Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova. Kronika DoUcha. Červen - Červenec - Srpen 2011 Číslo 4

Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova

Kronika DoUcha www.do-ucha.cz

Červen - Červenec - Srpen 2011 Číslo 4

Obsah Škola – základ ţivota - úvodník rickie

str. 3

Lekce rétořiny

str. 4

Školení na téma - umíme poslouchat rétory?

str. 6

Anketa Pane učiteli, zazpíváme si...

str. 7

Rétoři do (d)uší - Audiotaháky

str. 11

Rétoři do (d)uší - Výcuc čtení pro děti

str. 17

Rétoři do (d)uší - Dobrý proti severáku

str. 20

Rétoři do (d)uší - Rozhovor s Meadhrosem

str. 22

Aktuality

str. 25

Ze ztracené třídní knihy: chat

str. 26

Co poslouchat pod lavicí - tipy k poslechu

str. 31

Ze škamen i od katedry - posluchači sobě

str. 33

Škola- základ ţivota

str. 36

Café Knaufi

str. 37

Ze školních sešitů

str. 38

Vystačíme s trojčlenkou? - hádanka

str. 44

Kam na výlet? Za Bobšem!

str. 45

Úvodník

Škola - základ ţivota Kdyţ uhodí konec školního roku, vzpomenu vţdy na svá školní léta. Začátky školních roků jsou zahaleny mlhou, dlouho jsem se probíral z léta, a ţádné září si nepamatuji. Školu jsem začínal vnímat vţdy aţ tak v půli října. Ale jen na chvilku, protoţe pak uţ jsem ţil v očekávání Jeţíška a vánočních prázdnin. Ty dva měsíce úţasně rychle utekly. Další zimní měsíce jsou bezvadné, v sobotu na hory a do poloviny týdne se vzpomíná na ty necelé dva dny na lyţích, a pak uţ se zase chystáme na sobotu. Na lyţích jsme byli králi a byli jsme úţasní, ale ty zimní měsíce byly pryč přece jen příliš rychle. A začíná jaro. Jako kluci jsme uţ v té době museli chodit v kraťasech, kdo v nich nechodil, jako by neexistoval. Vytahovaly se hned, jakmile jaro začalo úředně, ale byly to boje s rodiči, a ten, kdo je tehdy ještě nevyhrál, byl tolerován. V dubnu a květnu však uţ ne, takový byl terčem posměchu ostatních. Tak jsme chodili v kraťasech a byli jsme úţasní. Kdyţ jsme byli trochu větší, ve věku ranně pubertálním, tak bylo věcí prestiţe a osobní cti, jít se na 1. máje nebo kolem něj koupat v řece. Jednou to bylo dokonce za sněţení. Ale byli jsme úţasní. Jen jednou tato úţasnost 1. máje po čase ztrpkla. V sobotu, posledního dubna, jako kaţdoročně vyráţíme v poledne, hned po škole, na Luţnici, kde se celá parta po zimě sejde. Všichni se těší na večerní posezení a na neděli, kdy musíme slavný 1. máj oslavit rituálem první koupele v řece. A v noci se mi zdá hrůzný sen, ţe si u maturity vytahuji otázku „Vojna a mír―. Nikdy jsem ji nečetl. Ráno se probouzím celý zpocený, protoţe na nic takového nevěřím. Takţe ji ani teď nečtu. O měsíc později si v ruštině otázku „Vojna a mír― vytáhnu. Nejsem úţasný. Pak přišla léta, kdy bylo nutné být na 1. máje u sochy Karla Hynka Máchy na Petříně. A dostat se tam i přes ty esenbáky, kteří to měli všude kolem obšancované. Ani dnes vlastně nechápu, co jim vadilo na tom, ţe se tam mládeţ scházela. Moţná to, ţe to neby-

lo u sochy Juldy Fuldy a ţe to nikdo neorganizoval a ţe si tam mohl kaţdý myslet, co chtěl. A kdyţ uţ se člověk k Máchovi dostal, tak se tam třeba pokusil z něj něco zarecitovat. A rána pendrekem byla jen potvrzením toho, ţe jsme mladí a hrdí. Byli jsme úţasní. Ale ani hodiny strávené ve škole nebyly ţádnou ztrátou času. Daly se účinně vyuţít pro vzdělávání, člověk během hodin vyučování stihl přečíst spoustu kníţek, na které by jinak nezbyl čas. V intelektuálních debatách o literatuře jsme pak měli velký náskok před těmi, kteří se nechávali rozptylovat výkladem školní látky. Byli jsme úţasní. Namáhavé pak bylo jen to, odnést domů na konci školního roku všechny ty zabavené kníţky, které jsme si vyzvedli u kantorů. Na dopoledních přednáškách bylo nádherné, ţe se tam nekontrolovala účást a byla spousta času na zlepšování hry, neboť i biliardové stoly ve vysokoškolském klubu byly v té době volné. Hodiny a hodiny hry z nás udělaly mistry a byli jsem úţasní. Takových a podobných vzpomínek se na konci kaţdého školního roku vyrojí spousta, ale jak nyní zjišťuji, vzpomínám sice na školní léta, ale se školou to vlastně má velice málo společného. Jen to, ţe se to v těch letech odehrávalo. Ţe je to vzpomínání na léta, kdy jsme byli mladí a úţasní. Ale to jsme i dnes. Nebo snad ne? A musí se moc dolovat v paměti, ţe jsme vţdycky tak úţasní nebyli a škola nebyla vţdy jen selanka. rickie Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 3

Úvod do rétoriky

Kurz pro rétory začátečníky Byl jsem poţádán redakcí, abych se jako jeden z "déleslouţících" rétorů pokusil zformulovat pár poznatků, které se nashromáţdily během existence rétorky pro ty, kteří dnes se čtením začínají nebo se k tomu chystají. Nemusíte se mnou souhlasit, můţete mít opačný názor a pokud se pustíte do diskuze, můţe to přinést jen uţitek. Pro rétora, především v jeho počátcích, je příznačná nedůvěra v sebe sama. Slyšet svůj hlas poprvé z reproduktoru byl pro většinu z nás šok. Ale pro vaše uklidnění, úplně stejně na tom byl třeba pan Lukavský. Navíc si najednou uvědomíme jak „příšerně― jsou slyšet všechny naše logopedické vady a vadičky (někteří), jak polykáme konce slov (většina), šumlujeme (aţ na výjimky skoro všichni). Člověk by se musel stát prezidentem, aby byl ochotný ve 30, 45 nebo i 60 letech opravovat sykavky nebo ráčkování, kdyţ to do dneška nikomu nevadilo. To ostatní v naší moci i v zájmu posluchače je. Snaha o co nejzřetelnější artikulaci je rétorovou vizitkou. Trochu jsem odbočil. Původní myšlenka směřovala k tomu ţe…. RÉTOR POTŘEBUJE ODEZVU a to nejvíc ve svých začátcích. Potřebuje, chce a má slyšet názory ostatních. Pokud nechce, jeho chyba. Naše chyba, pokud se omezíme výhradně na prostou chválu i tam, kde si výkon ţádá pár pomocných slov. Proto je nejsnazší a doporučené začít povídkou, pohádkou, kníţkou co nejútlejší. Není nic nemoudřejšího, neţ pustit se do románu o 400 stranách a slyšet, v případě pokroku, ten výrazný rozdíl mezi první a poslední kapitolou. Při té příleţitosti se dá opravit mnoho jak ve vlastní četbě, tak i vyřešit počáteční problémy s technikou a nahrávacím softwarem. Po zvládnutí těchto prvních úskalí, případně po bezchybném sprintu tímto zkušebním obdobím, následuje výběr knihy. Buďme k sobě upřímní. Kdyţ říkáme, ţe čteme především pro svou radost, je to sice pravda, ale současně všichni rétoři touţí i po tom, aby se jejich dílo líbilo. Proto si myslím, ţe i první větší práce by měla být kniha, která se samozřejmě líbí nám, ale u které očekáváme, ţe bude zajímat i co nejširší okruh posluchačů. Načíst svou prvotinu pro dva nebo tři „specialisty― nepovzbudí příliš k další četbě. Na to je dost času, aţ získáme a ukojíme své posluchače. Podle mého vás hned po výběru knihy čeká další závaţné rozhodnutí. Jak děj podat. Zatím se v knihovně (ale nejen tam) vyskytují dva rovnocenné způsoby. „Prostá― četba, při které zprostředkujeme děj posluchači, nebo pokus o „herecký― projev, ve kterém se snaţíme posluchače zatáhnout do děje i pomocí vlastních emocí. Mistři mluveného slova dokáţou obě varianty propojit, ale takových je v rétorce zatím málo a já si je nedovolím jmenovat s ohledem na ně samé (aby nezpychli), i s ohledem na ty, kteří mezi ně JEŠTĚ nepatří (aby nezáviděli). Objevte si je sami. Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 4

Úvod do rétoriky Ti, kteří se rozhodnou pro četbu, mají ţivot v mnohém snazší. Rozhýbají několika osvědčenými grimasami (při kterých by ztuhla krev i zásahové jednotce) obličejové svaly, protoţe ztuhlé nám artikulaci neusnadní, ti nejzodpovědnější pronesou bryskně několik jazykolamů a sednou do pohodlného křesla k mikrofonu. Jsou známi tací, kteří opravují čtení jen v případě houkající sanitky nebo výbuchu plynu. Ostatní, kteří se občas zadrhnou nebo přeřeknou, prostě jen vynechají pár vteřin (aby chybu na nahrávce snáz našli) a naváţou znovu původním odstavcem nebo jen větou. Ale ani to ještě není cílová páska. Je třeba se zamyslet nad skladbou věty, nad tím co bude následovat. Téměř kaţdá věta má svůj smysl, důrazy, plynulost. Je třeba vyzdvihnout to, co by neměl posluchač přeslechnout. Není nutné, a někdy to dokonce škodí, respektovat interpunkci. Gramatická bezchybnost má daleko do melodie plynulého hovoru. Mluvíme-li o melodii, zahrnujeme do ní rozdíly v hlasitosti, tempu, odmlky, výrazu – zabarvení hlasu. Tady se osvědčilo tvářit se tak, jak se asi tváří ten, kdo právě vystupuje. Pomáhají i pohyby rukou. Daleko přesvědčivěji zní např. „Jdi mi z očí―, kdyţ to doprovodíme pokynem hlavy, nebo i ruky. Velmi důleţité je i dýchání. Snaţte se nadechnout včas a tolik, abyste s dechem vydrţeli do pauzy. Jinak věta ztrácí rytmus a plynulost. A koukám, ţe úplně jinak vyzní „to jsou plky― s roztaţenými koutky úst, nebo se zamračeným kroucením hlavou. Právě odzkoušeno! V jedné předscéně říká pan Werich: „Moje uši se kolikrát diví co huba řekla―. Povaţuji proto za prospěšné poslechnout si celou svou nahrávku ještě po opravách. Jak známo, oči jsou při čtení napřed a převod oči, pusa, uši není vţdy bezchybný. Jen tak můţe z věty „tři, po zuby ozbrojení vojáci― vzniknout věta „po tři zuby ozbrojení vodáci―. Snad mi autorka tohoto skvostu odpustí. Konec konců, co všechno dokáţí rétoři zplodit, uţ jste měli moţnost slyšet v Silvestrovském vydání. Můţu vás ubezpečit, ţe i letošní sbírka se utěšeně rozrůstá. Dnešek ukončeme radou, kterou kdysi přinesl panáček Přemek. Před a při čtení nepijte sladké a sycené nápoje. Nebudete tolik mlaskat a ani nespolečenské projevy vašich útrob vás nebudou při čtení rozptylovat. Příště: nad dopisy rétorů... Gabryš

„Tady se osvědčilo tvářit se tak, jak se asi tváří ten, kdo právě vystupuje.“ Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 5

Úvod do rétoriky

Jak správně poslouchat rétory

Beze slov...

Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 6

Anketa - Pane učiteli, zazpíváme si... 1. 2. 3.

Našli jste si díky povinné školní/studijní četbě nějakou tu svou nej knihu na celý život?¨ Máte spisovatele či literární dílo, na kterém jste během svého vzdělávacího procesu ztroskotali? Kterou báseň z těch, co jste se museli do školy naučit k recitování, byste zvládli přednést i dnes?

Oldtrebi 1.

Vzhledem k tomu, ţe základní školu jsem absolvoval za hluboké totality, tato moţnost byla absolutně vyloučena.

2.

Marx, Engels, Lenin, Stalin, Zápotocký, Gottwald

3.

Vysoko nad špalírem spících modřínů a kalin, vytkán a vysněn z mramoru a hvězd, v úsměvu našem usměje se Stalin — bezpečný stráţce našich dlouhých cest. (P. Kohout: Na rozloučenou a na shledanou)

potapnik 1.

Tak tedy nevím, jestli šlo o povinnou četbu, ale díla vyšla v Klubu čtenářů, coţ bylo v naší experimentální škole pro děti převáţně komoušů a lampasáků, učitelstvem podporováno. Malý Bobeš, Timur a jeho parta, ale hlavně Dva roky prázdnin.

2.

Moje vratká bárka na cestě ke vzdělání ztroskotala (a stále ztroskotává) na spoustě korálových ostrůvků těsně pod a nad hladinou, nicméně nejmarkantnější pocit marnosti jsem zaţil při pokusu přečíst si James Joyceova Odyssea v angličtině (vyjde to na stejno v jakémkoliv jazyce) a po pár stránkách jsem si přestal nalhávat, ţe bych mohl tuto Rosettskou desku někdy rozluštit.

3.

Básničku přímo ze školy bych nezvládl asi ţádnou, ale později jsem podlehl kouzlu veršíků a tak jsem se sem tam něco naučil, ale teď bych si je musel znovu řádně osvěţit, abych byl schopen něco z hlavy ţblebtnout.




kyssi 1.

Matematické Fyzikální a Chemické Tabulky (MFCH tabulky)

2.

