H L E D A J Í C Í .
Z t r a t i l jsem se mezi lidmi j a k o mezi s t r o m y v lese. D e r u se jimi, j a k větve je rozhrnuji. S t u d e n ý měsíc se třese v p r o p a s t e c h jejich s n ě n í ! Z t r a t i l jsem se mezi lidmi j a k o strom mezi s t r o m y v lese a n i k d e cesty a č l o v ě k a n e n í .
V Ý K Ř I K .
B o ž e můj, d n e s ulituj, dřív, n e ž smrt se s c h ý l í ! B y l jsem kdysi z c e l a T v ů j , můj hlas Ti býval milý. D n e s věcí hlas m n e z a p ř e l již. Lhát nechci, proto budu n ě m ! Vždyť šeptly rty: Ty d á v n o víš, že nejsi b á s n í k e m . D n e s člověk ve m n ě umírá a o d m l č e l se B ů h . T m a níží se a k o n č í h r a a zešílel můj sluch — Svět zahřměl t m o u a chaosem, v n ě m t r o s k y s r d c e kvílí. D e j životem, dej s p o u t a t s n e m j e n j e d n u j a s n o u chvíli! A c h , o z a ř a s p o ň n a chvíli a zjasni h l o u b k y n ě m é , n e c h ť všichni, k d o ž T ě ztratili, se v h l o u b k á c h obejmeme.
9
D O J E M
Z
KINA.
V š a k p o u t n í k t é t o h u d b y neslyší, je z c e l a sám a je u p r o s t ř e d skal a n i k d o nejde, k d o by p o m o h l
D n e s o d n á š í m si nejúžasnější,
a p o d a l s r d c e . N e n í soucitu,
co m o h l jsem si z k i n a o d n é s t i ,
j e n h o l é skály a t e n svatý cíl.
a bylo to j e n n ě m é setkání
J e z a h o r a m i L h a s y svatý stan,
s tím p o u t n í k e m , j e n ž k r á č e l do L h a s y —
tam Dalaj-lama ž e h n á věřícím a p o u t n í k touží, touží dojít t a m .
F i l m z A s i e . A při n ě m h u d b a zní, ta h u d b a , při níž lidstvo t a n c u j e .
A h o u s l e , klavír s l a d c e hrají n á m .
Z n í melodie, rytmy moderní
A s n a d je m r t e v ? P o u t n í k n e v s t á v á
tak l e h k o m y s l n é a d i v o k é
a hle, už vstává. Stojí. Stojí zas
a lidé, kteří vyjdou z k i n a v e n ,
a r u c e s p í n á ! H l e d t e ! P a d á zas. —
ti o d n e s o u si m ó d n í p o p ě v e k ,
To poslední, snad poslední je p á d ?
ač o d n á š í m si n á m ě t k d r a m a t u , jež lidstvu c e l é m u je o s u d e m .
V š a k z n o v a t y č í se a klesá vždy,
T a k n a p l á t n ě jsem viděl p o u t n í k a ,
v ž d y v z t y č i t se a k z e m i p a d a t i —
jenž putoval za těžkých podmínek,
j a k lidstvo, k t e r é k v y k o u p e n í j d e ,
měl n a r u k o u jakési o p á n k y ,
tak u b o h ý jde poutník ke Lhase.—
m á t a k t o p ř e d e p s á n u cestu s v o u :
ty v ž d y c k y sepial j a k o k m o d l i t b ě a p o j e d n o u , j a k r a n ě n mrtvicí,
Je konec představení. D o m ů jdeme.
v ž d y p a d l k zemi. C h v í l i ležel t a k
T e n p o u t n í k dojde, t ř e b a v ě č n ě p a d á .
a s n a d se modlil, n e b o n e m o h ' v s t á t ?
B ů h dej m u síly, a b y v ž d y c k y v s t a l !
Vždyť země byla plná k a m e n ů a j e h o p á d byl tolik b e z m o c n ý !
V š a k m e l o d i e houslí líbezná ta naši duši n e o p u s t i l a .
T e d m ě l a nastat chvíle m o d l i t b y . . . V š a k h o u s l e , klavír ve sluch z a z n ě l y . T y s viděl p o u t n í k a , j e n ž rozjímá, a h u d b a zní a h u d b a l e h c e zní. 10
11
R O Z H O V O R .
Jsi špatnější, než d o s u d soudil jsem. — T e d křivdíš m i ! —
— Co p o z n a l a jsi v žití svém, co z n á š ? — — B u d šťasten tím, že sebe milujem; c o z e slov m á š , jež o m i n u l u mluví p o u z e s l o v y ? Č í m vše j e d n e s , c o t e h d a žila j s e m ! Viď, m á š m n e r á d ? D n e s žijem život n o v ý a t e b o u šťastná jsem. — — K d y ž přišla jsi, já viděl v oku tvém n o c h l u b o k o u a j a s m í n o v ě bílý lesk r o z p á l e n ý ž í z n ě z á k m i t e m . C o p ř i v ř e n é tvé oči t e h d a snily, čím v z r u š e n é tvé s r d c e ř e ř a v ě l o ? A p t á m se t ě , ač p t á t se nesluší, však n e t á ž i se t e b e na duši a p r o s í m j e n : Co žilo už tvé t ě l o ? —
— L ž e š , p ř e c e v žití svém jsi z k u š e n á . Už dost jsi p o z n a l a . T í m p r o m n e lip. Vždyť t o u ž í m t a k a chci t ě ! — — Já d o s u d lásky, d u š e n e z n a l a a v slepotě se o h n i o d d a l a a ty m n e jistě opustíš, až zvíš, ž e p o z n a l a jsem m á l o ; nevěříš, ž e n e z n á m víc, n e ž kletbu svou. M á m dítě. -
— Jak odpovědět tobě úplně? — D n e s p o p r v é , ty, b u d e š patřit m n ě ? — — D n e s po p r v é ! — — A p ř e c e žila jsi! V ž d y ť p o z n a l a jsi m u ž e z á l e t n é , a kolik jich, to s r d c e n e ř e k n e . 12
13
I N
M E M O R I A M .
Chlapečku, j a k ses r á d k l o u z a l ,
J a k n e m i l á skvrna do zářícího d n e ! P r o č most j e n a p i a t z v ě d a v o s t í j a k luk a lidmi p ř e t í ž e n ?
a vím, že jsi byl stále ze všech nejvíc v p ř e d u ! A šel jsi d á l a smál ses a smál nad tichou houpavostí lesklého ledu. *
V p o l e d n e ještě jsi ř í k a l : A k d o s i ř í k á : - U t o p i l se kluk. *
Už časně zrána a na prahu d n e . . . A moje m i l á b á l a se jít a b á l a se zastavit. A n á h l e se zastavila. A oči p ř i m h o u ř i l a a stála j a k o v e snu a její t e p l é tělo t e ď cele z m r a z e n o se c h v ě l o , a koktalo:
- Dej více brambor, m á m o . C h u d o b ě své jsi z v y k a l a pak — přišlo t o s a m o . Kolikrát, kolikrát v životě vyšel jsem s l e d e m si h r á t . V š a k dítě k d y ž h a z a r d u j e ! T v á m r t v o l k a - vidím ji v d u c h u . T v á m a m i n k a - p l á č pálí v sluchu. A tělo tvé, h o š í č k u malý, z n á r u č e v e n m a r n ě vzali. A ledem j e n okapuje. *
Svůj šat dostal jsi n e d á v n o k v á n o c ů m , aby t ě p ř e d z i m o u c h r á n i l .
N a b ř e h u stáli lidé a čekali, k d y m a t k a přijde. *
T y ještě d o školy c h o d í š a m á š ji r á d . V i d í m tvé oči s l u n c e m o z á ř e n é , k d y ž přicházíš n a led, 15
a vidím t v é o č i m r t v é a v y t ř e š t ě n é , tvůj p o h l e d , jenž p t á se: - Snad maminka zapomene? —
P R O V A Z O L E Z E C .
J e celé m ě s t e č k o u ž c h y c e n o jak leklá ryba. A ta t ě ž k á síť
A moje milá tiše ř í k á :
t e ď visí n a d m ě s t e m a č e k á v e č e r .
- N á š chlapeček umřel. A děti d á v n o s l a b i k o v a l y
*
t a z v u č n á slova, k t e r á hlásala, V í m , kdybys m ě l a dítě,
že m ě s t e č k o už zítra navštíví
t o bys ř í k a l a
a u m ě n í své v e č e r p ř e d v e d e
a b y l o by ti tolik s m u t n o :
p a n Aristid - ten provazolezec.
- Ty nesmíš na led. A kolikrát a kolikrát p r o t o jsi musel v k o u t ě stát, tuláčku malý. —
V t ě ž k é síti visí m ě s t e č k o jak leklá ryba, a n i n e h n e se, v té t ě ž k é síti leží v z p o m í n k a : p a n A r i s t i d - a vlastním j m é n e m svým
Přinesou tě do světnice.
p a n Sojka - každý večer vzpomíná,
T v á m a t k a žije
jak j e h o ž e n a p a d l a d o sítě
a o t e c je t i c h ý .
a sítí p r o p a d l a až na dlažbu.
