Porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentů žijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. Bakalářská práce

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví

Bakalářská práce

Porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentů žijících s rodinou a na vysokoškolské koleji

Vypracoval: Tereza Žemlová Vedoucí práce: Mgr. David Kimmer České Budějovice 2014

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá porovnáním nutričních zvyklostí vysokoškolských studentŧ ţijících na koleji nebo v rodinách. Práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretická část, která obsahuje základní pojmy, kterými jsou například hlavní sloţky výţivy, mezi které jsou řazeny cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny či minerální látky, dále metabolismus, gastrointestinální trakt, alternativní směry výţivy, kde jsem se především zmínila o vegetariánství, makrobiotikách, organické stravě a o čím dál tím víc oblíbenější paleolitické dietě. Dále se teoretická část zabývá pitným reţimem, zásadami zdravé výţivy, ve které jsou popsány aktuální doporučené denní dávky. Druhou hlavní částí bakalářské práce je část praktická. V praktické části jsou zkoumány stravovací návyky vysokoškolských studentŧ, konkrétně pravidelnost stravování, pitný reţim, preferování určitých surovin při přípravě stravy, návštěvnost menzy JU České Budějovice či finanční situaci. Praktická část bakalářské práce obsahuje i část výzkumnou, která je také zaměřena na zmapování stravovacích návykŧ u vysokoškolských studentŧ. Forma výzkumu byla zvolena kvantitativní, tedy výzkum pomocí nestandardizovaného dotazníku, kde zkoumaný soubor obsahoval vzorek 150 respondentŧ, kteří jsou studenty Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Jak jiţ bylo zmíněno pro zjištění potřebných dat byl pouţit dotazník, konkrétně dotazník v elektronické podobě, který byl sestaven z 21 otázek a to jak s otevřeným, tak uzavřeným typem otázek. Dotazník byl následně rozeslán studentŧm Zdravotně sociální fakulty. Pro praktickou část byl zvolen jeden cíl a to zmapovat nutriční zvyklosti u vysokoškolských studentŧ ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. Z výsledkŧ vyplynulo, ţe nejvíce respondentŧ bylo ţenského pohlaví a nejčastější formou ubytování byla vysokoškolská kolej. Při dotazování se na stravování studentŧ, většina studentŧ odpověděla, ţe se stravuje 3-4x nebo 5-6x denně, přičemţ největší skupina respondentŧ snídá denně. Co se týče četnosti večeří, tak drtivá většina respondentŧ večeří pravidelně, kdy největší skupina respondentŧ má teplou večeři 1-2x týdně. U

pitného reţimu bylo nejčastější odpovědí rozmezí mezi 1,1 litru a 2 litry, odpovědi do 1 litru a nad 3 litry byly v obou případech výjimečné. U otázky, která se ptala, zda se studenti zajímají o zdravou výţivu, převládala odpověď „ano“ či „spíše ano“. Dále jsem se zajímala o změnu stravovacích návykŧ vlivem stresu, například během zkouškového období, kdy výsledkem nelze rozhodnout, jestli se stravovací návyky vlivem stresu spíše mění nebo naopak nemění, protoţe nejčastější odpovědi byly „ano“ a „spíše ne“, přičemţ frekvence těchto odpovědí není statisticky odlišná. Respondenti, kterým se stravovací návyky vlivem stresu mění, odpověděli nejčastěji, ţe se mění právě v dŧsledku nepravidelnosti stravování, nadměrnému příjmu energie, konzumace jednoduchých cukrŧ prostřednictvím rŧzných sladkostí a pochutin, zvýšená konzumace energetických nápojŧ, kávy a čajŧ. Prostřednictvím dotazníkŧ bylo také zjištěno, ţe existují statistické rozdíly v konzumaci polotovarŧ. Studenti bydlící na kolejích výrazně častěji konzumují polotovary, a to i vícekrát týdně. Nejhojněji se vyskytovaly instantní polévky, konzervy, ochucené těstoviny a puding. Tyto odpovědi měly přitom prakticky stejnou frekvenci. Dále bylo zjištěno, co se týče návštěvnosti menzy, ţe existují statisticky významné rozdíly u studentŧ ţijících na koleji a v rodinách, přičemţ studenti bydlící na koleji častěji navštěvují menzu. V neposlední řadě se v bakalářské práci zajímám o stravování studentŧ v souvislosti s jejich finanční situací. Z výsledkŧ vyplynulo, ţe studenti s vyššími celkovými náklady měly i vyšší náklady na stravu. Tato bakalářská práce mŧţe slouţit jako edukační materiál pro studenty a pedagogy, ale také mŧţe být zajímavým zdrojem informací pro nutriční poradce či pracovníky poraden zdravého ţivotního stylu.

Abstract This bachelor thesis follows up the comparison of nutritional habits amongst university students living at a dormitory or at home. This thesis consists of two main parts: theoretical part which explains the main terms, such as the major classes of nutrients: sugars, fats, proteins, vitamins or minerals. Furthermore, metabolism gastrointestinal tract, alternative nutrition, where I focused mainly on vegetarianism, macrobiotics, organic nutrition and lastly on very popular paleo diet. In theoretical part I am also discussing the drinking régime, principles of healthy diet; where the actual recommended daily intakes are described. The practical part is the second main part of the thesis. In this part I analyze the nutritional habits amongst university students, especially the regularity in eating, drinking, the preference of certain ingredients while making dishes, the attendance of school canteen or financial situation. The practical part also consists of the research part which is focused on the mapping of eating habits amongst university students. I chose the quantitative form of research – questionnaire. The sample was composed of one hundred and fifty respondents that were students of University of South Bohemia, Faculty of Health and Social studies. As I have already mentioned, I used a questionnaire method in electronic version, which included twenty-one questions with both open-ended and closed-ended types of questions. The questionnaire has been sent to the students of Faculty of Health and Social studies. The main goal of the practical part was the mapping of nutritional habits amongst university students living at a dormitory or at home. The results revealed that the highest number of respondents were females and a dormitory was the most common type of accommodation. While asking students about their eating habits, most of them mentioned they have a meal three to four times or five to six times a day; most students have breakfast every day. Most of them have a diner on a regular basis, however, the warm type of diner once or twice in a week only. They usually drink between 1,1 litres to 2 litres a day. Less than one litre and more than three litres was quite uncommon.

There was also a question asking students whether they are interested in a healthy diet or not, which most students answered by saying „yes“ or „rather yes“. Moreover, I was interested in the change of eating habits due to stress, for instance during the exam period. It is quite unclear whether the eating habits actually change or not, as the most frequent answer was „yes“ or „rather no“. The frequency of the answers is not statistically different. The respondents whose eating habits change due to stress agreed that the main problem is the irregularity, excess energy intake, cunsumption of simple sugars contain in candy, excess cunsumption of energy drinks, coffee and tea. There is also a significant difference in a consumption of semi-finished products. Students living at a dormitory consumed them more often, usually several times a week. The most common products were instant soups, canned food, pasta and pudding. These students visited school canteen more often than those ones living with their parents. Finally, I am focusing on eating habits connected to the financial situation of students. The results have shown that those students with higher overall expenses do not spend that much money on food. This bachelor thesis could be used as an educational material for students and teachers, however, it might also be an interesting source of information for nutritional advisors as well as healthy lifestyle advisors.

Prohlášení Prohlašuji, ţe svoji bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně pouze s pouţitím pramenŧ a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, ţe v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to – v nezkrácené podobě – v úpravě vzniklé vypuštěním vyznačených částí archivovaných fakultou – elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéţ elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentŧ práce i záznam o prŧběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněţ souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází

kvalifikačních

prací

Theses.cz

provozovanou

Národním

registrem

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátŧ.

V Českých Budějovicích dne 2.5.2014

................................................ (jméno a příjmení)

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat Mgr. Davidovi Kimmerovi, za cenné rady a připomínky během psaní mé bakalářské práce.

Obsah ÚVOD ...................................................................................................................... 10 1. SOUČASNÝ STAV ........................................................................................ 11 1.1 Gastrointestinální trakt ............................................................................... 11 1.1.2 Struktura a základní funkce orgánŧ GIT ............................................. 11 1.1.3 Funkce gastrointestinálního traktu ....................................................... 11 1.2 Metabolismus ............................................................................................. 12 1.2.1 Druhy metabolismu ............................................................................. 13 1.2.2 Příjem a výdej energie ......................................................................... 13 1.3 Obezita........................................................................................................ 13 1.4 Základní pojmy........................................................................................... 14 1.4.1 Sacharidy ............................................................................................. 14 1.4.2 Tuky ..................................................................................................... 16 1.4.2.1 Cholesterol .................................................................................... 17 1.4.3 Bílkoviny ............................................................................................. 17 1.4.4 Minerální látky a vitamíny................................................................... 18 1.4.5 Nápoje a pitný reţim ............................................................................ 19 1.4.5.1 Alkohol.......................................................................................... 20 1.4.6 Zásady zdravé výţivy .......................................................................... 21 1.4.7 Význam jednotlivých potravin ve výţivě ............................................ 23 1.4.7.1 Mléko a mléčné výrobky............................................................... 23 1.4.7.2 Maso a masné výrobky ................................................................. 23 1.4.7.3 Vejce ............................................................................................. 24 1.4.7.4. Potraviny rostlinného pŧvodu ..................................................... 25 1.4.7.5 Convenience potraviny ................................................................. 27 8

1.4.8 Alternativní výţiva .............................................................................. 27 1.4.8.1 Vegetariánství ............................................................................... 28 1.4.8.2 Makrobiotika ................................................................................. 29 1.4.8.3 Organická strava ........................................................................... 30 1.4.8.4 Paleolitická dieta ........................................................................... 30 2. CÍLE A HYPOTÉZY ...................................................................................... 31 2.1 Cíl práce ..................................................................................................... 31 2.2 Hypotézy .................................................................................................... 31 3. METODIKA .................................................................................................... 32 3.1 Metodika práce ........................................................................................... 32 3.2 Charakteristika souboru .............................................................................. 32 4. VÝSLEDKY .................................................................................................... 33 4.1 Statistické vyhodnocení .............................................................................. 52 4.1.1 Pouţité testy ......................................................................................... 52 4.1.2 Výsledné vyhodnocení......................................................................... 53 4.1.3 Odpovědi na formulované hypotézy .................................................... 55 5. DISKUZE ........................................................................................................ 56 6. ZÁVĚR ............................................................................................................ 60 7. SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŦ ................................................................. 61 8. KLÍČOVÁ SLOVA ......................................................................................... 64 9. PŘÍLOHY ........................................................................................................ 65

9

ÚVOD Hlavním tématem mé bakalářské práce je porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentŧ, kteří ţijí na vysokoškolské koleji, nebo v rodině. Myslím si, ţe problematika výţivy je nyní velmi aktuální, protoţe v dnešním uspěchaném stylu ţivota je stále celá řada těch, kteří tomu, co konzumují, věnují minimální pozornost. V současné době je výţiva nedílnou součástí kulturního ţivota společnosti. Je faktorem biologickým, psychologickým i sociálním. Látky, které organismus přijímá po celý ţivot, pŧsobí jak na vývoj, tak na rŧst, zdraví a funkci orgánŧ. Neadekvátní přísun některých ţivotně dŧleţitých látek mŧţe zpomalovat nebo ohroţovat vývoj jedince. Pokud jde o problém krátkodobý, lze vzniklé škody vhodnou skladbou stravy odstranit. Naopak, pokud problémy přetrvávají, mŧţe si nést jedinec následky i po celý ţivot. V dnešní uspěchané době řada mladých lidí upouští od času stráveného v kuchyni a raději volí moţnost rychlého občerstvení, jehoţ nutriční hodnota se ale většinou nedokáţe vyrovnat kvalitě domácí stravy. Dále si nedávají pozor při výběru potravin a to zejména, co se týče kvality potravin. Konzumují často nekvalitní potraviny a v nadměrném mnoţství, coţ bývá nejčastějším dŧvodem obezity. Dalším faktorem, který dozajista ovlivňuje kvalitu stravování, je stres, kterému jsou studenti často vystavováni, ač při zkouškovém období, tak v běţném ţivotě mimo školu. Během zkouškového období převaţuje v jídelníčku studentŧ především konzumace rŧzných energetických nápojŧ, kávy, čaje, sladkostí, slaných pochutin a hlavně nepravidelnost, která pramení z nedostatku času. Cílem mé bakalářské práce je přehledně shrnout základní pojmy, týkající se výţivy obecně, poskytnout informace o zdravé výţivě, rŧzných alternativních směrech výţivy a především zmapovat nutriční zvyklosti u vysokoškolských studentŧ ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. Práce je rozdělena do dvou částí, na teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem se zabývala výţivou obecně a v praktické části jsem pouţila metodu dotazníkŧ, které jsem následně vyhodnotila na základě získaných dat z prŧzkumŧ.

10

1. SOUČASNÝ STAV 1.1 Gastrointestinální trakt „Základní úlohou trávicího traktu je zásobování organizmu živinami, vodou, minerály a vitamíny. Gastrointestinální trakt (GIT) se skládá z dutiny ústní, hltanu, jícnu, žaludku, tenkého a tlustého střeva (Slavíková a kol., 2008).“ Dále do trávicího traktu patří několik ţláz, jsou to slinné ţlázy, játra a slinivka břišní, které vylučují své produkty do trávicí trubice (Slavíková a kol., 2008). 1.1.2 Struktura a základní funkce orgánů GIT V dutině ústní dochází k rozţvýkání potravy, přičemţ začíná začátek trávení cukrŧ. Náš organizmus získává informace o kvalitě potravy (čich, dotyk, chuť). Po zformování sousta probíhá přesun potravy do jícnu, to trvá zhruba 10 sekund. Z jícnu se sousto dostává do ţaludku, kde setrvává přibliţně 1 – 6 hodin. Probíhá zde trávení bílkovin, formování tráveniny a její regulované vyprazdňování do střeva. Ţaludek rovněţ plní skladovací funkci a má antibakteriální činnost. Poté začne slinivka břišní produkovat enzymy pro trávení všech ţivin a neutralizovat kyselé pH ţaludeční šťávy. Současně s tímto začnou játra produkovat ţluč a zvyšovat rozpustnost vylučovaných látek. Poté se trávenina dostává do tenkého střeva, kde dochází k intenzivnímu trávení všech ţivin a následné vstřebání natrávených látek, současně zde dochází k vstřebání vody, minerálŧ a vitamínŧ. Z tenkého střeva se trávenina přesouvá do tlustého střeva, ve kterém probíhá resorpce vody, elektrolytŧ a některých vitamínŧ. Zde jiţ nedochází ke vstřebávání ţivin. V tlustém střevě dochází k formování, skladování a následnému vypuzení stolice konečníkem (Slavíková a kol., 2008). 1.1.3 Funkce gastrointestinálního traktu Mezi základní funkce GIT se řádí trávení, díky kterému se štěpí ţiviny na vstřebatelné sloţky. Další funkcí GIT je resorpce, kdy přestupují produkty trávení přes sliznici střeva do krevního či lymfatického oběhu. Třetí funkcí je funkce skladovací, kdy dochází k uchování dosud nezpracované potravy. Poslední funkcí GIT je funkce 11

vylučování, při které dochází k odstraňování nevstřebaných zbytkŧ potravy. Všechny tyto funkce jsou řízeny nervovou a humorální cestou. Gastrointestinální trakt je také vybaven obranným systémem, který likviduje patogeny, které přicházejí do organizmu společně s potravou (Slavíková a kol., 2008).

