Porta apostolorum Osoby MARIA KÁTI OTTO STAROSTA FRITZ JAKOB GLOSS MAREK PAVEL
Hra se odehrává ve třech základních časových rovinách.
Vyšší spravedlnost znamenala, že lidé si nejsou zas tak úplně rovni, jak tvrdily demokratické režimy, jejichž ústavy přiznávaly každému občanu stejná práva. Komunisté a fašisté soudili, že lidská práva jsou zástěrka, za níž se ukrývají zájmy buržoazie, která vykořisťuje dělníky. Překlad do němčiny Katka Raeber. Překlad do východoslovenského nářečí Enes Mustafovič. Jde o literární stylizaci východoslovenského dialektu, která je spíš symbolem určité mentality člověka, než přepisem nářečí. Řeč je zaznamenaná foneticky. Jde o jazyk vytvořený speciálně pro toto dílo.
Porta apostolorum
Je napsána na paměť zhovadilým ideologiím, jako jsou např. komunismus či fašismus, které říkaly, že je třeba vymyslet nového člověka, jenž bude hrdý a silný a pracovitý a bude mít smysl pro vyšší spravedlnost a život v kolektivu.
1
Věc: Porevoluční události Případ Postellberg – společná správa ministerstva národní obrany a vnitra. Dne 25. 4. 1947 byl doručen ministerstvu národní obrany a dne 30. 4. ministerstvu vnitra dopis stejného obsahu, podepsaný Ottem Osfaldem, Postellberg, Leninova ulice č. 1345/67, v němž pisatel upozornil na porevoluční události v Postellbergu v květnu a v červnu 1945. Stejný dopis byl doručen i ministerstvu spravedlnosti, které jej v opise zaslalo dne 27. 5. 1947 ministerstvu vnitra. Dne 12. 6. 1947 zaslala kancelář prezidenta republiky ministerstvu vnitra dopis, který obdržela a jenž poukazoval na výše zmíněné události a byl podepsán Marií Osfaldovou v Postellbergu, Stalinova ulice č. 342. Z toho podnětu dalo ministerstvo národní obrany předběžně případ vyšetřit svému důstojníkovi. Ministerstvo vnitra pak nařídilo 30. 5. 1947 a 17. 6. 1947 oblastní úřadovně státní bezpečnosti v Mostě, aby důvěrnou cestou případ urychleně vyšetřila. Podle další zprávy této úřadovny ze dne 25. 8. 1947 jsou oba pisatelé dopisu anonymové, protože osoby tohoto jména jsou v místě neznámé. Podrobnější šetření prováděno již nebylo, poněvadž v té době byla zřízena vyšetřovací komise bezpečnostního výboru UMS a nebylo žádoucí, aby vlastní vyšetřování komise bylo ztíženo předběžným vyšetřováním bezpečnostních nebo vojenských orgánů.
Porta apostolorum
Z toho důvodu předkládá ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra tuto předběžnou zprávu o událostech v Postellbergu v květnu a červnu 1945.
2
I. PAVEL
Já jsem nešťastnej... prostě mi vůbec není dobře... bolí mě tady... po tom všem... a k tomu je taková bída... ještě pořád... strašná, zkurvená bída a hlad... nesnáším všechny ty zazobance... voni si nějak furt v klidu žijou a nás, který jsme v úplný prdeli, nás vůbec necejtěj... koukám jim do oken, a voni mě vůbec necejtěj! Měli by pochcípat do jednoho a tím by se to taky i tady u mě v bříšku vyřešilo... možná, prozatím, snad... stejně sem nepatří. HA! Je to tady chudý, ne?! Tak leda pro takový mravence, jako jsem já, ne? Tak sem nepatří, ne?! Když je to tady chudý, ne?! No, je to tak?! No tak! A hele, co je zase tamhle to? Kdo to je, támhle to? Z dálky vypadají jako dělníci, jako nějaký úředníci...? Co je to za lidi? Tváří se tak přísně... studeně... Haló? Vy jste...? Kdo jste..., můžu se zeptat? Jen mě to zajímá... nikdy jsme vás tady neviděl... samo, což neznamená, že jste cizinci – to je jasný... promiňte já občas mluvím hloupě. Jste vojáci? Ano, určitě jste vojáci..., ale takový vojáky, jako jste vy, jsem teda nikdy neviděl... mám jít pryč? A proč? Pane Zicha? Já bych chtěl bejt taky voják... chtěl bych mít zbraň... a kde máte vůbec zbraně? Počkejte... můžu jít s vámi...? Díky.
OTTO
To je hic! Snad třicet stupňů.
FRITZ
Je krásně.
OTTO
Pěkně velký stůl, Fritzi... ty svícny se k němu hodí, viď?
FRITZ
Ano. Děkuji, otče.
OTTO
Víš... chci , aby tenhle den, aby nám zůstal v paměti... já myslím, že tenhle obraz bych si mohl pamatovat... ten bílý obdélník s pěti černými větvemi...
MARIA
Větvemi?
FRITZ
To jsou jako ty svícny, že jo?
OTTO
Přesně tak.
MARIA
Aha...
OTTO
Mario? Taky pro tebe něco mám.
MARIA
Ale nepovídej.
OTTO
Ale ano... podívej..., zavři oči... tady.
MARIA
Ach ne..., to si děláš legraci!
Porta apostolorum
Víte co...? Pojeďme do lázní!
3
To je ta námořnická...a gramofon je zde...
FRITZ
Mami? Tohle jsi už dlouho...neto...
MARIA
Neboj, ještě si to užijeme...
OTTO
Pusu.
MARIA
Tady máš. Má to samozřejmě jen jeden háček...
OTTO
Jakýpak?
MARIA
No, nejde ještě pořád elektřina
FRITZ
Máme kliku...
MARIA
Ne, to není ono... není to ono...
OTTO
No tak to není ono... až jí zapnou, tak bude veselo...
MARIA
Už aby to bylo
MARIA
Myslím, že nikdo nepřijde
OTTO
Pozvali jsme všechny?
MARIA
No, nevím jestli všechny, ale ty, co jsme chtěli..., ty jsme pozvali...
FRITZ
Určitě přijdou... mají ještě pět minut čas, ne?
OTTO
To je pravda...
MARIA
A když ne?
OTTO
Tak to sníme sami...
FRITZ
Ne, to je nesmysl... nic nebudeme jíst sami... dneska je slavnost... přijdou hosti... bude hostina... nechápu, proč to vzdáváte tak brzo...
MARIA
Fritzi! Nic nevzdáváme!
FRITZ
Tak dobře.
OTTO
Maminka má jenom prostě takové tušení.
FRITZ
Ticho! Slyšeli jste? Jako by někdo šel...
MARIA
Podívej se z okna...
OTTO
Nikdo.
Porta apostolorum
OTTO
4
FRITZ
Nikdo!
MARIA
To musíš...? Tohle?
FRITZ
Co?
OTTO
Ach jo...
MARIA
Nech toho, Otto. To, co máš v puse...
FRITZ
Nemusím
MARIA
A proč to tam máš?
FRITZ
Protože je to dobré.
OTTO
A je to.
MARIA
Klid..., ještě je čas, ne?
OTTO
To je pravda...
FRITZ
Proč si myslíš, že nikdo nepřijde?
MARIA
Nemyslím si to..., měla jsem takové tušení...
FRITZ
Ubližuješ mi, mami...
MARIA
No...tak...nemyslela jsem...
FRITZ
Co?
MARIA
Nechtěla jsem ti ublížit.
OTTO
Smažme to... Čekáš tu svou dívku?
FRITZ
To není moje dívka...
OTTO
A čí teda?
FRITZ
...
MARIA
Aha...
FRITZ
Co znamená to „AHA“?!
Porta apostolorum
Žvýkačky vymyslel jeden americký lékárník a v Evropě se začaly prodávat v roce 1903, rozšířily se ale hlavně v padesátých a šedesátých letech. Žvýkali je většinou mladí lidé, kteří tím vyjadřovali svůj postoj ke společnosti a neměli ještě v ústech plomby. Časopis Pionýr. Praha, 1987.
5
Pozval jsi ji...
FRITZ
Ano, pozval jsem ji..., protože bych vám chtěl něco říci...
OTTO
Pozval jsi i ty své spolužáky, ty své kamarády?
FRITZ
Jo, a nejsou to spolužáci..., oba jsou starší než já... Prostě jsme chodili do jedné školy.
OTTO
Takže už spolu zase kamarádíte...?
FRITZ
Tati, co je to za otázky? Gloss tady nebyl tři roky, a Jakob... nevím... nevím, nějak jsme se prostě míjeli... tak jsem ho taky pozval... pozval jsem dva svoje kamarády...
OTTO
No tak... tak vidíš... tak to je dobře, ne?
MARIA
Miláčku, víš, co mně na tobě imponuje?
OTTO
...
MARIA
Že dokážeš právě tohle... být v tak nejisté době tak pozitivní...
OTTO
To proto, protože vás miluji.
MARIA
Mám tě ráda... mám vás ráda...
OTTO
Můžu vás políbit? Tak. Teď je přesně dvanáct.
FRITZ
Slyším kroky!
MARIA
To jsou oni!
OTTO
Sláva!
Spiklenci si přečetli v novinách, kudy arcivévoda pojede na radnici, kde už měl starosta přichystaný projev a obložené chlebíčky, a rozestavili se po obou stranách nábřeží a v kapsách měli granáty a revolvery a čekali, až arcivévoda pojede kolem... Ugrešič, Dubravka: Kultura lži. Nakladatelství Mladá fronta, Praha, 1996. STAROSTA Dobré poledne přeji... přátelé... JAKOB
Dejž to pánbů...
GLOSS
Zdravíme...
FRITZ
Cha, cha, cha, chá, chá... Oni, oni – moji kamarádi – ...Glossi, kdes byl celou tu dobu? Kamaráde? A co máš s tou rukou? Jakobe, je na čase, aby se věci zas dostaly do normálu... jak rád tě vidím... a moc ti to v té sutaně sluší, že mu to sluší? Snad víc, než jeho tátovi... Obnovíme kapelu, co říkáte? A budeme zas chodit do altánku hrát...
Porta apostolorum
MARIA
6
pro holky... dáme si pivo... to bude fajn..., ale už se na to těším... to bude zas bžunda! Martine, jsem rád, že jsme zase spolu my tři... náš trojlístek... Co je tohle? STAROSTA Hrnec! Ostatní přijdou později, nevadí? FRITZ
Nevadí..., nevadí..., Jakobe, Glossi, ahoj... kluci... jak jste se změnili, co jsem vás neviděl... tak řekněte něco...
GLOSS
Ahoj.
JAKOB
No, ahoj...
OTTO
Určitě ne... určitě nám to nevadí...
MARIA
No... aby jim to nevystydlo...
OTTO
Co by jim vystydlo zase, prosím tě...? Nebuď pitomá... Promiňte.
MARIA
To jsi přehnal!
STAROSTA To snad ne...? Je to možné? Tuhle věc strašně miluju... Itálie... vždycky, když to slyším..., cítím Itálii..., abych pravdu řekl, dnes je to venku docela Barcelona. FRITZ
Palermo.
FRITZ
Říká se Palermo.
STAROSTA
... A když tak se to schová pod peřinu a pak se to přihřeje – není-liž pravda, madam? Tak dobrý den vespolek... co jsem to... vy něco slavíte?
FRITZ
No...
GLOSS
No jasně!
JAKOB
No, a co?
OTTO
Vy jste na to zapomněl?
STAROSTA A!!! Jóóó!!! Narozeniny... pardon... jsem teď, co jsem se vrátil z hlavního města, strašně rozrušený... MARIA
Rozrušený?
STAROSTA Promiňte... chtěl jsem říci zaměstnaný... tak vám pěkně gratuluji... Kolik vám je? MARIA
Prosím?
STAROSTA Co prosím?
Porta apostolorum
STAROSTA Cože?
7
OTTO
Ehmm...
MARIA
Ehmm... Promiňte, to ale od vás není pěkné – ptát se dámy, kolik jí je... navíc narozeniny neslavím já, ale můj syn...
GLOSS
Taky Fritzi... všechno nejlepší... jak jsem se spolu dlouho neviděli... pět let?
FRITZ
Ne. Tři roky... to je docela rozdíl, ne?
JAKOB
A hlavně hodně zdraví, co? Co říkáš?
GLOSS
Ratatatata...ratatata...
JAKOB
Ratatatata...ratatata...
FRITZ
Ratatata...ratatata... Tak už vás poznávám... Děkuji.
GLOSS
No jo.
JAKOB
Jo.
FRITZ
Těšíte se do školy?
GLOSS
Do školy...?
FRITZ
Ano, do školy...
JAKOB
No... Ano, pane.
GLOSS
Ano, pane.
FRITZ
Cože? Co to zas melete za nesmysly? To jste se tak vyděsili, že budete muset zas do školy? ☺
GLOSS
Co prosím?
JAKOB
Já nevím..., co bych...
STAROSTA Bavíte se dobře? OTTO
Tak...
STAROSTA Tak... MARIA
No...
FRITZ
Co to má znamenat? ☺
Porta apostolorum
STAROSTA Ježiš...!!! To jsem ale popleta...odpusťte. Mám toho teď moc... Tak Fritzi, všechno nejlepší...
8
GLOSS
Ehmmm...
JAKOB
Hebšich...
FRITZ
No... tak se přece posaďte... přátelé.
