March 2003
Policy Brief EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 Jaké jsou hlavní problémy? Shrnutí
Co pohání ekonomický růst? Jak optimistický je výhled? Jsou měnové podmínky odpovídající? Proč je fiskální konsolidace nezbytná? Jak může být i přes vzrůstající náklady zachována komplexní a vysoce kvalitní zdravotní péče? Jak může lepší podnikatelské prostředí zvýšit potenciální růst? Jsou mzdy a pracovní smlouvy dostatečně pružné, aby usnadnily realokaci pracovních sil do produktivnějších činností? Co lze učinit, k překonání překážek v pohybu pracovní síly? Jaké obtíže přetrvávají v českém hospodářství? Další informace For further reading Where to contact us
Mikroekonomické reformy a značný fiskální stimul umožnily českému hospodářství dosáhnout za poslední dva roky meziroční růst přibližnĕ o 3 procenta spolu s cenovou stabilitou a klesající nezaměstnaností. Široké privatizační iniciativy a štědré investiční pobídky způsobily, že se Česká republika stala hlavním příjemcem přímých zahraničních investic (FDI) mezi evropskými tranzitivními ekonomikami, což zvedá reálné mzdy a směnný kurz s následným problémem konkurenceschopnosti pro zaostávající části domácího průmyslu. Vyvážení mixu makroekonomické politiky spojené s obnovou přijatelnějších měnových podmínek bude možné pouze tehdy, jestliže fiskální konsolidace zvrátí nadměrné uvolňování fiskální politiky. Schodky veřejných financí by měly být sníženy pomocí trvalého krácení výdajů, které je však podmíněno provedením potřebných reforem. Ve snaze řešit tento problém hodlá vláda vyhovět doporučení Ekonomické zprávy 2001 týkající se správy veřejných výdajů. Větší ambice ovšem bude vyžadovat postupné snižování mandatorních výdajů. Provedení reformy důchodového systému, které už by se nemělo dále odkládat, si vyžádá zásadní změny. Parametrické změny, které učiní systém průběžného financování fiskálně udržitelným (tedy zejména přechod na cenovou indexaci), budou muset být doprovázeny rozvojem druhého pilíře, který bude působit proti poklesu náhradových poměrů v systému průběžného financování. Také zdravotní politika není ve střednědobém horizontu fiskálně udržitelná a je nutné soustředit se na nezbytnou lékařskou péči, zvýšit podíl výdajů financovaných ze soukromých zdrojů a umožnit vznik trhu se soukromými zdravotnickými službami, který by absorboval současné nadměrné množství kapacit. Prosazování mikroekonomických reforem je bezodkladně nutné k usnadnění realokace zdrojů, jež je nezbytnou podmínkou překonání zvětšující se propasti mezi prosperujícím sektorem přímých zahraničních investic a domácím průmyslem. Zánik dlouhodobě ztrátových firem, jenž podpoří hospodářský růst, je podmíněn zlepšením pravidel pro konkurzní řízení. Reformy systému daňových úlev jsou nutné k posílení stimulů k najímání pracovní síly. Pokrok ve všech těchto bodech by měl umožnit české ekonomice zvýšit tempo růstu, zachovat sociální soudržnost, usnadnit přistoupení k EU a posléze trvale směřovat k vyšší životní úrovni stávajících členských zemí. ■
Organisation for Economic Cooperation and Development
2 Policy Brief
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003
Jaké jsou hlavní problémy? Od měnové krize v roce 1997 se podařilo provést důležité ekonomické reformy, které postupně zlepšují podmínky pro podnikání. Přiteklo velké množství přímých zahraničních investic, přilákaných privatizací, daňovými pobídkami a vyhlídkami na přistoupení k EU, a pomohlo modernizovat výrobní kapacitu. Nicméně česká ekonomika zůstala déle než jiné země v transformačním procesu zatížena velkým množstvím špatně fungujících podniků, trpících špatnou správou a řízením společnosti (corporate governance), které byly udržovány při životě zvýhodněnými půjčkami poskytovanými státem kontrolovanými bankami. Hlavní výzvou v této souvislosti je překonání dvojakosti mezi prosperujícím sektorem přímých zahraničních investic a značnou částí českého průmyslu, která potřebuje další restrukturalizaci. Rozšíření růstového stimulu přímých zahraničních investic