srpen 2011

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 7–8 • ROČNÍK XVII.červenec/srpen 2011

Mariánský sloup Za humny

(foto: Bořek Žižlavský)

Červenec Červenec, měsíc silný, bujarý, je zdatný silák na vrcholu moci. Přinese sluncem sálající dni a horké, rozžhavené letní noci. Za jeho vlády zvony velehradské se jasným zvukem ozvou na vše strany a svatí Cyril s Metodějem rokem každičkým naučí křesťanství slovanské Moravany. Rozkvetlé lípy dechem medovým všem dětem do škol dveře uzavřou, prázdniny celou náručí se otevřou, školákům svobody, volnosti dychtivým. Na poli úrodném s obilím zrajícím se kloní těžký žita a pšenice klas a čeká na sklizení této úrody vždy v horký, prosluněný letní čas. Když sekáč v poli s máky rudými a chrpou modrou obilí sekal v potu tváře kosou stříbrnou a nyní kombajn člověka zbavil zlé dřiny a v žáru slunce pobroukává sobě píseň veselou.

Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

1

Informace městyse Buchlovice Rada městyse Buchlovice č. 10/2011 ze dne 1. 6. 2011 Návrh na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice – Ester Haldinová, Buchlovice, týkající se pozemků p.č. 1877/22, 1877/6 a 1877/21 vše (louka) v k.ú. Buchlovice, ze zemědělské půdy na plochu k rekreaci pro výstavbu rekreační chaty, ze dne 23. 5. 2011 Rada se zabývala podaným návrhem na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice – Ester Haldinová, Buchlovice, týkající se pozemků p.č. 1877/22, 1877/6 a 1877/21 vše (louka) v k.ú. Buchlovice, ze zemědělské půdy na plochu k rekreaci pro výstavbu rekreační chaty. Po diskuzi dospěla k závěrům a negativnímu stanovisku. Rada nedoporučila zastupitelstvu městyse uvedené pořízení změny ÚP městyse. Žádost o povolení provozu stanového tábora, JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR – středisko Kyjov, Jan Polášek, Kostelec, u Kamenného kříže za Smraďavkou, parcely č. 2864/1 až 2865/1 a 2865/4, vše v k.ú. Buchlovice, od 7. 7. 2011 do 26. 8. 2011, ze dne 16. 5. 2011 Rada neměla námitek proti konání letního stanového tábora ve dvou turnusech od 7. 7 do 26. 8. 2011, pro JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR – středisko Kyjov, Jan Polášek, Kostelec, v prostoru Smraďavka - u Kamenného kříže, parcely č. 2864/1 až 2865/1 a 2865/4, vše v k.ú. Buchlovice, neboť zkušenosti s jednáním této organizace jsou historicky dobré. Rada doporučila, aby se vedení tábora v technických věcech (odpady, pitná voda) obracelo na pana místostarostu Bořka Žižlavského. Žádost (v obecné poloze) rodiny Kovářovy o vytipování místo ke stavbě ekologického bydlení (atypický dům přikrytý zeminou) na katastrálním území městyse Buchlovice, e-mail ze dne 18. 5. 2011 Rada se široce zabývala e-mailovým dotazem rodiny Kovářovy z Ostravy ze dne 18. 5. 2011 a pokusila se vnést do pocitů a přání pisatelů. Stejně pak závěrem jednotliví radní museli konstatovat, že je pravdou, že jen málokterá obec je na tento způsob výstavby a života vůbec připravena. Nejenže se stavbou pasivních domů nepočítají územní plány obcí, ale i filozoficky nejsou celému širokému spektru lidí jasné tyto návraty do minulosti a rozhodně by starousedlíci nesouhlasili přijímat nové občany, mající za životní plán tolik odlišné představy. Rada nemá v současné době žádné poznatky o možných prostorách pro výstavbu takových obydlí. V katastru jsou vysoce cenné prostory v okolí Národní památky Státního hradu Buchlova, které jsou velmi pečlivě střeženy tak, aby zůstaly i pro další pokolení ve stavu nedotknutém. Ze znalosti terénů a dalších obcí na Slovácku se možná nabízejí další lokality, jako jsou některé obce na Uherskobrodsku a na Kopanicích. Žádost o osvobození od poplatků za svoz odpadů za dceru Bohdanu Úředníčkovou, žijící dlouhodobě v Německu a za syna Lumíra Úředníčka, žijícího dlouhodobě v USA, Svatopluk a Marie Uředníčkovi, Buchlovice, ze dne 30. 4. 2011 Rada schválila i na rok 2011 stejný princip placení za svoz a likvidaci TKO pro skupinu občanů městyse Buchlovice, dlouhodobě pobývajících mimo území České republiky: Občané dlouhodobě pobývající na pracovních či studijních pobytech mimo území České republiky budou povinni tyto skutečnosti doložit a v tom případě budou v roce 2011 platit za svoz a likvidaci TKO pouze základní částku ve výši 250 Kč. Rada vzala v potaz obsah obou žádostí o snížení poplatků za svoz a likvidaci TKO a schválila snížení sazby (viz. výše).


2

Žádost (opětovná) o nové projednání prodloužení nájemních smluv – parkoviště, veřejná WC a chemická čistírna na období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2015, Jaroslav Mičkal, Buchlovice, ze dne 12. 5. 2011 Nekonkrétní žádost ani tentokrát nepřesvědčila radu o výhodnosti prodloužení nájemních smluv do konce roku 2015, jak požadováno. Rada se pouze shodla v názoru, že pokud budou nájemní podmínky řádně dodržovány a nebudou nastávat kolizní situace v souvislosti s uvedenými pronájmy, mohou být tyto automaticky opakovaně prodlužovány tak, jak se to děje u nájemců prodejen na tržnici Buchlovice.

Rada městyse Buchlovice č. 11/2011 ze dne 15. 6. 2011 Oznámení o veřejném projednávání návrhu opatření obecné povahy Změny číslo 4 územního plánu obce Stupava a zveřejnění návrhu opatření obecné povahy Změny číslo 4 územního plánu obce Stupava, Městský úřad Uherské Hradiště, ze dne 12. 5. 2011 V zhledem k tomu, že navrhované položky Změny č. 4 územního plánu obce Stupava se v žádném případě nedotýkají zájmů městyse Buchlovice, neměla rada žádných připomínek k jejich dalšímu projednávání. Návrh smlouvy o poskytnutí účelové neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje číslo D/0503/2011/KH – podmínkou udělení částky 100.000 Kč je, že příjemce na zabezpečení akceschopnosti jednotky JPO II z vlastního rozpočtu vloží minimálně 20% celkové částky účelové neinvestiční dotace Rada schválila smlouvu o poskytnutí účelové neinvestiční dotace z rozpočtu Zlínského kraje číslo D/0503/2011/KH – podmínkou udělení částky 100.000 Kč je, že příjemce na zabezpečení akceschopnosti jednotky JPO II z vlastního rozpočtu vloží minimálně 20% celkové částky účelové neinvestiční dotace. Smlouva o dílo č. 110601 na akci „Rekonstrukce soc. zařízení a výměna otop. těles v objektu České spořitelny v Buchlovicích“ mezi zhotovitelem Pavlem Šedou a městysem Buchlovice, ze dne 7. 6. 2011 Rada schválila kroky, které učinilo vedení městyse při rekonstrukci objektu České spořitelny, pobočky Buchlovice i dalších související nutné kroky s tím spojené na domě čp. 273 na ulici Masarykově v Buchlovicích. Rada schválila Smlouva o dílo č. 110601 na akci „Rekonstrukce soc. zařízení a výměna otop. těles v objektu České spořitelny v Buchlovicích“ mezi zhotovitelem Pavlem Šedou, zapsaném Referátem živnostenského úřadu v Uh. Hradišti č.j. 19814-Sla, evidenční číslo 37 110034966-00 a městysem Buchlovice, ze dne 7. 6. 2011. Žádost Divadelního spolku J. K. Tyla Buchlovice o zapůjčení pódia na společensko-kulturní akci – 1. ročník festivalu „Divadla na hradě Buchlově“ ve dnech 24. 6. – 26. 6. 2011, Jiří Kutálek, Buchlovice, ze dne 6. 6. 2011 Rada se rozhodla podpořit nově vznikající tradici – 1. ročník festivalu „Divadla na hradě Buchlově“ a schválila instalaci pódia (i jeho likvidaci) na náklady městyse Buchlovice (prostřednictvím SMB, p.o.)


3

Návrh na přijetí dotace od Státního fondu životního prostředí České republiky na akci „Zlepšení tepelně technických vlastností objektu MŠ Buchlovice č.p. 208 ul. Suchý řádek, Buchlovice“ – schvalování smluv v návaznosti na zákon o obcích č. 128/2000Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle par. č. 85 Rada schválila Smlouvu č. 09035773 o poskytnutí podpory ze SF ŽO ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí ze dne 27. 5. 2011: Fond se zavazuje poskytnout příjemci podpory – dotaci ve výši 108 472,20 Kč. Podpora je určena výhradně na akci „Zlepšení tepelně technických vlastností objektu MŠ Buchlovice č.p. 208 Suchý řádek, Buchlovice“. Konstatuje se, že dotace je určena na spolufinancování akce a příjemci podpory má být poskytnuta rovněž dotace ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které mají být kryty prostředky z rozpočtu Evropské unie, a to prostředky Fondu soudržnosti. Dotace ze státního rozpočtu bude poskytnuta na základě Rozhodnutí MŽP o poskytnutí dotace ev. č. EDS/SMVS 115D222000924 a bude činit maximálně 1 844 027,40 Kč.

