POSTAVENÍ KULTURNÍHO SEKTORU V ČESKÉ EKONOMICE

POSTAVENÍ KULTURNÍHO SEKTORU V ČESKÉ EKONOMICE Jana Švubová Klíčová slova: konkurenceschopnost, kultura, veřejná podpora, kreativita, kulturní průmysl Key words: competitiveness, culture, public subsidy, creativity, cultural industry Abstrakt Příspěvek se zaměřuje na kulturní oblast a její význam pro českou ekonomiku. Vymezuje základní definice a obecné pojetí konkurenceschopnosti. V jejím chápání dochází v posledních letech k posunu směrem k definici ekonomiky založené na znalostech a kreativitě. V tradičním ekonomickém pohledu bývá kultura často opomíjena a řazena mezi oblasti, které zdroje pouze spotřebovávají a samostatně nové netvoří. Příspěvek naproti tomu upozorňuje na kulturu jakožto produktivní odvětví. Uvedeny budou základní statistiky zachycující výdaje veřejných rozpočtů na kulturu a ilustrující celkovou pozici sektoru. Abstract This paper deals with the cultural sector and its importance for the Czech economy. The basic definitions will be given, the general conception of competitiveness too. Its understanding is slowly shifting to the definition of creativity driven economy in the last years. In the traditional point of view culture (in particular with the allocation of public subsidy) is seen as sector, which is not producing new sources, only consuming. The aim of this paper is to point out culture as a productive sector. The situation will be illustrated with the statistics of public expenditures on culture, documenting the whole position of culture sector.

Úvod V tradičním pohledu bývá kultura zejména v souvislosti s alokací veřejných prostředků často opomíjena a řazena mezi oblasti, které zdroje pouze spotřebovávají a samostatně nové netvoří. Realita je odlišná od této zjednodušené představy. Kultura představuje nepopiratelný základ společnosti, rozvíjí a obohacuje život každého člověka, přispívá ke kultivaci lidského kapitálu, stimuluje osobní rozvoj, tvořivost a inovace. Tyto skutečnosti reflektují dokumenty Evropské unie i UNESCO1, řada států se snaží přínos kultury vyjádřit ekonomicky, byť se tento proces potýká s řadou obtíží. Zelená kniha Evropské unie zdůrazňuje, že kulturní statky představují nepopiratelnou hodnotu a to i bez ohledu na jejich ekonomický potenciál. V této souvislosti studie připomíná multiplikační efekty kultury a tzv. kreativní kulturní průmysly. Zároveň je kultura považována za odvětví posilující reprodukci pracovní síly, tj. přispívající ke zvýšení výkonnosti člověka.2 Státy Evropské unie za jeden ze svých cílů přijaly vytvoření tzv. znalostní ekonomiky, v níž má kultura své nepopiratelné místo. Je zároveň nezbytným předpokladem trvale udržitelného rozvoje. Studie Evropské unie Ekonomika kultury v Evropě zdůrazňuje příspěvek sektoru kultury k zaměstnanosti, přičemž pracovní sílu v tomto oboru 1

Např. Úmluva o kulturní rozmanitosti Výsledky účtu kultury za rok 2009, Český statistický úřad, [online], [cit. 2012-03-20], dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3318-11

2

643

definuje jako vysoce kvalifikovanou a flexibilní. Nezanedbatelný je i příspěvek kultury jakožto plátce či poplatníka daní. V této souvislosti je důležité členění kultury, jež pro účely dalšího zkoumání zavedla Evropská komise. Rozděluje kulturu na kulturní sektor a sektor kreativní. Kulturní sektor zahrnuje oblast tradičního umění (výtvarné umění, divadlo, kulturní dědictví) a oblast kulturních průmyslů (video, televize, hudba, knihy, tisk). Do kreativního sektoru pak řadí kreativní průmysly (design, architektura, reklama) a příbuzné odvětví. Vzhledem ke všem výše zmíněným faktorům lze sektor kultury považovat za oblast s vysokým potenciálem ke zvýšení konkurenceschopnosti ostatních sektorů a činností, s čímž ruku v ruce jde i požadavek vlády na sledování a vyhodnocování ekonomického rozměru kultury. Usnesením vlády ČR č. 1452 o Státní kulturní politice na léta 2009 až 20143 bylo Českému statistickému úřadu zadán úkol sledovat a vyhodnocovat přínosy a působení kultury, včetně ekonomické evaluace. Jednou z možností, jak naplnit toto zadání, je vytvoření tzv. satelitního účtu kultury, který by mj. „identifikoval finanční zdroje kultury, analyzoval objem její produkce, měřil produktivitu, resp. efektivnost jednotlivých oborů kultury“.4 V textu bude vysvětlena pozice a význam a souvislosti kultury a kreativní ekonomiky v české ekonomice. Celá situace bude ilustrována na vývoji veřejných rozpočtů a na datech satelitního účtu kultury, který je sestavován Českým statistickým úřadem ve spolupráci s Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu.