si vyžaduje přerozdělení zdrojů (zvláště pracovní síly) k jejich produktivnějšímu využití. Aby se nevyhnutelné dočasné propouštění nezměnilo na trvalé vyřazení z trhu práce, a aby zůstala zachována stávající vysoká míra participace a vysoká zaměstnanost, měla by zmíněná reforma zvýšit poptávku po práci a posílit motivaci k přijímání zaměstnání. K tomu je zapotřebí vytvořit tržní rámec, jenž by prostřednictvím nízkých nákladů na přijímání a propouštění usnadnil rozsáhlý přesun pracovní síly mezi firmami a sektory. Na makroekonomickém poli se Česká republika potýká s obtížným úkolem znovuvyvážení mixu politiky, aby došlo k vytvoření podmínek pro větší finanční stabilitu a aby se zabránilo ztrátě vnější konkurenceschopnosti způsobené nadměrným zvyšováním mezd a přestřelováním směnného kurzu. Fiskální reforma je nezbytná v první řadě proto, aby došlo k posílení velmi slabé fiskální disciplíny, jež se projevila zejména v letech 2002-2003. Kromě toho je reforma klíčem k řešení problému stále rostoucích výdajů sociálního pojištění a pomůže vytvořit prostor pro snižování daní a zvyšování prorůstových výdajů v oblastech, jako jsou investice do infrastruktury, vzdělání a služby spojené s podporou podnikatelů. Předpokládaný vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004 posílí rámec pro provádění dalekosáhlých hospodářských reforem, ale také dále zvýší potřebu zůstat na této reformní cestě. ■
Co pohání ekonomický růst? Navzdory těsnému spojení s klíčovými obchodními partnery v EU, zvláště s Německem, bylo zpomalení růstu české ekonomiky v roce 2002 méně výrazné než v západní Evropě. Důvodem, proč reálný meziroční růst dosáhl hodnoty 2,5 %, byl bezpochyby značný
fiskální stimulus, jehož příčinou byly volby. Za posílením spotřeby domácností stojí především růst sociálních transferů, dotací na bydlení a mezd ve vládním sektoru, dále pak zvyšování mezd v soukromém sektoru, těžící z napětí na trhu práce, a v neposlední řadě také lepší dostupnost půjček. Výrazné posílení nominálního směnného kurzu v první polovině roku 2002 napomohlo většímu poklesu inflace, než se původně očekávalo. Díky tomu dále vzrostly reálné příjmy, pro část podnikatelského sektoru měl však výše popsaný vývoj směnného kurzu vážné nepříznivé následky. Došlo k prudkému zhoršení nákladové konkurenceschopnosti a finančních podmínek a k oslabení růstu investic a zaměstnanosti. V důsledku vysoké domácí spotřeby, zhoršující se konkurenceschopnosti a mimořádných záplav na konci léta, se vnější deficit ve druhé polovině roku zvýšil. To však bylo zmírněno zlepšujícími se směnnými relacemi, částečně odrážejícími nižší ceny dovážené ropy a zemního plynu. Deficit běžného účtu pro rok 2002 tudíž zůstal pod pěti procenty HDP a byl financován přímými zahraničními investicemi. ■
Jak optimistický je výhled? Oživení vývozních trhů by mělo vést k tomu, že hospodářský růst v letech 2003 a 2004 opět dosáhne tří procent a překoná je. Rozpočet pro rok 2003 sice ještě počítá s fiskální stimulací hospodářského růstu – zejména formou zvyšování transferů a mezd ve veřejném sektoru – avšak v mnohem menším rozsahu než v předchozím roce. Dynamika hospodářského oživení bude muset být místo toho poháněna rozvojem soukromého sektoru. Zatímco současný výhled počítá s „tradičním“ oživením, které se postupně rozšiřuje během sledovaného období, existují značná rizika jeho naplnění. Pokud se urychlí proces zániku firem působících v odvětvích s nízkou výkonností a zároveň motivace k hledání zaměstnání a k najímání pracovních sil zůstane nedostatečná, může dojít k poklesu zaměstnanosti, čímž utrpí důvěra spotřebitelů i hospodářský růst. Úspěšné provedení strukturálních reforem, jež by posílily jak nabídkovou, tak i poptávkovou stranu na trhu práce, spolu se zlepšením podnikatelského prostředí, které urychlí možnost znovuzaměstnání přebytečných pracovních sil, naopak povede k posílení ekonomiky a ke zvýšení potenciálního produktu ve střednědobém horizontu. ■