Doc. Rogalewicz Vladimír CSc. - Pravděpodobnost a Statistika pro inţenýry Není to chyba knihy ani autora, je to jen nepoučitelnost z dobře míněných rad starších kolegů. Prostě jsem nevěřil, ţe na zkoušce se z toho při malých znalostech ta řešení příkladů opravdu vyhledat NEDAJÍ (a fakt nedají!).

3.

Ty které jsem (s tatínkovou pomocí) napsal a naučil se místo těch od Wolkera, Ţáčka a jiných "profláknutých" básničkářů.

zvonecek 1.

Hoci časy mojich študentských chvíľ sú uţ dávnou minulosťou (maturovala som v roku 1977 – uufff ) a povinné čítanie nikdy nebolo medzi študentami obľúbené, no pre niekoho je povinné čítanie v pohode, pre niekoho utrpenie. Ja si rada spomínam na časy, kedy písané slovo malo svoju váhu, čítali sa romány vonku na lavičkách, skoro všetci boli odberateľmi vydavateľstiev „Krásnej literatúry― a „SPKK –spoločnosť priateľov krásnych kníh―. Takţe z povinného čítania som si nenašla tú „knihu pre mňa―, ale spomedzi autorov som našla Ericha Mariu Remarqua, kde povinne sme mali prečítať Na západe nič nové. Prelúskala som všetky jeho dielka a jednou z naj kníh sú pre mňa dodnes Traja kamaráti.

2.

Ako rozumieť tejto otázke? Také niečo si zo školských čias nepamätám.

3.

V škole do nás natlačili viacero básní, ktoré som si však postupne zopakovala so svojimi troma deťmi, keď sa ich sami učili. Vďaka tomu dnes si viem zarecitovať „Mor ho !― Sama Chalupku, úryvky z „Valaská škola mravuv stodola― Hugolína Gavloviča, no a moţno aj niečo od Hviezdoslava a celkom dobre si pamätám Lermontovovu báseň „Borodino― v ruštine. Ale to len preto, ţe som maturitnú otázku z povinnej ruštiny na tému romantických básnikov okrem par úvodných slov vyriešila odrecitovaním tejto básne. Bolo to za 1.




jester.ka 1.

Mám ráda hodně kníţek, takţe je těţké mluvit o některé "nej". Ale díky povinné četbě jsem si našla vztah k několika autorům nebo knihám, ke kterým bych si sama cestu hledala asi těţko. Na prvním místě mě napadá Markéta Lazarová, na druhém Čapkova trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný ţivot, na třetím Máj. Takové klasiky, přišla jsem jim na chuť právě díky školní četbě. A ještě pár autorů, ke kterým mě přivedly studijní povinnosti a já jsem jim za to vděčná: Jan Čep, Josef Palivec, Hanuš Bonn.

2.

Thomase Manna. Nějakým způsobem se mi podařilo přečíst jeho román Doktor Faustus, aniţ bych z něj cokoli pochopila - dodnes nemohu přijít na to, jak je něco takového moţné, proč jsem to neodloţila, jestli jsem doufala, ţe na konci mi něco dojde - nestalo se.

3.

Ze všeho nejlépe bych zvládla Polámal se mraveneček - to je nejspíš ještě ze školky. Pak kousek Máje a dost velký kus Polednice, přestoţe jsem se ji myslím nazpaměť nikdy učit nemuseli, nějak se mi do hlavy nastěhovala sama.

ok1lx 1.

Popravdě řečeno jsem povinnou četbu hodně flákal. Do čtenářského deníku jsem to vţdycky nějak odflákl nebo opsal. Přeci jen v těch dobách povinná četba nebyla z těch, které bych s baterkou pod peřinou do noci hltal.

2.

Co se myslí ztroskotat? Pokud si pamatuji dobře, nedočetl jsem ani Němou barikádu . Raději jsem hltal Verneovky.

3.

Nemám paměť na verše. Obecně povinná četba je pro mě synonymem něčeho, co se čte, aby si to vůbec někdy někdo přečet a ne toho, co bych si rád přečetl.




hustik 1.

Povinná školní četba poslední dobou něják nefrčí. Postupem času to vţdy pochopily i učitelky a vzdaly to. Ale seznam jsme vţdycky dostali, to jó. A s tou knihou na celý ţivot by to bylo stejně těţký. Moje máti dělala dost let v antikvariátu a knihkupectví, takţe doma jsme měli stovky knih. Zatím se mně daří drţet průměr jedný přečtený knihy za 5-10 let. U té poslední, v pořadí jiţ třetí (kdyţ nepočítám Honzíkovy cesty apod.), se mně podařilo dojít nečekaně daleko - aţ po stranu 200. Ještě nějaký dotazy ke knihám?

2.

V našem vzdělávacím procesu se ztroskotat nedá. U maturity jsem si vytáhl "vývoj českého novinářství od - uţ nevim od kdy, asi někdy od začátku - aţ do dnes". Paní učitelka mě měla velmi ráda a uţ několik měsíců mně slibovala, jakej dostanu kartáč (na školní časopis jsem jí byl ale dobrej - pchéé ). Zároveň strašně špatně nesla, ţe jsem měl spolu s borcem nejlepší maturitní slohovku za 2 (u maturity se průměrovala známka z literatury, mluvnice a slohu, takţe jednoduchý počty). Tak jsem jí tam pověděl něco o "Krameriusovy c. k. praţské poštovské noviny" (špatně se to skloňuje ) a ţe mám pak aţ po dnešní Blesk a MF Dnes trochu mezeru. Výsledek? Čeština za 4 a jedna protivná a silně nakálená učitleka, která při "gratulačkách" nezareagovala na moji podanou ruku a obešla mě (to je aspoň úroveň co?). Jak si to nastavili, tak to mají. Všeobecnej přehled o literatuře jsem měl asi největší ze třídy - jejich vzdělávací proces a známky mě nějak neberou.

3.

Básničky na nás zkoušeli naposledy někdy na prvním stupni ZŠ, takţe se mně to uţ naštěstí podařilo něják vytěsnit. Pamatuju si jen kousek jedný z Velký knihy lochecu: Kohót Pip se slípkó Pipkó na dvorku s vysokó zídkó. Vegetili do holpecu bez hádek a blbéch keců.



Dokončené četby v červnu: Antonín Martin - Prchající helma (Maedhros) Další dílko od českého autora fantasy literatury, obsahující všechny atributy (spousta krve, řinčení mečů), které má správná fantasy mít. V Maedhrosově podání jako vţdy zdařilé a poslouchavé.

Brdečka Jiří - Limonádový Joe (Oldtrebi) Přátelé, pravděpodobně všichni znáte (a dobře) film Limonádový Joe aneb Koňská opera. Troufám si říci, ţe podstatně menší procento vás četlo Brdečkovu knihu. A to je škoda, neboť (bezesporu vynikající) film je své kniţní předloze pohříchu velmi nevěrný. Bylť umělecky přetvořen a to dokonce i ve smyslu vyznění. Zatímco film je postaven více na třeskuté srandě, (coţ je pochopitelné, protoţe vycházel hlavně z divadelního přetvoření), kniha oplývá překrásným jazykem a mimořádně inteligentním humorem.

Colfer, Eoin - Artemis Fowl (Maedhros, Jared51, Ginny) Artemis Fowl, dvanáctiletý hrdina, působí svou chytrostí jako zázračné dítě. Je bez táty, s mámou jsou problémy, ale on se tím nenechá zdeptat. Má veliký plán: učiní vše pro to, aby získal co největší bohatství. A jak jinak, kdyţ ţije v Irsku, neţ prostřednictvím skřítků leprikónů? A jak jinak, kdyţ ţije v našem, 21. století, neţ prostřednictvím té nejmodernější techniky? Colferův Artemis Fowl zazářil podobně jako Harry Potter J. K. Rowlingové, na rozdíl od něj si však v čarovném světě pohádek počíná jako padouch.

Glattauer, Daniel - Dobrý proti severáku (Kateřina, Jiřík, Gabryš) Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Mezi Emmi a Leem začne, díky omylu a náhodě, nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbliţují, aţ si nakonec musí poloţit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání?

Kadečková Helena - Soumrak bohů (Fukung) Příběhy z obou Edd nás zavedou do Ásgardu a dozvíme se mnohé ze ţivota severských bohů, často i to, co bychom raději nevěděli. Loki je prostě prevít a není sám. A Odin to nemá jednoduché.

Lobel Arnold - Kvak a Ţbluňk jsou kamarádi (VADO) Prvotina začínajícího rétora se vybarvila jako úţasně příjemná záleţitost pro celou rodinu. Co myslíš, Ţbluňkůůůů? Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 11


Dokončené četby v červnu: MacDonaldová Betty - Farma paní Láryfáry (romini) Poslední z řady knih o paní Láryfáry, asi ta nejzajímavější, kde příběhy mají nejvíce kouzla i vtipu.

Oppel Kenneth - Stříbrokřídlý (Jared51) Hrdinné putování maličkého netopýra z kolonie Stříbrokřídlých… Nečekejte ţádná šišlající zvířátka navlečená do oblečků a popíjející ve svých útulných domečcích odpolední čaj, ale věrně popsané skutečné ţivočichy, kterým jsou přiřknuty lidské vlastnosti. Oppel netopýry velmi pečlivě studoval a ve své knize zajímavě skloubil fantasy příběh s poutavým vyprávěním o zvycích a chování těchto pozoruhodných zvířat.

Pelc Jan -… a povídky (janosikzde) Především pro silné povahy a úplné zvrhlíky načetl janosikzde sbírku povídek známého českého spisovatele. Při poslechu sice narazíte na brutální násilí, drogy, fekálie a jiné nechutnosti, ale tím se nesmíte nechat odradit, to uţ je holt Pelcův styl. Pokud tedy máte dobrý ţaludek a oblíbeného autora Charlese Bukowského, pak neváhejte, Pelcovy povídky jsou určeny právě Vám.

Papoušek Dušan - Past rozumu (Bobes41, Dalia, Kateřina) Sci-fi vycházející z klasiky ţánru - kdy lidstvo neví, co činí a roboti začnou přemýšlet, ţe to vědí lépe. Pozoruhodné je hlavně Bobešovo audiozpracování, spolu s vynikajícími rétorkami se mu zadařilo dodat příběhu skutečně sci-fi atmosféru, kdy se posluchač octne v technickém, aţ sterilním světě robotické zbrojní továrny.

Pawlowská Halina - Díky za kaţdé nové ráno (megina) Film zná asi kaţdý, kniha je skoro o tomtéţ, jen bohatší. Megina si ji vybrala jako druhou ze svých prvotin a udělala moc dobře. Takţe se můţeme spolu s ní usmívat či trnout nad Olţinými peripetiemi.

Payne C.D. - Mládí v hajzlu (janosikzde) Deník Nicka Twispa - jeden by řekl, ţe všichni znají, ale ... pokud někdo neví, jak je těţké být mladíkem s dvěma zásadním problémy, tak poslouchejte. Jaké ţe jsou ty problémy? Prostě poslouchejte a bavte se... dospělí tam taky dostanou svůj díl.

Šmíd Zdeněk - Dudáci a vlčí hlavy (ladyzaba) Kdo zná Šmída a jeho vodácký humor, moţná si neumí představit, jak mohou být vtipné tyto příběhy z Chodska. Mohou a to velmi. A navíc okořeněné svéráznou poetikou kraje a náturou Kozinů. A kdyţ to načítá ladyzaba, které nejde se u čtení neculit, tak pak ta pohoda přeskočí při poslechu i na vás. Nemělo by chybět v balíčku audia na dovolenou.



Dokončené četby v červnu: Kamča se po pošťouchnutí při načítání v Malířovně rozhodl téţ zařadit mezi plnohodnotné rétory a vzal to z gruntu. Přesně dle doporučení útlými kníţkami pro děti. A dětem je to milé. Vůbec jim nevadí, ţe to není "jako v televizi", naopak získávám pocit, ţe Kamčův "normální" projev je jim příjemnější. No koneckonců dospělým také. Navíc jde většinou o příběhy, které obrazově zpracovány nebyly nebo nejsou "profláknuté". Nelekejte se kvantity, je vyváţena vysokou kvalitou.

Macourek Miloš - Mach a Šebestová (kamca123) Kahoun Jiří - Včelí medvídci od jara do zimy (kamca123) Wenig Frank - O Spejblovi a Hurvínkovi (kamca123) Vladislav Jan - O Jankovi - Slovenské pohádky (kamca123)

Dokončené četby v červenci: Abnett Dan, Lee Mike - Démonova kletba (Fukung) Bojovník. Zrádce. Netvor. Od narození dostával Malus Temná čepel nejdůleţitější lekci společnosti temných elfů - co nemáš rád, udělej ostatním dřív, neţ to oni stihnou provést tobě. I v záludném Naggerothu se Malus brzy stane neblaze proslulým pro svou bezcitnou a zlovolnou povahu, je mimořádně krutý i podle značně volých standartů temných elfů. Kdyţ se mu podaří ukrást mocný magický artefakt, který ho má dovést k tajné moci ukyté hluboko v děsivých Pustinách Chaosu, vydává se se svou druţinou za znovuzískáním moci a vlivu...

Aughton Peter - Na palubě Resolution (Maedhros) Přesně 13. července 1772, tedy do roka a do dne od chvíle, kdy se James Cook vrátil do Anglie s tím, ţe pro britskou Korunu získal Austrálii a Nový Zéland, vypravil král do Tichomoří další dvě lodě, Resolution a Adventure („Odhodlání― a „Dobrodruţství―), aby Cook objevné putování po jiţní polokouli završil. Tři roky trvající plavba zůstala doposud největší objevnou výpravou, kterou kdy kdo do jiţních vod Indického, Tichého a Atlantského oceánu podnikl. Ţádná jiná plachetní loď se nedokázala zakrojit tak hluboko do ker jiţního pólu.


Rétoři do (d)uší - Audiotaháky Blytonová Enid - Záhada zelené rukavice (allepa77) Ve druhém díle oblíbených „Záhad― strávíme s Rogerem, jeho mladší sestrou Dianou, originálním bratrancem Pajdou a kamarádem Barnym velikonoční prázdniny. Nečekaně se k nim připojí starý podivínský strýc Robert a s ním i další záhada. Z rodinného sídla se ztrácejí cenné listy a vzácné tisky. Naštěstí podnikavá parta se hned pustí do pátrání. Jak vyšetřování dopadne?