V Buchlovicích se nachází mnoho starých stromů – lip, kaštanů, …, z nichž mnohé již dožívají. Na některých to není na první pohled vidět, jiné jeví zřejmé známky brzkého konce a u dalších se objeví důkaz třeba náhodně. Podobně je na tom i stará lípa v Lúčkách u kaple sv. Vendelína, kde původně stály dva stromy. Při posledním větším větru na začátku června se ulomila její velká větev a spadla na sousední křižovatku. Naštěstí se nikomu nic nestalo a škodu neutrpěla ani sousední památka. Ulomená větev odhalila špatný stav stromu (zkrnělá střední část kmene a větví). Pokud přijde k rozhodnutí lípu v době vegetačního klidu vykácet, na její místo budou vysázeny lípy dvě – z obou stran kaple. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

4

Koncem měsíce května byla zahájena druhá a větší část rekonstrukce ulice Komenského vč. chodníku. Nejprve byla odstraněna vrstva betonové vozovky, pod kterou se místy objevily letité dutiny způsobené protékající vodou. Po statických zkouškách probíhá navážení podkladového kameniva a poté přijde na obrubníky a položení živičné vrstvy. V rámci akce bude dotažen chodník až ke křižovatce u uličky z náměstí, kde vznikne bezpečné přechodové místo zejména pro žáky nedaleké školy. (foto -bž-)


5

Sečení trávy – to nejsou jen „kosecké“… Mnozí možná zapřemýšlí, zda tímto nadpisem nepovažuji tradiční „kosecké“ na zámeckých loukách za určitou konkurenci. Naopak, coby „starý“ folklorista a příznivec historie a národopisu rád vyslechnu pěknou písničku, ať je zpívána v kroji nebo v civilu. A roky běží všem stejně, proto jsem rád, že i naše dcery stihly ve svých školních letech alespoň párkrát zažít pocit minulosti, kdy za ranního kuropění roznášely s ostatními v kroji snídani sekáčům a ostatním krojovaným při sečení na zámku v Buchlovicích. Jak jsem však uvedl, sečení trávy není u nás jen folklórní záležitost, ale také běžná a pravidelná činnost pracovníků Služeb městyse Buchlovice (SMB, p.o.). Na vysvětlenou těm, kteří nás moc nesledují, – trávu na obecních pozemcích musíme poséct minimálně dvakrát ročně. Podle počasí mnohdy i vícekrát. To platí především pro traktorové sečení s příkopovým ramenem. Je to velký, byť stařičký pomocník, který zvládne jak příkré svahy, tak i roviny. Od počátku zakoupení opotřebovaného stroje s ním pracoval pan Josef Vávra, po jeho odchodu do důchodu v této činnosti výborně pokračuje pan Antonín Hrabal. Tento stroj je hodně citlivý na poškození (není to žádný buldozer) a od roku výroby 1985 je s údivem, že vydržel do současnosti. Pokud bychom jej však již letos


neopravili jako „střední generálku“, tak by další opravy přišly hodně draho. Drobné plochy, dosékání za traktorem nebo parkovou sekačkou provádíme ručními křovinořezy. Větší plochy ve středu Buchlovic sečeme parkovou sekačkou, na které kraluje pan Ivan Bečák. Veškeré práce strojními mechanizmy jsou pro okolí nepříjemné hlukem a pro obsluhu odpovědností za způsobené škody odletujícími předměty. Mezi takové se bohužel řadí i výkaly od psů nezodpovědných spoluobčanů. Do oddílu sečení po obci řadíme automaticky i příbuznou činnost a to je postřik plevelů a trávy zejména na chodnících a někdy i na cíleně určených plochách. Poséct musíme parkové plochy ve středu obce, hřbitov, dětské hřiště, krajnice a příkopy obecních komunikací – celá Smraďavka, Trnávky – Újezda, od točny Ku Hradu a za pálenicí, lesní odbočka k Buchlovu a také pozemek Lesů ČR na Barborce. Vzhledem k množství běžné další práce a plnění operativních jiných úkolů, není možno celé sečení zvládnout jedním zátahem. Proto téměř pravidelně děláme přerušení a musíme zajistit nutnější práce. Na závěr stručného přehledu o této činnosti děkuji všem spoluobčanům, kteří chápou, o čem píšu a vycházejí nám vstříc. Ing. Josef Motyčka, ved. SMB, p.o.

6

Vítejte ve zrekonstruované spořitelně V první polovině měsíce června proběhla v buchlovické pobočce České spořitelny v Masarykově ulici čp. 273 zásadní rekonstrukce prostor včetně vybavení a změny dispozice odbavovacích míst pro klienty. Zároveň bylo zrekonstruováno i sociální zařízení, vyměněny radiátory a další. V nejbližší době dojde i na rekonstrukci někdejšího zádveří celé budovy a původní dvoje dveře vstupu nahradí pouze jedny. Součástí rekonstrukce je i zprovoznění bankomatu při vstupu do budovy, který občanům městečka a návštěvníkům už tolik chyběl. Jeho provozovatelem je rovněž Česká spořitelna. Slavností otevření pobočky České spořitelny se uskutečnilo 20. června. Všechny přítomné přivítala ředitelka Oblastní pobočky ČS ve Zlíně ing. Iveta Čajková, která mj. popřála pracovníkům buchlovického pracoviště, aby se jim v novém prostředí co nejlépe dařilo a stejně aby se tu líbilo i všem návštěvníkům. Text a foto -bž-

Bankomaty České spořitelny neslouží jen k výběru hotovosti Snadno, rychle a levně můžete rovněž uskutečnit: jednorázové platby (např. složenky), informovat se o zůstatku na účty, dobít kredit u mobilních operátorů, změnit PIN kód, zjistit stav bodového konta Bonus programu, aktivovat svou kartu či zjistit nastavený limit své karty.

Tip pro vás: Úspěšně zadaný Obecný platební příkaz je možné si uložit pro příští využití, a to s částkou nebo bez částky. Uložený příkaz najdete v nabídce „Osobní menu“ pod „Moje platby“.

Snadná a rychlá cesta, jak platit složenky Složenky můžete jednoduše platit přes kterýkoliv bankomat České spořitelny. Stačí zvo-

Více informací získáte v kterékoliv pobočce České spořitelny. www.csas.cz, inf. linka: 800 207 207


lit „Příkazy k úhradě/Obecný platební příkaz“ a bankomat vás sám navede.

7

Kulturní kalendář – červenec–září 2011 červenec 1. 7. Chřiby krásné, Chřiby mé až 31. 8. – výstava fotografií členů Expedice Chřiby 9. 7. Buchlovské kování až 10. 7. – 5. ročník 15. 7. Výstava Lidé festivalu až 3. 8. česneku, 17.00 hod. 15. 7. Václav Neckář a Bacily, 20.00 hod. 21. 7. Zdeněk Izer, 20.00 hod.

kaple sv. Barbory na Modle hrad Buchlov Muzeum Podhradí Buchlovice amfiteátr Buchlovice amfiteátr Buchlovice

21. 7. Buchlovské noci s Černou hrad Buchlov až 23. 7. paní – Noční prohlídky 22. 7. MIG 21 + Nšoči, 20.00 hod. amfiteátr Buchlovice 30. 7.

X. ročník Festivalu česneku zámecká zahrada + na zámku (a v městečku) městečko Buchlovice Buchlovice, od 10.00 hod.

hrad Buchlov tel. 572 595 161 www.hrad-buchlov.cz HB Collegium, L. Mikulová, tel. 774 886 205, www.buchlov.info Muzeum Podhradí a městys Buchlovice, tel. 572 595 120 Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Agentura Vichr , tel. 572 551 851 www.vichr.cz HB Collegium, L. Mikulová, tel. 774 886 205, www.buchlov.info Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Folklorní agentura Buchlov Ing. Miloslav Hrdý, tel. 737 649 604, [email protected] František Hrňa, tel. 725 754 704

srpen 3. 8. 5. 8. až 7. 9. 5. 8. 31. 12. 6. 8. 13. 8. 19. 8. 21. 8. 21. 8. 26. 8.

Vzácné setkání bratrů Nedvědů, 20.00 hod. Chřiby II. – výstava fotografií, 17.00 hod. Školy se představují I. – Moje obec, 17.00 hod. Chřibský krkavec

amfiteátr Buchlovice Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz Muzeum Podhradí Muzeum Podhradí a městys Buchlovice Buchlovice, tel. 572 595 120 Galerie na půdě Muzeum Podhradí a městys Buchlovice Buchlovice, tel. 572 595 120 louka pod Bohumil Višenka, tel. 603 801 328 Buchlovem [email protected] Irský večer hrad Buchlov HB Collegium R. Hradilová, tel. 606 685 653, www.buchlov.info Tři sestry + Doktor P.P., amfiteátr Buchlovice Agentura Vichr, tel. 572 551 851 20.00 hod. www.vichr.cz Pouť Nanebevzetí Panny kaple sv. Barbory KDU-ČSL Marie, mše svatá v 11.00 h. na Modle František Hrabina Pouťové odpoledne Hospůdka u Špalka Petr Špalek, tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Čechomor, 20.00 hod. amfiteátr Buchlovice Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz


8

září 2. 9.

Tomáš Klus, 20.00 hod.

amfiteátr Buchlovice

3. 9.

Hradozámecká noc – kouzlo noci strávené na středověkém hradě Když mě vzali za vojáka, 17.00 hod., výstava fotografií

hrad Buchlov

23. 9. – 28. 11.

Muzeum Podhradí Buchlovice

Agentura Vichr, tel. 572 551 851 www.vichr.cz hrad Buchlov Tel. 572 595 161 www.hrad-buchlov.cz Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Bořek Žižlavský, tel. 723 335 894

Podpořte nový bezbariérový přístup Diakonie ČCE – středisko CESTA, které v Uherském Hradišti již dvanáct let provozuje sociální služby v podobě denního stacionáře pro děti s hlubším mentálním a kombinovaným postižením a poradny rané péče, se chystá v nejbližších dnech realizovat bezbariérový přístup do budovy. Jedná se o rozsáhlou úpravu příjezdové cesty, rozšíření stávající betonové plochy a vybudování parkovací plochy a stání pro ZTP. Vedle toho proběhne také účelová výsadba okrasných dřevin jakožto ekologická forma protihlukové a protiprašné ochrany. „Neustále pracujeme na zvyšování kvality námi poskytovaných služeb a pro naše klienty se snažíme utvářet co nejpříjemnější, nejpohodlnější a nejbezpečnější zázemí. Vzhledem k míře jejich tělesného i mentálního postižení je pro nás nyní primární otázkou posílení bezbariérovosti a vybudování kvalitnějšího a bezpečnějšího přístupu. Jediná příjezdová cesta k budově je v katastrofálním stavu stejně jako prostor bezprostředně před vchodem, kde jsou klienti z aut přemísťováni do vozíků. Proto je pro nás tak důležité tento stav co nejdříve změnit,“ vysvětlila Adéla Kotková, fundraiser a PR manager střediska CESTA. V tuto chvíli již středisko získalo stavební povolení k provedení všech potřebných úprav. Stále však nemá dostatek finančních prostředků pro jejich realizaci. Celý projekt byl vyčíslen na 260 000 Kč. Obracíme se proto na vás všechny, kdo byste byli ochotni menším či větším finančním darem pomoci středisku CESTA projekt realizovat. Veškeré podrobnosti o možnostech pomoci získáte na tel. čísle: 737 507 915 nebo na e-mailové adrese: [email protected], případně osobně na adrese: Na Stavidle 1266, Uherské Hradiště (budova bývalé mateřské školy naproti nového školícího střediska). Jménem Diakonie ČCE – střediska CESTA děkujeme za vaši ochotu pomoci…

Výzva – prosba Tímto se obyvatel městyse Buchlovice dovolujeme dotázat, zda mají povědomí a nebo informace o rodině Nedělových (manželé Ladislav a Albína Nedělovi), která v Buchlovicích a Starých Hutích žila a působila pravděpodobně v rozmezí let 1880–1945. Ladislav Neděle, bydliště ?, povoláním kantor. Případné informace (scan dokumentů), prosím, zdarma, zašlete na e-mail: [email protected]. Děkujeme. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

9

Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé A. Shaw: II. světová válka den po dni Kol.: Historie SS M. Mazower: Hitlerova říše P. Delaforce: Složka Hitler (základní fakta) Kol.: Adolf Hitler (vojenské dějiny ve fotografii) J. Nadel: Muži speciálních operací Arriános: Tažení Alexandra Velikého Kol.: Egypt (turistický průvodce) S. Fossett: Lovec větru (vlastní životopis) S. Kopecká: Fenomén Bohdalka Z. R. Nešpor: Příliš slábi ve víře (česká ne/religiozita v evropském kontextu) H. Dvořáková: Sportujeme s nejmenšími dětmi R. Měšťan: Úprava okolí domu R. Měšťan: Modernizace bydlení Kol.: Stromy (světová encyklopedie) L. Špaček: Nová velká kniha etikety Krásná literatura pro dospělé G. I. Peněžko: Psáno na tanku (frontové zápisky sovětského důstojníka)

R. Dübell: Strážci Ďáblovy bible A. Franklinová: Relikvie mrtvých B. Morrison: Archa R. Muchamore: Náměsíčník J. Pospíšilová: Kejklíř, Smrt a Blázen L. Vaňková: Dítě z Apulie V. Vondruška: Klášterní madrigal Z. Mahler: Muž, který přežil Lidice S. Gruenová: Voda pro slony A. Laureen: Tauranga, můj osud S. Laurens: V područí lásky Z. Krýsl: Rukověť politikova Naučná literatura pro děti a mládež Kol.: Atlas moderního světa Kol.: 500 veselých her Kol.: 500 zábavných her (pro předškoláky) Krásná literatura pro děti a mládež T. Brezina: Šíleně divocí andílci (další díl) Kol.: Texaské rodeo (Čtyřlístek – komiks) V. Čtvrtek: O Kačence a tlustém dědečkovi J. Kahoun: Škola je samá legrace Mgr. Dagmar Možná, knihovnice

Angličtina Od září 2011 budou na Československém centru Buchlovice otevřeny kurzy angličtiny pro děti i dospělé. KURZY PRO DĚTI pro 1. stupeň pro děti od 3. třídy • procvičování učiva, gramatiky • konverzace pro 2. stupeň • procvičování učiva, gramatiky • konverzace KURZY PRO DOSPĚLÉ • konverzace, gramatika, slovní zásoba, každodenní angličtina (dle domluvy možnost obchodní angličtiny) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Oba kurzy budou probíhat v odpoledních hodinách. Cena pro děti: 1150,– za pololetí. Cena pro dospělé: 1900,– za pololetí. Podrobné informace a přihlášky: Email: [email protected] Tel: 777 992 666 Kurzy povede Mgr. Veronika Copláková (učitelka angličtiny na 2. stupni ZŠ, certifikát CAE, státnice z obchodní angličtiny, zkušenosti s Callenovou metodou). 10

Z mateřské školy před prázdninami Jeden z nejkrásnějších svátků pro děti je den, kdy mohou popřát svým maminkám. I my jsme se letos připravili, abychom těm našim maminkám vyloudili úsměv na tváři, slzičku či mrazení. Toto vše jsou pocity, které mnohé z maminek prožívají, když vidí, co se právě ten jejich „brouček“ dokázal naučit, jak se soustředí, aby nepropásl svůj „nejdůležitější“ výstup v celém programu. Naše vystoupení se letos posunulo až na konec května. A poprvé jsme využili krásné prostory Kulturního centra Na Lhotce. Změnou byl i den, nikoli víkendový, ale pondělí v 16.00 hodin jsme všichni stáli „na značkách“ a čekali na svá vystoupení. Prváčci si připravili pro maminky a babičky pásmo s názvem Ježci. Písničky o ježečkovi, mazlení s plyšáky, to vše maminkám opravdu vytvořilo úsměv na tvářích. I drobné slzičky


se objevily, ale to byla jen tréma u malých „ježečků“. Berušky si připravily pásmo lidových písniček s názvem Přišlo jaro do vsi. Několik lidových písniček, říkadel, spojených s duněním kopyt papírových koníků a krásnou ukolébavkou na závěr. V našem kraji lidových tradic přece jen takové vystoupení nesmí chybět a má vždy nezastupitelné místo. A naše Sluníčka? I letos si připravila pro maminky něco „netradičního“. Kromě básniček, veršů, písničky si děti nacvičily, společenský tanec polonézu. A ukázaly, že se dovedou chovat už opravdu jako dospělejší. Bylo zajímavé, že se nám dvojice utvořily samostatně, nikdo z nás nepotřeboval, abychom se do zadávání tanečníků nějak zapojovaly my, učitelky. I Náročnou choreografii jsme zvládli. A bylo pro nás velkým vyznamenáním, když se z davu

11

v půli našeho tance ozvalo: „To je jako ve Stardance!“ Že jsou skoro školáci, ukázaly děti přednesem básniček o maminkách. Ani jedno „okýnko“ ani jedno přeřeknutí.. Už jsme prostě velicí. V minulém čísle zpravodaje jsme informovali, že nás čekají ještě nějaké společné aktivity. Jednou z nich byl výlet do zábavního centra do Galaxie ve Zlíně. Ráno jsme se ve všech třídách oblékli do třídních triček, nabalili svačinu, oběd a napjatě očekávali příjezd autobusu. Ten nás na místo určení bezpečně přepravil, nasvačili jsme se a už, už se hrnuli do centra. Celé bylo naše. Děti si rozdělily mezi sebou atrakce: Kuřátka do bublin, Berušky na raketu, trampolíny, skákací hrad a koloběžky, Sluníčka se začala protahovat bludištěm. Pak jsme se všichni prostřídali. Naobědvali a zpět cestovali do školky. Unavení, ale spokojení. V ten samý týden nás čekal ještě výlet na Smraďavku, kdy společně slavíme Den dětí. Tentokrát jsme se všichni svezli autobusem, a odtud jednotlivé třídy hledaly poklady. Fáborky různých barev na odlišných trasách zaručovaly, že nám ten náš poklad nikdo nemůže „vyfouknout“. Každého čekalo překvapení sladké i drobný dárek. Dalším lákadlem je každoroční diskotéka v areálu lázní Leopoldov. Za což velmi děkujeme rodinám Krystýnkových . Cesta zpět byla náročnější hlavně pro Berušky a Sluníčka, neboť ti ji absolvovaly pěšky. S písní na rtech to BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

ale všichni zvládli na jedničku. Kuřátka se svezla auty, protože by cestu asi ještě nezvládla. Moc děkujeme také maminkám a rodinným příslušníkům, kteří tu naši drobotinu společně dopravili ke školce i s paní učitelkami. Mnohokrát jsme vás informovali, že naše týdenní plány jsou vedeny takzvanými integrovanými bloky. Jeden z nich stojí ještě i dnes za připomenutí. Je to ten, který je nadepsán Moře. Ve všech třídách se děti zajímaly celý týden o moře, ve třídě Berušek byli piráti, Sluníčka začala u námořníků, ale k těm obávaným pirátům se také dostala. Berušky celý týden připravovaly věci a propriety na páteční hledání pirátského pokladu. Studovaly mapy, poznávaly cesty a symboly. V pátek se vrhly na školní zahradu a společně hledaly. A také našly. Truhlu a v ní ukrytý tajemný poklad. Sluníčka se celý týden snažila fungovat jako správná posádka lodě, uklízela palubu, hledala a svazovala lano, učila se pravidla námořníka, pomáhala svým kamarádům, přesně podle hesla „táhnout za jeden provaz“. A k tomu všemu si vytvářela loď, na které obeplují celý svět, maják, aby se vždy vrátila zpět na pevninu, snažila se ulovit kouzelnou rybku do sítí… A v pátek nás také čekalo velké překvapení. Potkali jsme velrybu Julii, která nám dala úkoly a pak nás obdarovala pokladem, který měla uložený ve svém velkém břiše. I nám se tento týden velmi líbil a všichni jsme si jej moc užili. Nikdo by netápal, kde se právě ocitl, když viděl ve třídě samá proužkovaná trička. Prostě byli jsme námořníci – piráti.

12

Ve středu 22. června nás čeká další akce. V 15.30 hodin u nás slavnostně předají zástupci DDM Šikula vysvědčení všem dětem, které navštěvovaly kroužky. Proběhne výstava prací z kroužků výtvarného a keramiky. A po jeho skončení si paní učitelka Ivona Kočířová s rodiči dětí naplánovala společné taneční odpoledne. Maminky, babičky i tatínci si mohou s dětmi přijít zatančit břišní tance. Všechny Vás tam rády uvidíme. A aby toho ještě nebylo málo, čekají Sluníčka dvě poslední akce. V pátek 24. června v 15.30 hodin proběhne slavnostní pasování předškoláků na školáky. Pro velký ohlas si přijdou ještě jednou všechna Sluníčka zatančit polonézu. Na žádost rodičů jsme také toto pasování přesunuli na odpolední hodiny, abychom se mohli potkat s většinou z Vás. A co více, oslovili jsme zástupce městyse a toto pasování bude o to významnější, protože děti budou pasovány právě zástupcem městyse. A tím posledním, co nás u Sluníček ještě čeká, bude 27. června společný táborák U Maca. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Doufáme, že společně strávíme příjemné společné chvilky u špekáčku, ohně a třeba i veselé písničky. Rok utekl jako voda, jsme zase o něco starší, spousta práce je za námi, ale jiná nás zase čeká. Spousta společného času, chvilky, které doufejme budou pro všechny příjemné, plné spolupráce a společných cílů – aby ty naše ratolesti prožily další krásný a zážitků plný rok. V příštím roce nás čekají zatím dvě novinky. Děti ze Sluníček byly osloveny členkou tupeského zastupitelstva , aby se se svou polonézou zúčastnily charitativní akce pořádané pro Charitu v Uherském Hradišti. A druhou novinkou je, že nám přislíbil účast na pyžamové školičce herec Slováckého divadla Vladimír Doskočil, který osobně přijede dětem přečíst pověsti hradu Buchlova. Zatím však přejeme všem pěkné prázdniny, odpočinek, spoustu sluníčka a nezapomenutelných zážitků. A po prázdninách zase v plné polní – na shledanou. Laď ka Holáňová, DiS. 13

Informace o vycházejících žácích na ZŠ Buchlovice ve školním roce 2010 / 2011 V letošním školním roce 2010 / 2011 vychází z 9. ročníku 13 žáků – 9 dívek a 4 chlapci. Na středních školách, kde bude studium ukončeno maturitní zkouškou, bude pokračovat 9 žáků. Jedná se o obory zaměřené na ekologii a životní prostředí, zdravotnictví, obchodní akademii a ekonomické lyceum, předškolní a mimoškolní pedagogiku a analýzu potravin. Dva žáci budou pokračovat na gymnáziích v Uherském Hradišti a Starém Městě. Do učebních oborů nastoupí 4 žáci. Jedná se o obory kadeřník a kuchař. Tak jako loni i letos si mohli žáci podat na střední školy tři přihlášky. Ne všichni tuto možnost využili. I letošní školní rok přinesl deváťákům změny. Na podzim se neuskutečnila tradiční Burza středních škol a učilišť, na které se mohli budoucí studenti, ale i jejich rodiče blíže seznámit se středními školami a studijními obory nejen ve Zlínském kraji, ale i školami v jiných krajích. Veškeré informace proto žáci získávali na internetu pomocí webových stránek střed-

ních škol. Na naší škole se rodiče několikrát setkali s výchovnou poradkyní a přizvanými zástupci středních škol a učilišť. Při výběru školy pro další studium využívali také Dny otevřených dveří, které střední školy pořádaly. Zde se mohli blíže seznámit nejen s nabídnutými obory, ale prohlédnout si celou školu a dozvědět se více o studiu. Jako každoročně se konaly přijímací zkoušky koncem dubna. Ve třech dnech uchazeči, kteří si pro další studium vybrali obory s maturitou, absolvovali SCIO testy z českého jazyka, matematiky a obecných studijních předpokladů. Pro řadu žáků to byla první velká náročná zkouška, protože po tři dny museli všichni v různých testech prokazovat svoje znalosti. I přes všechna tato úskalí se všichni žáci dostali na zvolené střední školy a vybrané studijní obory. Mgr. Vladimíra Klvaňová výchovný poradce

Cesta za hranice všedních dnů… V měsíci květnu se dvacetičlenná skupina žáků II. stupně ZŠ Buchlovice vypravila na pětidenní cestu poznávat metropole západní Evropy. Pod vedením paní učitelky Šmolové, která celý zájezd organizovala, se vydali poznávat krásy Amsterdamu, Bruselu a Paříže. I já jsem se jako pedagogický doprovod tohoto zájezdu zúčastnila. Prohlídka Amsterdamu nám začala návštěvou muzea voskových figurín, která se všem dětem samozřejmě velmi líbila. Poté jsme se objevovali krásy města, plného úzkých a vysokých domků, vodních kanálů a cyklistů. Tento způsob dopravy nás opravdu fascinoval. Plavbu po Brychtech - vodních kanálech jsme však kvůli nepřízni počasí musel zrušit. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Druhý den jsme věnovali hlavnímu městu Belgie, Bruselu. Podívali jsme se na zajímavou stavbu Atomia, prohlédli si historické centrum

14

města, neopomněli jsme také vyhledat sošku čůrajícího chlapečka, ale i holčičky, které patří k nejzajímavějším turistickým atrakcím. Příští den jsme docestovali do Francie a navštívili Versailles, sídlo francouzských králů. Prohlédli jsme si jeho výstavní prostory a také rozsáhlé zahrady, po kterých jsme se nechali povozit elektrickým vláčkem. Poslední den jsme si naplánovali návštěvu samotné Paříže. Snažili jsme se prohlédnout si co nejvíc míst, například Panthéon, Latinskou čtvrť a Sorbonu, katedrálu Notre Dame, Louvre, Trocadero, projeli jsme se lodí po Seině a jako třešničku na dortu jsme si užili podvečerní


výstup na Eiffelovku. Pohled na Paříž z nejvyššího patra této vyhlídkové věže je nezapomenutelný a byl pro nás opravdu krásným zakončením poznávací cesty po Evropě. Naši žáci se však nekochali pouze krásami historickými, pozorovali také, jak jednotlivá města a jejich obyvatelé žijí. Při nákupech si vyzkoušeli své jazykové znalosti, smlouvali s černošskými prodejci suvenýrů, projeli se pařížským metrem. Nám dohlížejícím učitelkám svým vystupováním prokázali, že se umí chovat jako Evropané a že my se za naše žáky opravdu nemusíme stydět. Mgr. Alena Mikulíková

15

Slavnostní neděle na faře

V neděli 22. května se odehrála v prostorách buchlovické fary slavnostní událost. Byla otevřena nová expozice (pamětní síň) našeho velkého rodáka, grafika a kněze P. Arnošta Hrabala a centrum katolické mládeže, jež vzniklo v bývalých hospodářských prostorách ve dvoře farního úřadu. Po úvodním slovech P. Rudolfa Chmelaře, bývalého buchlovického kněze P. Václava Ježíka a uherskohradišťského děkana P. Jana Turka vystoupil místostarosta Bořek Žižlavský, který přiblížil přítomným životní osudy P. Arnošta


Hrabala. Pak už následovalo samotné přestřižení pásky za účasti starosty ing. Jiřího Černého a kněží a oficiální otevření. Příjemného posezení se zúčastnily i některé řádové sestry, které působily do poloviny osmdesátých let v buchlovickém domově důchodců i tehdejší civilní zaměstnankyně tohoto ústavu. Mezi hosty dále nechyběl další někdejší buchlovický kněz P. Jiří Kovář a buchlovický rodák P. Josef Zelinka. Během oslavy vystoupil kostelní sbor a schola. KK, foto -bž-, mž

16


17

Buchlovjané na Tupeském džbánečku V neděli 22. května se v Tupesích uskutečnil 4. ročník soutěžní přehlídky dětských zpěváčků Tupecký džbáneček, ve kterém děti okolních základních škol zúročily své nácviky s CM Velehrad na veřejné přehlídce před zraky svých rodin, kamarádů a přátel. Pod vlídným a usměvavým pohledem sedmi porotců, vybraných z řad hudebních pedagogů, folkloristů a znalců hudby, děti soutěžily ve dvou věkových kategoriích. V krásném jarním odpoledni pak odváděly výkony hodné obdivu a diváci je náležitě odměňovali potleskem. V programu vystoupil jako host dětský folklorní soubor Čutora, působící ve své znovu obnovené formě, již několik let při ZŠ Tupesy. Dalším hostem, jenž zpříjemnil dětem a divákům čekání na výsledný verdikt poroty, byla také tupeská cérečka Veronika Oslzlová, která rovněž zazpívala za doprovodu CM několik písní. A nyní již k umístění jednotlivých soutěžících: I. kategorie 1. místo: Dorota Ingrová s písní Kadze idzeš Helenko - ZŠ Velehrad (3. třída) 2. místo: Dominika Vagundová s písní Pod horú jatelinka - ZŠ Jalubí (1. třída), Pavlína Šedová s písní Sadila Anička modrů fialečku - ZŠ Buchlovice (2. třída) 3. místoMagdaléna Žmolíková s písní Nevím si já rady - ZŠ Nedakonice (1. třída), Patricie Dominiková s písní Páslo dívča páva - ZŠ Tupesy (3. třída)


18

II. kategorie 1. místo: Barbora Tymrová s písní Konopja, konopja - ZŠ Buchlovice (5. třída) 2. místo: Helena Šťastná s písní Nepůjdu já za masára - ZŠ Nedakonice (4. třída), Magdaléna Burdová s písní Červené jablúčko - ZŠ Nedakonice (5. třída) 3. místo: Josef Macek s písní Za Moravů třešně sů - ZŠ Tupesy (4. třída), Samuel Pestl s písní Ej veru nebudem - ZŠ Polešovice (5. třída) Hlavními cenami byly opět tradiční tupeské džbánečky, vyrobené tupeskými keramiky. Opět byla oceněna jedinečná první místa v obou kategoriích a vždy dvě druhá a dvě třetí místa, abychom mohli udělat radost více dětem. Všechny děti, včetně porotců a cimbálové muziky, obdržely v upomínku na nedělní odpoledne keramickou plaketku, pamětní listy a děti navíc balíčky sladkostí. Určitě nejvzácnějším zážitkem však pro děti je to, že si mohly v pěkném prostředí Muzea keramiky a v krojích zazpívat s CM, která odvedla kus velké práce. Závěrem bych si chtěl za MPS přát, že vás v dalším ročníku uvítáme mezi námi. Děti si jistě zaslouží vaši pozornost a svými výkony vám udělají radost. Nakonec bych rád přiložil několik fotografií, jak z nedělního soutěžního klání, tak také ze sobotní generálky, kde si děti mohly písničky vyzkoušet naostro s CM a s nazvučením. Na tento den organizátoři, Mužský pěvecký sbor Tupešané, připravili dětem sportovně-kulturní dopoledne. V něm kluci opět tíhli nejvíce k hrám jako je kroket a petanque, děvčata zase spíše ke keramickým hrnečkům. Tyto si pak vymalovaly pod vedením paní Věry Markové, pokračovatelky tradice rodiny Úředníčkových, podle svých představ a na nedělním vystoupení je děvčata dostala již vypálené. Petr Kocourek (člen MPS Tupešané a místostarosta obce Tupesy) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

19

Koncert sólistů a souborů ZUŠ


20

24. 5. a 16. 6. 2011

Foto: Pavel Paška a Jarmila Vráblová BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

21

Kosecké písně

Koseckých písní 2011 se účastnilo 24 sborů. Kromně jiných přijela i početná skupina z různých koutů Slovenska (např. z Myjavy, Horehronia, Šariša, Podpoľania), sekáči přijeli od Plzně i ze Šumavy, brzy ráno museli vstávat i členové souborů Klas Kralice, Hlahol Mysločovice a Pivín u Prostějova z Hanácka, Mužáci z Dolních Dunajovic, sbory z Nedakonic, Spytihněvi či Tupes, které přijely na koňských povozech. Studené a promočené ráno po vydatném dešti předešlého dne zahájily v 5.00 hod. halekačkami ženy z obce Strelníky u Banskej Bystrice a poté na nádvoří zámku zazněla společná píseň Pri trenčanskej bráně, kterou si s chutí zazpíval obrovský sbor přibližně 300 krojovaných. Poté už se všichni rozešli kosit zámecké louky, zpívat lidové písničky a předávat poselství otevřených lidských srdcí ve spojení s přírodou… Snídani v trávě cca v 6.30 hod. tentokrát zahalila mlha, ale i tak všem náramně chutnala škvařežina, kterou připravily kuchařky ve školní jídelně ze 600 vajec a 80 litrů kyšky, pro kterou museli členové pořádajícího Folklorního studia Buchlovice zajet až do Bystřice pod Hostýnem. Den se nakonec otevřel do krásného rána a na soutěžící, kteří se utkali v mužské a ženské kategorii a titul nejlepších sekáčů, už svítilo sluníčko. Vítězové v mužské a ženské kategorii: 1. František Šmolík, Plzeň 2. Jiří Maňásek, Nedakonice 3. Ludvík Písek, Zlín

1. Lenka Rašticová, Buchlovice 2. Lea Hnatevičová, Zaježová (SK) 3. paní Písková, Zlín Folklorní studio Buchlovice


22

29. května 2011


Foto: Jarmila Vráblová

23

Nostalgie Příroda je v plném květu. Stromy jsou obsypány symboly jara a slibují docela slušnou úrodu. Tráva roste jako z vody a nastává čas sečení trávníků. A tak z mnohých zahrad se ozývá zejména o víkendech vrčení motorových anebo o něco tišších elektrických sekaček. Po jejich využití zůstává krásný trávník v podobě pažitu, smítka by se v něm člověk nedohledal. Jak závidíme sousedům jejich pečlivě udržované zahrady, které jsou chloubou nejenom vlastníků jednotlivých parcel, ale vlastně celého města. Avšak v některých místech, tam kde se nedá použít dnešní výkonná technika, častěji pak na venkově, občas zahlédneme člověka, který používá při sečení trávy starou dobrou kosu. Snad ho i politujeme, co se nadře, kolikrát si utře pot z čela a poohlédne se unaveným zrakem po okolí. Na straně druhé se člověku vybaví vzpomínky na to, jak se běžně sekla tráva v dávnější minulosti, vybaví se doba práce lidí s mozolnatýma rukama, kteří si těžkou prací vydělávali na denní chléb. Ti co pracovali s kosou, byli doslova sžití s tímto nářadím. Uměli kosu nakout, což dnes dokáže opravdu málokdo. Dokázali naostřit její kosy tak, že byla doslova ostrá, že se člověk bál dotknout jejího břitu. A nejenom to, věděli, kdy mají vyjít do luk, v kterou roční či denní dobu, věděli, kdy stébla travin jsou nejkřehčí, znali, jak se rozmáchnout do široka proti sklonu stonků tak, aby jejich řez byl co nehladší. Jistě, tehdy posečená louka nebo trávník měly daleko do dokonalosti dnešních pečlivě střižených trávníků, ale zato po nich zůstávala lidská práce blízká přírodě. A tak dnešní nostalgie po tom, co bylo běžné v minulosti, není apelem k návratu do minulosti, ale vzpomínkou na ty, co rozuměli přírodě, žili s ní v souladu, za což jim ona odplácela tím co je dnes stále vzácnějším – klidem, pohodou a porozuměním! Jaromír Slavíček, Uherský Brod

Z „Koseckých 2011“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Foto: -jr24


25


26

Na Buchlově oslavili vítězství v anketě

Příznivci Buchlova, z blízka i z dáli, se sešli 4. června v odpoledních a večerních hodinách na nádvoří této nejcennější památky našeho katastru. Bylo tam pro ně nachystáno občerstvení – pečené selátko a pivo, živé vystoupení kapely a další. Příchozí společnost tak oslavila vítězství v internetové anketě o nejhezčí památku České republiky, kterou uspořádal server iDNES.cz. (foto Roman Synčák)


27

V údolí za Smraďavkou vysvětili opravený kříž Kdo v nedávné době procházel údolím Dlouhé řeky za Smraďavkou, možná si všiml zrekonstruovaného a nazdobeného kříže v sousedství známé hospůdky U křížku, v polní trati Hliníky. Rekonstrukci této památky iniciovala a na vlastní náklady zajistila tamní paní hostinská, Jiřina Mikulová. Během prací došlo na zpevnění a vyčištění dvoudílného pískovcového soklu se stupňovitými římsami. Následovalo vyčištění a natření samotného litinového kříže s postavami Ježíše Krista a Panny Marie včetně úpravy travnatého okolí. Historicky prvního svěcení kříže, v podvečer 31. května, se ujal boršický farář P. Anton Kasan za přítomnosti skupinky věřících, příznivců hospůdky a místních štamgastů. Teplý večer umocnil následné příjemné posezení u místních specialit a dobrého moku na otevřené terase. Ke zrekonstruovanému kříži neodmyslitelně náleží i příběh o jeho vzniku, který se během svěcení přítomní dozvěděli. V druhé polovině 19. století ho nechal postavit nadmíru zbožný buchlovický sedlák Dohnal. Všechen čas trávil modlením, čtením náboženských textů, chozením na mše svaté, ale na hospodářství mu nezbýval čas. Jeho chování a zanedbaných polí si jedenkrát všiml i buchlovický farář Josef Dvořák a počkal si na něj u fary. „Pantáta Dohnal,“ oslovil hospodáře kněz, „vědí, dobře jim radíme, ať se méně modlí a raději si hledí hospodářství. Vždyť už bůh pověděl – modli se a pracuj – a oni se jenom modlí a modlí…“ Hospodář si ale ponaučení k srdci nevzal. Netrvalo dlouho a jeho majetek přišel do veřejné dražby a jemu samotnému zbylo jen to políčko v Hliníkách. Z posledních zlatek nechal tedy postavit kříž, ale na svěcení už mu nezbylo nic. Text a foto Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

28

Veršování Miloslava Tabarky Polibek

Ave, lásko, ave!

Když jsem prvně dívčí rety líbal to voněl Máj Měsíc zpod mraku se díval

Jiskérky v očích úsměvná tvář kol´ zlatých vlasů je to snad .......... je to snad svatozář?!

Nebyl jsem už tehdy dítě ale styděl jsem se říct Ti: „Miluji Tě!“ Byli jsme oba tuze mladí a mysleli že hříchem když máme se tak rádi. Dali jsme si polibek krátký a nesmělý a pak jsme se za to styděli. To už je dávno – tři léta zpět teď zase Máj a voní květ. Z dívenky vykvetla sličná panna svěží a zářivá jak třpytná rosa z rána. Z útlého chlapce jinoch se stává a sílí mužnému věku v ústrety mává. A oba už ví, že líbat se není hřích. Není hřích ´ni láska, ´ni upřímné přátelství, či veselý smích. P.s. Vzpomínka na první polibek po třiašedesáti letech Ten večer co voněl kouzelným Májem vesmírný čas posunul v nenávratnou dál, v duši starého milce však nesmazatelnou stopu zanechal. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Ať žije! – Vajíčko, spermie! Potká se spermie potká se s vajíčkem radí se, radí, co bude, jak bude s budoucím človíčkem. Zda bude něžná dívka či udatný pevný kluk. Zatím to nechejme teď je to ještě fuk. Dohodou vytvořen složitý „čárový“ kód v kterém je obsažen tajemný, úplný, zázračný nového života chod. Dohoda hotova. S úsměvem si plácli, po delším jednání to „lepší“ řešení našli. „Bude to blonďaté děvčátko, hezoučké, milé, miloučké, jak pestrý vonný květ, v soutěži krásy snad okouzlí v budoucnu třeba i celý svět!“ 29

Pouť na Klimentku se vydařila

Každoročně, týden před první poutí na Barborce, se koná pouť na památné hoře sv. Klimenta ve Chřibech, která je obestřena cyrilometodějskou tradicí. Ta letošní se díky příznivému počasí vydařila. Už před jedenáctou hodinou na horu směřovaly pěšky i na kole řady poutníků ve směru od Osvětiman, Koryčan a Stupavy. Mnohé přivezl autobus k Pěti žídlům pod Klimentkem. Na rozdíl od nedávných let tu slouží mše boršičtí kněží, jež spravují i osvětimanskou farnost; dříve byl Klimentek výsadou koryčanské farnosti. Škoda, že tu letos chyběla tradiční dechovka, která už zdaleka vítávala všechny příchozí, příjemně se rozléhala okolními lesy a nenahraditelně oživovala samotný obřad. Podobně chyběl i tradiční koryčanský řezník, na jehož klobásy se kdekdo už předem těšil. Situaci naštěstí zachránila nedale-


30

ká Nová louka, kde se mohli poutníci občerstvit a dobře najíst. Ve stínu lesa se čepovalo výtečné pivo a v chatce Lesního družstva Osvětimany byl k mání čerstvý bramborák, káva a další. Mnozí na ohništi opékali buřty, jiní odpočívali a ze všech vyzařoval klid a pohoda, kterou v pozdějších hodinách nezkalily ani dešťové přeháňky. Pouti na Klimentku využili někteří poutníci i k návštěvě blízkých pamětihodností - hradu Cimburka, bludných balvanů - Kazatelny a Kozla aj. Text a foto Bořek Žižlavský


31

Letecké snímky celkového pohledu na hrad Buchlov a detail parkoviště pod hradem s hospůdkou U Špalka pořídil ing. Jiří Černý.


32

Památku Leopolda Berchtolda přijeli uctít až z Maďarska Téměř před 10 lety jsem poprvé zavítal do maďarské vesnice Peresznye, abych poznal místa, kam moji předkové doprovázeli hraběte Leopolda Berchtolda, který velmi často jezdíval do svého zámečku, neboť v ČSR měl jen omezenou délku pobytu v roce. Do Peresznyí jsem pak zavítal ještě několikrát a vždy pátral po lidech, kteří by mi pověděli více o historii zámku a Berchtoldova panství. Tak jsem se seznámil se p. farářem Stefanem Dumovičem z farnosti Horvatszidany, který se narodil v Peresnyiích a jenž ze svého domu udělal malé církevní muzeum. Před pár týdny mi volal, že v sobotu 18. 6. přijede s celým autobusem tamních farníků do Buchlovic a chtěli by navštívit místo, kde je pohřben „Lipolt Berchtold“. Po troše hledání jsme se nakonec odpoledne úspěšně setkali, pro změnu tentokrát v Buchlovicích. Počítal jsem, že budou chtít vidět spíše zámek nebo hrad, ale oni chtěli především na Barborku. Vše bylo naštěstí domluveno a díky kastelánovi ing. Rostislavu Joškovi a místostarostovi Bořkovi Žižlavskému tak měli možnost navštívit i kapli. Poté co jsme dorazili na vrch, byli všichni překvapeni velikostí kaple. Byli rovněž dojati, že stojí na místě, kde je Leopold Berchtold a pan farář začal hned u hlavních dveří sloužit krátkou mši. Uvnitř se pak shromáždili před oltářem u náhrobku Leopolda I. Berchtolda, kde se za něj a celou rodinu pomodlili. Zazpívali také několik písní, z nichž poslední byla o místě nedaleko Peresznyií, kde se Leopold II. Berchtold jako dítě při lovu v lese ztratil a byl zázračně polomrtvý nalezen a zachráněn pod stromem, na němž visel obrázek Panny Marie. Toto místo se stalo pak poutním místem. Vše bylo natolik důstojné, a když ještě na závěr položili u náhrobku věnec se stuhami, byli jsme zcela překvapeni, že i po téměř 70 letech zůstává u nich rodina Berchtoldů v takové úctě. Ptali jsme proto na to, a pan Dumovič nám říkal, že Leopold byl BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

velký dobrodinec, k lidem prý se choval velmi dobřen a také mnoha pomohl. Několikrát nám ještě děkovali, že měli možnost být v kapli, byl to pro ně prý velký zážitek. Touha některých vidět Buchlovice byla navíc umocněna tím, že jejich předci pocházeli od nás. Při odchodu z kaple mě hned dvě rodiny vyprávěly, že jejich tetou byla např. Veronika Svobodová z Buchlovic, mají tedy s některými Buchlovjáky

společnou „kapku krve“. Vzpomínám si, že když jsem byl v Peresznyích na hřbitově, všiml jsem si tam také náhrobku s nápisem Slezak. Moje mamka vzpomínala, že můj děda se tam spřátelil s p. Csebicsem, s nímž si pak často psal. Naši přátelé z Maďarska bohužel spěchali, protože byli na cestě z Prahy a ještě ten den měli být doma. Chtěli proto alespoň na chviličku do zámeckého parku, tam však vznikl problém, že nemohli zaplatit přímo v eurech a než by je směnili, uteklo by příliš mnoho času, a tak se rozhodli pokračovat domů. Myslím, že byli příjemně překvapeni tím, co zde viděli a pravděpodobně uspořádají v budoucnu výlet jen do Buchlovic a okolí. Možná někoho napadne, jak jsme se vlastně s Maďary domlouvali, kupodivu to nebyl problém. Peresznye a Horvatszidany jsou obce, kde převažují Chorvaté, kteří se zde usadili v minulosti, když utíkali z Balkánu před Turky a všichni se učí stále chorvatsky. Kamil Maděra, foto -bž33

První pouť na Barborce

V neděli 19. 6. uspořádala místní KDU-ČSL tradiční červnovou pouť na hoře sv. Barbory. Přestože v noci pršelo, ráno se počasí umoudřilo. Někteří jeli autobusem, někdo došlapal nahoru pěšky. V půl 11 vyšlo procesí poutníků od parkoviště pod Buchlovem na Barborku. Po mši si návštěvníci mohli zakoupit třeba perníková srdíčka v několika stáncích nebo se zasytit pouťovou klobásou. Příjemným překvapením pro všechny bylo několik nových dřevěných prostorných lavic rozmístěných kolem kaple, takže jíst už se nemuselo „na stojáka“. K poslechu i dobré náladě vyhrávala dechová hudba Buchlovjané.


