Č1SL0.5
•.
RočNIK
I
I Čtrn'ctideník
•
pro
18.
DUBNA
n e j D 1 e D ii
19"6
•
3
KČS
č tenáře
POMLAZK.t\ . NáTodní
Já jsem malý koledníček, tetičko ! Přišel
jsem ·si pro
vajíčko,
červené
pro vajíčko červené, pro koláček bílý: I jakpak vám ten koledníček je milý?
l
BíLA MYŠKA (Lidová pohádka francouzská.)
Janinka byla dcerou venkovana. Jednou se procházda v lese a trhala květiny, aby Z nich uvila kytici pro svou maminku . Tu spatřila bílou myšku, .iak se choulí v hr6madě mechu. Janinka myšku z.vedla a chtěla si ji odnést domů. Bílá myška byla nemocná a nem_o hla utéci. Bála se, že ji Janinka bere s sebou, aby ji dala jejich kocourkovi. Proto pravila: "Nedávej mě vašemu kocourovi. Jsem myší králka a budu ti do smrti vděčna." "Copak mi dáš, králko?" ptala se dívka. "Všecko, co budeš chtít. Při.iď jen do lesa, zavolej mě, já přiběhnu ' a ihned splním každé tvoje přání." "Pro začátek bych chtěla, abychom měli rhalý domek, sice prosty, ale pokrytý taškovou střechou a obklopený z.ahradou. ve které by rostly ovocné stromy, květiny a zelenina." "Vrať se domů, Janinko, všecko UŽ se stalo." prd\Íla myší králka. Janinka nechala myšku na hromadě mechu a vrátila se do města. A skutečně: na místě jejich staré chaloupky stál pěkný domek, na dvoře se bq.tolila drůbež a kolem domku byla pěkná zahrádka. To bylo radosti ze ~ěsti, které je potkalo! Brz.y se o Janinku začali ucházet mladí řemeslníci a selští synkové z celého okolí. Ale Janince se nelíbili. Chtěla, aby se o její rukli ucházel notářův syn, protože ten je nčco jiného a lepšího nežli synek řemeslníka nebo sedláka. Šla proto do lesa. aby se svěřila se sv~m přáním bílé myšce. "Zdali volání mé slyší bílá myška, králka myšíT'
•
Jen malou chvilku Janinka čekala, než na její zavolání přiběhla bílá myška. "Copak chceš, Janinko?" .. "Náš malý domek se mně UŽ nelíbí. Chtěla bych mít · místo něho krá.....h)T dům a v něm plno sluhll, potom krásnou zahradu, mnoho zlata a peněz. a ve skříni krásné šaty," povloala Janinka. ,.Vrať se jen domů, J;minko, všecko bude tak. jak si přeješ." Janinka se vrátila domů a stala se dědičkou velkého majetku. Byla
68
sCl.stná Jako nikdy před tím, protože se o Její ruku ucházel notářský synek
celém městě se o ničem jiném nemluvilo než o příští svatbě. Ale Janinka byla spokojena jen chvíli. Když jí myška dala krámý dům, zlato a šaty. chtěla mít krást1}7 zámek, diamanty chtěla také, aby si ji "'zal ně.iak~ bohatý pán. Proto šla do lesa a ' zavolala:
a v
a
"Zdali volání mé slyší bílá myška, králka myší?" "Copak chceš ode mne, Janinko?" ptala se bílá myška. "Chci být princeznou a chci mít krásný zámek." A tak se Janinka st<J.1a princeznou. Přišel k ní bohatý pán a chtěl si ji vzít za ženu. Ale ani bohatý p·án · jí už nestačil. Chtěla krále. Odešla proto znovu db lesa. "Zdali volání mé slyší bílá myška, králka myší?" ,
A když řekla myšce. že chce místo zámku palác a Že -chce být knl, lovnou, pravi)a jí bílá myška : "J~U1iľlk(l, Janinkof Jsi příliš neskromná a ctižádostiv~ a máš stále větší j{ vť-tší př(mí. /\le budiž,. Vrať se domů, od této chvíle jsi královnou!" Janinka se tedy stala královnou. Jednoho dne přišel na jejich dvůr · král sousední země a prosil otce, aby mu dal Janinku za ženu. ·.Aleotd se král nelíbil a Janinku mu nedal. "Janinka se proto na otce rozzlobila a šla ještě jednou do lesa; aby zavolala bílou myšku.
