124
Proti zkrácení pracovní doby.
Ve snaze za zkrácení pracovní doby pipadl sociálním demokratm tžký úkol. Tisíce dlník žilo v domnní bylo tak odchováno, že mzda jejich by se snižovala se zkrácením pracovního asu. S podobnými zjevy setkáme se ješt nyní. Ve statistice
—
—
stávkové zaznamenán práci
proto,
je i pípad, že dlníci zastavili aby smli pracovati jako díve pes 11
hodin denn, (stávka ta byla v Pošumaví.) Buržoasie a její tisk v domnní takovém dlnictvo jen udržoval a zastance zkrácené pracovní doby sesmšoval. V jednom takovém duchaplodu se psalo, „že socialisté chtjí míti celý den poledne a každý den sobotu." Veliká obava projevována i nad tím, co by dlnictvo ve volném ase inilo. Psáno a vypravováno, že by se jen rozmnožil život hospodský a v koalnách. „Posmšn voláno „Práci est, když je šest" a
podobn. V popedí
boje
proti
zákonnému obmezení
pra-
covní doby stáli prmyslníci a živnostníci. Nejbezohlednjší ze všech podnikatel uhlobaroni sešli se dne 23. ervence roku 1882 ku spolené schzi v Praze, aby zaujali stanovisko proti vlád, která hodlala parlamentu pedložiti osnovu zákona na opravu horního zákona ze dne 24. kvtna 1854 a zavázali se solidaritou spoleného vystupování proti neskrovným požadavkm horník a dlník vbec. Horníci tehdy žádali zkrácení pracovní doby na 10 hodin a za úelem tím také pracováno ku sdružení se všech majitel horních a hutních podnik. Páni ti vedou rozhodné slovo ješt dnes, jak stávka horník roku 1900 ukázala. Ne jinak bylo tomu pozdji, když po etných projevech dlnických vláda ohlásila úmysl vydati živnostenský ád. Kde kdo z pán stavl se proti njakému obmezování pracovní doby. Tvrdili, že se tím obmezí svoboda, ba že celá ada podnik utrpí a zajde. Kde jaký cech a panský rozumec, všichni vystupovali proti obmezení pracovní doby.
—
—
i
—
125
Stávky a odboje dlnické trvaly dále a vždy vtší prudkostí rozráželi staré názory a uvyklosti. Dlnictvo uilo se býti samostatným a postavilo se na tutéž zásadu svobody, prodávati práci tak dlouho, jak za vhodné uznává. Konen došlo k doplnní živnostenského zákona ze dne 1. kvtna 1860 novelou ze dne 15. bezna 1883 a 8. bezna 1885, jimiž urovnán pracovní pomr do té míry, že alespo pro velké podniky stanovena pracovní doba na 11 hodin s pestávkami k oddechu. Sotva že se tak stalo, organisováno a postupováno dále, kratší doba pracovní vynucována pímo na zamstnavatelích a tak jsme se dožili, že již roku 1890 jako všeobecný požadavek stanovena býti mohla osmihodinná doba pracovní, ku které jednotlivé odbory za nedlouho úpln, nkteré pak ásten dospjou, jiné se již jí piblížili až na poslední etapu. Nejblíže 8hodinné dob pracovní jsou horníci. Menší procento horník si stávkami již vynutilo 8hod. dobu pracovní a požívá dobrodiní její, aniž by na tom s výdlkem bylo než jejich kamarádi, kteí pracují v dole celých 11 hodin. Letošním rokem nastane však znatelný obrat v pracovní dob ve všech s
he
dolech.
Dlouholetou námahou vybudované organisace dlnické a tžce snesené stávkové fondy umožnily horníkm svésti boj s nejbohatšími a nejbezohlednjšími kapitalisty. Tisíce a tisíce schzí mezi horníky za posledních deset rok a bhem stávky ukázali svj plod ve vzorné solidarit, i když dostavilo se utrpení a boj nejprudší. Káze v adách hornických i vytrvalost vzbudily úžas na všech stranách a dodaly hornickým bataillonm nebývalého respektu.
Pímo
vášnivý boj sociáln demokratických pojak ve výborech, tak i v plenu parlamentu, trvalá kontrola vlády a rzných politických po-
slanc
ouchlík tiskem sociáln demokratickým, vání sociáln ve Vídni, to
vystupo-
demokraticky smýšlejícího dlnictva všechno pivodilo usnesení zákona,
126
jímž
še
hornictvo
pro
stanoví
9hodinná doba
pracovní; poítaje v to vjezd a výjezd. Ve skutenosti pak pi píznivjší konjunktue zákon ten znamená Shodinnou dobu pracovní ve vtšin dol a pro vtšinu hornictva. Ustanovení to nabude platnosti tohoto roku. Blízcí Shodinné dob pracovní jsou i knihtiskai. Tito mocí svého vdomí, organisace a tarifních fond dosáhli osmi a plhodinné doby pracovní pi pracech novinových, devítihodinné pracovní doby pi pracech ostatních.
Touže cestou a témuž cíli blíží se i tovární dlnictvo truhláské a kovodlnické. Také tyto odbory hodiny kratší pracovní dobu ped normají již o mou zákona. je u dlnictva živnostenského a pi výrob domácké. To stále ješt ve svém celku ídí delší pracovní doba, se nesprávnou zásadou, tím vtší výdlek. Dojde dojista. i zde ku platnosti kratší doba pranázor socialist a zvyk panský. covní, tím vyšší musí býti i mzda, ponvadž je výkon dlníka hledanjší a tím i cennjší.
dv
He
ím
ím
Pojišování dlnictva.
