IKS-POHYBOVÁ HRA VE VÝUCE Sylabus textu Cílem předloženého textu je seznámit se současnými přístupy a uplatňováním pohybových her ve školní i mimo školní tělesné výchově. Využití současných přístupů ve hře, je pro každého odborníka zajímavou prací, kterou motivuje k pozitivnímu postoji k tělesné výchově a zdravému životnímu stylu. Seznámíte se s možnostmi, které pohybové hry nabízí a novými poznatky o pohybových hrách ze světa. Budeme prezentovat zkušenosti z tvorby her s dětmi i mládeží. Podmínky k udělení zápočtu: Účast na praktických seminářích. Aktivní vystoupení a zpracování vybraného tématu po dohodě s tutorem. Ikona2 Požadavky na studenta: znalost materiálu Hra v životě člověka a práce k tomuto materiálu Ikona1a Čas ke studiu: první část zvládnete dle mého mínění poměrně rychle, zhruba za dvě hodiny. Nezapomeňte, že jde o teorii, ověření pohybových her kterí si musíte zahrát trvá minimálně dvě odpoledne spolu s 20 žáky či kolegy. Ikona1 Studijní cíle: Cílem je seznámit se s přístupy jak využít velmi motivující a aktivizující pohybové hry u všech žáků jak pedagog potřebuje. Úvodem Vážené - í kolegyně –ové, Několik kapitol, ve kterých si budeme povídat a vyměňovat si názory i zkušenosti, nám neumožní to hlavní. Zkusit si popsané pohybové hry zahrát. Pokusím se jej s Vámi doplnit několika bloky prezenční výuky. Tak bychom měli splnit vytýčený cíl a seznámit se s novými přístupy a možnostmi, které uplatnění pohybových her ve školní i mimo školní tělesné výchově přináší. Pohybové hry nejsou pouze pohybovými aktivitami. V každé pohybové hře používáme mnoho prvků chování z jiných lidských činností. Pohybové hry jsou také procesem socializace. V nich často umožňujeme žákům realizovat to, co jim normální činnosti neumožňují. Ověřit si své schopnosti a spolupráci nebo soupeření v situaci „jako“. Ověřování a prověřování pohybových dovedností, charakteru, vůle, morálky, odvahy a mnoha dalších osobnostních rysů, se v pohybové hře velmi rychle střídá. A stále je to jenom hra. Kdykoliv ji lze ukončit. Kdykoliv z ní lze vystoupit. Z vážně nevážného světa hry do skutečného. A toto vědomí možného, umožňuje vytrvat ve světě hry až do konce. Zkuste to. Pohybové hry, o kterých si budeme povídat, jsem rozdělil na několik kapitol. Měl jsem také štěstí a spolupracoval jsem s padesáti kolegy z padesáti zemí světa na druhém díle knihy Hry dětí celého světa (sestavil a vedl Glenn Kircher). A díky poznatkům z této spolupráce, jsme v ČR ověřovali několik přístupů a pojetí ve školní tělesné výchově. Výsledky těchto výzkumů v praxi, jsou obsahem následujících řádků. Na ně navazují vzory pohybových her. Často to
budou jen názvy pohybových her. Předpokládám, že jsou dostatečně známé, nebo je můžete získat z uvedené a dostupné literatury. Vážené kolegyně, kolegové, přeji Vám při studiu i diskusím mezi námi hodně pohody, úspěchů a příjemných prožitků. Ferdinand Mazal
1 Pohybové hry a školní tělesná výchova Studijní cíle ikona1 Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: Orientovat se a znát: názory na hru, pohybovou hru, ohlédnutí do historie a současnosti, kdo a proč rozhoduje o volbě pohybové hry, změny nároků na pohybové hry v průběhu školní docházky, Požadované vstupní znalosti ikona2
zkušenosti z praktické výuky školní tělesné výchovy
Průvodce studiem: ikona5 Tato kapitola je zaměřena na to, abychom si uvědomili, že nestačí znát několik pohybových her, které jsou oblíbené žáky i učitelem. Společnost se velmi rychle mění, to dokazují dřívější i současné názory. Pokud se nezmění i naše znalosti, žáci nás vymění za internet, vědomosti z jiných pramenů a učitel bude mít ve škole jako manager a edukátor mnohem těžší pozici. Zdravý životní styl, ke kterému bychom měli žáky motivovat je v rozmanitosti a v možnostech. Patří k nim i využití možností pohybových her.
1.1 Současné a dřívější názory na pohybové hry Co je hra a jak ji charakterizovat? Ikona2 Zeptáme-li učitelů nebo studentů, co je to hra, dostaneme různé odpovědi. Hra je pro nás aktivita, prožitek, zábava, učení, protiklad vážných věcí, volnost, radostná záležitost, nic podstatného, pohoda, příjemné ukrácení chvíle. Mohli bychom jmenovat mnoho dalších pojmů, které jsou ve vědomí lidí synonymem fenoménu hra. Hra je skutečnou součástí života, její kategorií, pokud ji chápeme v širokém významu tohoto pojmu. Hra prostupuje životem člověka od začátku do jeho konce. Je to skutečná, reálná činnost, aktivita, která má určité charakteristiky. Jak v dětství a dospívání, tak ve vyšším věku je hra tou kategorií, kterou měníme nejen sebe, ale své okolí významněji, než si mnohokrát uvědomujeme. Jak v tomto předmětu budeme chápat pojem pohybová hra? názory Můžeme ji chápat jako pohybovou aktivitu, která nám přináší pohodu, radost, motivuje a uspokojuje nás. V životě většinou nejsme sami, i když si člověk může klidně hrát a pohybovat se sám. Je lepší být mezi lidmi a s někým si hrát, radit se, spolupracovat nebo se i přít. Velmi často nám takovéto bytí umožní právě pohybová hra.
Ikona8 Pohybovou hru chápeme jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu dvou a více lidí, v prostoru a čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně dodržovanými pravidly. Hra má účelný a souvislý uzavřený děj. Je charakterizována napětím, radostí, veselím, vysokou motivací k činnosti, uplatněním známých dovedností. výběr názorů Ikona3 Lidé si nejen hráli, ale také si navzájem vysvětlovali, co pod pojmem hra a pohybová hra myslí, chápou a jaký mají význam. Podívejme se na několik názorů, které mají vztah k pohybové hře ve školní tělesné výchově. Další najdete v doporučené literatuře. Již např. Krčma v roce 1935 říká, v souladu s mnoha předchůdci, že „pohybová hra má podstatný význam pro dítě, rozvíjí pohybové schopnosti apod“. Švácha (1922) zdůrazňuje, že „pohybové hry jsou školou pro děti, pro jejich příští činnost, pro život“. Záboj již v roce 1937 uvádí, že „význam her je vyšší než přiznáváme“. Pohybové hry již tehdy tvořily hlavní část tělovýchovné činnosti u mládeže. Zdůrazňoval tvořivou práci ve hrách. Fiala (1947, 1981) definuje pohybovou hru jako „společenskou zábavně soupeřivou pohybovou činnost dvou stran, upravenou alespoň jedním herním pravidlem v účelný, souvislý a uzavřený herní děj. Pohybová hra je pohybový celek svého druhu“. Dnešní názory na pohybovou hru nemají daleko například od názoru Korotkova (1979), který uváděl, že „pohybová hra je metoda fyzického rozvoje dětí, jejich morální výchovy a současně i způsob zdokonalování pedagogického mistrovství samotného učitele“. O tvořivosti podobně jako Záboj dnes mluví Kirchner (2000). Mezi elementy hry zahrnuje důvěru, účast, rovnost a úspěch. Je patrně typické pro střední Evropu, že zde existují silné tradice ke hře. Již nestor pohybových her Zapletal (1973, 1938, 1940) říká, že „pohybová hra je nejlepším a nejvýznamnějším výchovným prostředkem. Za hlavní znaky považuje: podmanivost, spontánnost, aktivní odpočinek a rozvíjení pohybových schopností a dovedností, sociálního cítění, morálky, vůle i sebeovládání“. Podobné názory se od současných mnoho neliší. V současnosti je doporučováno větší zapojení žáků a studentů nejen do realizace pohybové hry, ale k participaci na změnách pravidel nebo k návrhu obměn realizované pohybové hry. Zkuste si krátký úkol k zamyšlení: Ikona6a Korespondují vaše názory s výše uvedenými autorů nebo máte na pohybové hry, které ve vámi vedené výuce používáte jiný názor? A jaký? Vyslovte jej a zapište do tohoto materiálu, později jej můžete použít.