V á n o č n í s t r o m z d e zůstal p r o r a d o s t . Jsi s m u t n ý host.
D v ě děti, J a n a M a r t a , z b y l y m u . -
A n i k d y , t a k n i k d y jsi n e p ř i š e l t i c h ý z potulky domů.
T e d nosívá j e v e č e r n a laně a ukazuje světu c e l é m u , ž e ú d ě l žití n e s e o d d a n ě .
A j i n é světlo t e ď n a d t e b o u v bolestném tichu rozžehnou a p o d stínem j i n é h o s t r o m u bude se tobě věčně zdát o světě z lásky m a m i n č i n y a z ledu. 16
J s o u n a h o ř e . U ž půjdou. P ů j d o u j i ž ! A n e r v y t ě c h , již d o l e čekají, jsou n a p i a t y , jak t i c h o v e v z d u c h u . U ž n a r a m e n a děti usedly 17
a posílají lidem p o l i b k y t a k vlající j a k p e s t r ý p r a p o r e k . K r o k učinil. A za ním d r u h ý teď a třetí. — J d e a l a n o chvěje se j a k úzkostí a d o l e v h l u b i n ě dav t i c h n e . N á h l e t i c h n e s r d c e v š e c h , t e d d o l e všichni zatajují d e c h , n e b zastavil se n á h l e A r i s t i d a všichni tuší, co c h c e u č i n i t . A h l o u b k a t e ď se p o d ním p r o p a d á a v š i c h n i vidí, t e d už v r á v o r á a děti n á h l e p o c h o p i l y t é ž . J s o u jisty, p r o č s e o t e c zastavil a p r o č j e zulíbal p ř e d p r o d u k c í a p r o č jim d l o u h o hleděl do o č í a p r o č jim ř í k a l : D n e s se nebojte. -
z a o n u slabost, z a t y m y š l e n k y , k d y spásu z b í d y viděl v h l u b i n ě . A na r a m e n a zas je vysadil a k ř e p c e vyšel, s k o r o z a t a n č i l , tak lehce dotýkal se patami a lano jako struna zvučelo, t a k l e h c e šel a s k o r o v z n á š e l se. J e n a můstku. U ž přešel. Zvítězil. Jak maminčina náruč radostná, t a k p o d n i m i se v h l o u b c e c h v ě l a síť.
V š a k mají s t r a c h a musí křičet J a n a M a r t a volá v tichu: - M a m i n k o ! v té chvíli p r á v ě , k d y p a n A r i s t i d m ě l c e l ý s m u t n ý život n a mysli, t u v ě č n o u b í d u zítřka, příštích d n í . V š a k v z c h o p i l se a o b r a c í se. J d e ! T e d v y d y c h l o u ž celé n á m ě s t í . P á r k r o k ů ještě. U ž jsou n a můstku. T e d v y d ý c h l a děti p o h l a d i l , jak odprošoval by je pocelem 18
19
TALÍŘ
S
M Ě Ď Á K Y .
V K a f a r n a u m šel t e h d y Mistr s učedníky. Už slyšeli z d á l k y p o k ř i k převeliký. O p i c e a pištce, k o l o t o č a děti, slyšeti jsi m o h l , též i uviděti.
Ž e n a jde a nese talíř cinkající. Na talíři z m ě š c e mědák za mědákem d o p a d á tak těžce. Mistr smutným zrakem tiše hledí k ž e n ě , kapsy prohledává, ú s m ě v jí j e n d á v á , hledí z a h a n b e n ě . A l e n i k d o z lidí
M i s t r r á d j e slyšel, kejklíře r á d vídal, z v o l n a šel a n á h l e do kroku teď přidal.
asi neuvidí, ž e svým t i c h ý m z r a k e m talíř p o ž e h n a l , mědák za mědákem stal se s t ř í b r ň á k e m .
Za chvíli stál v h l o u č k u mezi užaslými. D i v i l y se děti, On se divil s nimi.
U ž j e místo p r á z d n é t a m , k d e M i s t r stál.
Kejklíř p o l k l o h e ň , v y p l i v o v a l vejce. U č e d n í c i j d o u již, ale M i s t r n e c h c e . A l e t e ď již půjde, myslí u č e d n í c i .
20
21
Z A
P O C H O D U .
D O L A R .
K o s i l i obilí, vázali s n o p y . Ž i v o t e m opilí d o s t o d o l vozili. Ž e r t y si t r o p í . -
Před oknem banky jsem u d i v e n ý zůstal a p t a l jsem s e :
Šli t u d y vojáci, na č a p c e máky.
A za o k n e m se na m n e usmál podlouhlý dolar.
- T e b e chci, tebe c h c i ! teskní ž e n z r a k y . Dunivým pochodem odešli v dálku. - V a š e už n e b u d e m , vás c h c e m , ne válku. D á l k o s a kosila, p a d a l y lány. K o s a j e n zvonila, zvonila hrany. Zavlhly oči žen, svištěla k o s a . Lán už je položen a na n ě m rosa.
- Co mi c h c e š ? —
Co mi chtěl a co mi ř í k a l ? Vím, ž e m i tykal, a chápu, že je zdaleka, že mezi m n o u a jím moře protéká. Z n á m z fotografií vlast m r a k o d r a p ů . T o v š e c h n o vím a chápu a přece ptám se: — Co mi c h c e , co c h c e ! — Ať promluví, co žádá od c h o d c e ! Po malé pomlce už d o l a r promluvil.
22
23
A
tiše
v ulice ruchu, t a k tiše p r o m l u v i l . B y l za o k n e m a p r o t o m ě l slabý hlas a z d á l o se, že s o u c i t e m se tras.
* *
Po této p o m l c e
jak J a n o opustil ž e n u a děti a za štěstím v dálku se dal. A k d y ž z e m ř e l , bez p r á c e , h l a d y , teď d o l a r o j e h o smrti, všem lidem světa, t u s m u t n o u z p r á v u dal.
už v ě d ě l jsem, co ž á d á si a c h c e .
To není dolar, to dolar není,
Mluvil
p ř e d m ý m a očima divně se mění, t o z a o k n e m b a n k y visí smuteční oznámení.
a vyprávěl o lidech, již o n o v é m žití snili a O c e á n přeplavili, a mluvil, mluvil o v y s o k ý c h z d e c h , jež převyšují k n e b i p l á č i v z d e c h , o r u c h u brodwají. A mluvil o lidech, co h l a d e m stenají a umírají světem o k l a m a n í , na n á v r a t v d u c h u sil už nemají, ba síly k v z p o m í n á n í .
Za oknem banky hovořil dolar a mluvil ř e č í cizí a p ř e c e t a k blízkou, mluvil
Čti tuto truchlivou zprávu, již s m u t e č n í d o l a r hlásá d a v u , že k d o s i z e m ř e l h l a d e m v A m e r i c e , ne jeden, že je jich na tisíce, a p ř e č t i si p o z o r n ě všechny podpisy, t a m d o l e pátrej mezi p ř í b u z n ý m i , z d a svoje j m é n o nenajdeš mezi n i m i !
o zimničném chvění, j a k p r o b ě h l o s l o v e n s k o u vískou, 24
25
ÚTĚK. S t a ř e č k a vezli divočícím vlakem. Údery. Údery. Už připadal si vrakem. N a d v l a k e m letěl č e r n ý m r a k jak smrti p t á k , jak smrti p t á k . — Leť, s p a s n ý vlaku, k u p ř e d u , ať u n i k n u svému o s u d u ! — V l a k míjí p o l e , d ě d i n y . U m d l e n ý p t á k a kleslý m r a k . M y ujeli, m y ujeli! — K d o je to dole? K d o t o tluče, kdo m n e to volá do náruče? — .. . N á r a z y kolejí .. . — N e , ještě n e , s n a d p o z d ě j i ! P o p ř e j mi, smrti, n ě c o chvil. — Z a o k n y v ý b u c h bělostný, t o j a b l o n ě u ž rozkvetly. — Nevolá nikdo? Neklepe nikdo? — V l a k u cíle už zastavil. — 26
— Stařečku pojďte, zde je kabát, to je p ř e c e m ě s t o , to n e n í závrať. — M ě s t o se třese. — Ještě n e ! ! ! — ...Snad
dojdeme...
snad dojdeme?...
— J e n o m se t r o c h u o p ř e t e . Vy m á t e oči dítěte, c o ž p a k jste m ě s t a n e v i d ě l ? — S t a ř e č k a kdosi p o b í z e l . N a d h l a v o u letěl r u d ý m r a k , dojížděl v srdci č e r n ý v l a k ... z d e j e t o p r a v é n á d r a ž í : — k o h o to ale o d v á ž í od Svaté A n n y černý vůz? — — Stařečku, pojdte, jsme
tu
už...
... A o n a t a k é . C e k á na m n e venku. M a r n ě jsem p ř e d ... ní ... kličkoval, m a r n ě jsem p ř e d n í utíkal ... — Slyšíte, s t a ř e č k u , slyšíte? Sem lidé, sem v o d y s k l e n k u ! — 27
V R Á T I L A
SE.
