských států zavedení
společné
m ě n y v í t a l a , proti d a l š í m u p r o h l u b o v á n í i n t e g r a c e s e a l e v y h r a z o v a l y státy jako Velká Británie a Dánsko. O b ě m e z i v l á d n í k o n f e r e n c e j e d n a l y p a r a l e l n ě , n e z á v i s l e na s o b ě a m ě l y být u k o n č e n y v e s t e j n é m č a s o v é m r á m c i p ř i j e t í m n o v é s m l u v n í r e v i z e . V rámci jednání se střetávaly d v a rozdílné pohledy na další e v r o p s k o u integraci:
směřování
k federalismu
a
naopak
důraz
na
mezivládní
princip integrace. Tyto obecné postoje členských států se promítly do j e d n á n í o k o n k r é t n í p o d o b ě jak m ě n o v é u n i e , tak s p o l e č n é z a h r a n i č n í a bezpečnostní
politiky
Které
zastávaly
země
a
samotné
podoby
federalistické
nového
hledisko
smluvního při
rámce.
jednání
k o n f e r e n c í , k t e r é b y l y n a o p a k proti j a k é m u k o l i d a l š í m u
obou
prohlubování
integrace a které země nebyly ve svých názorech příliš j e d n o t n é
by
m ě l o být n a z n a č e n o v t é t o p r á c i . V r á m c i j e d n á n í ve S p o l e č e n s t v í je u ž i t e č n é t v o ř i t k o a l i c e , k t e r é s p o j í z e m ě s e s p o l e č n ý m s t a n o v i s k e m a j s o u j e j i c h o p o r o u při p r o s a z o v á n í n á r o d n í h o z á j m u . P r á c e by m ě l a u k á z a t , z d a d o š l o k m a s i v n í m u t v o ř e n í koalic i během j e d n á n í IGC 1991, z d a byly členské státy s c h o p n y utvořit silné bloky a tímto způsobem efektivně p r o s a z o v a t své požadavky. Bylo Společenství integrační Nebo
rozděleno
model
pouze
na federalisty
existovaly
země,
které
na
základě
rozdílných
pohledů
a zastánce
mezivládní
spolupráce?
v jedné
oblasti
podporovaly
nadnárodně řízenou spolupráci a v jiné sféře naopak požadovaly
na
užší ryze
mezivládní princip?
5
J e d n á n í m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í a p ř e d e v š í m I G C o p o l i t i c k é unii b y l a naplněna
celou
řadou
kontroverzních
otázek.
Vzhledem
k nutnosti
dosáhnout v závěru jednání I G C jednomyslné shody, byly členské státy nuceny ustupovat ze svých požadavků výměnou za zohlednění jejich postoje v jiné oblasti. K o m i s e a Evropský parlament nejsou a nebyly v tomto o h l e d u e n t i t a m i r o v n ý m i č l e n s k ý c h s t á t ů , j e j i c h ú l o h a s p o č í v á především v m e d i a c i a předkládání plánů na další vývoj Společenství. B ě h e m j e d n á n í o t z v . M a a s t r i c h t s k é s m l o u v ě s e p r o j e v i l vliv p ř e d s e d y Evropské komise především v koncepci hospodářské a měnové
unie,
kdežto
státy
v oblasti
politické
spolupráce
sehrály
primát
členské
předkládáním svých hledisek na spolupráci v dalších oblastech. Mezivládní tohoto
konference jednaly
roku
1991
se
vystřídala
předsedalo Společenství žezlo
druhý
stát
bez
několika
dvě
dní
jeden
předsednictví:
rok.
od
ledna
L u c e m b u r s k o , po k t e r é m v č e r v e n c i
Beneluxu
-
Nizozemí.
Měla
Během 1991
převzal
proměňující
se
předsednictví vliv na postoje členských států k projednávaným otázkám I G C ? A b y m o h l a p r á c e o d p o v ě d ě t n a tuto o t á z k u , p r ů b ě h j e d n á n í I G C j e popisován
chronologicky
podle
předsednictví
E S . Ta jsou
následně
s o h l e d e m na zachování větší přehlednosti z k o u m a n é problematiky zdůraznění negociace
oddělenosti konference
agendy
obou
o měnové
unii
konferencí
a konference
rozdělena o
unii
a na
politické
rozčleněna na jednání IGC o H M U a IGC o E P U . K o n e č n ý v ý s l e d e k t ě c h t o k o n f e r e n c í je z o h l e d n ě n ve č t v r t é k a p i t o l e . Samotný o b s a h tzv.
Maastrichtské
smlouvy ovšem
nebyl
předmětem
z k o u m á n í t é t o p r á c e , p r o t o je mu v ě n o v á n o p o m ě r n ě m á l o
prostoru.
Hlavním cílem bylo spíše zhodnotit postoje členských států a ukázat na jednotlivé
koaliční
a
opoziční
bloky,
které
se
vymezovaly
ke
kontroverzním otázkám předkládaných návrhů I G C . Poslední
analyzující
konferencí
definuje
kapitola a
snaží
tyto se
zásadní
postihnout
kontroverzní postoje
body
obou
členských
států
k těmto otázkám a jejich návrhy řešení, o nichž s e často jednalo až do posledních
chvil
IGC.
Především
konference
o
politické
unii
byla
z a v r š e n a až n a z á v ě r e č n é m M a a s t r i c h t s k é m s u m m i t u , k d y p o d č a s o v ý m
6
t l a k e m byl n e j e d e n č l e n s k ý s t á t n u c e n z e s v ý c h s t r i k t n í c h
požadavků
ustoupit. Z á k l a d n í h y p o t é z o u p r á c e je t e d y p o t v r z e n í p ř e d p o k l a d u , ž e s k u p i n y členských naopak
států
dochází
netvoří k jejich
v rámci
Společenství
přeskupování
na
rigidní základě
koalice,
ale
že
projednávaných
p r o b l é m ů . P r á c e si t í m t o k l a d e z a cíl v y j á d ř i t p o s t o j e č l e n s k ý c h
států
k jednotlivým kontroverzním otázkám měnové a politické unie.
7
2. Historické okolnosti IGC Na
konci
80.
a
počátku
90.
let
došlo
v Evropě
k tak
významným
z m ě n á m , ž e n e b y l o pro E S m o ž n é n a ně nijak n e r e a g o v a t . V e d r u h é p o l o v i n ě 8 0 . let s e v e S p o l e č e n s t v í o p ě t z a č a l o d e b a t o v a t o m o ž n o s t i s v o l á n í m e z i v l á d n í k o n f e r e n c e , k t e r á by ř e š i l a p r o b l e m a t i k u v n i t ř n í h o trhu a h o s p o d á ř s k o u
a měnovou
p o s t u p u ke s p o l e č n é
měně
evropské
dokončení
unii. V e d l e jednání
bylo E S konfrontováno
ES o
s celou
řadou historických okolností a změnou politického klimatu, které vedly členské
státy
k projevení
zájmu
debatovat
i
o
dalších
oblastech
integrace jako společná zahraniční politika a obrana.
2.1 Rozpad komunistického bloku a jeho následky Politika M i c h a e l a Gorbačova, generálního tajemníka ÚV K S S S , již od j e h o n á s t u p u n a p o v í d a l a , ž e S o v ě t s k ý s v a z a s ním i j e h o s t ř e d o a východoevropské v a z a l y čeká období z m ě n . Gorbačov si u v ě d o m i l , že stávající
strukturu
sovětského
systému
nelze
dále
udržet
a
začal
s v y h l a š o v á n í m jak e k o n o m i c k ý c h , tak p o l i t i c k ý c h r e f o r e m . R á z n é o t o č i l kurz sovětské zahraniční politiky, když několikrát veřejně prohlásil, že Sovětský
svaz
se nehodlá
nadále
vměšovat
do vnitřních
záležitostí
suverénních států. Význam tohoto prohlášení si ovšem západní Evropa u v ě d o m i l a až s e z p ě t n o u p l a t n o s t í . „ D n e 9. l i s t o p a d u 1 9 8 9 s e k ú ž a s u c e l é h o s v ě t a z h r o u t i l a b e r l í n s k á z e ď , která toto m ě s t o r o z d ě l o v a l a o d n o c i z 1 2 . n a 1 3 . s r p n a 1961 a k t e r á b y l a n á s t r o j e m i s y m b o l e m r o z d ě l e n í N ě m e c k a a E v r o p y . O d té c h v í l e se
nákaza
šířila
velmi
rychle"
(Gerbet
2004:
317).
Komunistické
systémy států střední a východní
Evropy se najednou začaly
hroutit
jako
kde
krvavá
domino.
Až
na
Rumunsko,
několik
dní
probíhala
občanská válka, se ve většině bývalých totalitních zemí dostala o p o z i c e k moci poměrně klidnou cestou. Gorbačovova Sovětského
politika svazu.
nakonec V březnu
vedla 1990
i byla
ke
zhroucení
zrušena
samotného
vedoucí
úloha
komunistické strany a byl nastolen prezidentský režim. Prvním ruským
8
p r e z i d e n t e m s e s t a l B o r i s J e l c i n . V té d o b ě j i ž n e b y l S o v ě t s k ý s v a z u sebe
s c h o p e n udržet
připoutány. baltské
V průběhu
státy,
Arménie,
své
členské
roku
Kazachstán,
Turkmenistán
a
státy,
1991
které
postupně
Gruzie,
byly
vyhlašovaly
Ukrajina,
Kazachstán.
k němu
nezávislost
Bělorusko,
Na konci
roku
násilně
Tádžikistán, se
prezidenti
B ě l o r u s k a , R u s k é f e d e r a c e a U k r a j i n y n a s e t k á n í v M i n s k u d o m l u v i l i , že Sovětský s v a z zanikl a založili Společenství nezávislých států. Až na G r u z i i s e k nim přidaly
i ostatní
bývalé sovětské
republiky.
(Gerbet
2 0 0 4 : 318)
2.1.2 Počátek prozápadní orientace zemí střední a východní Evropy Rozpad
komunistického
bloku
a
konec
rozdělení
Evropy
znamenal
d a l e k o s á h l é z m ě n y n e j e n pro s a m o t n é ú č a s t n í k y , a l e t a k é pro z b y t e k světa
a
především
pro
Evropská
společenství.
Střední
a
východní
E v r o p a s e d i s t a n c o v a l a o d s t a r ý c h s t r u k t u r , k t e r é byly b u d o v á n y v r á m c i R V H P a Varšavské smlouvy a začala se obracet na Západ. Přičlenění a následně
plné
členství
v NATO
se
stalo
hlavním
cílem
obranné
a
z a h r a n i č n í politiky V i s e g r á d s k é s k u p i n y . Především západní E v r o p a cítila odpovědnost z a budoucí demokratický vývoj v bývalých komunistických zemích, ale nevěděla, jakým způsobem na nově vzniklou situaci reagovat. N A T O , které vzniklo jako bipolárního členy
rozdělení
všechny
bývalé
světa a studené války, sovětské
státy,
se bránilo
protože
tím
by
důsledek
přijmout popřelo
v ý z n a m . S i t u a c i A l i a n c e v y ř e š i l a t í m , že u t v o ř i l a n o v o u s t r u k t u r u pro
atlantickou
spolupráci, jakési
konzultační
fórum
pro
za svůj
Radu
spolupráci
v š e c h z e m í - od V a n c o u v e r u po V l a d i v o s t o k . ( G e r b e t 2 0 0 4 : 3 1 9 ) Nejenom v oblasti obrany, ale také v oblasti obchodu se země střední a východní Evropy ( Z S V E ) začaly orientovat v tomto
ohledu
nejdříve
pomoci pouze Maďarsku
ostatní Z S V E . dohod
bylo
založení
programu
na Z á p a d . První akcí E H S PHARE,
a Polsku,
který
měl
zeměmi,
což
mělo
za
úkol
posléze se rozšířil i na
Kromě toho Komise podnítila uzavření tzv.
s těmito
za
následek
evropských
rozvoj
obchodu
p r ů m y s l o v ý m i v ý r o b k y o v š e m s o h l e d e m na o c h r a n u n ě k t e r ý c h c i t l i v ý c h
9
výrobků.
Výměnou
požadovaly
za
tento
dodržování
obchod
lidských
ovšem
práv,
smlouvy
pluralitní
po
ZSVE
demokracii
a
e k o n o m i c k o u s t a b i l i z a c i . ( G e r b e t 2 0 0 4 : 321)
2.2. Sjednocení Německa Neubyl ani měsíc od pádu berlínské zdi a kancléř Spolkové Německo
Helmut
desetibodovým
Kohl
předstoupil
programem,
ve
před
kterém
Bundestag
se
vyslovil
republiky se
pro
svým
reunifikaci
Německa. Navázání blízkých vztahů, nebo přímo sjednocení považoval K o h l z a j e d n u z m o ž n o s t í , jak j e š t ě v í c e n a p o m o c i r o z p a d u S o v ě t s k é h o svazu. B y l o to p r á v ě m o ž n é s j e d n o c e n í nejvíce.
Členské
státy,
Německa, které státy E S pálilo asi
především
Velká
Británie
a
Francie
se
k rychlému sjednocení nestavěly příliš kladně. Margaret Thatcherová se snažila
dostat
na svou stranu
USA, SSSR
i Francii,
aby
pomohla
z a b r á n i t r y c h l é m u s j e d n o c e n í N ě m e c k a a j e h o i n t e g r a c i do E v r o p s k é h o společenství.
Ostatní
mocnosti se ale k otázce
sjednocení
stavěly podle zásady práva Němců na sebeurčení.
Německa
Mezi tím
kancléř
západního Německa rychle jednal a stejně jako Thatcherová se snažil ostatní
strhnout
na
svoji
stranu,
což
se
mu
nakonec
i
podařilo.
(Thatcherová 1993: 541-545) Byla
to
opravdu
vyjednáváním
mu
zásluha Francie,
Helmuta Sovětský
Kohla, svaz
a
že
jeho
Spojené
obratným
státy
nechaly
volnou ruku, co se týče sjednocení Německa a práva německého
lidu
na sebeurčení. 18.března 1990 s e ve východním Německu konaly první svobodné
volby, jejichž vítězem
byla Aliance
pro
Německo,
vedená
křesťanskými demokraty. Předsedou vlády se stal Lothar Maiziere, který z a cíl s v é v l á d y v y h l á s i l i n t e g r a c i s e S p o l k o v o u r e p u b l i k o u Sjednocení
mělo
proběhnout
ve
dvou
fázích:
v první
Německo. mělo
dojít
k ustavení sociální, ekonomické a politické unie se S R N a ve druhé fázi p ř í m o ke s p o j e n í d v o u č á s t í N ě m e c k a v j e d n u . N e b y l o t e d y t ř e b a z m ě n y smluv
E S , protože
integrace
východního
Německa
do
ES
nebyla
10
považována z a vstup nového státu, ale pouze z a rozšíření
stávajícího
člena. Předseda řečí
Evropské komise J a c q u e s Delors vstoupil do situace
k Evropskému
parlamentu
v lednu
1990.
Zdůraznil,
že
svojí
otázka
n a v á z á n í p ř á t e l s k ý c h s t y k ů , n e b o d o k o n c e s j e d n o c e n í o b o u r e p u b l i k je čistě věcí N ě m c ů . Evropská k o m i s e se k otázce sjednocení vyjádřila na mimořádném dubnovém summitu v irském Dublinu. Jak bude Německo p o s t u p o v a t , je j e h o v ě c í . A č k o l i s j e d n o c e n í N ě m e c k a z n a m e n á d e f a c t o rozšíření E S , nebude na tento případ aplikován článek 237 S m l o u v y o E H S , který u r č u j e p o d m í n k y pro v s t u p n o v ý c h č l e n ů . K o m i s e b y l a pro integrování východního Německa bez změny smluv, ale zdůraznila, že před
začleněním
a
unifikací
musí
být
v Německé
demokratické
republice provedeny všechny nezbytné ekonomické, sociální a právní reformy.
1
Nejprve bylo třeba vyřešit, jakým způsobem bude jednání o sjednocení probíhat.
Jelikož
z a statut
Německa
a především
Berlína
po
druhé
2
světové válce ručily čtyři vítězné v e l m o c i , m u s e l Kohl počítat s jejich slovem.
3
„Konferenci
sjednocení
2+4" ,
Německa
která
měla
řešit
v mezinárodním
definitivní
společenství
postavení se
a
scházela
v r o z m e z í k v ě t n a až z á ř í 1 9 9 0 . K o n f e r e n c e v p o d s t a t ě p o u z e s t v r d i l a j i ž stávající jednání
a dohody, kterých se podařilo dosáhnout Kohlovi a
jeho ministru zahraničí G e n s c h e r o v i . Důležitým
krokem
z 1 července v poměru
1:1.
německém přestala
1990, Na
na
která
ke sjednocení
nahradila
smlouvu
sjednocení,
Německá
cestě
která
o
měnové
začala
demokratická
marku unií
platit
republika
byla
měnová
reforma
NDR
markou
západní
navázala
3.října
1990.
existovat
a
smlouva Tento
den
namísto
1
Bulletin of the European Community, Supplement No.4/90: The Community and the German Unification, Communication from the Commission to the special session of the European Council, Dublin, 28 April 1990 2
ITQA SSSR Velká Británie Franrip
Na^f^éjlÍS
' S L c k a - SRN a MDR a na _ SSSR, Francie a Velká Británie.
d™hé XyH v
ltfaJ
o
é vehnoci - USA,
ní
4
v z n i k l o pět s p o l k o v ý c h z e m í , B e r l í n s e s t a l h l a v n í m m ě s t e m
nového
státu. K E S s e tak n a j e d n o u p ř i p o j i l o d a l š í c h 16 m i l i o n ů o b y v a t e l , m n o z í z e členů s e obávali, že mocenská rovnováha ve Společenství bude tímto nově
vzniklým
ohroženo
-
státem
nejvíce
zaostalejšího
s obrovským
pak Velká
území
Británie
znamenalo
pro
hospodářským a Francie.
E S zvýšení
potenciálem
Navíc
výdajů
přičlenění
na
kohezní
politiku. N a druhou stranu K o m i s e ve svém vyjádření konstatovala, že s j e d n o c e n í N ě m e c k a a p ř i p o j e n í k E S by m o h l o p o s í l i t p o s t a v e n í E S v e světě.
2.3. Válka v Kuvajtu a Perském zálivu Postoje členských států k politické spolupráci v zahraniční
politice
a
o b r a n ě d á l e o v l i v n i l p ř e d e v š í m v ý v o j n a B a l k á n ě . V p o d s t a t ě h n e d po zahájení
mezivládních
konferencí
v lednu
1991
došlo
ke
konfliktu
v o b l a s t i P e r s k é h o z á l i v u . K v á l e č n é m u k o n f l i k t u d o š l o po p ř e d c h á z e j í c í krizi,
která
začala
iráckou
v Perském zálivu poukázala koordinovat
zahraniční
mezinárodněpolitickou
invazí
do
především
politiku
slabost
Kuvajtu
v srpnu
1990.
na n e s c h o p n o s t
členských
Společenství
států, oproti
Válka
Společenství
ale
také
Spojeným
na
státům
(Dinan 2000: 259). Francie,
předsedající
země
Západoevropské
unie,
se
pokusila
o
s p o l e č n o u e v r o p s k o u v o j e n s k o u k o o r d i n a c i v K u v a j t u i h n e d po z a p o č e t í 5
irácké i n v a z e . Proto pozvala všechny členy E S na jednání Z E U v srpnu 1990,
aby projednaly
případnou
vojenskou
akci v Zálivu
a
možnost
k o o r d i n a c e v o j e n s k é s p o l u p r á c e E S p r o s t ř e d n i c t v í m Z E U . N a to navázala
Itálie
během
svého
předsednictví
E S , kdy
přímo
dále
navrhla
navázat E S na Z E U (Dinan 1994: 515). Názory států E S na možnost
4
Tzv. východní spolkové země: Brandenbursko, Duryňsko, Meklenbursko-Pomořansko, Sasko a SaskoAnhaltsko. Členskými státy Západoevropské unie nebyly všechny státy Společenství. V polovině 80. let se sedm členských států - Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko pokusili probudit k životu tuto skomírající organizaci, která se nakonec stala základním bodem diskusí ohledně společné obrany během mezivládní konference o politické unii (Dinan 1944: 514-515). 5
12
ú č a s t i v e v á l c e v P e r s k é m z á l i v u b y l y příliš r o z d í l n é n a to, a b y m o h l y p o s t u p o v a t s p o l e č n ě a z v ý š i t tak s í l u S p o l e č e n s t v í v t é t o o b l a s t i .
2.4. Válka v Jugoslávii Stejné států
rozpory E S se
mezi zahraničně-politickými projevily
i ve
válce
cíli a z á j m y
v Jugoslávii,
kde
jednotlivých
konflikt
vypukl
v červnu 1991, tedy z h r u b a v polovině jednání mezivládních konferenci. K r á t k ý boj s v e d l a j u g o s l á v s k á a r m á d a s e S l o v i n s k e m , k t e r é t o u ž i l o po autonomii.
Boje
začaly
přesně
během
summitu
Evropské
rady
v Lucemburku. Trojice ministrů zahraničí tvořená minulým, současným a budoucím
ministrem
zahraničí
předsedající
země
E S odjela
během
s u m m i t u p ř í m o do B ě l e h r a d u , a b y j e š t ě p ř e d j e h o k o n c e m m o h l a p o d a t zprávu
Evropské
radě.
Podle
poznámek
nizozemského
ministra
z a h r a n i č í v a n d e n B r o e k a s e n a ně j u g o s l á v s k á v l á d a d í v a l a j a k o n a představitele Evropy (Dinan 1994: 519). E S ovšem disponovalo pouze omezenými možnostmi jako diplomatickým uznáním, smírčím řízením a i n s p e k c i , ale nemohlo již hrozit vojenskou akcí. Většina členských států sympatizovala s Chorvatskem a Bosnou, například
Řecko
kontaktům
bylo
mezinárodní
kvůli na
tradičné
straně
úzkým
Srbska.
historickým Německo
a
ale
náboženským
začalo
bojovat
za
uznání nových států C h o r v a t s k a a S l o v i n s k a na podzim
1991. Některé členské státy byly ochotny podporovat právo S l o v i n s k a na sebeurčení,
ale v otázce
Chorvatska
s jeho
početnou
bosenskou
menšinou již spatřovaly problém. Navíc většina členských států E S se obávala, že r o z p a d federatívni Jugoslávie p o v e d e k dalším
konfliktům
v t o m t o r e g i o n u . Ř e š e n í a k o n s e n s u s v E S b y l n a l e z e n až po u k o n č e n í mezivládních konferencí v polovině prosince 1 9 9 1 , kdy R a d a
ministrů
z a h r a n i č í u r č i l a p o d m í n k y pro u z n á n í C h o r v a t s k a a S l o v i n s k a
(Dinan
1994: 518-519). Válka
v Jugoslávii
zdůraznila
velké
rozdíly
mezi
cíli
a
zájmy
z a h r a n i č n í c h politik s t á t ů S p o l e č e n s t v í a p o u k á z a l a n a limity s p o l e č n é evropské
vojenské
akce,
ale
také
možnosti
zavedení
společné
z a h r a n i č n í a b e z p e č n o s t n í politiky S p o l e č e n s t v í ( D i n a n 1 9 9 4 : 5 2 1 ) .