•
"Zdali volání mé slyší bílá myška, králka myší?"
Zase ~áÁ nějaké přání, Janinko? Copak dnes ~de mne chceš?" ptala . se myška. . "Můj otec nechce mne dát sousednímu králi za ženu a já ho mám ráda. Chci, aby můj otec zemřeL" "Nezasloužíš ani trochu štěstí. Janinko. Jsi příliš zlá. Proto se vrať' domů. Beru ti všecko, co jsem ti dala." Sotva to dořekla, bílá myška zmizela a nechala zlou a špatnou Ja, ninku san:t0tnu uprostřed lesa. A tak se Janinka vrátila do staré chatrče, ztratila všecko, co si od bílé myšky vyprosila, ' a nikdo si · jí už nikdy nevšiml. Pfeložil a upravil RucJ.olf Lut(k
8'1' .
,
PRŠ t, PRŠ 1 ... M. Blažková
Prší, prší, broučci v lese, . . kde jste který, schovejte se! Bimbam, bimbam, zvonek zvoní, tu je tráva, skočte do ní. I.
Bože, bože, to je shonu, pláče cvrček: dojdu domů?
Ťapťap, ťapťap, pod stromeček běží s rancem mraveneček.
NARODNl -.
Houha hou! Krávy jdou, nesou mlíko s smetanou, .a ta naše jalovička
..
Hopcup, hopcup na chvilinku koník vlez pod syrovinku. Jeje, jeje, muška hloupá, v kalužince UŽ se koupá: I
kostelíčka; kostelíček hoří, stodola se boří .
u božího
Řezám
proutky u potoka, hastrmanka t:l3. mě kouká, hastrman se rmoutí, v, , ze mu rezamproutl..
Vylez, hastrmane, Z vody, budeme plést pamihody, utáhnu ti jednu,_ potopíš se ke dnu.
Skoč, _panno,
sukničku
v
do vody pro če~ené jahody . . _' Proč bych já taÍn skákala:,
si máchala? kde bych si ji sušila? ' u paní báby, ti zelené žáby.
.'
•
89
VESELÉ HR Y Na rnužíčka
Chcete se, děti, naučit tuhle hru? Ano? Tedy začneme: Ty, Jeníku, si sedni na zem a vy ostatní - kolik je vás? Šest - vy běhejte okolo Jeníka, ale tak blízko, aby na vás dosáhl. A zpívejte: Mužíčku, Mužíčku,
strhni
mě
do
poti'lčku!
Koho z vás Jeník chytí a k 80bě strhne, starle se Mužíčkem. Sedne si na zem zase on a hra-se opakuje tak dlouho, ~okud vás neomrzí.
Na myši Tahle hra· je pro vás, nejmenší děvčátka! Chyt'te se za ruce, točte se dokola a zpívejte: Tancujte myši, kde která slyší. která je hluchá, ať neposlouchá, která je chromá, ať sedí doma.
Na
-Ančičku
A vy větší, co už chodíte do školy, si zkuste zahrát na Ančičku. To .se hraje takhle: Vyberte mezi sebou dvě děvčátka. Jedna bude An~ ~íčka, druhá hledačka. Ostatní se vezmou za ruce, udělají kolo, ale - ' pozor! -' . do toho kola huďte Obráceny zády. .Ančička se schová do kola a hledačka ji hledá. Ptá se jedné z vás, třeba tebe, Petro: Kmotra, neviděla jste tnou Ančičku? Kmotra - to jsi ty, Petro! ._odpoví: Neviděla; cůpa.k vám udělala? A hledačka to vysvětlí :
Rozsypala krupičku, ~látrlala mi jehlíčku, až mi přijde domů
naklepám jÍ hlavičku! ' Zatím se Ančíčka za kmotru schovala. Teď jde hledačka k tvé sou~. ~dée; Petro. A ~ sé jí ptá totéž, co se ptala tebe. Pak jde hledačka
třetí kmotře; pak ke Ctvrté --- a tak dále, až přijde k poslední. tím ~ Ančička v!dycky schová za tu~ s kterou právě hledačka Když ~ hledačka ptá poe-Iední kmotry:
K m'otra, neviděla jste mou "'nčičku? 'd-Vl .. ' )V 1 e a .