STAROSTA To je dobrý nápad... Posaďme se přece, lidi zlatý... Já jsem hrozně rád. Myslím to upřímně. Od té doby, co jsem se vrátil... Koncentrační tábory vymysleli komunisté v roce 1918, aby uspíšili vítězství revoluce a upevnili diktaturu proletariátu... v sovětských koncentračních táborech zahynulo patnáct až dvacet milionů lidí, a v následujících pětatřiceti letech v něm strávil část života každý sedmý dospělý občan Sovětského svazu. Ouředník, Patrik: Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001 Když jsem byl tam, víte? Přišel jsem o pár mně nejbližších lidí... Od té doby... Si nějak mnohem víc vážím přítomnosti někoho druhého. Vždycky mi nějak připomene... Ty moje milé... mně milé... maminku... tatínka... ženu... Vítězství tak rychle neodstraní vzpomínky. Zůstáváme napjatí, neklidní, bude zapotřebí let, abychom opět nalezli rovnováhu. Jsem rád, že tu dnes mohu takhle s vámi být. Děkuji. Ještě pořád nezapnuli proud, že? Musím říci, že na tohle se opravdu těším „O sole mio“! Co máme dobrého... mohu-li se zeptat? JAKOB
Voní to hezky...
OTTO
Dneska přece všechno voní hezky, není-liž pravda?
MARIA
Tak nejdříve polévka... vývar z koniny...
OTTO
Až po vás.
STAROSTA Děkuji. FRITZ
Prosím, kluci... až po vás...
GLOSS
Dík.
JAKOB
Děkuju.
OTTO
Děkuji.
Porta apostolorum
STAROSTA Ano, ano... máte pravdu, pane Otto... máte pravdu...
9
Děkuji.
MARIA
Ještě já...Tak prosím...
JAKOB
Poklekni na kolena, – ó duše bohabojná, – neb se tobě uděluje – milost přehojná. Amen.
KÁTI
...jako stádo mladejch bejků... včera jsem je viděla... padal sníh... byla noc... dvacetkrát čtyři sta kilo v pohybu... bejci okusovali stromy a zápasili... to ticho... řeko, ty si to pamatuješ? Určitě... ty si totiž pamatuješ všechno... vždycky se tě můžu zeptat... ty to totiž všechno víš...
PAVEL
Co tu tak stojíš, Káti?
KÁTI
Nic... koukám...
PAVEL
Ty, poslouchej... co je s tebou?
KÁTI
Co by?
PAVEL
Promiň..., ale poslední dobou tě sleduju, jo? Tak já tě teda sleduju, abys věděla...
KÁTI
Ano, ty mě sleduješ... to jsem si všimla...
PAVEL
Sleduju tě, poněvadž tě miluju, je ti to jasný?
KÁTI
Jasný? Jasný mi to není, ale pokračuj... něco jsi mi chtěl říct, ne?
PAVEL
Proč chodíš pořád vokolo tý posraný řeky a čumíš do ní...
KÁTI
Nevím... koukám do ní... nic víc...
PAVEL
Taková jsi dřív nebyla...
KÁTI
Jo? A jaká jsem byla...?
PAVEL
No, měla jsi se ke mně mnohem víc... Co se stalo?
KÁTI
Je mi to líto.
PAVEL
Cože?
KÁTI
Něco skončilo...
PAVEL
...Jo! To teda skončilo... neříkej mi, že je ti to líto...
KÁTI
Ne, takhle ne... tak jsem to nemyslela... mám strach z toho, co přijde teď, víš...
PAVEL
A jak to, kurva, souvisí s tou smradlavou řekou...?
KÁTI
Jde... pryč... asi mě to uklidňuje...
Porta apostolorum
FRITZ
10
PAVEL
Neboj... zase začnem chodit do školy... přijde normální život... všechno se vrátí tam, kam má. Pojď.
KÁTI
Nechci
PAVEL
Proč?
KÁTI
Zůstaňme tady ještě... zůstaň se mnou...
PAVEL
Tak dobře... dobře... to už jsem od tebe dlouho neslyšel... a je to docela fajn.
MAREK
Ta to je paradne... pul jednej poobedze a nigdze ani noha... zabera to... zabera to ohromňe... pred tyždňom tutok jakyši poskakovali s vľajkami a ďaľ ši še schovavaľi v skľepoch... – meži nama – ešče pred tyždňom bulo myslim upľňe rozumne byc schovany v skľepe... nigdy čľovek nězna, odkiaľ na něho Němčur vyskoči, že ano? Pred tydňom to bulo ešče rozumne byc v skľepe... nadherňe zasunuty..., ľenže to znali akurat ty zašveceňi... jako napriklad ja a moji sučasny kamarati. Ta zato teraz tu panuje véľmi špecificka atmosfera... ľudze še boja, a to ani neznaju z čoho... to je dobre... to je dobré... pre moju robotu ideaľne – dejinna chviľa je vzacnosc. Ešče to nema nigdo znac... ešče neni čas. Kľud a poriadok. Nič še ani nehne. To je poriadok... konečne! Šešť rokov som bul prikrčeny... ta co služil som, jak som znal, ta ňe? Aľe taktok som upľňe spokojny. Ano! Ano!! Ano!!!
STAROSTA To je konina...! Taková konina!! To snad není pravda!!! Nebo je to pravda? Přátelé?! Já tomu vůbec nerozumím! Jak je to možné?!!! Může mi to někdo z vás vysvětlit... ne to není pravda... mňam! Mňam!! Mňam!!! Mňamiti – mňamity – mňam!!!!! MARIA
No prostě konina...
STAROSTA To vy? MARIA
Ano.
GLOSS
No, já myslím, že je to slušný výkon... z tohohle něco takového, a to byla teprve polívka...
STAROSTA Nezdvořáku nenažranej... JAKOB
Velmi mě to překvapilo, madam..., mohu vám políbit ruku?
MARIA
Ale...
OTTO
Ale jistě...
MARIA
Tak...
JAKOB
Děkuji moc – ještě jednou se skláním...
Porta apostolorum
STAROSTA Na to přísahám! Co říkáte, pánové?
11
FRITZ
Ale my to takhle nemáme každý den, vždyť je hlad...
GLOSS
Jasně, máš narozeniny!
STAROSTA Vaše žena je opravdu šikovná. MARIA
To ale přece víte dobře...
STAROSTA Ano..., vy jste prostě veřejně činná osoba... jako já... o vaší ordinaci se mluví široko daleko... MARIA
Brzy začneme opět dělat taneční... Chlapci, přijdete?
OTTO
Ale jděte..., vždyť jste už u nás byl tolikrát na obědě...
STAROSTA Ale to už je dlouho... já jsem tam na spoustu věcí normálně zapomněl... JAKOB
My tóóó...
GLOSS
My už to máme za sebou...
MARIA
Jen nepovídejte.
OTTO
To jistě...
JAKOB
To bude asi tou zvláštní chvílí.
OTTO
Mohu se zeptat, jak jste to myslel, pane faráři?
JAKOB
Cože?
OTTO
Promiňte, ale jakou chvíli jste měl na mysli...?
GLOSS
Na mě se nekoukej, kamaráde... ☺
STAROSTA Ani na mě... ☺ JAKOB
Ale prosím vás, co jste se tak polekali...? ☺
MARIA
Ne, my jsme se nepolekali. ☺
GLOSS
Tak to vidíš – ještě k tomu se nepolekali. ☺
STAROSTA Co to tu žvaníte? Vůbec tomu nerozumím... ☺ JAKOB
No...má tady Fritz – váš syn – dnes narozeniny, ne? ☺
OTTO
Ano, jistě! ☺
Porta apostolorum
STAROSTA Ale dnes je to nějak opravdu výjimečně vynikající...
12
FRITZ
A to je asi ta zvláštní chvíle, ne? ☺
JAKOB
Přesně tak!
STAROSTA A je to na světě. FRITZ
Jakube, od kdy jsi vlastně...od kdy sloužíš?
JAKOB
Potom, co tátu... Nebyl tu nikdo kdo by to mohl dělat... Sloužím prostě za Něj! Je na tom něco zvláštního?!
FRITZ
Uklidni se...jenom mě to zajímá...jak k tomu člověk přijde...většinou to chce ještě dostatečné vzdělání a ták, ale není to především o tom...vlastně tě obdivuji...tak brzy jsi to našel...
MARIA
Tak abychom tu „zvláštní“ chvíli oslavili hlavním chodem – co říkáte?
VŠICHNI
Souhlas. To se ví. Jasně.
STAROSTA A mohu se zeptat... copak to je? MARIA
Hádejte.
STAROSTA Necháme se podat. MARIA
No přece – zase konina... tentokrát pečená...
OTTO
Tak do toho, panové a dámo... prosím...
VŠICHNI
Mlask, mlask, mlask...
PAVEL
Neni ti už zima... tady?
KÁTI
Ne... nech toho... nech mě...
PAVEL
Pardóóón..., ale odejdem dneska vocaď, že jo? Půjdeš domů nebo k nám?
KÁTI
Už se tam nechci vrátit...všechno mi jí to tam připomíná...
PAVEL
Aha! Tak pojď k nám...
KÁTI
Nedělej to... nedělej tohle na mě...nikam.
PAVEL
Tak co, mám koukat před sebe asi, že jo? No tak jo...! Teď čumim před sebe, kdyby ses na mě nechtěla koukat... tak abys věděla, že přesně tohle teď dělám!
KÁTI
Tys to vůbec nepochopil...
PAVEL
Už mě nech.
Porta apostolorum
STAROSTA S brambůrkem...?
13
Kvůli tomu jsem chtěla, abys tady zůstal... rozumíš?
PAVEL
Vůbec ničemu! Vidíš támhle?
KÁTI
Co?
PAVEL
Slavěj tam... vidíš? To je, co?!
KÁTI
Co je na tom?
PAVEL
Co je na tom, co je na tom, co je na tom... ty jsi asi úplně pitomá!
KÁTI
Běž! Jdi ode mně!
PAVEL
A to je zas co?
KÁTI
Už se s tebou nechci potkávat... už s tebou nechci nic mít.
PAVEL
A na to pozor... tohle si vysvětlíme, jo?
KÁTI
Už se stalo!
PAVEL
Jaký: Už se stalo! ?
KÁTI
Odjedu odsud... nebudu tady... nechci tady už žít.
PAVEL
Ha, ha, ha...
KÁTI
Běž!!!
PAVEL
No, tak teda dobře. Pamatuj si, že tohle si ještě vysvětlíme, ano?
KÁTI
Běž pryč.
MAREK
Ta či som krasňe vyfiňteny? Ano. Ano. Ano. Tak je to v kľuďe. Som predsik stražca poriadku... ta nech tak i vyžeram... Nějako še mi tam nekce... znova še pred kymši pretvarovať... dofrasa, jak ja to neznašam... tam mam ja vobec tu pozvaňku? Do rici, ja som ju hadam stratil-to su probľemy, bľbe probľemy-posrane... A dobra nalada je v rici- to som ja poriaaadne hovedo... ta ešče šebe vyzradim... dneška, keď je všicko tak nadherňe naaranžovane... Fuj!!! To som še zľakol... Ááá – tutok je – hurááá – pozvanku mam – ta možem šebe isc...
PAVEL
Tý volé... tak vona na mě takhle?!!! Počkej, až budu mít tu bouchačku... počkej... ještě přilezeš... ještě se ukáže... nenecháme to jen tak... kdy říkali, že tam mám přijít? V podvečer – až se setmí – tak, jdu se pořádně vyspat... mám pocit, že to budu asi potřebovat... ať tak nebo tak – ta mi dala – tohle fakt musím zaspat. Kurva to je piča blbá!!! Káti?!!! TY! STEJNĚ JSI BLÁZEN... DEBIL... VŠICHNI TO O TOBĚ ŘÍKAJÍ... POBOŽNEJ MISTNÍ BLÁZEN PO SVOJÍ BÁBĚ ZASRANÝ!
VŠICHNI
Ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko ko, ko, ko... kóóóónináááá – jak se ta lodička pohupuje... ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko, ko... kóóóninááá – jak se ta loďka houpá...
Porta apostolorum
KÁTI
14
STAROSTA Já nevím... já už jsem šest let nezažil takovouhle euforii... nepamatuji se, kdy jsem měl z jídla takovou euforii... bože, mně je tak dobře... OTTO
To jsme rádi.
STAROSTA Jo? No, tak to je fajn, co říkáte...? Já jsem normálně jak opilý. GLOSS
No, já musím říct, že se mnou to taky pěkně hnulo... a to už jsem stihl ledacos sežrat...
JAKOB
(říhne si) Pardon... já se úplně stydím, jak je mi dobře... co, červenám se...?
FRITZ
Nezapomeňte si utřít pusy...
MARIA
Ne, ne, nečervenáte se... vypadáte fajn...
OTTO
Ani nevíte, jak jsme rádi, že je vám zrovna takhle...
STAROSTA To věřím. A co ty, Fritzi, tobě není také fajn...? Co? FRITZ
Promiňte... asi mi to moc nesedlo... promiňte mi to...
STAROSTA Ale tak se neomlouvej přece... GLOSS
To se občas stane i mně...
JAKOB
Klidně se usměj.
OTTO
Počkejte, mám pocit, že jsem něco slyšel...
MARIA
Cože?!
OTTO
Myslím, že tam někdo je.
GLOSS
Já tam nejdu... já jsem jenom posranej holič...
JAKOB
Já už vůbec ne...
FRITZ
Já tam jdu.
MARIA
Ne!!!
OTTO
Nechoď tam!!!
STAROSTA Klid – je to šikovný hoch – je to vidět... jistě nezapře svou rasu, že? MARIA
Jak to myslíte?
STAROSTA Nijak... jen tak jak jsem to řekl... tak běž přece...
Porta apostolorum
STAROSTA Opravdu... Jděte se tam někdo podívat...