13
3. Návrhy na rozvoj další integrace před začátkem jednání IGC 3.1 Podněty pro svolání mezivládní konference Přípravy průběh
podkladů jednání ani
základ.
mezivládních
V polovině
80.let
konferencí
a
po
neměly
nástupu
jednotný
proevropských
p o l i t i k ů do č e l a č l e n s k ý c h s t á t ů E S s e z d á l o , že s e e v r o p s k á i n t e g r a c e p o s u n e z a s e o krok d á l . S n á s t u p e m J a c q u e s e D e l o r s e s e n a p o ř a d d n e d o s t a l o d o k o n č e n í v n i t ř n í h o trhu S p o l e č e n s t v í . I p ř e s t o , že pro D e l o r s e znamenala
hospodářská
a
měnová
unie
další
krok
na
cestě
k f e d e r a l i z a c i S p o l e č e n s t v í , č l e n s k é s t á t y n e b y l y v p r ů b ě h u 8 0 . let d a l š í politické spolupráci příliš nakloněny. Velkým o p o n e n t e m jakékoli další politické
integrace, stejně jako
zavedení
společné
měny
byla
Velká
Británie spolu s Dánskem. I p ř e s t o a l e J a c q u e s D e l o r s , p ř e d s e d a E v r o p s k é k o m i s e od roku 1 9 8 5 , v e s p o l u p r á c i s N ě m e c k e m , k t e r é v p r v n í p o l o v i n ě roku 1 9 8 8 p ř e d s e d a l o Společenství, podniknutí
dokázal
posunout
konkrétních
kroků
projekt
HMU
vedoucích
do
ke
fáze
realizace
svolání
a
mezivládní
konference zaměřené na hospodářskou a měnovou unii. Svolání druhé především
paralelní
bouřlivá
Společenstvím
konference o politické spolupráci
změna
na
nereflektována.
světové Rozpad
scéně,
která
sovětského
zapříčinila
nemohla
bloku,
být
sjednocení
N ě m e c k a , v á l k a v P e r s k é m z á l i v u , to v š e v e d l o k z n o v u z a h á j e n í d i s k u s e o další politické integraci Společenství. N a Evropské společenství bylo čím d á l v í c e n a h l í ž e n o n a n ě c o víc než j e n j a k o na s u b j e k t čistě
na bázi
ekonomické
integrace.
Na počátku
roku
fungující
1 9 9 0 to
byl
především Evropský parlament, Itálie a B e l g i e , kdo přicházel s návrhy na d a l š í m o ž n o u i n t e g r a c i v p o l i t i c k é r o v i n ě .
3.2. Hlavní aktéři rozvoje integrace 3.2.1 Evropská komise a Jacques Delors P ř i j e t í m J e d n o t n é h o e v r o p s k é h o aktu a j e h o r a t i f i k a c í v r o c e 1 9 8 7 s e znovu
nastartovala
evropská
integrace.
Velký
podíl
na
tom
měla
14
Delorsova komise. Období Komise z a předsednictví J a c q u e s e Delorse, zvláště v jeho prvním a druhém funkčním období, je považována z a nejsilnéjší od dob Hallsteinova prezidentství.
6
Evropská komise se pod Delorsovým prezidentstvím vnitřně Delors prosadil do čela jednotlivých
změnila.
ředitelství jemu názorově
blízké
lidi, kteří mu pomáhali prosadit jeho strategii. R o s s p o j m e n o v á v á tento systém 159),
vedení čímž
Komise
naráží
„centralizujícím
na centrální
bonapartismem" (Ross 1995:
charakter
Komise,
kdy na
základě
principu kolegiality právě Delors formuloval hlavní názor celé K o m i s e a pracoval p o u z e s úzkou s k u p i n o u lidí. N a jednu stranu tento vedení demoralizoval jednotlivé podle
Delorsových
směrnic,
na
komisaře, druhou
k t e ř í byli n u c e n i stranu
tím
způsob pracovat
Delors
zajistil
kontinuitu práce K o m i s e a jednotné vystupování navenek. Delors, bývalý především
ministr financí ve Francii v letech
otázkou
měnové
unie
jako
1 9 8 1 - 4 , byl z a u j a t
pokračováním
EMS.
V h o s p o d á ř s k é a m ě n o v é unii v i d ě l d a l š í p o s u n k p o l i t i c k é i n t e g r a c i , k „state building" ( R o s s 1995: 82). N a počátku svého prezidentství příliš n e v ě ř i l , ž e by v e s t á v a j í c í s i t u a c i m e z i č l e n y m o h l o d o j í t k p r o s a z e n í plánu
a k uskutečnění
H M U . Jakmile
se ovšem
otázka
H M U opět
vynořila na scéně, Delors s e chopil příležitosti, jak prosadit svůj pohled na další integraci a stal s e hybnou sílou dalšího vývoje H M U . C o s e t ý č e p o l i t i c k é u n i e , D e l o r s j i ž tak a k t i v n í n e b y l a a n i n e m o h l b ý t . J e h o představa
politické
spolupráce
mezi
členskými
státy
sahala
příliš
d a l e k o , než k a m byly státy ochotny zajít. J e h o pozici během mezivládní konference
navíc
předsednictvím,
ztížily
rozkmotření
nepřátelské
vztahy
s Lucemburským
se s francouzskou vládou
a
postupující
disfunkčnost samotné Komise (Endo 1999: 171).
6
První funkční období Delorse jako předsedy Komise začalo roku 1985. V tomto období byla jeho pozice velmi silná - ačkoli nebyl formálním členem IGC 1985, podařilo se mu v rámci JEA prosadit zrušení Lucemburského kompromisu. Druhé období trvá od roku 1989 do 1993.1 přes pokles vlivu na chod Komise se stal jejím předsedou potřetí, ale toto období bylo zkráceno - pouze do roku 1995.
15
3.2.2 Evropský parlament jako spojenec Komise Evropský parlament je chápán jako nadnárodní instituce má
tedy
bránit
a
prosazovat
především
zájmy
Společenství,
Společenství,
nikoli
č l e n s k ý c h s t á t ů . P ř e d p ř i j e t í m J e d n o t n é h o e v r o p s k é h o aktu b y l y j e h o pravomoci velmi slabé, v podstatě akorát konzultační, jeho usnesení a n á z o r y o v š e m n e b y l y pro R a d u m i n i s t r ů z á v a z n é . J e d n o t n ý e v r o p s k ý akt jeho
pozici
částečně
upevnil
a to
především
zavedením
procedury
spolupráce. Posílen
přímými
parlament
hrál
volbami v historii
a
Jednotným
roli
evropským
zastánce
aktem,
prohlubování
a
Evropský rozšiřování
integrace. Důležité je zmínit, že na rozdíl od K o m i s e a členských států se nemohl účastnit jednání mezivládní konference. I přesto ale svými rezolucemi a prohlášeními její jednání a výsledek ovlivnil (Laursen
-
Vanhoonacker 1992: 215). Ještě před zahájením Martin
R e p o r t I,
II,
mezivládní
III
konference vydal tři rezoluce,
a C o l o m b o v u zprávu, které vyjadřovaly
tzv. jeho
postoje k jednotlivým problémům budoucí politické integrace.
3.2.2.1 Martinovy zprávy Již v první z p r á v ě p o s l a n c e s o c i a l i s t i c k é f r a k c e E P D a v i d a M a r t i n a z e 14. b ř e z n a 1 9 9 0 s e d o p o r u č u j e v e d l e k o n f e r e n c e o H M U s v o l a t i d a l š í , jejíž
náplň
konferencí
bude
sahat
Evropský
za
projekt
parlament
HMU.
doporučoval
Namísto pověřit
svolání pouze
dvou jedinou
k o n f e r e n c i z a b ý v a j í c í s e H M U a E P U r o z d ě l e n o u do d v o u
pracovních
s k u p i n . J e t ř e b a p o d o t k n o u t , že č a s o v ě n á v r h E v r o p s k é h o
parlamentu
předcházel iniciativám členských států (Laursen - V a n h o o n a c k e r 1992: 5). Evropský parlament ve své rezoluci k Evropské
unii f e d e r á l n í h o t y p u .
volal po posunu integrace směrem Mezivládní
k o n f e r e n c e by s e
měla
týkat především otázek spolupráce v oblasti zahraniční politiky, posílení legislativních
pravomocí
Evropského
parlamentu
a
lepšího
upravení
16
s o c i á l n í politiky a politiky ž i v o t n í h o p r o s t ř e d í v e
Smlouvách (Laursen -
V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 5) Druhá
Martinova
zpráva
byla
přijata
až
po
rozhodnutí
Dublinského
summitu svolat dvě paralelní mezivládní konference a navrhovala již konkrétní
body jejich jednání.
vyjádřil,
že
budoucí
ekonomickou politiku,
Evropská
a měnovou
vnitřní
Vanhoonacker
P a r l a m e n t s e ve
trh
unie
by
unii, společnou
a
efektivně
1992: 217).
Opět
své
v sobě
byly
měla
zahraniční
fungující
druhé
a
zahrnovat
bezpečnostní
instituce
zdůrazněny
rezoluci
(Laursen-
základní
principy,
k t e r é by s e v U n i i m ě l y d o d r ž o v a t : p r i n c i p s u b s i d i a r i t y , e k o n o m i c k á a sociální
koheze
a
evropské
občanství.
Aby
E P ještě
více
posílil,
p o ž a d o v a l ve s v é d r u h é r e z o l u c i l e g i s l a t i v n í p r a v o m o c v p ř í p a d e c h , k d y by K o m i s e o d m í t l a , n e b o b y l a p ř í l i š p o m a l á
při p ř e d k l á d á n í
určitých
legislativních návrhů. Martinova zpráva přímo
do
byla n a k o n e c ve své třetí podobě
návrhu
bezpečnostní
budoucí
politiku
7
smlouvy .
transformována
Společnou
neseparuje z jednotného
zahraniční
rámce, ale nechává
a ji
8
mezi ostatními politikami Společenství .
3.2.2.2 Colombova zpráva Téměř
ve
stejné
chvíli,
kdy
byla
přijata
druhá
zaměřující se především
na b l í z k o u m e z i v l á d n í
parlament
svoji
Colombova
představil zpráva
i
navrhuje
dlouhodobější nahradit
Martinova
konferenci, vizi
současné
další
Evropský integrace.
smlouvy
E v r o p y " . Ú s t a v u by m ě l n a v r h n o u t p r á v ě E v r o p s k ý p a r l a m e n t , jako
jediný
z institucí
Společenství
má
přímou
zpráva
legitimitu
„Ústavou protože udělenou
s a m o t n ý m i o b y v a t e l i S p o l e č e n s t v í . N á v r h ú s t a v y by n á s l e d n ě p ř e d l o ž i l k ratifikaci
národním
parlamentům.
Colombovu zprávu
nelze
pojímat
j a k o k o n k u r e n č n í n á v r h k M a r t i n o v ý m z p r á v á m , n e b o ť n a r o z d í l od n i c h
7
Byla schválena 20.1istopadu 1990 a to silnou většinou, stejně jako předchozí dvě Martinovy zprávy. To samo o sobě není překvapující, neboť složení Evropského parlamentu po posledních volbách v roce 1989 bylo ovládáno třemi jasně prointegračními a profederalistickými frakcemi: socialisté, lidovci a liberálové a demokraté pro Evropu. (Laursen-Vanhoonacker 1992: 218) Resolution on the Intergovermental Conference in the Context of the European Parliament's Strategy for European Union, Official Journal, No. C324, 24 December 1990 8
17
p r o k l a m o v a l a d l o u h o d o b ý cíl b v r o p s k é h o p a r l a m e n t u o h l e d n ě p o l i t i c k é unie.
3.2.3 Členské státy Vedle
nadnárodní
Společenství
Komise
stále
Prostředkem
a
Evropského
nejdůležitější
jejich
vyjádření
roli
se
parlamentu
samotné
stala
především
hrají
ve
členské
státy.
Evropská
rada,
s u m m i t , který j e d n o m y s l n ě r o z h o d u j e o d a l š í m s m ě ř o v á n í i n t e g r a c e a s t a n o v u j e o b e c n é c í l e a s m ě r n i c e politik S p o l e č e n s t v í . První
odezva
Evropské
rady
na
počátek
Hanoverském
summitu
v červnu
diskuse
1988,
kde
o
se
H M U přišla především
na Kohl
s Mitterandem zasloužili o vytvoření Delorsova výboru, jehož mandátem bylo
navrhnout
jednotlivé
fáze
vedoucí
k měnové
unii
(Hanover
European Council, 27.-28.6.1988). Následující summit v Madridu v červnu 1989 s výhradami Velké Británie v podstatě schválil D e i o r s o v u zprávu, když o d s o u h l a s i l začátek fáze
na č e r v e n e c
národních
1990.
centrálních
Navíc
pověřil
bank,
aby
ministry
dále
financí
pokračovali
a
první
guvernéry
v přípravách
mezivládní konference. Summit v Madridu ovšem nestanovil
konkrétní
datum začátku IGC (Madrid European Council, 26.-27.6 1989). O t á z k a s v o l á n í d r u h é I G C z a m ě ř e n é na p o l i t i c k o u unii s e d o s t a l a do p r o g r a m u m i m o ř á d n é h o d u b n o v é h o s u m m i t u E v r o p s k é rady v D u b l i n u . V z h l e d e m k p r o m ě ň u j í c í s e m e z i n á r o d n í s i t u a c i a na z á k l a d ě n ě m e c k o francouzského
návrhu
politické
unie
a
belgického
memoranda,
Evropská rada požádala ministry zahraničí, aby p r o z k o u m a l i možnosti uskutečnění
druhé mezivládní
kladen především společné
konference o politické
na problematiku
zahraniční
politiky
a
demokratického
obrany
(Dublin
unii. Důraz
deficitu European
a
byl
otázku Council,
28.4.1990). Na
červnovém
summitu
v Dublinu
bylo
rozhodnuto
svolat
obě
mezivládní konference v prosinci 1990. Evropská rada stanovila přesné
18
d a t u m z a h á j e n í a to 1 3 . a 14. p r o s i n c e . O b ě k o n f e r e n c e m ě l y odděleně
a ukončit svoji práci v takovém časovém
jednat
rámci, aby
nová
smluvní revize mohla být ratifikována všemi členskými státy do k o n c e roku 1 9 9 2 ( D u b l i n E u r o p e a n C o u n c i l , 2 5 . - 2 6 . 6 . 1 9 9 0 ) . O konkrétní agendě IGC o E P U jednal následující mimořádný summit
v Římě. č l e n s k é
zahraniční
politice
a
státy
nutnost
zde vyjádřily zabývat
institucí. V opozici zůstávala Velká
se
svoji i
podporu
reformou
a
říjnový
společné posílením
Británie, která také na rozdíl
od
ostatních členů odmítla souhlasit se zahájením druhé fáze ekonomické a m ě n o v é u n i e 1 . l e d n a 1 9 9 4 . ( V a n t h o o r 1 9 9 9 : 132) Následující
summit
14.-15.prosince
1990, opět
v Římě, již
oficiálně
zahájil obě mezivládní konference. Evropská rada požádala I G C , aby s e zaměřila speciálně na otázky jako demokratická legitimita Společenství, společná
zahraniční
rozšíření
a
posílení
a
bezpečnostní
akcí
politika,
Společenství
a
evropské
efektivitu
a
občanství, výkonnost
evropských institucí (Rome E u r o p e a n C o u n c i l , 14.-15.12. 1990).
3.3 Příprava mezivládních konferencí Ke stanovení data zahájení dvou mezivládních konferencí došlo až na dubnovém paralelní
summitu
v Dublinu
mezivládní
v roce
1990.
Rozhodnuti
svolat
dvě
k o n f e r e n c e bylo důsledkem politických změn
ve
světě. Prvně ale d e b a t a začala o možnosti navázat na evropský měnový systém a pokračovat v konvergenci ekonomik členských států směrem ke s p o l e č n é m ě n ě .
3.3.1 Příprava mezivládní konference o HMU Evropský
měnový
systém,
předstupeň
HMU,
zažíval
v 80.
letech
úspěch. Pomáhal sbližovat evropské ekonomiky a pozitivně působil na stabilitu Edouard
evropských Balladur
měn.
V lednu
v memorandu
1988 francouzský
určeném
pro
členy
ministr Ecofinu
financí ostře
k r i t i z o v a l z p ů s o b v e d e n í m ě n o v é politiky N ě m e c k a a v o l a l p o v y t v o ř e n í jiného evropského systému ( R o s s 1995: 157).
19
Ačkoli
Francie a následně
i Itálie v y s t o u p i l y
proti n ě m e c k é
měnové
p o l i t i c e , která s i l n ě o v l i v ň o v a l a c e l é S p o l e č e n s t v í , N ě m e c k o to p ř i j a l o s k l i d e m a z a p o j i l o s e do z a p o č a t é d e b a t y . M i n i s t r z a h r a n i č í a z á r o v e ň i předseda
Rady
ministrů
společné
evropské
Hans-Dietrich Genscher ze zastal koncepce
měny
kontrolované
Evropskou centrální
bankou.
D o k o n c e to byl o n , kdo n a v r h l z a l o ž i t s k u p i n u e x p e r t ů , k t e r á by p l á n HMU
podrobně
německým
rozpracovala.
kancléřem
Díky
Helmutem
Genscherově
Kohlem
iniciativě
vnesena
na
byla
Hanoverský
summit otázka H M U a mohla vzniknout expertní s k u p i n a , jíž především díky dobrým osobním vztahům s K o h l e m předsedal Delors. B u d o u c n o s t evropské
měnové
integrace
se
tedy
opět
dostala
do
jednání
Společenství.
3.3.1.1 Delorsův výbor U d á l o s t i s e d a l y d o b ě h u až po H a n o v e r s k é m s u m m i t u v č e r v n u 1 9 8 8 , kde se Evropská rada především na základě iniciativy Kohla a D e l o r s e dohodla na vytvoření speciální skupiny, tzv. D e l o r s o v a výboru, složené jednak z guvernérů z expertů. Ačkoli v oblasti
měnové
n á r o d n í c h c e n t r á l n í c h b a n k č l e n s k ý c h s t á t ů tak i
Římské smlouvy nedávaly politiky,
předsedou
Komisi žádné
tohoto
výboru,
jak
pravomoci již
jméno
napovídá, se stal J a c q u e s Delors. D e l o r s v e s v é m p r o s a z o v á n í m ě n o v é unie m u s e l s e h r á t boj p ř e d e v š í m s guvernérem
německé
centrální
banky
K a r l Otto
Pohlem.
Nezávislá
n ě m e c k á c e n t r á l n í b a n k a m ě l a v e l m i d ů l e ž i t é p o s t a v e n í , a to jak v r á m c i samotného
Německa,
skepticismus
tak
vůči evropské
i v rámci měnové
Společenství. unii s p o l é h a l a
Na
Pöhla
a
především
jeho Velká
B r i t á n i e , v té d o b ě j e š t ě s M a r g a r e t T h a t c h e r o v o u v č e l e . V e l k á B r i t á n i e společně
s Dánskem
byla
klasickým
odpůrcem
měnové
integrace
a
jakékoli další integrace mimo oblast vnitřního trhu. Pohlova
argumentace
a odpor
k rychlému
vývoji
měnové
unie
byla
z a l o ž e n a p ř e d e v š í m na n e d o s t a t e č n é k o n v e r g e n c i e k o n o m i k č l e n s k ý c h států. Měnová
u n i e m u s í j í t ruku v r u c e s e s b l i ž o v á n í m
ekonomik
a
20
E v r o p s k á c e n t r á l n í b a n k a m u s í být n a p r o s t o n e z á v i s l á ( D y s o n 1 9 9 9 : 344). Za
důvod
dobrého
výsledku
Delorsova
výboru
považuje
Ken
Endo
především Delorsovu obratnost ve vyjednávání. Aby tradičně skeptické guvernéry
centrálních
bank
přinutil
k vypracování
opravdu
dobrých
návrhů, snažil se působit na jejich profesionalitu a naléhal na ně, aby hledali
chyby
v předchozích
návrzích
měnové
unie,
které
skončily
n e ú s p ě c h e m ( E n d o 1 9 9 9 : 162).
3.3.1.2 Zpráva Delorsova výboru Zpráva Delorsova výboru byla hotová v dubnu 1989. Vychází především z Wernerova vlastními
plánu
návrhy
kompromisnímu
třístupňové vylepšili.
návrhu,
cesty
Bylo
který
k H M U , jejž
na
guvernéři
Delorsovi,
následné
přijal
aby
celý
svými
došel
výbor.
ke
Ačkoli
k o n e č n á z p r á v a b y l a v p o d s t a t ě D e l o r s o v o d í t ě , E v r o p s k á k o m i s e n a ni neměla
velký
vliv.
Delorsovou
snahou
bylo
práci
výboru
důsledně
odpolitizovat, aby mohlo dojít m e z i guvernéry a experty ke k o m p r o m i s u (Ross 1995: 81). Delorsův
výbor
vycházel
systému.
Zpráva
z již
předpokládala
zavedeného zavedení
Evropského společné
měnového
měny
ve
třech
s t á d i í c h . P r v n í f á z e m ě l a z a č í t 1. č e r v e n c e 1 9 9 0 a m ě l a být z a m ě ř e n a především
na sbližování
ekonomik
členských
států
a
institucionální
úpravu zavedení společné měny. V e druhém stádiu mělo dojít k zúžení f l u k t u a č n í h o p á s m a m ě n č l e n s k ý c h s t á t ů a ke z m ě n á m v e S m l o u v ě o EHS.
Ve
třetí
konvergenci, nahrazení
fázi,
mělo
která dojít
národních
byla
závislá
k zafixování
na
dostatečné
poměrů
ekonomické
zúčastněných
měn společnou evropskou měnou
měn
a
(Fiala-Pitrová
2003: 511). Zpráva
byla
přijata
na summitu
Evropské
Rady
v Madridu v červnu
1989. Tento summit dále rozhodl, že první fáze vedoucí k hospodářské a
měnové
termináři Summit
unii
začne
1.
a konkrétních také
vyzval
července
krocích
Radu
1990.
bude jednat
ministrů
a
O
dalších
fázích,
mezivládní
guvernéry
jejich
konference.
centrálních
bank
21
členských států, aby učinili všechny nezbytné kroky k započetí
první
fáze H M U a začali s přípravou mezivládní konference. Na madridském summitu se tedy členské vlády rozhodly sjednat mezivládní
konferenci
týkající se H M U , ale nebylo stanoveno přesné datum. Mimo zůstávala a k o r á t V e l k á B r i t á n i e , k t e r á o d p o r o v a l a jak e v r o p s k é m ě n o v é u n i i , tak i dalším aktivitám prohlubujícím tehdejší úroveň integrace. Doba setkání I G C o H M U b y l a u r č e n a n a d o b u po s t a r t u p r v n í f á z e c e s t y k H M U .