1. Metody Při zpracování příspěvku byla využita metoda deskripce k popisu postavení sektoru kultury v české ekonomice a vymezení nového pojetí konkurenceschopnosti. Dále je použita analýza ke zhodnocení ekonomické výkonnosti sektoru a podání přehledu výše prostředků na něj vynakládaných.

2. Kreativní ekonomika jakožto faktor konkurenceschopnosti Trendem posledních let je akcentování konkurenceschopnosti založené na kreativitě (creativity driven). V dřívějším pojetí byla kreativita chápána pouze jako součást inovací, resp. jejich nezbytná podmínka, postupně je ale znatelný příklon k utvoření nového ekonomického paradigmatu – kreativní ekonomiky.5 Obecně je kreativita považována za „proces, pomocí něhož jsou myšlenky vytvářeny, spojovány a transformovány do věcí, které mají hodnotu”.6 Kreativita je tak nadstavbou inovací, když inovace v oblasti technologií či procesů lze chápat jako produkt kreativní činnosti. Kreativita je významným spolutvůrcem přidané hodnoty. Jde ruku v ruce s uměleckou a kulturní tvorbou, kdy lze očekávat převahu neziskového charakteru, tj. výsledky nejsou 3

Usnesení vlády České republiky ze dne 19. listopadu 2008 č. 1452 o Státní kulturní politice na léta 2009 až 2014, 19. 11. 2008, [online], dostupné z www: www.mkcr.cz/assets/priprava-kulturni-politiky/1-usneseni.doc 4 Výsledky účtu kultury za rok 209, Úvod – vymezení sektoru kultury,[online], [cit. 2012-03-20], dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3318-11 5 Tamtéž, str. 34 6 Corvers F. Indicators for Regional Innovation Performance; International Conference on Entrepreneurship and Business Incubation „Strengthening the Regional Innovation Profile“, Bremen, 2003

644

považovány za inovace v pravém slova smyslu.7 Jednou z možných cest je pokusit se tyto nekomerční výsledky kreativního sektoru komercionalizovat, sektory propojovat a myšlenky tak postupně vnést do sektoru ziskového.8 Konkurenceschopnost vycházející z kreativity je proto definována jakožto „schopnost vytvářet příjmy ze zdrojů, které nemohou být snadno napodobeny“9, tj. zdroje samotné kreativity nemohou být jednoduše přeneseny do jiného prostředí.10 V tomto ohledu lze tedy nalézt rozdíl oproti tradičnímu chápání výzkumu a vývoje, pro který je nezbytná „pouze“ kvalifikovaná pracovní síla, zatímco pro rozvoj kreativity je potřebné i spojené těchto zdrojů11 s adekvátním prostředím, které pak výsledky spoluutváří. Mluvíme tak o existenci celého kreativního sektoru, který „je tvořen jednak kreativním průmyslem a službami, které fungují na ziskovém principu, ale také neziskovým uměním. Právě tato kombinace vede ke tvorbě vysoké přidané hodnoty v oborech jako architektura, design či zábava. Tyto obory nemusejí mít takřka nic společného s klasickou vědou. To potom ale také značně limituje standardní posuzování konkurenční výhody striktně na základě inovačního profilu firem, regionů či zemí, neboť úspěšný kreativní sektor sám zvyšuje konkurenceschopnost“.12 Nahlížíme-li tedy na proces inovací a tvořivosti šířeji než v tradičním zúženém pohledu na novinky a patenty v technické oblasti, dojdeme k závěru, že nedílnou součástí ekonomiky vystavěné na znalostech a poháněné ji zmíněnými inovacemi je kulturní sektor. Precizně změřit zisky z něj je sice pouze obtížně proveditelné, na druhé straně je ale staletími prověřený jeho přínos k obecné kultivaci lidského kapitálu, rozvoji vzdělanosti, stimulaci tvořivosti a inovativních procesů obecně.

