154
E L James
Pondělí, 23. května 2011
Je po jedné ráno, když jdu do postele. Zírám na strop, jsem unavený, ale uvolněný a taky vzrušený očekáváním, co přinese nový týden. Snad jeden nový projekt: slečnu Anastasii Steeleovou. Dusám po chodníku na Main Street a běžím k řece. Je 6:35 a skrz výškové budovy se prodírají první paprsky slunce. Stromy lemující chodník se začínají zelenat jarními lístky, vzduch je čistý a provoz skoro žádný. Spal jsem dobře. Do uší mi zní O Fortuna z Orffovy Carminy Burany. Dnes jsou ulice dlážděné dobrými vyhlídkami. Odpoví na můj e-mail? Ještě je brzy, příliš brzy na jakékoliv odpovědi, ale s pocitem lehkosti, jaký jsem nezažil už celé týdny, probíhám kolem sochy losa a vstříc Willamettě. Ve tři čtvrtě na osm sedím u počítače. Jsem osprchovaný a mám objednanou snídani. Píšu Andree, aby věděla, že budu celý týden pracovat z Portlandu, a abych ji požádal o pozměnění schůzek, které teď bude potřeba vést po telefonu nebo prostřednictvím videokonference. Taky píšu Gail, že se vrátím nejdřív ve čtvrtek večer. Potom procházím doručenou poštu a mimo jiné v ní nalézám návrh na založení společného podniku s loděnicemi na Taiwanu. Přeposílám ho Ros, aby ho zařadila k věcem, které spolu musíme projednat. Pak se věnuju další zanedbané záležitosti: Eleně. Přes víkend mi několikrát psala a já jí neodpověděl.
Grey
Od: Christian Grey Předmět: Víkend Datum: 23. 5. 2011, 08:15 Komu: Elena Lincolnová Dobré ráno, Eleno, omlouvám se, že jsem ti neodepsal. Měl jsem perný víkend a celý tento týden strávím v Portlandu. Ještě nevím, co bude příští víkend, ale když budu mít volno, dám ti vědět. Poslední zprávy ze světa kosmetického byznysu vypadají slibně. Na shledanou, madam… Měj se, C Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Odesílám to a znovu mě napadá, co asi Elena řekne na Anu… a to další. V notebooku mi pinkne příchozí mail. Je od Any.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Váš nový počítač (zapůjčený) Datum: 23. 5. 2011, 08:20 Komu: Christian Grey Děkuji, z nějakého zvláštního důvodu jsem spala velmi dobře… pane. Pokud to dobře chápu, je tento počítač pouze zapůjčený, tudíž nikoliv můj. Ana
155
156
E L James
Oslovila mě pane; takže už četla a pravděpodobně i pátrala. A pořád se mnou mluví. Usmívám se na její mail jako obecní blázen. Proč by ne, jsou to dobré zprávy. I když mi zároveň sděluje, že ten počítač nechce. No, a to je trochu rozčarování. Pobaveně zakroutím hlavou.
Od: Christian Grey Předmět: Váš nový počítač (zapůjčený) Datum: 23. 5. 2011, 08:22 Komu: Anastasia Steeleová Ten počítač je zapůjčený. Na dobu neurčitou, slečno Steeleová. Z vašeho mailu soudím, že jste již četla dokumenty, které jsem Vám dal. Máte ohledně nich nějaké dotazy? Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Odesílám to. Jak dlouho jí potrvá, než odpoví? Zatímco čekám na její reakci, uchyluju se v rámci rozptýlení ke čtení dalších mailů. Mám tu souhrnnou zprávu od Freda, šéfa oddělení telekomunikací, o vývoji našeho tabletu na solární baterie – což je jedno z mých miminek. Je to ambiciózní záležitost, a i když máme důležitější a rizikovější projekty, tenhle mě baví nejvíc. Jsem odhodlaný přinést do třetího světa špičkovou technologii, jejíž provoz bude cenově dostupný. Ozývá se nové pinknutí. Další e-mail od slečny Steeleové.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Zvídavá mysl Datum: 23. 5. 2011, 08:25 Komu: Christian Grey
Grey
Dotazů mám mnoho, ale žádný z nich se nedá poslat e-mailem. Navrch někteří z nás musí pracovat, aby se uživili. A nepotřebuji ani nechci žádný počítač na dobu neurčitou. Na shledanou, mějte se. Pane. Ana
Tón jejího e-mailu mi vykouzlí úsměv na tváři, ale zdá se, že jde do práce, takže mohl být na nějaký čas poslední. Její neochota vzít si ten blbej počítač je otravná. Ale aspoň to vypadá, že není hrabivá. Není to zlatokopka – zřídkavý úkaz mezi ženami, které jsem poznal… I když, Leila byla ze stejného těsta. „Pane, tak krásné šaty si nezasloužím.“ „Ale zasloužíš. Vem si je. A už o tom nechci slyšet ani slovo. Rozumíš?“ „Ano, pane.“ „Dobře. Budou ti slušet.“ Ach, Leila. Byla to dobrá sub, ale začala to brát moc vážně a já nebyl ten pravý. Naštěstí se rychle vzpamatovala. Teď je vdaná a šťastná. Ještě jednou si čtu Anin e-mail. „Někteří z nás musí pracovat, aby se uživili.“ Ta drzá opice se snaží naznačit, že nic nedělám. A má sakra pravdu! Pročítám si na monitoru Fredovu poměrně suchou zprávu a rozhoduju se, že s ní zacpu Aně pusu.
Od: Christian Grey Předmět: Váš nový počítač (znovu opakuji, zapůjčený) Datum: 23. 5. 2011, 08:26 Komu: Anastasia Steeleová Pozdějc, bejby.
157
158
E L James
P.S.: Já taky pracuju, abych se uživil. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Zjišťuju, že se nedokážu soustředit na práci, protože čekám na charakteristický zvuk oznamující příchozí e-mail od Any. Když ho zaslechnu, okamžitě zvedám oči k počítači – ale je to od Eleny. A přináší překvapivý pocit zklamání.
