POMAZÁNÍ OLEJEM SVATÁ TAJINA

pøes kánon, až po stichiry; zaèíná se pak velkou ektenií a následujícím posvìcením oleje. Jestli po pøeètení prvního apoštola a evangelia a po prvním pøeètení modlitby „Otèe svatý“ a následujícím prvním pomazáním bude nemocný ještì naživu, pøeète se vše, co bylo vypuštìno, a pokraèuje øádným postupem od druhého apoštola až do konce. Vysvìtlení nìkterých pojmù: „peèe“ – znamení køíže nakreslené svatým olejem na pøíslušná místa tìla nemocného; „démonská krev“ (v 6. písni kánonu) – krev modláøských krvavých obìtí; „dotýkání knìží“ (3. stichira) – poukazuje na to, že kdysi konali knìží pomazání nemocných bez použití štìtcù, ale pøímo prsty své pravé ruky. V nejstarších dobách pomazávali knìží po nemocném svatým olejem nakonec i všechny pøítomné a stìny domu. Dnes se nekoná. Hromadné konání Tajiny oleje dle øeckého obyèeje Koná se tøeba každý mìsíc pro ty samé vìøící. Vìøící pøistupují k pomazání až poté, co nad nimi bylo povzneseno rozevøené evangelium s pøíslušnou modlitbou. Koná se takto: slouží obvykle tøi knìží, kteøí stojí kolem stolku (na støedu chrámu) s olejem, v nìmž hoøí svìtlo, a pøi ètení se støídají. Pøítomní vìøící píší na lístky jména svá a svých (pravoslavných) nemocných; knìží pøeètou tato jména postupnì pøi modlitbách (vždy po evangeliu; po každém evangeliu jsou ètena jiná jména) v prùbìhu obøadu. Pøi prvním prokimenu se zapálí první svíce zapíchnutá v mouce; diákon koná malé okuøování malou kadidelnicí (ruèní, bez øetízkù – kacií). Po pøeètení všech sedmi evangelií (a postupném zapálení všech sedmi svící) vìøící pokleknou (seskupí se k tomu na západ od stolku s olejem – tedy od knìží smìrem k vratùm chrámovým; èelem k oltáøi). Knìží nad nimi povznesou rozevøené evangelium (stránkami dolù), dva krajní knìží drží evangeliáø, hlavní knìz (ve støedu mezi nimi otoèen èelem k vìøícím) ète nad evangeliáøem modlitbu „Králi svatý“. Vìøící (mohou mezi nimi být i další nesloužící duchovní) skloní hlavu k zemi. Evangeliáø je pak položen na pøenosný analoj (postavený mezi stolkem s olejem a kleèícími vìøícími, tj. na místì, kde bylo evangelium drženo rozevøené). Sloužící knìží se pomazávají vzájemnì (každý každého). Vìøící (a nesloužící duchovní) pøistupují po jednom, políbí evangelium a hned pak pøistupují k jednomu ze sloužících knìží, který je pomaže (peèe pomazání se klade jen na èelo, bradu, obì líce a dlanì z obou stran. Každý vìøící (i nesloužící duchovní) je pomazán jen jedním z knìží (jedno pomazání staèí k dokonalému pøijetí Tajiny). Poté políbí knìzi ruku a jde k boènímu stolku, na nìmž je pøipravena èistá vata, ze které si kousek odtrhne a otøe si pomazaná místa; použitou vatu odloží do pøipravené nádoby.

Pøeklad poøízen dle slovanského trebníku. V postupu obøadu je tedy vyznaèena praxe slovanská (ruská). Poznámky o odlišnostech øecké praxe jsou zmínìny v úvodu a v závìru. Vysvìtlivky k Tajinì oleje pøeloženy z Nástolní knihy. Údaje o øecké praxi zaznamenány z pozorování. Jméno sv. Prokopa je vloženo do modlitby „Otèe svatý“, protože i on mìl již za svého života od Boha dar zázraèného uzdravování. Pùvodní pøeklad revidován dle CSL a doplnìn; 9/2008 — v. 0.45 www.pravoslavi.cz/download/bohosluzby/soborovanije.pdf

SVATÁ TAJINA

POMAZÁNÍ OLEJEM Postup pomazání olejem nemocných, jež koná sedm knìží (nebo alespoò tøi) shromáždìných v chrámì neb v domì u nemocného. Tajina smí být udìlena pouze nemocným (a to i na bolesti duševní èi nemoci duchovní). Podle ruské tradice jednou za trvání téže nemoci (podle jiné tradice: jednou do roka; jinde, napø. v monastýru ct. Nikodima v Øecku, se koná hromadnì každý mìsíc). Postaven je (na støed chrámu) stolek (pokrytý chrámovým ubrusem), na nìmž je nádoba s pšenicí (možná je i rýže, žito apod.; v øecké tradici se používá pšenièná mouka) a na pšenici prázdná nádobka (lampáda) (v øecké tradici je hned od poèátku naplnìna olejem a v nìm je zapáleno svìtlo). Kolem pak je v pšenici (resp. v mouce) zapíchnuto sedm nezapálených svíèek a (dle ruské praxe) sedm štìtcù k vykonání pomazání; dále je na stolku køíž a svaté evangelium. Pøipraven je olej (a už nalitý v lampádì èi zatím v lahvièce). Do lampády nalévá olej ke svìcení vždy jedinì knìz. Též se rozžehnou na stolku svíce (nebo dva pøenosné svícny stojící za stolkem). Všem knìžím (i nemocnému –ným, je-li možno) se rozdají nezapálené svíce. Nutná je pøi službì Tajiny pøítomnost nemocného (mùže to být v chrámu nebo v soukromém domì, kde nemocný leží). Konat Tajinu oleje je možno v každém dni v roce a ve kteroukoli hodinu dne èi noci, kdy to stav nemocného vyžaduje. Neupotøebený posvìcený olej se vlévá do lampády u svatého prestolu. Vše od oleje (vata apod.) se spaluje (správnì v chrámu; napø. v kadidelnici). Svíèky, které hoøely u oleje (zapíchané do zrní èi mouky) se mají zapálit pøi bohoslužbì v chrámu. Když stanuli kolem stolku obleèeni ve (svìtlém) epitrachilu a felonu, vezme první knìz kadidelnici s kadidlem a okuøuje (3×) kolem stolku: olej, který je na nìm, celý chrám (nebo dùm) i lid. Stanuv pak pøed stolkem èelem k východu, zaèíná, øka:

1

Pojïte, pokloòme se Králi našemu Bohu. Pojïte, pokloòme se a padnìme pøed Kristem, Králem naším Bohem.

Pro pomazání se zapichují do zrní štìtce (èi smotky vaty na špejlích, což je praktické). Døíve se používala vìtvièka na konci roztøepená (od toho staroslovìnský název). Sedm štìteèkù zapíchnutých v pšenici je dle slovanské (ruské) tradice. V øecké tradici se používá jen tolik štìteèkù, kolik je knìží, a nezapichují se do mouky. Poznámky ke službì Tajiny pomazání olejem Poèet sedmi knìží není závazný. Kdysi Tajinu vykonávalo vždy nìkolik knìží bez urèení pøesného poètu; považovalo se žádoucí, aby sloužili alespoò tøi knìží (podle svìdectví o Božské Trojici, jež se stalo skrze Eliáše, který vzkøísil èlovìka z mrtvých, když se tøikrát pomodlil a tøikrát se nad ním rozprostøel). (Tajinu mùže podle dávných obyèejù v nouzi, nemùže-li se shromáždit knìží více, výjimeènì vykonat i pouhý jeden knìz; musí však konat vše, co dle postupu náleží sedmi knìžím; nesmí ovšem Tajinu vykonávat sám pro sebe, tj. nad sebou samým.) Zapalování svíèek, které jsou zapíchnuty v pšenici. Podle ruské tradice se svíce zapálí všechny najednou po velké ektenii, pøi naplòování lampády olejem – pøed modlitbou posvìcení (jak je to vyznaèeno v postupu obøadu). V øecké stradici se svíèky v pšenici zapalují postupnì – pøed každým evangelijním ètením se rozžehne jedna další svíce /pøi prokimenu/, až jich nakonec hoøí všech sedm.) Modlitba posvìcení oleje. Ète ji první knìz, ostatní ji ètou spolu s ním ale potichu (proto musí mít každý svou vlastní knihu; podobnì jako pøi epiklesi v liturgii). Sv. Simeon Soluòský popisuje, že všichni jerejové po pøeètení této modlitby vykonali nad olejem „svaté znamení køíže“. Náš postup Tajiny oleje to už nepøedepisuje. Ètení evangelií. Nìkteøí ètou všechna evangelia nad hlavou nemocného. Není to nutné, ale je to možné (èiní se tak i za jiných pøíležitostí, jako jsou soukromé pobožnosti apod.). Evangeliáøem se však nedotýkáme hlavy nemocného. Pokládání Evangelia na hlavu nemocného je totiž pøedepsáno uèinit až pøi zvláštní modlitbì v závìru obøadu (kdy staèí v pøípadì tìžce nemocných jen se dotknout Evangeliáøem hlavy vìøícího). Druhou posvìcující modlitbu (po prvním evangeliu) ète první knìz nahlas, ostatní knìží spolu s ním potichu. Nejsou-li zvláštní dùvody ke zkrácení této modlitbu, jak je to v postupu umožnìno, není správné ji nepøeèíst celou (modliba je tam uvedena proto, aby se èetla). Pomazávání olejem: na èele, obou chøípích, na tváøích, na ústech, na prsou, na obou stranách rukou. Z uvedeného výètu je zøejmé, že pomazávána jsou místa, jimiž høích nejsnáze proniká do duše èlovìka. Pomazávají se posvìceným olejem, aby se vchod stal „neprùchodným a nepøístupným pro všechny nepøátelské síly“. Obyèej pomazávat i nohy (napø. na holeních) je místní zvyklostí a není povinný. Pøípìvy k troparùm kánonu. Ruská praxe. Dle Trebníku z r. 1639 a 1651: „Mnohomilostivý Pane, vyslyš prosbu služebníkù svých, modlících se k tobì.“ Lvovský Trebník z r. 1695: „Hospodine, vyslyš prosbu služebníka tvého, s námi se k tobì modlícího.“ Trebník metr. P. Mohily: „Sláva tobì, Bože náš, sláva tobì.“ Dnes se vìtšinou zpívá: „Mnohomilostivý Hospodine, vyslyš nás høíšné, modlící se k tobì,“ nebo „Mnohomilostivý Pane, smiluj se a uzdrav trpícího služebníka tvého.“ Vynechávat tropary kánonu se nesmí (vyjma níže uvedeného pøípadu). Zkrácení obøadu. V pøípadì, že stav nemocného hrozí, že se nedožije dokonèení Tajiny, mùže se obøad upravit a to vypuštìním jeho zaèátku: troparù, žalmu 142.,

2

51

Blahosloven Bùh náš, vždycky, nyní i pøíštì, až na vìky vìkùv. Knìz:

Vìøící:

Amen.

Sláva tobì, Bože náš, sláva tobì ! Králi nebeský, Utìšiteli, Duchu pravdy, jenž jsi všude pøítomen a vše naplòuješ, poklade blaha a dárce života, pøijï a usídliž se v nás a oèistiž nás ode vší skvrny a spasiž, Blahý, duše naše. Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. (3×) Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Amen. Pøesvatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, oèis høíchy naše; Vládce, odpus pøestoupení naše; Svatý, navštiv a zhoj nemoci naše pro jméno své. Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj. Sláva… I nyní… Otèe náš, jenž jsi na nebesích! Posvì se jméno tvé, pøijï království tvé, buï vùle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes a odpus nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkùm našim a neuvoï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království i moc i sláva, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz:

Odpovìï:

Amen.

