Ovocné stromy jako krajinotvorný prvek

Inspirace v historii a tradici ovocnářství severních Čech Helena Součková Staré a krajové odrůdy jsou kulturním dědictvím, zvyšují biodiverzitu v kulturní krajině. Jsou odrazem a jedinečností místních přírodních podmínek a některé z nich lépe odolávají chorobám a škůdcům. Jako vysokokmeny a polokmeny mají významnou krajinářskou a estetickou hodnotu. Některé odrůdy slouží jako kmenotvorné odrůdy nebo jsou zdrojem semen pro podnože. Odrůda je krajová v oblasti, kde vznikla a kde se rozšířila. Příkladem je Jadernička moravská, která je považována za valašskou či krajovou odrůdu. Stará odrůda je taková, která vznikla zhruba před 100 lety a více a je pěstována po generace, ať už v místě vzniku, ale i jinde. Příkladem mohou být tyto odrůdy: Panenské české nebo Parména zlatá. Ovocnářství vždy zaujímalo v regionu severních Čech významné postavení. Ovocné sady jsou v severočeském regionu jednou z kultur, které významně ovlivňují tvorbu krajiny. Stanovištní podmínky dávají předpoklady pro výraznou a ojedinělou chuť zvláště hrušek, které byly významnou vývozní komoditou za první republiky.

Ovocné stromy jako krajinotvorný prvek "Strom, zvláště pak ovocný, dovede krajinu nejen krášlit, ale jest jako jistina, která nejen úroky vydává, ale sama rok od roku se zvětšuje, každým vysazeným stromem je statek náš cennějším, dražším, o mnohý požitek příjemný a výnos hojný, bohatší. Kde stromoví, tam ptactvo, které pomáhá pilnému rolníku hmyz škodlivý ničit a tím poskytnutý útulek skvěle odměňuje, v krajině i na statku. kde stromoví ovocné pěstováno, daří se i pilným včelkám, neboť nalézají hojně pastvy, dosti látek ke zpracování na med i vosk se hodících, za to pak opět pomáhají přenášení pelu z květu na květ, že stromoví ovocné je mnohem úrodnější nežli v krajinách, kde včel málo neb nic si nehledí. V přírodě vše jako články v řetězu jedno z druhého se vyvinuje, jeden prospěch, druhý užitek tvoří, kdežto jedna chyba - škodu a zlý následek v zápětí rodí." Josef Dumek r.1878

Lze lépe zdůraznit význam uplatnění ovocných stromů v krajině než pan Dumek krásnou, starou češtinou. Je nutné ocitovat společnou knihu německých autorů Lucke, R. - Siebereisen, R. Herzberger, E. 1994 , kteří navíc zdůrazňují význam mikroklima, které vytváří společenstvo ovocných stromů a positivní význam při zamezení eroze půdy. V neposlední řadě zdůrazňují sociální hledisko, např. význam ovocných stromů u rodinných stavení, kde se rodina v podvečer scházela. Ovocnářství v severních Čechách První dochovaný spis o ovocnářství je příjem za prodej ovoce z komendy chomutovské z roku 1403, ovšem v té době to bylo spíše výjimkou. Až později se ovocnářství uplatnilo jako rovnocenné odvětví u panských velkostatků. Po bitvě na Bílé hoře už představovalo ovoce značný příjem peněz pro pěstitele, protože už v tenkrát se začalo vyvážet do jiných zemí. To si můžeme uvést na příkladu statků nejvyššího purkrabství pražského dle zápisů Fr. Teplého:“Roku 1595 kromě ovoce, které dodali vinaři z purkrabských vinic Adamovi z Hradce, v hodnotě 197 kop, 8 grošů a 6 denárů bylo ještě přijato za prodané ovoce 149 kop, 50 grošů. Z toho bylo 16 kop za třešně a višně a 133 kop 50 grošů za hrušky a jablka“. Toto nebyl výnos ojedinělý. Například na mělnickém panství ocenil urbář z roku 1625 výnos štěpnice na ostrově u Hořínského dvora, kde vypočítává 600 štěpů, na 300 kop ročně.

