Kronika DoUcha JAK TO VŠECHNO ZAČALO! Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova

Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova

Kronika DoUcha WWW.DO-UCHA.CZ

Březen 2011

Číslo 1

23.1.2011

JAK TO VŠECHNO ZAČALO!

Dáme ještě něco z obsahu na titulní stranu—obrázek s poutavým textem? Obsah vydání:  Úvodník: Na počátku bylo doUcho……str.2  Téma měsíce: Březen—měsíc knihy ……..str. 3  Aktuality……………………...str. 11  Tipy k poslechu……………..str. 12  Co se kde šustlo…………...str. 16  Posluchači sobě…………….str. 20  Chvilka poezie……………...str. 22  Kam na výlet……………..….str. 24

Úvodník

Na počátku bylo doUcho Jak to začalo……

„23. ledna 2011 nastal den D. Knihovna Do ucha se poprvé otevřela.“

Na sklonku roku 2010 se domluvili čtyři velcí vyznavači a znalci mluveného slova (9522, ixi, Přemek a Gabryš), kteří se až dosud angažovali na jiných fórech s tímto obsahem, že si založí fórum vlastní, podle svých představ. Fórum, které by nebylo jen skladištěm, ale i jakousi diskuzní kavárnou. Místem setkávání. Od slov nebylo daleko k činům. Protože jim na tom hodně záleželo, věnovali vánoční svátky budování základů Knihovny. Zpočátku měli celkem HODNĚ bezesných nocí, ať už vzhledem k množství práce s doplňováním příspěvků (na pomoc byla přizvaná také Helena), ale také kvůli obavám, jak to všechno dopadne (Budou nás lidé vyhledávat? Budeme jim mít co nabídnout? Zvládneme to? Stane se fórum tím co máme na mysli ?.......) 23. ledna 2011 nastal den D a Knihovna Do ucha se poprvé otevřela. Její zakladatelé byli plni očekávání. Nejprve přišlo několik pozvaných přátel a pak už se vše začalo nabalovat jako sněhová koule.

Jak to pokračuje….. Vznikla rétorská dílna, Barunčina zahrádka, Přemek obnovil Panáčka v říši mluveného slova, téma Srazy se rychle začalo plnit příspěvky k přípravě douchovského srazu, vznikla mapa Douchováků, byly uspořádány první soutěže. Několik lidí se pravidelně schází na chatu, zkrátka dá se říct, že knihovna žije. Po dvou měsících se už dají ti neaktivnější počítat na 60, za jejich spolupráce bylo založeno téměř 3.700 témat a počet příspěvků je vyšší než 13.000. Fórum žije svým vlastním životem a jeho srdce bije klidně a pravidelně. Co víc si přát? Snad jen to ať to tak vydrží i nadále a každému kdo nás navštíví je u nás dobře.

2

●

Kronika DoUcha - Březen 2011 Číslo 1

Téma měsíce

Březen-Měsíc knihy Oslovili jsme několik členů Knihovny Do ucha a položili jsme jim tři nezáludné otázky : 1. Jakou knihu byste ostatním doporučili a proč? 2. O jaký knižní přírůstek jste obohatili svoji knihovnu v březnu – Měsíci knihy? 3. Jaká je vaše „nej-“ kniha a proč?

Fukung 1) Nádraţí Perdido - China Mieville, nepředstavitelná imaginace autora se musí zaţít. 2) Meč Chaosu a Slepota - WH série. Zaniklá sláva savců - Oldřich Fejfar, Pavel Major Kniha dţunglí - R. Kipling 3) Nej kniha je dost sloţitá otázka! - určitě mě hodně ovlivňuje Bible, ale to není asi předmětem otázky. Potom by to byla zřejmě Píseň o Nibelunzích, kde jsou muţi stále muţi, kde přátelství a vzájemná úcta přetrvává i v hodině smrti, kde slušnost a dvornost nevede k hanbě. A ţeny jsou krásné, hrdé a v posledku nebezpečnější, neţ všichni nepřátelé a netvoři dohromady.

Poselcz 1) 3×Nero Wolfe, poslední vyšedší kniha 2.-3.) Odpověď na první a třetí otázku je shodná a jednoznačná: Původně šestidílný románový cyklus Dědictví otců, k němuţ autor později připojil uzavřený celek sedmi dalších románů, počíná v období náboţenských válek mezi katolíky a hugenoty. Jde o těchto 6 knih: Dědictví otců - V rozpuku mládí - Mé dobré město Paříţ - Vladař na scéně - Horoucí láska - Svítání. Těch dalších sedm dílů uţ mě tolik ţíly nebere. A proč? Inu, je to zábavné, poučné i napínavé, občas i prvky legrace se tam najdou. Co více si přát? Poznamenávám, ţe první díl by někomu mohl připomínat Malevil, pro mě je z tohoto cyklu nejméně vyhledávaný, jde tam především o to připravit kulisy děje. Velmi doporučuji případným zájemcům číst v tomto pořadí, kterákoli z těchto knih se sice dá přečíst samostatně, ale já bych to nedělal .

3

●


Téma měsíce BAFOMET 1) Viktor Pelevin, Svatá kniha vlkodlaka - Je to jedna z nejzásadnějších událostí literatury za posledních 20 let. Zdaleka ne kde komu se bude líbit, ale chladným neponechá nikoho. Český překlad tento měsíc konečně vyšel. Tak jako většina ostatních Plevinových knih, dá se předpokládat, se i tato stane velmi záhy nesehnatelnou. Pořiďte si kultovní tisk včas. 2) Vladimír Sorokin - Den Opričníka 3) Macuo Bašó - Úzká stezka do vnitrozemí Anotace knihy podává sama vysvětlení, není co dodávat: Stylizovaný cestovní deník Macua Bašóa, nejslavnějšího japonského básníka haiku. Vytříbené dílo haibunové prózy, kde próza i haiku jsou v dokonalé rovnováze a kde nadčasová identita míst i jejich kulturní rozmanitost splývá v dokonalou harmonickou symfonii. Vrcholný příklad hlubokého poetického vcítění do japonské krajiny. Můţete si poslechnout audioverzi se skvělým Janem Hartlem.