1.2 Pohybová hra na prvním, druhém a středním stupni škol K volbě učitele Systém a pohybová hra
Pohybová hra je omezený sociální systém, uspořádání vazeb a vztahů mezi hráči je jednodušší, často snazší a přehlednější než v normálním životě. O tomto názoru a mnoha dalších, jsme hovořili již v distančním textu Hra v životě člověka. V tomto textu na něj navazujeme, ale zabývat se budeme konkrétními pohybovými hrami a oblastmi pohybových her. Konkrétně bychom měli získat jasná kritéria, proč využít danou či dané pohybové hry pro skupinu konkrétních hráčů a za jakým cílem. Díky jednoduchým pravidlům, která jsou akceptovatelná všemi hráči, umožňuje pohybová hra okamžité fungování pohybových aktivit a současně determinuje chování hráčů. Ještě než se blíže podíváme na využití pohybových her ve školní tělesné výchově (dále Tv), uvědomme si zásadní. pohybová hra má význam Každý hráč je (i s učitelem) prvkem systému a podílí se na vytváření kvality vztahů ve hře. Pravidla, které učitel stanoví, předurčují vztahy a chování hráčů. Hra vytváří velký počet způsobů reagování, které mají zprvu jen potenciální hodnotu. Hra vyjadřuje společenský pořádek, jehož je částí, současně však vyjadřuje i nepořádek nebo nejistotu či touhu po změně. Běžný model chování je díky hře měněn, např. agresivní reakce se ve hře mění v útočení či odblokování soupeře nebo v matovou situaci a nevede zde k potrestání někoho, ani se na nikoho nesvaluje vina, jak by tomu bylo mimo hru. Hra u člověka nikdy zcela neztrácí svůj význam jako důležitý systém chování. Kdo rozhoduje o hře? Velmi záleží na skutečnosti, jakou hru vyberete a jak upravíte pravidla pro konkrétní skupinu žáků, pro dané podmínky, hodinu Tv apod. Vaše žáky pravidla vedou, jsou to normy, mantinely, ve kterých se pohybují, hrají. Skutečné a reálné normy, které žáků říkají, kam až mohou realizovat své představy ve hře. Zamezují překročení společenských norem, obvyklého chování, normální míry agresivity ve hře a podobně. A pro pohybové hry platí, že v podstatě všechny Školní vzdělávací programy na základních školách výslovně doporučují využít pohybové hry ve výuce podle potřeb a možností. Školní vzdělávací programy na mateřských školách z pohybových her často z pohybových her a jejich socializačního vlivu vychází. Základní podmínkou, chcete-li podstatnou k okamžitému úspěchu, by pro Vás, kteří hru volí, měla být dobrá znalost vybrané pohybové hry. Abychom vybrali optimálně, měli bychom znát nejen zásady výběru pohybové hry, ale pohybovou hru si zahrát. Pokud tomu tak není, měli bychom vycházet z podobné pohybové hry, kterou jsme již hráli. Obměny jsou realitou, která pedagogům umožňuje velmi rychle a zdánlivě snadno prezentovat další a další náměty. Jsme i jste profesionálové, odborníci. Jste učitelé, kteří mají profesní vzdělání k vyučování tělesné výchovy na daném stupni v této zemi. Základním prvkem systému, který určuje jaká pohybová hra, kde a kdy bude hrána, jste Vy a Vaše znalosti o pohybových hrách, zkušenosti a umění učit. Nad pohybovými hrami a podotýkám, že nejen pro děti, bychom měli mnohem více přemýšlet a sledovat jejich průběh.
Pohybová hra a škola vstup do školy a první stupeň Ikona2 Se vstupem do školy, dochází k závažné změně v životě každého z nás. Končí první období vzestupu tvořivosti. Volnější předškolní denní režim je od prvního ročníku vystřídán striktním členěním na hodiny a přestávky. Ve škole se zvyšují požadavky na pozornost, soustředěnost, kázeň a podobně. To platí i pro používané pohybové aktivity v tělesné výchově. Žáci velmi
rychle pochopí rozdíl mezi prací a hrou. Proces socializace je pro prvňáčky velmi náročný, ale téměř všichni jej brzy zvládnou. Percepce je ve 4. a 5. ročníku spjata s pohybovým rozvojem. Vnímání a cítění žáků je cílenější, častěji zaznamenáváme konkrétní pokusy žáků odstranit své chyby ve hrách. V tomto a dalším období bychom měli diferencovat zatížení nejen podle fyzické zdatnosti, ale též podle pohlaví žáků. druhý stupeň Mnoho autorů hovoří o pubertě, jako o období snížení fyzické výkonnosti, přestavby funkcí a osobnosti člověka. Pohybové hry pomáhají problémové období lépe přijmout a umožňují vznik příjemných pocitů ve známém prostředí. Při realizaci pohybových her v 6., 7., 8. či 9. ročníku jsme se nesetkali s výraznými problémy. Již jsme uvedli v jiných pracích, že hry pomáhaly řešit i problémy ve vztazích mezi studenty na gymnáziích. Studenti gymnasií preferovali kratší a adekvátně na paměť náročnější výklad před hrou, striktně popsané herní cíle a úkoly. Očekávali řešení nejen jednoduché, ale i náročnější herní situace. Bohužel je nutné přiznat, že se často dostávají do situací ve hře, kde by měli zájem herní situaci studenti či žáci vyřešit. Bohužel nemají pro řešení podobných situací fyzické a dovednostní předpoklady. Nejsou schopni fyzicky realizovat záměr či záměry, které jsou potřebné a které si hráč představuje, že by je měl realizovat. Tělesná výchova je stále oblíbeným předmětem, přičemž faktor osobnosti učitele hraje v tomto věku významnou roli. Podobně výzkumy i potvrzené kontakty potvrzují, že pedagogové nemají problém ve využívání pohybových her na gymnáziích nebo učilištích. Je však potřebné měnit přístup podle herní úrovně hráčů. Nejen pohybové hry s výrazným charakteristikami sportovních her jsou oblíbené. Některé uvádíme dále, jsou ověřeny na mnoha skupinách žáků. Ikona3 Učitel a pohybová hra Pohybové hry z pohledu učitele můžeme chápat jako metodu procvičování dovedností žáků. Nácvik v nich v podstatě není možný. V průběhu hry nemůžeme opravovat pohybový projev žáků, aniž bychom narušili hru a její atmosféru. Přesto existují (v malém počtu) hry, kde lze řídit nácvik, provést výcvik a po další obměně pohybovou hrou diagnostikovat, tedy hodnotit. Takové hry většinou vede učitel a výrazně ovlivňuje jejich průběh. Je to například známá hra Kuba řekl, Na krále a jejich obměny. Pohybové hry jsou nedílnou součástí učebních osnov na 1. stupni základní školy. V 1.ročníku je doporučován vysoký, 30% podíl pohybových her na obsahu školní tělesné výchovy. V dalších ročnících jej dle potřeby snižujeme až na doporučovaných 10-15% z celkového obsahu předmětu ve 4. ročníku a 5-10% v 5. ročníku. Zkušenosti ze sledovaných hodin tělesné výchovy 2. stupně základních škol a škol středních včetně učilišť, nám potvrzují, že pohybové hry se významně uplatňují v hodinách tělesné výchovy na základním i středním stupni škol. Důvody jsou naznačeny výše, hlavním důvodem vysoké obliby pohybových her je patrně nižší technická i motorická zdatnost žáků a modifikovaná nabídka pohybových her upravená přímo pro potřeby žáků včetně požadavků učebních osnov nebo programu školy. Úkoly k zamyšlení: Zkuste pojmenovat alespoň pět charakteristických a podle vás nejdůležitějších znaků pohybové hry. Porovnejte ji potom s názorem co je pohybová hra na začátku kapitoly 1. 1., který je vytištěn tučně. Korespondují vaše názory s názory výše uvedených autorů nebo máte na pohybové hry, které ve vámi vedené výuce používáte, jiný názor? Vyjádříte jej dvěmi, třemi větami? Pokud souhlasíte s tvrzením, že učitel vybírá nejčastěji ty pohybové hry, které zná, kolik jich
