Policie odkrývá své práskače

Bilance zdražování

Ve spolupráci s the economist THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

Český spor o totalitu Radiožurnál, teď a rychle Economist: Nanotechnologie

respekt.cz

3

Předpl atné v Čr: 20  Kč | SK 4 5 Sk | DE 2 ,30 € | AT 2 ,50 € | BE 2 ,50 €

R o č n í k X I X | 1 4 . – 2 0 . 1 . 2 0 0 8 | 3 0  K č

Policie odkrývá své práskače

3 | 2008 Ročník XIX Adresa redakce: Křemencova 10, 110 00 Praha 1 Telefon: 224 934 441 Fax: 224 930 792 E-mail: [email protected] [email protected] E-mail na jednotlivé pracovníky: [email protected] web: www.respekt.cz Předplatitelský servis (po–pá 8–18): 800 100 634 Šéfredaktor: Martin M. Šimečka Zástupci šéfredaktora: Marek Švehla, Erik Tabery Editoři: Martin Kontra, Ivan Lamper Redakce vydání: Kateřina Ducháčková, Michaela Plchová Kresby: Pavel Reisenauer Art director: Mira Antonovič Obrazový redaktor: Ivan Kuťák Komentáře: Erik Tabery Domácí rubrika: Jan Brabec, Kateřina Čopjaková, Anneke Hudalla, Ondřej Kundra, Silvie Lauder, Tomáš Lindner, Tomáš Pavlíček, Jaroslav Spurný, Adam Šůra, Jáchym Topol Ekonomika: Tomáš Sachr Zahraničí: Markéta Pilátová Rozhovor: Ondřej Nezbeda Téma: Jiří Sobota, Petr Třešňák Civilizace: Martin Uhlíř Kultura: Jaroslav Formánek, Jan Gregor, Pavel Klusák, Magdalena Platzová, Viktor Šlajchrt, Jan H. Vitvar Trendy: Karolína Vitvarová- -Vránková Jazyková redakce: Veronika Čiháková, Petra Švehlová Překlad z The Economist: Helena Bárta, Pavla Horáková, Miroslav Pošta Design: ReDesign. Použitá písma RePublic (Suitcase Type Foundry), Unit (FontShop) Grafická úprava: David Němec, Martin Pavlík ([email protected]) Fotoprodukce: Kateřina Malá Fotografové: Günter Bartoš, Karel Cudlín, Tomki Němec, Matěj Stránský Respekt.cz: František Novák, Jaroslav Pašmik, Michal Šimčík Vydavatel: Respekt Publishing a. s. IČO 61457345 Předseda dozorčí rady: Jan Ruml Generální ředitel: Tomáš Šídlo Správní ředitelka: Anna Gregorini Soumarová Vedoucí projektů: Petra Sedláčková Sekretariát: Kateřina Spurná, Jan Svoboda Ředitel inzerce: Jan Bezpalec Inzerce: Milan Černík, Patricie Svobodová, Irena Velebilová, tel. 226 216 776–8, fax 226 216 799 ([email protected]) Distribuce: Renata Brabcová, Jan Smola, Jiří Völfl tel. 224 930 999, fax 226 216 799 ([email protected]) Tiskne: Svoboda Press s.r.o. Rozšiřují: Společnosti holdingu PNS, a. s., Mediaservis, s. r. o., PressMedia, spol. s  r. o., CZ  Press, spol. s  r. o. ISSN 0862 – 6545, ev. č. MK ČR E 5197. Náklady ověřuje ABC ČR, člen IF ABC. Uzávěrka: 12. 1. 2008 © Respekt Publishing a. s.

R E S P EKT. C Z

obsah komentáře

10 Takoví jsme nebyli Erik Tabery 11 Kyselé vztahy Anneke Hudalla Smrt v Čechách Marek Švehla 12 Poněkud bledší barvy The Economist Velká cena Marek Švehla 13 Tři oříšky pro Evropu Timothy Garton Ash

na pozvání

14 Problémy, které nejsou Jan Komárek Společnost (s)potřeby Tomáš Sedláček

česko

16 Langrova reforma policie Jaroslav Spurný 20 Ústav pro výzkum totalitních režimů A. Šůra, J. Brabec, O. Kundra 24 Žaloby vlastníků domů Tomáš Pavlíček 25 J. Kasal o volbě prezidenta Erik Tabery

ekonomika

26 Milosrdné zdražování Tomáš Pavlíček 28 Motivace ke zdraví P. Houdek, P. Koblovský

svět 30 32 33

Tři země proti kouření A. Hudalla, J. Formánek, M. Pilátová Bushova východní pouť Jan Fingerland Gruzie: Saakašvili u moci Dan Macek

téma

36 Nanotechnologie The Economist

rozhovor

42 S Katarínou Mathernovou Kateřina Šafaříková

kultura

46 Vzpomínky na Jana Čepa Miloš Doležel 48 Y. Reza: Zoufalství Lenka Jungmannová H. Ørstaviková: Ve skutečnosti Helena Březinová 49 Zdeněk Svěrák erotický Pavel Klusák

50 Proměna Radiožurnálu Jan H. Vitvar 52 Komiksová reportáž Joea Sacca Ondřej Nezbeda 53 Film Východní přísliby Jan Gregor

civilizace 56 58

Neznámý vesmír Petr Kulhánek Existují rasy? Vladimír Sládek

česko

str. 16

Policie odkrývá své práskače Co všechno přináší reforma policie.

trendy

60 Co přiložit do kamen? Karolína Vitvarová-Vránková

eseje

62 Chléb mladých let Jan Balabán

pravidelně

4 anketa Kdo z kanditátů na prezidenta USA by byl pro Evropu nejvýhodnější? příštích 7 dní průzkum 6 krátce 8 z kraje Práce přes hranici Anneke Hudalla 9 vaše otázky Proč jsou diskriminováni arteterapeuti? 15 blogy, dopisy 23 úspěch Samoobslužná pivnice Pavel Černý 34 o kom se mluví Francouzka Rama Yadeová Jaroslav Formánek 54 kulturní servis 55 prvních 15 minut Básnířka J. N. Srbová Magdaléna Platzová 64 ve hvězdách Mafián Salvatore T. Riina Petr Třešňák 65 jeden den v životě Z Antarktidy do nemocnice mimochodem Odpustky Jiří Kratochvil 66 minulý týden Týdeník Respekt byl založen v listopadu 1989 skupinou samizdatových novinářů. Profiluje se jako liberální, kritické médium, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování.

téma

str. 36

Poněkud riskantní podnik Přínos a ošidnost nanotechnologií.

rozhovor

str. 50

To nejlepší, co jsem udělala S K. Mathernovou o práci pro EU.

civilizace

str. 56

Neznámý vesmír Temná hmota tvoří čtvrtinu vesmíru.



Čím je minulost této země vzdálenější, tím menší mám jistotu o její povaze. Pamatuji se sice, že když jsem v osmdesátých letech četl Původ totalitarismu od Hanny Arendtové, zasáhla mě ta kniha do hloubi duše a ohromeně jsem si říkal: vždyť ona už dávno popsala to, v čem já právě žiji! Že nejsem mrtev, za to vděčím StB, která se rozhodla mne prozatím nezabít, stejně tak jako pečlivě dohlížela na dodržení totálního zákazu mého studia na gymnáziu či vysoké škole. Jenže po roce 1989 jsem potkal dost lidí, kteří mi přísahali, že před listopadem neměli ani tušení o tom, že nějaká StB existuje. Proč by měla být moje zkušenost silnějším argumentem o povaze té doby než jejich tehdejší nevědomí? Jak naznačuje nejen společná ústavní stížnost sociálních demokratů a komunistů proti vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, boj o výklad minulosti teprve začíná. Tématu se proto věnujeme hned na několika místech: v komentáři Erika Taberyho (str. 10), v článku autorů Adama Šůry, Jana Brabce a Ondřeje Kundry (str. 20–21) a v eseji Jana Balabána (str. 62). Komunistický režim považoval za velmi užitečný nástroj své moci nejen StB, ale také pečlivě dokumentovanou síť udavačů, kteří si jistě chtěli své tajemství o dvojí identitě vzít do hrobu. Měli smůlu, jak se po roce 1989 ukázalo. Ministr vnitra Ivan Langer teď zamračeně hledí úkosem z obálky, jako by nechtěl vidět, že ani demokracie se bez udavačů úplně neobejde. Čeští policajti žárlivě střeží tajemství jmen svých práskačů, neboť zkušenost, že jejich oficiální evidence povede jednoho dne k jejich vyzrazení, je dnes již historicky potvrzena. A právě tato evidence jim byla teď z vyšších míst přikázána. Co z toho vyplývá? O podivném světě, v němž udavač a policajt tvoří důvěrné dvojice, píše Jaroslav Spurný (str. 16–19). Ale přesuňme se z třináctých komnat podsvětí do jiného podivného prostoru, do mikrokosmu částic tak malých, že by neměly ublížit ani mouše. Jenže nanotechnologie není možná vůbec tak nevinná, jak jsou přesvědčeni její nadšení propagátoři, a týdeník The Economist pozvedl varovný hlas (téma str. 36–41). Vážené dámy a pánové, příjemné čtení vám přeje mArtin m. šimečkA

anketa Vítězství kterého z kandidátů na prezidenta USA by bylo pro Evropu výhodnější? f ot o č t k , i s i fA , g Ü n t e r b A r t o š , A r c h i v

eDitorial

JaNahYBÁŠkovÁ

poslankyně Evropského parlamentu

Myslím, že je příliš brzy na tuto otázku. Důležité ale je, aby nový prezident byl dobrý především pro USA. Protože když bude dobrý pro Ameriku, sedne jí a povede ji dobře, tak se Amerika bude cítit v pohodě a to bude dobré i pro zbytek světa. Já osobně bych inklinovala k Johnu McCainovi, který by byl se svou rozvážností a válečnými zkušenostmi jistě dobrým prezidentem pro tento nebezpečný svět. Ale pokud Amerika volá po skutečné vnitřní změně a pokud tomuto volání nejlépe vyhovuje Barack Obama, pak mu říkám ano, přestože s ním názorově nesouhlasím v mnoha věcech. Co je dobré pro USA, je dobré i pro Evropu.

faBricemartiN plichta

pražský dopisovatel deníku le Monde

Transatlantické vztahy Odchod George W. Bushe nutně potřebují radikální na zaslužený odpočinek a zároveň rozumnou změnu sám o sobě otevře možnost – od silně ideologizovaného, zlepšení vztahů mezi jednorozměrného vnímání Evropou a Amerikou. Svým prezidenta Bushe chováním, mesiášským k racionálnímu přístupu a kovbojským přístupem a dialogu. Podobný postoj k problémům světa (Irák, v mých očích nejlépe Írán, globální oteplování, ztělesňuje Hillary Clintonová. světový obchod atd.) narušil Je pro změnu v politice tyto vztahy natolik, že jen klimatických otázek, v politice změna prvního muže USA vůči Iráku – v oblastech, přispěje k jejich narovnání. v nichž Bush svou politikou Demokraté mají tradičně nejvíce uškodil vztahům větší pochopení pro s Evropou – a má dostatečnou evropské nazírání na krize, politickou zkušenost, aby tyto konfl ikty a neshody mezi změny mohla snad i prosadit. oběma spojenci. Současně Samotnou změnou tváře se jejich politické a fi lozofi cké ovšem ne všechno zlepší. Na předpoklady mají hodně to jsou Evropa a Amerika společného s hlavním v chápání politiky, globálních proudem evropské politiky. konfl iktů... příliš rozdílné.

příštích 7 dní philipcoYlevBrDech V pondělí 14. ledna navštíví Brdy bývalý náměstek amerického ministra obrany Philip Coyle. Patří mezi nejuznávanější světové experty v oblasti vývoje a testování vojenských technologií a americké obranné politiky. Je kritikem protiraketové obrany.

preziDeNtskévolBYvsrBskU V neděli 20. ledna proběhne v Srbsku první kolo prezidentských voleb. Evropská unie bude při obhajobě úřadu tiše držet palce proevropsky orientovanému Borisi Tadićovi, jeho znovuzvolení by mohlo později pomoci vyřešit krizi kolem nezávislosti Kosova.

parlameNtNívolBYNakUBě V neděli 20. ledna uspořádá kubánský komunistický režim nesvobodné parlamentní volby, po nichž by poslanci měli zvolit prezidenta. S největší pravděpodobností bratra současného diktátora, Raúla Castra.

4

silJaschUltheis

novinářka německé redakce Českého rozhlasu

DaviDUtrera

překladatel a učitel katalánštiny

Bez ohledu na to, kdo vyhraje americké volby, zahraniční politika USA neprodělá po volbách velké změny. Demokratičtí kandidáti Obama či Clintonová by mohli vnést do vztahů s některými zeměmi Evropy čerstvý vzduch. Kupříkladu ve Španělsku, kde po odchodu Aznara, jednoho z nejvěrnějších spojenců prezidenta Bushe, a po stáhnutí španělských vojáků z Iráku nejsou nyní zahraničněpolitické vztahy s USA tak vřelé, jak bývaly. Demokraté tak mají příležitost uplatnit více skromnosti a důvěry vůči Evropě, což by mohlo mít i dobré ekonomické důsledky. Klíčovým faktorem ve vztazích s USA bude ale i nadále především jednota zemí EU.

průzkum Názor svobodných na manželství Chystáte se v budoucnu uzavřít sňatek? �

��

��

��

��

��

Ano

Ne

Neví

rok ���� rok ����

Podle zjištění CVVM v Česku přibývá svobodných, kteří nevědí, jestli v budoucnu uzavřou sňatek. Jako hlavní důvod pro manželství uvedlo �� % dotázaných děti. Dále �� % řeklo, že jde o nutnost, protože je to společenská norma. CVVM také uvádí: „Lidé deklarující dobrou životní úroveň častěji plánují uzavření manželství.“ Dle �� % Čechů žijí sezdaní spokojenější život než svobodní.

ZDROJ: CVVM

ReSPek t 3 | 14. – 20. ledna 2008

CD k dostání na ESHOP.RESPEKT.CZ

Album nyní stahujte také na i-legalne.cz a allmusic.cz EDICE.RESPEKT.CZ

f ot o č t k , t o m k i n ě m e c , i s i fa

krátce

Prověrka pro Husáka

Koalice chce zavést školné, které nebude školné

Vladislav Husák – předposlední policejní prezident – dostal od Národního bezpečnostního úřadu prověrku na „přísně tajné“. Má nyní volný přístup k těm nejzásadnějším informacím. Jsou tu ale dva problémy. Husák si musel o prověrku požádat už před třemi lety, když nastoupil do nejvyšší policejní funkce. Dva roky v  této funkci řídil policii bez prověření na nejpřísnější stupeň. Post policejního prezidenta musel opustit kvůli faktu, že vynášel utajené informace, přesně řečeno, upozornil zločince, že je jeho podřízení začali vyšetřovat. „BIS nám dodala informace, na jejichž základě jsme museli prověření udělit,“ komentuje rozhodnutí svého úřadu jeho šéf Dušan Navrátil. Q

I  přes záplavu zpráv o  zdražování vyrukoval premiér Mirek Topolánek s  návrhem, který má ve svém důsledku sáhnout některým lidem do peněženek. Premiér chce, aby bylo na veřejných vysokých školách zavedeno školné. „A to ještě za této vlády,“ tvrdí Topolánek. Koaliční partneři nejsou proti. Vedení lidovců s návrhem souhlasí a ani zeleným, kteří výslovně prohlásili, že školné odmítají, premiérův návrh nevadí. Topolánek totiž uvažuje o takzvaném odloženém školném, které zpětně platí absolventi vysoké školy jen poté, co dosáhnou určité výše příjmů. „Vlastně to není školné,“ říká bývalá ministryně školství Dana Kuchtová. „Je to solidární opatření, kdy bohatí pomáhají spolufinancovat vzdělávání.“ Zatím ale není jasné, jak bude



f ot o č t k

Proč zrovna on, hloubali možná minulý týden mnozí z našinců nad zprávou, která tak trochu bere dech. Šéf firmy ČEZ Martin Roman si za čtyři roky práce vydělal nějakých sedm set milionů korun a stává se nekorunovaným králem českých zaměstnanců. Na okraj debaty o  tom, zda je takový plat u  polostátní firmy vzhledem k  platovým poměrům Česka vůbec morální, je nutné vědět, že pan Roman je v tom tentokrát nevinně. Prostě měl štěstí a  vydělal na bonusu plynoucím z mnohonásobného růstu akcií, spojeného s mimořádně příznivou (pro ČEZ) situací na trhu s  elektřinou. Takže nikoliv pan Roman a jeho plat, ale poměry v české energetice jsou problémem. Neexistuje konkurence a ČEZ těží z vysokých cen elektřiny v Německu. V 90. letech privatizovaný, plné konkurenci vystavený ČEZ by se takovému růstu akcií netěšil a také Martin Roman by musel jednu nulu ze svého platu ubrat. Q

a r c h i v m a r k a s e m e r á da

Roman a jeho plat

Zaručená hra na olympiádu

školné vysoké, jaké se z něj budou platit úroky ani při jaké výšce příjmů se začne splácet. Předpokládá se, že právě o tom se strany koalice budou přít. Už zazněl návrh, aby bývalí studenti platili školné hned poté, co dosáhnou na jedenapůlnásobek průměrného platu. To ale třeba Kuchtová odmítá. Česko je přitom zemí, kde se vysokoškolské vzdělání i ve srovnání s  okolním vyspělým světem opravdu vyplatí. Plat člověka s diplomem přesahuje příjmy středoškoláka o 82 procent. Lépe už jsou na tom jen v Maďarsku, kde rozdíl činí 117 procent. Jednoznačně proti zavádění školného jsou sociální demokraté. Předseda strany Jiří Paroubek by školné podpořil až za „osm či deset let“. Stínový ministr školství Jiří Havel ho považuje za zbytečné. Q

Všichni ministři ODS a jeden z KDU-ČSL poskytli svými hlasy právní záruky kandidatuře Prahy na pořádání olympijských her v roce 2016. Vládní záruka, která neobsahuje žádné finanční garance, umožňuje Praze usilovat o  status jednoho z  oficiálních kandidátů. Mezinárodní olympijský výbor jejich seznam zveřejní letos v červnu. Status kandidátského města znamená zahájení přípravné fáze, do které musí Praha vložit podle odhadů firmy PricewaterCoopers zhruba půl miliardy korun bez ohledu na to, zda nakonec uspěje. Peníze budou využity na propagaci a dokumentační přípravu akce. Předseda vlády Topolánek si podle HN stěžoval, že ho o výhodnosti her zatím nikdo nepřesvědčil. V  rozhovorech s  Respektem letos na podzim i samotní pořadatelé připouštěli, že úspěch kandidatury pro rok 2016 je velmi nepravděpodobný. Q

Návštěva Donalda Tuska v ČR

Respekt ↑

Despekt ↓

Marek Semerád, starosta Cerhenic, vyzval své krajany k tomu, aby přestali o sobě a o svých dějinách mluvit ve stokrát přežvýkaných stereotypech. Poté, co premiér Mirek Topolánek v tisku charakterizoval Čechy jako národ zbabělců, kteří se „podělají, když k něčemu dojde“, Semerád poukázal na ty, kteří v odbojích riskovali život. Není Čech jako Čech!

Šest poslanců za ODS podepsalo spolu s pravicovými extremisty výzvu D.O.S.T., která varuje před antidiskriminační agendou šířící se z EU. Odmítají „demontáž rodiny založené na manželském svazku muže a ženy“ a považují ideologii „bezpohlavní společnosti“ za nežádoucí. Signatářka Eva Dundáčková z ODS prý proto pro „registrované partnerství nehlasovala“.

Minulý týden přijel do Prahy polský premiér Donald Tusk. Pokoušel se společně s Mirkem Topolánkem sladit postup při jednáních s Američany, která Polsko i Česko povedou ve Washingtonu o budoucím umístění součástí systému americké protiraketové obrany. Současná polská vláda se snaží být při jednání opatrnější, na rozdíl od Jaroslawa Kaczyńského, který jednoznačně podporoval stavbu základny a nekladl americké straně žádné podmínky. Tusk naopak tvrdí, že Polsko se kvůli základně dostane do nepříjemného konfliktu s Ruskem, žádá tedy bezpečnější protiraketový systém Patriot. Q R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o P r o f i m e d i A . c Z

Zánik sociálního omylu

Šikovná Hillary

Bojkot Zlatých glóbů Americké herecké odbory solidárně podpořily scenáristy v jejich stávce za větší podíl na ziscích z internetové distribuce a minulé pondělí oznámily bojkot slavnostního večera, na němž se tradičně vyhlašují Zlaté glóby. Asi jako zrušení velké svatby pár dnů před obřadem, tak by se dala někomu, kdo se nevyzná ve filmové branži, popsat situace. Pořadatelská Asociace zahraničních hollywoodských novinářů opulentní ceremoniál raději odpískala. Místo toho se diváci v neděli v noci dočkali hodinové tiskové konference doplněné dvouhodinovým předtočeným materiálem složeným z rozhovorů s nominovanými. Na zrušení show, která mívá jen v USA sledovanost kolem 20 milionů diváků, přitom tratí všichni. Televize NBC přišla řádově o 10–

Minulé úterý odpověděl francouzský prezident Nicolas Sarkozy na dotaz novináře, zda rokem 2008 zanikne pětatřicetihodinový pracovní týden, slovy: „Jsem přesvědčen, že ano.“ O pár hodin později se k hlavě státu verbálně připojil i premiér François Fillon: „Zavedení pětatřicetihodinového pracovního týdne byl jeden z nejvážnějších ekonomických a sociálních omylů posledních dvaceti pěti let.“ Předseda vlády poté naznačil, že vznikne návrh zákona, v němž by 35 hodin mělo být stanoveno za minimum, a ne maximum týdenní práce. Nejde přitom o nějakou nečekanou novinku. Na podobný krok Sarkozy Francouze připravoval ještě jako prezidentský kandidát dnes už slavným volebním sloganem: Více pracovat, více vydělávat. Q

15 milionů dolarů z reklamy, hollywoodská studia zase o možnost účinně propagovat své filmy. Zlaté glóby jsou považovány za důležitý lakmusový papírek před ještě sledovanějšími Oscary. Nezdá se přitom, že by zástupci scenáristů a producentů byli dohodě blíže než před deseti týdny, kdy stávka začala. A tak se začínají klubat na světlo krizové scénáře pro vyhlašování nejslavnějších světových fi lmových cen, které se koná na konci února. S nejoriginálnějším nápadem přišel zatím britský deník Guardian – večerem by mohly provázet loutky herců, které si zahrály v satirické komedii tvůrců South Parku Treye Parkera a Matta Stonea Team America. Animátoři totiž nejsou členy stávkující scenáristické asociace WGA. Q

Senátorka Hillary Clintonová změnila po prohře v prvním kole amerických primárek ve státě Iowa taktiku a navzdory průzkumům, předpovědím médií i pesimismu uvnitř vlastního týmu porazila ve druhém kole o tři procenta svého největšího protivníka Baracka Obamu. Clintonová dosáhla překvapivého zvratu díky zdařilé mobilizaci voliček a obyvatel nad 60 let. V táboře republikánů naopak proběhlo vše podle předpokladů a vítězství v New Hampshiru si odnesl senátor John McCain. Letošní nominační proces nemá po prvních dvou kolech jasného favorita ani v jedné z politických stran. Dramatický souboj bude pokračovat v následujících dnech primárkami v Michiganu, Nevadě a Jižní Karolíně a vyvrcholí zřejmě až 5. února, kdy se klání koná ve více než dvaceti státech zároveň. Q

každý chce mít

TÉMA: SARAJEVSKÝ ATENTÁT PO DESETI LETECH ZPRAVODAJSKÝ ČASOPIS ROKU 2006

THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

Pitrův ministr se vrací Krásný život bez dětí Economist: Amerika před krizí

RESPEKT.CZ

48

P Ř E D P L AT N É V Č R : 2 0 K Č | S K 4 5 S K | D E 2 , 3 0 € | AT 2 , 5 0 € | B E 2 , 5 0 €

ROČNÍK X VIII | 26. 11.–2. 12. 200 7 | 30 KČ

Diagnóza: český papaláš

33%

ušetříte s předplatným respektu.

Další slevy pro studenty a učitele. ráno v 8.00 ve vaší schránce nebo kanceláři.

R e S P e k t. C Z

PREDPLATNE.RESPEKT.CZ

7 800 100 634

vaše otázky

Proč jsou na trhu práce diskriminováni arteterapeuti? Již déle než deset let produkuje Jihočeská univerzita v bakalářském studijním programu arteterapeuty. Při snaze uplatnit se na trhu práce jsou však tito absolventi třeba oproti fyzioterapeutům diskriminováni. Jejich profese není definována v žádném zákonu, dokonce ani v katalogu profesí. Zajímá mě odpověď na otázku, kdo je za tento stav zodpovědný a proč se problém neřeší? Bedřich Čermák, České Budějovice

Ptali jsme se Milana Kizoura,  Jana Holce a Pavla Kaliny  z Jihočeské univerzity Arteterapie je léčebná metoda v psychologii, při které se využívá výtvarný projev pacienta. „Člověk něco vytvoří, nejčastěji je to obraz, který potom společně se školeným terapeutem interpretuje,“ říká zakladatel ateliéru arteterapie na pedagogické fakultě v  Českých Budějovicích Milan Kizour. „Cílem je, aby pacient prostřednictvím svého výtvarného vyjadřování lépe pochopil svoji vlastní situaci.“ Arteterapie je podle Kizoura zvlášť vhodná pro práci s dětmi, které dovedou svoje pocity lépe vyjádřit malováním než mluvením. Arteterapeuti nejčastěji pracují ve školách, diagnostických ústavech, nemocnicích, domovech důchodců nebo v neziskových organizacích. V Česku se tato metoda využívá od padesátých let, ale dodnes nemá jasně vyhraněný profesní status, zřetelné vymezení ani pravidla a jako samostatný obor se vyučuje jenom na českobudějovické univerzitě. Při uplatnění na trhu práce potom arteterapeuti skutečně narážejí na obtíže. „Zvlášť ve státních institucích může být problém se zařazením do platových tabulek,“

říká Milan Pazour. „Sám jsem to poznal jako zaměstnanec českobudějovického zdravotního ústavu,“ dodává. „Abych netratil na mzdě, musel mi šéf dát vysoké osobní ohodnocení.“ Podle Jana Holce, proděkana pro studium z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity, ale škola o zákonnou definici profese arteterapeuta neusiluje. O obor je totiž každý rok velký zájem, který škola nestíhá uspokojit. „Až dosud jsme mohli nabídnout jenom dvacet studijních míst,“ říká Holec. Letos už ateliér přijme pětatřicet posluchačů, i tak se ale počet uchazečů každý rok pohybuje okolo sto padesáti. „Předpokládáme, že když se k nám hlásí tolik lidí, tak asi tuší, kde se po studiu můžou uplatnit,“ říká. Obor byl podle něj navíc zřízený jako doplňkové studium. Ideální je, když jde arteterapii studovat člověk s dokončeným vysokoškolským vzděláním, který má zkušenost z práce s lidmi. „Studium je spojené s osobnostním výcvikem,“ říká vedoucí ateliéru arteterapie Pavel Kalina. „Na to by už člověk měl mít něco sebou. Obor jsme otevírali hlavně pro lékaře, zdravotní sestry nebo absolventy oboru výtvarná výchova.“ Proděkan Jan Holec doplňuje: „Kdo se do ateliéru hlásí po

maturitě, činí tak na svoje riziko. Je jenom na něm, kde bude shánět uplatnění.“ Absolventi Pedagogické fakulty na Jihočeské univerzitě ale podle něj problémy se sháněním práce nemají. „Potvrdil to nedávný průzkum mezi absolventy, který jsme si nechali udělat,“ říká Holec. „Ne všichni samozřejmě pracují v oboru, který vystudovali, ale to je dnes běžné.“ Podle vedoucího ateliéru arteterapie Pavla Kaliny není problém v uplatnění absolventů jeho oboru ani tak v tom, že není obor definovaný v zákoně. „Problém je spíš v některých zaměstnavatelích, jak moc jsou tu profesi ochotni brát vážně,“ říká. Na největší obtíže prý arteterapeuti narážejí v nemocnicích. „Tam můžete mít jakýkoliv výcvik, ale když nemáte titul MUDr., tak jste trochu méněcenný,“ říká Kalina. „To je ale problém českého zdravotnictví, ne náš,“ dodává. Případná definice oboru v zákoně je ale podle něj hlavně záležitost profesní organizace arteterapeutů (www.arteterapie.cz). „Pokud vím, už se to nějaký čas snaží prosadit,“ dodává Kalina. „My jsme kdykoliv ochotní pomoci.“ Q

PTEJTE SE VÁŽENÍ ČTENÁŘI, POKUD MÁTE NA POLITIKY NEBO ÚŘEDNÍKY NĚJAKOU OTÁZKU, NAPIŠTE NÁM JI. MY VÁM V RÁMCI MOŽNOSTÍ ZAJISTÍME SROZUMITELNOU ODPOVĚĎ. PIŠTE NÁM NA → [email protected]

P L Á TC E

Objednávka předplatného 24 měsíců

Tištěný týdeník do vaší schránky

18 měsíců

Přístup k aktuálnímu číslu na internetu 20 Kč

Roční

Přístup do archivu na internetu

Pololetní

+ +

Čtvrtletní

+

+

= 25 Kč

= 20 Kč

20 Kč

15 Kč

+

= 25 Kč

+

= 20 Kč

emailem

Firma IČO, DIČ Ulice Město, PSČ Stát Telefon

Podklady pro platbu mi zašlete:

poštou

ODBĚRATEL pokud se liší od plátce

Jméno, příjmení

Sleva 3 Kč pro majitele karty ISIC, IYTC a ITIC kopii karty zašlete spolu s objednávkou nebo na [email protected]

Zašlete mi darovací certifikát.

E-mail

Předplatitelský servis týdeníku RESPEKT, Křemencova 10, 110 00 Praha 1 Potvrzení o přijetí objednávky předplatného obdržíte s prvním výtiskem anebo e-mailem.



PREDPLATNE.RESPEKT.CZ 

800 100 634

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

z kraje

Uvidíme, jak to dopadne. Zájem ale je. (Hana Adamcová) f ot o g Ü n t e r b a r t o š

Práce přes hranici Česko a Německo se připravují na otevření německého pracovního trhu

Č

eho se Němci v Čechách bojí nejvíce? Krádeže auta? Nepřátelských číšníků? Hana Adamcová kroutí hlavu. „Jazyka,“ usmívá se. „Nejvíce se Němci bojí češtiny.“ Jako takzvaná Eures-poradkyně má Hana Adamcová svůj vlastní pohled na česko-německé vztahy. Už půldruhého roku se tato blonďatá čtyřiatřicetiletá žena stará na ústeckém úřadu práce o všechny, kteří se při shánění místa nechtějí omezit jen na svou vlast. Lidé se zájmem o práci v jiné zemi EU mají zatím na výběr mezi deseti „starými“ členskými státy, jako jsou Irsko, Velká Británie, Španělsko, Portugalsko… Vydělávat hned za hranicí v Sasku ovšem stále ještě vyžaduje povolení. Přesto se Hana Adamcová v  poslední době intenzivně věnuje právě možnostem práce v Německu. V říjnu totiž úřady, odbory a zaměstnavatelé ze Saska, severních Čech a Dolního Slezska podepsali smlouvu o takzvaném Eures-TriRegio. Jejím cílem je vznik společného pracovního trhu, na kterém se každý Čech, Němec nebo Polák může uplatnit právě tam, kde je o něj největší zájem.