jan.hefner 1) Náročným Pavel Eisner: Chrám i tvrz. Ostatním jakýkoliv titul, který najdou na internetu při hledání "Souboj s češtinou". Proč? To je IMHO selfevidentní, zvlášť při prohlíţení stránek našeho fóra. 2) Jindřich Plachta: Pučálkovic Amina. (Jsem senilní a máme s vnukem společnou knihovničku.) 3) Jsem zaměřený na kratší věci. Proto Ernest Hemingway: Stařec a moře. Představuju si, ţe autorovi k napsání této novely dopomohla smlouva s ďáblem. Jinak se Erniemu, jako člověku, nijak neobdivuju, protoţe nějakou takovou smlouvu pak zřejmě plnil a "dojel" na to. Co byste si za ţádných okolností nepřečetl? "Peckové" slátaniny, v nichţ hned v prvních odstavcích nasedá příslušník supertajné náboţenské sekty do nadzvukové rakety atd. To jsou věci udělané skutečně pro ty nejblbější. /*/ V dobách mládí jsem četl nějakou americkou studii o tehdy populárních komiksech. V nich vystupoval slepý Zen-lučištník. Na otázky jako: "Mistře, jak jste dokázal v naprosté tmě na takovou vzdálenost šípem přestřelit to ve větru se zmítající se lano?" s úsměvem odpovídal, ţe temnota pro něj uţ od malička není ţádný problém. Autor studie dokazoval, ţe tvůrce takové hovadiny nemůţe být idiot (duševně hendikepovaný nedokázal by ten "plot" dát do kupy), nýbrţ zlovolný hajzlík. Tehdy ovšem takový Dan Brown, autor mnohem sofistikovanějších kravin, asi ještě nebyl na světě.

4

●


Téma měsíce LoPez 1) Jonathan Littell: Laskavé bohyně - prostě mě ta kníţka dostala. Člověk si uvědomí, ţe patří k nejstrašnějšímu ţivočišnému druhu na planetě a v přilehlém vesmíru. 2) V "papírové" knihovně přírůstků nula, není místo a stejně nestíhám číst. Zato audio-knihovna si libuje, ale výčet novinek uvádět nebudu. 3) Gunnar Bengtsson: Zrzavý Orm - protoţe je nejlepší! S dotazníkem jsi nepotěšila. Sotva jsem vyplnil jeden ke sčítání, hned tohle. A to jsem myslel, že mám tak na rok pokoj. Kdyby to bylo alespoň ano x ne.

Helena 1) Laurent Binet: HHhH fascinuje mě ta doba a statečnost těch mladých lidí, je dobré se občas vracet do temných dob války, abychom poznali, připomínali a nezapomínali 2) Elizabeth Kostová - Zlodějí labutí 3) Sigrid Undsetová – Kristina Vavřincová je to kniha, na kterou nikdy nezapomenu, nesmírně bohatý děj, zajímavá doba popsaná s věrohodností, vývoj hlavní hrdinky z mladé dívky ve zralou a statečnou ţenu je obdivuhodné

kuss 1) zdravím, akú knihu by som odporučil ? to veru neviem. voľakedy keď som čítal, tak ma bavily sci-fi a krimi. Obľúbeným autorom bol E. Queen. 2) v marci som ţiadnu knihu nekupoval. Uţ dávno som ţiadnu knihu nekupoval. 3) … a obľúbené mám aj knihy o 3 pátračoch.

5

●


Téma měsíce slecna.Barbora 1) Mám ráda knihy dle skutečných událostí - nejlépe něco z oboru, takţe pěkné bylo Naia se smí narodit a nebo Son-rise zázrak pokračuje. 2) Tyjo, já si koupila akorát (moţná v březnu) v antikvariátu další Agáthu - Třetí dívka... a zase první vydání Saturnina 3) Má nej kniha je asi Saturnin Ta otázka ohledně nové knihy v březnu je nějaká provokace? tu ignoruji...

nob321ody 1) Samozřejmě, ţe doporučuji Stiega Larssona a jeho třídílné Milenium - to je naprostá jednička z poslední doby - dále lze doporučit knihu L.Keplera - Hypnotizér .... kupodivu tohle je všechno ze švédské literatury - a aby jí nebylo málo, tak malá poznámečka: švédové dávají světu pěkně zabrat - uţ to není jen Martin Beck a Pipi punčochatá - výbuch nastal s Mileniem a Keplerovým Hypnotizérem - a máme dalšího nového krále švédské detektivky - a znovu vyšlo v nakladatelství "Host" -- Monse Kallentofta - Zimní oběť je špičková detektivka, která se prostě musí hltat a hltat.... 2) .......to uţ odpovídám na druhou otázku - co jsem koupil v březnu. Dále jsem koupil výtečnou ruskou knihu Viktora Pelevina - Svatá kniha vlkodlaka , pak bych ještě vytáhl na světlo boţí knihu Steve Berryho Císařova hrobka ... dost březnáků, ostatní jsou nepodstatné ... 3) Třetí otázka -odpoveď je jasná. Dá se říci nejjasnější - Puzův Kmotr ---- nejoblíbenější je samozřejmě Robinson Crusoe a Tři mušketýři /ale to je jen stálá vzpomínka na dětství /, jinak uţ z dospělosti je to Chandler, Cheyney, několik válečných knih /Ţraloci a malé ryby, Hodina mrtvých očí, Dobrodruţství Wernera Holta...../ a není moţno neudat knihy jako třeba Hlava XXII, Egyptan Sinuhet, -Segal - Doktoři, od A.Hailey - Hotel,Letiště, Konečná diagnóza...... ....skoro všechny knihy D.Morrella /Pátá profese,Bez slitování ---asi jedny z nejlepších thrillerů co jsem četl atd. atd. atd. ----JÁ PROSTĚ KE KNIZE NEDOVEDU ODPOVĚDĚT JEDNOU VĚTOU tak se nezlob za delší pokec Otázky jsou na mne příliš složité /víš co já jsem musel jako knihovník přečíst knih, kolik jsem jich letos koupil , kolik jich mám oblíbených????

6

●


Téma měsíce kyssi 1) Jediná trilogie o pěti dílech: Stopařův průvodce Galaxií Restaurant na konci vesmíru Ţivot, vesmír a vůbec Sbohem, a díky za ryby Převáţně neškodná Podivuhodné příběhy a dobrodruţství Jana Kornela (Miloš V. Kratochvíl) Den Trifidů (John WIndham) 2) Jsou to sice učebnice, ale všechny čtu "jako pohádku" - baví mě, rád v nich čtu (opravdu čtu - neskáču a nehledám informace) a mám ve všech záloţky. Vnitřní lékařství, Medicínská biofyzika, Biofyzika pro studenty zdravotnických oborů 3) Jediná trilogie o pěti dílech (viz odpověď 1): Pro úţasný smysl pro humor a navíc jsem Stopař. Proto nemohu napsat jenom 1 knihu, protoţe všechny tyto díly jsou úţasné tak, ţe nedokáţu vybrat pouze 1 z nich.