znáte vy? Napište si jejich názvy do tří sloupců tak, aby v prvním sloupci pod sebou jste psali hry, které převážně nebo vždy používáte v úvodní části hodiny. V prostředním sloupci hry, které používáte v hlavní části hodiny. V posledním sloupci napište pod sebe názvy her, které znáte a zařazujete je do závěrečné části. Pište názvy her, které opravdu znáte a používáte. Ikona8 Pojmy k zapamatování: pohybová hra, systém ve hře a systém chování člověka, socializace Shrnutí Ikona4 Uvažujeme-li o jakémkoliv problému nebo změně ve společnosti, musíme jej zkoumat systémově. To platí i ve školní tělesné výchově. Současné změny se promítají ve výchově a vzdělání mnohem rychleji než dříve. Změny výrazně ovlivňují i obsah, způsob přístupu i realizaci pohybových her. V mnoha hrách se tyto změny promítají, hry výrazně ovlivňují chování a jednání žáků i učitele. Nejvhodnější způsob, jak pozitivně a dlouhodobě ovlivnit osobnost člověka je přístup přes kladný prožitek. Pohybové hry a hraní umožňují poznání okolí, poznání ostatních a sebe sama s velmi často kladným prožitkem. Manipulujeme-li s podmínkami pro hry, ovlivňujeme tak osobnost, znalosti, morálku a volní vlastnosti hráčů. Jak budeme úspěšní či neúspěšní, záleží na nich i na nás.
2 Výběr pohybové hry a její realizace Studijní cíle: ikona1 Po prostudování této kapitoly bychom: měli vědět do které části hodiny tělesné výchovy (dále Tv) zařadit pohybovou hru a proč; měli mít přehled co vše máme vzít v úvahu při výběru optimální pohybové hry pro všechny žáky; měli možná snadněji realizovat a diagnostikovat pohybové hry v různých podmínkách.
2.1 Co, kdy, kde a jak Ikona5 Jakou pohybovou hru a kam vybrat a s žáky hrát? Tuto ústřední otázku při výběru Vám patrně nikdo kromě Vás správně nezodpoví. Vy musíte vzít v úvahu všechny okolnosti, které pohybová hra vyžaduje. Vy jako učitel a vedoucí hry vybíráte takové pohybové hry, které by měly co nejvíce odpovídat všem potřebám žáků a podmínkám pro hru. Uvědomme si že školní Tv klade na výběr pohybové hry protichůdné požadavky: aby byla hra pro všechny žáky (ale), aby byl její výklad krátký, aby organismus žáků vhodně zatížila (ale), aby nebyli nejslabší žáci vyloučeni jako první,a nejlepší je nevyřazovat ze hry vůbec, aby hra všechny žáky motivovala k činnosti (ale), abychom k ní použili jednoduché pomůcky (nebo nejlépe žádné) a pokud lze, aby jich nebylo mnoho a nekomplikovaly nám další činnost,
abychom mohli ukončit hru kdykoliv, nebo alespoň odhadnout její délku. Tyto a někdy i další požadavky nám ve školní Tv do značné míry limitují výběr pohybové hry. Ikona6a Zkusme si postupně odpovědět na otázky:
Co… Co Při výběru pohybové hry samozřejmě vycházíme z osnov. Pohybové hry jsou nedílnou součástí učebních osnov na 1. stupni základní školy. Zde je doporučován vysoký, 30% podíl pohybových her na obsahu školní tělesné výchovy. V dalších ročnících je dle potřeby snižován až na doporučovaných 10-15% z celkového obsahu předmětu ve 4. ročníku a 5-10% v 5. ročníku. Zkušenosti ze sledovaných hodin tělesné výchovy 2. stupně základních škol a škol středních včetně učilišť, nám potvrzují, že pohybové hry se významně a to více jak 10% uplatňují v hodinách tělesné výchovy na základním i středním stupni škol. Hlavním důvodem vysoké obliby pohybových her je jednoduchá a rychlá realizace obvyklých a známých pohybových her. Také patrně současná nižší úroveň dovedností a zdatnosti žáků a modifikovaná nabídka pohybových her upravená přímo pro potřeby žáků podporuje jejich oblibu. Vysoká motivace ke hře daná možností úspěchu všech nebo většiny je zárukou zájmu. Podmínkou zvládnutí možných i neočekávaných situací je pro učitele perfektní nebo alespoň velmi dobrá znalost pohybových aktivit a her.
Kdy a jak dlouho… Kdy a jak dlouho Ve školní (i mimoškolní) tělesné výchově, ji lze zařadit v podstatě kdekoliv. Vezmeme v úvahu denní dobu, den v týdnu i to, zda jsou žáci po Velikonocích méně soustředěni. Někdy hodina tělesné výchovy začíná honičkou na „zahřátí“ . Určíme jednoho honiče (viz většina metodik např. Belšan) a ten chytá ostatní. Několik žáků dosáhne hodnot tepové frekvence nad 180 tepů/min., několik pod 100 tepů/min. Tento stále častý přístup považujeme za špatný. Měli bychom vybrat takovou hru, která zatíží pokud možno všechny hráče stejně, tak, aby jeden vybraný hráč jako honič neběhal dvě až čtyři minuty s vytřeštěnýma očima, zatímco hráčů téměř stojí. Neznamená to, že nedoporučujeme pohybové hry charakteru honiček do úvodní části hodiny Tv. Naprosto ne. Doporučujeme upravit pravidla tak, aby umožnila podobné zatížení většiny hráčů. Aby se hráči ve funkci častěji měnili, tedy aby zatížení všech žáků bylo podobné. V knize Pohybové hry a hraní nabízíme dostatek příkladů. Pohybová hra by v úvodní části neměla trvat příliš dlouho, ne více než 2 až 3 minuty a honičů určíme vždy několik. V hlavní části hodiny Tv, se objeví rozdíly. Je to pochopitelné, různý obsah a podmínky znamená různou kvalitu pohybové aktivity. V závěrečné části hodiny Tv by měla pohybová hra směrovat k uklidnění organismu žáků, snížení jejich agresivity, vzrušení a soupeření. Relaxaci organismu od hry čekat nemůžeme, zklidnění, případně motivaci na příští hru ano. Kde… Kde
Můžeme hrát v tělocvičně, na hřišti nebo v přírodě, lese, louce, téměř kdekoliv, kde jsou vhodné podmínky. Jen některé hry, kde potřebujeme uzavřený prostor, se ven nehodí.