Hospodi, pomiluj. (12×)

V dávných èasech nemocní, jak se jen trošku zaèali uzdravovat a nabývat sil, nechávali se pøivést do chrámu, aby na posvátném místì získávali útìchu a posilu pro trpící duši, a tìlu vrátili zdraví prostøednictvím zázraèného pùsobení, které jim udìlila svatá Tajina. Èasto zùstávali v chrámových pøedsíních nìkolik dní, trávili tam dny i noci, v oèekávání blahodatné pomoci od pomazání posvátným olejem. Kdy se nesmí udìlovat Tajina pomazání olejem Tajinu oleje není dovoleno udìlovat jinovìrcùm èi nepravoslavným køesanùm nebo tìm, kteøí opustili pravoslavnou víru; neudìluje se ani katechumenùm (a samozøejmì ani nevìøícím). Nutná je pravoslavná víra a kanonická pøíslušnost k pravoslavné církvi. Neudìluje ani tìm pravoslavným køesanùm, kdo jsou odlouèeni od svatého Pøijímání, kromì pøípadu smrtelné nemoci, kdy pro odchod ze života je kanonicky pøijato „nezbavovat je potøebného zaopatøení“, takže podobnì jako se tìmto vìøícím dovoluje pøijmout svaté Tìlo a Krev Kristovy, tak se jim dovoluje pøijmout i Tajinu pomazání olejem (èiní se to v tomto poøádku: nejprve se vykoná zpovìï s rozhøešením, pak následuje pomazání olejem a nakonec se podává svaté Pøijímání); v pøípadì uzdravení se vracejí zpìt na pùvodní stupeò pokání s povinností dokonèit døíve udìlenou epithimii. Posedlým lidem se svaté Tajiny (ani oleje ani pøijímání) neudìlují; pro nì je v Trebníku zvláštní obøad na vymítání zlých duchù. Stejnì tak se nedává nemocným, kteøí jsou nepøíèetní (zuøiví apod.), dokud se nezklidní. Dále se Tajina oleje neposkytuje nekajícím høíšníkùm. K úèasti na Tajinì oleje nepøistupují dìti do sedmi let vìku (protože nemoc není zpùsobena jejich vlastními høíchy). Nikdy se nesmí Tajina oleje sloužit nad zesnulým. Potøebné vìci pro Tajinu pomazáhní olejem Pro Tajinu oleje používá se olivový olej, do nìhož se (podle evangelijního podobenství o milosrdném Samaritánu) nalévá trošku èerveného vína, které mj. pøipomíná Krev Kristovu, která pro naši spásu byla prolita na køíži; z obìti Kristovy je získána blahoda Tajiny oleje. Pøidávání vína je však jen obøadní zvyklost a nemá dogmatický význam, proto se lze v pøípadì nutnosti obejít i bez vína. Døíve se místo vína pøidávala voda, která symbolizovala èistotu køesana získanou ve vodì køtu. Olej je pro výkon této Tajiny naprosto nutný a nelze se bez nìj obejít. Proto je dùležité, aby knìz i vìøící mìli k dispozici vždy nìjaký olej, kdyby bylo nutno konat Tajinu pomazání nemocných. Nádobkou, do které se olej vlévá, bývá v chrámu vìtšinou lampáda (kandilo). V domácnosti staèí sklenièka èi jiná nádobka, která mùže být vzata z bìžného domácího používání. Musí však být èistá, dùstojná a po vykonání Tajiny už nemùže být vzata pro obvyklé domácí potøeby. Je vhodné, když je v každém chrámu jedna lampáda (resp. sklenìný kalíšek lampády) uložena stranou a vyhrazena pro používání pøi svaté Tajinì oleje (jde-li knìz konat Tajinu do domácnosti, je lepší, vezme-li tuto vyhrazenou lampádu s sebou). (Upozornìní v obøadu na vlévání oleje do kandila, které je uvedeno až pøed první modlitbou svìcení, je tam spíše proto, aby upozornilo, že nejpozdìji v tuto chvíli musí být olej definitivnì pøipraven k posvìcení.) Zrní (èi mouka) netvoøí materii svaté Tajiny. Jeho používání je symbolické: zrno je obrazem rodícího se nového života – uzdravení, a života po smrti tìla – vzkøíšení. Svíèky si knìží zapálí sami spoleènì pøed posvìcením oleje, a každý si svou zhasne sám, když pomaže nemocného (ruská praxe).

50

Pojïte, pokloòme se a padnìme pøed samým Kristem, Králem a Bohem naším. Žalm 142. (143.)

Hospodine, vyslyš modlitbu mou, pro pravdu svou pozoruj prosby mé. Vyslyš mne pro spravedlnost svou. A nevcházej v soud se služebníkem svým, nebo není spravedliv pøed tebou nižádný z živých. Nebo stíhá nepøítel duši mou, ponížil až k zemi život mùj; vsadil mne do temnoty, jako jsou ti, kteøí od vìkù zemøeli. Sklíèen je ve mnì duch mùj a neklidné je ve mnì srdce moje. Vzpomínám na dny dávné, uèím se ze všech skutkù tvých, v dílech rukou tvých nalézám pouèení. Vztahuji k tobì v modlitbì ruce své, duše má žízní po tobì jako vyprahlá zemì. Rychle mi popøej sluchu, Hospodine, nebo duch mùj prchá. Neodvracej tváøe své ode mne, jinak budu podoben tìm, kteøí do hrobu klesli. Dej, a uslyším z jitra o milosti tvé, nebo v tebe doufám. Ukaž mi cestu, Hospodine, po které mám kráèet, nebo k tobì se povznáším v duši své. Zapuï ode mne nepøátele mé, nebo k tobì se utíkám. Nauè mne plnit vùli tvou, nebo Bùh mùj jsi ty. Duch tvùj dobrý povede mne do zemì spravedlnosti. Pro jméno své, Hospodine, život mi daruješ ve spravedlnosti své, vyvedeš ze soužení duši mou. A v milosti své vyhladíš nepøátele mé a znièíš všecky, kdož mne utlaèují, nebo jsem služebník tvùj.

Sláva… I nyní… Allelujah (3×). Diákon:

Opìt a opìt v pokoji k Hospodinu modleme se.

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj.

Pøispìj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, blahodatí (milostí) svou. Diákon:

3

Bránu milosrdenství otevøi nám, požehnaná Bohorodice, abychom doufajíce v tebe nezhynuli, ale osvobozeni byli tebou od všeliké bídy; ježto jsi spása pokolení køesanského.

Vykonání Tajiny oleje se nemá odkládat, až dojde ke zhoršení stavu nemocného k nebezpeèí smrti. K tomuto blahodatnému léèitelství je nutno pøistoupit hned, když ještì nehrozí smrt. Povinnost vèasnì pøijmout Tajinu pomazání nemocných není jen morální nýbrž i církevnì-kanonická, protože Církev obecnì vyžaduje naplòovat všechna svá ustanovení a obøady v urèený èas a za stanovených okolností. Zanedbání této povinnosti pøináší Boží odsouzení, vyjma pøípadu, kdy si nemocný Tajinu upøímnì pøál, ale nemohl ji pøijmout z dùvodù, které na nìm nezáležely (napø. nepøítomnost knìze, rychlá smrt apod.). V takových pøípadech samotná víra nemocného pøinese pro milosrdenství Boží ospravedlnìní. Pomazání olejem není místo pøijímání obvyklých lékù pøirozených lékù, které nám Bùh pro naše léèení daroval. Je to duchovní uzdravení. Tomu, kdo zùstává i po pøijetí Tajiny oleje nadále nemocným, je potøeba poskytnout veškerou náležitou zdravotní péèi, zavolat lékaøe, podávat léky apod. Nìkteøí si vymysleli, že ten, kdo se po pøijetí Tajiny pomazání nemocných uzdraví, musí se stát mnichem, nebo musí uèinit rùzné sliby (napø. neuzavírat sòatek nebo že nebude jíst maso, nebo se postit kromì støedy a pátku i v pondìlí). Jiní pomazání olejem prohlašují za „poslední pomazání“ pøed smrtí, další, že se po pomazání èlovìk už nemùže uzdravit, ale musí nutnì umøít apod. Tyto nesmysly je potøeba vykoøeòovat jakožto povìry, které jsou proti pravoslavné víøe. Tajina oleje není „posledním pomazáním“, není ke smrti ale k životu. Udìluje se nikoliv pouze v pøedsmrtných stavech, nýbrž pøi každé nemoci (léèitelné i nevyléèitelné). Vìøící by mìli tuto Tajinu pøijímat co nejèastìji a užívat tím blahoda, která se nám skrze ni podává. Nicménì se stává, že se toto „Pomazání olejem nemocných“ udìluje i v pøípadech, kdy vidíme, že èlovìk je blízko odchodu z tohoto žití. Bùh nìkdy uèiní, že pøijetím této Tajiny se umírající vrátí zpìt k životu. Leè ani v pøípadech, kdy køesan po pøijetí pomazání svìceným olejem umøe, nebyla služba této Tajiny v žádném pøípadì zbyteèná! Právì ve chvílích umírání nejvíce potøebuje vìøící odpuštìní svých høíchù, posílení ducha a udìlení daru nadpøirozeného pokoje a daru bohabojné smìlosti; v tuto chvíli, i když nebylo uzdraveno tìlo, koná olej uzdravování duševní; pomazání uzavírá pøístup démonùm k umírajícímu a odhání od nìho neèisté duchovní síly; v pøípadì, že nemocný už nemùže polykat, a není tudíž možno podávat svaté Pøijímání, je Tajina pomazání olejem jediným zpùsobem k Tajinnému posvìcení celého èlovìka, kdy nejen duše ale i tìlo je posvìcováno plností Boží blahodati a køesan se duší i tìlem spojuje s Kristem. Ètení sedmi evangelií symbolizuje plnost pøítomnosti Kristovy. Pomazání svìceným olejem je zárukou odpuštìní høíchù, kterou si èlovìk odnáší (a už zemøe døíve èi pozdìji) do jiného svìta, na strašný soud pøed Soudce, který nezná osobností. Stav vážné nemoci, ve které nemocnému není zde pomoci, je hrozný a mùže být krùèek od zoufalství a vìèného zahynutí. A pro tyto pøípady pøipravila láska Boží èlovìku v Tajinì oleje blahoda uklidnìní. Nic jiného nedá nemocnému takové oduševnìní. Tajina oleje dává èlovìku vše, co duchovnì potøebuje, je blahodatnou Boží pomocí køesanu k získání spásy; tuto pomoc nesmíme opomíjet. Blažený Simeon Soluòský píše: „Poté co obdrží pomazání, vyslechne od prvního knìze pouèení, že po získání odpuštìní musí být pozorný a nesmí více høešit; tak pravil Spasitel mrtvicí ranìnému.“

4

49

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj.

Nejsvìtìjší, nejèistší, nejblahoslavenìjší a slavné vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie se všemi svatými pamìtlivi jsouce, sami sebe i druh druha a veškeren život náš Kristu Bohu poruème. Diákon:

Odpovìï:

Tobì, Hospodine.

Nebo tobì náleží všeliká sláva, èest a klanìní, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz: Sbor:

Amen.

Dále zpívají:

Allelujah. (Hl. 6.) (Ž 38, 2 a 6, 3)

Hospodine, v prchlivosti své mne netrestej, ani v hnìvu svém mne nekárej. Verš 1.

Verš 2.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem nemocen.

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Ètec: tropary, hl. 6.

Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi, nebo žádné omluvy nevìdouce, tuto modlitbu tobì, jako Pánu svému, my høíšníci pøinášíme: smiluj se nad námi. Sláva… Pane, smiluj se nad námi, nebo v tebe doufáme; nehnìvej se na nás velmi, aniž rozpomínej se na høíchy naše, ale pohleï i nyní jako milosrdný na nás a zbav nás nepøátel našich; nebo tys Bùh náš a my lid tvùj, všichni dílo rukou tvých a jméno tvé vzýváme. I nyní…

kvùli tomu, že se jedná o høíchy zapomenuté nebo nevìdomé (høíchy konané kvùli obecné lidské slabosti, bez vùle høešit a bez vìdomí o jejich høíšnosti) èi neuvìdomìlé (tedy to, co nemocný z nedostatku pouèení nepovažoval za høích – právì to mùže být pøíèinou nemoci). (Høíchy, o nichž køesan ví, musí vyznávat pøi zpovìdi a oèišovat se od nich pøi svaté Tajinì pokání, je-li toho zdravotnì schopen). A dále – jelikož tìžké høíchy mohou i po zpovìdi znepokojovat svìdomí, ustanovil Hospodin ve svém milosrdenství tuto Tajinu jako zvláštní léèení duševních nemocí. Má-li nemocný kající stav duše, pak všechny takové høíchy se mu pøi pomazání odpouštìjí, modlitbami je oèišován pro dosažení nebeského království; podle sv. Simeona Soluòského získává definitivní odpuštìní høíchù a „dokonalé vysvobození z høíchù“. Teologie Tajiny pomazání olejem nemocných reflektuje spojitost nemoci s høíchem, jak to pøedpokládá i Jakubova epištola: »Stùnì-li kdo z vás? Zavolej starších církve (tj. presbytery, knìze), a oni a modlí nad ním, pomazávajíce jej olejem ve jménu Pánì. A modlitba víry uzdraví nemocného, a pozdvihne ho Pán; a jestliže se èím prohøešil, bude mu odpuštìno.V yznávejte se pak jedni druhým z høíchù svých, a modlete se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli« (Jak 5,14—16). Její léèivost tedy souvisí s odpuštìním høíchù, které se pøi ní dìje. Pøed úèastí na Tajinì oleje by se mìl nemocný vyzpovídat, není to však podmínkou. Je to podmínka spíše morální – èili pøíprava k pøijetí Tajiny oleje. Pokud se souèasnì udìluje svaté Pøijímání, pak vždy až po Tajinì oleje. V dávnosti byl postup takový, že se veèer konala první èást obøadu: modlitby pøed svìcením oleje (tj. žalmy a kánon), a ráno následujícího dne (napø. po jitøní) pak se naléval olej do lampády, byl posvìcen a pomazáván byl nemocný (na svaté liturgii poté mùže pøistoupit k Pøijímání). Nad zdravým se nedovoluje konat Tajinu oleje. Duchovnì živý køesan si je však vìdom svého neblahého duchovního stavu, který je u nás všech stavem vážné nemoci, která se projevuje napø. duševními bolestmi èi náruživostmi. Zákaz úèasti zdravých v této Tajinì mùžeme tedy vztahovat na vìøící bez pokání a bez reflexe hlubokého vnitøního poškození, kterým je ranìn každý, kdo se narodí na tento svìt. Metropolita Filaret Moskevský považoval Tajinu svìcení oleje za takový lék proti nemoci, „jehož použití je vždy blahodárné, a sotva kdy mùže být chybné“. Pastýøi mají vysvìtlovat vìøícím nutnost, smysl a skuteèný význam této Tajiny. Pouèovat nemožné a povzbuzovat je k úèasti na této Tajinì. (Není však vhodné žádat konání této Tajiny kvùli bìžným lehkým nemocím, které pominou samy nebo na nì staèí ty nejprostší pøirozené léky èi mají krátké trvání, jako napø. rýma apod. Spíše by mìli vìøící více užívat tuto Tajinu na bolesti duševní; pøíp. na rùzné závislosti, náruživosti, tìžké zlozvyky apod.) Kromì uzdravení èi úlevy v nemoci (je-li to v souladu s Boží vùlí) má Tajina oleje blahoda léèit duševní strádání, pozdvihovat, posilovat duchovní aktivitu èlovìka a jeho duchovní schopnosti, které jsou tlumeny tìlesnou disharmonií. Jestli po pøijetí Tajiny nemocný nedosáhne uzdravení, pak získává duševní pokoj, uklidnìní svìdomí, pevného a stateèného ducha; svoji nemoc snáze nese, vítìznì bojuje proti pokušením, radostnì hledí do budoucnosti, cele se odevzdává vùli Boží. Tajina hojí jizvy a následky, které po sobì na duši zanechaly høíchy a které znaènì oslabují morální energii ducha èlovìka, zneklidòují svìdomí, pøinášejí strach.

Irmos: V tobì se raduje církev tvá, Kriste, volajíc: Tys síla má, Pane, útoèištì i opora.

48

5

Potom žalm 50. (51.): Smiluj se nade mnou, Bože…

A kánon (jehož akrostich zní: Modlitba oleje, zpìv Arseniùv); hl. 4 Píseò 1.

Irmos: Když rudého moøe šíravou nesmoèenýma nohama prošel dávný Izrael, pøemohl sílu Amalekovu Mojžíšovýma rukama znázoròujícíma køíž.

Vládce, jenž vždy olejem milosrdenství duše a zároveò i tìla lidská utìšuješ, a olejem ochraòuješ vìøící, ty sám se i nyní skrze olej slituj nad tìmi, kteøí k tobì pøistupují. Tvou milostí, Vládce, naplnìna je celá zem, proto tì dnes – jsouce pomazáváni tvým Božským drahocenným olejem – s vírou prosíme, aby se nám dostalo tvé milosti rozum pøesahující. Sláva… Lidumile, jenž jsi milostivì pøikázal svým apoštolùm, aby nad nemocnými služebníky tvými vykonávali tvé posvátné pomazání, na jejich modlitby se nade všemi smiluj skrze tvou peèe (svatého pomazání). I nyní… Jediná èistá, která jsi porodila oceán pokoje, po nìmž na tvých modlitbách vždy k Bohu plujeme, vysvoboï z neduhù a strádání služebníka tvého, aby neustále velebil tebe. Píseò 3.

Ty, jenž jediný jsi Podivuhodný v oèích lidí vìøících, Kriste milostivý, udìl krutì nemocnému (-ným) blahoda svou shùry. Hospodine, jenž jsi kdysi svým Božským pokynem ukázal ratolest olivy k opadnutí potopy, spasiž svou milostí tohoto trpícího (tyto trpící). Sláva… Ohnìm Božského svìtla osvì i nyní skrze pomazání v milosti své, Kriste, k milosti tvé chvátajícího (chvátající).

Hospodi, pomiluj (3×). Požehnej! Knìz ukonèuje:

Kristus, pravý Bùh náš, na pøímluvy pøeèisté Matky své, mocí uctívaného a oživujícího Køíže, svatého, slavného a všechvalného apoštola Jakuba, prvního biskupa jerusalemského, a všech svatých, nech spasí nás a smiluje se nad námi jako Blahý a Lidumil.

I nyní… Shlédni pøívìtivì s výsosti, Matko Tvùrce všech, a ulehèi modlitbami svými trpké neštìstí chorého (-ých). Sedálen, hl. 8. (Podoben: Pastýøská šalmaj)

Tys jako Božská øeka milosti, jako hlubina mnohého milosrdenství, Slitovný, zjev proudy tvé Božské milosti a uzdrav všechny; dej hojnì téci pramenùm divù a omyj všechny, nebo k tobì se vždy utíkajíce, vroucnì vyprošujeme blahoda.

Možno též zazpívat mnoholetí pomazávanému olejem nemocných:

Dlouhý a pokojný život, zdraví a spasení a ve všem zdar udìl, Hospodine, služebníku svému (jméno) a zachovej ho na mnohá léta! Odpovìï:

Mnohá léta. (3×)

Nemocný, který byl pomazáván olejem, se klaní a praví tøikrát:

Požehnejte, otcové svatí, odpuste mnì høíšnému.

Druhý sedálen, hl. 4. (Podoben: Povznevší se)

Když pak od nich pøijal požehnání a odpuštìní, odchází a dìkuje Bohu.

Lékaøi a Pomocníku tìch, kdo jsou v bolestech, Vysvoboditeli a Spasiteli tìch, kdo jsou v neduzích, sám Vládce a Pane všech, daruj uzdravení nemocnému (-ným) služebníku (-ùm) svému (svým), slituj se a smiluj nad tuze se prohøešivším (-mi) a vysvoboï ho (je) z høíchù, aby slavil (-li) Božskou moc tvou. Píseò 4.

Irmos: Když tebe, Kriste, Slunce spravedlnosti, vidìla církev povzneseného na Køíž, strnula na místì, volajíc, co se náleželo: Sláva síle tvé, Pane!

Dodatek

Spasiteli, tys jako myro nehynoucí, jež vytrysklo z tvé milosti a oèišuje svìt; slitovnì jako Bùh smiluj se nad tím (tìmi), jenž (jež) s vírou pomazuje (-jí) tìlesné rány.

Co je svatá Tajina oleje a komu se udìluje Svìcení oleje je Tajina, v níž se pøi pomazávání tìla olejem vzývá a svolává na nemocného Boží blahoda, která léèí nemoci duševní i tìlesné. (Zakládá se na Písmu svatém: Mar 6,13 a Jak 5,14). V øeètinì se nazývá „Modlitbou oleje“. Modlitbami církve se olej posvìcuje a slouží pak k uzdravování nemocí a k rozhøešení høíchù, ze kterých nemùže pøinést pokání pøi zpovìdi – buï kvùli tìžkému stavu nemoci nebo

6

47

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz ohlas:

Odpovìï:

Amen.

Dále se zpívá:

Sláva…

(Samohlasen hl. 4)

Svatí nezištníci, majíce pramen uzdravování, skýtáte uzdravení všem v tísni prosícím, stali jste se hodnými pøevelikých darù od nevysychajícího pramene, Spasitele našeho, nebo vám, stejnì horlivým jako apoštolé, praví Pán: Hle, dána jest vám moc nad neèistými duchy, abyste je vyhánìli a uzdravovali každý neduh a každou slabost. Protož, když jste dle jeho pøíkazù dobrý život vedli, darem jste obdrželi, darem dáváte, uzdravujíce utrpení duší i tìl našich. I nyní… (Hl. 4) Shlédni na modlitby služebníkù svých, Neposkvrnìná, jež utišuješ svízele na nás doléhající, vzdaluješ od nás každé soužení, nebo tebe jedinou máme jako pevnou vyhlášenou oporu, a získali jsme tvoje zastání; a nejsme zahanbeni, Vládkynì, když tebe vzýváme. Nech se rychle uprosit tìmi, kdo k tobì s vírou volají: Raduj se, Vládkynì, pomoci, radosti, záštito všech a záchrano duší našich. Knìz:

Sláva tobì, Kriste Bože, nadìje naše, sláva tobì!

Odpovìï:

Sláva… I nyní… Amen. 46

Když jsi nyní, Vládce, poznamenal utišující peèetí tvé milosti èivy služebníkù svých, uèiò, a je tento vchod pro všechny nepøátelské síly neprùchodný a jim nepøístupný. Sláva…. Lidumile, jenž pøikazuješ nemocným, aby povolali tvé zbožné vykonavatele posvátných úkonù, a jejich modlitbou a pomazáním tvým olejem dosáhli spásy, spasiž svou milostí trpícího (trpící). I nyní…. Bohorodice, vždycky Panno, pøeèistá, pevná záštito a ochránkynì, pøístave i hradbo, žebøi i pøedhradí, smiluj se a slituj nad nemocným (nemocnými), nebo k tobì jediné se utekl (utekli). Píseò 5.

Irmos: Tys, Pane mùj, pøišel do svìta jako svìtlo, svaté svìtlo, jež od temnoty nevìdomosti odvracíš ty, kdo tì s vírou opìvají.

