Polistopadové děti máte slovo

Polistopadové děti – máte slovo

Z čistě demografického pohledu budou nadcházející parlamentní volby ojedinělé. Počet oprávněných voličů bude nejvyšší v historii České republiky. Poprvé do nich zasáhnou mladí lidé narození po listopadu 1989.

Student třetího ročníku pražského gymnázia Opatov Michal Brich by ještě minulý týden dal nevím co za to, aby byl o deset dní starší. Šel by strašně rád volit, ale všechno nasvědčovalo tomu, že mu tato příležitost o chloupek unikne. Zdálo se, že až bude slavit plnoletost a s ní i právo jít k volbám, bude už deset dní po nich. Teď Michal sám vidí, jak je politika nevypočitatelná. Nové příležitosti rozhodně využije. V očích politologů je Michalův případ svým způsobem ojedinělý. Volit chce, ač to zpočátku vypadalo, že nebude moci. Jeho vrstevníci, kteří by poprvé volit mohli, zase nechtějí. „Prvovoliči jsou ve volbách nejméně aktivní věkovou skupinou. Že by se na hlasování o politické reprezentaci někdo z nich přímo těšil, to z našich poznatků rozhodně nevyplývá," říká analytik názorové agentury STEM Stanislav Hampl. Z průzkumů agentury STEM vyplývá, že největší zájem jít do volebních místností má střední věková kategorie, tedy lidé mezi 45 až 59 lety.

„Do volebního věku se musí dozrát," potvrzuje tento poznatek Politolog Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

„Dnešní lidé kolem dvaceti se k volbám stavějí úplně jinak než my, kteří jsme šli poprvé volit v roce 1990," uvažuje Daniel Kunštát. „Tehdy jsme všichni žili společenskými změnami po listopadu 1989, což moji generaci přivádělo k zájmu o politiku a samozřejmě o volby," dodává. Tento trend vydržel až do roku 1996. Do té doby dvacetiletí výrazně chodili k volbám, ale pak se to zlomilo.

1/9


Nad chováním prvovoličů se letos zjara vážně zamysleli na Filozofické fakultě Purkyněho univerzity v Olomouci a zjistili přitom pozoruhodné skutečnosti. Vzbudit zájem mladých lidí o volby lze, jenom se k nim musí najít správná cesta. Studenti politologie a jejich přednášející před volbami do Europarlamentu vyrazili do škol, kde učňům a středoškolákům vysvětlovali, že každý hlas má svou cenu. Zatímco na začátku vysvětlovací akce vyjádřilo ochotu jít k volbám 22 procent z oslovených prvovoličů, voleb se jich nakonec zúčastnilo 47 procent.

Změnila se doba a s ní i voliči

Vlivem demografických změn se zvyšuje podíl Čechů s hlasovacím právem. Na druhé straně klesá ochota hlasovat, zejména v řadách nejmladších občanů.

Do volebního věku v České republice letos vstoupilo na 420 tisíc mladých lidí. V občanském průkazu mají datum narození mezi lety 1988 až 1991. Přišli tedy na svět v době hlubokých společenských změn a politického kvasu. Kupónovou privatizaci zažili v plenkách a rozpad Československa na pískovišti. Když si hráli s dětskou pistolkou, byla zrušena - doufejme, že navždy - povinná vojenská služba. Vida, jak to uteklo. K parlamentním volbám do Poslanecké sněmovny půjde úplně nová generace voličů.

Z čistě demografického pohledu je to dobrá zpráva. Nováčků je tolik, že voliči v Česku nevymírají a dokonce jejich absolutní počet opět o něco vzrostl. Literárním novinám to potvrdil ředitel odboru statistiky obyvatelstva Českého statistického úřadu Josef Škrabal. Má sice po ruce jen předběžné odhady, ale jisté je, že právo hlasovat letos získá až 420 tisíc mladých Čechů, což je zhruba o 80 tisíc občanů víc, než jich zemřelo od posledních parlamentních voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006.

„Současní prvovoliči představují z dnešního pohledu stále ještě silné populační ročníky. V letech 1988 až 1991 přicházelo ročně na svět kolem 130 tisíc dětí," listuje demografickými tabulkami Josef Škrabal. Pro srovnání, loni se v Česku narodilo necelých 120 tisíc lidí. Média okamžitě spustila kampaň o populačním boomu.

