Vánoční hra se stromy Přivítání Vypravěč:
Milí rodiče a vážení hosté, kteří jste na divadle možná už posté, nezbedná mládeži i malé děti, které umíte sotva do pěti, vítejte na našem představení, doufám, že nejen k pobavení, jež zavlní se na hladině, ale i k radosti, která na hlubině dotkne se srdce každého z vás a zůstane v něm po dlouhý čas. Tak jako vždy před začátkem své přístroje se sluchátkem rozlište dle nutnosti. Ať nedráždí ke krutosti a neruší nás v soustředění břeskné mobilů vyzvánění! Však naslouchátka skrze uši ať šíří radost k vaší duši. Jen ten má srdce ohluchlé, jehož „ego“ je napuchlé. Jestliže je tu takový, kéž ho sám Pán Bůh uzdraví. Východ, západ i stranu půlnoční mine letošní příběh vánoční. Svůj pohled dnes na jih zaměříme a to, co ve světě rostlin dříme, ve světle Vánoc nechť objevíme. Začněme však klasicky, když k Betlému tři poutníci se svými dary dorazí. I když nás nejspíš zamrazí, zazní-li jméno Herodes, právě ten krvelačný pes jim do Betléma cestu ukázal, když znalců Bible sám se dotázal.
1.scéna – na kraji Betléma Melichar:
Tak jsme tady, kamarádi, v tom maličkém Betlémě, kde se zrodil Vykupitel, jenž zachrání vás i mě.
Kašpar:
Trochu brzdi, Melichárku, ještě jsme ho nenašli.
Baltazar:
Máme sice kupu dárků zavázaných na mašli, nevíme však, kam je dát.
Kašpar:
Ještě se nám budou smát, že hledáme v téhle díře ( je to úplně k nevíře ) Krále králů, Pána pánů !?!
Melichar:
Ale přece Bůh i manu dal svému lidu na poušti. To jistě proto dopouští, že Syna svého světu dává,
Baltazar:
kde osel, vůl anebo kráva si hoví ve svém chlívku ?!
Kašpar:
Za matku krásnou dívku ? To se ti tedy povedlo. To ve snu by nenapadlo básníka s bujnou fantazií.
Melichar:
Však všude tam, kde lidé žijí, Hospodin dává šanci. I na venkově, Baltazárku, nečekaná radost z dárku nás možná vyzve k tanci. A proč by, Kašpare můj milý, Pán Bůh nemohl v této chvíli učinit, co tu ještě nebylo ?
Kašpar:
Jó, to by se ti líbilo. Stůj radši pevně na zemi.
Baltazar:
Na druhou stranu, zdá se mi, že nejsme tady omylem, že přece vždycky za cílem nás dobrý Pán Bůh vedl.
Kašpar:
Koukám, už i tebe svedl svými řečmi náš blouznivec. Toť pěkně nepříjemná věc. Oba rozum ztratili jste na tomhletom zvláštním místě.
Melichar:
Kamarádi, pohleďte na nebesa, a vaše srdce znovu zaplesá. Svítí tam stále ona hvězda, která se nám přece nezdá.
Baltazar:
Tou dovedl nás Bůh až sem v tu zaslíbenou judskou zem.
Kéž nás i zde vede v pokoji. Kašpar:
Jenom ať neskončíme na hnoji. Nechci vám brát vaši naději, já však budu koukat raději dolů, kam moje noha šlape.
Melichar:
Tak dobře, ať nám to tedy klape se srdcem vzhůru, nohama na zemi.
Baltazar:
Tam před námi vidím chlév s jeslemi!
Kašpar:
Přátelé, dejte na mé varování!
Melichar:
Ne, nebudem tu stát do skonání. Pojďme blíž, ať uvidíme, co ve svém srdci již cítíme.
2.scéna – u betlémských jeslí Josef:
Vítejte, poutníci z dáli, přece jste se mi nezdáli, když jako tečky na úbočí jste mi náhle padli do očí. Zblízka však vidím – váš vzhled je jiný, nejspíš jste přišli z dálné ciziny.
Melichar:
Přišli jsme od východu z Meziříčí mezi Eufratem a Tigridem. Trvalo nám to víc než týden. Však slyším, že tu kdesi dítě křičí.