Tys, Blahý, hlubina milosrdenství, smiluj se, Milostivý, Božskou milostí svou nad strádajícím (-mi) jako Dobrotivý. Kriste, jenž jsi duše i tìla naše nevysvìtlitelnì shùry posvìtil zobrazením tvé Božské peèeti, zhoj všechny rukou svou. Sláva… Pane nejdobrotivìjší, jenž jsi ve své nevýslovné lásce pøijal od nevìstky pomazání myrem, slituj se nad služebníkem (-ky) svým (svými). I nyní… Nade vše opìvovaná, èistá, pøeblahá Vládkynì, smiluj se nad tìmi, kdo jsou pomazáni Božským olejem, a spasiž služebníka (-ky) svého (své). Píseò 6.

Irmos: Obì pøinesu ti s hlasem chvály, Hospodine, volá k tobì církev od démonské krve oèištìná Krví, jež z milosti (Boží) prýštila z boku tvého.

Lidumile, výroky svými jsi ustanovil používání oleje pro pomazání na krále a skrze veleknìze jsi je uskuteèòoval, spasiž jako 7

Dobrotivý svou peèetí i strádajícího (-jící). Žádné spoleèenství se žhnoucími démony a se nedotkne toho, komu je Božským pomazáním uèinìno znamení na (tìlesných) smyslech, ale a je ohrazen záštitou slávy Boží. Sláva… Vztáhni s výsosti ruku svou, Lidumile, a posvìtiv olej tvùj, daruj ho služebníku (-kùm) svému (svým) ku zdraví a vysvobození ode všech neduhù. I nyní… Zjevila ses ve svém Božském chrámì jako oliva plodná, jejíž milostí je naplnìn svìt, Matko Stvoøitele, proto spasiž dotykem modliteb tvých strádajícího (-jící). Kondak, hl. 2. (Podoben: Hledaje vznešené)

Tys pramen milosti, Pøeblahý, Dobrotivý, zbaviž tedy všech neštìstí ty, kdo se s vroucí vírou klanìjí a padají pøed tvou nevýslovnou milostí; odejmi jejich neduhy a dejž jim shùry blahoda Božskou. Píseò 7.

Irmos: V perské peci pìli abrahamští mládenci, spalováni spíše láskou ke zbožnosti nežli plamenem: Blahoslaven jsi, Hospodine, ve chrámì slávy své.

Ty, jenž v milosti a slitováních svých, jediný Spasiteli, Bože, Uzdraviteli všech, hojíš duševní strasti i tìlesná postižení, sám zhoj a vyléèi i tohoto (tyto) trpícího (trpící) nemocemi. Když olejem pomazání znamenány jsou hlavy všech, udìl tomuto (tìmto), který (-øí) hledá (-dají) milost tvého vysvobození, Kriste, radost veselí a obdaruj ho (je) bohatou milostí svou, Pane. Sláva… Tvá peèe je meèem proti démonùm, Spasiteli, a modlitby knìží jsou ohnìm spalujícím duševní bolesti. Uzdravení 8

a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen.

Když to skonèilo, pøijde nemocný – pokud mùže, mezi knìze, nebo stojí, pøidržován svými (blízkými) nebo sedí. Pokud on sám nemùže, sami knìží ho obstoupí ležícího na loži. Pøedstavený pak vezme svaté evangelium rozevøe je a klade písmeny na hlavu nemocného, který po dobu této modlitby opakuje stále: „Hospodi, pomiluj.“ Pøidržují je ostatní knìží. Pøedstavený nevzkládá ruku, ale ète hlasitì modlitbu:

Králi svatý, dobrotivý a milostivý Pane, Ježíši Kriste, Synu a Slovo Boha živého, jenž nechceš smrti høíšníka, ale chceš, aby se obrátil a živ byl; nevzkládám svoji høíšnou ruku na hlavu služebníka tvého, jenž pøišel k tobì høíšný a žádá skrze nás pro sebe odpuštìní høíchù, nýbrž vzývám tvoji ruku silnou a mocnou, jež jest ve svatém evangeliu tomto, které moji spolusloužící drží na hlavì služebníka tvého (jmého), s nimiž se modlím. Prosím milostivou a na zlo se nerozpomínající lidumilnost tvou, Bože, Spasiteli náš! Skrze proroka Nathana, který odpuštìní udìlil Davidovi kajícímu se ze svých høíchù, a Manassese, který se kající modlitby chopil (a byl vyslyšen), ty sám, Pane, pøijmi s lidumilností sobì vlastní služebníka svého (jméno), jenž pokání èiní z høíchù svých, a nehleï na žádné provinìní jeho. Nebo tys Bùh náš, jenž jsi nám uložil sedmdesát sedmkrát odpouštìti provinìní pokleslým. Proèež jak veliký jsi ty sám, tak i milost tvá jest veliká, a tobì náleží všeliká sláva, èest i klanìní, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen. Sejme evangelium s hlavy nemocného a podá mu je k políbení.

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×) 45

klamných tvých ujištìní, modlíme se k tobì a prosíme v tuto hodinu: vyslyš modlitbu naši a pøijmi ji jako kadidlo pøinášené tobì, a navštiv služebníka svého (jméno), a jestliže èím zhøešil, slovem èi skutkem nebo pomyšlením, a v noci èi ve dne, a proti zapøísahání knìžskému, èi jestli své vlastní pøísaze nedostál, nebo pod zapøísaháním zatrpknuv, sám sebe proklel. Prosíme tì a modlíme se k tobì, daruj mu úlevu, odpus, promiò mu, Bože, pøehlížeje jeho nepravosti a høíchy, i kdyby byly vìdomì jím spáchány. Pøestoupil-li pak nìkteré z tvých pøikázání, nebo zhøešil-li, jako ten, kdo nosí tìlo a žije ve svìtì, nebo pùsobením ïábelským, sám, jako dobrotivý a lidumilný Bùh, odpus mu; nebo není èlovìka, jenž by živ byl a nezhøešil, ty jediný jsi bez høíchu, spravedlnost tvá je spravedlnost na vìky a slovo tvé jest pravda. Nebo nestvoøil jsi èlovìka k záhubì, ale k zachování pøikázání tvých a k dìdictví nehynoucího života, a tobì chválu vzdáváme, s Otcem i Svatým Duchem, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen. Po modlitbì pak sedmý knìz vezme sedmý štìtec, namáèí jej ve sv. oleji a pomazává nemocného, øíkaje modlitbu:

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, 44

tvé pøijímajíce, u víøe opìvujeme tebe. I nyní… Matko Boží, jež jsi v lùnì slavnì pøijala Toho, jenž všechno drží na dlani své, a nevypravitelnì Mu dala tìlo, prosíme tì, pohni Ho ke smilování nad strádajícím (-mi). Píseò 8.

Irmos: Daniel v jámì zacpal rozepjatýma rukama tlamy lvù, a mládenci, milovníci zbožnosti, pøepásáni ctností uhasili sílu ohnì, pìjíce: Dobroøeète Hospodinu, všechna díla Hospodinova.

Nade všemi se smiluj, Spasiteli, ve veliké své a Božské milosti; proto jsme se všichni shromáždili, pøedstavujíce tajemnì sklonìní slitovnosti tvé a pøinášejíce u víøe pomazání olejem tvému (tvým) služebníku (-kùm), jehož (jež) raè i ty navštívit. Proudem milosti tvé a pomazáním tvých knìží, Kriste, smyj jako Milosrdný, Pane, trýznì i utrpení a záchvaty bolesti z tohoto (tìchto), který (kteøí) muèivými strastmi trpí, aby tì vdìènì slavil (-li), došed (došedše) spásy. Sláva…. Zatímco my kreslíme znamení sklonìní se s výsosti a mírnosti, tedy znak Božské milosti, ty, Vládce, nevzdaluj svou milost od nás, aniž pøehlížej toho, jenž stále u víøe volá: Dobroøeète Hospodinu, všechna díla Hospodinova. I nyní…. Jako korunu jsi, Èistá, pøijala do svého lùna pøeslavnou Boží pøirozenost – Boha, který se z tebe narodil. Tím pøemoženy jsou voje nepøátel a to mocné je nad nimi vítìzství. Proèež ovìnèeni záøivou radostí z tvých darù, opìváme tebe, nade vše opìvovaná Vládkynì. Píseò 9.

Irmos: Kámen rukou neodseknutý z hory nedotèené, Kámen úhelný se odal z tebe, Panno; a tím je Kristus, jenž sjednotil rozptýlené bytosti, protož s veselím tebe, Bohorodice, velebíme.

9

Shlédni s nebes, Slitovný, ukaž svou milost všem, dej nyní své zastání a sílu svou pøistupujícímu (-cím) k tobì skrze Božské pomazání od tvých knìží, Lidumile.

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se.

Vidìli jsme s radostí, pøeblahý Spasiteli, Božský olej, jejž jsi pøijal ve svém Božském sklonìní nad chápání úèastníkù a jejž jsi pøedobraznì odevzdal tìm, jimž se dostává Božské koupele.

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno).

Sláva… Slituj a smiluj se, Spasiteli!, duše i tìla služebníkù svých zbav od všeho krutého a od bolestí, vysvoboï je od støel zlého; jako Pán milostivý je zhoj Božským pomazáním. I nyní… Pìní a modlitby služebníkù svých pøijímajíc, Panno, zbav skrze nás pøímluvami svými ukrutných trápení a bolestí, Pøeèistá, toho (tyto), jenž (jež) se utíká (-kají) pod krov tvùj. Jest vpravdì dùstojno, blahoslaviti tebe, Bohorodici, vždy blahoslavenou a pøeèistou Matku Boha našeho. Tebe nad cherubíny ctìnìjší a nad serafíny bez pøirovnání slavnìjší, bez porušení Boha Slovo porodivší, pravou Bohorodici velebíme.

Odpovìï:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Hospodi, pomiluj. (3×)

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz ohlas:

Odpovìï: Diákon:

Amen.

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj! Sedmý knìz øíká modlitbu:

Exapostiliáø (Podoben: Navštívil nás)

Jenž vše k našemu užitku promìòuješ, udìlil jsi skrze apoštoly své, Lidumile, blahoda svou, aby knìží tvým svatým olejem hojili rány a neduhy všech. Proto i nyní toho (tyto), jenž (jež) s vírou pøistupuje (-pují) ke tvému oleji, jako Milosrdný posvì a smiluj se nad ním (nimi), od každého neduhu jej (je) oèisti a uèiò hodným (-nými) nehynoucího pokrmu tvého, Pane.

Vládce, Hospodine, Bože náš, lékaøi duší i tìl, léèící èasné strasti, hojící každý neduh a každou slabost lidí, jenž chceš, aby všichni lidé spaseni byli a k poznání pravdy dospìli, jenž nechceš smrti høíšníka, ale aby se obrátil a živ byl, nebo tys, Hospodine, ve Starém zákonì uložil pokání høíšným – Davidu i Ninivetským i jejich pøedchùdcùm, a ani když tìlesnì jsi pøišel peèovat o nás, nepovolal jsi spravedlivé, ale høíšníky ku pokání – jako celníka, jako nevìstku, jako lotra; i rouhavého pronásledovatele, velikého Pavla, jsi skrze pokání pøijal. Petra pøedního tvého apoštola, který tì tøikrát zapøel, jsi pøijal, když se kál, a ujistil ho: Ty jsi Petr a na té skále vzdìlám církev svou a brány pekelné ji nepøemohou, a dám ti klíèe od Království nebeského; proto i my, Blahý a Lidumilný, odvažujíce se dle ne-

10

43

V milosti své, Blahý, popatø svým okem na modlitby nás, shromáždìných dnes ve svatém chrámì tvém, abychom pomazali Božským olejem chorého (choré) služebníka (-níky) tvého (tvé). A stichiry hl. 4. (Podoben: Dal jsi znamení)

šujte. Proroctvími nepohrdejte. Všeho pak zkoušejíce, co dobrého jest, toho se držte. Od všeliké zlé vìci se zdržujte. Sám pak Bùh pokoje posvìtiž vás dokonalých ve všem, a celý duch váš i duše i tìlo bez úhony ku pøíchodu Pána našeho Ježíše Krista budiž zachováno. (1. Tes 5,14—23) Sedmý knìz: Odpovìï: Diákon:

Pokoj tobì!