3.3.1.3 Štrasburský summit Štrasburský budování
summit
HMU
mezivládní
v prosinci
na
1.
července
konference,
předsednictví
do
1989 určil datum
která
konce
1990.
by
roku
Rovněž
měla
1990.
zahájení
začít
Podle
první
rozhodl ještě
závěru
o
za
fáze
svolání italského
Štrasburského
s u m m i t u si m ě l a k o n f e r e n c e n a s t o l i t s v o j i v l a s t n í a g e n d u , a l e z á r o v e ň s e i s o u h l a s e m s datem zahájení prvního stádia H M U potvrdilo vycházet ze zprávy
Delorsova výboru
(European Council 8.-9. prosince 1989:
11).
3.3.2 Hlavní troublemakers: Bundesbank a Velká Británie D o o p o z i c e proti e v r o p s k é m ě n o v é unii s e p o s t a v i l a p ř e d e v š í m n ě m e c k á centrální
banka
a
Margaret
Thatcherová.
Ostré
odmítání
HMU
i
evropského směnného mechanismu postavilo Thatcherovou do opozice vůči
ministrovi
zahraničí
i financí, ale také do o p o z i c e vůči
zbytku
S p o l e č e n s t v í . V N ě m e c k u proti s o b ě z a s e s t á l p r o e v r o p s k ý k a n c l é ř K o h l a skeptický guvernér nezávislé německé centrální banky Karl Otto Pôhl.
3.3.2.1 Pohlův úspěch M ě n o v á p o l i t i k a n ě m e c k é c e n t r á l n í b a n k y b y l a po d r u h é s v ě t o v é v á l c e v e s k r z e úspěšná. N a rozdíl od mnoha ostatních evropských nemusela
německá
marka
devalvovat,
dařilo
se
udržovat
ekonomik cenovou
stabilitu a německá marka byla na světových finančních trzích jako
tvrdá
a
stabilní
měna.
To
zajišťovalo
její
výsadní
brána
postavení
v evropském směnném mechanismu. Guvernér německé Bundesbank, která
měla
zcela
nezávislé
postavení
na
politice
státu,
byl
velmi
skeptický k otázce měnové unie a zavedení společné měny. Spíše s e
22
přikláněl
k možnosti
mechanismu
a
neměnit
měnovou
postavení
politiku
měn
ponechat
v evropském
směnném
na jednotlivých
státech.
N a v í c , d l e j e h o n á z o r u , m ě n o v á u n i e a s p o l e č n á m ě n a m ě l a být j a k o u s i třešinkou na dortu úplné konvergence evropských ekonomik. Proti němu ovšem stál jasně
proevropský
politik Helmut
Kohl.
nebyl finančník, nemohl ovlivňovat centrální banku, ale jeho
Kohl
zájmem
bylo upevnit německé postavení ve Společenství prostřednictvím další integrace
a
pozice
německo-francouzského
tandemu
jako
motoru
p r o h l u b o v á n í a r o z š i ř o v á n í e v r o p s k é i n t e g r a c e . J e h o p o l i t i k a s e řídila heslem
Konráda
Adenauera
„Svobodné
a
sjednocené
Německo
ve
svobodné a sjednocené Evropě" (Dyson 1999: 308). Po
naléhání
výboru.
kolegů
Uvědomil
z Bundesbank si,
že
Pohl
ovlivnit
svolil
budování
k účasti HMU
v Delorsově může
pouze
předložením všeobecně akceptovatelných návrhů dlouhodobé koncepce HMU
spolu
se
stanovením
základních
pravidel
jako
nezávislost
e v r o p s k é c e n t r á l n í b a n k y či u d ě l e n í m a n d á t u E v r o p s k é c e n t r á l n í b a n c e k ovlivňování z Pohlových
výše návrhů
rozpočtového bylo
schodku
nakonec
ve
členských
zprávě
států.
obsaženo.
Mnoho
Lze
tedy
konstatovat, že jeho strategie založená na spolupráci s ostatními byla úspěšná.
9
I po p ř e d l o ž e n í z p r á v y D e l o r s o v a v ý b o r u s e g u v e r n é r P ô h l a n g a ž o v a l a v září
1990 předložil své požadavky
hospodářské
a
finanční
koordinaci
n a H M U : m u s í být z a l o ž e n a mezi
členskými
státy
na
zvláště
v o b l a s t i a n t i - i n f l a č n í politiky a v y r o v n a n o s t i s t á t n í h o r o z p o č t u .
3.3.2.2 Margaret Thatcherová: NE další integraci N a o p a k M a r g a r e t T h a t c h e r o v á v y š l a z bitvy o p o d o b u H M U p o r a ž e n ě . R o z d í l mezí ní a P o h l e m s p o č í v a l p ř e d e v š í m v j e j í n e c h u t i k o n s t r u k t i v n é p ř i s p í v a t do j i ž z a p o č a t é d e b a t y o H M U . M í s t o t o h o B r i t á n i e p ř e d k l á d a l a v l a s t n í a l t e r n a t i v n í n á v r h y j a k o např. n á v r h n a t z v . t v r d o u E C U , č í m ž s e
9
Jeho návrhům zcela jistě také pomohlo samotné postavení německé marky ve světě. Německá měnová politika byla velmi úspěšná a respektovaná ostatními členskými státy, což samozřejmě vedlo k lepší akceptaci návrhů německé centrální banky.
23
ještě
více
vzdalovala
ostatním
členům.
Thatcherová
spoléhala
p ř e d e v š í m na p o d p o r u P ö h l a a s i l n é p o s t a v e n í B u n d e s b a n k . P o h l s e o v š e m o d k l o n i l od s t r a t e g i e o d m í t á n í ke s t r a t e g i i p o d í l e n í s e na d e b a t ě a v y t v á ř e n í k o n k r é t n í c h n á v r h ů H M U , d í k y č e m u ž s e m u na r o z d í l o d Británie podařilo dosáhnout uznání mnoha svých požadavku. Pro tradičně euroskeptickou V e l k o u Británii a Margaret Thatcherovou představovala největší problém především otázka suverenity členských s t á t ů , k t e r á by b y l a s p o l e č n o u m ě n o v o u p o l i t i k o u n a r u š e n a . P ř e d e v š í m ministr financí Nigel L a w s e n viděl v H M U zárodek budoucích Spojených států e v r o p s k ý c h . ( D y s o n 1999; 611) Margaret
Thatcherová
k evropskému
si
měnovému
svým
vyhraněně
systému,
tak
odmítavým k evropské
postojem
jak
měnové
unii
znepřátelila i domácí politickou scénu. Ministr financí L a w s e n i ministr z a h r a n i č í H o w e s e p ř i k l á n ě l i k e v s t u p u do m ě n o v é h o s y s t é m u . J e j i c h důvody byly z c e l a
praktické: začlenění
libry d o E M S p o s í l í
britskou
p o z i c i v e v y j e d n á v á n í H M U . T h a t c h e r o v á s e v e své a r g u m e n t a c i t r o c h u umírnila
při
Madridském
summitu,
kdy
uvítala
první
fázi
H M U , ale
v y j á d ř i l a v ý h r a d y k d r u h é a t ř e t í f á z i . R o v n ě ž p ř e d e s l a l a , že
Británie
předloží svůj alternativní plán k Delorsově zprávě. N a k o n e c Velká Británie předložila plány d v a , z čehož s e uchytil pozdější jednání pouze druhý z nich -
pro
plán na tzv. tvrdou E C U . Byl
p r e z e n t o v á n v č e r v n u 1 9 9 0 a V e l k á B r i t á n i e s e jej d r ž e l a až do p o d z i m u 1991, tedy
téměř
do
konce jednání
IGC. Podle
Dysona
tento
plán
p ř e d e v š í m z a p l ň o v a l d í r u v n e g o c i a c í c h n a I G C , p r o t o ž e b e z něj by o d Británie
vycházelo
pouze prosté
„ne"
(Dyson
1999: 615).
Je
třeba
p o d o t k n o u t , ž e na r o z d í l od N ě m e c k a , V e l k á B r i t á n i e s e s v ý m i n á v r h y neuspěla a postoj Margaret Thatcherové Británii spíše poškodil.
3.3.3 Iniciativy Delorsovy Komise Na
začátku
svoláním
roku
1990,
mezivládní
poté,
co
Štrasburský
konference, Komise začala
summit
souhlasil
pracovat
na
se
návrhu
s m l o u v y , k t e r á by v y j a s n i l a j e j í p o z i c i . 2 1 . s r p n a v y d a l a K o m i s e s o u h r n základních
principů,
na
jejichž
základě
má
být
HMU
vytvářena.
24
Především
D e l o r s a p e l o v a l n a to, a b y H M U b y l a n á s t r o j e m
velkorysé
sociální
politiky.
Prohlášení
Komise
ze
udržení
srpna
1990
inkorporovalo argumenty, které byly již dříve uvedeny ve studii J e d e n trh, j e d n a m ě n a . K o m i s e hájila c o n e j k r a t š í d o b u d r u h é f á z e H M U a především
zrazovala
od
nastavení
příliš
tvrdých
kritérií
ohledně
veřejného dluhu a rozpočtovému s c h o d k u . Druhé stádium navíc nebylo chápáno jako období konvergence ekonomik, ale spíše jako
příprava
pro p o s l e d n í t ř e t í f á z i ( D y s o n 1 9 9 9 : 7 2 5 ) . Těsně
před
zahájením
mezivládních
konferencí
Komise
publikovala
návrh smlouvy o H M U . P o d l e R o s s e tento návrh d e m o n s t r o v a l , jak ve skutečnosti sepsán
fungovala
mimo
Delorse,
a
Komisi
i
Komise v úzké
přestože
ho
prezentován jako ústřední
pod
Delorsem.
skupince
nikdy
byl
v podstatě
zainteresovaných
celá
bod jednání
Návrh
Komise
lidí
kolem
neodsouhlasila,
IGC (Ross
1995:
84).
byl Nijak
v ý z n a m n ě s e n e l i š i l o d s r p n o v é h o p r o h l á š e n í , j e n byl p ř e v e d e n p ř í m o do č l á n k ů n á v r h u s m l o u v y .
3.3.4 Možnosti prohloubení politické spolupráce P o l i t i c k á unie v š a k b y l a o t e v ř e n ý m t é m a t e m , k t e r é s e n a p o č á t k u 9 0 . let začínalo
po
vnitřního
neúspěchu
trhu
několika
opět
rozvíjet.
návrhů
na spolupráci
Příčinou
byla
mimo
především
oblast změna
mezinárodní situace jako konec studené války, probíhající sjednocování Německa a nutnost E S nějakým způsobem reagovat.
3.3.4.1 Belgické memorandum Belgie, zakládající člen E H S , byla vždy příznivě nakloněna
evropské
i n t e g r a c i . N a p ř e l o m u 8 0 . a 9 0 . let v l á d l a v B e l g i i k o a l i c e k ř e s ť a n s k ý c h demokratů
a
socialistů,
tradičně
s premiérem
Wilfriedem
Martensem
Eyskensem.
Její
na
supranacionality mezinárodní
zájem vedl
scény
na
a
evropské
jaře
k vydání
proevropských
roku
ministrem integraci 1990
pod
stran,
zahraničí především vlivem
memoranda o Evropské
v čele Markem na
měnící
bázi se
unii ( L a u r s e n -
V a n h o o n a c k e r 1992: 40).
25
Belgické
memorandum,
prezentované
20.
března
1990,
zdůrazňuje
nutnost dokončení úkolů, které si na s e b e Společenství již nabralo jako je d o k o n č e n í v n i t ř n í h o t r h u , s v o l á n í I G C o h o s p o d á ř s k é a m ě n o v é u n i i , rozvoj sociální d i m e n z e Společenství přijatou
ve
Štrasburku
naznačené již Sociální
v prosinci
1989.
Nové
chartou
návrhy,
které
m e m o r a n d u m p ř e d k l á d á j s o u d ě l e n y d o tří č á s t í : i n s t i t u c e , d e m o k r a t i c k ý deficit
a
společná
zahraniční
politika.
Ve
sféře
institucí
navrhuje
rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů na všechny oblasti, posílení postavení předsedy Komise, snížení počtu komisařů a r o v n ě ž p o s í l e n í E v r o p s k é h o s o u d n í h o d v o r a , p ř e d e v š í m s o h l e d e m na možnost vynucení jeho rozhodnutí. Demokratický deficit navrhuje především
posílením
Evropského
Procedura
spolupráce
by
se
parlamentu
měla
rozšířit
řešit
v oblasti
legislativy.
všechna
rozhodnutí
na
přijímaná kvalifikovanou většinou v Radě ministrů.
3.3.4.2 Dopis KoM-Mitterand D a l š í m p ř í s p ě v k e m do d e b a t y o p o l i t i c k é b u d o u c n o s t i S p o l e č e n s t v í b y l dopis
francouzského
prezidenta
Mitteranda
a
německého
kancléře
K o h l a . Ti ve svém d o p i s e adresovaném irskému předsednictví 19.dubna 1990
apelovali
na
nutnost
proměny
vztahů
mezi
členskými
státy
s m ě r e m k E v r o p s k é unii ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 1 1 8 ) . D e b a t a o politické spolupráci m e z i členy s e měla zaměřit především na řešení demokratického deficitu Společenství posílením institucí, ale také
na
definici a následnou implementaci společné zahraniční a bezpečnostní politiky
(Laursen-Vanhoonacker
1992:
118).
Mitterand
s Kohlem
požadovali svolání druhé, paralelní mezivládní konference zaměřené na politickou unii. D o p i s byl s t e j n ě j a k o p ř e d e š l é b e l g i c k é m e m o r a n d u m p o z i t i v n ě p ř i j a t n a mimořádném
dubnovém
Dublinském
summitu.
Dublinský
summit
p o d p o ř i l d e b a t u o p o l i t i c k é unii a v y z v a l k z a p o č e t í p r á c e n a p ř í p r a v á c h j e d n á n í o p o l i t i c k é u n i i , k t e r é by m ě l y být p ř e d l o ž e n y
na dalším, již
běžném červnovém summitu opět v Dublinu. V souladu s předloženými návrhy,
Evropská
zaměřena
rada
především
na
souhlasila, posílení
že
debata
demokratické
o
Unii
by
legitimity,
měla která
být by
26
umožňovala
institucím
Společenství
reagovat
na nové
okolnosti
a
jednotně vystupovat na mezinárodním poli.
3.3.4.3 Řecké memorandum Nástupem
Nové
demokracie
po téměř
osmileté
ostře
protievropské
vládě P A S O K s e změnilo i směřování řecké zahraniční politiky.
Obrat
směrem
právě
k Evropě
a
podpora
další
integrace
byla
vyjádřena
v memorandu vlády premiéra Mitsotakise v květnu 1990. Řecká
vláda vidí
cestu k politické
unii
stejně jako
minulé
iniciativy
především v posílení legitimity Společenství. V e l k o u pozornost věnuje především
institucím Společenství.
P o s í l e n y by m ě l y b ý t n a d n á r o d n í
i n s t i t u c e j a k o K o m i s e a P a r l a m e n t , k d e ž t o R a d a m i n i s t r ů by m ě l a b ý t zredukována kterých
na čtyři
rozhoduje
možná
složení
jednomyslně.
1 0
a omezen
Evropský
počet
parlament
oblastí,
ve
by m ě l z í s k a t
p r á v o l e g i s l a t i v n í i n i c i a t i v y , p o k u d by K o m i s e o d m í t l a v y d a t l e g i s l a t i v n í n á v r h v u r č i t é o b l a s t i . P ř e d s e d a K o m i s e by m ě l b ý t v o l e n parlamentem. každý
Navrhuje
členský
stát.
zredukování
počtu
Memorandum
se
komisařů
zabývá
i
Evropským
na jednoho pro dalšími
oblastmi
integrace: zahraniční politikou a obranou. Argumentuje, že dle principu subsidiarity je společná akce v mezinárodních vztazích daleko účinnější než
akce
jednotlivých
mezinárodní záležitosti
scéně
by
a na vyšším
členských měla
států.
Společné
mít na starosti
stupni
Evropská
rada
Rada
vystupování pro
(Greek
na
zahraniční
Memorandum
1990). A č k o l i Ř e c k o z m í n i l o n u t n o s t s p o l u p r á c e v o b l a s t i v n ě j š í c h v z t a h ů , tato s p o l u p r á c e by m ě l a p r o b í h a t n a i n t e r g o v e r m e n t á l n í b á z i a n e m ě l a b ý t součástí Smluv.
3.3.4.4 Italské předsednictví a podpora EPU Itálie s e u j a l a p ř e d s e d n i c t v í v č e r v e n c i 1 9 9 0 . B ě h e m š e s t i m ě s í c ů , k t e r é předcházely
mezivládním
konferencím
hrála důležitou
roli
především
10
Rada pro všeobecné záležitosti složena z ministrů zahraničí, Ekonomická rada ministrů financi, Rada zabývající se vnitřní integraci, v níž by zasedali ministři pro evropské záležitosti a Rada pro zemědělství.
27
v přípravách 1990
jednání.
předložil
Ještě
premiér
před
začátkem
Ándreotti
předsednictví
svým
kolegům
26.června
cíle
italského
p ř e d s e d n i c t v í . H l a v n í m c í l e m m ě l o být ř e š e n í d e m o k r a t i c k é h o Společenství
především
parlamentu.
Dle
prostřednictvím
italského
návrhu
posílení
měla
moci
Unie
deficitu
Evropského
disponovat
dvěma
komorami: R a d o u jako zástupcem členských států a druhou komorou, k t e r á by z a s t u p o v a l a p ř í m o o b č a n y U n i e . T o by z n a m e n a l o z a p o j e n í druhé
komory
do
procesu spolurozhodování
při
přijímání
legislativy
( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992: 146). Itálie s e s n a ž i l a zjistit n á z o r y o s t a t n í c h č l e n ů S p o l e č e n s t v í n a m o ž n o s t i s p o l e č n é z a h r a n i č n í p o l i t i k y pří n e f o r m á l n í m s e t k á n í m i n i s t r ů z a h r a n i č í v Asolo
nedaleko
Benátek
v říjnu
schopná podpořit ambiciózní Francie
a
Německo,
politiky
v moci
si
ponechat
rady.
konkrétní kroky v rámci S Z B P
Jediná
Belgie
byla
italský návrh. Ostatní země,
přály
Evropské
1990.
Na
náplň
druhou
společné
stranu
ovšem
především zahraniční
souhlasily,
by j i ž m o h l y být s c h v a l o v á n y
že
ministry
z a h r a n i č n í c h věcí k v a l i f i k o v a n o u v ě t š i n o u . R o l a n d D u m a s , f r a n c o u z s k ý ministr
zahraničí,
dále
navrhl
ustanovit
novou funkci
viceprezidenta
s k o m p e t e n c e m i pro S Z B P . J e d n á n í u k á z a l a , ž e č l e n s k é s t á t y s i p ř e j í r o z v o j S Z B P , a l e o t á z k o u s t á l e z ů s t á v a l o do j a k é m í r y a j a k á by m ě l a být j e j í p o d o b a v o b l a s t i o b r a n y ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 9).
3.3.4.5 Přispění Komise do debaty o EPU 2 1 . ř í j n a 1 9 9 0 i E v r o p s k á k o m i s e po p o ž á d á n í i t a l s k é h o vyjádřila
svůj
konsternován měla
být
názor
na
především předstupněm
samozřejmě
zastala
ekonomické
integrace.
politickou měnovou
unii.
Delors
unií, která
federalistické
předsednictví
byl
ovšem
od
počátku
v jeho
náhledu
organizace.
dalšího
rozvoje
Společenství
Další
snahou
Společenství
Komise mimo by
se
rámec
mělo
být
p ř e d e v š í m j e h o p o s í l e n í j a k v o b l a s t i m e z i n á r o d n í c h v z t a h ů , tak
také
vnitřně směrem k občanům. Proto uvítala návrh španělského Gonzalese
na v z n i k
evropského
občanství,
které
by
premiéra
nenahrazovalo
n á r o d n í o b č a n s t v í . V o b l a s t i s p o l e č n é z a h r a n i č n í p o l i t i k y by s t á l e m ě l a h l a v n í s l o v o E v r o p s k á r a d a , k t e r á by d e f i n o v a l a o b l a s t i , v n i c h ž b u d o u
28
č l e n s k é s t á t y p o s t u p o v a t j e d n o t n ě . V r á m c i s c h v á l e n ý c h o b l a s t í by j i ž R a d a ministrů zahraničních věcí rozhodovala kvalifikovanou většinou a r o z h o d n u t í by m u s e l o v y k o n a t c e l é E S j e d n o t n ě . 3.3.4.6 Společný německo-francouzský návrh politické unie Před
prosincovým
summitem
v Římě
adresoval
Kohl
spolu
s Mitterandem dopis italskému premiérovi Andreottimu, ve kterém opět vyložili
svůj
pohled
na
budoucí
politickou
spolupráci
Společenství.
Zastali se prohloubení integrace v oblastech sociální politiky, životního prostředí, energetiky, výzkumu a technologie a ochrany
spotřebitele.
Dále zdůraznili nutnost justiční spolupráce států a zavedení evropského občanství. Doporučili ustanovit v a z b u s e Západoevropskou unií, ale z a předpokladu, že budou nadále respektovány závazky jednotlivých států v N A T O . Společnou zahraniční politiku měla určovat Evropská r a d a a realizovat
ji
záležitostech
měla
Rada
jednomyslně,
ministrů. ovšem
Doporučili
s možností
hlasovat
zdržení
se
v těchto hlasování,
k t e r é by n e b y l o p ř e k á ž k o u k p ř i j m u t í r o z h o d n u t í ( G e r b e t 2 0 0 4 : 3 2 6 ) .
29
4. Jednání mezivládních konferencí S u m m i t e m v Ř í m ě 14. a 1 5 . p r o s i n c e 1 9 9 0 d o š l o k o f i c i á l n í m u z a h á j e n í mezivládních
konferencí.