1

Na Kosteckém panství se v roce 1629 utržilo 53,5 kopy za třešně a višně a 319,5 kopy za jablka a hrušky. Mimořádně vysoký výnos byl v roce 1624 na Nelahozeveském panství, kde utržili za ovoce 1269 kop. Pavel Stráský píše, že je u nás “postaráno o velice čilé a plodné rozmnožování rostlin, stejně zahradních a sadových jako lesních, čile a v bohatém množství tu pučí a úrodu přinášejí jabloně všeho druhu, vynikající lahodnou šťavnatostí plodů, hrušně , ořechy, luštěniny, zelenina, byliny léčivé, vonné a ozdobné, též velmi četné teprve nedávno přivezené z ciziny. Stráský takto píše hlavně o okolí svého rodiště – Litoměřicích.“ O rozšíření ovocnářství přinášejí četné doklady i pozemkové knihy, ale nějaké bližší údaje o výměře sadů nebo počtu ovocných stromů neobsahují. Stejně tak je tomu i u berní ruly, která má sice rubriku zahrady, které jsou jak pro zeleninu, tak i ovocné stromy, ale jejich soupis je zcela pochybený a nedostatečný. Ovocnářství bylo tehdy jedním z hlavních zdrojů příjmů. Vývoj sušení ovoce Litoměřická oblast byla známá svými zahradami a sady již od počátku tisíciletí. Pro její ovocné bohatství a krásnou přírodu ji nazval Bohuslav Balbín Českým rájem. Z Litoměřicka a Lounska se vyváželo čerstvé, ale i sušené ovoce po Labi do Saska před rokem 1620. Topograf J. G. Sommer klade r. 1833 Litoměřicko v ovocnářství na první místo v Čechách a píše o velikém vývozu syrového i sušeného ovoce po vodě do Saska a Pruska, dále se z litoměřických a děčínských trhů vyváželo sušené ovoce do Rumburku, Žitavy, Prahy, z Chomutova a Teplic do Krušných hor a dále do Saska. Z roku 1881 známe z tehdejších písemných dokladů množství vyváženého: 6 000 tun suchých švestek, 500 tun suchých hrušek a rovněž tolik křížal. Poptávka po českém sušeném ovoci prudce klesala. Roku 1900 se z Lovosic vyvezlo jen 1 000 tun. Ve 20. století byla největší sušárna průmyslového typu v Chomutově. O bývalém, dnes zaniklém lidovém sušení ovoce v celé oblasti Českého středohoří svědčí četné dochované zděné sušárny s velkým počtem rozměrných lís, jejichž užitná plocha měří někdy až 50 m2, na něž se prostíralo naráz 1 000 kg čerstvých švestek. V současné době je známá obnovená zděná sušárna ovoce v Muzeu vesnice v Zubnicích, poblíž Ústí nad Labem s unikátním způsobem vytápění. Na první polovinu minulého století vzpomíná p. Beneš, vedoucí Archivu pozemkových knih v Ústí nad Labem: “V každé obci byly minimálně dvě sušárny až do konce monarchie. Vyvážet takto zpracované ovoce bylo velmi rentabilní. Ovoce se sklízelo tzv. brakováním – třídilo se až po sklizni. Velmi rentabilní bylo i pěstování jahod, které v tomto kraji dozrávaly o 14 dní dříve než jinde. Ty se pak sklízely do speciálních obalů a ihned se vyvážely. Velmi rozšířené byly odrůdy hrušní Koporečka a Luisa. Dle mého odhadu zde mohlo být ještě před 2. svět. válkou tak 40 – 60 % sadů. Ty byly většinou na svazích, protože na rovinách se už začala používat mechanizace.“ Jen některé ovocné stromy jsou u nás domácí, jak popisuje prof. B. Němec samorostlé. Je to především třešeň ptáčnice /Prunus avium/, která rostla planě na Moravě a ještě více na Slovensku v lesích a horských stráních. Jabloně nejsou naším domácím stromem, i když jejich ovoce je nejvíce ceněno. Němec, B. /1955/ popisuje výstižně jablko jako nejmilejší ovoce, které je zdravé, nikdo po něm nezastůně, dodává člověku svěžest, uklidňuje a posiluje ho. Pěstitel sadu, dnes říkáme ovocnář se stejně chlubí pěknými jablky jako pěstitel z malé zahrádky. Hrušeň je hned po jabloni naším nejdůležitějším stromem, zvláště v severních Čechách. V Čechách bylo dost planých hrušní, rostoucích na kraji polí, lesů, nebo i v lesním porostu. Setkáváme se s pláňkou /Pyrus piraster/, která vytváří nejspíše semenáče ušlechtilých hrušní.