Řekly ženy, řeklo předměstí: — Tu ž e n u jistě p o t k á neštěstí a však si z a s l o u ž í ! —
A mysli si, že t o b ě z á v i d í m e ; my m o ř e , svět a h e r n y n e u z ř í m e , j a k ale j i n a k s k o n č í život n á š ! C o ale t o b ě n a t o m z á l e ž í ? Však čeká tebe s p r c h a ! Víš vlastně, p ř e d čím p r c h á
Z n á s k a ž d á touží, a j a k z a t o u ž í ! až u s o u d í , u m í si o d e p ř í t a s c i z i n c e m by n e d o v e d l a jít.
tvůj v z á c n ý m i l e n e c ? Po z l o č i n e c h a s p o u s t ě k r á d e ž í mu země hoří p o d n o h o u . A se s e b o u tě v l e č e , t e b e , u b o h o u ! —
A čím je o n ? A k d o ho viděl jít jak jiné do p r á c e ? J d e z n ě h o strach, a v myšlenkách spíš z ř í m e jej na o p r á t c e jak bezvládně se h o u p á .
A vrátila se po letech. Tvář hrozná, přehrozná. V š a k o s u d k ní tak m i l o s r d n ý byl, ž e n a sta v r á s e k d o t v á ř e j í vryl,
A hraje v k a r t y . T í m ji živit c h c e ? Ta hloupá!
tak že jí nikdo nepozná. T a k přišla p ř e c e z a c h l a d n é h o r á n a . T a k přišla p ř e c e — n e p o z n a n á .
A ještě žárlí. K s m í c h u ž á r l i v á ! V ž d y ú z k o s t n ě s e n a nás p o d í v á , když p o t k á nás, a zkoumá pohledem. A n a p o s l e d v n á s c h t ě l a vzbudit závist, když řekla včera: Zítra odjedem! — V š a k my se b u d e m míti č e h o najíst, a ž z k r o t n e h l a d e m ; neví, c o j e h l a d ! Ví, j a k s e b o s k y myslí n a n á v r a t ? V cizině s a m a , v h l a d u d o t a n č í š a v t o u z e j e n a v s n u se navrátíš a za p r a v d u n á m dáš. 28
A neplakala. N a č ? J e n d ě c k o , které dosud spalo, propuklo v pláč. A lidé, k d y ž ji p o t k a l i , tvář p o d v r á s k a m i p o z n a l i , ač k l o p i l a svůj zrak. — V i d , v š e c h n o b y l o tak, jak tehdy už se mluvilo? V á h a l a chvíli, p a k ř e k l a m r t v ě : „ B y l o to tak — a nebylo." 29
L I D O V Á
J Í D E L N A .
V ž d y v p o l e d n e k ní u s e d n e a vidí, j a k je b l e d á . Je s k o r o k p l á č i d o j e m n é s ní sedět u o b ě d a . A třebaže tak žebrácky zní o t ř í s k a n é misky, zní b í d y j a z z b a n d o t á c k y . A jí a jí je blízký! K d y ž vidí ji, j a k c h v a t n ě jí, j a k j í d l o r y c h l e mizí, vždy podlehne a nemůže se u b r á n i t i visi. Z n í talíře a z v o n í lžíce, j a k širá z v o n í k o l e j n i c e ; a vidí j e h o z r a k : To není žena! Železnice! Toť h l a d u r y c h l o v l a k ! A rozjíždí se víc a víc v s m í c h u lžic a kolejnic, v ž d y rychleji a rychleji, až v ě c i v letu mizejí, a n e n í v í c už n i c n e ž vlak.
by rozdrcený p o d koly si šeptl: — V š e už d o b o l í . — A j e t o j e n p ř e c j e h o sen. To polévku ted dojedla a oči k n ě m u p o z v e d l a . T o ž e n a j e , t o n e n í vlak, a m á t a k m í r n ý , s l a d k ý zrak, a oddanýma očima jej, s e b e v r a h a , objímá, až on se stydí za svůj sen, k d y ž vidí stůl a misku a příbor, který u p e v n ě n , sní t ě ž c e n a řetízku. J e n v d u c h u j í t o p l a š e sdílí, j a k sen snil h r o z n ě pošetilý, a už se c h y s t a l k slovu; a tuší zas. — T e d v z a l a lžíci — j e n o k a m ž i k , c o s chtěl jí říci a ted to z a č n e znovu: zas h r ů z a j í z d y p o j m e jej a t o u h a l e h n o u t n a kolej. Už vykřiknouti chce. A lžíce mizí za lžicí, už vidí j e n v l a k p á d í c í . — A trpí j a k o v h o r e č c e —
K d y ž p á d í nejrychlej', t u o n s i l e h á n a kolej,
30
31
T o u rychlostí b y dojela a ž n a b ř e h Asie, a než by jídlo dojedla, už u m o ř e by snila m d l á : — Co kolem krásy j e ! A m o d ř í p t á c i ! J a k o v ráji! A v š i c h n i její j m é n o znají, a vše ji v o l á o d e v š a d — S n a d ostrov z d á l k y připluje j a k o b l a k v t i c h é jízdě a s l u n c e n a n ě m b u d e plát j a k zlaté vejce v h n í z d ě .
Z d e máte příklad člověka, j a k l e h c e m ů ž e sejiti. S n y p o k o j e m u nedají, v sluch o m á m e n ý šeptají: — J a k šťastní jste, vždyť v e z e t e ty u b o h é a p r o k l e t é , co s v á m i obědvají, t a m v kraje j i n é , p o h o s t i n é , k d e d o b ř e je j a k v ráji. A s o t v a lžic se d o t k n e t e , u ž n a vlak usedají, a p r o ty t ě ž k o r o z h o d n o u t , kdy skončit má už vaše pouť. —
A d n e s až přijdu k o b ě d u , V ž d y v p o l e d n e k ní u s e d n e a v d u c h u j e d e do d á l i ; tu mizí s t ě n y š e r e d n é , a s m u t k y v d á l c e zůstaly, a do h l u b i n a do šíra svět v i c h ř i č n ě se otvírá. K d y skončí se už tato pouť a marné bloudění? Což nemůže se rozhodnout a nechat blouznění? Z cest d u š e je t a k p ř e s m u t n á , ž e j í d l o m u již n e c h u t n á . C o ž hladu necítí? 32
a ž pojíš, p a k t ě o d v e d u . A ulicí d n e m ř i n č í c í já t e b e , svoji, p o v e d u . A věř, to p ř e c e n e n í lží, a my to o b a víme, ne z jídelny, však z n á d r a ž í my vlastně odcházíme. J á o d t u d č a s t o odjížděl a ve s n u z a s se n a v r a c e l . Slyš, z v o n í d e n a z v o n y m ě s t a , v nás jasná volá naděje. 33
M á ž e n o , z á z r a k v t o b ě je, k a m vstoupíš, r á z e m k a ž d á c e s t a p n e d o n e s m í r n a koleje. A vzduchem, vodou, před námi je našim krokům schůdná zem. Od s r d c e k srdci v e d e c e s t a a věřím: v š i c h n i d o j e d e m !
K R A J I N Y
34
JAKO
L I D É
Č I S T É
J I T R O .
K d y ž vyšel jsem, spal ještě d ů m , spal t i c h ý les a h o r s k ý c h l u m , p o d sněhem s p a l o růží sta a m n ě se z d á l o : K d o s i bdící m n e č e k á v e n k u n a ulici. M á jitřní chvíle p ř e č i s t á ! Vše dosud snem je utišeno a p o d sněhem spí z á h o n y . M é j m é n o jak b y v y s l o v e n o ted bylo někým. Moje j m é n o ! Svět tiše z á ř í v srdci m é m . Už nyní tomu rozumím a teď bych nebyl udiven, k d y b y c h byl n ě k ý m n e z n á m ý m n a d s n ě h e m čistě p r o s t ř e n ý m na čelo políben.
37
N E D Ě L E .
T a k j a k o trsy t r á v y pučelo ticho nesmělé na osamělém náměstí jedné krásné neděle, jisto, ž e n i k d o h o n e p o š l a p e . Za město p o s l e d n í c h o d e c odešel. T i c h o sílí a v y r ů s t á a v b l a ž e n é se s t r o m y košatí, kamení zvolna v opuštěné domy, až poznati se ani n e m o h o u , jak zkrásněly. S v e č e r e m vracejí se lidé do ulic a kytice křiku n e s o u do ulic. K r á t k é stíny l a m p spásají p o š l a p a n é t i c h o . Hodujte, než se r o z e d n í !
L O U K A .
U p r o s t ř e d lesů jak ž e n a , jež p o l i b k ů m o d d a l a s e p r u d c e a tančí a r o z k o š svou v y t a n č i t u m í , t a k v slunci jak v objetí s v ů d c e se sluní ta divoká louka. A plápolá vůní. A p ř e s ni svým stínem ú p r k e m ž e n e se les. Je tisíce míst a krásnějších, však t o t o p a t ř í j e d i n ě slunci, jen jemu, radostně zářivému. S e m padají všechny paprsky slunce, a t o t o místo teď zvoní a divočí hmyzem; sem slévá se všechna nádhera dne, j a k v srdci se slévá a barvami, vůněmi žhne.