Brezina Thomas - Vzkříšení ohnivého démona (romini) Tak tohle teď "frčí" mezi školní mládeţí - tedy tou čtoucí, společně s různými dalšími sériemi motajícími do sebe fantasy, detektivky, horory, dobrodruţné i dívčí románky. Nedokáţu odhadnout, nakolik dítka zaujme děj, zápletka či jazyk (většinou dle mého nic moc), ale takovéhle kníţky skrývají úkoly, jsou to zjednodušené gamebooky, ve zlomech děje je zapotřebí uhádnout, vyluštit nebo jen odhadnout, co bude dál, kde je háček, jak se má hrdina zachovat - například k těmto Brezinovým kníţkám je k luštění dodávána šifrovací podloţka ve tvaru magického meče. A tento nápad se chytil (těţko budu dnešní mládeţi vysvětlovat, ţe nic nového pod sluncem, ani detektiv Štika je nepřesvědčí).

Clancy Tom - Rudá bouře (Calgary) Typický Clancy, ovšem v mimořádně zdařilé interpretaci! Přostřednictvím poslechu se před vašima očima začnou odehrávat sloţitá jednání, bojové akce i lidské osudy, a to na mnoha místech zeměkoule.

Cowellová Cressida - Jak být pirátem (romini) JAK BÝT PIRÁTEM - napsal Vikign Škyťák Strašný Treska III. Ze staré norštiny přeloţila Cressida Cowellová Druhá kniha z pamětí Škyťáka Tresky (pokračování knihy Jak vycvičit draka)

Drijverová Martina- České pověsti pro malé děti (megina) Staré české pověsti jsou důleţitou kapitolou v literatuře o dávných časech v historii našeho národa. Autorka vybrala pro malé čtenáře ty nejznámější a nejpůvabnější a vypráví je jazykem čtivým a dětem srozumitelným.

Golden Christie - Warcraft: Vládce klanů (Maedhros) Otrok. Gladiátor. Šaman. Náčelník. Tím vším byl tajemný ork jménem Thrall. Odmalička vychováván krutými lidskými pány, kterým šlo jen o to, aby si z něj vytvořili dokonalou zbraň. Oheň v Thrallově srdci a jeho výchova ho předurčily k osudu, který on sám teprve pomalu začíná chápat - vymanit se z pout a znovuobjevit starobylé tradice své rasy. Nyní se lidé dozví o jeho ţivotních osudech. Hrdinský příběh o cti, nenávisti a naději je konečně tady…


Rétoři do (d)uší - Audiotaháky Chandler Raymond - Loučení s Lennoxem (Oldtrebi) Autora ani rétora netřeba představovat a proto neváhejte a přesvědčte se sami, zda předposlední dokončený román Raymonda Chandlera je povaţován za jeden z jeho nejlepších oprávněně.

Kahoun Jiří - Jak se mají včelí medvídci? (kamca123) Macourek Miloš - Láska a dělové koule ( Dalia, Gerald) Nechme se unést Macourkovou bohatou fantazií do světa hříček, snů a výmyslů, kde se obyčejné věci, díky autorově zvláštnímu vidění světa, proměňují ve věci neobyčejné, vymaňující se všednosti a banalitě, aby se k nám obloukem vrátily s novým nazíráním na lidské zvyky a vlastnosti.

Němcová Boţena - Bylo nebylo (Karo) Pohádky k usínání pro nejmenší, ale poslechnou si i dospělá ouška.

Němec František - Paničky a dámy (romini) Prostě soudničky po němcovsku, co víc dodat, snad jen, ţe občas je čtené nezřetelné, neb čteč se nezvladatelně řehce.

Petr z Mladoňovic - O umučení M. Jana Husa (Jared51) Šimek M., Fousek J. - Putování s oslem (Karo) Je tomu jiţ nějaký ten pátek, co se nachýlil konec mého středoškolského studia a "Svatý týden" zaklepal na dveře. Přede mnou byla vidina haldy učení a tvrdé přípravy na maturitu. Jenţe se cosi stalo. Před svaťákem mě mé nohy donesly do knihkupectví a tam mé oči spatřily tuto knihu. Za tehdy krásných 99,- Kč jsem si ji zakoupil a odnesl domů. A veškerá má předsevzetí o pilném učení vzala za své. Dobrou polovinu času jsem věnoval četbě téhle knihy, zatímco maturitní otázky leţely ladem. Během svaťáku jsem ji nadšeně přečetl od začátku aţ do konce i s obrázky.

Schink Petr - Špinavá práce (Oldtrebi) Pro milovníky gangsterek a drsné školy je tu Špinavá práce – hold, který Petr Schink zdařile skládá těmto ţánrům a který Oldtrebi skvěle interpretuje.


Rétoři do (d)uší - Audiotaháky POVÍDKY OD KAŢDÉHO.. ANEB ČTEME SI PŘED SPANÍM - 1. Nejkrásnější vánoční přání… (Bobes41) Jak jsem jel Krále Šumavy (Gabryš) Chlapče chlapče, kam jsi se to dostal…(VADO) Koule (Gerald) Sir Thomas Mallory - Artušova smrt (Fukung) Karel Čapek - O vlastním okolí (LoPez) Jak dát kočičce prášek (megina) Kdo od koho opisuje (Dalia, Gerald) Jaroslav Boček - O nakreslené myši (rickie) Ota Pavel - Brankář (Jared51) Šedý (megina) Miroslav Holub - O Růţence (rickie) Láska a draci (Maedhros) Volba (Gerald) Lumíci (OldTrebi) Dar, který ţije (Dalia) Karel Čapek - Lidé v domě (LoPez) Přiběh podivné loupeţe Lp-1782 (VADO) Sen malého děvčátka (Dalia) Karel Čapek - Ten, jejţ stěhují (LoPez) Dietrich Bonhoeffer - Etika (Fukung) Případ s koupelnou (romini) Jürgen Moltmann - Bůh ve stvoření (Fukung) Začalo to poškrábáním (Gerald) Karel Čapek - Domácí ţivot (LoPez) Případ z časů třicetileté války Lp-1631 (VADO) Jaroslav Boček - Malá volská etuda (rickie) Jaroslav Boček - Zázrak svatého Remedia (rickie) Lest (romini) Adámek Otakar - Ty vzdálené paravesmíry (janosikzde)


Rétoři do (d)uší - Výcuc čtení pro děti Pokusili jsme se pro vás vybrat z rétorských seznamů díla vhodná ku poslechu pro děti do věku cca 12ti let. Neručíme, že jsme na žádné nezapomněli. Adams Richard - Daleká cesta za domovem (Jared51) Arthur Robert - Tajemství strašidelného zámku 1. díl (Gerald) Záhada koktavého papouška 2. díl (Gerald) Záhada šeptající mumie 3. díl (Gerald) Záhada zeleného strašidla 4. díl (Gerald) Beachová Lynn - Posedlá (Dalia) Ďábelské kouzlo (Dalia) Skřek šelmy (Dalia) Temnota (Dalia) Ukradená mumie (Dalia) Blytonová Enid-1-Záhada Pavoučího domu (allepa77+Shark-CZ) Burroughs Edgar Rice - TARZAN kniha 1 Syn divočiny (Gerald) Colfer, Eoin - Artemis Fowl (Maedhros, Jared51, Ginny) Cowellova Cressida - Jak být pirátem (romini) Čtvrtek Václav - Cesty formana Šejtročka (Přemek) Dahl Roald - ObrDobr (Ginny) Denk Petr - Co vypravoval starý indián (Dalia) Drijverová Martina - České pověsti pro malé děti (megina) DuPrauová Jeanne - Kniha města Ember 1 (Ginny) Kniha města Ember2- Vesnice Sparks (Ginny) Flanagan John - Hraničářův učeň 2 - Hořící most (Ginny) Hraničářův učeň- Rozvaliny Gorlanu (Ginny) Flos František - Lovci orchidejí I. (Jared51) Franzová Cornelia - Tajemství Červeného rytíře (Ginny)


Rétoři do (d)uší - Výcuc čtení pro děti Gernetová, Nina Vladimirovna - Káťa a krokodýl (Ginny) Goscinny René - Mikulášovy patálie (rad.obch) Howard E.Robert - CONAN - Údolí ztracených ţen (janosikzde) CONAN - Královna černého pobřeţí (janosikzde) Kárník - Bílá ruka: Za tajemstvím hradu Handštejna (PoseidonCZ) Kahoun Jiří - Příhody včelích medvídků (kamca123) Včelí medvídci od jara do zimy (kamca123) Jak se mají včelí medvídci (kamca123) Kopernický Josef - Příběhy Joky - Joka staré ţelvy (Jiřík) Kratochvíl Miloš - Duchaři (rad.obch) Lobel Arnold - Kvak a Ţbluňk jsou kamarádi (VADO) Lindgrenová Astrid - Bratři lví srdce (Ginny) My z ostrova Saltkrakan (Ginny) Ronja, dcera loupeţníka (Ginny) Svěřte případ Kallovi (Ginny) MacDonaldová Betty - Čáry paní Láryfáry (romini) Farma paní Láryfáry (romini) Haló, paní Láryfáry! (romini) Paní Láryfáry (romini) Všechno nejlepší, paní Láryfáry (romini) Michal Karel - Bubáci pro všední den (Dalia) Mrázková Daisy - Slon a mravenec (kamca123) Nejkrásnější bajky o zvířatech (Ginny) Oppel Kenneth - Stříbrokřídlý (Jared51) Owen James A. - Indigový drak (Maedhros) Rudý drak (Maedhros)


Rétoři do (d)uší - Výcuc čtení pro děti Paolini Christopher - Eragon - odkaz dračích jezdců (Ginny) Patěk Radomír - Darebáci (baron7) Pavlovič Jozef - Veselí prvňáčci (Ginny) Pavlovský Jiří - Démon posledního soudu (Maedhros) Petiška Eduard - Příběhy tisíce a jedné noci (Dalia) Pike Christopher - Věčný nepřítel (Dalia) Poraziňská Jania - Za lesy a za horami (Dalia) Pucek Vladimír - Vodopád devíti draků (Maedhros) Pullman Philip - Hodinový strojek (Maedhros) Renčín Pavel - Jméno korábu (Maedhros) Rowlingová J.K. - Harry Potter a relikvie smrti (Ginny) Bajky barda Beedleho (Maedhros) Harry Potter a vězeň z Azkabanu (Ginny) Sageová Angie - Magyk (Maedhros) Stewart P., Riddell C. - Klárka a samohybné křeslo (romini) Fergus a létající kůň (romini) Hugo a ...vzduchosaně (romini) Syrovátka O. - Nejkrásnější bajky pro nejmenší (Ginny) Štembera Jaroslav - Indiánské pohádky (Jiřík) Tomeček Jaromír - Zelená ozvěna (Jared51) Uspenskij Eduard - Prázdniny s babou Jagou (allepa77) Verne Jules - Tajuplný ostrov (Jared51 + Shark-Cz)


Rétoři do (d)uší - dobrý proti severáku

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku (Kateřina, Jiřík, Gabryš)

Jak jsme načítali „Severák“ Četba vznikla na základě anotace v nových knihách, kde nás zaujal nejen její úspěch v Německu, ale právě moţnost střídání hlasů a původně nezávazný rozhovor, rozvíjející se v dialog sahající aţ do střeţených zákoutí duše. I kdyţ jsem knihu přes kamarádku v knihkupectví sehnala, Gába odmítal číst ze scanů, které jsem mu z části knihy připravila, ale vyuţil známosti s jedním knihovníkem a získal text ve Wordu. Ano, četlo se to líp. Zpočátku jsme četli kaţdý samostatně, na sobě nezávisle. Při mixu vyšlo najevo, ţe se nám nedaří emoce „zharmonizovat―. Ţe vzájemně jaksi neladí. Tak jsme přešli na jiný způsob. Ten z nás, kdo měl dřív víc času, načetl celou kapitolu a druhý se snaţil svou replikou navazovat. I tak se občas „nezadařilo― a některé věci jsme předělávali. Ať uţ kvůli výrazu, nebo kvůli věcným chybám. Díky připojení na skype, jsme mohli kaţdou kapitolu, větu, někdy i slovo rozebírat a upravovat. Přiznávám se bez mučení, ţe mi spolupráce s Gábou hodně dala, ţe jsem se hodně naučila a ţe jsem mu za tuhle školu vděčná. Ale…kdyţ jsem mu posílala např. 12 verzí věty „co budeme dělat― byla ve mně malá dušička. Prošla jsem jen za cenu toho, ţe ta tři slova z 12 verzí sestříhal. Ten chlap by mohl řídit filharmonii. Ovšem musel by mít zasklenou dirigentskou kukaň, aby ho flétnisti neumlátili futrálama. Postupně začal také „zneuţívat― mé ochoty podílet se i na úpravě. Chtěla jsem se dopracovat k tomu, abych uměla i čistit, stříhat, mixovat (to všechno doufám v budoucnu vyuţiju k vlastnímu prospěchu). „Já tak nerad čistím, kdybych to nemusel dělat, to bych si oddychl.― „Tak dobře, pošli mi to, já vyčistím i to tvoje.― „Svoji čtvrtou kapitolu uţ mám hotovou, pošlu ti ji a ty uţ zbytek dodělej.― Karta se nějak nenápadně úplně obrátila. Gabryš byl uţ jen správný reţisér: „ Tohle by se mělo (já) předělat, támhle je to moc rychlé, a tady máš být nazlobená, tady smutná, tady víc ironie… to tam chci!!! Ještě, ţe je ode mě 500km. Někdy jsem měla pocit, ţe by došlo na fyzické tresty. No, co bych zapírala, naučila jsem se toho dost. Učitel je to dobrý, ale také hodně neústupný.