Josef:
Žiji tu se svou ženou Marií od chvíle Augustova sčítání. Již z Nazareta vyšla v očekávání. Ty míle cesty zabrat daly jí. A právě tady se jí narodil synek Ježíš, když se čas naplnil.
Baltazar:
Určitě v době, když tahle hvězda na nebi vyšla. Ač se to nezdá, my přišli za vámi kvůli němu, a to rovnou z hvězdářského sněmu.
Kašpar:
Sám už jsem nevěřil, že ho tu najdem. Myslel jsem, že si zas zbytečně zajdem. Vsadil jsem před tím na Jeruzalém. V paláci krále, ve stínu palem hledal jsem syna z rodu Davida.
Melichar:
Betlému nevěřils – a vida: právě tady v téhle stáji
je náš cíl – až dech se tají. Baltazar:
Můžem ho vidět s matkou Marií ? Neseme dary jemu i jí.
Josef:
Až dítko nakrmí, určitě přijde.
Kašpar:
To bude, jako když sluníčko vyjde !
Melichar:
Abyses nám tu úplně nerozplynul ! Jestlipak svůj dar pěkně´s zavinul ?
Baltazar:
Ejhle, Marie s dítkem vychází a tesař Josef ji doprovází.
Marie:
Zdravím vás, mudrci od východu, těším se z vašeho příchodu.
Melichar:
Přišli jsme se tvému dítku, z růže vykvetlému kvítku, poklonit jako Božímu Synu, jenž sejme celého světa vinu.
Kašpar:
Jako slunce jasně září, světlo očím dává, o to více na tvé tváři svítí Boží sláva. Jsi Pán pánů a králů Král. Nevím, s čím by sis tak hrál ? Snad bude ti stát za to tohle královské zlato.
Marie:
Moc děkujeme za ten dar, však pro dítě se nehodí. V jeho rukou přijde nazmar, ještě ho někde zahodí. Navíc to zlato tuze zebe. Schovám ho raději u sebe.
Baltazar:
Asi byste raději nějaké sladidlo, já přinesl jsem ale kadidlo, tu vonící pryskyřici, dá se na uhlí hořící a celý dům naplní vůně.
Marie:
A je to něco platné, když dítě stůně ?
Baltazar:
Tohle bohužel nevím jistě, ale v Bibli na jednom místě o Ježíšovi se praví, že bude velekněz pravý
jako dávný Melchisedech. Marie:
To mi málem vyrazilo dech.
Baltazar:
A tak jako knězi právě nade všemi nejvyššímu svěřuji teď jeho správě tuto vzácnou surovinu. Ať tedy vůně kadidlová jako modlitba opravdová smí vzhůru k nebi stoupat.
Marie:
Jé, musím ho vykoupat. Cítím, že jiné kadidlo v jeho plínkách se ocitlo.
Josef:
Děkujeme za tento dárek, s tím zlatem je to zvláštní párek. I když je naše dítě hodné, nic pro ně nezdá se mi vhodné. Já oheň na starost tu mám, proto ho u sebe schovám. To jsem zvědav, co do třetice skrývá ta poslední krabice.
Melichar:
Já v pokoře zde klečící vám předávám mast léčící, vzácnou myrhu k pomazání Krále, Kněze, Proroka. Toť dar od jeho otroka.
Marie:
Konečně něco, co hned užiju. Jenom co v heřmánku ho omyju, osuším, namáznu opruzení.
Melichar:
Díky za tohle povzbuzení ! Už jsme mysleli, že přišli jsme marně. Nakonec přece jen dopadl zdárně alespoň jeden z našich dárků. Kdybych to tušil, pak větší várku bych s sebou přivezl jistě.
Josef:
Jenomže stejně na tomhle místě se příliš dlouho nezdržíme. Ještě dnes se tu vyspíme, ale cítím, že pak musíme dál. Bůh nám dá poznat, co by si přál. Na tu spoustu vašich dárků potřebovali bychom kárku. A s tou se těžko utíká, ještě že máme oslíka.
Kašpar:
Také my se na cestu vydáme, jen v Jeruzalémě zprávu dáme, že jsme Mesiáše nalezli.