Liutprand 1) Tady bych asi na prvním místě zvolil Bibli. Není na světě ţádná jiná kniha, která by tolik a tak výrazně inspirovala (ať uţ jakýmkoli způsobem nebo směrem) veškerou pozdější literaturu, umění a vůbec kulturu. Ale protoţe o této knize se to ví, zřejmě se neptáte na ni (ze stejného důvodu musela být vyřazena i z nedávné soutěţe o nejlepší knihu). Pak bych volil asi Básně Otokara Březiny. Je to úţasná poezie, odkrývá hloubku člověka v netušených rozměrech 2) E. Petiška: Staré řecké báje a pověsti (ta kniha uţ má desítky vydání, ale dosud jsem ji měl jen v audiopodobě z rozhlasu) a ještě nějakou detektivku pro odreagování. 3) Jaromír Tomeček: Stříbrný lipan - Hora hoří. Tomečka jako spisovatele mám velmi rád, jeho próza je velice příjemná, jako by snad nebyla ani z tohoto světa.

7

●


Téma měsíce Bobes41 1) Tu knihu, kterou mám velmi rád jsem zahrnul do svého čtení. Jedná se o Řeku Bohů od Wilbura Smitha. Tato kniha obsahuje snad vše, co dobrá kniha můţe přinést. Historii, tajemství, zradu, lásku i moudrost. 2) Březen měsíc knihy.... V knihkupectví jsem si zakoupil knihu Wolf Hall -Hilary Mantelová a na Aukru, titul Oceánem světelných roků od Vladimíra Babuly. 3) Nej-kniha? Těţká volba. Kaţdá kniha která je v mé knihovničce, je něčím poutavá. Někdy dostanu chuť na příběh o nezlomeném duchu a touze po svobodě. Pak sáhnu po Motýlkovi (Henri Charriére). Kdyţ se chci potulovat vesmírem a zaţít dobrodruţství na jiných planetách, pak sáhnu po trilogii Zápas s nebem (J.M.Troska). Je libo historii.. Není Římského lidu (Loukotková) A tak bych mohl pokračovat. Opravdu nevím.

Dalia 1) Jakou knihu bych doporučila - to je těţké, kaţdou, kterou jsem dočetla do konce. ALE VÁŢNĚ. Asi bych doporučila tu svou "NEJ". Je to kniha Karla Čapka - Obyčejný ţivot, kterou jsem četla (a slyšela) několikrát a stále se k ní vracím. Čapkovy myšlenky pro mne vţdy byly a jsou jasné a čitelné. To o čem jsem nesčetněkrát přemýšlela a nedokázala zformulovat, on ve vé knize vyjádřil s průhlednou srozumitelností. Jaký vlastně člověk je ? Hodný, zlý, dobrácký hlupáček, pragmatický podvraťák, zbabělec, hrdina?? Čapek to vidí tak, ţe všichni tito (a je jich ještě mnohem víc) s námi a v nás pochodují ţivotem. Ale vţdy jen jeden z nich nese transparent s nápisem "JÁ". Je to ten, kterého jsme si nejvíc oblíbili. Ty za které se stydíme, zaháníme na konec řady. Ale oni tam jsou a jen čekají na svou příleţitost se dostat do čela. 2) Na otázku, jakou knihu jsem zakoupila v měsíci březnu, mohu odpovědět jednoznačně. Nákup knih se u nás neřídí tím, jestli byl ten měsíc prohlášen jako vhodný k nákupu nebo k oslavě knih. Kniha je u nás odjakţiva ( a zvláště v poslední době, kdy se neskutečně zvedly ceny) chápána jako dárek. Takţe přísun nových knih se dá očekávat v termínech vánoc a narozenin. 3) Viz odpověď 1

8

●


Téma měsíce

BabaJaga 3) Nejsnadnější snad bude odpověď na poslední otázku – moje nej-… Karel Čapek – Povídky z jedné a druhé kapsy. Pro svou lidskost a protoţe pocházejí z doby, kdy byl svět ještě přehledný a srozumitelný. (i kdyţ to zní staromilsky) 1) Co bych doporučila ostatním – to je sloţitější. Zvlášť kdyţ se člověk chce vyhnout obecně známým bestsellerům. Prošla jsem si svou sbírku knih a přemýšlela, co mě kdy nejvíc zaujalo. Ale pro velký časový odstup do nich budu muset znovu nahlédnout kvůli doplnění informací. Teď jen několik tipů – „kaţdej pes jiná ves“: 1. Patrik Ouředník - Europeana 2. Mircea Eliade – V hájemství snu 3. Elias Canetti – Masa a moc 4. J. H. Krchovský – Básně 5. Také jsem si před časem oblíbila Miloše Urbana, takţe mám snad všechny jeho „sebrané spisy“ …..Sedmikostelí, Stín katedrály …atd. 6. nebo Roald Dahl – Milostné rošády, Jednadvacet polibků – to jsem četla uţ hodně dávno. Ale jistě by toho bylo mnohem víc…. 2) K prostřední otázce musím přiznat, ţe v poslední době knihy nekupuju, ba ani nečtu a literaturu vstřebávám jen ušima! Pro dokreslení situace popíšu proměny svého vztahu k literatuře v průběhu ţivota: - v dětství fáze knihoţrouta (týdně asi 10 knih z veřejné knihovny). - v rané dospělosti (ještě za totality) kupování a četba beletrie (kniţní čtvrtky a to, co tehdy četli všichni). - po plyšové revoluci sycení hladu po informacích a ţivelný nákup především odborné a tzv. „pavědecké“ literatury (psychologie, filosofie, náboţenství, astrologie…..). A samozřejmě i nějaké beletrie. Ještě ji mám schovanou! Bohuţel je mi jasné, ţe ty haldy knih v ţivotě nestačím přečíst. A nemám sílu hromadit další s vědomím, ţe četbu odloţím, aţ „někdy bude čas“. NEBUDE! (Věčný problém knihomolů…) A tím pro dnešek končím. B.J.

9

●


Téma měsíce Auris 1) Miloslav Urban – Návrat ztraceného otce Humoristiká novela která milovníky oddechové četby určitě potěší, napsaná svěţí formou. Autor vypráví svůj groteskní příběh o potrhlém a zároveň „fikaném“ otci, někdejším sňatkovém podvodníkovi…. Moţná by stálo za úvahu, pro ty kteří mají rádi ruskou literaturu – Ivan Bunin – Pozdní hodina. Soubor povídek o lásce a smrti, pravda, tento uţ zapomenutý autor mladé generaci nic neříká – no, co se dá dělat, tak to v ţivotě je. Dodávám, není to moc veselé čtení. 2) Nedávo jsem v antiku objevil zajímavou kníţečku: "Kupte si štěstí v bazaru“ prémie Klubu přátel poezie, coţ mě velice potěšilo – Česká poezie 20. století ve znamení humoru. 3) Pro mne je kniha denní potřebou, jako vzduch potřebujeme nutně k ţivotu, tak den ve kterém nemohu aspoň 5 minut věnovat próze či poezii mi připadá prázdný, promarněný. Mám svoji knihu srdce, knihu svého dětství, knihu která se mi vryla nesmazatelně do srdce, knihu kterou jsem jako dítě slyšel v rádiu číst nádherným, nenapodobitelným hlasem, vynikajícím hercem - panem Františkem Filipovským. Karel Poláček - Bylo nás pět Ano, to je kniha mého srdce, moţná Vám to připadá směšné, ale kdyţ mi ţivot dá kopanec, je mi smutno a slova hořknou a zadrhávají v krku, tato kniha mi vţdy vrátí chuť dál se ze ţivotem prát. Váţím si ji ještě z jiného důvodu, byla napsána Karlem Poláčkem v době okupace, v době kdy ho čekala deportace do koncentračního tábora. Přesto dokázal napsat tak kouzelné dílko, ve kterém se vlastně vrátil do