Allelujah. (Hl. 7.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Vyslyší tì Hospodin v den soužení, zaštítí tì jméno Boha Jákobova. (Ž 20, 2) Verš:

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem! Sedmý knìz:

Odpovìï:

I duchu tvému.

7. evangelium Knìz:

Od Matouše svaté evangelní ètení.

Odpovìï:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Za onoho èasu uzøel Ježíš èlovìka sedícího na cle jménem Matouše a øekl jemu: „Pojï za Mnou;“ i vstav, šel za Ním. Stalo se pak, když sedìl za stolem v domì, hle, mnozí celníci a høíšníci pøišedše, stolili s Ježíšem a uèedníky Jeho. A vidouce to farizeové, øekli uèedníkùm Jeho: „Proè s celníky a høíšníky jí a pije Mistr váš?“ ale Ježíš, uslyšev to, øekl jim: „Nepotøebují zdraví lékaøe, ale nemocní; jdouce pak, uète se, co jest to: milosrdenství chci, a ne obìti; nebo nepøišel jsem volat spravedlivých, ale høíšných ku pokání.“ (Mat 9,9—13) Odpovìï:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì! 42

Shlédni s nebes, Nepostižitelný, jako Dobrotivý, jenž jsi svou neviditelnou rukou poznaèil naše smysly, Lidumile, daruj svým Božským olejem tomu (tìm), jenž (jež) se k tobì utíká (-kají) s vírou a prosí o prominutí prohøešení, také uzdravení duše i tìla, a tì oslavuje (-vují) s láskou a velebí vládu tvou. Pomazáním tvým olejem a dotýkáním knìží posvì, Lidumile, s výsosti služebníka (-níky) svého (své), zbav ho (je) neduhù, oèisti a omyj od duševní poskvrny, Spasiteli, a zbav zlých spletitých sklonù, utiš bolesti, odežeò záchvaty a soužení zniè jako Slitovný a Dobrotivý. Sláva… I nyní… Bohorodièen: Tebe, pøeèistou komnatu královskou, prosím, Mnohoopìvovaná: oèisti moji mysl, poskvrnìnou všelikými høíchy a uèiò ji krásným sídlem Božské Trojice, abych já, nepotøebný služebník tvùj, velebil moc tvou a nezmìrnou milost, docházeje spasení. Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný… (3×) Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Amen. Pøesvatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, oèis høíchy naše; Vládce, odpus pøestoupení naše; Svatý, navštiv a zhoj nemoci naše pro jméno své. Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj. Sláva… I nyní… Otèe náš, jenž jsi na nebesích! Posvì se jméno tvé, pøijï království tvé, buï vùle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes a odpus nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkùm našim a neuvoï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. 11

Knìz:

Nebo tvé jest království...

Amen. Ètec: tropar, hl. 4.

Jediný rychlý zachránce, Kriste, pospìš shùry navštívit trpícího (-pící) služebníka (-níky) svého (své), zbav ho (je) bolestí a hoøkých utrpení a pozdvihni ho (je), aby neustále opìvoval (-li) a oslavoval (-li) tebe, na pøímluvy Bohorodice, jediný Lidumile. Potom øíká diákon nebo první knìz tuto ektenii: Diákon:

V pokoji k Hospodinu modleme se.

Odpovìï: Diákon:

Hospodi, pomiluj.

Za pokoj shùry a spásu duší našich k Hospodinu modleme

se. Odpovìï:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj.

VII. Diákon:

Sedmý knìz: Odpovìï: Diákon:

Hospodi, pomiluj.

Za svatý chrám tento a za vcházející v nìj s vírou, zbožností a bázní Boží k Hospodinu modleme se. Hospodi, pomiluj.

I duchu tvému!

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Hospodine, v prchlivosti své mne netrestej, y ani v hnìvu svém mne nekárej. Verš 2. Knìz:

Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem zemdlený.

Velemoudrost! 7. apoštol

Diákon:

Aby posvìcen byl olej tento mocí, pùsobením a sestoupením Svatého Ducha, k Hospodinu modleme se. Diákon:

Hospodi, pomiluj.

Diákon: Za služebníka (-níky) Božího (Boží) (jméno) a navštívení jeho (jejich) v Bohu a aby sestoupila na nìho (nì) blahoda Svatého Ducha, k Hospodinu modleme se. Odpovìï:

Pokoj všem!

Prokimen – hl. 7. (Ž 38, 2 a 6, 3):

Diákon:

Odpovìï:

Pozor mìjme!

Verš 1.

nocení všech k Hospodinu modleme se.

Odpovìï:

Amen. Tuto modlitbu øíká jeden každý knìz po pøeètení evangelia pøi souèasném pomazávání nemocného olejem.

Ètec:

Diákon: Za mír celého svìta, za blaho svatých církví Božích a za sjedOdpovìï:

kity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv.

Hospodi, pomiluj. 12

Knìz:

Ètení z listu svatého apoštola Pavla k Soluòským.

Pozor mìjme!

Diákon: Bratøi, prosíme

pak vás, napomínejte nepoøádných, potìšujte malomyslných, ujímejte se nemocných, trpìlivì se mìjte ke všem. Vizte, a žádný žádnému zlým za zlé neodplací; ale vždycky, co dobrého jest, hledejte sobì navzájem i všechnìm. Vždycky se radujte. Bez pøestání se modlete. Ze všeho díky èiòte; nebo to jest vùle Boží v Kristu Ježíši o vás. Ducha neuha41

Naplò ústa jeho chválou tvou, rty jeho otevøi k oslavì jména tvého, ruce jeho vztáhni k plnìní pøikázání tvých, nohy jeho øiï na cestu evangelia tvého; všechny jeho údy i mysl upevni svou blahodatí; nebo tys Bùh náš, jenž skrze svaté své apoštoly dal nám povelení, øka: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi. A opìt: Kterýmžkoliv odpustíte høíchy, budou jim odpuštìny, kterýmkoliv zadržíte, budou zadrženy. A jako jsi uslyšel Ezechiáše v soužení duše jeho v hodinì smrti jeho a nepohrdl jsi modlitbami jeho, tak i mne poníženého, høíšného a nehodného služebníka svého vyslyš v tuto hodinu, nebo ty, Pane, Ježíši Kriste, ze své dobroty a lidumilnosti uložil jsi odpouštìti poklesajícím do høíchù sedmdesát sedmkráte. Ty cítíš lítost nad naší špatností a raduješ se z obracení pobloudilých, protož jaká je velikost tvá, taková i tvá milost, a tobì chválu vzdáváme, s bezpoèáteèným Otcem tvým i pøesvatým a blahým a oživujícím tvým Duchem, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Abychom zbaveni byli všelikého soužení, hnìvu a nouze, k Hospodinu modleme se. Diákon:

Odpovìï:

Pøispìj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, blahodatí (milostí) svou. Diákon:

Odpovìï:

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Ani40

Hospodi, pomiluj.

Nejsvìtìjší, nejèistší, nejblahoslavenìjší a slavné vládkynì naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie, se všemi svatými pamìtlivi jsouce, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poruème. Knìz:

Odpovìï:

Tobì, Hospodine. Nyní vlévá knìz olej do nádobky (tj. kandila, lampády), která je umístìna v pšenici. Lžièkou se promíchá s vínem (tak v Konstantinopoli) èi bogojavlenskou vodou (tak na Sinaji). Knìží si zapalují svíèky, a spolu s tím se zapaluje i sedm svíèek, které jsou zapíchnuty v pšenici.

Amen. Po modlitbì pak opìt šestý knìz vezme šestý štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazává nemocného, øíkaje modlitbu:

Hospodi, pomiluj.

První z knìží pronáší modlitbu posvìcení oleje nad lampádou s olejem (ostatní knìží ètou modlitbu tiše s ním). Diákon:

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj.

Knìz: Hospodine, jenž milostí a slitováním svým uzdravuješ ne-

duhy duší i tìl našich, sám, ó Vládce, posvì olej tento, aby byl k uzdravení tìm, kteøí budou jím pomazáni, a k odstranìní každého utrpení, poskvrny tìla a duše a všelikého zla. Aby tím oslaveno bylo pøesvaté jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen.

V èase, kdy je knìžími ètena modlitba, pìjí se tyto tropary:

13

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv.

Hl. 4. Jediný rychlý zachránce, Kriste pospìš navštívit shùry tr-

Knìz ohlas:

pícího služebníka svého, zbav ho bolestí a hoøkých utrpení, a pozdvihni ho, aby neustále opìvoval a oslavoval tebe, na pøímluvy Bohorodice, jediný lidumile Kriste Bože, pøicházím k tobì s osleplýma oèima duše jako od narození slepý a vzývám tì kajícnì: Buï nám milostiv, ty, jenž vše k našemu užitku promìòuješ.

Odpovìï:

Pozdvihni, ó Pane, svou Božskou záštitou, mou duši tìžce ochrnulou høíchy a nemístnými skutky, a volám cestou ke spáse k tobì, Slitovníèe, jenž jsi kdysi pozdvihl ochrnulého: Slitovný Kriste, daruj mi uzdravení.

Diákon:

Amen.

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj!

Hl. 3.

Šestý knìz øíká modlitbu:

Trpiteli svatý a léèiteli Pantelejmone, pros milostivého Boha, aby dal duším našim prominutí høíchù.

Dìkujeme ti, Hospodine, Bože náš, blahý a lidumilný, lékaøi duší a tìl našich, jenž neduhy naše bez námitky neseš. Tvým zranìním jsme byli všichni uzdraveni, dobrý Pastýøi, jenž jsi pøišel, abys nalezl zbloudilou oveèku, jenž malomyslným dáváš útìchu a život zkroušeným, jenž jsi vyhojil dvanáctiletý krvotok nemocné, jenž jsi dceru Kananejky osvobodil od krutého démona, jenž jsi prominul dluh dvìma dlužníkùm a daroval odpuštìní høíšné ženì, udìlil po mrtvici ochrnulému uzdravení s odpuštìním høíchù jeho; celníka jsi svým slovem ospravedlnil a lotra pøi jeho posledním vyznání pøijal ty, jenž vzal jsi na sebe a na Køíž pøibil høíchy svìta. K tobì se modlíme a tebe prosíme: v dobrotì své sám ulehèi, odpus, promiò, Bože, nepravosti a høíchy služebníka svého (jméno), provinìní jeho úmyslná i neúmyslná, vìdomá i nevìdomá, pøestoupení a zanedbání spáchaná v noci i ve dne, a pod knìžským, otcovským èi mateøským zapøísaháním, a pohledem oèí nebo jen mrknutím víèek, a pøiléháním k cizoložství, èi okušením smilstva, nebo a v jakémkoli tìlesném neb duševním hnutí se odcizil vùli tvé a svatosti tvé. Pakliže zhøešil on èi my, ty, jako blahý a zla nepamìtlivý Bùh a Lidumil, odpus a neopouštìj jeho ani nás, abychom neupadli v neèistý život ani nechvátali na cesty smrti. Ó, Vládce, Hospodine, uslyš mne høíšného v tuto hodinu prosícího za služebníka tvého (jméno) a jako zla nepamìtlivý Bùh nedbej žádného høíchu jeho a vysvoboï ho z vìèných muk.

14

39

Pøijal jsi, spravedlivý (Jakube), jako uèedník Pánì evangelium, jako muèedník a bratr Pánì máš nepopsatelný dar: Máš volnost slova k modlitbì jako veleknìz. Pros Krista Boha, aby spaseny byly duše naše.

Hl. 2.

Jednorozené Slovo Otcovo, Bùh, jenž k nám pøišel v poslední dny, uèinil tì, božský Jakube, prvým pastýøem a uèitelem jeruzalémským i vìrným vykonavatelem duchovních Tajin. Proto tì, apoštole, všichni uctíváme. Hl. 4.