15
FRITZ
Neříkejte mi, co mám dělat! Vím to dobře sám!
STAROSTA Aha... tak pane otče, co tomu říkáte? FRITZ
Hlavně se neomlouvej, tati.
STAROSTA Ale nechme toho – vždyť je mu dnes osmnáct, ne? OTTO
Nedáte si zákusek?
MARIA
Nemáme zákusek.
STAROSTA To je škoda. GLOSS
Ale... to... nevadí.
JAKOB
Vše je v naprostém pořádku, ne...?
KÁTI
Říkal mi, abych přišla... já vím, že teď tam nemůžu... nevím proč, ale já těm lidem tam nevěřím... dělají pořád strašnej hluk... možná jsem jenom hloupá... chtěla bych být jen s tebou... ale vždyť já je všechny znám... všichni jsou to přece sousedi, přátelé... oni jsou teď jako na koni... a já vůbec nevím proč... já vůbec nevím z čeho – asi proto, že jsem hloupá... nepůjdu tam... stejně jsem strašně špinavá... nelíbila bych se mu... jdu pryč... přijdu v noci... v hluboký noci...
OTTO
Chtěl jsem se zeptat...
STAROSTA Ano? OTTO
Je mi to trapné... přece jen máme všichni asi jiné myšlenky...
OTTO
...ale mně to stejně nedá...
JAKOB
A kdy se vůbec chystáte spustit provoz, pane továrníku?
OTTO
Co prosím?
GLOSS
No, kdy zase začnete vyrábět ve vaší továrně?
OTTO
Myslím, že vám dost dobře nerozumím...?
STAROSTA No...nemyslíte, že by už bylo na čase to rozjet...? Budeme potřebovat spoustu pletiva... lidi ve městě čekají na práci... víte, něco vám řeknu... říkal jsem si, že jestli to přežiji... tak že se budu chtít postarat, aby se všichni měli dobře... nebudu chtít, aby se něco takového opakovalo... slíbil jsem to všem kamarádům, kteří tam zůstali... tak kdy to spustíme? OTTO
Děláte si legraci?
Porta apostolorum
STAROSTA Ano?
16
STAROSTA Vůbec ne... probereme to později... na co jste se chtěl zeptat? OTTO
Ano... asi jsem to zapomněl... promiňte... to je dobře... to je moc dobře...
STAROSTA Vůbec se neomlouvejte... vrátil jsem se z hlavního města, víte? OTTO
Ano?
STAROSTA A vezu spoustu dobrých zpráv... jste vlastně první, komu se s tím svěřím... MARIA
Takže odsud nebudeme muset odejít?
K první genocidě ve dvacátém století došlo v Turecku v roce 1915. Vláda napřed pozatýkala a postřílela 600 arménských rodin, které žily v Cařihradu, a odzbrojila a postřílela vojáky arménského původu, kteří sloužili v turecké armádě. A všichni Arménci dostali rozkaz vyklidit města a vesnice do čtyřiadvaceti hodin a turecká armáda zaujala pozice u městských bran, a když lidé vyšli ven, všechny muže postřílela a ženy a děti poslala do vyhnanství do pouštních oblastí Mezopotámie. A čtyřicet let potom se Turkové shodli, že arménská genocida nebyla opravdová genocida, a většina Židů si to myslela také. Ouředník, Patriok:Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001.) STAROSTA Ale co vás nemá... už je přece po všem... náš nepřítel byl i váš nepřítel... jsme přece sousedé... přátelé... tak jsem tady žili... a tak tady budeme žít dál... to vám garantuji... přísahám vám na... MAREK
Ta vy tu maťe potkany?
OTTO
No...
MAREK
Tak dobre... ňejaku som dostal na schodoch...
OTTO
No, tak dobře... ať žije policie, klid a pořádek, není-liž pravda?
MAREK
To je v poriadku! Dobre popoludnie, dufam, že nejdzem moc ňeskoro... mal som šebe jakesi pochôdzky po meste... ta mi to prepačtě... jak sce na mňa mušeli s čimsik čakať... ešče raz še ospravedľňujem a aby som potvrdzil svoju ľutosc, doňesol som totok... Fritz mi pomohel... a ešče sme zobrali čosik zo skľepa... ta musim teda povedzeť, že mace skutočňe nadherny skľep a...
STAROSTA ...a nechej toho Marku... vždycky se začneš šťourat v podrobnostech... ukaž, co jste přinesli... GLOSS
Voda?
OTTO
Slivovice... to je ta , co jsme pili vždycky... vzpomínáš?
STAROSTA Ano... ano... už si vzpomínám...
Porta apostolorum
STAROSTA A proč by ne? Všude jich je přece plno...
17
JAKOB
Já si nedám, děkuji... při mém postavení...
MARIA
Ale pro jednou snad...
MAREK
Ale pán Katecheta!
JAKOB
Ne... opravdu ne.
STAROSTA Počkej, počkej – neunáhli se... MAREK
Doněsoľ šom totok.
FRITZ
Půjdu si lehnout... nějak mě bolí hlava...
OTTO
Počkej synku... ani nevíš, co je nového...
MARIA
Čekáš přece na tu „svou“ dívku...
GLOSS
Ty máš holku?
JAKOB
Tady se někdo má...
MAREK
On je... macher.
FRITZ
Díky. Asi už nepřijde... jdu si odpočinout... jsem hrozně unavený... neudržím pozornost... omluvte mě... omlouvám se... Né... opravdu...
STAROSTA Ale jen ho nechte... Ale připiješ si s námi, viď? Na tebe! Co říkáš? GLOSS
Jsi už taky přece chlap, ne?
JAKOB
No, jsi chlap, no...
MAREK
No, ľen še na šebe kukni...
FRITZ
Když já...
MARIA
Fritzi.
JAKOB
Kamaráde!
Porta apostolorum
STAROSTA Cože?!
18
MAREK
Šak zme prave prišli...
FRITZ
Tak dobře, ale jen jednu
JAKOB
No tak, když Fritz si dá... tak já teda taky, ale jen jednu, že jo...
GLOSS
Jasně!
MAREK
Ta možem to od... tóóó...
OTTO
Ne, já to otevřu... na počest našeho města... na společnou minulost... na společnou budoucnost.
STAROSTA Na rovnost a bratrství, abych tak řekl – nebo jak se to říká – a na vašeho syna... cítím v něm velkou oporu našeho města... myslím jako do budoucna. FRITZ
Teď tomu nerozumím...
STAROSTA Dotáhneš to daleko... kluci říkali, že jsi byl ve škole nejlepší... MARIA
Vysvětlíme ti to pak...
MAREK
Ta na to tvoje skurvene zdravie!
GLOSS
Jo, jasně: Čin, čin, čin...
STAROSTA Čin! JAKOB
Tak ať Hektor dá...!
OTTO
Na zdraví –
MARIA
Na naše –
FRITZ
Tak děkuji, že jste všichni přišli, mile mě to potěšilo.
OTTO
A šup ho tam!
FRITZ
Tak já teda jdu... ještě jednou se omlouvám.
MARIA
Odpočiň si.
FRITZ
Díky, mami.
OTTO
Ahoj... zastavím se za tebou večer, ano?
FRITZ
Určitě... počkám na tebe, tati...
MARIA
Pusu, chlapče...
Porta apostolorum
STAROSTA My ti děkujeme, že jsme se takhle pěkně mohli sejít... nebýt tebe, tak bychom se třeba ani...
19
STAROSTA Nashle – GLOSS
Nashle –
JAKOB
Hektor s tebou.
MAREK
Pá, pá,pá,pá,pá!
MARIA
A zábava pokračuje...
OTTO
Ano.
STAROSTA Prosím... pojďme... nepůjde už ten gramofon...? Pořád to mám tady, „O sole mio“!!! GLOSS
A jedem! Do druhé nohy, co říkáte?
JAKOB
Počkat, to jsme si teda nedomluvili...
MAREK
A čo by sme šebe akože mali dohovarať? Vy sťe aspoňže žrali a mňe kukam nezostalo vubec nič... čo sťe to vlastňe hltali? To vyžira strašňe...
GLOSS
Ko, ko, ko ko, ko, kóóninůůů...
MAREK
Čo? To je konina snaď...?
GLOSS
No jasně, že je to konina.
STAROSTA To tady madam! MARIA
To nestojí za řeč.
OTTO
Jsem na svou ženu pyšný.
STAROSTA A taky vám to pořád tak secsakramensky sluší... Ale jděte... to nemuselo být...
STAROSTA Jen nechte na hlavě... A propos... Co jsme to chtěl... No... teda... já jsem to zapomněl... MAREK
Hovorili sme o papag...
STAROSTA To ne... teda ano, ale... MAREK
Možem ši prikľaknuť?
OTTO
Jistě, jistě.
JAKOB
Tak...
STAROSTA Co?
Porta apostolorum
MARIA
20
JAKOB
Nic... říkám: Tak...
STAROSTA Taky vás to tak mrzí, že Fritz šel spát... MARIA
Byl unavený... on... nevydrží moc dlouho, víte?
STAROSTA To nevím... GLOSS
Ehmmm...
MAREK
Ta čo budze s tym... Vypyme ta hovna!!!
STAROSTA Jasné! Děkuji ti, Marku... ty jsi byl vždycky hlava!!! MAREK
No, to ňemuselo byc...
STAROSTA No přece – do druhý nohy! Už jsme si vzpomněl. GLOSS
Von už si vzpomněl.
OTTO
Tak to je dobře.
MARIA
A abyste věděli, teď to rozliji já!
VŠICHNI
Hurá!!!
STAROSTA Tak teď přijde ta druhá z těch tří dobrých zpráv, co jsem přivezl z hlavního města... OTTO
A přivezl jsi i nějaké špatné?
STAROSTA A víte, že ne? OTTO
Pardon, nechtěl jsem ti do toho skákat.
STAROSTA To je v pořádku... přece, ne? Samozřejmě.
STAROSTA Nepřivezl jsem vůbec žádnou špatnou zprávu – a teď jsem zase zapomněl, co jsem chtěl říct... a za to můžete vy, ty – Otto...! OTTO
Tak si to tak neber, Zdeňku...
STAROSTA Tak dobře, Otto, vždyť nám tady bylo vždycky dobře, ne? Půjdeme zítra na ryby? OTTO
To se ví... už to mám přichystané... pan Marek nám zas bude nosit pruty?
MAREK
Ano. Pruty. Pruty. Pruty.
STAROSTA Pěkně za bukem... zašitý...
Porta apostolorum
MARIA
21
OTTO
Ba jo, ba jo...vždycky nám tu bylo velmi pěkně...
MAREK
A na totok še ožereme... neserce še, aľe ja vas musim akosik dohnac... strašňe sce me predbehli....
STAROSTA HA!!! GLOSS
Co se stalo?
JAKOB
Co je, pane?
MAREK
Fuj, ja som še vyľakal!
STAROSTA A ty? OTTO
No, já teda taky trochu...
MARIA Úplně jsme nadskočila... STAROSTA No jo... už jsem si vzpomněl. Totiž... druhá dobrá zpráva je, že pojedeme do lázní! Na světě zavládne mír... Od výstupu z vlaku to do plynových komor mužům zabralo deset a ženám patnáct minut... vlasy se používaly jako výplně do matrací nebo k výrobě paruk... a aby se lidé nezačali bouřit..., Němci jim říkali, že ze všeho nejdřív půjdou do lázní..., a někdy jim dokonce rozdávali vstupenky... do plynových komor lidé chodili se zdviženýma rukama, aby se jich tam víc vešlo... nahoru se pak naházely děti... Ouředník, Patrik: Europeana. Nakladatelství Paseka, Praha, 2001. OTTO
Cože?
STAROSTA Do lázní. GLOSS
Jak, do lázní?
STAROSTA Normálně – To si robice ric, pan pretseda, teda starosta... ja teda nepujdzem nigďe...
STAROSTA Proč? MAREK
No, ľebo... še... nerad... kupem... nevadzi to... veľmi... dufam...?
STAROSTA Moc ne..., ale pojedeš, viď? OTTO
A kdo nám bude nosit pruty...?
STAROSTA Vidíš to? To je neomalenec... MAREK
Pruty, pruty, pruty! No ta dobře, teda... keď... inak... nedace..., aľe gebuľu ňe... tu necham tak, hej?
MARIA
Počkejte...do lázní?
Porta apostolorum
MAREK
22
STAROSTA Samo. Do lázní. Lázně. Lázně. Lázně. A kdo všechno? Ti, kteří nejvíc za války strádali, pojedou do lázní... Vyjednal jsem to s těmi „obyčejnými lidmi“ v hlavním městě... To jsem, co? OTTO
Já tomu nemůžu věřit.
STAROSTA No, je to tak – GLOSS
A kdy?
STAROSTA Prý co nejdřív... a na to se napijeme, co říkáte? OTTO
Tak... já vytáhnu další flašku, ne?
MAREK
Isceže... tóóó... šak... tóóó... tatok je... už tóóó....
MARIA
Prázdná...
MAREK
Prazdna... tóóó... fľaška... ano!
GLOSS
Měl jsi velkou žízeň, viď?
MAREK
Cely dzeň še... tóóó... motám kadze tadze po – bohyňu, to je vynikajúci chľast – motam še po mesce... jak sopeľ v nose... a naraz totok... nadhera!
OTTO
Tady to je...
GLOSS
Tak...
JAKOB
Tak ať žije náš pan předseda, teda starosta, a lázně.
MAREK
Tak teda na kúpeľe, kúpeľe, kúpeľe...
GLOSS
Na lázně.
STAROSTA Lázně, lázně, lázně, lázně. OTTO
Na vaše...