Jsou měnové podmínky odpovídající? S cílem zvýšit transparentnost a důvěryhodnost, přešla měnová politika k cílování celkové inflace. Centrální banka ve spolupráci s vládou stanovila cílová pásma až do prosince 2005. Výrazné zhodnocení měny v první
Policy Brief 3
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 polovině roku 2002 spolu s dalšími dočasnými faktory však opět vedlo k tomu, že skutečná inflace byla nižší než inflační cíl. S tím, jak se zhoršovala vnější konkurenceschopnost, stalo se tempo zhodnocování klíčovým problémem měnové politiky. To byl podnět pro jednání centrální banky, která mimo jiné intervenovala na peněžním trhu, opakovaně snížila úrokové sazby a uzavřela důvěryhodnější dohodu s vládou o zpomalení konverze příjmů z privatizace. Tyto snahy od poloviny roku 2002 spustily etapu stabilizace jak reálných úrokových sazeb, tak i směnných kurzů, měnové podmínky nicméně zůstaly podle historických standardů přísné. Zdá se, že současný rámec cílování inflace poskytuje tváří v tvář nestálým tržním podmínkám účinný nástroj stabilizace. Bude však třeba rozhodnout, jak přizpůsobit měnové a fiskální rámce, aby umožnily po vstupu do EU v pravý okamžik zahájit účast v kurzovém mechanismu ERM II a měnové unii (EMU). ■
Proč je fiskální konsolidace nezbytná? Fiskální politika (fiscal stance) se ve volebním roce 2002 značně uvolnila; došlo ke skokovému nárůstu veřejných výdajů blížícímu se třem procentům HDP a ke zvýšení rozpočtového deficitu o téměř dvě procenta HDP. Podle předběžných odhadů na základě hotovostních transakcí dosáhl konsolidovaný deficit pro rok 2002 čtyři a půl procenta HDP, pomineme-li výnosy a výdaje spojené s privatizací (pokud se zahrnou výdaje spojené se ztrátami transformačních institucí, dosahuje deficit 7,3 % HDP). Pro rok 2003 se počítá a dodatečným fiskálním stimulem, avšak budoucí fiskální výhledy vyvolávají znepokojení, neboť výdaje na penzijní a zdravotní systémy (tak, jak jsou v současné době uzákoněny) si vynutí stále se zvyšující převody z rozpočtu; očekává se, že se zdvojnásobí z méně než dvou procent HDP v roce 2002 na čtyři procenta v roce 2010 a že se znovu zdvojnásobí na osm procent do roku 2020. Reformy v těchto oblastech jsou potřebné, aby nedošlo k ohrožení fiskální udržitelnosti. Výdajová reforma je nutná nejen k zajištění fiskální udržitelnosti, ale také k vytvoření prostoru pro opatření k podpoře růstu. Česká republika v současnosti patří mezi země s velkým daňovým zatížením, které přesahuje průměr zemí OECD s nízkými příjmy o více než pět procentních bodů HDP. Vysoké daně, které deformují ekonomické prostředí a snižují motivaci k podnikání i k práci, by proto měly být sníženy. Snížení daňového zatížení práce je také důležité pro vytváření nových pracovních příležitostí. Další fiskální úsilí je nutné ke zlepšení dopravní infrastruktury,
vzdělávacího systému, stavu životního prostředí, služeb pro podnikatele a dalších oblastí spojených s přibližováním se úrovni vyspělých západoevropských ekonomik. Vláda v současné době posuzuje rozsáhlou reformu veřejných financí, která by řešila tyto problémy, a která bere v úvahu reformu veřejné správy (public management reform) popsanou v Ekonomické zprávě 2001. Současné návrhy ovšem zřejmě nejsou dostatečně ambiciózní, aby vedly k dosažení potřebných výsledků; proto se v souvislosti se současnými plány velmi doporučují důraznější strukturální opatření zaměřená na podstatné snížení budoucích mandatorních výdajů. Průběžně financovaný systém důchodového pojištění je největší mandatorní výdajová položka, jejíž předpokládané deficity se během následujících několika let zdvojnásobí z jednoho na dvě procenta HDP a do roku 2030 se pravděpodobně budou dále zvyšovat. Současná hodnota skrytého dluhu důchodového systému výrazně převyšuje 100 % HDP. Prvním krokem plánované důchodové reformy by byla úprava klíčových parametrů systému průběžného financování. Například zvažovaný posun k indexaci podle inflace by mohl opět zajistit vyrovnanou bilanci do roku 2006 a mírně stoupající přebytky v následujících letech, které by dosáhly dvou procent HDP v polovině