Od: Elena Lincolnová Předmět: Víkend Datum: 23. 5. 2011, 08:33 Komu: Christian Grey Christiane, moc pracuješ. Co se děje v Portlandu? Nějaká práce? Ex ELENA LINCOLNOVÁ ESCLAVA Protože krása je ve Vás™
Mám jí to říct? Když to udělám, okamžitě bude žhavit drát a klást otázky a já ještě nejsem připravený s ní sdílet své víkendové novinky. Rychle jí odpovídám, že jsem tu pracovně, a vracím se ke čtení. V devět mi volá Andrea a procházíme spolu můj diář. Protože jsem v Portlandu, žádám ji, aby mi domluvila schůzku s prezidentem univerzity a viceprezidentem ekonomické fakulty na WSU, abychom spolu projednali vědecký projekt výzkumu půdy, který jsme založili, a jejich požadavky na případné dotace pro další fiskální rok. Andrea si poznamenává, že mě má na týden omluvit ze všech společenských aktivit, a pak už mě přepojuje na mou první videokonferenci dne.
Grey
Ve tři hodiny jsem hluboce zabraný do studia schematických nákresů budoucího designu tabletu, které mi poslal Barney, když mě vyruší klepání na dveře. Zpočátku jsem rozmrzelý, ale pak mě napadá, že by to mohla být slečna Steeleová. Je to Taylor. „Zdravím.“ A doufám, že můj hlas neprozrazuje, jak jsem zklamaný. „Přivezl jsem vám oblečení, pane Greyi,“ oznamuje mi zdvořile. „Pojďte dál. Mohl byste ho pověsit do skříně? Čekám další konferenční hovor.“ „Jistě, pane.“ Spěšně odnáší do ložnice několik vaků na obleky a sportovní tašku. Když se vrátí, ještě pořád čekám na zavolání. „Taylore, myslím, že vás teď asi dva dny nebudu potřebovat. Co kdybyste je strávil s dcerou?“ „To je od vás velmi laskavé, pane, ale její matka a já…“ zahanbeně se odmlčí. „Aha. To je to tak zlé?“ odtuším. Přitaká. „Ano, pane. Vždycky to chvíli trvá, než se s ní dohodnu.“ „Aha. Co středa, bude vám vyhovovat líp?“ „Zeptám se. Děkuju, pane.“ „Nemůžu pro vás něco udělat?“ „Už děláte dost, pane.“ Nechce se o tom bavit. „Dobrá. Myslím, že budu potřebovat tiskárnu – mohl byste to zařídit?“ „Ano, pane,“ přikývne. Když za sebou na odchodu tiše zavírá dveře, zachmuřím se. Doufám, že mu jeho bývalá manželka nedělá nějaké naschvály. Platím mu pro dceru školné jako další pobídku, abych si ho udržel v práci. Je to slušný chlap a já o něj nechci přijít. Zvoní mi mobil – to bude ta konference s Ros a senátorem Blandinem. Můj poslední hovor končí v 17:20. Protahuju se na židli a přemýšlím o tom, jak jsem byl dnes produktivní. Je skvělé, o kolik víc jsem udělal, když jsem nebyl v kanceláři. Ještě přečíst pár reportů a budu pro dnešek hotový. Vyhlédnu ven z okna na časnou večerní oblohu a v myšlenkách se zatoulám k jisté potenciální sub.
159
160
E L James
Zajímalo by mě, jak se dnes měla u Claytonů při oceňování kabelových svorek a odměřování provazů. Doufám, že je s ní jednoho dne použiju. Ta myšlenka mi v hlavě spustí příval představ o jejím spoutaném těle v mé herně. Chvíli si ty obrazy vychutnávám… a pak jí rychle posílám e-mail. Jsem z toho čekání, práce a mailování nějaký neklidný. Vím, co by mi tu nahromaděnou energii pomohlo uvolnit, ale musím se spokojit s během.
Od: Christian Grey Předmět: Práce pro obživu Datum: 23. 5. 2011, 17:24 Komu: Anastasia Steeleová Drahá slečno Steeleová, doufám, že jste se měla v práci dobře. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Znovu se oblékám do běžeckého. Taylor mi přivezl dvoje čisté tepláky. Jsem si jistý, že to napadlo Gail. Cestou ke dveřím kontroluju schránku. Odepsala.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Práce pro obživu Datum: 23. 5. 2011, 17:48 Komu: Christian Grey Pane… v práci jsem se měla velmi dobře. Děkuji, Ana
Grey
Ale neudělala si úkoly. A tak odpovídám:
Od: Christian Grey Předmět: Vrhni se na ten průzkum! Datum: 23. 5. 2011, 17:50 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová, jsem velmi potěšen, že jste se měla dobře. Zatímco si se mnou mailuješ, nemůžeš hledat ty informace. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
A místo, abych vypadl z pokoje, čekám na odpověď. Nenechává mě čekat dlouho.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Zdržování Datum: 23. 5. 2011, 17:53 Komu: Christian Grey Pane Greyi, tak mi přestaňte mailovat, ať s tím průzkumem můžu začít. Ráda bych si vysloužila další jedničku. Ana
Zasměju se nahlas. Jo! Ta jednička byla něco. Zavírám oči a znovu vidím i cítím její rty na mém napnutém penisu. Krucinál.
161
162
E L James
Přiměju své nezdárné tělo k poslušnosti, odesílám jí svou reakci a čekám.