MAREK
Zdravie... za každym hlavňe zdravie... to vy mladí ešče iba pochopice... uvidzice...
MARIA
Fuj to je síla...
OTTO
Fuj...
MAREK
Prečo hovori fuj... šaaak je to jeho... je to z ňeho... ňe?
STAROSTA To on jen říká fuj, když je mu něco hodně příjemné.
Porta apostolorum
STAROSTA A tentokrát to otevřu já... a ty, Glossi, to prosím tě rozdej... teda rozlej...
23
MAREK
Ozaj? On je dobry!
GLOSS
To je teda sranda!
JAKOB
Neuvěřitelné...
STAROSTA Pojďme si zahrát „Na Adolfa...“. OTTO
Co prosím?
MAREK
Feuer frei!!!
STAROSTA Znám jednu takovou hru... naučil jsem se ji TAM... jmenuje se to „Na Adolfa...“ Pravidla jsou jednoduchá. Každý z nás řekne nějakou Adolfovu tezi, a ostatní ho pak za to jako zastřelí... je to zábavné... uvidíte... OTTO
No, já nevím... jestli si vzpomenu...
STAROSTA Jestli si vzpomeneš? Vzpomeneš si, ne? OTTO
Snad.
STAROSTA Tak já začínám a vy se přidejte...: „Ich mechte, dass das heutige Deutschland dreissig Millionen Schafe hat.“ 1. viz apendix No střílejte... Všichni:
Anlegen, zielen, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei...
STAROSTA Ááách... Cha, cha, cha... ☺ MAREK
Ta možem aj ja? Ja to hrozňe zbožňujem... tuto Feuer frei... tutok... štriľajce, ano... tutok to mam najradšiej...
MAREK
Tak... ja po svojom, hej?...: „Je tisícražy mac decko, a tym aj zmysel života, ako odisc zkormuceny zo švita!“
VŠICHNI
Anlegen, zielen, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei...
MAREK
Ááách... Cha, cha, cha... je to paradne. ☺
STAROSTA A teď vy dva spolu... Maria a Otto! OTTO
Spolu?
MARIA
A ne snad?
STAROSTA Ano. A ne snad?
Porta apostolorum
STAROSTA No , ano!
24
MAREK
A ta ňe snaď?
OTTO
Tak... dobře... řekneme tohle spolu ano?
MARIA
Ano. Jedem.
OTTO +MARIA
VŠICHNI
Tak...: „Wir haben nur eine einzige Aufgabe:Die Germanisierung durch die Umsiedlung der Deutschen. Die Einheimischen werden wir als wärens Indiander betrachten. Wenn uns diese Leute besiegen sollten, so sei uns Gott gnädig!“ 2. viz apendix Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei, Feuer frei! Cha, cha, cha, cha...
STAROSTA Lustig, was? To byla sranda, co? Jéééééé....... A teď se musíme ostříhat. Vezmi si nůžky a stříhej... MARIA
Počkejte... to ne...
STAROSTA No ne... madam... musíme tam jet ostříhaný... Gloss, začni klidně u mě... já jdu rád příkladem... GLOSS
Tak jo...
MAREK
Aľe potom šebi dame ešče poriadňe do hlavy, že hej...?
MARIA
Ale mě jenom přistřihnout, ano?
GLOSS
Jasná věc... jako vždycky...
MARIA
Podívejte!!!
STAROSTA Co je?!!! MARIA
Už jde! Otto, prosím, zapni to... je to moje zamilovaná...
OTTO
Vždyť já to přece dobře vím... miluji ji stejně jako tebe...
STAROSTA Je to i moje zamilovaná!!! Tak jedem... ať to máme za sebou a pusťte tu hudbu... začalo tu být nepříjemné ticho. Hybaj!!! A já si zuju boty!!!
Porta apostolorum
STAROSTA + OTTO Klidně dvacetkrát!!!
25
II. FRITZ
Noc otvírá své brány... slyším to... už je ticho... konec oslavy... konečně... jak je prázdno najednou... najednou je mi tak úzko. Chtěl jsem být sám a teď... a teď... teď bych se tam nejraděj vrátil... snad i ty zdi kolem dýchají... ta hlava... ta bolest...! Ne, to musím rozchodit... rozchodit to... skončit to a spát... nemyslet na nic... slyším to dýchání... stovky vzdechů... odkud to přichází? Tady odsud z čela... z mého čela a ze srdce... z mého srdce... a tady já sám s tím vším... Mami? Ne nechám je spát Nechám je být. Odpočívat. A spát Teď mám já, bůhvíproč, být vzhůru.
KÁTI
Vypadá to, že je po všem...
PAVEL
Prej v pět u chlejva... a vono hovno! Nasrat na to!
KÁTI
Které jsou to dveře? Jak se zdají křehké... proniknutelné...
PAVEL
To měl bejt asi jako ftip... jo! Ale blbej ftip... Jsem jim jen pro prdel Já – nosič nebo, co?
KÁTI
Ano už je poznávám.
PAVEL
Město je jako po smrti.
KÁTI
To jsou ony.
PAVEL
Těžko říct, jestli tu vůbec ještě někdo žije.
KÁTI
Mám vstoupit?
PAVEL
Ale jo... žijou tady... žijou... a jsou sevřený jako v kleštích... Kurva chlapi! Kde jste?!!! Nic.
KÁTI
Otevřu je!
PAVEL
Všichni jsou pod peřinama posraný, zasraný... strachy
Porta apostolorum
Noc otevírá své brány (mezihra)
26
KÁTI
Otevřu ty dveře.
PAVEL
To je k posrání.
KÁTI
Nebo ne?
PAVEL
Do hoven s tím vším... já jsem fit, fit, fit, fit! Chci bojovat!
Mějte v paměti, milujte, studujte Iljiče, našeho učitele, našeho vůdce. Bojujte a potírejte nepřátele, vnitřní i vnější – tak jako Iljič. Nikdy neodmítejte konat drobnou práci, neboť z malého se buduje veliké – toť jeden z nejdůležitějších odkazů Iljičových. Lenin, Iljič Vladimír: Stručný životopis. Institut MARXE-ENGELSE-LENINA, Moskva, 1952. Text je věnování J. Stalina. Právě teď. KÁTI
Ne... chci, musím ho vidět, než odjedu.
PAVEL
A bouchačka taky nikde. To je teda hovno. Tfuj!!!
KÁTI
Jdu! Teď!
JAKOB
Copak to?
FRITZ
Stojím čelem ke zdi. Au.
KÁTI
Pojď blíž...
PAVEL
Nebo že by byli ještě tam?
JAKOB
Něco tu je.
FRITZ
Chci, aby to přestalo... tady uvnitř ta strašná bolest přichází a odchází...
KÁTI
Je to silný
PAVEL
To je možný...
JAKOB
Něco!
KÁTI
Chci se ho dotknout...
Porta apostolorum
I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil za mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých. A uprostřed těch sedmi svícnů... Zjevení svatého Jana Theologa. Kapitola první. Verš 12.- 17.
27
Dýchej, dýchej, dýchej...je to tady všude. Dusím se!
PAVEL
Ale co tam dělaj?
JAKOB
Přišla noční hodina, – pokleknouc na kolena, – porta apostolorum
KÁTI
Bílý býk!
JAKOB
– této noci buď...
KÁTI
V troskách...
JAKOB
...strážce náš, –
KÁTI
V troskách stojí sám a zírá
JAKOB
– aby nad námi svou moc neprovedl ďábel satanáš...
KÁTI
Poslední rána! Dost.
FRITZ
Ták, ták a ták...už je to lepší
KÁTI
Co jsem to tam viděla...
PAVEL
Možná už začli.
JAKOB
Co to bylo...fuj.
KÁTI
Co to bylo? ☺
PAVEL
Možná, že už to začlo...
KÁTI
Bylo to moc hezký
FRITZ
Musím jít ven... nemůžu tady dýchat...
PAVEL
Začlo to beze mě...?!!!
FRITZ
Nemůžu tady dýchat...
KÁTI
Spousta světla a tam to bílý zvíře...
PAVEL
Ne, tomu nevěřím... tomu nemůžu věřit, protože to není možný... takhle by to nešlo!
KÁTI
Uklidni se, Káti... vždyť jdeme na návštěvu... ty pořád něco musíš mít...
FRITZ
Musím jít ven a dýchat, nadýchat se...
PAVEL
Ale kde jinde by byli...?!
KÁTI
No tak mi řekni, milá Káti... kde jsou ty jeho dveře? Vždyť už je znám...
Porta apostolorum
FRITZ
28
...vzduch
PAVEL
Jsou tam... vím to! Jsou tam a vyčkávaj. Čekaj na mě!
FRITZ
Áú... ta hlava... bolííí –
PAVEL
Zavřu vrata, aby nám nikdo nevyklouzl. A–
FRITZ
Ven!
PAVEL
Podívám se jim na prdel, do prdele..., co v ní skrejvaj...
KÁTI
Tady?
FRITZ
Jdu!
PAVEL
Tak, a je to!
KÁTI
Jsi to ty?
FRITZ
Co... tak ty jsi přišla...?
KÁTI
Musela jsem přijít... za tebou.
FRITZ
Káti...
KÁTI
Ne... jo... můžu dál?
FRITZ
...
KÁTI
Fritzi?
FRITZ
...
KÁTI
Pusť mě... dál...
FRITZ
Viděli tě?
KÁTI
Kdo?
FRITZ
Nevím... někdo... oni...
KÁTI
...
FRITZ
Pojď.
KÁTI
Bože, jak jsem ráda, že jsem tu...
Porta apostolorum
FRITZ
29
FRITZ
...já...
KÁTI
Můžu se posadit? Třeba sem...
FRITZ
Ne...
KÁTI
A kam jinam, když ne sem?
FRITZ
Jo... sem
KÁTI
...
FRITZ
Myslel jsem, že..., ale hrozně jsem si to přál, abys...
KÁTI
No... řekni – mi – to...
PAVEL
Zkurvenci... já mám hlad a do toho se mi chce srát... takovou tmu tady všude maj... to je adrenalinu... chce to tu rozsvítit... říkám to pořád... sakra, co to je? Bordel, zbytky, no tak jo... maj bejt tady? Hovno! Ať sou ve mně, ne? Voni to dávaj do svetrů? No to je luxus... Dyť sem dva dny nejed... Jak řikám, do mě s tím bordelem. Mňam.
KÁTI
Miláčku –
FRITZ
Miláčku –
KÁTI
Musíme odjet.
FRITZ
Kam? Já nevím... Ne.
KÁTI
Musím. Půjdeš se mnou?
FRITZ
Co se děje, Káti?
KÁTI
Já... jsem... já jsem!
FRITZ
Můžu tě políbit...?
KÁTI
...
FRITZ
...já... tě... miluji...
KÁTI
Počkej... ☺... Něco jsem viděla...
FRITZ
Zas nějaký sen?
Porta apostolorum
Lidé ve městech si do domácností pořizují psy a kočky a želvy a morčata a krysy, protože němá tvář nezradí ani v odcizeném světě. A mají své salóny krásy, tělocvičny, , márnice a hřbitovy. Jurajda, Oldřich: Milujte svého miláčka. Nakladatelství Hnědý obzor, Jablonec nad Nisou, 1989.
30
Ne, sen... tóóó bylo...
FRITZ
...víš, že máš takové sny...
KÁTI
Měli bychom – myslím – půjdeš se mnou?
FRITZ
Táta to neopustí... a mamka taky ne...
KÁTI
Jen já a ty
FRITZ
A kam teda...
KÁTI
Pryč odsud, kamkoli, s tebou... stejně se nám tady nelíbí... taky to říkáš, ne?
FRITZ
Rád..., ale počkej ještě...
KÁTI
Tak dobře... to je dobře...
FRITZ
Pojď ke mně...
KÁTI
Fritzi...
FRITZ
Všechno bude tak jako dřív... už je dokonáno, ne?
KÁTI
Miluj mě...
FRITZ
Vydechni...
KÁTI
Ach...
OBA:
Je to poprvé...
PAVEL
Váů... bylo to hnusný, ale dobrý... ták... fuj... chutnalo to jako syrový... ty lidi už to neuměj ani udělat – debilové blbí... ještě že mám aspoň ten chlast... FUJ!!! Jestli to nebylo otrávený... chvíli počkám... a pak uvidím... cha, cha, cha... tak kde jste sakra, lidi zlatý...? Přišel jsem vás vysvobodit... cha, cha, cha... kamarádi, strejdové, kde jste...? Nebo jsem tu fakt sám...? No tak si sednu, ne?
Co se týká sedátek...lékaři říkali, že pro ženu je jízdní kolo především sexuální partner a tření sedátka o stydké pysky a klitoris že ženy vzrušuje a ponouká je k zvráceným sexuálním praktikám. Aby se jim v tom zabránilo a aby jedna firma dobře vydělala, začala se vyrábět speciální sedátka s vykrojenou dírkou uprostřed, která ale byla dost „nepohodlná“, a tak je nikdo nekupoval... Wilson, O. Edward: O lidské přirozenosti. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993. STAROSTA Jednou jsem byl takhle v noci s jednou dámou...už, už jsem v ní skoro byl...když v tom vešel do místnosti nějaký člověk... „okamžitě vypadni“...otočil se a šel...šel jsem za ním, abych zavřel dveře...nedali se zamknout...on tam stál a... „opravím to jestli chcete“ ...dal jsem mu ty dveře a s tou dámou z toho pak už nebylo nic, protože jsem se nemohl strachy na to vůbec soustředit. STAROSTA Doufám, že vás neobtěžuji... milá dámo...?