Dvě
konference
měly
vedle
sebe
jednat
p a r a l e l n ě , j e d n a z a m ě ř e n a n a h o s p o d á ř s k o u a m ě n o v o u unii a d r u h á n a p o l i t i c k o u u n i i . H n e d n a p o č á t k u m e z i nimi e x i s t o v a l z n a č n ý r o z d í l , a to především v připravenosti otázek, jimiž se měly zabývat. IGC o H M U měla velmi silný základ v podobě zprávy D e l o r s o v a výboru. V okamžiku
zahájení
IGC
bylo
rozhodnuto,
že
cesta
k HMU
se
uskuteční fázovitě, přičemž první fáze již byla spuštěna. O spuštění dalších dvou fází měly jednat další summity. R o z p o r zůstával především v otázce o b s a h u jednotlivých fází a podoby budoucí
měnové
politiky
Společenství. Přesně
naopak tomu bylo
u konference o politické
unii. Před
jejím
s v o l á n í m n e v z n i k l a ž á d n á k o m i s e , k t e r á by k o m p l e t n ě ř e š i l a , č e h o s e budou negociace týkat. Dublinský summit v dubnu 1990 sice z a h l a v n í b o d y j e d n á n í I G C o p o l i t i c k é unii ( l ) d e m o k r a t i c k o u (2)efektivně pracující instituce, (3)jednotu a soudružnost v hospodářské,
měnové
a
politické
oblasti
a
prohlásil legitimitu,
Společenství
(4)definici
a
způsob
i m p l e m e n t a c e s p o l e č n é z a h r a n i č n í politiky a o b r a n y ( R o s s 1 9 9 5 : 8 9 ) . Španělský
premiér
problematiku politické
unii
a to byla
Gonzales ustanovení očividně
upozornil evropského
směsicí
později
ještě
občanství.
různých
na
jednu
Agenda
IGC o
návrhů,
které
ovšem
v z h l e d e m k e k r á t k é d o b ě od r o z h o d n u t í s v o l a t I G C o E P U d o j e j í h o zahájení v prosinci, neměl nikdo čas pořádně připravit. Jednání mezivládních konferencí probíhala na několika úrovních. Hlavy států a vlád reprezentované v Evropské radě tvoří nejvyšší zastřešení v š e c h n e g o c i a c í . P o d nimi v p r a v i d e l n ý c h m ě s í č n í c h j e d n á n í c h z a s e d a l i m i n i s t ř i - m i n i s t ř i z a h r a n i č í n a j e d n á n í o p o l i t i c k é unii a m i n i s t ř i f i n a n c í na konferenci o hospodářské a měnové unii. Dvakrát do měsíce spolu jednali ministři financí spolu s guvernéry centrálních bank o
podobě
H M U a každý týden zástupci ministrů zahraničí o otázkách E P U . K o m i s e sice
spolupracovala na jednotlivých
jednáních,
ale její
pozice
byla
30
oslabena, jelikož 1994:
postrádala
137). V e d l e
možnost
vetovat
oficiálních jednání
Ecofinu a významná
bilaterální
konečný
probíhala
návrh
i neoficiální
francouzsko-německá
(Dinan setkání
jednání.
Právě
těmto jednáním přikládá Dyson velký důraz, protože posouvala jednání o H M U dál a byla ostatními účastníky nahlížena jako
nepostradatelný
z á k l a d ú s p ě c h u ( D y s o n 1 9 9 9 : 5).
4.1 Jednání IGC za lucemburského předsednictví Prvních
šest
měsíců
konce června
jednání
mezivládních
konferencí
1991 p ř e d s e d a l o S p o l e č e n s t v í
od
ledna
do
Lucembursko. Ačkoli
se
j e d n á o v e l m i m a l ý s t á t , j e h o v ý z n a m v e v r o p s k é i n t e g r a c i n e m ů ž e být rozhodně
marginalizován.
konferencí
vyhýbalo
Lucembursko
předkládání jakýchkoli
se
sice
před
zahájením
návrhů a memorand,
ale
v okamžiku jednání sehrálo důležitou úlohu jednak jako mediátor mezi federalisty
a antifederalisty,
ale také prezentací
konkrétního
návrhu
S m l o u v y o E U , který s e i přes vznik alternativních návrhů především z a následujícího
nizozemského
předsednictví
stal
základem
Smlouvy
o
Evropské unii.
4.1.1 Negociace hospodářské a měnové unie Během prvních jednání mezivládní konference členské státy především vyjasňovaly svoji pozici a nehodlaly z e svých požadavků ustoupit ani o píď.
Ačkoli
se
základem
neexistovala shoda
jednání
stala
zpráva
Delorsova
výboru,
v mnoha otázkách konkrétního obsahu jednotlivých
fází a institucionálního
zabezpečení
H M U . H n e d od p o č á t k u
jednání
I G C s e do o s t r é o p o z i c e proti s p o l e č n é m ě n ě s t a v ě l a V e l k á
Británie
v čele s J o h n e m M a j o r e m členských
1 1
a Dánsko.
Obecně
se postoje
států k H M U odvíjely od dvou koncepcí: 1 2
ekonomistické .
Mezi
zastánce
HMU
patřila
ostatních
monetaristické
samozřejmě
a
Evropská
11
John Major vystřídal ve vedení Konzervativní strany „železnou lady" Margareth Thatcherovou. Ačkoli se jeho názor na společnou měnu neliSil od jejího, strategie byla jiná: snažil se spolupracovat a namísto prostého „ne" předkládat alternativní návrhy hospodářské a měnové unie. Monetaristé se držely názoru, že zavedení přesného časového plánu zavedení společné měny a pevné stanoveni směnných kurzů bude tlačit národní vlády ke stimulaci hospodářského výkonu a povede ke sblížení ekonomik členských států. Naopak ekonomistický přístup vycházel z přesvědčení, že společná měna je možná až 12
31
komise, Belgie, Francie, Španělsko a Itálie. Německá centrální b a n k a obhajovala
spíše
ekonomistický
přístup,
ale
politická
reprezentace
N ě m e c k a v H M U v i d ě l a p ř e d e v š í m z p ů s o b , jak u p e v n i t p o s t a v e n í n o v ě sjednocené země ve Společenství (Fiala-Pitrová 2 0 0 3 : 512). Tento
rozpor
negociacím
se
projevil
i
na jednání
dominovaly otázky způsobu
mezivládní
institucionálního
rámce zavedení společné měnové politiky. postavení
Evropské centrální
konference, a
kdy
časového
Debata se soustředila
banky, data jejího vzniku, délky
na
druhé
fáze H M U , jejího o b s a h u a konvergenčních kritérií.
4.1.1.1 Důležité momenty jednání IGC o HMU V prvních měsících se ústředním tématem stala náplň druhé fáze H M U , kterou v Delorsově zprávě provází založení Evropské centrální banky. Proti
tomu
vystoupilo
Evropského současně
systému
přechod
rady. Zároveň
Německo,
které
požadovalo
centrálních
bank
až
na
začátek
k ní p o d m í n i t j e d n o m y s l n ý m
požadovalo
zpřístupnit
odložit třetí
souhlasem
třetí fázi
založení fáze
a
Evropské
pouze státům,
které
splní poměrně přísná konvergenční kritéria ( R o s s 1995: 86). Predsednícka
země
Lucembursko
ve
svých
návrzích
prezentovala
t a k o v é s t a n o v i s k o , na k t e r é m by s e p o d l e o č e k á v á n í m o h l o
shodnout
v í c e č l e n s k ý c h s t á t ů . J e h o n á v r h y j s o u tak č a s t o o d r a z e m r o z p o r ů m e z i postojem
Francie
a
Německa.
Lucemburský
návrh
byl
založen
na
m o ž n o s t i n á r o d n í c h v l á d f o r m u l o v a t o b e c n é s m ě r n i c e politiky s m ě n n ý c h kurzů ovšem s povinností konzultovat Evropskou centrální banku. Tím v y c h á z e l v s t ř í c jak N ě m e c k u , k t e r é c h t ě l o E v r o p s k o u c e n t r á l n í
banku
podobně jako Bundesbank z c e l a nezávislou s mandátem provádět antiinflační
politiku,
i Francii,
jež
naopak
prosazovala
na základě
své
tradice politickou kontrolu měnové unie. Rozpor v Německu mezi guvernérem Bundesbank Karl-Otto Pohlem a politickou Kohlem
reprezentací se
projevil
i
v čele
s prointegračním
při předložení
kancléřem
Genscher-Dumasova
Helmutem plánu
o
v případě dostatečného sblížení ekonomik Členských států, přičemž silnou roli v otázce měnové politiky musí hiát nadnárodní nezávislé instituce. (Fiala-Pitrová 2003; 499)
32
časovém harmonogramu jeho francouzský
H M U v březnu. Německý ministr zahraničí
kolega navrhli, aby Evropská centrální
a
banka byla
založena již na počátku druhé fáze, tedy v lednu 1994. Reakcí pak byl opět návrh Německa podporovaného Nizozemím, aby s e ke druhé fázi přistoupilo
teprve
v okamžiku
dostatečné
konvergence
ekonomik
členských zemí (Vanthoor 1999:136). Lucembursko předložilo
první
návrh smlouvy o H M U v květnu
1991.
Návrh zohledňoval rozdílné názory členských států na dosažení H M U . Ohledně p o z i c e a založení E C B reflektoval postoj německé
centrální
b a n k y , k d y ž n a m í s t o E v r o p s k é c e n t r á l n í b a n k y by v e d r u h é f á z i v z n i k l E v r o p s k ý m ě n o v ý institut, j e ž by z a h r n o v a l bank
a jehož
úkolem
by
bylo
Výbor guvernérů národních
koordinovat
měnové
politiky
států
a
p ř i p r a v i t start t ř e t í f á z e H M U . E v r o p s k á c e n t r á l n í b a n k a by v z n i k l a a ž na
počátku
třetí
fáze.
Do
diskuse
se
dostala
také
otázka
konvergenčních kritérií, možnost vyloučit některé členské státy z třetí fáze
H M U kvůli
nepodílet podílet
jejich
nesplnění,
na konečné fázi se
na
ale
také
možnost
HMU. Vzhledem
zavedení
společné
dobrovolně
k nechuti Velké
měny
a
se
Británie
německé
obavy
z nedostatečné konvergence ekonomik členských států, ministři dospěli k n á z o r u , že ž á d n ý č l e n s k ý s t á t n e m ů ž e z a b r á n i t z a v e d e n í
společné
m ě n y , a l e z á r o v e ň n e s m í být n u c e n s e n a t ř e t í f á z i p o d í l e t . T í m m i n i s t ř i na
svém
rychlostní
květnovém Evropy,
zasedání
kdy
v podstatě
nebude
odsouhlasili
podmínkou
zavedení
model
nové
dvou-
společné
politiky p a r t i c i p a c e v š e c h č l e n ů ( D i n a n 2 0 0 4 : 2 4 7 - 2 4 8 ) . Na šestém zasedání IGC o H M U na začátku června s e podařilo vyjasnit několik důležitých bodů H M U především ohledně o b s a h u druhého stádia HMU.
Druhé
ekonomik
stádium
a
rozhodnuto,
bude
koordinaci že
druhé
zaměřeno
měnových
stádium
se
především
politik nebude
na
členských zbytečně
konvergenci států.
Bylo
prodlužovat
a
E v r o p s k á r a d a z v á ž í , z d a p ř e j í t do třetí f á z e j i ž v r o c e 1 9 9 6 ( R o s s 1 9 9 5 : 155).
Zároveň
hospodářské
bude
politiky
Evropská Společenství
rada
stanovovat
(Vanthoor
1991:
základní
směry
137).
shodě
Ke
33
zatím
nedošlo
především
v otázce
konvergenčních
kritérií
a
ke
k o n k r é t n í m u p o s t u p u při p ř e c h o d u z d r u h é do t ř e t í f á z e H M U . Na
závěr
Lucemburského
předsednictví,
28. a 29. června
se
sešla
Evropská rada, aby shrnula prozatímní výsledky jednání 1GC. Hlavním bodem
jednání
summitu
V případě H M U summit
se
ovšem
uvítal
stala
především
politická
pokrok v jednání a doporučil
unie.
dokončit
návrhy s m l o u v y o H M U do dalšiho summitu, který s e měl konat v říjnu (Luxembourg European Council, 28.-29.6.1990).
4.1.2 Mezivládní konference o politické unii Zahajovací prosincový summit v Římě sice stanovil čtyři hlavní jednání
IGC o E P U , ale vypuknutí války v Perském zálivu a
body
později
konfliktu v Jugoslávii determinovalo členské státy, aby z a hlavní prioritu IGC prohlásily právě společnou zahraniční politiku a o b r a n u . Probíhající mezinárodní
konflikty
zahraničně-politické předsednictví
ovšem orientace
sehrálo
ještě
více
členských
v negociacích
o
zdůraznily států.
politické
nejednost Lucemburské
unii
zásadní
roli,
protože většina diskusí byla vedena především na základě jeho návrhů. Na
rozdíl
o
ostrakizován. Velkou
IGC Jeho
Británií,
ambiciózní,
což
o
HMU
byl
stanovisko
Francií spolu
Delors bylo
z tohoto
několika
jednání
členskými
i Lucemburskem označováno s nepřátelským
vztahem
jako
v podstatě státy
jako
přehnaně
s lucemburským
p ř e d s e d n i c t v í m v e d l o k m a r g i n a l i z a c i vlivu n á v r h ů K o m i s e n a s a m o t n á jednání.
Při j e d n á n í o p o l i t i c k é unii z a l u c e m b u r s k é h o
předsednictví
t e d y h l a v n í roli s e h r á l y p ř e d e v š í m č l e n s k é s t á t y . Shody ohledně jednotlivých otázek politické unie se dařilo
dosáhnout
jen velmi z v o l n a . Nejenom heterogenita mezinárodné-politických
zájmů
č l e n s k ý c h s t á t ů , a l e i j e j i c h r o z d í l n ý p o h l e d na d a l š í e v r o p s k o u i n t e g r a c i z p ů s o b i l y p o m a l ý v ý v o j j e d n á n í , kdy k d o s a ž e n í k o m p r o m i s u v e v ě t š i n ě otázek došlo až v posledních chvilkách jednání mezivládní k o n f e r e n c e . Stejně jako u první IGC i z d e se L u c e m b u r s k o snažilo předložit
návrh
s m l o u v y , k t e r ý by z o h l e d ň o v a l r ů z n é p o z i c e č l e n s k ý c h s t á t ů .
34
4.1.2.1 Od Genscher-Dumasova plánu k lucemburskému „non-paper" J a k o p r v n í b y l n a p o č á t k u ú n o r a 1991 k d i s k u s i p ř e d l o ž e n
německo-
francouzský plán, který požadoval, a b y do bezpečnostní politiky
byla
zahrnuta i evropská obrana. Hlavním bodem G e n s c h e r - D u m a s o v a plánu a největší spornou otázkou byla postupná inkorporace Západoevropské unie d o s t r u k t u r S p o l e č e n s t v í . V z h l e d e m k t o m u , ž e n e v š e c h n y č l e n s k é 13
s t á t y byly č l e n y Z E U , b y l n á v r h o d m í t n u t . Pro zapojení Z E U do E U s e v y s l o v i l a i Itálie, která ve svém m e m o r a n d u z počátku ministrů
února
řešila
by m ě l a
i proces rozhodování
rozhodovat
kvalifikovanou
ve Společenství. většinou
Rada
z a zohlednění
o b e c n ý c h s m ě r n i c p ř i j a t ý c h E v r o p s k o u r a d o u j e d n o m y s l n ě . K o m i s e by měla
být z b a v e n a
svého
výsadního
práva
legislativní
iniciativy
ve
p r o s p ě c h E v r o p s k é h o p a r l a m e n t u , k t e r ý by s e r o v n ě ž m ě l p o d í l e t n a rozhodování o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Komise s e k S Z B P vyjádřila na konci února. Základem návrhu K o m i s e b y l o z a č l e n ě n í Z E U d o E U . Z E U by b y l a z á k l a d e m e v r o p s k é o b r a n y a z a všechny
členské
státy
by v y s t u p o v a l a
v NATO.
Evropská
rada
by
jednomyslně stanovovala obecné směřování S Z B P , ale o jednotlivých akcích
by
rozhodovala
již
Rada
ministrů
kvalifikovanou
většinou.
K o n k r é t n í k r o k y s p o l e č n é a k c e v o b l a s t i S Z B P by m ě l a n a s t a r o s t i j i ž Komise spolu s e Sekretariátem Rady ministrů a reprezentanty Výboru stálých
zástupců.
v mezinárodních
Komise
organizacích
by
rovněž
jako
např.
zastupovala Mezinárodní
členské
státy
měnový
fond
(Endo 1999: 178). V březnu s e setkání I G C zaměřilo na postavení Evropského parlamentu a
vůbec
institucionální
zahraniční
politiku
největším
problémem
změny.
Nizozemský
státní
P . Dankert při této příležitosti obou
mezivládních
sekretář
pro
přesně vystihl, že
konferencí
je
především
rozdílný přístup členských států k budoucnosti evropské integrace: má
13
Nečleny ZEU bylo Dánsko, Řecko a Irsko. Další příčinou zamítnutí ZEU do struktur Společenství byla i nechuť Velké Británie a Portugalska odpoutat se od Spojených států, se kterými byly tradičně v blízkém kontaktu. (Vanthoor 1999: 134)
35
s e v y v í j e t s m ě r e m k f e d e r a c i , n e b o s e má n a o p a k z d ů r a z n i t m e z i v l á d n í r o z m ě r s p o l u p r á c e ? ( V a n t h o o r 1 9 9 9 : 134) K o m i s e p r e z e n t o v a l a své návrhy ke konci února a na začátku 1991.
Jako tradičního
integrace
bylo
příznivce
jejím
spolurozhodovací
cílem
procedury
federalizace a pokračující posílit
na
Evropský
úkor
Rady
března
evropské
parlament
pomocí
ministrů, tedy
členských
států. Státy na tento návrh reagovaly velmi skepticky. Neúspěch návrhu Komise spolu s rozkmotřením po p ř e d l o ž e n í názorů
tří
pilířového
na jednání
vztahů
s lucemburským
n o n - p a p e r o m e z i l o vliv
mezivládní
předsednictvím Komise
k o n f e r e n c e , p ř i n u t i l o ji
vzdát
a jejich se
m a x i m a l i s t i c k é p o z i c e a d e f i n o v a t t ř i h l a v n í priority, o k t e r é je vést b o j
své třeba
1 4
Hlavní rozpor v j e d n á n í mezi členskými státy o zvýšení legitimity
Společenství
vyvolávalo
další
demokratické
postavení
Evropského
parlamentu - resp. z d a zvýšit jeho pravomoci a ve kterých o b l a s t e c h . Nejvíce kontroverzní byla otázka zapojení E P do legislativního p r o c e s u . Itálie a N ě m e c k o p o ž a d o v a l i v y r o v n a t p o s t a v e n í E P v o b l a s t i p ř i j í m a n í l e g i s l a t i v y S p o l e č e n s t v í s R a d o u m i n i s t r ů . K a ž d ý l e g i s l a t i v n í akt by m ě l být o d s o u h l a s e n j a k shoda,
E P , tak R a d o u m i n i s t r ů . P o k u d by n e e x i s t o v a l a
byla
by
ustanovena
kompromisu,
ve
které
by
rozhodčí
figurovala
komise i
pověřená
Komise.
Itálie
s Německem
navrhovaly, aby stejně jako národní parlamenty disponoval parlament
legislativní
především
u
evropských
institucí,
Velké
iniciativou. Británie, a
Posílení
tradičního
Francie,
která
se
EP
skeptika snažila
nalezením
i Evropský
vyvolávalo
odpor
zvyšování využit
moci
evropskou
politickou spolupráci ke zvýšení svého vlivu ve Společenství.
Posílení
E P o v š e m h r á l o d o noty h l a v n ě N ě m e c k u , k t e r é d í k y s v é m u s j e d n o c e n í početně získalo v E P větší vliv.
14
Nejdůležitějším cílem bylo pro Delorse vyhnout se pilarizaci Unie. Dalšími prioritami bylo posílení obranných klauzulí v lucemburském návrhu postavené především na dřívějším francouzském návrhu, který požadoval, aby se členské státy zavázaly k úzké vyvíjející se spolupráci v oblasti společné obrany. Další Delorsovou prioritou byl upevněn sociální politiky ve Smlouvě a rozšíření spolurozhodovací procedury na více oblastí aniž by byla Komise vyřazené z konečného dohadování mezi Evropským parlamentem a Radou ministrů. (Ross 1995: 145)
S p e c i á l n í s e t k á n í R a d y m i n i s t r ů pro z a h r a n i č n í z á l e ž i t o s t i v S e n n i n g a n C a s t l e 2 6 . b ř e z n a s e o p ě t s n a ž i l o d o j í t ke s h o d ě o h l e d n ě
koncepce
společné
atlantisty.
bezpečnostní
Nizozemský
návrh
počítal
s jejím
začleněním
nepřálo
odtrhnutí
s USA
nastolit
politiky
do
mezi
europeanisty
s propojením
Unie.
Nizozemí
Z E U a NATO, si stejně jako
Evropy od Spojených rivalitu
v oblasti
a
států
ale nikoli Velká
a namísto
bezpečnosti
a
ne
Británie
spolupráce
obrany
(Laursen-
V a n h o o n a c k e r 1992: 12,172). Kompromis se nepodařilo nalézt. Na
začátku
dubna
lucemburské
předsednictví
poprvé
prezentovalo
návrh smlouvy o Evropské unii. Bouřlivou o d e z v u ze strany
členských
států
politickou
a
Komise
vyvolal
lucemburský
záměr
separovat
s p o l u p r á c i d o z v l á š t n í c h p i l í ř ů , k t e r é by n e s p a d a l y p o d S m l o u v u o E S , V oblasti prvního pilíře, tedy samotné Smlouvy o E S , bylo představeno evropské
občanství
a
princip
subsidiarity.
rozšířit pravomoci Společenství
Lucembursko
navrhovalo
v oblastech jako je sociální
ž i v o t n í p r o s t ř e d í a z a h r n o u t do S m l o u v y n o v é o b l a s t i j a k o
politika, vzdělání,
zdraví, kulturní a historické dědictví a ochrana spotřebitele. V oblasti společné
zahraniční
s jednomyslným s většinovým definovala
a
bezpečnostní
rozhodováním
rozhodováním
o
politiky
v Evropské společných
E R . Problém s budoucí
návrh
radě
akcích,
a
následně
jejichž
rolí Z á p a d o e v r o p s k é
počítal
principy
unie v r á m c i
U n i e byl o d s u n u t d o r o k u 1 9 9 6 , kdy by m o h l o d o j í t k r e v i z i p r o z a t í m n í h o postavení
Z E U jako
nástroje
Evropské
rady
při
implementaci
jejích
r o z h o d n u t í . ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 15) P r v n í l u c e m b u r s k ý n o n - p a p e r byl p ř i j a t s v e l m i s m í š e n ý m i p o c i t y . P r o zastánce f e d e r a l i z a c e jako Belgii, Itálii, částečně i Německo a Francii n e b y l d o s t a t e č n ě a m b i c i ó z n í , n a o p a k pro o d p ů r c e d a l š í i n t e g r a c e j a k o V e l k o u Británii a Dánsko zacházel příliš d a l e k o ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 15). V e l m i z á p o r n ě r e a g o v a l a p ř e d e v š í m E v r o p s k á k o m i s e , k t e r á b y l a p o b o u ř e n á r o z č l e n ě n í m U n i e do v í c e p i l í ř ů , v n i c h ž
samozřejmě
postrádala jakoukoli moc. Jako
reakci
komise
na
v květnu
lucemburský soubor
dubnový
pozměňovacích
návrh
publikovala
návrhů,
Evropská
nejdůležitéjší
bylo
37
nahrazení pilířů jednotným základem a v úvodu smlouvu opatřit klauzulí volající zdálo,
po f e d e r a c i . že kromě
N a ministerském
Francie,
Velké
setkání
Británie
a
začátkem
Dánska
června
všechny
se
státy
v y j á d ř i l y v ý t k á m K o m i s e p o d p o r u . ( R o s s 1 9 9 5 : 146)
4.1.2.2 Schválení finální verze lucemburského návrhu Smlouvy o EU Novou
podobu
1991.