Hl. 3. V Myrách jsi byl èinitelem svatým, nebo jsi, ctihodný (Mikuláši), naplnil Kristovo evangelium, duši jsi pokládal za svùj lid, když jsi zachraòoval nevinné od smrti; proto ses stal svatým, jako veliký zasvìcenec Boží milosti.

Svìt tì, trpiteli, získal jako velikého obránce v tísni, pøemáhajícího pohany. Tak, jako jsi pøemohl zpupnost gladiátora Lya a dodal Nestoru odvahu ke stateènosti, tak se modli, svatý Dimitriji ke Kristu Bohu, aby nám dal velikou milost.

Hl. 3.

Hl. 3.

Odpovìï:

I duchu tvému.

Svatí nezištníci a divotvùrci, navštivte naše nemoci; darem jste obdrželi, darem dávejte nám. Hl. 8.

6. evangelium Knìz:

Od Matouše svaté evangelní ètení.

Odpovìï: Knìz:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Za onoho èasu Ježíš odebral se do krajin Tyrských a Sidonských, a hle, žena Kananejská vyšedši z konèin tìch, zvolala k Nìmu, økouc: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidùv! Dcera má zle se trápí od zlého ducha.“ On však neodpovìdìl jí ani slovo. I pøistoupivše uèedníci jeho, prosili Ho, økouce: „Propus ji, nebo volá za námi.“ On pak odpovìdìv, øekl: „Nejsem poslán, než k zahynulým ovcím domu Izraelského.“ Ale ona pøistoupivši, klanìla se Jemu, økouc: „Pane, pomoz mi!“ A On odpovìdìv, øekl: „Není dobré vzíti chléb dìtem a hodit psùm.“ Ona pak øekla: „Tak jest, Pane! Avšak i psi jedí drobty, které padají se stolu pánù jejich.“ Tehdy odpovìdìv Ježíš, øekl jí: „Ó, ženo, veliká jest víra tvá! Staniž se tobì, jakž chceš.“ I uzdravena byla dcera její v tu hodinu. (Mat 15,21—28) Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

I. Diákon:

První knìz: Sbor:

Pokoj všem!

I duchu tvému.

Diákon:

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Ètec øíká prokimen – hl. 1. (Ž 32, 22 a 1): Verš 1. Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, y jakož na-

Hospodi, pomiluj. (3×)

Plesejte, spravedliví, Hospodinu, sluší upøímnou mu zpívati chválu. Verš 2.

Knìz:

Velemoudrost!

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

Odpovìï:

Pozor mìjme!

dìji máme v tobì.

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

Tys vroucí modlitba a hradba nezboøitelná; pramen milosti, útoèištì svìta, úpìnlivì k tobì voláme: Bohorodice, Vládkynì, pøedcházej a zbav nás bìd, jediná rychlá zastánkynì. Bohorodièen:

Pozor mìjme!

Odpovìï:

Hl. 2. Kdo vypoví, panici (Jene), velebnost tvou? Vždy jsi pramenem divù, vyléváš uzdravení a modlíš se za naše duše jako theolog a Kristùv pøítel.

Hospodi, pomiluj. (3×)

1. apoštol Diákon:

38

Ètení z obecného listu svatého apoštola Jakuba. 15

Budiž známo, že apoštola ète diákon. Knìz:

Odpovìï:

Pozor mìjme!

Bratøi, za pøíklad, jak trpìlivì máte snášet utrpení, vezmìte si proroky. Ti mluvili ve jménu Pánì. Hle, „blahoslavíme ty, kdož vytrvali trpìlivì“. Slyšeli jste o vytrvalosti Jobovì a víte, k èemu ho Pán nakonec pøivedl. Vždy Pán je plný soucitu a slitování. Pøedevším však, bratøi moji, nepøísahejte ani pøi nebi ani pøi zemi ani pøi nièem jiném. Vaše „ano“ a je vždy „ano“ a „ne“ a je „ne“, abyste nepropadli soudu. Vede se nìkomu zle? A se modlí! Je nìkdo dobré mysli? A zpívá Pánu chválu! Je-li nìkdo z vás nemocen, a povolá k sobì knìze církve, a ti a se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Pánì; modlitba víry uzdraví nemocného. Pán mu ulehèí, a dopustil-li se høíchù, budou mu odpuštìny. Vyznejte tedy høíchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni, nebo velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jak Diákon:

Prvý knìz: Odpovìï:

Verš:

Diákon: Ètec:

Pokoj všem!

I duchu tvému!

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Prokimen – hl. 6. (Ž 51, 1, 12):

Smiluj se nade mnou, Bože, y podle velikého milosrdenství svého.

Verš 1.

Srdce èisté stvoø ve mnì, ó Bože, a Ducha pravého obnov v nitru mém. Verš 2.

Knìz:

Velemoudrost! 6. apoštol

Diákon: Knìz:

Ètení z listu svatého apoštola Pavla ke Galatským.

Pozor mìjme!

Bratøi, ovoce pak Ducha (Svatého) jest: láska, radost, pokoj, trpìlivost, dobrotivost, milosrdenství, dùvìra, tichost, zdrženlivost; proti takovým není zákona. Kteøíž pak jsou Kristovi, ti ukøižovali tìlo s vášnìmi a s žádostmi. Jsme-li duchem živi, duchem i choïme. Nebývejme marnochlubní, jedni druhých dráždíce, jedni druhým závidíce. (Gal 5,22—26) Diákon:

5,10—16)

Diákon:

Šestý knìz:

Pokoj tobì!

Allelujah. (Hl. 8.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

O milosrdenství a soudu zpívati budu tobì, ó Hospodine.

(Ž 101,1) Odpovìï:

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem! První knìz:

Odpovìï:

Šestý knìz:

I duchu tvému.

Diákon:

Allelujah. (Hl. 6.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Blažený muž, kterýž se bojí Hospodina a v pøikázáních jeho má svou zálibu. (Ž 112, 1) Verš:

Odpovìï:

1. evangelium

Pokoj tobì!

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem! Šestý knìz:

První knìz:

Od Lukáše svaté evangelní ètení. 16

37

nemají, co by odpovìdìla, ježto každá naše spravedlnost je pøed tebou jako pohozená haluze. Proto høíchù naší mladosti nevzpomínej, Hospodine. Nebo tys nadìje beznadìjných a dùvìra znavených a obtížených v nepravostech, a tobì chválu vzdáváme, s bezpoèáteèným Otcem tvým i pøesvatým a blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen. Po modlitbì pak pátý knìz vezme pátý štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazává nemocného, øíkaje modlitbu:

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen.

Odpovìï: Knìz:

Pozor mìjme!

Za onoho èasu jeden zákoník pøistoupil, pokoušeje Ježíše, øka: „Mistøe, co mám èinit, abych život vìèný zdìdil?“ A On jemu: „V zákonì co jest psáno? Kterak èteš?“ On pak odpovìdìv, øekl: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší síly své i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe.“ I øekl mu: „Právì jsi odpovìdìl, to èiò a živ budeš.“ On pak chtìje se sám ospravedlniti, øekl k Ježíšovi: „A kdo jest mùj bližní?“ I odpovìdìv Ježíš øekl: „Èlovìk jeden šel z Jeruzaléma do Jericha a upadl mezi lotry, kteøí obloupivše ho i zranivše, odešli, sotva živého nechavše. I pøihodilo se, že knìz jeden šel touž cestou, a uzøev jej, pominul. Též levita, když byl u toho místa, pøistoupiv a uzøev ho, pominul. Samaritán pak jeden cestou se bera, pøišel k nìmu a uzøev jej, slitoval se a pøistoupiv, obvázal rány jeho, naliv oleje i vína, a vloživ jej na hovado své, pøivedl ho do hospody a mìl o nìj péèi; druhého pak dne odjíti maje, vyòav dva peníze, dal hospodáøi a øekl jemu: Mìj o nìj péèi a cožkoli nad to vynaložíš, já, když se vrátím, zaplatím tobì. Kdo tedy z tìch tøí zdá se tobì bližním býti tomu, který upadl mezi lotry?“ A on øekl: „Ten, kterýž mu milosrdenství prokázal.“ I øekl jemu Ježíš: „Jdi i ty a èiò taktéž.“ (Luk 10,25—37) Odpovìï:

Diákon:

Pozor mìjme! 36

Hospodi, pomiluj. (3×)

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

VI.

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Odpovìï:

Tuto modlitbu øíká jeden každý knìz po pøeètení evangelia a modlitby pøi souèasném pomazávání nemocného olejem.

Sláva tobì, Pane, sláva tobì.

Hospodi, pomiluj. (3×)

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

17

Hospodi, pomiluj. (3×)

Nebo tys Bùh veliký a podivuhodný, støehoucí zákon svùj a milost svou vùèi milujícím tebe, skýtající vysvobození z høíchù skrze svatého Syna svého, Ježíše Krista. Znovu nás rodíš, když jsme byli zahynuli ve høíších, svìtlo dáváš slepým, pozdvihuješ sražené, miluješ spravedlivé a smilováváš se nad

odporu vzal na sebe slabosti naše a naše neduhy pøijímáš, v tichosti se smilováváš, odpouštíš nepravosti a odnímáš nespravedlnosti, rychlý v pomoci a pomalý ve hnìvu, jenž jsi dechnul na své uèedníky a pravil: „Pøijmìte Ducha Svatého; kterýmžkoli odpustili byste høíchy, odpouštìjí se jim;“ jenž pøijímáš pokání høíšníkù a máš moc odpouštìti mnohé a kruté høíchy, a skýtáš všem uzdravení z nemocí i dlouhodobých neduhù. Ty jsi mne poníženého a høíšného a nehodného služebníka tvého, zapleteného ve mnoha høíších a jsoucího høíèkou slastných vášní, povolal ke svatému a pøevznešenému stupni knìžství, a ke vstupu do velesvatynì za vnitøní oponu, kam touží nahlížet svatí andìlé, ke slyšení evangelského hlasu Hospodina Boha, k patøení vlastníma oèima ve tváø svaté obìti a k potìše Božské a posvátné liturgie. Tys mne uèinil hodným vykonávání posvátných tvých nadnebeských tajin a pøinášení darù a obìtí za naše høíchy a lidské nevìdomosti, a zastupování tvých duchovních ovcí, abys z hojné a nevýslovné své lidumilnosti oèistil jejich provinìní. Sám, pøeblahý Králi, slyš mou modlitbu v tuto hodinu a tento svatý den a v každém èase i místì; naslouchej hlasu modlitby mé a daruj služebníku svému (jméno), v nemoci strádajícímu, duševní i tìlesné uzdravení, dej mu odpuštìní høíchù a prominutí provinìní úmyslných i neúmyslných, vyleè jeho nehojící se rány a každý neduh i každou slabost. Daruj mu duševní uzdravení, jako ses dotkl Petrovy tchýnì – a opustila ji horeèka a vstala a obsluhovala tì, sám Vládce, poskytni služebníku svému (jméno) vyléèení, odstranìní každé smrtonosné nemoci. Rozpomeò se na svá bohatá slitování a svou milost, mìj na pamìti, jak naléhavì myšlenky ponoukají èlovìka ke zlému od jeho mladosti, a ani jediný bezhøíšný nenalezne se na zemi, ty jediný, jenž jsi pøišel a spasil lidské pokolení a vysvobodil nás z otroctví nepøítele, jsi prost høíchu. Vejdeš-li v soud se služebníky svými, nikdo nebude shledán beze skvrny. Budou zavøena veškerá ústa, protože

18

35

Odpovìï:

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz ohlas:

Odpovìï: Diákon: Sbor:

Amen.

K Hospodinu modleme se.