Mezimluví.
kmotra odpoví:
" Kdepak jste ji viděla?" ,. V zahrádce." A teď pustíte hledačku do zahrádky, totiž do kola, a zdvihnete ruce vzhutu, aby se pod nimi mohlo probíhat. Ančička utíká z. kola ven, okolo vás a zase do zahrádky, znova ven a zas do kola - a hle" dačka za ní tak dlouho, dokud ji nechytí. Potom jí -klepá prst~m na hlavu a říká: Proč .isi mi rozsypala krupičku? Proč jsi mi zlámala jehličku? Za to ti naklepám hlavičku! I
A pak si zase mezi sebou vyberete jinou Ančičku a jinou hledačku -- a tak dokud slutice svítL hrajete si v kvítí, a když slunce zapadá, lepší dům než zahrada! A co doma? To vám také povím. Ta, která má maličkého bratříčka , zahraje si s nim na ševce. Však to znáte:
Šiju boty db roboty, nemám chleba ani sýra, všecko mě to "' kočka snědla " se.
•
,
,
A ta, která
bratříčka
nebo sestřičku nemá, dá tatínkovi hádanku.
"Hádej, dto, co to je:
Má to hlavu jako
kočka,
má to nohy jako kočka, . má to OCás jako kočka, a mňouká to jako kočka, a není to kočka! A tl~ hádá a vy, milí čtenáři, hádejte s ním. Jistě to lehce uhádnete! •
MRSKUT Franti'ek Nechvátal Děvčata šlehněte
jsou samý smích, je PQ sukních. Obíháme všecky dvory, holky lezou do komory, ' . přibouchly si kolenem. My ty, holky proženem.
Upleteme tatary, půjdem do vsi pro dary. Já mám tetu, ty máš strejce, panímámo, dejte vejce! Dejte, milá tetičko, malované vajíčko!
Vejce, vejce, vajíčka . pro Frantu a Jeníčka! Vajec, vajec na tatarec, velký uzel, brní palec. Vajec, vajec, kokodák, dejte vejce' jako mák!
•
,
,
_ ."1. . -- _ ...---... ". " . ~
ft · "
..
.
..
Moje zlatá panímámo! vejce na mě kouká samo, prosím, aby mně bylo dáno: nešt je bíly nebo strakaty, třeba bylo holubaty, jen prosím, at je kulaty.
. r
Slepička
se popelí, vajíčko se kutálí: kokodák, kokoclák, snesla jsem jich padesát na kopečku v kopřivách, pobral mi je ~motr ~!.. LI v, k' v, k' ~. za . za .