Baltazar:
Mysleli jsme, že nás převezli ti moudří Herodovi rádci.
Kašpar:
Nejsou to ale žádní zrádci. Ukázali nám k Betlému, ve kterém světu celému hvězda z Jákoba vyšla a spása v Kristu přišla.
Melichar:
Však ještě nežli vyrazíme, také si trochu orazíme. Dovolte nám se tady vyspat.
Marie:
Jen běžte si slamníky vycpat.
Josef:
Když se jí to podaří, ještě nám něco uvaří. Společně se pak najíme a před spaním pomodlíme. Kéž za vaše dary hojné Bůh dá vám spaní pokojné !
3.scéna – všichni spí, objevuje se anděl a nejprve budí Josefa Anděl:
Josefe, nerad bych tě rušil, tuze dobře jsi však tušil, že tu dlouho nebudete, ale pryč odtud vyjdete. Ne však směrem na Nazaret, to hrálo by zlému do karet.
Josef:
Kam tedy jít máme? Řekni mi proč!
Anděl:
Teď směrem k Egyptu na jih zatoč. Herodes bojí se o svoji moc, Betlémské čeká krvavá noc.
Josef:
Na jihu zase poušť na nás čeká. Tohleto Marii jistě vyleká.
Anděl:
Neboj se, Josefe, Bůh vás ochrání, ublížit děťátku jistě zabrání. Už teď vám připravil cestou pomoc, pod jeho stromovím každičkou noc najdete úkryt a odpočinek. Klidně se vyspíš ty, Marie, synek.
Josef:
Díky ti, anděli, za tvoji radu.
Tak rychle ale nečekal jsem zradu. Varuj i poutníky, Boží posle milý, ať minou Heroda a šetří síly. Anděl:
Josefe, nedělej si starosti. Vím, že jsi dobrák od kosti. Ale teď si ještě dopřej spánek, než na vás dolehne horký z pouště vánek.
( Josef usíná a anděl budí Kašpara. Jemně ho postříká vodou. ) Anděl:
Nazdar, Kašpare, to jsi nečekal. Doufám, že jsem tě moc nevylekal.
Kašpar:
Kdo mne to ze sna teď v noci budí ? Že by deštíček? Trochu to studí. Nebo je to snad Josefův osel ?
Anděl:
Ne, to jsem já – Boží posel. Nedělej rámus, pozor však dej ! Co ti teď řeknu, ráno udělej !
Kašpar:
Jů, to je anděl. To jsem nevěděl, že by i mně něco rád pověděl.
Anděl:
Protože máš smysl pro realitu, vybral jsem tě – ne pro banalitu, ale proto, abys svým přátelům řekl, že s tím Herodem ses pěkně spletl.
Kašpar:
Vždyť nás přijal tak přátelsky a hezky !?!
Anděl:
Tyhle tvé řeči jsou samé třesky plesky. Herodes vůbec nechce uctít Krista, k tomu mu stačí jeho vlastní bysta. Chystá své vojáky k hroznému činu, nechtějte na tom mít podíl a vinu. Jeruzalém objeďte širokým obloukem, jen zdálky mu mávněte poutnickým kloboukem.
Kašpar:
Díky, anděli, za to varování. Vyčítal bych si to až do skonání. Hned zrána o tom zpravím svoje druhy.
Anděl:
Teď spi, ať nemáš pod očima kruhy. Přeju ti tu ještě zašera, ať tvé ráno moudřejší je večera.
4.scéna – ráno v Betlémě Marie:
Dobré jitro! Snad tvrdé vyspání trochu spravím domácí snídaní.
Baltazar:
Spal jsem, jak by do vody mne hodil, ale Kašpar, ten se v noci vzbudil.
Josef:
Jakoupak to mělo příčinu ?
Kašpar:
Sám Bůh zabránil nám v zločinu. Chtěli jsme ještě za Herodem jít, je to však bohužel pěkný prevít. Anděl mi řekl, že vraždu chystá. Raději běžte hned z tohoto místa.
Josef:
Také mně se anděl v noci zjevil a to samé slovem mi vyjevil.