38
39
A k d y ž j s o u tu blízko d v a milenci, sem b u d o u j a k o v í r e m strženi a o s l e p n o u tu o b a na slunci a ve v ý k ř i k se o b a p r o m ě n í .
T A N E C .
N a požatých polích v p o h a n s k é slávě jak modly v zářivém t i c h u ční k nebi navršené snopy a vyrůstají p ř e d t e b o u jak rozkaz: - P o k l o ň se n á m , nás v y b u d o v a l člověk, j s m e j e h o štěstím, j s m e j e h o božstvím, rosteme z jeho rukou v zázračném dechu země. Viděl jsem p r á c i s e k á č ů . V i d ě l jsem r u c e z n a v e n é v k l í n ě . Vítr přinášel zvuky z v o n ů : - A děti p ř i n á š e l y o b ě d . A na s o u s e d n í m poli viděl jsem v o z y ú r o d o u p ř e t í ž e n é , a osmahlí hoši vrhali do výše s n o p y , a byl to t a k r a d o s t n ý p o h y b , jak v tanci když vyzvedneš děvče. V ý s k n e a zasrší s m í c h e m . A jako modly t e ď d ř e p í n a širých p o l í c h . A počíná tanec.
40
41
J a k laso d o dálky se navíjejí kolejnice. Kraj kolem model tančí. A ř i n č í železnice. To počíná tanec, n e obžínky při m u z i c e , však p o d i v n ý t a n e c b í d y a zisku, p o d i v n ý t a n e c m o d l y ovíjí v b l á z n i v é m trysku. Slyšíš, jak z dálky mumlají bursy. Poptávka! N a b í d k a ! Peníze! Kursy! Šílený let k o l e m nich p o č a l se o t á č e t . A m o d l y tu d ř e p í
D E Š Ť
V
H O R Á C H .
Dešť v horách, t a k p o j e d n o u dešť! A blízko jsou lomy a blízko je dřevěná chatrč a viz, jak se t e ď o b l a k a v z p i a l a ! A slyšíš teď supění větru? T o v i c h ř i c e n a d lesy cválá.
a netuší a h o v o ř í ještě se s l u n c e m a oblaky.
A viz, jak se oblaka v z ň a l a :
A b y l o by jim d i v n o , k d y b y viděly, že jsi s m u t n ý a s ostatními že n e t a n č í š .
j a k řidič v ohnivém voze, jenž řídí zběsilý koní běh; a sosny se bránily divokým p o h y b e m hřebce a cítí teď u z d u a otěže deště a celý les v b ě h u se vzpíná a řidiče poslouchat nechce. Už dlouho to trvá, ta divoká, bezhlavá jízda!
42
43
A l e již slábne, již t i c h n e ,
P Ř E D T U C H A .
a z d á se, že s k o r o již ustal t i c h n o u c í dešť. S hor ještě do hlubin h r n o u se stromy jak stádo splašených koní a z c h ř í p í jim válí se m l h a . U ž poslední otěž se v o b l a c í c h trhá. J e n t r á v y s e chvějí a z d á se, že zvětřily s l u n c e . A sosna nad propastí
Ční štíhlé s t r o m y n a d h ř b i t o v e m a tajně c h u r a v í a z d á se ti, že spící les už koná přípravy a ví už v n i t r u svém, že b u d e hřbitovem. Pták pěje: Jásat přestanu! Z ř í š n a zemi v p á d b ř e č ť a n ů . V s n u č e r n ý m o t ý l poletuje. Z d e t i c h o č n í j a k m r t v é thuje a západ tmavě nachový d a l větvím tíhu v ě n c o v í .
se v z p í n á ještě výš. A v o d o p á d ve s k a l á c h prýštící d á l žije ú p r k s v i c h ř i c í a do ticha d o p a d á těžce.
Z d e v s t ř e d u lesa růži zříš. A bázlivě j d e š k růži blíž. J a k je to divné, na mýtině tak j a k o rudé srdce v klíně č n í v t i c h u r u d é r ů ž e sen. K d o vsadil ji, k d o d a l j i s e m ? J a k r u d ý z r a k se v duši dívá. T v á duše není pověrčivá, však cítíš d i v n ý stesk a c h l a d . Tvá předtucha má pravdu snad:
44
45
- T o ť v l a s t n ě smrti vtělení v květ s p l á p o l a v o u č e r v e n í . V ž d y ť t u d y p ř e j d e lidí dost, květ m o h l i vzíti p r o r a d o s t . J d o u s m i l e n k a m i milenci. D e j růži, ř e k n e , růži c h c i ! V š a k p ř e d t u c h a j i svírá t é ž . M l u v r ů ž e , k d o jsi, c o t u c h c e š ? L e s n a d h ř b i t o v e m t ě ž c e sní, je t m a v ý v z á ř i p o l e d n í . V ě ž blízká je. A h l á s á s k o n , n a k a ž d o u větev věsí z v o n . A k a ž d á větev tuší u ž , že se s e k e r o u přijde m u ž . Z n í t e m n á úzkost ve kmeni, k d y ž slyší z d á l k y z v o n ě n í , A v s t ř e d u lesa, ve květu, smrt t a n č í v plášti z šarlatu.
46
P O H Ř E B .
D o lesů t r u b k y ječely, až m r á z projel s t r o m y . O h , jakou hrůzu porodily p o d lesem s k r č e n é d o m y . P r á z d n e m vlekl s e p o h ř e b . Ž i v í nesli č l o v ě k a . I silnice ho nesla. R a k e v byla jako lodička, jež ztratila vesla. A n e b e to o ní v ě d ě l o , l o d i č k u bez vesel n e c h t ě l o . A h u d b a byla smutná. C o b y s i p o č a l i mrtví bez ž i v ý c h ? Co by si p o č a l i živí bez m r t v ý c h ? N a p ů l c e s t y přijdou n á m vstříc a ř e k n o u n á m : - N e b o j t e se. -
47
V O N Í C Í
OBILÍ.
T a k t ě ž c e leží u cest u lesa a nedošli, n e b p o t ý d e n n í p r á c i je těžká únava.
BITVA
N E J K R Á S N Ě J Š Í .
S pochodní h o ř í c í c h lesů v r u c e sem v p a d l o polední slunce.
A p ř e c e mají n e b e n a d h l a v o u a p o l e širá, c h l e b e m v o n í c í
Požatá pole
a n e d ě l e jim stále v y z v á n í ,
v m a n d e l í c h ještě h l u b o k o dýchají
ž e z a chvíli u ž s l u n c e z a p a d n e .
a jako ňadra se
V c h l a d i v é m šeru h o r c e v o n í c h l é b a na šustících v l n á c h obilí
n e s l y š n ě zvedají.
U t i c h l o šílení č m e l á k ů , mušek. -
d e n o d p l o u v á t a k n e s l y š n ě jak sen. E j , t a n č í svůj t a n e c veselý T e d vracejí s e všemi c e s t a m i ,
ej, t a n č í si mezi m a n d e l i ,
to p r o c h l é b , j e n ž je v s n ě n í zaplavil,
p o c h o d n í p a p r s k ů vesele t o č í
t o p r o c h l é b , j e n ž byl v ů n í r o z d í l e n ,
polední slunce.
j d o u d o m ů z p ě t a v d u c h u do dílen. A to je
nejkrásnější
obraz bitvy;
s l u n c e n a d stoly v o l á svůj
ohnivý rozkaz:
- H e j , mrtví, v s t a ň t e a dejte se na p o c h o d ! V zástup! A v řady!
-
A k o p c e bubnují o nebe pochod. P o c h o d n í jisker s l u n c e si t o č í a vzkříšení 48
klasů slaví. 49
H O R K Ý
D E N .
Les n a d lesem r o s t e a hora nad horou. A n a d ní kypí v á š n i v ý oblak. Svět roste, svět r o s t e , vše k n e b e s ů m a slunci se z d v í h á ... I vlny i vůně
N O V O S T A V B A .
Uprostřed zahrad, k d e p l a n é s t r o m y zářivě zrají zvonícím ovocem hnízd, včera m o h l jsi uslyšet p o p l a š n ý hvizd. — U p r o s t ř e d bolesti v y k á c e n ý c h s t r o m ů — j a k vojáci ležely ř a d o u — m o h l jsi v i d ě t a slyšet, že k l a d o u základy domu. A se v š e c h s t r a n sešly se c e s t y z města, se v š e c h stran. J a k poselství mluvily k budoucímu domu,
i trávy, j e ž třeští.
se z b y l o u ratolestí m r t v ý c h s t r o m ů . A
řekly:
S n a d přestala tíha?
- B u ď mezi n á m i u v í t á n . -
Však
A každého dne v ž d y víc a v í c e , m o h l o se diviti s l u n c e , že d ů m rychleji r o s t e n e ž listí n e b klas.