Porta apostolorum
KÁTI
31
OTTO
Á? Vy jste tu ještě? To je fajn...
MARIA
Ne, v pořádku
GLOSS
No jistě...
STAROSTA V pořádku? Cítíte se dobře? JAKOB
Kde bychom měli být...?
MAREK
V ľese asi, nie?
MARIA
Jak to, že jsme v ložnici?
OTTO
Říkám, že je to fajn... Kdo zapálil ty svíčky?
GLOSS
Ty přece... zapomněls?
STAROSTA Chtěla jste odvést... MARIA
Aha... kde je můj muž?
MAREK
Ožraty si jako diva sviňa.
OTTO
To snad všichni, ne?
STAROSTA Váš muž? Nevím... asi vedle, ne? JAKOB
Až na mě. Vyspal jste se?
PAVEL
Já bych spal... teď už vůbec nevim, kde sem... to je v prdeli... asi tu opravdu nikdo není... tak co tady? Krásný dveře z jemný překližky... teď je to zas ta chvíle... vstoupím nepoznán... budu se jim hrabat ve věcech... budu hledat věci... budu nacházet věci... budu nervózní... vyseru se tady... pak uslyším zvuk... a vyseru se na to hovnama. Počkám na další příležitost.
MARIA
Děkuji pěkně.
OTTO
Děkuji dobře a za optání.
STAROSTA Hezká oslava to byla, že? MAREK
Pekna oslava to bula, že?
MARIA
To ano... až po vás...
OTTO
Jistě hezká... prosím račte...
MARIA
Nedáte si ještě něco?
Porta apostolorum
STAROSTA Vyspala jste se?
32
OTTO
Nedáte si ještě něco?
GLOSS
Určitě.
JAKOB
Určitě.
MAREK
Isceže.
PAVEL
To určitě!!! Nikdo tady není. Jedu dál... prorážim si cestu dál do dalších místností... a hledám něco... věci... prachy... jídlo... chlast... Prosím, pane Pavel – vstupte! Děkuji pěkně. Až po vás, pane pulič-lupič-prcič! ☺
FRITZ
Proč je takové ticho... proč nic neříkáš...?
KÁTI
Je mi smutno...
FRITZ
Ale ne... já tě miluju...
KÁTI
Zapomeň na to.
FRITZ
Co blázníš...?
KÁTI
Promiň...
FRITZ
Pojď, vyprovodím tě domů...
KÁTI
Ne, nechci...
FRITZ
Jen pojď... chci se trochu projít
PAVEL
Tak... to jsem se teda už pěkně napakoval! Co je to za dveře? Nejdou otevřít?!!! Tak je vykopnu! Ňa!!! A tady máš!!!
MAREK
No nazdár... ďe si bul, ty sopľiak?
PAVEL
Co?
GLOSS
No... my jsme přece tady...?
MAREK
Ty sopľiak!
JAKOB
U kořene!
PAVEL
U jakýho kořene, ty vole?
MAREK
No... ďe si bul?!
KÁTI
Potichu, potichu, potichu....
FRITZ
Ano... ano... ano... „potichu“... ☺
Porta apostolorum
STAROSTA Určitě.
33
III. V objetí OTTO
Kdo je to?
MAREK
Gdosik od nas, že ano?
PAVEL
To se ví.
OTTO
Aha... A co bys rád, chlapče?
MARIA
Tak já pro to skočím?
SAROSTA
Pro co?
PAVEL
...Chlapče! Co bych rád, co bych rád, co bych rád... vůbec nevim, co bych mu na to řek... přišel sem prostě za nima... a něco bych si dal... něco měkkýho... ☺
MARIA
Říkal jste, že byste si ještě něco dal...
GLOSS
On myslel... co k jídlu nebo k pití...
PAVEL
Aha... něco k pití...
JAKOB
Fajn... běž do sklepa... musí toho tam být ještě spousta...
MAREK
Sopľijak!
STAROSTA Nepočkáme s tím chvíli...? GLOSS
Co koukáš?
STAROSTA Rád bych si s vámi teď trochu popovídal... jestli vám to nevadí... MAREK
Žiadny strach... – je vyborne, ako je mlady – ...dostaneme sa k tomu, neboj še... tak idz...
MARIA
Nevadí.
STAROSTA Víte... FRITZ
Vůbec nic nevidím... nevím, proč ještě nezapnuli elektřinu...
Porta apostolorum
STAROSTA Ano, jistě... teda, abych pravdu řekl...
34
KÁTI
Já taky ne... Pojď rychle... ☺
JAKOB
Moc šikovný chlapec.
GLOSS
Uvidíme.
OTTO
Uvidíme?
MAREK
Uvidzime! Tutok ešče čosi je... tak glo, glo, glo...
PAVEL
Tak oni si ze mě udělali poslíčka... to jsem moh čekat... jenom vocasa jim budu dělat tady... ne! To by mi z toho prask ve švu... Něco za něco! Ani hovno!
STAROSTA No... víte... nevím, jak bych vám to řekl... MARIA
Hmm... Ano?
STAROSTA Vy jste moc krásná žena... vždycky jsem vám to chtěl říci MARIA
Ano...?
STAROSTA Můžeme se bavit jako přátelé... jako blízcí přátelé? MARIA
Známe se přece dvacet let...
STAROSTA Jistě, ale... některé věci se v poslední době změnily... MARIA
Ehmmm... Ano?
STAROSTA Ano, jistě... je to vyřešené... ale o tom bych právě s tebou, Mario, chtěl mluvit... MARIA
Ach tak... nemám pro něco skočit?
STAROSTA Ne, ne, ne... to je špatně... takhle: Prosím... zůstaň... mohu tě políbit? Já nevím...
STAROSTA Tak... teď jsme si blíž... teď to půjde... FRITZ
Jak to, že jsou zamčený dveře? To asi táta... no, vlastně se mu nedivím... asi když je vyprovázel... počkej... Nejdou odemknout... je tam... něco je... Co to má znamenat?
KÁTI
Pojď jinudy... musíme jinudy...
FRITZ
Počkej, skočím si pro nářadí...
KÁTI
Oni jsou tady, Fritzi!
FRITZ
Kdo?
Porta apostolorum
MARIA
35
Oni.
FRITZ
Myslíš naše přátele? Moje kamarády?
KÁTI
Ano.
FRITZ
To je snad dobře, ne?☺ Tak počkat teď, kde je nářadí...?
GLOSS
Tak koliks toho přines?
PAVEL
Prostě – ani hovno...! Dokud nedostanu tu zbraň, tak se nikam nehnu!
OTTO
Zbraň? Jakou zbraň?
PAVEL
Ty drž hubu, jo... nebo ne?
JAKOB
Že ti huba neupadne!
MAREK
Zbľbol sa... neberce ho važňe... nemáme nijake zbrane... zhlupel sa...
PAVEL
Cože?
MAREK
Že žadne zbraňe nemáme!
PAVEL
Jo?! Vy jste nalitý... a abych nezapomněl... co ta továrna?
JAKOB
Nevšímejte si ho... já ho doprovodím... pojď, chlapče...
PAVEL
Ani se nehnu... dej mi aspoň tu šavli!
GLOSS
Vypadni!
JAKOB
Dej mu tu šavli
MAREK
Tutok maš šabľu, sopeľ!
PAVEL
Dík! Já přinesu chlast... a du sám jo?! Flanďák! Ty zůstaň tady! Já jdu sám!
Všem jednotkám Schornerovy armádní skupiny! Vyzývám všechny jednotky a vojíny velkoněmeckých vojsk, aby poskytovali pomoc těm českým organizacím, jejichž cílem je udržovat pořádek a bojovat proti bolševickým rušitelům pořádku. Generálplukovník Kurt Scholze. Překlad německého letáku z května 1945. STAROSTA Tak! Když dovolíš... tak tě opustím... na chvíli... hezky jsme si užili... teď nechám jen na tobě, jak se rozhodneš... jsi krásná žena... pamatuj na to... pamatuj si to... jestli ti mohu něco doporučit, mysli jen na... Jsi krásná žena... chtěl bych, abys to věděla... Pamatuj! Mario? Tak řekni něco... OTTO
Co to mělo znamenat?
Porta apostolorum
KÁTI
36
MAREK
Posáaďťe sa, ano...?!
GLOSS
Ježišmarjá...!!!
OTTO
Co to mělo znamenat? To byl přece úplný blázen...? Kdo ho pozval? ☺
JAKOB
No, já... radši půjdu za ním... ☺
GLOSS P
řijď brzo... napijeme se, ne? ☺
MARIA
Jak to teď vysvětlím svému muži...? Nechala jsem se unést... líbala jsem se s ním... určitě to na mně bude vidět. On řekl, že mě miluje... bylo to tak krásné, ale... je to nesmysl... prostě jsem se nechala unést... neřeknu mu to... on to pochopí... k čemu... asi jsem to potřebovala... nic se nestalo... ☺
STAROSTA Gloss? KÁTI
Pojď odsud... kde jsou jiné dveře?
STAROSTA Gloss? FRITZ
Počkej, chci to opravit...
GLOSS
Ano, pane?
KÁTI
Chyť mě... drž mě pevně... miluju tě... já mám strach... já už nemůžu... nemůžu se na tebe takhle koukat...
FRITZ
Nech mě... vždyť... já to... potřebuju... uškrtíš mě...
KÁTI
Radši bych, abys umřel teď... než...
FRITZ
Zešílela jsi?!!!
KÁTI
Z lásky...
FRITZ
Tfuj...
KÁTI
Celé město o tom mluví
FRITZ
O čem? Nech mě to opravit... prosím... a ticho, ano?!
GLOSS
Kann ich sie nach ihrem Beruf fragen?
MARIA
Cože? ☺
GLOSS
Da haben sie Papir und einen Füllfederhalter, der gehört aber mir, machen sie ihn also bitte nicht kaputt...
Porta apostolorum
STAROSTA Tady máš klíč... je to jasné?
37
Vůbec nevím, co po mně... proč mluvíš německy, Martine? ☺
GLOSS
Da haben sie Papier und einen Füllfederhalter... und schreiben sie alles hinen...
MARIA
Was ales? Soll ich schreiben? ☺
GLOSS
Also erstens, was sind sie vom Beruf?
MARIA
Aber das weisst du doch... du weisst doch, womit ich mich ernähre... ich kenne dich wie ein Baby... ☺
GLOSS
Also ab jetzt werden sie mir siezen!!! Punkt Nummer eins: Notieren sie ihren Beruf.
MARIA
Gut. Ich werden sie siezen. Hier werde ich also notieren, dass ich Arzt bin.☺
GLOSS
Ja, schreiben sie, dass sie Arzt sind. Das wird es sein.
MARIA
Ja. Ja.Ty hlupáčku! ☺
GLOSS
Vorläufig ging es so gut Versuchen sie es nicht kaputt zu machen... schreiben... bekennen si... bekennen sie sich schuldig... ihr Schuld belastet sie, wie ein Stein... Nicht?
MARIA
Was is das?!
GLOSS
Myslíte tohle? ☺
MARIA
Bist du wahnsinng geworden? Was willst du, worüber sprichst du? Du bist... SS?! Raus, sofort raus hier!!! 3. překlad viz apendix
GLOSS
Marku? ☺
KÁTI
Buď pojď se mnou..., nebo na mě navždy zapomeň. Rozhodni se teď!
FRITZ
Nevyznám se v tom... nejde to... Co tak najednou? Teď hned...?
GLOSS
Marku?☺
PAVEL
Ocel. Studená ostrá ocel. Aspoň tak. Myslel jsem si teda na bouchačku, ale tohle je taky dobrý... je to úžasný, jak člověk je najednou větší... silnější... vyšší. Jo!
GLOSS
No tak? Kdepak jsi, strejdo?!
KÁTI
Sbohem!
FRITZ
Ne! Jdu! Tudy, Káti... tudy... tam je ještě jeden východ... JDEME SE PROVĚTRAT... Pa, Pa, Pa!!!
Porta apostolorum
MARIA
38
IV. GLOSS
Marku!
GLOSS
Marečku? ☺
PAVEL
To se mi snad zdá... Káti?
KÁTI
Co?
PAVEL
Co tady děláš?
KÁTI
Já...
PAVEL
S nim...?
FRITZ
My...
PAVEL
Ty drž hubu! Káti, pocem!
KÁTI
Ne. Pojď!
FRITZ
Nech nás...
PAVEL
Vidíš tohle? Pojď hezky sem. Tady máš!
FRITZ
Au!
PAVEL
A ty pojď hezky se mnou!
KÁTI
Ne!
PAVEL
Ale jo. Tohle mi vysvětlíš. Tebe sem tady teda fakt nečekal...
FRITZ
Krev? Teče mi krev... To bolí... Káti? Miláčku?
Porta apostolorum
No passarán
39
GLOSS
Kde jsi?
MAREK
Tutok! Nesce hutoric... hovoric ?
GLOSS
Tak nějak...
MAREK
To zme še už učiľi, ňe?
GLOSS
Ve třech nám to půjde líp...
MAREK
V poriadku! Ty budzeš kuchár a ja masar...
GLOSS
Jsme dohodnutý. Hele, kamaráde, stejně je to fajn, ne?
MAREK
Čo?
GLOSS
No..., že to pokračuje, že zrovna my dva jdeme pořád dál – tenkrát i teď – ...my dva, který toho „tolik“ pamatujeme...
MAREK
Ano. Jak hutoric, kamarát!