HODINKY Marie Markvartotiá
•
Byla jedna hezka kočička. Pod podlahou měla pěkný byt, ale mrzelo ji, že hť'tná hodiny. "Ach, kéž bych měla hodiny!" přála si. "Věděla bych, kdy Ínám ráno -vstávat a kdy budit koťátka. aby -nepřišla pozdě do školy. Věděla hych, kdy je poledne a čas k obědu. Jak musí h)'t krásné, mít tikav~ hodinky!" Ale kočička byla moudrá, věděla, že nářkem nic nespraví a proto ra' ději pracovala, šetřila a šetřila. Konečně měla dost peně~z a mohla si ho, dinky koupit.I Krásné, zlaté si vybrala. To bylo radosti! Hodinky tikaly tik, tak fl zlatem se jen svítily. Kočička už věděla, kdy vstávat a kdy je čas k obědu. Netrvalo však dlouho, hodinky se najednou z.astavily. Kočička se tuze polekala. Třepala hodinkami, otáčela je, ale ony nešly a nešly. -,.Co si já, ubohá, počnu?" myslela si. Otevřela hodinky drápkem a nakoukla dovnítř. O jé, tam bylo koleček! Malinkých i větších , krásných lesk lých, ba i červené kamínky tam byly vsazeny . Kočička se ťukla packou do čela. "Aha," řekla sL "tady uvnitř to vězí. Asi jedno kolečko chybí, možná, že uteklo do světa. Nic naplat," rozhodla se moudrá kočička, "musím jít kolečko hledat." . šla cestou necestou, i na strom vylezJa. i k psov.i do boudy ~akoukla. Pojednou před školou - "Ano, .ano!" zajásala koči~ka, před školou le.ielo kcistre z.laté kolečko, i červený kamínek na sobě mělo. Kočička popadla kolečko a bělela ke svým hodinkám. Vložila kolečko dovnitř, hodinky zavřela, ale běda! Jaké zklamání! Hodinky .se aní nepohnuly, ani nezatika.ly. Kočička zesmutněla a zaplakala. Vyšla na zápraží, packou si -očka utírala. A vida! Na lávce seděla Hanička :a také plakala. Když uviděla kočičku,- ptala .se, co ji je. Ta jí všechno vypověděla a Hanička se nabídla, že kočičce pomůže - Vždyť sama prý má také zá, rtntitek. Ztratila svůj nový z.latý pfstýnek. Ale kočička nevěděla, co prstýnek Je, a vedla Háhičku ke svym _hodinkám. Jakmile je Hanička otevřela, zatleskala radostí. Její zlatý prstýnek s červeným kamínkem le~ žel Uvnitř. "Kočičko, to nenl kolečko do tvých hodinek, cos našla. To je přece rrrtij prstýnek. Podívej, vyndám jej a hodinky půjdou přece:1en j~ mt1~i~ nt\táhnout." Hanička ukázala kočičce ..jak se hodinky natahuji, a opravdu: HnN začaly tikat.
--
T o byla kočička ráda a Hamčka byla teprve ráda, Ze la a ještě našla svůj z.traceny prstýnek .
kočičce
po'
VLčEK J evgenij Ca'MLšin
V lese žil vlček s maminkou. Jednou odešla maminka na lov. Vlčka chytil člověk, strčil ho do pyt1e a odnesl do města. Pytel poloŽil doprostřed ~větnice . Pytel se dlouho nehýbal. Pak se v něm z,ačal vlček zmítat a vylezl. Podíval se na · jednu stranu a polekal se ~dí tam člověk a hledí na něj. Podíval se na druhou stran u - tam prská a ježí se kocour, je širší než delší ~ sotva stojí. A vedle něho cení zuby pes. Vlček se celý vylekal, chtěl z.pátky do pytle, ale nešlo to - prázd, ný pytel leží na podlaze splasklý jako hadr. A kocour se ježí a nafukuje. Naj~.-dttou prskl, skočil na stůl a shodil ' misku. Miska se rozbila. Pes Zaštěkal. " a.,,, , Clověk hlasitě zakřičel : .. H a.I H a.f H . a.I H Vlček zalezl pod křeslo a uz tam ZÁlstal. Celt se třásl. Křé810 stojí upro~řéd světnice. / KóéQur se dívá dolu fo opěradla křesla. Pes běhá okolo křesla . Ůlověk sedí v křesle a kouří. A vlček pOd křeslem sotva dýchá. ' V noci . člověk usnul, i pe8 usnul a ' také kocour zamhouřil oči. Kocouři totiž nespí, jen dřímou. Vlček vylezl, aby $e porozhlédl. Ch~il ~nt a tam, očichával, pak si sedl a zavYl.
Pts
t.áštěkat.
KOCotír skočil na stťtl. 7;lSe
Clověk se na posteli posadil. Zamával rukama a vykřikl. Vl&k vletl pod kleslo Cl. u~ ani nedutal.