Melichar:
Jestliže Herodes chce zabít Krista, pak žádná rodina není si jistá.
Baltazar:
Chtěli jsme vás dobrým obdarovat, teď však musíme před zlým varovat všechny zdejší rodiny s dětmi.
Marie:
Kéž by se nestaly obětmi té hrozné Herodovy krutosti. Nesmíte otálet, milí hosti !
Kašpar:
Jen nevím, jestli nám to uvěří, až s tou zprávou zaklepem u dveří. Vždyť ani já bych dříve nevěřil, že by Herodes tak krutě udeřil.
Melichar:
Uděláme to, co můžem. Snad aspoň někomu pomůžem.
Josef:
I my se hned vydáme na cestu, vyhnem se přitom každému městu. Jestli se vás někdo vyptá, neříkejte, že do Egypta teď míří naše kroky.
Marie:
Možná potrvá to roky, než do vlasti se vrátíme. Teď loučení však zkrátíme. Díky vám za dárky i vaše slova, mé srdce navždycky v sobě uchová vzpomínku na hvězdu a na vás tři. Teď s Bohem vyjděte, milí bratři!
Baltazar:
I my vám přejeme Boží pomoc. Ať světlo Kristovo žádná zlá moc nezastíní do konce věků.
Kašpar:
Naopak, ať každému člověku
jeho záře na cestu posvítí a vyvede ho ze zlých sítí. Melichar:
Dá-li Bůh, někdy zas na viděnou! Ne-li ve světě, tak jistě jednou v jeho věčném království, kde skončí každé otroctví.
Mezivstup Vypravěč:
Když s přáteli se rozloučili, Josef s Marií zatočili na jih směrem k poušti s vírou, že Bůh své neopouští. Jakmile pryč odešli, poutníci celý Betlém obešli. Rodiny s dětmi varovali, mnozí se jim však vysmáli. Nikdo nečekal od krále zradu, jen málokdo dal na jejich radu. Když slunce svítí, nevěří náš zrak, že za obzorem již číhá temný mrak. S Betlémem a mudrci se nyní rozloučíme a na Boží rodinku svůj pohled zaměříme. Po dlouhém celodenním putování jsou Josef s Marií celí uondaní.
5.scéna – na kraji vinařské vesnice Marie:
Kdepak dnes spočinem, Josefe milý, cítím, že za chvíli dojdou mi síly.
Josef:
Tamhle v té vesnici vidím pěknou vinici. Je na ní i chatrč s lisem. Tady nás čeká dobrý sen.
Marie:
Říkal´s, že děvče jsem do deště, však na vinici nespala jsem ještě.
Josef:
Skočím za vinařem do vsi a ty zatím trochu pohov si.
( Josef přichází za vinařem. ) Josef:
Dej Bůh dobrý večer, vinaři. Jak se tvému vínu daří ?
Vinař:
Dobrý muži, díky za optání, však něco jiného tě pohání, než je jen zájem o mé víno.
Josef:
Hned ti to bude vyjevíno. Jsem nyní na cestě se svou ženou narozením synka oblaženou a hledáme tu přenocování. Teď navečer se už těžko shání. Zaplatím na tvé vinici chatrč.
Vinař:
Ty peníze zase rychle zastrč. Nechci na vás v nouzi vydělávat. Jak dlouho se tu zdržíte?
Josef:
Ráno už musíme brzo vstávat. Čeká nás cesta, a to víte, chceme ji začít v ranním chládku.
Vinař:
Nu, dobrá, zavolám matku. Vezmeme něco na spaní pro to dítě i tvou paní.
( Vinař volá na matku. ) Máme hosty, maminko, připrav prosím malinko něco k jídlu a k přikrytí, já vezmu džbánek na pití. Mám na vinici víno ve sklípku, které tam zraje v chládku a klídku. Matka:
Jenom abyste to, synku, nepřehnali a naši hosté se dobře vyspali.
Josef:
Nebojte se, jen trochu okoštuji, vždyť zítra ráno už zas dál putuji se svou ženou, která dítě kojí, takže se jenom moštem napojí.
Matka:
Tak to jí vemte krajáč s mlékem, které jsem nyní nadojila.