2

Původ hrušní se předpokládá ve Střední Asii. Němec, B. /1955/ uvádí, že nejstarší hrušní v Čechách je strom stojící na mezi parcely č. 1477 v katastrálním území Třebenice. O nejstarším historickém ovocném stromu o Přemyslově lísce u Stadic v blíkosti Ústí n. L. pojednává Němec, B. /1955/. Z konce 17. stol. máme diky inspektoru zahrad Josefu Rubličovi záznam o vybudování rozsáhlého parku knížete Ditrichsteina v Libochovicích. Založení parku bylo svěřeno inspektoru Schutzem Janu Tulipánu. V té době se do Libochovic dováželi z ciziny vzácné stromy, keře i květiny, většinou cibulnaté, byla založena oranžerie pro citroníky a pomerančovníky a zvláště tvarované ovocné zákrsky z Francie. V roce 1694 hlásí Tulipán knížeti, ze se tu pěstují hrušně na kdoulích a jabloně na jančatech. Výdaje na založení parku byly nemalé: 4012 zlatých a 30 krejcarů, což je tehdejší cena dvou velkých selských statků. Tento park byl na začátku tohoto století renovován inspektorem Rubličem. V době roboty za baroka ovocné sady ve svém stavu většinou upadaly. Až po jejím uvolnění za Josefa II. začaly znovu vzkvétat, pak zájem o ně znovu klesl diky řepařské horečce. Po Bílé hoře došlo k úpadku našeho ovocnářství. Nový rozmach nastal až v období josefínských reforem, zejména po zakládání ovocných spolků. Nemalá pozornost byla věnována ovocným stromořadím podél cest a silnic. Po mrazivé zimě 1928/29 bylo na území celého Československa kolem 50 mil. stromů, jejichž počet se snížil po druhé světové válce na 40 mil. V šedesátých letech se propagovaly intenzivní ovocné sady s cílem zvýšit spotřebu ovoce včetně jižního na 100 kg ovoce na obyvatele. Přehlédneme-li vývoj ovocnářství v Čechách vidíme, že závisel na sociálním, politickém a kulturním stavu našeho národa a osvícené moudrosti toho či onoho panovníka.. Dějiny ovocnictví jsou popsány v literatuře od Busche, W. (1984), hodnocení vlivu pozemkových úprav na ovocnictví popsal Ehrhardt, J. (1986). Vliv výsadeb ovocných stromů na tvorbu krajiny je popsán v Lucke, R.- Silbereisen, R.- Herzberger, E. (1992). Inventarizaci českých ovocných sadů popsal Zíka, J. (1994). Vlastní šetření v archivech a v pozemkových knihách v severních Čechách provedl Hošek, M. (1998).

Výběr odrůd Přehled odrůd byl zpracován podle literatury Boček, 1957 a Němec, 1955 a další literatury uvedené v kapitole Seznam literatury.

Výběr odrůd jabloní O starých odrůdách najdeme zmínky v historické literatuře Němec, 1955, který cituje Rubliče, (1938), a popisují tzv. panské sady. Uvádí se zde „Panský sad“poblíže Libochovic, známý již od dob Karla IV. Ze sadu, který byl v roce 1860 zorněn pro jiné zemědělské plodiny, zbylo jen několik jabloní Míšeňských, Panenských, Kožených a Slaďáčů. Malinové holovouské Odrůda je českého původu, lze je pěstovat i ve vyšších polohách, avšak s mírným a vlhkým klimatem. V uzavřených polohách trpí strupovitostí. Stromy tvoří rozložité a převislé koruny a vzhledem k této koruně jsou doporučovány do zahrad a pro polní výsadby jako solitérní stromy. Do plodnosti nastupuje později, ale pak rodí každým druhým až třetím rokem. Plody sklízíme koncem října, skladovatelnost do února. Malinové holovouské je krajovou odrůdou Hořicka.