3. Vývoj prostředků poskytovaných na tradiční kulturní oblast Evropským standardem v otázce výše příspěvku sektoru kultury13 je 1 % státního rozpočtu. V ČR se amplituda tohoto ukazatele pohybuje kolem 0,7 % státního rozpočtu (za rok 2010 pak 0,65 %), po odečtení výdajů na církve a náboženské společnosti osciluje okolo 0,55 % (za rok 2010 činila 0,53 %). Následující graf dokumentuje podíl výdajů směřovaných na ministerstvo kultury (kap. 334) k výdajům státního rozpočtu, zohledňuje i výdaje na církve a náboženské společnosti.

7

Beneš M. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda, Centrum pro výzkum konkurenceschopnosti české ekonomiky, červen 2006, working paper, ISSN 1801-4496, [online], [cit. 2012-03-24], dostupné z www: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-05.pdf, str. 28 8 Mnoho odborníků na kreativní ekonomiku jako jeden z takovýchto mostů vidí design (Nillsson P., Etela N. Norden – A Creative Powerhouse; Oslo 2006, Nordic Innovation Center) 9 Cultural Initiatives Silicon Valley: Creative Community Index, 2005, dostupné z www: http://www.cisv.org 10 Za jeden z hlavních příspěvků kultury a umění k rozvoji regionu obecně bývá označováno jejich přispění k zatraktivnění oblasti pro kreativní pracovníky a podpora utváření inovativního prostředí (Creative community index, Measuring Progress Toward A Vibrant Silicon Valley; Cultural Initiatives Silicon Valley, [online], [cit. 2012-03-25], dostupné z www: http://www.culturalinitiatives.com/pdf/Index-2005.pdf 11 Zdroji rozumíme lidský kapitál a prostředí, v němž se nachází. 12 Beneš M. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda, Centrum pro výzkum konkurenceschopnosti české ekonomiky, červen 2006, working paper, ISSN 1801-4496, [online], [cit. 2012-03-24], dostupné z www: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-05.pdf, str. 32 13 Zatím uvažujeme užší pohled na kulturní oblast, tedy tradiční interpretační umění a kulturní dědictví, jež jsou nejčastěji s pojmem kultura spojovány.

645

Graf 1: Podíl výdajů kap. 334 na výdajích státního rozpočtu

Zdroj: vlastní zpracování, data Národní informační a poradenské středisko pro kulturu

Ovšem kultura není v ČR financována pouze prostřednictvím státního rozpočtu, po připočtení výdajů veřejných rozpočtů dojdeme k hodnotě 26,67 mld. Kč vynaložených jejich prostřednictvím na kulturu v roce 2010 (představuje 1,66 % celkových výdajů státních rozpočtů). Do těchto výdajů jsou zařazeny prostředky organizačních složek státu, státních mimorozpočtových fondů a územních samosprávních celků.14 Graf 2: Výdaje na kulturu (1993 – 2010)

Zdroj: vlastní zpracování, data Národní informační a poradenské středisko pro kulturu

Jistě ale nelze popisovat výdaje na kulturní oblast, pokud nezohledníme celkový výkon ekonomiky ve sledovaném období. Následující graf jasně ilustruje období recese české ekonomiky, patrný zejména v letech 1997 a 1998 a dále mohutný propad po obdobích růstu zapříčiněný světovou finanční krizí. Naproti tomu vývoj prostředků směřovaných na kulturu je poměrně stabilní.