Josef:
To jistě přijme s velkým vděkem manželka moje milá.
Matka:
Ještě chleba a másla hrudku, ať máte něco do žaludku.
Josef:
Jak jen se vám za to odvděčím ? Mohu přispět alespoň něčím ?
Matka:
Nedělejte si s tím starost, nám už udělalo radost, že mohli jsme vám pomoci. Popřeji vám dobré noci
a teď už běžte, ať nečeká maminka Syna člověka. ( Josef s vinařem jdou k Marii na vinici. ) Vinař :
Zdravím vás, milá paní ! Přinesl jsem houně na spaní a také něco pro posilu těla, kdybyste se najíst a napít chtěla.
Josef:
Moje milá ženo Marie, to je této vinice majitel, jenž prokázal se jako přítel. Tobě trochu mléka nalije a spolu pak půjdem do sklípku. Dám si vína jen malou odlivku.
Marie:
Pamatuj, že zítra vyjdem brzy, ať tě ta noc ve sklípku nemrzí.
Vinař:
Ta čistého vína trošička, po kterém nebolí hlavička, mu jistě neuškodí.
Marie:
Vím, že muž muže neshodí. Jen ochutnávejte s mírou. Já zatím s dobrou vírou pod révou lůžko rozložím a dítě k spánku uložím.
( Marie pak usedá pod vinnou révou. ) Marie:
Dobrotivý Pane Bože, ať ráno z tohoto lože, dříve než se rozední, vstaneme posílení. Ještě to mé srdce tiskne, ať to Josef nepřepískne, abychom ráno s hlavou čistou vyrazili cestou jistou, kterou jsi nám připravil a před zlým nás ochránil.
Vinná réva:
Neboj se, milá Marie, Josef se neopije. Z hroznů mých je víno čisté, jeho kroky budou jisté, až zítra ráno vyrazíte a dál na jih zamíříte.
Marie:
Kdo to mluví do nočního ticha ? Nebo to jen větřík vzdychá
nad mou hlavou v révoví ? Kdo mi na to odpoví ? Vinná réva:
Já, vinná réva, pod níž sedíš a s chvěním do budoucna hledíš, teď tobě chci dát povzbuzení: Marie, neboj se probuzení ! Vy na cestě jste k dalekému cíli, já prožívám však nejšťastnější chvíli. Díky, že jsem tak blízko dnes tomu, jenž nebe na zem snes, tvému dítěti, v němž přišel Bůh a dýchá s námi stejný vzduch. Jako v mých hroznech voda sluncem sládne, tak i tam, kde Boží láska vládne, dochází k velké proměně.
Marie:
Celý svět touží po změně. Ta trvalá dotýká se nitra, my však ji odkládáme na zítra. Ta skutečná chce změnit naše srdce, jenže tomu se do toho moc nechce.
Vinná réva:
Když vinař révoví prořezává, ono hojnější úrodu pak dává. Tvůj syn bude ten pravý vinný kmen.
Marie:
Kéž k němu ve zkoušce se pevně přimknem.
Vinná réva:
Nebude to tak snadné, jak se zdá, ale zvítězí, kdo s ním vytrvá. Na svatbě v Káně vodu ve víno změní, v životě na zemi však svatba koncem není. Bude to začátek, který přichystá proměnu vína v krev Ježíše Krista. Ta v oběť prolitá na golgotském kříži nakonec celý svět v lásce zas smíří.
Marie:
Tajemstvím jsou pro mne tvá slova mnohá, hlava nepochopí všechny plány Boha. Tvoje řeč pro mne příliš je nová, srdce však moje v sobě ji schová. Bude v něm ukrytá jak pravda ve tvém vínu, než Bůh ji odhalí a zjeví ve svém Synu.
Vinná réva:
Ulehni, Marie, v klidu jdi spát, pod mými úponky nechej si zdát, jak jednou v budoucnu království Boží celou tu mozaiku života složí, jak všichni u stolu nebeské hostiny budou pít víno mé bez strachu, bez viny.
Marie:
Díky za naději, ó, révo vinná, odejdu odtud sama trochu jiná. Ten, jenž v mém synu je dnes tvým hostem, kéž hojnou plodnost dá tvým ratolestem.