GLOSS + MAREK
„In Hannover an der Leine, haben Mädchen dicke Beine...“ 4. viz apendix
(střih) PAVEL
Nebyl jsem nijak špatně vychovaný. Vyrůstal jsme s ostatními dětmi. Hrál si s nimi. Chodil do školy. Pracoval na poli. Byl jsem hodný hoch. Vždycky když začnu vzpomínat, strašně mě rozbolí hlava...
PAVEL
Víš, kde teď jsme? To je sklep. Dobrej, ne? Napiješ se? Tak ty zanášíš... Ale kam? No to mě podrž! Jak dlouho už? Já vůl, že jsem to nepoznal dřív...
KÁTI
K čemu by ti to bylo?
PAVEL
Drž hubu!
KÁTI
K čemu by ti to bylo?!
PAVEL
Cha, cha, cha... Řekni mi , milá Káti, pročpak si vlastně tvá milovaná babička sáhla na život?
Porta apostolorum
(střih)
40
KÁTI
Špíno!
PAVEL
Tak špíno? Asi neměla čistý svědomí, viď?
KÁTI
O čem to...?
PAVEL
Máš to po ní...vona taky zanášela, ne? Oběs se taky, na...
KÁTI
Miluju jeho.
PAVEL
Ale to mě vůbec nezajímá. Napiješ se? Zapomeňme na to, ne?
KÁTI
Co chcete dělat?
PAVEL
„Chcete“? Jsme tu jen my dva... už ti zas hrabe viď, děvko? Ani nevíš, jak je mi teď trapně. Tak napiješ se nebo ne?
MAREK
Pán veliťeľ?
STAROSTA Áno? ☺ GLOSS
Máme to!
STAROSTA Jak to šlo? ☺ GLOSS
Musím se přiznat, překvapilo mě to, že první tři hodiny zapírala... asi jsem se snažil příliš mírně... říkala, že nic neví, že tomu nerozumí...
MAREK
No a potom zme skusili pridac... pomály... postupne zme ju uražali a zastrašovali... opaľovaľi zme jej ric... šibali ju prutom... Pane, ona se potento...
STAROSTA Ukažte? MAREK
Hutorila, že povi všicko... ku všickemu...
GLOSS
Všicko ku všickemu... ☺ Teď odpočívá...
MAREK
V poriadku?
STAROSTA V pořádku. OTTO
O kom jste to mluvili, Zdeňku? Kamaráde? Pojď sem něco ti ukážu...
STAROSTA Ano...? Už běžím... ☺
Porta apostolorum
GLOSS
41
Vezmu si ty nejhezčí šaty... tyhle... svatební šaty... Ne není to trapné? Je to přesně o tom! Jsem hrdá, že jsem jeho matka. Že jsem jeho žena. Tyhle šaty. To je ono... Neplakej.
PAVEL
No, takže ne? To je škoda – když je to tak dobrý, že jo? Ty kurvo nečistá!!!
KÁTI
Zbabělče.
PAVEL
Ach, teďs mě zasáhla! ☺ Ty, která se mácháš tady s nima... s nim... s tim hovnem
KÁTI
Mám jedno velký tajemství... jestli tě to zajímá.
PAVEL
Člověče... ani ne... teď ne... Topíš se s nima v tý žumpě podřadnejch, hnědejch, hoven...
KÁTI
Přesně tak... tak si to nechám pro sebe. Je ti to líto, viď? ☺
PAVEL
Počkej s tim – šetři dech – bude ti chybět... jak mě to sere, co s tím?
JAKOB
Kdo je tam? Tam v tom koutě?
FRITZ
Jakobe? Kamaráde? Prosím tě...
JAKOB
Ať na mě nemluví...
FRITZ
Jakobe... vůbec ničemu nerozumím... představ si, Káti... ten Pavel... on... pomož mi... Víš, jak to je, ne?
JAKOB
Ať na mě nemluví...
FRITZ
Jsi to ty, kamaráde?
JAKOB
Nemluv na mě. Nemluv na něj. Nejde to. Ničemu nerozumíš... můj táta neumřel jen tak – to ti řekli, ale... víš...
FRITZ
...Jakobe?
JAKOB
Zabili ho oni... tehdy... nesměl jsem s tebou o tom mluvit... nesměl jsem s nikým o tom ...a všichni to věděli, až na tebe...
FRITZ
...Kubo... pomož mi... asi jsem si to fakt zlomil...
Porta apostolorum
MARIA
42
JAKOB
Proto, že jsi se chtěl se mnou kamarádit... stejně to nebylo k ničemu, víš to sám... ve mně to celé zhaslo a šlus! A teď... co je teď... to dělám jenom kvůli němu... víc nic!
FRITZ
Jakobe...?
JAKOB
Zkus odejít, prosím.
FRITZ
Je pryč? Neviděl mě? To snad ne... pomožte mi někdo...? Káti, prosím... počkej na mě... chvíli mi to bude trvat... jsem trochu nešika... au... ☺
KÁTI
Zabij se.
PAVEL
Jo, to je ta láska... tohle mi často říkali..., ale od tebe je to jiný – teď je to takový jiný.
KÁTI PAVEL
Nechci se na tebe koukat. Stačí... jo... ten chlast je dobrej... jo... Poslouchej. Já tě miluju... proč si... proč mě nechceš...?!!!
KÁTI
Fritz... ještě teď toho býka cítím v sobě... tady... víš?
PAVEL
Ne!
KÁTI
Tak – Tohle – Moc – Bolí – Ach –
PAVEL
To máš za to. Nečum na mě. Kurva nečum na mě. Slyšíš?!!! Káti, já tě ale miluju. Ty svině zkurvená!.
(střih) Stalo se, co se stát muselo. Snad ti to pomůže, miláčku.
(střih) GLOSS
To je dost, že jsi se vrátil... Čekali jsme jen na tebe...
OTTO
Napijeme se...?
MAREK
Isceže! Musime še zasa ožrac, nie?
GLOSS
Určitě! ☺
OTTO
Napijete se?
Porta apostolorum
KÁTI
43
STAROSTA Napijeme se... JAKOB
Prosím, pane... posaďte se sem... ano, sem... no tak, posaďte se... Ano můžete se napít...
STAROSTA To chce hudbu!
(střih) OTTO
Nikdo nevěděl, co se bude dít... Měl jsem pocit, že slyším psy... takové divné hýkání... jen mi hlavou problesklo, že je to „tohle“...
(střih) FRITZ
Káti? Tak... pojď... honem... Co to znamená? Káti? Ne, tohle ne. Ale tebe jsem chtěl mít... tady...
V. OTTO
Cha, cha, cha... už se neudržím na nohou...
GLOSS
Cha, cha, cha...
MAREK
Ha, ha, ha...
STAROSTA Hi, hi, hi... a pak že to na kliku nefunguje, cha! OTTO
Cha, cha, cha...
GLOSS
To je dost, že jdeš...
MAREK
Ta kadze pobehuješ, sopľiak?
PAVEL
No... sezhora dolů... a zespoda nahoru... to je fuška... v té tmě... Tady to je... je to moc dobrý...
OTTO
No to bych řekl... já to s dovolením otevřu...
STAROSTA Stalo se ti něco? Jsi nějaký bledý...
Porta apostolorum
The rest is silence
44
PAVEL
Ne, pane... to bude dobrý...
MAREK
Aha... a čo je totok?
JAKOB
Cos dělal ...?
PAVEL
„Cos dělal, cos dělal, cos dělal?“ Maj tady krysy...
STAROSTA Tak krysy... pojď sem... OTTO
Počkej... ať se nejdřív napije... na!
STAROSTA Ne! OTTO
Tak pardon... ☺
PAVEL
Pane?
STAROSTA Povídej! PAVEL
Já...
STAROSTA AHA!!! Pak mi to ukážeš, ano? PAVEL
...
GLOSS
Zde jsou papíry a pero, můžete psát. Bod číslo jedna...! Bod číslo dvě! Bod číslo tři! Napište všechno.
STAROSTA Správně! OTTO
Správně! Co mám napsat? ☺ Tuhle hru jsme už hráli včera, ne?
Pojďte sem, vy
kluci ušatý. ☺ Priznajce še. „Priznajce še“! K čemu? To je švanda. ☺
STAROSTA Ke všem „motivům“, ke všem „akcím!... OTTO
Cha, chá... No dobře..., ale musíš... musíte mi pomoct... dáme hlavy dohromady, ne?
STAROSTA Víš, Otto, vy jste...! Víš..., jak bych ti to..., kamaráde starej..., ty máš krásnou ženu..., dlouho ti ji závidím... a... vzpomínáš si, jak jsi mě tehdy nepozval na ten váš banket? Pamatuješ? To mi taky vadilo... ale co – sereme na to... dáš mi pusu?
(střih) GLOSS
Vybrali si mladé chlapce, podrobili nás důkladné ideologické průpravě, ano? Rozrušili nám paměť... ano? Nám, mladým hochům, a pak nám tam vložili nové věci..., ano? Cítíme se den ode dne pozitivnější, ano? ☺
Porta apostolorum
MAREK OTTO
45
MARIA
Tak!
FRITZ
Mami? Jsi tam? Maminko? Stala se strašná věc...
MARIA
Fritzi! Pojď sem... pojď ke mně...
FRITZ
Nejde to... Mami, to je strašný... tam dole... je Káti...
MARIA
Pomož mi, prosím.
FRITZ
Odemkni!
MARIA
Právě o to tě prosím...
FRITZ
Mami, Káti je mrtvá...
MARIA
Zůstaň se mnou!!!
FRITZ
Káti... Zůstanu s tebou... Mami?
MARIA
Já se hrozně stydím... stydím se... zabijí nás...uteč...
FRITZ
Mami! Co to říkáš? Co je s tebou ...?!
MARIA
Já... to nemůžu po tobě chtít... ať se propadnu...
FRITZ
Mami?! Poslouchej... Káti!
MARIA
Ne! Běž! Vypadni!
FRITZ
Ne! Mami, prosím tě! Otevři! To je strašná věc...
MARIA
Hlupáku! Hlupáku jeden... jak moc tě mám ráda... ještě máš šanci... to všechno oni...
FRITZ
To byl ten kluk... já jsem ho viděl... ty ses koupala? Tak odemkni... já mám strach.
MARIA
Zachraň se...
FRITZ
Mami?
MARIA
...
FRITZ
Mami?
MARIA
...
FRITZ
Mami?
Porta apostolorum
(střih)
46
MARIA
...
FRITZ
Mám? Já nemůžu... Přijdu za chvíli, ano? Kde je táta a pan starosta? Kde jsou kluci? Pane Marek? To se musí vyšetřit!
(střih) MAREK
Das ist lustig! I každi dozorca mosel zrobic šebe dókladňé doznaňie. Kceli znac všicko. Šicko vadzilo. Keď som povědzel že ľubim ednu dzifku. Povedzali mi, že to vaďí. Mosel som še fšického vzdac a prináľežec hiba im, hiba im, hiba im... Lustig, was? ☺
(střih) JAKOB
Podívejte, to je krása.
GLOSS
To je ono.
MAREK
Do rici... hento je pekne...
STAROSTA Otevřete okna... vyndejte buben... to je ten okamžik! OTTO
OTTO
Bože můj, ale to je moje...
GLOSS
Fa-fa-fa-fa-b-b-b-rrrička-a-a.
MAREK
Fa-fa-fa-fá-brička.
STAROSTA Ka-ka-ka-ka-ka.ka-KA! Aha? ! OTTO
Který zvíře...? Rychle pojďte hasit... rychle... všichni...
STAROSTA Podívej, podívej se na to, ať se podívá... vidíš... OTTO
Proboha!!!
MAREK
„Došóv čas na lásku, – došlo čas lásky...“
STAROSTA Vidíš tamty světla? To jsou lidé. Teď to začne. Běž na stranu. Ať si dáchne. Bubnujte! BUBNUJTE!!! Já vykonám hlášení! A sláva!!! Děti moje ušatý!!!
Porta apostolorum
Co to je? Co je to za světlo? Co to...? Kdo to...? STAROSTA Hoří...
47
Toto je okamžik, na který jsme my, teda náš národ, čekali tři sta let nebo jak dlouho... Marně jste nevylézali ze sklepů... ☺ A sláva! Křičte sláva! Uzavřeme město. Nikdo nesmí projít. Tlučte na buben, vy pitomci, tlučte na buben! Musí to být husté! MAREK
Zahraj, zabubnuj ňech to mocno čuc! A sláva!
STAROSTA Velím – osvoboďme naše město!!! Vyžeňme je z domů. Soustřeďme je na náměstí Pak vyrazíme... MY! ACH! Marku, budeme potřebovat sto lopat a sto motyk – zapiš si to. Květinový háj je plný tváří jako broskve, podívejte... báseň... napadají mě básně!!! Zatím děkuji. A sláva! Sláva... slíva... - A sláva! Je to sranda. A sláva! Buďme Sláva, nazdar, muzika...
STAROSTA Krásné... mají tváře jako broskve... jako Annamští tygři, vtělený do – tamtoho... Je přesně pět hodin... časné ráno... broskve... ták... A proto jsme se dnes všichni sešli u jednoho stolu, víš...? My jsme ty oběti, víš to? Ne ty, ale my – já – on – on – on a on a tudíž... Jde nám o smíření. Víš, jde nám o to, aby někdo, kdo vás všechny, kterých vás je tu všude jak nasráno, aby nějaký reprezentant... vystoupil, ano? Aby vystoupil a řekl, že... prostě, aby se přiznal... a řekl, že toho lituje... Vybrali jsme tebe – ty jsi vhodný. Rozumíš tomu? FRITZ
Tak kde jste... nic nevidím...