,
Ráno 'člověk nalil mléko do misky a odešel. Kocour se psem tača.li chlemtati mléko. Vlček vylezl zpod křesla, připlazil Se ke dveřím, a dveře : byly otevřeny! _ . ' Teď rychle' na schodiště, se schodiště na ulicí, s ulice na most, s mostu do zahrady, ze zahrady do pole! Za polem je les a v lese mam inka vlčice. ' Očichali se a vesele se spolu rozběhli lesem. Vlček vyrostl a teď je Z něho silný vlk. (
(Z ruštiny
přel.
Vladislav Kukla)
KOLEDY Miroslava Adamková
Červené vajíčko jako Z medu, .dej mi je babičko '
za koledu.
Tam vzadu za pecí, Frantíku, vidíš tam slepici ·v košíku? . ZakVokej, slepičko, vždyť umíš, nebo mi vajíčko závidíš? '
CO SI PO V IDALI KOZEL A PES František Hrubín
" rohaty'7" •Co . tu ch ces, . "Vidě1S kozu S kůzlaty?' ,Neviděl,
povídám, takové já nehlídám:' ,A. co hlídáš?" ,JCrávy, koně . .... . ,./\. co ještě?" ~oproně:
-Koz4t, kozy, kůzlata, ať: hlídá pantátar' -Ze tě vezmu na rohy, é~ mé"'e, mé!~~
(
"Počkej, kozle, pomalu,
•
však se shodneme-.Já mám zuby, ty máš rohy, k tomu každý čtyři nohy, budem hlídat oba dva: krávy, koně, seno pro ně, telata, hnbata, selata i kůzlata, haf, haf, haf ... " '," . ' " M e"'e, me. "Však my se shodneme'"
/
CO JE PĚKNé?
J
~
Jurík se ráno proolldil. Vyhlédl oknem. Slunce svití. Je pěknýdeo . Chlapec si ř,ekl, že udělá něeo pěkného. Tak sedi a myslí si : "Kdyby se moje sestřička topila. ~chránil hych ji." ;'\ sestřička jej právě z.ve: ,.Pojď se mnou na procház.ku. Junku!"' .. Jdi a n.e ru,š mne v přemY$lenH" Sestřička se uraz.ila a odešla . .. Kdyby tak služku přepadli ' vlci, zastřelil bych je!" A 81užka · práv.ě ~dá: 'dob'I" " JurQCv'k, 0, u.kl , 1'd' na, 1. , kd " Ukl ' l'd' ' Sl'.Je sama -- nemílm ,' y J." _ Služka zavrtěla hlavou, ale neřekla nic . .l\ Jura si opět mysli : ,.Kdyby R.ek spadl do studny. vyd h I hy," h ho '" Však Rek je právě tu. Vrtí ocasem; . ' napIt, , J ' ,,4' •• O CJ·ml . uro . . .Tá hni ven a nech moe přemýšlet!" Rek zavře1 tlamu a 7,41cztdo .křoví . A Jura přišel k matce; "Co pěkného bych měl udělat?" Matka pohladila Juru po hlavě a řekla : .,Projdi se se setřiělcou. pomoz služce sk1,idit nádobí a Rekovi dej pit!" Přel()žil
o
Petr Venk
KOZE
B()ž ena N ěrncm,ú
Sedlák
měl
kozu, a ta byla tuz.emlsná. Jednoho dne ji vedJa selkfl na pastvu. Kdyi přišla domů, pta) se sedlák kozy: .. Nu. kozičko, Jak jsi se nap~"la ?h . . ,.Ba, napásla, nic jsem se nefiapásla~ selka seděla se mnou na suché mezi, a já jsem nic nedostala. Mám hlad .... Sedlák kl na selku a hodně se 8 ní vyvadil, že kozu nenapásla. Dt:uhý den s ní šla dcera a vedla ji na nejtuč.něJŠí trávU. jen aby nenaříkala, '
že. má hlad. .
Přišly domů.a
sedlák se ptal: "Nu, kozičko, Jak 'Jsi se napásla?"