Německé domácí úkoly „Už dnes každý druhý pátek v měsíci jezdím do saské Pirny a  nezaměstnané na tamním úřadě R E S P EKT. C Z

práce informuji o podmínkách práce v Čechách,“ vypráví Hana Adamcová. „Němci k tomu žádné povolení nepotřebují – a zájem skutečně je. Zatím nižší mzdy způsobují, že se práce vyplatí jen tehdy, pokud se dotyčný zaměstnanec sem přestěhuje. A  ještě větší bariérou je jazyk. Přesto jsou lidé, kteří se chtějí češtinu naučit.“ Koncem června úřady práce v Ústeckém kraji evidovaly 174 Němců, na Liberecku jich bylo 68. Na saské straně hranice koncem března zase pracovalo 530 Čechů. Už příští rok se však celá situace může zásadně změnit – vláda v Berlíně bude rozhodovat o tom, jestli omezení na německém pracovním trhu o další dva roky prodlouží, nebo jestli svůj trh pro občany „nových států“ EU naopak úplně otevře. „Jak to dopadne, to dneska nikdo neví,“ říká Markus Schlimbach, tiskový mluvčí Německého svazu odborů (DGB) v Drážďanech. Podle Schlimbacha jeho svaz otevření pracovního trhu podporuje – avšak jen za předpokladu, že se ve Spolkové republice zavede (velmi sporná) zákonem stanovená minimální mzda a že firmy budou i nadále investovat do výchovy německých učňů. „Zatím to vypadá slibně,“ říká Schlimbach. A proto dohodu o Eures-TriRegio vítá stejně jako Hana Adamcová.

Pracovní trh v pohraničí POLSKO

NĚMECKO Pirna

Walbrzych

Ústí nad Labem

ČESKÁ REPUBLIKA

Proč byli Bavoři rychlejší „Eures-TriRegio zastřešuje dosavadní kontakty mezi odbory či úřady na obou stranách hranice,“ vysvětluje Adamcová. „Do budoucna se bude zvláštní koordinátor starat o společné projekty na rozvoj pracovního trhu, o pracovní plán, o nové náměty – prostě naše spolupráce bude mít větší provázanost než dosud.“ O nápady zatím není nouze. „Chceme například v celém regionu koordinovat obsah vzdělání učňů, aby se ulehčila přeshraniční výměna pracovníků,“ vypráví Markus Schlimbach. „Brzo vytvoříme i  společné internetové stránky, na kterých se zájemci o práci u souseda dozvědí všechno podstatné,“ říká Hana Adamcová. „Něco takového už existuje v Eures-T-Regionu na česko-bavorské hranici. Tam smlouvu podepsali už koncem roku 2005. Ale poněvadž tady na severu jsme byli tři, trvalo nám to trochu déle.“ Q ANNEKE HUDALLA



komentáře spor o totalitu

str. 10

ČESKO-RAKOUSKÉ VZTAHY

str. 11

GRUZIE A UKRAJINA

str. 12

EVROPSKÁ UNIE

Takoví jsme nebyli

Kyselé vztahy

Poněkud bledší barvy

Tři oříšky pro Evropu

Erik tabery

anneke hudalla

The economist

timothy garton ash

Co se skrývá za tvrzením, že u nás nevládl totalitní režim? A jak se k tomu zpochybnění staví zbytek společnosti?

Česko i Rakousko pojí spousty společných problémů. Přesto se mezi Prahou a Vídní opět nepodařilo nastolit lepší vztahy.

Saakašvili znovu prezidentem Gruzie a Tymošenková opět premiérkou. Jaké jsou důsledky tzv. barevných revolucí?

str. 13

Zatímco Amerika se letos soustředí na volby, Evropa by měla řešit zaměstnanost, muslimy a sousedské vztahy.

Spor o totalitu

Takoví jsme nebyli Zpochybněná minulost země klade otazník nad její budoucnost Překvapení pominulo a  místo něj roste zvědavost. Co nám vlastně těch 57 sociálních demokratů a  komunistů svou ústavní stížností proti novému Ústavu pro studium totalitních režimů chtělo říct? Za jejich tvrzením, že v předlistopadovém Československu nevládl totalitní režim, se totiž neskrývá jen hloupost. Jde o víc.

Kompaktní historie Šéf socialistů Jiří Paroubek ani další poslanci ČSSD podepsaní pod ústavní stížností nejsou hloupí lidé, aby si nedokázali spočítat, že zpochybnění komunistické totality vyvolá přinejmenším v médiích nechuť a odpor. Vždyť největší nevole se vůči nim vždy vyrojila ve chvíli, kdy je mocenský magnet nějakým způsobem přitahoval k rudým. Například když na jaře loňského roku prohlásili, že klidně povládnou s komunisty. A předseda ČSSD dokonce při vědomí těchto reakcí nedávno veřejně ohlásil, že je třeba stranu vést do politického středu a zbavit se nálepky, že jsou prokomunističtí. Teď místo toho špičky ČSSD přicházejí s názorem, který prolamuje všechny dosavadní úzy o naší minulosti. U Ústavního soudu napadli zákon o vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, protože podle nich „autoritativně označuje úsek československých dějin od 25. února 1948 do 29. prosince 1989 jako období komunistické totalitní moci. Nebere v úvahu, že období bylo z hlediska způsobů výkonu státní moci proměnlivé a nebylo v tomto směru kompaktní.“ Co se to děje, že ČSSD už nebere ohled na dobrou pověst? Proč takový risk? Nedlouho před ústavní stížností napsal Jiří Paroubek dopis šéfovi komunistů Vojtěchu Filipovi, ve kterém se píše: „Zkusme postavit společně hráz modré totalitě a překazit jí její plány.” Pokud šéf socialistů považuje dnešní systém za totalitní, pak se nelze divit, že minulý režim označuje za netotalitní. Evidentně tu dochází k matení pojmů, a ne náhodnému. Podle zákulisních informací vznikla ústavní stížnost následujícím způsobem – Jiří Paroubek

10

chtěl sjednotit levici proti vládě a kvůli prezidentské volbě. Komunisté na to řekli, že se možná přidají, ale podmínkou je podpořit na oplátku jejich protesty proti vzniku ústavu. Socialisté si prý řekli, proč ne, minulost už společnost evidentně příliš netrápí. A v tom se rozhodně nemýlili. Až na zmíněných pár rozhořčených komentářů sepsaných profesionály v médiích žádná větší reakce nepřišla. Jsme totiž v předělové situaci, kdy se pohled na minulost stává součástí politického obchodu. Komunisty dnes potřebuje každý, protože rozhodnou o prezidentské volbě.

Zabij jednoho... Ústavní stížnost je pro nás cenná v jedné věci: odhalila, ať už byly původní motivy jakékoli, že česká společnost není jednotná v  pohledu na minulost. Doposud totiž – i když se spory a disputace vedly o všem možném – nikdo nezpochybnil, že minulý režim byl totalitní. Současný protest představitelů neextremistické a  populární strany je ranou do živého a citlivého místa. Přestože totiž naše minulá existence v normalizačním komunismu ovlivňuje a dodnes spoluvytváří charakter naší současnosti, máme stále velmi málo kvalitních knih, filmů či dokumentů, které by nám pomohly udělat si o svých kořenech jasno. Zdeněk Jičínský tvrdí, že rozdíl je v  tom, že zatímco v  padesátých letech se popravovalo a  mučilo, tak v  sedmdesátých a  osmdesátých letech nikoli. Ano, to je částečně pravda, ale komunisté z éry normalizace už nemuseli nikoho věšet právě proto, že každý měl v živé paměti padesátá léta. Mao Ce-tung to za všechny komunistické teoretiky vyjádřil lapidárně: Zabij jednoho, zastrašíš desetitisíce. Totalitní režim nemusí někoho pořád pro výstrahu věšet nebo tahat za mříže; stačí, že všichni vědí, že to kdykoli může udělat. Vést debatu o termínu ,totalita‘ je sice možné , a dokonce dobré, avšak v tomhle případě o to

doopravdy nejde. Komunisté a socialisté vědí, že svět funguje v symbolech – když soud prohlásí, že jsme nežili v totalitním režimu, bude už jednou provždy nebezpečnost komunismu zpochybněna. A když to neprohlásí, nic se nemění a na vše se záhy zapomene. Čeští intelektuálové už léta čekají, že tu „vyrovnání s minulostí“ začne po německém vzoru: přijdou mladí a začnou se ptát svých rodičů – co vy jste vlastně dělali v těch hrozných letech? Operace však, jak už to bývá, začala úplně jinak: přišli staří a žádají soud, aby závazně řekl, že ta léta nebyla tak špatná. Mladá generace zatím mlčí a je jí to více méně jedno. Třeba je právě tahle situace k něčemu vyprovokuje. Možná ale také ne: rebelující část mládeže, kterou by mohl problém otroctví a zlomené páteře jejich rodičů zajímat, vkládá velkou energii do boje proti americkému satanovi. Oporu přitom hledají právě v těch politicích, kteří teď žádají o přehodnocení pohledu na minulost.

To už tu jednou bylo Logika ústavní stížnosti je podivná. Poslanci se na jednu stranu zlobí, že tu má vzniknout jedna instituce, která bude zkoumat podstatu minulého režimu, ale zároveň od jiné instituce – Ústavního soudu – žádají verdikt, v čem jsme vlastně žili. Navíc titíž poslanci před časem autoritativně prosadili zákon, že se Edvard Beneš zasloužil o stát, ačkoli nemalá část historiků tvrdí, že tento muž se také zasloužil o nejtragičtější okamžiky českých dějin v roce 1938 a 1948. Poslanci také zřejmě neznají české zákony. V tom, který nese název Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, se píše o tom, že režim „od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný“. Jde tedy rovněž o autoritativní označení. I tento zákon napadli v roce 1993 komunisté u Ústavního soudu. A ten stížnost zamítl. V nálezu soudu se mimochodem také píše o „totalitní dikR E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

tatuře“, takže by bylo zvláštní, kdyby dnes soudci dali levici za pravdu. V  brilantním textu ústavních soudců je ale i jiné, pro dnešek důležité tvrzení. Komunisté totiž i tehdy kritizovali, že zákon nemůže určovat pohled na historii. „Z hlediska vědecké a  publicistické činnosti nepředstavují hodnocení obsažená v napadeném zákoně názor závazný, a to – jak správně poznamenává návrh skupiny poslanců – ,ani v případě, že takové věty jsou obsaženy v právním předpise označeném jako zákon‘,“ konstatovali soudci před patnácti lety.

Kam to povede? Pokud tedy Ústavní soud bude konzistentní, a to by ze své podstaty měl být, nemá stížnost

příliš šancí. Ani zamítavý hlas ale nesmete ze stolu nastolenou otázku: Jaká budoucnost čeká svobodu v  zemi, kde velká část společnosti nepovažuje komunistickou diktaturu za úplně zavrženíhodný nápad, protože v některých letech ani nevraždila své oponenty a  sepsala zákon o rovnoprávnosti žen? Nehrozí Čechům, že při takovém tápání znovu spadnou do nějaké formy totalitárního otroctví? Ty, kdo se bojí kladné odpovědi, může uklidňovat, že aspoň pro tuto chvíli vládnou lepší vnější okolnosti. Q ERIK TABERY k tématu viz str. 16

Česko-rakouské vztahy

Kyselé vztahy Praha a Vídeň promarnily další šanci na dobré sousedství

Č

esko-rakouské vztahy se často přirovnávají k manželství – manželství z rozumu, notabene. O  vášnivé lásce mezi Prahou a Vídní nikdy nemohla být řeč. Zato každá strana po všech těch letech dobře ví, kde a jak se do toho druhého nejlépe trefit. Jako vždy tak i po nedávné cestě Mirka Topolánka do  Rakouska panuje na obou stranách poněkud podrážděná nálada. Přitom tato návštěva poskytovala ideální příležitost k opravdu „novému začátku“: na podzim rakouská vláda odolala pokušení a nepřidala se k maďarským pokusům o znovuotevření problému Benešových dekretů. Od poslední poruchy v Temelíně uplynul nějaký čas. A diskuse kolem stornovaných obrněných vozidel zřejmě nemá dost velkou váhu, aby skutečně zatížila politické vztahy obou zemí. Přesto se ale hned poté, co Topolánek Vídeň opustil, objevily články o tom, jak jsou všichni zase nespokojení. Rakouští kritici jaderné energie reptají, protože podle nich kancléř Alfred Gusenbauer na Topolánka nevyvíjel dostatečný tlak kvůli Temelínu. A v Česku se všechny noviny rozhorlily, protože rakouští hostitelé poukázali na problém nelegálních migrantů z  Čech. Copak neexistuje žádný recept na to, jak věčný koloběh popichování, přecitlivělosti a kyselých tváří prolomit?

Mám pro vás skutečnou senzaci Kdo někdy zažil manželskou krizi, ten ví, že alfa a omega jen trochu obstojného vztahu spočívá ve vzájemné komunikaci. Právě v tomto ohledu se však Praha a Vídeň rády chovají jako slon v porcelánu. Z české strany například nebylo v minulosti příliš šikovné kategoricky odmítat dialog, který si o Temelíně přáli Rakušané. Toto chování, kterým chtěla Praha demonstrovat sílu a suverenitu, skepsi rakouských partnerů vůči jaderné elektrárně made in Czech jen dále rozdmýchalo – a bude trvat dlouho, než Česko získá důvěru souR E S P EKT. C Z

sedů zpátky. Obratněji se nechovala ani rakouská strana: o tom, že se počet žadatelů o azyl v dolnorakouském Traiskirchenu od českého vstupu do schengenského prostoru téměř zdvojnásobil, sice nemůže být pochyb. Alfred Gusenbauer však naprosto zbytečně prezentoval úplně běžné samozřejmosti, jako je vrácení nelegálních migrantů do sousedních zemí, jako by se jednalo o ústupek, který na Topolánkovi právě těžce vybojoval. Před domácím publikem, které začátkem března čekají volby do dolnorakouského sněmu, tak Gusenbauer hraje „silného muže“. U  Topolánka však jenom spustil obranný reflex, takže před českými médii prohlásil, že si Rakousko za migranty „může samo“. Dobrá nálada tím zrovna nevzniká. A značný podíl na komunikační mizerii mají na obou stranách bohužel také média. Jen letmý pohled do katalogu témat, o kterých se ve Vídni jednalo, ukazuje, že dominantní roli nehrál ani Temelín (na který se soustředily rakouské noviny), ani azylanti (které vyzvedly české listy). Zato Česko a Rakousko pojí spousta společných problémů, kterým se média v obou zemích, a to včetně Respektu, věnují velmi povrchně: Proč vlastně nikdo nepíše o evropské směrnici o tranzitu kamionů? Proč se nikdo nezabývá tím, že Praha a Vídeň by mohly od roku 2014 posílat do Evropské komise společného komisaře? A proč nikoho nezajímají společné snahy o ochranu klimatu? Média by měla hledat méně senzace a politici by udělali dobře, kdyby ukončili hru na schovávanou. Pro Topolánka to například znamená, že by měl otevřeně přiznat, že ODS jen čeká na politickou příležitost k rozšíření Temelína, a ne lhát svému protějšku o „zatím neexistujících žádostech“. I tak se manželství z rozumu mezi Prahou a Vídní asi hned nezmění ve vášnivou lásku. Ale tam, kde je rozvod nemožný, měly by být obě strany dost moudré na to, aby si navzájem nepřipravily každodenní peklo. Q ANNEKE HUDALLA

glosa

Smrt v Čechách Příběh pětiletého Jana Rokose, hojně popisovaný minulý týden ve všech novinách, je z těch, které se dobře pamatují. Bohužel. O co šlo? Vloni koncem května rozhodl soud, že malý Jan půjde do péče otce a u matky bude trávit část víkendů. Hned první návštěvu ale matka Antonie Stašková syna nevrátila. Vzápětí se rozjíždí případ, který si zřejmě česká justice za rámeček nedá. Otec Roman Rokos několik dní čeká, pak hlásí únos. Policie chce ale vidět papír od soudu, že matka skutečně nemá na dítě nárok. Jenže pan Rokos má jen dokument o svěření dítěte do jeho péče bez detailů o rozvržení péče. Roman Rokos se tedy opět obrací na soud, aby vydal nové rozhodnutí, už s detaily (péče jen v přesně stanovené víkendy), a začíná svoji expartnerku se synem na vlastní pěst hledat. Vydat nové rozhodnutí trvá soudu týden, v něm už má ale Roman Rokos potvrzené, že matka drží dítě neprávem. Policie však opět nekoná, čeká, až příkaz nabude právní moci. A tak ubíhají týdny, měsíce. Koncem července Rokos syna a jeho matku nachází u Chebu a hlásí to policii. Ta si Staškovou povolává, protože ale soudní rozhodnutí stále nenabylo právní moci (Stašková mezitím využila možnosti odvolat se), zase matku i s dítětem propouští. Vzápětí Stašková a její nový partner i s dítětem opět mizí. Přestože jezdili po Česku ve svém autě a nechávali stopy v podobě vykradeného obchodu či nezaplaceného benzinu, nedokázala policie prchající dvojici s dítětem najít. Až koncem roku auto i s posádkou náhodou našla, bohužel se zabitým dítětem v kufru. Staškovou i jejího druha pak policie obvinila z vraždy. Nyní je podstatné, jaké bude následovat poučení. Veřejné mínění v podobných případech logicky tíhne k rázným řešením a na to slyší i politici. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už oznámil, že promýšlí změnu zákonů. Chce víc nahlížet rodinám ve sporu o dítě do soukromí a zvažuje také možnost soudit za únos rodiče, kteří dítě včas nevrátí. Jenže dělící linie mezi institutem rodiny a státem je citlivá věc a přenechávat státu více prostoru je dvousečná zbraň. Často stačí případ dobře analyzovat a řešit lidská selhání, která podobné tragédie provází. Dosud známé informace o případu ukazují, kam cílit ministerský zápal. Třeba na zpružnění úředních procedur, které spory o děti provází. Prověrka policejního postupu minulý týden konstatovala, že policisté v případu Jana Rokose „nepochybili“. Takový závěr ale nemůže uspokojit nikoho, kromě byrokratů. A ty dnešní policie nebezpečně připomíná. Hlavně když je předpisům učiněno zadost. MAREK ŠVEHLA

aktuální glosy na → Glosy.respekt.cz

11

komentáře Gruzie a Ukrajina

glosa

Poněkud bledší barvy Budoucnost zemí růžové a oranžové revoluce vypadá ještě stále dobře Podle rozvášněné gruzínské opozice se tamější prezident Michail Saakašvili ukázal v  lednových volbách jako arogantní despota. Její stoupenci s nadsázkou tvrdí, že Saakašvili není o moc lepší než ruský prezident Vladimir Putin. Saakašviliho odpůrci přistřihli prezidentovi křidélka a  doufají, že v dalších volbách, které proběhnou ještě v tomto roce, ovládnou parlament. To by se jim také mohlo povést. Na Ukrajině mezitím další zapálená prozápadní politička Julija Tymošenková přesvědčila velmi vyrovnaný parlament, aby ji znovu zvolil premiérkou. Viktor Janukovyč, její proruský rival, kterého vytlačila z úřadu, s hořkostí předpověděl „soudní procesy... krizi a skandály“. Je dost dobře možné, že se na post premiéra vrátí. To jsou jinými slovy docela dobré zprávy. Demokracie, seriózní argumentace a veřejná soutěž jsou

Na první pohled si jsou Moskva a Kyjev podobné. Stačí zde však strávit den  a kontrast začne být citelný.

živé, mají se čile k světu a daří se jim poměrně dobře alespoň ve dvou zemích, v nichž pouliční protesty tak strhujícím způsobem zvítězily nad postsovětskou špatnou vládou.

Zklamání z vůdců Důsledky takzvaných „barevných revolucí“ (gruzínská v listopadu roku 2003 byla zbarvena do růžova a ukrajinská o rok později do oranžova) byly v obou zemích matoucí. Tyto zmatky popudily jak utopisty, kteří v pouličních dramatech viděli střet západního světla a  sovětského temna, tak cyniky, kteří tvrdili, že kde je zneužívání moci tak hluboce zakořeněno, nemůže se nikdy nic změnit. Zvážíme-li však všechna pro a proti, jsou na tom Gruzie a Ukrajina ještě stále lépe, než kdyby k revolucím bývalo nikdy nedošlo. Obdivovatelé odvážlivců, kteří zaplnili mrazivé ulice Kyjeva, byli zaskočeni událostmi, ke kterým došlo jen o pár měsíců později. Mezi lídry prozá-

12

padního tábora Julijí Tymošenkovou a prezidentem Viktorem Juščenkem se rozhořel veřejný spor. To umožnilo přechodný návrat do vlády Viktoru Janukovyčovi, jenž byl v nejbouřlivějších okamžicích revoluce označován za toho největšího zloducha. Jak se později ukázalo, byl to sice neúspěch, ale nikoli tragédie. V Gruzii přicházelo zklamání sice pomaleji, bylo však o to větší. Když loni v listopadu použil prezident Saakašvili k potlačení dlouhotrvajících pouličních protestů slzný plyn a policejní obušky, byli jeho příznivci zděšeni. V poslední době však Saakašvili vynaložil značné úsilí na obnovení svého dobrého jména. Vyhlásil volby, které sice beze sporu nebyly dokonalé, představovaly však určitě tvrdý boj.

Je třeba srovnávat Každý, kdo si ještě stále klade otázku, zda růžové a oranžové povstání přineslo nějaký trvalý užitek, by měl porovnat atmosféru na Ukrajině a v Gruzii se situací v jiných bývalých sovětských republikách, kde se u vesla drží nebo se k němu opět probojovala stará garda. (Jedna z aktuálních špatných zpráv přišla z Kyrgyzstánu, jehož „tulipánová revoluce“ z roku 2005 byla ve skutečnosti pučem a jenž bude mít nyní po špatně vedených volbách parlament pouze jedné strany.) Na první pohled jsou si Moskva a Kyjev, v jejichž panorámatech se snoubí sovětské památníky s budovami svědčícími o prudkém, i když nerovnoměrném ekonomickém růstu, podobné. Stačí však strávit v každém z těchto měst den nebo dva a kontrast začne být citelný. Spodní proud strachu v Moskvě je odrazem nepříjemností, které mohou stihnout každého, kdo by se rezolutněji postavil Vladimiru Putinovi. Toto klima v Kyjevě nepanuje. Je pravda, že ulice v Tbilisi zažily od listopadového ukvapeného, tvrdého zásahu prezidenta Saakašviliho hrozivé okamžiky. V porovnání se sousedním Ázerbájdžánem je však Gruzie ještě stále rájem disidentských politiků a žurnalistů. Vzhledem k  rostoucí vzdorovitosti Ruska v konfrontacích s názory světové veřejnosti mají západní kruhy tendenci odepisovat demokracii a lidská práva nejen v Rusku, ale také v dalších zemích jeho bývalé sféry vlivu jako ztracenou věc. Výsledky růžové a oranžové revoluce nabízejí však i přes všechny zmatky ještě stále dost důkazů, které podobné poraženectví vyvracejí. Q © The Economist Newspaper Limited, London 2007 ke gruzii viz též str. 33

Velká cena V české politice už se řešilo leccos, taková otázka tu ale ještě nebyla. Musí umět manželka českého prezidenta česky? Tuhle zásadní věc otevřel místopředseda ODS Petr Nečas v rozhovoru pro MF Dnes a sám si také odpověděl – musí. Nečas dokonce míní, že si prezidentský kandidát Jan Švejnar „z nás dělá blázny“, když tohle důležité pravidlo nebere v potaz. Nečekaně nervózní Nečas samozřejmě není nestranným debatérem o mantinelech české prezidentské funkce, prostě se mu americký původ Švejnarovy manželky hodí do krámu v boji za znovuzvolení Václava Klause. Celá věc nicméně ukazuje na obecnější problém: v jakém směru se bude tlačit v kampani na pilu. Nejde ale ani tak o to, jak rychle by se paní Katherine Terrell doučila česky. Podstatně větší slabina je Švejnarovo americké občanství. Pro Jana Švejnara jako pro každého emigranta muselo být získání statusu amerického občana velkou metou, která mu teď ovšem situaci komplikuje. Nejde o reálný problém (spíš naopak), ze Švejcara ovšem dělá velmi snadný terč. Dá se čekat, že příznivci Klause přijdou s argumentem, že prezident musí být loajální pouze k jedné zemi, nikoliv dvěma, a budou mít v zásadě pravdu. Může se to projevit třeba v otázce amerického radaru v Brdech. Radar má primárně chránit Ameriku, hromosvod ovšem dělá z Česka. Lze si představit, že prezident s americkým občanstvím bude v tak klíčové věci, jako je národní obrana, myslet na jednu zemi na úkor druhé? Na Ameriku na úkor Česka? A i kdyby, jak o tom přesvědčit ostatní? Mezi oběma zeměmi samozřejmě mohou být i opravdové spory, v nichž dvojí národní loajalita komplikuje situaci. A chtěli bychom na Hradě česko-ruského občana? Jenže tahle paralela nesedí: americké a české vojensko–strategické či civilizační zájmy byly a jsou společné. Švejnar by jako prezident byl pod přísahou, americké občanství stejně jako české žádnou přísahu nevyžaduje. Prezidentství reálně znásilňují jiné víceré loajality – třeba k politické straně, profesní lobby, zájmovému sdružení typu myslivců nebo neformálním společenským sítím. V tomto směru má Švejnar jako emigrant naopak výhodu nepopsaného listu. Ovšem v politice, když se to hodí, zůstává zdravý rozum stranou. Pokud chce Švejnar myslet na úspěch, bude se muset se svým „americkým závažím“ vypořádat slibem, že se amerického pasu oficiálně vzdá. Byla by to velká cena, takové ovšem kandidatury na prezidenta přinášejí. MAREK ŠVEHLA

aktuální glosy na → Glosy.respekt.cz

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

Evropská unie

Tři oříšky pro Evropu Amerika v tomto roce volí prezidenta, Evropa zase musí řešit tři velké problémy

K

aždý ví, čím bude Amerika žít tento rok: volbou prezidenta. Ale čím bude žít Evropa? Ratifikací nečitelné reformní smlouvy EU? Máme i  jiné možnosti. Zatímco Amerika bude volit, Evropa by se měla v roce 2008 soustředit na tři výzvy: zaměstnanost, muslimové, sousedé.

Více a lépe pracovat Začněme zaměstnaností. Potřebujeme více pracovních míst, ale hrozí nám, že jich bude naopak méně, neboť asijští dělníci se na globálním pracovním trhu prosazují efektivněji. Potřebujeme tato pracovní místa, abychom potlačili sociální zlo nezaměstnanosti, abychom zvedli životní úroveň a abychom podpořili naši stárnoucí populaci. Evropanů pracuje ve srovnání s  Američany méně a  také kratší dobu. Poté co si prezident Nicolas Sarkozy odpočinul se svou novou láskou pod egyptskými pyramidami, vrátil se do Francie se slibem pustit „pracovní síly“ z řetězu. Jeho analýza je brutálně jednoduchá: „Nepracujeme dost, zatímco jiní pracují víc.“ Pokud „víc“ nemá znamenat „hůř“ – tedy pracovat déle za menší mzdu –,

pro většinu evropských zemí jsou jejich muslimští obyvatelé největší výzvou v tomto období nové diverzity. Nedávné usvědčení a  obvinění Sohaila Qurešiho – zubního technika původem z Pákistánu – z přípravy k terorismu naznačuje, že v Británii čelíme reálným hrozbám. Přesvědčení džihádisté žijí ukryti v polostínu kruhu sympatizantů, jako je například takzvaná „lyrická teroristka“ Samina Maliková, která byla s Qurešim v e-mailovém kontaktu kvůli bezpečnostním opatřením na letišti Heathrow, kde pracovala. Je pravda, že v tomto polostínu žije mnoho mladých muslimů, kteří mají ambivalentní vztah ke společnosti, v níž vyrostli. Na druhé straně je tady však rostoucí hysterie ze všech muslimů a „islámu“, která se dá vyčíst ze stránek britského bulváru. Obavy vyvolává také zužování lidských svobod a svobody projevu ve jménu boje proti terorismu a současně ve jménu multikulturního „respektu“. (Z publikovaných důkazů se mi jeví, že Qureši byl obviněn právem, Maliková však vůbec neměla jít před soud.) Naštěstí se loni mezi britskými muslimy objevili upřímní někdejší islamisté, kteří ukázali cestu k tomu, jak by mohlo vypa-

Unie je ekonomický gigant, který se zatím chová jako politický trpaslík. Obyvatelé jiných velmocí jen stěží skrývají své pohrdání.

potom to musí znamenat pracovat „lépe“: využívat naše znalosti, vyhledávat mezery na globálních trzích, využívat talenty, které zatím jen dřímají. A jelikož Evropa chce jít světu příkladem v ekologii, musí to být „čistá“ pracovní místa. A to všechno v čase úvěrové krize a při cenách 100 dolarů za barel ropy. Tyto změny jsou vesměs v rukou podnikatelů, velkých firem, odborů a  národních vlád, v  čele s Německem a Francií. Samotná Evropská unie může pomoci jen okrajově, přinejmenším tak, že jim nebude bránit – tak jako to dělá, když s odkazem na „zdraví a bezpečnost“ přehnaně reguluje a svazuje produktivní síly volného trhu a soutěže. Eurokraté by měli v tomto roce tlumit svoji vášeň pro regulaci a uplatnit ekonomickou verzi Hippokratovy přísahy: především neubližuj. Pokaždé by se měli ptát sami sebe: Je ta direktiva opravdu potřebná? Pokud není, do koše s ní.

Muslim jako Evropan? Za druhé, muslimové. Vstupem do islámského nového roku – pokud platí můj diář, tak minulý týden začal rok 1429 – musíme akceptovat, že R E S P EKT. C Z

dat islámské přijetí základních norem svobodné společnosti. Podobné protichůdné trendy je možné vidět ve Francii, Německu, Itálii, Španělsku a v Nizozemsku. Společné rysy jsou zjevné, stejně jako odlišnosti, jejichž kořeny jsou v různé tradici integrace, občanství a národní identity jednotlivých evropských států. Další příčina odlišnosti spočívá v tom, že do každého státu proudila první generace muslimských imigrantů z jiné „původní vlasti“, což mělo za následek emocionální zmatek jejich dětí a vnuků, pro které se stala „druhou vlastí“. Hrubě řečeno: Němci mají štěstí, že většina jejich muslimů má kořeny v  rádoby evropské zemi Turecku, Francouzi a  Španělé už takové štěstí s  Maghrebem, tedy západní částí arabského světa, nemají, ale Britové jsou na tom zřejmě nejhůř, zejména s  Pákistánem. (Qureši byl zatčen, když se pokoušel z Heathrow odletět do Pákistánu.) Jelikož charakter problému se liší od jednoho státu k  druhému, také řešení bude muset mít národní povahu. Francouzská, německá či brit-

ská odpověď bude v jádru zřejmě podobně liberální, ale lidé přicházejí do Evropy, aby se tam cítili doma jako Francouzi, Němci či Britové stejně jako muslimové (nebo také postmuslimové), ne proto, aby skončili jako Evropané. Podobně jako v případě tvorby pracovních míst, i v tvorbě muslimských Evropanů může EU pomoci jen okrajově.