Od: Christian Grey Předmět: Netrpělivý Datum: 23. 5. 2011, 17:55 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová, to Vy mi přestaňte mailovat – a splňte ten úkol. Rád bych Vám tu další jedničku dal. Ta poslední byla tak zasloužená. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Další odpověď nepřichází a já se trochu schlíple odvracím s úmyslem vyrazit na ten běh. Jenže ze dveří mě vrací zvuk příchozího e-mailu.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Pátrání na internetu Datum: 23. 5. 2011, 17:59 Komu: Christian Grey Pane Greyi, co byste mi doporučil zadat do vyhledavače? Ana
Do háje! Proč mě to nenapadlo? Mohl jsem jí dát nějaké knihy. Napadá mě nespočet internetových stránek – ale nechci ji vyděsit. Možná by mohla začít nějakými normálními…
Grey
Od: Christian Grey Předmět: Pátrání na internetu Datum: 23. 5. 2011, 18:02 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová, vždy začínejte u Wikipedie. Už žádné další e-maily, dokud nebudeš mít dotazy. Rozumíš? Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
Zvedám se od stolu, přesvědčený, že už se neozve, ale jako vždy mě překvapuje. Nedokážu odolat.
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Panovačnost! Datum: 23. 5. 2011, 18:04 Komu: Christian Grey Ano, pane, Ty jsi tak panovačný. Ana
To máš zatracenou pravdu, bejby.
Od: Christian Grey Předmět: Dominance Datum: 23. 5. 2011, 18:06 Komu: Anastasia Steeleová
163
164
E L James
Anastasie, Ty ani netušíš, jak moc. No, malou představu už snad máš. Pusť se do toho. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
A už se ovládej, Greyi. Dřív než mě může znovu přitáhnout k laptopu, jsem ze dveří. Pouštím si Foo Fightery a vydávám se k řece; viděl jsem Willamettu za rozbřesku, teď ji chci vidět za soumraku. Je pěkný večer; po břehu se procházejí páry milenců a další vysedávají na trávníku. Běžeckou dráhu brázdí několik cyklistů. Vyhýbám se jim a vychutnávám si dunění hudby v uších. Tak slečna Steeleová má otázky. Pořád je teda ve hře – zatím neřekla „ne“. Naše e-mailová přestřelka mi dala naději. Probíhám pod Hawthorn Bridge a uvědomuju si, že je v psaném projevu mnohem uvolněnější, než když mluví. Možná je to její preferovaný výrazový prostředek. Vždyť taky studuje anglickou literaturu. Doufám, že až se vrátím, budu mít další e-mail v poště, snad s otázkami, možná i s dalšími drzými poznámkami. Hmm. Na něco takového se člověk těší. Když klušu po Main Street, už si troufám věřit, že mou nabídku přijme. Je to tak povzbudivé pomyšlení, dokonce vzrušující, že zvyšuju tempo a zpátky do Heathmanu téměř sprintuju. Je čtvrt na devět a já sedím na jídelní židli. K večeři jsem měl divokého oregonského lososa, kterého mi znovu donesla slečna Černooká, a ještě mám půlku sklenice Sancerre. Počítač mám otevřený a zapnutý, co kdyby přišel nějaký důležitý e-mail. Do ruky si beru zprávu o nevyužívaných pozemcích v Detroitu, kterou jsem si předtím vytiskl. „Musí to být zrovna Detroit,“ zamručím nahlas a začínám číst. O několik minut později zaslechnu ten zvuk. Je to e-mail, který má v předmětu uvedeno: „Vyšokovaná studentka.“ To mě přiměje, abych se k tomu posadil.
Grey
Od: Anastasia Steeleová Předmět: Vyšokovaná studentka Datum: 23. 5. 2011, 20:33 Komu: Christian Grey Tak jo, už jsem toho viděla dost. Bylo hezké Tě poznat. Ana
A sakra! Čtu to znovu. Do prdele. To je „ne“. Nevěřícně zírám na monitor. To je všechno? Žádná diskuse? Nic. Jenom: „Bylo hezké Tě poznat.“? Co. To. Sakra. Znamená? Opírám se zády do židle, úplně oněmělý. Hezké? Hezké. HEZKÉ?! Když se zvrácenou hlavou prožívala orgasmy, určitě si myslela, že je to víc než hezké. Nepanikař, Greyi. Třeba je to vtip. Blbej vtip! Přitahuju si počítač k sobě a chystám se na odpověď.
Od: Christian Grey Předmět: HEZKÉ? Datum: 23. 5. 2011 Komu: Anastasia Steeleová
165
166
E L James
Jenže jak zírám na obrazovku s prsty pověšenými nad klávesami, nedokážu vymyslet, co bych napsal. Jak mě mohla tak snadno odmítnout? Svého prvního milence? Tak přemýšlej, Greyi. Jaké máš možnosti? Třeba bych ji mohl navštívit, abych se ujistil, že je to opravdu „ne“. Možná bych ji dokázal přesvědčit jinak. S jistotou vím, že nevím, jak odpovědět na ten mail. Napadá mě, že se třeba podívala na nějaké zvlášť drsné stránky. Proč jsem jí radši nedal knížky? Já tomu nevěřím. Musí se mi podívat do očí a říct ne. Přesně tak. Mnu si bradu a spřádám plán, za okamžik už ze skříně lovím kravatu. Tu kravatu. Ještě jsme spolu neskončili. Z kožené brašny si beru kondomy a strkám si je do zadní kapsy kalhot, potom popadám sako a láhev bílého vína z minibaru. Kruci, je to chardonnay – ale bude muset stačit. Sahám pro klíče, zavírám dveře pokoje a vyrážím k výtahu, abych si vyzvedl auto u parkovače. Když zastavuju v R8 u domu, který sdílí s Kavanaghovou, ptám se sám sebe, jestli to byl dobrý nápad. Nikdy dřív jsem žádnou ze svých sub nenavštívil doma – vždycky chodily za mnou. Posouvám všechny hranice, které jsem si stanovil. Otvírám dveře auta a vystupuju, jsem nejistý; je to lehkomyslné a příliš troufalé, že sem lezu. Ale co, vždyť už jsem tu dvakrát byl, i když pokaždé jenom na pár minut. Pokud bude souhlasit, budu muset pozměnit její očekávání. Tohle už se nebude opakovat. Trochu se předbíháš, Greyi. Jsi tu proto, že asi řekla „ne“. Zaklepu na dveře a otvírá mi Kavanaghová. Je překvapená, že mě vidí. „Čau, Christiane. Ana se nezmínila, že se stavíš.