č e r n ý m r a k se zjevil pojednou. Vychladly vůně, t m í se lesky. H o r y s e sesuly j a k m r t v á n á r u č . A svítí blesky. 50
D ů m s o u č a s n ě zraje a kvete. M á oči. 51
K L E N T N I C E .
U ž vidí v á s ! A j a k o na tváři n e m l u v n ě t e už zítra se objeví úsměv. V e č e r e m nesla se tichá píseň jak pobožnost. T o zpívali d ě l n í c i p o s k o n č e n é m díle píseň o práci a chlebě. A vysoko
na stavbě
B ů h v i n i c veselý svůj thyrsos zarazil do země divoké. A usnul s p o k o j e n a thyrsos uzrával a lidé přišli sem.
jak p r a p o r e k naděje
Tu v ulici se lidé zastavili
A lidé b o h a t l i a kvetly v e s n i c e . A jednou, j e d n o u však
a n a s l o u c h a l i v š i c h n i d l o u h o u chvíli a v š i c h n i p o c i t měli, ž e dělníci d ů m n y n í dostavěli svou t i c h o u písní.
b ů h v i n i c vstal a šel a žebral o d o u š e k , o p o u h o u almužnu.
vlál m a l ý z e l e n ý s t r o m e k .
A nejvýš
čněl
t e n s t r o m e k maličký. A n a d d o m e m je m r a k ů běl jak přísné Sudičky. D ů m naslouchá a čeká den, a slyší v ě š t e b m n o h o . - J s e m o p r a v d u již h o t o v , d o k o n č e n ? U ž t e d y z í t r a z a č n u sloužit l i d e m ? M á m úzkost z t o h o . -
A slyšel výt j e n p s y a štěkot vesnice. Šel z p ě t p r o thyrsos svůj. V š a k viděl v i n i c e , zřel tisíc k e ř ů s v ý c h . K d e jeho, jeho keř? A našel p r á z d n o u hůl, tak mrtvě trčela. M ě l stát s e ž e b r á k e m ?
52
53
A v s k u t k u stal se jím. Až půjdeš t o u t o vsí, dej n a p í t u b o h ý m .
KLÁŠTER. U portálu v ů n ě m i bíle šumí k e ř a varhany u v n i t ř c h r á m u šeřivě doznívají. T e n bělostný keř jest j a k o ž e n a , j e ž p o k l e k n o u t c h t ě l a , však je jí líto t ě c h šustivých krajek. Z dálky sem přišla p o k o ř i t své s r d c e a její závoje ještě t a k silně a m á m i v ě v o n í . Z bran portálu, k d y ž u t i c h n e zvuk v a r h a n , ž e n p r ů v o d vyjde a r o z p t ý l í se po n á d v o ř í jak echo modliteb a b u d o u tiše s t o u p a t i do cel. S n a d ucítí u v c h o d u dveří v b ě l o s t n é m keři v z p o m í n k y n a závrať, v ů n i a p o c e l . J a k jitro je jasné. A na n á d v o ř í tak venkovsky prostém t a k tiše kvete
54 55
a j a s n ě u z r á v á den. K ů ň bílý sem přišel se p á s t a n e r u š e n b r o u z d á se v t r á v ě a selátka s m ě š n á h r o u ž í se v t e p l o u v ů n i z e m ě .
U B O H Ý
KRAJ.
P o d h o r a m i , p o d lesem nejbídnější ves. J e n o m t u l á k přijde sem. P o s e d n e h o běs.
J e n holubi n ě m ý m i k ř í d l y poletují z n á r u č e světců d o n á r u č e s t r o m ů , jež dorůstají t i c h é svatosti, p r o z á ř e n y sluncem. A cítíš v ů n i m l é k a . V o n í c h l é b . A v blaženém úsměvu věcí cítíš, že jsi nablízku n e b e — bez m o d l i t e b .
Sedíš v tmavé šenkovně, s žízní, bez jídla. T i c h o jako v rasovně. V e s t ě uhlídla. Rybník volá skřehotem, břicho plné žab. P r o t u p í s e ň přišel j s e m ? D u n í p r á z d n ý žlab. N á h l e d ě v č e j a k o blesk v s t o u p í d o šenku, zaplašilo t m u a stesk. P r o s í š o sklenku. — V í n a v ů b e c nemají. „ Č i s t o u " chci-li pít, t o u s e z d e j e n opájí; křišťálu m á svit. T e d y čistou, líp n e ž n i c . C h u t n á slzami. C h u t n á víc a víc a v í c ; Bože nad námi!
56
57
P O D Z I M N Í
V E S N I C I .
ty jimi p l a n e š , zlatem, jejich zlatem a jimi s l u n c e m prosvítáš a hřeješ už mezi listím h a s n o u c í m a stromy.
Čím pochlubíš se nedělnímu c h o d c i ? S n a d stodolami, jež n a b i t y jsou zlatem, t ě h o t n y štěstím? Č í m p o c h l u b í š se, šťastná ospalosti, ty pyšná, j i h o m o r a v s k á vsi,
T ě c h zlatých plodů zdravá zrna jsou j a k o d r a v č í c h r u p . N ů ž slunce
k d e k a ž d é stavení j e j a k o s t a t e k ?
mezi zuby, t a k v e s n i c e se plíží v i n i c e m i . Sil vítězstvím se chlubí, p y š n ě c h l u b í .
A na k a ž d é m
A z d á se ti, že s a m a o b l a k a
j a k čele o v ě n č e n é m , jak v ě n e c p ý c h y z a r d í v á s e réva. Čím pochlubíš se chodci nejkrásněji, čím ř e k n e š c h o d c i : — Z d e vítězí s l u n c e —
si p ř e n á š í j a k bílá k o ť a t a , a k a m c h c e , na cizí je p o l e složí. Ú r o d a k r á s n á a h r o z n á jak p o v o d e ň . Z d e si odpočívá cestou v n e k o n e č n u srdce boží.
Č í m p ř i z n á š j e h o sílu, j e h o b a r v y a jeho bohatost, jež d n e s u ž p o h a s í n á ? T y věsíš zlaté klasy k u k u ř i c e jak trofej v í t ě z n o u na s t o d o l y a d o m y jak š p e r k y zlatě z á ř í c í je věsíš a j a k o m i l e n k a , jež šperky o b t í ž e n á , 58
59
SKÁLA.
V slunci do ticha vytesaná a tvrdá j a k rysy b o j o v n í k ů , skála s e v r ý v a l a d o očí c h o d c e a pohladila na úpatí z l a t ý m květem j a s n ý c h p r y s k y ř n í k ů . S ní nestékaly p r u d k é bystřiny v dubnovém běhu, však t r y s k a l y z ní v l n y energie, a jako zápasník vztyčila živé s t r o m y v t a k ú t o č n é m a n e ú s t u p n é m střehu. T y d o b ř e víš,
s hvězd zástupem a luny varytem se d í v á n o c . A vidí p r o m ě n u : A vidí lom, j a k v t v r d é m s n u se m ě n í a do t m y vybíjí své e l e k t r i c k é blesky, a vidí l o m , j e n ž p ů l n o c í se m ě n í . T o n e n í lom, toť M o j ž í š o v y desky, k d e krví lidí, p o t e m p s á n o jest: a I a
Je noc blízko lidé oddychují. k á m e n p o c h o p i l , že č l o v ě k žije, t i c h e m u c t í v á tu d o b y v a č n o u pěst.-
A s výšin
nebeských
v ú ž a s u zírá z e m í o s l n ě n ý zástup h v ě z d .
k d o ž s l o m e m zápasili, ž e n a p í n a l i j a k o luk s v o u vůli, svoje síly, až u p a d a l i v stejné b e z v ě d o m í jako bezcitné, v e v ě č n o s t vzrostlé l o m y . N a d krajem spícím, n a d krajem c h v ě n í m t i c h a zalitém, 60
61
K V Ě T I N Y
N A
L O U C E
P O Ž E H N A N Ý
— Buď j a r e m ! — říká všechno kolem tebe. —
M e z i pásmy h o r
— Buď s t r o m e m ! -
p r o u d polí t ě ž c e stéká,
š e p t á s t r o m — A b u d e š kvést! —
až za o b z o r . —
— Buď životem,
A každá vlna chvějivá a ž i v o t a p l n á o v l n u zase n a r á ž í jasem, a závrať p o l í opile d o tvé d u š e s t o u p á . J i s k r a m i srší a k r v a v ě stříká m á k e m .
a vše se vzkřísí v t o b ě ! — M y š l e n k o noci, zázrakem p r o m ě n ě n á ! Světlo d n e ! *
J d u lukami a v ř a d á c h sedmikrásek zřím k o n s t e l a c e - tolik p o d o b n é n a nebi v e č e r n í m z á s t u p ů m h v ě z d ...
A vidím louku p l n o u , p l n o u květů. A na n e b e s a v č e r a hleděl jsem. A vidím L y r u , Blížence i R a k a . S n a d květiny jsou n e b e o z v ě n o u ? A slyším v n e b i jiskřícího p t á k a .