Tři druhy sousedů To však neplatí v případě třetí priority: sousedé. Tady může hrát EU rozhodující roli. Tento ekonomický gigant se však zatím chová jako politický trpaslík. Obyvatelé jiných velmocí, starých či nových, Američané, Číňané, Rusové, Indové, jen stěží skrývají své pohrdání Evropskou unií jako politickým hráčem – za předpokladu, že o ní vůbec kdy slyšeli. Existují tři okruhy potenciálního vlivu EU. Ten vnitřní se týká rozšiřování. Největší výhodou EU je její síla vtahovat sousedy do sebe. Důsledkem této unikátní síly je postupný přechod států k demokracii – od Španělska v sedmdesátých letech až k dnešnímu Chorvatsku. Spojené státy měly před padesáti lety 48 členských států a tehdejší Evropské hospodářské společenství jen šest. Dnes mají USA 50 států (Aljaška a Havaj se v posledním kole rozšiřování připojily v roce 1959), zatímco Evropská unie 27. Jedním z nových členů je Slovinsko, stát, který ještě před dvaceti lety ani neexistoval. Dnes je předsednickou zemí EU a vzalo si za úkol urychlit asociační dohodu EU se Srbskem, svým bývalým protivníkem z časů rozpadající se Jugoslávie. Slovinské úsilí bychom měli podporovat a k eventuálnímu členství nasměrovat také zbytek Balkánu, Turecko a Ukrajinu. Druhým okruhem vlivu jsou sousedé, kteří se zřejmě nikdy členy EU nestanou: tvoří velký geografický oblouk od Marrákeše až po Murmansk většinou nedemokratických, muslimských států zatížených konflikty. Politika EU vůči těmto státům existuje zatím jen na papíře a potřebujeme, aby se do konce tohoto roku stala realitou. Třetím okruhem vlivu jsou velké mocnosti nového multipolárního světa, globální „sousedé“ v širším smyslu, mezi nimiž by měla EU hrát prominentní part, ale v současnosti ji další hráči sotva rozeznávají. Tímto rokem by měla EU začít situaci měnit. Jistě, mohli bychom vyjmenovat další životně důležité oblasti včetně změny klimatu, například. Ale pokud udělá EU nějaký pokrok v těchto třech výzvách – zaměstnanosti, vztahu k  muslimům a  sousedům –, potom se mohou v  lednu 2009 evropští lídři podívat novému americkému prezidentovi do tváře s tím, že mají co nabídnout. Q TIMOTHY GARTON ASH

Autor je britský politolog a historik.

13

na pozvání

Ústavní soud zřejmě bude na popud politiků ODS zkoumat soulad Lisabonské smlouvy s naší ústavou. Není jasné proč.

Ježíšova slova „nejen chlebem živ je člověk“ platí i dnes. Taky ale platí, že člověk nedokáže žít zcela bez pečiva.

Jan Komárek

(1979) je doktorandem na Právnické fakultě Oxfordské univerzity, kde rovněž vyučuje právo EU. V letech 2004–2006 pracoval pro vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudním dvorem.

Podle Jana Zahradila je „nejrizikovější“ součástí nové smlouvy Listina základních práv EU. Příliš ale nevysvětluje, proč by tomu tak mělo být. Pouze v rozhovoru pro Právo zmiňuje, že by na základě listiny mohl Evropský soudní dvůr vynést nějaký „nález, kterým se prolomí do národního práva České republiky“. Nechci zpochybňovat samotnou myšlenku přezkumu Lisabonské smlouvy. Současné přešlapování okolo smlouvy však zoufale navazuje na zbytečné „polemiky“ týkající se euroústavy. Zase nás ochránci národní suverenity varují před nebezpečími přicházejícími z Unie. Když však mají blíže vysvětlit, v čem ta nebezpečí spočívají, tápou. Janu Zahradilovi bych připomněl, že se evropské právo „vlamuje“ do právních řádů členských států již několik desítek let a listina na tom změní pramálo. Naopak, listina v sobě obsahuje ustanovení, která mají vliv evropského práva na národní ústavy omezit. Například požadavek, aby v případě, že bude standard ochrany základních práv na evropské úrovni nižší než ten, který zajišťuje ústava některého členského státu, nemohl evropský standard převážit. Na to se odvolal například španělský Ústavní soud, když v roce 2004 přezkoumával soulad euroústavy (jíž byla listina součástí) se španělskou ústavou. Nejsem přitom zastáncem listiny a nelíbí se mi způsob, jakým evropští politici přetavili euroústavu v dokument, o němž nechtějí nechat hlasovat své občany. Debata o „problémech“, které v Lisabonské smlouvě spatřují někteří naši politici, však odvádí pozornost od problémů skutečných. Mnohé z toho, co kritikům na Unii vadí, totiž tvoří její samotnou podstatu. Do Unie Česká republika vstoupila zcela dobrovolně, na základě souhlasu více než tří čtvrtin voličů. Odpor některých českých politiků k omezení státní suverenity a nutnosti respektovat společná pravidla může ve skutečnosti znamenat jejich nechuť k omezení svévole, se kterou mohli dříve v našich poměrech panovat. Myslím, že problém, který s Unií někteří politici mají, leží jinde. Často nejsou schopni srozumitelně formulovat, o co České republice v Unii vlastně jde. Namísto toho se zaklínají prázdnými pojmy. Podle Jana Zahradila je monopol v oblasti pracovního práva „prostě výrazem suverenity státu, který k jednotlivé zemi prostě patří“. Skutečně? Co to ta suverenita vlastně je? A je špatně, aby Unie rozhodovala o podmínkách, za kterých musí každý členský stát přijmout pracovníky z jiné členské země? Není to naopak Česká republika a její občané, kdo na společných pravidlech vydělá? Jsem zvědavý, jaké argumenty předloží Ústavnímu soudu navrhovatelé přezkumu. Domnívám se však, že by svoji energii měli napřít jinam než k hledání abstraktních problémů, které ve skutečnosti neexistují. Třeba k tomu, jak z možnosti spolurozhodovat se šestadvaceti státy vytěžit co nejvíce – jak pro nás, tak pro Unii jako celek. Q

14

f ot o g Ü n t e r b a r t o š

Společnost (s)potřeby

f ot o g Ü n t e r b a r t o š

Problémy, které nejsou

Tomáš Sedláček

(1977) je jedním z pěti předních mladých ekonomů světa (Yale Economic review). Po studiích působil jako ekonomický poradce prezidenta Havla (2001–2003) a odborný poradce ministra financí (2004–2006); posléze se stal hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB.

Materiální statky k životu jednoduše potřebujeme a nedokážeme se bez nich obejít. A přestože základní lidské materiální potřeby jsou omezené (a de facto relativně skromné), ty nezákladní a k životu ne zcela nutné potřeby se zdají být nekonečné. Právě na tomto principu funguje vyspělá ekonomika naší moderní „západní” civilizace: generuje nikdy nekončící řetěz nabídky a zároveň poptávky. To, že naše poptávka může naše základní potřeby nejen téměř nekonečně převyšovat, ale že může dokonce jít i proti základní biologické logice, je v této přejedené povánoční době jistě evidentnější než v jiném ročním období. Ekonomika naší civilizace prostě funguje na principu hypergenerování (s)potřeby a vytváření neodbytného dojmu, že na tomto nikdy nekončícím bálu eskalace spotřeby a výroby je zcela nezbytné a nevyhnutelné se podílet.

Konkurenční škola V naší civilizaci se také hodně mluví o svobodě – do té míry, že se z tohoto slova stává téměř kýč. Řečtí stoičtí filozofové se považovali za o to svobodnější, čím méně toho potřebovali. Čím více „potřeb” jsme schopni nepotřebovat a oprostit se od nich, říkávali, o to jsme přece vnitřně svobodnější. Tato stoická větev v dějinách ekonomického myšlení však nezvítězila a místo ní je dnešní systém postaven na konkurenční škole, rovněž řecké, hédonistech, kteří tvrdili téměř pravý opak.   Ovšem i v dnešní době se začínají objevovat termíny, jako je časová chudoba, která hovoří právě o celospolečensky a individuálně dobrovolném zbavování se volného času. A přestože právě v naší době bychom díky technologickému pokroku měli mít k dispozici volného času v hojném množství, nedostává se nám jej. Zjednodušeně řečeno platí tato úměra: čím bohatší společnost, tím méně volného času si její obyvatelé dopřávají. Budeme-li mluvit například v množství dnů na dovolenou, pak Evropan, přestože není tak bohatý jako Američan, má mnohem více dovolené než on. A stejné platí, srovnáme-li Američany s ještě materiálně bohatšími, ovšem časově chudšími Japonci. (Tato úměra není obecná, například v rámci evropských zemí nefunguje, ale srovnáme-li evropskou, americkou a japonskou kulturu, tak platí.) Říkává se, že čas jsou peníze. Ve striktně matematickém smyslu však mezi tyto dvě veličiny rovnítko klást nemůžeme. Tuto směnu lze totiž provádět jen jednosměrně – za čas si můžeme „koupit“ peníze, ale onen uplynulý čas nám již žádné peníze zpět nekoupí. Čas jsou peníze, ale peníze nejsou čas. A přestože je naše společnost založena na eskalaci potřeb (srovnejme si jen, co jsme „potřebovali” před deseti lety a co nutně „potřebujeme“ dnes), je otázkou, zda je moudré se tomu tanci zcela poddávat. Plno nutností totiž ve skutečnosti nepotřebujeme. Q R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

rozhovory.respekt.cz

dopisy

S prezidentem České lékárnické komory  Stanislavem Havlíčkem

Dobrý vědec nemůže věřit v Boha Respekt 01/08

Levnější varianta léků je zavádějící označení. Co s rozdílnými vedlejšími účinky? Jak se bude lékárník orientovat v nabídce léků bez znalosti zdravotního stavu pacienta a jak posoudí interakci bez znalosti ostatních léků, které pacient bere? Kdo ponese právní zodpovědnost za případné poškození zdraví? Ludmila Bohuňovská (Lilli.B@ seznam.cz) Troufnu si říci, že lékárník je nejlépe vybaveným odborníkem pro posouzení vhodnosti generické záměny. Vzhledem k charakteru provedení těchto záměn je riziko odlišných účinků prakticky nulové. Záměna probíhá pouze u léků se stejným účinkem a se stejnou účinnou látkou. Rozdíl je zpravidla pouze v adrese výrobce nebo v procesu výroby. Výsledné léky jsou prakticky totožné. Tuto totožnost garantuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Právní zodpovědnost za terapii nese lékař, za generickou substituci (záměnu) lékárník.

Je možné si nechat napsat recept, který mohu užít opakovaně? Kolikrát jej mohu použít a jak je to s poplatkem 30 Kč? Ivana ([email protected]) Opakovaný recept má platnost 6 měsíců. Můžete ho použít tolikrát, kolikrát lékař vyznačí, takže třeba 6x. Ideální budou pravděpodobně 3 opakování při zabezpečení léků na

Lidé nevládnou časem 9 měsíců. Poplatek 30 Kč zaplatíte při každém opakování. Poplatek je zohledněn v ceně léku na recept. Pokud tedy na léky doplácíte, nebudete platit víc než v minulém roce. Pokud jsou tyto léky bez doplatku, zaplatí méně zdravotní pojišťovna. Šetříte i čas, který byste investovala do návštěvy lékaře při žádosti o předepsání receptu.

Jak se bude řešit situace, kdy lékař předepíše lék a pacient si ho bude moci vyzvednout až třeba v Německu nebo na Slovensku? Janka Výdej léku na recept v zahraničí upravuje mezivládní dohoda mezi předmětnými zeměmi a realizuje se podle právních norem dané země, kde je výdej realizován. Při výběru léku v zahraničí platíte celou cenu léku v dané zemi. Když recept předepíše český lékař v Čechách, je to vaše rozhodnutí zaplatit ho v zahraničí. Pokud recept napíše lékař v zahraničí, zdravotní pojišťovna zaplatí totéž, co by zaplatila při výdeji u nás.

Vydali jste brožurku či návod, jak se v novotách orientovat? Pavla Tichá Ano, vydali jsme takový stručný leták s desaterem nejčastějších otázek. Má být k dispozici v lékárnách a je také k dispozici na webu komory www.lekarnici.cz.

Cituji z uvedeného rozhovoru s Craigem Venterem v prvním letošním čísle Respektu: „....nejde být dobrým vědcem a zároveň věřit v nějakého nadpřirozeného Stvořitele.“ Craig Venter má pravdu v tom, že vědec nemůže věřit v Boha. Přestal by se totiž cítit sám jako Bůh. Jenže vědci tohoto smýšlení zapomínají šmahem na jednu okolnost, že totiž lidé nevládnou časem. Tedy Časem. Mohou jej vnímat, měřit, podřizovat se mu, nechat se jím terorizovat, ale nemohou jej zvládnout do té míry, aby, seznavše, že se ve svých vědeckých směrech dali  zkázonosným směrem, jej mohli vrátit zpět a začít znova. Pokud vědci zkoumají, jak tento popíraný Stvořitel tvořil a stvořil, budiž, v pořádku. Ale měli by být velmi zdrženliví ve snaze tvoření napodobovat. Ono se to stejně většinou nezdaří, ale i to dítě ze zkumavky, i když je to jen chabá napodobenina původního záměru – Božího? Přírodního? –, je šťourání do  výlučných práv původního Tvoření a výsledky a  následky se mohou ukázat až v době, kdy plagiátoři původního Tvůrce budou dávno zpopelněni. Např. zásahy člověka do biologické rovnováhy na planetě: vždyť spásonosný výsledek zkázonosné činnosti divokých sloních stád se projeví po 500 letech!

Záchrana postižených lidských plodů, všechny ty implantace a podpůrné zákroky pro srdce, játra, ledviny, slinivku se v populaci vzdor nadšení vědců nad lékařskými úspěchy mohou ukázat pro lidskou společnost zkázonosné! Třeba po těch 500 letech. Protože člověk nevládne tím, co nazývá Čas. J. V. Pospíšilová-Šteflová, publicistka

Oprava V článku Země úředních větrů (Respekt č. 2) jsme uvedli, že tiskový mluvčí Krajského úřadu v Ústí nad Labem „nestihl zodpovědět otázky Respektu“, čímž mohl vzniknout dojem, že tiskové oddělení krajského úřadu nebylo schopné nebo ochotné vyžádané informace podat. Ve skutečnosti se však jednalo o čistě časový problém, protože jsme otázky poslali s velmi malou časovou rezervou. Odpovědi, které úřad poskytl po uzávěrce, však na vyznění článku nic nezmění. Zároveň se omlouváme za malou faktickou chybu. Studii, která po stavbě elektrárny počítá s vyššími emisemi, nezískalo město Krásná Lípa z krajského stavebního úřadu (jak jsme omylem uvedli), ale z příslušného stavebního úřadu v Rumburku.

PIŠTE NÁM NA → [email protected] ↓ inzerce

R E S P EKT. C Z

15

česko účtování s minulostí

str. 20

úspěch

str. 23

nájemné

str. 24

k věci

str. 25

Už žádnou tlustou čáru

Starbucks po česku

Vláda proti spekulantům

Ten lev je pro mě důležitý

adam Šůra, Jan Brabec, ondřej kundra

pavel Černý

erik tabery

erik tabery

Vzniká Ústav pro studium totalitních režimů. Ukazuje se ale, že česká společnost má v hodnocení minulosti zmatek.

Studenti ekonomie a medicíny vymysleli a založili originální hospody, o které začíná být zájem i v zahraničí.

S napětím očekávaná žaloba majitelů činžáků proti státu se rozpadá. Může za to drsná vládní obhajoba.

S veteránem lidovecké politiky Janem Kasalem o názoru jeho strany na blížící se prezidentskou volbu.

reforma policie

Policie odkrývá své Šéfové policie se rozhodli vytvořit databázi svých udavačů. To je konec, už nikdy nám kvůli strachu z prozrazení nikdo nic neřekne, tvrdí detektivové z elitních útvarů. Reforma ministra vnitra Langra nabrala obrátky, které hrozí úplným rozkladem policie.

Dejte nám vaše obálky, a my pohneme informačním tokem. (Elitní šéfové Robert Šlachta, ÚOOZ – druhý zleva –

16

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

„Zaplatím,“ říká muž v drahém obleku. Nechá číšníkovi dvě stovky spropitného a  zmizí v  ruchu pražského centra. U  stolu zůstáváme ve dvou, nad skleničkami zaplacené balantinky. „To byl můj nejlepší informátor,“ říká detektiv, který sedí proti mně. „Ten člověk snášel zlatá vejce, skoro,“ dodává. Čas minulý je na místě, podle pokynu policejního prezidenta, který platí od Nového roku, se zavádí elektronická evidence policejních práskačů. Něco jako někdejší registr svazků, seznam agentů StB. Muž v obleku v žádném případě nesouhlasí, aby se jeho jméno v jakékoli databázi objevilo. Nechce riskovat prozrazení a svou pětiletou spolupráci s detektivem končí.

Spálit všechny obálky Policisté o tom neradi mluví. Ve slabých chvilkách ale prozradí, že základem jejich úspěchů při vyšetřování zločinů jsou informátoři. „Žádnou statistiku si nevedu, ale myslím, že tak osmdesát procent věcí, ve kterých jsem zahájil stíhání, mělo základ v informacích udavače,“ říká policista nad dalším panákem whisky. Je to prý půl na půl. Někdy jde o zprávy od pravidelného informátora, jindy od „náhodného“ udavače, člověka, který se z nějakých důvodů rozhodl něco „prásknout“ policii. Takový člověk se docela často pak stane pravidelným informátorem. Třeba na počátku odhalení Berdychova gangu byla řada

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

é práskače

udání od policejních informátorů. Stejně tak se rozjela na základě udání známá kauza biolíh, rovněž většina trestních oznámení na Radovana Krejčíře měla původ u udavačů. Je nutné to brát s rezervou – ta slova se nedají nijak ověřit –, ale policisté tvrdí, že většina informátorů nabídne spolupráci sama. „Nemá smysl někoho nutit vyhrožováním nebo vydíráním, stejně potom lže. Informátor donáší z jediného důvodu. Doufá, že spolupráce s policií mu zaručí beztrestnost nebo aspoň shovívavost. Nic takového nemůžeme podle zákona zaručit, ale pravdou je, že práskače si detektivové hýčkají a kryjí je. Taková je moje zkušenost z práce v BIS,“ říká poslanec František Bublan. „Měl jsem za svou policejní kariéru všehovšudy čtyři informátory,“ říká jiný, dnes už bývalý policista, který pracoval v jedné okresní protikorupční expozituře tři roky. „Jeden byl zoufalec, který prohrál na hracích automatech svůj barák, pak začal krást a mně nosil informace o bazarech, kde kradené věci prodával.“ Dalším byl podnikatel – muž stíhaný za podvod, který ale nebyl nikdy odsouzen a detektivovi dával informace o firemních tunelech. Třetím byla žena tuneláře. V žárlivosti udala svého manžela. S detektivem pak prožila krátký milostný román a detektiv si náklady na schůzky účtoval jako výdaje na udavače. Čtvrtým informátorem detektiva byl regionální politik, který svou spolupráci s policií začal oznámením na podezřelou firmu, která obchodovala s odpadem. Jména všech čtyř informátorů napsal detektiv na čtvrtky papíru, dal do obálek, které spolu se svým nadřízeným zapečetil, a obálky putovaly do trezoru. Jméno udavače znal pouze detektiv, obálka by byla otevřena pouze v případě detektivovy podezřelé smrti. Detektiv odešel před rokem do civilu. Obálky z  trezoru vyzvedl a spálil. František Mrázek je v  Česku nekorunovaným králem „mafiánů“. Je velmi pravděpodobné, že by to tak vysoko nedotáhl, kdyby jeho zločineckou kariéru neprovázela jak spolupráce s  komunistickou kriminální policií, tak pozice informátora BIS. Mimochodem, jeho jméno dal do „obálky“ v první půli devadesátých let Martin Hejl, v devadesátých letech významný člen ekonomické sekce BIS, později bezpečnostní ředitel NBÚ. Mladá fronta nedávno zveřejnila telefonické rozhovory mezi Mrázkem a Hejlem. Oba muži se tam domlouvají, jak naloží s osudy politiků nebo významných policistů. Tyto šokující záznamy hovorů mezi ochráncem zákona a mafiánem však Hejlovi nijak neublíží. Mrázek byl „jeho“ agent a Hejl v „rámci operativní práce“ si s ním mohl povídat, o čem chtěl. To je nepsaná výsada spolupráce s informátory.

Je to přehledné?

a Jiří Komorous, drogy – druhý zprava) R E S P EKT. C Z

Zjednodušeně řečeno, vztah mezi policistou a informátorem je klíčovou záležitostí policejní práce. Vědí to i režiséři hollywoodských trháků, od Kmotra přes Donnyho Brasca až po loňskou oscarovou Skrytou identitu. Nejde jen o  cenné informace udavačů, policisté přes své informátory také občas začnou spolupracovat s protistranou. Třeba plukovník pražské policie Josef Opava se stal jednou z hlav Berdychova gangu tak, že lidé z gangu byli jeho informátory a on je začal →

17

česko → využívat nejen kvůli informacím, ale úkoloval

i jejich zločiny. Skrytá identita informátorů může být pokušením i  jinak. Jeden významný detektiv z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) vykazoval na přelomu tisíciletí dvakrát týdně ve svých zprávách pro nadřízené svou návštěvu milenky v pracovní době jako schůzky s informátorem. Než ho za rok odhalili, vyinkasoval na tyto „konspirativní schůzky“ asi padesát tisíc korun. To vše končí. Policejní prezident Oldřich Martinů vydal před týdnem „závazný pokyn“, podle něhož budou vedeny informace o  informátorech v  elektronické podobě. Důvod? „Snaha o to, aby mohl být informátor využit i pro práci jiných policistů, a zároveň si slibujeme přehlednější evidenci finančních výdajů na informátory,“ vysvětluje jeden z otců nápadu a od února také šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta. Šlachta je zároveň pověřen tlumočením reakce policejního prezidenta, jeho náměstka pro kriminální policii Houby i šéfa protikorupční policie Nováka. Všichni dostali od Respektu podobné otázky, shodli se na společných odpovědích a pověřili Šlachtu, aby stanovisko vyřídil.

Rozhodnutí policejních šéfů se mezi zainteresovanými laiky nesetkalo s velkým pochopením. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Neumím si představit informátora, který nechá zaevidovat své jméno v databázi, ke které bude mít přístup více policistů. A bez informátorů je policie bez-

„Žádný policista si dnes nedovolí poslat nahoru návrh na stíhání kamaráda mocných.“ (J. Kubice)

výboru. „Já to minulý týden poctivě oznámil všem svým jedenácti většinou dlouholetým informátorům, všichni mi řekli, že už mě nechtějí vidět,“ dodává detektiv z protikorupční policie. Možný „negativní dopad“ a  odchody některých agentů z policejních služeb Šlachta a jeho vysoce postavení kolegové připouštějí, jsou ale přesvědčeni, že odejdou jen lidé, kteří nepřinášejí žádné významné informace. „Nevím, podle čeho to chtějí poznat,“ říká Jiří Greguš, detektiv, který opustil ÚOOZ na Silvestra. Poslední den na oddělení skartoval třináct obálek se jmény informátorů. „S jedním jsem se scházel skoro deset let. Osm let mi prozrazoval jen nicotnosti, předloni mě přivedl na stopu velkého gangu obchodníků se ženami.“

Víme, kdo to napráskal zubá,“ říká šéf bezpečnostního výboru sněmovny František Bublan. „Neschopnost policie ochránit své údaje a nebezpečí, že by byla prozrazena identita informátorů, mluví proti tomuto rozhodnutí,“ vysvětluje nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. „To je přece šílenost, to je jak za StB,“ diví se dva spolustraníci ministra Langra Tomáš Kladívko a Jan Vidím, oba členové bezpečnostního

Ještě než se pokusíme najít příčinu pokynů policejního prezidenta, musíme připomenout jeden příběh, který s policejními informátory úzce souvisí. Loni v září vydal policejní prezident Martinů jiný „závazný pokyn“: všichni policisté v protikorupční, protidrogové a protimafiánské jednotce musí před každým zahájením trestního stíhání požádat o souhlas své nejvyšší nadřízené.

Osamělý policista sedí za půlkruhovým pultíkem. Oblečen do slušivé uniformy, na hrudi se mu blýská policejní odznak, na hlavě má ovšem nepředpisový pletený kulich. Nikdo jej za čepici nekárá. Vstup do policejní služebny v ulici Františka Křížka v Praze 7 prochází tuto zimu rekonstrukcí, dělníci mlátí kladivy do zdi, místo venkovních dveří vidíme jen velký otvor, v  nitru další místnosti buší sbíječka. Na vlastní oči můžeme sledovat průběh projektu P1000 ministra vnitra Ivana Langra – rekonstrukci jedné z plánované tisícovky policejních služeben v  České republice. Některé služebny budou rekonstruovány kompletně, ve většině z nich se ale za celkovou letošní dvoumiliardovou investici opraví hlavně části, ve kterých policisté přebírají oznámení od obětí zločinu. Aspoň z nich by měl zmizet letitý, i padesát let starý nábytek, oprýskané zdi a prastaré počítače. I když naprostou většinu policejních prostor Langrův projekt P1000 neprovětrá, zaslouží si současný ministr pochvalu už za to, že se na rozdíl od svých předchůdců do rozsáhlých rekonstrukcí aspoň pustil. Něco obdobného se dá říci i o jeho policejní reformě – s tím, že výsledky jsou méně viditelné a zachytitelné než čerstvě vymalované zdi v halách služeben. Ivan Langer obměnil vedení policie. Nový je policejní prezident, jeho náměstci. Noví jsou šéfové klíčových jednotek bojujících proti korupci a organizovanému zločinu. Nyní přicházejí noví šéfové krajských policejních útvarů. Langer předložil poslancům plán reformy policie, schválili jej i ti opoziční. To je slibná star-

18

f ot o č t k

P1000 Ivana Langra

Tohle bude jednou všude. (Ministr Langer – vlevo – si prohlíží rekonstruovanou služebnu v Praze)

tovní pozice. Přesto mezi zdejšími komentátory jednoznačně převládá názor, že se Ivanu Langrovi reforma nedaří. Na první pohled není jasné proč. Langer je prvním ministrem vnitra po deseti letech, který přišel s ideami, které by dokázaly policii změnit. Odmítl se schovávat za nic neříkající statistiky o úspěšnosti policejní práce. Podle jím zveřejněných dokumentů už nebudou policisté posuzováni podle toho, kolik

trestných činů vyšetřili a kolik ne – Langer si uvědomuje, že ve statistice stejně hodnotná čárka za vyšetření ukradeného kola anebo úkladné vraždy pohled na policejní práci zkresluje. Podle ministra by měla policie především umět vyhodnotit, které zločiny ohrožují společnost (město, kraj) nejvíce. Policisté by měli umět zhodnotit, jaké šance má společnost těmto zločinům předcházet a jaké šance mají oni sami ty zločiny vyšetřit. Langer R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

česko Pokyn nejprve vzbudil velkou bouři mezi opozičními poslanci, kteří svolali mimořádnou schůzi poslaneckého výboru pro bezpečnost a pozvali šéfy vnitra i policie, aby jim svůj nápad vysvětlili. Stalo se. „Loni policisté zahájili přes sto dvacet tisíc trestních stíhání a státní zástupci později víc než deset procent zastavili,“ řekl výboru policejní prezident Martinů. „Nechceme, aby byli nevinní občané neoprávněně osočováni, a proto je nutná kontrola práce detektivů.“ Poslaneckým expertům na bezpečnost to stačilo a pokyn podpořili. Protestovala ale nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. „O  tom, jestli je trestní stíhání zahájeno oprávněně, rozhodují jedině státní zástupci, nikoli policejní velitelé,“ prohlásila s tím, že věc s policejním prezidentem ještě probere. A jak to dopadlo? Zaprvé vyšlo najevo, že Martinů obhajoval nezbytnost svého „závazného pokynu“ pomocí vědomě či nevědomě překroucených čísel. Oněch „deset procent nevinně šikanovaných občanů“ totiž spadá do agendy běžných policejních útvarů, které ovšem „nahoru“ dál nic hlásit nemusí. Naproti tomu elitní jednotky, na které pokyn prezidenta mířil, mají dosud ve své úspěšnosti úplně jiná čísla: například loni byly státními

zástupci zastaveny nebo odloženy jen tři případy z několika stovek obvinění vznesených detektivy elitních útvarů. Účelovost divadla s  „ochranou nevinných“ potvrzuje i  fakt, že dnes už má Policejní prezidium jiné vysvětlení svého kroku: „Cílem je jednotný postup při předávání informací, aby nebyla stejná osoba prověřována více odděleními policie,“ vysvětluje Robert Šlachta. Ani to nezní příliš přesvědčivě, nicméně je tedy faktem, že žádný elitní policista v této zemi už dnes nemůže předat spis státnímu zastupitelství bez svolení Policejního prezidia. „Od zavedení pokynu jsme nezaznamenali jediný případ, kdy by nebyl předložený návrh schválen,“ tvrdí Šlachta. „Já to nesleduji. Ale myslím, že žádný policista si dnes nedovolí poslat nahoru návrh na trestní stíhání, když má jen trochu pocit, že stíhaný je nějak krytý mocnými,“ říká odcházející šéf ÚOOZ Jan Kubice. „Navíc, a to je podstatné, většina stíhání je zahájena na

základě výpovědí informátorů. Netvrdím, že se to děje, ale představte si následující možnost: politiky a gangstery zkorumpovaní policejní šéfové najednou rozhodují o tom, koho stíhat, a navíc mají právo a možnost ze zaváděné databáze informátorů zjistit, kdo dotyčného prásknul. Hazardovat s takovou hrozbou, to si normální a poctivý fízl neriskne.“ „Ano, ty pokyny mohou vzbudit pocit, že vedení policie chce vyšetřování manipulovat, ale já to tak necítím,“ říká z opoziční lavice Bublan. „Určitě to není v pořádku, ale nemám žádné informace, že by to směřovalo někam do nekalých vod.“ „Věřím policistům, že změny jsou jen kvůli toku informací, a nevidím v tom žádné ohrožení,“ komentuje policejní kroky paní Vesecká. „Je to, jak už jsem mnohokrát řekl,“ píše v SMS ministr vnitra Langer, „Policejní prezidium má mou podporu a čekám, že letos bude rok, kdy rozjeté reformy zhodnotíme.“ Q Jaroslav Spurný

↓ inzerce

neříká nic nového, když v analýze tvrdí, že společnost ohrožuje především korupce, nevymahatelnost práva a globální neboli organizovaný zločin. Pěkně znějící slova ale narážejí na realitu – kvalitu policejního sboru. Kritici jsou přesvědčeni, že Langer udělal chybu, že do nového vedení policie jmenoval hlavně lidi, kteří se zaučovali u policie už za totality. Policejní prezident Oldřich Martinů vzpomíná na službu pod prezidentem Gustavem Husákem jako na nejlepší léta své kariéry. Naproti tomu reforma Ivana Langra dohnala k odchodu řadu kvalitních policistů. Týká se to především boje s organizovaným zločinem a do jisté míry i už před šesti lety zdevastované protikorupční jednotky. Právě detektivové z těchto útvarů byli specialisty na zločin, který sám Langer uvádí jako nejrizikovější. Nejde jen o to, že vychovat nové odborníky trvá roky. Spolupráce uvnitř útvarů i kontakty renomovaných policistů do zahraničí se budují minimálně deset let. Jde o důvěru v partnera a spolupracovníka, ochotu podělit se o informace. To se odchodem klíčových policistů z tohoto útvaru naprosto zhroutilo. Zjednodušeně řečeno, Langrovi se zatím daří spíše věci, které jsou formální. Jeho pozice ve vládě je dost silná, aby získal peníze na rekonstrukci služeben, stejně tak mu vláda slíbila peníze na vybudování krajských útvarů v nově vzniklých krajích, jako je třeba Zlín nebo Liberec. Co je ale pro práci policie nejdůležitější – její odvaha, chuť odhalovat zločin, touha vidět korupčníky před soudem, stavět hráz zneužívání moci –, to se ministru Langrovi zatím prosadit nedaří. Q – JS –

R E S P EKT. C Z

19

česko Účtování s minulostí

Už žádnou tlustou čáru V Česku se prosazuje generace historiků nezatížených komunismem

52 procent Čechů neví, jestli tohle přece jen nebylo to pravé. f ot o k a r e l c u d l í n

Před listopadem 89 nevládla v Česku totalita, tehdejší režim měl řadu dobrých stránek. Tímto tvrzením chce skupina sedmapadesáti poslanců ČSSD torpédovat vznikající Ústav pro studium totalitních režimů. Naplno se tak rozhořel nový boj o výklad minulosti. Ukazuje se přitom, že v hodnocení předlistopadových dějin má česká společnost zmatek. Zároveň se ale blýská na lepší časy.