1.2 Metabolismus Pojem metabolismus je charakterizován rŧznými definicemi. Například Kaňková (2005) charakterizuje pojem metabolismus jako „soubor chemických reakcí, ve kterých se z látek zpravidla přijatých potravou získává energie a látky nezbytné k výstavbě, obnově struktury a funkci buněk, tkání a celého organizmu a k udržování konstantní tělesné teploty“. Nároky na energetický příjem organismu se liší velikostí, sloţením těla, věkem, pohlavím a fyzickou aktivitou. Zhruba 50 – 70 % celkové denní energetické spotřeby tvoří bazální metabolismus, tento pojem označuje mnoţství energie, které potřebuje organismus k udrţení základních ţivotních funkcí, jedná se tedy o klidový metabolismus. (Kaňková, 2005) Jinými slovy by se dalo říci, ţe jde o minimální mnoţství, které zajišťuje chod organismu, udrţení srdeční činnosti, dýchacího systému, ledvin, mozku a kŧţe. Tento druh metabolismu se dá změřit mnoha moderními přístroji či nepřímou kalorimetrií. Při tomto měření pacient vydechuje do speciálního přístroje, který zaznamenává mnoţství vydýchaného kyslíku a oxidu uhličitého. Dle naměřených hodnot a tabulek se následovně spočte jaká je hodnota bazálního metabolismu. Před kaţdým podobným měřením by měl být pacient alespoň minimálně pŧl hodiny nechat v klidu leţet v absolutním klidu, aby výsledky měření nebyly ovlivněny zevními vlivy (Středa, 2009). Mezi další zpŧsob měření metabolismu patří bioelektrická impedance, která měří sloţení těla za pouţití počítačového systému, který do těla prostřednictvím elektrod vydává slabé, skoro nevnímatelné impulsy. Tok elektrického proudu je ovlivněn mnoţstvím vody v těle, protoţe voda se nachází pouze ve tkáních bez tuku, tok elektrického proudu mŧţe být převeden na procenta tuku. Tato metoda měření je

12

relativně přesná, pokud je organismus dostatečně hydratován. Bioelektrická impedance je jednoduchá metoda a netrvá déle neţ 5 minut (Clark, 2009).

1.2.1 Druhy metabolismu Metabolismus mŧţeme rozdělit na dvě základní sloţky a těmi jsou anabolismus a katabolismus. Pod pojmem anabolismus se rozumí děj, kdy z jednoduchých látek v organismu vznikají látky sloţité. Tento děj vyţaduje určitý přísun energie, které je dŧleţitá k výstavbě nových struktur, například k výstavbě nového tuku v podkoţí. Naopak, kdyţ se řekne pojem katabolismus, tak to znamená děj, při kterém se látky sloţité štěpí na látky jednoduché a tím se uvolňuje energie. Při tomto ději dochází k vylučování látek a k výdeji energie. Při hubnutí dochází k zvýšení poměru katabolismu a tím se odbourává tuková tkáň. Dá se říci, ţe anabolismus i katabolismus spolu současně spolupracují (Středa, 2009). 1.2.2 Příjem a výdej energie Příjem a výdej energie především souvisí na fyzické námaze. Například při sedavé práci se hodnota přijaté energie za den pohybuje v rozmezí 8 500 – 10 500 kilojoulŧ (kJ), přičemţ při zvýšené fyzické námaze toto číslo mŧţe vzrŧst aţ na 12 000 – 20 000 kJ. Dalo by se tedy říci, ţe prŧměrná denní spotřeba se pohybuje v rozmezí 10 000 – 13 000 kJ. Ovšem, u kaţdého z nás je to individuální (Středa, 2009).

1.3 Obezita Pod pojmem obezita se rozumí patologické zvýšení hmotnosti v dŧsledku nadměrného ukládání tuku v těle (Středa, 2009). Jedná se především o poruchu fyziologické dlouhodobé regulace homeostázy energie. Nejčastěji pouţívaným kvantitativním měřítkem pro posouzení nadváhy je BMI (Body Mass Index), který je často označován jako hmotnostní index (Kaňková, 2005). Jedná se o matematický vzorec, který obsahuje poměr hmotnosti těla a váhu. BMI vypočteme jako hmotnost těla v kilogramech, kterou následovně vydělíme druhou mocninou tělesné výšky v metrech. Za ideální výsledek povaţuje člověka, který se

13

pohybuje v rozmezí 19 – 25, přičemţ u muţŧ je ideální hodnota 23 a u ţen 22. Osoby s BMI vyšším neţ 25 jsou označovány jako osoby s nadváhou, tato skupina osob je označována jako riziková skupina. Hrozí zde vyšší krevní tlak, mozková mrtvice, cukrovka, rakovina močového ústrojí, u ţen rakovina prsu a ovárií a u muţŧ rakovina prostaty. Pokud hodnota body mass indexu přesáhne hranici 30, člověk je označován jako obézní. Takováto hodnota uţ ohroţuje lidské zdraví. I přesto bychom si měli uvědomit, ţe BMI je pouze orientační hodnota, ze které se například nedozvíme hodnotu podílu tělesného tuku (Středa, 2009). Ke vzniku obezity mŧţe vést několik příčin. Nejčastěji se jedná o nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie, kdy převládá do značné míry příjem, další příčinou obezity mŧţe být terapie některými léky, endokrinopatie a některé genetické poruchy. Co za dŧsledek má obezita? „Dochází k negativnímu ovlivnění metabolismu sacharidů a lipidů, cévní homeostázy, cirkulačních parametrů, imunity, fibrinolýzy a reprodukce (Kaňková, 2005).“ 1.4 Základní pojmy

1.4.1 Sacharidy Sacharidy jsou nejdŧleţitějším zdrojem energie pro lidský organizmus, přičemţ jeden gram sacharidŧ produkuje 4 kcal energie, to znamená kolem 17 kJ. Mnoţství sacharidŧ by se mělo řídit doporučeným poměrem 3 hlavních ţivin (B:T:S – 15:30:55). Pro některé buňky je glukóza jediným moţným zdrojem energie (červené krvinky, nervové buňky především mozku), (Kohout, 2010). Sacharidy jsou sloţeny z uhlíku, kyslíku a vodíku (Stránský, 2010). Dle počtu cukerných jednotek vázaných v molekule dělíme sacharidy na monosacharidy (obsahují jednu cukernou jednotku), oligosacharidy, které tvoří 2 – 10 cukerných jednotek a polysacharidy které obsahují 10 a více cukerných jednotek (Svačina a kolektiv, 2008). Monosacharidy jsou ve vodě snadno rozpustné látky, mají sladkou chuť a jsou lehce vstřebatelné. Jsou vyuţívány především ke krytí energetických potřeb. Patří sem například ribóza, xylóza, glukóza, fruktóza, galaktóza

14

(Čermák, 2002). Tento druh sacharidŧ je nejčastěji obsaţen v ovoci, medu, ve vínech, zelenině, luštěninách a ve vaječném bílku (Svačina a kolektiv, 2008). Dalším druhem sacharidŧ jsou oligosacharidy, mezi kterými jsou významné především disacharidy sacharóza (řepný či třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr) a maltóza, která vzniká štěpením škrobu v obilovinách (Svačina a kolektiv, 2008). Poslední skupinu sacharidŧ tvoří polysacharidy, které se dělí na vyuţitelné (stravitelné) a nevyuţitelné polysacharidy. Mezi stravitelné mŧţeme zařadit polysacharidy škrobové povahy, které se při trávení potravy v lidském organizmu štěpí na oligosacharidy a monosacharidy, přičemţ jsou vyuţívány jako zdroj energie. Některé škrobové polysacharidy, označovány jako rezistentní škroby, jsou společně s neškrobovými polysacharidy rezistentní k hydrolýze trávicími šťávami člověka a tím jsou nevyuţitelné. Tyto látky jsou společně s ligninem označovány jako vláknina (Svačina a kolektiv, 2008). Poslední odhady ukazují, ţe přibliţně 75% příjmu energie poskytované sacharidy tvoří stravitelné polysacharidy a 25% oligosacharidy a monosacharidy (Svačina a kolektiv, 2008). Vláknina je sloţka rostlinného pŧvodu, která není štěpitelná trávicími enzymy člověka ve střevech a která se v tenkém střevě nevstřebává, proto je nestravitelná a nevyuţitelná jako přímý zdroj energie pro člověka. Je fermentována střevními bakteriemi, kterým slouţí jako substrát, proto je vláknina nazývána prebiotikem. Doporučený příjem vlákniny by měl být 30 g/den (Kohout, 2010). Podle účinku dělíme vlákninu na rozpustnou a nerozpustnou. Mezi rozpustnou vlákninu řadíme pektin, inulin, některé hemicelulózy a rezistentní škroby. Zdrojem tohoto druhu vlákniny je ovoce, oves, slad, luštěniny, brambory. Rozpustná vláknina zpomaluje rychlost pasáţe zaţívacím traktem, v tenkém střevě brání absorpci některých ţivin a zpomaluje rychlost vstřebávání glukózy, čímţ sniţuje strmost vzestupu glykémie. Dalším druhem vlákniny je vláknina nerozpustná, která zvyšuje objem stolice, tím ředí koncentraci toxických látek a zkracuje čas, který stolice stráví v tlustém střevě. Dalo by se říci, ţe tento druh vlákniny má hrubou mechanickou čistící funkci ve střevě. Řadíme sem například lignin, celulózu a některé hemicelulózy. Nerozpustná

15

vláknina je nejčastěji obsaţená v zelenině, otrubách či celozrnných výrobcích (Svačina a kolektiv, 2008).

1.4.2 Tuky Tuky jsou nezbytné sloţky potravy člověka a nedají se zcela nahradit jinými sloţkami. Jedná se o nejvydatnější zdroj energie v naší potravě (Kohout, 2010). Jsou to organické sloučeniny, které jsou velmi málo rozpustné ve vodě. V biologických systémech plní především funkci zásobních energetických jednotek a jsou stavební součástí buněčných membrán. Tuky, které jsou obsaţeny v potravě, zvyšují její chutnost udrţováním vŧně a ovlivněním konzistence (Sváček a kol., 2008). Prŧměrný dospělý člověk denně přijme kolem 70 – 140 gramŧ, zatímco cholesterolu přibliţně 300 miligramŧ. Nejvíce přijímaného tuku tvoří ţivočišný tuk, který obsahuje například sádlo, máslo, červené maso (vepřové, uzeniny, hovězí), mléko a mléčné produkty, vejce (Sváček a kolektiv, 2008). Naše tělo si ukládá tuk v podkoţí, v dutině břišní a jako tuk v orgánech (srdce, ledviny), potřebuje ho jako tepelnou izolaci, ochranu před vnějšími vlivy a jako energetickou rezervu. Normálně váţící dospělý člověk má tukovou zásobu 15 – 25 % (muţ) a 25 – 35 % (ţena) z celkové váhy (Meier, 2006). Lipidy mají dvojnásobnou energetickou hodnotu (cca 37 kJ, tj. cca 9 kcal na 1 gram) neţ bílkoviny a sacharidy (Kohout, 2010). Tuky jsou dŧleţité pro vstřebání vitamínŧ rozpustných v tucích (A, D, E, K). Jedná se o sloučeniny glycerolu a mastných kyselin, přičemţ mastné kyseliny se dělí na nasycené a nenasycené (Kunová, 2011). Nasycené mastné kyseliny jsou převáţně obsaţeny v potravinách ţivočišného pŧvodu, v rostlinné potravě bychom je našli například v kokosovém tuku, který se pouţívá při výrobě zmrzlin či mraţených krémŧ. Dále jsou tyto mastné kyseliny obsaţeny v tukových výrobcích, které obsahují ztuţený tuk (pokrmové tuky a fritovací oleje) a v potravinách, do kterých se tyto zmíněné ztuţené tuky přidávají (sušenky, oplatky, tukové polevy). Tato skupina mastných kyselin pŧsobí většinou nepříznivě na lidský organismus, protoţe zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi a je riziková pro řadu chorobných procesŧ, zejména pro srdečněcévní onemocnění (Piťha a kol., 2009). Dalším druhem mastných kyselin jsou

16

nenasycené mastné kyseliny, které si organizmus nedovede syntetizovat, proto je musíme přijímat potravou (Piťha a kol., 2009). Mŧţeme je rozdělit na mononasycené a polynasycené. Mononasycené mastné kyseliny pŧsobí příznivě na zdraví. Nemění hladinu celkového cholesterolu, sniţují jeho například olivový olej, olivy, ořechy a avokádo (Kunová, 2011). Polynasycené mastné kyseliny jsou kyseliny, které musíme přijímat ve stravě, protoţe naše tělo si je nedokáţe vytvořit samo. Hladinu cholesterolu v krvi většina z nich sniţuje, některé dokonce zabraňují vzniku krevních sraţenin. Zdrojem těchto mastných kyselin jsou rostlinné oleje, margaríny z nich vyrobené a tuk obsaţený v rybím mase (Kunová, 2011).

1.4.2.1 Cholesterol Cholesterol nelze jednoznačně povaţovat za zdraví škodlivou látku. Ve skutečnosti se tato látka nepřijímá jen v potravě, ale vyrábí si ji i samotný organizmus, především játra. Nejbohatším zdrojem cholesterolu jsou vnitřnosti, vaječný ţloutek, máslo, mléčné výrobky s vysokým obsahem tuku. Doporučená denní dávka činí 300 mg/den (Kohout, 2010). Potřeba cholesterolu spočívá například při tvorbě ţluči a některých hormonŧ. Kdyţ cholesterol skončí svou cestu cévním systémem, dostává se nakonec do jater, kde se odbourává. Je-li přijímán dostatek potravou, omezí tělo vlastní produkci (Meier, 2006). 1.4.3 Bílkoviny Jedná

se

o

základní

biologické

makromolekuly,

které

jsou

sloţeny

z polypeptidových řetězcŧ spojených peptidovou vazbou (Svačina a kolektiv, 2008). Bílkoviny jsou základní stavební jednotkou svalové hmoty, součást vazivových struktur, buněčných membrán apod. (Lepková, 2007). Pro organizmus člověka jsou nepostradatelné a hrají dŧleţitou roli pro stavbu organizmu, účastní se metabolických procesŧ a při obranyschopnosti organizmu. Energetická hodnota bílkovin činí cca 16,8 kJ na gram, tj. 4 kcal na gram (Vránová, 2013). Z hlediska příjmu bílkovin je dělíme dle pŧvodu na rostlinné a ţivočišné.