S čím S čím Učitelé využívají pohybové hry s pomůckami. Často nejvhodnější nám připadají pohybové hry bez pomůcek nebo s využitím nejjednodušších pomůcek (pešek, stuha pro označení, drátěnka nebo míček, míč). Různé druhy míčů jsou dnes nutností. Míče bychom měli mít nejen vždy připravené, ale musíme mít připraveny míče na házení, ne na vrhání. Často menší hráči „zápasí“nebo dokonce vrhají s pro jejich ruku velkým nevhodným míčem. Nejen že se netrefí, ale technika házení je chybná. Přitom stačí mít míč nebo předmět, který bez problémů uchopí do ruky. Výborně se osvědčují umělohmotné drátěnky nebo molitanové míče různých velikostí. Používáte-li pešky, lehce je zhotovíte z novin. Noviny pevně smotáme a přelepíme na několika místech lepicí páskou. Někdy potřebujeme hráče rozlišit. Osvědčily se nám stuhy, šerpy různých barev, které si hráči navléknou podobně jako šerpy miss. S těmito čtyřmi pomůckami a křídou realizujeme většinu pohybových her, které známe.
Jak… Jak Jak hrát pohybovou hru, a zaujmout hráče do té míry, aby ani nepostřehli, že opakují a využívají dovednosti, hází a chytají míč? Ikona6a Uvědomme si, jak říkal již Dalibor Zdeněk, že pohybová hra není pouze soubor tělesných cvičení. V pohybové hře jsou účastníkům hry předkládány náměty a otázky k řešení, které je motivují a umožňují spoluúčast. Pouze myšlenková spoluúčast a hrové aktivity spojené se vcítěním hráčů, jejich představami, schopnostmi a morálními zásadami poskytují výchovné a sociální hodnoty, které tělesná cvičení sama o sobě nemají. Nejen osvojování pohybových dovedností a variabilita herních činností, ale komplexní osobnost hráče je v popředí každé pohybové hry. Použijte obměnu! Velmi mnoho pohybových her je podobných, jde pouze o menší či větší úpravu v organizaci a využití prostoru pro hru. Ukážeme si to na příkladu v příší kapitole. V naprosté většině pohybových her probíhá procvičování a hlubší osvojování známých dovedností. Ve hrách (až na výjimky jako je například Kuba řekl) nemůžeme realizovat nácvik, nemůžeme hru zastavit a opravit špatné držení těla, paží či techniku pohybu. Správné držení těla, základy sportovní gymnastiky, atletiky, míčové dovednosti a mnoho dalších pohybových činností se musíme před hrou nejprve naučit.
2.2 Výběr hry 10 + 1 k výběru Zkusme tedy vyjmenovat, co bychom měli vzít v úvahu při výběru pohybové hry a hraní.
1. Nejdůležitější je učitel nebo vedoucí hry. Na nás záleží, jakou hru známe, také na našich zkušenostech a znalostech, na organizačních a komunikačních schopnostech a dovednostech. Uvědomme si, že žákům nabízíme společně prožívat příjemné chvíle. 2. Pohybová hra by měla navazovat na předcházející činnosti, být v souladu s celkovým záměrem hodiny Tv a učebních osnov. 3. Obsah hry by měl odpovídat úrovni dovedností a věku hráčů, jejich psychomotorickým schopnostem a dovednostem, počtu, podmínkám pro hru a hernímu prostoru. Pohybová hra musí být pro všechny hráče a pokud pravidla hry umožňují vyloučení, měli bychom po dočasném vyloučení umožnit návrat hráče. Jen tehdy, kdy je vhodné zdůraznit, že lze zvítězit a hra sama nabízí nenásilné ukončení (Všichni proti všem, Z vody do vody apod.), volíme pohybovou hru s možným vyřazením hráče do konce hry. 4. Často je charakter hry ovlivněn kvalitou náčiní a pomůcek. Použijme vhodné pomůcky. 5. Organizace, popis hry a pravidla by měla být co nejstručnější. Musí motivovat žáky ke hře. Je jedno zda kooperací či soupeřením. Podmínky musí akceptovat všichni. Je také vhodné zeptat se před hrou, zda hráči rozumí všemu, co jsme o hře řekli, ve hře je na dotazy většinou pozdě. 6. Ve hře bychom měli mít možnost některé hráče různě zatížit. Považujeme to za znak kvality hry a vedoucího hry. 7. Někdy se nám vybraná hra nepovede. V tom okamžiku je nutné nebýt překvapen a ze zásoby her, kterou máme vždy po ruce, vybrat další hru. 8. Naprostou většinu pohybových her lze upravit tak, že je můžeme využívat v několika částech hodiny či lekce. Možnost obměnit hru je její součástí! 9. Pokud je vzhledem k věku hráčů či složitosti hry potřebná ukázka, předvedeme ji. Výklad každé složitější nebo neobvyklé hry provádíme ve tvaru podobném budoucí hře. 10. Hodnocení aktivit hráčů i zhodnocení hry hráče uspokojuje, nepřímo zdůrazňuje důležitost realizované aktivity a motivuje k další hře. Dobrý (1988) připomíná důležitost hodnocení nejen průběhu činnosti, ale též podle osobního zlepšení. 11. Pravidla hry musí umožnit, aby vyhrál kdokoliv. V pravidlech jsou koncentrovány obsahové informace o hře. Znalost pravidel všemi účastníky hry včetně vedoucího a rozhodčího je základním předpokladem dobrého průběhu hry. Bezpečnost hráčů je vždy na prvním místě.
2.3 Realizace a hodnocení Realizace hry Pohybová hra je na rozdíl od sportovní hry vždy originálem. Již změna v počtu žáků nebo zvětšení prostoru pro hru většinou výrazně ovlivní nebo změní realizaci hry. Před hrou si stanovíme cíl a měli bychom si rychle odpovědět na otázky, které jsme si položili výše. Také další otázky se nabízí. Hrou chci zvýšit nebo udržet aktivitu dětí, zvýšit nebo snížit fyzické zatížení všech či většiny, podpořit tvořivost či spolupráci všech, dát šanci vyniknout jednomu, nebo jen příjemně strávit čas a vytvořit dobrou atmosféru?