20

O

  tom, že s  její filozofickou fakultou není něco v pořádku, se Katka Volná přesvědčila za dobu svého studia už mnohokrát. Stačilo, aby mezi učiteli vznikl nějaký ostřejší konflikt, a v tu ránu na sebe začali navzájem házet špínu z jakési temné minulosti. Občasné výbuchy plné emocí a nejasných náznaků lezly jednatřicetileté doktorandce na nervy. „Bylo to na nic. V tu chvíli končila jakákoliv smysluplná diskuse,“ říká. „Tu dobou jsem nezažila a nanejvýš jsem mohla tušit, proč vzbuzuje takové vášně.“ Aby si udělala víc jasno, vyrazila do univerzitního archivu, kde se pustila do zkoumání dokumentů fakultní komunistické strany. Po pár dnech strávených nad složkami zápisů a hlášení jí začalo docházet, v čem je asi problém. „Čekala jsem nudné úřední papíry, skutečnost mě ale dost překvapila,“ říká. I v „perestrojkových“ osmdesátých letech, kdy komunistický režim podle obecného přesvědčení ztrácel sílu, svírala školu atmosféra strachu. „Tvrdí se, že osmdesátá léta už byla spíš taková poklidná doba,“ říká Volná. „Ale podívejte se na tohle!“

Jako lord Voldemort Na obrazovce svého notebooku ukazuje naskenovaný strojopis, v němž tehdejší děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Václav Ráb nařizuje, aby si fakultní orgány posvítily na studentku, která se nechala pokřtít a  „domnívá se, že lze smířit náboženskou víru s  marxistickým světovým názorem“. Takový člověk, stojí v zápise s datem 1985, by měl „zanechat studia na FF UK“. Jak ukazují další dokumenty, v témže roce málem letěla z fakulty jiná studentka za to, že poslala pohlednici kamarádce emigrantce do Rakouska. A předtím musel ze školy odejít student, který si do svého soukromého deníku napsal „KSČ – fuj“. Zápis objevili pohraničníci, když studenta šacovali při jeho výletu na Západ. Pak absolvoval několik výslechů na StB, a když o nich tajná policie informovala vedení školy, tak „politicky nespolehlivého“ studenta vyhodili. „Člověk si prostě ani tehdy nemohl být jistý vůbec ničím,“ říká Katka Volná. „A spousta dnešních učitelů v té době studovala, nebo už dokonce přednášela. Muselo to doléhat na všechny.“ R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

česko Přesto pamětníci mimo chvíle vypjatých a nesrozumitelných hádek a výčitek o minulosti fakulty otevřeně mluvit nechtějí. „O té době se mlčí stejně, jako se mlčelo o všemocném pánovi zla Voldemortovi v příbězích Harryho Pottera,“ říká Katka. „To je ale absurdní. Takový strach jenom škodí.“ Mladá doktorandka proto založila studentský výzkumný tým, který se snaží srovnat neuspořádané dokumenty z dob před listopadem. Mravenčí práce týmu je podle Volné nutným předpokladem k tomu, aby bylo možné minulost bez emocí pojmenovat.

Já to podepsal? Podobné rozpoznání dosud zahalené tváře vlastní minulosti, jakým prošla Kateřina Volná, na většinu Čechů zřejmě teprve čeká. Pomoci by jim v  tom chtěla nová instituce – Ústav pro studium totalitních režimů, v jehož čele stojí bývalý studentský rebel a  historik Pavel Žáček. Jenomže jeho instituce, která má spolu s uspořádaným a na počítači dostupným archivem bezpečnostních složek posunout kupředu bádání o mechanismech komunistické moci, vzbudila bouři nevole. Hlavně mezi sociálnědemokratickými politiky. Už při schvalování zákona o vzniku ústavu, kdy cloumaly sněmovnou emoce, jaké se běžně nevidí. Sociální demokraté se na přípravě zákona odmítli podílet, neboť v jejich klubu postupně zvítězil názor, že celá idea ústavu je špatná a nedá se vylepšit, jen škrtnout. Před finálním hlasováním pak opustili jednací sál a potom s hlasitými výkřiky „fuj“ a „hanba“ v přilehlých kuloárech sledovali schválení normy na velkém televizním monitoru. Někteří z nich se přitom drželi kolem ramen. Vzniku ústavu tím sice nezabránili, ale to se teď snaží dohnat. Teď leží u Ústavního soudu stížnost podepsaná 57 poslanci ČSSD, která navrhuje výzkumnou instituci zrušit. Proč ale levicovým politikům, z nichž mnozí byli za minulého režimu perzekvovaní, leží ústav tolik v žaludku? Z jejich odpovědí tomu nelze snadno přijít na kloub. Problém mají sociální demokraté už s názvem instituce. Vadí jim slovo „totalitní“. Podle autora ústavní stížnosti Zdeňka Jičínského to slovo neodpovídá skutečnosti. Pojem totalita vůbec nesedí třeba na 60. léta, kdy podle Jičínského režim spěl ke stále větší demokracii. „Je třeba zkoumat konkrétní projevy komunismu. A  ne to období paušálně označit jedním slovem,“ říká. Přesně takové zkoumání má ale vznikající Ústav pro studium totalitních režimů bez ohledu na svůj název výslovně nařízené zákonem. „To je sice pravda, ale jako celek je ten zákon koncipovaný špatně,“ říká Jičínský. Protože totiž vrcholný orgán ústavu – jeho radu – jmenuje a odvolává Senát, dostává se tato instituce pod „kuratelu politiků“ a hrozí politické zneužití vědeckého bádání. Jakými mechanismy budou politici vědu ovládat, ale Jičínský říci nechce. A dodává, že proti současné radě ústavu ani řediteli Pavlu Žáčkovi nic nemá. „Je to dobrý historik. Netvrdím, že z toho ústavu nemůže vzejít nic užitečného.“ Co na ústavu vadí ostatním sociálním demokratům, se dá zjistit jen těžko. „Já jsem podepsal nějakou takovou stížnost?“ diví se svému podpisu pod Jičínského stížností například místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Proti zřízenému ústavu totiž prý „vůbec nic nemá“. Bývalý duchovní a signatář Charty 77 František Bublan sice o svém podpisu ví, Jičínského text ale vlastně „doopravdy nečetl“. Jedině Stanislav Křeček je konkrétnější. „Počkáme R E S P EKT. C Z

si, až budeme ve vládě, a potom tu instituci normálně zrušíme,“ říká. Ústav je podle něj nadbytečný: s minulostí už jsme se dostatečně vyrovnali lustračním zákonem a nějaké další bádání nemá význam. „Nemá cenu donekonečna vzpomínat, otvírat staré rány a pořád si něco vyčítat,“ prohlašuje poslanec. Jeho kolega Jičínský s ním souhlasí. „Berte to reálně: co šlo napravit, se v devadesátých letech napravilo, dnes už žijeme jenom současností a budoucností, minulost už žádnými příkrými soudy nezměníme,“ říká. Komunistický režim prý navíc podle něj nebyl „svou podstatou vůči společnosti potlačovatelský“ a měl řadu ušlechtilých zásad, na které dnes lidé rádi vzpomínají. „Třeba podnikové rekreace, školky a jesle pro děti zdarma,“ vypočítává bývalý komunista a poté disident Jičínský.

Pilíře totality Jak vyplývá z  říjnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), nejsou soci-

režimu shledávat nějaké klady, skončí to špatně,“ říká sociolog. Není prý potom nijak těžké dospět k přesvědčení, že místo několika politických stran by bylo lepší mít jenom jednu a že špiclování lidí tajnou policií není zas až tak strašná věc. „Samozřejmě že režim se v  různých vlnách změkčoval a  zase přitvrzoval,“ říká Petrusek k „ústavně“ rozehrané debatě o vhodném názvu pro předlistopadovou dobu. Na akademické půdě se navíc o vymezení pojmu „totalita“ vedou spory a třeba filozofka Hannah Arendtová ve svém uznávaném díle Původ totalitarismu tvrdí, že totalitními byly jen stalinský a hitlerovský režim; na pozdější režimy, tedy i ten československý od konce padesátých let, se prý tato klasifikace nehodí. Přesto ale podle Petruska období mezi lety 1948 a 1989 splňuje definiční znaky totality, na kterých se dnes většinově shoduje sociologická a politologická literatura. Moc držela jediná strana vnucující lidem jako jedinou povolenou a správnou svoji ideologii.

Čekání na Voldemorta. (Kateřina Volná – vpravo – na fakultě) f ot o m at ě j st r á n s k ý

ální demokraté ve svém smířlivém hodnocení předlistopadového režimu nijak výjimeční. Češi totiž nemají na svou nedávnou minulost zrovna vyhraněný názor. Na otázku, jestli byly poměry v Česku před rokem 1989 ve srovnání s dneškem horší, či lepší, zdaleka nejvíc lidí (52 %) odpovídá, že „nevědí“. Třetina lidí si myslí, že poměry jsou dnes lepší, a 16 procent vidí dobu před listopadem v růžovějších barvách než dnešek. Poměr procent se přitom od počátku devadesátých let, co CVVM průzkum provádí, téměř vůbec nemění. „Jistý důvod tohoto rozmazaného hodnocení minulosti může být prostě v nostalgii po starých časech, na které stárnoucí generace vzpomínají jako na zlatou dobu svého mládí,“ říká sociolog Miroslav Petrusek. „A roli hraje určitě i to, že většina lidí proti režimu aktivně nevystoupila. Dnes si to omlouvají tím, že vlastně nebylo proč – vždyť ta doba nebyla tak zlá.“ Podle Petruska v  sobě tento smířlivý přístup k nepěkné minulosti nese skryté nebezpečí. „Jakmile začnete na totalitním

Režim ovládal všechna média i hospodářství a fungovala tu všemocná tajná policie, která se naprosto vymykala jakékoliv veřejné kontrole. Díky integraci Česka do Evropy dnes návrat komunistické totality podle Petruska nehrozí. Dokud ale Češi charakter starého režimu jasně nepojmenují, budou pořád náchylní k „vládě tvrdé ruky“. A tohle pojmenování podle sociologa pořád nenastalo. „Ta doba není ani pořádně vědecky popsaná,“ říká. „Ti, co dnes bádají o minulosti, jsou s tou dobou často úzce spjatí a chybí jim odstup.“

Prostě to musí vzniknout Ten barokní malostranský palác pod Pražským hradem by člověk odhadoval buď na velvyslanectví, nebo sídlo nějaké hodně bohaté firmy. Od počátku devadesátých let tu ale sídlí Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR – až do vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů jediná instituce v Česku, která se systematicky zabývá studiem moderních českých dějin. Bádání začínalo →

21

f ot o č t k

česko jiné oči

Pražský Čunek

Rekreace a školky zdarma – to není modrá totalita, to je RaJ. (Signatáři Paroubek a Jičínský)

→ v devadesátých letech samozřejmě od nuly, dnes

už má ústav na kontě okolo tři sta padesáti publikací, které se moderním českým dějinám věnují z různých pohledů. Jak ale ředitel výzkumné instituce Oldřich Tůma přiznává, ve srovnání s ostatními posttotalitními zeměmi střední Evropy je to málo. Není se čemu divit. Jenom v Německu je podobných institucí zaměřených na moderní dějiny a totalitarismus řada a  možnosti financování výzkumu jsou díky státním i soukromým nadacím nepoměrně větší. „Němci financují vlastně i nás,“ upozorňuje Tůma. Díky finanční podpoře z  německých nadací mohl Ústav pro soudobé dějiny uspořádat mezinárodní konferenci o Chartě 77 a připravovat konferenci o roku 1968. Problém ale není jen v penězích. Při zběžném pohledu na publikace o českých poválečných dějinách je zřejmé, že badatelé nejčastěji řeší dílčí témata typu „Rok 1968 v dobových médiích“. Souhrnná práce, která by se pokoušela zachytit, co se v Česku během komunistického panství vlastně dělo, ale pořád schází. „Je to problém,“ říká historik z generace dnešních třicátníků Jaroslav Cuhra. I on je přesvědčený, že starší generaci historiků chybí od nedávné minulosti potřebný odstup. Mladší badatelé se ale zase podle něj bojí pouštět do větší práce. Sám Cuhra se o něco takového pokusil, když s kolegy sepsal knihu o českých zemích v evropských dějinách od roku 1918 až po žhavou současnost. „Dopadli jsme docela špatně,“ říká historik. „Snesla se na nás ze všech stran kritika za to, co všechno jsme opomněli a co jsme napsali chybně.“ Přesto se Jaroslav Cuhra chystá na další velkou práci o moderních českých dějinách. „Tyhle věci prostě vznikat musí. Je na to už i velký tlak ze strany nakladatelů,“ říká. „Třeba se to zase až tak úplně nepovede. Ale bude to minimálně důležitý krok, od kterého se může rozjet další kolo bádání.“

Žádná revoluce I historici se ale na nový Ústav pro studium totalitních režimů dívají s nedůvěrou. Uznávají sice, že může vnést víc světla do toho, jak fungoval komunis-

22

tický bezpečnostní aparát, bojí se ale zároveň toho, co deklarují někteří poslanci ČSSD: že ústav zruší, jakmile se dostanou k moci. „Ta závislost ústavu na jedné konkrétní koalici, která ho prosadila, se mi nelíbí,“ říká ředitel „konkurenční“ instituce Oldřich Tůma. „Stačí, aby mu jiná politická garnitura přiškrtila finance, a je s jeho plány konec.“ Šéf nové výzkumné instituce Pavel Žáček je však optimista. Věří, že časem přesvědčí i současné opoziční politiky. „Až začneme provádět normální výzkum, obavy zmizí,“ říká. Vědecké výsledky se ale podle jeho slov dostaví nejdřív za tři roky. Zatím vedení ústavu řeší ryze praktické otázky. „Den po dni se pereme, aby byly peníze a prostory pro archivy,“ říká člen rady ústavu, historik Michal Stehlík. Strach některých lidí z toho, co z pitvání nedávné minulosti vlastně vzejde, ale dovede pochopit. Sám s tím má své zkušenosti. Shodou okolností je totiž zároveň děkanem pražské filozofické fakulty, jejíž předlistopadové dějiny dnes rozkrývá se svým týmem studentka Katka Volná. Když za ním před rokem přišla s žádostí o podporu, nebyl si jistý, jak má reagovat. „Trochu jsem se bál, aby z toho nevzešla jenom nějaká skandální odhalení, která napáchají víc škody než užitku,“ vzpomíná. Nakonec ale dal studentům šanci a dnes svého rozhodnutí nelituje. Sedm mladých historiků a bohemistů strávilo desítky dní v archivech, upořádali několik desítek metrů archivních dokumentů. „Líbí se mi jejich uměřený odstup,“ komentuje bádání sociolog Miroslav Petrusek, který práci týmu také sleduje. „Ti lidé už nejsou s dobou před listopadem emocionálně spjatí. Chtějí prostě jenom zjistit, jak fungovala.“ Studenti stráví v archivech ještě minimálně rok a nakonec chtějí vydat edici nejdůležitějších dokumentů ze stranického archivu s doprovodnými studiemi. Slibují si od toho, že dosavadní tabu kolem předlistopadové minulosti padne a atmosféra na fakultě se pročistí. „Žádnou velkou revoluci nečekám,“ říká Katka Volná. „Ale snad alespoň zmizí taková ta zvláštní situace, že je tu něco, o čem se jenom tuší a mlčí.“ Q

Poslední Vánoce byly na pohádky štědré a tentokrát nejenom v televizi. Nález novorozence v jedné pražské popelnici bezdomovcem přivítala veškerá média. Osud malého Vendelína Čtvrtka a jeho zachránce Miroslava Szamszelyho byl rozpitváván. Nelenili ani politici a spěchali se ve společnosti „hrdiny“ ukázat. Rovněž se předháněli v projevech chvály a uznání, aniž by je napadlo, zda dotyčný o něco podobného stojí. Pohádka se však rychle proměnila v tragédii. S velkou pompou ubytovaný Szamszely druhý den vyskočil z okna ubytovny a musel být převezen do psychiatrické léčebny. Bylo to nutné? Vedle své novinářské práce se osobně podílím na humanitárních aktivitách ve prospěch lidí ve svízelné situaci. Díky této zkušenosti vím, že psychologie takových jedinců je velmi složitá a přístup k nim vyžaduje co největší zdrženlivost, jakož i pokoru a respekt. Právě proto mě šokoval postoj pražského radního Jiřího Janečka, v jehož kompetenci jsou sociální záležitosti. Poté co z Miroslava Szamszelyho udělal „hrdinu“, bez jakéhokoliv citu či reflexe tři dny nato jmenovaného společensky degradoval na úroveň opilce. Na otázku, zda město Praha zaplatí poplatky spojené s lékařskou péčí o Szamszelyho, Jiří Janeček pacientovi vzkázal: „Má-li na krabicové víno nebo cigarety, určitě najde peníze i na hospitalizaci.“ Přesně podle zásady cukru a biče pak další den prohlásil, že je stále ochoten zachránci dítěte pomoci: „Pokud po léčbě v Bohnicích bude chtít pokračovat v návratu do normálního života, jsem připraven svou nabídku dodržet a poskytnout mu ubytování i práci.“ Současně ambiciózní radní oznámil vytvoření speciální jednotky městské policie, která by měla vyčistit centrum Prahy od bezdomovců. Jestliže tito odmítnou práci, budou odvezeni mimo hlavní město, ti původem pražští pak skončí v útulku na předměstí. Takové řešení je nejenom předem odsouzeno k neúspěchu, neboť represe nikdy nic nevyřešila, ale připomíná praktiky režimů jako nacismus či komunismus. Bohužel tento návrh také ukazuje, jak je v české politice rozšířená koncepce Jiřího Čunka pro řešení problémů „obtížných“ minorit. A nejde jen o politiky. Podle výzkumu sdružení Člověk v tísni, prováděného u mladých lidí, nenávist vůči Romům a bezdomovcům je značná a živená vlivem novin i rodičů. Jestliže si politici neuvědomí svoji zodpovědnost vůči všem spoluobčanům i sociální soudržnosti, říkám si, zda nenastanou těžké časy pro toho, kdo není velký pohledný modrooký blonďatý Čech, nejlépe pracovitý a úspěšný. Fabrice Martin Plichta

Autor je dopisovatelem francouzského deníku Le Monde.

ADAM ŠŮRA, JAN BRABEC, ONDŘEJ KUNDRA

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

česko

úspěch

Starbucks po česku Originální hospoda studentů ekonomie a medicíny vyráží do světa

P

odnikání je riziko, a aby bylo co nejnižší, měl by člověk vsadit na jistotu, která ovšem vylučuje originální nápad. Přesto se najdou výjimky. Jednou z nich je podnik Martina Šampalíka a Jaroslava Stuny, kteří stavěli na jistotě, ale uplatnili přitom unikátní myšlenku. Co je v Česku jistota? Pivo. A originální nápad? Hospoda, ve které si můžete načepovat sami, aniž byste museli vstát od stolu. To by samo o sobě nestačilo, unikátním dělá jejich podnik fakt, že to celé pojali jako hru. První pivní bar otevřeli před třemi lety, od té doby se síť rozšířila o dalších sedm restaurací. A o jejich nápad je už velký zájem i za hranicemi.

Hurá, vedeme Na první pohled se pivní bar pánů Šampalíka a Stuny v Plzni nijak neliší od stylových sklepních barů nebo hospod. Míjíme výčepní pult a instinktivně pokračujeme dál. Projdeme krátkou klenutou chodbou z červených cihel a octneme se mezi stoly. Až tady může host znejistět. Na každém stole totiž stojí naleštěná pípa s třemi kohoutky a nevelkou obdélníkovou obrazovkou. Je to počítač, který měl původně jen monitorovat spotřebu, ale přímo si říkal o větší využití. V  první fázi přišli majitelé s  tím, že srovnávali, kolik se u stolů vypije piv, a na základě toho nechali počítač sestavovat žebříček. Výsledky mohli lidé sledovat on-line. Byl to chytrý tah. Nikoho do ničeho nenutili, nikdy oficiálně nevyhlásili žádnou soutěž, nechali všechno na lidech, kteří mívají v hospodě sklon se hecovat. Díky počítači a velkému plátnu, na které se promítají průběžné výsledky, mají dnes lidé možnost vidět, jak si vedou nejen u vedlejšího stolu, ale i v sesterských barech v Táboře, Brně nebo v Praze. Snem majitelů je, aby si zákazníci v jejich barech mohli jednou virtuálně připít i s lidmi za hranicemi Česka. Je to ambiciózní sen, ale s každou další otevřenou restaurací nabírá konkrétnější obrysy.

Vyprodáno tři týdny dopředu Martinu Šampalíkovi a Jaroslavu Stunovi je shodně sedmadvacet let. Prvně jmenovaný studuje ekonomii a druhý medicínu. O společném podnikání uvažovali dlouho, ale ne a ne přijít s dobrým nápadem. „Chtěli jsme mít hospodu, ale těch je jako máku. Bez nápadu se neprosadíte,“ vrací se k začátkům Šampalík, který si pravdivost svých slov ověřil v praxi krátkou kariérou provozovatele rychlého občerstvení. Velkou inspirací byl pro Šampalíka pobyt ve Spojených státech. Když dnes mluví o podniku, často zmiňuje jako příklad americké řetězce typu Starbucks apod. Svůj bar koncipovali se Stunou podobně s tím, že se budou šířit jako franchisingová firma a udělovat koncese vybraným investoR E S P EKT. C Z

V Brně mají teprve osmé. f ot o m at ě j st r á n s k ý

rům z větších měst. „V menších městech, ve kterých žije méně než 50 tisíc lidí, to nemá cenu,“ tvrdí Šampalík. Otevření pivního baru totiž vyžaduje vyšší vstupní náklady, potřebuje tedy velké množství zákazníků a to je podle Šampalíka v menších městech nereálné. Realizace nápadu nebyla nikterak snadná – banky jim nechtěly půjčit a zklamal i pivovar, kterému nabízeli užší spolupráci. „Nakonec jsme peníze dali jakž takž dohromady,“ líčí Šampalík. „Ještě před otevřením nám došly, což jsme tehdy chtěli řešit tím, že bychom část baru dodělávali za provozu,“ směje se. Sami přiložili ruku k dílu a nakonec bar dokončili ještě před otevřením. Nejdražší byla originální technologie a počítačový program, který dnes lidem umožňuje i vybírat si z jídelního lístku nebo volat obsluhu. Šampalík se Stunou firmy přesvědčili, aby jim technologii i software dodaly zčásti na dluh. První bar budovali přesně rok a  stálo je to zhruba pět milionů korun. Otevíralo se v srpnu a od té doby se tu dveře netrhnou. Bez rezervace byste dnes volný stůl hledali marně. „Místa se rezervují v předstihu až tří týdnů,“ doplňuje spokojeně Šampalík. Do reklamy moc peněz dávat nemuseli, vsadili na šeptandu, a s úspěchem. Peníze, které vydělali, z větší části znovu investovali a díky tomu dnes otevírají jeden vlastní bar v Praze a další v Plzni. Mezitím už stihli udělit několik koncesí, a tak stejné podniky najdeme i v Táboře, v Liberci nebo v Hradci Králové. Šampalík se Stunou dbají v duchu politiky amerických řetězců na

to, aby se od sebe jednotlivé podniky nijak nelišily (dodávají proto i oblečení pro personál). Nezůstalo ale jen u  samotného rozšiřování sítě, dál vymýšlejí, jak bary vylepšit. Lidé si tak už dnes mohou prostřednictvím malých monitorů na pípách posílat od stolu ke stolu vzkazy atd.

Nejsme žádná nálevna Když přijde řeč na to, co pro něj podnik znamená a jak o něm mluví v cizině, například v Americe, má Martin Šampalík podvědomou potřebu se hájit. Jako by čekal, kdy mu někdo začne vyčítat, že svou živnost vystavěli s kamarádem na ještě rychlejším opíjení hostů. „Nejde o klasickou hospodu, kam lidé chodí každý den na svých pár piv,“ vysvětluje s tím, že tomu odpovídá i výběr dražšího sortimentu – piva i jídla. A dodává, že v Americe by nejspíš narazil. „Mají přísnější zákony, které činí hospodského spoluzodpovědným za to, v jakém stavu od něj jeho host odchází. Podnik, v němž by si lidé sami čepovali pivo, by proto zřejmě ani nedovolili otevřít,“ krčí rameny Šampalík. Přesto se mu prý už ozval zájemce o koncesi i ze Spojených států. Mnohem reálnější ale je, že se jeho a Stunův koncept pivního baru v brzké době objeví v Polsku, v Itálii a v Rusku. Z Ruska se mladým podnikatelům ozval dokonce pivovar, který nabízí, že by s využitím jejich know-how otevřel postupně několik barů v celé zemi. Q PAVEL ČERNÝ

Autor je spolupracovníkem Respektu.

23

česko nájemné

Vláda proti žalobníkům Stát zatlačil na majitele domů, kteří si stěžují ve Štrasburku, a vyšlo to

A

ž donedávna žil Vladislav Hlaváček (80) skromným životem důchodce v  panelákovém bytě v  pražských Strašnicích. Všechno změnila jedna obsílka ze Štrasburku. V  červnu loňského roku mu Evropský soud pro lidská práva oznámil, že právě na jeho případě bude zkoumat, jestli český stát okrádá majitele domů. Z několika tisíc stížností, které přišly z Česka, si vybral bratry Hlaváčkovy (Vladislav podal podnět spolu s o dva roky starším sourozencem Václavem) a další tři vlastníky. Nenápadný starý muž se rázem stal centrem pozornosti médií a úřadů a dostal nálepku „podivného štrasburského žalobníka“ (viz titulek blogu předsedy Sdružení nájemníků ČR a poslance ČSSD Stanislava Křečka). Když do novin koncem listopadu pronikl text obhajoby vlády plný osobních invektiv vůči stěžovatelům, Vladislav i  s  bratrem stížnost stáhli. Navíc další z  žalujících majitelů, Čechokanaďan Oskar Morawetz, mezitím zemřel. Ostře sledovaný štrasburský spor, na jehož konci může stát nucené odškodnění majitelů činžáků státem v řádu desítek miliard, se tak zřejmě o několik let protáhne. Samotný průběh pře přináší barvitou zprávu o tom, jaké metody stát ve snaze odvrátit rekordní platbu používá.

Kdo shrábne miliardy Příběh dědictví rodiny Hlaváčkových se začal odvíjet na začátku devadesátých let, kdy v pražských Nuslích získali v restituci dům po dědečkovi – staviteli. A stejně jako řada dalších majitelů činžovních domů nevydělali ani na nutné opravy. Tuhle nespravedlnost několikrát nařídil odstranit Ústavní soud (poprvé před sedmi lety a pak opakovaně), stát se ale pokaždé pomocí administrativní kličky z povinnosti vyvlékl. Když se Hlaváčkovi doslechli o stížnosti skupiny majitelů domů k Evropskému soudu, rozhodli se, že se na Štrasburk obrátí také. Proč teď svůj podnět stahují? Vladislavu Hlaváčkovi samotnému dělá potíže se k  tomu vyjadřovat. „Špatně vás slyším, ve svém zdravotním stavu vůbec nemůžu odpovídat na vaše otázky,“ říká roztřeseným hlasem do telefonu. „Obraťte se na mého právníka.“ Vysvětlení ale nemusí být nijak komplikované. Sourozenci Hlaváčkovi nebyli se svojí štrasburskou žalobou žádní solitéři, vlastně se skryli do „anonymity“ tisíců dalších nespokojenců. Vůbec je nenapadlo, že by se mohli dostat do první řady. „Oni nejsou z těch ‚zažraných majitelů‘, kteří ženou takové případy do krajnosti. Doufali, že dojde ke smíru a stát přijme zákon, který by zaručil volné nastavení cen,“ naznačuje advokát Hlaváčkových Martin Kölbl. „S publicitou navíc přišly dohady s přáteli, kteří jim vyčí-

24

burku. „Schormova obhajoba na Hlaváčkovy působila hrozně,“ kroutí hlavou Martin Kölbl. „Prý jim to za to nestojí. Víte, oni nechtějí být v televizi, poskytovat rozhovory. Kdyby byli jinak naturelem založení, průraznější a mladší, věřím, že by to dotáhli do konce a vyhráli,“ dodává Kölbl.

Stačila vstřícnost

Není to nic nelegálního. (Vít Šorm) f ot o m at ě j st r á n s k ý

tali, že by stát kvůli nim mohl přijít o padesát miliard korun.“ Tlak sílil i ze strany vlády. Její zmocněnec Vít Schorm, absolvent právnické fakulty pařížské Sorbonny a do roku 2000 vedoucí kanceláře tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského, sepsal pro štrasburský soud materiál, ve kterém o majitelích činžáků uvádí, že jde o spekulanty, kteří na restitucích či nákupu nemovitostí nejenom netratili, ale mnohdy i vydělali. Bere si na mušku i jednotlivé pilotní případy. Proslulý česko-kanadský hudební skladatel Oskar Morawetz byl podle vládní obhajoby „hospitalizován na psychiatrii“, poranil si hlavu, takže „byla zasažena jeho paměť a schopnost se souvisle vyjadřovat“, a trpěl i Parkinsonovou chorobou. Na základě této „diagnózy“ Vít Schorm zpochybňuje plnou moc, kterou Oskar Morawetz udělil svému právnímu zástupci. V souvislosti s bratry Hlaváčkovými upozorňuje Schorm na pokročilý věk a chatrné zdraví. Tyhle intimnosti navíc zveřejnily noviny víc než měsíc před oficiálním odesláním do Štras-

Vládní zmocněnec zvolil nečekaně tvrdou obhajobu,  od ministrů má ale volné ruce.