Hospodi, pomiluj. První knìz øíká modlitbu (tzv. 2. modlitbu posvìcení oleje):

Bezpoèáteèný, vìèný, svatý svatých, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, uzdravujícího každý neduh a každou ránu na duších a tìlech našich, sešli Svatého Ducha svého a posvì olej tento a udìl mu milost, aby posloužil služebníku tvému (jméno), jenž bude olejem tím pomazán, k úplnému vysvobození z høíchù a k dìdictví království nebeského. Budiž známo, že nìkteøí øíkají tuto modlitbu jen potud (v nouzových pøípadech) s ohlasem:

Nebo tobì náleží smilovati se a spasiti nás, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým, i pøesvatým a blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen. Jinak se však øíká až do konce:

hasnou.“ I odpovìdìly moudré økouce: „Nikoli, snad by se nedostalo ani nám ani vám; jdìte radìji k prodavaèùm a kupte sobì.“ Když pak šly kupovat, pøišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svatbu, i zavøeny jsou dveøe. Potom pak pøišly i ty druhé panny, økouce: „Pane, pane, otevøi nám!“ A on odpovìdìv, øekl jim: „Amen, pravím vám, neznám vás.“ Bdìtež tedy, neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn èlovìka pøijde.« (Mat 25,1—13) Odpovìï:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se. Diákon:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Knìz ohlas:

Odpovìï: Diákon:

Amen.

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj!

høíšnými, znovu nás vyvádíš ze tmy a stínu smrti, uvìznìným pravíš: Vyjdìte! a jsoucím ve tmì: Odhròte závìs! Nebo zazáøilo v srdcích našich svìtlo poznání tváøe Pánì od té chvíle, jak se pro nás zjevil na zemi a s lidmi žil. Tìm, kteøí pøijali Ho, dal jsi moc syny Božími býti; koupelí nového života jsi nám daroval postavení synù a uèinil nás nedostupnými pro ïáblovo násilí. Nebo jsi nechtìl, abychom se oèisovali krví zvíøat, ale skrze svatý olej dal jsi zobrazení køíže Jeho, abychom byli Kristovým stádcem, královským knìžstvem, lidem svatým; oèistiv nás vodou a posvìtiv Duchem tvým svatým. Sám, Vládce, Hospodine, udìl nám blahoda k této službì tvé, jakož jsi dal Mojžíšovi, služebníku svému, a Samuelovi, milovanému tvému, a Janovi, tvému vyvolenému, a všem, kteøí ve všech pokoleních pøed tebou chodili. Takto uèiò, abychom i my byli služebníky tvé Nové smlouvy nad tímto olejem, jemuž jsi dal moc drahocennou krví Krista tvého; abychom vysvleèeni ze svìtských vášní umøeli høíchu a žili ve spravedlnosti, jsouce obleèeni v Nìho (Krista) skrze nadcházející pomazání olejem posvìcení, které a je uvedeno na toho, který si to žádá. Budiž, Hospodine, olej tento olejem radosti, olejem posvìcení, odìvem královským, mocnou zbrojí, odpuzením každé èinnosti ïábla, peèetí chránící pøed jeho úklady, radostí srdce, vìèným veselím. A budou i ti, kdo jsou pomazáváni tímto olejem, znovuzrozeni, strašliví protivníkùm, a zazáøí v jasu tvých svatých, nemajíce poskvrny ani kazu, a kéž jsou pøijati do tvých vìèných pokojiš, a nech pøijmou poctu povolání s výsosti. Nebo tobì náleží smilovati se a spasiti nás, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým, i pøesvatým a blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Ohlas:

Pátý knìz øíká modlitbu:

Hospodine, Bože náš, jenž káráš a opìt uzdravuješ, pozdvihuješ z prachu ponížené a ze smetištì povyšuješ ubohé, Otèe sirotkù a pøístave bouøí zmítaných, lékaøi chorých, jenž jsi bez 34

Odpovìï:

Amen. 19

A po modlitbì vezme první knìz první štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazává nemocného na zpùsob køíže: na èele, obou chøípích, na tváøích, na ústech, na prsou, na obou stranách dlaní, øíkaje tuto modlitbu:

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

naše síly obtíženi byli, takže jsme se nenadáli i živu býti. Nýbrž sami v sobì usoudili jsme, že nelze než umøíti, abychom nedoufali sami v sebe, ale v Boha, kterýž mrtvé køísí. Kterýž z takové smrti nás vytrhl a vytrhuje, v Nìhožto doufáme, že i ještì vytrhne, když i vy pomáhati budete modlitbou za nás, aby z daru toho, pøíèinou mnohých osob nám udìleného, od mnohých dìkováno bylo za nás. (2. Kor 1,8—11) Pátý knìz: Odpovìï: Diákon: Verš:

Allelujah. (Hl. 5.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Milosti tvé, Hospodine, na vìky opìvám. (Ž 101, 1)

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem! Pátý knìz:

Odpovìï:

Amen.

I duchu tvému.

5. evangelium

Tuto modlitbu øíká jeden každý knìz poté, co pøeète evangelium a následnou modlitbu. Souèasnì pomazává nemocného olejem.

Knìz:

Od Matouše svaté evangelní ètení.

Odpovìï:

II. Diákon:

Pokoj tobì!

Pozor mìjme!

Knìz:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Pozor mìjme!

Síla má i píseò má jest Hospodin, y on stal se mojím vysvoboditelem.

Za onoho èasu pravil Pán toto podobenství: »Tehdy podobno bude Království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly vstøíc ženichovi. Pìt pak z nich bylo moudrých a pìt bláznivých. A tyto bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje; moudré pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými, a když prodléval ženich, sdøímly všecky a usnuly. O pùlnoci pak stal se køik: „Aj, ženich jde, vyjdìte vstøíc jemu.“ Tehdy vstaly všecky panny ty a upravily lampy své. Bláznivé pak moudrým øekly: „Udìlte nám svého oleje, nebo lampy naše

20

33

Druhý knìz: Odpovìï: Diákon: Ètec:

Pokoj všem!

I duchu tvému!

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Prokimen – hl. 2. (Ž 118, 14 a 18):

Verš 1.

ševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen. V.

Diákon:

Pozor mìjme!

Pátý knìz: Odpovìï: Diákon: Ètec:

Pokoj všem!

I duchu tvému!

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Prokimen – hl. 5. (Ž 12, 8 a 2):

Verš 1. Ty, Hospodine, zachováš nás y a chrániti budeš nás od po-

kolení tohoto až na vìky. Verš 2. Knìz:

Citelnì pokáral mne Hospodin, ale smrti mne nevydal.

Velemoudrost! 2. apoštol

Diákon: Knìz:

Ètení z listu svatého apoštola Pavla k Øímanùm.

Pozor mìjme!

Bratøi, povinni jsme my silní ne sami sobì se líbiti; jeden každý z vás zalibuj se bližnímu k dobrému ku vzdìlání, nebo i Kristus ne sám sobì se líbil, ale jakož psáno jest: „Hanìní hanìjících tebe pøipadlo na mne.“ Nebo cožkoli døíve napsáno bylo, k našemu nauèení napsáno bylo, abychom skrze trpìlivost a potìšení Písem nadìji mìli. Bùh pak trpìlivosti a potìšení dejž vám jedno stejnì smýšleti ve spolek podle Krista Ježíše, abyste jednomyslnì jednìmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Ježíše Krista. Proèež pøijímejte se vzájemnì, jakož i Kristus pøijal vás v slávu Boží. (Øím 15,1—7) Diákon:

Druhý knìz: Odpovìï: Diákon:

Pokoj tobì!

Allelujah.

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Milosti tvé, Hospodine, na vìky opìvám. (Hl. 5.) (Ž 101, 1)

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem!

Velemoudrost!

Druhý knìz:

5. apoštol

Knìz:

Knìz:

Verš:

Pomoz mi, Hospodine, nebo ubývá zbožných.

Diákon:

Verš 2.

Ètení z listu svatého apoštola Pavla ke Korintským.

Pozor mìjme!

Bratøi, nechceme zajisté, abyste nevìdìli o soužení našem, kteréž se nám pøihodilo v Asii, že jsme nadmíru a nad

Diákon:

32

Odpovìï:

I duchu tvému.

2. evanglium Druhý knìz: Odpovìï:

Od Lukáše svaté evangelní ètení.

Sláva tobì, Pane, sláva tobì! 21

Knìz:

Pozor mìjme!

Odpovìï:

Za onoho èasu bral se Ježíš skrze Jericho. A hle, muž jménem Zacheus, a ten byl vrchní nad celnými a byl bohatý; i hledìl vidìti Ježíše, kdo by to byl, ale nemohl pro zástup, neb byl malé postavy. A pøedbìhl, vystoupil na strom planého fíku, aby Jej vidìl, neb mìl kolem nìj jíti. A když pøišel Ježíš k tomu místu, pohledìv vzhùru, uzøev jej a øekl k nìmu: „Zachee sestup spìšnì dolù, nebo dnes v domu tvém musím býti.“ I sestoupil spìšnì a pøijal Ho, raduje se, a vidouce to všichni, reptali, økouce, že k èlovìku høíšnému zavítal. Stoje pak Zacheus, øekl ku Pánu: „Hle, polovici majetku svého, Pane, dám chudým a oklamal-li jsem koho v èem, navrátím to ètvernásob;“ i dí jemu Ježíš: „Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamùv, nebo pøišel Syn èlovìka, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo.“ Když pak oni to poslouchali, pøidav, øekl jim podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma, a že se domnívali, že hned se má zjeviti království Boží. (Luk 19,1—11) Odpovìï:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Diákon:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se. Hospodi, pomiluj. (3×)

Hospodi, pomiluj! Ètvrtý knìz øíká modlitbu:

Blahý a lidumilný, milosrdný a mnohomilostivý Hospodine, štìdrý v milosti a bohatý ve šlechetnosti, Otèe slitovnosti a Bože veškeré útìchy, jenž jsi nám skrze svaté apoštoly své dal sílu, abychom olejem s modlitbou léèili nemoci lidí. Sám uèiò z tohoto oleje lék pro ty, kdo jím budou pomazáváni, na vymizení jakéhokoliv neduhu a každé rány, na vysvobození od všeho zlého, vždy oèekávají od tebe záchranu. Ó, Vládce, Hospodine Bože náš, modlíme se k tobì, Nejmocnìjší, abys spasil nás všechny, jediný lékaøi duší i tìl. Posvì nás všechny, ty, jenž hojíš každý neduh, zhoj i služebníka svého (jméno), pozdvihni ho s lože nemoci milostí tvojí dobroty; navštiv ho milostí a slitováním svým, vypuï z nìho každou nemoc a slabost, aby pozdvihnut jsa tvou silnou rukou, sloužil tobì s veškerou vdìèností. Nech i nyní, úèastni jsouce tvé nevypravitelné lidumilnosti, pìjeme ti a oslavujeme tebe, jenž èiníš veliké a podivuhodné, slavné a zvláštní skutky. Nebo tobì náleží smilovati se a spasiti nás, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Diákon:

Odpovìï:

Diákon:

Amen.

Amen. Po modlitbì pak ètvrtý knìz vezme ètvrtý štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazuje nemocného, øíkaje modlitbu:

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv.

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho du-

22

31

Knìz ohlas:

Odpovìï: Knìz:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Pozor mìjme!

Odpovìï: Diákon:

Za onoho èasu pøišed Ježíš do domu Petrova, uzøel tchýni jeho, jak leží a má horeèku. I dotekl se ruky její a opustila ji horeèka i vstala, a posluhovala jim. A když nastal veèer, pøivedli k Nìmu mnohé, kteøí mìli zlé duchy, i vymítal duchy slovem a všecky, kteøíž se zle mìli, uzdravil, aby se naplnilo, což povìdìno jest skrze Izaiáše proroka, økoucího: „On vzal na sebe nemoci naše a bolesti nesl.“ Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal pøeplaviti se na druhou stranu. Pøistoupiv jeden zákoník, øekl Jemu: „Mistøe, pùjdu za tebou, kamkoli pùjdeš.“ I dí jemu Ježíš: „Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kde by hlavu sklonil.“ Jiný pak z uèedníkù øekl Jemu: „Pane, dovol mi prvé jíti a pochovati otce mého.“ Ježíš pak øekl jemu: „Pojï za mnou a nech, a mrtví pochovávají mrtvé své.“ A když vstoupil na loï, šli za ním uèedníci Jeho.