“ Přesto ustupuje, aby mě pustila dál. „Je u sebe v pokoji. Zavolám ji.“ „Ne. Rád bych ji překvapil.“ Věnuju jí ten nejupřímnější a nejroztomilejší pohled a ona na oplátku několikrát zamrká. Pane jo. To bylo snadný. Kdo by si to pomyslel? Jak potěšující. „Kde má pokoj?“
Grey
„Tudy, první dveře.“ Ukazuje na dveře do prázdného obýváku. „Díky.“ Sako a láhev vychlazeného vína odkládám na jednu ze stěhovacích krabic a otvírám dveře, za kterými nacházím malou chodbu s několika pokoji. Předpokládám, že jedním z nich bude koupelna, a tak klepu na ty protější. Chvíli čekám a pak je otvírám a spatřím Anu, jak sedí u malého stolu a čte něco, co vypadá jako smlouva. V uších má špunty sluchátek a nevědomky si bubnuje prsty do neslyšitelného rytmu. Na okamžik zůstávám stát a dívám se na ni. Obličej má stažený soustředěním, vlasy má spletené a na sobě má sportovní kalhoty. Možná si byla večer zaběhat… třeba taky trpí přebytkem energie. To je potěšující domněnka. Její pokoj je malý, uklizený a holčičí: samá bílá a krémová a bledě modrá, všechno se koupe v měkkém světle noční lampičky. Taky je trochu prázdný, ale všímám si zavřené krabice, která má navrchu načmáráno Anin pokoj. Aspoň že má širokou postel s bílou kovanou pelestí. Paráda. To skýtá určité možnosti. Z ničeho nic Ana nadskočí, polekaná mou přítomností. Přesně tak. Jsem tady kvůli tvému e-mailu. Vytahuje si špunty z uší a ticho mezi námi se plní téměř neslyšnými zvuky hudby. „Dobrý večer, Anastasie.“ Oněměle na mě zírá, oči má samým překvapením dokořán. „Domníval jsem se, že tvůj e-mail vyžaduje ústní odpověď.“ Snažím se znít neutrálně. Ona střídavě otvírá a zavírá pusu, ale jinak zůstává němá. Slečna Steeleová přišla o řeč. To se mi líbí. „Smím se posadit?“ Přikývne a nevěřícně sleduje, jak si sedám na její postel. „Byl jsem zvědavý, jak bude vypadat tvůj pokoj,“ nadnesu, abych prolomil bariéru, i když takové tlachání není zrovna můj obor. Rozhlíží se po místnosti, jako by ji viděla poprvé. „Je to tu velmi příjemné, takové klidné,“ dodávám, přestože se momentálně necítím ani trochu příjemně nebo klidně. Rád bych se dozvěděl, proč zamítla můj návrh, aniž by to se mnou nejdřív projednala. „Jak…?“ zašeptá, ale zarazí se. V tichém hlasu se jí pořád odráží nevíra.
167
168
E L James
„Stále jsem ubytovaný v Heathmanu.“ Ale to přece ví. „Dáš si něco k pití?“ vymáčkne ze sebe. „Ne, děkuju, Anastasie.“ Výborně. Vzpomněla si na slušné vychování. Jenže já se chci dostat k tomu, kvůli čemu jsem tady: k jejímu znepokojivému e-mailu. „Takže podle tebe bylo hezké mě poznat?“ zdůrazním slovo, které mě na celém textu nejvíc nakrklo. Hezké? To jako fakt? Prohlíží si ruce složené v klíně, prsty si nervózně bubnuje do stehen. „Myslela jsem, že mi odpovíš mailem,“ řekne hláskem tenkým jako vlas. „Ten ret si koušeš schválně?“ obviňuju ji přísněji, než jsem zamýšlel. „Vůbec jsem si to neuvědomila,“ špitne a přitom bledne. Upřeně se na sebe díváme. Vzduch mezi námi praská napětím. Bože. Copak to necítíš, Ano? Ten neklid. Tu přitažlivost. Tají se mi dech, když zahlédnu, jak se jí zvětšují zorničky. Záměrně pomalu zvedám ruku k jejím vlasům, opatrně jí stahuju gumičku a rozpouštím jeden z copánků. Sleduje mě jako zhypnotizovaná, ale nepřestává se mi dívat do očí. Rozpouštím i druhý copánek. „Takže ses rozhodla začít cvičit?“ Prsty jí přejedu po hebkém okraji ucha. S náležitou péčí jí promnu lalůček a zatahám za něj. Přestože ho má propíchnutý, nenosí náušnice. Hlavou mi bleskne, jak by se tam asi vyjímal diamant. Zhrublým hlasem se jí ptám, proč byla sportovat, a jí se zrychluje dech. „Potřebovala jsem přemýšlet,“ vysvětluje. „Přemýšlet o čem, Anastasie?“ „O tobě.“ „A tak jsi zjistila, že bylo hezké mě poznat? Myslíš poznat v biblickém smyslu toho slova?“ Zrůžoví jí tváře. „Netušila jsem, že jsi tak dobře obeznámený s Biblí.“ „Chodil jsem do nedělní školy, Anastasie. Dost jsem se tam naučil.“
Grey