17

Ţivočišné bílkoviny mají vyšší obsah esenciálních aminokyselin a jsou lépe vstřebatelné, na rozdíl od rostlinných bílkovin (Čermák, 2002). Základním stavebním kamenem bílkovin jsou aminokyseliny. Aminokyseliny jsou organické kyseliny obsahující jednu či více amino skupin s dusíkem NH2-. V přírodě se jich vyskytuje 20, přičemţ pro člověka je jich 8 esenciálních, to znamená, ţe si je naše tělo nedokáţe vytvořit samo, takţe je musíme dodat (Grofová, 2007). „Biologická hodnota bílkovinné stravy je dána poměrem esenciálních a nonesenciálních aminokyselin (Lepková, 2007).“ Dle druhu vzájemného poměru a mnoţství jednotlivých aminokyselin se dělí bílkoviny na plnohodnotné a neplnohodnotné (Chrpová, 2010). Mezi plnohodnotné bílkoviny řadíme bílkoviny ţivočišného pŧvodu (maso, mléko, vejce). Neplnohodnotné bílkoviny jsou bílkoviny z rostlinných zdrojŧ, jako celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy, semena, brambory. V naší stravě by rozhodně měly převaţovat bílkoviny ţivočišného pŧvodu (Chrpová, 2010). Doporučený denní příjem je u dospělých 0,7 – 1 g/kg hmotnosti a u dospělých sportovcŧ aţ 1,5 g/kg hmotnosti (Lepková, 2007). 1.4.4 Minerální látky a vitamíny Minerální látky Jedná se o dŧleţitou sloţku výţivy člověka, kdy do organizmu vstupují pomocí potravy, nápojŧ, vody, vdechovaným vzduchem či přes kŧţi (Čermák, 2002). V organizmu slouţí jako stavební materiál pro tkáně, udrţují propustnost buněčných membrán, podílejí se na osmotickém tlaku, účastní se na rozpustnosti koloidních látek, mají vliv na převod vzruchŧ nervových drah, usměrňují acidobazickou rovnováhu a další (Stránský, 2010). Mŧţeme je rozdělit na makroprvky, mezi které řadíme Ca, P, Na, K, Cl, Mg a S, mikroprvky – Fe, Cu, Zn, Mn, Si a další. V neposlední řadě na ultramikroprvky (Co, Mo, I, F, Se, Cr a další (Čermák, 2002). Největší ztráty minerálních látek vznikají při pocení. Věnovat pozornost bychom měli nadměrnému pocení v letních měsících či v neklimatizovaných místnostech a při zvýšené fyzické aktivitě, kdy je nutno organizmu dodávat víc minerálních látek (Novotná, 2005).

18

Vitamíny Vitamíny jsou organické sloučeniny, které jsou pro naše tělo nezbytné. V organizmu jsou vyuţívány například při syntéze sacharidŧ, tukŧ, bílkovin a aminokyselin, nukleových kyselin, hormonŧ, sterinŧ. Dále se podílejí na anabolických a katabolických funkcích, látkové výměně minerálních látek a stopových prvkŧ, látkové výměně vody apod. V dnešní době známe 13 vitamínŧ, které jsou pro tělo nepostradatelné. Potřeba vitamínŧ závisí na věku, pohlaví, zpŧsobu ţivota, výţivě člověka, popřípadně na dalších faktorech, jako je například těhotenství či rŧzné infekční choroby (Stránský, 2010). Pokud je lidskému organizmu dodáváno dostatečné mnoţství vitamínŧ pomocí pestrého a vyváţeného jídelníčku, potom nejsou zapotřebí rŧzné přídavky či doplňky stravy. Vitamíny jsou děleny dle jejich fyzikálně-chemických vlastností na vitamíny rozpustné v tucích a na vitamíny rozpustné ve vodě. Mezi vitamíny rozpustné v tucích patří A, D, E, K. Tento druh vitamínŧ je nejvíce skladován v játrech, a tak je oddálen vznik projevŧ jejich nedostatku (Čermák, 2002). „Vitamíny rozpustné v tucích je tělo schopno získat ze zažívacího ústrojí pouze tehdy, jsou-li zároveň v potravě obsaženy tuky a organizmus je schopen je vstřebat (Čermák, 2002).“ Mezi vitamíny rozpustné ve vodě řadíme B1, B2, B6, B12, C, PP, kyselinu listovou, biotin a kyselinu pantotenovou. Tato skupina vitamínŧ nevyţaduje současný výskyt tukŧ v zaţívacím ústrojí. Organizmus není schopen je skladovat ve větším mnoţství, proto se jejich nedostatek mŧţe projevit brzy (Čermák, 2002). 1.4.5 Nápoje a pitný reţim Nápoje jsou v naší stravě zcela nepostradatelné k zajištění dostatečného příjmu vody. Náš organismus je tvořen aţ z 50 % vodou (u dospělých aţ 60 % a u kojencŧ aţ 70 %). Nedostatek vody v organismu vede k jeho špatnému fungování, uţ po 2 – 4 dnech dochází k zahuštění krve a následnému selhání oběhu. Mezi základní doporučení pitného reţimu patří, ţe v prŧběhu dne by měl vypít dospělý člověk 1,5 – 2 litry tekutin, u jídla je nutno zabezpečit dostatečný přísun tekutin, pít často a v malém mnoţství, pít nealkoholické nápoje, čím je více mnoţství

19

vody v potravině, tím má potravina niţší energetickou hodnotu, mít neustále po ruce láhev s čistou vodou a konzumovat málo slané polévky, které se rovněţ do pitného reţimu započítávají (Stránský, 2010). Nápoje dělíme do dvou základních skupin a to na alkoholické a nealkoholické. Do nealkoholických nápojŧ patří nápoje, které obsahují méně neţ 0,5 objemových procent alkoholu. Řadíme sem pitnou vodu, minerální vodu, ochucenou minerální vodu, sodovka, limonády, ovocné a zeleninové mošty a povzbuzovací nápoje, kam patří čaj, kakao a káva. Tyto nápoje se mohou podávat i teplé (Čermák, 2010). Co se týče pitného reţimu, tak literatura uvádí, ţe člověk vydrţí bez jídla týdny, ale bez vody pouze 2 – 3 dny. Základem pitného reţimu by měla být čirá, zdraví nezávadná a nízce mineralizovaná pramenitá voda, doplněná o rŧzné ovocné či zeleninové šťávy či bylinné čaje. Nejvhodnější tekutiny během horkého počasí jsou nakyslé či nahořklé nápoje a čistá voda, sladké a přechlazené nápoje se nedoporučují, protoţe zvyšují pocit ţízně. Potřeba denního příjmu tekutin se liší pohlavím, věkem a fyzickou námahou. Člověk, který intenzivně pracuje, mŧţe ztratit 8 aţ 10 litrŧ tekutin, proto je u něj nutné dbát na pravidelný přísun, přičemţ člověk, který má sedavé zaměstnání má denní spotřebu tekutin daleko menší. Mezi projevy nedostatku tekutin patří malátnost, ospalost, bolesti hlavy, suchá, bledá, málo vypjatá kŧţe, zapadlé, lesklé oči, kruhy pod očima, slabé močení, barva moči je silně ţlutá, u malých dětí pozorujeme zvýšenou tělesnou teplotu (Čeledová, 2010).

1.4.5.1 Alkohol Alkohol má na naše tělo velmi rozdílné účinky, ovlivňuje resorpci spousty esenciálních ţivin v tenkém střevě a má pravděpodobně negativní změny ve stravovacích zvyklostech při jeho nadměrném konzumu. Z 95 % je alkohol v našem organismu vyuţit jako zdroj energie a 5 % vylučujeme močí, dechem a potem. Alkohol je z 20 % vstřebáván v ţaludku, přičemţ obsah ţaludku ovlivňuje jeho vstřebávání, například těţce stravitelná tučná jídla ovlivňují rychlost vstřebávání. Malé mnoţství alkoholu pŧsobí povzbudivě a podporuje chuť k jídlu pomocí tvorby ţaludečních šťáv,

20

nalačno sniţuje hladinu glukózy v krvi. Dále má alkohol negativní účinky na kardiovaskulární systém – sniţuje celkový cholesterol, sniţuje LDL, zvyšuje HDL, zvyšuje krevní tlak, sniţuje viskozitu krve, rozšiřuje cévy, prodluţuje dobu krvácivosti, zpŧsobuje poruchy srdečního rytmu, má slabý antioxidativní účinek (flavonoidy ve víně), (Stránský, 2010). Alkohol není potravinou nutnou k ţivotu, jedná se pouze o součást ţivotního stylu člověka. Pokud přijímáme alkohol v malém mnoţství, tzn. sklenku piva či vína denně, tak to nemá negativní vliv na náš organismus. Ovšem jedinec, který alkoholické nápoje konzumuje, by si měl uvědomit, ţe se jedná o velmi energeticky bohatý nápoj (Piťha, 2009). V České republice spotřeba těchto nápojŧ je vysoká a proto je nutné ji sniţovat, jedná se především o spotřebu piva a vína. Uvádí se, ţe prŧměrná spotřeba čistého alkoholu na osobu a rok je 10 litrŧ (Čermák, 2002). 1.4.6 Zásady zdravé výţivy Mezi výţivová doporučení pro občana České republiky se uvádí několik pravidel. Tato doporučení jsou věnována všem věkovým i sociálním skupinám v České republice, abychom dodrţovali tato doporučení, nemusíme mít ţádné odborné znalosti z oblasti výţivy. Pozornost bychom měli věnovat občanŧm, kteří trpí některými onemocněními, protoţe doporučení jsou psána obecně a jak je známo, tito občané potřebují speciální diety. Pro tyto občany jsou doporučení jen rámcová a pro konkrétní návod by si měli zajít ke svému praktickému lékaři, který dotyčným poskytne potřebné a odborné informace. Cílem a smyslem výţivových doporučení by mělo být zajištění zdraví lidí a jejich informovanost (Středa, 2009). Nejzásadnějším pravidlem je upravení příjmu denní energetické dávky v souvislosti s pohybovou aktivitou tak, aby bylo dosaţeno rovnováhy mezi jejím příjmem a výdejem. Dalším pravidlem je, ţe člověk by se měl vyvarovat konzumaci tukŧ, která by neměla přesahovat 30 % celkového denního příjmu, z toho příjem nasycených mastných kyselin by měl být niţší neţ 10 % (20 g), polyenových 7 - 10 % z celkového energetického příjmu. Poměr mastných kyselin řady n-6:n-3 maximálně 5:1. Příjem trans-nenasycených mastných kyselin by měl být co nejniţší a neměl by

21

překročit 1 % (cca 2,5 g/den) z celkového energetického příjmu (Dostálová a kolektiv, 2012). Dále bychom se měli vyvarovat nadměrné konzumaci cholesterolu, který má ve větším mnoţství negativní vliv na organismus člověka, kdy optimum činí maximálně 300 mg/den. Dalším pravidlem pro správnou a zdravou výţivu je omezení solení, denní dávka chloridu sodného (kuchyňské soli) by neměla přesahovat 6 gramŧ. Ovšem dalším velmi dŧleţitým pravidlem je i konzumace ovoce a zeleniny. Člověk by měl jejich konzumaci zvýšit, aby byl náš jídelníček co nejpestřejší. V neposlední řadě bychom se měli vyvarovat alkoholickým nápojŧm. Pokud by to nebylo moţné, doporučuje se pít střídmě. Maximální spotřeba za den by neměla přesahovat 30 g čistého alkoholu. Pod tímto číslem si mŧţeme představit například 1 -2 sklenice piva či 2 sklenky vína. V dnešní době pro propagaci správné a zdravé výţivy slouţí tzv. výţivová pyramida, která znázorňuje správný poměr jednotlivých typŧ potravin v našem jídelníčku. Pyramida se skládá ze 4 pater. Přičemţ její základnu tvoří potraviny, které obsahují především škrob. Jedná se tedy o celozrnné výrobky, luštěniny, těstoviny, brambory, ale také ořechy i rŧzná semena. Tyto potraviny by měly tvořit okolo 40 % jídelníčku. Na druhém patře pyramidy se nachází ovoce a zelenina, které by měly tvořit cca 35 % jídelníčku. Ovoce a zelenina by měly být konzumovány nejlépe v syrové podobě. Zelenina by měla být podávána formou salátŧ se zálivkou, která obsahuje olej, jenţ podporuje vstřebávání vitamínŧ rozpustných v tucích. Mnoţství zeleniny by se mělo pohybovat kolem 300 – 500 gramŧ. Co se týče ovoce, tak to bychom měli rozdělit do tří aţ pěti dávek denně, zde je doporučováno i ovoce kompotované. Třetí patro výţivové pyramidy zaujímá mléko a mléčné výrobky, vejce a libové maso. Z masa je spíše preferováno maso drŧbeţí či maso rybí. Tyto potraviny zaujímají aţ 25 % denního jídelníčku. U mléka a mléčných výrobkŧ jsou doporučovány ty produkty, které obsahují menší mnoţství tuku. U dětí, těhotných a kojících ţen jsou nároky vyšší, a tak bychom tyto potraviny měli zařadit do více porcí za den. Vrchol pyramidy tvoří nejméně ţádoucí potraviny, které neprospívají našemu zdraví, a tak bychom je měli konzumovat co moţná nejméně. Řadíme sem potraviny, které obsahují ţivočišné tuky, sladkosti, pochutiny a alkohol. Tato skupina mŧţe tvořit aţ 5 % jídelníčku (Čermák, 2002).

22

1.4.7 Význam jednotlivých potravin ve výţivě 1.4.7.1 Mléko a mléčné výrobky Mléko je známé jako nejkomplexnější přírodní potravina. Moderní pohled na roli mléka se výrazně rozšířil za horizont nutriční obţivy dětí. Je to více neţ zdroj ţivin pro jakéhokoliv narozeného savce, jak pro děti a jejich rŧst, tak je mléko dŧleţité pro výţivu dospělých lidí. Kromě nutriční hodnoty mléka, obsahuje biologicky aktivní sloučeniny, jako jsou kasein a bílkoviny (Park, 2009). Mléko je nositelem mnoha dŧleţitých vitamínŧ jako například vitamínu A, D, E, vitamínŧ B skupiny, zejména B12 a B2 (Stránský, 2010). Nejčastěji je vyuţíváno mléko kravské. Tento druh mléka je k dostání v mnoha rŧzných druzích, které se od sebe liší obsahem tuku. Jedná se o mléko plnotučné, které obsahuje 3,8 % tuku, dále mléko polotučné, které obsahuje 1,5 % tuku a posledním druhem mléka je mléko odstředěné, které obsahuje minimální mnoţství tuku. Všechny druhy mléka se dále zpracovávají na další rŧzné mléčné výrobky. Takovým dalším výrobkem je například tvaroh, který se vyrábí sladkým sráţením za přítomnosti enzymu chymázy. Převáţná část tvarohu slouţí k výrobě sýrŧ. Některé druhy mléka slouţí k výrobě kysaných výrobkŧ, jako jsou jogurty, kefírová mléka, které mají blahodárný vliv na střevní prostředí a pomáhají tak zlepšit trávicí procesy. Odstřeďováním mléka se vyrábí smetana, ze které se stloukáním získává máslo, které obsahuje 75 – 80 % procent tuku. Máslo je nenahraditelným zdrojem nutričních látek, avšak na druhou stranu se jedná o potravinu s vysokým obsahem cholesterolu (Čermák, 2002). 1.4.7.2 Maso a masné výrobky Maso je dŧleţitou částí lidské stravy a je po celou historii obsaţeno v mnoha jídlech. V rozvojových zemích patří mezí zdroj masa divoká zvířata, jako jsou králíci, jeleni, drŧbeţ (kuřecí maso, kachny, krŧty a husy), (Powers, 2010). Rozlišujeme několik druhŧ masa, jako například maso hovězí, vepřové, skopové, koňské, drŧbeţí, maso ze zvěřiny, rybí maso, králičí, atd. Mezi nejkvalitnější hovězí maso patří maso telecí, které je povaţováno za velmi dietní. S věkem zvířete se mění kvalita masa. Tento druh masa

23

obsahuje 19 – 24 % bílkovin a 5 – 27 % tuku. Oproti tomu maso vepřové obsahuje 14 – 19 % bílkovin a 18 – 56 % tuku, tudíţ se jedná o maso s vysokou energetickou hodnotou a proto není vhodné ho konzumovat při dietách. Skopové maso má podobnou kvalitu jako maso hovězí, avšak obsahuje více kolagenu, a proto vyţaduješ pečlivější přípravu jatečně opracovaného těla. V České republice je ovšem spotřeba tohoto druhu masa minimální, nepřesahuje 5 % z celkové spotřeby masa.