Pilířovitá
svého
návrhu
struktura,
prezentovalo
Lucembursko
tzv. podoba chrámu
18. června
byla zachována, ale
k zohlednění názoru federalisticky založených států a K o m i s e byla do S m l o u v y z a č l e n ě n o d k a z z o h l e d ň u j í c í v o l á n í U n i e po d a l š í f e d e r a l i z a c i . Postavení K o m i s e bylo oproti předchozímu návrhu posíleno a zřetelně vyjádřena institucionální jednota Unie. O deset dní později jednala o lucemburském návrhu Evropská rada na summitu v Lucemburku. Tento summit, který měl především dosavadní
výsledky
vypuknutím Během
jednání
konfliktu
summitu
mezivládních
v Jugoslávii
musela
dokonce
konferencí,
a k průlomu odcestovat
zhodnotit
byl
zastíněn
v jednáních
nedošlo.
do
Bělehradu
trojka
ministrů zahraničí minulého, současného a následujícího předsednictví. Přestože vedoucí političtí představitelé členských států zdůraznily, že některé články Smlouvy budou potřebovat revizi, stal s e lucemburský návrh základem
pro další jednání mezivládních
konferencí.
rozhodnutí bude u obou konferencí přijato Maastrichtským
Konečné
summitem,
a b y m o h l a b ý t n o v á s m l o u v a p o s t o u p e n a k r a t i f i k a c i b ě h e m roku 1 9 9 2 a vstoupit v platnost začátkem ledna 1 9 9 3 . Evropská rada zdůraznila nutnost pokračovat v jednáních o společné zahraniční
politice.
Společná
obrana
by s e m ě l a
stát
obsahem až
p o s l e d n í c h f á z í I G C a role Z E U b y m ě l a b ý t t a k é s p e c i f i k o v á n a b e z toho,
že by poškozovala
Posílení
Evropského
spolurozhodování
NATO,
parlamentu
ale naopak případným
jeho
roli
zavedením
upevňovala. procedury
bylo označeno z a nepostradatelnou součást
finální
d o h o d y . P o d l e p ř e d s e d n i c t v í n a v í c m ě l a b ý t tato p r o c e d u r a a p l i k o v á n a
38
na
několik
rozšiřoval
oblastí,
jejichž
počet
by
s budoucím
vývojem
Unie
1 5
I přes nesouhlas Belgie,
Nizozemí
a Komise s pilířovitou
strukturou
návrhu, summit pověřil následující nizozemské předsednictví vyřešením sporných
otázek
znamenalo, předložilo
že nový
lucemburského členské
vlastní
státy
návrhu
(Endo
nepředpokládaly,
návrh, ale
že
nadále
1999: že
bude
by
184).
To
Nizozemí
pro
mezivládní
konference základem jednání právě červnový lucemburský
návrh tzv.
chrámu.
4.2 Nizozemské předsednictví Obecně
Nizozemci
favorizovali
strukturu
„stromu"
před
modelem
„chrámu" a inklinovali spíše k federalizaci. Na druhou stranu v oblasti S Z B P byly p ř e s v ě d č e n ý m i a t l a n t i s t y , kteří n e c h t ě l i n a r u š i t b e z p e č n o s t n í spolupráci v rámci N A T O . N i z o z e m í p ř e v z a l o p ř e d s e d n i c t v í S p o l e č e n s t v í 1. č e r v e n c e 1 9 9 1 . P r v n í měsíce jednání nepřinesla mnoho nového, protože členské státy
byly
p ř í l i š z a m ě s t n á n y v á l k o u v J u g o s l á v i i . B ě h e m léta s e n e s e š l o a n i j e d n o z a s e d á n í m e z i v l á d n í k o n f e r e n c e , k p r ů l o m u d o š l o až p o č á t k e m z á ř í , kdy Nizozemí ostatní státy překvapilo předložením vlastního návrhu. „Ačkoli Delors
trval
na tom,
zapleten,
Lamy
úředníky,
aby
a
že
osobně
pravděpodobně
předložili
nový
do i
návrh
přípravy Delors již
od
nového
návrhu
povzbuzovali počátku
nebyl
holandské
nizozemského
p ř e d s e d n i c t v í . " ( E n d o 1 9 9 9 : 185) N i z o z e m s k ý s t á t n í s e k r e t á ř pro z a h r a n i č n í p o l i t i k u P i e t D a n k e r t o b j í ž d ě l j i ž o d s r p n a e v r o p s k é s t á t y a s n a ž i l s e z í s k a t p o d p o r u pro s v ů j b u d o u c í n á v r h . Z ř e t e l n é h o o d m í t n u t í s e mu d o s t a l o p ř e d e v š í m z e s t r a n y F r a n c i e a V e l k é B r i t á n i e . J o h n M a j o r n e v á h a l letět d o H a a g u , a b y N i z o z e m c e v a r o v a l , ať s e d r ž í l u c e m b u r s k é h o n á v r h u , j e j ž p r o d a l š í j e d n á n í u r č i l červnový
summit.
Německo
naopak v počátcích vyjádřilo
Dankertovu
návrhu svoji podporu. 15
European Council: Presidency Conclucion, Luxembourg 28.-29.června 1991
39
4.2.1 Nizozemský návrh smlouvy I přes varování z e strany Velké Británie se Nizozemí rozhodlo předložit svůj návrh k jednání 24. září. V y h n u l o se rozdělení a g e n d y Unie do pilířů, ale společnou zahraniční politiku i spolupráci v oblasti justice a vnitra sjednotilo do j e d n o h o rámce. Posílilo p r a v o m o c i K o m i s e v těchto oblastech. Návrh posílil i moc Evropského parlamentu rozšíření
počtu
oblastí,
kde
by
bylo
použito
prostřednictvím
spolurozhodovací
p r o c e d u r y , a m o ž n o s t í v e t o v a t v š e c h n y l e g i s l a t i v n í akty E S s c h v a l o v a n é kvalifikovanou většinou. V oblasti S Z B P přejal lucemburský návrh, aby ZEU
vykonávala
rozhodnutí
Evropské
rady
v oblasti
bezpečnosti
a
o b r a n y . ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 17) Nizozemský návrh ještě více vyostril rozdílné názory členských států. 3 0 . září o n ě m j e d n a l i m i n i s t ř i z a h r a n i č í a p o u z e B e l g i e mu svoji
podporu.
Německý
ministr
zahraničí
na
poslední
vyjádřila
chvíli
svoji
p o d p o r u s t á h l a o s t a t n í č l e n s k é s t á t y , k t e r é by jej i p o d p o r o v a l y , s e obávaly přílišného popuzení Velké Británie, takže n a k o n e c ustoupily a s h o d l y s e , že n á s l e d u j í c í j e d n á n í m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í b u d o u o p ě t založena
pouze na předešlém
návrhu
lucemburského
předsednictví.
O b e c n ě byly č l e n s k é s t á t y z n e c h u c e n y , ž e N i z o z e m s k o p r o m a r n i l o t ř i měsíce svého předsednictví prací na novém n á v r h u , ačkoli lucemburský summit
rozhodl o pokračování
negociací
na základě
lucemburského
návrhu smlouvy.
4.2.2 Jednání o HMU Po lucemburském summitu se sice podařilo nalézt kompromis ohledně nutnosti
účasti
na třetím
nejednotné v otázce
stádiu
H M U , ale členské
státy
byly
stále
o b s a h u druhé fáze a podmínek a data přechodu
do t ř e t í . D e l o r s o v a z p r á v a a F r a n c i e s i p ř á l a , a b y i n s t i t u c e m ě n o v é u n i e b y l y z a l o ž e n y h n e d n a p o č á t k u d r u h é f á z e , proti č e m u ž s e p o s t a v i l a Velká Británie spolu s Německem. A n i při p r v n í c h z a s e d á n í c h
IGC o H M U neslavil nizozemský
financí W i m Kok příliš úspěchů se svým návrhem na systém.
Wim
Kok
navrhl,
aby
prvních
šest
států,
ministr
více-rychlostní které
vyhoví
40
k o n v e r g e n č n í m k r i t é r i í m t ý k a j í c í c h s e míry i n f l a c e , r o z p o č t o v é s t a b i l i t y , stability založí
úrokové
míry
vlastní centrální
a stabilního
směnného
banku a společnou
kurzu,
si v roce
m ě n u . T i , kteří
1996
kritériím
nevyhoví, s e nebudou moci zapojit ani rozhodovat o poslední třetí fázi HMU.
I když
nebyl jmenován
předpokládalo,
že
prvními
žádný
šesti
státy
konkrétní
stát,
se stanou
všeobecně
Francie,
se
Německo,
Nizozemí, Belgie a L u c e m b u r s k o (Dinan 1994: 145). Ačkoli s e většina členských kvůli
států ke K o k o v u návrhu stavěla
britské
výjimce
konvergenční
kritéria,
a
neschopnosti
se třetího
stádia
odmítavě,
chudších
bylo j a s n é ,
států
nezúčastní
ES
všechny
že
splnit členské
státy najednou. Na neformálním setkání ministrů zahraničí a financí v Apeldoornu 2 1 . a 22.září bylo rozhodnuto, že druhá fáze začne 1.ledna 1994 a nejpozději t ř i roky po j e j í m z a č á t k u R a d a m i n i s t r ů z h o d n o t í , j a k é h o p o k r o k u b y l o d o s a ž e n o v e s b l i ž o v á n í e k o n o m i k , a na z á k l a d ě j e j í h o z k o u m á n í b u d e m o c i E v r o p s k á r a d a j e d n o m y s l n ě r o z h o d n o u t , z d a je p ř e c h o d d o t ř e t í fáze možný a které státy splnily konvergenční kritéria. Ministři
rovněž
s c h v á l i l i z a l o ž e n í E v r o p s k é h o m ě n o v é h o institutu n a z a č á t k u d r u h é f á z e H M U (Vanthoor 1999: 139). O o b s a h u konvergenčních kritérií jednalo osmé zasedání IGC o H M U na začátku
října.
Vycházelo
se
především
z německých
požadavků 1 6
striktní e k o n o m i c k é podmínky přístupu ke společné m ě n ě . pozornost
byla
věnována
sankcím
při
nedodržování
na
Speciální
vyrovnaného
r o z p o č t u ( V a n t h o o r 1 9 9 9 : 140). Komise představila během devátého setkání mezivládní konference o H M U 11 . - 1 2 . l i s t o p a d u balík s t a b i l i z a č n í c h n á s t r o j ů s n á z v e m balík kohezi
II.
Soustředil ES,
se
podporu
na posílení finanční
strukturálních
reformy
ES
a
fondů
Delorsův
zajišťujících
reformy
společné
z e m ě d ě l s k é politiky (Fiala-Pitrová 2 0 0 3 : 127). Ministři také odmítli plán 16
Průměrná míra inflace nesmí překročit o více jak 1,5 % průměrnou inflační míru tří zemí s nejnižším tempem inflace. Úroková míra nesmí překročit o více jak 2 procentní body průměr tří zemí s nejnižší dlouhodobou úrokovou mírou. Schodek veřejného rozpočtu nesmí být vyšší než 3% vzhledem k hrubému domácímu produktu a poměr veřejného vládního dluhu k HDP nepřevýší 60%. Členské státy navíc musí udržet své měny v rámci Evropského směnného mechanismu alespoň dva roky před prověřením možnosti vstupu do závěrečné fáze HMU. (Brůžek 2001:%)
41
na
zavedení
odsouhlasili
tzv.
tvrdé
postupovat
E C U v druhé podle
již
fázi
H M U , namísto
dohodnutých
zásad
toho
postavení
a
složení E C U v druhé fázi (Vanthoor 1999: 141). Na
jednom
k dohodě
z posledních ohledně
zasedání
přílišného
pověřena sledováním
IGC o H M U 25.listopadu
rozpočtového
makroekonomických
schodku.
došlo
Komise
bude
ukazatelů členských
států,
své výsledky předloží Radě, která následně j i ž ve druhé fázi H M U určí, jaký členský stát hospodaří příliš nevyrovnaně a jehož
rozpočet má
nepřiměřený deficit. V e druhé fázi H M U nebude ovšem členský
stát
sankcionován (Vanthoor 1999: 142).
4.2.2.1 B r i t s k á a dánská výjimka Před
Maastrichtským
summitem
bylo
téměř
vše
ohledně
HMU
dohodnuto. Začátkem prosince s e ještě uskutečnilo neformální jednání Ecofinu v Schevingenu a závěrečné jednání
ministrů
I G C o H M U na
ministerské úrovni v Bruselu. N a těchto jednáních byla vymazána i přes odpor Velké Británie a Dánska klauzule o všeobecné výjimce z e třetího stádia z e S m l o u v y a namísto toho dohodnuto, že výjimka konkrétné pro B r i t á n i i a D á n s k o b u d e f o r m o u p r o t o k o l u p ř i p o j e n a ke S m l o u v ě . C í l e m tohoto
řešení
bylo
především
zajistit
nezvratitelnost
přechodu
ke
s p o l e č n é m ě n ě a v y h n o u t s e s i t u a c i , k d y by n ě k t e r ý z č l e n s k ý c h s t á t ů najednou změnil své stanovisko (Dyson 1999: 659).
4.2.2.2 Dohoda v Maastrichtu Jednání jednání dobrý
a konečný druhé
výstup
výsledek
dohody
I G C o politické
měnové unie
unii.
I G C o E P U s e svým
měnové unii. Požadavkům Velké
ovšem
záležel
Především
i na výsledku
Německo
souhlasem s finální
spojovalo dohodou
Británie na výjimku z třetího
o
stádia
bylo vyhověno.
Evropská rada poukázala na nezastavitelnost procesu budování H M U a za datum zahájení
přechodu ke třetí fázi označila
Členské
státy
souhlasily
kapitálu.
V e druhém
stádiu
s absolutní
liberalizací
H M U budou
členské
1.červenec 1 9 9 9 . volného státy
pohybu
pracovat na
42
vyrovnávání
schodku rozpočtu, zahájí
proces vedoucí
k nezávislému
postavení centrálních bank a především se budou snažit o konvergenci e k o n o m i k a p l n ě n í k o n v e r g e n č n í c h k r i t é r i í . I n s t i t u c i o n á l n ě je d r u h á f á z e s p j a t á s e z a l o ž e n í m E v r o p s k é h o m ě n o v é h o institutu j a k o
předchůdce
Evropské centrální
koordinace
měnových
banky, jehož
politik č l e n s k ý c h
úkolem bude především
států. Evropská
centrální
banka vznikne
těsně před začátkem třetí fáze H M U . V e svém postavení bude
zcela
n e z á v i s l á jak na n á r o d n í c h v l á d á c h , tak na i n s t i t u c í c h S p o l e č e n s t v í a jejím
hlavním
cenovou
úkolem
stabilitu.
bude
Evropská
určovat rada
měnovou
rovněž
politiku
potvrdila
s ohledem
a
přesně
na
určila
k o n v e r g e n č n í k r i t é r i a , j e j i c h ž s p l n ě n í p o d m i ň u j e přijetí s p o l e č n é m ě n y .
4.2.3 Jednání konference o politické unii N a z a č á t k u října s e o p ě t r o z h o ř e l a d i s k u s e o S Z B P .
Itálie s V e l k o u
Británií vydala společné s t a n o v i s k o , které vysvětlovalo budoucí Z E U . Západoevropská
unie m ě l a být jak e v r o p s k o u o d n o ž í
pozici
společné
o b r a n y , tak m ě l a p o s í l i t p o s t a v e n í S p o l e č e n s t v í v r á m c i N A T O . F r a n c i e a
Německo
naopak
reagovaly
prohlášením,
které
volalo
po
větší
nezávislosti Z E U na N A T O . Zasedání
ministrů
společných přesný
by
akcích
měl by
být
kvalifikovanou
většinou akcí.
členských
pouze
rozhodovala
Británii, Dánsko a neutrální
společných
v H a a r z u i l e n 7.
akcí, kde s e většina
seznam
společných
zahraničí
října j e d n a l o
minimální Evropská
Portugalsko
ministrů dokonce
obsahu
států vyjádřila, že jejich a o dalších rada.
Až
Irsko s i v ě t š i n a s t á t ů p ř á l a
v Radě
o
o
konkrétní navrhlo
na
možných Velkou
rozhodování implementaci
zavést
novou
k v a l i f i k o v a n o u v ě t š i n u , k d y j e d e n s t á t by d i s p o n o v a l j e d n í m
hlasem.
M i n i s t ř i s e t a k é s h o d l i n a t o m , že n o v á s m l o u v a b u d e o b s a h o v a t i článek o společné obraně, jejíž podoba bude dále upřesněna. ( L a u r s e n V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 18) K průlomu
v jednáních
o podobě
společné
obrany
a postavení
ZEU
d o š l o až po s u m m i t u N A T O p o č á t k e m l i s t o p a d u . N A T O u z n a l o Z E U j a k o
43
relativně
samostatný
pilíř
evropské
obrany
a
podpořilo
britskou
m y š l e n k u „ Z E U j a k o m o s t k N A T O " . ( R o s s 1 9 9 5 : 182) Na předposledním setkání IGC o E P U v Nordwijku 12. a 13. listopadu ministři dále pokračovali v práci na novém návrhu smlouvy. V případu provádění
společných
kvalifikovanou
většinu
akcí
v rámci
SZBP
požadující
návrh
minimálně
definoval
54
hlasů
speciální
alespoň
členských států. S o h l e d e m na společnou obranu se nepodařilo
8
nalézt
dostatečný k o n s e n s u s , ministři tedy začali mluvit o odložení jednání na novou mezivládní konferenci v roce 1996 ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992: 19). V N o r d w i j k u s e d o p r o g r a m u j e d n á n í d o s t a l a i p r o b l e m a t i k a t ý k a j í c í se unijních
i n s t i t u c í . N a r o z d í l od L u c e m b u r s k a N i z o z e m c i v e
svém
1 7
návrhu rozšířili pravomoci Evropského p a r l a m e n t u . Velikost Evropské k o m i s e byla zredukována na dvanáct členů. Británie ani F r a n c i e si na r o z d í l od N ě m e c k a n e p ř á l y p o s í l e n í E v r o p s k é h o p a r l a m e n t u , Š p a n ě l s k o trvalo
především
Dánsko
se
na kohezní
snažila
politice a koalice
předejít
rozhodování
Británie-PortugalskoQMV
v souvislosti
s prováděním společných akcí na mezinárodním poli ( R o s s 1995: 184). Týden
před
Maastrichtským
summitem
se
ministři
naposledy
v B r u s e l u . S t á l e e x i s t o v a l o m i n i m á l n ě pět o b l a s t í , v e k t e r ý c h
sešli nebylo
d o s a ž e n o s h o d y : k l a u z u l e o v o l á n í po f e d e r a c i , o t á z k a h l a s o v á n í Q M V při p r o v á d ě n í s p o l e č n ý c h a k c í , f o r m u l a c e č l á n k u o s p o l e č n é kompetence
Společenství
v oblasti
sociální
politiky
a
obraně,
průmyslové
politiky a o t á z k a s o c i á l n í a e k o n o m i c k é k o h e z e ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992:
20).
Bylo
očividné,
že
ke
konečné
dohodě
dojde
až
během
s u m m i t u v M a a s t r i c h t u , k t e r ý m by t a k é j e d n á n í m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í m ě l a být u k o n č e n a .
4.2.4 Maastrichtský maratón Oproti dohodě o měnové unii, která byla
uzavřena hned během prvního
d n e s u m m i t u 9 . p r o s i n c e , o o t á z k á c h n a s t o l e n ý c h I G C o p o l i t i c k é unii s e j e d n a l o až d o p o z d n í h o v e č e r a d r u h é h o d n e . A n i tak n e b y l o d o s a ž e n o Spolu s Radou ministrů by se měl EP podílet na rozhodování v oblastech jako volný pohyb zaměstnanců, vnitřní trh, programy na ochranu životního prostředí, výzkum a vývoj nebo ochrana spotřebitele (LaursenVanhoonacker 1992:19). Evropský parlament měl také schvalovat Evropskou komisi jako celek.
44
jednomyslné
dohody
o sociální
o d m í t l a p ř i p o j i t . B y l a jí t e d y
politice,
ke
které
se Velká
udělena další výjimka
a toto
Británie vyčlenění
jednoho státu ze společných programů Společenství dalo základ dvour y c h l o s t n í E v r o p ě . O s t a t n í č l e n s k é s t á t y v y š l y B r i t á n i i a s t e j n ě tak i D á n s k u a P o r t u g a l s k u v s t ř í c i v o d s t r a n ě n í ú v o d n í f o r m u l a c e o v o l á n í po f e d e r a l i z a c i . ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992:
21)
4.2.4.1 První pilíř Smlouvy o E U V e f i n á l n í v e r z i S m l o u v y o E U z ů s t a l a z a c h o v á n a s t r u k t u r a tří p i l í ř ů . P r v n í pilíř o b s a h o v a l b ý v a l o u S m l o u v u o E H S a h l a v n í m
iniciátorem
legislativy z d e byla K o m i s e . R a d a v oblastech prvního pilíře h l a s o v a l a především kvalifikovanou většinou. Součástí se stal i článek 3b, který d e f i n u j e p r i n c i p s u b s i d i a r i t y : „...V o b l a s t e c h , k t e r é n e s p a d a j í d o j e h o výlučné
pravomoci,
vyvíjí
v souladu
se
zásadou
subsidiarity
Společenství činnost p o u z e tehdy a do té míry, pokud sledovaných cílů n e m ů ž e být d o s a ž e n o u s p o k o j i v ě n a ú r o v n i č l e n s k ý c h s t á t ů . . . " ( č i . 3b S m l o u v y o E v r o p s k é unii). První
pilíř
rovněž
zahrnuje
nově
vzniklé
evropské
občanství,
které
každému obyvateli členského státu zakládá nová práva jako svobodně s e p o h y b o v a t a žít v j a k é m k o l i s t á t u U n i e , volit a být v o l e n do o b e c n í c h v o l e b a do E v r o p s k é h o p a r l a m e n t u v e s t á t ě U n i e , k d e ž i j e , p r á v o n a diplomatickou a konzulární ochranu v třetích zemích a petiční k Evropskému pokusily
parlamentu.
posílit
Demokratickou legitimitu se členské
zavedením
spolurozhodovací
procedury,
právo státy která
Evropskému parlamentu ve třetím čtení umožňuje vetovat určité zákony přijímané Q M V v Radě ministrů. Evropský parlament navíc získal právo s c h v a l o v a t E v r o p s k o u komisi jako celek. Španělsko vyhrálo svoji bitvu o peníze:
byl
založen
nový
Fond
soudružnosti
podporující
c h u d š í s t á t y j i h u S p o l e č e n s t v í a Irsko v o b l a s t e c h o c h r a n y
především životního
prostředí a budování t r a n s - e v r o p s k ý c h sítí. Podle
Rosse
na
summitu
největší
překvapení
způsobilo
rozhodnutí
ohledně sociální politiky. N i z o z e m c i předpokládali, že dojde k d o h o d ě na
návrhu,
na
kterém
během
října
pracovala
i
Velká
Británie.