Vít Schorm ale na způsobu obhajoby českého státu nevidí nic výjimečného. „Ten text není lacině útočný, není v  něm nic, co by nevycházelo z konkrétních faktů.“ Pan Schorm uvádí, že čerpal informace ze soudních spisů a veřejných zdrojů. Například informace o zdraví skladatele Morawetze opsal z jeho kanadských internetových stránek. O dalším „pilotním“ stěžovateli Janu Vomočilovi zase bližší údaje vytáhl ze zápisů jeho soudních sporů. „Není na tom nic nelegálního, upravuje to zákon o poskytování informací pro účely soudních řízení ve Štrasburku. Kdybychom tuto možnost neměli, tak bychom se nemohli vyjadřovat k žádnému případu a museli spoléhat jen na informace, které nám o sobě dodají stěžovatelé,“ říká vládní zmocněnec. Schorm zastupuje vládu v podobných otázkách už pět let a  má prakticky volnou ruku. „Spadá přímo pod vládu, dostává peníze od nás, ale ideově je samostatný, nikdo ho neúkoluje,“ říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová. „Každý má právo se hájit, jak uzná za vhodné, obviněný může v trestním řízení i lhát. Záleží na tom, jak věc zhodnotí soud,“ poznamenává předseda legislativní rady vlády Cyril Svoboda. „A jestli je to vkusné, nebo ne, to je druhá věc, k tomu bych se nerad vyjadřoval, protože o tom nic bližšího nevím.“ „Ten materiál byl určen pro Štrasburk, ne pro veřejnost, a bohužel unikl. Kdyby ho pan Schorm zpracovával pro veřejnost, formuloval by jej jinak,“ vysvětluje Kuncová. Vít Schorm a jeho nadřízení zkrátka usoudili, že jde do tuhého (odsouzení až k padesátimiliardovému odškodnému by vážně ohrozilo státní finance a  mohlo by zamíchat kartami na politické scéně), a rozhodli se nebrat si servítky. Přitom se ale stát mohl hrozbě vyhnout, kdyby včas majitelům naslouchal. „Mnohokrát jsme žádali poslance a  senátory, aby respektovali nálezy Ústavního soudu a deregulovali nájemné. Jenom se nám vysmáli. První změny v zákonech nastaly, až když jsme podali stížnost do Štrasburku,“ říká advokát Hnutí na obranu majitelů realit (HOMR) Stanislav Němec. Od té doby se situace vlastníků zlepšila, platí zákon, který do roku 2010 průběžně zvyšuje nájemné v bytech, kde je jeho výše regulována. Ani poté ovšem nebudou mít majitelé možnost nakládat s domy a byty volně. Ceny totiž nestanoví trh, ale ministerstvo pro místní rozvoj a nájemR E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

Až prohrajeme, budeme jednat Štrasburská stížnost každopádně vyryla vrásky na čele českých ministrů. Na podzim 2006 šéf resortu spravedlnosti Jiří Pospíšil připustil, že prohra vlády je „výrazným rizikem“. Soud totiž krátce předtím dal za pravdu polské majitelce domu Hutten-Czapské ve srovnatelné kauze proti polskému státu. Výběr modelových případů, na nichž chtěli štrasburští soudci spor posuzovat, ovšem vládě – jak bylo řečeno výše – situaci usnadnil. Advokát Martin Kölbl nad tímto výběrem je kroutí hlavou: „V době výběru bylo Oskaru Moravetzowi 90 let, bratrům Hlaváčkovým osmdesát, dalo se předpokládat, že nebudou mít sílu jezdit do Štrasburku. Soud to přitom musel vědět, informace o věku je hned za jménem.“ Majitelé domů poukazují na to, že byly vybrány netypické případy – koneckonců se mezi „modely“ neobjevil nikdo ze sdružení, která zastřešují drtivou většinu stěžovatelů. Ještě překvapivější je, že soud v rozporu se svými zvyklostmi nezačal u těch, kteří podali stížnost jako první. „My jsme prvních 200 podnětů zaslali v dubnu 2005, ale pilotní případy se rekrutovaly ze stížností podaných až v roce 2007,“ upozorňuje právník HOMR Stanislav Němec. Důvody výběru ale nejsou jasné a soudci věc nechtějí komentovat. „Proč si soudci zvolili právě tyto případy, nevím. Ale vylučuji, že by na to měla česká vláda vliv,“ říká právnička Eva Hubálková, která ve Štrasburku pro soudce české případy zpracovává. „Právníci skládají do rukou generálního tajemníka soudu slib o loajalitě a mlčenlivosti. Slibují také, že nebudou nad rámec svých povinností s nikým spolupracovat. Uvědomte si, kolik je tu stížností a advokátů, a každý z nich má pocit, že jeho případ by měl být pilotní.“ Další osud žalob je tedy nejistý. Zástupci majitelů domů mají za to, že soud bude muset vybrat nové pilotní případy a celý proces se o další roky protáhne. Podle Evy Hubálkové je možný i jiný scénář. „I  když jeden ze stěžovatelů zemřel, mohou se věci chopit jeho dědicové. Nebo bude soud posuzovat žaloby podle zbývajících případů,“ uvádí Hubálková. Na Silvestra poslala oficiální stanovisko ke stížnosti vláda a během letošního roku by soud mohl rozhodnout o takzvané přijatelnosti, tedy o tom, jestli je stížnost majitelů odůvodněná. To by byl jasný signál v jejich prospěch. „Nevylučuji, že potom bychom vedli s majiteli racionální rozhovory o možnosti mimosoudního vyrovnání,“ uzavírá vládní zmocněnec Vít Schorm. Q TOMÁŠ PAVLÍČEK

R E S P EKT. C Z

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

níci dál mohou přepisovat bydlení na své potomky, aniž by do toho mohl majitel mluvit. „Do připravovaného občanského zákoníku jsme už nachystali takovou úpravu nájmů, která majitelům v tomto směru vychází vstříc,“ ujišťuje náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous. „Pochybuji, že se něco podaří prosadit. Občanský zákoník se připravuje už od roku 1992 a nikdy nedospěl ani k  paragrafovému znění,“ zvedá obočí Stanislav Němec. Taková změna by musela projít parlamentem a hlavní političtí hráči nejeví ochotu na současném stavu něco měnit – ČSSD a komunisté jsou jednoznačně proti a ani vláda s ničím takovým ve svém programovém prohlášení nepočítá.

rozhovor

Ten lev je pro mě důležitý S veteránem lidovecké politiky Janem Kasalem o prezidentské volbě a o tlaku na KDU-ČSL Jaké je rozložení sil v KDU-ČSL před prezidentskou volbou? Říká se, že tak třetina vašich poslanců a senátorů bude pro Švejnara a zbytek pro Klause. Já to nedokážu v tuto chvíli říct. Neznám přesné počty, ne každý náš poslanec své stanovisko zveřejní. Mrzí mě ale, že tu volbu budou rozhodovat komunisté, když ji mohli rozhodovat lidovci. To by se ale někteří naši poslanci nesměli rozhodnout podporovat Jana Švejnara.

Jak to myslíte? Kdyby se KDU-ČSL otevřeně postavila za Václava Klause, nebylo by zapotřebí hlasů komunistů. Mrzí mě to. Nemám to kolegům za zlé, ale oslabuje nás to ve vládní koalici. Nicméně moje přání je, aby nás to aspoň v KDU-ČSL nerozdělilo a abychom byli schopni spolupracovat.

Bylo by pro KDU-ČSL lepší a výhodnější, kdyby se shodla na podpoře Václava Klause? Kladu si otázku, v čem by to pro nás bylo horší.

Tím naznačujete, že je důležité, co za volbu získáte. Je tedy podstatné, co za podporu jednoho či druhého dostanete? Tak za podporu Jana Švejnara není vůbec nic. Jen dobrý pocit pro někoho, kdo nemá rád Václava Klause. Pokud ale nemáme vlastního kandidáta, tak vidím volbu dost pragmaticky. Jde tu o udržení stabilní vlády. Jsme-li v této vládní koalici a chceme-li naplnění vládního prohlášení, tak je potřeba, abychom drželi basu a podpořili jednoho kandidáta.

Necítíte se pod tlakem, že vlastně kvůli udržení vlády musíte volit Václava Klause? Ale samozřejmě, že jsme pod tlakem. To není nic speciálního. Ale ODS je ještě v horší situaci. My maximálně přijdeme o volební zákon, smlouvu s Vatikánem, církevní restituce či o co. Ale oni by přišli o vládu. Jestli si někdo myslí, že Jiří Paroubek přišel s Janem Švejnarem proto, že je to nejlepší kandidát, tak se hluboce mýlí. On ho nominuje pro to, že se mu zdá jako optimální kandidát na to, aby způsobil vládní krizi. Jiří Paroubek má na dohled předsednictví ČR v Evropské unii a on tady bude hrát roli outsidera? To on nemůže dopustit.

Je vaše rozhodnutí podpořit Klause čistě pragmatické, nebo je tam i nějaký důvod navíc?

Pro mě osobně je tam i něco navíc. Jsem si jistý, a znám Václava Klause léta, že nikdy nesvlékl dres se lvem na prsou. Za žádných okolností a je jedno, jestli to dělal dobře nebo špatně, vždy mu šlo o ten dres. A to je pro mě hodně.

Jan Švejnar, když už jste použil ten příměr, nenosil lva na prsou? Z čeho bych tak mohl usoudit, mi řekněte. Možná mě přesvědčí za pět let, ale jako u šéfa dozorčí rady ČSOB nemám ten pocit, že by bojoval za Českou republiku.

Nemáte obavu, že v druhém volebním období, po němž už nemůže být Václav Klaus znovu zvolen prezidentem, rozjede svou vizi bez ohledu na dohody? Nemám. Bude stejně kritický, stejně protivný, ale v té hodnotě, kterou jsem zmínil, se nezmění. Podezírejte mě z nacionalismu, ale pro mě je ten lev důležitý.

A není pro vás problém například to, že Václav Klaus je antievropský a komplikuje vztahy s EU? Ne. Má na řadu věcí jiný názor, ale je to euroatlantický prezident.

Měla podle vás KDU-ČSL navrhnout vlastního kandidáta? Ano. Podle mě by kandidát typu Petra Pitharta či Jana Sokola nedopadl špatně. Prostřednictvím této nominace mohla KDU-ČSL představit veřejnosti své názory na budoucnost země i EU.

Proč jste tedy kandidáta nepostavili? Petr Pithart kandidaturu odmítl, protože ho nepodpořil předseda KDU-ČSL. A mně je to líto, protože Petr Pithart by uměl artikulovat naše názory a postoje přesvědčivě.

Vrátí se Jiří Čunek do vlády i díky prezidentské volbě? Já tahle témata vůbec neumím spojit. Mně se zdá, v tuto chvíli, že pro Jiřího Čunka není doba do volby moc příznivá. Pokud by vstoupil do vlády, bude to nějak kritizováno. Také nevím, v čem by si Topolánek pomohl, kdyby ho teď jmenoval. Má se Čunek vracet? Stojí to za riziko odchodu zelených z vlády? Na to se mě neptejte, respektive si odpověď dosaďte sám. Q ERIK TABERY

25

ekonomika RŮST CEN

str. 26

MOTIVACE PACIENTŮ

str. 28

Zatím milosrdné zdražování

Potíž není v tom, jak léčit

TOMÁŠ PAVLÍČEK

petr houdek, petr koblovský

Česko zachvátila zdražovací horečka. Jde ale spíš o očekávání. V souvislosti s reformou se zatím ceny výrazně nezvyšují.

Problém zdravotnictví už není co a jak léčit. Problémem je nezdravý životní styl. Ekonomie ale zná způsob, jak pomoci.

inflace

Zatím milosrdné zdražování Do nového roku vstoupilo Česko s rekordní inflací. Obávané zdražování kvůli reformě se ale zatím drží při zemi.

Průměrný čtenář novin se musel s  příchodem nového roku cítit trochu zmateně. Zatímco prezident ho ze své pracovny ubezpečil, že my Češi žijeme asi „v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili“, titulní stránky novin obtěžkal náklad deprese ze zvyšování cen. Hypnotizující seznamy zdražování by ale neměly zastřít střízlivý pohled na věc: Česko se letos sice nechystá k bujarému pikniku, ale zřejmě ani k utahování opasků. Spíš k jejich pomalejšímu povolování, než si uvyklo v minulých letech.

Tíhu nese dodavatel Nevědomost by člověk měl přiznat hned na začátku. Mluví-li se o zdražování, nikdo nemá v ruce spolehlivá data, co se vlastně od magického přelomu roku stalo. Sběrači statistik přicházejí vždycky se zpo-

žděním, takže minulou středu přinesli čísla teprve za prosinec. Díky nim je možné prozatím vynést osvobozující rozsudek nad vládou: zvyšování cen začalo dřív, než Mirek Topolánek rozbalil batoh reforem. V prosinci se inflace vyšplhala na 5,4 procenta, což je nejvyšší číslo od srpna 2001. Táhlo ji především drahé jídlo. Ceny potravin v posledním měsíci zbytněly o 1,8 procenta. Konkrétně zdražilo pečivo, mléčné výrobky, vejce, jedlé oleje a rostlinné tuky, čokoláda, sladkosti, kakao a káva. Není žádným tajemstvím, že ceny pohání hlad probouzejících se ekonomických tygrů na východě. Odborníci s oblibou říkají, že Čína, Indie a  další země nejdřív na Západ posílaly „dárky“ v podobě levných výrobků. Teď ale samy zbohatly a potřebují nakrmit svoje lidi i průmysl. O pomyslný koláč se pere víc zájemců: kromě potravinářů

Za rok: menší růst i inflace Nutno také připomenout, proč vláda k reformám sáhla. Hlavním důvodem byl narůstající propad veřejných rozpočtů, který v minulých letech prorazil Evropou uznávanou nebezpečnou hranici 3 procent hrubého domácího produktu. Loňská čísla se sice díky vysokému tempu ekonomiky podařilo stlačit na 1,9 HDP, pořád ale ve zdejším hospodářství přetrvávají trendy, které je podle hlavního ekonoma ČSOB Tomáše Sedláčka třeba otočit. „Přestože máme vysoký hospodářský růst, pořád si žijeme nad své možnosti,“ podotýká Sedláček. „Loni jsme utratili o dvě procenta víc, než jsme vydělali.“ Příjemnější dopady vládních změn se čekají až s odstupem času. Zatímco zdražování je

26

patrné okamžitě, dopad nižších daní lidé pocítí v peněženkách až při účtování napřesrok. Platí, že nejvíce si polepší nejbohatší (ušetří na zdravotním a sociálním pojištění) a nejchudší (zvyšuje se základní odpočitatelná položka a položka na děti) lidé, kdežto takzvaný daňový soumar, tedy střední třída, zůstane „na svém“. Celkově analytici chválí, že se kabinet přiklonil ke světovému trendu snižování daní přímých (tedy ukrajování rovnou z příjmů) a zvyšování nepřímých (zdaňuje se spotřeba). „Lidé přinesou domů víc peněz a mohou se rozhodnout, co si koupí a co si odepřou. Bez jídla nebo výdajů na elektřinu se samozřejmě

neobejdou, ale mohou si říct, že si nekoupí nové auto nebo nepojedou na zahraniční dovolenou,“ říká ekonom Patria Finance David Marek. Nebývalé změny by měly dosavadní kurz ekonomiky mírně vychýlit jen na začátku roku. „Očekáváme, že rodiny budou míň utrácet a zpomalí i růst hrubého domácího produktu z loňských 6,1 procenta na letošních 4,6,“ míní analytik ČSOB Petr Dufek. Ceny skokově vzrostou na začátku roku, ale pak by se měly ustálit. „Jedná se v zásadě o administrativní kroky, které nebudou pokračovat, takže inflace by se mohla koncem roku snížit z počátečních šesti na čtyři procenta.“

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

Billa nebilla jedna reforma... f ot o m at ě j st r á n s k ý

To dokážeme jen my a Francie Ještě na skok do Číny, která celý poprask vyvolala. Roztočená kola jejího průmyslu potřebují udržovat rychlost a to nejde bez dalšího přísunu životadárné suroviny – ropy. Rekordní zájem o „černé zlato“ je hmatatelný skoro všude: právě kvůli němu v celém světě zdražuje zemní plyn, ale i doprava nebo teplo. Například v pražské městské dopravě se zvyšuje cena přestupní jízdenky z 20 na 26 korun. Plyn zdražil o víc než sedm procent, což znamená, že domácnost, která na něm vaří, topí jím a ohřívá vodu, podle odhadů zaplatí ročně zhruba o dva tisíce korun víc. Také tady se ke světovým pohybům připojují i  domácí: tedy vyšší DPH. K paradoxům patří, že v médiích nejkritizovanější poplatky u lékaře hrají ve výdajích domácností prakticky zanedbatelnou roli. Daleko citelněji do rozpočtů rodin zasáhnou jiné vládní změny – například zrušení takzvaných hypotečních listů, které bankám zlevňovaly operace na hypotečních R E S P EKT. C Z

trzích. Od začátku roku už není možné si hypotéky odečítat z daní, což může třeba dvoumilionovou hypotéku prodražit o 400 tisíc. Zvláštní kapitolou je zdražování elektřiny. Její cena se odvíjí od evropské poptávky (na delší vzdálenosti nelze proud bez velkých ztrát přenášet) a na kontinentě roste především proto, že není dost kapacit, které by si dokázaly navzájem konkurovat. „Slováci odstavili jadernou elektrárnu v Jaslovských Bohunicích, a  když se na společném trhu jeden dostane do schodku, musí ho někdo nahradit,“ vysvětluje odborník na energetiku Tomáš Voříšek. „To ale dokáže jenom Francie a Česká republika, takže ten deficit tlačí na zdražování.“ A  je tu ještě jeden zdroj růstu cen, který nepadá na vrub kabinetu. Letos se kvůli dávno přijatému zákonu poprvé začínají výrazněji uvolňovat zatím regulované činže v části bytů. Sedm set tisíc domácností si tak na činži připlatí průměrně

Navzdory Topolánkovi Meziroční růst spotřebitelských cen vloni ještě před reformou (v procentech) � � � � � � �

led en ún o bř r ez en du be n kv ět en če rv če en rv en ec srp en zá ří říj e lis n to p pr ad os ine c

i energetici, protože si spočítali, že zemědělské výrobky se dají nejenom jíst, ale i pálit v kotlích a  motorech. Panika ještě přiživovaná nadsazenými prognózami farmářů vyhnala ceny neúměrně vysoko. Obchodníci tudíž na konci roku utržili tolik, že si teď můžou dovolit držet ceny, ačkoliv kabinet od Nového roku zvedl daň z přidané hodnoty na potraviny z 5 na 9 procent – to aspoň vyplývá z vyjádření mluvčích řetězců. Prodejci mezi sebou vedou ostrý konkurenční boj a dá se předpokládat, že i v dalších měsících budou chtít přenést část břemena zvýšení DPH spíš na dodavatele než na zákazníky. Ceny pravděpodobně porostou, ale podle odhadu analytiků to nebude o celá čtyři procenta, ale přibližně o dvě.

ZDROJ: ČSÚ

o pětinu. Ještě víc obyvatelé některých částí Prahy, kde nájmy vzrostou až o polovinu.

Hurá do ciziny Ke smůle Topolánkova týmu se v  jednu chvíli sešlo několik vlivů, které ceny tlačí nahoru. Vláda samotná se podle ekonomů na zdražování podílí asi z jedné čtvrtiny. V celkové bilanci tedy nepochybně životní náklady stoupají, ale většina národa má šanci se zahojit na vyšších platech. Letos najdou v peněženkách o osm procent peněz víc než loni. A i když z toho ukrojí inflace kolem 6 procent, znamená to, že příjmy reálně půjdou vzhůru o 2 procenta. Hůř na tom bude skoro půl milionu státních zaměstnanců, kteří reálně najdou v peněžence o 2,5 procenta míň. Tedy v průměru, protože tam, kde se zbavili přebytečných pracovníků, mohli mzdy zvednout víc. Životní úroveň poklesne také penzistům – při započtení inflace asi o dvě procenta. Dobrou zprávou je, že díky silné koruně se chystá i vlna zlevňování. Nemáme na mysli jen povánoční výprodeje (mimochodem není bez zajímavosti, že třicetiprocentní slevy sezonního zboží berou zákazníci jako samozřejmost, zatímco dvouprocentní zdražení potravin je znepokojuje). Díky silné koruně zaplatíme méně za cestování do ciziny a klesnou i ceny dovozového zboží, hlavně oblečení a elektroniky. I to ukazuje na zásadní trend: struktura výdajů zdejších domácností se pomalu začíná podobat běžné struktuře v zemích na západ od českých hranic. Před rokem byl například podíl výdajů na zdraví v Česku poloviční než v sousedním Německu, útraty za bydlení zabraly 20 procent celkových výdajů na rozdíl od 24 procent německých a za dopravu našinec zaplatil 10 procent, zatímco Němec 14. Q TOMÁŠ PAVLÍČEK

27

ekonomika motivace pacientů

Potíž ve zdravotnictví není jak léčit, ale jak zdravě žít A ekonomové vědí, jak pomoci

D

ean Karlan, ekonom na Yale, se zavázal zaplatit svému příteli tisíc dolarů za každý týden, v němž nezhubne o půl kila. Za několik týdnů při ukončení sázky vážil o  5 kg méně, aniž by zaplatil jediný cent. Jiný ekonom, Tim Harford, si nechal u finanční společnosti vytvořit „obligaci“, z jejíž tisícidolarové hodnoty společnost každý týden odvede 10 % charitativní společnosti, nesplní-li závazek odcvičit 200 kliků a lehů – sedů týdně. Myšlenka Karlana inspirovala natolik, že zakládá společnost StickK, jež umožní zájemcům uzavřít smlouvu, v níž se zavážou k čemukoliv, čeho chtějí dosáhnout, ale nejsou schopni to dodržet – od zhubnutí po hru na piano. Nesplní-li své podmínky, společnost je oprávněna poslat stanovenou částku z jejich bankovního účtu náhodně zvolené charitě. V obou případech se uplatnily znalosti z nově povstávajícího oboru – behaviorální ekonomie, která je založena na poznatcích získaných z reálného chování lidí a experimentů s nimi. Lidé totiž nejsou plně racionálními stvořeními maximalizujícími svůj prospěch, jak soudí tradiční ekonomie, ale opakovaně prokazují omezenou sílu vůle a  v  dosahování svých cílů dělají systematické, a tedy předpověditelné chyby.

Odsouzeni k chybám Jednou z  těchto psychologicko-ekonomických předpojatostí je sklon ke statu quo. Člověk se obvykle drží předem nastaveného, zažitého či obvyklého jednání, přestože existují známé a  výhodnější alternativy. Proslavenou ukázkou je  vliv odlišného nastavení vstupu do penzijního spoření na počet jeho účastníků. Je-li každý zaměstnanec firmy do systému automaticky přihlášen, ačkoliv mu zůstane možnost se odhlásit, přesahuje podíl spořících zaměstnanců ve firmě 80 procent. Musí-li zaměstnanci firmy smlouvu o  penzijním spoření uzavřít sami, pohybuje se účast na spoření kolem 30–40 procent. I když jde o  stejnou věc, vlastnosti „úvodního nastavení“ vedou ke značně odlišným výsledkům. Lidé jsou krátkozrací k  vzdálenější budoucnosti, nepřiměřeně nadhodnocují výhody či ztráty v současnosti a podceňují ty, jež nastanou až za delší časové období. Představte si, že si právě dnes máte vybrat, zdali budete vyplňovat daňové přiznání, tj. značně nezábavnou a nepříjemnou činnost, 10. března a strávíte tím tři hodiny, anebo 20. března a obětujete čtyři hodiny. Většina z vás si nyní pochopitelně zvolí méně hodin a bližší termín. Avšak když přijde 10. březen, většina lidí tuto činnost přesune o oněch 10 dní. Lidé jednoduše

28

S nikým se zřejmě nevsadil. f ot o g ü n t e r b a r t o š

přecení nechuť obětovat ihned tři hodiny a zároveň podcení ještě o hodinu delší nelibost za 10 dní a zvolí oddálení. Stejný psychologický mechanismus působí, konzumujeme-li nezdravá jídla či nápoje a získáváme okamžité příjemné pocity, současně podceňujeme či zcela přehlížíme budoucí zdravotní rizika. Jiná psychologická pravidelnost říká, že motivace pro dosažení cíle s hmotným či viditelným prospěchem je vyšší než u cíle, který je nemateriální či skrytý. Rozhodnutí přestat brát léky snižující krevní tlak a  ušetřit čas strávený u  lékaře

– nemluvě o penězích – působí atraktivněji než mlhavá a nejistá výhoda snížení rizika srdeční či mozkové příhody za mnoho let. Tento sklon se pak skrývá za neslavně proslulou větou „Proč bych měl brát léky, když mi nic není“, s kterou se mnoho osob se zanedbanou léčbou vysokého tlaku dopracuje k předčasné invaliditě či smrti v důsledku infarktu myokardu nebo mozkové příhody.

Pohodlně ke zdraví V klasickém liberálním pojetí by měl zákon zasáhnout do autonomie člověka pouze tehdy, způsoR E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

ekonomika buje-li škodu někomu jinému. Na druhé straně idea paternalismu pokládá za dostačující důvod pro omezení svobody jednotlivce i poškozování sebe sama. Průnikem obou myšlenek je koncepce mírného paternalismu založeného na poznatcích behaviorální ekonomie, jehož nejznámějšími proponenty jsou Richard H. Thaler a Cass R. Sunstein z Chicagské univerzity. Je známo, že hlavní zdravotní problémy rozvinutých zemí nejsou způsobeny neschopností medicínsky vyléčit nemoci jako cukrovka, vysoký krevní tlak či rakovina plic, ale vědomě nezdravým a  někdy iracionálním způsobem života

občanů. Kupříkladu po prodělání srdeční příhody již po jediném roce polovina pacientů přestane z  vlastní vůle užívat předepsané léky snižující úroveň cholesterolu v krvi, ačkoliv si tímto rozhodnutím významně zvýší pravděpodobnost dalšího infarktu. V úvodním příběhu oba ekonomové uplatnili poznatky o své nedostatečné síle vůle a vytvořili si dodatečné stimuly efektivně je motivující dosáhnout svých dlouhodobých cílů. Mírný paternalismus je založen na totožných poznatcích a snaží se navrhnout mechanismy, jež pozmění rozhodování R E S P EKT. C Z

lidí žádoucím směrem při zachování jejich maximální svobody, a to nejen svépomocí, ale i státními, veřejnými a  soukromými organizacemi. Cílem je odvrátit ty méně racionální, nerozhodné či netrpělivé občany před negativními důsledky jejich vlastních chyb a  neuvalit přitom pokud možno žádné náklady na ty, kteří již se rozhodují optimálně. Princip úpravy systému péče o zdraví je jednoduchý: chování, které zdraví prospívá, by mělo jít „realizovat“ pohodlně, zatímco to, co zdraví zhoršuje, by mělo být obtížnější a nákladnější.

spěvky lidí žijících nezdravým způsobem života, tj. kuřáků, lidí zneužívajících alkohol, patologicky obézních či těch, kdo nechodí na lékařské prohlídky. Existuje odůvodněný předpoklad, že v budoucnu zatíží rozpočty zdravotní péče více než lidé, kteří o své zdraví dbají. Pokud trestná opatření uvalují na svého adresáta významnou finanční ztrátu, umožňují přenést budoucí podceňované náklady způsobené nezdravým životem do přeceňované současnosti a tím zvýšit motivaci těchto jedinců ke změně chování. Absentující kuřák může získat například bezplatný pobyt v láz-

Dostavte se, prosím Propagační kampaně by měly být orientovány na negativní důsledky nezdravého chování. To vyplývá z dobře dokumentované averze ke ztrátě – lidské vlastnosti vnímat ztráty a obecně negativní události intenzivněji než shodně velké zisky či zprávy pozitivní. Slavný experiment ukázal, že oznámí-li lékař člověku, že 90 procent pacientů podstoupivších operaci přežívá, je daleko pravděpodobnější, že se pacient rozhodne operaci se podrobit, než formuluje-li lékař tutéž informaci tak, že 10 procent pacientů po operaci zemře. Díky averzi ke ztrátě jsou lidé i v takto jednoduše srozumitelném problému schopni učinit odlišné rozhodnutí, je-li problém „zarámován“ do možnosti ztráty či újmy. Návrhy se začínají i  od triviálních, jakým je požadavek na umísťování zeleniny, ovoce a zdravých pokrmů na začátek nabídky v restauracích a jídelnách. Výsledky získané v samoobslužných restauracích ukázaly, že takto upravený způsob řazení vede k značnému nárůstu jejich spotřeby. Nebo obdobná rada přesunout automaty s přeslazenými a oxidem uhličitým sycenými nápoji na méně frekventovaná místa a na uvolněná rušná místa umístit fontánky s pitnou vodou či automaty s vodou v lahvích. Užití sklonu k statu quo je zjevné, chceme-li zvýšit účast na specializovaných preventivních prohlídkách. U nich je vyžadováno, aby se pacient prostřednictvím svého praktického lékaře za určité období objednal – například na mamografii, jež je v ČR bezplatně poskytována ženám starším 45 let v dvouletých intervalech po doporučení gynekologa či praktického lékaře. Ačkoliv je český program mamografických vyšetření jeden z nejúspěšnějších v Evropě, stále až dvě třetiny nejrizikovější skupiny starších žen vyšetřením neprošly. Ještě horší situace je u preventivních prohlídek na rakovinu tlustého střeva, které by měl podstoupit každý člověk starší 50 let, ačkoliv nepociťuje žádné příznaky nemoci, rovněž jednou za dva roky. Je-li tento druh rakoviny odhalen v raném stadiu, lze ho velmi úspěšně léčit, přesto Česko vede světové žebříčky úmrtnosti s 5000 oběťmi nemoci ročně. Pohledem mírného paternalismu by bylo vhodné stanovit termíny vyšetření automaticky s možností přeobjednávky. Pokud jsou lidé automaticky objednáni či pozváni, většinou se dostaví, musí-li sami vyvinout aktivitu a vyšetření si sjednat, je míra návštěvnosti významně nižší.

Potíž s léky Často bývají navrhovány takové úpravy systému zdravotního pojištění či daní, které zvyšují pří-

Lidé kvůli svému pohodlí obvykle nevyhledávají optimální řešení, a je tedy třeba je motivovat.

ních zaměřených na plicní choroby nebo obézní člověk postupně si snižující svoji váhu získá slevu na zdravotním pojištění. Chyby se nevyskytují jen na straně pacientů. Zdánlivě banálním, avšak v důsledcích závažným psychologickým sklonem trpí i lékaři – je označován za „prokletí znalosti“. Je založen na zjištění, že lidé, kteří často užívají nějaké speciální znalosti, si jen těžce dokážou představit, jak málo o uvedeném vědí ostatní. Jedním z důsledků nedostatečně vysvětlených instrukcí je fakt, že desetina až třetina starších či méně vzdělaných pacientů užívá léky v jiném dávkování, než mají předepsáno. Řada pacientů užívá více léčiv, aniž vědí, že jejich kombinace je nebezpečná. Současně bylo prokázáno, že musíli pacient před lékařem zopakovat, jaké léky, kdy a v jakém objemu bere, lze nejen odhalit případné mýlky, ale zároveň si pacient instrukce lépe zapamatuje. Taková praxe je však vzácná.