Drŧbeţí maso, které

pochází z vodní drŧbeţe, patří mezi masa poměrně tučná. Obsahuje aţ 45 % tuku. Naopak maso, které pochází z hrabavé drŧbeţe, obsahuje do 8 % tuku, a tak patří k masŧm, která jsou vhodná při dietách. Drŧbeţí maso obsahuje méně chromoproteinŧ a je světlejší barvy (Čermák, 2002). Rybí maso je dŧleţitým zdrojem kvalitní bílkoviny, obsahuje malé mnoţství tuku s výjimkou tučných ryb, které poskytují velmi dobrý zdroj polynenasycených mastných kyselin (Powers, 2010). Maso mořských ryb je bohaté na minerální látky, zejména na jod, zinek, hořčík, atd. Mezi masné výrobky se řadí rŧzné salámy, uzeniny, paštiky, huspeniny a podobně. Salámy měkké a trvanlivé se vyrábějí z rŧzných kombinací masa, do kterých se přidávají patřičné přísady, jako například syrové sádlo, solící směsi a rŧzná dochucovadla (Čermák, 2002).

1.4.7.3 Vejce Vejce je plnohodnotná potravina, která obsahuje plnohodnotnou bílkovinu, sacharidy, minerální látky, vitamíny A, D, B skupiny, stopové prvky, přičemţ v jednom prŧměrném slepičím vejci (60 g) se nachází zpravidla 6 g bílkovin a ve ţloutku 6 g tuku, který obsahuje především značné mnoţství cholesterolu a fosfolipidŧ. Nejniţší mnoţství cholesterolu obsahují vajíčka křepelčí (Čermák, 2002). Prŧměrné vejce tvoří přibliţně 32 % ţloutek, 58 % bílek a 10 % skořápky. Prŧměrná energetická hodnota vejce se pochybuje kolem 370 kJ (Stránský, 2010). Ţlutá barva ţloutku je zpŧsobena karotenoidy a luteinem jako provitamín vitamínu A. Vaječný bílek je tvořen především albuminy, které jsou pro lidský organismus nejlépe stravitelné. Dalším aspektem stravitelnosti vajec je jejich finální úprava, kdy nejhorší

24

stravitelnost mají syrová vejce, poté smaţená a nejlepší stravitelnost mají vejce vařená (Čermák, 2002). 1.4.7.4. Potraviny rostlinného původu (obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina)

Obiloviny „Obiloviny jsou hlavním zdrojem sacharidů (55 – 78 %), převážně škrobu, které slouží v lidské výživě jako hlavní zdroj energie (Piťha, 2009).“ Mezi běţně konzumované obiloviny řadíme pšenici, ţito, ječmen, oves, rýţe, kukuřici, pohanku, proso, atd. Obiloviny jsou také hlavním zdrojem vlákniny, minerálních látek, vitamínŧ, především skupiny B. V našich podmínkách se pěstuje především pšenice a ţito, z nichţ se následně vyrábí pšeničná a ţitná mouka, která se vyznačuje vysokým obsahem lepku (Čermák, 2002). Bílkoviny obilovin řadíme mezi neplnohodnotné, protoţe obsahují málo nezbytné kyseliny zvané lysin (Piťha a kol., 2009). Mezi nejvýznamnější výrobek z pšenice a ţita patří chléb. Jedná se o biologicky hodnotnou potravinu a to tím více, čím více tmavé a celozrnné mouky obsahuje. Chléb obsahuje řadu esenciálních aminokyselin, které organismus potřebuje pro výstavbu či přestavbu (Čermák, 2002). Co se týče vlákniny v obilovinách, tak ta je obsaţena především v otrubách a zevních vrstvách zrna. Největší podíl vlákniny má pšenice, oves a ječmen, přičemţ například pohanka, rýţe a proso obsahuje minimální podíl vlákniny. Obiloviny jsou mimo jiné také velmi bohaté na minerální látky jako je vápník, fosfor, hořčík, dále na stopové prvky jako je ţeleno, mangan a další (Stránský, 2010). Častým problémem v konzumaci obilovin bývá nesnášenlivost lepku neboli glutenu. Lepek je nejčastěji obsaţen v povrchových částech obilných zrn. „Nesnášenlivost se týká především frakce, která se jmenuje alfa-gliadin, na který si tělo vytváří protilátky (Grofová, 2007).“ Mezi obiloviny obsahující lepek řadíme pšenici, ječmen, ţito a oves, který je v poslední dobou povaţován za méně škodlivý. Oproti tomu bychom lepek nenašli v rýţi, kukuřici, pohance, sóje a v bramborách (Grofová, 2007).

25

Luštěniny Pod luštěninami se rozumí zralá, suchá semena luskovin. Mezi nejznámější luštěniny u nás patří hrách, fazole, čočka, sója, která je oblíbená u vegetariánŧ, dále je to cizrna, vigna (naklíčená semena fazole mungo). Jedná se o velmi dobrý zdroj bílkovin (20 – 25 %, přičemţ sója aţ 40 %), sacharidŧ (aţ 60 %), které jsou tvořeny převáţně škrobem, vitamínŧ skupiny B, E a vlákniny. Jejich výţivová hodnoty je vyšší neţ u obilovin, i kdyţ taky jak obiloviny patří mezi neplnohodnotné bílkoviny. V České republice se spotřeba luštěnin na člověka udává prŧměrně 2 kg, coţ je velice málo a bylo by vhodné tento přísun zvýšit. Nejvhodnějším zpŧsob by byl přidávat je v malém mnoţství do některých pokrmŧ (Piťha a kol., 2009).

Ovoce a zelenina Zelenina se vyznačuje především nízkou energetickou hodnotou a svým objemem přispívá k pocitu nasycení a hodní se tak na redukční diety. Jedná se o velmi dobrý zdroj vody (80 – 95 %), vlákniny, vitamínŧ a minerálních látek. Zeleninu rozdělujeme do několika skupin: košťálová (zelí, kapusta, brokolice, květák), kořenová (mrkev, celer, petrţel), listová (špenát, hlávkový salát), plodová (okurka, meloun, dýně), cibulová (česnek, cibule, pórek), naťová (petrţelová nať, cibulová nať, paţitka). Ovoce je kvalitní zdroj vitamínŧ (především vitamínu C), minerálních látek a nepřezrálé ovoce je zdrojem vlákniny v podobě pektinu, který se podílí na sniţování hladiny cholesterolu. Mělo by se konzumovat nejlépe v syrové podobě, aby zŧstaly zachované veškeré ţiviny. Podobně jako zeleninu dělíme i ovoce do několika skupin, jako je například jádrové ovoce (jablka, hrušky), peckové (švestky, meruňky, broskve, třešně, višně), bobulové (rybíz, angrešt, hroznové víno, maliny, ostruţiny), drobné ovoce (jahody, borŧvky, brusinky), citrusové a jiţní (citrony, pomeranče, ananas, banány, fíky). Ovoce a zelenina by se měly stát pravidelně konzumovanou sloţkou našeho jídelníčku. Mnohé zdroje uvádí, ţe denně bychom měli přijmout aţ 5 porcí, v ideálním případě aţ 6 – 8 porcí za den, přičemţ mnoţství se uvádí 0,5 – 1 kg. Kvŧli odlišnému trávení ovoce a zeleniny bychom měli konzumovat ovoce převáţně v dopoledních hodinách a zeleninu v odpoledních hodinách v podobě rŧzných

26

salátŧ se zálivkami z rostlinných olejŧ (Čermák, 2002). Význam zeleniny a ovoce spočívá hlavně v nízké energetické hodnotě, ve vysokém obsahu minerálních látek a stopových prvkŧ, ve vysokém obsahu vitamínŧ, vlákniny, v prevenci hypertenze, nádorových onemocnění, obezity, dny, revmatických obtíţích, diabetu typu II, atd. (Stránský, 2010).

1.4.7.5 Convenience potraviny Jedná se o předpřipravené potraviny, které jsou prodávány v takovém stavu, který umoţňuje jejich snadnou přípravu. Tento druh potravin je snadno dostupný a snadno konzumovatelný. Mnohdy jsou convenience potraviny určeny k přímé konzumaci (např. sendviče) nebo se mŧţe také jednat o polotovar. V dnešním hektickém stylu ţivota zaujímají tyto výrobky velice podstatnou část našeho stravování. Tyto výrobky jsou na trhu preferovány především kvŧli jejich snadné a rychlé přípravě. Convience výrobky jsou nejčastěji rozdělovány na jedno- a víceporcové, přičemţ na jednoporcové (např. instantní polévky, omáčky v prášku, polévkové bujóny) se zaměřují hlavně mladí a aktivní lidé. Tento druh lidí ţije zejména ve velkoměstech a je pracovně velice vytíţený. Mají nedostatek času a uţ vŧbec nemají čas na delší pobyt v kuchyni, proto se spoléhají na připravená řešení, která jim výrobci potravin poskytují. Druhou skupinu produktŧ oceňují především ţeny, které mají svoji domácnost a trpí nedostatkem času na vaření. Dále tyto výrobky ocení ţeny, které nechtějí trávit většinu svého volného času v kuchyni.

Spotřebitelé víceporcových

výrobkŧ ţijí hlavně v menších městech a mají prŧměrné příjmy. Mezi nejčastější druhy těchto potravin patří bagety, jídla ve vaničkách, instantní polévky, mraţené pizzy, atd. (Hříbal, 2008). 1.4.8 Alternativní výţiva „Vlivem duchovních, sociálních a zdravotních faktorů vznikly mnohé stravovací systémy, které se označují jako alternativní stravovací systémy (Mikšová, 2006).“ Pod pojmem alternativní výţiva mŧţeme rozumět například zdraví prospěšnou výţivu, u které dochází k vyloučení škodlivých látek z těla ven v dŧsledku moderní

27

doby (chemické látky, barviva, dochucovadla, konzervační látky, atd.), ale také rŧzné zpŧsoby výţivy, diety nebo stravu, která je převáţně tvořena z biopotravin. Proč vŧbec lidé tento druh stravování vyhledávají? Dŧvody mohou být rŧzné, například se mŧţe jednat o dŧvody náboţenské, snaha jíst zdravěji, nezabíjet zvířata a nekonzumovat jejich maso, nekonzumovat potraviny zamořené škodlivinami z prostředí apod. Pro některé je alternativní výţiva jen módní záleţitostí. Mezi nejběţnější alternativní stravovací systémy patří vegetariánství, makrobiotika či organická strava a nově například paleolitická dieta (Mikšová, 2009). 1.4.8.1 Vegetariánství Za vegetariána je povaţován člověk, který odmítá jíst maso, avšak nemá námitky vŧči konzumaci mléčných výrobkŧ a vejcím, naopak vyšším stupněm vegetariánství je tzv. veganství, kdy vegané nepoţívají mléčné výrobky ani vejce a dokonce často odmítají výrobky z kŧţe a vlny (Chhajer, 2005). Vegané se stravují především formou rostlinné stravy jako je například zelenina, ovoce, luštěniny, obiloviny, semena, med. Mnohdy se jedná o stravu v syrové podobě. Nevýhodou tohoto zpŧsobu stravování je to, ţe velmi často vede k nedostatečnému příjmu esenciálních aminokyselin, vitamínŧ, minerálních látek (vápník, ţelezo, zinek, kyselina listová, karnitin a B12), proto je potřeba stejně jako u vegetariánŧ dbát na zvýšení opatrnosti hlavně u dětí, těhotných a kojících ţen a seniorŧ. Veganství není vhodným výţivovým směrem pro vrcholové sportovce a nosiče krevní skupiny 0 (Lojková, 2012). V dnešní době se podvědomí o vegetariánské stravě rozšířilo po celém světě. Tomuto zpŧsobu stravování se věnuje čím dál tím více lidí (Chhajer, 2005). Existuje mnoho druhŧ vegetariánství – semivegetariáni, kteří konzumují drŧbeţí i rybí maso, pulo-vegetariáni, kteří konzumují z ţivočišných potravin pouze kuřecí maso, pesko-vegetariáni, tato skupina konzumuje jen ryby, korýše a měkkýše, lakto-ovovegetariáni, kteří připouští konzumaci mléka, mléčných výrobkŧ a vajec a v poslední řadě jiţ zmínění vegané, kteří si odpírají veškerou stravu ţivočišného pŧvodu (Míčová, 2012). Dŧvodŧ, proč se lidé stávají vegetariány je hodně. Někteří chtějí ţít zdravě, jiní

28

mají soucit se zvířaty. Celkově vzato vegetariáni mají podobný energetický příjem jako lidé, kteří se stravují běţným zpŧsobem, avšak jejich strava obsahuje daleko méně bílkovin (kolem 12 %), daleko více sacharidŧ, co se týče tukŧ, tak ty se pohybují kolem 30 – 37 % za den, tj. nepatrně méně neţ u ostatních lidí. Lidé stravující se touto formou výţivy mají vysoký obsah vlákniny, protoţe rostlinná strava je na vlákninu bohatá. Avšak i vegetariánství doprovázejí rŧzné nutriční problémy. V první řadě se jedná o nedostatečný příjem ţeleza, které je především obsaţeno v červeném mase a ve vnitřnostech. Ţelezo se vyskytuje i v rostlinné stravě, avšak ve formě špatně stravitelného fytátu. Studie prokázaly, ţe u vegetariánŧ je zvýšený výskyt anémie z nedostatku ţeleza a to především u ţen a dětí. Dalším problémem vegetariánŧ je niţší obsah ferritinimu (protein, přenášející ţelezo), zinku, vitamínu B12, který hraje významnou roli při krvetvorbě. V neposlední řadě byl u vegetariánŧ prokázán niţší krevní tlak a nízký obsah cholesterolu v krvi (Marounek, 2012).