Je to tedy otázka dramaturgie uvedení a seznámení hráčů s hrou, motivace ke hře, jejich zapojení do hry, vysvětlení organizace, pravidel, bezpečnosti. Učitel, musí přistupovat ke hře (a nejen ke hře) i v průběhu hry tvořivě, řešit nepředvídané situace, improvizovat, umět přijmout změny, které nenaruší hru, akceptovat fantazii hráčů apod. Jednat s hráči každého věku jako rovný s rovným je základem důvěry a hry jako takové. Hodnocení hry Mluvíme-li o hodnocení, průběh hry poskytuje zpětné informace. Prostřednictvím hry lze poznat úroveň dovedností a vlastností hráčů. Měli bychom si při projevu hráčů všímat alespoň některých: úrovně pohybových dovedností, přístup k řešení herních situací; kvalitu, příp. kvantitu řešení herní situace a to jak individuálně tak ve skupině; vztah k spoluhráčům i individuální vazby mezi hráči; snahu o zvýhodnění sebe či družstva až po porušování pravidel; různé typy chování při řešení stresových situací chování při prohře či výhře apod. Učitel by měl využívat chování žáků v pohybové hře nejen jako nositele informací, ale na základě těchto informací předem upravovat své jednání a další činnost. Objektivita učitele je základním kritériem, žákovo úsilí, jeho dovednosti, rozhodování a jednání v herních situacích tvoří obraz, který učitel porovnává s projevy ostatních i s minulými poznatky. Pravidla fér plej dodržujeme, nelze přehlédnout pravidlo, ten zákaz, který jsme sami sdělili před hrou. Zejména pokud ve hře působíme jako rozhodčí. Hráči neodpustí podvod, pokud mají pocit nespravedlivého rozhodování či hodnocení. Faul, který jste jako rozhodčí viděl a nepotrestal, nebo „jako neviděl“ hodnotí stejně. Nevěří vám. Pokud jste jej nemohl vidět, nic se nestalo. Nenamlouvejme si však, že ve dvou 45 minutových hodinách Tv týdně nebo dvou cvičeních v klubu navíc výrazně ovlivníme výkonnost žáků. Spíše než zvyšování výkonnosti by měla být cílem pozitivní motivace k využívání pohybových her nejen ve škole, ale i ve volném čase. A pro učitele je pohybová hra, kterou se žáci ve škole naučili a ve volném čase hrají, právě psaným či počítaným domácím úkolem. Pro předmět tělesná výchova i pro zdravý životní styl dítěte jako osobnosti je každá taková aktivita velmi důležitá. Půl hodiny pohybu našich dětí denně, jak uvádí výsledky výzkumů, je v porovnání se čtyř až pěti hodinovou pohybovou potřebou dětí propastný rozdíl. Úkoly k zamyšlení: Ikona6a Sestavte podle vás pořadí při výběru hry podle nejdůležitějšího znaku (viděno Vašima očima). Využíváte cíleně poznatky získané při sledování žáků ve hře? Například tím, že v obměně hry sdělíte, že v minulé hře zahrál tuto variantu, nyní že ji může opět využít a lépe? Shrnutí: Ikona4 Učitel bere v úvahu všechny známé okolnosti, které pohybová hra vyžaduje. Vybírá takové pohybové hry, které co nejvíce odpovídají všem potřebám žáků a podmínkám pro hru. Při výběru rozhodují zejména jeho znalosti a zkušenosti o hrách. Dalších 10 znaků vychází z e současné a budoucí situace. Učitel, musí přistupovat ke hře i v průběhu hry tvořivě, řešit
nepředvídané situace, improvizovat, umět přijmout změny, které nenaruší hru, akceptovat fantazii hráčů a zaznamenávat úroveň dovedností hráčů po celou dobu hry. Hodnocení hry posiluje její význam, podstatný kladný prožitek všech hráčů ze hry.
3 Obměny v pohybové hře Studijní cíle: ikona1 Po prostudování této kapitoly bychom měli: lépe chápat co máme na mysli pod pojmem obměna pohybové hry; znát několik příkladů obměn pro školní tělesnou výchovu. O pohybové hře jsme si toho řekli dost. Každý z nás stejnou hru většinou jinak motivuje, uvede a řídí s žáky, studenty či dospělými lidmi. Každý z nás má zájem, aby měla úspěch. Vzhledem k tomu, že naší snahou je časté opakování hry, aby pocit úspěchu prožilo víc hráčů, opakujeme stejnou pohybovou hru několikrát. Vhodný počet opakování nelze přesně stanovit. Dříve než hráči ztratí ke hře pozitivní vztah, přestaneme ji zařazovat a nahradíme novou. ikona6a Přesně tento okamžik máme nyní na mysli. Upravme, změňme hru tak, abychom mohli využít dovedností hráčů z předcházející hry, ale aby hra měla jiná pravidla, jiné využití prostoru, vyměňme klíčové hráče a podobně. Pro hráče to bude jiná hra, pro nás, učitele, obměna a hra, kterou zařadíme na vyšší stupeň ve skupině podobných pohybových her. Usnadní nám naši práci, využijeme prostor, zájem žáků, pomůcky i atmosféru z předcházející hry. Obměna tkví ve změně organizace, popisu hry, pravidel, někdy prostoru, náročnosti na hráče a motivaci.
3.1 Ukázka obměn Jak? Ikona6e Podívejme se na několik příkladů, které velmi stručně, heslovitě popíšeme. Sestavili jsme je z her uvedených v knize Pohybové hry a hraní. Tyto hry jsou na straně 90 až 96 podrobně popsány. V pohybové hře Červení a bílí je rozhodující pro úspěch hráče rychlost reakce a rychlost na krátkou vzdálenost. Tuto hru každý zná a je poměrně často používána i ve školní Tv (někdy nevhodně úplně na začátku hodiny Tv!). Hráči jsou organizováni ve dvou řadách proti sobě. Beze změny postavení udržíme déle motivaci hráčů k činnosti změnou signálu: místo vyslovení „červený, bílý“ použijeme zrakový signál, ukázání směru startu paží (jako semafor) nebo hozenou barvou (kostka, deska). Dalšího zvýšení zatížení organismu hráčů docílíme obměnou ve hře. Organizace je stejná, ale přidáme zásadní změnu, nepřerušovaný výklad s velmi vysokou motivací. Zařadíme do hry pohádku O Červené karkulce. Pohybová hra Na Červenou karkulku je při stejném postavení hráčů a stejných pravidlech, pro většinu hráčů jiná, napínavější a náročnější. Dokazují nám to i zjištěné hodnoty tepové frekvence. Nepřerušovaný výklad způsobí tříminutové až pětiminutové maximální soustředění všech hráčů bez jediného „vypnutí“.
Ikona3 Ve hře Červení a bílí je průměrná hodnota tepové frekvence hráčů 147 tepů/minutu, ve hře Na Červenou karkulku již 159 tepů/minutu. Pojďme si zkusit další hru. Je to obměna předcházející hry, ale žáci ji chápou jako novou hru. Jmenuje se Na dvojníky. Ze středového postavení dvou řad přejdeme nejkratší vzdáleností do kruhu tvořeného z dvojic hráčů. Na signál se po běhu po obvodu kruhu hráči ve dvojicích spojují. Neběží tedy od sebe, ale k sobě. Nejsou protivníky, ale spoluhráči a ač je ve hře agresivity minimálně, větší počet hráčů znamená větší potíže pro všechny ve hře. Poněkud sportovnější ráz má hra Seber triko, Matěji. Dvojice ponecháme, na signál běhají směrem k sobě a soutěží mezi sebou. Hráčům nepřipadá, že jde o obměnu, učitel však vhodně využije nejen rozdělení, ale i atmosféru a zatíží diferencovaněji organismus hráčů. Zejména, pokud má více času a realizuje s žáky postupně vylučovací systém. Hra Na vojáky a důstojníky je strukturou blízká hře Červení a bílí. Ale pořadový krok a nároky na odvahu i sebeovládání hráčů změní strukturu hry a jiná pohybová hra je na světě. Výhodou ve hře je, že učitel může zatížení i pravděpodobnost výhry výrazně ovlivňovat. Rozdělení družstev můžeme využít pro hru Na myslivce a zajíce. Vysoká motivace hráčů a bezproblémová spolupráce je velkou předností této hry. Velmi často připomínáme, že v této hře se skutečný charakter hráčů projeví s vysokou pravděpodobností. Je to velmi komplexní pohybová hra s vysokým zatížením, motivací a hráče „nutí“ k vysoké úrovni spolupráce, sebeobětování a vzájemné pomoci. Jedinec ve hře nic nezmůže, efektivnost je vysoká a vyžaduje maximální spolupráci. Ikona6a Nyní si můžeme položit otázku. Jsou to obměny stejné hry nebo je to několik pohybových her s podobnou strukturou? Patrně obojí. Podstatné je, že nám takto sestavený blok her ukazuje možnost rozšíření počtu her, které známe a velmi snadno si je nejen zapamatujeme, ale vytvoříme i další nové hry. Samozřejmě, že takto jednoduše nevyužíváme všechny jmenované hry ihned za sebou. Hráče bychom zničili. Vybereme-li ale několik popisovaných her za sebou, hráči si zkusí deset, dvacet startů z různých poloh a přitom nebudou vědět, že ve hře testovali dovednost rychle se rozhodnout, běhat, přemýšlet apod. Jen se zkouší chytnout v několika různých hrách. Samozřejmě lze sestavit pohybové hry do bloků s nejrůznějším zaměřením, jak bychom si mohli ukázat na vybíjených. Z nedostatku místa odkazujeme na studium v knize Pohybové hry a hraní na straně 39 a dalších odkazech podle tabulky (str. 64 až 66). Úkoly k zamyšlení: Ikona6a Mohli bychom pokračovat v dalších obměnách hry Červení a bílí? Znáte ještě nějaké podobné hry, kde nepotřebujete nic víc, než prostor a hráče? Shrnutí: Ikona4
Obměna pohybové hry spočívá ve změně organizace, popisu hry, pravidel, někdy prostoru, náročnosti na hráče a motivaci. Usnadňuje učiteli práci, neboť může navázat na dovednosti, žáků a znalost předešlé hry. Můžeme využít rozdělení žáků, prostor pro hru, zájem žáků, pomůcky a často atmosféru z předcházející hry. Příklady her ukazují způsob jak rozšířit počet her které známe a velmi snadno si je nejen zapamatovat, ale vytvořit i další nové hry.
4 Pohybové hry, kreativita a kooperace Studijní cíle: Ikona1 Po prostudování této kapitoly bychom měli: lépe chápat co máme na mysli pod pojmem kreativita (kreace) a kooperace v pohybové hře; znát několik příkladů pro školní tělesnou výchovu.
4.1 Kreativita a kooperace v tělesné výchově Ikona2 Názor Nakonečného (1993), který zpřesňuje Ulrich, je vhodný i pro nás. Říká, že „tvořivost je schopnost poznávat předměty v nových vztazích a originálním způsobem, smysluplně je používat neobvyklým způsobem, vidět nové problémy tam, kde zdánlivě nejsou, odchylovat se od navyklých schémat myšlení a nepojímat nic jako pevně dané a z norem vyplývající ideje i proti odporu prostředí. Nacházet něco nového, co přesahuje obohacení kultury a společnosti“. Podobně můžeme souhlasit s tím, že řešení problému se považuje za tvořivé do té míry, do jaké je novým, vhodným, užitečným, správným a cenným řešením zadaného úkolu. Také záleží na tom, do jaké míry je úkol spíše objevný než známý. Ikona3 Je hluboce závažný názor Lorence (1997), který z pohledu realisty říká, že „nyní jsou tyto tvořivé procesy probíhající v našem hodnotovém cítění těmi jedinými, které ještě hrají na naší planetě podstatnou roli. Je naší povinností přiznat jim realitu a řídit se kategorickými příkazy, které nám adresují“. Bohužel, většinou je filosofovo moudro slyšet, až když je pozdě. Za charakteristiky tvořivého myšlení pokládáme zejména: Senzitivitu - schopnost vnímat nově, citlivě a neobvykle. Fluenci - ta představuje množství myšlenek, nápadů na nějaký podnět při řešení problému. Imaginaci - představivost a schopnost modifikace a kombinace v širokém spektru. Flexibilitu - představuje rozmanitost nápadů, možností a obměn, které umožňují řešení problému či jiný, nový pohled na řešenou otázku. Originalitu –je představovaná ojedinělostí realizovatelných nápadů, neobvyklých řešení a vazeb. Bariéry tvořivého myšlení omezují a blokují tvořivou činnost. Existují a měli bychom vědět, že jsou členěny do čtyř skupin: percepční bariéry (špatné vnímání problému, příliš mnoho informací apod.), bariéry kultury a prostředí (názor, že hra je pouze pro děti, fantazie že je zbytečná), emoční bariéry (strach z vystoupení, riskování či velká zainteresovanost apod.). Čtvrtou skupinou bariér jsou intelektové a výrazové bariéry, kam patří nedostatek intelektu, vědomostí i málo mentální taktiky. Sem řadíme také stále větší vytížení učitelů. Souvisí
s nedostatkem času, agresivitou ve společnosti, neujasněnou koncepcí vývoje společnosti. Řediteli škol jsou někdy preferovány jiné předměty a tělesná výchova jako nejoblíbenější předmět je na pokraji zájmu školy. Vedení školy stále spíše ocení stálost než nejistotu a vymýšlení něčeho nového. Neplatí tedy názor, že „požadovaná tvořivost učitele je především tvořivostí pedagogickou“. Ikona2 Abychom mohli tvořivě pracovat, je nutné mít základní dovednosti a vědomosti o kreativně kooperačních aktivitách. Pojem kreativně kooperační aktivita chápeme jako záměrnou, nově vytvářenou účelnou pohybovou činnost v prostoru a čase za současného vytváření prostředí sympatie a důvěry. Toto prostředí dává účastníkům odvahu k činnosti, v níž vyjadřují a produkují nová adaptabilní řešení ve společný prospěch bez vyvolání dojmu ztráty času. Předpokladem je novost, účelnost a kladný vztah k činnosti, posilující prožitek z jejího průběhu. Jak řídit kreativně? Každá tvořivá činnost v podstatě začíná otázkou. Podněcujeme tak žáky k činnosti, zkoumáme vědomosti a uvažování žáků o nastíněném problému. Pokud žáci navrhují široké spektrum námětů, směrujeme je kladením vhodně formulovaných otázek. Učitel musí umět přijmout nejistotu a mnohovýznamnost kreativního procesu. Musí se umět vypořádat se stavy frustrace a dílčích nezdarů svých i žáků. Měl by žáky vést spíše k celkovému cíli než k cílům dílčím. Současně je však nezbytné diskutovat každou neobvyklou či provokativní otázku. Tolerance k tvořivým osobnostem je na místě, samozřejmě však neznamená nebýt kritický k neomaleným nápadům. Učitel je v roli manažera, je na něm, aby rozporné návrhy chápal, ale neřešil, neboť řešení zvnějšku, za někoho, ztrácí postupně na účinnosti, zatímco řešení, na které přijdou žáci sami, je motivuje a má stabilně dlouhodobý vliv na jejich osobnost. Je také chybou učitele, pokud srovnává výsledky tvořivé činnosti dětí s určitými standardy, které vychází z jiných měřítek, než podle kterých žáci realizovali tvořivou činnost. Stále často my, učitelé vycházíme z vlastních měřítek. Opakem je nebezpečí přechválení, které má stejný vliv jako nezřízená kritika. Hlavní stimul by mělo být vlastní uspokojení z vykonávané aktivity a z jejího výsledku. Niterná, vnitřní motivace žáky povzbuzuje, odměnou jsou pro ně pochvala a povzbuzení. Zkušenosti z praxe Kreativně kooperační aktivity vyžadují dodržování postupných kroků. Zkoušeli jsme mnoho postupů, dílčí kroky, které se dle potřeby prolínají, bychom mohli formulovat takto: Navoďte atmosféru důvěry a spoluúčasti mezi žáky, pozornosti a schopnosti přijímat návrhy druhých. Připravte žáky na proces, který se bude měnit, v němž budou uplatňovat svoje dovednosti. Postupujte metodou borcení ledové kry (Icebroker). Začínejte u aktivních žáků. Nejdůležitější je vhodná motivace, neboť zájem nelze nařídit či žáky k aktivitě nutit. Vhodně povzbuzujte žáky, verbálně i zkoušením navržených pohybových aktivit. Učitel by měl počítat s nejrůznějšími variantami nápadů žáků a ty, jež nelze striktně odmítnout, vhodně pozměnit. Vhodnými nenápadnými poznámkami by měl, zejména zpočátku, „řídit“ jejich tvorbu. Cílem je volně strukturovaný proces se spoluúčastí většiny či všech žáků. Obměny nápadů a postupů jsou základem kreativně kooperačních aktivit.