34

19. června 2011


Foto: Jarmila Vráblová

35

Zahrádkářské rady, které mohou zajímat Jak je to s údajnou škodlivostí přípravku Kuprikol? Někdy se můžete setkat s názorem, že Kuprikol brzdí růst. Dle vyjádření odborníka z redakční rady časopisu Zahrádkář a také dle vyjádření Okresní rostlinolékařské služby, Kuprikol růst nebrzdí, jen u rajčat může zpomalit dozrávání plodů. Kuprikol je uváděn jako přípravek kontaktní – působící na povrchu rostlinných pletiv proti plísni. Pak máme přípravky, u kterých se uvádí, že působí systémově – např. Acrobat, tyto přípravky pronikají do rostlinných pletiv. Je tady roční období, kdy začínáme sbírat různé ovocné druhy na kvas. Je užitečné řídit se zásadami, které doporučovali zkušení odborníci již v minulosti. Například známý výrobce destilátů Rudolf Jelínek – několik jeho doporučení a zásad: 1. na kvas se má používat kvalitní a vyzrálé až přezrálé ovoce – zásadně ne nahnilé 2. z ovoce odstranit všechny zelené (hořký chlorofyl) a shnilé části, ovocný materiál rozmačkat třeba i ručně sekáčkem, ovoce tak rychleji začne kvasit, předejdeme tak zahnívání v nasypaném a nerozmělněném ovoci v sudu 3. když ovoce nezačne hned kvasit, udělat zákvas. Vezmeme jednu kostku droždí s trochou cukru, necháme rozkvasit a dáme do nádoby – kýblu s rozmělněným ovocem, optimální teplota 20 °C

4. míchat kvas v sudu jen první tři dny, jak se začne tvořit kvasná čepice – deka – na povrchu, je míchání kvasu škodlivé 5. kdo chce mít jemnější chuť u meruňkovice, doporučuje se meruňky úplně odpeckovat, aby se odstranila hořkomandlová chuť po peckách, tak vynikne přirozená chuť a aroma ovoce. Tento způsob můžeme použít i u švestek. Nikdy nedrťte pecky a ani nepřidávejte ovocné pecky navíc do kvasu. Do destilátu se z nich uvolňují nežádoucí látky 6. nádoby s kvasem mají být v chladnější dobře větrané místnosti, aby kvašení probíhalo pomaleji, má to vliv na kvalitu kvasu. Není dobře, aby nádoby s kvasem stály na slunci, optimální teplota pro kvašení je 18–20 °C. Tolik ze zásad Rudolfa Jelínka. Potravinářský odborník Ing. Jaroslav Balaštík odpovídá na dotazy o kvasu: Přidat do kvasu vápno, aby se snížila škodlivá kyselina octová? Přidávat vápno (CaCO3) do kvasu je zbytečné, protože vápno nereaguje, tj. neslučuje se s kyselinou octovou ani s kyselinou jablečnou obsaženou v ovoci. Něco jiného je odkyselování vína chemicky čistým uhličitanem vápenatým. Vinná šťáva obsahuje 60 % kyseliny jablečné, ale také 40 % kyseliny vinné. Kyselina vinná reaguje – slučuje se uhličitanem vápenatým a tak dojde ke snížení kyselosti vína. Za MO ČZS Václav Rajskup

NABÍDKA VÝHODNÉ PŮJČKY Vážení spoluobčané, již před časem jste byli informováni, že městys Buchlovice znovu získal možnosti poskytování nízko úročených úvěrů vlastníkům bytového fondu. Prakticky to znamená, že především ti občané, kteří doposud tuto formu půjčky nečerpali, mají v následujícím období reálnou možnost ji získat. Ti z vás, kteří máte o formu půjčky na opravu či modernizaci bytů, bytových domů nebo rodinných domů zájem a existuje předpoklad, že budete schopni 50% nákladů akce sami financovat, zajímejte se o pravidla pro poskytnutí půjčky na Úřadě městyse Buchlovice, na sekretariátu starosty u paní Marie Výstupové, tel.: 572595120 nebo 122.


36

Počátek houbařské sezóny v Buchlovicích Letošní houby nenechaly na jaře dlouho na sebe čekat. V polovině května se objevily v zahradách a na polích první žampiony polní – jedlé chutné houby s nezaměnitelnou vůní. V posledních letech byly impulsem začátku sezóny žampiony i bedly na jednom místě pod Barborkou. Letos tam nevyrostly, sezóna začala bez nich, ale jejich čas přijde o něco později. Na počátku června se v novinách psalo, jak se hřibovité houby (hřib dubový, kovář, koloděj) hojně sbírají v Čechách – o Chřibech ani slovo. 2. června jsem přinesl z okolních chřibských lesů jedenáct hřibů dubových, byť většina z nich byla poločervivá a ani o stopy slimáků na nich nebyla nouze. Vedle nich se objevily i první holubinky (nazelenalá, mandlová, namodralá) a lišky obecné, neboli kuřátka. Zaplaťpánbu, že tato chutná houba znovu ve větším množství roste i v Chřibech. Lze ji najít na stejných místech, kde rostla loni, předloni... Mám pro tato místa název „kuřátkoviště“. Od 2. do 15. června bylo nalezeno přes 160 jedinců. Pokud jde o „dubáky“ – hřiby dubové – v tomto termínu bylo nalezeno 23 exemplářů. Vedle nich rostly muchomůrky růžovky (masáci) – velmi chutné houby s neobyčejným aroma. Upravují se jako řízek nebo jen tak osolené a opečené na sádle (oleji) s kmínem. Kdo je


nezná, nedoporučuje se je konzumovat, neboť se dají zaměnit s nějakými jinými muchomůrkami, které jsou nejedlé, ba i jedovaté a mohly by být příčinou otravy u člověka. Při prohlídce jedné lokality nad lesní školkou pod Holým kopcem jsem už na odumřelé staré lípě z dálky zaznamenal zvláštní chorošovitou houbu výrazně zbarvenou sytou žlutou a oranžovou barvou. Byl to sírovec žlutooranžový. Velká „svítící“ houba byla bokem přirostlá k tlející větvi. Byl to značně veliký trs klobouků střechovitě rostoucí nad sebou. Těch klobouků bylo 21 ve třech řadách. Celková šířka 21 cm, výška 11,5 cm, hloubka 12 cm. Houba roste s oblibou na ovocných stromech, topolech, vrbách, dubech a bucích. Zřejmě tedy i na lípách – živých i odumřelých. Během svého života (květen-listopad) mění i své zabarvení. Svrchní strana sírově až oranžově žlutá, okraj klobouku žlutý. Staré plodnice blednou, ztrácejí svou původně výraznou barvu. Během jedné sezóny plodnice z kmenů samovolně odpadnou a už nejsou poživatelné. Jako parazitický škůdce lesních a ovocných stromů by se mohlo předpokládat, že to jedlá houba není. Ale když jsou kloboučky mladé, šťavnaté se zaobleným okrajem, je možno je povařit a smažit jako řízky nebo je upéct. Chutnají prý výborně. V literatuře se uvádí, že aroma houby je nenápadné, ale jak mi potvrdili všichni, kdož ji viděli, vůně je dosti jemná, pronikavá a že se nikdy s něčím podobným nesetkali. Ani si v místnosti k ní nemuseli přičichnout. Dodnes mi doma ještě voní. Na další zetlelé části stejné lípy parazituje ve velkém množství jedna z třepenatek, zřejmě svazčitá. Nahnědlá houbička roste od jara do zimy. Pokud bude celá houbařská sezóna tak úspěšná, jak u nás začala, budeme, jako loni, nadmíru spokojeni. To nejlepší nás teprve čeká od července do zimy. Milan Janovský, foto -bž37

Vzpomínky z dětství v Masarykově ulici Vedle u Tomešků měli malé děti Aničku, Jožku a Mařenku. Vedle u Reichů byla Lea už dospělá a Teoš. Také už dospělák. Měl své vlastní kolo. To bylo něco! Sbíral známky. Firma Reich měla spojení se světem. Byl na tom se sbíráním známek nejlépe. Rád s námi a my s ním jsme handlovali (vyměňovali). Byl to príma kluk. Bohužel zahynul v nacistickém koncentráku. Vedle Reichů bydleli Strakovi. Měli Ludmilu, Bedřicha a Marii. Hrávala se s námi jen Marie. Ludmila se učila švadlenou a Bedřich ševcem u pana Psotky, který měl u nich dílnu. Pak už jen bydleli Vlachovi, pan obchodník Vachler, kde jsme si chodili kupovat cicvárová, léčivá semínka, obalená zbarveným cukrem. Vedle bylo řeznictví Lukeštíkových. Ti měli Ondru, ten už si hrával s kluky z náměstí a okolí. A hotelem Malý ulice končí. Když to spočítáme, těch schopných dětí bylo habaděj. A po zimě jsme my děvčata čekaly jaro, kdy a kde uděláme důlky a budeme hrát kuličky, kde najdeme nějakou obrúčku a nebo starý ráfek z kola (to bylo horší, protože kol ještě

tolik nebylo), kousek klacku a nebo stačila jen ruka na pohánění a už se závodilo. Hrály jsme si na schvávanou – „schovku“ – obvykle u Hrušků. Tam bylo schovávaček! Nakreslily jsme nebe, peklo, ráj a skákaly jsme o jedné noze a také se hrálo na zaháňku. Rozdělily jsme se na dvě družstva. Jedno družstvo couvalo na dohození míčem a házely jsme míčem, jak jsme mohly nejdále. Když protivník míč nechytil, musel ustoupit až tam, kde míček dopadl. Kdo musel stále couvat, tak prohrával. Na podzim jsme nahradily míček puckou. To byl plod kaštanu, ze kterého se o kámen sedřela zelená barva obalu. Měly jsme od toho ruce hnědé, jak od ořechů. Nevýhodou bylo, když někdo tou puckou dostal zásah, tak to bolelo. Skákaly jsme přes špagát, kdo nevíce vyskočí. Děvčata hrávala školku s balónem od jedné do deseti: • vyhodit 1× míč na zeď než se odrazí, tlesknout jednou rukama a chytnout míč • 2× odrazit míč rukou od stěny

Hruškův pohřební průvod prochází Masarykovou ulicí k hotelu Malý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