Dlnictvo v Cechách 'hned v prvních letech svého veejného psobení netajilo se svými požadavky i na poli sociální politiky.
Stav
dlník a jich rodin byl
usadila-li se v týl živitele vleklá choroba.
hrozný,
Zákonem
povinného pojišování nebylo. Svobodný dlna léení do nemocnice a ženatý, pokud to možno bylo, ostával na rodinném loži mezi hluícími dtmi a uplakanou ženou. Nebylo-li skrovných léky úspor, scházel nejen chleb v rodin, ale léka pro nemocného. Když bylo nejhe a nepomáhal žádný z domácích lék, dostavil se na nkolikerou prosbu manželky okresní chudinský léka, který se pro množství pochzek z pravidla obmezoval na odhadování choroby, aby pro pípad úmrtí mohl vydati pare re. Nkdy pak také pi návštv potšil rodinu a plaící dítky utišoval krejcarem, aby tatínkovi u hlavy ník odcházel
i
i
127
nekiely. Aby zakoupen býti mohl lék za cenu pro chudé, shánny ženou nemocného peníze u chudiny obvyklou cestou, zastavováním a dlužením se. kteí dávali zálohy na nemoc tolik
Zamstnavatel, svého bývalého
dlníka,
nebylo
mnoho.
Z tch dob
mnohých
dílnách ta zvyklost, že dlníci pi výplat hodí sbrateli, kamarádu nemocného do epice desetník. Až do roku 1888 byly tyto sbírky a milodary spoludlník a soused jedinou podporou, které se v práci onemocnlému dostalo.
udržela se
v
Jen menší ást
dlnictva pamatovala na po-
a zabezpeovala se u „Vzájemn se podporujících spolk pro pípad nemoci a úmrtí", nebo u vysloužilc, pípadn u rzných pojišovacích spoleností a spolk „pod ochranou svatého Václava, Antonína, Josefa" a pod.
dobné
se
zlé chvíle
innost podobných spolk, jichž lenstvo skládalo hlavn z otc rodin, obmezovala se na poskytování
podpory v
pohbu
nemoci
a na
vypravení dstojného
knzem, pochodnmi, prvodem a na „poslední poctu" Lékaské pomoci a lék s hudbou. poskytovala jen nepatrná ást takových sdružení. Zápisné do podporovacích spolk zvyšovalo se, ím pihlašující len ítal vtší stáí. s
i
První
eská veejná schze dlnická
za
úely
pojišovacími.
Dne 15. února r. 1870 konána byla v Praze veejná schze dlnická, na které projednávána nutnost
nemocenského a starobního pojišování. eníky byli sociální demokraté: Ho chr a n, Klíma a Pecka. Dle projekt, hlavn na
Hlavními
pání horník
v severních
echách,
které velmi tížily
neurovnané pomry a naprostá libovle majitel dol, nebo jich úedník v bratrských pokladnách, mla býti pro celé echy zízena Pojišovací banka, kt rá by mla v okresích své filiálky. Žádáno, aby starobní pojišování platilo pro veškeré délnictvo v echách. Správa banky mla býti v rukou trvale
128
pojištných a mli ji vésti úedníci dlnictvem "volení. Vrchní dozor mohl býti penesen na úady. Také v jiných prmyslových stediskách žádáno za pojišování dlnictva, až konen do Prahy svo-
lán soudruhy našimi sjezd, který se ml o zásadách pojišování sjednotiti. Sjezd nebyl ani valn obeslán, dlníci pojištní u spolk pro pípad nemoci na dva nebo ti msíce, domnívali se, že s nimi je hej a ti, kdo ani u podobných spolk a bratrstev ne-
tm
byli,
snahu.
scházelo
i
dostatek
Od roku 1870 opakován
porozumní pro tuto astji pokus s po-
dobnou akcí až do doby, kdy nastala všeobecná persekuce policejní a kdy se vtší ást probudilého dlnictva piklonila ku smru radikálnímu. V dobách prudké persekuce, kdy byly dlnické vzdlávací spolky politickými úady na naízení vlády rozpuštny,
do
uchýlila se
znaná ást soudruh a na venkov po-
spolk podporovacích
dobné
spolky
i
zakládány
v nich, za zvláštní píplatek bory vzdlávací.
a
zizovány
len, knihovny
a od-
Vzájemn
se podporující spolky poaly neobvykle co do potu lenstva. Také tento zjev nebyl bystrému oku policejnímu vhod. Po zadání stanov pátralo se, kdo je proponentem spolku. Nad pokladnami, kde nebyli v oích etník, starost a hejtman velmi spolehliví lenové ve výboru, provádn písný
vzrstati
i
dozor, aby penz k „socialistickým
Mén kteí byl
spolkových nebylo potají užíváno
rejdm".
lépe než
byli postiženi
nemocným
úrazem.
zamstnavatel
tm
dlníkm, vedlo se Dle obecného zákona
vázán nésti
finanní
ná-
za nastalý úraz. Vyrovnával úty lékae nebo nemocnice. Mimo to stanovena byla taxa za úrazy,
sledky
když zamstnavatel zmrzaeného dlníka v práci nepodržel, byl na žalobu zmrzaeného nebo pozstalých po zabitém povinen zaplatiti za pravou ruku jinou taxu než za levou nohu, za oko, za ten který prst atd. totiž:
