PONTIS Šumperk o.p.s.
Zkušenosti s multikulturní výchovou (MKV) jakožto průřezovým tématem jsou v České republice poměrně krátké.
Podoba začlenění MKV do školních vzdělávacích programů se na jednotlivých školách liší v závislosti na jejich konkrétních potřebách, možnostech a celkové ochotě se tímto tématem vůbec zabývat.
Cíl tohoto semináře - podnítit pedagogy k tomu, aby ještě před tím, než se do MKV pustí, věnovali dostatek času přemýšlení o podmínkách, ve kterých budou MKV učit. Analýza vnějších i vnitřních podmínek, rozbor cílů a volba vhodných prostředků k jejich dosažení je podle našeho názoru nezbytnou součástí úspěšné a smysluplné realizace multikulturní výchovy na školách.
Vzdělávací systém prošel v České republice za posledních dvacet let značným vývojem, přičemž proces této transformace není stále zdaleka dokončen. Před rokem 1989 bylo vzdělávání na všech úrovních plně podřízeno politickým ideologiím socialistického režimu. Teprve po roce 1989 se postupně uvolňovala i oblast vzdělávání – vznikaly nové učebnice, zakládaly se nestátní typy škol a obsah vzdělávacího kurikula bylo možné naplňovat více způsoby. Trvalo však více než deset let, než vstoupil v platnost nový školský zákon 561/2004 Sb a byly zformulovány reformní vzdělávací dokumenty.
Výzkumný ústav pedagogický připravil metodický manuál, jenž školám poskytuje základní orientaci v dovednostech, které mají získat jejich studenti – tzv. rámcové vzdělávací programy (RVP).
Význam RVP dokládají zejména paragrafy 3 a 4 Školského zákona, podle nichž rámcové vzdělávací programy vymezují povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání (§ 3) a dále stanoví jeho konkrétní cíle, formy a délku (§ 4).
Významným prostředkem pro naplňování zmíněných cílů je šest průřezových témat definovaných v RVP pro základní vzdělání, která jsou povinnou součástí základního vzdělávání, způsob jejich realizace je v kompetenci škol. Mezi těchto šest témat patří i již zmiňovaná multikulturní výchova.
Multikulturní výchova se stala součástí RVP mimo jiné i kvůli tomu, aby v situaci zvyšující se společenské diverzity pomohla podpořit inkluzivní mechanismy vzdělávacího systému a společnosti vůbec.
Terminologie, jíž se v českém prostředí užívá ve vztahu k MKV, je charakteristická poměrně značnou pojmovou neukotveností.
Základní terminologie není shodná ani v odborných publikacích a liší se navzájem podle zdrojů autorů, z nichž vychází.
Tato „pojmová diverzita“ má samozřejmě dopad i na vzdělávací praxi – jednotlivé termíny a pojmy se v ní mezi sebou často zaměňují nebo naplňují jiným obsahem.
Multikulturní centrum Praha:
příprava na sociální, politické a ekonomické reality, které žáci prožívají v interkulturním prostředí, výchova a vzdělávání, které směřuje k chápání a respektování jiných kultur, proces, v němž si jednotlivci utvářejí představu o rozdílech a shodách svého vlastního kulturního systému a systémů jiných, učí se regulovat své chování k příslušníkům jiných kultur, přístup zabezpečující příslušníkům etnických, rasových, náboženských a jiných minorit takové učební prostředí a vzdělávací obsahy, které jsou přizpůsobeny jejich specifickým jazykovým, psychosociálním a kulturním potřebám.
Český helsinský výbor:
…výchovně vzdělávací přístup, který vychází z respektu a uznání kulturních (zejména etnických, jazykových, náboženských) odlišností, jež je zaměřen na všechny členy společnosti, je holistický, inkluzivní a postihuje všechny dimenze a oblasti výchovně vzdělávacího procesu, včetně neformálních intervencí, a to s cílem dosáhnout efektivní rovnosti příležitostí/výsledků, podporovat interkulturní komunikaci a kompetenci a překonávat rasismus a diskriminaci ve všech jejich formách.
Termín multikulturní výchova je v literatuře obvykle používán jako zastřešující koncept pro interkulturní vzdělávání, vzdělávání k lidským právům, transkulturní pedagogiku, interkulturní komunikaci a další oblasti. V českém vzdělávacím prostředí se jedná o koncept stále ještě poměrně nový, který se často zaměřuje více na realizaci multikulturních aktivit než na jejich význam či důležitost cílů, ke kterým tyto aktivity slouží.
Interkulturní vzdělávání (Člověk v tísni) …je jedna z možných cest k rozvoji pluralitní občanské společnosti, založené na principu rovných příležitostí a rovnoprávnosti všech jedinců i skupin. Obecným cílem interkulturního vzdělávání je zprostředkovat reflexi vlastního kulturního ukotvení, ale i porozumění odlišnosti, rozvíjet smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci v situaci neustále se zvyšující diverzity ve společnosti a otevírat cestu k porozumění různým způsobům života, myšlení a vnímání světa. Interkulturní vzdělávání zároveň usiluje o zmírnění napětí ve společnosti a podporu nestereotypního pohledu na všechny její členy.“
Vzdělávání bez předsudků • uvědomění si odlišností, • respektování odlišností, • přijetí odlišností jako pozitivního jevu.