dvacátých let 21. stol. Ale samo o sobě by odpovídající snížení náhradových poměrů nebylo dlouhodobě společensky udržitelné, pokud by k dispozici v krátké době nebyly další formy příjmů v důchodovém věku. Bylo by proto třeba vytvořit druhý pilíř penzijního zabezpečení, který by poskytoval další příjem v důchodovém věku tak, jak se váha systému průběžného financování bude postupně snižovat. Lze zvážit i další přístupy a čerpat při tom z řady reformních modelů zavedených v jiných členských zemích OECD. Klíčovým rysem jakéhokoli udržitelného systému je, že dostatečně motivuje starší pracovníky, aby s ohledem na prodlužování očekávané střední délky života zůstávali v zaměstnání déle. Česká republika má pro připravovanou reformu důchodového systému jistou rezervu, a to příjmy z privatizace, které by v několika dalších letech poskytly finanční „tlumič“. Podstatné ovšem je, aby tato rezerva byla využita k provedení skutečné reformy, a ne jen k dočasnému financování systému, který je z dlouhodobější perspektivy neudržitelný. ■
Jak může být i přes vzrůstající náklady zachována komplexní a vysoce kvalitní zdravotní péče? Systém zdravotního zabezpečení je založen na komplexním zdravotním pojištění pro veškeré
4 Policy Brief
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 obyvatelstvo, financovaném z veřejného zdravotního pojištění. Spoluúčast při hrazení zdravotní péče činí neobvykle malý (osm procent) podíl celkových výdajů na zdravotnictví. Tento systém napomohl dosáhnout významného zlepšení ve zdravotním stavu obyvatelstva od počátečních let transformačního procesu, a to tempem, které se (kromě Slovinska) nedá srovnat s žádnou jinou zemí v regionu. I přes nízký podíl spoluúčasti se až dosud dařilo udržet fiskální výdaje na relativně nízké úrovni. Ovšem navzdory nedávnému výraznému zvýšení zůstávají mzdy a ceny ve zdravotnickém sektoru ve srovnání se zbývajícími hospodářskými odvětvími stále nízké, což nelze dlouhodobě udržet. Spolu s těmito tlaky, přidáme-li k nim účinky stárnutí obyvatelstva a nových lékařských technologií, je třeba očekávat podstatné zvýšení nákladů na zdravotnictví. Při současné politice se předpokládá, že se deficit systému veřejného zdravotního pojištění značně zvýší. Řešení těchto naléhavých problémů bude vyžadovat jak zefektivnění poskytované zdravotní péče ve veřejném sektoru, tak i určité zvýšení úlohy soukromých plateb. Zkušenosti z ostatních zemí OECD ukazují, že to je možné bez omezení zásady všeobecného přístupu k nezbytné zdravotní péči. Klíčovým rysem systému zdravotní péče je neobyčejná hustota sítě zdravotnických zařízení financovaných z veřejného zdravotního pojištění a rozsah hrazení léků, které jde daleko za průměr OECD. Kapacita zdravotní péče není ani plně využita ani zcela zaměřena na nezbytnou lékařskou péči. Mnohé hrazené léky patří mezi volně prodejné výrobky, které si v mnoha jiných zemích OECD platí každý sám. Nezbytná péče by měla být definována úžeji a podle standardů, které jsou obvyklé ve vyspělých zemích OECD. Celkově byly zjištěny nadbytečné stávající kapacity v širokém spektru oblastí od lůžek akutní péče po ambulantní ordinace specialistů. V těchto oblastech připravuje v současné době česká vláda úpravy. Neexistuje jiná cesta než snížení počtu neefektivních zdravotnických zařízení financovaných z veřejného zdravotního pojištění a před škrty ad hoc vynucenými krátkodobými rozpočtovými omezeními by se měla dát přednost koordinovanému přístupu. Zároveň dnes není nastaveno vhodné prostředí pro tržně zaměřené nemocnice a lékařské služby, které mohou být financovány z plateb uživatelů nebo soukromých pojistitelů. Aby byla zachována homogenita dodavatelské sítě a aby se uplatňovala formální spravedlnost přístupu (ačkoli v mnoha oblastech existuje „přídělový systém“ a je někdy řešen pomocí nezákonných, ovšem účinných vedlejších plateb), byly tržní mechanismy v této oblasti omezeny přísněji než v mnohých zemích OECD. V důsledku toho se nevytvořil žádný trh pro doplňkové zdravotní