OTTO
Myslím, že tomu rozumím dobře...
za kokoty! Teď! - Kdyby něco tak… - Rozhodně vše popřeme! - Pozor! Pozor! Pozor! - Kdyby něco… - My se tu nezdržovali - Pozor! Pozor! Pozor! - Kdyby něco…Netušíme kolik jich tam
STAROSTA Tak jak? OTTO
Myslím, že tomu rozumím.
leží… snad tisíc? Ha, ha, ha!
STAROSTA Aby ne... Nakonec, tys mě učil diplomacii... - Koktat a šišlat! tím, jak jsem tě celou tu dobu nenávi... OTTO
JAKOB
- Po-po-požol! Po-po-po ...poslouchejte mě, chlapci... vždyť my se dobře známe... znáte Fritze... chodili jste spolu do třídy...teda do školy... známe se - Gut! přece?
Porta apostolorum
MAREK
- Ti tetovaní na předloktí rovnou do
48
hajzlu!
+ GLOSS
...
MAREK
Ále... gdosik budze hutoric...?
OTTO
Ano, hutoric... My přece nejsme... to je záminka... - Dál šišlat a koktat!!!
PAVEL
Záminka?
- A zbytek pak taky-:
- Požol! Po-po-požol!
STAROSTA Ale ne! MAREK
Hej! Aľe nie!
OTTO
Záminka, záminka..., jak odstranit odlišnosti... zabijte ho!
STAROSTA Cože? Chlapci, neposlouchejte ho... pojďte – budeme pokračovat... OTTO
Dřív, než bude pozdě... pomožte mi, co myslíte? Co vás čeká...?
- Šme he-he-hežky ma-ma-maškovava-vana-ný? - Gut? Gut! Piča gut! - Všechno ťo popšeme. - Kdyby něco tak: Požol!
STAROSTA Čekají vás vaše maminky s obědem, tak nezahálejme... honem... - V náš je radošt šíla… OTTO
Zničí vás, jako by chtěl teď nás... jednoho - Mvádí! Gut? dne se ztratíte ze světa...
STAROSTA Mlč! Vždyť oni ti nerozumějí... Mlč!! - Požol! Požol! Požol! Mlč!!! MLČ!!!!!!! OTTO
Podívejte... vidíte, on má strach... jako - Hloubka čtyři, šířka čtyři, délka deset dítě... vidíte? Ach, ne!
JAKOB
Nechte ho! Dost!
MAREK
Stačí?
OTTO
Díky, chlapče, jak se jmenuješ...?
JAKOB
Jmenuji se... nevím... říkal jste, že mě znáte....
OTTO
Znáš mě... vždyť ty mě znáš... jestlipak víš, - Piča gut, gut. gut, gut! jak umřel tvůj táta?
MAREK
Ále... gdosik budze hutoric!
JAKOB A
ty... ty... jdi radši ode mě... vy dva jste... - Ve-ve-ve čt-čť-čtyli ho-ho-hodiny hnus... pane Zicha... vy to nechcete vědět, co dělali ještě před půl rokem? Komu nosili „pruty“?!!! láno…
metrů
- Nein! Šišlat a koktat!
- Požol! Požol! Požol!
Porta apostolorum
- Gut?
49
STAROSTA Cože?! Na tohle nemám čas! Jakobe, pojď - Já ši nič nemamatuju… ke mně! - Tisíc ran do týla!
JAKOB
Ne!
PAVEL
Já chci domů... domů... já chci domů... - Kdyby něco! Já šem mamut. nechtě mě...
MAREK
Ser na to, sopeľ... - Patnáct minut odsuď
STAROSTA Proč je takové ticho?!!! Marku? No tak? MAREK
Ja mam smed...
- Požol! Šišláme a koktáme, aby nás
OTTO
Chlapče, já ti rozumím... ty chceš... ty bojuješ za lepší svět... za svého tátu.
nepoznali, piča gut?
JAKOB
Pomůžu vám...
MAREK
Ani krok!
STAROSTA Ano! Tak! PAVEL
Domůůůů... domůůů... domůůů...
GLOSS
Ticho tady bude!
MAREK
Presňe tak!
- Piča gut! Vy kurvy nezvedený. My jsme reprezentace, deviza, marketing…gut? - Gut, gut, piča gut! A sláva!
STAROSTA ☺ OTTO
Mám ho... jsi můj!
STAROSTA Pomoc... On mi chce ublížit... Počkejte... Otto... nesmíte mu ublížit... takhle ne! A vy ani krok!
STAROSTA Když zemřu, bude vás to moc bolet... Jakobe, přestaň. Přestaň! Ksakru!!! Podívej se na mě! No tak..., prosím... OTTO
Co...?
JAKOB
Co to tu dělám? Promiňte, pane. Promiňte. Nechal jsem se unést. Omlouvám se. Otto, vy mi odpusťte, že jsem ve vás zvířil naděje.
MAREK
Nie. Něbudzece nam do toho zasahovac!
Porta apostolorum
JAKOB
50
OTTO
Bože... hlupáci... to je váš konec...
STAROSTA Tak... děkuji... budu si to pamatovat, chlapci... zvládli jste to... OTTO
Vždyť už to skončilo!!!
STAROSTA Ano, válka skončila... OTTO
Teď... když... ty skutečný svině už jsou dávno pryč...? Nikdy jsem jim nedávali možnost, aby vám ubližovali...
STAROSTA Tomu nevěřte! VŠICHNI
Ano!
STAROSTA Jakobe? Nevěř tomu! Měli jste čas odejít, protože tohle je... jak se tomu říká...? Revoluce je koňská medicína. Společnost roztlouká své kosti ranami kladiva, ničí svou strukturu, obrací naruby své instituce, mění vlastnické poměry... snaží se znovu budovat, vytvořit si novou kostru tím, že štěpuje kostní dřeň. Léčba je radikální, často je nutno prosazovat ji násilím. Sartre, Jean-Paul, Uragán nad cukrem. Kapitola Osmdesát dobrodruhů na staré kocábce. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1961.) MAREK
Tak idzeme!
GLOSS
Pane, pište...
STAROSTA Pokračujeme. Jakobe, prosím... JAKOB
Kde máš žíly...?
OTTO
Ach.
JAKOB
Vybrané chlapce poslali na tříměsíční kurz. Učili jsme se píchat injekce do polštářů, vyrábět vitamín C... a pak jsme byli normálně k dispozici. Starali jsme se o vězně, aby vydrželi. Možná, že se zeptáte: co aby vydrželi, vždyť přece všichni...? To je dobrá otázka. Aby vydrželi mučení až do konce, aby se mohli přiznat. Vždyť naše revoluce byla vysoce humánní... nemohla odsuzovat nevinné, obyčejné lidi...
(střih) FRITZ
Ano... jak je to možné...
PAVEL
Já nemůžu...
Porta apostolorum
(střih)
51
FRITZ
Vy... moji kamarádi... vy tady děláte tohle... kamarádi drazí.
MAREK
Ľen poď... zapoj še... scel si ku nam? Scel si bojovac...ne? Zober šebe tu bakuľu taktok do paprče... neboj pomožeme ti... tak a tak a tak... že je to dobré...
PAVEL
Docela jo...
FRITZ
Ach ne! Támhle je ten chlapec... to je on...
GLOSS
No tak vidíš...
FRITZ
Já mohu jen...
JAKOB
Víc, víc, víc... to je pořád málo!
FRITZ
Musím jen udělat to, co udělat mohu... Jak to říkala maminka... jen to...zachránit je. Teď!
GLOSS
Ticho! Slyšeli jste to?
STAROSTA Co? GLOSS
Takový divný vytí...
MAREK
Potkany?
STAROSTA Ne, ne, nechoďte tam... vy ne! A propos kde je Fritz? Fritzi? Fritzi? Fritzi? Jsi tady někde? Úplně jsme na tebe zapomněli... houžvičko... vlčátko... Pavlíku, můžeš se po něm podívat...? PAVEL
Dejte mi zbraň.
OTTO
Fritzi, běž! Nech nás tady! Zůstaň tu chlapče, ano? My budeme pokračovat, ano? Prosím, jsem k dispoz...
MAREK
Piš!!!
GLOSS
Zapisuj!
STAROSTA Říkáš si, kde je tvoje žena? OTTO
Ano.
STAROSTA Napiš první čárku. Jméno a povolání! GLOSS
Špatně. Znova a čitelně!
MAREK
A piš česky..., aby šme tomu rozumeli My, znaš?
Porta apostolorum
STAROSTA Už ji nepotřebuješ... Neboj... on je takový komár. No tak utíkej... běž já ti věřím...
52
STAROSTA Tak! Nakonec to půjde. Je vedle... čeká, jak se rozhodneš... Jakobe? JAKOB
Jistě, pane.
OTTO
Jak rozhodneš... co rozhodneš... ty dobytku?!!!
STAROSTA No, jak se rozhodneš... ☺ To je ticho, viď? FRITZ
Tak pojď...
PAVEL
Ne, tam ne. Já... nasrat na to! Nějakej Fritz...!
FRITZ
Pojď ke mně, pojď...
PAVEL FRITZ
Jdu dolů... a pak pryč... pryč odtud... přes hranice... Za ní... Já tě zlomím....
PAVEL
Do bezpečí...
FRITZ
Zlomím tě a ty zmizíš...
PAVEL
Na všechno zapomenu...
(střih) OTTO
Mučení někdy trvalo hodiny, dny, týdny, měsíce. Když se jim tvé doznání nezamlouvalo, musel jsi ho napsat znovu...spousty, spousty, spousty papírů popsaných tvou rukou... nechtěli... nemohli tě zabít jen tak... potřebovali toto, aby měli argument... pro ty hlupáky tam venku... a pak všechno spolkly plameny a v nich i tajné účtování!
JAKOB
Mohu dál?
PAVEL
Káti, odpusť mi to...
JAKOB
Haló? Madam?
PAVEL
Já jsem nechtěl... Já sem ti to nechtěl...
JAKOB
Mohu?
PAVEL
Po... po... pořád... tě miluju... Věř mi...
JAKOB
Pardon... ale...
Porta apostolorum
(střih)
53
(střih) PAVEL
Řekli mi – pamatuji si to jako dnes: Přijď dnes večer na radnici, budeme tě potřebovat. Já tam nechtěl jít. Já jsme musel! A byla tam řada mužů z našeho města... pamatuju si je všechny.
JAKOB
Co chcete udělat, madam? Nic se nebojte... vše je zase v pořádku... srovnalo se to...
MARIA
Už je po nich? Jsme tu sama, je to tak? Nepřibližujte se ke mně...
FRITZ
Ahoj.
JAKOB
Madam!!!
MARIA
Ticho. Vy víte, kdo jsem... jsem...
JAKOB
Ale ne svou...můžete jít sem? Nemáte se čeho bát...
MARIA
Krví... svou krví jsi chtěl říct? To je ale směšné... hlupáčku... tomu přece nemůžeš věřit... ty tomu věříš... takovým věcem? Takový chytrý chlap? To bych do tebe neřekla, že jsi tak hloupý... Tvého otce jsem znala...on opravdu měl Boha tady...on by se ti asi vysmál... věříš mi? Sundej si ty jeho hadry, spratku?!!!
FRITZ
Ahoj...
PAVEL
Co tu děláš?
FRITZ
Prosím tě, nevím, jak bych ti to řekl...
PAVEL
Hledají tě...
FRITZ
Ano?
PAVEL
Ano.
FRITZ
Jsem tu se svou dívkou... to ty jsi jí to udělal?
PAVEL
Ne... to...
FRITZ
To ty jsi jí to udělal?
PAVEL
Jo... a co má bejt...?!!!
MARIA
Teď jsem tě zlomila... vidím to! ☺
Porta apostolorum
(střih)
54
Jak jsi mohl?
PAVEL
Miloval jsem ji...
FRITZ
Tak proč jsi jí to udělal?
PAVEL
Protože vás nenávidím...
JAKOB
Maria! ó jméno plné slasti...
FRITZ
Tak proč jsi jí to udělal?
JAKOB
...spanilé lilium, růže čistá, něžné konvalium...
FRITZ
Proč?!
JAKOB
Tak dělej, ty kurvo nečistá... už nemusíš mluvit... už mi vůbec nemusíš nic říkat... Je to jedno... jdu k tobě... tak se buď zabij, nebo to stihnu já... no tak! Udělej si to! Udělej si to! Dělej!
PAVEL
Udělal jsem to, protože se dotkla něčeho takovýho, jako jsi ty... rozumíš?
FRITZ
Aha. Já nevím, jestli to víš, ale ona byla taky: „Něco takovýho, jako jsem já...rozumíš“?
PAVEL
Ne, to teda ne... to není pravda... to nemůže bejt... to ne! Káti...?
FRITZ
Omlouvám se...
PAVEL
Počkat!
FRITZ
Podívej se mi do očí. Já tohle nemohu snášet. Ne!
MARIA
Konečně. To jsou ta slova! Je to jen moje! Udělám to!
PAVEL
Och.
(střih) MAREK
V táboře byl i ženský oddíl. Byli jsme mladí a plní energie. Nemohli jsme domů. Chodili jsme tam tajně. Museli jsme, potřebovali jsme to.
GLOSS
Neříká se mi to dobře, ale chci říci pravdu – teď a tady – do jedné vězeňkyně jsme se zamiloval... když jsme dokončili doznání, tak jsme se s ní pomiloval... byla úplně vyčerpaná... ráno zemřela...
Porta apostolorum
FRITZ
55
(střih) FRITZ
„O sole mio“ Che bella cosa una giornata di sole, un’aria serena dopo la tempesta! Per l’aria fresca sembra gia’festa... che bella cosa una giornata di sole! Ma un’altro sole pui’bello non c’e’ il sole mio e’in fronte a te....