Cíle procesu vzdělávání bez předsudků • podporovat u dětí vytváření pozitivního sebepojetí, sebevědomí a skupinové identity, • posílit vztahy mezi školou, rodinou a komunitou, ve které děti vyrůstají, • podpořit sociální spravedlnost.
Práce s multikulturní výchovou ve škole je z mnoha důvodů obtížná:
využívanou a dostupnou metodiku,
důraz na velkou šíři teoretických znalostí pedagoga, profesionální zdatnost pedagoga, jeho osobní přesvědčení a postoje, velký nárok na osobnost, zkušenosti pedagoga.
právě v pedagogických disciplínách, kde jde o celostní pohled na člověka, je důležité znát sám sebe tak, aby si s námi probírané téma nehrálo, ale my si mohli hrát s ním.
Multikulturní výchova se dotýká celého člověka – jeho rozumu, jednání i prožitků – zasahuje na těchto úrovních nejen studenty, ale také pedagogy.
Důležité je uvědomit si, že pokud nebudeme vědět, co s námi určité téma dělá, jak ho máme zažité a co v nás evokuje, s velkou pravděpodobností si ve třídě bude téma pohrávat s námi, a nikoli my s ním.
Pokud téma nemáme sami dostatečně zpracované, nebudou ho pak mít zpracované ani naši studenti. Proto je potřeba začít u sebe.
Nejlepší začátek je najít téma, které je pro toho kterého pedagoga důležité, zajímavé, smysluplné a s kterým má nějakou vlastní zkušenost. Později lze samozřejmě volit i témata, která nám nejsou takto blízká – myšlenkový postup bude stejný: vždy bychom si měli položit nejdříve otázku, co dělá téma se mnou samým.
Při přípravě konkrétní vyučovací hodiny je vždy dobré začít otázkou, co by měli žáci na konci umět – znát – být schopni. Tzn. zamyslet se nad tím, k jakému konkrétnímu cíli má ta která hodina vést.
Také je potřeba přemýšlet o tom, jak poznáme, že byl tento cíl skutečně naplněn.
Co je potřeba mít při formulaci cílů na paměti:
cíl je potřeba formulovat pozitivně, cíl by měl být reálný, cíl by měl být ověřitelný, cíl by měl mít zásadní spojitost s mým vlastním pohledem na věc.
O samotných aktivitách a konkrétních pedagogických metodách by měl pedagog přemýšlet až v okamžiku, kdy prošel všemi předchozími kroky.
Metod se vyskytuje celá řada a existuje vždy relativně snadný způsob, jak nějakou vhodnou metodu najít.
Pokud je formulován konkrétní cíl, napomůže často právě on najít správnou metodu.
Při přípravě konkrétní výuky je třeba dbát do velké míry také na to, v jaké třídě se bude hodina odehrávat.
Přítomnost dětí cizinců ve třídě může způsobit několik možných dynamik.
Při přemýšlení o kontextu konkrétní třídy je tedy vždy zapotřebí uvažovat o tom, jaké aktivity budou mít integrativní nebo inkluzivní důsledky a které vyvolají naopak efekt vyloučení nebo přiřazení atributů jinakosti.
Nejde o to nepracovat s rozdíly! Naopak, rozdíly mohou být velkým zdrojem inspirace a obohacení.
Konkrétní aktivita z oblasti multikulturní výchovy by měla být vždy výsledkem úvah, které pro tuto aktivitu vytvářejí jakousi základnu nebo podhoubí. Pedagog má určité osobní zkušenosti a preference a v kontextu práce ve své třídě profiluje cíl, který pak kombinuje s konkrétními metodami. Všechny tyto body jsou pohyblivé a zároveň vzájemně propojené.
Krok 1: Proč? Co mě zajímá? Co zajímá mé žáky?
Krok 2: Co? Vyberte téma hodiny – vybrat obsah hodiny, tedy to, co se mají vaši studenti naučit. Pokuste se témata MKV propojit s tématy právě probíranými.
Krok 3: K čemu? Stanovit cíle, tzn. co by měli žáci na konci umět – znát – být schopni.
Krok 3: Jak? Hledejte vhodné metody, které budou podporovat cíle, které jste si formulovali. Na závěr prověřte logickou provázanost všech tří fází.
Krok 4: Komu? V každé třídě je to jiné. Představte si třídu, ve které budete tuto hodinu realizovat.
Krok 5: Jak ověřím cíle? Jak zjistíte posun, který vaši studenti během hodiny učinili? Pokuste se najít otázky, na které chcete odpovědět. Jde o to ověřit, zda byl skutečně naplněn stanovený cíl.