3

Matčino (Nalezenče z Roztok nebo Nonetit) Pravděpodobný původ z Francie. Stanovištní nároky stejné jako u Parmény zlaté.Lze dobře pěstovat jako vysokokmen. Ovoce se sklízí začátkem října, uzrává v listopadu a skladovatelné do února. Panenské české Pravděpodobný původ z Čech. Nesnáší suché půdy, miluje polohu otevřenou, volnou. Vhodná odrůda pro stromořadí, do zahrad nevhodná odrůda vzhledem k malé velikosti plodů. Odolává mrazům. Plodí později, ale hojně každým druhým rokem. Jedná se o cizosprašnou odrůdu. Plody mají tupě kuželovitý tvar, dužnina je bělavá s charakteristickou nasládlou chutí. Jadernička moravská Odrůda vypěstovaná ze semene na severní Moravě, kde byla rozšířena zvláště na Valašsku a Kravařsku. Strom má mohutnou, rozložitou až mírně převislou korunu. Pěstuje se jako vysokokmen. Trpí strupovitostí, proti mrazu odolný. Míšeňské (Míšeň česká) Odrůda snad pocházející z Čech, vytvářející mohutné, rozložité, až převislé odrůdy. V šedesátých se vyskytovala ojediněle v panských zahradách. Plody zrají koncem listopadu se skladovatelností do jara. Vhodná pro vysokokmeny. Bohuslav Balbínnapsal ve svých Miscelanea historica regni Bohemiae (1680), že Čechy nemají v zahradách nic výbornějšího nad jablko Míšeňské a hrušni Bergamotku. Vejlímek červený (Štětínské) Původ neznámý, ale předpokládá se český původ. V Čechách byla tato odrůda rozšířena nejprve na Třebenicku, Ústecku a Jičínsku. Daří se jí v klimaticky drsnější poloze. Ve vlhčích půdách trpí strupovitostí. Pěstuje se jako vysokokmen, vhodná jako solitéra do volné krajiny a na extenzivní pastviny. Ovoce je velké, jasně karmínově červené a má zploštělý kulovitý tvar. Ovoce se sklízí pozdě, v lednu dosáhne konzumní zralosti a skladovatelnost do léta. Plody jsou vhodné k různému zpracování. Je znám též Vejlímek žlutý a zelený. Jedná se o odrůdu velmi starou, setkáváme se s citacemi u Thomayera, (1894), který uvádí archivní doklady z 16. století, kdy byl Vejlímek znám pod jménem Vejlíček. Zvonkové Je neznámého původu. V Čechách se pěstovala tato odrůda v Polabí, na Ústecku a Děčínsku. Svým tvarem připomíná Českou pochoutku, je však větší. Odrůda není mrazuvzdorná, a proto se doporučuje roubovat v korunce na Croncelské. Anýzové české Pěstovalo se jako krajová odrůda hlavně v Polabí kolem Libochovan, Sebuzína, podél pravého toku Labe. Plody zrají v prosinci, skladovatelné do jara. Strupovitostí trpí jen za vlhkého a chladného počasí. Česká pochoutka Odrůda vyšlechtěná r. 1872 p. Poche ve Sloupně u Nového Bydžova. Stromy tvoří pyramidální, úzkou a vzpřímenou korunu. Košíkové (Panské)