Kdo rozhodne Přestože by lidem zůstala možnost odmítnout nastavené podmínky, většina z nich se nebude obtěžovat toto své právo využít, a  právě tato jejich vlastnost umožňuje fungování mírného paternalismu a z něj vycházejících praktických strategií. I  tak myšlenka vzbuzuje spory. Určit, co je a není zdravé, jaká lékařská prohlídka je nezbytná a která není a podobně, není jednoduché a ti, kdo by o kritériích rozhodovali, by bezpochyby měli moc prosadit své vlastní zájmy. Navíc i tito lidé jsou nositeli omezené racionality a dalších chyb, jako ostatně každý jiný. I  s  připuštěním tohoto rizika zůstává očekávaným důsledkem užití mírného paternalismu nastavení institucí a pobídek v péči o zdraví tak, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se lidé budou chovat racionálněji, aniž by tato politika způsobila negativní dopad na kohokoliv jiného. Q PETR HOUDEK, PETR KOBLOVSKÝ

P. Houdek studuje na Fakultě financí a účetnictví VŠE, P. Koblovský na Yale Law School a Národohospodářské fakultě VŠE.

29

svět BLÍZKÝ VÝCHOD

S novým rokem nové plíce

Bushova pouť na východ

Miša je pašák!

Nugátová rebelka Rama

A. Hudalla, J. Formánek, M. Pilátová

Jan fingerland

DAN MACEK

jaroslav formánek

Tři evropské země se snaží ulehčit život nekuřákům.

str. 32

Od Bushovy cesty na Blízký východ si nejvíce slibují arabské země.

GRUZIE

str. 33

O KOM SE MLUVÍ

NĚMECKO, FRANCIE, PORTUGALSKO str. 30

V Gruzii vyhrál prezidentské volby Michail Saakašvili. Stává se opravdu Gruzie demokracií?

str. 34

Mladá členka francouzské vlády bojuje za multikulturní ideály a lidská práva.

NĚMECKO, FRANCIE, PORTUGALSKO

S novým rokem nové plíce Přestanu kouřit. Uvést novoroční předsevzetí v praxi ještě nikdy nebylo jednodušší než letos – alespoň v Německu, které počátkem roku zavedlo zákaz kouření v dalších osmi spolkových zemích, ve Francii nebo v Portugalsku.

30

Heinrichu Kohlhuberovi není co závidět: Každý den tucet otázek novinářů. Žaloby k Ústavnímu soudu. Referendum. A  snad dokonce strana kuřáků. Ještě nedávno se Kohlhuber, hospodský z bavorského Pfaffenhofenu, zabýval spíše pivem a vepřovou pečení. Nyní už několik týdnů vede život špičkového politika. Začátkem prosince totiž bavorský zemský sněm schválil nový zákon, který od prvního ledna zakazuje kouření v bavorských hospodách. Na protest proti zákonu se dvacet hospodských sloučilo do Spolku za zachování bavorské hospodské kultury (VEBW) – a  jednatelem se stal Heinrich Kohlhuber. Temnými slovy teď varuje před konfliktem, který nový zákon prý mezi kuřáky a nekuřáky způsobí: „Napětí mezi nimi je velmi nebezpečné,“ řekl zpravodajské agentuře ddp. Zatím to ale vypadá, že Němcům čerstvý vzduch v hospodách vadí mnohem méně, než si Kohlhuber a jeho společníci představují.

Jako pan premiér Je časné ráno. Křivolakými uličkami Lisabonu se proplétá sportovně oděný běžec. Přestal kouřit a cítí se tlustý. Portugalský premiér José Sócrates jde své zemi příkladem, a i když si ve vypjatých chvílích zapálí, bude jistě dodržovat nový protikuřácký zákon. Ten zakazuje čtvrtině obyvatel závislé na cigaretách kouřit ve veřejných prostranstvích a v barech o rozloze větší než 100 m2. Malé bary se mohou rozhodnout, zda se v nich bude kouřit, nebo ne, ty velké musí vytvořit jasně označený prostor pro kuřáky. Za porušení zákona hrozí pokuty od 50 do 50 000 eur. Za poslední tři roky v zemi stoupla cena cigaret o 37 % a rozběhlo se několik velkých osvětových akcí; zejména před koncem minulého roku se apelovalo na kuřáky, stejně jako v sousedním Španělsku, aby si pořídili „s novým rokem nové

plíce“. Bizarní příhodou se pak stalo silvestrovské faux pas šéfa Úřadu pro dohled nad potravinami Antonia Nunese, který kontroluje plnění protikuřácké normy. Ten si ale na oslavu v kasinu zapálil doutník a hrozí mu vysoká pokuta. I kvůli této novoroční ostudě hlas odpůrců zákona není tolik slyšet. Kupodivu proti novotám neprotestují návštěvníci kaváren, ale zatím se ozývá jen osamělý hlas majitelů diskoték. Ti momentálně pořádají podpisovou akci, která by vyprovokovala novou debatu o  znění zákona v  parlamentu. „Najmeme nový personál na kontrolu kuřáků, nemůžeme přece každých pět minut volat policajty,“ stěžoval si lisabonský majitel diskotéky José Paulo Lorenco.

Adieu, gitanes Stejně jako Portugalsko, kde se tráví v  barech nad kávou a cigaretou několik hodin denně, byla až do konce osmdesátých let pro kuřáky Francie zemí zaslíbenou. Cigarety stály pakatel a vyjma obchodů a  nemocnic se kouřilo všude. Především v kavárnách, k nimž namodralý kouř z gitanek patřil jako Eiffelova věž k Paříži. Současně na následky kouření umíralo 80 000 Francouzů ročně a léčba nemocných kuřáků vyšla státní pokladnu na 20 % rozpočtu ministerstva zdravotnictví. Na základě těchto čísel, ale i díky sílícímu protikuřáckému trendu přicházejícímu ze Spojených států se Francie začala měnit. Nejenom ve zvyklostech (tehdy 21 milionů kuřáků, dnes 13,5 milionu), nýbrž i legislativně. První protikuřácký zákon spatřil světlo světa v lednu 1991 a zakazoval kouření na pracovištích a veřejných místech. Dlužno říci, že bez kontrol a postihů. Boj proti kouření stát spíše chápal jako systematické zdražování tabákových produktů. Například cena zmíněných gitanek od konce osmdesátých let stoupla jedenáctkrát, R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o p r o f i m e d i a . c z / a f p

Musíme se nad kávou přestat pomalu zabíjet. (Kavárna v Lyonu před zákazem kouření)

z někdejších 3,30 franku na dnešních 5,50 eura. K radikálnímu kroku se francouzská vláda odhodlala až letos. Od 1. ledna se zákaz kouření rozšířil i na tradiční kuřácké bašty jako hotely, restaurace a bary. Oproti minulosti se stát vybavil i přísnými prostředky k penalizování. Přistižený kuřák zaplatí pokutu 68 eur, jeho zaměstnavatel 135 eur, majitel kavárny, baru či restaurace 750 eur. Jestliže první lednový týden byly kontroly, jež provádí policie, nulové, druhý týden se ruka zákona zviditelnila. Dle výzkumu veřejného mínění 75 % dotazovaných nový zákon přijalo kladně a v praxi je po celé zemi dodržován. Pouze majitel lyonské kavárny Café 203 se postavil na odpor. Právě v tomto podniku policisté přistihli in flagranti čtyřicet kuřáků a padly historicky první pokuty.

Hospodské finty Zato německý postoj vůči zákazu kouření se dlouhou dobu rovnal nerozhodnému „ano, ale“. Zhruba tři čtvrtiny z 80 milionů Němců nekouří. A v průzkumech se pravidelně více než polovina dotázaných vyslovuje pro zákaz kouření v  hospodách a restauracích. Přesto 14 miliard eur z daní, které kouření rok co rok nasype do státní pokladny, a lobbing tabákového průmyslu způsobily, že dokonce politici jako například bývalý ministr zdravotnictví Horst Seehofer (CSU) s přísným zásahem proti zlozvyku dlouho váhali. Teprve když začátkem loňského roku Evropská komise hrozila vlastním zákazem pro celou EU, se berlínská vláda probudila. Od září je tedy kouření zakázáno v dopravních prostředcích, na nádražích a ve veřejných budoR E S P EKT. C Z

vách spolkové vlády. Rozhodnutí o vymýcení dýmu v nemocnicích, školách či hospodách však přísluší jednotlivým spolkovým zemím. Již na podzim tedy první zemské sněmy schválily protikuřácké zákony. Na přelomu roku je následovalo dalších osm zemí. Poslední zákony vstoupí v platnost za několik týdnů až měsíců. Těm, kteří zákaz nedodržují, hrozí vysoké pokuty a přísný zákaz se přitom vztahuje i na velké stany, které se všude používají na pořádání vesnických veselic. A proto není divu, že se mezi členy Spolku

Ano, ale jen někde V roce 1989 se na schůzce Rady ministrů zdravotnictví členských států ES rozhodlo o přijetí rezoluce o zákazu kouření v prostorách určených veřejnosti. Rada vyzvala členské země k přijetí závazných opatření podle individuální národní praxe. Od té doby úplné nebo rozsáhlé zákazy kouření v restauracích a barech zavedly již Velká Británie, Irsko, Itálie, Španělsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Litva, Německo, Francie a Portugalsko. Částečné zákazy v různém rozsahu platí v dalších zemích. 80 % Evropanů je pro zákaz kouření ve veřejných prostorách. Úplný zákaz kouření v barech a restauracích má podporu 60 % Evropanů.

za zachování bavorské hospodské kultury také nachází hospodský ze slavného Oktoberfestu. „Letos bych musel zaměstnat 120 lidí, aby dohlíželi na to, zda 7000 hostů dodržuje zákaz kouření,“ říká Ludwig Hagn. Stejně jako několik dalších hospodských i  on chce proto podat žalobu k Ústavnímu soudu. Hlavní argument gastronomů zní: zákaz kouření nepřiměřeně zasahuje do svobody podnikání. Odstraší hosty – a hostinští přijdou o živobytí. Jestli soud tyto argumenty vyslechne, není vůbec jisté. Zkušenosti z Itálie či Irska, kde zákaz kouření již pár let platí, totiž ukazují, že návštěvnost hospod čerstvým vzduchem trpět nemusí. Referendum či strana kuřáků, o které VEBW uvažuje, vzhledem k zmíněným průzkumům veřejného mínění ani neslibují velký úspěch. A tak nejen bavorští hospodští horlivě diskutují o dalších fintách, jak zákon obejít: Kouření je povoleno jen v takzvané „uzavřené společnosti“, uvažuje se tedy o založení „klubů“, jejichž členové by pak mohli ve společnosti svých společníků kouřit podle libosti. Pravděpodobnější než kluby-hospody se zatím zdá, že se ve všech spolkových zemích opakuje vývoj, který už od podzimu zažilo Hesensko. Už v  říjnu dostal muž, který si ve frankfurtském baru navzdory zákazu zapálil cigaretu, od jiného hosta tak na frak, že skončil se zlomeným ramenem v nemocnici. Několik týdnů se pak hospodští a kuřáci na protest proti zákazu kouření pravidelně scházeli. Mezitím se však veškeré aktivity tohoto rázu úplně rozplynuly. Jako cigaretový dým. Q A. HUDALLA, J. FORMÁNEK, M. PILÁTOVÁ

31

svět blízký východ

Bushova pouť na východ Americký prezident přijel na Blízký východ účtovat s vlastní politikou f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

J

eruzalém je sice město svaté, ale ne vždy čisté. Zato před příjezdem amerického prezidenta George Bushe zdejší ulice křižovali nejen psovodi hledající případné nálože, ale také čističi. Radnice nechala umýt autobusové zastávky a smazat graffiti a vůbec se všichni snažili, aby nic neskřípalo. O politickém úspěchu návštěvy ovšem panovaly už předem pochybnosti. A to částečně platí o celé Bushově týdenní cestě po sedmi orientálních zemích.

Signály a symboly V Jeruzalémě Bushe očekávali s radostným rozechvěním, a to přesto, že i když byl zejména bývalé Šaronově vládě velmi nakloněn, dá se říci, že byl také nejvíce propalestinským prezidentem v historii. Byl například prvním, kdo otevřeně mluvil o zřízení palestinského státu, tedy o tom, že se Izrael bude muset vzdát části své historie i své bezpečnosti. O to paradoxnější je, jak nepřátelsky se k němu Palestinci staví. Ti vidí Bushe jako spojence Izraele, sdílejí obecnou arabskou nedůvěru k původci invaze do Iráku, ale jsou roztrpčeni třeba i tím, že se vyhnul návštěvě hrobu Jásira Arafata. Což je „povinná“ součást programu mnoha zahraničních návštěv, která testuje jejich přízeň palestinské věci. Méně kriticky se k  Bushovi staví prezident Abbás. Právě kvůli němu, a  také izraelskému premiérovi Olmertovi, kromě jiného Bush přijel, aby vyjádřil podporu těm, na něž před pár týdny v Annapolisu vsadil svou naději na mír. Byla to ovšem sázka riskantní. Jak se vyjádřil politolog Ran Barac, Bush tu provozoval „objímání politických mrtvol“, které nemají sílu prakticky nic z toho, k čemu se zavázaly, naplnit. Není jasné, jestli Bush věří, že se mu mír podaří do konce roku uzavřít, tedy trumfnout Billa Clintona a smazat iráckou skvrnu na prezidentském vysvědčení, anebo zda jen chce annapoliskou naději do svého odchodu udržovat alespoň zdánlivě při životě. Rétorika jeho vlastních lidí, kteří žonglovali obraty jako „symbolická návštěva“ a „důležité signály“, ukazuje na podstatu věci. A signály směřovaly hlavně do dalších arabských zemí.

Končím a mám vás rád. (George Bush a palestinský prezident Mahmúd Abbás)

Spojenci zatím vyčkávají. „Uvidíme, co prezident během své návštěvy navrhne,“ řekl těsně před Bushovou cestou generální tajemník Ligy arabských států Amr Músa. Státy, které právě v  těchto dnech Bush navštěvuje – tedy Kuvajt, Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie a Egypt –, mají své důvody pozorně poslouchat. Samy mají zájem, aby v době, kdy celý region vjíždí do peřejí, stály v zákrytu za silnou zemí. Jde o to, jestli tou zemí budou USA. Arabské státy jsou už delší dobu znepokojeny možností, že Írán získá jadernou zbraň. Na rozdíl od některých holubičích evropských komentátorů vědí, že to by se v celé oblasti musely zcela

Bushovo východní putování

Do peřejí se silnou zemí V první části své prezidentské éry George Bush nesliboval palestinsko-izraelský mír – vždyť se zrovna rozjížděla intifáda, kterou z Ramalláhu řídil Jásir Arafat. Místo toho Bush k nelibosti zdejších diktátorů hovořil o demokratizaci regionu. Nyní se situace obrátila. Washington musí volky nevolky sázet na tradiční spojence a snažit se jim v srdečních záležitostech, jako je ta palestinská, vycházet vstříc. Pokud budou USA vypadat jako ti, kdo pomohli Palestincům, bude pro blízkovýchodní vládce snazší sebe i spolupráci s Washingtonem prodat domácímu publiku.

32

IZRAEL KUVAJT BAHRAJN

EGYPT SAÚDSKÁ ARÁBIE SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY

nově rozdat všechny karty, a vidí, jak je už dnes Írán při chuti, když jde o vměšování se do vnitroarabských záležitostí. Zasahuje např. do vývoje v Iráku, skrze Hizballáh de facto převzal rozhodování o budoucnosti Libanonu a totéž nyní hrozí i palestinské otázce. Egypt a státy v Zálivu tedy od Američanů očekávají jasný postoj. Americké akcie zde byly značně otřeseny prosincovou publikací zprávy, podle které měl Írán už dávno zastavit vojenskou část svého jaderného programu. Zprávu ovšem Arabové chápou jako americkou záminku k nečinnosti. Pokud tedy Bush nezapůsobí rozhodným dojmem, začnou se arabské země jistit bez něj. Buď se budou shánět po jaderných zbraních, nebo oslabí své vztahy s USA a prozíravě navážou přátelství se stále bujnějším Íránem. To už se vlastně děje. Například Saúdská Arábie uctivě pozvala dosud nenáviděného prezidenta Ahmadínežáda do Mekky a Egypt přivítal koncem loňského roku vysokého íránského diplomata, který zde strávil takřka týden! A tak i když se americká média soustředí na primárky a prezident Bush už stříhá metr, doufejme, že myslí i na stav agendy, kterou po něm na stole najde jeho nástupce. Skutečnost, že sázka na ofenzivu v Iráku celkem vychází a že ve Francii a Německu sedí v čele exekutivy přátelštěji naladění politici, než tomu bylo ještě před pár lety, by mu v tom mohla pomoci. Q JAN FINGERLAND

Autor je politolog, působí v Shalem Center v Jeruzalémě. R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o g l o b e m e d i a / r e u t e r s

svět GRUZIE

Miša je pašák! Gruzie po Saakašviliho znovuzvolení musí dokázat, že je opravdu demokracií

V

 postranní uličce za budovou gruzínského parlamentu stojí tucet žlutých autobusů naplněných příslušníky pohotovostních jednotek. Čekají v záloze pro případ, že by se nedaleké opoziční protesty proti neregulérnosti prezidentských voleb vymkly kontrole. Pobouření vyvolané předchozím nasazením obrněnců proti pokojným demonstrantům přitom loni v listopadu (viz Respekt č. 47/07 ) přimělo prezidenta Michaila Saakašviliho k  vypsání předčasných voleb, jež právě skončily. Podle předběžných výsledků obhájil Saakašvili svůj mandát ziskem padesáti dvou procent, a druhé kolo tudíž nebude zapotřebí, ačkoli se ho opozice domáhá. I mezinárodní pozorovatelé poukazují na nerovné podmínky kandidátů a na skutečnost, že Saakašviliho volební štáb byl prorostlý se státní správou. Saakašvili ztratil téměř polovinu voličů, kteří ho v roce 2004 poprvé katapultovali do prezidentského úřadu se ziskem 96 %.

Silný vůdce Do poslední chvíle si v  Americe vystudovaný Saakašvili nemohl být jistý ani hlasem osmadvacetileté Iji Khutsišviliové, elegantní učitelky angličtiny. Ija má úvazek na dvou školách a po večerech dává navíc soukromé lekce. Přes značné pracovní vytížení si však s učitelským platem nemůže dovolit odstěhovat se od rodičů. O politiku se soustavně nezajímá a v předvečer voleb se dlouze rozmýšlí, zda opět volit Saakašviliho, který nastartoval rozsáhlé celospolečenské reformy, či zda podpořit kandidaturu kontroverzního mediálního magnáta Badri Patarkacišviliho, jehož vlivnou televizní stanici nechal prezident po listopadových událostech rozmetat policejním komandem. Ija sice Saakašviliho pošlapání ústavních svobod odsuzuje, ale zároveň dodává, že kdyby se prezident zmíněných chyb v listopadu nedopustil, vyhrál by na celé čáře. Důležité podle ní je, že je to silný vůdce. Právě slabost jeho předchůdců byla podle ní příčinou dřívějšího hospodářského rozvratu, kdy se 4,5milionová země propadala na chvost postsovětských republik a byla paralyzovaná sporem s proruskými separatisty v Abcházii a Jižní Osetii. V den voleb se Ija rozhodla pro Saakašviliho a pokračování jeho reforem. Badri Patarkacišvili nakonec skončil až třetí se ziskem necelých sedmi procent. Změny k lepšímu za Saakašviliho vlády uznává i jeho zapřisáhlý odpůrce, pětačtyřicetiletý Goča R E S P EKT. C Z

Silný, téměř demokrat. (Michail Saakašvili zdraví své příznivce v Tbilisi)

Kokaiya. V předvečer voleb rozebírá předvolební situaci s přítelem Nodarem, přednostou nádraží v západogruzínském městě Senaki. „Samozřejmě, že je to teď lepší,“ říká Goča. Kdysi tak časté výpadky proudu jsou minulostí a zlepšily se rovněž silnice. Těch se za Saakašviliho vlády postavilo více než během předchozích 15 let. Avšak oběma mužům se zajídají údajně mafiánské praktiky Saakašviliho režimu. Vytýkají mu zejména nevyjasněné úmrtí populárního premiéra Zuraba Žvaniji, spolu se Saakašvilim hlavní postavy „růžové revoluce“ ze sklonku roku 2003, která od moci konečně odstavila někdejší sovětské kádry. Zítra dá Goča hlas hlavnímu opozičnímu kandidátovi Levanu Gačečiladzemu, jemuž druhé kolo nakonec unikne jen o pár procent, zatímco Nodara zlákaly štědré sociální programy slibované Šalvou Natelašvilim, který skončí čtvrtý. Přestože Goča je uprchlíkem z  Abcházie, Saakašvili se mu nezavděčí ani příslibem znovuzačlenění této odbojné provincie pod gruzínskou svrchovanost. „Abcházie už je dávno prohraná, s tím je třeba se smířit,“ tvrdí Goča. Na rozdíl od desetitisíců jiných uprchlíků, kteří byli dlouhá léta záměrně usazováni pohromadě po obytných blocích, kde se pak vzájemně utvrzovali v naději na návrat, se Goča s  rozvětvenou rodinou usadil v patrové vile v Senaki a do Abcházie se vrátit nehodlá. Vystudovaný inženýr spoléhá na příležitostné podnikání. Občas pronajme neobývaný pokoj, jindy si jeho rodina musí vystačit s tím, co sama vypěstuje. Naštěstí jim ve slunné přímořské Mengrelii rostou na zahradě i mandarinky.

Podané ruce v chrámu Tbiliský taxikář Giorgi o svém kandidátovi nepochybuje ani na okamžik. „Miša je pašák!“ tvrdí. „Policie konečně přestala od řidičů vybírat úplatky,“ vypočítává hned zkraje jeden z nesporných úspěchů Saakašviliho administrativy, která se zasazuje o odstranění korupce. Dříve se hamižnost gruzínských dopravních policistů těšila mezinárodnímu věhlasu. Mladý reformátor proto celý

útvar nechal rozpustit a vybudoval zcela nový, od nuly. „Taky máme konečně pořádnou armádu,“ dodává Giorgi s notnou dávkou pýchy. Gruzie má dnes po Spojených státech a Velké Británii třetí největší zahraniční kontingent v Iráku, což by jí prý mohlo usnadnit cestu do NATO. Prozápadní zahraniční orientace je jednou z mála věcí, na které se všichni hlavní kandidáti shodnou. Někteří členové opozice sice Saakašvilimu vytýkají zhoršení vztahů s Ruskem, zejména obchodních, zároveň však horují pro členství v NATO, což se ovšem se zmírněním napětí v rusko-gruzínských vztazích prakticky vylučuje. Navzdory Saakašviliho nařčením z jejich spojenectví s Moskvou nemělo Rusko mezi opozičními kandidáty jasného favorita. Referendum o vstupu do NATO, které se konalo souběžně s prezidentským, vyznělo jasně ve prospěch Aliance. Až do brutálního listopadového potlačení pokojných opozičních demonstrací a následného umlčení nezávislých médií byl Saakašvili nesporným miláčkem Západu. Reformátora, který svou zemi cílevědomě kormidloval do euroatlantického přístavu, mezinárodní společenství za nedemokratické praktiky sice pokáralo, ale výsledek sporných voleb přijal Západ v podstatě s uspokojením. O Saakašviliho důsledném dodržování demokratických principů si nelze dělat velké iluze, ale těsný výsledek voleb otevřel cestu k větší politické pluralitě, což v tomto regionu není málo. Po utichnutí několikatisícové demonstrace proti neregulérnosti voleb, proti níž pohotovostní jednotky nakonec nezasáhly, stanul opoziční vůdce Gačečiladze tváří v tvář Saakašvilimu při pravoslavné vánoční mši v tbiliském chrámu svaté Trojice. Když bohoslužba skončila, političtí sokové si před televizními kamerami a pod dohledem gruzínského patriarchy podali ruce. Opozice však ohlásila další demonstrace a skutečné potvrzení svého mandátu bude Saakašvili moci oslavit, až pokud vyhraje parlamentní volby letos na jaře. Q DAN MACEK, Gruzie

Autor je spolupracovníkem redakce.

33

svět o kom se mluví

Nugátová rebelka Rama Nezkrotná členka francouzské vlády bojuje za lepší svět

V

e francouzské politice se dlouhá léta tvrdilo, že člen vlády „drží hubu“, anebo na protest proti rozhodnutí prezidenta kabinet opustí. Což svými demisemi potvrzoval např. někdejší socialistický ministr Jean-Pierre Chevènement. Nepsanou zásadu nedávno prolomila státní tajemnice pro lidská práva Rama Yadeová (32). Nugátově tmavá, hezká žena u příležitosti oficiální návštěvy vůdce libyjské revoluce plukovníka Muammara Kaddáfího v  Paříži prohlásila: „Francie není rohožkou, na níž si diktátor očistí cizí krví potřísněné boty, aby mohl dál do Evropy.“ Její výrok loňského prosince obletěl celý svět. Byť francouzská veřejnost nadšeně tleskala, prezident Nicolas Sarkozy si ji předvolal na elysejský kobereček. „Kvůli kritice z vlastního tábora na mě opozice tvrdě zaútočí,“ smutně konstatoval po několikaminutové diskusi nejmocnější muž země. „Těmi slovy jsem neútočila na vás, ale na Kaddáfího,“ odpověděla státní tajemnice, aby dodala: „Ostatně je to v popisu mé práce, bránit lidská práva a upozorňovat na tragické následky vlády diktátorů.“ Jak pohovor mezi čtyřma očima pokračoval dál, není těžké uhádnout. Když prezidentský palác opouštěla, přítomným novinářům sdělila, že se přiklání k názoru hlavy státu. Neboli s libyj-

34

ským plukovníkem je třeba spíše diskutovat než ho kritizovat.

Myji si ruce Rovněž upozornila, že si s Kaddáfím podala ruku a hovořili spolu na začátku léta v Tripolisu, kdy prezidenta doprovázela při jeho libyjské misi s cílem osvobodit zadržované bulharské zdravotní sestřičky. Novináři jí ale připomněli, že po setkání s diktátorem tehdy deklarovala svoji chuť ihned si jít umýt ruce. Mladá žena se usmála a mediálně ostře sledovanou kauzu pochybné libyjské státní návštěvy obohatila dalším nevšedním výrokem: „Stejně si myslím, že takový smrtelný polibek Francie nemá zapotřebí.“ Trochu to připomíná Galileiho „a přece se točí“, když opouštěl inkvizici, která ho přinutila odvolat názor o heliocentrickém uspořádání sluneční soustavy. Hvězda vlády, odvážná rebelka, jak Ramu Yadeovou po zkřížení kordů s prezidentem pohotově překřtily sdělovací prostředky, se narodila 13. prosince 1976 v senegalském Dakaru. Na začátku její strmé politické kariéry v řadách pravicové strany UMP (Unie lidového hnutí) ji doprovázela legenda hodná amerického snu o slávě a úspěchu. Aneb jak chudobné barevné děvče z předměstí vlastní pílí

a houževnatostí významného postavení dosáhlo. Opak je ale pravdou. Současná francouzská státní tajemnice pro lidská práva pochází z bohaté rodiny, jež patřila k elitám senegalské společnosti. Matka je univerzitní profesorkou a otec historik byl osobním poradcem prezidenta Léopolda Sédara Senghora. Určitý propad na společenském žebříčku zažila až po přestěhování rodičů do Francie v roce 1987. Otec je záhy opustil, a tak zůstaly s matkou samy na sídlišti pařížského předměstí Colombes. I  když se podobně jako rodiče vždy hlásila k muslimskému vyznání, ve Francii absolvovala katolickou střední školu, na kterou navázalo úspěšné studium na pařížském Institutu politických věd. Neméně pozoruhodným faktem je i to, že tato zapřisáhlá pravičačka si za životního partnera vybrala zapáleného socialistu židovského původu Josepha Zimeta. „O  Josephovi rozhodlo srdce, katolické škole jsem naopak zavázaná, že mě po příchodu z Afriky vhodně adaptovala na evropský systém hodnot, práv a povinností,“ komentovala ambiciózní politička, která ve svém pařížském apartmánu přijímá návštěvy v tradičním boubu (rozevlátém barevně potištěném rouchu Afričanek), svá na první pohled paradoxní R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

ramatoUlaYeYaDeovÁ 1976 – narodila se v senegalském Dakaru 1987 – příchod do Francie 1991 – studium na střední škole Institution Jeanne-d’Arc v Colombes 1994 – studium na pařížském Institutu politických věd 2000 – členka senátní komise sociálních věcí zámořských departementů a teritorií 2002 – ředitelka parlamentního televizního vysílání public Sénat 2005 – členka strany UMp (Unie lidového hnutí) 2007 – státní tajemnice pro lidská práva, publikovala knihu Francouzští černoši

radějiklikou Na první pohled nekontrolovatelný, bouřlivý a nevyzrálý benjamínek francouzské vlády, jímž Rama Yadeová bezpochyby je, má oproti svým kolegům o svém působení ve vládní funkci prozatím sympaticky jasno. „Nenechám se spoutat do role etnického symbolu a nechci se ani řídit hojně zmiňovanou radou – buď hezká a mlč! Mlčet nebudu, neboť ticho zabíjí. A jak říkal básník Prévert – když pravda není svobodná, pravda není.“ Otázkou zůstává, jak dlouho bude její excesy trpět prezident. Mladá černoška je však pro Sarkozyho důležitá z několika důvodů. Prezident chtěl ve své vládě typ političky Condoleezzy Riceové neboli ženy pocházející z „viditelné menšiny“, která ztělesňuje paritu v jinak mužském a ve Francii tradičně machisticky pojatém politickém světě, ale i nástup nové generace. Důležitý je i symbol francouzské různorodosti, který Rama Yadeová, jakož i další barevné členky kabinetu, například ministryně spravedlnosti s národností francouzskou, marockou a alžírskou Rachida Datiová či státní tajemnice pro rozvoj města, původem alžírská Kabylka, Fadela Amaraová, prezentují. Lépe řečeno úspěšný model integrace nazývaný od doby triumfu fotbalistů na světovém šampionátu v roce 1998 ve Francii jako „efektivní spojení black-blanc-beur“ (černý-bílý-snědý). Mimoto půvabná černoška s pěkně proříznutou pusou představuje způsob vlády, jejž prezident v době loňské volební kampaně razil jako viditelný rozchod s politickými praktikami minulosti. Jestliže on sám už v mnohém slevil, zejména v zahraniční politice, např. ve zmíněné kauze Kaddáfí, Rama Yadeová svými kontroverzními výroky Francouzům iluzi radikální změny vhodně připomíná. Ostatně v zemi, kde jsou vášně a emoce nedílnou součástí komunikace, výtka na její adresu od ministra zahraniční Bernarda Kouchnera: „Hned vyrážíš dveře, aniž bys věděla, že je lze v klidu otevřít klikou,“ není než komplimentem. Q

VÍTĚZNÁ VZPOURA VENKOVA

ROZHOVOR S KARLEM SCHWARZENBERGEM ZPRAVODAJSKÝ ČASOPIS ROKU 2006

THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA

THE ECONOMIST: JAK NA SVĚTOVOU CHUDOBU

The Economist: Konec svobody?