kamca123 1) Foglar Jaroslav - Rychlé šípy /1993-2001) - 10 MC. Kaţdý z nás alespoň jednou slyšel o Rychlých šípech, neznámější knihou se stala trilogie stínadelských příběhů, Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta. Tento výběr však zahrnuje spoustu kratších příběhů, které nejdříve vycházely v časopisech, např.: Mladý hlasatel. Tento titul nabízí posluchačům historii klubu, od jeho začátků aţ po téměř dospělost jednotlivých členů. Posluchač zde nalezne tajemné příběhy, ale i veselé povídky, které zahřejí na duši. 2) Divadlo Husa na provázku - Mauglí /2000) Jedná se o netradiční dětské divadelní představení, kde vedle známých a profesionálních herců vystupují děti ze školy pro zrakově postiţené, Brno. Pan Kaplan má stále třídu rád. Kdyţ je mi někdy úzko, začtu se do ní a hned se cítím krásně a optimisticky naladěn.

10

●


Aktuality V tomto měsíci se na chatu velmi dlouho řešilo jídlo jen tak, ale tak, ţe nepřetrţitě. Z toho začala kynout myšlenka na nějakou tu diskuzi zaměřenou více na ţaludek neţ na uši. Po dlouhé debatě o názvu takového topicu (názvy jako Barunčina pánev ani Barunčin pekáč či jiné Barunčino kuchyňské náčiní neprošly) se slečna Barbora odvázala a zaloţila Šormajzl diskuzi na téma gastronomické, někdy aţ gastrologické. Obsah fóra › Diskuzní fórum › Diskuze › Šormajzl

Helena nedebatovala a rovnou zaloţila nádherně koncipované téma audiogurmánské - pro potěchu ucha, oka i ţaludku dam a nejen těch. První příspěvky potěší intelektuály i poţivačníky. Vřele tedy doporučuji návštěvu tématu Pardon páni vysielame pre dámy ...nojono, tak nakoukněte. Obsah fóra › Diskuzní fórum › Diskuze › Pardon páni vysielame pre dámy...nojono, tak nakoukněte

Helena vůbec méně mluví a o to více se činí, takţe kromě spousty krásných příspěvků ze slovenského audia přidala další skvěle uspořádané a osvětou nadupané kulturně literární téma Douchovo kalendárium - jak sama přiznala, není to nic kopírovaného, kopíruje jen data vybraných autorů a k jednotlivým dohledává informace - práce jak na kostele a na celý rok. Velký obdiv a hlubokosklon, uţ několikrát jsem si díky Kalendáriu vzpomněla na zapomenutého autora či dílo. Obsah fóra › Diskuzní fórum › Diskuze › Douchovo kalendárium

Velká novinka na poli rozhlasových her se objevila počátkem března na chatu - formát on-line reportáže z rozhlasového vysílání hry pro mládeţ na pokračování v Dominu. Hru Pavla Brycze Polepšovna na kraji vesmíru vysílal ČRo2 rozporcovanou na 10-15 minut celý týden vpodvečer a Kamca123 z vysílání zapisoval na chat reportáţ. Po následném kompletním vyposlechnutí hry musím přiznat, ţe ten "četový" záznam byl mnohem napínavější a zajímavější - zkrátka Kamča byl lepší! Bohuţel se nepodařil textový záznam, takţe mi musíte věřit.

Na závěr hlavní aktualita měsíce března: rozjely se tzv. rétorské dílny - hned několik naráz. Myšlenka na dramatizovanou četbu napadla nezávisle na sobě mnohé rétory, zvlášť po zkušenostech s Dekameronem. Dlouhé debaty na chatu, v SZ, i na diskuzích umoţnily vznik zatím skrytým diskuzím pro rétorské skupiny, kde začala vznikat dílka u amatérů nevídaná - máte nač se těšit!

11

●


Tipy k poslechu

Uloupený život Karel Josef Beneš

Právě jsem doposlouchal naprostou bombu ... Je to pětidílný seriál Uloupený ţivot. http://mluveny.panacek.com/serialy/500-uloupeny-zivot-15-1997.html Neumím psát recenze a ani se o to pokoušet nechci, i kdyţ by to určitě stálo zato zrecenzovat. Silva a Martina jsou dvojčata. Martina vţdy ţila ve stínu své sestry. Také se zamilovala do Silvininého manţela, Vladimíra Tomana. Jednou si Martina se Silvou vyjedou na lodičce. Počasí je však příšerné. Silva zahyne při lodním neštěstí. Dokáţe Martina odolat, aby si nezkusila být chvilku tou Silvou, kterou měl kaţdý rád a hlavně aby získala milovaného Vladimíra? Tento seriál velmi citlivě napsala Šárka Kosková. Postava zde prochází neuvěřitelným psychologickým vývojem od útlé dívky, která jen tiše závidí své sestře aţ poţenu, která si sáhla aţ na samé dno. Je to zkrátka úţasné psycho, takţe přesně můj ţánr . Moţná takhle z hrubého popisu to vypadá na pěknou frašku, ve skutečnosti je to však něco úţasně krutého, smutného a poutavého ... Uţ dlouho jsem neslyšel takovou krásu ... Rozhodně všem, kteří to ještě neslyšeli nebo i těm, kteří by si to rádi připomněli, vřele doporučuji!!!