14

Zdroje financování kultury v roce 2009, ČSÚ, str. 1

646

Graf 3: Vývoj HDP

Zdroj: vlastní zpracování, data ČSÚ

4. Satelitní účet kultura Pozicí kulturního sektoru se zabývá tzv. satelitní účet zpracovávaný Českým statistickým úřadem ve spolupráci s Národním informačním a poradenským centrem pro kulturu. Analyzovat a zejména pak kvantifikovat oblast kultury je spojeno s celou řadou problémů. Složité je už samotné vymezení pojmu kultura. Pro potřeby výzkumu byly rozlišeny tyto oblasti – kulturní dědictví, interpretační umění, vizuální umění a řemesla, periodický a neperiodický tisk, audiovizuální a interaktivní média, architektura, reklama, umělecké vzdělávání, provoz a správa sektoru kultury.15 Z důvodů obtíží se získáním dat byly výše uvedené oblasti doplněny o oblast označenou jako „neznámá“.16 ČSÚ zatím publikoval výsledky zjištění za roky 2009 a 2010. K dispozici tak není delší časová řada, která by nám umožnila vyhodnotit trend ve vývoji financování, zaměstnanosti a platové struktuře. Kultura je financována z veřejných prostředků, soukromých zdrojů, z prostředků neziskových organizací a mezinárodní institucí. Za rok 2009 odešlo do sektoru kultury celkově 202,8 mld. Kč, v roce 2010 pak 272,1 mld. Kč17. Ze zjištění ČSÚ plyne, že na financování kultury se nejvíce podílí soukromý sektor. Srovnání podílů na financování za rok 2009 a 2010 podává následující graf.

15

Vzhledem k dokončení projektu ESSnet Culture na podzim 2011 realizovaného Eurostatem, který si mj. za jeden z cílů kladl sjednocení vymezení pojmu kultura v zemích EU, byla metodika sestavování satelitního účtu kultura oproti roku 2009 pro rok 2010 upravena a účet byl nově sestavován tímto způsobem. 16 Nositelé kulturních činností jsou v rámci projektu označeni za poskytovatele (např. muzea, galerie, knihovna, divadla, rozhlas i televize). Jejich výčet je limitován problematickou dosažitelností některých dat (o činnosti spisovatelů, malířů či sochařů apod.). 17 Ekonomika v kultuře, Český statistický úřad, [online], [cit. 2012-10-20], dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/ekonomika_v_kulture20110601

647

Graf 4: Zdroje financování sektoru kultury

Zdroj: ČSÚ, Satelitní účet kultury, údaje 2009, 2010

Podstatný rozdíl je zejména ve směřování prostředků. Zatímco veřejné zdroje nejčastěji angažují v oblasti interpretačního umění, kulturního dědictví a uměleckého vzdělávání, podniky a domácnosti své prostředky směřovaly do reklamy, audiovize, tisku a architektury.18 Jak dále ze šetření plyne, zhruba 20 % příjmů sektoru tvoří dotace, granty a dary, ale tržby za vlastní výkony se na celkových příjmech podílí 78 %. ČSÚ tak zdůrazňuje i nutnost hodnotit ekonomickou soběstačnost poskytovatelů (podíl tržeb za vlastní výnosy a celkových výdajů), přičemž nejvyšší dosahuje zejména díky reklamním činnostem živé umění (87,5 %), nejnižší v oblasti kulturního dědictví (34,3 %). Z toho dále plyne, že „finanční podpora, zejména pak oblastem tradičního umění (péče o kulturní dědictví, festivaly, soubory, divadla) je pro rozvoj kultury nepostradatelná. Tržní prostředí ji – v případě kulturních aktivit orientovaných spíše na publikum a návštěvnost tj. jinými slovy na spotřebu v daném místě a čase – nahradit zcela jistě nemůže“.19 Evropskou komisí zavedené dělení na kulturní a kreativní sektor se osvědčuje zejména s ohledem na hodnocení ziskovosti (nejnižší u tradičního umění – interpretační umění a kulturní dědictví – 0,4%), vyšší je u kulturního průmyslu (film, video, rozhlas, televize, hudba, videohry - 5,9 %) a kreativního průmyslu (design, reklama, architektura) – 4,1 %. S tím také souvisí otázka výše mezd. V roce 2010 se průměrná mzda v kulturním sektoru pohybovala na úrovni 24 406 Kč měsíčně, přičemž v tradičním umění činila pouze 17 902 Kč, v kreativních průmyslech 26 066 Kč a v kulturním průmyslu až 30 979 Kč (cca o třetinu vyšší než celostátní průměrná mzda20). Celkově pracovalo v oblasti kultury 83 tisíc lidí (nejvíce v oblasti vydavatelství a nakladatelství, koncertních sálů a divadla) a dále více než 2 tisíce dobrovolníků. V roce 2010 pak sektor zaměstnával 87 tis. lidí a 2,5 tis. dobrovolníků. Z makroekonomického pohledu se celá kulturní oblast v roce 2009 podílela na HDP 1,86 % (64 mld. Kč), resp. 2, 34 % v roce 2010 (84 mld. Kč v b.c.21).