38

Dolní část Masarykovy ulice v 60. letech (foto František Tomešek) • 3× při každém odrazu zamotat několikrát rukama • 4× přehodit míč přes záda a po odrazu chytnout • 5× čelem odrazit míč od stěny a chytnout • 6× odrazit míč kolenem na stěnu a chytnout • 7× ohnutým zápěstím odrazit míč od stěny a chytnout • 8× odrazit míč a při tom se otočit a míč chytnout • 9× odrazit a vždy druhou rukou v jednom kuse před druhou rukou otočit • 10× odrazit míč jednou rukou od stěny. Míč za celou dobu nesměl spadnout. Pak se hrávala kopaná a vybíjená. Když pršelo, tak jsme si sedly pod kůlnu a hrály na tichou poštu, na barvy, vymýšlely města nebo květinu na dané písmeno. Pak jsme hrávaly na „ovečky, pojďte domů“ atd. Jenže všechny ty hry měly háček. Když jsme si hrávaly u Hrušků, musely jsme vyházet hnůj od koní, kravince od krav. Potom hnůj postříkat močůvkou čerpadlem. To stříkání už bylo veselejší. Doma nás pak nechtěli, že smrdíme hnojem a močůvkou – lužú. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Když byla v humně nasázená řepa, tak jsme musely připravit několik otýpek chrástu do sečky na nařezání. Hruškovi si to poté nařezali sami. to bylo pro nás nebezpečné. Když byly zralé meruňky, tak stařenka vždycky přikazovala, aby jí tam nějaká zůstala na šišečky s tvarohem. Jednou jsme si s kluky hráli na schovávanou a brácha prolézal mezi trámem a podkrokevnicí. Tělo prošlo, ale hlava nešla projít a on začal viset. Potřebovali jsme žebřík od kurníku a po dvoře běhala hříbata a my se báli pro žebřík jít a už měl namále i když jsme mu nohy podpírali. Tu si Jožka Kašpárků dodal odvahu a žebřík přinesl a tím jsme bráchu zachránili. Také jsme si dělaly houpačky buď na trámu na mlatevni, pod kůlnou na trámu a nebo na ořechu. Jednou jsem se houpala i s malým Karlíkem Rašticovým na houpačce na ořechu a on mně vypadl. Zaplať pánbůh, nic se nestalo i když měl štěstí, že nespadl na holou zem, ale do kamení. Narostl z něj pořádný chlap. (Dokončení příště.) Ludmila Dudešková 39

Hlad Toto, co nyní píši, je můj osobní zážitek, který se udál brzy po osvobození v roce 1945, čili před 66 lety. Já jsem odmalička považovala za nejlepší zábavu chytání ryb. Nevím, kde se to ve mě vzalo, protože dospělý Buchlovjan žádné ryby nechytal, nebylo ani kde. V obou potocích, buchlovském či smraďavském, byly jenom mřenky a pstruzi a v malých rybníčcích na Buchlově a na Pile téměř ryby nebyly. Rybaření u mně způsobily nějaké zděděné geny. Ryby jsem chytala na primitivní udici z prutu a ohnutého špendlíku, ty větší pstruhy a jelce do ruky. Chodila je chytat se mnou spolužačka Miladka Silnůšková, jejíž otec a později i sestra byli varhaníky v buchlovském kostele. Tu to také velmi zajímalo a při chytání mě poslouchala na slovo. Naše maličké úlovky nám smažila její sestra Vilka, protože to obě naše maminky odmítaly. Několik dní po přechodu fronty jsme rychle pospíchaly do smraďavského potoka ke Kamennému kříži. Na naši primitivní udičku jsme vytahovali jen malé střevličky, mřenky a sem tam hrouzka. Domů jsme rybičky nosily zabité a zabalené do kopřiv, aby zůstaly čerstvé. Ale ten den jsme rybky chytaly v tůňkách před Kamenným křížem. Jeden břeh potoka tvořily louky, druhý břeh byl tehdy porostený malými smrčky a hustým listnatým křovím a porost sahal až k potoku. V lučnatém břehu jsme si tehdy udělaly malé rybníčky a do nich jsme nosily živé rybičky. Najednou jsme slyšely šplouchání vody a něco jako rýpání v hlíně. Obrátily jsme se k našim rybníčkům a u nich stál voják – Němec. Miladka se lekla, ale já ne. Nebyla jsem tak statečná, ale z toho vojáka nešla hrůza, ani pocit nebezpečí. Měl uniformu německého vojáka, obyčejného pěšáka. Nohavice sepnuté sponkami a těžké, pěšácké boty, obyčejnou vojenskou čepici se štítkem. Já jsem k němu zvědavě šla. Zdál se mně už dost starší a jak se ke mně obrátil, byl bledý, už dost šedivý a v žádném případě zlý. Nějak smutně a omluvně se na mně usmál a šel pomalu v botách přes vodu v potoce a zmizel ve smrčkách a v křoví na druhé straně. Rybičky byly z rybníčků vylovené a syrové okousané. Musel mít velký hlad, když okusoval ryby. Neodvážil se ani zeptat, jestli nemáme něco k jídlu. Sebraly jsme se a šly domů. Po cestě jsme ještě přemýšlely, jestli měl nějakou zbraň. Ani jsem si toho nevšimla, ale jestli měl, tak ji ani nepoužil, ani po nás nechtěl jídlo. Dumaly jsme, proč se nevzdal, válka už nebyla. Odpověď na to jsem dostala až za 45 roků, když už jsem byla v důchodě. Dostala se mi do rukou knížka od německého spisovatele faktů Quida Knoppa, co vyšla v Klubu čtenářů, v níž popisoval osudy Němců v zajetí. Po bitvě u Stalingradu se dostalo do sovětského zajetí na 95.000 Němců a ze zajetí se jich vrátilo asi 10.000. Po vylodění v Normandii se dostalo do amerického, anglického a francouzského zajetí 95.000 Němců a vrátilo se jich cca 79.000. Na druhý den jsme zase šly ke Kamennému kříži a já jsem vzala doma tajně slaninu a chleba. Daly jsme to pod smrček. Nikdo nepřišel. Rybičky jsme již do rybníčků nedávaly. Znovu jsme tam přišly až za několik dní. Přišel k nám buchlovský četník a ptal se nás, jestli jsme tam někde neviděly chodit německého vojáka, že na louce pracovali lidé a viděli tam chodit Němce. Četníkovi jsem řekla, že jsme nikoho neviděly. Jídlo pod smrčkem nezůstalo, ale to mohla sežrat lesní zvěř nebo psi a kočky z Trnávek. Nikdo tam už vojáka neviděl, obyvatelé z Trnávek a z Hliníků neslyšeli ani střelbu. Nemluvilo se ani, že by se tam našel mrtvý voják nebo později jeho pozůstatky. Snad se voják dostal do Rakouska do amerického okupačního pásma a vzdal se. Doma jsem to tajila, tatínek byl velký příznivec Masaryka a mně doma vštípili veliký cit pro vlastenectví, který jsem v roce 1945 silně prožívala. Ale stalo se i toto... Zdenka Maršálková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

40

Podhůřím Českého lesa XI Při Úterském potoku (část 2.) V dnešním dokončení cesty proti proudu údolím Úterského potoka dospějeme až do městečka Úterý. Nejdříve si však povíme ještě několik zajímavostí ze samotného údolí. Stálý, vydatný tok Úterského potoka byl již od středověku využíván k pohánění vodních kol mlýnů, olejen, pil, stoup a drtíren hlinek k výrobě barev. Mlýny sloužily vrchnosti z Bezdružic a ta byla také téměř bez výjimky jejich majitelem. Podrobnější informace o jednotlivých mlýnech na Úterském potoku a jeho přítocích pocházejí až z doby tereziánského katastru. Z množství mlýnů si povězme něco málo alespoň o dvou z nich. Starý mlýn stával pod hradem Falkenštejnem a byl poháněn třemi vodními koly a kromě mlýna zde pracovala stoupa a pila. Zdejší mlynáři si mlýn pronajímali od vrchnosti. Dva kilometry proti proudu potoka se nacházel další mlýn jménem Barvírna. V roce 1838 se areál mlýnských budov sestával z jednoho zděného stavení a osmi dřevěných staveb. Mlýn poháněla dvě vodní kola a kromě obilovin se zde drtila i hlinka pro výrobu barev, odtud pojmenování

Barvírna. Před druhou světovou válkou prošel mlýn modernizací. Mlýnský náhon byl vybetonován a byla také nainstalována turbína. Dnes, stejně jako ostatní mlýny, jsou trosky Barvírny zarostené kopřivami a náletovými křovinami. Nyní nás čeká posledních pět kilometrů cesty a ocitneme se v malebném městečku Úterý. Původní středověké město, patřící tepelskému klášteru, prošlo renesančními úpravami, z tohoto období se zde zachovala radnice, vystavěná v roce 1581. V městské architektuře se zde promítá typický západočeský prvek – hrázděné zdivo. Zatímco přízemí domů jsou zděná, patra a podstřeší jsou tvořena dřevěnou konstrukcí, přičemž mezery mezi trámy vyplňuje cihlové nebo kamenné zdivo. Z barokní doby zde můžeme obdivovat barokní kostel s oválnou lodí, zasvěcený sv. Janu Křtiteli a hřbitovní kostel sv. Václava. V roce 1992 bylo Úterý vyhlášeno městskou památkovou rezervací. V současnosti zde žije méně než tři sta obyvatel a polovina domů slouží pouze k rekreaci. Text a foto Martin Žižlavský

Pohled na horní stranu úterského náměstí BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

41

Nářečí a nespisovné výrazy v mluvě buchlovických občanů (pokračování) šikmina – něco šikmého šiml – pův. bílý kůň, dnes kůň obecně šína – kolejnice šišečky – slížky; noky v polévce šiška – knedlík šizuňk – kdo šidí a obelhává, podvádí škarbaly (-e) – staré ochozené boty, někdy už na vyhození škarpa – příkopa škatula – krabice; zdrobněle – škatulka – tak muži označovali dámské přirození. Škatula je i nadávka neupravené, nemravné ženě šklébit – plakat, brečet; dělat obličeje škňúřit se – mračit se; také potutelně se usmívat, dělat obličeje škořápka – skořápka škrček – malý, nevyvinutý tvor škrobák – chrobák škuban – trhan (části oděvu mu dlouho nevydrží) škubat – trhat, rvát, ale i drát peří škvařežina – míchaná smažená vajíčka škvrně – malé dítě i malé prasátko šláfrok – župan šláftruňk – sklenička alkoholu před spaním (místo prášku na spaní) šlajfka – kravata šlajfovat – brzdit šlak – mrtvice (trefil ho šlak); pův. z němčiny udeření, výmol, prohlubeň. Kýho šlaka! – údiv nad něčím neobvyklým, nedobrým. Myslivecky šlak – stopa, šlakovat – stopovat šlapcuk – jít šlapcukem – pěšky šlejbíř – pův. brusič, dnes ten, kdo moc tlachá, rychle nepřetržitě mluví (jede jí huba jak šlejfířce) šlichta – kaše z mouky, škrobu nebo nedobré rozvařené jídlo šlížky – i slížky nebo šlíšky – krátké (asi jako palec dospělého člověka) šišky jako jídlo podávané omaštěné, posypané mákem, cukrem a jinými pokrutinami. Šlížky jsou také potrava k dokrmení hus před porážkou BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

(z jiných ingrediencí vyrobené) šlofík – zdřímnutí, krátký spánek šloprda – totéž co šlofík šlojíř – závoj šmajchlcimra – pokoj k milostným hrám šmajchlovat se – laskat se, lísat se apod. šmajznút – ukrást šmakovat – chutnat šmatlat – schodit boty; také těžce chodit šmatlavý – špatně chodící šmátrat – něco hledat; osahávat šmelina – nečestný obchod hlavně za protektorátu a těsně po něm šmiknút – říznout, střihnout, fiknout šmír – kolomaz šmirgl – smirek šmírovat – potají pozorovat šmrncat – hrát kuličky šmrncnút si – pomilovat se šmytec – smyčec; a šmytec – konec řeči šnuptychl – kapesník šňupat – hledat (viz ňúrat) šopa – kůlna, kolna i kolňa šorce – zástěry široké, slavnostní špaček – nedopalek cigarety; tlouct špačky – podřimovat špagát – provaz; jeden gymnastický cvik špárat – čistit si zuby párátkem; špárat se v nose – šťourat se špásovat – dělat si legraci; také milostně si hrát špekulovat – přemýšlet špeluňka – špinavá, nevzhledná místnost (i hospoda) špeňky – holá brka zbavená peří. Špeňkami se sypaly cestičky od milé k milému – prozrazování zatím tajného vztahu před Velikonocemi špica – to nejlepší, nejkvalitnější, být první v pořadí Milan Janovský 42

Starý hrabě Starý hrabě za stůl sedá, svoji závěť bude psát. Svědkem jenom luna bledá, měl ho vůbec někdo rád?