62
KRAJ.
široce a v slavnostním r y t m u jak ř e k a
Až za obzor, až za obzor j a k ř e k a mezi p á s m y h o r , h u č í c í ř e k a zlata, v plameny vzňatá v slavnostním r y t m u krajem p r o t é k á , j a k v í t ě z n á láska s l u n c e p r o život a štěstí č l o v ě k a . A z d á se ti, že v m e d o v é plásty h o u s t n e ; a jimi t a k t ě ž c e se p r o d í r á vlak. N e b e nalehlo těžce na vagony a hořící vlny polí n a l e h l y s e stran n a z p o c e n é stěny. 63
J E T E L .
V l a k t o p í se v o h n i v é m m o ř i a z d á se, že v z á p l a v ě shoří j a k o kus uhlí. —
Voní, a to jest j e h o píseň, že v o n í ,
I vesnice t o p í se v příboji ž h a v é h o léta a horce
a žije, a to jest j e h o život, že z v o n í ; a j a k o s l u n c e mezi oblaky,
d o t ě ž k ý c h snů s e p r o p a d a j í c h a l u p y , návsi a d v o r c e a o d e v š a d šlehá
t a k z v o n í květy č m e l á k y .
ta útočná něha,
M e d voní.
to milostné šílenství s l u n c e .
A v š e c h n a sladkost n e d b a l é h o žití,
A připravená kosa
k d y slouží t o b ě
zní v s k ř i v á n č í písni n a d krajem zvonivým echem.
vítr, s l u n c e , kvítí, z d e zpívá. N o c m ě s í č n á , kdesi n a m o ř i , j a k o led n a srdci z a h o ř í a studí, ale t e n jetel, p l n ý s m í c h u a světel, o n ě č e m j i n é m s vášní h o v o ř í . A vypíjí život a vypíjí r o s u a d á v á a ve v ě t r u t a n č í a č e k á kosu.
64
65
V Z P O M Í N K Y .
N A
H O Ř E
S L U N E Č N É .
J e n dnešní den a víc n á m n e z b ý v á .
Jen trochu vyjedeš z m ě s t a
Je stejný stesk, a p ř e c e teskní dva. T a k teskní větve h o l é , ač ovoce je kolem na větvích.
a vidíš, jak širý, j a k široširý je svět. Láskou s n a d o b s á h n e š vlastní svou z e m i , však n e z m ě ř í š ji n i k d y c e l o u k r o k y svými.
J a k zlatý smích si b z u č í z l a t á p o l e .
Obzory, dny a noci a nová, věčně nová pásma hor
K d y b y ty meze, kde jsme chodili, k d y b y n á m lásku v srdci zhojily; a b y m n e v s n á c h tvůj ú s m ě v n e b o l e l , k d y b y t a k léčil j i t r o c e l ! —
p ř e d t e b o u r o s t o u a do d á l e k se v i n o u , a koleje p ř e d t e b o u rozvíjejí v ě č n ě n o v ý t a n e c , a v dýmu
S e m k e hřbitůvku c h o d í v a l jsem r á d , sem v š e c h n y cesty v e d o u .
jak n a b í l ý c h k ř í d l e c h u n á š e n y letí v e s n i c e , města,
I ve v z p o m í n c e j i n a m n e d o v e d o u , sem ve snu c h o d í m sny své p o h ř b í v a t .
zříš ú t ě k y lesů s ú b o č í h o r . A v l a k u r a c h o t p a d á do stále hlubšího t i c h a . A náhle staneš na h o ř e , jež stala se tvým cílem. D ý m y j a k sepiaté r u c e s e m o d l í n a d d u n ě n í m dílen a řeky j a k stříbrné p r u t y tepají zelenou zemi.
66
67
A jak b o ž í a s l u n e č n í d l a ň n e s e tě blízko k slunci, lidského t v o r a , u p r o s t ř e d r o v i n y širé v y s o k o vzedmutá hora. Vzpomínáš n a v š e c h n y b ě l o s t n é vsi, jimiž jsi p r o š e l , kde za okny tměla se úzkost a před okny jásaly děti. H o u f rusalek, vždyť j s o u t o b ř í z y ! blíží se ke vsi, a z v o n tiše a v r o u c n ě p ř i p o m í n á , že zemřel stařeček A n d r ý s . T y s pohledem do všech z á h o n ů zaséval vlastní své s r d c e a k r o k y jsi r y t m o v a l obilí vzestup a sílu c e l é h o kraje jsi nesl ve svém srdci, jež p o c i t e m h r d ý m se z v u č n ě šířilo v tobě. T v á hruď se dmula hlubokým vzdechem jako obzor, jenž o nebe zvoní,
68
a ve chvíli, k d y cítil jsi z e m ě n e s m í r n o u šíři, jsi p o t k a l n a š e , d o z e m ě vrostlé lidi. Ti prostým pozdravem tě připoutali k srdci a pohledem k jasným nivám. A s n a d to byl květ p o l í , v ě t r e m u n á š e n ý pyl, jenž vynesl tě nahoru, s n a d p t a č í křídla, s n a d v l n a světla, a v y s o k o s t e b o u vzlétla n a h o r u trčící v s l u n e č n é m p r o s t o r u . V z p o m í n a l jsi v š e c h b l o u d í c í c h cest a z a p o m e n u t ý c h vsí, k d e viděl jsi rozlohu polí b o h a t ý c h a c h u d á k ů příděl, k d e t e s k n ě jsi v z p o m n ě l n a p a d l é , k d y ž hleděl jsi n a p o m n í k y , jež t r č e l y z a k a ž d o u m y š l e n k o u s r d c e jak bolestné vykřičníky. N a h o ř e světelné, jež v i d ě n í m celé tvé z e m ě tě p r o z á ř i l a , jsi cítil, že j e d n o h o d n e , a to musí být, 69
vztyčíme p a m á t n í k živých, p a m á t n í k p r a c u j í c í c h . Památník n e z n á m é h o dělníka, jenž klasem je a j e h o ž p r á c e za b u d o u c n o s t ručí, památník člověka, jenž v o l n o u zemi vzal a její dědictví o d e v z d a l do n á r u č í . Ve svém srdci slyšíš se v š e c h s t r a n . J e p o m n í k živých n á m i b u d o v á n . N á š Stát. Víš, jaký to radostný pocit, ve svalech u t u ž e n ý c h v ž u l u ; v t o b ě se b u d u j e stát a v srdci, jež n e ú n a v n ě , jak nástroj d ě l n í k a bije, růst musí a v ě č n ě se b u d o v a t . M o d l i t b u j e d n u máš, j e d i n o u : N e c h ť d o b ř í a čistí v z á s t u p e c h z díla a s p o l u p r á c e nejsou v y d ě d ě n i a s p o c i t e m , že jsou n e p o t ř e b n í , n e c h ť n a p r a h u díla, jež d o zítřků roste, nezhynou. 70
ZNĚJÍCÍ
TMA
Z
T I S Í C E
P O D O B
N O C I .
To není půlnoc, to je strom, a plný, p l n ý hvězd. A v jeho kmen, v ten tmavý kmen, teď bijí v ě ž e zvuků sekerami a dvanáct úderů doznívá tichem. Dvanácti údery se p r u d c e zatínají. A na tebe p a d á noci mrtvý kmen, n a tebe p a d á j i t r o , bílý d e n . A t ó n y bolesti dvanácti údery v tvém srdci doznívají.
73
P Í S E Ň
JARNÍ
N O C I
N a d zemí t i c h o ... T a k šílený p r o s t o r . A prázdnem země se točí. V ě ž e se kácejí. Padají, padají, dopadly podťaty dvanácti údery. A
kdosi
teď zasadil strom. Vteřiny rostou jak b l o u z n i v é listí. A šumí . A dozněl úder. T o ť p r v n í květ. A za n í m j a k o m o ř e příbojem květů t e ď svítání šumí. A tvůj
život
m á býti p l o d e m .
74
DÝM
NA
O B L O Z E .
Tovární komíny psaly na o b l o h u : — T o t o m ě s t o je n a š e a nikdy a nikdy nezrodí Mesiáše! — A město d ý c h a l o plynoucí, plynoucí dým. A v l a k y jezdily. A p o d nimi v p o d z e m í , h l u b o k o v p o d z e m í lidé se dřeli. A
komíny,
tovární k o m í n y vítězné, jak v ý k ř i k y vítězství v mlčícím o t r o c t v í d n e , n e b e s ů m p o s l a l y šifrovanou z p r á v u : — O t r o k y se z r o d i l i , otroky
budou
...
A městem bídy, jež r o z r ů s t a l o v celý svět, tlačil se ř v o u c í flašinet s l e p é h o invalidy.
75
N O Č N Í
S N Í H .
Sníh napadal na stromy bez radosti. S n í h bílý teskní j a k k a r a v a n kosti.
K V E T O U C Í
K A Š T A N .