Katechismu. Pocitu viny. A tomu, že mě Bůh dávno opustil. „Nevzpomínám si, že by se Bible zmiňovala o svorkách na bradavky. Ale možná vás učili z nějakého moderního překladu,“ dobírá si mě a oči jí provokativně zaplanou. Jasně, ta její prořízlá pusa. „Jenom mě napadlo, že bych ti mohl připomenout, jak moc hezké bylo mě poznat.“ Z mého hlasu zazní výzva a zůstává viset ve vzduchu. Překvapeně otvírá pusu, a tak jí přesouvám prsty pod bradu a tlačím ji zpátky nahoru. „Co o tom soudíte, slečno Steeleová?“ zašeptám s pohledem pevně ukotveným v jejích očích. Najednou se na mě vrhá. Kruci. Nějakým zázrakem ji chytám za paže dřív, než se mě stihne dotknout, a přetáčím nás, takže ona přistává na posteli pode mnou a já ji držím za paže natažené nad hlavou. Otáčím si ji obličejem k sobě a hladově ji líbám, znovu ji dobývám jazykem. Vzpíná se ke mně a líbá mě stejně odhodlaně jako já ji. Ach, Ano, co mi to děláš? Když už se pode mnou svíjí v touze dostat víc, přestávám a zvedám se nad ni. Přišel čas na plán B. „Věříš mi?“ vydechnu, když váhavě otevře oči. Bez váhání přikývne. Ze zadní kapsy kalhot tahám kravatu, aby na ni viděla, obkročmo na ni vysedám, beru ji za nabízená zápěstí a poutám ji k jednomu z kovových prutů pelesti. Kroutí se pode mnou, zkouší pevnost svých pout, ale kravata drží dobře. Nikam mi neuteče. „Takhle je to lepší,“ usměju se úlevně, protože ji mám tam, kde jsem chtěl. A teď – svlékat. Chytám ji za pravou nohu a rozvazuju jí tenisku. „Ne!“ protestuje zahanbeně a snaží se mi vysmeknout a mně dochází, že nechce, abych jí sundával boty, protože byla běhat. Myslí si, že mě trocha vlhkosti odradí? Naivka! „Jestli se se mnou budeš prát, svážu ti i nohy. Budeš protestovat – dám ti roubík, Anastasie. Buď zticha. Katherine nás teď pravděpodobně zvenku poslouchá.“
169
170
E L James
Přestává. A já vím, že mě mé instinkty nezradily. Měla obavy, že bude cítit. Kdy pochopí, že mě nic takového nezajímá? Rychle jí sundávám boty a svlékám ponožky a kalhoty. Pak ji přesouvám, takže leží na prostěradle, a ne na tom roztomilém domácím přehozu. Uděláme nepořádek. Přestaň si kousat ten ret. Ve varovném gestu jí po něm přejedu prstem. Pokouší se o polibek a našpulí pusu, čímž mě přiměje k úsměvu. Je krásným, smyslným stvořením. Teď, když ji mám tam, kde jsem chtěl, taky si sundávám boty a ponožky, rozepínám si knoflík u kalhot a svlékám košili. Nespouští ze mě oči. „Myslím, že teď už jsi viděla dost.“ Chci, aby spíš hádala, než aby věděla, co přijde. Bude to živočišnější. A taky jsem jí ještě nezavázal oči, takže se to může počítat jako trénink. Pokud řekne ano… Ještě jednou si na ni sedám a vytahuju jí lem trička. Jenže místo toho, abych jí ho přetáhl přes hlavu, nechávám jí ho přes oči jako účinnou pásku. Takhle roztažená a spoutaná vypadá fantasticky. „Hmm, je to čím dál lepší. Jenom si skočím pro něco k pití,“ zabroukám a políbím ji. Vstávám z postele a ona zalapá po dechu. Když vyjdu z jejího pokoje, nechávám za sebou pootevřené dveře a vracím se do obýváku pro lahev vína. Kavanaghová si čte na pohovce, a když mě zahlédne, překvapeně povytáhne obočí. Neříkej mi, žes nikdy neviděla chlapa nahoře bez, Kavanaghová, protože ti neuvěřím. „Kate, nevíš, kde bych našel skleničky, led a vývrtku?“ chci vědět a ignoruju její pobouřený výraz. „Ehm, v kuchyni. Já ti pomůžu. Kde je Ana?“ Aha, teď máš o kamarádku starost. To je dobře. „Momentálně je k něčemu uvázaná, ale ráda by se napila.“ Sahám po lahvi chardonnay. „Jo tak,“ zamumlá a já ji následuju do kuchyně, kde mi ukazuje skleničky na kuchyňské lince. Všechny jsou vyndané, předpokládám, že je budou balit kvůli stěhování. Podává mi vývrtku a z lednice vyndává tácek s ledem, ze kterého uvolňuje jednotlivé kostky.
Grey
„Ještě tu musíme balit. Elliot nám pomůže se stěhováním, víš?“ prohodí kriticky. „Opravdu?“ odtuším nezaujatě a otvírám víno. „Ten led dej do sklenic,“ ukážu na ně bradou. „Je to chardonnay. S ledem to bude o něco víc pitný.“ „Odhadovala jsem tě spíš na červené,“ zkonstatuje, když rozlévám víno. „Takže se stavíš a pomůžeš Aně se stěhováním?“ blýskne po mně očima. Je to jasná výzva. Utni ji, Greyi. „Ne, nemůžu,“ zazním stroze, protože mě štve tím, jak se mi snaží podsouvat pocit provinění. Ona našpulí pusu a já se otáčím k odchodu, na kterém ještě schytám její nesouhlasný pohled. Neser, Kavanaghová. Toho stěhování se nehodlám zúčastnit. Ana a já nemáme takový druh vztahu. Stejně si nemůžu dovolit plýtvat časem. Vracím se do jejího pokoje a zavírám za sebou dveře. Z hlavy pouštím Kavanaghovou i její opovržení. Okamžitě mě uklidňuje pohled na okouzlující slečnu Steeleovou, která na mě bez dechu čeká na posteli. Stavím sklenice na noční stolek, vyndávám balíček s kondomem z kapsy a pokládám ho vedle vína a stahuju si kalhoty i spodní prádlo a osvobozuju svou erekci. Upíjím malý doušek vína, které kupodivu není špatné, a zadívám se na Anu. Ještě nepromluvila. Obličej má natočený mým směrem a rty nedočkavě rozevřené. Se sklenkou v ruce si na ni znovu vysedám. „Máš žízeň, Anastasie?“ „Mám,“ zašeptá. Znovu srkám víno a skláním se, abych ji políbil, přičemž jí vlévám víno do úst. Hluboko v hrdle jí tiše zabublá spokojené zamručení. „Ještě?“ vydechnu. S úsměvem přikývne a já jí vyhovím. „Nebudeme to moc přehánět, víme přece, že tvá tolerance vůči alkoholu je omezená, Anastasie,“ utahuju si z ní a ona se široce zakření. Ještě jednou se nakláním, dávám jí napít přímo z pusy a ona se pode mnou zavrtí. „Je to hezké?“ ptám se a ulehám vedle ní.