4

Bylo rozšířené hlavně ve východních Čechách. Stromy jsou odolné vůči mrazu, snáší i vyšší polohy. Tvoří mohutné, rozložité, až převislé koruny. Vhodná odrůda pro použití do domácích zahrad, jako solitéra nebo do extenzivních pastvin. Odrůda je velmi odolná mrazům. Syreček úhřetický Původem z Pardubicka, kde se pěstoval jako místní odrůda. Název odrůdy je odvozen podle tvaru plodů. Sudetská reneta Byla vypěstována jako kříženec Ananasové a Kanadské renety v Bludově na Moravě. Chodské Je rozšířena v Chodsku, kde se pěstuje ve dvou typech. Tvoří široce kuželovitou korunu. Hetlina Původem z Chodové na Domažlicku a pěstuje se jako vysokokmen.Strom je velmi odolný mrazu a je vhodný pro drsnější a vyšší polohy.

Výběr odrůd hrušní Němec, 1955 uvádí, že v české kulturní krajině se vyskytuje řada planých hrušní. Jedná se Pyrus piraster, která vyrostla nejspíše ze semen ušlechtilých pěstovaných hrušní. Domin, 1944 uvádí, že hrušeň není původní ve střední Evropě, nýbrž keřem nebo stromem jen zplanělým a místy zdomácnělým. Focke, 1888 (in Němec, 1955) vyslovil domněnku, že kolébkou hrušní je střední Asie. Hrušně dosahují vysokého stáří a to jak v zahradách, tak ve volné krajině. Nejstarší hrušní v Čechách byl strom na p.č. 1477 v katastrálním území Třebenice. Jednalo se o odrůdu Pohanka, dříve u nás hojně pěstovanou. Stáří stromu se v roce 1939 odhadovalo na 300 let podle Rubliče, 1938 (In: Němec, 1955). Podobné stromy se udávají ze Slezska a z Moravy. Solanka Solanka je českého původu a jméno je odvozeno od obce Solany (bývalý okres libochovický) , kde se ještě v šedesátých letech minulého století vyskytovaly stoleté stromy. Odrůda je známa z Třebenicka, Litoměřicka, Lounska a Slánska. Strupovitostí netrpí, odolná vůči mrazu. Vhodná pro pěstování jako vysokokmen. Sklízí se v polovině srpna, dokud jsou plody ještě tvrdé. Dříve se vyvážela ze severu Čech do Německa a do Anglie. Koporečka Velmi dobrá zimní odrůda pravděpodobně českého původu. Byla velmi rozšířená, hlavně v severních Čechách a v Polabí, kde stromy osmdesátileté, ale i starší nebyly výjimkou. Přestala se pěstovat vzhledem k nízké odolnosti vůči strupovitosti. Vysazovala se na Mostecku a Duchcovsku, kde pod vlivem škodlivin, zvláště síry v ovzduší netrpěla strupovitostí. Vysazovala se do extenzivních vysokokmenných sadů na pastvinách.

Přehled prací spojených se záchranou starých a krajových odrůd Významnou a zásadní prací je projekt OP RLZ: CZ.04.1.03/3.3.11.1/2622 s názvem „Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině“, ve kterém řešitelé Salaš, Boček, 2007 provedli analýzu širší krajinářskou analýzu vzhledem k ovocným dřevinám a klasifikaci stromů a plodů z hlediska zdravotního stavu.