18

Výsledky účtu kultury ČR za rok 2010, ČSÚ, NIPOS, 2012, str. 14 Hospodaření kulturních institucí, Makroekonomický pohled, ČSÚ, str. 3 20 Výsledky účtu kultury ČR za rok 2010, ČSÚ, NIPOS, 2012, str. 16 21 Výsledky účtu kultury ČR za rok 2010, ČSÚ, NIPOS, 2012, str. 34 19

648

Závěr Sektor kultury představuje vrstevnatou a bohatou sféru, jejíž zachycení kvantifikovatelnými ukazateli je obtížné. Problematické je též získání odpovídajících dat a nutnost činit jisté odhady. Samotné vymezení zkoumané oblasti naráží na definiční potíže. Osvědčilo se dělení na kulturní a kreativní sektor, každý z nich je spojen s odlišnou strukturou financování, výší průměrných mezd, investiční aktivitou a ziskovou marží. Zatímco tak tradiční kulturní obory závisí do značné míry na veřejných prostředcích, kreativní a audiovizuální sféra je tržně orientovaná, zisková. Struktura, v jaké jsou v kulturním sektoru zastoupeny, pak do značné míry předurčuje jeho celkové výsledky. Sektor kultury je významným zaměstnavatelem, nezanedbatelný je i jeho příspěvek k HDP. Všechny výše zmíněné důvody by měly přispět k posunu v náhledu na kulturní oblast, od pouhého spotřebitele k tvůrci nových hodnot. Sféra kultury ovšem přesahuje měřitelné veličiny, disponuje celospolečenským přesahem, vzdělávací a kultivační funkcí. Její přinos pro rozvoj celé společnosti je nezanedbatelný, což dokládají i práce Eurostatu a nově i Českého statistického úřadu na zachycení významnosti tohoto odvětví.

Literatura: [1] Beneš, Michal. Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda. Centrum pro výzkum konkurenceschopnosti české ekonomiky [online]. červen 2006. working paper, č. 5, [cit. 2012-03-24]. ISSN 1801-4496. Dostupné z www: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/oddeleni/centrum/papers/wp2006-05.pdf [2] COVERS, F. Indicators for Regional Innovation Performance; International Conference on Entrepreneurship and Business Incubation „Strengthening the Regional Innovation Profile“, Bremen, 2003. [3] CULTURAL INITIATIVES SILICON VALLEY. Creative Community Index. [online]. [cit. 2012-08-08]. Dostupné z www: http://www.cisv.org [4] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Ekonomika v kultuře. Český statistický úřad [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/ekonomika_v_kulture20110601 [5] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Hospodaření kulturních institucí, Makroekonomický pohled. Český statistický úřad [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné z www: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/A70035EC8C/$File/331811kap3.pdf [6] ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Výsledky účtu kultury za rok 2009. Český statistický [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z www: úřad http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3318-11 [7] MINISTERSTVO KULUTURY. Usnesení vlády České republiky ze dne 19. listopadu 2008 č. 1452 o Státní kulturní politice na léta 2009 až 2014. Ministerstvo kultury. 19. 11. 2008 [online]. Dostupné z www: www.mkcr.cz/assets/priprava-kulturni-politiky/1usneseni.doc [8] NÁRODNÍ INFORMAČNÍ A PORADENSKÉ STŘEDISKO PRO KULTURU. Tabulková část 2001-2010, Praha, 2011. [online]. Dostupné z www: www.niposmk.cz/wp-content/.../06/Tabulková-část-2001-2010.pdf [9] NARODNÍ INFORMAČNÍ A PORADENSKÉ STŘEDISKO PRO KULTURU. Výsledky účtu kultury ČR za rok 2010. NIPOS [online]. 2012 [cit. 2012-09-20]. Dostupné z www: http://www.nipos-mk.cz/wpcontent/uploads/2010/01/V%C3%BDsledky-%C3%BA%C4%8Dtu-kultury-%C4%8CRza-rok-2010_def_web.pdf

649

[10] NILSSON, Petra and Nina ETALA. A Creative Powerhouse. Oslo: 2006. Nordic Innovation Center, [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné z www: http://www.nordicinnovation.org/Global/_Publications/Reports/2006/Norden%20%20a%20Creative%20Powerhouse.pdf

Ing. Jana Švubová Doktorandska Katedra institucionální ekonomie Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze Nám. Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha 3 [email protected]

650