Podporujte nejen samostatné řešení žáků, ale také další hledání možných řešení. V tomto i předešlých krocích nelze sledovat čas s cílem zkrátit rozhodovací procesy žáků. Podstatné je vytvoření prostoru a podpora samostatnosti pro prezentaci nápadů žáků. Po ukončení kreativně kooperační aktivity je nejlepší motivací na příští činnost vyvolání kladných prožitků. Svěřte se žákům se svými pocity, které vznikly v nejrůznějších situacích a které jsou podobné pocitům žáků.
Dobrou zásadou je žáky nejdříve povzbudit, ne kriticky hodnotit. Shrňte konkrétní náměty, ne obecnosti. Nekomentujte, co nelze změnit. Motivujte tím, že předložíte alternativu a nabídnete ji zejména tomu, kdo je nezapojen či přehlížen. Nevynášejte hodnotící soudy, mluvte za sebe a ponechte žákům možnosti volby a výběru. Poslouchejte návrhy v klidu. Vždy se snažte porozumět, co chtěl žák říci, případně se s ním či s ostatními poraďte. Kreativně kooperační aktivity jsou procesem, který má určité schéma a které je nejúčinnější, zapojíme-li všechny žáky. Spolu s kreativitou používáme kooperaci. Je chápána jako „společná činnost, spolupráce všech hráčů jednoho družstva ve snaze dosáhnout společných cílů“, tj. co nejlepšího výsledku. Drtivá většina lidských vztahů je kooperativní. Termín spolupráce můžeme v pedagogických souvislostech vymezit jako cílovou strukturu vyučování. Tato struktura existuje tehdy, když žáci chápou, že mohou dosáhnout svého cíle jen v tom případě, kdy i ostatní žáci, s nimiž řeší úkol, dosáhnou také svého cíle. V našem pojetí chápeme spolupráci spíše jako vzájemnost. V kreativně kooperačních aktivitách jsou účastníci spojeni zadaným námětem či úkolem. Podstatou spolupráce je, že výsledek závisí na činnosti skupiny a naopak všichni ve skupině mají prospěch z činnosti jednotlivce. Ikona3 Kooperativní hry podle Kirchnera (2000) mají tyto prvky: zábava-každý má z činnosti potěšení; spolupráce- všichni pracují na společném cíli; rovnost- každý má ve hře stejnou roli. Hráč střídá při hře své pozice a během části hry přejímá také vůdcovskou roli, ta se střídá; účast-každý je aktivně zapojen do hry. Pravidla nemají vyloučit žádného hráče ze hry; úspěch-každý při hře zažije úspěch. V kooperativních hrách nikdo neprohraje; důvěra-Každý musí mít při hře své místo a důvěru ostatních hráčů. To znamená, že situace během hry vyžadují na hráčích kolektivní přístup a spolehlivost ostatních.
4.2 Zkušenosti z tvoření pohybových her ve školní Tv Ikona5 Jak zapojit žáky do tvorby pohybových her a aktivit si ukážeme v prezenčním studiu přímo na sobě. Proto pouze stručně popíšeme postupné kroky. Mimo to doporučujeme prostudovat kapitolu 4 v knize Pohybové hry a hraní (alespoň její třetí část, která je zaměřena prakticky). Nejlepšího zapojení žáků do kreativního procesu jsme dosáhli při kladení otázek se zápornou formou slovesa: Nešlo by obměnit, nešlo by vymyslet? Nejde obměnit, nejde změnit? Nevíte, jak vytvořit?
Žáci si začali představovat děj pohybové hry. Představili si svá individuální řešení a řekli je také ostatním. Tato řešení jsme pak zkoušeli realizovat. Dodáváme, že ve druhém dílu Světové knihy her je šest pohybových her, které vytvořily děti v naší republice. Další hry vytvářejí dál a hra „Na trajekty“ je pro svou jednoduchost považována za vynikající řešení velmi složitého zadání.
Jak jsme začínali a pokračovali Ikona5 Kreativně kooperační aktivity zabíraly v hodině tělesné výchovy zpočátku několik minut, později, ne více než osm až patnáct minut. Na několika stech sledovaných hodinách tělesné výchovy jsme ověřili, že fyzické zatížení žáků se vlivem kreativně kooperačních her nesnížilo. Naopak se zvýšila aktivita žáků a čas využitý ke cvičení. Výrazně se snížily časové ztráty a prostoje. Největším přínosem byl a je patrně dlouhodobý a pozitivní vztah žáků k pohybovým aktivitám, pochopení pohybu a uvědomění si sama sebe. Praktické návody V každé části hodiny je naším cílem, připravit, zatížit a uklidnit organismus žáků. Jestliže jsou hráči zvyklí pohybovat se po hřišti (tělocvičně) volně bez toho, aby do sebe narazili, nechejte je začít chůzí v různých směrech. Pak je nechejte měnit rychlost, běžet doprava, doleva, stále však v klidném tempu, pomalu. Například si můžeme představovat běh v lese, parku, na pláži, jen tak, bez stresu, bez rigorózních učitelů a rodičů. Protažení realizujeme na místě. Necháme hráče vytvořit dvojice, které stojí obličejem proti sobě. Zahrajeme si na zrcadla. Jeden ze dvojice cvičí, protahuje se jako ráno před zrcadlem. Druhý je zrcadlo a snaží se co nejpřesněji jeho pohyby napodobovat. Samozřejmě se vymění, a pokud jejich pomalou činnost chceme zrychlit, zkusíme hraní se stíny. Dvojice zůstanou, stojí za sebou. Jeden vede, druhý je jeho stín a přesně kopíruje jeho pohyby. Stín vše kopíruje ve vzdálenosti ne větší než půl metru za ním. Pokud můžeme použít magnetofon, hudba zvýší cítění hráčů a motivuje k lepšímu pohybovému provedení. Noviny jsou výborným pomocníkem. Ve dvojicích si jeden hráč vezme noviny a imituje s nimi pohyby jako s loutkou těsně nad zemí nebo na zemi. Druhý hráč se snaží svým tělem napodobit pohyb novin (on představuje noviny). Uvědomme si, kolik informací nám v podstatě sdělují, co umí, co jsme je (pokud s nimi pracujeme) naučili. Oni totiž opakují cviky, které s nimi v hodinách Tv děláme, realizují, co znají. Nemusíme provádět vše, ale pokud chceme někdy hráče protáhnout jiným způsobem, tvoříme z těl hráčů písmena. Těžší jsou někdy čísla, která chceme podobně jako písmena vzorně napsat - s propnutým držením těla. A pokud hráči tvoří a píší si vzkazy, sochy, lze hovořit o kreativním hraní. Překonat prostor, který představuje například šestimetrová vzdálenost (dvě útočná třímetrová pásma volejbalového hřiště), není pro žáky žádný problém. Použijeme-li fantazii, představíme si zde absolutně hladký led, bahno po pás, horský potok s kameny, trampolínu, jízdu na koni, trnité křoví, sníh po pás, uragán, chůze s těžkými nákupními taškami, honění komára v noci, přeběh přes kry, stav beztíže, balancující desky, střelbu na nás, mnoho lián, spoustu vrátných před koncertní halou, žhavý popel a mnoho dalšího. Přeběhnutí takového území, pokud proti nám „fičí uragán“, dá zabrat. Hráči se do představené situace vžívají, často si pomáhají, plazí se po zemi, bez dechu běží „pod „vodou“. Můžeme jej překonávat i jinak i ve spolupráci skupiny. Ve skupině nebo dvojici vytvořená velká želva je tvořivým výkonem. Skupina šesti až osmi dětí se přemisťuje pomalu, samozřejmě že má pouze čtyři nohy, hlavu a krunýř. Pokud chceme úkol ztížit, zadáme skupině tří až pěti hráčů počet nohou a rukou, který se při přemístění prostorem smí dotýkat podlahy. Kooperace může vyvrcholit