Rétoři do (d)uší - dobrý proti severáku Na jeho obranu musím ale přiznat, ţe stejně tak ochotně reagoval na moje připomínky a bez protestů přemluvil věc, na kterou jsem ho upozornila já. (Jednu! Nebo dvě?) Za zmínku (to asi ta jeho pověst) stojí i to, ţe sám „velký Jiřík― poslal naráz a dobrovolně 3 verze prvního vstupu Rottnera a vstřícně nabízel i jejich přepracování. Dohodli se na verzi ČTVRTÉ. Jiříkův „problém― byl samozřejmě v tom, ţe nedostal celý román, ale kvůli překvapení jen svou část textu, takţe teprve kdyţ si dokonale ujasnili Rottnerovu roli, bylo to, jak sami uslyšíte, to pravé ořechové. Znáte to přísloví o prstu a celé ruce…. Pokud někoho z vás bude Gabryš lákat ke společnému čtení, ještě neţ kývnete, svěřte se mi, připravím vás na to, co se asi, ale jak ho znám URČITĚ, bude dít.... Ještě bych se ráda zmínila o „číslovi― (9522). Vybral pro nás a připravil moc pěknou základní kombinaci hudby a klávesnice, kterou jsme potom v nahrávce pouţili. Z vašich ohlasů je patrné, ţe se vám naše společné dílo líbí, a tak vlastně všechno bylo jak mělo být. Těm, kdo mají chuť si ho poslechnout, přejeme příjemný poslech. Kateřina Teda kdybych to psal já, napsal bych to úplně jinak. Ale něco vám pošpitám… kdybyste se někdy rozhodovali, koho přizvat ke spolupráci, klidně se na mě obraťte. S čistým svědomím vám Kateřinu schválím. Je s ní teda peklo, dokud jí nezlomíte ruku, tak vám nezapláče, ale výsledek stojí za to. Katko, dělalo se mi s tebou moc hezky. Gabryš


Rétoři do (d)uší - rozhovor

Vítejte na palubě Resolution, elfi, skřeti a víly téţ Pro číslo Kroniky s tématem školním nezbylo než vybrat z rétorů takového, jehož převážná část četby je určena mládeži školou povinné. To, že je sám studentem, je taková ta třešnička navrch. Na dotazy Nobody a romini tentokrát odpovídá Maedhros (pro neznalé - čti Medroš). Co tě přivedlo k poslechu mluveného slova? Zas tak moc v minulosti pátrat nemusím. Mluvené slovo mne asi nejvíce chytlo (a uţ nepustilo :-D) před dvěma lety o prázdninách u babičky na zahradě. Pravidelně se pouštěly nedělní pohádky a tuším o sobotách večer nějaké rozhlasové hry (z té doby si pamatuji, ţe dávali E.A. Poea – Vraţdy v ulici Morgue a R.E Howarda – Dračí sémě). Takţe abych to shrnul – k mluvenému slovu jsem se veskrze dostal díky babičce. Poslouchal jsi nějaké rétory před tím, než ses do toho sám pustil? A posloucháš i teď? Abych byl vskutku upřímný – ne. Poslouchat jsem je začal, aţ jsem já sám dal na KMS, kde jsem původně působil (a stále ještě částečně taky působím), svůj první pokus o načtení. Podle mého skromného názoru se domnívám, ţe člověk si těchto amatérských rétorů začne pořádně váţit a poslouchat je, aţ kdyţ se sám o něco podobného pokusí. Proč jsi se stal rétorem? Proč? Moţná ani nevím. Zprvu jsem ani nevěděl, ţe se někým takovým mohu stát. Řekněme, ţe načítat jsem načítal z prostého důvodu – přišlo mi zbytečné, aby můj mikrofon (který jsem do té doby vyuţíval jen na Skype) byl tak málo pouţívaný. A po mých zkušenostech s nahráváním na magnetické pásky přes rádio jsem se rozhodl začít s Indigovým drakem :-).


Rétoři do (d)uší - rozhovor Podle čeho vybíráš knihy, které načteš? Metoda hlasování o eventuálním titulu k načtení se mi líbila - co tě k ní přivedlo? Jako asi kaţdý rétor vybírám tituly hlavně podle toho, jak moc se mi líbí. Kdekdo uţ ví, ţe mým ţánrem číslo 1 je fantasy, tudíţ vybírám knihy hlavně z této kategorie. Výjimkami jsou například Dekameron či nyní můj rozečtený projekt – Na palubě Resolution od Petera Aughtona. Ty jsou důkazem, ţe to vţdy nemusí být nutně fantasy literatura. Nápad s metodou hlasování o titul, který načtu, mne napadl uţ dříve, ale uskutečnil jsem ho teprve teď. Kdyţ uţ se tu tolik rozmohla „Vadova polínka―, tak jsem si řekl, ţe by nebylo špatné, kdyby lidé přestali prosit o načtení. Já sám tedy navrhnu tituly a posluchači, kteří mají zájem, svým hlasováním můţou prosadit svůj názor a tak se razantně zvýší šance, ţe danou knihu načtu ;-). Jak vznikla myšlenka na společný projekt - Artemis Fowl? Dnes už můžeme říct, že jde o projekt velmi úspěšný. Ale - bylo to tak od začátku až do konce? S čím byly největší potíže, co byste dělali jinak a pochopitelná otázka na závěr - plánujete pokračování? Pokud si pamatuji správně, tak to byl vlastně Jaredův nápad, ještě z dob, kdy jsme působili na KMS. Díky škole jsem neměl tolik času, abych se do společného projektu pustil a tak se nakonec začalo aţ na Douchu. Původně jsme měli být jen dva – Jared a já. Po první kapitole, kdy jsem načetl skřítku na dně svých sil, jsem si uvědomil, ţe takhle to asi nepůjde a ţe jedna z hlavních postav (Myrta Krátká) mě teprve čeká. Zeptal jsem se tedy Jareda, zda souhlasí s přijmutím Ginny do naší skupiny. Souhlas jsem dostal a tak tedy naše skupinka dostala finální podobu. A jaký byl průběh? Inu, toto byla moje první zkušenostech s vedením nějakého projektu, se sbíráním nahrávek od mých spolupracovníků a následně je „slepovat― dohromady spolu s různými efekty (ať uţ se jedna o Klusákovu vysílačku nebo Myrtin hlas). Troufám si říci, ţe nějaké větší potíţe nás nezastihli, chvilkami sice někomu vypadla část textu, ale vše se dalo do pořádku a projekt bylo koneckonců úspěšně dokončen. I zde musím poděkovat za sebe, Jareda i Ginny, ţe nás tolik lidí podporovalo a trpělivě ke konci čekalo na poslední kapitolky. A rozhodně také nesmíme zapomenout na Kamču, který se asi v polovičce projektu sám rozhodl, ţe by nám pomohl s kontrolováním pracovních verzí kapitol. Díky svým skvělým postřehům si zaslouţí pochvalu a velký dík . No a pro příště si plánuji u sebe udělat pořádek v administraci a řízení, jinak by se – dle mého názoru - nic změnit nemělo. A to jsem vlastně prozradil na otázku, týkající se pokračování Artemise Fowla… :-D. Značná část tvé četby je oblíbená u školní mládeže, jsi tomu rád? Myslíš, že za to může jen svět fantasy, nebo se snažíš přizpůsobit svůj projev tak, abys upoutal i mladší posluchače? Podle mě za to můţe hlavně fantasy. Díky své pohádkovosti láká hlavně mládeţ, ale je fakt, ţe ani dospělí nepohrdnou. Můj projev přizpůsobuju, abych upoutal co nejvíce lidí. Kdyţ jsem začal s načítáním, řekl jsem si, ţe začnu jednoduššími tituly, které by mohli rodiče stáhnout, pustit je dětem a sami si je také poslechnout (u literatury „pro dospěláky― by to tímto způsobem nešlo). Je to rok, co rétořím a tak se pomalu chystám na kousky, které jsou pro vyšší věkovou kategorii – stále je to fantasy, jen se posunuje věková hranice. Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 23

Rétoři do (d)uší - rozhovor Předpokládám, že asi co do stažení jsi největšího úspěchu dosáhl s Bajkami barda Beedleho, ale co je tvoje srdcovka, na kterou jsi nejpyšnější, nebo které ze svých samostatných čtení jsi nejvíc vymazlil? Co vím, co do počtu staţení, tak to vede opravdu kniha Bajky barda Beedleho. Hned pod tímto titulem je třeba Nikdykde nebo Warcraft: Den draka. Moje srdcovka je přirozeně Indigový drak, kterého jsem načetl jako vůbec první knihu. S čím jsem se asi donedávna nejvíce vymazlil, tak byla povídka Mazlíček od M. Antonína, nyní ji překonal Artemis Fowl . Co pro nás chystáš do budoucna kromě pokračování Artemise? Ano, pokračování Artemise je samozřejmostí. Kromě něho můţu například nalákat na jiţ uveřejněnou knihu v seznamu mých projektů – Leonardův stín (Gába si pro ni zahlasoval, tak ji nemůţu jen tak nechat leţet). Z utajených prozradím např. Ritus a Sanctum od německého spisovatele Markuse Heitze nebo Dragon Age: Ukradený trůn. Ale to jsou ještě plány hodně do budoucna, raději se drţme při zemi :-). Na co by ses rád zeptal sám sebe? Budeš se rétořině i nadále věnovat? Ano, to budu! A že to Maedhros myslí vážně, s vzápětí dokázal načtením skvělé knížky Na palubě Resolution, kterou si tímto dovolujeme doporučit širokému posluchačstvu, stojí to za to. Co vše je moţné si v Meadhrosově podání poslechout: Antonín Martin - Mazlíček Těţký ţivot sférozpytce Prchající helma Aughton Peter - Na palubě Resolution Boccaccio Giovanni - Dekameron (spolupráce s kolektivem rétorů) Colfer Eoin - Artemis Fowl (projekt ve spolupráci s Jaredem a Ginny) Gaiman Neil - Nikdykde Knaak Richard A. - Warcraft: Den draka Owen, James A. - Indigový drak Rudý drak Pavlovský Jiří - Démon posledního soudu Pucek Vladimír - Vodopád devíti draků Pullman Philip - Hodinový strojek Renčín Pavel - Jméno korábu Rowlingová J. K. - Bajky barda Beedleho Chase J. H. - Tvrdá lekce (spolupráce s kolektivem rétorů vedeného Daliou a Geraldem) Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 24

aktuality • V červnu se opět povyšovalo:

allepa77 - rétor kamca123 - mistr antikvář, rétor BabaJaga - mistr antikvář carolco - sběratel knih nob321ody - sběratel knih Bobes41 - zvukový mistr

• 30. 6. zahájil projekt Povídky od kaţdého aneb Čteme si pro spaní - projekt skončil první částí 30ti povídek (viz Rétoři do d/uší). Nyní v podobném duchu probíhá projekt Pohádky, pověsti a jiné báchorky... od kaţdého, zaloţený meginou. • Po květnové Malířovně se objevili i noví rétoři (otestování svých schopností na Malířovských povídkách zafungovalo), na pohádky se vrhl velmi úspěšně kamca123, VADO se uvedl nádherným "Ţbluňkůůů" a Přemek si vybral Stilzela. A lze doufat, ţe přibudou ještě další... • 5. 6. se objevily Panáčkovy kratičké zprávičky - jsou určeny menším, spíše zpravodajským sdělením o tom, co na nás Český rozhlas chystá. Pokud o něčem budete sami vědět, nestyďte se taky něco připsat. A v tomto topicu se mimo jiné například dozvíte i následující: Od čísla 29/2011 vychází v Týdeníku Rozhlas seriál "Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou" začínající kapitolou "Prvopočátky dramatu v rozhlase". Čtrnáctidenní cyklus píše Přemysl Hnilička. Seriál není dostupný na webu Rozhlasu, ale jen v tištěné podobě. Najdete ho však na Panáčkovi a předpokládáme, že v budoucnu i v Kronice. • Správcové se rozhodli udělat pořádek mezi nepořádníčky rétory, takţe rétorská díla byla v červenci rozdělena do dvou fór na Kompletní, dokončené a Rozečtené, nedokončené – zcela jistě to usnadnilo orientaci a ukonejšilo nedočkavé. • V srpnu se v Návodech objevily topicy od Hadjima s velmi polopatickými postupy, jak nahrávat z rádií, s doplněním nových fungujících adres streamů – nahrávací nováčci velmi ocení.


Byl jsem se podívat na chatu (za mojim tatu) V pondělí 6. června ve 20:29 vyjevil Bobes41 své tajné přání, a sice uţ aby se registroval "dráček soptík". Pro méně bystré či vzdělané osvětlil, ţe to je ten, co hasil kaţdý plamínek. Ten stejný den ve 20:37 pocítil VADO potřebu předvést, kterak dbá na svou hygienu, a oznámil, ţe se jde spršit. K jeho nezměrnému zklamání mu Bobes41 odvětil, ţe je mu to "datel platný", a současně silně zapochyboval, ţe tím koho oslní. V úterý 7. června v 18:35 se ocitl ve svízelné situaci hustik. Stoji to "za guvno", protoţe nemají bazén ani WiFi. Velmi dobře si však uvědomuje, ţe nesmí zapomenout na kastrůlky. Kdyţ zbývalo úterku pouze 21 minut, naléhal kamca123 úpěnlivě na VADA, aby kvákal do mikrofonu Kvaka. Odměnu nabídl na výsost atraktivní: Ţbluňka. Toho dne večer byl chat výhradně pánskou záleţitostí, coţ povaţuje ixi za světodějnou událost srovnatelnou snad pouze s vynálezem ruchadla či dvoudílných dámských plavek. Dne 8. června v 19:13 postupně zhřešili Bobes41, který šel na cigáro, zatímco HadjimCZ si o pět minut později otevřel pivo. Nobody hřešit teprve hodlá, a sice s nugetovým Jaredem. Ve čtvrtek 9. června v 17:59 projevil VADO nemalou sebelítost: "njn, jsem si zvyknul, ţe si tu do mne kaţdej kopne". O chvíli později se však vzmuţil a prohlásil se za osamělého bojovníka proti všem. Současně zadoufal, ţe se nad ním Medrošek slituje. O Nobelovu cenu za fyziku se toho dne ve 23:07 přihlásil Bobes41 naprosto senzačním objevem: "…ţvejkačka špatně hoří." Svým výzkumem tak přesvědčivě dokázal, ţe perspektiva ţvýkačky jako alternativního zdroje energie je nevalná. V pátek 10. června v 16:41 zalitovala Dalia, ţe nezná ţádného psa s Jaredovým jménem. Poté poloţila Jaredovi51 mnohoznačný dotaz, zdali jich má víc. V 17:05 oznámila Nobody záměr zamířit do lesa k šípku. Má k tomu pádný důvod: Je totiţ majitelkou parket! V sobotu 11. června v 10:41 zauvaţoval Mistr antikvář kamca123, ţe by to někam dal, ale neví kam. Zahrádka se mu totiţ nehodí a k Nobovi se mu taky nechce. Zajímavé choutky popadly týţ den ve 13:57 romini, kdyţ doslova napsala: "Dalio, klidně mě zbij"! Zároveň projevila starost o Sharka - obává se totiţ, ţe na něm ještě pořád visí Sardou. Ve 21:36 poslal Jared51 vzkaz, který si lze vyloţit všelijak, a proto jej uvádíme nezkrácený a doslovně: "romini, nic jsem od tebe nedostal".