2/9


Zvrat přijde brzy

Přírůstek voličské základny v Česku probíhá pravidelně od roku 1990. Ovlivňují ho jak silné ročníky Husákových dětí, tak prodlužování věku seniorů. Dnešní Češi žijí v průměru o pět až šest let déle než důchodci před rokem 1990. Výsledkem je, že k volbám by v říjnu mohlo teoreticky přijít až 8,4 milionu občanů proti 7,5 milionu oprávněných voličů v roce 1990.

Čísla jsou předběžná. Definitivní údaje budou známy až dva dny před termínem hlasování, kdy budou obecní úřady předávat seznamy voličů okrskovým volebním komisím, uvedla mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá.

V každém případě je však jisté, že se počty českých voličů průběžně zvyšují. Jenže nebude dlouho trvat a tento trend se změní. Počty oprávněných voličů pak začnou naopak pravidelně klesat. Josef Škrabal upozorňuje, že zvrat přijde už v příštích volbách v roce 2013. Do hlasovacího věku v té době vstoupí slabé ročníky z poloviny devadesátých let, kdy se u nás začalo rodit méně dětí, než byly počty zemřelých. Tento stav pak potrvá nejméně dalších deset let. Přírůstek obyvatelstva narozením mělo Česko znovu až v roce 2006. Za vším je změna životního stylu, kdy mladí lidé začali odkládat rodičovství do pozdějšího věku.

Pod lupou demografa

Dnešní prvovoliči jsou svobodní a bezdětní. Ze současného pohledu se to zdá jako normální. Před dvacetiletím šli prvně k volbám mladí lidé, kteří měli na rukách snubní prstýnky a před sebou tlačili kočárky. A také se to zdálo jako normální. Priority se s dobou mění.

3/9


„V roce 1990 už mělo děti 18,4 tisíc žen ve věku do 19 let. Dnes je matek v tomto věku pětkrát méně, jen 3,5 tisíce," uvádí podrobnost Josef Škrabal. Platilo, že žena s dítětem byla vdaná, zatímco dnes se třetina dětí rodí mimo manželství. Zvyšuje se i průměrný věk nevěst. Šedesát procent žen se stihlo vdát do 24 let, dnes v tomto věku začínají do manželství teprve vstupovat. Obdobně se i mladí muži začínají houfně ženit až kolem třicítky, což je o pět let později než v roce 1990.

Dnešní novopečení voliči nemají na manželství čas. Studují nebo si doplňují vzdělání jinou formou. Josef Škrabal ví, o čem mluví, když srovnává, jak se změnil životní styl mladých lidí. Má to z první ruky, protože řadu let působil jako předseda volební komise v místě svého bydliště.

Přesné údaje o počtech středoškoláků a vysokoškoláků bude ČSÚ znát až po Celostátním sčítání lidu, domů a bytů v příštím roce. Z předběžných demografických tabulek ale vyplývá, že podíl studujících dvacetiletých lidí je v současnosti dvojnásobný, než tomu bylo před rokem 1990.

Až letos volební komise sečtou všechny hlasy, budou sice přesně vědět, jaká byla hlasovací účast, ale věkové složení voličů z toho nikdo nevyčte. „Údaje o stáří voličů ČSÚ nesleduje," říká Škrabal.

Ochota roste s věkem

Podle názorových a průzkumových agentur je přitažlivost volebního aktu v řadách nejmladších občanů velmi nízká. Stanislav Hampl z agentury STEM uvedl, že jít k volbám se pravidelně odhodlá jen asi pětina z prvovoličů. STEM pravidelně oslovuje občany, odcházející z volebních místností a sestavuje si speciální žebříček i mimo volební období. Čísla jsou stabilní.

„O účast ve volbách se lidé začínají zajímat až kolem třicítky. Nejdisciplinovanější voliči jsou ve věku mezi 45 až 59 lety," říká Stanislav Hampl.

4/9


Daniel Kunštát z CVVM, což je Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd potvrzuje, že voličská základna stojí na lidech od 35 let věku výše. „Dnešní mladí se o politiku nezajímají, protože jim do života nijak nezasahuje. Přiblížili jsme se tím náladám v západní Evropě, kde je to stejné," srovnává.

Obecně platí, jak připomíná, že zájem o veřejné dění a tím i o účast ve volbách, projevují mladí lidé ve velkých městech a studenti, jejichž rodiče sami mají vysokoškolské vzdělání. Naopak v malých sídlech, v rodinách s nízkými příjmy, nebo třeba zasažených nezaměstnaností, je volební účast zpravidla sporadická. „Děti kopírují zvyklosti svých rodičů, a to se týká i politické orientace. I když někdy z rebelství volí schválně jinak, než jejich rodiče, po třicítce začnou ctít rodinnou tradici," vysvětluje Kunštát.