Svoji závěť zvolna píše, jeho nedobytný hrad, i když slzy kanou tiše, staletí tu bude stát.

Na stole pár pergamenů, svíčka, inkoust, kalamář. Vzpomínání nemá cenu, čas mu kreslí vrásky v tvář.

Na stole pár pergamenů a etiket od vína. Život neměl žádnou cenu, hrabě navždy usíná.

V teskných nocích strach ho budí, samotu svou proklíná. Jako kámen tlačí v hrudi, špatně se mu usíná.

Pootevřená měl ústa, testament tu ležet zůstal. Věta, jež v tom listě stála, skoro by až rozplakala:

Často bdí až do svítání a přemýšlí ze všech sil. Za lásku a dotyk dlaní vše, co má, by vyměnil.

„Pokládám jen jednu otázku: Proč nemám právo na lásku?“ V zajetí čtyř hradních stěn k ránu zemřel – opuštěn. Miroslav Možný


43


44


45

Hranice česneku a cibule Když se před lety dokončoval tunel pod Lamanšským průlivem, kolovala mezi britskými dělníky uštěpačná poznámka: „Víte, jak zjistíte, že už jste prorazili do Francie? Chytnete se za nos. Ucítíte česnek.“ Belgický spisovatel Geert van Istendael tvrdí, že evropská kultura se dá rozdělit na společnost česneku a cibule. Česnek - to je jih Evropy plný slunce, vína, kozího sýru, teplého moře a hojnosti čerstvého jídla. Cibule je střed a sever kontinentu s proměnlivým podnebím, dlouhou nocí, pivem, zelím a velmi prostou a hutnou stravou. Zatímco jih dal světu bílé bagety, sever tmavý trvanlivý chléb. Hranice mezi česnekovou a cibulovou kulturou leží podle Istendaela u Bruselu. Belgická metropole je centrem politické Evropy a rovněž spojnicí jejího životního stylu. Belgičané bývají zahleděni sami do sebe, ale nápad s kulturou česneku a cibule se nedá jen tak smést se stolu. Francie, Španělsko, Itálie nebo Řecko mají vedle česneku i další společné rysy. Ve velké míře se v jídelníčku udrželo skopové maso. Do většiny pokrmů včetně salátů se přidává olivový olej a bazalka. Nejpodstatnější společnou hodnotou jihu Evropy je však siesta – denní režim, který se vžil už v dobách starých Římanů. Jestli něco půlí kontinent vedví, je to právě dodržování siesty s jejími příjemnými i odpornými stránkami. Pro pochopení siesty nestačí týden dovolené u moře. V turistických letoviscích platí jiná pravidla než v běžném životě. Nejlepší je jít zahnat hlad v půl čtvrté v Chinonu v centrální Francii nebo na okraji italské Neapole. Ve městě nezavadíte o otevřenou restauraci. I v bistrech je omezený provoz: pít dostanete, najíst nikoliv. Jih Evropy se vyznačuje železnými pravidly, která potlačují individuální prožívání dne. Člověku, co se nacpe, když má hlad, bez ohledu na čas, nezbývá než zůstat doma. Siesta, tak jak ji chápali staří Římané, má hluboký účel. Umožňuje plné prožití dvou nejkrásnějších částí dne: svěžího rána a večera. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

A je jedno, zda je den všední nebo víkend. Tím, že se jižané prospí nebo pravidelně po obědě několik hodin relaxují, mají dost sil na dopolední práci i večerní program - návštěvy divadel, dlouhé večeře nebo přijímání hostů. Proto se také nestresují přesností. Španělský expremiér Felipe Gonzáles tvrdil, že včasný příchod na návštěvu v jeho zemi může způsobit skandál. „Hostitelka bude ještě nejspíš ve vaně a jídlo v surovém stavu.“ Jižní kultura česneku se tak vyznačuje shovívavým přístupem k času. Zatímco na severu je času málo, na jihu je ho stále dost. Zcela specifický je u česnekové a cibulové kultury přístup k alkoholu. Když francouzský herec Gérard Depardieu tvrdil, že nepije moc, jen několik litrů vína denně, přesně definoval přístup česnekových národů k pití. Alkohol je sváteční věc a víno není alkohol. Koňak se pije ve Francii jako aperitiv, stejně jako grappa v Itálii nebo ouzo v Řecku. Výjimkou je Bretaň a Normandie s kalvádosem. Oba regiony ale řadí Istendael do pijácké cibulové kultury, která se alkoholem zahřívá. Česneková Evropa má k alkoholu přátelský, ale opatrný vztah. Netřeba připomínat Sokratův výrok, že jen hlupák pije neředěné víno. Dnes jsou vína lehčí a méně cukernatá než ve starověku, ale pravidlo zůstalo: jen podivín si ničí požitek z dobrého pití chlemtáním kořalky nebo hektolitrů vodnatého piva. Obecné povědomí o hodnotě vína v lidském životě proto udržuje shovívavý postoj jihu vůči alkoholu za volantem. Většina států povoluje nějakou tu slzu v krvi, jelikož všichni mají pocit, že bez vína se nejde v poledne ani večer dobře najíst. Proč je hranicí mezi jižní česnekovou a severní cibulovou kulturou Brusel? Jelikož je to město na hranici dvou národů, jež se svými dějinami a životním stylem odlišují jako Italové od Švédů. Jižní Belgie je valonská, frankofonní a tedy česneková. Na severu žijí holandsky mluvící Vlámové, kteří se namísto šneků 46

a jemně kořeněné lehké stravy ládují jitrnicemi, zelím, špekem a tmavým pivem. A největší specialitou je bílá klobása s hromadou vařené cibule v chlebu! Brusel obě tyto kultury vcucnul jako sladký bonbón a už několik staletí si s nimi pohrává v ústech. Belgické hlavní město dlouho svůj půvab křižovatky jihu a severu Evropy skrývalo. O Bruselu se mluvilo jako o frankofonní metropoli na území holandského Vlámska, jako o shluku ošklivých budov evropských institucí a nahromadění národů, jež ve městě jen

několik let pracují a pak se vracejí do svých rodných hvozdů. Právě tyto národy se ale posléze postaraly o definici Bruselu jako tavícího kotle evropské kuchyně, jako symbiózy česneku a cibule, piva a vína, jemných ryb a hovězích steaků. A není divu, že na hranici jižní a severní Evropy je nejoblíbenějším jídlem tak nečesneková francouzská cibulačka! A můžete ji mít k obědu i v pět odpoledne. Alespoň tam, kde je cibulový rytmus života. Milan Fridrich

Náš česnek Když před mnoha lety hostovalo Vinohradské divadlo v Karlových Varech, zašli jsme před představením s paní Janou Štěpánkovou na oběd do tehdy vyhlášeného Pipigrilu. Dostali jsme ke kuřeti několik omáček. Dohodli jsme se, že přestože v představení máme milostný dialog, dáme si omáčku česnekovou. Pro jistotu jsme porci kuřete s česnekovou omáčkou vzali do pytlíku i Miloši Kopeckému a Pepíčkovi Bláhovi, kteří s námi večer hráli. Byli jsme přesvědčeni, že všichni zúčastnění na jevišti nebudou mít námitky. Jaké překvapení nás ale čekalo od diváka v první řadě. Během našeho milostného dialogu pronesl hlasitě na celé divadlo větu: „Propánakrále, to je ale síla!“ A měl pravdu. Nepočítali jsme s tím, že český česnek má tak silné aroma, že zasáhne i do hlediště. Celý zbytek představení jsme se snažili hrát co nejdále od publika. Pikantní na té historce je, že se jednalo o salonní hru od G.B. Shawa. A pro dnešek má tato historka otazník. Odehrála by se tehdy, kdybychom měli omáčku z česneku jiné provenience než ten náš pravý, jedinečný, nezaměnitelný v chuti a aroma? A tak se hlásím k iniciativě k zachování českého česneku, protože jsem jeho milovníkem. A navíc je to léčivka v mnoha podobách. Při nejmenším v určitých situacích zejména v ranních hodinách je pravá česká česnečka či česnekačka nenahraditelnou medicínou. A topinky, a bramborák a vůbec…! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 7–8/2011

Rýži pěstovat neumíme a ani nemůžeme, ale česnek je naše chlouba a tak snad nedopadne jako cukrová řepa a jiné plodiny, na které jsme kdysi byli hrdí. Jaromír Hanzlík

47

S postupem příznivého jarního počasí se v buchlovických zahrádkách objevily opět početné ještěrky různého zbarvení stejně jako slepýši a letos i velcí brouci roháči. (foto -bž-)

Jubilanti v červenci 2011 75 let 80 let 85 let 90 let

František Lakosil (Domov pro seniory Buchlovice) František Wolf (Domov pro seniory Buchlovice) Vladimír Obdržálek Anna Hrabcová Anna Polášková (Domov pro seniory Buchlovice) Anna Gajdošová (Domov pro seniory Buchlovice)

Jubilanti v srpnu 2011 75 let

Oldřich Lukeštík Jan Karásek

80 let

Františka Mikulčáková Josef Sojka

90 let

Marie Jošková


48

Dne 28. května 2011 se uskutečnilo další letošní vítání dětí do života v zámecké sala terreně. Na horním snímku zleva vidíte Emmu Nekardovou. Jindřicha Jana Šalplachtu a Gabrielu Jurečkovou. Na dolním obrázku zleva Anetu Markovou, dvojčata Michaelu a Šimona Kučíkových a Annu Obdržálkovou. (foto Oldřich Stránský)

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 16,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

srpen 2011

Recommend Documents