S t r o m e pyšný, s t r o m e žehnající, m á š listí j a k o r o z t a ž e n é p r s t y a jimi t e č e zlaté světlo s l u n c e ,
S n í h bílý svítí jak smích bez radosti. A v nebi dosud sny šílených bloudí. A země ceká, kdy se ozve pád. S n í h p a d á tiše
a m n ě s e klečet, m n ě s e klečet n e c h c e ! Máš k m e n a větve k r á s n é j a k o k o s t e l ; máš h n ě d é větve silné j a k o k l e n b a ... V š a k moje s r d c e t a n č í , n e c h c e k l e č e t !
d o n á r u č e větví.
A korunu máš j a k o slavné z v o n y .
A mrtvo bude
Však
na zemi a n e b i . M i l i o n jisker c h c e už spát ...
vyzvánění
moje
srdce
nedbá...
A na h a l u z í c h , n a k o n e č c í c h větví m á š z a p á l e n y svoje bílé květy a k a ž d ý je j a k s o š k a Panny Marie. M á k r á s n ý šat, a t ř e b a zřím j i c h tisíc, já n e d o v e d u v p o k o ř e se sklonit.
76
77
V ž d y ť její stíny t a n č í na d l a ž b ě .
R O V I N A
V
N O C I .
A vidím ve s n á c h z b o ž n o u B e r n a d e t t u a h ř í š n é m městě vidím s t r o m y v květu.
Rovina, rovina
A dojímá m n e jedno přirovnání:
B e z v i n y a bez n o c i ,
nikde nekončila. bílá, bílá, bílá.
kužely květů bílé j a k o t o u h a m i p ř e d o u sen o Tobě, Hvězdná Paní.
Bělostná, bělostná, jak snu vyzvánění. J a k o duše bez h ř í c h u , jako ticha bdění. Bezmezná, bezmezná. N i k d e lidská r u k a . S a m á běl. T y s u v i d ě l : č e r n á boží m u k a . Obcházel, obcházel kdosi k o l e m kříže. T e n s n a d sám, J e n ž n a n ě m p n ě l ? M r á z jak k r y s a h r y ž e . V samotě, v samotě sestoupil, by h ř á l se. T e p l á světla v d ě d i n á c h v d a l e k u , t a k v d á l c e ...
78
79
N O Č N Í
P Í S E Ň .
S h v ě z d a m i jsem h o v o ř i l o n e s m l o u v a v é síle. A vítr v á l j a k b l u d n ý žal, a n e n a l é z a l cíle. S d á l k a m i jsem h o v o ř i l a hloubek bezedném. T é ž b l o u d i l jsem i n o c í , d n e m . J a k v í t r b l o u d i l jsem. D n e s k o l e m v á l p ů l n o č n í žal. N a jitřním b ř e h u u ž jsem stál a v b l o u d ě n í a míjení a m e t e o r ů jiskření jsem p o z n a l svoji m i n u l o s t a z a š l ý c h žalů m a r n ý žal.
80
TICHÁ
OZVĚNA
S T E S K .
T a k r á d b y c h slyšel d ě v č e v p o l í c h zpívat nějakou píseň veselou či smutnou. J e n v b á s n i č k á c h jsem d o s u d o t o m slýchal, a svět je tichý. T a k r á d b y c h slyšel z p l a n o u c í h o h r d l a hlas čistší, tišší n a d s k ř i v á n č í v ě n c e . Té p í s n ě d o s u d neslyšel jsem v žití, ač v k n i h á c h p ř e c e - A c h t ě l b y c h míti v t é t o čisté chvíli svou duši z orsejů a rozrazilů, b y c h k l e č e , m l č e n í m v ě n e č e k uvil pro prostou Musu.
83
O D P O V Ě Ď .
K a m pojedete, na sever či na jih? A o d p o v í d a l můj přítel b á s n í k : — P o j e d u za svou m i l o u do h o r , můj d r a h ý , p a k z ů s t a n u v t o m t o městě s V á m i . V s r p n o v é m , b e z d u c h é m městě, zpola udušeném, v leklých ulicích s mastnými šupinami dlažby, s řekou, tak špinavou, jak p r o t e k l a b y b o l á k y všemi, s m u č i v ý m v i d ě n í m p o l e d n í c h tržišť a uvadlých nábřeží, k d e s t r o m y t ě ž c e n a d řeku s e sklání s bolavou hlavou, s k o r u n a m i z h n ě t e n ý m i z ž í z n ě a ze zoufalství. Z ů s t a n u v t o m t o o h n i v é m městě. Z d i v y s o k é d o výšin p l a n o u n a d dusnem a zvířeným p r a c h e m j a k svíce, jež tiše p l a n o u a uhořívají m o d r ý m d e c h e m n e b e .
musil b y c h o d p r o s i t , žebráky v š e c h n y a každou z m u č e n o u tvář za komedii, již n a s t r a n d u , n a d l a ž b ě hrál b y o k a m ž i k parasit, p r o l e t á ř . V z d u c h těžký z d e kupuji t ě ž c e . J a k laciný je nyní mořský vánek! J a k lehký j e p ě n y a m o ř í sen, jak t ě ž k ý z d e d l a ž b y k a m e n n ý s p á n e k ! T a m h u d b a , t a m závrať a o p o j n ý p r o u d . Z d e k a m e n y p o d kroky do tmy se boří a nemohou, nemohou procitnout! V š a k věci t y t o jsou p o b ř e ž í m m o ř e m ý c h snů. Vidím to moře t o n o u c í v e vlastní b e z e d n o s t i , bílých p ě n t l a p o u b ř e h ů se c h y t á . — D e l f í n ů , m a k r e l a hvězdic je p l n o , však nejsou v n ě m d r a v c i , kteří se p ř e d tím klaněli z á z r a k ů m valuty. T o m o ř e vidím,
P o k o ř e n , l i t o v á n , p ř e c půjdu h r d ě a nejsem s n a d bytost j e d i n á , jež leká se
vábená milostnou hudbou.
Hamburku, Lipska a Berlína, kde všechny žebráky
K n ě m u , k n ě m u chtěl b y c h p u t o v a t c h u d , j a k o mužíci širou Rusí
84
sem o b l a k a spěchají u m í r a t ,
85
šli navštívit S v a t ý h r o b ;
P O H Á D K A .
čím bližší byli, tím čistší, a byli z l o č i n c i a v r a h y , k d y ž vyšli, a ke H r o b u v c h á z e l i tiší a svatí. Ve stínu ulic sním o svém m o ř i a slyším j e h o z á ř i v o u p í s e ň — Ač v r ů s t á m v k a m e n y , z d á se mi, z d á se m i : zní stále blíž, je bližší a bližší
...
1. VIII. 1922.
T m a v o l a l a m n e v háji b u k o v é m a slyš ty hlasy d r á ž d í c í : — P o d k o v y stříbrné ti z t ó n ů u k o v e m , až přijdeš sem, zpit d o b y v a č n ý m s n e m . - Slibujte slavíci! V á š slib m i ještě n e n í ú p l n ý , vždyť slíbenu m á m d á v n o o d l u n y z á ř í c í přílbici. N o c láká mne. A nozdrami oř n o c i srší h v ě z d a m i a d v a n á c t k r á t už h r a b e p o d k o v o u . A vábí m n e a zve a p o k o u š í a slibuje, že j i t r a bělouši své h l a v y s m u t n ě schýlí n a d e m n o u . až bez d u š e m n e v t r a v á c h n a l e z n o u .
86
87
P O R T R É T
Ž E N Y .
P O U T N Í K
A
U K O L É B A V K A .
P r o t e b e n e n í k r á s y měst
M ě s t výboje a k ř i ž o v a t e k v ř a v y
a jejich m a r n ý svod.
t a k u n a v í a s m u t n o u duši z n a v í ,
Z ř í m zpívající ratolest
ž e z a t i c h ý d ů m B o h a velebíš.
a s l u n e č n ý tvůj r o d . T y s , kvetla j a k o obilí, j e n světlem v z n í c e n á . My v o b a v á c h jsme tušili, ž e přijde p r o m ě n a . V š e c h p l o d ů , v slunci zrajících,
Z d e v h o u š t i n jasu p o d v e č e r s e s m r á k á a v o p o j e n é m t i c h u slyšíš p t á k a ; on v z l y k á ze sna, ty zas ve snu bdíš. M í r h l u b o k ý se r o z l é v á t v o u h r u d í . V š e u s í n á , j e n j e d e n hlas s e v z b u d í , h v ě z d k ř e h č í , v á n k e m zmírající hlas. -
jsi m ě l a čistotu a stále kovovější smích a p r u d š í č e r v e ň rtů.
T y s u s m í ř e n í p í s e ň h l e d a l světem a ta je t o , již v e č e r pějí d ě t e m . T y s při ní stáří své i s m u t k y s t ř á s !
D í k tobě! — R o z k a z slunečný jsi p ř e c e u n e s l a . T y s u z d r a v i l a n a š e sny, dík, že jsi n e k l e s l a !
88
89
ZÁTIŠÍ.