5

Mizející staré ovocné stromy přinutily na počátku devadesátých let min. století ochránce přírody z Veselí nad Moravou společně s místními ovocnáři mapovat staré a krajové odrůdy ovoce. Nejprve na Horňácku a pak na celém území Bílých Karpat se zaznamenávaly informace o genofondu ovocných druhů. Na Horňácku bylo vybráno přes 270 stromů, v letech 1994 – 97 pokračovalo mapování na Moravských Kopanicích a v letech 1996 – 1997 byla pozornost věnována Valašskokloboucku. Tímto mapováním bylo evidováno více jak 500 stromů jabloní, hrušní, třešní a švestek. V devadesátých letech byl vysázen tříhektarový sad, kde bylo vysázeno přes 450 stromů hrušní, jabloní, třešní a slivoní. ZO ČSOP č. 76/08 Radhošť, ACTAEA Sdružení pro krajinu a přírodu (Mgr. R. Vlk, Ph.D. z Valašského muzea v přírodě a Mgr. J. Wolfová) zajistili obnovu stromořadí ovocných stromů starých a krajových odrůd pod statkem „Hradisko“. V roce 2006 bylo vysázeno 60 stromů a byl proveden zmlazující řez stávajících stromů. Na základě spolupráce CHKO České středohoří se Správou silnic a dálnic se podařilo obnovit ovocnou alej podél komunikace Řepčice – Chudoslavice, Všeřadice – Třebušín a uskutečnila se dosadba aleje ořešáků z Miřejovic na Kamýk. Výsadba hrušní na Milé podpořila obnovu meze. Ve spolupráci s Ekologickým centrem Meluzína se uskutečnila výsadba ovocných stromů na Chlumu u Děčína. Ovocná školka v Bojkovicích - Radim Pešek (kontakt: 777 579 776, e mail: [email protected] se soustřeďuje na množení starých odrůd jabloní a hrušní na semenných podnoží a prodává je v sortimentu asi 30 odrůd jabloní (Jadernička moravská, Panenské, Kožená reneta zimní, Malinové hornokrajské, Malinové holovouské, Smiřické, Strymka, Kardinál žíhaný a další). Z hrušní pěstují Merodovu, Majdalenku, Solanku, Krvanku a další odrůdy. ZO ČSOP Křižánky již třetím rokem mapuje staré ovocné stromy na území Českého ráje. Společně s obcí Libošovice založily malý genofondový sad. Pro oblast Českého ráje zdůrazňují tyto krajové a staré odrůdy: Vtelenské „Jizerní, Smiřické vzácné, Panenské, Biesterfeldská reneta, Strýmka a Zelenče Rhodoislandské. V roce 2006 byl vysazen ekologický sad v Camphillu České Kopisty v počtu 130 ovocných stromů. Kontakt: [email protected] tel. 416 738 673

Závěry 1. Z literárního přehledu vyplývá oprávněnost návratu jabloní, hrušní ve tvaru vysokokmen nejen pro výsadby v blízkosti agrárních valů a teras, ale i pro obnovu mezí a doplnění liniových výsadeb v regionu Severozápad. 2. Technologie v ovocné školce by měla být garantovaná nejen z hlediska původu odrůdy, ale i výběru podnoží. Není žádoucí technologie, kdy školkař na bujně rostoucí podnož A-2 naštěpuje kmenotvornou odrůdu a v místě korunky naroubuje starou nebo krajovou odrůdu. Na základě zkušeností ovocných školkařů doporučujeme štěpovat rouby starých a krajových odrůd na jabloňové semenáče. 3. Staré a krajové odrůdy pěstované klasickou školkařskou technologií s prodejem hotového stromku se zapěstovanou korunkou jsou pěstované v ovocné školce o jeden rok déle a zvyšují se náklady školkaře. Ovocné stromky ve tvaru VK pěstované 6

klasickou technologií vyžadují podle nákladových kalkulací MC ve výši 250 Kč za jednu kalkulační jednici, tj. 1 stromek. 4. Výsadbě vysokokmenů a obnově keřového pásma v blízkosti agrárních valů a teras je zapotřebí věnovat náležitou pozornost i po výsadbě. S firmou, která zakládá tyto plochy, je nutné smluvně ošetřit i údržbu po výsadbě, zvláště z hlediska vodního režimu. 5. Obnova 20timetrového pásu o šířce 3 m nákladově z hlediska materiálních nákladů bude vyžadovat modelovou cenu 1500 Kč. Uvažujeme výsadbu dvou vysokokmenů s opěrou a chráničkou proti okusu, dále 14 keřů Primus spinosa, Rosa canina, Coryllus avellana, nebo Cornus mas a travní regionální směs.