Amen.

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj! Druhý knìz øíká modlitbu:

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv.

Bože veliký a vznešený a celým stvoøením uctívaný, prameni velemoudrosti, vpravdì neprozkoumatelná hlubino dobroty a v širokosti neohranièitelný oceáne milosrdenství, sám, lidumilný Vládce, toho, co je vìèné a podivuhodné, Bože, jehož nikdo z lidí myšlením nemùže postihnouti, shlédni, vyslyš nás, nehodné služebníky své, a kdež ve velikém jménu tvém olej tento pøinášíme, sešli svùj dar uzdravení a prominutí høíchù, a uzdrav nemocné pro množství milosti své. Ó, Hospodine, jenž v náš užitek vše promìòuješ, jediný milostivý a lidumilný, který cítíš lítost nad špatnostmi našimi, který víš, jak myšlenky ponoukají èlovìka ke zlu od jeho mladosti, který nechceš smrti høíšníka, ale aby se obrátil a živ byl, jenž ses pro spasení høíšných vtìlil, jsa Bùh, sám ses stal stvoøením kvùli záchranì stvoøení svého. Ty pravíš: Nepøišel jsem povolati spravedlivé, ale høíšné ku pokání. Ty jsi ten, kdo nalezl zbloudilou oveèku, ty pátráš usilovnì po zmaøeném haléøi a získáváš jej. Ty pravíš: Toho, kdo ke mnì pøijde, nevyženu ven. Ty si neošklivíš nevìstku smáèející tvé ctihodné nohy slzami. Ty pravíš: A kolikrát-koli klesneš, povstaò a dojdeš spásy. Ty pravíš, že je na nebesích radost nad jedním høíšníkem pokání èinícím. Sám shlédni, dobrotivý Vládce, se své svaté výsosti, zastiò i nás høíšné a nehodné služebníky své blahodatí Svatého Ducha v tuto hodinu, a usídliž (jej) ve služebníku tvém, který si uvìdomil svá prohøešení a pøistoupil k tobì s vírou; oèisti ho, pøijav ho s lidumilností sobì vlastní, zhøešil-li v nìèem slovem nebo skutkem nebo pomyšlením, odpus mu; uèiò ho èistým od každého høíchu a navždy s ním pøebývej, ochraòuj další léta

30

23

(Mat 8,14—23) Odpovìï:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se. Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno). Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Knìz ohlas:

jeho života, a chodí v Zákonech tvých a není více na posmìch ïáblu, leè a i v nìm oslaví se pøesvaté jméno tvé. Nebo tobì náleží smilovati se a spasiti nás, Kriste Bože, a tobì chválu vzdáváme, s bezpoèáteèným Otcem tvým i pøesvatým a blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Prokimen – hl. 4. (Ž 102,3—2):

Ètec:

Verš 1.

V onen den, když k tobì volám, y rychle vyslyš mne.

Verš 2.

Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé k tobì pøijï.

Knìz:

Velemoudrost! 4. apoštol

Amen. Diákon:

Po modlitbì pak druhý knìz vezme druhý štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazává nemocného, øíkaje modlitbu:

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen.

Tøetí knìz: Odpovìï:

Pozor mìjme!

Diákon: Bratøi, jaké spojení chrámu Božího s modlami? Nebo vy

jste chrámy Boha živého, jakož øekl Bùh: „Pøebývati budu v nich a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou Mým lidem.“ „Protož vyjdìte z prostøedku jejich a oddìlte se,“ praví Pán, „a neèistého se nedotýkejte, a já pøijmu vás;“ „a budu vám za Otce, a vy budete Mnì za syny a dcery,“ praví Pán Vševládce. Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, oèismež se od všeliké poskvrny tìla i ducha, konajíce posvìcení své v bázni Boží. (2. Kor 6,16— 7, 1) Ètvrtý knìz: Odpovìï: Diákon: Verš:

Pokoj tobì!

Allelujah. (Hl. 2.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Toužebnì oèekával jsem Hospodina a vyslyšel mne.

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Ètvrtý knìz: Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evan-

III. Diákon pak:

Knìz:

Ètení z listu svatého apoštola Pavla ke Korintským.

Pozor mìjme!

gelium! Pokoj všem! Odpovìï:

Pokoj všem!

I duchu tvému.

4. evangelium

I duchu tvému.

Knìz:

24

Od Matouše svaté evangelní ètení. 29

náš, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï:

Amen.

Otèe svatý, lékaøi duší i tìl, jenž jsi nám seslal jednorozeného Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, uzdravujícího každý neduh a vysvobozujícího od smrti, uzdrav i služebníka svého (jméno) od jeho duševní i tìlesné nemoci a obživ ho blahodatí Krista svého: na pøímluvy pøesvaté Vládkynì naší Bohorodice a vždycky Panny Marie, a pro zastání svatých nebeských beztìlesných mocností; mocí uctívaného a oživujícího køíže; na pøímluvy dùstojného a slavného proroka, pøedchùdce a køtitele Jana, svatých slavných a všechvalných apoštolù, svatých slavných vítìzných muèedníkù, ctihodných a bohonosných otcù našich, svatých uzdravitelù nezištníkù Kosmy a Damiána, Kýra a Jana, Pantelejmona a Hermolaje, Sampsóna a Diomida, Fótia a Anikity, sv. Prokopa Sázavského, svatých spravedlivých rodièù Jáchyma a Anny, i všech svatých. Nebo tys pramen uzdravení, Bože náš, a tobì chválu vzdáváme, s jednorozeným Synem tvým a jednobytným Duchem tvým, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv.

Amen. Tuto modlitbu øíká jeden každý knìz po pøeètení evangelia a modlitby pøi souèasném pomazávání nemocného olejem.

IV. Diákon:

Pozor mìjme!

Ètvrtý knìz: Odpovìï: Diákon:

Ètec:

Pokoj všem!

I duchu tvému!

Velemoudrost! Pozor mìjme! 28

Velemoudrost! Pozor mìjme!

Prokimen – hl. 3. (Ž 27, 1):

Verš 1.

Po modlitbì pak tøetí knìz vezme tøetí štìtec, namáèí jej ve svatém oleji a pomazává nemocného, øíkaje modlitbu:

Odpovìï:

Diákon:

báti? Verš 2.

Hospodin jest svìtlo mé a spasení mé, y kohož se budu Hospodin jest ochráncem života mého, kohož se budu dì-

siti? Knìz:

Velemoudrost! 3. apoštol

Diákon: Knìz:

Ètení z listu svatého apoštola Pavla ke Korintským.

Pozor mìjme!

Bratøi, nebo skrze jednoho Ducha my všichni v jedno tìlo pokøtìni jsme, buïto Židé nebo Øekové, buïto otroci nebo svobodní, a všichni jedním Duchem napojeni jsme, nebo tìlo není jeden úd, ale mnozí. Dí-li noha: ponìvadž nejsem ruka, nejsem z tìla – zda-liž proto není z tìla? A dí-li ucho: ježto nejsem oko, nejsem z tìla – zda-liž proto není z tìla? Jestliže jenom oko jest tìlo, kde je sluch, pakli (je celé tìlo) jenom sluch, kde èich? Nyní pak položil Bùh údy každý z nich v tìle, jakž chtìl. Kdyby všichni byli jeden úd, kdež jest tìlo? Nyní pak mnozí sice údové, ale jedno tìlo a nemùže oko øíci ruce: není mi tebe potøebí, aneb zase hlava nohám: nejste mi potøební, nýbrž mnohem více: údové tìla, kteøí se zdají mdlejší býti, potøebnìjší jsou, a které máme za ménì ctné v tìle, tìm hojnìjší èest prokazujeme, a neslušné naše z vìtší slušnosti pøikrýváme, slušní pak naši toho nepotøebují, ale Bùh ustrojil tìlo, chatrnìjšímu dav vìtší èest, aby nebyla roztržka v tìle, ale aby údové stejnì o sebe vespolek peèovali. A trpìli co úd jeden, trpí spolu s nimi všichni údové, pakli se oslavuje jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové. Vy pak jste tìlo Kristovo a údové z èástky. (1. Kor Diákon:

12,13—27)

25

Tøetí knìz: Odpovìï: Diákon:

Diákon pak øíká tuto ektenii:

Pokoj tobì!

Allelujah. (Hl. 2.)

Velemoudrost! Pozor mìjme!

V tebe, Hospodine, nadìji skládám, nech nejsem zahanben na vìky.

Verš:

Odpovìï:

Allelujah. (3×)

Velemoudrost! Povznesme se a poslyšme svaté evangelium! Pokoj všem!

Knìz:

Od Matouše svaté evangelní ètení.

Sláva tobì, Pane, sláva tobì!

Pozor mìjme!

Aby mu odpuštìno bylo všeliké provinìní úmyslné i neúmyslné, k Hospodinu modleme se.

Diákon:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Nebo milostivý a lidumilný Bùh jsi ty, a tobì chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky, až na vìky vìkùv. Odpovìï: Diákon:

Sláva tobì, Pane, sláva tobì! 26

Amen.

K Hospodinu modleme se!

Odpovìï:

Za onoho èasu svolav Ježíš dvanácte uèedníkù svých, dal jim moc nad duchy neèistými, aby je vymítali a aby hojili všelikou nemoc a všeliký neduh. Dvanácti pak apoštolù jména jsou tato: první Šimon, jenž slove Petr, a Ondøej, bratr jeho, Jakub Zebedeùv a Jan, bratr jeho, Filip a Bartolomìj, Tomáš a Matouš celník, Jakub Alfeùv a Levvi, pøíjmím Thadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil Ho. Tìch dvanácte poslal Ježíš, pøikazuje jim øka: „Na cestu pohanù nechoïte a do mìst samaøských nevcházejte, ale radìji jdìte k zahynulým ovcím domu izraelského, jdouce pak kažte, økouce, že pøiblížilo se království nebeské. Nemocné uzdravujte, malomocné oèišujte, mrtvé køiste, zlé duchy vymítejte. Darmo jste pøijali, darmo dávejte.“ (Mat 10,1—8) Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Knìz ohlas:

3. evangelium

Odpovìï:

Hospodi, pomiluj. (3×)

Diákon: Ještì modleme se za milost, život, pokoj, zdraví, spasení, navštívení a odpuštìní høíchù pro služebníka Božího (jméno).

Odpovìï:

I duchu tvému.

Tøetí knìz:

Odpovìï:

Odpovìï:

Tøetí knìz:

Odpovìï:

Diákon: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se.

Hospodi, pomiluj! Tøetí knìz øíká modlitbu:

Vládce všemohoucí, Králi svatý, jenž káráš, ale neusmrcuješ, upevòuješ klesající a pozdvihuješ sražené, tìlesná soužení lidí hojíš, modlíme se k tobì, Bože náš, abys uvedl svou milost na tento olej i na ty, kdo jím budou pomazáváni ve jménu tvém; a jim je k uzdravení duše i tìla, a pro oèištìní a ku vymizení každého utrpení a každého neduhu i rány, každé poskvrny tìlesné i duševní. Ó, Hospodine, sešli s nebes léèivou sílu svou, dotkni se tìla, uhas horeèku, zkro trápení i každou nemoc, která je utajena. Budiž lékaøem služebníka svého (jméno), pozdvihni jej s lože nemoci a s lože muk vyléèeného a zcela zdravého, daruj ho církvi své, aby konal, co tobì jest libé, a plnil vùli tvou. Nebo tobì náleží smilovati se a spasiti nás, Bože 27