1.4.8.2 Makrobiotika Makrobiotika je filosofií dynamického ţivota. Poskytuje praktické a inspirující nástroje pro posílení a vyváţení zdraví, povznáší rozhodnutí, stabilizuje náladu, zlepšuje duševní jasnost, zvyšuje intuitivní citlivost a posiluje náš vnitřní tok energie (Varona, 2009). Dalo by se tedy říci, ţe makrobiotika je ţivotní styl, který se snaţí poznat potřeby lidského organismu a uspokojit je tak. Člověk potřebuje k ţivotu nejen potravu přinášející ţiviny, ale i vitální energii a kyslík. Makrobiotika nás učí, co všechno naše tělo potřebuje, aby ţilo v harmonii se světem kolem nás. „Pokud náš příjem bude v souladu s tím, co nás obklopuje, bude v souladu i s naším výdejem – pak budeme zdraví, silní a šťastní, život nás bude bavit (Strnadelová, 2011).“ Jídelníček makrobiotika je především zaloţen na cereáliích, zelenině, čajích, mořských řasách a sójových výrobcích. Od stoupencŧ makrobiotik se očekává, ţe postupem času omezí svŧj sortiment potravin tak, ţe nakonec jejich stravu bude představovat jen neloupaná rýţe. U tohoto stylu stravování je problém uhradit potřebu esenciálních aminokyselin, bílkovin, minerálních látek, kde se konkrétně jedná o deficit vápníku a ţeleza, vitamínŧ C a D. Nízký ovšem také bývá příjem vody, naopak soli

29

bývá obvykle nadbytek. Makrobiotické jsou většinou menší tělesné konstituce neţ děti se smíšenou stravou, hrozí u nich především zvýšené riziko křivice, anémie, zhoršený tělesný a mentální vývoj (Čermák, 2002). 1.4.8.3 Organická strava Tento systém stravování spočívá v tom, ţe člověk konzumuje pouze organické potraviny, v dnešní době známé jako biopotraviny, tj. potraviny vyprodukované tradičními zemědělskými postupy, avšak bez pouţití rŧzných agrochemikálií. Tyto potraviny vyţadují stejně přísnou kontrolu zdravotní nezávadnosti jako běţné potraviny, při jejich výrobě se dává přednost nerafinovaným či syrovým potravinám a konečné výrobky by neměly obsahovat chemické přísady a jen minimum kontaminantŧ. Zpŧsob tohoto stravování je draţší neţ zpŧsob běţného stravování, a tak je výroba bioproduktŧ pro celonárodní spotřebu nemoţná, tudíţ budou tyto potraviny jen doplňkem pro určité skupiny obyvatelstva (Čermák, 2002). 1.4.8.4 Paleolitická dieta Tento druh výţivového směru bývá označován jako směr „moderní“. Jedná se o určitý návrat k formě výţivy, kterou člověk konzumoval v době kamenné.

Za

pozitivum paleolitické diety je moţno označit to, ţe se konzumuje strava zcela přirozená, minimálně opracovaná a značná konzumace většího mnoţství ovoce a zeleniny. Dŧleţité je však brát v potaz, ţe situace člověka je v dnešní době jiná neţ v paleolitu. Rovněţ je dŧleţité si uvědomit, ţe řada pokrmŧ vyţaduje tepelnou úpravu, jinak patří k vysoce rizikovým pokrmŧm, především z hygienických dŧvodŧ. Oproti tomu mezi negativa paleolitické diety patří vysoká konzumace masa bez ohledu na obsah přítomného tuku, proto při nízké pohybové aktivitě je velmi pravděpodobné, ţe tento druh stravování vedl k výraznému zvýšení arteriosklerotických komplikací. Je nutno připomenout, ţe součástí paleolitické diety by měl být dostatečný pohyb a také občasné hladovění, protoţe paleolitický člověk neměl vţdy moţnost dostat se k jídlu (Kuţela, 2013).

30

2. CÍLE A HYPOTÉZY 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo zmapovat nutriční zvyklosti u vysokoškolských studentŧ ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. 2.2 Hypotézy H1: Existují statisticky významné rozdíly v konzumaci polotovarŧ u studentŧ ţijících na koleji a v rodinách. H2: Stravování studentŧ se liší v souvislosti s jejich finanční situací. H3: Existují statisticky významné rozdíly v návštěvnosti menzy u studentŧ ţijících na koleji a v rodinách.

31

3. METODIKA 3.1 Metodika práce Výzkum mé bakalářské práce probíhal formou kvantitativní metody. Technikou sběru dat byl anonymní dotazník (viz Příloha č. 1), který obsahoval uzavřené i otevřené otázky. Mezi respondenty jsem zahrnula studenty i studentky Jihočeské univerzity, konkrétně Zdravotně sociální fakulty všech oborŧ. Ke zpracování bakalářské práce jsem čerpala z odborné literatury, dotazníkového šetření a následného vyhodnocení. Dotazník byl sestaven z 21 otázek, ve kterých byli respondenti dotazováni na věk, pohlaví, výšku, váhu, ubytování, četnost a pravidelnost stravování, pitný reţim, zda mají zájem o zdravou výţivu, preferování určitých surovin při přípravě stravy, změnu stravovacích návykŧ vlivem stresu, stravování formou polotovarŧ, návštěvnost menzy JU v Českých Budějovicích a jejich finanční situaci. Dotazník byl dostupný v elektronické formě. Jednotlivé výsledky výzkumu byly zpracovány do formy sloupcových grafŧ, kde jsou výsledné hodnoty uvedeny ve formě celých čísel a v procentech. K vyhodnocení dat byl pouţit Microsoft Office Excel 2007.

3.2 Charakteristika souboru Výzkumný soubor byl tvořen studenty a studentkami Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, konkrétně studenty Zdravotně sociální fakulty. Celkový počet studentŧ Zdravotně sociální fakulty ke dni 17.12.2013 činí 2255. Pro účely mého výzkumu postačovalo 150 dotazníkŧ, coţ představuje 7 % z celkového základního souboru, a tak je pro účely bakalářské práce dostačující. Ze 150 respondentŧ tvořil soubor 129 ţen a 21 muţŧ.

32

4. VÝSLEDKY V této kapitole jsou zpracovány a graficky znázorněny jednotlivé výsledky. Zdrojem uváděných výsledkŧ v grafech je vlastní výzkum. Graf 1: Průměrný věk respondentů

(N=150) Průměrný věk

23 22,8 22,6 22,4 22,2 22 21,8 21,6 21,4 VŠ na koleji

VŠ doma

Zdroj: Vlastní výzkum Prŧměrný věk studentŧ, kteří ţijí na vysokoškolské koleji byl 23 let. U studentŧ ţijících doma s rodiči činil věk 22 let.

33

Graf 2: Ubytování respondetů

(N=150)

80 60 % 40 20 0 VŠ na koleji

VŠ doma

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ (100 %) jich na vysokoškolské koleji bydlí 99 (66 %) a doma 51 (34 %).

Graf 3: Pohlaví respondentů

(N=150) Žena

Muž

60 50 40 % 30 20 10 0 VŠ na koleji

VŠ doma

Zdroj: Vlastní výzkum Celkový počet 150 respondentŧ, tvoří 129 ţen (86 %) a 21 muţŧ (14 %). Na vysokoškolské koleji je ubytováno celkem 81 (54 %) ţen a 18 (12 %) muţŧ. Doma s rodiči ţije 48 (32 %) ţen a 3 (2 %) muţi. 34

Graf 4: Frekvence stravování respondentů během dne VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

60 50 40 % 30 20 10 0 1-2x

3-4x

5-6x

7x a více

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) se stravuje 8 (8 %) respondentŧ 1-2krát denně, 54 (55 %) respondentŧ se stravuje 3-4krát denně, 36 (36 %) respondentŧ bydlících na koleji se stravuje 5-6krát denně a 1 (1 %) respondent se stravuje 7krát denně a více. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) se 2 (4 %) stravují 1-2krát denně, 23 (45 %) se stravuje 3-4krát denně, 5-6krát denně se stravuje celkem 26 (51 %) respondentŧ. .

35

Graf 5: Četnost snídaní respondentů během jednoho týdne VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

60 50 40 % 30 20 10 0 1-2 dny

3-4 dny

5-6 dnů

7 dní

Nesnídám

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) snídá 13 (13 %) respondentŧ 1-2 dny v týdnu, 20 (20 %) snídá 3-4 dny v týdnu, 10 (10 %) snídá 5-6 dní v týdnu. Pravidelně, čili kaţdý den v týdnu snídá 51 (52 %) respondentŧ ubytovaných na koleji. Odpověď „nesnídám“ označilo celkem 5 (5 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) snídá 6 (12 %) respondentŧ 1-2 dny v týdnu, 9 (18 %) respondentŧ snídá 3-4 dny v týdnu, 5 (9 %) respondentŧ snídá 5-6 dní v týdnu. Pravidelně, čili kaţdý den v týdnu snídá 30 (59 %) respondentŧ, kteří ţijí doma s rodinou. Odpověď „nesnídám“ označil celkem 1 (2 %) respondent ţijících doma s rodinou.

36

Graf 6: Pravidelnost v zařazování večeří

(N=150)

VŠ na koleji

VŠ doma

50 45 40 35 30 % 25 20 15 10 5 0 Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpovědělo 43 (44 %) respondentŧ, ţe večeří pravidelně. 34 (34 %) respondentŧ ţijících na koleji odpovědělo „spíše ano“. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 13 (13 %) respondentŧ. Odpověď ne označilo celkem 9 (9 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) odpověděli, ţe 25 (49 %) z nich večeří pravidelně. Odpověď „spíše ano“ označilo celkem 20 (39 %) respondentŧ. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 6 (12 %) respondentŧ.

37

Graf 7: Četnost teplých večeří za týden

(N=150)

VŠ na koleji

VŠ doma

50 40 30 % 20 10 0 1-2x

3-4x

5-6x

7x

Nikdy

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) konzumuje teplou večeři 46 (47 %) respondentŧ 1-2krát týdně, 33 (33 %) respondentŧ konzumuje teplou večeři 3-4krát týdně, 8 (8 %) respondentŧ bydlících na koleji konzumuje teplou večeři 5-6krát týdně. Pravidelně, čili 7 dní v týdnu, konzumují teplou večeři 4 (4 %) respondenti. Naopak počet respondentŧ ţijících na vysokoškolské koleji, kteří teplou večeři nekonzumují, je celkem 8 (8 %). Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) konzumují teplou večeři 12krát týdně v počtu 23 (45 %) respondentŧ, 13 (25 %) konzumuje teplou večeři 3-4krát týdně, 5-6krát týdně konzumuje teplou večeři 8 (16 %) respondentŧ. Kaţdý den má teplou večeři celkem 3 (6 %) respondenti. Naopak počet respondentŧ ţijících doma s rodinou, kteří teplou večeři nekonzumují, jsou celkem 4 (8 %) respondenti.

38

Graf 8: Pitný reţim respondentů v průběhu dne VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

40 30 % 20 10 0 Do 1 l

1,1-1,5 l

1,6-2 l

2,1-2,5 l

2,6-3 l

Nad 3 l

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) vybralo moţnost „do 1 l“ celkem 9 (9 %) respondentŧ, moţnost „1,11,5 l“ zvolilo celkem 30 (30 %) respondentŧ. Nejvíce respondentŧ si vybralo moţnost „1,6-2 l“, celkem se jednalo o 32 (33 %) respondentŧ. Odpověď „2,1-2,5 l“ označilo celkem 15 (15 %) respondentŧ. Odpověď „2,6-3 l“ si zvolilo celkem 10 (10 %) respondentŧ. Nejméně častou odpovědí byla odpověď „nad 3 l“, kterou označili 3 (3 %) respondentŧ. Respondenti, ţijící doma s rodinou (51 respondentŧ) vybrali moţnost „do 1 l“ v počtu 2 (4 %) respondentŧ, moţnost „1,1-1,5 l“ zvolilo celkem 17 (33 %) respondentŧ. Nejvíce respondentŧ si vybralo moţnost „1,6-2 l“, celkem se jednalo o 18 (35 %) respondentŧ. Odpověď „2,1-2,5 l“ označilo celkem 7 (14 %) respondentŧ. Odpověď „2,6-3 l“ si zvolili celkem 4 (8 %) respondenti. Odpověď „nad 3 l“, označili celkem 3 (6 %) respondenti.

39

Graf 9: Zájem respondentů o zdravou výţivu VŠ na koleji

(N=150) VŠ doma

60 50 40 % 30 20 10 0 Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpověděli, ţe se zajímají o zdravou výţivu v počtu 25 (25 %) respondentŧ. 35 (36 %) respondentŧ ţijících na koleji odpovědělo „spíše ano“. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 31 (31 %) respondentŧ. Odpověď ne označilo celkem 8 (8 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) odpověděli, ţe 11 (21 %) z nich se o zdravou výţivu zajímá. Odpověď „spíše ano“ označilo celkem 28 (55 %) respondentŧ. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 10 (20 %) respondentŧ. Počet respondentŧ, kteří označili odpověď „ne“ byl 2 (4 %).

40

Graf 10: Změna stravovacích návyků vlivem stresu VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

40 30 % 20 10 0 Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpověděli, ţe se jejich stravovací návyky vlivem stresu mění, přičemţ celkový počet těchto respondentŧ byl 34 (35 %) respondentŧ. 21 (21 %) respondentŧ ţijících na koleji odpovědělo „spíše ano“. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 32 (32 %) respondentŧ. Odpověď „ne“ označilo celkem 12 (12 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) odpověděli, ţe 18 (35 %) z nich se stravovací návyky vlivem stresu mění. Odpověď „spíše ano“ označilo celkem 7 (14 %) respondentŧ. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 18 (35 %) respondentŧ. Počet respondentŧ, kteří označili odpověď „ne“ byl 8 (16 %).

.

41

Graf 11: Změna stravovacích návyků

(N=80)

VŠ na koleji

VŠ doma

80 70 60 50 % 40 30 20 10 0

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ odpovědělo v předchozím grafu, ţe stravovací návyky vlivem stresu se mění celkem u 80 (53 %) z nich. Konkrétně se jednalo o 55 respondentŧ ţijících na koleji a o 25 respondentŧ, kteří ţijí doma s rodinou. Respodenti měli moţnost napsat více odpovědí. Z tohoto počtu respondentŧ (80) byla nejčastější změnou stravování vlivem stresu nepravidelnost stravování (74 %), konzumace energetických nápojŧ a kávy (43 %), konzumace sladkostí (42 %), nadměrný příjem energie (34 %) naopak další změnou vlivem stresu byl nízký příjem energie (13 %) a v neposlední řadě patřila mezi nejčastější odpovědi návštěva fast-foodŧ (9 %).

42

Graf 12: Preference surovin při přípravě stravy VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

100 80 60 % 40 20 0 Čerstvé

Mražené

Polotovary

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpověděli, ţe preferují pro přípravu stravy čerstvé suroviny v počtu 74 (75 %) respondentŧ, 9 (9 %) respondentŧ preferuje spíše suroviny mraţené a 16 (16 %) respondentŧ upřednostňuje suroviny ve formě polotovarŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) preferují především také čerstvé suroviny a to v počtu 50 (98 %) respondentŧ, mraţené suroviny preferuje pouze 1 (2 %) respondent, polotovary z této skupiny respondentŧ nepreferoval nikdo.