45
V M a a s t r i c h t u a l e J o h n M a j e r o d m í t l v ů b e c j e n o m j e d n a t o t o m , ž e by byly provedeny jakékoli změny dosavadní
smlouvou.
Podle
v oblasti sociální
Rosse
důvodem
politiky
byla
upravované
především
jeho
domácí p o z i c e , kdy m u s e l přijet s t í m , že Británie zvítězila ( R o s s 1 9 9 5 : 191).
4.2.4.2 Druhý pilíř = společná zahraniční a bezpečnostní politika S p o l u p r á c e v e d r u h é m p i l í ř i s p o l e č n é z a h r a n i č n í a b e z p e č n o s t n í politiky zůstala převážně mezivládní. O b s a h e m tohoto pilíře s e stala spolupráce v oblasti obrany, zbrojení, nerozšiřování jaderných zbraní a spolupráce v ekonomické dimenzi bezpečnosti. K o m i s e spolu s e členskými státy a predsedníckym státem dostala právo iniciovat společné a k c e , o způsobu hlasování
rozhodovala
jednomyslně
Rada
ministrů.
Hlavním
koordinátorem ovšem zůstala Evropská rada. Západoevropská unie s e ve
Smlouvě
postavením,
o
E U stala
článek
mostem
o společné
k NATO
bezpečnostní
s relativně politice
autonomním
konstatuje, že
p o z d ě j i by m o h l o d o j í t a ž k u s t a v e n í s p o l e č n é o b r a n y U n i e ( R o s s 1 9 9 5 : 189).
4.2.4.3 Třetí pilíř = spolupráce v oblasti justice a vnitra Třetí
pilíř t ý k a j í c í
dlouhý
seznam
s e spolupráce
oblastí
v oblasti justice
společného
1 8
zájmu ,
a vnitra
ale nebylo
definoval
dle žádosti
Německa přistoupeno ke komunitarizaci imigrační politiky a společné vízové
politiky.
Tento
pilíř
byl především
reakcí
na
vzrůstající
kriminalitu spojenou s volným p o h y b e m osob (Fiala-Pitrová 2003: 132). Evropská rada rovněž souhlasila s e založením Europolu, orgánu pro spolupráci v oblasti justice a kriminality. Po Maastrichtu nebylo absolutních poražených ani absolutních
vítězů
( D i n a n 2 0 0 4 : 2 5 8 ) . V e l k ý vliv n a j e d n á n í o b o u m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í měla především F r a n c i e , Německo a na druhé straně
Británie,
která
dlouhou dobu blokovala jakýkoli postup vpřed k prohloubení integrace. 18
Oblastmi společného zájmu byly definovány azylová politika, kontrola vnějších hranic, celní spolupráce, spolupráce v trestně právních a občanskoprávních věcech, boj proti podvodům v mezinárodním měřítku, boj proti drogové závislosti, přistěhovalecká politika a politika vůči státním příslušníkům třetích zemí. (Článek K l , Smlouva o Evropské unii)
46
Každá vláda každého členského státu mohla se ale d o m a mohla chlubit nějakým
vítězstvím:
Německo
získalo
nezávislou
ECB,
Francie
mezivládní spolupráci ve druhém a třetím pilíři, Británie výjimku z účasti na
třetí
fázi
HMU,
Španělsko
možnost
více
dotací
z Fondu
soudružnosti, Dánsko pokrok v politice životního prostředí...
Žádnému
státu se ovšem nepodařilo dojednat všechny podmínky, s e kterými do jednání jehož
IGC vstupoval. Jako pravomoci
kterému
mu
byly
nebyla přiznána
poražený
zvýšeny
se cítil
pouze
legislativní
Evropský
v některých
parlament,
oblastech
iniciativa. Ani Evropská
a
komise
n e b y l a ú p l n ě s p o k o j e n á , a l e to, c o z t r a t i l a v j e d n á n í c h o p o l i t i c k é u n i i , s e jí p o d a ř i l o v y r o v n a t z i s k y v p ř í p a d ě H M U , k t e r á b y l a
naplánována
podle Delorse.
4.3 Hlavní problémy generované mezivládními konferencemi 4.3.1 Problematické otázky jednání o hospodářské a měnové unii J e d n á n i pro I G C o H M U b y l a p ř i p r a v e n a na z á k l a d ě z p r á v y D e l o r s o v a v ý b o r u . Již při p r á c i t é t o k o m i s e s e u k á z a l r o z p o r m e z i j e d n o t l i v ý m i postoji guvernérů národních centrálních bank členských států. Zpráva doporučila
postup
ke
společné
měně
ve
třech
fázích,
navrhla
kompromisní obsah jednotlivých fází, guvernéři zprávu podepsali, ale přesto existovaly značné rozpory mezi státy především v institucionální náplni těchto fází a jejich termináři. Poté, c o byla zpráva Evropskou
radou
konference,
a předložena
problematické
jako
otázky
základ
pro
schválena
jednání
vystoupily ještě více
mezivládní
na povrch
a
především F r a n c i e a Německo se snažily naplnit svoji představu. Mezi
nejkontroverznější
rozhořela programu
nejostřejší
otázky
diskuse
jednotlivých
řadím
a jež
zasedání
především
dlouhou
mezivládní
dobu
ty,
o
kterých
zůstávaly
konference.
se
náplní Skupiny
h l a v n í c h k o n t r o v e r z n í c h o t á z e k t v o ř i l y p ř e d e v š í m tyto o b l a s t i : o
délka druhé fáze H M U
o
doba vzniku, postavení a mandát Evropské centrální banky
47
o
přísnost konvergenčních kritérií umožňující přístup do třetí fáze HMU
o
model dvourychlostní integrace v oblasti zavedení společné měny
o
všeobecná v e r s u s , konkrétní výjimka z účasti na třetí fázi H M U .
4.3.2 Problematické body jednání o politické unii Konference
o
politické
unii
byla
naplněna
s p o r n ý c h o t á z e k . T o bylo d á n o p ř e d e v š í m
mnohem
širším
nejednotností
počtem
agendy
pro
jednání této mezivládní konference. Před jejím zahájením členské státy pouze
upozornily
na
nutnost
zajištění
demokratické
legitimity
Společenství a spolupráce v oblasti zahraniční politiky. Jedná se ovšem o tak o b e c n é o k r u h y , ž e j e j i c h o b s a h m ů ž e s a h a t od z a l o ž e n í f e d e r á l n í h o t y p u po s t r i k t n í s p o l u p r á c i n a b á z i
Unie
intergovermentalismu,
kdy s u v e r e n i t a členských států zůstane naprosto z a c h o v á n a . Jednání
mezivládní
spolupráce spoluprácí
konference
v oblasti
společné
v oblasti azylové
institucionální
reformy,
která
se
tedy
zahraniční
a imigrační povede
soustředila a
bezpečnostní
politiky
k větší
na
a také
způsob politiky,
na
demokratické
možnost legitimitě
Společenství. Zásadními problémy, které z j e d n á n í I G C vyplynuly, byly především: o
otázka
samotné
struktury
smlouvy
-
chrám
s pilíři
vs.
strom
s větvemi o
p o s í l e n í Z E U a j e j í z a h r n u t í p ř í m o do s t r u k t u r U n i e
o
rozhodování kvalifikovanou většinou v oblasti S Z B P
o
posílení Evropského parlamentu.
Další d ů l e ž i t é b o d y j e d n á n í j a k o e v r o p s k é o b č a n s t v í , k o h e z n í
politika,
sociální politika, o c h r a n a životního prostředí a další byly sice některými státy -
především
V e l k o u Británií
bránící
veškeré
další
integraci
-
48
odmítány, ale m e z i velkou většinou členských států existovala s h o d a ohledně jejich řešení.
49
5. Postoje členských států k jednotlivým problémům a vznik koalic při řešení sporných otázek IGC Jednání
I G C ukázala na štěpící
cleavages
mají
dle
mého
linie p r o t k á v a j í c í
názoru
přímou
Společenství,
spojitost
Tyto
s postupným
rozšiřováním Společenství. Šest zakládajících států zastává
většinou
prointegrační postoj a ačkoli s e v jednotlivých otázkách jejich
názory
liší, M o n n e t o v a k o n c e p c e p ř e d p o k l á d a l a p o s t u p n o u i n t e g r a c i v d a l š í c h odvětvích na základě později definované teorie spilloveru. Státy, které přistoupily
později,
již
většinou
nesdílely
tak
silné
prointegrační
n a d š e n í , d o E S č a s t o v s t u p o v a l i z e k o n o m i c k ý c h či p o l i t i c k ý c h d ů v o d ů . P r o t o i j e j i c h p o s t o j e j s o u s p í š e m i n i m a l i s t i c k é , a č k o l i a n i to není z c e l a platné. Samozřejmě záleží i na politické tradici členských států a jejich vztazích s okolním světem, především s U S A . Jednání
IGC provázelo tvoření různě se přeskupujících koalic kolem
projednávané zcela
rigidní,
konkrétní
otázky. fungují
Koalice mezi členskými spíše
problematice,
Společenství
na
než
základě na
státy rozhodně
sdíleného
principu
názoru
rigidního
nejsou v jedné
rozdělení
například na malé a velké členské státy nebo chudé a
bohaté. Tyto c l e a v a g e s mají na jednání svůj vliv, především determinují postoj konkrétního státu k určitému problému. S m l o u v a o E v r o p s k é unii j e v ý j i m e č n á
především kvůli své
pilířovité
struktuře. Oblasti politické spolupráci jsou z e Smlouvy vyčleněny
do
dvou samostatně stojících pilířů, ve kterých K o m i s e nedisponuje silnými p r a v o m o c e m i a dochází tedy k čistě mezivládnímu řízení těchto oblastí s p o l u p r á c e . P r v n í pilíř v s o b ě z a h r n u l n o v o u h o s p o d á ř s k o u a m ě n o v o u politiku,
princip
subsidiarity,
evropské
občanství,
nové
pravomoci
Evropského parlamentu a spolupráci v dalších oblastech.
5.2.1 Pilířovitá struktura Smlouvy o EU Zásadní d i s k u s i vyvolal první lucemburský návrh, který a g e n d u budoucí U n i e r o z d ě l o v a l d o tří p i l í ř ů . „ V ě t š i n a ( č l e n s k ý c h s t á t ů ) s i p ř á l a , a b y společná zahraniční politika a spolupráce v oblasti justice a vnitřních z á l e ž i t o s t í p r o b í h a l a n a m e z i v l á d n í b á z i , a l e z á r o v e ň c í t i l a , ž e E U by
50
m ě l a mít j e d n o t n o u
s t r u k t u r u , jak p o z d ě j i b e l g i c k ý m i n i s t r
n a z v a l stromem s větvemi raději než chrámem s e třemi
zahraniční
pilíři."(Dinan
2004: 250) Když s e N i z o z e m c i později pokusili strukturu S m l o u v y změnit a navrhli s m l o u v u , která n e s e p a r o v a l a
nové oblasti spolupráce,
bylo již
pozdě a členské státy s e rozhodly pokračovat v jednání lucemburského
návrhu chrámu. P o u z e Belgie, Německo a
souhlasily s jednáním o nizozemském návrhem
na
především
snažilo
o
příliš
základě
Španělsko
návrhu. Lucembursko se svým
kompromis
mezi
federalisticky
z a m ě ř e n ý m i státy jako bylo Německo, Nizozemí a Itálie a m e z i zastánci mezivládní suverenity -
V e l k o u Británií a D á n s k e m . Přímou
podporu
s t r u k t u ř e tří p i l í ř ů v y j á d ř i l J o h n M a j o r . O p r o t i t o m u B e l g i e a N i z o z e m í s e stavěly vůči vyčlenění S Z B P a J a V z jednotné struktury smlouvy. Pilířovitá struktura byla na rozdíl od dalších představených odsouhlasena
poměrně
brzy,
členské
státy
se
rozhodly
problémů
respektovat
r o z h o d n u t í E v r o p s k é rady z l u c e m b u r s k é h o s u m m i t u v č e r v n u 1991
a
neblokovat další postup hádkami o struktuře smlouvy. Následující text s e pokusí zachytit postoje členských států k v y s o c e kontroverzním
bodům jednání
mezivládní
konference a poukázat
na
možná spojenectví mezi státy.
5.2 Kontroverzní reformy v prvním pilíři Z á s a d n í z m ě n u v s a m o t n é S m l o u v ě o E S , tedy p r v n í m p i l í ř i S m l o u v y o Evropské politiky.
unii, způsobilo Této
nové
zavedení
politice
byla
společné věnována
hospodářské celá
jedna
a
měnové
mezivládní
k o n f e r e n c e . I d r u h á I G C o p o l i t i c k é unii s e o v š e m d o t k l a p r v n í h o p i l í ř e především institutu znamenalo
ustanovením evropského posun
nových občanství,
práv
občana
posílení
k supranacionalitě
a
Evropské
unii
nadnárodních
dalšími
změnami
pomocí institucí
v kohezní
politice, politice životního prostředí apod.
51
5.2.1 Hospodářská a měnová unie J a k již bylo
několikrát
zmíněno, jednání
Delorsova výboru. Do jednání s rozlišnými
stanovisky,
jak
o
H M U předurčila
zpráva
I G C o H M U vstupovaly členské dojít
k HMU
a
jak
ji
státy
institucionálně
zabezpečit. P r o Francii byla H M U nástrojem k omezení vlivu
německé
m ě n o v é p o l i t i k y , t z v . D-mark z á v i s l o s t i , a k e z v ě t š e n í j e j i c h
politické
m o c i . P r o N ě m e c k o n a o p a k H M U tolik p ř í n o s n á n e b y l a , a l e u m o ž n i l a prosazení německých cílů ohledně politické unie. Velká Británie s p o l u s D á n s k e m hrála roli o p o z i č n í h o a k t é r a v ů č i d a l š í i n t e g r a c i , p ř e d e v š í m vůči zavedení společné měny a tím pádem omezení národní suverenity v otázce
měnové
politiky.
Ostatní
členské
státy
měnovou
unii
s výhradami vítaly. H l a v n í rolí p ř i j e d n á n í c h o p o d o b ě H M U s e h r á l o p ř e d e v š í m N ě m e c k o a Francie spolu s E v r o p s k o u komisí. L u c e m b u r s k o jako predsednícky stát v první
polovině
kompromisních potřebnou
roku
pak působilo
návrhů.
Menší
moc, aby mohly
v roli m e d i á t o r a
členské
konečnou
státy
podobu
a
konstruktéra
většinou
postrádaly
H M U více
ovlivňovat.
N a v í c ne v š e c h n y č l e n s k é s t á t y s e v y j á d ř i l y k e v š e m s p o r n ý m o t á z k á m HMU,
např.
Španělsko,
Portugalsko,
Řecko
a
Irsko
více
zajímala
k o h e z n í p o l i t i k a , j e j í m ž p r o s t ř e d n i c t v í m by m o h l y č e r p a t d a l š í f i n a n c e , než k o n e č n á a k o n k r é t n í p o d o b a E v r o p s k é c e n t r á l n í b a n k y . S t r a t e g i e těchto států pak byla „něco z a něco".
5.2.1.1 Evropská centrální banka - doba vzniku a její mandát Nesoulad v postojích členských států ohledně postavení a doby vzniku E C B vyvstal již v prvních měsících jednání I G C , v podstatě již při práci D e l o r s o v a v ý b o r u . K a r l Otto P ô h l , g u v e r n é r n ě m e c k é c e n t r á l n í ostře
prosazoval
Bundesbank
-
vytvoření
tedy
E C B na
nezávislé,
centrální
základě instituce
modelu
banky,
německé
s mandátem
pro
zajišťování antiinflační politiky a cenové stability. Pôhl s e také snažil zabránit ustavení kvůli
zaměření
E C B před začátkem třetího stádia H M U především samotného
obsahu
druhého
stádia,
kdy s e
mělo
pracovat na sbližování ekonomik členských států a centrální banky měly
52
s p o l u p r a c o v a t v oblasti měnové politiky, ale nezávislé, centrální těleso n a e v r o p s k é ú r o v n i by b y l o n a d b y t e č n é . N a d b y t e č n o s t E C B v e d r u h é m s t á d i u by p o d l e N ě m e c k a m o h l a v é s t ke z t r á t ě d ů v ě r y v tuto o r g a n i z a c i a t a k é k z a p o m e n u t í č e h o s e t ý k á j e j í m a n d á t a c o je j e j í m ú k o l e m . Spolu
s německým
guvernérem
se
proti
ustavení
nadnárodní
ECB
stavělo i Dánsko, Nizozemí a Velká Británie, která považovala jakoukoli silnou nadnárodní měnovou instituci ve druhé fázi z a příliš svazující a omezující národní suverenitu (Dyson 1999: 663). S obavou o ohrožení suverenity souvisely i britské výhrady k nezávislému postavení E C B . B r i t á n i e s i p ř á l a , a b y na m ě n o v o u p o l i t i k u a s m ě n n é k u r z y m ě l y n a d á l e vliv s a m o t n é v l á d y č l e n s k ý c h s t á t ů . Proti Německu stála v této otázce Francie zvyklá na kontrolu a zásahy s t á t u do m ě n o v é a h o s p o d á ř s k é p o l i t i k y . P o d l e F r a n c i e n a o p a k m ě l a b ý t E C B zodpovědná
Radě ministrů, Evropskému parlamentu a
národním
p a r l a m e n t ů m . E C B by m ě l a být u s t a v e n a j i ž n a z a č á t k u d r u h é f á z e , k d y by s e s n a ž i l a o k o o r d i n a c i m ě n o v ý c h politik č l e n s k ý c h s t á t ů a s p o l u s pevně
stanoveným
datem
pro p ř e c h o d
do t ř e t í f á z e
by t l a č i l a
na
členské státy, aby co nejintenzivněji pracovaly na sbližování ekonomik. Stejného názoru na nutnost politického ovlivňování směrů ekonomické a měnové politiky byla i Belgie a Evropská komise. S Francii a v opozici k německému, nizozemskému a britskému (Dyson
1999:
521)
v podstatě
souhlasila
i
Itálie,
postoji
která
sice
nepožadovala přímo E v r o p s k o u centrální banku ve d r u h é m stádiu, ale silnou
nadnárodní
měnovou
instituci,
která
by
spolu
s centrálními
bankami národních států disponovala rozsáhlými pravomocemi v oblasti h o s p o d á ř s k é a m ě n o v é politiky ( D y s o n 1 9 9 9 : 5 1 2 ) . Lucembursko nakonec ve svém návrhu skloubilo oba postoje, i když s výrazným zohledněním názoru německého guvernéra, především se
nezávislosti
založit
Evropský
E C B týče. měnový
Lucembursko
navrhlo
institut
přímého
jako
ve
druhém
předchůdce
co
stádiu ECB
s úkolem koordinovat hospodářskou a měnovou politiku národních bank
53
členských států, čímž s e přiblížilo í španělskému návrhu na vznik silné m ě n o v é i n s t i t u c e Jako p ř e d c h ů d c e p l n o p r á v n é E C B .
5.2.1.2 Délka druhé fáze a podmínky přechodu k finální třetí fázi Při
vyjednávání
těchto
otázek
se
střetly
dvě
rozdílné
ekonomistická a monetaristická popsané výše. Německo
koncepce-
zdůrazňovalo
nutnost dostatečné k o n v e r g e n c e ekonomik členských států před přijetím společné měny, proto s e přiklánělo k dvourychlostní podobě H M U , která by
vznikla
Německo
zavedením
nechtělo
přísných
stanovit
konvergenčnich
konkrétní
Německo bylo v oddalování
datum
kritérií.
přechodu
Zároveň
ke třetí
zavedení společné měny před
fázi.
sblížením
ekonomik členských států podporováno především V e l k o u Británií, která si přála co nejpomalejší postup s nadějí, že společná měna n a k o n e c skončí v pohřebišti dějin. S přísně stanovenými konvergenčními kritérii s o u h l a s i l o i Nizozemí, z a jehož
předsednictví
dostatečné
byla
konvergence
dohodnuta. se
Ke
připojila
i
státům
obhajující
Velká
Británie
nutnost společně
s Dánskem. Částečně tato p o z i c e s o u v i s e l a s přáním co nejvíce oddálit třetí
fázi,
ale zároveň
měla
přísná
konvergenční
kritéria
testovat
i
stupeň připravenosti a víry členských států ve s p o l e č n o u měnu ( D y s o n 1999: 6 7 0 ) . Chudší členské státy jako
Itálie, Španělsko,
P o r t u g a l s k o a Irsko s e
obávaly vyřazení z další integrace kvůli příliš striktně daným kritériím, proto s e rozhodly podporovat spíše vleklejší fázi d v a , než odsouhlasení konkrétního
data
pro z a v e d e n í
společné
měny v blízké
budoucnosti.
Itálie m e z i t ě m i t o s t á t y j e š t ě m í r n ě v y č n í v a l a , p ř e d e v š í m s v o j í s i l n o u podporou
federalismu
a
prohloubení
integrace,
podporovala
f r a n c o u z s k ý n á v r h na s t r i k t n í a z á v a z n ý č a s o v ý p l á n t ř e t í f á z e H M U . N a druhou
stranu
konvergenčním
se
Itálie
kritériím,
bránila jejichž
příliš nesplnění
ambiciózně by
ji
stanoveným
mohlo
vyřadit
z integračního jádra a znemožnilo upravovat konečnou fázi a měnovou politiku Evropského společenství.
54
Francie
se svým
zavedení
silným
společné
měny,
zájmem
na uskutečnění
prosazovala
měnové
stanovení
unie
přesného
a
data
přechodu ke třetí fázi a zavedení společné měny a co nejkratší druhou fázi. Právě b r z c e stanovené datum by podle F r a n c i e nutilo členské státy stabilizovat své ekonomiky a snažit s e spolupracovat s ostatními. A n i s přísnými
konvergenčními
nedodržování měnové
neměla
kritérii
a následnými
Francie velký
a hospodářské
politiky
s a n k c e m i z a jejich
problém, regulace a ovlivňování
naopak odráželo
tradiční
stanovisko
francouzského ministerstva financí (Dyson 1999: 240).