pojištění. Trhy by tudíž měly nabízet nadstandardní výkony, reagovat na soukromé požadavky rozmanitých a komfortních služeb a také otevřít prostor pro zdravotnická zařízení a pro zdravotnické odborníky, kteří se stali nadbytečnými v oblasti financované z veřejného zdravotního pojištění. V takových okrajových oblastech by mělo být k dispozici soukromé pojištění, které může přispívat k žádoucímu zvýšení podílu spoluúčasti. Pomoci také může větší kontrola finančních zdrojů z veřejného zdravotního pojištění, např. v oblasti dlouhodobé péče a některých lékařských předpisů. Navíc by všeobecné zavedení soukromých příplatků (vhodným a společensky přijatelným způsobem) mělo být považováno za částečnou alternativu ke zvýšení zdrojů pro úhradu zdravotní péče. Avšak i v případě, že dojde k jistým úpravám ve využívání veřejného zdravotního pojištění a že se podaří zvýšit produktivitu v poskytování zdravotnických služeb, společenský a politický zájem zajistit vysoce kvalitní a všeobecně dostupnou zdravotní péči bude znamenat, že výdaje na zdravotnictví v průběhu času porostou. Za uvedeným účelem bude nutné najít prostor k financování zdravotnictví i prostřednictvím rozpočtových úspor v jiných oblastech, což by bylo usnadněno ve střednědobém horizontu výdajovou kázní a vyšším hospodářským růstem.
Jak může lepší podnikatelské prostředí zvýšit potenciální růst? Odhady potenciální míry hospodářského růstu nacházející se v současné době mezi dvěma a půl a třemi procenty - ukazují jasné opožďování se vzhledem k ostatním zemím v regionu. Přestože tyto odhady vycházejí z různých metod, všechny dávají nízký potenciál do souvislosti s neefektivním využíváním vstupů. Tato anomálie, která udržela vysokou míru participace pracovní síly a vysokou míru zaměstnanosti, odráží rychlé tempo neefektivních průmyslových investic v prvním desetiletí transformačního procesu, za bankovnictví sponzorovaného státem a slabé správy a řízení společností a pomalý následný zánik neprosperujících firem. V důsledku toho je velká část pracovních sil využívána v podnicích a odvětvích, která nejsou dostatečně produktivní, aby obstála v domácí a zahraniční konkurenci. Tento problém bude narůstat s rozvojem vysoce produktivního sektoru přímých zahraničních investic, který přispívá k dalšímu růstu reálných mezd a ke zhodnocení měny. Velikost „zranitelného“ průmyslového sektoru se odhaduje na pět až deset procent zaměstnanců; v důsledku zhoršující se konkurenceschopnosti může být tento podíl v současnosti i vyšší.
Policy Brief 5
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 Navzdory významnému impulsu přicházejícímu z rozvíjejícího se sektoru přímých zahraničních investic, kde se produktivita českých závodů blíží úrovním dosahovaným v domácích zemích investorů, zůstávají úroveň a míra růstu produktivity poměrně nízké. Budoucí výkonnost ekonomiky bude významnou měrou záviset na překonání vznikající duality v podnikatelském sektoru a na kvalitě a tempu vzájemného působení a stimulace produktivity mezi mezinárodními a domácími firmami. Restrukturalizace podniků bude ovlivněna mikroekonomickými a institucionálními podmínkami pro převzetí zahraničními společnostmi, pro „zeštíhlování“, fúze a slučování podniků, a to do té míry, do jaké tyto podmínky usnadní přesun lidských a finančních zdrojů k jejich lepšímu využití. Aby politici pomohli restrukturalizovaným firmám v růstu, měli by odstranit překážky pro kótování na burze a pro investování tím, že dále posílí důvěryhodnost dozoru nad finančním trhem, výkaznictvím a správou a řízením podniků. To napomůže překonat rozčarování veřejnosti z výsledků kuponové privatizace v devadesátých letech 20. století. Podnikatelské prostředí je závislé na transparentní legislativě a na kompetentní státní správě. Konkurzní řízení, zánik a přebírání neživotaschopných podniků jsou těžkopádné procesy, jež v současné době trvají příliš dlouho. Jak fyzický a pro společnosti specifický lidský kapitál, tak i další nehmotný majetek firem, které jsou v platební neschopnosti, je často uvězněn v bezvýchodné situaci s „opevněným“ vedením firmy. Zákon o konkursu a vyrovnání, od roku 1993 devatenáctkrát upravený, je soudní mocí často interpretován ve prospěch bývalého vedení firmy, nezřídka z důvodů krátkodobé ochrany zaměstnanosti. Věřitelé a noví vlastníci jsou od obnovy neprosperujících firem odrazováni, a proto si vybírají a snaží se získat spíše firmy v likvidaci než podniky, u nichž proběhlo vyrovnání. V současné době se připravuje návrh nového zákona o bankrotech, který má za cíl vyjasnit a posílit práva a povinnosti všech stran v krizových firmách. Přijetí zákona by se mělo uspíšit a soudy by měly být vyškoleny a vybaveny tak, aby došlo k jeho rychlému provádění. Špatné (nonperforming) úvěry, které jsou v portfoliu České konsolidační agentury a které se týkají 7 000 nefinančních firem, 500 bytových a 600 malých zemědělských družstev a jež pokrývají pohledávky s nominální hodnotou blížící se 15 % HDP, by měly být nadále prodávány tržním způsobem. Prvotní zkušenosti s počínajícími prodeji jsou povzbudivé, i přes zbytečně dlouhá zdržení při jejich uskutečňování; některé restrukturalizační aktivity byly spuštěny zjevně úspěšně. Pokud jde o korupci, stoupla snaha českých orgánů dostat co nejvíce případů k soudu, což velmi pravděpodobně zvýší povědomí veřejnosti a bude mít žádoucí účinek na pochybné praktiky. ■
Jsou mzdy a pracovní smlouvy dostatečně pružné, aby usnadnily realokaci pracovních sil do produktivnějších činností? Vyjednávání o mzdě mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v zásadě probíhá takovým způsobem, který odráží situaci ve firmě. Odvětvová jednání o mzdách s odbory, představujícími 30 % pracovní síly, vyúsťují v kolektivní smlouvy, které nejsou závazné pro podniky, jež nemají odborové organizace. Vláda však pravidelně využívá svého zákonem zaručeného práva rozšířit platnost těchto smluv na některá odvětví, jako je stavebnictví, textilní průmysl a kovovýroba, aby předešla mzdovému dumpingu. Tato politika má však zejména pro menší zranitelné firmy nepříznivé důsledky a brání přerozdělení pracovní síly do ziskovějších firem tím, že narušuje mzdové signály. Zákony a nařízení týkající se zaměstnanosti nejsou pružné a zvláště postupy upravující masové propouštění jsou příliš těžkopádné. Je třeba provést právní reformy, které by snížily výdaje na ochranu zaměstnanců a poskytly vhodný rámec pro uzavírání pracovního poměru na dobu určitou a pro práci na zkrácený úvazek. V současném ad hoc systému totiž hrozí, že zbavování se nadbytečných pracovníků, jak u zranitelných soukromých firem, tak i u státem vlastněných podniků s nadměrnou zaměstnaností, se stane příliš nákladným. Pracovníkům propuštěným pro nadbytečnost se nabízí jednak možnost odejít do předčasného důchodu (podmínky byly sice nedávno zpřísněny, stále je však lze považovat za velkorysé) anebo zajištění v podobě sociálních dávek. V široce zneužívaném systému nemocenského pojištění také stát uhrazuje část nadbytečných výdajů u upadajících firem. Obecně lze říci, že dávky nahrazující příjem jsou v systému sociální péče vysoké, zvláště u méně kvalifikovaných pracovníků a pracovníků s nízkými příjmy. Těchto transferů mohou využívat i osoby prvně vstoupivší na trh práce, což má špatný vliv na jejich pracovní motivaci. Na přehnaná očekávání a na vysokou horní hranici příspěvku v nezaměstnanosti ukazuje také zvyšující se rozdíl mezi registrovanou mírou nezaměstnanosti (9,5 %) a mírou nezaměstnanosti zjištěnou metodou výběrového šetření (7 %) , přičemž posledně uvedený údaj přesněji zachycuje nedobrovolnou nezaměstnanost. Široce rozšířené využívání registrovaných i neregistrovaných pracovníků z řad přistěhovalců, kteří údajně představují 2-4 % pracovní síly zahrnující méně kvalifikovaná pracovní místa, u nichž je oficiální nezaměstnanost vysoká, je dalším ukazatelem špatně fungujícího trhu práce. Lze také ve velké míře doložit
6 Policy Brief