Klíč k roku 2008

Češi v íránské válce

Konec éry levných potravin

Jen hlupák platí alimenty

RESPEKT.CZ

Vláda a obrněné transportéry

41

RESPEKT.CZ

51–52

Zpráva o štěstí v Česku

Grossův tajemný sponzor

R O Č N Í K X V I I I | 1 7. – 3 0 . 1 2 . 2 0 0 7 | 4 5 K Č

Nitky vedou do Babišova impéria

P Ř E D P L AT N É V Č R : 2 0 K Č | S K 6 8 S K | D E 2 , 3 0 € | AT 2 , 5 0 € | B E 2 , 5 0 €

Neuzavírat se svému okolí byl možná jeden z důvodů, které Ramu Yadeovou vedly k účasti na akci, díky níž se jako členka vlády poprvé výrazně zapsala do povědomí veřejnosti už loňského září. Bez souhlasu svého přímého nadřízeného (francouzský státní tajemník má velké pravomoci, ale spadá pod administrativní poručenství příslušného ministra), v tomto případě ministra zahraničí, a bez konzultace s předsedou vlády se osobně zúčastnila obrany squatterů ve městě Aubervilliers. Byl z toho skandál, neboť starosta Aubervilliers při vystěhování nelegálních nájemníků postupoval dle znění platného zákona. „Vždyť ti lidé nemají kde bydlet,“ omlouvala svůj krok tentokrát na koberečku u premiéra Françoise Fillona. „Když pro ně chcete něco udělat, nesmíte přitom zpochybňovat legislativní rozhodnutí prefektury,“ odpověděl předseda vlády s tím, že si má spíše hledět svých vlastních věcí. Poslechla ho doslova. Prezident Sarkozy tehdy připravoval oficiální cestu do Číny. Obdobně jako při jeho návštěvách v Tunisku, Gabonu, Maroku a Rusku, tedy v zemích, kde lidská práva neznamenají víc než cár papíru, se s její přítomností nepočítalo. „Není to bizarní, odjet do komunistické Číny plné převýchovných táborů pro jinak smýšlející lidi bez státního tajemníka pro lidská práva?“ řekla v pařížském rádiu, sotva prezidentovo letadlo zmizelo za východním obzorem. Rama Yadeová záměrně provokuje, aby na sebe přitáhla pozornost médií, a tím pádem i veřejnosti, anebo má bezelstnou a otevřenou povahu, která jí velí říci, co si právě myslí? Podle týdeníku Le Point, jenž se touto otázkou zabýval, se v ní zřetelně mísí dvě protikladné polohy veřejně aktivní osobnosti. Na jedné straně odvážná revoltující žena, která nesnáší nespravedlnost, rasismus, porušování lidských práv, a vzhledem ke svému senegalskému původu i životním zkuše-

každý chce mít

ROČNÍK X V III | 8. –14 . 10. 2 00 7 | 30 KČ

znovanakoberečku

nostem proto hlásá právo na vlastní názor, víru i přesvědčení, svobodu projevu. Ostatně není náhodou, že jako jedna z mála francouzských politiků byla vždy příznivě nakloněná americké vojenské přítomnosti v Iráku a podporuje i pozitivní diskriminaci. Na druhou stranu je to militantní, ale i ctižádostivá členka výše zmíněného hnutí UMP. Po ukončení studií pracovala ve francouzském Senátu v komisi sociálních věcí zámořských teritorií a departementů, než si jí budoucí prezident Sarkozy poprvé všiml v průběhu sjezdu UMP, kde tvrdě kritizovala Socialistickou stranu a její lídry kvůli absenci moderních vizí. Toto politické hnutí, jež tvoří základ levice a v poválečných dekádách prosadilo nezanedbatelný sociální pokrok francouzské společnosti, pak obvinila z dlouhodobé programové tendence přeměnit republiku v „dojnou krávu“ navzdory prohlubujícímu se ekonomickému úpadku. „Nic proti podobné kritice,“ lakonicky tenkrát napsal deník Libération, „ale kritička by měla vědět, že francouzský úpadek začal v druhé polovině osmdesátých let, a za těch dvacet dva roků vládla pravice přesně jedenáct let.“

PŘEDPL ATNÉ V ČR: 20 KČ | SK 45 SK | DE 2,30 € | AT 2,50 € | BE 2,50 €

životní rozhodnutí. Lépe lze postoje této mladé černošky pochopit při čtení jejího projevu v Club XXIe siècle, organizaci sdružující osobnosti vzešlé z imigrace. „Člověk je stvořen jako otevřená bytost, jež se vůči svému okolí neuzavírá, ale naopak z něho neustále čerpá nové podněty, které ho obohacují. Bránit se lidské rozmanitosti znamená neznat svoji přirozenost.“

Zveme vás tento čtvrtek od 18.30 do café rudolfinum na další společný debatní večer časopisu respekt. večer o americkém umění na téma „nová psychedelická hudba jako kritika, útok i únik“ rozšiřuje aktuální výstavu Uncertain Songs of America. videoklipy a nahrávky vybral a komentuje Pavel klusák. hosty z řad teoretiků umění zve Jan h. vitvar. budete-li mít cestu do Paříže, zajděte se podívat na obrazy Pavla brázdy. výstava s názvem Obluda čeká, obluda má čas v českém centru na rue bonaparte 18 potrvá do konce března. Začátkem února začne pracovat Ústav pro studium totalitních režimů. na úterý od 11.00 je připraven on-line rozhovor s Pavlem Žáčkem, právě jmenovaným ředitelem tohoto institutu. v respektu se před nedávnem objevila komiksová postava Alois nebel. Autora jeho příběhu Jaroslava rudiše můžete zpovídat tento týden on-line, a to ve čtvrtek 17. ledna od 11.00. 18. ledna od 11.00 bude hostem on-line rozhovorů spolupracovník redakce, francouzský politolog a novinář Jacques rupnik. všichni tři výše jmenovaní budou odpovídat na ROZHOVORY.RESPEKT.CZ.

JArosLAv formánek

R e S P e k t. C Z

35

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

téma

Poněkud riskantní podnik Výjimečné vlastnosti drobných částic s sebou nesou obrovský příslib do budoucna. Nikdo však neví, nakolik jsou nanotechnologie bezpečné. A jen málokdo se to snaží zjistit. 36

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

R E S P EKT. C Z

37

téma a krémů na opalování. Jako bílý pigment do opalovacích krémů se běžně používá oxid titaničitý. Když se rozdrtí na nanočástice, může nadále blokovat škodlivé ultrafialové záření, současně ale propouští viditelné světlo, a tak mohou být moderní opalovací krémy úplně průhledné a současně poskytovat stejnou ochranu jako jejich bílí předchůdci. Řada výrobků dnes obsahuje nanočástice stříbra. Při takto malé velikosti může mít stříbro antimikrobiální účinek. Nanočástice stříbra se tak mohou hodit vždy, když je třeba hubit mikroorganismy – v tak rozmanitých výrobcích jako dudlíky, plyšová zvířátka, pračky, jídelní hůlky nebo ložní prádlo. Nanotechnologie se tak může uplatf ot o p r o f i m e d i a . c z / a f p

Když Andrew Maynard v říjnu loňského roku vyčítavě mával balíčkem uhlíkových nanotrubiček před americkými politiky, kteří se sešli na slyšení v Kongresu, hodlal upozornit na něco důležitého. Maynard, který je odborníkem v oboru nanotechnologií a působí v Mezinárodním vědeckém středisku Woodrowa Wilsona (Woodrow Wilson International Centre for Scholars) ve Washingtonu, miniaturní trubičky pořídil na internetu. Přišly mu poštou spolu s bezpečnostními instrukcemi, v nichž byly popsány jako grafit neboli materiál, který nevyžaduje žádnou zvláštní opatrnost mimo opatření běžná při práci s nepříjemným prachem. Dramatické vystoupení doktora Maynarda mělo upozornit na rostoucí obavy spojené s bezpečností nanotechnologií využívaných v praxi. Informace přiložené k volně zakoupenému výrobku byly v lepším případě neurčité, v horším svědčily o neuvěřitelné nedbalosti. Tak zaprvé, popsat uhlíkové nanotrubičky jako grafit je jako napsat o kusu uhlí, že se jedná o  diamant. Grafit je sice forma uhlíku, tedy prvku použitého při výrobě nanotrubiček, ty jsou však přibližně milionkrát tenčí než grafitová tuha v běžné tužce. Uhlíkové nanotrubičky mohou být zcela bezpečné, nebo také mohou mít vlastnosti podobné azbestu. Nikdo neví. Dokonce ani výrobci, regulátoři a vlády si nejsou jisti, jak nebezpečné materiály zpracovávané do nepředstavitelně malých velikostí vlastně jsou.

Zázračné tvary Nedostatek znalostí je dokonce tak velký, že výzkum může celý problém paradoxně ještě umocnit. Vicki Colvinová, profesorka chemie na texaské Rice University a  jeden z  předních světových expertů na výzkum nebezpečí spojených s nanotechnologií, na stejném slyšení prohlásil: „Když poskytnete finance na výzkum toxicity nanotrubiček pěti týmům a získáte od nich pět různých odpovědí, bude to špatná investice, protože pouze vytvořila nejasnosti. My dnes bohužel máme na toxicitu uhlíkových nanotrubiček mnohem více než pět různých názorů.“ V  posledních několika letech počet spotřebních produktů, které jsou podle výrobců založeny na nanotechnologii, dramaticky vzrostl – podle jednoho sčítání jich je téměř 600. Rychle také přibývá podaných patentových přihlášek (viz graf Velké sázky na malé částice). Aby některý produkt spadal do nanotechnologické kategorie, nemusí obsahovat žádný miniaturní mechanismus – i když je pravda, že podle některých vizionářů je právě tohle konečným cílem celého odvětví. Stačí, když jsou ve výrobku využity miniaturní částečky běžných materiálů. Často to znamená, že byla nějaká látka rozmělněna na částice, které jsou velké třeba jen několik nanometrů (nanometr je miliardtina metru), což je asi jedna stotisícina tloušťky papíru. Tyto částice také mohou být upraveny do tvarů, které poskytují určitou funkční vlastnost, například pevnost. Jsou to rozmanité tvary od prstenců přes kapsle, dráty, korálky, klícky až po destičky. Tyto částice a tvary také mohou být zakomponovány do jiných materiálů, aby jim propůjčily užitečné vlastnosti.

Co je malé, to je hezké Některé nanotechnologické produkty se aplikují přímo na kůži ve formě kosmetických přípravků

38

Neviditelné. (Nový druh papíru využívající uhlíkové nanotrubičky) nit v potravinářství, především ve formě nanočástic stříbra obsažených v zařízení na přípravu jídla. Potravinářský průmysl se rovněž snaží v nanoměřítku upravit strukturu ingrediencí, aby se do doplňků stravy dostaly částice stopových kovů a aby vznikly méně kalorické potraviny. To všechno zní znepokojivě, ale pro vyhodnocení rizik je třeba mít určitý odstup. Člověk je už dnes obklopen nanočásticemi toho či onoho druhu. Velká část potravin, které lidé konzumují, se skládá z  přirozeně se vyskytujících složek o  velikosti v  řádu nanometrů. Každý z  nás za minutu vdechne minimálně deset milionů nanočástic. Většina z nich je neškodná. Problém je v tom, že o některých (jako například o částicích ve výfukových plynech z dieselových motorů) se ví, že způsobují závažné zdravotní potíže. Navíc i když máme několikasetleté zkušenosti s chemií, není snadné předpovědět, jak se

Britská královská společnost doporučuje považovat nanočástice za nové látky.

bude určitá látka chovat, když budou mít její částečky extrémně malé rozměry. Nemůžeme tedy ani mít jistotu, jaký vliv bude mít na zdraví. Látky v nanočásticové podobě se mohou chovat novým způsobem a právě díky tomu jsou tak užitečné – viz stříbro. Když má určitá měkká látka, jako například měď, formu nesmírně malých částeček, stává se tvrdší. Látky jako zlato, které normálně s jinými látkami nereagují, jsou najednou reaktivní. A když se zmenší látky, které jsou zcela bezpečné, jako třeba uhlík, mohou představovat nebezpečí. Studií, které naznačují, že nanočástice neškodných látek mohou být mimořádně nebezpečné, je celá řada. Jedním z  důvodů pro takovouto proměnu je skutečnost, že drobné předměty mají v poměru ke své hmotnosti velký povrch. Atomy na povrchu určitého útvaru jsou obecně reaktivnější než atomy uvnitř (proto se také prášek rozpouští rychleji než celistvá pevná hmota). Polovina z atomů částice o rozměrech pěti nanometrů je na povrchu, a tak látka může být mnohem toxičtější, než by se dalo očekávat čistě podle hmotnosti. Nanočástice jsou tak malé, že mohou snáze a novými cestami proniknout do lidského těla nebo okolního prostředí. Výzkum na zvířatech naznačuje, že nanočástice dokonce mohou obejít některé přirozené obranné mechanismy těla a hromadit se v mozku, buňkách, krvi a nervech. Podle různých studií dokážou tyto látky způsobit záněty plic, přesouvat se z plic do dalších orgánů, mohou mít nečekaně velkou biologickou toxicitu, mohou se dostat z kůže do lymfatického systému, a možná dokonce i procházet buněčnými membránami. Tyto schopnosti se navíc liší podle toho, jaký tvar daná částice má. V tuto chvíli nemůžeme vědět, jak se ten který tvar bude chovat – zjistíme to jedině pokusy.

Kde se objeví? Britskou Královskou společnost, nejstarší vědeckou společnost na světě, to vše natolik znepokojilo, že v roce 2004 doporučila, aby se s nanočásticemi zacházelo jako se zcela novými látkami. Evropská komise dospěla k závěru, že každá nová látka by se měla posuzovat „případ od případu“. Ovšem porozumět environmentálním, zdravotním a bezpečnostním rizikům je nelehký úkol. Mnoho vlád zaujímá stanovisko, že z hlediska bezpečnosti produktů se s příchodem nanotechnologie nic nemění. Zodpovědnost za řešení environmentálních, zdravotních a bezpečnostních rizik nadále nesou samotné podniky. Musejí se postarat o to, aby vyráběné zboží bylo pro spotřebitele bezpečné, aby jejich pracovníci byli zdraví a aby jejich provozy a  výrobky neškodily životnímu prostředí. Celkově vzato je to v tržní ekonomice správný přístup, ale v případě nanočástic je vzhledem k popsané nejistotě přehnaně a beznadějně optimistický. Protože stát nedává firmám jasné pokyny, jaké konkrétní testy je třeba provádět, aby bylo jisté, že je daný produkt bezpečný, přicházejí podniky s  vlastními řešeními. Michael Holman, analytik společnosti Lux Research, která sídlí v New Yorku a poskytuje poradenství v oblasti nových technologií, má za to, že větší společnosti zřejmě výzkum zvládnou, protože lépe znají rizika spojená s právní odpovědností a předpisy. Některé menší R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o i s i fa / g e t t y i m ag e s

téma

Nová, pronikavá vůně. (Zaměstnankyně v Německu testují kůže pokryté miniaturními kapslemi obsahujícími voňavku)

společnosti ale na tento úkol nestačí. „Mluvíme s nimi a oni říkají, že pracují jen s oxidem titaničitým a nemají žádné obavy, protože je to bezpečná látka. Ale podle nás to jsou nebezpečné silácké řeči, protože podceňují environmentální, zdravotní a bezpečnostní rizika,“ říká k tomu. Analytici z firmy Lux Research se domnívají, že největší obavy (ať už podložené či jen subjektivní) budou spojené s těmi produkty, které mají vstoupit do těla nebo být nanášeny na jeho povrch: kosmetika, přídatné látky do potravin, systémy pro podávání léků, nová terapeutika, materiály na povrchovou a jinou úpravu textilií. Lux Research ale uvádí, že je také velmi nejisté, co s těmito látkami bude, až doslouží. Uhlíkové nanotrubičky se v průmyslu používají už nějaký ten rok. Přidávají se do různých materiálů, například do umělých hmot, aby zvýšily jejich pevnost nebo dodaly elektrickou vodivost elektrostaticky lakovaným dílům. Stále se ale například neví, zda mohou proniknout do spodních vod, když se výrobky, v nichž jsou obsaženy, ocitnou na skládce nebo se rozbijí. Podniky mají zájem na tom, aby jejich výrobky byly bezpečné. Ovšem takový podnik, zejména pak malý, se může ocitnout v pokušení využít vzácné prostředky na výzkum raději jako investice do R E S P EKT. C Z

vývoje nových výrobků než na základní výzkum bezpečnosti nanotechnologií, ze kterého bude mít prospěch každý včetně konkurence. Riziko ve finále možná padne na bedra pojišťoven. Jeden z  největších pojišťovacích domů, zajišťovna Swiss Re, se o nanotechnologie začal zajímat velmi záhy. Podle Swiss Re pojišťovny dosud nejsou plně schopny rizika posoudit. V současné době firmám tato rizika automaticky kryje pojištění odpovědnosti za výrobek.

Velké sázky na malé částice Nanotechnologické patenty, USA, v tis. �,� �,� �,� �,� �

���� ��

�� ���� ��

��

��

��

��

��

ZDROJ: THE ECONOMIST

Jistou nadějí je, že si větší záruky vyžádají pojišťovny. Lze také doufat, že po stanovení základních principů bude část prostředků, které do nanotechnologií tečou ze státních rozpočtů (viz graf Výdaje na výzkum), přece jenom nasměrována do základního výzkumu bezpečnosti, který technologie ke svému zdárnému vývoji potřebuje.

Spíše nahodilé Vědci sice vždy s oblibou bijí na poplach a tvrdí, že „je zapotřebí ještě další výzkum“, ale ze síly a četnosti jejich volání lze usuzovat, že v případě nanotechnologií mají možná pravdu. Britský obchodní orgán sdružující podniky působící na tomto poli, Asociace nanotechnologických odvětví (Nanotechnology Industries Association), požaduje lepší koordinaci ve financování výzkumu rizik spojených s nanotechnologiemi. Ředitelka asociace Steffi Friedrichsová tvrdí, že „současné výzkumné projekty i  jejich výsledky jsou spíše nahodilé“. Výzkum se zpravidla provádí v oblastech, které zajímají vědce, a nikoli tam, kde by to bylo nejužitečnější pro celé odvětví, natož pro ochranu spotřebitelů. Stížnosti na nedostatečnou organizaci a vedení zaznívají už několik let. Poradní orgán britské vlády, Rada pro vědu a techniku (Council for Science and Technology), →

39

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

téma

Nebezpečí? Uvidíme časem. (Nanoelektronické centrum na univerzitě v Surrey zkoumá, jak nanotrubičky využít v měřicích zařízeních)

→ v  loňském roce varoval, že výzkum rizikovosti

nanomateriálů co do jejich toxicity, dopadů na zdraví a životní prostředí pokračuje oproti příslibům mnohem pomalejším tempem. Rada poukázala na „naléhavou potřebu“ strategického programu financování. Ve Spojených státech je to totéž v bleděmodrém. I tam se oproti původním představám koordinace a plánování výzkumu rizik zpožďují o celá léta. To trápí Briana Bairda, předsedu jednoho z vědeckých výborů Kongresu. 31. října loňského roku oznámil vládní Národní nanotechnologické iniciativě (National Nanotechnology Initiative, NNI), že je nepřípustné, že ani půldruhého roku po plánovaném datu dosud nepředložila svou stra-

tegii výzkumu environmentálních, zdravotních a bezpečnostních rizik a plán jejího uskutečnění. Podle něj už pouhá opatrnost žádá, aby výzkum dohonil, či dokonce předstihl tempo komercializace. Spojené státy už tak vynakládají na výzkum environmentálních, zdravotních a bezpečnostních rizik nanotechnologií největší prostředky. Různé zdroje uvádějí odlišné cifry: od 11 až po 60 milionů dolarů. Vláda, která udává vyšší z obou sum, však není schopna říci, co se za ty peníze kupuje. Ať je skutečná částka jakákoliv, doktor Maynard, který se v Kongresu rozmachoval uhlíkovými nanotrubičkami, tvrdí, že v příštích letech bude třeba alespoň 100 milionů dolarů ročně, a to jen na výzkum

několika nejzákladnějších otázek. Maynard proto spolu s řadou dalších předních vědců otiskl předloni v časopise Nature stať, ve které načrtl, jaký typ výzkumného programu je zapotřebí, aby byla znalost rizik nanotechnologií postavena na solidnější základy. Jaké nejdůležitější výstupy mohou z takového programu vzejít? Doktor Maynard by měl rád k dispozici způsob, jak změřit výskyt nanočástic ve vzduchu a ve vodě; dále metodu, jak získat přibližnou představu o toxicitě nanočástic, nejlépe spolu s rychlými a jednoduchými testy, které by vědce a podniky informovaly o nejslibnějších (a nejbezpečnějších) postupech; a konečně směrnice, jak s nanočásticemi bezpečně pracovat, včetně likvidace úniků a zacházení s odpadem. Na první pohled toho nechce až tolik, ale ještě dlouho se nedočká. Někteří vědci ve Spojených státech se obávají, že v NNI může docházet ke střetu zájmů, jelikož tento orgán má za úkol nanotechnologie propagovat a zároveň zmírňovat možná rizika. Neakceschopnost ale spíš plyne z toho, že NNI musí ke shodě na výzkumném programu přimět 23 vládních agentur. Clayton Teague, který stojí v  čele NNI, nemá pravomoc na kohokoliv vyvíjet tlak. Tím pádem se nejistota ohledně bezpečnosti nanotechnologií zvyšuje a otázka, zda je nutná další regulace, se stává ještě ošemetnější. Dnešní legislativa spočívá na schopnosti měřit a monitorovat materiály a vyčíslovat rizika. Zákonodárci v Evropě došli k závěru, že nanomateriály jsou sice ošetřeny stávajícími předpisy, ale to je víceméně k  ničemu, když nedokážeme rozpoznat hrozící nebezpečí a posoudit rizika. Terry Davies, člen washingtonského ekonomického think tanku Resources for the Future a zároveň bývalý vysoký úředník Agentury ochrany životního prostředí (Environmental Protection Agency), tvrdí, že americká legislativa, například zákony o čistotě vody a ovzduší, je zcela založená na normách a schopnosti na ně dohlížet. „Normy stanovující povolené koncentrace nanočástic ve vzduchu nebo ve vodě však vytvořit neumíme,“ uvádí. Nějaké vzorky částic rozptýlených v ovzduší

Bezstarostné Česko Giganty na poli nanotechnologií jsou především Spojené státy a Japonsko, v Evropě pak Německo. Ačkoliv Česko mezi světovými ani evropskými lídry nenajdeme, úplně stranou nezůstalo a vlastně mu patří zajímavé prvenství: vědci z Technické univerzity v Liberci vyvinuli technologii pro výrobu nanovláken, která prozatím zůstává jedinou na světě. Přestože až dosud sloužila hlavně k výzkumným účelům, partner univerzity, liberecká firma Elmarco, ji už prodala i k prvnímu průmyslovému využití: v USA pomocí ní vyrábějí filtry pro paliva v automobilových motorech. V Česku by se pak díky technologii zvané Nanospider mohla brzy rozjet výroba speciálních obvazů, které zastaví krvácení, vydezinfikují ránu, zabrání přístupu bakterií a možná i budou samy dávkovat lék. Liberec ovšem nepředstavuje jedinou vlaječku

40

na pomyslné nanotechnologické mapě republiky. Celkem u nás najdeme více než 85 institucí zabývajících se nanotechnologiemi – akademické výzkumné ústavy i laboratoře financované soukromým kapitálem, firmy, pracoviště na vysokých školách a podobně. Česká vláda se zavázala, že na výzkum věnuje v letech 2006–12 celkem přibližně dvě miliardy korun, miliony eur ročně přitékají z Evropské unie. Je proto zarážející, v Česku téměř nenajdeme ostrůvek výzkumu, který by se soustředil na rizika nového oboru. Vědci z různých ústavů Akademie věd ČR chtěli společně studovat, jakou škodu mohou v lidském těle napáchat vdechnuté nanočástice stříbra, olova a kadmia, neuspěli ale v grantovém řízení, a nedostali tedy peníze. Podobně dopadli i jejich kolegové, kteří se pokusili zapojit do evropského projektu

výzkumu rizik – chtěli zkoumat, jak kovové nanočástice ovlivňují genetickou informaci. „Při posouzení projektu jsme dostali o půl bodu méně, než jsme potřebovali,“ říká dr. Jan Topinka z Ústavu experimentální medicíny AV ČR, vědec, který přihlášku podával. Zřejmě jediný českým tým, který toxicitu nanočástic skutečně zkoumá, působí v Centru nanotechnologií při Technické univerzitě v Ostravě. Jeho členové získali tříletý český grant a chtějí prověřit, jakou škodu mohou v lidském těle napáchat miniaturní částečky uvolňované z automobilových brzd. Poznatky o nanočásticích z brzd ovšem jen stěží najdou uplatnění v jiných oblastech – v potravinářství, při výrobě opalovacích krémů a podobně. „Každý typ nanočástic by se měl testovat zvlášť, protože má z hlediska

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

Výdaje na výzkum Vládní výdaje za nanotechnologii, v mld. USD �

Zbytek světa

� Asie

� �

Evropa

� � �

Severní Amerika

���� ��

�� ���� ��

��

��

��

��

��

ZDROJ: THE ECONOMIST

se sice odebírají, ale stále není jasné, co by se mělo monitorovat. Ve vodě navíc přítomnost nanomateriálů nedokážeme sledovat vůbec. I kdyby tento výskyt šlo změřit, nikdo neví, jak ho regulovat, dodává Davies.

Vážení nejmenšího Zvládnout rizika v  oblasti nanotechnologií je obrovský úkol, jehož splnění bude trvat léta a který vyžaduje pečlivé plánování a koordinaci, uvádí doktor Colvin. Mimoto bude záviset na spolupráci vědců z celého světa. Mohli by začít tím, že se dohodnou na jednotné terminologii a základních postupech a nástrojích, například jak nanomateriály měřit, jak je charakterizovat a  jak zabezpečit jejich chemickou čistotu. Momentálně je takřka nemožné s jakoukoliv přesností zvážit částici o deseti nanometrech. Veškerá tato spolupráce se koordinuje prostřednictvím Mezinárodní organizace pro normalizaci v Ženevě a jednoho dne pravděpodobně přinese výsledky. Mezitím se nanotechnologie stává součástí globální ekonomiky. Podle společnosti Lux Research by do roku 2014 mohla pomoci na svět výrobkům v hodnotě bilionů dolarů, od pleťových krémů přes počítačové čipy až po palubní desky automobilů. Rizikovost těchto produktů bude často velmi malá nebo nulová. Například v počítačovém průmyslu

toxikologie unikátní vlastnosti,“ říká dr. Topinka. To se ovšem příliš neděje ani ve světě. Zároveň neexistuje ani legislativa. Jak tedy české firmy o rizicích přemýšlejí? Firma Saint-Gobain Advanced Ceramics s. r. o. z Turnova, dceřiná společnost francouzské Saint-Gobain, vyvíjí speciální keramiku na bázi nanotechnologií, která by se používala například jako břitové destičky při obrábění kovů. Výzkumníci z Turnova pracují s různými druhy prášku, jehož součástí jsou i nanočástice. Dovážejí tyto prášky z Francie a dalších zemí. První aplikace by chtěla firma dodat na trh už v tomto roce. A bezpečnost? „Jsme opatrní, snažíme se s materiálem manipulovat tak, aby byl v podobě nanoprášku co nejkratší dobu,“ říká inženýr Vladimír Šída z vedení firmy a zmiňuje ochranné prostředky

R E S P EKT. C Z

nebude další zmenšování prvků na povrchu čipu nejspíš pro uživatele počítačů představovat žádné zvláštní riziko. Motoristé se pravděpodobně nemusejí obávat uhlíkových nanotrubiček, které jsou zabudovány do dveří automobilu, aby lépe odolávaly nárazu. Otázkou však zůstává, co s takovými produkty bude, až doslouží. Zároveň však nikdo nechce stát v cestě inovaci a potenciálním přínosům, které nanotechnologie slibuje. Ultramalé částice, které dokážou proniknout do mozku, je možno použít při léčbě mozkových onemocnění. Nanomateriály nabízejí také obrovský potenciál pro výrobu lepších akumulátorů, zelené energie a produkci čisté vody. Není divu, že se vlády v investicích do výzkumu nanotechnologií předhánějí. Vědci netvrdí, že nanočástice jsou ze své podstaty nebezpečné, říkají pouze, že máme obrovské mezery ve znalostech jejich účinků. Jenže nelze očekávat, že bezpečnostní legislativa bude fungovat, dokud produktům této technologie lépe neporozumíme. K čemu je nám regulace nanomateriálů, když ani nedokážeme změřit množství jejich úniku do životního prostředí nebo se shodnout, jak nanočástici zvážit? Badatelé se domnívají, že v dlouhodobé perspektivě budou nanočásticím schopni lépe porozumět a  předvídat možná nebezpečí dřív, než takové částice budou vůbec vyrobeny. Díky tomu by se věda, technika i podnikatelská sféra mohly soustředit na materiály, které budou s největší pravděpodobností užitečné a  výdělečné. To by byla obrovská výhra, jelikož by to umožnilo vývoj nanotechnologií a zároveň poskytovalo ochranu před velkou zdravotní hrozbou nebo ekologickou katastrofou. Kdyby se po eventuálním neštěstí veřejnost dozvěděla, že si vědci nejsou jisti celou řadou věcí ohledně nanotechnologií, zhatilo by to vývoj potenciálně hodnotných a bezpečných nových produktů. Kdyby se obálka doktora Maynarda v Kongresu roztrhla a jeho nanotrubičky se rozletěly do vzduchu, stalo by se něco? Nejspíš ne. Ale slovo „nejspíš“ jako odpověď nestačí. Q © The Economist Newspaper Limited, London 2007

a přesně stanovené postupy. Žádné speciální toxikologické studie ovšem firma zatím nemá a předpisy, které by zacházení s různými druhy „nanoprášků“ upravovaly, z výzkumného ústředí firmy ve Francii teprve mají dorazit. Stejně jako ve světě, je tedy i v Česku bezpečnost ponechána na znalostech a odpovědnosti konkrétních firem a vědeckých týmů. Technici z Liberce například žádají o dobrozdání chemiky z pražské VŠCHT. V konkrétních případech to možná stačí, obecně je to ale málo – v situaci, kdy jsou nanočástice oxidu titaničitého i v některých kečupech, které si můžeme koupit v obchodě, by měli být veřejnost i pracovníci výrobních linek využívajících nanotechnologie chráněni mnohem výrazněji.