kamca123 12

●


Tipy k poslechu

Jaký nadpis? Kaţdý večer uţ několik let řeším, koho si večer pozvu k sobě do postele. Nejsem cimprlich – na pohlaví či věku mi nesejde, hlavně musí dotyčný/á umět být hlasitější neţ můj hlasitě spící muţ. Vystřídalo se mi na loţi uţ mnoho herců a profesionálních čtečů, ale od okamţiku, kdy jsem zavítala do Knihovny, zjišťuji, ţe dílka zdejších rétorů tyto moje potřeby uspokojují nejvíce. Únor byl ve znamení marodící dcery, takţe se u nás střídal hned páreček, nejprve nás obě obšťastňoval Gerald a jeho (vlastně Arthurovi) Tři pátrači, jakmile dcerka usnula, vystřídala ho Dalia s jiţ mnohokrát vychváleným Romainem Sardou: A odpusť nám naše viny. To bylo těţké usínání, ale stálo to za to. Proto jsem březen pojala s blíţícím se jarem velmi nevycválaně, rozjuchaně, aţ rozverně, a pozvala si pány Jareda a OldTrebiho. Oba si vzali ku pomoci Vince Flynna a zásobovali mě po celé dlouhé noci záţitky Mitche Rappa v kniháchPřevzetí moci, Střeţit a bránit, Třetí moţnost. Jared mi vůbec tento měsíc pěkně pomuchlal peřiny, protoţe přidal i Flosovy Lovce orchidejí a samozřejmě nešlo vynechat tolik diskutované Fandoriny – tedy Borise Akunina: Azazel, Turecký gambit. Ale aby to ostatním pánům nebylo líto, došlo i na Maedhrose Gainmanovo Nikdykde jsem neznala a velmi si oblíbila, tyto dvě noci si určitě ještě zopakujeme. Téţ mi pomohl objevit Antonína (Mazlíček, Těţký ţivot sférozpytce), ale doznávám, ţe toho jsem si pouštěla k tělu aţ hezky po ránu ku vstávání. Mám i pár hezkých (i kdyţ někdy i obscéních) záţitků s Fukungem a Soumrakem bohů od Heleny Kadečkové, doufám, ţe jich ještě hodně bude! A rychle! Spěchá! No a dámy taky nezůstaly zkrátka, kdyby se mi nepodařilo aspoň jednou za čas usnout s Ginny, necítíla bych se ve své kůţi, tentokrát jsem si vytáhla DuPrauovou: Město Ember 2– vesnice Sparks. Kdyţ jsem měla za úkol vymyslet přes noc, kterou detektivku mám ráda, pozvala jsem si odbornici nejzkušenější – Magy - Chandlerův Horký vítr byl napínavý i inspirativní. A ještě jsem pro sebe objevila novou noční partnerku, od které i nadále očekávám mnoho příjemných nocí – ladyzabu – Šmídovy Dudáci a vlčí hlavy v jejím podání, toť jedna velká slast. Kdo se tu z rétorů nenašel, je to proto, ţe jsem s ním prostě nespala, ale dělala něco naprosto jiného, určitě taky zajímavého a vzrušujícího – kupříkladu myla okna s Jánošíkem a Hydeovou Vlnou. Hodnotit a vyprávět, proč jsem si co vybrala a proč doporučuji, asi nemá smysl, výběr spíš závisel na mém momentálním rozpoloţení. Můţu jen na svou čest prohlásit, ţe všichni jmenovaní se v mé loţnici naprosto osvědčili! Pokud vám chybí partner na dlouhé noci – neváhejte, jsou k dispozici.

rominini

13

●


Tipy k poslechu

Nejužší vlast Eriky Pedretti Švýcarskou výtvarnici a spisovatelku Ericu Pedretti (1930) zná celý svět a podle mnoţství ocenění si ji taky svět povaţuje. Českou rodačku Ericu Pedretti však zná jen hrstka lidí, která se pohybuje kolem výtvarného umění nebo která si přečetla její knihy. Přestoţe byly do češtiny částečně přeloţeny, rozhlasového zpracování se její nejznámější novela dočkala aţ nyní u příleţitosti Roku německého jazyka na Vltavě. V útlé kníţce Engste Heimat, jejíţ název lze nejdoslovněji přeloţit jako „nejuţší vlast“, autorka sleduje několik vyprávěcích linek. Ve zcela se prostupujících časových rovinách vzpomíná na tu část dětství, kterou proţila u prarodičů ve Šternberku, bohatých, vzdělaných průmyslníků, majitelů zdejší továrny. Jiná část vzpomínek patří období kolem května 1945, kdy se jako německá mladá dívka skrývala v okolí rodného Zábřehu před Rusy i před Čechy – před jedněmi v obavách ze znásilnění, před druhými ve strachu z vysídlení. Další osudy rozvětvené německé, v Čechách hluboce zakořeněné rodiny jsou doslova rozsypány v drobných vzpomínkách – osmdesátiletí prarodiče belhající se po vyhnání z domu pěšky celou Moravou, otec, uvězněný po návratu z německého koncentráku do ruského tábora, teta celoţivotně poznamenaná znásilněním ruskými vojáky, strýc, československý legionář, jemuţ nebylo umoţněno pomoci rodičům, děti transportované Červeným kříţem přes půl Evropy k příbuzným do Švýcarska. Roztrţená rodina, sebevraţda, doţivotní smutek, doţivotní samota, vykořenění. Tyto pocity vedou Annu, alter ego Eriky Pedretti, k návštěvě rodné země uprostřed depresivního období socialismu, tatáţ zvědavost a síla kořenů ji vrací do Česka i po roce 1990. Aţ projde všechna místa, kde zakusila tolik strachu, bolesti a poníţení, aţ vzpomene a pojmenuje všechny chvíle zatlačené do nevědomí, aţ se pospojují všechny střípky léta schraňované, bude obraz jednoho osudu téměř úplný. Obraz jednoho z mnoha příběhů německých spoluobčanů, v tomto případě německé středostavovské elity, kterou Češi po válce vyhnali ze země. Naprosto nesentimentálně, věcně, strohým aţ úsečným jazykem, ostrým jako hrany rozbitého skleněného dţbánu dokládá Pedretti konkrétní detaily těch několika poválečných měsíců, které shrnujeme do slov „odsun německého obyvatelstva“. Síla její výpovědi je mimo jiné v tom, ţe nikoho neobviňuje. „Češi nejsou jediný národ, který svou minulost zapírá, to dělají i Holanďani, Francouzi a další,“ řekla Pedretti v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc před několika lety. „Bohuţel v kaţdé generaci jsou lidé dobří i zlí, vţdycky se najdou takoví, kteří budou páchat zlo, kdyţ dostanou příleţitost.“ Pedretti Erica - Nechte být, paní Smrt