43

Graf 13: Konzumace polotovarů

(N=150) VŠ na koleji

VŠ doma

60 50 40 % 30 20 10 0 Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpověděli, ţe mezi jejich stravovací návyky patří konzumace polotovarŧ, přičemţ celkový počet těchto respondentŧ byl 16 (16 %). 58 (59 %) respondentŧ ţijících na koleji odpovědělo „spíše ano“. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 12 (12 %) respondentŧ. Odpověď „ne“ označilo celkem 13 (13 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) odpověděli, ţe pouze 1 (2 %) respondent polotovary konzumuje. Odpověď „spíše ano“ označilo celkem 12 (24 %) respondentŧ. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 25 (49 %) respondentŧ. Počet respondentŧ, kteří označili odpověď „ne“ byl 13 (25 %). Výsledky tedy ukazují, ţe z celkového počtu 150 respondentŧ jich 87 (58 %) polotovary konzumuje a to především studenti bydlící na vysokoškolské koleji v počtu 74 (85 %) respondentŧ a 13 (15 %) respondentŧ ţijících s rodinou. Zbylých 63 (42 %) respondentŧ polotovary nekonzumuje.

44

Graf 14: Týdenní konzumace polotovarů

(N=87)

VŠ na koleji

VŠ doma

100 80 60 % 40 20 0 1-2x

3-4x

5-6x

7x

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ jich 87 (58 %) polotovary konzumuje a to především studenti bydlící na vysokoškolské koleji v počtu 74 (85 %) respondentŧ a 13 (15 %) respondentŧ ţijících s rodinou. Studenti, kteří ţijí na koleji, konzumují polotovary 1-2krát týdně a to v počtu 49 (66 %) respondentŧ, 3-4krát týdně, jsou polotovary konzumovány 19 (26 %) respondenty. 5-6krát týdně konzumuje polotovary pouze 5 (7 %) respondentŧ a pouhý 1 (1 %) respondent konzumuje polotovary 7krát v týdnu. Studenti, kteří ţijí doma s rodinou, konzumují polotovary 1-2krát týdně a to v počtu 12 (92 %) respondentŧ. 3-4krát týdně konzumuje týdně pouze 1 (8 %) respondent

45

Graf 15: Nejvíce preferované polotovary

(N=87)

VŠ na koleji

VŠ doma

80 70 60 50 % 40 30 20 10 0

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ jich 87 (58 %) polotovary konzumuje a to především studenti bydlící na vysokoškolské koleji v počtu 74 (85 %) respondentŧ a 13 (15 %) respondentŧ ţijících s rodinou. Respondenti měli moţnost vybírat více odpovědí. Studenti, kteří jsou ubytovaní na vysokoškolské koleji, preferují především instantní polévky (74 %), ochucené těstoviny (62 %), puding (58 %), konzervy (47 %), knedlíky z prášku (9 %), moučníky z prášku (5 %), omáčky z prášku (4 %) a krémy z prášku (1 %). Studenti, kteří bydlí doma s rodinou, preferují především instantní polévky (31 %), ochucené těstoviny (31 %), puding (11 %), konzervy (15 %), knedlíky z prášku (8 %), moučníky z prášku (8 %). .

46

Graf 16: Důvod konzumace polotovarů

(N=87)

VŠ na koleji

VŠ doma

90 80 70 60 50 % 40 30 20 10 0 Nedostatek času

Finanční stránka

Chuťové vlastnosti

Dostupnost

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ jich 87 (58 %) polotovary konzumuje a to především studenti bydlící na vysokoškolské koleji v počtu 74 (85 %) respondentŧ a 13 (15 %) respondentŧ ţijících s rodinou. Respondenti měli moţnost vybírat více odpovědí. Studenti, kteří jsou ubytovaní na vysokoškolské koleji, v drtivé většině odpověděli, ţe nejčastějším dŧvodem konzumace polotovarŧ je nedostatek času pro přípravu stravy (88 %), dalším dŧvodem byla snadná dostupnost (36 %), finanční stránka (35 %), dobré chuťové vlastnosti (12 %). Studenti, kteří ţijí doma s rodinou, konzumují polotovary především z nedostatku času pro přípravu stravy (85 %), dalším dŧvodem byla snadná dostupnost (36 %), dobré chuťové vlastnosti (15 %), finanční stránka (8 %).

47

Graf 17: Stravování respondentů v menze JU České Budějovice VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

60 50 40 % 30 20 10 0 Ano

Spíše ano

Spíše ne

Ne

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ, respondenti, kteří jsou ubytovaní na VŠ koleji (99 respondentŧ) odpověděli, ţe navštěvují menzu JU v Českých Budějovicích, přičemţ celkový počet těchto respondentŧ byl 58 (59 %). 25 (25 %) respondentŧ ţijících na koleji odpovědělo „spíše ano“. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 9 (9 %) respondentŧ. Odpověď „ne“ označilo celkem 7 (7 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodinou (51 respondentŧ) odpověděli, ţe menzu navštěvuje 18 (35 %) z nich. Odpověď „spíše ano“ označilo celkem 13 (25 %) respondentŧ. Odpověď „spíše ne“ označilo celkem 8 (16 %) respondentŧ. Počet respondentŧ, kteří označili odpověď „ne“ byl 12 (24 %). Výsledky tedy ukazují, ţe z celkového počtu 150 respondentŧ navštěvuje menzu JU České Budějovice celkem 114 (76 %) respondentŧ. Z tohoto počtu jich 83 (73 %)bydlí na vysokoškolské koleji a 31 (27 %) doma s rodiči. Zbylých 36 (24 %) respondentŧ menzu nenavštěvuje.

48

Graf 18: Týdenní četnost stravování se v menze JU VŠ na koleji

(N=114)

VŠ doma

40 30 % 20 10 0 1 den

2 dny

3 dny

4 dny

5 dní

Zdoj: Vlastní výzkum Z celkového počtu 150 respondentŧ navštěvuje menzu JU České Budějovice celkem 114 (76 %) respondentŧ. Z tohoto počtu jich 83 (73 %)bydlí na vysokoškolské koleji a 31 (27 %) doma s rodiči. Respondenti, ţijící na koleji navštěvují menzu 1 den v týdnu v počtu 8 (9 %) respondentŧ, 2 dny v týdnu v počtu 13 (16 %) respondentŧ. Nejčastější odpovědí byla odpověď 3 dny v týdnu, kterou celkem označilo 30 (36 %) respondentŧ, 4 dny v týdnu označilo celkem 21 respondentŧ (25 %) a odpověď 5 dní v týdnu označilo celkem 12 (14 %) respondentŧ. Respondenti, kteří ţijí doma s rodiči navštěvují menzu 1 den v týdnu v počtu 7 (22 %) respondentŧ, 2 dny v týdnu v počtu 9 (29 %) respondentŧ. Nejčastější odpovědí byla odpověď 3 dny v týdnu, kterou celkem označilo 12 (39 %) respondentŧ, 4 dny v týdnu označili celkem 2 respondenti (5 %), tento počet byl totoţný i s odpovědí 5 dní v týdnu, kterou rovněţ označili celkem 2 (5 %) respondenti. Zbylých 36 (24 %) respondentŧ menzu nenavštěvuje.

49

Tabulka č. 1: Přehled celkových měsíčních nákladů na osobu Částka 500 1000 1500 2000 2500 3000 3200 3500 4000 4250 4500 4800 5000 5500 6000 7000 8000 8500 9000 10000 11000 13000

VŠ na koleji 0 1 1 2 2 7 0 4 8 1 3 1 22 7 15 10 8 1 3 1 1 1

(N=150)

VŠ doma 1 2 4 4 3 12 1 0 5 0 1 0 7 1 4 3 1 0 0 2 0 0

Zdroj: Vlastní výzkum V tabulce se nachází přehled celkových měsíčních nákladŧ, které uvedli jednotliví respodenti. Částky jsou uvedeny v korunách českých. Jedná se o celkové měsíční náklady kaţdého respondenta (částka zahrnuje náklady na stravu, oblečení, dopravu, školu, atd). Nejčastější odpovědí respondentŧ, kteří jsou ubytováni na vysokoškolské koleji (99 respondentŧ) byla částka 5000 Kč, kterou zvolilo 22 respondentŧ (22 %), dále částka 6000 Kč, kterou zvolilo 15 respondentŧ (15 %) a částka 7000 Kč, kterou zvolilo 10 respondentŧ (10 %). Oproti tomu nejčastější odpovědí respondentŧ ţijících doma s rodinou byla částka 3000 Kč, kterou zvolilo 12 (24 %) respondentŧ a částka 5000 Kč, kterou zvolilo 7 respondentŧ (14 %).

50

Graf 19: Měsíční náklady respondentů na stravu VŠ na koleji

(N=150)

VŠ doma

50 40 %

30 20 10 0 Do 1000 Kč Do 2000 Kč Do 3000 Kč Do 4000 Kč Do 5000 Kč Nad 5000 Kč

Zdroj: Vlastní výzkum Z celkových 150 respondentŧ označilo odpověď „do 1000 Kč“ 40 (26 %) respondentŧ, z nichţ 24 (24 %) je ubytováno na vysokoškolské koleji, 16 (31 %) bydlí doma s rodiči. Odpověď „do 2000 Kč“ označilo celkem 73 (49 %) respondentŧ, z nichţ 49 (50 %) je ubytováno na vysokoškolské koleji, 24 (47 %) bydlí doma s rodiči. Odpověď „do 3000 Kč“ označilo 27 (18 %) respondentŧ, z nichţ 19 (19 %) je ubytováno na vysokoškolské koleji, 8 (16 %) bydlí doma s rodiči. Odpověď „do 4000 Kč“ označilo celkem 6 (4 %) respondentŧ, z toho 4 (4 %) bydlí na koleji, 2 (4 %) doma s rodiči. Odpověď „do 5000 Kč“ označilo celkem 3 (2 %) respondenti, přičemţ 2 (2 %) respondenti byli ubytováni na vysokoškolské koleji, 1 (2 %) doma s rodiči. Poslední moţnost, tedy moţnost „nad 5000 Kč“ označil pouze 1 (1 %) respondent, který byl ubytován na koleji.

51

4.1 Statistické vyhodnocení 4.1.1 Pouţité testy Pro statistické vyhodnocení bylo pouţito programového balíku STATISTICA pro Windows, v. 7.0, modulŧ Basic Statistics and Tables (kontingenční tabulky, korelační matice), Nonparametrics (test dobré shody) a ANOVA (jednofaktorová analýza variance). Test dobré shody byl pouţit ke zjištění, zda některá z variant odpovědí byla v dotazníku vybírána častěji neţ jindy, nebo zda bylo rozloţení odpovědí přibliţně rovnoměrné. Očekávané frekvence odpovědí tedy byly tvořeny rovnoměrným rozdělením. Pozorované frekvence byly dány skutečnými odpověďmi v dotazníku. Test dobré shody byl vyhodnocen pomocí χ2 kritéria. V otázkách, kde bylo moţno odpovídat více moţnostmi nebo doplněním odpovědi, byly počítány odpovědi tak, aby bylo moţné vyhodnotit nejčastější odpověď bez ohledu na to, kolik moţností dotyčný zmínil. Pokud tedy např. 34 respondentŧ uvedlo v dotazníku moţnost „sladkosti“ (ať uţ samostatně či v kombinaci s jinými moţnostmi), pak byla pozorovaná frekvence dána na číslo 34. Nulové hypotézy: Varianty odpovědí na danou otázku v dotazníku jsou rozloţeny rovnoměrně, ţádná není častější neţ ostatní varianty. (V případě čtyř moţností „1“, „2“, „3“, „4“ to tedy znamená, ţe přibliţně čtvrtina lidí odpovídá kaţdou z příslušných variant.) Kontingenční tabulky byly pouţity k vyhodnocení struktury odpovědí v závislosti na místě bydlení (doma, kolej). Kontingenční tabulky byly vyhodnoceny pomocí M-L testu (χ2 kritérium). Nulové hypotézy: Struktura odpovědí v dotazníku není závislá na místě bydlení (studenti z kolejí, bydlící doma odpovídají stejně). Korelační matice byla pouţita k vyhodnocení vztahu mezi odpověďmi a BMI studentŧ (bylo vypočítáno z údajŧ o hmotnosti a výšce studenta), dále mezi odpověďmi a celkovými náklady na studenta, mezi odpověďmi a náklady na jídlo a také mezi odpověďmi a poměrem nákladŧ na jídlo a celkovými náklady. Tento poměr byl

52

vypočítán jako přibliţné procento nákladŧ na jídlo z celkových nákladŧ dle odpovědí studentŧ na otázky 20 a 21. Pro účely korelační matice bylo někdy pořadí odpovědí mírně modifikováno tak, aby číslo odpovědi odpovídalo určitému kvantitativnímu stupni (tedy např. nikdy nemám teplou večeři, bylo přeznačeno na moţnost 0, teplá večeře 1-2x pak zŧstala moţnost 1, 3-4x moţnost 2 atd.). Nulové hypotézy: Neexistuje vztah mezi strukturou odpovědí a BMI studentŧ. Neexistuje vztah mezi strukturou odpovědí a celkovými náklady na studenta. Neexistuje vztah mezi strukturou odpovědí a náklady na jídlo. Neexistuje vztah mezi strukturou odpovědí a poměrem mezi náklady na jídlo k celkovým nákladŧm. Náklady na jídlo nejsou v ţádném vztahu k celkovým nákladŧm. ANOVA byla pouţita k vyhodnocení rozdílŧ v BMI, celkových nákladech na studenta, nákladech na jídlo a poměru nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm, které jsou dány rŧzným místem bydlení. Závislá proměnná tedy bylo BMI či náklady, nezávislá proměnná pak místo bydlení. Nulové hypotézy: Místo bydlení nijak neovlivňuje BMI. Místo bydlení nijak neovlivňuje celkové náklady na studenta, náklady na jídlo ani poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm. 4.1.2 Výsledné vyhodnocení V následující tabulce jsou všechny hodnoty dosaţených hladin významnosti (sloupec „p“) a hodnoty testovacího kritéria (sloupec χ2) u testu dobré shody a kontingenčních tabulek. Ţlutě podbarvené jsou ty buňky, které odpovídají prŧkaznému výsledku testu (tedy dosaţená hladina významnosti je niţší neţ 0,05). V těchto testech je tedy moţné zamítnout příslušnou nulovou hypotézu. Xxx – otázku logicky nemělo smysl analyzovat (vztah mezi místem bydlení a místem bydlení).