Byl jsem se podívat na chatu (za mojim tatu) Tento večer ještě přispěl náramně veselou historkou Jared51: Pod jménem romini si uloţil do mobilu svoje číslo a potom celou dobu volal sám sobě. Po čase mu však začalo být podezřelé, ţe je na uloţeném čísle neustále obsazeno, takţe se pustil do sloţité analýzy problému a posléze jej vskutku úspěšně vyřešil. Jeho reakce: "já se picnu!!!!!!!!!!!" se tak jeví jako přehnaná. V neděli 12. června se objevil horký favorit pro Anděla 2012 v kategorii skladba roku. Text pro populárního minesengra Bobse41 napsala nová hvězda textařského nebe slecna.Barbora. S laskavým svolením zatím neznámého vydavatele uvádí Kronika toto tklivé blues jako první: Včera si Vado koupil džůůůs a vydal se na cestu vlakem, a tak tu sedím na vlakovém nádraží a zpívám svoje blůůůs, páč ta doba se už nikdy nevrátí… oujééééé Mé děti nevěří, že ty pražce, ty závory nepostavili lidé z jiné planety a tak sedím na prázdném nádraží a pláču a houkám hůůůů, to je moje to smutné blůůůs, Jsem tak smutný a sám, čepici od výpravčího na hlavě mám oujé chtěla bych se vrátit o několik let zpátky, kdy české dráhy přijely se zpozděním, Člověk stál na špinavé chodbičce a na záchod by se bál i čak noris, oujéééééééé okýnka nejdou otvírat či zavírat, za nápisy na zdech by se styděl i fanoušek Sparty A já sedím na kolejích už několik hodin a neslyším to známé hůůů… a proto zpívám moje blůůůůs. Ve 21:52 si však nadějná textařka slecna.Barbora uvědomila, ţe vstává v pět, a proto si odchází neprodleně hledat ţenicha. Věrná kamarádka Nobody však o pár minut přispěchala s uţitečnou radou: "tak raději běţ do musea - to je někdy aţ překvapivý, jak je to zajímavý".


Byl jsem se podívat na chatu (za mojim tatu) Poněkud chmurné perspektivy předpověděla romini Bobesovi41 v pondělí 13.června jednu minutu po poledni: "a vůbec, dyk to příští týden bude Hustík s křemílkem, ty zvostaneš s brokovnicí doma na vocet". O pár minut později však romini významně dodala: "Tak dost, pouvaţuj, akorát jeden víkend koncem července zabírá Kamča - a já uţ fakt jdu". Téhoţ dne ve 12:56 upozornil kamca123 na závaţnou chybu u Hurvínka a Máničky, která se jeví jako zcela fatální zejména ve srovnání se Spejblem: "Zatímco Spejblovi jde vysvlíknout alespoň frak, kalhoty ne, tak Hurvínkovi a Máničce nejde vysvléknout nic." Ministr kultury se k problému zatím nevyjádřil, avšak není pochyb, ţe vládní koalice tak bude čelit další závaţné kauze. V úterý 14. června v 9:25 se svěřil Calgary, ţe to nedrţel v ruce asi deset let a i předtím jen tak občas rekreačně. Proto se domnívá, ţe to bude groteska. Ve snaze zabránit nedorozumění redakce sděluje, ţe příspěvek se skutečně týkal tenisové rakety a ničeho jiného. V pátek 17. června v 19:26 byly vyhlášeny výsledky ankety o nejoblíbenějšího Číňana z trţnice. S převahou jednoho hlasu od romini zvítězil Maedhros. Ostatní kandidáti vedli naprosto nevýraznou kampaň a po pečlivém a opakovaném sečtení všech jejich hlasů se ukázalo, ţe ţádný nedostali. V pátek 17. června ve 23:16 upozornila ladanna méně pozorné návštěvníky DoUcha, ţe uplacírovala v rybníčku "fajnu fotku, taku feministicku." Redakce předpokládá, ţe čtenáři Kroniky jsou lingvisticky sdostatek vybavení a tedy překladu není třeba. Jako bystrý a všímvý se ukázal Maedhros v sobotu 18. června ve 12:27, kdyţ upozornil chatující, ţe se přihlásil na Fórum skorojubilejní 2880. člen. Jeho nick je "zasran", coţ povaţuje Maedhros za zajímavé. Toho dne krátce po poledni se Fukung přiznal, ţe trpí selektivním mutismem. Bylo by jistě zajímavé vědět, zda touto poruchou trpěl Fukung i před svou registrací na fórum Do-Ucha. Poznámka pro méně vzdělané: selektivní mutismus je, kdyţ někdo odmítá kecat. S některejma… V sobotu 18. června ve 23:08 vznesla slecna.Barbora závaţné obvinění na adresu hustika: "tak velkej ho nemáš ". Zdá se, ţe hustik právníka zatím vyhledávat nebude, neboť zná "pí na dvacet desetinnejch". Na další výtku slecny.Barbory "… ale neumíš si zavázat tkaničky a boty máš na suchý zip…" jiţ hustik nereagoval. Zatím se můţeme pouze dohadovat, zda jde o projev moudrosti, nebo o počáteční stadium selektivního mutismu.


Byl jsem se podívat na chatu (za mojim tatu) V tomto měsíci vyjevili celkem dva členové fóra svou nespokojenost s vyjmenovanými slovy po »P«. Zatímco Přemek si přeje zahrnout "hnidopycha", Romini favorizuje "pyplačku". V neděli 19. června v 19:55 se romini podařilo naprosto zmátnout nepřítele a tudíţ odchází do ledničky pro další porcičku kapřího tataráčku. Ve 21:28 pak oznámil Bobes41 Hustíkovi, ţe si ze včerejška na dnešek dost přecucal karburátor, takţe asi na dost dlouho nic nebude. V pondělí 20. června v 10:23 se svěřila Dalia, ţe ji dostal "Jared v ivánkovi, kdyţ pohovořil jako pasák". Tento den nebyl z nejšťastnějších pro kamcu123: Nějaká "jiná, příšerná baba" mu vynadala, ţe mu to křuplo. Následně mu odmítla udělat novou, a tak bude chudák kamča nosit tři měsíce tu křuplou. Ţe mu to padá z pusy, nevadí, a v pořádku je i to, ţe to málem kolikrát spolkne. V úterý 21. června v 16:28 odtajnila Nobody své nejbliţší záměry: Přidá do leča šunku a následně se bude smát pod vousy. Čí vousy to budou, nesdělila. Krásnou a hodnotnou poezií nás obdařili VADO s Přemkem, kdyţ společně vytvořili nedlouhou, leč formálně i obsahově dech beroucí báseň: "Barbarossa ukous kosa pak mu praskla poloosa" Ve 23:40 obvinila slecna.Barbora BAFOMETa, ţe je padavka a páprďa. O pět minut později dodala: "Dyk je to tady normálně na Douchovi". Evidentně zaskočený BAFOMET reagoval aţ ve 23:56: "co prosím? proč? jak? " Přesně o půlnoci ukončila slecna.Barbora debatu kategorickým vyhlášením, ţe nikdy nenosila bradku ani patku. Příští den, tedy ve středu 22. června, své vyhlášení poněkud zpochybnila, kdyţ ve 13:05 napsala: "no nic, jdu k holičce mějte se" Ve 13:39 se ukázalo, ţe romini nechápe fajnšmekry, kteří mají potřebu "podběl trhat v poledne, lanýţe sbírat za soumraku, moč výhradně ranní…" Z Hustíkova deníčku (publikováno dne 22. června, v 19:49): "pondělí hospoda - celý úterý blbě… jinak jestli sem vám říkal o tom kolegovi kreténovi, tak teď se vlezdoprdelováním dostal na post vedoucího skupiny a hází na mě sračky, takţe to mám prej těţce nahnutý… ale stojí za mnou asi deset kolegů a jestli si kaţdej otevře na něj hubu, tak to bude mazec"


Byl jsem se podívat na chatu (za mojim tatu)

Ve čtvrtek 23. června ve 21: 53 prozradil BAFOMET největší lásku svého dětství: Byl to pistáciovej termix. V pátek 24. června romini oznámila, ţe má Přemkovu kládu celou hotovou. Pěkný výkon, uváţíme-li ţe to bylo jiţ v 11:06! Sebekritický povzdech VADův z pátku 24. června, 22:39: "bobši, já jsem technickej idiot a teď jsem i naštvanej technickej idiot jo" "Takový sympatický mladý muţ a on byl vrah" posteskla si slecna.Barbora v sobotu 25. června v 19:20. Tak to vypadá, ţe ani další pokus najít ţenicha se pro slecnu.Barboru neskončil happy endem Neděle 26. června pouze heslovitě: kamca123 si jede Hopa s Hopem; podle slecny.Barbory máme jaredů dost; Jared51 se vrátil z Národního muzea; divočák ţuchnul na zem a paní se jmenovkou vypadala, ţe dostane infarkt. V pondělí 27. června ve 22:27 oznámil Jared51, ţe je váţně nemocný, neboť trpí prokrastinací. Zkušená léčitelka Nobody přispěchala s radou ve 22:48: "jeţčí kůţe, to by mělo pomoci…" Kterak ji aplikovat, jiţ bohuţel nedodala, ba ani nenaznačila, takţe redakce můţe pouze hádat: O orální uţívání pravděpodobně nepůjde… Ve středu 29. června ve 12:41 se slecna.Barbora pochlubila, ţe má k obědu svou milovanou koprovku. Podle okamţité reakce VADA se však ţádná závist od spoluchatujících nedostavila: "to bych se poblil baru" Téhoţ dne v 18:30 nás Nobody ujistila, ţe Magdalena je ve střehu a dokáţe nenápadně překazit kaţdý princův záměr. Dění na chatu vám přiblížil:

Poselcz Pozn. redakce: Foto je pouze ilustrační. Poslův monitoring je přísně utajený... Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 30

Co poslouchat pod lavicí

Co bude vysílat ČRo Olomouc o prázdninách? Chystá se výběr z textů stréčka Matěje Křópala z Břochovan - krom toho budou ovšem především reprízy - např. Pes baskervillský, Milenec lady Chaterrleyové, Stín kapradiny, Skvělé vyhlídky, Deník komorné etc. Mimochodem u Psa baskervillského by se mohlo jednat o kultovní (zde se tento zprofanovaný výraz výsostně hodí) seriálové nastudování z počátku šedesátých let. O Lidicích se teď v souvislosti s novým filmem mluví dost, ale příběh Františka Kubíka moţná ještě neznáte. Byl to český krajan z Berlína, vzdělaný člověk, ekonom, redaktor Československé tiskové kanceláře, ale rozhodl se ţít na vesnici. Bohuţel se jmenovala Lidice. Události roku 1942 nepřeţil, stejně jako většina lidických muţů. Podařilo se najít unikátní svědectví o jeho osudu, které si můţete poslechnout v dokumentárním pořadu Vyhlazení paměti ve středu 8. června ve 21:45 na Českém rozhlase 3 - Vltava. Slovo dostanou pamětníci, kteří ještě nikdy nepromluvili. Uslyšíte v souvislosti s Lidicemi i hru na cimbál, a věřte, ţe to není náhoda... Program stanice Vltava naleznete v Magazínu Klubu Vltava http://media.rozhlas.cz/_binary/02352260.pdf

Stanice ČRo 2 - Praha (Dvojka) si na prázdniny nachystala lahůdkové reprízy: Kůň pro pana Puţeje (1977) - rozhlasovou dramatizaci podle stejnojmenné knihy Vladimíra Michala, Tři večery s dědou aneb vyprávění o Pučálkovic Amině (1970), My tři a pes z Pětipes (1985), Havajský princ - rozhlasovou hru na motivy povídky Miloslava Stingla (1975), Bouře nad ostrovy (1973) a Nesmrtelný Achilleus (1996) O prázdninách se můţeme těšit na četbu z knihy Marka Pola Milion v podání Zdeňka Štěpánka, na cyklus "Hudba, kterou mám rád" (hned v prvním týdnu Karel Höger, Jan Werich, Dana Medřická a Miloš Forman) a reprízy historických Silvestrů (jako první ten z roku 1964 - resp. jeho první část pod názvem Pan Shakespeare dovolí aneb Cokoli chcete. vybráno z tématu Panáčkovy kratičké zprávičky http://www.do-ucha.cz/viewtopic.php?f=17&t=4954