( Ráno na vinici budí Josef Marii. ) Josef:
Marie, vstávej již, musíme jít.
Marie:
Jen ještě děťátku, dám teď napít.
Josef:
Slunko za chvíli vyjde nad obzor, a tak musíme dát dobrý pozor, abychom nešli v největší výhni. Maruško, prosím tě, tak už se zdvihni.
( Marie vstává a s Josefem pokračují v cestě. ) 6.scéna – v blízkosti olivy Marie:
Měls pravdu, Josefe, pěkně to praží, snad nás to sluníčko dnes neusmaží.
Josef:
Tamhle je krásný strom, oliva stará, ta se o tebe dobře postará. Nad tebou i Ježíškem se skloní a svými větvemi vás zacloní. Já zatím půjdu obstarat pití a také něco, co nás nasytí.
Marie:
Olivo krásná, věkovitá, jaká jen síla je v tobě skrytá !?!
Oliva:
Větve mé vzhůru k slunci se vzpínají, však kořeny dolů hluboko pronikají. Má síla je ze slunce i z půdy, jak o ní svědčí mé dřevěné údy.
Marie:
Můžem se ukrýt ve tvém stínu ?
Oliva:
Že přijmu toho, jenž jednou vinu sejme ze světa svou obětí, to přivádí mne k dojetí. A samozřejmě je v mém chládku místo i pro jeho milou matku.
Marie:
Mluvíš tak zvláštně – starobyle, trochu mám strach, a přece mile ta slova znějí mému uchu.
Oliva:
Dopřej mi tedy chvíli sluchu. Rostu zde již stovky let,
moudrost nezíská se hned. Plod zkušenosti uzrát musí, však každý přitom něco zkusí. Obstát musím ve slunečním žáru, kořeny proniknout tvrdou skálu i náporům vichřice odolat, aby mé větve mohly lidem dát tučné plody k jídlu i svícení. Marie:
Tohle jistě můj Josef ocení, když mu dáš do jeho lampy olej.
Oliva:
Však přitom ruce pěkně ho zabolej. Svůj olej vám nemohu jen tak dát, budete ho muset vylisovat. Světlo slunce i sílu země nedostanete jinak ze mě, než tím, že moje olivy, ač se vám to snad protiví, tlakem lisu rozdrtíte a olej z nich vytlačíte.
Marie:
Ta tvoje rada mi připomíná, že v životě není pravda jiná pro olivy ani pro člověka.
Oliva:
Ano, ta pravda odvěká platí stejně i pro lidi, i když ji mnohý nevidí.
Marie:
Nebo možná vidět nechce.
Oliva:
Neříká se mi to lehce, i ty sama ji pocítíš, až vyroste tvůj syn Ježíš. Ne v pohodě, ale v presu, spíš ve zkoušce nežli v plesu to uvnitř skryté vyjde ven a zmizí každý klamný sen. Na hoře oliv jedenkrát, až jeho blízcí budou spát, Boží Syn bude zápasit s pokušením, zda jen sebe, anebo celý svět spasit. Skutečná cesta do nebe jde vždy tou nejtěsnější branou. Nakonec máme na vybranou jen mezi sobectvím a láskou.
Marie:
Bojím se teď přijít s otázkou, jak tohle všechno dopadne. Věřím však, že neuvadne
Boží láska k nám i v nás. Oliva:
Tvůj syn obstojí ve zlý čas a tím nám všem dá naději, že dříve nebo později i my skrze kříž naleznem, čím spojil nebesa i zem.
Marie:
Díky, olivo, za slovo, které mi světlem bude, když ztěžkne srdce v olovo a tma se vkrade všude.
Oliva:
Zanedlouho den se schýlí, zůstaňte tu pode mnou, přečkejte zde noční chvíli, než parsky rozetnou s novým ránem temno noci.
Marie:
Nezůstanem bez pomoci, jak nám anděl zaslíbil. Kéž by tu i Josef byl !
Josef:
Už běžím, ženo má drahá! Nebyla marná má snaha, něco do žaludku nesu.
Oliva:
I já vám pár oliv střesu. Kéž se jimi posílíte, než zítra dál zas vyrazíte. Pokojnou noc a sladký sen, ať zítra máte dobrý den.