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po určitých kvalifikacích a nevyváženost regionálního trhu práce. Aby se redukovala past nezaměstnanosti, doporučuje se přejít od systému sociálních dávek založeného na pasivní podpoře s odejmutím dávek jako prohibitivním mezním nákladem pro uchazeče o zamĕstnání na systém dávek motivujících k práci. S ohledem na vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných jsou nezbytné zvláštní iniciativy, které by zaktivizovaly příjemce sociálních podpor. Slabé podněty k hledání zaměstnání je nutné posílit zpřísněným uplatnĕním zákonných požadavků. Motivace zaměstnavatelů směřující k najímání nových pracovních sil je oslabena nadměrně vysokými nemzdovými náklady na pracovní sílu. Česká republika více než ostatní země spoléhá na zdaňování mezd; odvody ze mzdy činí 17 % HDP a na celkových daňových příjmech se podílejí 44 %. Nemzdové náklady představují asi jednu třetinu nákladů na méně kvalifikované pracovníky a pracovníky s nízkými příjmy, což snižuje poptávku po takových zaměstnancích, neboť dochází ke zkreslení poměru mezi jejich příjmy a požadovanou produktivitou práce, která by kryla náklady na práci. Proto jsou šance na opětovné zaměstnání pracovníků, kteří ztratili práci, značně oslabené, zvláště za současných konkurenčních tlaků. Kdyby nemzdové náklady na pracovní sílu byly nižší, a kdyby systém práce na částečný úvazek a práce na dobu určitou byl pružnější, mohla by se rozvinout větší poptávka po méně kvalifikované pracovní síle, a to i v oblasti služeb. ■
Co lze učinit, k překonání překážek v pohybu pracovní síly? Nedávná zpráva OECD a další mezinárodní srovnání ukazují, že výsledky českého systému primárního vzdělávání jsou dobré, nikoli však výborné, jak to ukazovala dřívější šetření zabývající se měřením tradičních dovedností. Avšak mnoho potřebných dovedností absolventů středních a vyšších odborných škol z hlediska pracovního trhu je neuspokojující, zvláště z pohledu nejnáročnějších částí sektoru přímých zahraničních investic, který vyžaduje ovládání cizích jazyků a počítačovou zručnost. Zvláště závažný se zdá být nedostatek kratších vzdělávacích programů univerzitního typu, stále totiž převládá nabídka dlouhých akademických programů na univerzitách. V důsledku nedostatečné kapacity je celkový počet studentů zapsaných na vysoké školy nízký, i přes formálně volný přístup a veřejné financování stávajícího vysokoškolského systému. Proto je třeba zvýšit celkové investice a nabídnout větší různorodost ve vzdělávacím systému. Toho však lze dosáhnout
pouze větším rozšířením placených vysokoškolských programů. Zásada rovného přístupu by mohla být zachována za pomoci státních stipendií a programu studentských půjček. Investiční pobídky jsou nepřímo úměrné hospodářské výkonnosti jednotlivých regionů a prospívají tak všem regionům s výjimkou Prahy, která se již těší vyššímu HDP na hlavu překračujícímu průměr v EU. Investice vyvolané pobídkami jsou proto nejvyšší v oblastech s nejnižšími příjmy. Zůstávají však dvě velké oblasti s trvale vysokou nezaměstnaností - Severní Čechy (Ústí) a Severní Morava (Ostrava) – zejména proto, že nedostatečná dopravní obslužnost odrazuje potenciální investory, a nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po určitých kvalifikacích snižuje zaměstnatelnost pracovní síly. Přetrvávající státní regulace nájemného udržovaného na nízkých úrovních, nepřihlížející k rozhodnutí Ústavního soudu, že regulované nájemné musí být založeno na tržních cenách, paralyzuje trh s nájemními byty. Tím je snížena mobilita pracovních sil, protože nájemníci v oblastech s vysokou nezaměstnaností nemohou najít cenově dostupné bydlení v lépe prosperujících regionech. Zkušenost zemí OECD naznačuje, že pohyb pracovních sil se nezlepší, dokud nebude trhu s nájemními byty umožněno, aby začal náležitě fungovat. Proto by měla vláda buď zrušit regulaci nájemného, nebo vypracovat regulující mechanismus, který by byl slučitelný s tržními cenami v souladu se zásadami vymezenými Ústavním soudem. Programy zaměřené na rozvoj regionálních trhů práce by se měly soustředit na to, aby trhu práce poskytovaly pracovní síly s potřebnou kvalifikací. ■