·Ba. napásla. mm než včera ; holka běhala po hračkách a já jsem yla na suché mezi. Mám ještě větší hlad. "' Sedlák šel a dceři pěkně ybnil. Třetí
den vzal kozu sá m a vedl ji ~a pastvu co možná nejlepší, aby pochut;nala. Přišel s ní domů a povídá: " Nu, kozičko, dnes jsi se na' . sla hod;';ě ~" " .,Ba, napásla, nedal jsi dobroty žádné~ mám hladu plné břicho." .,1 ty be~dná nenasyto mlsná, tož ty tak? Počkej, já ti dám do' rotu!"' t-Qzlobil ~e sedlák. zal hůl a cht~l koze nabít. Ale ta "se bránila, k ž.e jí půl hřbetu ódřel a vyhnal ze statku. Napolo odřená koza vběhla do lesa a ta m se seho," a la liščí díře. Liška přišla domu a všecka se polekala, když spatřila tak podivné _ ;ře , kterého poznat nemohla. " Kdo je to v mé ložnici?" volá dovnitř . .,Já, koza rohatá ~ napolo odraná. nikomu se nedám, každého po' trkám~ "' " odpověděla koza. Liška se lekla jejího mekavého hlasu a couvla. Sedla si nedaleko ~kyně , sedla a přemýšlela o nenadálé události. Tu vi~í před sebou šJNo, ra v zemi vrtat a mrzutě ho tlapkou odhodí. " Jen mne nech. možná, že bych ti uměl pomoci v neštěstí, "' ozval ~ červíček .
,. Když já sama Sl rady nevím , jak bys ty mně. bídný červíčku, mohl pomoci?"' ptala ~ mr-zutě chytrá paní liška. " .Já vím . že tě mrzí to zvíře v jeskyni a že si s ním nevíš rady . Půjdu edy do jeskyně sám a uvid íš.. že bude venku hned!" Škvor se došoural do liščí díry, vlezl koze do ucha a tak ji vrtal, že . oza vyrazila z díry. Jako kd yž do ní střelí. Tak zbavil lišku nevítaného {\<,ta. A teď ~e. mlsná kozo, pas @ ma~ HADANKY M a l ičký t;
a
sklípek,
ně m dvě řady; če r v ený
Když tomu
přidňš ,
je to men§í;
slípek.
když toho vezmeš
kohoute k.
j e to vět§í ?
( ':>flizu{ 'fiqnz 'u1SOJ To . o I-
1
čísl o
i l u s t r o v a l .Josef Lada
V ,da, "a ;i 1l:.k huliilclsIYÍ Prá c e a :-"'az 3 , e l: PI·án·. \ '''' ' hází h "ná ~' 1 idenn :'.
(,.,sk~ mlád eže před pl a ÍlII~ n a
( n a kl a d a telství M lad á Ihlllt<J) . N akla10 číse l K čs 30,-- - vče tně poštovného. -Čt: I Pošt. spoi"iíclIlY',lll 6. R idi: František H ,·u hin . D I". :'\ -tilo'; H o las, D" . Břetislav Mencák. ( d po vědný ,· .. dak'" j": F"""lišek Hruhín . R "da k (" (' a a dmini s l" ace : Praha ll. , Václav- n álll. 1S. i.·1. :-{'H_ ·d-.; !'. () l.h),·o!t-ni Ilo"inových známek z ažád á n o. D o hlédací pošt . úřad P"a ha 25. Tiskne M ela n tric h a. s. , . Pra7.c.
-- -.--
-
KOUSKY MLADE NC E FERDY MRAVE NCE Ondřej
Housenko, ty máš přec niti, zde je mllžem připevniti I
Na vodě! Bez vesel k tomu l Jak se dostaneme domů 7
-"-'--
-
S ekora
,- - !I
-
T voje nitka lanem bude, lodní plachtu vytahuje.
Stopka kormidlem je, že ne? Hleď, už se lOĎ k -břehu ~e!
Vítr pyšnou plachtu vzdouvá. je to jak loď Kolumbova l
r-----=--
A tam brouci k řičí slávu -' Ferda vjíždí do přistavu.