( Uléhají pod olivu.) Josef:
Dobré jitro, ženo moje, teď vyrážíme do boje. Čeká nás cesta pustinou, tou suchou pouštní krajinou.
Marie:
Kéž je nám dnes Bůh milostiv a ochrání nás jako dřív. Ať vede stále naše kroky a netrvá to dlouhé roky jako kdysi při exodu.
Josef:
Jen abychom nalezli vodu, až dojdou naše zásoby.
Oliva:
Ne, nebudete bez vody. Vždyť sám ten, který je pramen, bude s vámi. Na věky, amen.
( Josef s Marií putují. - Přitom se zpívá písnička. ) 7.scéna – na poušti Marie:
Milý Josefe, mně se zdá, že jsme zbloudili v té poušti.
Josef:
Milá Marie, ta hvězda nás však stále neopouští.
Marie:
Co ale z ní budem mít ? Vždyť potřebujem jíst a pít. Žízeň začíná mne zmáhat.
Josef:
Neboj, budu ti pomáhat.
Marie:
Tam v dáli někoho vidím.
Josef:
To možná bude beduín.
Marie:
Jen ať ne fata morgana.
Josef:
Věřím, že pomoc seslána nám bude v tomto člověku, jehož předci od věků žijí v této končině, nehostinné krajině.
Beduín:
Pokoj vám, milá rodinko! Nesešli jste malinko z cesty, jíž táhnou karavany ?
Marie:
Ó, jak lehla bych si do vany !
Beduín:
S tím musíte chvíli počkat. Vím, nemůžete se dočkat, až do oázy dojdete a studnu vody najdete. Jestli se s tím spokojíte, zvu vás pod stanovou střechu, kde již nyní z mého měchu hrdla svoje napojíte.
Josef:
Díky, dobrý pouštní muži, už teď ti tvoji hosté dluží za záchranu života.
Marie:
Ať tedy Boží dobrota za pomoc tvou tě odmění.
Beduín:
Kéž moji hosté oněmí. Na tolik chvály nejsem zvyklý.
Trochu se bojím, že by zpychly myšlenky v hlavě mé i v srdci. Josef:
To ne, tohleto vůbec nechci.
Marie:
Já bych zato vědět chtěla, co to s člověkem udělá, když žije v tomhle suchopáru.
Beduín:
Paní, vy nemáte páru, jak to hlavu vyčistí ! Kéž aspoň váš syn zjistí, až jednou za čas dospěje, jak člověku to prospěje, když dobrovolně na poušti pohodlí světa opouští.
Marie:
Ještě jednou díky moc za vaši velkou pomoc i za to napomenutí, jež k přemýšlení mě nutí.
Beduín:
Zanedlouho bude noc. Když Bůh vás dovedl až sem, ustelte si pod kaktusem, který stojí u mého stanu.
Josef:
Našim předkům dal Bůh manu a nám tohoto přítele. Tož ulehněme vesele !
Marie:
Zatím, Josefe, spát jdi sám. Já ještě malému napít dám.
( Josef usne. Marie kojí a nad ní se sklání kaktus. ) Kaktus:
Mé ostny budí v druhých strach, ty však se neboj, Marie. Když ve mně kvete pouštní prach, Bůh kalich můj tak rozvije, že všichni nad jeho krásou žasnou s velkým udivením. Stejně bude to se spásou, jež začala narozením, ale až křížem tvého syna bude smazána lidská vina. A nakonec všechno promění zář jeho slavného vzkříšení.
Marie:
Díky, ostnáči, za to, cos řekl. Jiný možná by se toho lekl. Mne však na to již připravily
réva s olivou – dvě dobré víly. ( Ráno po probuzení ) Beduín:
Dobré ráno ! Jak se vám spalo?
Josef:
Myslím, že nejlíp, jak se dalo.
Beduín:
Do oázy cestu ukážu vám a zůstanu tu zase sám.
Marie:
Však ne sám, ale se svým Bohem.
Josef:
Zavázáni jsme ti v mnohém.
Beduín:
Teď už se ale nezdržujte a do oázy pospíchejte.