5.2.1.3 Dvou-rychlostní model HMU a možnost opt-out Předpoklad
vzniku
dvou-rychlostní,
neboli
dvou
a
více
úrovňové
integrace v oblasti měnové unie uvedlo na scénu j i ž Německo s e svým požadavkem
na přísná konvergenční
kritéria pro vstup do třetí
fáze
H M U . Tento německý požadavek vyvolal odpor především u Španělska a Itálie, dvou hrdých prointegračních členů Společenství (Dinan 2004: 248). Lucembursko a spolu s ním i Nizozemí, dvě predsednícke země s dvourychlostním
modelem
H M U souhlasily, z velké
části
také
proto,
že
možnost neúčasti všech zemí na třetí fázi H M U zakládala i možnost výjimky
p r o V e l k o u B r i t á n i i a D á n s k o , k t e r é by s i c e
pravděpodobně
konvergenční kritéria splnily, a l e neměly zájem na zavedení
společné
měny. N a ministerském jednání v květnu s e členské státy v podstatě shodly,
že více-stupňové
zavádění
společné
měny je
nevyhnutelné
(Dinan 2004: 2 4 8 ) . Zároveň s e státy shodly, že jakýkoli stát neochotný ú č a s t n i t s e f á z e III, b u d e m í t m o ž n o s t v ý j i m k y . N i z o z e m í d o k o n c e v e s v é m p l á n u p ř e d s t a v e n é m p o č á t k e m z á ř í 1991 navrhlo, že jakmile
šest členských
států splní
přejdou do fáze tři a z a v e d o u společnou
konvergenční
měnu. Tento
kritéria
kontroverzní
návrh přímo podporovalo pouze Německo (Dinan 1994: 145).
55
5.2.1.4 Bitva o všeobecnou výjimku U Velké Británie nehrála v prosazování dvou-stupňového modelu H M U takovou
roli
konvergenční
vyhnout
se vůbec
vstupu
kritéria, jelikož jejím do
třetího
stádia.
hlavním
Její
cílem
bylo
s n a h o u tedy
bylo
v y j e d n a t v š e o b e c n o u v ý j i m k u pro s t á t y , k t e r é n e c h t ě j í z a v é s t s p o l e č n o u m ě n u n y n í , a l e j e ž jim z á r o v e ň p o n e c h á o t e v ř e n é d v e ř e , p o k u d by s v ů j názor
změnily.
představením
Nizozemí
v tomto
směru
hrálo
Británii
do
noty
n á v r h u s m l o u v y v říjnu 1 9 9 1 , k t e r ý z a h r n o v a l č l á n e k o
všeobecné opt-out. Dalším státem, který s e v y h r a z o v a l vůči přijetí společné Dánsko.
Dánsko
formulovanou podporovaly
tedy
souhlasilo
výjimkou
začleněnou
spíše
opt-out
pro
s Nizozemci
a
jejich
měny,
bylo
všeobecně
přímo do smlouvy. Členské
konkrétní
stát
připojenou
ve
státy formě
d e k l a r a c e k e s m l o u v ě . N e j v í c e proti v š e o b e c n é v ý j i m c e b y l a I t á l i e . I Němci,
Francouzi,
Belgičané,
Španělé
a
Lucemburčané
sdíleli
pochybnosti o správnosti formulace obecné opt-out ze třetího
své
stádia
HMU. Británie a Dánsko n a k o n e c pod tlakem ostatních členských států svůj boj z a o b e c n o u v ý j i m k u p r o h r á l y , j e j i c h o p t - o u t b y l a f o r m o u d e k l a r a c e p ř i p o j e n a ke s m l o u v ě .
5.2.2 Posílení Evropského parlamentu O posílení Evropského parlamentu v oblasti legislativy se snažily kromě Německa i další především menší federalisticky zaměřené státy jako Itálie
a
Belgie
(Dinan
2004:
251).
Cílem
bylo
především
snížit
demokratický deficit Společenství. N ě m e c k o s p o l e č n ě s Itálií p ř e d s t a v i l o v e l m i a m b i c i ó z n í n á v r h n a d v o u komorový
systém,
kdy
jednou
komorou
by
byl
Evropský
parlament
reprezentující občany Společenství a druhou R a d a ministrů zastupující č l e n s k é s t á t y . O b ě k o m o r y by d i s p o n o v a l y s t e j n ý m i p r a v o m o c e m i
při
p ř i j í m á n í l e g i s l a t i v y . N a v í c by E v r o p s k ý p a r l a m e n t z í s k a l vliv n a v o l b u p r e z i d e n t a K o m i s e a na její celkové složení.
56
S volbou předsedy Komise Evropským parlamentem souhlasilo i Řecko, Belgie
a
Nizozemí.
spolupráce
Řecko
na v š e c h n y
navíc
navrhovalo
legislativní
akty
rozšířit
a požadovat
proceduru
souhlas
EP i
v j i n ý c h o b l a s t e c h než j e n při h l a s o v á n í o p ř í s t u p o v ý c h a a s o c i a č n í c h smlouvách
( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992: 91). Německo-italský
návrh
dále podporovalo Španělsko. Rozšíření
pravomocí
důvodů Velká
Evropského
B r i t á n i e , Irsko,
Dánsko,
Británie zaujala minimalistický legislativní ostatních
iniciativy, států
ani
musela
parlamentu
ovšem
z rozličných
Portugalsko a Francie.
postoj, když
proceduru
oponovaly
E P nepřiznala
spolurozhodování.
ze
svého
stanoviska
Velká
ani
Pod
právo tlakem
ustoupit
a
v Maastrichtu s o u h l a s i l a s e zavedením nové procedury s p o l u p r á c e , ale v m e n š í m p o č t u o b l a s t í než n a v r h o v a l o n i z o z e m s k é p ř e d s e d n i c t v í . Francie s e snažila spolu s P o r t u g a l s k e m spíše zvýraznit podíl států a národních parlamentů na procesu rozhodování Unie. Francouzský návrh S e n á t u s l o ž e n é h o jak z e č l e n ů E P tak n á r o d n í c h p a r l a m e n t ů s p r i m á t e m v legislativní oblasti nad samotným Evropským parlamentem nebyl přijat většinou
členských
především
států
a
velmi
výrazně
se
vůči
němu
vymezila
Itálie. P o r t u g a l s k o chtělo zavést proceduru spolupráce
všechny oblasti a povinné vyjádření
E P u konkrétně
na
specifikovaných
oblastí. Stejně jako Francie, Portugalsko si přálo výraznější
zapojení
n á r o d n í c h p a r l a m e n t ů d o l e g i s l a t i v n í Činnosti U n i e . S výsledkem negociací s i c e Evropský parlament příliš spokojen nebyl, přesto
došlo
proceduru
k transformaci
spolupráce
původní
a zavedení
nové
konzultační procedury
procedury
na
spolurozhodování
především v oblastech spojených s vnitřním trhem (Dinan 2004: 251).
5.3 Kontroverzní obsah druhého pilíře D r u h ý pilíř p ř e d e v š í m o d r á ž e l j e d n á n í m e z i v l á d n í k o n f e r e n c e o p o l i t i c k é unii.
Výzva
ke svoláni této
konference
v podstatě
vyplynula
z přání
některých států pokračovat v integraci. Vedoucí dvojkou byla především německo-francouzská
iniciativa,
přičemž
každá
strana
usilovala
o
57
upevnení
svého
vlastního
postavení
v rámci
Společenství.
Z tohoto
d ů v o d u l z e i p ř e s p r o k l a m o v a n é p ř á t e l s t v í a s b l i ž o v á n í najít s p o u s t u otázek,
v nichž
Společenství směřování
byl
dále
pohled
obou
existovaly
státy,
zemí pro
naprosto které
rozdílný.
hlubší
Ve
integrace
k p o l i t i c k é unii n a b á z i f e d e r a l i s m u z n a m e n a l o
a
především
f o r m u o b r a n y proti v e l k ý m č l e n s k ý m s t á t ů m . V j e d n á n í c h o p o l i t i c k é unii s e o v š e m u p l a t ň o v a l y i j i n é c l e a v a g e s než p o u z e c l e a v a g e v y p l ý v a j í c í z velikosti členského státu. V rámci
Společenství
prosadit
určitou
se
novou
vytvořily
politiku,
koalice
např.
států,
které
španělským,
spojoval
řeckým,
cíl
irským,
portugalským zájmem bylo prosadit kohezní politiku, F r a n c i e , Německo, Itálie,
Dánsko
a
státy
Beneluxu
zase
favorizovaly
užší
spolupráci
v oblasti sociální politiky, které jako jediná o p o n o v a l a Velká Británie. Dánsko
dbalo
na
upravení
politiky
životního
prostředí
a
zavedení
rozhodování kvalifikovanou většinou v této oblasti. Tyto otázky se ale nestaly
předmětem
širokého
sporu
a
ostatní
státy
s těmito
zájmy
postupně souhlasily. Následující
podkapitoly
se
ale
zaměří
na
problémy,
kde
koalice
č l e n s k ý c h s t á t ů n e b y l y tak z ř e t e l n ě d a n é a o v ě t š i n ě z n i c h ž s e j e d n a l o až do p o s l e d n í c h o k a m ž i k ů m e z i v l á d n í k o n f e r e n c e .
5.3.1 ZEU jako základ společné obrany Unie V říjnu
1991
vydala
kterém
vyslovily
svůj
fungovat jednak jako
Itálie
spolu
názor
na
s Británií budoucí
společné
postavení
stanovisko, ZEU. ZEU
n á s t r o j s p o l e č n é o b r a n n é politiky
Unie,
ve
měla
jednak
m ě l a být n á s t r o j e m p o s i l o v á n í e v r o p s k é h o p i l í ř e v r á m c i N A T O . Reakcí
na
tento
návrh
bylo
francouzsko-německé
memorandum.
F r a n c i e s p o l u s N ě m e c k e m s p í š e z a s t á v a l y n á z o r , ž e Z E U by m ě l a být n a N A T O v í c e n e z á v i s l á ( R o s s 1 9 9 5 : 181). S f r a n c o u z s k o - n ě m e c k ý m postojem s o u h l a s i l o Španělsko, které s e řadilo m e z i zastánce posílení Z E U , j e ž by d i s p o n o v a l a v l a s t n í a r m á d n í s i l o u , a l e z á r o v e ň s i p ř á l o posílení evropského pilíře v rámci N A T O .
58
Belgie podporovala postupné integrování Z E U do E S , přesto
belgický
m i n i s t r z a h r a n i č í M a r k E y s k e n s trval n a t o m , že d o t é d o b y b u d e N A T O a
přítomnost
USA
v Evropě
stále
nejdůležitější
pro
zachování
bezpečnosti v Evropě (Laursen-Vanhoonacker 1992: 44). Do
opozice
proti
vzniku
samostatné
evropské
obrany
se
stavěly
především státy, které měly silné v a z b y na U S A . Velké Británii, která si n e p ř á l a i n t e g r a c i Z E U do U n i e a n a o p a k p o ž a d o v a l a , a b y N A T O n a d á l e zůstalo hlavním obranným uskupením v Evropě, sekundovalo především P o r t u g a l s k o ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1 9 9 2 : 186) a N i z o z e m í . Dánsko,
Řecko
a
neutrální
Irsko
se
také
postavily
na
stranu
u m í r n ě n ě j š í c h a s p í š e z a s t á v a l i n á z o r , že by m ě l být p o s í l e n e v r o p s k ý pilíř v r á m c i N A T O n e ž U n i i z m i l i t a r i z o v a t .
5.3.2 Rozhodování kvalifikovanou většinou v oblasti SZBP Společná zahraniční a bezpečnostní politika byla základní otázkou a vedle požadované institucionální reformy hlavním tématem jednání I G C . Jak
ukázaly
zahraniční
mezinárodní
politika
Společenství
nebylo
konflikty
členských možné
států
probíhající
na
byla v mnoha
v oblasti zahraničních
počátku
ohledech zájmů
90.let, odlišná,
označit
za
homogenní uskupení. Ačkoli u většiny členských států existovala s h o d a ohledně nutné spolupráce v oblasti S Z B P , státy se nechtěly vzdát své suverenity ve prospěch
Unie.
Proto v rámci jednání
S m l o u v y o E U s e n e d a ř i l o d o j í t ke s h o d ě p ř e d e v š í m
o druhém ohledně
pilíři formy
hlasování o společných akcích. Na jedné
straně stály federalisticky zaměřené
státy spolu s Komisí,
které požadovaly, aby o obecném směřování a formulaci
zahraničně
p o l i t i c k ý c h cílů a z á j m ů r o z h o d o v a l a j e d n o m y s l n ě E v r o p s k á r a d a , a l e o konkrétní podobě společných akcích a jejich zaměření s e již hlasovalo kvalifikovanou většinou v Radě ministrů zahraničních záležitostí. M e z i tyto s t á t y p a t ř i l o p ř e d e v š í m N ě m e c k o , k t e r é p r o s a z o v a l o h l a s o v á n í k v a l i f i k o v a n o u v ě t š i n o u v R a d ě m i n i s t r ů , k t e r á by j e d n a l a o k o n k r é t n í implementaci společných
akcí. Německo dále navrhovalo, aby
SZBP 59
byla co nejvíce komunitarizována, přičemž výsadní právo
legislativní
i n i c i a t i v y by n e m ě l o být u r č e n o p o u z e K o m i s i . P o d o b n ý n á h l e d n a v ě c mělo i Španělsko a Nizozemí, které navíc požadovalo, aby S Z B P byla co
nejvíce
koordinována
s postojem
NATO,
a
Belgie.
Také
Irsko
s o u h l a s i l o s h l a s o v á n í m k v a l i f i k o v a n o u v ě t š i n o u v R a d ě m i n i s t r ů jak o s p o l e č n ý c h p o s t o j í c h , tak o s p o l e č n ý c h a k c í c h . Omezení suverenity a možnosti přehlasování ostatními členskými státy se
nejvíce
obávala
Velká
Británie,
Francie dbala na zachování
Francie,
mezivládní
Portugalsko a
spolupráce ve druhém
P o r t u g a l s k o n a v r h o v a l o p o s t u p n ý p ř e c h o d od j e d n o m y s l n é h o k hlasování
kvalifikovanou
většinou,
Dánsko.
kdy
by
jeden
stát
pilíři,
hlasování disponoval
j e d n í m h l a s e m , D á n s k á v l á d a by i s h l a s o v á n í m Q M V s o u h l a s i l a , a l e dánský
parlament
jednomyslného
se
jednoznačně
rozhodování
ovšem zastávala Velká
v otázkách
vyslovil SZBP.
pro
zachování
Nejostřejší
Británie, která v Nordwijku
stanovisko
označila
možnost
hlasování Q M V z a neakceptovatelnou a navíc navrhla, aby s e součástí smlouvy
stala
bezpečnostní
klauzule,
jež
by
jakémukoli
státu
dovolovala jednat z a určitých okolností nezávisle na ostatních členech Unie ( L a u r s e n - V a n h o o n a c k e r 1992: 199).
5.4 Koalice a opozice členských států Popis
jednání
IGC
ukázal,
že
Společenství
v době
IGC
nebylo
r o z d ě l e n o n a r i g i d n í b l o k y . N e j d ů l e ž i t ě j š í roli s t á l e h r á l y n á r o d n í z á j m y států, které následně určovaly jejich vztah k projednávaným Tabulka
1:
Postoje
členských
států
se
snaží
otázkám.
postihnout
názory
členských států k nejvíce palčivým bodům jednání I G C . J e nutné zmínit, že ne v š e c h n y č l e n s k é s t á t y s e v y m e z o v a l y v ů č i v š e m
kontroverzním
otázkám IGC. Tak například chudé země lberského poloostrova daleko více lpěly na kohezní politice, ale nezávislost Evropské centrální banky nebyla pevných
středem
jejich
koalic mělo
pozornosti. vliv
několik
Na
vzniku
faktorů,
nebo
které
spíše
dotvářejí
nevzniku konečnou
podobu zájmů členských států.
60
Tabulka 1: Postoje členských států
Zásadní problémy K3C
Pro
Proti
PWřovitá struktura Smlouvy o EU
Velká Británie,
Belgie, Nizozemí, Španělsko, Německo
Vznik E C B ve druhé fázi
Francie, Itálie
Německo, Lucembursko, Španělsko, Velká Británie, Nizozemí, Dánsko
Politická nezávislost ECB ;
Nizozemí, Německo
Francie, Itálie, Velká Británie
Dlouhá druhá fáze HRMU
Německo, Velká Británie, Španělsko, Itálie, Dánsko
Francie
Přísná konvergenční kritéria pro přistoupení do třetí fáze HMU
Německo, Nizozemí, Dánsko, Velká Británie, Francie
Itálie, Irsko, Španělsko, Řecko
Dvou-rychíostní HMU
Nizozemí, Německo
Itálie, Španělsko, Řecko
Posíleni Evropského parlamentu
Řecko, Itálie, Německo, Španělsko, Belgie, Nizozemí
Velká Británie, Dánsko, Portugalsko
Rozhodování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů o SZBP
Nizozemí, Belgie, Německo, Lucembursko, Španělsko
Velká Británie, Irsko, Portugalsko, Francie
ZEUjako základ společné evropské
Německo, Itálie, Francie, Španělsko, Belgie
Velká Británie, Irsko, Portugalsko
mm
ohnuty Zdroj: autorka
Členské státy vstupovaly do jednání s e svými zájmy, postoji a názory na
budoucí
vývoj
Společenství.
Lucemburské
předsednictví
bylo
významné především prosazením samotné struktury S m l o u v y o E U , se kterou
sice
v době
prezentace
návrhu
spousta
členských
států
n e s o u h l a s i l a , ale když Nizozemí přišlo s alternativním návrhem, který
v e š k e r o u a g e n d u U n i e s p o j i l do j e d n o h o k m e n e , s t r a c h z e z a b l o k o v á n í jednání
přinutil
i
jinak
s pokračováním jednání
federalisticky
zaměřené
státy
k souhlasu
v rámci pilířovité struktury budoucí
smlouvy.
Nizozemské předsednictví sice zakončilo jednání IGC, dovedlo členské s t á t y ke k o m p r o m i s u , a l e p ř í m ý vliv p ř e d s e d n i c t v í n a p r o m ě n u
názorů
členských států nelze dokázat. Jednání
mezivládních
konferencí
provázela
konfrontace
mezi
federalisticky zaměřenými státy a zastánci mezivládního principu. O d toho se také odvíjela jejich podpora jednotlivým návrhům nebo naopak ostré bránění další s u p r a n a c i o n a l i z a c i Společenství. Nepotvrdilo které
s e , že Společenství je
na z á k l a d ě
integrace,
jednají
především
kvůli
svého vždy různým
rozděleno
obecného bok
po
na dvě skupiny
přesvědčení
boku.
představám
Koalice
členských
o podobě nebylo států,
států,
evropské
možné které
se
tvořit sice
rámcově přikláněly k posílení Společenství nebo naopak oslabení jeho supranacionálního
charakteru,
ale
prakticky
během
š i r o k é k o a l i c e n e v z n i k l y . P r o j e d n á n í I G C 1991 j s o u
jednání
silné
a
charakteristické
s p í š e b i l a t e r á l n í v z t a h y , kdy d v ě z e m ě č a s t o v y s t o u p i l y s e s p o l e č n o u iniciativou. T a k mohlo dojít i ke spojení zemí s e zdánlivě z c e l a odlišným pohledem na evropskou integraci jako společný návrh Velké Británie a Itálie o h l e d n ě p o s t a v e n í Z á p a d o e v r o p s k é unie v e S p o l e č e n s t v í . Zkoumáním
postojů
členských
států
ke
konkrétním
problematickým
o t á z k á m je m o ž n é d o j í t k r o z d ě l e n í z e m í n a z a s t á n c e f e d e r a l i s m u , n e b o m e z i v l á d n í s p o l u p r á c e , a l e není m o ž n é a u t o m a t i c k y k o n s t a t o v a t , ž e tyto z e m ě t a k é t v o ř i l y k o a l i c e při p r a k t i c k é m j e d n á n í I G C . Z t a b u l k y P o s t o j e č l e n s k ý c h s t á t ů p ř e d e v š í m v o t á z k á c h p o l i t i c k é u n i e v y p l ý v á , že m e z i zastánce
posílení
Společenství
patřilo
Španělsko,
Itálie,
Německo,
B e l g i e , N i z o z e m í , L u c e m b u r s k o , Ř e c k o . N a o p a k proti s u p r a n a c i o n a l i t ě se stavělo Dánsko, Velká Británie a do jisté míry i Portugalsko. Samotný souhlas se zavedením společné měny v podstatě
znamenal
p o d p o r u p r o h l o u b e n í i n t e g r a c e . V tomto p ř í p a d ě t e d y n e l z e p o s u z o v a t postoje
členských
států
na
základě
jejich
federalismu
rjebo
62
antifederalismu. Jedině V e l k o u Británii a Dánsko
lze postavit
mimo,
p r o t o ž e ani j e d n a z e m ě s p ř i j e t í m s p o l e č n é m ě n y n e s o u h l a s i l a . P o s t o j e o s t a t n í c h s t á t ů s e o d v í j e l y v í c e m é n ě od j e j i c h e k o n o m i c k é h o p o s t a v e n í ve
Společenství.
konvergenčními Španělska,
kritérii
Řecka
Společenství
obava
a
neúčastí
kvůli nesplnění Jejich
Tím
je
možné
pro Irska.
vysvětlit
přijetí
společné
Tyto
státy
na mimořádně
těchto ekonomických
se tedy
především
nesouhlas měny
nechtěly
významném kritérií
týkala
ze
se
striktními
strany
zůstat
na
okraji
projektu H M U , ale
by k t o m u byly
možného
Itálie,
vyřazení
nuceny. z dalšího
vývoje Unie. K r o m ě f e d e r a l i s m u a a n t i f e d e r a l i s m u h r á l při j e d n á n í o p o d o b ě s p o l e č n é z a h r a n i č n í a b e z p e č n o s t n í politiky d ů l e ž i t o u roli i v z t a h s t á t ů k N A T O . Tak například v jiných ohledech federalisticky zaměřené Nizozemí stavělo
proti
silné
evropské
obraně
členských
států
namísto
posilování
se
evropského
pilíře v N A T O . Z tabulky
Postoje
lze
ovšem
vyčíst,
že
skupina
atlantistů kopíruje skupinu států bránící s e silné supranacionalizi. M e z i státy přející si ponechání suverenity v o b l a s t e c h společné zahraniční a b e z p e č n o s t n í p o l i t i k y p a t ř í V e l k á B r i t á n i e a P o r t u g a l s k o . M e z i ně l z e zařadit
i Irsko,
které
k takovémuto
postoji
vede spíše jeho
tradiční
K e k o n e č n é m u v ý s l e d k u m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í v r o c e 1991
členské
neutralita.
státy dospěly mnoha kompromisy, které v jedné oblasti přesně odrážely j e j i c h z á j m y , k d e ž t o v d r u h é o b l a s t i byly n u c e n y p ř i j m o u t
kompromisní
návrh. Ačkoli jednání obou konferencí byla oficiálně oddělená, výsledek m u s e l být p o u z e j e d e n . T a t o s k u t e č n o s t o v l i v n i l a p r a k t i c k é p r o s a z o v á n í z á j m ů v ý m ě n o u ú s t u p k u v o b l a s t i H M U z a j e j i c h p r o s a z e n í při j e d n á n í IGC o politické unii. Taktika jednání ve Společenství „něco z a něco" byla opět potvrzena.