OTTO
To bolí... moc... moc... Ano!
MAREK
Zapňem ňejaku muziku... nebudze vam to vadic?
GLOSS
Ne!
STAROSTA Ano. To je ono. Pochop, Otto... nebyl by tu klid... Vždyť mně je z toho taky hrozně smutno, podívej... Kdyby jsem tady žili pospolu...dál vedle sebe... osobně proti tobě nic nemám... ano? Chceme jen začít od začátku, víš... důsledně a od začátku, víš... důkladně, tak se na nás už nezlob – prosím... OTTO
Dej mi to!!!
GLOSS
Fotografujeme! Podívej se z okna! Vezměte ho! Usměj se! Zamrač se! Dobrý...
OTTO
☺ Byli jste zalezlí... strachy posraný... zalezlí... a když jste věděli, že už nic nehrozí... přišli jste si pro „odměnu“... měli vás pozabíjet... do plynu s vámi se všemi... rozemlít... zmizet v povětří... ☺
MAREK
To su tie slová...
GLOSS
To jsem potřeboval slyšet...
STAROSTA Já taky! MAREK
Ďalej!
GLOSS
Dál!!!
OTTO
Já jsem to nechtěl... já jsem nic z toho nechtěl... žil jsem obyčejný život... dejte mi to... všechno podepíšu... lituji všeho... Ale to všechno oni... Ano! Můj syn... Ano! I moje žena... já jsem jen... Ne, takhle to nebylo!
Porta apostolorum
STAROSTA Zvykl sis? Tak rychle? My tě přece nechceme zabít... Tak neblázni, Otto... příteli. Čeká tě pak novy domov... Chceš? Dej mu to, Kubo...
56
STAROSTA Bylo! OTTO Bylo!
(střih) OTTO
Jenže vy si myslíte, že jste šťastní, protože jste nepotkali lidi, kteří vám říkali věci a kteří vám dělali věci, které nebyly možná vždycky pěkné, ale to si jen myslíte, protože nevíte, že tito lidé na mě byli hodní, a ani kdybyste to věděli, tak byste tomu nevěřili, protože si myslíte, že jsou zlí, viďte?
(střih) GLOSS
Cha, cha, cha, au...
MAREK
Ha, ha, ha...
OTTO
Vy...! Řekněte Marie, ať na mě zapomene – vyřiďte synovi, ať se mě zřekne... jednou se to vrátí... a vy budete na mém...
FRITZ
Je takové ticho, viď? Kdybys mě teď viděla... belhám se tu jak stařec... A toho světla shůry je všude moc... tak málo jsme stihli... tak málo... a přitom to bylo tak krásné... s tebou... to ticho... to prázdno tady všude... vaůůůůůů!
STAROSTA Už se na to nechci koukat... Už je to čistý... Moje první bílý okýnko... Vaše taky, ne? Copak? Jste nějaký zaskočení? Takhle ošklivé jste si to nepředstavovali, co? Jsme nakonec všichni obyčejní lidé... Tak dost! Naberte to do toho ubrusu! Nemáš...? Kouřil bych. MAREK
Prosím šéfko.
GLOSS
Tady je oheň
STAROSTA Zapal to! Běžte si odpočinout, děkuji. Já se podívám po těch dvou...
Porta apostolorum
STAROSTA Neplakej... a zapiš, co jsi teď řekl... to je ono... to je krásné...
57
(střih) GLOSS
Už jedete do nového domova. Už je vám všem odpuštěno. Pak jsme je vyložili a soustředili zde. Díra už byla a pořádná... a pak po jednom jsme je vodili sem – na okraj této jámy. On seděl tady a kouřil. Řekli jsme jim, aby si klekli. Klekli si. Pak dostali ránu holí za krk. Svalili se a pak jsme je podřízli.
MAREK
Šaty, které nebyly potřísněná krví, jsme sbalili a vzali s sebou pro ty další... já smekám před všemi, kteří tohle dělali, kdybyste viděli, jaká svinstva dělali oni nám... já vím, že třeba přímo tihle ne..., ale to je teď právě úplně jedno... já taky pamatuju své... tady na ruce to mám zapsaný... zůstane to jen mezi námi, Martine, ano?
GLOSS
Je ti jasný, že jediný my dva jsme obstáli...?
MAREK
Dýchaj... cítim še ďeň čo ďeň pozitivnejší...
GLOSS
Je ti to jasný?!
MAREK
Po-ma-ly...
GLOSS
Nevydržím tady!
MAREK
Vdychni! Nedychaj! Vydychni!
GLOSS MAREK
Mám hroznej, hroznej hlad... to je určitě z toho... všeho... stejně to není ono... a k tomu mám blbý tušení. Ľahni ši a dychaj... nemyšli na to... je to ľen robota...
GLOSS
Fuj!
MAREK
Buli to protivnici.
GLOSS
Já vím, ale stejně... Ne! Nebyli!
MAREK
Totok už nemože nigdo čuc... Ty čurák, kundrák vijebani, něch skapeš, jak nas tak vidzim, my sme hrďinovja, gdo je víc, ty jebák vitrtkany...!
GLOSS
Ztratil jsem se v tom... nikdy předtím se mi to nestalo...
MAREK
Zatvor oči...
FRITZ
Slyším srdce... tlukot: buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch... buch...
STAROSTA No tohle... Pavlíku? GLOSS
Ať ho nechá... vždyť je ještě dítě... prostě chtěl domů, a co má bejt!!!
Porta apostolorum
(střih)
58
MAREK
Nie!!! Ně-hu-tor-to... ľebo zhlupnem...!!!
STAROSTA Fritzi? GLOSS
Já to nevydržím
MAREK
Němaš strach, že to na cebee povim?
GLOSS
Zabil bych tě.
MAREK
Daval by som ši pozor.
GLOSS
To už jsme teda daleko... ležíme vedle sebe a máme ze sebe strach... víme na sebe spoustu strašnejch sraček... to je konec...
MAREK
Za to možu oňi... my zme...
GLOSS
Jsme přátelé...
MAREK
Tak! Zme kamaradi... Áno!
GLOSS
Ne... já chci domů.
MAREK
Drž papuľu!
GLOSS
Co je támhleto?
MAREK
Co zaš?
GLOSS
Tamhleto bílý...
FRITZ
To jsem já... vaše maminka, děti...
STAROSTA Fritzi? Marek + GLOSS FRITZ
Je tady, mami?!!! /...Je tu, mamo?!!! Teď za mnou poběžíte... jako hladoví... já zahnu do vedlejší místnosti... zahnu a postavím se do nejhlubšího rohu... dočkám se vás... dočkám se toho záblesku světla a zničím vás... a bude o kus ticha víc... najdu svého tatínka a svou maminku... a pak budu o kus šťastnější... vidím čtyři muže. Mě a je něco spojuje. Já mám velkou žízeň a oni díry v pažích. Jen krátce vydechují Už nemají z čeho brát.
STAROSTA Fritzi...?
Porta apostolorum
Prší, prší, celý les ve vodě se topí dnes. Budu dlouho mimo dům, buďte hodná, neperte se, vlk to všechno slyší v lese!... Hrubín, František: O nezvedených kůzlátkách. Albatros, Praha, 1965
59
JAKOB
Dejž ať se stane, – zač Tebe prosíme, – bychom zbaveni byli – od věčného ohně... Co teď?
(střih) JAKOB
Kdybyste věděli, jak mi teď je... Na tomhle taky někdo vydělá? Asi vy, ne? Aha... tak to by mě nenapadlo... to mám pro příště... už vím, jak na vás vydělám... Hrdinové... s přibývajícím časem vás přibývá... to se musí podchytit. Udělali jste ze svého minulého trápení byznys... ani nevím, jak se na to mám tvářit... je mi z toho jenom tak akorát trapně... běžte s tím k filmu... ty to možná bude zajímat! Běžte! No tak?! Běžte, vy sráči! Běžte s tím k filmu! Běžte si vydělat. A ticho bude! A ne aby vás napadlo tady stavět pomníky. Jen by na tom zas někdo chtěl vydělat. Zkurvený naučný stezky, zkurvený cyklotrasy, parkoviště, hřiště – zkurvený bufítky!!! Ticho tady bude!!! Jak říká on – černá tlustá čára... nasrat na vás... komunisti pitomý, posraný... Konec prcání se svou minulostí. Podívejte se na mě, já mám skutečnou bolest. Kdybyste věděli, jak mi teď je... strašně smutno.
(střih) FRITZ
Káti, podívej... je už odemčeno... Někdo tu pláče... Mami?
JAKOB
Pane..., já... jsi to ty? Fritzi? Kamaráde... Co se ti stalo? Jak jsi se změnil...
FRITZ
Kdo to je, mami? Koho to tady máš? Káti znáš, viď...? On mě nevidí...?
JAKOB FRITZ
Tak vy už jste spolu... ...tati ...?
JAKOB
Je tady!!!
FRITZ
Ach... přišel jsem pozdě... já nešika... Káti... já... jsem přišel pozdě... to bolí... hrozně moc... to si nemohu odpustit... nikdy... nikdy... nikdy... co ty?
JAKOB
Pane... já nic...
FRITZ
Ty nic... No to je asi právě ono... Taky jsem si to myslel... a podívej... kde jsem teď...
JAKOB
Ne. Na mě nemůžeš sáhnout... já jsem... ten... jsem jenom dělal, co mi...
Porta apostolorum
STAROSTA Fritzi?
60
FRITZ
HA!!! Je to mnohem horší... Tady!!! Tady uvnitř!!! Já musím!!! Ven s tím!!!
JAKOB
Och...
FRITZ
Mami... Já... už nejsem sám... Mám vás navždy tady uvnitř... Slyším, jak říkáte... Něco... Něco... Něco... Ano. Těla bez naděje. Já nevím co dál?!!! Vyhořel... jsem...
(střih) STAROSTA V-v-všššechno na-na-najdete u Ma-ma-matouššše v ka-ka-kapitole 24... ji-ji-ji-nak si nic ne-ne-ne-pa-pa- pamatuji. Cha, cha, cha to je ka-ka-kašpárek? Já jsem po mrtvici – mám na to potvrzení – abychom si rozuměli – nevím naprosto nic! Nikde jsem nebyl, nikoho jsem nepotkal. Cha, cha, cha... všechno je tam v-v-v- tý k-k-knize... ka-ka- kapitola 24. Kdo to je tohle? Ka-ka-ka-kašššpááárrrek! ☺
(střih) STAROSTA Fritzi? Pane?
STAROSTA Jak jsi zestárl... Vždyť ty jsi docela šedivý... Jako stařec... jako já... Ne, víc... mnohem víc... Tolik... mrtvých... FRITZ
Pane? Proč mi to udělali?
STAROSTA Vždyť to je tvůj otec... Co se tu stalo? To ty? FRITZ
Ne. Já ne!
STAROSTA To bych do tebe neřekl... vždycky jsi byl takový... Slušný hoch.
Porta apostolorum
FRITZ
61
FRITZ
Já... Bože, ne!
STAROSTA Neplač... Neplakej... Já tě mám rád... jako tvého tatínka... úplně ho vidím... FRITZ
Proč mi to...?!
STAROSTA Pššš... Nikomu to neřekneme... zapomeneme na to... zůstane to jen mezi námi. Vyléčit člověka může jenom verbalizace úzkosti a znovunalezení vědomí sebe sama. Freud, Sigmund: O člověku a kultuře. Nakladatelství Odeon, Praha, 1990.) STAROSTA Vždyť mně je to taky líto... Sedni si. Tady máš pero a papír. Dáš se k nám, synu, a zase bude dobře – uvidíš. Piš. ... ☺ FRITZ
Usekni mu hlavu! Usekni mu ji, Fritzi!! Zab to! Prosím... já vím, že to nebude k ničemu, ale udělej to kvůli mně. The rest is silenece.
Byli jsme z jednoho města. Z jednoho města v pustinách Evropy. Do určité chvíle jsme byli obyčejní lidé... the rest is silence Než přišel. Útlak. Násilí. Smrt, nejdřív těch nejbližších... a... vyhoření .
konec
Porta apostolorum
17. 11. 2004
62
Apendix: 1. „Chtěl bych, aby dnešní Německo mělo třicet milionů ovcí!“ 2. „Máme jen jeden úkol: germanizaci přesídlením Němců. Na domorodce se budeme dívat jako na Indiány. Kdyby tito lidé nad námi zvítězili, buď nám Bůh milostiv!“ 3. GLOSS
Tak mohu se vás zeptat na vaše povolání? Tady máte papír a pero, pero je moje, tak
MARIA
...
GLOSS
Tady máte papír a pero... a všechno tam zapište...
MARIA
Co „všechno“ mám zapsat...?
GLOSS
No, za prvé jaké je vaše povolání...
MARIA
Vždyť to přece víš... víš, čím jsem... znám tě jako miminko...
GLOSS
Tak od teď mi budete vykat. Bod číslo jedna: Zapište vaše povolání!
MARIA
Dobře, budu vám vykat. Tak já tedy napíšu, že jsem lékař.
GLOSS
Ano, napište, že jste lékař. To bude ono. Ano. Zatím nám to tak pěkně šlo... nechtějte si to zkazit... napište... doznejte... vyslovte svou vinu... vaše provinění vás tíží jako kámen.
MARIA
Zbláznil ses?! Co chceš, o čem to mluvíš? Co to máš tady..., ty jsi SS? Okamžitě ven! Ven!! Ven!!!
4. „V Hannoveru u řeky Leine mají holky tlusté nohy...“(Lidová píseň).
Porta apostolorum
ho prosím nezničte...
63