Co poslouchat pod lavicí Na podzim nás naopak čeká lahůdka premiérová - Dimitrij Dudík nastudoval dvoudílnou adaptaci Verneova Patnáctiletého kapitána - ve vynikajícím obsazení: Dick Sand, plavčík (Kryštof Hádek), kapitán Hull, kapitán brig-goelety Poutník (Miloš Vávra), Bolton, kormidelník (Antonín Hardt), Howik, loďmistr (Jiří Weingartner), Fish, harpunář (Otmar Brancuzský), Negoro, kuchař a padouch (Zdeněk Maryška), Jack, pětileté dítě (Filip Svoboda), Harris, šejdíř a lump (Michal Pavlata), paní Weldonová (Ljuba Krbová), bratranec Benedikt (Jiří Knot), Tom, otec Herkulův (Ilja Racek), Herkules, syn Tomův (Miroslav Táborský), Alvéz (Václav Vydra III.), král Lungga (Jaroslav Kepka), královna Moana (Hana Seidlová), James W. Weldon, rejdař, majitel lodi (Jiří Dvořák). A co o inscenaci říká sám reţisér a autor scénáře? Má inspirace pro práci se zvukem a způsob vedení herců je paradoxně původem vizuální. Jsou jí totiž obrázky na stránkách Verneových knih, konkrétně původní francouzské ilustrace H. Meyera. Do značné míry právě jejich nápodobou je zvuková tvářnost rozhlasové inscenace. Ilustrací černobílých, příznačných zachycením atmosféry okamžiku, každé zdánlivě nepodstatné drobnosti, pohybu, který charakterizuje situaci i charaktery znázorněných postav, zpodobených v okamžiku, který vypovídá o stavu mysli, s výraznými grimasami, jež nenechávají na pochybách, co ta která vyobrazená figura právě prožívá. Gesto, atmosféra, detail. Jako chlapce mě to okouzlovalo. Zmrazený okamžik, který se výsledným dojmem podobal obrazům starých mistrů. Zastavená dramatická chvíle, která byla ale téměř vždy na jiné straně románu, než se o ní psalo. Musel jsem listovat tu zpět, tu pár listů dopředu. Znovu a znovu jsem srovnával ilustraci s řádky knihy. Jenže to už mi oči neplánovaně ujely na řádky textu; už jsem věděl, co se stane, něco, co jsem vědět neměl. Byl to záměr tvůrců? Nevím. Ale přiznávám, že jsem se touto technikou nechal vést a podobným způsobem jsem psal některé scény rozhlasového textu. Podobně jako kresby předem naznačují budoucí situace a děj v knize, snažil jsem se pracovat s náznaky, které posluchači rozšifrují o pár chvil později a souvislosti se jim náhle spojí. Doufám, že se mi to podařilo alespoň zčásti tak, jako to na mne zapůsobilo při četbě Verneových románů. Přemek A ţe půjde o mimořádný záţitek, potvrzuje i beatman : Snad to mohu říct, byl jsem na neformálním poslechu celého Kapitána, za přítomnosti rozhlasáků, včetně pana reţiséra, ale i několika herců (Táborský, Knot, Racek) a několika osobností (Ondřej Neff, Rudolf Křesťan) a všichni jsme byli z poslechu, tedy z nastudování, nadšeni. Máte se nač těšit, tedy ... máme se nač těšit. Obrovské zvukové plátno, opravdu budete mít chvílemi pocit, ţe se plavíte s Dickem po mořích, nebo ţe trpíte v poušti, v africkém městečku.



Jak jsem bojoval u Sudoměře Je to vzpomínka na krásná školní léta 1958 –1967. Jedničkář to má ve škole asi vţdy jednodušší. Proto mi procházely veškeré moje školní „výlupky a alotria―, které jsem za školní docházky spoluţákům, ale i učitelům prováděl. Tak třeba na otázku v biologii: Jak funguje tlusté střevo? – jsem si nějak nemohl vzpomenout na to, co se tvoří v tlustém střevě (stolice) - a přestoţe mi celá třída napovídala, nebyl jsem schopen pochopit, co mi napovídají. Soudruţka učitelka (je rok 1966) mě pohledem deptala a čekala a čekala … aţ pronesla: „Máš to dnes za jedna, ale tohle bys tedy mohl vědět!― Osudná oznamovací věta, osudná oznamovací odpověď: „Já to vím, je to hovno―. Vstala. Beze slova jsem dostal facku. Sedla, napsala do ţákajdy jedničku... Chtěl bych vzpomenout úplně jinou příhodu. Naše další soudruţka učitelka byla uţ jaksi v důchodovém věku poţehnaných 65 let a nás učila češtinu a dějepis. Měli jsme ji moc rádi. Milovali jsme její hodiny, protoţe v kaţdé si na chvilku schrupla, krásně si stařecky zdřímla. Stačilo někoho vyvolat, nechat číst nějaký článek, dělat slovní rozbory a zavřít oči a snít… To byla naše Liduška. Dějepis byl moje doména. Znal jsem kdekerou bitvu, kdejakého vojevůdce, zkrátka dějiny a historii jsem měl v malíku. Aţ do osudné „Bitvy u Sudoměře―. Naší milované Lidunce se asi chtělo trošilinku si odpočinout a proto mě vyvolala na husitské války – konkrétně bitvu u Sudoměře. Jak mě znala, věděla, ţe v klidu můţe spočinout, protoţe jsem byl celou hodinu schopen líčit „předehru, pravděpodobný průběh bitvy i celou bilanci― oné bitvy. Uţ jsem se rozpovídal o rozloţení Ţiţkových sil na břehu rybníku Škaredý a popisoval rozloţení celé asi 400členné Ţiţkovy skupinky. Sypal jsem ze sebe údaje uţ dobrou čtvrthodinku, a nějak se mi zdálo, ţe naše Lidunka otočená k oknu, začíná pomalinku upadat do říše snů … na zkoušku jsem ji otestoval bohapustým výmyslem, ţe měl ve vozové hradbě přichystáno 120 vozů a 90 jezdců … ve skutečnosti měl jen 12 vozů a 9 jezdců… Nezabírala, nepodchytila blept. A tak zkouška pokračovala. Po rozmístění cepiníků, kopistníků a práčat na levé a pravé straně vozové hradby jsem test „spaní― dokončil: …v lese měl Ţiţka v záloze tři tanky T-34… NESPALA. Tak bleskurychlý pohyb otočení se na ţidli jsme viděli u naší Lidunky poprvé a naposledy: "Já ti dám tři tanky T-34!!!!" Závěrem: protože byl její manžel ředitel naší Základní školy a vášnivý karbaník (mimochodem hrával každou neděli taroky s mým otcem), bavila se touto příhodou s tanky u Sudoměře dlouho celá hospoda… no321body Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 33


Kterak jsem (dík knihovně DoUcha) málem přišla o dceru... Pípnul telefon. SMS: „Babi, prijedu se kouknout na ten lustr mezi 10 – 11. Misa― Sakra, proc mi říká „babi―!? Copak jsem její „babi―!? Jako by se styděla, ţe má mámu – vřelo ve mně, ale poslušně jsem vyťukala „Tesim se, holcicko!― Přijela v půl dvanácté. Proletěla domem jak vítr a prý: za chvíli mám být tam a potom tam a tam... „A to si nedáš ani kafe?― ptám se zklamaně. Ustrnula se a kafe si dala. Za chvíli se na gauči svíjela smíchy nad úryvky z chatu v nové Kronice. Ovládla ji dobrá nálada a spěch ji opustil. Rozhodla jsem se vyuţít dobrého rozpoloţení. „Dala jsem na Douchu jednu tvou fotku, nevadí ti to, viď Mišulko?― špitla jsem. Zrudla a jakoby vyrostla. „No mami, to nemyslíš váţně!― (A hele, najednou jsem „mami―). „Já nechci, aby mě lidi poznávali!― zvyšovala hlas. „Ale na té fotce tě nikdo nepozná miláčku!― „Jo ták! To jsi asi vybrala tu nejdebilnější, co jsi v počítači našla!― nenechala se uchlácholit a její hlas nabral na obrátkách. Vypadala docela jako by se se mnou chystala skoncovat, máma nemáma. „Miško, na té fotce je ti asi deset měsíců a máš na hlavě sluchátka. Fakt tě nikdo nepozná!― omlouvala jsem svůj prohřešek. Měla jsem veliké štěstí, ţe mezi námi byl stolek. V očích jí plála vraţda, ale zároveň se uţ cukaly koukty úst. „Teda mami... Já nevím, ţe jsem si za ty roky ještě nezvykla, začínat s tebou rozhovor od konce! Tos to nemohla říct hned?― (Nemohla. To bych tě neviděla tak krásně rozparáděnou – myslela jsem si). Smála se a současně mi doporučovala k přečtení básně v Kronice, protoţe jako kaţdá správná ţenská i při tom rozčilení stihla ještě číst. magy46


Ze škamen i od katedry - posluchači sobě Dostat ve škole poznámku, to znamenalo něco "nekalého provést", já poznámku nedostal, ale určitě to bylo na tvrdou poznámku… My starší víme, co je to logaritmické pravítko (viz obr. níţe), za mladé uţ počítaly kalkulačky - a taky my starší víme, co lze na logáru spočítat a třeba 100% nejde sčítat či odčítat (jedině 2+2=4, nebo 4-2=2, ale to je vlastně násobení 2x2, potaţmo dělení 4:2, a to na logáru jde - to je totiţ princip počítání na logáru) ...V prvním ročníku k nám po vánocích nastoupil jako normální učitel bývalý ředitel jisté střední školy, odkud ho suspendovali pro neřesti s lolitkami - dovedete si asi představit ten kyselý ksicht a to jednání s ţáky, faňure (pětky) jenom létaly... Jsem počtářsky nadán, takţe jsem neznal známku horší neţ jedna ... několikrát jsem tohoto profesora upozornil na chybky v jeho vyučování, takţe naše sympatie byly na bodu mrazu. Ale hlavní kolo mělo teprve přijít - únor 19... (hodně dávno), hodina matiky, "soudruh profesor" počítá sloţitější příklad na jednoduchém logáru (důleţité: na jednoduchém logáru lze počítat jen z jedné strany, druhá je prázdná, na těch oboustraných jsou matematické funkce z obou stran!), aţ po několka mocninách, násobení, odmocnění dojde na prosté sčítání ... vezme tedy křídu a začne psát tři sčítací poloţky na tabuli, kdyţ se z poslední lavice ozve (JÁ): "Proč si to nesečtete na logárů?" Celá třída zmlkla ... profa se otočil ... po delší pauze, (kdy nevěřícně zíral,) prohlásil: "Celá třída ví, ţe se na logáru nedá sčítat, jen premiant třídy to neví" - špendlík by bylo slyšet zapíchnout do látky, a kdyby náhodou spadl, tak by to bylo jako výbuch atomové bomby - z poslední lavice (JÁ) se ozvalo: "Oni neumí na logáru sčítat, ale já ANO!" To byl fantastický pohled do třídy! 24 otevřených "hub" plus jedna profesorská..., kdo si pamatuje Igora Hnízda, tak si to dovede představit - po notné době mlčení zařval: "Logaritmické pravítko a k tabuli!!! - vzal jsem tedy logáro, obyčejnou tuţku a dal se na "hrdou" cestu k tabuli (48 očí napjatě sledovalo, co z toho vyleze). "Sečti to na logaritmickém pravítku!!!" Otočil jsem v ruce logáro na prázdnou stranu, tuţkou jsem opsal z tabule na logáro tři čísla, podtrhl a sečetl... Do zvonění chybělo asi 10-15 minut - profa beze slova odešel ze třídy a ten den jsme ho uţ neviděli... Můţu napsat, ţe jsem si aţ zase (jako obvykle) pozdě uvědomil, co z toho můţe být... Tak tedy: ţádná poznámka, ţádná dvojka z chování, ţádná návštěva ředitele školy... JEN tenhle profa se mnou do konce školního roku (4 měsíce) ani jednou nepromluvil (nevyvolal mě, známky jsem měl pouze z písemek a testů....) A jak to celé dopadlo - na konci školního roku jsem měl zase z matiky za jedna a profu zase vyhodili, pro problémy s lolitkami... no321body


Škola- základ ţivota práce ţáka 3. třídy ?

Čím budu, aţ povyrostu


Café Knaufi Kavárna a škola, to jsou docela nebezpečné myšlenky…, a nějak mi nejdou dohromady. Dlouho jsem zvaţoval, jestli napíšu do dalšího čísla Kroniky nějaký příspěvek, který by se týkal školy a zapadl do Kavárny. Všechny obecniny jako knihy Školák Kája Mařík, Dţungle před tabulí, filmy Obecná škola, Škola základ ţivota... jsou tak profláknuté, ţe nemá smysl něco nového o nich vyštráchat. Tak jsem nějak zvaţoval, ţe si něco povykládáme o filmu a knize Sbohem, pane profesore od Jamese Hiltona. Ale tenhle film jsem uţ v kavárně vzpomenul, tak jsem musel zavzpomínat a přesunout jinam své myšlenky. A ty se ukázaly jako nebezpečné. NEBEZPEČNÉ MYŠLENKY Přenesme se o patnáct roků nazpět do Parkmontské střední školy. Ta vţdy fungovala na jednoduchém principu. Bezkonfliktní vztah mezi učiteli a ţáky byl zaloţen na vzájemném ignorování. Různobarevní studenti tak vţdy měli dost času na porušování zákonů a vedení školy garantovaný příjem za počet studentů. Jednoho dne se však na tabuli před budoucími klienty nápravných zařízení objevil divný nápis "Chcete zemřít?". Nejednalo se o vtip ani o výhruţku konkurenčního gangu. To se jenom nová učitelka Lou Anne pokusila přizpůsobit osnovy drsné realitě školy. A jsme u jádra. Moje nejmilejší herečka Michelle Pfeiffer jako Lou Anne Johnsonová přijme místo učitelky na Parkmontské střední škole, ani jí nenapadne, ţe vstupuje do otevřené války se svými studenty. Třída, o jejíţ angličtinářské vzdělání má pečovat, je totiţ zvláštní třída: vesměs barevní ţáci jsou sice inteligentní, ale naprosto neovladatelní. A Lou Anne navíc stojí před děsivou představou : všichni předchůdci mladé učitelky zatím skončili buď na psychiatrii, nebo dali okamţitou výpověď. Pro zkušenou a vzdělanou mladou ţenu, která opravdu chce učit, se však její vzpurní, arogantní a vulgární ţáci stanou výzvou. Tak trošku předělávka klasického filmu z 60. let Panu učiteli s láskou, ovšem předělávka velmi dobrá. Děj si je místy podobný, ale přesto ten novější uţ je o hodně drsnější, protoţe, co si budeme nalhávat, 90. léta uţ byla o něčem jiném (gangy, drogy, násilí…). Tohle drama ze školního prostředí je ale stále aktuální. Michelle v této roli mám rád a její postava je perfektně zahraná. Pohled do hlubin študákovy duše americké mládeţe je velmi zajímavý. V USA je to kultovní film, u nás je to asi málo známý film, určitě je to výborný úhel pohledu do amerického školního prostředí, které ale nějak stále nechápu. Co je to za školní systém, kdyţ půlka třídy neví co je sloveso a příslovce a někteří neumí ani pořádně číst, to vše na střední škole, jeţ se zakončuje maturitou? Film Nebezpečné myšlenky natočil v roce 1995 reţisér John N.Smith. A nakonec musím vyzdvihnout skvělou hudbu, v čele s písní Gangster's Paradise. Příjemné pokoukání přeje „kavárník― nob321body Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 37

Ze školních sešitů

Historie česká sestavená z podařených výroků nepodařených ţáků      

Naše republika je největším malým státem v Evropě. Dějepis nás seznamuje se starými dějinami, které se seřadily do letopočtů V dávných dobách byly lesy plné pralesů, v nichţ ţili mamuti, vlci, zubaři a jiná divná zvěř. Prales je les, ve kterém se nikdo nevyzná. Lesy byly dříve zalidněny zvěří. Kolem dokola se proháněli opočlověci, z nichţ nejznámější je mamut. Lovci mamutů vykopali jámu a kdyţ tam spadli, radoval se celý kmen. Kdyţ se lovcům mamutů podařilo ulovit mamuta, nastalo veselí a mejdan.