53

Málo dat – na uvedenou otázku odpovídalo (s ohledem na předchozí odpovědi) jen minimum respondentŧ mimo VŠ koleje, statistickou analýzu pomocí kontingenční tabulky tak nebylo moţno provést tak, aby výsledky byly věrohodné.

otázka 2 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 18 19 – frekvence 19 – ano/ne

test dobré kontingenční test dobré kontingenční 2 shody – p shody – χ tabulka – p tabulka – χ2 0,00001 98 0,07 5,24 0,0001 22,6 xxx xxx 0,00001 148 0,32 7 0,00001 176 0,56 6,8 0,00001 85,8 0,13 9,8 0,00001 129 0,32 9,3 0,00001 55 0,31 9,3 0,00001 42,1 0,02 15 0,0001 23,8 0,53 5,1 0,0001 21,4 0,32 9,3 0,00001 239 0,0001 23,3 0,00001 37,2 0,00001 63,6 0,00001 124 0,05 9,3 0,17 5 málo dat málo dat 0,00001 65,4 0,008 17,3 0,00001 47,2 0,02 17,6 0,00001 52,8 0,003 11,4

Jednotlivé komentáře k prŧkazným výsledkŧm testŧ se nalézají v Příloze č. 2 této bakalářské práce.

54

4.1.3 Odpovědi na formulované hypotézy H1: Existují statisticky významné rozdíly v konzumaci polotovarů u studentů ţijících na koleji a v rodinách. Ano, existují, studenti bydlící na kolejích výrazně častěji konzumují polotovary, a to i vícekrát týdně. H2: Stravování studentů se liší v souvislosti s jejich finanční situací. Ano, studenti s lepší finanční situací méně večeří a méně uţívají polotovary. Studenti s vyššími celkovými náklady mají i vyšší náklady na stravu s tím, ţe náklady na jídlo u nich mají menší podíl na celkových nákladech. Zároveň studenti s vyššími náklady jsou často studenti s vyšším BMI. H3: Existují statisticky významné rozdíly v návštěvnosti menzy u studentů ţijících na koleji a v rodinách. Ano, studenti bydlící na koleji častěji navštěvují menzu (a to jak ve smyslu, ţe do ní chodí s vyšší frekvencí, tak i ve smyslu, ţe je mezi nimi větší podíl studentŧ, kteří se v menze alespoň občas stravují).

55

5. DISKUZE Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila především na porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentŧ ţijících na vysokoškolské koleji nebo v s rodinou. Cílovou skupinou mého šetření byli vysokoškolští studenti Zdravotně sociální fakulty JU v Českých Budějovicích. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 150 respondentŧ, přičemţ ţeny byly zastoupeny v počtu 129 (86 %) a muţi v počtu 21 (14 %). Počet respondentŧ obou pohlaví se tedy statisticky významně lišil, respondentŧ pohlaví ţenského bylo daleko více. Domnívám se, ţe je to zpŧsobeno tím, ţe se jedná především o školu, na které jsou zdravotnické obory, o které mají ţeny daleko větší zájem neţ muţi. V úvodu dotazníku jsem se zajímala o věk respondentŧ, pohlaví a o tělesnou výšku a tělesnou hmotnost. Prŧměrný věk respondentŧ ţijících na vysokoškolské koleji byl 23 let. U studentŧ ţijících doma s rodiči činil věk 22 let. U ubytování nejvíce respondentŧ bylo ubytováno na kolejích 99 (66 %), počet bydlících doma byl 51 (34 %). Další část dotazníku byla směřována na nutriční zvyklosti respondentŧ. Zajímala jsem se o pravidelnost stravování, zařazování snídaní a teplých večeří do jídelníčku. Co se týče četnosti stravování za den, nejčastější odpovědí byla odpověď, ţe se respondenti stravují 3-4krát denně,

kterou označili v celkovém počtu 77 (51 %) respondentŧ,

přičemţ 54 (55 %) z nich bydlelo na vysokoškolské koleji, 23 (45 %) bydlelo doma s rodinou. Četnost stravy je jednou z nejčastěji kladených otázek ve zdravé výţivě. Výţivová doporučení říkají, ţe bychom měli jíst 5-6krát denně (Vránová, 2013). Právě odpověď 5-6krát denně se vyskytovala na druhém místě nejčastějších odpovědí (41 %). Co se týče četnosti snídaní respondentŧ během jednoho týdne, tak výsledky ukazály, ţe více neţ polovina respondentŧ (54 %) snídá pravidelně, tj. 7 dní v týdnu. Konkrétně se především jednalo o respondenty, kteří bydleli na koleji. Většina odborné literatury uvádí, ţe snídaně je nejdŧleţitějším jídlem dne, a tak by neměla být podceňována, člověk by měl tedy snídat pravidelně, pestře a v klidu (Kunová, 2011). Další otázka se týkala pravidelnosti večeří repondentŧ během týdne, kdy z celkových 150 respondentŧ odpovědělo, ţe pravidelně večeří celkem 81%, přičemţ teplou večeři mají respondenti 56

pouze 1-2krát týdně, tuto odpověď označilo 46 % respondentŧ, především se jednalo o respondenty ubytované na vysokoškolské koleji. Domnívám se, ţe je to zpŧsobeno nedostatkem času na přípravu stravy a nedostatečným vybavením na kolejích. Kaţdý den v týdnu se dostávala teplá večeře pouze 8 % respondentŧm. Za zmínku určitě stojí zjištění, ţe statistickým vyhodnocením bylo zjištěno, ţe studenti s vyšším BMI (Body Mass Index) spíše nevečeří. Další otázka směřovala na pitný reţim, kde nejčastější odpovědí bylo rozmezí mezi 1,1 litru a 2 litry, kterou označilo celkem 65 % respondentŧ. Přičemţ odborná literatura uvádí, ţe dospělý člověk by měl denně vypít 2 – 3 litry tekutin. Základ by měla především tvořit čistá voda, kterou lze doplnit zeleninovými šťávami, bylinnými čaji a minerálními vodami (Čeledová, 2010). Odpovědi do 1 litru a nad 3 litry byly v obou případech výjimečné. Jelikoţ se bakalářská práce zabývá nutričními zvyklostmi, zajímalo mě, zda respondenti mají povědomí o zdravé výţivě a zda se o ni vŧbec zajímají. Z výsledkŧ vyplynulo, ţe 66 % respondentŧ se o zdravou výţivu zajímá a zbylých 34 % nikoli. Zájem o zdravou výţivu spíše mírně převládal u studentŧ, kteří ţijí doma s rodinou. Odborná literatura uvádí, ţe po roce 1989 se u nás skladba stravy daleko výrazně zlepšila. Klesla spotřeba ţivočišných tuky, lidé začali věnovat větší pozornost tukŧm rostlinným, klesla spotřeba masa, ale bohuţel i mléčných výrobkŧ (Kunová, 2011). Další otázka, které mě zajímala, směřovala k tomu, zda se stravovací návyky studentŧ vlivem stresu mění či nikoli. Jelikoţ nejčastější odpovědí bylo „ano“ a „spíše ne“, přičemţ frekvence těchto odpovědí nebyla statisticky odlišná, nešlo tedy rozhodnout, jestli se stravovací návyky vlivem stresu spíše mění nebo naopak nemění. Vyjádřeno čísly – 53 % respondentŧm se stravovací návyky vlivem stresu mění, v této skupině respondentŧ převaţovali především studenti, kteří byli ubytovaní na koleji. Zbylým 47 % respondentŧ se stravovací návyky vlivem stresu nemění. A jak tedy stres ovlivňuje stravovací návyky studentŧ? Mezi nejčastější odpovědi patřila nepravidelnost stravování (74 %), konzumace sladkostí (42 %), konzumace energetických nápojŧ a kávy (43 %), nadměrný příjem energie (34 %) naopak další změnou vlivem stresu byl nízký příjem energie (13 %) a v neposlední řadě patřila mezi nejčastější odpovědi návštěva fastfoodŧ (9 %). Tyto výsledky přisuzuji například tomu, ţe kdyţ má vysokoškolský

57

student zkouškové období, tak je pod velkým stresem a neklade takový dŧraz na stravování, jaký by měl klást, coţ je rozhodně špatně. Přemýšlet nad stravou bychom měli i v těchto vypjatých situacích. Současný ţivotní styl vede také k nadměrné únavě i frustraci a v dŧsledku toho vzniká nepřekonatelný stres (Fořt, 2004). V jaké formě nejčastěji pouţívají studenti suroviny pro přípravu stravy? Z výsledkŧ vyplunylo, ţe 83 % respondentŧ preferuje čerstvé suroviny, zbytek respondentŧ preferuje mraţené suroviny či polotovary. Zbylá část dotazníku jiţ zkoumala odpovědi na jednotlivé hypotézy. V první řadě jsem za zajímala o odlišnost konzumace polotovarŧ studentŧ ţijích na koleji a v rodinách. Z celkového počtu 150 respondentŧ jich 87 (58 %) polotovary konzumuje a to především studenti bydlící na vysokoškolské koleji v počtu 74 (85 %) respondentŧ a 13 (15 %) respondentŧ ţijících s rodinou. Zbylých 63 (42 %) respondentŧ polotovary nekonzumuje. Dalo by se tedy říci, ţe studenti občas polotovary konzumují a to především studenti ubytovaní na vysokoškolské koleji, přičemţ nejčastější odpovědí na otázku konzumace polotovarŧ byla odpověď „spíše ano“ a „spíše ne“, přičemţ frekvence těchto odpovědí není statisticky odlišná. Respondenti, kteří označili, ţe polotovary konzumují, tak u nich výrazně převládá konzumace 1-2x týdně (41 % respondentŧ). Tato skupina především nejvíce preferuje instantní polévky, puding, ochucené těstoviny a konzervy. Co především je dŧvodem konzumace polotovarŧ? Hlavním, nejzásadnějším dŧvodem konzumace polotovarŧ je nedostatek času (87 %), snadná dostupnost (36 %), finanční stránka (22 %) a dobrým chuťovým vlastnostem (14 %). Statistickým vyhodnocením bylo zjištěno, ţe polotovary spíše patří do jídelníčku studentŧ s vyšším BMI (Body Mass Index). Já osobně se domnívám, ţe pravidelná konzumace polotovarŧ zdraví rozhodně nepřidává. Tyto výrobky často obsahují například vysoké mnoţství soli, barviva, konzervanty, proto je vhodné před nákupem těchto výrobkŧ pečlivě studovat etikety, abychom věděli, co vŧbec jíme. Další hypotéza se vztahovala na návštěvnost menzy JU v Českých Budějovicích. Z celkového počtu 150 respondentŧ se v menze stravuje 114, tj. 76 % respondentŧ. Největší podíl stravujících se v menze tvoří studenti bydlící na kolejích (83 respondentŧ), coţ je zřejmě zpŧsobeno tím, ţe nekonzumují během týdne domácí

58

stravu. Při dotazování se na počet dní v týdnu, kdy studenti nejčastěji navštěvují menzu, byla nejčastější odpověď 3 dny, tato skupina respondentŧ je přibliţně stejně velká jako skupina studentŧ, kteří do menzy nechodí. Ostatní moţnosti byly zastoupeny přibliţně rovnoměrně. Studenti, stravující se v menze 4 či 5 dní v týdnu jsou v drtivé většině ubytováni na kolejích. Poslední hypotéza se týkala stravování studentŧ v souvislosti s jejich finanční situací. Statistickým vyhodnocením bylo zjištěno, ţe celkové náklady závisí na místě bydlení, přičemţ na vysokoškolské koleji činil prŧměr nákladŧ na měsíc 5 485 Kč. S výrazným odstupem je bydlení doma, kde činil prŧměr měsíčních nákladŧ na osobu 3 945 Kč. Dále bylo zjištěno, ţe respondenti s vyššími celkovými náklady i náklady na jídlo mají vyšší frekvenci stravování v menze (to mŧţe ale souviset i s tím, ţe niţší náklady mají studenti bydlící doma, kteří se zároveň málo stravují v menze). Respondenti s vyššími celkovými náklady uţívají méně polotovarŧ, u nákladŧ čistě na jídlo to však neplatí. Dále byla zaznamenána velmi výrazná korelace celkových nákladŧ a nákladŧ na jídlo, tedy čím vyšší jsou celkové náklady, tím vyšší jsou i náklady na jídlo. Poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm koreluje výrazně záporně s celkovými náklady (-0,46) a kladně s náklady na jídlo (0,25). To znamená, ţe poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm je niţší u studentŧ s vyššími celkovými náklady (stačí jim na jídlo relativně méně prostředkŧ – absolutně však jde o větší číslo), zatímco je vyšší u studentŧ s vyššími náklady na jídlo. V neposlední řadě bylo statistickým vyhodnocením zjištěno, ţe poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm závisí na místě bydlení.

59

6. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zmapovat nutriční zvyklosti u vysokoškolských studentŧ ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. Pro výzkumnou část byly zvoleny 3 hypotézy. H1: Existují statisticky významné rozdíly v konzumaci polotovarŧ u studentŧ ţijících na koleji a v rodinách. H2: Stravování studentŧ se liší v souvislosti s jejich finanční situací. H3: Existují statisticky významné rozdíly v návštěvnosti menzy u studentŧ ţijících na koleji a v rodinách. Z výsledkŧ vyplynulo, ţe zvolené hypotézy se potvrdily. U H1 - ano, existují významné statistické rozdíly v konzumaci polotovarŧ, studenti bydlící na kolejích výrazně častěji konzumují polotovary, a to i vícekrát týdně. V případě H2 se hypotéza rovněţ potvrdila, ano, studenti s lepší finanční situací méně večeří a méně uţívají polotovary. Studenti s vyššími celkovými náklady mají i vyšší náklady na stravu s tím, ţe náklady na jídlo u nich mají menší podíl na celkových nákladech. Zároveň studenti s vyššími náklady jsou často studenti s vyšším BMI. U H3 - ano, studenti bydlící na koleji častěji navštěvují menzu neţ studenti ţijící doma s rodinou. Tato bakalářská práce mŧţe slouţit jako edukační materiál pro studenty a pedagogy, ale také mŧţe být zajímavým zdrojem informací pro nutriční poradce či pracovníky poraden zdravého ţivotního stylu.

60

7. SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ 1) CLARK, Nancy, 2009. Sportovní výživa. 1. vyd. Praha: Grada, 352 s. ISBN 97880-247-2783-7. 2) ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA, 2010. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada, 126 s. ISBN 80-247-3213-0. 3) ČERMÁK, Bohuslav, 2002. Výživa člověka. 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 224 s. ISBN 80-704-0576-7. 4) DOSTÁLOVÁ, Jana et al. Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky

[online].

Praha,

2012

[cit.

2014-04-20].

Dostupné

z:

http://www.vyzivaspol.cz/rubrika-dokumenty/konecne-zneni-vyzivovychdoporuceni.htm 5) FOŘT, Petr, 2004. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 181 s. ISBN 80-247-1057-9. 6) GROFOVÁ, Zuzana, 2007. Nutriční podpora: praktický rádce pro sestry. Vyd. 1. Praha: Grada, 237 s. ISBN 80-247-1868-5. 7) HAVLÍK, Jaroslav a Milan MAROUNEK, 2012. Živiny a živinové potřeby člověka: učebnice pro studenty ČZU v Praze. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita v Praze, 131 s. ISBN 80-213-2269-1. 8) HNÍZDIL, Jan, Jiří KIRCHNER a Dana NOVOTNÁ, 2005. Spinning: technika jízdy, trénink, výběr hudby. 1. vyd. Praha: Grada, 95 s. ISBN 80-247-0963-5. 9) HŘÍBAL, Petr. Convenience rozšiřuje kulinářský obzor. [online]. 2008 [cit. 2014-04-26].