Školství, daně, zdraví

Když už mladí přece jen hlasovat jdou, zajímají se o svá specifická témata. Pro ty nejmladší je to jednoznačně školství. Když pak začnou sami vydělávat, preferují postoj politických stran k výši daní. Školství a daně proto politologové nazývají tzv. mladými volebními tématy.

O zdravotní péči a důchodové pojištění se začne každý potenciální volič zajímat až ve zralém věku. „Tato témata budou u nás obzvlášť žhavá po roce 2030. Tehdy česká voličská základna výrazně zestárne. K osmdesátce věku se dostanou silné populační ročníky z padesátých let minulého století," připomíná nevyhnutelnou budoucnost Daniel Kunštát.

Demografická specifika máme před sebou. Prozatím jsou nejmladší voliči pasívní, jejich čas však jednou nevyhnutelně přijde. Není to tak, že by si jedna konkrétní generace uchovala své návyky navždy. Ochota jít k volbám je záležitostí věku, do kterého musí mladí dozrát. Jak se říká, jednou tam musíme všichni.

5/9


V přehledu volebních výsledků za uplynulé dvacetiletí je však patrná i další tendence, a ta předchozí tvrzení staví tak trochu na hlavu. Zatímco počet oprávněných voličů v Česku od roku 1990 pravidelně přibývá, samotná účast v hlasovacích místnostech klesá. Z takřka 97 procent v roce 1990 jsme se dostali na necelých 65 procent v roce 2006. A to byly volby parlamentní do Poslanecké sněmovny. V senátních a komunálních je účast ještě slabší. Vůbec nejméně táhnou volby do Europarlamentu, jichž se u nás zúčastnila jen zhruba pětina oprávněných voličů.

Škraloup nehrozí, proč se namáhat?

Fenomén roku 1990 je jasný. Šlo o první svobodné volby, kdy měli lidé konečně na výběr různé politické strany. Před tím byla k mání pouze jednotná kandidátka Národní fronty. Starý vtip říkal, že v USA volí buď republikány nebo demokraty, český občan si může vybrat leda to, zda půjde volit v pátek nebo v sobotu. Oficiální účast byla pravidelně 99,9 procent. Kdo nešel k volbám, měl skvrnu v kádrovém posudku a jeho děti také. Domácnosti před volbami obcházely agitační dvojice. Prvovoliči dostávali v hlasovacích místnostech pamětní list.

Bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ) loni navrhovala, zda by se v České republice neměla snížit věková hranice pro volební právo na 16 let věku. Inspirovala se sousedním Rakouskem, kde možnost jít hlasovat loni poprvé dostali i šestnáctiletí a sedmnáctiletí. Všechny politické strany v Rakousku si od toho tehdy hodně slibovaly, jenže jejich očekávání se nevyplnila. Jak sociální demokrati, tak lidovci tratili. O něco, i když nevýznamně, posílili Haiderovci a Svobodní.

V Evropě jako u nás

Podle Parlamentního institutu je Rakousko jedinou členskou zemí Evropské unie, kde má volič možnost jít hlasovat už od 16 let. V ostatních zemích je hranicí 18 let. Určitou výjimkou je pak Itálie. Zatímco do Poslanecké sněmovny se chodí volit v tradičních 18 letech, do Senátu smějí tamní občané hlasovat až od 25 let.

6/9


Rozdílný věk v EU mají jednotlivé země pro věkovou hranici tzv. pasivního práva, tedy pro možnost být volen. V tomto případě se věk kandidátů pohybuje od 18 let až do 40. V tomto případě je to opět italský Senát, kde smí kandidovat jen uchazeč, který dovršil čtyřicítku.

„V Česku, stejně jako v celé Evropské unii si všichni lámou hlavu, jak zvýšit přitažlivost voleb v očích mladých lidí a vidí řešení v internetu. Možnost hlasovat elektronicky z pohodlí domova pouhým kliknutím myši ale zřejmě sotva co změní," soudí Daniel Kunštát.

Změna přichází z Olomouce

Ale neházejme po mladých kamenem. Možná to není pasivita, co jim brání ve vstupu do volebních místností. Třeba to s nimi politici jen neumějí a volí špatnou formu agitace. Veřejné mítinky, fangličky ani bilboardy je netáhnou.