Gabryš 14

●


Panáček doporučuje

Kouzelná dvířka Dnes bude Panáček trošičku pohádkový. Ostatně proč ne, kdo by si rád neposlechl nějakou pohádku, byť uţ není v "pohádkových" letech... Tentokrát nebudu doporučovat ţádnou z klasických pohádek, milovníci princezen, draků či chrabrých selských synků s mozkovnou jako hrášek si tedy na své nepřijdou. Zato by měli zbystřit všichni, jejichţ oblíbené pohádky se odehrávají v současných městech, všelicí Honzové a čarodějové v nich cestují v autobusech a letadlech a vůbec v našem známém světě. Pohádka Aloise Mikulky Kouzelná dvířka (1995) patří mezi tyto moderní pohádky. Nezobrazuje však skutečnou současnost, ale její silně nadsazený a groteskně deformovaný obraz. Stejně zachází i s ţánrem pohádky: zatímco Josef Lada pohádkový rámec v podstatě zachovával, jen měnil znaménka a pohlaví (Popelák), Mikulka přistupuje k pohádkám anarchisticky, v pohádkovém vyprávění jsou tak kladeny nášlapné miny fórů, vtípků a ţertíků, které si s radostí vychutnávají skvěle vybraní herci. Kouzelná dvířka pracují s pohádkovou látkou hravě podobně jako děti v dramatickém krouţku, vymýšlí a domýšlí si nové a nové situace, skáče z tématu na téma a pracuje s komickými jmény a přezdívkami ("Rumpálova bábina, bývalá domovnice na parníku Yamaha") a splétáním skutečných a smyšlených jmen ("Teodor Rumpál, zvaný Termofór"). Mikulkovým pohádkám v rozhlase samozřejmě chybí obrázky, které k nim Mikulka maluje (a věřte, ţe taková obrázková kníţka "O Pidiţlovi Velikém" je záţitek na celý ţivot) - ty naštěstí nahrazuje bezedná hravost dramatizátorky Škápíkové a reţiséra Weinlicha. Oba dávají velký prostor charakterizačním schopnostem vynikajících představitelů, kteří si velmi dobře uvědomují, v jak dobrém textu hrají (Oldřich Kaiser, Viola Zinková a především Boris Rösner a Jiří Lábus, jehoţ zloun Termofór je přesně vybalancován na úzké hranici mezi představováním figury a komentářem k ní). Stejně hravý je i hudební doprovod Jiřího Pazoura a reţijní práce Karla Weinlicha. Ten například dokonale zparodoval legendární zvukovou koláţ z Horčičkovy - Čapkovy Války s Mloky ve scéně radioţurnálího zpravodajství, v níţ smrtelně váţný Jakub Ţelezný informuje o tom, ţe vojáci, okupující Termofórův palác, byli proměněni na dírky ve vzduchu. Obsah fóra › Informace a pomoc › Mluvený Panáček › Panáček doporučuje

Přemek

15

●


Co se kde šustlo... slecna.Barbora - ned úno 20, 2011 1:25 am dobře, je odhlasováno, jdu to přepsat - má tam být ta pomlčka: slecna.Barbora - ned úno 20, 2011 1:25 am super, jdu to založit všechny soutěže jsou aktivní, tak tam odpovězte, ať to někdo z nás vyhraje slecna.Barbora - ned úno 20, 2011 1:24 am jé, za Doušími hranicemi soutěžme o věcné ceny to je dobrý, kdo hlasuje? Nobody - ned úno 20, 2011 1:32 am baru už to tam dala

Aneb na chatu se nejen plká, ale také pracuje a tvoří.:-). Takhle vznikly Soutěže o věcné ceny

Jak je to těžké býti rétorem...

Bobes41 - stř úno 23, 2011 7:50 pm Všechno co jsem doposud načetl mimo Hitlerových očí.. bylo na tohle.. http://www.nakupka.cz/vyrobek/mikrofon-%20...%20md150/#t10 slecna.Barbora - stř úno 23, 2011 8:03 pm Jé, bobši, ale to vypadáš u toho náčítání jako zpěvák, ne? Bobes41 - stř úno 23, 2011 8:06 pm Baru nevypadám..sedím na kanapi.... ve stojánku na vánoční stromek mám zapíchnutou tyč od smetáku ..a na ní izolačkou přidělaný mikrák.

16

●


Co se kde šustlo... slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:02 pm dobrou všem, co ještě mají co na práci Nobody- sob úno 26, 2011 11:02 pm dobrou, provokatérko slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:03 pm Kdo chce kam, pomozme mu tam aneb kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde... Nobody- sob úno 26, 2011 11:05 pm čiň čertu dobře, peklem se ti odmění ... slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:06 pm mladí ležáci, staří žebráci Nobody- sob úno 26, 2011 11:07 pm jak si kdo ustele, tak si lehne - at ty už koukej mazat slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:09 pm co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek Nobody- sob úno 26, 2011 11:10 pm práce kvapná málo platná slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:10 pm Dočkej času jako husa klasu. Nobody- sob úno 26, 2011 11:12 pm kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem slecna.Barbora- sob úno 26, 2011 11:12 pm Kam čert nemůže, nastrčí bábu. Jdu pá, pak se ti ozvu a domluvíme se na ten další týden Nobody- sob úno 26, 2011 11:15 pm to bude nejlepší - krásně se vyspi

Nezbývá než zvolat teto Kateřino, ty to všechno vidíš!

romini - sob bře 05, 2011 12:01 pm bobši, načítací ráno se nekonalo, momentálně jsem rozebrala jeden nefukční komp, stávající zčásti (nechala funkční je síťovku a grafárnu), za chvíli vypínám a zde dvou rozbitých polofunkčních šrotů hodlám vytvořit dva plně hodnotné a hlavně "nevrčící" a hlavně s kvalitně fungujícími zvukovkami přístroje - já totiž před měsícem tuto činnost svěřila synovi a on popletl desky a poté i připojování, to mi došlo až teď, když jsem se vnořila, abych zjistila, proč ten můj mazlíček dělá takový randál, když nedělával - on to není můj mazlíček jared51 - sob bře 05, 2011 12:02 pm romini, ty jsi neskutečná žena! kamca123 - sob bře 05, 2011 12:02 pm Souhlasím, já jsem rád, že mi kompl ještě funguje a do jeho útrob se bojím lést . kamca123 - sob bře 05, 2011 12:03 pm Nechci raději vidět, co by mne tam čekalo. romini - sob bře 05, 2011 12:06 pm no já s úděsem zjistila, že moje vcelku výkonná zvukovka je narvaná hnedle na větráček, který sídlí vedle integrované zvukovky - tím mi došlo, že to není moje intelácká deska, ale sice novější, leč debilnější asus, který bude Johaně na hry stačit. Ta tu doteď fňukala, protože neměla v kompu zvukovku žádnou - resp. syn tvrdil, že se mu nepodařilo oživit Asi je třeba poupravit známou frázi (mohu Kateřino ?) romini & boys and their toys

17

●


Co se kde šustlo... ladanna - stř bře 09, 2011 4:43 pm můj muž šel poprvé a naposledy do gymnázia na třídní schůzku a celou dobu seděl v septimě namísto tercie(měli čtyřleté i osmileté), hlasoval, zda pojedou na hory, zda odvolají třídní radu atd. Přišel na to až na konci. A hádejte, kdo za to mohl

Gabryš - stř bře 09, 2011 8:27 9.2. DEN KONDORA :mrgreen:

romini - ned bře 13, 2011 12:33 am Teď mě pobavila vlastní blbost, projíždím Ladu, zda nemám něco co chybí, a našla jsem tam Těsnohlídkovu Bystroušku -jsem si popletla s Chytrou kmotrou liškou - dobrýýýý kamca123 - ned bře 13, 2011 12:34 am Tak to se fakt musím chlámat!!! Zapíšu tě do kroniky. romini - ned bře 13, 2011 12:36 am to nepla, kdybych se nepráskla, tak nevíš, stačí že se stydím takhle kamca123 - ned bře 13, 2011 12:37 am Pozdě jared51 - úte bře 22, 2011 10:18 pm tak a ted zacnou zase ty super vyzivne recepty typu pampelisky na dusenych koprivach s agave na mleku tibetskych biokamziku... a je hotovo...