Mamut ţil na našem území. Svědčí o tom nálezy ve školních učebnicích.



Mamuti postupně vyhynuli a stali se z nich sloni. Jenom uţ neměli takový cho-



mout a kly. V mladší době kamenné si člověk začal brousit kosti. Doba bronzová se vyznačovala tím, ţe lidé rozvíjeli řemeslnou výrobu a ţe se

  

uměli uţ ulít. Pravěcí lidé si ochočovali vlky a pak s nimi chodili jako psi. Pračlověk obýval jeskyni proto, aby mu tam nezmoklo domácí nářadí. Ţivil se kamenným oštěpem.



Pravěcí lidé získávali oheň tak, ţe připravili hromadu listí a haluzí. Kdyţ zača-



lo pršet, čekali, aţ do toho uhodí hrom. Pračlověk si oheň hlídal, protoţe jinak by musel jíst studené konzervy. První národ, který se objevil v Evropě, byli skrčenci. Poznalo se to podle skrče-

 

ných koster v hrobech. Lidé ţili nejdříve sami, později se spojovali v tlupy a jiné kolektivy. V tlupách se jim hezky pralo o zvěřinu.



Podle vykopávek se poznává, kdo dřív ztrácel peníze.



Různé kmeny se spojovaly v rodokmeny. Soudy se v pravěku řešily palicí. Vynálezcem mořeplavby byl Noe.

   

Dnešní člověk se jmenuje člověk moudrý, latinsky homo saponát. Staří Slované pěstovali rolnictví, které jim však ničily časté atmosférické poruchy. Ţivili se kočovnictvím.


Ze školních sešitů   

         

Starým Slovanům bývala zima. O tom svědčí hroby skrčenců. Základním zdrojem obţivy starých Slovanů bylo zemědělství a chov dobytka, mladí Slované uţ jedli i to ostatní. Kdyţ některý Slovan umřel, dali ho do popelnice. I na Moravě byl objeven větší počet ţárovkových hrobů. Do hrobů jim dávali jejich oblíbené předměty, například zbraně, koně, nebo manţelky. O tom všem vypráví Kosmonautova kronika. Dávní lidé uctívali mnoho bohů, které chovali v hájích. Předkové uctívali mnoho bohů proto, ţe si nedovedli vysvětlit různé jevy v přírodě a v rodině. Uctívali ze strachu všechno a říkali tomu stařešinové. Dávní předkové neměli koně ani traktory, a tak museli zem orat sami se sebou. Staří Egypťané pěstovali jablkové granáty. Naši předkové jedli jednoduchou stravu, a tak nám po nich zůstalo mnoho památek. Předkové psali na skály kouřem z ohňů a cigaret. Sbírali léčivé rostliny a vařili z nich různé léčivé pověry. Ţivili se lovem, proto také všichni vyhynuli. Dělali si nitě doma a předli je na slunovratu. Stavěli si opevnění z toho důvodu, aby archeologové zjišťovali, jak byly vysoká. Hradby byly vysoké proto, aby je nepřelezly nepřátelské choutky.



Nejdříve se dlouho oralo zostřenými kůly, teprve později byli vynalezeni voli.



Doba stěhování národů je výrazně spojena s tím, ţe jsme se usadili. Turci měli křivé šavle, aby mohli bojovat i v zatáčkách. Nejslavnějším mongolským vojevůdcem byl Činzáno.





Čechy byly osídleny jiţ před mnoha staletími, o čemţ svědčí vykopaní archeologové. První historickou památkou na našem území je sámský kupec Sámo. Pod jeho



vedením byli Avaři poraţeni a museli potom u něho všechno nakupovat. Tepve po mnoha letech sem přišel Svatopluk Čech. Praotec Čech se zastavil na



Řípu a rozmáchl se na okolní strdí. Krok měl podle pověsti tři dcery, které všechny dobře provdal na hrady. Kazi



dostala Kazín, Teta Tetín a Libuše Přemysla.


Ze školních sešitů 

Přemysl byl oráč a zasadil vodku. Předtím, neţ si vzal za manţelku Libuši, všechno zoral.



O Kazi se povídá také to, ţe Bivoj chytil kance, přinesl ho na hrad a ona si ho vzala za muţe. Libušin soud se říká tomu údobí českých dějin, ve kterém odsoudila Přemysla za svého manţela. Kdyţ přišli poslové od Libuše, Přemysl oral s Otou po-





le. Kdyţ přišlo Libušino poselství za Přemyslem, který právě oral, a zvolilo ho za kníţete, řekl těm volům, aby šli domů, a pak se vydal do stověţaté matičky Prahy. Kněţna Libuše se nejvíce proslavila svými fanfárami, které se hrají dodnes.



Na českém trůně se začali střídat Přemyslovci, jako Nezamysl, Křesomysl, Průmysl a další.



Na Moravě vznikla říše Velkomoravská, která mluvila slovensky. Její obyvatelé vykopali mnoho hrobů, aby do nich mohli uloţit pro archeology tehdejší zbra-

  

ně a nástroje. Nejznámějším kníţetem byl Svatopluk, který kdyţ zemřel, zavolal své tři syny a dal jim pruty, aby je rozlámali. Po jeho smrti se všichni pohádali. V 9.století zavítali na Moravu dva věrozvěsti: Cyril a Metoděj. Po nich nám zůstalo slovanské písmo - cyrilika a metodika. Král Václav posílal kaţdý rok do Německa 120 volů, čímţ se k nám dostávala západní kultura.



Jeho bratr Boleslav Ukrutný jej zavraţdil hlavně proto, ţe byla porouchaná kli-



ka u kostela. Po své smrti byl Václav zvolen za svatého. Václav I. oţenil svého devatenáctiletého syna Přemysla II. s Markétou, které bylo padesát let, protoţe měla majetek a byla rozumná.



Nejvíce bitev prošel Přemysl Otakar II. Byl nazýván králem ţelezným a zlatým, protoţe byl celý ze ţeleza a zlata. Pojal svoji manţelku za Kunhutu. Přemysl Otakar II. zemřel aţ ve své poslední bitvě na jednom moravském poli



v Rakousku. Mohl se ještě zachránit, ale bylo to v rukou koně. Václav IV. se lišil od předchůdců tím, ţe byl mladší.



 

Ve feudalismu vládla šlechta a panenstvo. Čechové za Přemyslovců sváděli mnoho bitev. Buďto je vyhrávali, nebo prohrávali. V učebnicích jsme bitvy většinou vyhrávali.





Poslední Přemyslovci u nás zaváděli německou kanalizaci. Tomu se říkalo osídlování pohraničí. Vláda Přemyslovců netrvala dlouho, neboť vymřeli po meči, protoţe Václav III. se nestačil oţenit. Přemyslovci vymřeli na nemoc zvanou vyvraţdění. Tomáš Štítný ze Štítného byl vědec a psal různá naučení. Ve středověku objevil štítnou ţlázu. Kdyţ zemřel, zbyla po něm síť víry opravdové.



Ve středověku hrad byl něco podobného jako konzerva, která se nedá otevřít. Hrady se stavěly na nepřístupných místech, většinou daleko od ţelezničních zastávek a také proto, aby prostopášným pánům nebylo vidět do hýřivých talířů.



Kdyţ hradní páni opustili hrady, stali se z nich zříceniny. U mnohých hradů bývaly vodní příkopy, ve kterých se nepřítel při útoku na hrad musel napřed

 

vykoupat. Tvrz byl menší hrad chudšího králíka. Měla opevnění z otesaných trámů, aby odolala nepřátelům i přátelům. Po Janu Burgundském nastoupil na český trůn velmi vzdělaný a posvícený král Karel IV. Karel IV. dosáhl největších rozměrů mezi českými panovníky. O svou zemi se poctivě staral, neboť si vzal čtyři ţeny. Karel IV. si postavil Karlův most, aby mohl chodit na Malou stranu. Protoţe mu nestačil Karlův most, vystavěl ještě Karlštejn. Karel IV. jako dobrý hospodář s Buškem z Vilhartic zakládal všude vinárny. Kdyţ Karel IV. spatřil jelena, povídal: "Heleďte, zřídlo, bude se vařit!" a vznikly Karlovy Vary. Nejznámějším činem Karla IV. bylo to,

 

ţe nepustil manţelku na Karlštejn. Karel IV. ovšem silně podporoval církev, aţ se stala nemravnou. To se mnohým lidem nelíbilo, a proto vypuklo husitství. Kdyţ Karel IV. zemřel, rozhodl, aby po něm jako památka zůstal Karlštejn. Husitství je spjato s postavou Jana Husa, který se narodil v hostinci u Prachatic. Pak studoval na univerzitě v Praze, kde se dokonce stal kabelářem. Hus byl povoláním kacíř, kázal obludy, a proto jej praţský arcibiskup nechal uvrhnout do klenby. Kacíři museli ve středověku kácet lesy. Později byl Hus také na sněmu v Kozinci a upálen byl na českomoravské hranici. Husité nechtěli Zikmunda za krále, barvil si moc zrzavě vlasy. Husovým věrným posluchačem byl Jan Ţiţka. Kdyţ byl upálen, postavil se do čela venkovské chudiny.

 

Vůdcem Praţanů byl kněz Jan Ţelivský, který konal pochod kolem radnice a v ruce drţel demonstraci. Husitské bouře začaly tím, ţe k radnici přitáhli Husovi snoubenci a vyházeli z oken praţské koně.





Město Tábor zaloţili obyvatelé, kteří fandili Janu Ţiţkovi. V Táboře, hlavním městě husitů, museli lidé všechny cenné věci, jako například krávy, šaty a peníze, nastrkat na náměstí do kádě. Jan Ţiţka byl český zemák a porazil vojska kříţovkářů. Ţiţka byl zkušený bojovník, protoţe ztratil oko. Křiţácké výpravy měly upevnit papeţovu stolici. Samostříl je zbraň, která sama střílela, kdyţ ji někdo natáhl. Válečníci měli drátěné košile a ty děravé nám zanechali v muzeu. Jedním z důvodu úspěchů husitů bylo to, ţe kdyţ křiţáci uslyšeli Ţiţku zpívat, zděšeně prchali. Křiţáci se nejvíc báli husitského chorálu "Vstanou noví bojovníci". Nejoblíbenější píseň starých Slovanů byla "Pomiluj mě hospodyně". Husité svými chorály učinili křiţáky bezhlavé. Jan Ţiţka si místa k boji vybíral a bitvy sváděl jen tam, kde ţelezní páni mohli jít do šrotu.







Král Ladislav pohrobek se jmenoval proto, ţe se narodil aţ po své smrti. Král Ladislav poslal do Francie poselstvo pro nevěstu. Hned za ním poslal druhé, aby uţ nejezdili, ţe umřel. Středověk byl dobou králů. Ti nosili u boku kord a dlouhé vlasy. Ve středověku aby panovník zemřel, museli ho zavraţdit. Po smrti krále nastoupil jeho syn a zase se čekalo, aţ zemře. Naše korunovační klenoty jsou koruna, meč a rajské jablko. Rytíř byl šlechtic, který šel do boje jedině v plechové kombinéze. Rytíři jezdili na koních, protoţe při chůzi moc chrastili. Rytíři měli tak těţké brnění, ţe kdyţ spadli z koně, aţ vesele zařehtal.



Turci k nám dělali zběsilé nájezdy a řádili potud, dokud u nás viděli poslední ţivou, nebo mrtvou nohu. Silnice tehdy bývaly tak úzké, ţe se dvě auta mohla jentaktak vyhnout. Nebývaly ani hodiny, a tak museli půlnoc odbíjet ponocní.



Kdyţ nepřítel vtrhl do města, lidé do sebe hned strkali. Města vznikala nejčastěji v místech, kde se na stezkách srazili obchodníci. A taky u brodů přes řeky a podobné tekutiny.



Pro středověké město byl oheň neštěstím, dřevěné domy hořely rychle, jako ze dřeva. Mor byl ve středověku velká společenská nemoc a choroba.



Lidé dříve psali husím brkem, ale protoţe umělo psát málo lidí, vymysleli si knihtisk. Před vynálezem knihtisku se knihy tiskly ručně tak, ţe se opisovaly.