171
172
E L James
Znehybní a najednou i zvážní, ale zároveň se ostře nadechne pootevřenými rty. Dopřávám si další doušek vína, tentokrát i s dvěma kostkami ledu. Když ji políbím, vmáčknu jí jednu z nich mezi rty a pak posévám její sladce vonící kůži drobnými polibky od krku až k pupíku, kam vkládám druhý kousek ledu s trochou vína. Prudce natáhne vzduch do plic. „Teď musíš ležet v klidu. Když se pohneš, Anastasie, rozliješ víno do postele,“ promlouvám k ní potichu a vtisknu jí polibek těsně nad pupík. Propne se v bocích. „Ne, ne. Jestli to víno rozlijete, potrestám vás, slečno Steeleová.“ Zakňourá a zatahá za kravatu. Jen si na to počkej, Ano… Uvolňuju jí prsa z podprsenky a zároveň jí je podpírám košíčky, takže jsou vytrčená a zranitelná, přesně jak to mám rád. Pomalu je obě ochutnávám. „Jak moc hezké to je?“ zašeptám a jemně jí fouknu na bradavku. Povoluje bradu na tiché: „Ach.“ Dávám si do pusy další kousek ledu a pozvolna jej táhnu po její hrudní kosti až k jedné z bradavek, kolem které několikrát zakroužím. Zavzdychá pode mnou. Beru si led do prstů a dál ji trýzním studenými rty a zbytkem kostky, která mi taje v ruce. Sténá a prudce oddychuje, je celá napjatá, ale nějakým způsobem dokáže vydržet v klidu. „Když rozliješ to víno, nenechám tě vyvrcholit,“ pohrozím jí. „Ach… prosím… Christiane… pane… prosím,“ škemrá. To je krása, slyšet ji používat taková slova. A zní to nadějně. Nezní to jako „ne“. Bříšky prstů jí kloužu po těle až ke kalhotkám a probouzím její hebkou kůži. Náhle propne pánev a víno smísené s roztátým ledem jí přetéká z pupíku. Rychle se přesouvám, abych jí ho olíznul, slíbal a vysál z kůže. „Božínku, Anastasie, ty ses pohnula. Co teď s tebou?“ Vkrádám se jí prsty do kalhotek a přitom se jí otřu o klitoris.
Grey
„Ach!“ zavzdychá „Ach, bejby,“ zašeptám zbožně. Je vlhká. Velmi vlhká. Vidíš? Vidíš, jak je to hezké? Pronikám do ní ukazováčkem a prostředníčkem a ona se rozechvěje. „Už jsi připravená,“ zamumlám a zvolna pohnu prsty dovnitř a ven, takže z ní vymámím táhlé zakňourání. Začíná podsazovat boky, aby mým prstům vyšla vstříc. Ona to opravdu chce. „Ty jsi ale nedočkavá,“ zhodnotím stále tichým hlasem a ona se připojuje k tempu, které udávám palcem kroužícím po jejím roztouženém pahorku a kterým ji vytrvale dráždím a trýzním. S výkřikem sebou zazmítá. Chci vidět její výraz, a tak natahuju druhou ruku a stahuju jí tričko z hlavy. Otvírá oči a v tlumeném světle zamžourá. „Chci se tě dotýkat,“ řekne nakřáplým hlasem plným touhy. „Já vím,“ vydechnu jí do rtů a políbím ji a zároveň v neúnavném tempu pohybuju prsty i palcem. Chutná po víně, smyslnosti a Aně a oplácí mi polibek s hladem, který jsem u ní zatím nepoznal. Pokládám jí dlaň na temeno hlavy, přidržuju si ji a dál ji líbám a laskám. Ale jakmile začne napínat nohy, zvolňuju tempo, v jakém pohybuju prsty. Ale ne, kotě. Ještě se neuděláš. Celé to zopakuju ještě třikrát a přitom neopouštím její teplá sladká ústa. Popáté přestávám pohybovat prsty uvnitř jejího těla a potichu a pomalu jí zabroukám do ucha: „To je tvůj trest – tak blízko, a přesto tak vzdálená. Je to hezké?“ „Prosím,“ žadoní. Bože, jak já miluju, když takhle loudí. „Jak tě mám ošukat, Anastasie?“ Znovu rozpohybuju prsty, a když se jí rozechvějí nohy, vracím se k pomalejšímu tempu. „Prosím,“ vydechne zase a tak tiše, že ji sotva slyším. „Copak bys chtěla, Anastasie?“ „Tebe… hned,“ zaúpí.