Seznam literatury •

BUSCH, W.: Geschichte des Gartenbaues E. Ulmer, Stuttgart 1984

•

DOMIN, K.: Třídění hrušní planých i pěstovaných etc. Věst. Král. Čes. Spol. nauk XXXII. DUMEK, J.: O zvýšení výnosu živností rolnických. Besedy hospodářské Praha 1878

• •

EHRHARDT, J.: Über 13 000 Obstbäume durch Flurbereinigung. Obst und Garten 1986 105, 308

•

HOŠEK, M.: Vývoj ovocnářství severních Čech. Diplomová práce UJEP Ústí nad Labem 1998

•

Kol.:Staré krajové odrůdy ovocných dřevin. Metodická příručka. Problematika a možnosti využití. KOTT, Vladimír: Pěstitelské zpracování ovoce. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 1988. 240 p. LUCKE, R. - SILBEREISEN, R. - HERZBERGER, E.: Obstbäume in der Landschaft Ulmer Stuttgart 1992, 300 s.

• • •

LUCKE, R.: Die böhmische Birne erhalten. Obst und Garten 1988 107, 441 - 442

•

LUCKE, R.: Obstbäume in der Landschaft. Garten und Landschaft 1985, 95 37 - 43

•

LUCKE, R.: Wilde Birn- und Apfelbäume für die Landschaftspflege. 1989 108, 521 524

•

MAŇAS, Jan: Sušení ovoce v Čechách a na Moravě. In: Kuttelvašer, Z. -Trejbal, J. – Maňas, J: Vývoj zpracování zemědělských produktů. ÚVTIZ Praha, 1989. pp. 240252. NĚMEC, B. Dějiny ovocnictví. Nakl. Československé akademie věd, Praha, 1955. 278 s. ŘEZNÍČEK, V., BOČEK, S. Evidence výskytu starých a krajových odrůd jádrovin ve vybraných lokalitách ČR. In Sborník konference: Mapování, konzervace a monitorování genofondu mizejících krajových forem kulturních rostlin a jejich planých příbuzných druhů. Genetické zdroje č. 88, VÚRV Praha – Ruzyně, 2003, s. 96–104, ISBN 80–86555–23–2. ŘEZNÍČEK,V., VLK, R., BOČEK, S., SALAŠ, P. Extenzivní ovocnářství – jádroviny. Metodické pokyny. ES MZLU v Brně, 2002, 100 s., ISBN 80–7157–617–4.

• •

•

7

•

• • • • • • •

SALAŠ, P. (ed) Sborník přednášek a referátů ze semináře: Problematika zachování starších a krajových odrůd ovocných dřevin (inventarizace, zakládání a údržba extenzivních sadů), 20.–21. října 2004, Lednice, ES MZLU v Brně, 2004, s. 10–15, ISBN 80–7157–793–6. SALAŠ, P. (ed.) Sborník příspěvků a doprovodných odborných materiálů workshopu: Staré a krajové odrůdy ovocných dřevin (pomologie, údržba, využití), 8.–9. 10. 2002, Lednice na Moravě, ES MZLU v Brně, s. 28 – 60, ISBN: 80–7157–618–2. SCHUBERT, E. Stručné dějiny ovocnictví moravského. Český odbor zemědělské rady moravské, Brno, 1900, 89 s. SOUČKOVÁ H.: Utilizing of special cultures in agricultural Landscape of Czech Republic, sborník IALE Rennes 1993, p.89-90 TETERA,V. Jabloně na Valašsku. VŠP, Nitra, 1996, s. 108, ISBN 80 7137 306 0 TETERA,V. Záchrana starých a krajových odrůd ovocných dřevin. Metodika ČSOP č. 4, Veselí nad Moravou, 2003, 76 s. ISBN 80 903444 0 2 THOMAYER, F. J. České ovoce. Jablka, díl I. Praha, 1894, 221 s. TREJBAL, Jiří: Sušárny ovoce v českých zemích. In: Kuttelvašer, Z. -Trejbal, J. – Maňas, J: Vývoj zpracování zemědělských produktů. Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství. Praha, 1989. pp. 87-239.

Článek vznikl v rámci řešení projektu MZe –NAZV QH 82126: „Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově“ Adresa autorky:Ing. Helena Součková, CSc. Fakulta životního prostředí UJEP, Ústí nad Labem, e mail: [email protected]

8