Dostupné

z:

http://www.gastrotrend.cz/7-clanky-rubriky/7-

potraviny-kuchyne/323-convenience-rozsiruje-kulinarsky-obzor-.html 10) CHHAJER, Bimal, 2005. Vegetarianism. New Delhi: Fusion Books, 32 s. ISBN 81-896-0521-6. 11) CHRPOVÁ, Diana, 2010. S výživou zdravě po celý rok. Vyd. 1. Praha: Grada, 133 s. ISBN 80-247-2512-6. 12) KAŇKOVÁ, Kateřina, 2005. Poruchy metabolizmu a výživy: vybrané kapitoly z patologické fyziologie. Brno: Masarykova univerzita, 59 s. ISBN 80-210-36702. 61

13) KLEINER, Susan, 2010. Fitness výživa: Power Eating program. 1. vyd. Praha: Grada, 304 s. ISBN 80-247-3253-X. 14) KOHOUT, Pavel et al, 2010. Potraviny - součást zdravého životního stylu. Olomouc: Solen, 106 s. ISBN 80-873-2739-X. 15) KUNOVÁ, Václava, 2011. Zdravá výživa. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 140 s. ISBN 80-247-3433-8. 16) KUŢELA, Lubomír, Výživa a potraviny: časopis Společnosti pro výživu. Praha: Výţivaservis s. r. o., 2013, roč. 2013, č. 4. ISSN 1211-846X. 17) LEPKOVÁ, Hana, 2007. Jak dokonale zvládnout indoorcycling. 1. vyd. Praha: Grada, 96 s. ISBN 978-80-247-1748-7. 18) LOJKOVÁ, Daniela, 2012. Získejte rovnováhu těla, mysli, duše a ducha. Vyd. 1. Praha: Grada, 152 s. ISBN 80-247-2268-2. 19) MEIER, Ralf, 2007. Cholesterol. Bratislava: NOXI s.r.o, 160 s. ISBN 978-8089179-67-1. 20) MÍČOVÁ, Lenka. Alternativní způsoby stravování [online]. 2012 [cit. 2014-0420].

Dostupné

z:

http://www.anabell.cz/index.php/clanky-a-vase-

pribehy/vyziva/19-stravovaci-navyky/258-alternativni-zpsoby-stravovani 21) MIKŠOVÁ, Zdeňka, 2006. Kapitoly z ošetřovatelské péče 1. Aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 248 s. ISBN 80-247-1442-6. 22) PARK, Young W, 2009. Bioactive Components in Milk and Dairy Products. United States: John Wiley & Sons, 440 s. ISBN 08-138-1949-0. 23) PIŤHA, Jan a Rudolf POLEDNE, 2009. Zdravá výživa pro každý den. Vyd. 1. Praha: Grada, 143 s. ISBN 978-80-247-2488-1. 24) POWERS, Hilary a Catherine GEISSLER, 2010. Human Nutrition. Amsterdam: Elsevier Health Sciences, 760 s. ISBN 07-020-4437-7. 25) STRÁNSKÝ, Miroslav a Lydie RYŠAVÁ, 2010. Fyziologie a patofyziologie výživy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 381 s. ISBN 80-739-4241-0.

62

26) STRNADELOVÁ, Vladimíra, Jan ZERZÁN, 2011. Radost z jídla: nejen makrobiotika očima lékaře a pacienta. Olomouc: ANAG, 324 s. ISBN 80-7263704-5. 27) STŘEDA, Leoš, 2009. Univerzita hubnutí. Kladno: Euroinstitut.eu, 251 s. ISBN 80-873-7200-X. 28) SVAČINA, Štěpán, 2008. Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 381 s. ISBN 978-80-247-2256-6. 29) ŠVÍGLEROVÁ, Jitka et al, 2008. Fyziologie gastrointestinálního traktu. Praha: Karolinum, 112 s. ISBN 978-80-246-1526-4. 30) VARONA, Verne, 2009. Macrobiotics for dummies. United States: John Wiley & Sons, 384 s. ISBN 04-705-2642-4. 31) VRÁNOVÁ, Dagmar, 2013. Chronická onemocnění a doporučená výživová opatření. Olomouc: ANAG, 183 s. ISBN 80-726-3788-6.

63

8. KLÍČOVÁ SLOVA Nutriční zvyklosti Vysokoškolští studenti Výţiva

64

9. PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2: Statistické vyhodnocení, jednotlivé komentáře k výsledkům

65

Příloha č. 1: Dotazník Dotazník: Porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentů ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji Váţení respondenti, Jmenuji se Tereza Ţemlová a jsem studentkou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, oboru Ochrany veřejného zdraví na Zdravotně sociální fakultě. Tímto bych Vás chtěla poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, který bude slouţit ke zpracování mé bakalářské práce na téma: Porovnání nutričních zvyklostí u vysokoškolských studentŧ ţijících s rodinou a na vysokoškolské koleji. Tento dotazník je anonymní. Odpovědi prosím označte a zvolte pokaţdé jen jednu odpověď, není-li určeno jinak. Děkuji za Vaši ochotu a spolupráci. 1) Váš věk: …..

2) Pohlaví: a) ţena

b) muţ

3) Tělesná hmotnost, tělesná výška: ….. kg/….. cm

4) Kde bydlíte? a) doma s rodiči

b) na VŠ koleji

5) Kolikrát denně se stravujete? a) 1-2krát

b) 3-4krát

c) 5-6krát

6) Kolik dní v týdnu snídáte? a) 1-2 dny b) 3-4 dny c) 5-6 dny e) nesnídám

d) 7krát a více

d) 7 dny

7) Večeříte pravidelně? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

8) Kolikrát během týdne konzumujete teplou večeři? a) 1-2krát c) 5-6krát d) 7krát e) nikdy

b) 3-4krát

9) Kolik litrů tekutin denně vypijete? a) méně neţ 1 l b) 1,1-1,5 l c) 1,6-2 l d) 2,1-2,5 l e) 2,6-3 l f) více neţ 3 l

10) Zajímáte se o zdravou výţivu? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

11) V jaké formě nejčastěji pouţíváte suroviny při přípravě stravy? a) čerstvé b) mraţené c) polotovary (předpřipravené jídlo určené k rychlé úpravě)

12) Mění se Vaše stravovací návyky vlivem stresu, například během zkouškového období? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

13) Pokud jste v otázce číslo 12 vybrali ANO či SPÍŠE ANO, uveďte prosím konkrétní případy, jak se Vaše stravovací návyky mění. …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………

14) Patří mezi Vaše stravovací zvyklosti konzumace polotovarů? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne

15) Kolik dní v týdnu konzumujete stravu ve formě polotovarů? (označte v případě, ţe jste odpověděli v otázce číslo 14 ANO či SPÍŠE ANO, pokud jste označili moţnost SPÍŠ NE či NE pokračujte prosím otázkou číslo 18) a) 1-2krát b) 3-4krát c) 5-6krát d) 7krát

16) Jaké polotovary preferujete? (můţete vybrat více moţností) a) instantní polévky b) konzervy c) ochucené těstoviny d) moučníky z prášku e) omáčky z prášku f) knedlíky z prášku g) puding e) krémy z prášku

17) Jaký je pro Vás hlavní důvod konzumace polotovarů? (můţete označit víc odpovědí) a) nedostatek času na přípravu klasické stravy b) finanční stránka c) dobré chuťové vlastnosti d) snadná dostupnost e) jiné.................................

18) Stravujete se v menze JU České Budějovice? a) ano d) ne

b) spíše ano

19) Kolik dní v týdnu se průměrně stravujete v menze? a) 1 den dny d) 4 dny e) 5 dní

c) spíše ne

b) 2 dny

c) 3

20) Odhadněte, jaké jsou celkové měsíční náklady na Vaši osobu. (zahrňte náklady na stravu, oblečení, dopravu, školu atd.) …………………………………………………………………………………………….

21) Kolik peněz utratíte měsíčně za jídlo? (pokud bydlíte doma s rodiči, odhadněte finanční náklady za stravování na Vaši osobu) a) do1000 Kč b) do 2000 Kč c) do 3000 Kč d) 4000 Kč e) 5000 Kč f) 5000 Kč a více

Příloha č. 2: Statistické vyhodnocení, jednotlivé komentáře k výsledkům Test dobré shody (jsou některé odpovědi častější neţ jiné?): Otázka č. 2: Počet respondentŧ obou pohlaví se statisticky významně liší, respondentŧ pohlaví ţenského je výrazně více. Otázka č. 4: Nejvíce respondentŧ bylo ubytováno na kolejích. Otázka č. 5: Většina studentŧ se stravuje 3-4x nebo 5-6x (frekvence těchto odpovědí se neliší), ostatní údaje jsou jen výjimečné. Otázka č. 6: Největší skupina respondentŧ snídá denně. Otázka č. 7: Drtivá většina respondentŧ večeří pravidelně (ano či spíše ano), odpověď „ne“ byla spíše výjimkou. Otázka č. 8: Největší skupina respondentŧ má teplou večeři 1-2x týdně, méně častá je pak odpověď 2-4x týdně. Odpověď 7x je přibliţně stejně častá jako odpověď nikdy – obě spíše výjimkou. Otázka č. 9: Nejčastější odpovědi jsou mezi 1,1 litru a 2 litry. Odpověď do 1 litru a nad 3 litry je v obou případech výjimečné. Otázka č. 10: Nejčastější je odpověď „spíše ano“, tedy zájem o zdravou výţivu mírně převládá. Otázka č. 11: Nejčastější odpovědi jsou „ano“ a „spíše ne“, přičemţ frekvence těchto odpovědí není statisticky odlišná. Nelze tedy rozhodnout, jestli se stravovací návyky vlivem stresu spíše mění nebo naopak nemění. Otázka č. 12: Nejčastější odpovědi jsou „sladkosti“ a „nepravidelnost“. Otázka č. 13: Většina studentŧ pouţívá pro přípravu stravy čerstvé potraviny. Otázka č. 14: Studenti občas polotovary pouţívají, nejčastější jsou odpovědí „spíše ano“ a „spíše ne“, přičemţ frekvence těchto odpovědí není statisticky odlišná. Otázka č. 15: Výrazně převládá konzumace 1-2x týdně. Otázka č. 16: Nejhojněji se vyskytují polévky, konzervy, ochucené těstoviny a puding. Tyto odpovědi mají přitom prakticky stejnou frekvenci. Otázka č. 17: Převládá odpověď nedostatek času.

Otázka č. 18: Výrazně převládá moţnost „ano“, ostatní moţnosti jsou prakticky stejně zastoupeny, tedy většina studentŧ se v menze stravuje. Otázka č. 19: Nejčastěji studenti navštěvují menzu 3 dny v týdnu, tato skupina je přibliţně stejně velká jako skupina studentŧ, kteří do menzy nechodí. Ostatní moţnosti jsou zastoupeny přibliţně rovnoměrně. Kontingenční tabulky (jak závisí struktura odpovědí na místě bydlení?): Zde jsou komentovány jen prŧkazné výsledky (tj. otázky, u nichţ je dosaţená hladina významnosti niţší neţ 0,05). Prŧkazný výsledek byl zjištěn jen u otázek 10, 13, 14, 15, 18 a 19. Otázka č. 10: Zájem o zdravou výţivu je nejvyšší u studentŧ bydlící na privátu. Otázka č. 13: Největší podíl studentŧ vyuţívajících pro přípravu stravy polotovary bydlí nad kolejích. Otázka č. 14: Největší podíl odpovědi „ano“ je u studentŧ bydlících na kolejích, ti tedy pouţívají polotovary nejčastěji. Otázka č. 15: Studenti konzumující polotovary častěji neţ 1-2x týdně jsou prakticky jen na kolejích, skoro vŧbec se pak nevyskytují doma. Otázka č. 18: Největší podíl stravujících se v menze jsou mezi studenty bydlícími na kolejích. Otázka č. 19: Studenti stravující se v menze 4 či 5 dní v týdnu jsou v drtivé většině ubytováni na kolejích. Korelace (jaký je vztah mezi strukturou odpovědí a BMI?): Korelace, jejichţ korelační koeficient je prŧkazný (tedy p < 0,05) jsou následující: BMI kladně koreluje s odpovědí na otázku č. 7 (tedy studenti s vyšším BMI spíše nevečeří). BMI záporně koreluje s otázkou č. 11 (tedy stravovací návyky studentŧ s vyšším BMI se častěji mění vlivem stresu). Nejčastějšími změnami u studentŧ s vyšším BMI jsou „sladkosti“ a „nadměrný příjem energie“.

BMI záporně koreluje s otázkou č. 14 (tedy polotovary spíše patří do jídelníčku studentŧ s vyšším BMI). BMI kladně koreluje s finančními náklady celkovými (dost výrazně, korelační koeficient 0,30) a také s náklady na jídlo, ne však s poměrem nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm. Znamená to, ţe studenti s vyšším BMI uvádí vyšší celkové náklady na studenta a také vyšší náklady na jídlo (zhruba ve stejném poměru). Korelace (jaký je vztah mezi strukturou odpovědí a náklady?): Korelační koeficient je kladný (a výrazný – 0,30) u otázky č. 7. Čili u méně večeřících studentŧ jsou vyšší náklady celkové i na jídlo (zřejmě je večeře nahrazována nějakými draţšími substituty). Korelační koeficient je kladný u otázky č. 8, ale pouze u poměru nákladŧ. Čili respondenti s větším poměrem nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm mají častěji teplé večeře. Korelační koeficient je kladný u otázky č. 9. Čili respondenti s vyššími náklady celkově i náklady na jídlo jsou ti, kteří konzumují více tekutin. Korelační koeficient je záporný u otázky č. 14. Respondenti s vyššími celkovými náklady uţívají méně polotovarŧ, u nákladŧ čistě na jídlo to však neplatí. Korelační koeficient je kladný u otázky č. 18. Respondenti s vyššími celkovými náklady i náklady na jídlo mají vyšší frekvenci stravování v menze (to mŧţe ale souviset i s tím, ţe niţší náklady mají studenti bydlící doma, kteří zároveň se málo stravují v menze). Velmi výrazná je korelace celkových nákladŧ a nákladŧ na jídlo (koeficient 0,60). Tedy čím vyšší celkové náklady, tím vyšší i náklady na jídlo. Poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm koreluje výrazně záporně s celkovými náklady (-0,46) a kladně s náklady na jídlo (0,25). To znamená, ţe poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm je niţší u studentŧ s vyššími celkovými náklady (stačí jim na jídlo relativně méně prostředkŧ – absolutně však jde o větší číslo), zatímco je vyšší u studentŧ s vyššími náklady na jídlo (coţ je celkem logické).

ANOVA (jaká je závislost BMI a nákladů na místě bydlení?) Hodnota BMI nezávisí na místě bydlení (p = 0,15). Celkové náklady závisí na místě bydlení (p = 0,0002), přičemţ na koleji (5 485 Kč) a na druhém místě s výrazným odstupem je bydlení doma (3 945 Kč). Náklady na jídlo nezávisí na místě bydlení (p = 0,39). Poměr nákladŧ na jídlo k celkovým nákladŧm závisí na místě bydlení (p = 0,0002).