vytvořením nejdelší chodící housenky vytvořenou všemi hráči. Podobných úkolů máme celou řadu a je dobré, když se zeptáme hráčů na další návrhy. A to již budeme zkoušet konkrétně spolu na semináři. Ikona5 Jistě vymyslíte a vytvoříte množství dalších aktivit a hraní, například s míčem nebo dalšími pomůckami. Na olomouckých základních a středních školách jsme uvedené postupy zkoušeli přes deset let. Při této zajímavé a podnětné spolupráci vzniklo množství kreativně kooperačních her a hraní. Jednu z nich na závěr uvádíme. Opička v kleci Organizace: Hráči jsou rozmístěni do kruhu a uprostřed stojí jeden hráč - opička, která má za pasem zezadu šátek nebo šerpu. Popis hry: Hráči v kruhu představují klec. Aby se opička dostala ven, musí mezi hráči proběhnout tak, aby se jí nikdo nedotkl (nebo třeba nevzal šátek, který má za pasem). Má jedinou možnost, jak uniknout: co dělá ona, dělají ostatní hráči tvořící kruh. Tedy napodobují opičku. Opička velmi brzy začne svůj postoj snižovat, začne se otáčet a vymýšlet takové pohyby, které dostanou hráče v kruhu do polohy na zemi a zády k opičce. To jí umožní uniknout z kruhu a tak předat funkci opičky dalšímu, kolem kterého (nejblíže) proběhla ven. Záchrana platí, pokud se dostane od klece na pět metrů. Pravidla: Pokud se opičky některý hráč tvořící klec při jejím pokusu o únik dotkne, nebo jí vezme šátek, zůstává opička v kleci. Metodické pokyny, obměny: Velmi dobře můžeme posoudit tvořivost hráče - opičky a přizpůsobivost ostatních hráčů, ochotu ke hraní a dramatickému pohybovému projevu. Obměna je například v tom, že opičky se hráči nedotýkají, ale opička se snaží proběhnout mezi dvěma hráči, dotknout se určené čáry (kolem kruhu soustředně namalované) nebo zdi a vrátit se dříve na místo jednoho ze dvou hráčů, kteří se snaží o totéž včetně dotyku čáry. Další obměnou je to, když opička je chycena pouze v případě, že jí někdo ze strážců vezme šátek. Další obměna je s pomůckou: Každý hráč mimo opičky má míč. Když opička naznačí driblování - hráči musí driblovat, podobně házet, chytat atd. To hráče zdržuje a opička toho může využít. Úkol na setkání: Ikona6a Zkuste vymyslet obměnu známé pohybové hry a seznamte nás s ní. Počítejte s další tvořivostí a kooperací ve hře. Shrnutí: Ikona4 Tvořivost je procesem, který ovlivňuje všechny účastníky, hráče i učitele. Nejdůležitější je navození důvěry mezi učitelem a žáky, pozornosti a schopnosti přijímat návrhy druhých. Vhodná motivace je umění a základem pro pokračování, neboť zájem nelze nařídit a žáky k aktivitě nutit. Navržené pohybové aktivity musíme s žáky zkusit i když je to zdánlivě někdy ztráta času. Učitel by měl počítat s nejrůznějšími variantami nápadů žáků a vhodně je měnit. Vhodnými poznámkami by měl, zejména zpočátku, „řídit“ jejich tvorbu. Nápady jsou základem kreativně kooperačních aktivit. Podstatné je vytvoření prostoru a pocitu dostatku času, podporovat samostatnost pro prezentaci nápadů žáků. K ukončení kreativně kooperační aktivity je nejlepší motivací vyvolání kladných prožitků.
Literatura: Ikona7 Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. II. vyd. Praha: SPN. Lorenz, K. (1997), Odumírání lidskosti. Praha: Mladá fronta. Mazal, F. (1990). Sportovní příprava VI. (Pohybové hry dětí I.). Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci. Mazal, F. (2000). Pohybové hry a hraní. Olomouc: Nakladatelství Hanex. Zelina, M. & Zelinová, M. (1990). Rozvoj tvorivosti detí a mládeže. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství. Další literatura: Berne, E. (1992). Jak si lidé hrají. Liberec: Dialog. Csikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Černý, J. (1968). Fotbal je hra. Praha: Československý spisovatel. Huizinga, J. (1971). Homo ludens. O původu kultury ve hře. Praha: Mladá Fronta. Kirchner, G. (1991). Childrenś Games from Around the World. Dubuque: Wm. C. Brown Publishers. Kirchner, G. (1989). Physical Education for Elementary School Children. Dubuque: Wm. C. Brown Publishers. Kirchner, G. (2000). Childrenś Games from Around the World. Dubuque: Wm. C. Brown Publishers. Mazal, F. (1994). Soubor pohybových her pro děti mladšího školního věku., čtvrté vydání, Olomouc: Nakladatelství Hanex. Mužík, V., Krejčí, M.(1997). Tělesná výchova a zdraví. Olomouc: Nakladatelství Hanex. Ross, K. (1996): Classic Children’s Games from Scotland. Scottish Children’s Press, Aberdeen. Roubíček, V. (1984): Kdo s koho, Úpolová cvičení a hry. Praha: Olympia. Rýdl, M. (1998). Hra jako zvláštní filozofie života. In Sborník referátů z 3. mezinárodní vědecké konference Hry v programech tělovýchovných procesů (pp. 13-22). Plzeň: PdF ZČU. Sutton-Smith, B. (1978). Die Dialektik des Spiels „ Eine Theorie des Spielens, der Spiele und des Sports (p. 236). Schorndorf: Verlag Karl Hofmann. Zdeněk, D. (1940). Tělocvičné hry pro mládež od 8-18 let. Praha: Nákladem české Grafické unie a. s. Zapletal, M.(1988). Špalíček her. Praha: Albatros. Zapletal, M. et al. (1990). Zlatý fond her. Praha: Mladá Fronta. Zdeněk, D. (1974). Pohybové hry, Praha: STN. Zelina, M. (1996). Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. Bratislava: Iris. Zelina, M. (1997). Ako sa stať tvorivým. Šamorín: Vydavateĺstvo FONTANA.