18

●


Co se kde šustlo...

Bobšova pohádka na dobré ráno... Bobes41 - pát bře 11, 2011 9:53 am Co takhle ..Byla nebyla...jedna malá vesnička. A v té vesničce ţili dva bratři, kteří jakoby vypadli z pohádky pana Wericha "Kdo je línější". Nobody - pát bře 11, 2011 9:54 am a co je dál? Bobes41 - pát bře 11, 2011 9:57 am Jestliţe existuje některá vraţedná kombinace, pak je to lenost, sklon k alkoholu a trochu niţší IQ. Ono bylo všechno v pořádku dokud ţil jejich otec, který byl velmi pracovitý. Ale jak to bývá....otec zemřel a na to hospodářství zůstali jen ti dva. Dokud bylo z čeho, tak ti dva byli neustále v hospůdce a rujnovali kde kterou spořitelní kníţku. Vydrţelo jim to poměrně dlouho, protoţe se tenhle příběh odehrával v době ,kdy 0,5L piva bylo za 2Kč. Nastala zima .... ostatní baráčky byli zarovnány dřevem z komínů se táhl tenký čmoudík a lidem bylo doma u kamen teplíčko. No moţná idylka. Jak kde... Tihle dva lumpové, díky radovánkám jaksi pozapomněli, ţe existuje něco,jako střídaní ročního období. Kdyţ se ale probouzeli do stále větší zimy, došli k názoru, ţe uţ to není k vydrţení a ţe půjdou nařezat dříví. romini - pát bře 11, 2011 10:07 am nezakecejte mi pohádku, musím na 10 minut pryč, tak ať mi nezmizí Bobes41 - pát bře 11, 2011 10:07 am Jenţe to je práce..ţe jo. A tak ten o kapítek chytřejší přemýšlel, jak se tomu vyhnout. Nobody - pát bře 11, 2011 10:09 am a jestli byl opravdu chytřejší se za chvíli ukáţe Bobes41 - pát bře 11, 2011 10:10 am Napovídal bratrovi, ţe musí zajít něco vyřídit na Obecní úřad (tehdy Národní výbor). Jednak počítal s tím, ţe je tam teplo a on se ohřeje a jednak, ţe se vyhne práci.

19

●

Odešel..... Pokračování ...za chvíli. Bobes41 - pát bře 11, 2011 10:16 am Jak známo, lenost, naučí lidi přemýšlet, jak by si práci usnadnili. A tak při řezání začal ten druhý tak trochu i přemýšlet. A protoţe tatík, byl uţ stár aneměl uţ tolik sil, nanosil z lesa takové ty tenší uschlé stromky a větve. Napadlo tedy našeho hocha, ţe kdyţ se otevře okno a prostrčí ten stromek oknem přímo do kamen můţe vesele topit. A protoţe od nápadu je jen malý krůček k vyzkoušení... dal se do díla. Všechno dobrý.... přes den,kdy se pohybovali jim bylo poměrně teplo. Pochopitelně.... asi nikdy neslyšeli, ţe se člověk u práce zahřeje. Ale večer bylo zle. Stromky odhořívaly v kamnech poměrně pomalu a tak okno zůstalo otevřené. Sice padla prý poznámka o tom, ţe spát při otevřeném okně je zdravé ..nebo ţe se má pravidelně větrat. Ale zkusil to někdo při -15.? Nicméně naši hoši po celém tom pracovním dni dostali ţízeň a tak ještě popostrčili skolek více do kamen a odpochodovali na korbelík. Jak dlouho seděli při dobrém moku a vyprávěli svoji převratnou myšlenku topení svým sousedům to není známo..... ale v Ličenské hasičské kronice je na ten večer zaznamenán výjezd k poţáru.. Očití svědkové pravili , ţe ti dva bratři podpírajíce se jeden o druhého se šli na poţár podívat..a pobrukujíce si čistou kvartu došli jen kousek...pak nastalo těţké střízlivění.. Další vystřízlivění bylo u soudu....kdy dostali nějaký ten rok, za všeobecné ohroţení... A protoţe se to odehrávalo v době, kdy ještě pruhovaní nepoţívali postavení dnešních odsouzených... lenost vzala za své....


Posluchači sobě Co preventivní kontroly zubů! Preventiv- Tak jsem slezl ze střechy, našel dlouhou lať ní údržba komínů, na to by se mělo hlav- vylezl na střechu a pomocí latě postrčil růţici aţ proletěla dolů. I s latí. Shora jsem na ni ně pamatovat!

nedosáhl, takţe jsem musel ke spodním Přišel jsem dnes uţ za tmy domů a snaţil se dvířkám do komína, které jsou fakt mizerně zatopit. Marně, kamna kouřila a kouřila. Nu přístupné. Tam jsem pomocí prázdných koncoţ, říkám si, zanesený sopouch, normálka, zerv od psího ţrádla postupně pod sebe podto mám za chvíli vyčištěné. Tak jsem kouřící kládaných a několika zavařovaček vystrkal lať tak, ţe jsem ji mohl vrchem z komína vykamna odstavil od stěny, protáhl sopouch, táhnout. Slezl jsem tedy zase ke dvířkám, přisunul kamna. A ţádné zlepšení, v pokoji vybral spodní zavařovačky a zjistil, ţe se uţ nebylo vidět, tak jsem otevřel všechna okna a vyrazil s čisticí růţicí na střechu. Ho- plechovky od ţrádla v komíně zasekly. Takţe zase s latí, pečlivě přivázanou k zápěstí, na dím zatíţenou růţici do komína a ta se někde v polovině cesty dolů zadrhla. Tak zno- střechu a pokusit se shora konzervy uvolnit. Podařilo se. vu, vytáhnout, spustit, vytáhnout, spustit. Tím jsem ten komín zacpal úplně. Tak jsem Kamna uţ hučí, uţ se po tom všem větrání pomalu dostávám k 15 st.C, přes vrstvu sazí pracně odvázal růţici, nechal jen závaţí a a dehtu uţ i prosvítá kůţe na rukou. Prostě tím jsem vrstvu sazí prorazil. Hurá. Zase jsem navázal růţici k závaţí, hodil to celé do pohoda. komína na dočištění krajů a zase se to někde Zlatý zuby. seklo. Při pokusu o vytaţení zůstala růţice LoPez v komíně. Přetrţený špagát.