Ze všeho nejvíc potřebují, aby jim někdo srozumitelně vysvětlil, k čemu jsou volby vlastně dobré. Že bojkotovat jejich účast bylo hrdinstvím před rokem 1990. Že názorem je koneckonců i prázdná obálka, vhozená do urny v hlasovací místnosti, když nevím, komu bych měl vlastně důvěřovat.

V Olomouci letos zjara vznikl ojedinělý projekt s názvem Evropské volby a prvovoliči. Agitátory se tomto případě stali vysokoškolští studenti, takřka vrstevníci nadcházejících voličů. Nešlo o stranické preference. Hlavním cílem bylo objasnit smysl volebního aktu a váhu každého hlasu.

Studenti politologie z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci spolu s přednášejícími vysvětlovali učňům a středoškolákům z různých moravských měst smysl Evropského parlamentu a princip jeho fungování. Chtěli tím zvýšit zájem lidí ve věku 18 až 22 let o volby do této instituce, jejíž agenda se jich bude týkat čím dál více.

„Reagovali jsme na skutečnost, že v roce 2004 byla v České republice při evropských volbách jedna z nejnižších účastí. V nejmladší věkové skupině voličů do 22 let představovala účast pouhých dvacet procent," vysvětluje jeden z autorů projektu, Tomáš Šulák se Středomoravské agentury rozvoje venkova (SMARV).

7/9


Na přednáškách, jak Šulák vysvětlil, vyplňovali středoškoláci dotazníky, zda půjdou volit. Tehdy k tomuto kroku bylo odhodláno jen 22 procent z celkem 1500 dotázaných středoškoláků a učňů. „Když jsme si po volbách v dotaznících ověřovali, jak aktivní mladí lidé byli, ukázalo se, že nakonec jich šlo volit 47 procent, tedy dvojnásobek původního počtu," uvádí Šulák.

Agentura SMARV svůj projekt celkem 50 přednášek uskutečnila s podporou Úřadu vlády České republiky a jejím odborem informování o evropských záležitostech. Projekt stál 160 tisíc korun, z toho Úřad vlády ČR na něj přispěl 138 tisíci korunami.

„Na řadě míst měli studenti o projekt zájem, mnohé například vtáhl do dění fakt, když jsme jim z minulosti uvedli příklady, že volební výsledek ovlivnil pouhý jediný hlas," vzpomíná si na zajímavý příklad Tomáš Šulák.

Vedla gymnázia

Politolog Pavel Šaradín z Filozofické fakulty v Olomouci byl s výsledkem projektu spokojený. „Myslím, že je to cesta, jak oslovovat mladé lidi ve věku 18 až 22 let," zdůraznil. Volební účast ale nebyla na všech typech škol stejná. K volbám šlo nejvíc gymnazistů, celkem 75 procent. V každém případě ale přednášky přispěly k prohloubení znalostí o důležité evropské instituci.

Připomeňme, že motivací k účasti byla i finančně dotovaná fotografická soutěž z volebních místností. Porota nakonec vybírala z 80 snímků. Vítězka Zuzana Součková z Přerova za fotografii s názvem Konečně jsme to Evropě osladili? získala 27 stokorun. Bylo jich přesně tolik, kolik je v současnosti členských států Evropské unie.

Pozoruhodné je, že právě studenty gymnázií označují politologové za nejaktivnější voličskou skupinu ve své věkové kategorii. Z jejich řad totiž pochází nejvíc budoucích vysokoškoláků. Školné na vysokých školách, stejně jako budoucí státní maturity jsou pro ně aktuální téma.

8/9


Může odhadovaný počet 420 tisíc prvovoličů nějakým způsobem ovlivnit příští politické spektrum v Poslanecké sněmovně? Teoreticky je to velmi silná skupina, reprezentující pět procent z celkového počtu oprávněných voličů. Dokázali by utvořit vlastní politické uskupení, což jim ale věk neumožňuje, protože kandidátům na poslance musí být podle českých zákonů aspoň 21 let.

Agentura STEM v srpnu odhadla, že k urnám je ochotno jít necelých šedesát procent občanů s hlasovacím právem. Nováčků by v tomto případě přišlo čtvrt milionu. Uvědomují si politici, jaký vliv na počet křesel by to pro ně mělo, kdyby si dokázali získat také jejich hlasy?

9/9

Polistopadové děti máte slovo

Recommend Documents