63
6. Závěr Smlouva
o
Evropské
unii
znamenala
významný
předěl
v integraci
Společenství. S v o u pílířovitou strukturou v y m e z i l a určité oblasti p o u z e do
hranic
mezivládní
rychlostní
Evropy.
Společenství tohoto
spolupráce, V souvislosti
ale
nastavila
s přijímáním
bylo
nemožné
zavázat
model
nových
a rostoucí ekonomickou i politickou
klubu
také
všechny
více-
států
různorodostí členské
do členů
státy
ke
společnému postupu. Rozdílné postavení členských zemí v Evropě způsobuje, že jednání ve S p o l e č e n s t v í s e s t á l e o d e h r á v a j í j a k o boj o p r o s a z e n í s v ý c h n á r o d n í c h zájmů.
Tyto
zájmy
mají
podobu
jak
prosazení
politické
moci,
tak
ekonomické. Obecně europeanistická zakládající šestka tvořila v době jednání
IGC
1991
jíž
pouhou
polovinu
zemí
Společenství.
To
se
rozrostlo o spíše euroskepticky naladěné země jako V e l k o u Británii a D á n s k o na j e d n é s t r a n ě a c h u d é z e m ě j i h u n a s t r a n ě d r u h é . S p o l u s e v s t u p e m p ř i n á š í tyto s t á t y do S p o l e č e n s t v í i s v é p r i o r i t y , s v é p o ž a d a v k y na
vývoj
Společenství.
v š e c h n y tyto p o ž a d a v k y
Maastrichtské
vyvrcholení
dává
do
ringu
a snaží se o nalezení kompromisu v náhledech
jednotlivých členských států. Cílem
této
práce
bylo
zjištění
postojů
jednotlivých
členských
států
k zásadním prvkům budoucí integrace. S n a h o u bylo rozřazení států do k o a l i c a z j i š t ě n í , z d a tyto k o a l i c e t v o ř i l y r i g i d n í r á m e c , z d a i p ř e s r ů z n é návrhy předkládané členskými státy existovaly koalice a opozice, které se shodovaly u mnoha hlavních mapuje
jednání
zkoumané
IGC
otázky:
otázek
chronologicky,
měnily
se postoje
IGC. Struktura
vedla
také
členských
k
práce,
vyřešení
která další
států v závislosti
na
změně předsednictví? Nejprve
se
zastavím
u
důležitosti
jednotlivých
předsednictví:
L u c e m b u r s k é p ř e d s e d n i c t v í s p l n i l o v m n o h a o h l e d e c h c í l , k t e r ý s i na počátku
dalo:
akceptovatelný.
předložit Oproti
silný
tomu cílem
návrh,
který
nizozemského
bude
všeobecně
předsednictví
bylo
z v r á c e n í l u c e m b u r s k é h o n á v r h ů s e p a r u j í c í h o a g e n d u S Z B P a J a V do
64
zvláštních
pilířů.
struktuře
při
nizozemský zvrátit
ve
Členské
státy,
předložení
nakloněny
pilířovité
non-paperu,
podpořily
o s t a t n í c h b y l y n u c e n y tuto
Lucemburska.
samotné předsednictví
nebyly
lucemburského
návrh, ale nátlakem prospěch
které
Dle
mého
názoru
podporu
nemělo
na n á z o r y č l e n s k ý c h s t á t ů v e l k ý vliv.
jinak
Členské
s t á t y v s t u p o v a l i do j e d n á n í I G C s u r č i t ý m i p o ž a d a v k y a j e j i c h ú s t u p k y byly
dány
spíše
nátlakem
ostatních
než
politickou
silou
samotné
p r e d s e d n í c k e z e m ě . D a l o by s e t e d y říci, že č l e n s k é s t á t y z ů s t a l y s v ý m n á z o r ů m v ě r n y od z a č á t k u až do k o n c e a p r o m ě ň u j í c í s e p ř e d s e d n i c t v í n e m ě l o v e l k ý vliv. C o se týče koalic a opozic, existovaly skupiny států, které
zastávaly
s i l n ě p r o i n t e g r a č n í postoj j a k o b y l a I t á l i e , N ě m e c k o , B e l g i e a Š p a n ě l s k o a s t á t y j a k o V e l k á B r i t á n i e a D á n s k o , které s e d a l š í m u o d e v z d á n í s v é suverenity
ve
prospěch
nacházely
státy,
Evropské
jež
v určitých
otázkách,
mezivládní
spolupráce.
zastávaly kdežto
unie
Mezi
prointegrační
v jiným
Nemohu
bránily.
tedy
že
se
stanovisko
problémech říci,
nimi
trvaly
se
pouze
na
utvořila
ale
bázi
jednotná
koalice proevropských a jednotná opozice protievropských států, které stály
proti s o b ě v e v š e c h
aspektech jednání
IGC. Z popisu
jednání
m e z i v l á d n í c h k o n f e r e n c í v y p l ý v á , že t é m ě ř k a ž d ý s t á t p ř i š e l s e s v o j í představou budoucí formy s p o l u p r á c e , a i přes podobu postojů určitých států,
každý
K utváření
se
snažil
koalic
a
o
prezentování
opozic
docházelo
svého
vlastního
především
návrhu.
na
základě
p r o j e d n á v a n ý c h o t á z e k jak p o l i t i c k é , tak m ě n o v é u n i e . J a k u k a z u j e p o p i s p r ů b ě h u j e d n á n í , č l e n s k é s t á t y s e řídily č i s t ě s v ý m i národními zájmy a k mohutnému budování silných koalic nedocházelo. S p í š e je
možné
vysledovat
bilaterální
iniciativy
a společné
postoje
spojené ovšem pouze s omezeným okruhem projednávaných otázek. To dokazuje i společný
návrh Velké
B r i t á n i e a Itálie o h l e d n ě
postavení
Západoevropské unie ve Společenství, států, které v obecném na i n t e g r a c i stojí j a s n ě proti s o b ě . Itálie v j e d n é o t á z c e ostře
protiintegrační
Velkou
Británii,
jinde
často
náhledu
podporovala
sdílela
stejné
federalistické pozice společně s Německem. 65
S t e j n ě s e n á r o d n í z á j m y p r o s a z o v a l y i při j e d n á n í k o n f e r e n c e o m ě n o v é u n i i . T a k n a p ř í k l a d F r a n c i e p o d p o r o v a l a h o s p o d á ř s k o u a m ě n o v o u unii především
kvůli
prostřednictvím
přání
marginalizovat
vliv
německé
ustavení společné politiky,
možno politické autoritě odpovědná
kterou
měnové
politiky
by u r č o v a l a
Evropská centrální
pokud
banka.
Velká
Británie byla z a s e v e d e n a domácí obavou ze ztráty suverenity, takže s e jejím
hlavním
cílem
stalo
blokování
jakéhokoli
dalšího
rozvoje
i n t e g r a c e . A tak by s e d a l o p o k r a č o v a t d á l a d á l . Oddělenost
agendy
obou
konferencí
se
projevila
i
na
postojích
členských států. U problematických otázek konference o měnové l z e určit j a k o
hlavní dělící
státu.
členské
Chudé
zavedení společné projektu měnové mezi
a
státy
se
ekonomickou úspěšnost bály
příliš
tvrdých
u n i e . N a v í c tyto c h u d š í země,
tímto
jejich
způsobem
státy
zájmem
je
členského
požadavků
m ě n y , k t e r é by je v y ř a d i l y z t o h o t o
euroskeptické
Společenství
prvek
zůstat
na
ambiciózního
Společenství
zminimalizovat
unii
nepatří
v centru
vliv
dění
hodpodářské
b e z v ý z n a m n o s t i , k t e r á by je j i n a k m o h l a o d s u n o u t n a j e h o o k r a j . Při j e d n á n í o p o v a z e s p o l e č n é z a h r a n i č n í a b e z p e č n o s t n í p o l i t i k y z a s e hrál prim vztah členů k U S A a jejich postavení v rámci N A T O . Atlantisté obecně bránily silné evropské obraně a i přes uznání nutnosti posunout a g e n d u Unie i do politické oblasti, si přály spíše zachování v těchto
oblastech.
zaměřených
států
Na
druhou
do
jisté
míry
supranacionalizace
Unie.
Hlavní
Portugalsko
brání
i
proto
stranu
se
shoduje
atlantisté
posílení
skupina
jako
Evropského
suverenity atlantisticky
s odpůrci Velká
větší
Británie
parlamentu
a
jako
nadnárodní instituce. Závěrem
je
třeba
E v r o p s k é unii poražen,
nikdo
podotknout,
že
konečný
výsledek
-
Smlouva
o
byla kompromisem mezi všemi. Nikdo nebyl výslovně nebyl
absolutním
vítězem,
každý
musel
ustoupit.
Nedostatečná p r e z e n t a c e těchto skutečností před veřejností
následně
z p ů s o b i l a p r o b l é m s r a t i f i k a c í t o h o t o d o k u m e n t u , a l e to už j e n á m ě t pro jinou práci.
66
Seznam pramenů Literatura: B a u n , M.: Intergovermental
p o l i t i c s , In: N u g e n t , N . : E u r o p e a n U n i o n
enlargement, New York: P a l g r a v e M a c m i l l a n , 2004, s. 132-145 Brůžek, A.: Evropská měnová integrace, P r a h a : Vysoká škola ekonomická v P r a z e : Fakulta mezinárodních vztahů, 2001 D i n a n , D.: E v e r c l o s e r U n i o n : a n i n t r o d u c t i o n to e u r o p e a n integration, B a s i n g s t o k e : P a l g r a v e , 1994 D i n a n , D.. E n c y c l o p e d i a of the E u r o p e a n U n i o n , B a s i n g s t o k e : Macmillan Press LTD, 2000 D i n a n , D.: E u r o p e R e c a s t : a h i s t o r y of E u r o p e a n U n i o n , B a s i n g s t o k e : Palgrave, 2004 Draft T r e a t y o n t h e U n i o n f r o m the L u x e m b o u r g p r e s i d e n c y , In: L a u r s e n , F. - V a n h o o n a c k e r , S . : T h e i n t e r g o v e r m e n t a l
conference
on p o l i t i c a l u n i o n : i n s t i t u t i o n a l r e f o r m s , n e w p o l i c i e s a n d i n t e r n a t i o n a l i d e n t i t y of t h e E u r o p e a n C o m m u n i t y ,
Dordrecht:
M a r t i n u s Nijhoff P u b l i s h e r , 1 9 9 2 , s . 3 5 8 - 4 0 6 D y s o n , K.: T h e r o a d to M a a s t r i c h t : n e g o t i a t i n g e c o n o m i c a n d monetary union, Oxford: Oxford University P r e s s , 1999 E n d o , K.: T h e p r e s i d e n c y of t h e E u r o p e a n C o m m i s s i o n u n d e r J a c q u e s D e l o r s : the p o l i t i c s of s h a r e d l e a d e r s h i p , B a s i n g s t o k e : Palgrave, 1999 F i a l a , P . - P i t r o v á , M . : E v r o p s k á u n i e , B r n o : C e n t r u m pro s t u d i u m demokracie a kultury, 2003 Gerbet, P.: Budování Evropské unie, P r a h a : Karolinum, 2004 L a u r s e n , F . - V a n h o o n a c k e r , S . : T h e i n t e r g o v e r m e n t a l c o n f e r e n c e on political union: institutional reforms, new policies and i n t e r n a t i o n a l i d e n t i t y of the E u r o p e a n c o m m u n i t y ,
Dordrecht:
M a r t i n u s Nijhoff P u b l i s h e r , 1 9 9 2 Ort, A . : E v r o p a 2 0 . s t o l e t í , P l z e ň : A l e š Č e n ě k , 2 0 0 4 R o s s , G . : J a c q u e s Delors and european integration, C a m b r i d g e : Polity P r e s s , 1995 Thatcherová, M.: R o k y na Downing street, P r a h a : Naše vojsko, 1996
67
V a n t h o o r , W . F . V . : A c h r o n o l o g i c a l h i s t o r y of the E u r o p e a n U n i o n , Cheltenham: Edwar Eldgar, 2002
internetové zdroje: Oficiální stránky E U : http://europa.eu.int A r c h i v of e u r o p e a n i n t e g r a t i o n A E I : h t t p : / / a e i . p i t t . e d u http://euroskop.cz S m l o u v a o Evropské Unii http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=detail&cid=45099&h_katjd=5493&id=5542 D e l o r s , J . : R e p o r t o n e c o n o m i c a n d m o n e t a r y u n i o n in the E u r o p e a n C o m m u n i t y , p r e s e n t e d A p r i l 17, 1 9 8 9 http://aei.pitt.edu/archive/00001007/ E u r o p e a n C o m m i s s i o n : E c o n o m i c a n d m o n e t a r y u n i o n , S E C 90 1 6 5 9 f i n a l , 21 A u g u s t 1 9 9 0 - h t t p : / / a e i . p i t t . e d u / a r c h i v e / 0 0 0 0 1 0 1 5 / E u r o p e a n C o m m i s s i o n : P o l i t i c a l U n i o n . C o m m i s s i o n o p i n i o n of 21 O c t o b e r 1 9 9 0 o n the p r o p o s a l for a m e n d m e n t of the treaty e s t a b l i s h i n g T h e E u r o p e a n E c o n o m i c C o m m u n i t y with a v i e w to p o l i t i c a l u n i o n , C O M 90) 6 0 0 f i n a l , 21 O c t o b e r 1 9 9 0 http://aei.pitt.edu/archive/00000941/ The E u r o p a n C o u n c i l (Hanover Summit 1988), Hanover, 27-28 J u n e 1988 - http://aei.pitt.edu/archive/00001422/ The European C o u n c i l (Madrid Summit 1989), Madrid, 26-27 J u n e 1989 - http://aei.pitt.edu/archive/00001453/ T h e E u r o p e a n C o u n c i l ( S t r a s b o u r g S u m m i t 1 9 8 9 ) , S t r a s b o u r g , 8-9 December 1989 - http://aei.pitt.edu/archive/00001395/ The E u r o p e a n C o u n c i l (Dublin Summit 1990), Dublin, 28 April 1990 http://aei.pitt.edu/archive/00001397/ The E u r o p e a n C o u n c i l (Dublin Summit 1990), Dublin, 25-26 J u n e 1990 - http://aei.pitt.edu/archive/00001401/ The E u r o p e a n C o u n c i l (Rome Summit 1990), R o m e , 14-15 D e c e m b e r 1990 - http://aei.pitt.edu/archive/00001406/ The European Council (Luxembourg Summit 1991), Luxembourg, 2 8 29 J u n e 1990 - http://aei.pitt.edu/archive/00001414/
68
The E u r o p e a n C o u n c i l (Maastricht Summit), Maastricht, 9-10 D e c e m b e r 1991 - h t t p : / / a e i . p i t t . e d u / a r c h i v e / 0 0 0 0 1 4 1 8 /
M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A V BRNĚ
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
4. ledna 2006 Posudek vedoucího bakalářské práce Práce Alžběty Pavlínové „Postoje členských států k jednotlivým návrhům Smlouvy o EU" sleduje historickou, nicméně zajímavou otázku vytváření koalice členských států během mezivládních konferencí. Studentka zvolila dvě paralelní mezivládní konference vedoucí k podpisu Smlouvy o E U a snažila se zjistit vazby mezi jednotlivými zeměmi a především jejich postoje ke konkrétním sporným položkám. Sledovala podněty ke svolání mezivládních konferencí, jejich průběh a vysledovala konkrétní sporné položky v jejich jednání. V závěru práce pomocí přehledné tabulky vygenerovala jednotlivé potenciální koaliční spojence. Autorka pečlivě konzultovala, zpracovala solidní prameny a prokázala schopnost samostatné analýzy. Práce vykazuje všechny požadované parametry a doporučuji j i k obhajobě a navrhuji v závislosti na jejím průběhu hodnocení výborně.
PhDr. Markéta Pitrová, Ph.D.
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ, FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ, Joftova 10, 602 00 Brno tel,: +420 549 49 6860 • fax: +420 549 49 1113 • www.fss.muni.c2 Bankovní spojeni: KB Brno-místo, tfslo účtu: 85636621/0100 • IČ: 00216224 • DIČ: CZ00216224
M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A V BRNĚ
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A EVROPSKÝCH STUDIÍ
Oponentský
posudek
na
bakalářskou
práci
Alžběty
Pavlínové
„Postoje členských států k jednotlivým návrhům Smlouvy o EU"
Alžběta Pavlínova se ve své práci nazvané „Postoje členských států k jednotlivým návrhům Smlouvy o E U " pokouší o analýzu procesu vzniku tzv. Maastrichtské smlouvy s primárním zaměřením na rozbor pozic, které zaujímaly jednotlivé členské státy tehdejších Evropských společenství k předkládaným projektům hospodářské a měnové unie a projektům přetvoření ES z primárně ekonomické entity v unii politickou. Stěžejní část své práce přitom věnuje rozboru přípravy a jednání mezivládních konferencí, které vedly k přijetí smlouvy o E U . Na jeho pozadí zkoumá postoje jednotlivých členských států ES, které přípravu a výslednou podobu Maastrichtské smlouvy nejvíce ovlivnily. Při formulaci stěžejní pracovní hypotézy přitom vychází ze dvou předpokladů: Na jedné straně zkoumá platnost premisy, z níž se v souvislosti s analýzou negociací probíhajících na půdě evropských institucí stává téměř klišé - do jaké míry se na průběhu jednání a vytváření koalic států podporujících tu kterou variantu návrhu (a tím pádem na výsledné podobě smlouvy) odrazilo upřednostňování spíše federalistického či spíše mezivládního modelu evropské integrace. Na druhé straně se při formulaci hypotézy snaží postihnout reálné parametry jednání o klíčových změnách evropské legislativy: tedy to, že vznikající koalice nejsou rigidní a že podstatu jejich tvorby nelze takto zjednodušit. V průběhu jednání a jejich přípravy dochází k jejich proměnám a přeskupování v souvislosti s konkrétními problémy. K ověření této hypotézy si autorka vybrala velmi vhodnou případovou studii vzniku smlouvy, která znamenala jednu z nej převratnějších změn primárního práva v dějinách evropské integrace a spojovala v sobě významný integrační posun ve dvou klíčových oblastech: ekonomické i politické. Proces vzniku navíc představoval velmi dobrou ukázku role jednotlivých evropských institucí při podstatných změnách primárního práva (Delorsova Komise, předsednictví, nejprve lucemburské, poté nizozemské) i jejích limitů, míru vlivu koncepcí zastávaných jednotlivými členskými státy na tyto změny i míru jejich ochoty akceptovat kompromis. Autorka si je těchto skutečností vědoma, což se odráží ve strukturální i obsahové stránce její práce. Procesy přípravy vzniku H M U i politické unie sleduje v podstatě paralelně, až do okamžiku jejich konečného propojení za nizozemského předsednictví. Důslednější je v této snaze od třetí části, kde už rozebírá jednotlivé podněty k zahájení mezivládních konferencí z dílny evropských institucí i členských států. V první částí, která tvoří jakýsi historický „background" vzniku Maastrichtské smlouvy, se věnuje spíše politickému kontextu a dopouští se zde několika drobných nepřesností, které ovšem nesouvisí tak úplně s hlavním tématem práce (hovoří např. o nastolení „prezidentského režimu" v SSSR v roce 1990 - viz s. 8; kapitola „Válka v Kuvajtu a Perském zálivu" je uvedena větou o tom, že postoje členských států ke spolupráci v zahraniční politice ovlivnilo nejvíce dění na Balkáně, následuje však popis událostí souvisejících s krizí v Perském zálivu - viz s. 12). V části věnované podnětům pro svolání IGC věnuje pozornost i roli Delorsovy Komise a iniciativ EP, kterou nelze pominout, i když může jít od odbočku od hlavního tématu práce. S problémem, aby práce primárně zaměřená na rozbor postojů jednotlivých členských států nesklouzla k deskripci přípravných dokumentů a jednání o vzniku Maastrichtské smlouvy, M A S A R Y K O V A UNIVERZITA V BRNE, FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDII, Joštova 10 602 00 Brno t e l , +420 549 491 911 . fax: 4 2 0 549 491 920 • www.fe.muni.cz . w w w mveľcz Bankovní spojeni: KB Brno-město, Č.Ú.: 85636621/0100 • IČ: 00216224 • DIČ: CZ00216224 +
kde se ve snaze zahrnout maximum informací ztrácí hlavní linie hypotézy, se autorka potýká především v části 4. Řeší jej ve shrnující kapitole 5. která se do značné míry vrací k dějům popisovaným v kapitole 4, věnuje se však především analýze a zhodnocení postojů zaujímaných jednotlivými členskými státy, jejich vlivu na výslednou podobu smlouvy, podstatě jednotlivých „zisků" a kompromisů. Problematiku, v níž se čtenář vzhledem k množství podaných informací a zkoumaných proměnných může ztrácet, se pokouší velmi příhodně zpřehlednit připojením tabulky shrnující pozice jednotlivých členských zemí k dílčím problémům IGC. Ta zřejmě lépe než závěrečné zhodnocení potvrzuje stěžejní hypotézu o tom, že postoje jednotlivých členů ES/EU při jednání o klíčových změnách primárního práva ovlivňuje sice obecný náhled jejich (či jejich politické garnitury) na žádoucí směr integrace, do jednání ale vstupují i se zcela konkrétními zájmy v jednotlivých dílčích oblastech, což ve výsledku podtrhuje strategii „výměnného obchodu" v řadě těchto jednání. Autorka se tedy s tématem, které už bylo v odborné literatuře hojně zpracováno a proto může svádět k deskriptivnímu pojetí a informačnímu zahlcení, vyrovnala poměrně dobře. Práce navzdory některým podkapitolám v části 4 neztrácí analytický charakter. Výčet použité literatury potvrzuje schopnost pracovat s primárními i sekundárními prameny. Vzhledem k charakteru práce by možná prospělo větší využití poznámkového aparátu, který je převážně soustředěn do první části. Dojem z j inak kvalitní práce místy poněkud kazí stylistická stránka a ne zcela vhodné užití některých jazykových obratů (s. 10, s. 36, s. 56) S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuji hodnocení výborně až velmi dobře v závislosti na průběhu obhajoby.
V Brně 10. ledna 2006
O' Mgr. Petra Kuehyňková