Nedávno mě opustila ţena, aby si oddychla pár dní ve špitálu. Přibylo mi tím spoustu nových manţelských povinností, včetně platit sloţenky, vybírat schránku a především neumřít hlady. 3 dny to bylo bez problémů. V tom neslýchaným zápřahu jsem stačil např. i otevřít okno. Krize přišla v pátek. Ani ne tak nedostatek jídla, konzerv je v lednici dost. Ale...kdo by umyl nádobí ?? kde mám hledat otvírák ?? a taky mlsná !! No, vyplách jsem hrnek na kafe, nasypal čínskou polívku - to je ta co kdyţ zalejete obsah horkou vodou, voda se ztratí a máte hrnec plnej nudlí - a po 10 minutách pojedl. Bylo to málo. A pořád ta mlsná. Ha, internet - pizzerie - doprava aţ do domu a to prosím zadarmo. Mám rád Quatro formage - 4 druhy sýra. Malá 115,-. Copak jsem dítě ??? Velkou !! Hádám tak 200.-?. Nediskutuju, objednávám. Asi za třičtvrti hodiny to přivezl pizzaboy. Mezitím mě hlad přešel! Vnutil mi 2 (slovy dvě) picaškatule, vyloudil 360 Kč a odfrčel. Z 1. škatule jsem do sebe vsoukal 1. dílek z osmi a přesycen ulehnul. V sobotu a v neděli další 4. V pondělí jsem vynechal, ale sklidil jsem pizzu do špajzu abych na ní ani neviděl. V úterý konečně propustili ţenu s nemocnice a já se mohl ukázat jako vzorný hostitel a pozorný manţel. Co myslíte, ţe jsem s láskou uchystal ? Mně povídejte něco o pizze Gabryš

20

●


Posluchači sobě

Jaký nadpis? Ahoj romini... ..na Tvoji otázku bych chtěl reagovat takovým malým příběhem, po jehoţ přečtení budeš vědět, jaký pohled mám na šíření rétorských nahrávek. V loňském roce jsem odvezl svoji maminku 2x do nemocnice. Hospitalizace je vţdy nepříjemná věc. Člověk je upoutaný na lůţko a pokud nemá zálibu v čtení knih, je taková doba pro něho opravdu utrpením. Moje maminka sice ráda čte, ale po operaci nemohla udrţet knihu v ruce. Přivezl jsem jí tedy Mp3 napěchovanou převáţně našimi amatérskými počiny. Za dva dny jsem jel na návštěvu..... Vezl jsem s sebou další kousky, uloţené na vyměnitelné kartě do Mp3. Vlezl jsem na oddělení... a kdyţ jsem slyšel smích, jak jsem šel po chodbě, tak mne v první chvíli napadlo, ţe personál má docela dobrou náladu a asi si vyprávějí nějaké košilaté vtipy. Nebylo tomu tak.. V pokoji kde maminka leţela, bylo více lidí, neţli odpovídal počet lůţek a měli velmi dobrou náladu. Mezi pacienty seděli i sestřičky a zdravotní bratři a někteří z přítomných si drţeli ústa rukou. Uţ nevím co zrovna poslouchali.....vím jen, co jsem do té Mp3-ojky nacpal.... .ale věc se měla tak. Dal jsem sice mamince k Mp3-ojce sluchátka, aby nerušila ostatní. Jenţe se to nějak profláklo, co poslouchá a tak jeden z těch zdravotníků přinesl repro od PC a připojil k nim Mp3. A tak Malinkatého kreténka, Goodbodyho a dokonce i příběhy Joky -joka... poslouchalo několik lidí a přinášelo jim to radost. Asi by bylo na místě se teď případně omluvit Těm... kterým jsem svým počinem způsobil nechtěnou veřejnou produkci. A přiznávám, ţe se cítím vinen..... nikoli však za případné šíření.......ale za povolené pooperační štychy. B.

21

●


Chvilka poezie Závislost (Auris)

Když z amplionu uslyším známý hlas Pivec, Filipovský, Werich a mnoho dalších zapomínám jak zrádně pádí čas... a náhle za oknem již svítá blednou svíce spěchaje na vlak, sobě klnu nikdy více marné je předsevzetí mé... příště je stejně, né-li hůře...zas

..Berňák... (Auris)

Berňák, pane, to je úřad kam se na něj hrabem "Nezaplatils dvě koruny!" exekutor mne si ruce bere všechno šmahem Brzy budem zřejmě platit, ze všeho, i z kroků přesně je spočítáme vždy ke konci roku Kolik hodin denně spíme a co se nám zdálo nic se nesmí zatajovat v kase je furt málo! Auris drží prst na tepu doby (nezapomeňte - do 30.března, oni také nezapomínají) Další upomínka na následující straně

22

●


Chvilka poezie ..Sčítání.. (Auris)

Archy jsou už rozneseny naostřete tužku to jsou ale otázky... zda prý máte služku Hezky, zdravě si bydlíte pod tím černým mostem krysy, škvoři, potkani jsou tam častým hostem Všechno pěkně, do podrobna vyplňte to čistě až spočítaj výměr k platbě najdou si vás jistě Nikam se neschováte všechno je to marný zaplatíte do haléře jsou jak "saně hladný"

Můžete být i svědky souznění poetů (PoselCz)

Z náruče Morfea vytržen, svrbí mě po ránu dlaně. Ptáci si venku vřískají a já jdu podat daně.

Vyrážení klínu klínem (Gabryš)

Posel, byv naladěn na vlnu skepse v mé chlapské duši zažal splín a já vzpoměl na heroická léta kdy klínem dobýval jsem jiný klín. Co může stařec když holky jsou jak saně ? Ožulit berňák! Prachy dát ňáký Daně.

23

●


Kam na výlet

Pro rubriku Chvilka poezie mi, prosím, dodejte stručnou informaci k Aurisově tématu Z rozskřípaného pera

Na této straně bude mapa douchováků—dodá romini/nobody

24

●


POSLEDNÍ STRANA V předvečer třetího měsíce od prvních přihlášených členů: Celkem příspěvků 11757 Celkem témat 3548 Celkem členů 1093 Tisící člen se registroval 17.3.2011

Dodejte, prosím, texty pro poslední stranu—(Na co se můžete těšit příště; nevím, zde chcete dát nějakou tiráž, složení redakce, poděkování apod.)

25

●


Kronika DoUcha JAK TO VŠECHNO ZAČALO! Ponořte se s námi do oceánu mluveného slova

Recommend Documents