( Cesta Josefa s Marií – písnička ) 8.scéna – v oáze pod datlovou palmou u studny, ze které nabírají dvě ženy vodu Rebeka:
Všimla sis, Ráchel, té velké hvězdy ?
Ráchel:
Nikoli, Rebeko, já nemám kdy, abych se po obloze koukala a s dalekohledem potloukala.
Rebeka:
Jseš jenom samá starost, a to je velká škoda. Život ti uplyne jako voda. Co z toho, že peněz máš dost, když z ničeho nemáš radost ?
Ráchel:
Myslím, že mi hodně křivdíš. Cožpak to vůbec nevidíš, jak se o rodinu starám, peru, vařím, zametám ?
Rebeka:
To je pravda a máš můj obdiv. Vzpomeň si ale, jak to bylo dřív. Svůj pohled příliš klopíš k zemi a tohle dobré nezdá se mi.
Ráchel:
Kdo mi ho zvedne, Rebeko milá ?
Rebeka:
Na tohle nestačí jenom má síla. Hospodin však je vynalézavý a já věřím, že to zas spraví.
( Rebeka a Ráchel odcházejí se džbány od studny. Místo nich tam přichází Josef s Marií. )
Josef:
Již jsme v té vytoužené oáze, snad budem tu žít spolu blaze.
Marie:
Jen aby tu nebylo příliš draze.
Josef:
Kéž Bůh požehná mojí snaze najít si tu práci v tesařině. Já nevyhnu se žádné dřině. Pod palmou u té velké studny trochu si odpočiň zatím. Nepotrvá to jistě dny, hned se zas k tobě vrátím.
Marie:
Tak už jdi, Josefe, Bůh buď s tebou, ať se tvé plány dobře vyvedou.
( Josef odchází. ) Palma:
Vítej, Marie se synem svým, chci potěšit tě poselstvím. Zde delší čas se pozdržíte a celkově se občerstvíte.
Marie:
To mi spadl kámen ze srdce, dál vláčet se mi moc nechce.
Palma:
Jsem palma datlová v oáze u vody ve slunci zrají tu přesladké mé plody. A právě zde i vás očekává sladký čas. Nepotrvá věčně. I vy konečně vrátíte se domů po ochranou stromů. Jako jste přišli sem, i nazpět ve svou zem půjdete chráněni Božími dlaněmi.
Marie:
Děkuji za ujištění, že Bůh v dobré zde promění dlouhé naše putování, při němž jsme neměli stání.
Palma:
Za chvíli sem přijdou ženy. Než budou mít naváženy nádoby své vodou tou v hloubi studně ukrytou, zeptej se jich bez prodlení, zda nevědí o bydlení.
Rebeka:
Zdravím vás, krásná paní.
Ráchel:
Jen tiše, ať ze spaní nevytrhnem děťátko.
Marie:
Můj muž přijde zakrátko. Hledá tu práci se dřevem, neb tesařem je dobrým. Já se tu zatím modlím. A teď jste vy přišly sem.
Ráchel:
Nehledáte též pěkný byt ? Nebudete-li se zlobit, ráda bych pozvala vás k nám.
Rebeka:
Ráchel má totiž velký dům, který podobá se snům.
Ráchel:
Děti však vylétly z hnízda, a i když se to nezdá, čím větší dům, tím větší samota. Vás poslala mi Boží dobrota.
Marie:
Půjdem moc rádi bydlet k vám.
Rebeka:
A hele, tamhle jde už pán.
Josef:
Zdravím vás, milé dámy, dobrý Bůh ať je s vámi, jako byl se mnou před malou chvílí, na práci když jsme se domluvili se zdejším tesařským mistrem.
Marie:
Teď jsem si jista tímto místem, že právě zde Pán Bůh nás chce mít a před Herodem svého Syna ukrýt. Díky přátelům a také stromům celý svět pro nás je jako dům. Ať také vy s Bohem najisto, najdete pro sebe to správné místo, na kterém máte v pravou chvíli být a nesobecky druhým posloužit. Jsme zde poutníci na cestě domů, kéž vede pod korunami stromů raděj než pod těmi královskými a chrání nás před všemi zlými.