173
174
E L James
„Mám si s tebou zašukat tak, nebo radši tak, nebo ještě jinak? Je tu nekonečně mnoho způsobů,“ mumlám. Stahuju z ní ruku, sahám pro kondom na noční stolek a klekám si jí mezi nohy. S pohledem upřeným do jejích očí jí stahuju kalhotky a pouštím je na zem. Oči má zastřené, plné příslibů a touhy. Rozšiřují se, když si zvolna nasazuju kondom. „Jak hezké je tohle?“ ptám se s rukou sevřenou kolem vztyčeného penisu. „Byl to jenom žert,“ dušuje se zoufale. Žert? Děkuju, bože. Nic není ztraceno. „Žert?“ ujišťuju se a pohnu rukou nahoru a dolů. „Jo, žert. Christiane, prosím,“ zapřísahá mě. „Směješ se snad teď?“ „Ne.“ Sotva ji slyším, ale i mírným potřesením hlavou mi říká, co potřebuju vědět. Dívat se na ni, jak šíleně mě chce… klidně bych vystříknul takhle v ruce, jenom při pohledu na ni. Popadám ji, přetáčím ji na břicho, ale tu fajnovou prdelku nechávám vystrčenou. Je to příliš velké pokušení – nejdřív ji silně a rázně plácnu přes vyšpulenou půlku a pak už se do ní nořím. Kruci. Je tak připravená. Sevře se kolem mě a s výkřikem vrcholí. Sakra. To bylo moc rychlé. Držím ji za boky a šukám ji, tvrdě, doslova prorážím jejím orgasmem. Se zatnutými zuby do ní pronikám zas a zas, až se to v ní znovu nastřádá. No tak, Ano. Ještě jednou. Pobízím ji v duchu a dál pumpuju. Vzdychá a toužebně sténá a na zádech se jí perlí pot. Začínají se jí třást nohy. Už to bude. „No tak, Anastasie, ještě,“ zavrčím a nějakým zázrakem se jejím a vzápětí i mým tělem prožene další orgasmus. Jaká slast. Neslyšně do ní vrcholím.
Grey
Dobrý bože. Hroutím se na ni. To bylo vyčerpávající. „Jak moc hezké to bylo?“ zasyčím jí do ucha a namáhavě vtáhnu vzduch do plic. Ana pode mnou zůstává ležet na břiše a lapá po dechu, a tak se z ní skulím a stahuju si prezervativ. Vstávám z postele a rychle se oblékám. Jakmile jsem hotov, skláním se a rozvazuju kravatu, abych Anu osvobodil. Otáčí se, protahuje si ruce a prsty a rovná si podprsenku. Přikrývám ji dekou a vzepřený na jednom lokti si lehám vedle ní. „To bylo opravdu hezké,“ řekne s nezbedným úsměvem. „A je to tu zas – to slovo,“ ušklíbnu se na ni. „Nelíbí se ti snad?“ „Ne. Zdá se mi naprosto nevyhovující.“ „Aha – no, já nevím… Mně se zase zdá, že na tebe má blahodárný vliv.“ „A nakonec z toho udělá blahodárný vliv! Víc už byste mé ego ranit nemohla, slečno Steeleová?“ „Nemyslím, že je s tvým egem něco v nepořádku,“ namítne, ale na okamžik se zachmuří. „Když myslíš.“ Doktor Flynn by k tomu jistě dodal své. „Proč nemáš rád, když se tě někdo dotýká?“ nakousne opatrně tichým hlasem. „Prostě nemám.“ Skloním se a dávám jí pusu na čelo, abych ji odvedl od podobných otázek. „Ten mail, to byl tvůj pokus o vtip?“ S omluvným úsměvem pokrčí rameny. „Chápu. Takže ještě pořád zvažuješ můj návrh?“ „Tvůj neslušný návrh… ano, zvažuju.“ Tak to mi spadl kámen ze srdce. Naše dohoda je pořád ve hře. Moje úleva na mně musí být vidět, skoro cítím, jak chutná. „Ale mám k němu připomínky,“ dodává ještě. „Byl bych zklamaný, kdybys neměla.“ „Už jsem ti je skoro posílala, ale tak trochu jsi mi to přerušil.“ „Coitus interruptus.“
175
176
E L James
„Aha! Věděla jsem, že někde schováváš smysl pro humor.“ V očích jí zatančí plamínky smíchu. „Já prostě nevím. Ještě jsem se nerozhodla. Budeš mi dávat obojek?“ Její otázka mě překvapí. „Vidím, že jsi nezahálela. Já nevím, Anastasie. Ještě jsem nikomu obojek nenasadil.“ „A tobě ho někdo nasadil?“ pípne. „Ano.“ „Paní Robinsonová?“ „Paní Robinsonová!?“ vyprsknu smíchy. Elena jako Anne Bancroftová v Absolventovi. „To jí musím říct, bude se jí to líbit.“ „Ty se s ní ještě stýkáš?“ V šoku jí rozhořčeně přeskočí hlas. „Ano.“ Proč jí to připadá tak neuvěřitelné? „Aha,“ odtuší stroze. Ona je naštvaná? Proč? Nechápu to. „Takže ty máš někoho, s kým se můžeš o svém alternativním životním stylu bavit, zatímco já nesmím.“ Zní podrážděně, ale právem, připomíná mi moje sračky. „Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Paní Robinsonová byla součástí toho života. A už jsem ti říkal, že jsme teď přátelé. Kdybys chtěla, mohl bych tě představit jedné z mých bývalých sub. Pak bys mohla mluvit s ní.“ „Je snad tohle tvůj pokus o vtip?“ naježí se. „To ne, Anastasie.“ Její naléhavost mě zaráží, takže ještě zavrtím hlavou, abych své tvrzení podpořil. Je naprosto běžné, když si nové sub ověřují u těch bývalých, že jejich nový dominant ví, co dělá. „Ne – zvládnu to sama, děkuju mnohokrát,“ trvá na svém a přitahuje si deku i s přehozem až pod bradu. Cože? Teď je dotčená? „Anastasie, já… Nechtěl jsem se tě dotknout.“ „Nejsem dotčená. Jsem… znechucená.“ „Znechucená?“ „Nechci se bavit s žádnou tvou expřítelkyní… otrokyní… sub… nebo jak jim všem říkáš.“ Jo tak… „Anastasie Steeleová – ty žárlíš?“ Zním zmateně… což taky jsem. Ona rudne a já si uvědomuju, že jsem to trefil. Jak na mě proboha může žárlit?