Jaké obtíže přetrvávají v českém hospodářství? Otevřenost republiky pro přímé zahraniční investice je velmi pozitivní, zvláště vítaná je ochota plně zprivatizovat síťová odvětví. Vláda by však měla zabránit vzniku soukromých monopolů. Přes postupně se zlepšující fungování nezávislých regulátorů v energetice a v telekomunikacích zůstávají ceny energií a telekomunikačního spojení poměrně vysoké. Proto by se síťová odvětví měla co nejdříve zcela otevřít volné soutěži. Překážky pro rozšíření internetu, které jsou významné, zvláště pokud jde o ceny těchto služeb, by měly být odbourány zavedením časově neomezeného přístupu za rozumnou cenu a pravidly umožňujícími snadný vstup do odvětví a silnou konkurenci mezi poskytovateli internetových služeb. Veřejné výdaje na infrastrukturu zůstávají na úrovni kolísající mezi 3 a 3,5 % HDP, ale jsou zde silné známky alokační a technické neefektivnosti.Vládní
Policy Brief 7
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003 důraz na výstavbu nových dálnic a železničních koridorů vedl k zanedbání péče o stávající sítě. Zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) zdůrazňují systémové nedostatky včetně běžného porušování pravidel o veřejných zakázkách, špatného řízení projektů a chybného výběru priorit, což přispívá k přetrvávání regionálních bariér pohybu pracovních sil. Vláda přichází s prvními kroky systematického hodnocení výdajových programů a je odhodlána plně provést odpovídající doporučení Ekonomické zprávy o ČR za rok 2001. Měla by také zvážit zvláštní podněty NKÚ obsažené v nedávných zprávách o dopravní
infrastruktuře, které by měly vyústit v lepší investice do infrastruktury při nižších nákladech. ■
Další informace Další informace o zprávĕ mohou poskytnout Rauf Gönenç, tel. (33-1) 45 24 94 04 (e-mail:
[email protected]) a Jaromir Cekota, tel. (33-1) 45 24 94 95 (e-mail:
[email protected]). ■
8 Policy Brief
EKONOMICKÁ ZPRÁVA O ČESKÉ REPUBLICE, 2003
For further reading
OECD Economic Surveys: Economic Surveys review the economies of Member countries and, from time to time, selected non-Members. Approximately 18 Surveys are published each year. They are available individually or by subscription. For more information, consult the Periodicals section of the OECD online Bookshop at www.oecd.org/bookshop.
Additional Information: More information about the work of the OECD Economics Department, including information about other publications, data products and Working Papers available for downloading, can be found on the Department’s Web site at www.oecd.org/eco/eco/.
Economic Outlook No. 72, December 2002 A preliminary edition is published on the OECD Web site approximately one month prior to the publication of the book: www.oecd.org/eco/Economic_Outlook.
OECD publications can be securely purchased from the OECD Online Bookshop www.oecd.org/bookshop
The OECD Policy Briefs are prepared by the Public Affairs Division Public Affairs and Communications Directorate. They are published under the responsibility of the Secretary-General
The OECD Policy Briefs are available on the Internet site at www.oecd.org/publications/Pol_briefs/
Where to contact us FRANCE
GERMANY
JAPAN
MEXICO
UNITED STATES
OECD Headquarters
OECD BERLIN Centre
OECD TOKYO Centre
OECD MEXICO Centre
OECD WASHINGTON Center
2, rue André-Pascal
Albrechtstrasse 9/10, 3. OG
Landic Akasaka Bldg
2001 L Street N.W.,
75775 PARIS Cedex 16
10117 Berlin-Mitte
2-3-4 Akasaka, Minato-Ku
Tel: 33 (0) 1 45 24 81 81
Tel: 49 30 288 8353
TOKYO 107
Fax: 33 (0) 1 45 24 19 50
Fax: 49 30 288 83545
Tel: (81-3) 3586 2016
E-mail:
[email protected]
E-mail:
[email protected]
Fax: (81-3) 3584 7929
Internet: www.oecd.org
Internet: www.oecd.org/ deutschland
E-mail:
[email protected]
Presidente Masaryk 526, 1er piso, Polanco, México,. D.F. CP. 11560. Tel. 5281 3810 Fax. 5280 0480 E-mail:
[email protected] Internet: rtn.net.mx/ocde/
Internet: www.oecdtokyo.org
Suite 650 WASHINGTON D.C. 20036-4922 Tel: (1-202) 785 6323 Fax: (1-202) 785 0350 E-mail:
[email protected] Internet: www.oecdwash.org Toll free: (1-800) 456 6323