Pak nastala doba temna, protoţe dosud nebyla vynalezena elektřina. Sociální podmínky byly tenkrát tak neutěšené, ţe si Dalibor musel přivydělávat hrou na housle.



Po hradech a zámcích se procházely bílé paní a obyčejně před smrtí, nebo před sňatkem věštily zkázu rodu.



Šlechtická sídla byla vybavena velkým přepychem a parukami. Vychovatel v rodině kníţete byl skutečným otcem všech mladých kníţátek. Tehdy se hodně chodilo do klášterů, ve kterých ţili mniši, mnišky, jezuité a bernardýni. Jezuité se ţivili pálením českých knih a jejich následkem vymřeli všichni čeští spisova-



telé. Drobní lidé rebelovali. Z četných rebélií známe hlavně na Chodsku povstání chodců. Za Rudolfa II. hledali alchymisté elipsu moudrosti. Ve třicetileté válce, která trvala téměř dvacet let, bojovala proti sobě vojska ţonglérská. Po bitvě na Bílé hoře to u nás nijak zvlášť nevypadalo. Po válce zůstala půda hladem a děti se nesměly ţenit.







Švédové v těch dobách vyplemenili Prahu a drancovali sedláky a jiné kulturní památky. Obyvatelstvo v Čechách se po třicetileté válce dělilo na svobodné a ţenaté nevolníky. Činnost Jana Ámose Komenského byla školská, politická a dětská. Tento veleduch ţádal vzdělání i pro ţeny, i kdyţ byl sám ţenat. Marie Terezie byla proslulá svou lidumilností. Koho potkala, toho milovala. Marie Terezie vymyslela němčinu v Čechách. U nás bylo nevolnictví zrušeno císařem Josefem II., zvaným patentem. U Slavkova napadl Napoleon oběma císařům záda, čímţ je porazil na hlavu. Napoleon Bonaparte dokázal nadiktovat i několik dopisů najednou, proto ho nazýváme diktátorem.



Matěj Kramerius měl krám, v němţ kramařil s novinama. Pořídil si státní nakladatelství, kde vydával české noviny a časopisy. Krameriovy noviny se jmenovaly České královské poštovské noviny,protoţe je lidem roznášeli vlastenci.



Teprve v 19. a 20. století se na zemi lidé hustě zalidnili. Aţ v době národního obrození se začali Češi počešťovat. Národní buditelé budili národ tím, ţe chtěli německý jazyk ve školách a úřadech přejmenovat na český.



Ve staré škole byly jako názorové pomůcky jenom hůl a rákoska. Hlavním odvětvím průmyslu se stávalo zemědělství. Na konci Rakouska chyti-



lo Národní divadlo od klempíře, jelikoţ hasiči byli na pohřbu. Český národ si vybudoval nové divadlo ze sběru. V roce 1914 zabili v Sarajevě následníka trů 

nu Ferdinanda, coţ působilo jako kapka vody do sudu prachu. První světovou válku zaplatili Habsburkové korunou. Po roce 1948 je uţ u nás většina lidí dělnického původu. V Československu uţ máme takovou rovnoprávnost, ţe se muţi skoro vyrovnají ţenám. (zdroj: Geraldovy zápisníky) Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 43

Vystačíme s trojčlenkou? - hádanka Ovčák vyvedl svých 144 oveček a rozdělil je do tří různě velkých skupin. Pak usedl do stínu stromu, líně koukal po krajině a naslouchal lahodnému bekotu svých miláčků. Pojednou uviděl, jak se z první skupiny oddělily dvě sedminy jejích ovcí a přidaly se ke druhé skupině. Rovněţ ze třetí skupiny se oddělily dvě sedminy jejích ovcí, které přešly ke skupině druhé. Po chvíli se z druhé skupiny odpojilo devět ovcí, které se připojily ke skupině první. Tak se stalo, ţe druhá skupina měla nyní dvojnásobný počet ovcí neţ skupina třetí. Nato se z první skupiny vydělil houfec oveček, prošel kolem desetkrát větší druhé skupiny a splynul se třetí skupinou. Ovčák znásobil pozornost. Z první skupiny se nyní odpojilo tolik oveček, kolik roků měl právě ovčákův pes a stejné mnoţství se odpoutalo od skupiny druhé. Oba houfy se přidaly ke třetí skupině. Tím se stalo, ţe třetí skupina měla teď tolik ovcí, co těsně před tím druhá, druhá tolik, co těsně před tím první a první tolik, co bezprostředně před tím skupina třetí. Přesuny oveček však pokračovaly. Z první skupiny se odpojilo tolik ovcí, ţe kdyby se přidaly ke skupině druhé, měla by tato druhá skupina dvojnásobný počet zvířat neţ první skupina. Avšak odpojený houf se rozdělil na dvě stejné části a ty se spojily s druhou a s třetí skupinou. Ovčák kulil oči. Ze druhé skupiny se odpoutal menší houf a ze třetí skupiny větší houf oveček. V menším houfu bylo čtyřikrát méně oveček neţ ve větším houfu. Oba houfy se zamíchaly do první skupiny. Ovčák překvapením spolknul stéblo trávy, které ţvýkal: ve všech třech skupinách teď byl stejný počet oveček. Kolik roků měl právě ovčákův pes?


Kam na výlet? Za Bobšem! Je to perla našeho kraje a skvost, kterým se chlubíme svým hostům a návštěvníkům, jež tam vodíme tak, jako naše matky a báby vzácné příchozí do parádního pokoje svých domácností". Dr. Jiří Guth-Jarkovský

Vítejte v Potštejně! Malebné městečko Potštejn, krčící se na úpatí zalesněného kopce a obtékané meandrem Divoké Orlice, proslulo pověstí o pohádkovém pokladu. Hromady zlata, stříbra a drahého kamení jsou prý ukryty v některé z tajných podzemních chodeb, které spojují zříceniny kdysi majestátního hradu s méně či více vzdálenými ruinami středověkých pevností. Poklad tu údajně schoval odbojný rytíř Mikuláš, který se ve 14. století ţivil loupením v okolí. Majestátní dominantou Potštejna je hrad, který byl za dlouhá staletí barvité historie dobyt jen jednou – samotným Karlem IV. (ačkoli Karel tenkrát ještě nebyl král). Od 18. století mu co do kulturní hodnoty směle konkuruje barokní zámek, vystavěný rodem Harbuval Chamaré. Z této rodiny se do širšího povědomí dostal především Jan Antonín, který se nechal inspirovat kamenem s tajemným nápisem, vsazeným do nároţí hradního paláce, a jal se ve zříceninách hledat poklad. V útrobách hradního areálu kopali dělníci pětatřicet let. A jak to dopadlo?

Pověst o pokladu Bylo nebylo. Na hradě Potštejně sídlil ve 14. století odbojný rytíř Mikuláš, který se svými kumpány trýznil okolí. Přepadával kupce, loupil a kradl, poţadoval za zajatce výkupné a dobýval okolní tvrze. Ke svému počínání neměl důvod dobrý, ale ani ne úplně špatný – šlo o rodinnou mstu. Oko za oko, zub za zub – to byl ţelezný zákon středověku. Na celé pověsti je nejzajímavější to, ţe rytíř Mikuláš skutečně existoval. Byl příslušníkem rodu Drslaviců, jenţ Potštejn zaloţil. Jeho otec, Procek V., se roku 1310 vydal na sněm české šlechty do Prahy. Velmi se nepohodl s jakýmsi německým praţským měšťanem a byl při příští návštěvě hlavního města zabit. Mikuláš dlouho neváhal a svého otce pomstil, tím si však vyslouţil zlobu krále Jana Lucemburského. Ten ho nějakou dobu věznil, podrobil finančním pokutám, a nakonec poslal do Říma na „očistnou― pouť. To bylo na hrdého Mikuláše trochu silné kafe. A tak se stal loupeţníkem. Není divu, ţe se na hrad brzy vypravilo královské vojsko. Vedl jej kralevic Karel, budoucí slavný český král Karel IV. Jak píše ve svém ţivotopise, přestoţe byl Potštejn povaţován za nedobytný, dobyl jej, srovnal se zemí a pod ruinami hradní věţe pohřbil odbojného Mikuláše. Povídá se, ţe rytíř si za čas krádeţných výprav nastřádal velké bohatství. To mělo být navţdy zasypáno kdesi ve sklepení tajemného hradu stejně jako jeho hrdá a vzpurná duše.


Kam na výlet? Za Bobšem! K povídačkám o pokladu přispěl tajemný latinský nápis, vytesaný v kameni, zasazeném v nároţí paláce. Jeho historie je skutečně podivná; nikdo pořádně netuší, kde se tady vzal a jaký význam má jeho umístění. Pravděpodobně vznikl za doby Jiřího z Poděbrad a byl původně osazen na výšku v průčelí okna či dveří. Teprve roku 1962 rozluštil téměř nečitelná slova uznávaný profesor Bohumil Ryba. Na kameni se prý píše: Signata thau postes deitas exterreat hostes – Bůh nechť zastraší nepřátele. V 18. století si nápis špatně vyloţil tehdejší majitel potštejnského panství, hrabě Jan Antonín Chameré. Četl: Signata instes caritas extirat hostes – Dbej znamení, láska vyhladí nepřátele. Citát si objasnil po svém a začal hledat ukrytý poklad. Za tím účelem rozbořil polovinu uţ tehdy zchátralého hradu, ale nic nenašel. Jeho příběh inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k sepsání románu Poklad. Inu, alespoň k něčemu bylo to snaţení dobré. Mimochodem, hrabě Chamaré neúspěšně hledal potštejnský poklad asi pětatřicet let. Mimo jiné jej vedly prapodivné šifry, vytesané na pozůstatcích středověkých zdí – jak se později ukázalo: obyčejné kamenické značky, které byly v gotice velmi oblíbené. Romantici však dosud tvrdí, ţe dělníci Jana Antonína nakonec na Potštejně našli tajné dveře k pokladu. Byly starobylé a bohatě zdobené. Kdyţ se však kdosi odhodlal a chtěl vzít za kliku, objevil se na nich ohnivý nápis: Ještě není čas! Poté se zpoza vrat ozval děsivý řev a úpěnlivý nářek a kopáči vzali nohy na ramena. Vyděšený hrabě nechal dveře zazdít a na potštejnský poklad zapomněl. V některé z tajných chodeb, z nichţ nejdelší vede aţ do přes pět kilometrů vzdálených Litic, třeba klenoty odpočívají dodnes. Neztrácejte naději! Záhadě nahrává dnešní umístění kamene s tajemným nápisem. Původně šlo o obyčejnou náboţnou průpovídku, která měla hrad uchránit před nepřáteli. Patrně v době Pernštejnů byl však kámen přemístěn dost atypicky. Ačkoli patřil někam do průčelí, ke vjezdu, umístili jej stavitelé do rohu paláce. Proč? Buď neuměli latinsky… nebo chtěli budoucím generacím skutečně NĚCO naznačit…


Kam na výlet? Za Bobšem! Tábořiště Vochtánka Patříte-li mezi „tvory přírodní― a spíš neţ kulturu a historii vyhledáváte čerstvý vzduch, malebné louky a provoněné lesy, jistě vás nadchne potštejnské tábořiště Vochtánka. Stylový westernový kemp se nachází v Anenském údolí, lemovaném Divokou Orlicí. Romantickou kulisu mu dělá silueta zříceniny středověkého potštejnského hradu. Tábořiště se nachází asi 4 km od obce Potštejn a dostanete se sem příjemnou procházkou lipovou alejí. Druhou variantou je cesta od Sopotnice. Tato oáza klidu a pohody čas od času vybuchne nevídaným veselím. Především v sezóně jsou zde nejrůznější show a akce takřka na denním pořádku. Tábořiště je otevřeno od dubna do října. Tábořiště Vochtánka nabízí: * westernové dny, kovbojské a indiánské show, grilování * výuka jízdy na koni, půjčování koní, putování v sedle (víkendové a týdenní) * stylová westernová restaurace * školní výlety, podnikové akce, svatby ve stylu country

-----------------------------------------------------------Fotky: http://www.potstejn.cz/index.php? option=com_phocagallery&view=categories&Itemid=142 http://foto.mapy.cz/118912-Zricenina-hradu-Potstejn Program na Vochtánce: http://www.potstejn.com/obec/akce_03_1.2.html#%C4%8CERVENEC Odkaz na video: http://www.youtube.com/watch?v=Hz7rPQsA0dI


Učitelství je těžký, robotní úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu: děti přicházející do školy jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velkém procentu úžasně neschopné. Vracím se po pěti hodinách vyučování fyzicky i duševně vysílen, disgustovaný, zničený, tupý, mdlý a sešlý. Otokar Březina 1891 Po přečtení citátu sami jistě uznáte, ţe i zdejší učitelský sbor nutně potřebuje obvyklou prázdninovou rekonvalescenci, aby se v září mohl opět chutě pustit do práce a do vašich zabedněných hlaviček sypat další a další velmi hodnotné informace, určitě naprosto nezbytné pro váš ţivot. Proto z moci úřední dané nám panem ministrem školství Gabryšem Jedlým vyhlašujeme pro redakci Kroniky PRÁZDNINY. V září nashledanou. Kronika DoUcha pedagogická metodická příručka pro obor Audio říďa, šerif, Starej - Jared51 češtinářka Správná baba - Nobody chemikářka Splašená treska - romini tělocvikář Mrskanda - Poselcz ministr školství Jedlý - Gabryš zemský školní inspektor - Kateřina uklízeč Viktor - EvaF suplenti - Přemek, rickie, Nob321ody, Bobes41 a další členové učitelského sboru a volení členové studentské rady našeho ústavu Časopis byl vydán pro potřeby registrovaných uţivatelů Knihovny Do ucha (do-ucha.cz) v srpnu 2011 © Knihovna Do ucha 2011 Červen - Červenec - Srpen 2011 Kronika Doucha 48

Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova. Kronika DoUcha. Červen - Červenec - Srpen 2011 Číslo 4

Recommend Documents