Grey
Zlato, já žil už před tebou. A vedl jsem velmi aktivní život. „Hodláš tu přespat?“ odsekne. Prosím? Samozřejmě že ne. „Ráno mám v Heathmanu obchodní schůzku. Mimoto, už jsem ti říkal, že já s přítelkyněmi, otrokyněmi ani se sub, zkrátka s nikým nespím. Páteční a sobotní noc byly výjimkou. Už se to nebude opakovat.“ Se zarputilým výrazem semkne rty. „Já jen, že už jsem unavená,“ podotkne. Do prdele. „Ty mě vyhazuješ?“ Takhle jsem si svůj odchod nepředstavoval. „Už to tak vypadá.“ Sakra práce. Znovu odzbrojen slečnou Steeleovou. „Hmm, tak to je další poprvé,“ zamručím. Ona mě vykopla. Nemůžu tomu uvěřit. „Takže si teď nechceš o ničem promluvit. Myslím, co se týká smlouvy,“ ptám se s úmyslem oddálit můj odchod. „Ne,“ zabručí. Její nevrlost mě popouzí. Kdyby byla moje, netoleroval bych jí to. „Bože, jak rád bych ti dal pořádný výprask. Cítila by ses po něm mnohem líp. A já taky,“ oznamuju jí. „Takhle přece nemůžeš mluvit. Ještě jsem ti nic nepodepsala,“ blýskne po mně vzpurným pohledem. Ale můžu, kotě. Jenom to nemůžu udělat. Dokud mi to nedovolíš. „Člověk může snít, Anastasie. Ve středu?“ Stejně ji chci. I když nevím proč; je tak komplikovaná. Dávám jí drobný polibek. „Ve středu,“ souhlasí a mně se znovu uleví. „Vyprovodím tě,“ dodává o něco mírněji, „když mi dáš minutku.“ Odstrkuje mě z postele a obléká si tričko. „Podej mi, prosím tě, ty tepláky,“ nařizuje mi s prstem namířeným příslušným směrem. Páni. Slečna Steeleová umí poroučet. „Ano, paní,“ zavtipkuju, ačkoliv vím, že jí unikne pointa. Přesto na mě zúží oči. Poznala, že si z ní utahuju, ale nic neříká a obléká si kalhoty.
177
178
E L James
S mírným pocitem rozčarování z vyhazovu na ulici ji následuju přes obývák ke vchodovým dveřím. Kdy se mi něco podobného stalo naposledy? Nikdy. Otvírá dveře, ale oči nechává sklopené. Co se to tady děje? „Jsi v pořádku?“ ověřuju si a pohladím její spodní ret palcem. Možná že nechce, abych odešel – nebo se spíš nemůže dočkat, až vypadnu? „Ano,“ tvrdí tiše a strnule. Nejsem si jistý, jestli jí věřím. „Tak ve středu,“ připomínám jí. Uvidíme se. Skláním se pro polibek a ona zavírá oči. A já najednou nechci odejít. Ne s její nejistotou v mysli. Beru její hlavu do dlaní, náš polibek prohlubuju a ona zareaguje a odevzdává se mi. Bože, holka, nevzdávej to se mnou. Dej nám šanci. Chytá mě za paže a všechno mi vrací a já nechci přestat. Přináší mi opojení a temnota spí, upokojená mladou ženou stojící přede mnou. Neochotně se odtahuju a opírám se čelem o její. Je bez dechu, stejně jako já. „Anastasie, co to se mnou provádíš?“ „Mohla bych říct to samé,“ zašeptá. Vím, že musím odejít. Má mě v pasti a já nevím proč. Přitisknu jí rty k čelu a scházím dolů k autu. Ona zůstává stát ve dveřích a dívá se za mnou. Nezašla dovnitř. Usměju se a s potěšením, že mě sleduje, nasedám do auta. Jenže když se otočím, je pryč. Sakra. Co se stalo? Ani mi nezamává? Startuju a vyrážím zpátky do Portlandu a cestou přemýšlím, k čemu to mezi námi vlastně došlo. Nejdřív mi poslala e-mail. Já se vydal k ní. Šukali jsme. Ona mě vyhodila dřív, než jsem chtěl odejít. To je poprvé – teda, možná ne úplně poprvé –, kdy se cítím trochu zneužitý, kvůli sexu. Je to znepokojivá myšlenka, která mi připomíná časy s Elenou.
Grey
To mě poser! Submisivní slečna Steeleová mě má v hrsti a ani o tom neví. A já jsem blázen, že jí to dovolím. Musím jí to zatrhnout. Ten vstřícný přístup mi dělá zmatek v hlavě. Jenže ji chci. Chci, aby mi to podepsala. Je to tím, že ji musím nahánět? To mě tak vzrušuje? Nebo je to ona? Krucinál. Já nevím. Ale doufám, že to zjistím ve středu. A teď z pozitivního soudku – to byl ale kurevsky hezký způsob, jak strávit večer. Ušklíbnu se do zpětného zrcátka a zajíždím do hotelové garáže. Zpátky v pokoji si sedám k notebooku. Soustřeď se na to, co chceš, kam se chceš dostat. Není to ten Flynnův výplach mozku? Ta jeho na řešení zaměřená sračka?
Od: Christian Grey Předmět: Dnešní večer Datum: 23. 5. 2011, 23:16 Komu: Anastasia Steeleová Slečno Steeleová, těším se, až obdržím Vaše připomínky ke smlouvě. Do té doby spi sladce, bejby. Christian Grey Výkonný ředitel Grey Enterprises Holdings s.r.o.
A rád bych dodal, Děkuju za další zábavný večer…, ale tím bych asi trochu přestřelil. Odstrkuju laptop stranou, Ana stejně asi spí, a vracím se ke čtení Detroit report.
179