O t e v ř e š k n i h u . — Z á ř í j a k o jitro a bělí stran tě v e d e na sta cest. P o h l a d í š k n i h u , jak bys hladil život. A s t r o m y p o č n o u rašiti a kvést. M í t p r a c o v n u , v níž j a r o j e n se dívá a míti klid, j e n ž z v r o u c n ě l p o d z i m e m a t i c h o mít, v n ě m ž d u š e věcí z p í v á ; to t i c h o p r ů s v i t n é a z křišťálu a v klidu t o m , j a k m o u d r o s t p o k o j n é m , číst z k n i h a k n í ž e č e k a misálů. A kytici, jež j a k o l a m p a svítí, v T v é blízkosti, jež život m ě n í v sen.
90
O T Ě C H , KTEŘÍ A N I N E T U Š I L I
M A T C E
P A D L É H O .
V tom j m é n ě Tvoje srdce puká, a n á m t a k s l a d c e zní to krásné j m é n o : Ostrá Luka. T e b e zbolestní! V ž d y ť lidé j s o u a přijdou t a k é k h r o b u a přinesou jen věnec za ozdobu, k d e k l a d e š celé u s c h l é žití s v é ! B ů h dej Ti síly, dej Ti tolik s l u n c e , co nyní p a d á na hrob, na větve! Však tobě odtud, od hrobu se nechce. T y , nejženštější ze v š e c h ž e n , t e ď víš, že z r o z e n í lze s n á z e p r o t r p ě t , n e ž m r t v é v e s n u zavolati zpět. A v smutku tom v h r o b vrůstáš j a k o nejvěrnější s t r o m a h a l u z e m i svět n á š o p o u š t í š .
93
M Á J O V Á .
V továrnách ticho. J a k ý klid! A p ř e c e slyšíš k o l a h o v o ř i t , j a k tiše ptají se: - Nevíš-li, k a m d ě l n í c i d n e s odešli? A t i c h á k o l a ptají se i řetězy i transmise: - K a m odešli? K d y vrátí se? Ptají se spící n á s t r o j e : -
S n a d n e o d e š l i do boje? —
Ptají se spící ř e t ě z y : - S n a d v r á t í se j a k vítězi? — K r a j mlčí. A l e u t o v á r n y s t r o m v o n í květy o b s y p a n ý . A h u d b a z d á l k y zní. *
J e n řeka je a sluncem protéká. J e n světlo j e a čistá r a d o s t lidská a nejčistší je s r d c e č l o v ě k a ! 94
T e n j a r n í d e n , j a k u m í mluvit k duši, k d y ž v y p a d l y n á m z r u k o u nástroje. K r e v zapálí a s l u n c e m k písni vzruší, až z d á se ti, že k r á č í š do boje. A zatím kráčíš s ž e n o u ruku v ruce, svět miluješ a k r á č í š se ž e n o u . A žasneš p ř e d zítřkem, j e n ž raší p r u d c e , j a k t a n c i j d e š p ř e d světa p ř e m ě n o u . T e n širý děj a u z r á v á n í světa n á s t a k é p o j m e v r a d o s t n ý svůj děj. I my se dožijeme s l u n e č n é h o léta. T y , v ě t ř e vášnivý, n a d o s e n í m i v ě j !
P Ř Í T E L I .
P o d o k n y pěli k o h o u t i , že svět se musí sesouti a rozptýliti v p r a c h .
V E R Š E
O
S A Z E Č I .
V i d ě l jsem s a z e č e , j a k sazbu r o z m e t á v á . A jako
K d e k d o z t v ý c h d r u h ů k M o s k v ě běžel, tys a l e , c h l a p č e , d o s u d ležel v mateřídoušky snách.
seménka, když p a d n o u do políček, tak vracela se písmena, by spala,
T a k b u d e š j e d n o u ležeti, a ž p a d n o u p r v n í zabití, již v ě r n i byli z e m i .
a o p ě t zítra z m ě n i l a se v slova, a znova m ě n i l a se v o d s t a v c e a ř á d k y .
A z e m ě v y d á stvol a klas. S t r o m b u d e stínem skrývat vás a žehnat haluzemi.
Všechna písmena teď vracela se nazpět. M á krásnou práci rolník n a polích a ú d ě l sladký. — A je to p r á c e v d u c h u z p ř í z n ě n á , k d y ž sazeč sází, sazbu r o z m e t á v á , z políček bere, do políček m e t á : písmena, zrno, písmena. —
96
97
D N E S .
D n e s k d y b y s e schvěla v p o d o b ě b í l ý c h lístků s m é h o cela vzpomínka na jeden jarní den, p a k n e m y s l i , ž e j e t o sen, j e n sen. A kdybys hudbu z d á l k y uslyšela — t a k t i c h o u , až by o b l a k ustal v letu, slyš, za s t ř í b r n o u s t ě n o u s v é h o č e l a na loukách myšlenek ti v ě n c e pletu. A vím, že je to v ě n e c s m u t e č n í , a přece plný úsměvů a záře. Ó k d y b y c h věděl, j a k tvůj hlas t e ď z n í , a viděl a s p o ň stín tvé t i c h é t v á ř e !
M I L E N C I
V
C H U D É M
Kraj smutný, osamělý, h o r s k ý kraj nás uvítal, jak m o h l d o j e m n ě a zajíkal se z p ě v e m s k ř i v a n ů . A cesty z dětství, cesty, k t e r é z n á m a luka u v o d p l n á p o m n ě n e k a vojtěšek, jež v slunci žízní m r o u ! I r a c k y slyšíš. C h e c h t o t p o d i v n ý , jejž v letu zasévají do polí, kde c h u d ě vzrůstá c h u d ý c h naděje. V t e n kraj tě v e d u , n e b o h a t ý kraj, v sen dětství b l u d n ý , p r v n í c h t o u l e k ráj. A myslím, že m n e h o r y p o z n a l y . — I luční květy p o z n á v a j í n á s , jsi vskutku ta, j a k o t o b ě jsem snil. Z á ř í c í h o r y vyzvánějí n á m . Z t m a v ě l ý m lesům, s m ě š n é t r a v i č c e t e ď okazuji t e b e r a d o s t n ě , tvé oči nebi, z e m i l e h k ý stín a t i c h u j a k o srdci svěřuji tvůj p r u ž n ý , c h ů z í p o v z n á š e n ý zjev. J s e m j a k o s l u n c e , n e b o ť šťastna jsi.
98
KRAJI.
99
H O U S L I S T K A .
V t o m kraji dětství, k d e jsem p o b í h a l a sbíral květy, slídu, oblásky, d n e s v e d u t e b e , k r á s n o u nevěstu. A cítím, j a k tě miluje můj kraj a j a k mi n y n í ř í k á o t c o v s k y , že n á d h e r n o u jsem zvolil z c h u d o b y . K r a j s m u t n ý výskl. C h v í l e s l u n e č n á . K r a j v k u k a č k á c h vesele p o č í t á , jak četnou bude naše rodina.
T e n útlý zjev mi nevymizí z mysli. Ač neuměla vlastně ani hrát. A c h t ě l b y c h zlíbati tvé r u c e a plakat a c h t ě l b y c h hladiti tvé h o u s l e a tvé v l a s y a uložiti t e b e , tebe d o r a k v e , tak j a k o v e č e r u k l á d á š h o u s l e své. A říci t i : - Z a p o m e ň na své u m ě n í a spi. — A lituji t ě , když na p r s o u , v n i c h ž s t e n á t u b e r k u l o s a , zpívají
housle
jako p ř i k o v a n ý skřivan. T v á m e l o d i e z m i z e l a j a k o sníh. A č e r n o zbývá v srdci, k t e r é cítí.
100
101
Z A
J I Ř Í M
W O L K E R E M .
Básníku, dnes tebe pohřbili, ale ty p r o m l u v í š zas. — A ti, již se v h o d i n ě smrti tvé zrodili, dozrají, d o r o s t o u a jednoho dne řeknou: - P o c h o p i l lásku a p o c h o p i l v ní n á s . — Buď pozdraven den, j e n ž z víry tvojí b u d e v y s t a v ě n , k d y půjde J a n s Marií před zástupem. A toho dne b u d e láska a život a vše jak za tebe životem s l o u ž e n á mše a tvůj h r o b b u d e j a k z e l e n ý , světelný z v o n , v n ě m ž z a z n í všem k zítřku tvé s r d c e .
102
A JEŠTĚ
JEDNA BÁSEŇ O TOBĚ
MÁK.
T a k o v o u ženu jsem viděl jako ten hořící, divoký mák. Pleť m ě l a j a k o obilí, a její vlasy v á š n í zvonily. N o c černá, n o c č e r n á ... r u d ý m i p o l i b k y střísněná. T a k o v o u ž e n u a krvavý m á k uviděl h v ě z d a m i opilý z r a k . Tisíce jmen a přeludů žen. T i s í c e klasů a tisíce m á k ů . A jediná Liduška.
105
Knihu Josefa
Chaloupky
T V Ů J s
dřevorytem
veršů
B L I Ž N Í akad.
ma
líře
K.
Jílka
vydalo M O R A V S K É jako
KOLO druhou
SPISOVATELŮ prémii
1927 Tiskl
P o k o r n ý v
Brně
a
spol.