↓ inzerce

téma

Pavel Brázda 50. a 60. léta OBluda čeká, OBluda má čas eãbcPePeƭTbZÏ\RT]cad e?PũÓX^S '[TS]P S^!(QũTi]P eTa]XbÇ &[TS]P!'^S (W^SX] iP_ũÓc^\]^bcX?Pe[P1aÇiSh PZdaÇc^aPeãbcPeh<X[^b[PeP=PeaÇcX[P cÓ\c^eTƱTaT\QdSTiPWÇYT] q5TbcXeP[^b\XƱTZ| ^cTeũT]^eàcTaãeTbcũTSdPe_ÇcTZ ^S "WS^ 'WeTƱceacTZ^S "W S^!Web^Q^cd^S #WS^ (W ebcd_e^[]ã

2T]caTcRWÎ`dTƩTbZÏRT]cad\ 'adT1^]P_PacT&$%?PťÓ \Tca^)BPX]c6Ta\PX]STb?aÏb ]TQ^
MARTIN UHLÍŘ

41

rozhovor

To nejlepší, co jsem pro Evropu udělala S Katarínou Mathernovou o českém euroskepticismu, miliardách z EU a míchání betonu Na první pohled může působit stroze, ale stačí zažertovat o pěkném šedivém výhledu z její šedivé kanceláře a začne se uvolněně smát. Mluví energicky, neplýtvá slovy a na ženu má velmi pevný stisk ruky. Člověka napadne, že jednání s ní musela být tvrdá. A Češi o tom vědí své. Třiačtyřicetiletá Slovenka Katarína Mathernová patří k nejvýše postaveným lidem z nových členských států v hlavní úřadovně Evropské unie. Jako zástupkyně generálního ředitele pro regionální politiku v Evropské komisi měla na starosti vyjednávání o bezmála 700 miliardách, které by v příštích letech mělo Česko čerpat z podpůrných fondů EU. 42

Dlouho to vypadalo, že Česká republika si evropských peněz moc neužije, protože nebude schopná včas připravit podklady. Nakonec to ale dopadlo lépe – do roku 2008 jsme vstoupili jen s jedním nedodělaným programem pro čerpání peněz ze čtrnácti. Neměl tedy pravdu Jiří Čunek, když říkal, že chyba není na české straně, ale v nedostatečné práci euroúředníků? Znám tento pražský názor a přijde mi trochu legrační. Je ale samozřejmé, že se v posledních měsících zrychlilo na obou stranách – zdůrazňuji, na obou stranách. Já ale hlavně nesouhlasím s premisou, že na tom Česko bylo špatně. Ze strany komise to tak nikdo necítil, na rozdíl od české politické scény a médií. Já jsem to tak nikdy nevnímala. Byla jsem si vědoma, že shoda na programech → R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

R E S P EKT. C Z

43

rozhovor Na regionální politiku a její podpůrné fondy jde 35 procent evropského rozpočtu. Právě ale začala debata o reformě rozpočtu a očekává se velký tlak na snížení toho čísla. Myslíte, že si regionální politika udrží svůj díl financí?

→ si vyžádá složitou debatu. Hlavní problém jsem

ale nikdy neviděla v datu, kdy budou přijaté a kolik to bude ještě v roce 2007. Potenciální slabiny vidím jinde.

Kde? Je tu riziko, jestli budou plány na papíře dobře přetaveny do reality – jestli výběrová řízení pro jejich realizaci proběhnou v pořádku, jestli bude všechno v souladu s velmi přísnými pravidly na finanční kontrolu, jestli se peníze stihnou investovat včas. A hlavně: aby se nedělaly huráakce jen proto, že na ně zrovna jsou finance, ale smysluplné projekty. Míček je teď už jen na české straně. Nevidím ale žádné konkrétní riziko, jeden konkrétní program, který bych chtěla vypíchnout.

Z něčeho vaše obavy přece musí vycházet. Jsou to obavy všeobecného charakteru. Jde tu o historicky největší transfer veřejných peněz ze západu Evropy na východ, s výjimkou sjednocení Německa, a je otázkou, jestli nové státy stihnou peníze použít. Členské státy takhle běžně přicházejí o dotace, takže je velmi pravděpodobné, že se to stane i České republice a dalším. Jde jen o to, kolik to bude a v jakých místech, aby se minimalizovaly škody. Česko bude teď čerpat čtyřikrát víc peněz než v letech 2004 až 2006, přetlak peněz bude enormní a spolu se složitou strukturou programů to bude pořádné sousto.

Míchání betonu z unijních peněz

Znáte české plány s eurodotacemi možná úplně nejlépe. Bude těch 700 miliard podle vás dobře utraceno? Věřím, že ano. Architektura českých programů je nesmírně složitá, výjimečně komplikovaná, ale přes tu administrativní složitost věřím, že pomohou zacelit díru v infrastruktuře a ještě víc občerství vaši ekonomiku.

Takže souhlasíte s tím, že do východní Evropy, včetně Česka, jde hodně peněz na dálnice a méně do takzvané lehké ekonomiky – vědy, výzkumu...?

Katarína Mathernová (*1964, Bratislava, Slovensko) Vzděláním je právnička: práva absolvovala na Univerzitě J. A. Komenského v Bratislavě a pokračovala postgraduálním studiem práv na Michiganské univerzitě v USA. V roce 1993 začala pracovat ve Světové bance, kde měla na starosti soukromé investory a reformní proces v postkomunistických zemích. Za první vlády bývalého slovenského premiéra Mikuláše Dzurindy dělala poradkyni Ivanu Miklošovi, hlavnímu autorovi slovenských ekonomických reforem. Poté se vrátila do Světové banky a před třemi lety nastoupila do Evropské komise, kde zblízka sledovala plány starých i nových zemí Evropské unie na čerpání peněz z eurofondů. Na starosti měla donedávna mimo jiné konkrétně Česko. Katarína Mathernová je vdaná a má dvouletého syna. Její manžel, Američan, je inženýr aeronautiky.

Česko, Slovensko a další nováčci mají reálný infrastrukturní deficit. Mají nedostatek dálnic, čističek odpadních vod a tak dále, a musí je dostavět. Proto na míchání betonu z unijních peněz není nic skandálního. Na druhé straně mají i deficit v propojení vědy a výzkumu s ekonomikou. Musí jednoduše pracovat na obou liniích.

byly fajn, ale že dlouhodobě daleko důležitější byl efekt, který přinesly – totiž že se lidé naučili strategicky plánovat, fungovat v týmech, dělat věci na několika úrovních najednou – místní samospráva s národní státní správou, firmy s neziskovým sektorem a univerzitami...

Existuje nějaká „česká cesta“, specificky český problém, když porovnáte zdejší programy s ostatními?

Evropská dotační politika přes její slabiny a nejistotu, jestli skutečně pomůže, má podle vás smysl?

Neřekla bych. Co vidím jako problém u Čechů, i když v něm rozhodně nejste sami, je izolovanost jednotlivých plánů. Nedostatek spolupráce a nezájem o ni mezi světem akademiků a produktivním sektorem. Já tomu říkám, že profesoři z univerzit by nikdy nešli na večeři se šéfy středních a malých firem. To je velmi limitující faktor. A doufám, že právě to pomůžou fondy změnit. Takovou zkušenost udělaly mimochodem starší členské státy. Irsko a Španělsko jsou historicky nejúspěšnější země v čerpání fondů a jejich zástupci mi opakovaně řekli, že peníze

Je na zodpovědnosti každého státu a každého regionu v něm, aby se na evropské dotace díval jako na šanci, jak sami sobě pomoci. Nikdo z komise, ani já, se na ty peníze nedívá jako na samospasitelné. Fondy jsou jen malou součástí správného ekonomického mixu. V čase stále větší decentralizace a regionalizace Evropy pomáhá tato politika vytvořit týmy, které budou jednou věci řídit. I proto jsem ráda, že Česko se – na rozdíl třeba od Slovenska – dostalo do fáze, kdy je značná část peněz v rukou regionů.

44

Bavíme se o jednom z nejsilnějších nástrojů, jak podpořit rozvoj ekonomiky napříč Evropskou unií. Proto věřím, že reformu přežije, že tu zůstane i po roce 2013. Určitě bude velký tlak na seškrtání celkového množství peněz, ale ten tu byl i před tímto rozpočtem a výsledkem je 350 miliard eur, což je absolutně bezprecedentní balík. Hlavní debata se podle mě povede o tom, jestli má být regionální politika pomocnou rukou pro nejchudší státy a regiony, anebo pro celou Unii. Já jsem hluboce přesvědčená, že to má být politika pro celou Unii. Kolik na ni bude peněz, to není to nejdůležitější. Je ale nesporné, že regionální rozvoj patří do politiky každého regionu, ať chudého nebo bohatého, severního či jižního, a mělo by to tak zůstat.

Hojně diskutovanou kauzou bylo u nás uvolnění peněz na stavbu čističek odpadních vod, které se táhlo přes tři roky. Evropské komisi – tedy i vám – se nelíbilo, že by dotace šly do kapes soukromých vodárenských firem. Podle Česka i zahraničních expertů se ale Evropská komise chovala fundamentalisticky, protože neměla oporu v právu ani důkaz o chystaném zneužití peněz. Jsem ráda, že to zmiňujete. Právě proto, že na jedné straně byly miliardy z peněz daňových poplatníků, a na druhé velmi vlivné firmy se smlouvami ušitými jim na míru. Jednoduše jsme museli být obezřetní. A jsem strašně ráda, že jsme dosáhli velmi dobré a férové dohody. Dva roky jsme marně žádali po českých vládách analýzu vodárenských smluv. Poslal nám ji až Martin Bursík loni v srpnu. Dostali jsme právnické zmapování smluv a jejich typologii podle délky trvání. To nám umožnilo, že jsme přestali hovořit o obecných principech – o mytologii, jak já říkám – na úrovni toho, co se napsalo v těch či oněch českých novinách. Mohli jsme přejít k faktům. Najít v rámci těch stovek smluv řešení se podařilo v listopadu. A podařilo se to během jedné debaty. Tvrdé a čtyřhodinové, ale jediné. Že to udělal až ministr Bursík, a ne jeho předchůdci na postu ministra životního prostředí, respektive místního rozvoje, nechám na vás.

Horší pověst má u nás Jiří Čunek, který do Bruselu jezdil spíš na výlety, a šéf jeho vyjednávacího týmu neřekl během diskuse jediné slovo. Troufnete si zhodnotit i práci bývalého ministra? Jiří Čunek neměl v Bruselu nálepku černé ovce. Rozhodně nijak zvlášť nevybočoval, v porovnání s předchozími ministry. Mně osobně se s ním dobře spolupracovalo. Nicméně mám jednu obecnou poznámku: pro mnoho lidí tady je fascinující zjišťovat, že Česko, které je jedním z nejvyspělejších a ekonomicky nejsilnějších nových států, má stále tak slabou byrokracii na úrovni státu, na ministerstvech. R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

rozhovor Regiony jsou na tom podobně? Ne, tam je to lepší. Ukázalo se to i teď při přípravě programů na čerpání evropských fondů. Práce s regiony, s hejtmany a jejich týmy byla skutečná radost a jejich plány považuji za jedny z nejlepších.

Byla jsem reformní kibic

Pracovala jste ve Světové bance a teď jste v Evropské komisi. Jaký je hlavní rozdíl mezi oběma institucemi? Evropská komise je administrativou Unie, je to taková vláda vlád, kdežto Světová banka je mezinárodní instituce, která si navíc na většinu své činnosti vydělá. Vychází z toho jiný étos, ale nakonec obě jsou kolosy, které mají řadu věcí podobných.

Takže není pravda, že Světová banka je coby americká byrokracie rychlejší, výkonnější, kdežto Evropská komise pomalejší, zatuchlejší? Světová banka není americká, je to mezinárodní instituce pouze sídlící na území USA. Personál je tam daleko víc multikulturní než v Evropské komisi. Moji kolegové v bance byli z Pákistánu, z Malawi, Kostariky, Číny. Američané jsou tam také, ale ne víc než nějakých 10 procent.

Počkejte, než jste odpověděla, začala jste se smát, nějaký rozdíl mezi těmi institucemi tedy zřejmě musí být...

v ředitelství pro regionální politiku mě baví spoluvytvářet plány, které jsou pro budoucnost našich zemí důležité. A je fantastické sledovat, jak se tu dělá politika, jak se přijímají rozhodnutí, aby se našel konsenzus pro všechny a země si zároveň trochu prosadily to svoje. Také mi vyhovuje mezinárodní prostředí, na které jsem si zvykla ve Světové bance.

Pracovala jste také pro bývalého slovenského ministra financí Ivana Mikloše, jste vlastně spoluautorkou slovenských ekonomických reforem. Jaké to bylo období? Byla jsem poradkyní Ivana Mikloše v letech 1999 až 2002, ještě v době, kdy byl místopředsedou vlády pro ekonomiku, a ne ministrem financí. Byla jsem s ním celé volební období první Dzurindovy vlády. A jaké to bylo? Nejvíc fascinující, zajímavé a naplňující období v mém dosavadním profesním životě. Viděla jsem, jak se mi pod

Z mnohých českých politiků, kteří do Bruselu přijedou, je cítit apriorní: Co vy, evropská úřednice, mi budete vykládat.

Podle mých zkušeností heslo, že čas jsou peníze, platí daleko víc ve Světové bance než v Evropské komisi. Na druhou stranu obrovské množství lidí z banky by se začalo strašně smát, kdyby uslyšeli charakteristiku svojí instituce jako rychlé a výkonné, protože i ona má svoje neuvěřitelně zdlouhavé a složité procedury, kde se vyrábí zelená verze dokumentu, žlutá verze, růžová a já nevím jaká. Stejně jako v komisi. Co ale bance prospělo, je to, že v posledních 15 letech provedla změnu personální politiky. Zvýhodnila předčasný důchod, takže omládla, zbavila se pouze přežívajících lidí a začala brát mladé energické zájemce z byznysu na krátkodobé kontrakty. Banka si to ale mohla dovolit, protože si na sebe vydělá a je projektově řízená. Evropská komise je závislá na veřejném rozpočtu a veřejné podpoře. My si například nemůžeme dát proplatit taxi na letiště při odjezdu na služební cestu bez toho, aniž bychom měli zvláštní povolení. Povolení musí podepsat nadřízený, v mém případě generální ředitel. Kdyby někdo spočítal, kolik jeho času a času sekretářek a účetních se nad tím stráví, bude to určitě víc než samotná suma. Striktní pravidla Bruselu jsou pochopitelnou reakcí na pád Santerovy komise kvůli zpronevěře peněz, jen to jde místy do extrému.

rukama mění tvář země, jak se postupně dostáváme z totálního stínu a mezinárodního vyloučení. Být u toho byl neuvěřitelný zážitek a velký příval adrenalinu. Já jsem byla Ivanův poradce, taková reformní bojůvka, kibic, a celkově nás byla doslova hrstka. Jeli jsme nadoraz a skvěle se nám pracovalo.

Když vás tak člověk poslouchá, napadne ho, co vás vlastně na práci v komisi baví? A baví vás vůbec?

Machistický spolek

Jasně, jinak bych tu nebyla! Baví mě zapojovat se do té fúze Západu a Východu, která není vždycky jednoznačná ani lehká. Konkrétně tady R E S P EKT. C Z

Proč jste tedy nezůstala i po dobu druhé Dzurindovy vlády? Končilo mi neplacené volno ve Světové bance a musela jsem se rozhodnout. Tehdy jsem měla pocit, že se chci vrátit do Spojených států, kde jsem předtím dlouho žila a pracovala. Byla to kombinace několika věcí. Končilo volební období, první reformní výbuch byl už za námi a s dobrými výsledky, a já jsem si řekla, že to je dobrý čas na změnu.

Nelitovala jste někdy? Ráda na čas na Slovensku vzpomínám, ale ne, nelitovala jsem. Ameriku miluju. Amerika je můj druhý domov. Můj pracovní étos i osobní hodnoty byly velmi silně formované studiem a prací v Americe, můj manžel je Američan… Zkrátka vždycky se do Ameriky ráda vracím. Nicméně jsem člověkem, který zároveň věří v integraci evropských států a v obojím nevidí rozpor. Spojenectví Ameriky a Evropy považuji za životadárné pro oba naše kontinenty.

Jako vysoká úřednice hodně cestujete, jste dost zaměstnaná, doma přitom máte dvouletého syna. Jak vám jde mateřství? Tak to víte, není to lehké. Někdy mám své práce takříkajíc plné brejle! Ale snažím se být se

synem, co nejvíc to jde. Ráno a pak večer, kdy až na skutečné výjimky chodím z práce tak, abych si s ním ještě mohla hrát, udělat mu večeři, číst mu před spaním. Jinak je Max přes den v jeslích a pak s manželem.

Musela jste za sebe v komisi hodně lobbovat? Mladá, Slovenka, mimino… Syn nebyl problém, otěhotněla jsem až po příchodu do komise. Evropa potřebuje děti, takže to nejlepší, co jsem mohla pro Evropu udělat, bylo mít Maxe! Můj příchod do komise byl v podstatě velmi lehký a rychlý. Můj šéf se prostě rozhodl, že mě přijme, a vehementně uháněl jak mě, tak příslušné lidi tady. Měla jsem výhodu se zkušeností ze Světové banky. Bylo to ještě v době, kdy lidé ze starších členských států neměli moc představu, kdo jsme, a já jsem kromě těch čtyř let na Slovensku strávila celý profesní život v Americe a v Londýně, takže jsem pro komisi měla srozumitelný profil.

A je Evropská komise tvrdé machistické prostředí, nebo měkký, gendrově vyrovnaný polštář? Jasně, že je komise machistický spolek! Žertuji, ale faktem je, že bylo legrační pozorovat, jak moji o patnáct dvacet let starší mužští kolegové nevědí, jak se mnou naložit. Byla jsem v první skupině vyšších úředníků přijatých z nových zemí. Na jedné straně byla z mých kolegů ze starších států cítit nejistota, co se mnou přijde, na druhé straně ale upřímná radost hlavně mladších lidí z čerstvé krve. Všichni se mi ale na začátku snažili pomoct. Nemůžu říct, že by mi někdo házel klacky pod nohy.

Česká módní vlna – euroskepticismus

Za necelý rok bude mít Česko předsednictví Evropské unie. Znáte dobře nás, znáte evropské instituce. Co vás při těch slovech napadne? V každém případě to bude zajímavé období…

To je všechno? Předsednictví je komplikovaný proces, hlavně pro malý stát a nováčka. Daná země musí zvládat obrovské množství témat, z nichž na některých jí vůbec nezáleží, ale bude pro ně muset vyčlenit síly a najít kompromis pro sedmadvacet států. Nedá se to zvládnout bez partnerů a spojenců, přičemž v mnohých oblastech půjde hlavně o Evropskou komisi a další unijní instituce. Euroskepticismus, česká módní záležitost, která se nosí, vaší vládě nepomáhá. Načichlá je tím hlavně Praha. Z mnohých lidí z ministerstev a politiků, kteří sem přijedou, jako kdyby bylo cítit takové to apriorní a úplně zbytečné: Co vy, evropská úřednice, mi tu budete vykládat. A jestliže je rolí předsedajícího státu moderovat velmi složitý proces, jak to chce česká reprezentace, novicka ve funkci, s tendencemi výpadů proti Bruselu a bez spojenců, dělat? Q KATEŘINA ŠAFAŘÍKOVÁ

Autorka je stálou zpravodajkou Lidových novin v Bruselu. foto jiří venclík,

kameraman ČT

45

kultura hUDBa

str.49

rozhlas

str.50

komiks

str.52

film

zdeněksvěrákerotický

radiožurnál,tadyarychle

ironiksústymickaJaggera

snyolepšímživotě

PAveL kLUsák

JAn h. vitvAr

ondřeJ neZbedA

JAn gregor

Nenápadný bonus, který je pro tatínky ukrytý v dětských hodinách zpěvu.

S Barborou Tachecí nastaly ve veřejnoprávním rozhlase nové časy. Máme se toho bát?

S knihami Joea Sacca o Goražde a Palestině k nám vstupuje žánr komiksové reportáže.

str.53

Cronenbergovy úchvatné Východní přísliby vyprávějí o ruské mafii, ale zdaleka nejen o ní.

literatUra

Vyhnanec s tajemstvím Rodinné vzpomínky na Jana Čepa

Starý pařížský byt v Kanovnické ulici v těsné blízkosti Notre-Dame s výhledem na katedrální věže, plný knih a fotografií přátel. Kdysi v něm bydlel významný francouzský literární kritik Charles Du Bos. Shodou podivuhodných okolností se onen byt ve čtvrtém patře stal domovem i vyhnanstvím českému spisovateli Janu Čepovi, který v roce 1948 uprchl z komunisty uchvácené vlasti. Je to jeden z paradoxů jeho života – básnící prozaik křehkého habitu, který byl všemi póry bytosti připoután ke krajině předků a svého dětství (Myslechovice u Litovle), dožívá svůj život v centru hlučného evropského velkoměsta, v tesknotě a s pocitem tvůrčí nenaplněnosti. Myslechovický svět byl spisovateli nejen inspiračním zdrojem (sestry, bratr, stařeček i sousedé často vstupují do jeho próz), ale i sněnou Ithakou, po které toužil do konce svých pařížských dní. Čep, který byl v Paříži v polovině šedesátých let po záchvatu mrtvice odkázán na pomoc svých blízkých, si do deníku zapisuje: „Jako bych se byl octl v situaci zcela nepravděpodobné a nepochopitelné: Tenhle pokoj, tohle město; tahle žena, tyhle děti, jejichž jsem otcem… já, který se tak často cítím v kůži chlapce, kterým jsem byl v jedenácti letech. Chtěl jsem to všechno já?“

otec,strýc,bratr Jan Čep (1902–1974) patří k dříve zapovězeným autorům, kterým se dostalo po roce 1989 plnohodnotné satisfakce a oprávněného znovupřijetí. Básníku jitřního zraku, jak jej nazval F. X. Šalda, vyšly několikasvazkové spisy (prózy, eseje, promluvy, deníky), monografi cký náčrt z pera Mojmíra Trávníčka (Pouť a vyhnanství), vydání se dočkala jeho korespondence (například s Janem Zahradníčkem), uskutečnily se

4

životopisné výstavy, vydány byly i opomenuté texty (juvenilní cestopis Dojmy z Anglie) nebo postřehy příbuzných (brožurka Jiřího Skládala Kde se vzal Jan Čep vyšla i s CD zaznamenávajícím spisovatelův hlas). Zajímavým doplňkem k čepovské sekundární literatuře je nyní vydaný svazek vzpomínek z prostředí rodiny (dcera, sourozenci, synovec a neteř), který pro nakladatelství Torst sestavil Michal Bauer. Přestože obálka s fotografií spisovatele s tažným býkem na poli navozuje možnou selskou idylu, osudy Čepovy rodiny jsou existenciálně tíživé, plné protivenství a tragických tónů. Mnohé zámlky mezi slovy nesou zvláštní, melancholické ticho, které známe nejen z Čepových próz, ale třeba také ze světla pozdních pláten Josefa Šímy. Čepovi sourozenci vyprávějí s dojemnou něhou o bratrově plachém samotářství, chlapecké citlivosti a jakési permanentní zahloubanosti, o nelehké domácí situaci (despotický otec, nemoc bratra Antonína, vyhoření gruntu), o smrtích i vdavkách, o válečném dusnu i zupáckých časech kolektivizace, kdy byl Jan Čep prohlášen za nepřítele státu a celá rodina musela nést tíživé následky (vyhazování z bytů, přeřazování do podřadnějších zaměstnání, zákaz vycestovat apod.). Silná jsou například místa, kdy sestra Anděla vzpomíná na otevřenou rakev s mrtvým bratrem Antonínem, kterou hrobař vyzvedl po třiceti letech: „Hrobník přišel na jeho dubovou rakev ještě neporušenou a ten jediný zlomek vteřiny při odstranění víka, než přišel vzduch na ostatky, prý zahlédl Toníkovu podobu.“ Václav Čep popisuje poslední pařížské setkání s bratrem a jeho smrtelnou agonii. Dcera Klára naléhavě a vroucně hovoří o otcově pláči, o jeho ReSPek t 3 | 14. – 20. ledna 2008

f ot o l e o g r u b e r

novinky Petr Ginz: Návštěva z pravěku Nakladatelství Franze Kafky, 156 stran

Jméno Petra Ginze bylo dlouho známo jen odborníkům na ghetto Terezín. Narodil se roku 1928 v Praze, zemřel roku 1944 v Osvětimi. Poslední dva roky života strávil v Terezíně, kde nepřestával psát, vymýšlet si, hrát si, snít, zkrátka žít chlapeckým životem, jehož intenzita a „nenarušenost“ je fascinující. Unikátní rukopis inspirovaný Ginzovým oblíbencem Julesem Vernem zaujme napínavou zápletkou, fantazií a vzhledem k okolnostem až drásavou vírou v dobro a spravedlnost. Autorem předmluvy je Arnošt Goldflam. Fjodor Ivanovič Šaljapin: Maska a duše.  Můj život Přeložil Milan Dvořák, H+H, 280 stran

Obsáhlá kniha vzpomínek psaná v emigraci a poprvé vydaná v roce 1932 v Paříži. Jeden z nejvýraznějších a dosud inspirativních divadelních teoretiků 20. století vzpomíná na Rusko před revolucí i první revoluční otřesy. Vyvolává si z paměti setkání s uměleckými přáteli (Gorkij, Tolstoj, Rachmaninov) i s aktéry historických dějů (Lenin, Kameněv, Zinoněv, Dzeržinskij). Robert Stone: Zelená mládí Přeložil Tomáš Lenikus, Volvox Globator, 152 stran

Proč se cítím jakoby průsvitný? (Jan Čep se synem)

nervózních až podrážděných reakcích v důsledku nemoci, o jeho ztrátě víry v Boha. Kniha vzpomínek a výpovědí má intimní charakter, zaníceně křehký a zvláště v ženských osudech čímsi trpělivý a statečný. Je výtečně doplněna množstvím fotografií známých i neznámých, na nichž si všímáme klidné a v průběhu desetiletí zesílené pronikavosti Čepových očí – jako by se jeho krajinou stávaly stále intenzivněji kraje vnitřní.

Paprsky odjinud Zásluhou editora Michala Bauera dostala kniha pevnou strukturu a i zdánlivé vzpomínkové maličkosti či okrajovosti v ní mají svou hodnotu. Čtenáře zajímá, jak rodina prožívala přelomové okamžiky, co pro ni znamenal hlas strýčka/bratra z rušené Svobodné Evropy, jakým způsobem přetrvávaly duchovní spojnice naskrz železnou oponou, jaký byl osud rodinné zahrady. Není pochyb o tom, že Bauer má knihy Jana Čepa rád a neváhá čepovský terén ohledávat z různých stran a perspektiv. I proto je škoda, že jeho knižní doslov Nejkřehčí linky tajemství je pouze „časopisecky nahozen“ a není dotažen do koncentrovanějšího esejistického tvaru – tvoří jej ve větší míře citáty (především ze samotného Čepa) a útržkovité komentáře, které zřetelně kontrastují s pověstnou čepovskou málomluvností, přesností „myšlení nahlas“ a propracovaností. Vždyť kolik zajímavých témat Bauer v doslovu naťukl a většinou ponechal bez hlubšího ponoru – jazyk, paměť, dějiny, rod, domov, smrt, tajemR E S P EKT. C Z

ství, prázdnotu i naplněnost. Dojem povrchnosti možná vzniká i z toho, že autor spojil v celek několik již dříve publikovaných studií, které se takto scukly v nesourodý chumel. Také editorovu úvodu by neuškodilo zhutnění a autorské poodstoupení do pozadí (vysvětluje zde své potkávání s Čepovými knihami, od koho obdržel pohlednici, kdo je komu podobný) či přesunutí části údajů do závěrečných poznámek. Je zajímavé pozorovat, jak právě Čepův neokázalý a plachý svět, ve kterém člověk (autor) není centrem univerza, dokáže usvědčit z  každé názorové a  jazykové vágnosti i sebestřednosti. Současně se potvrzuje, jak je dosud, i přes výše zmíněnou hojnost sekundární literatury, Čepův exilový život málo popsán a literárně prozkoumán, kolik má ještě skrytých míst a souřadnic. Málo například víme o spisovatelově působení ve francouzské zpravodajské službě, o přátelství s Pavlem Tigridem, Leem Gruberem, Karlem Vránou. K esejistickému zpracování vybízí i jeho styky a potyčky s francouzskými spisovateli a publicisty. V úvodu knihy citovaný Čepův Pařížský zápis končí slovy: „Proč se cítím jakoby průsvitný, jako by mnou pronikaly paprsky, které přicházejí odjinud?“ Ono „odjinud“ je tajemstvím života a tvorby Jana Čepa, které zůstává nevyřčeno. Q MILOŠ DOLEŽAL

Autor je básník a redaktor ČRo 3 – Vltava. Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny Připravil Michal Bauer, Torst, 225 stran

Zatím poslední kniha autora Zrcadlové síně (1967) a Psích vojáků (1974). Osobní vzpomínky na poválečnou dobu a kulturní revoluci v 60. letech, na přátelství s Kenem Keseym, mj. tvůrcem kultovního románu Vyhoďte ho z kola ven: „Tvrdá facha je má radost, prachy maje nemaje; komu se to nelíbí, ten ať ráčí do háje.“ Miloš Mendel, Bronislav Ostřanský, Tomáš Rataj: Islám v srdci Evropy. Vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí Academia, 504 stran

Prostor České republiky byl v průběhu dějin islámem ovlivněn jen slabě, v tomto ohledu jsme v Evropě raritou. Bližší seznámení s historickými okolnostmi, za nichž se ve většině evropských zemí islám etabloval, pomáhá k pochopení současného muslimského světa a jeho prolínání se západní civilizací. Pavel Šrut, Miklínová Galina:  Šišatý švec a myšut Paseka, 80 stran

Kniha říkadel a básní pro děti inspirovaná světem nonsensu a anglické poezie, tzv. nursery-rhymes, které mají dlouhou tradici (knižně vycházely od 17. století). Ozvuky lidové i tradiční poezie, nonsens a humor, často černý. V moderním, dnešním dětem blízkém pojetí, což se zrcadlí i v obrazovém doprovodu.

47

kultura literatUra

Krátká fuga o člověku

Nebezpečí lásky a hry moci

Rezin monolog po vzoru Bachovy skladby

Ørstaviková a její zvíře v teráriu

Francouzská spisovatelka maďarsko-židovsko-íránského původu Yasmina Reza (1959) je české veřejnosti známa jako autorka komedie Obraz (překládá se také Kumšt) – bulvární satiry na snobství, v níž tři muži „zasvěceně“ diskutují o bílém plátně. Ačkoli i přebalový proužek nové Reziny knihy na hru odkazuje, spojitosti jsou tu slabé. Zoufalství stojí jinde a umělecky výš, takže autorku Kumštu bychom v něm nejspíš ani nepoznali.

Útlý román Norky Hanne Ørstavikové (1969) Ve skutečnosti (1999) se v originále jmenuje Stejně pravdivé, jako já jsem skutečná. Název působí existenciálně a taková je i výchozí situace: Vypravěčka Johana, studentka psychologie, nemůže ven ze svého pokoje. Je tam zamčená. Omezení fyzické svobody ji nutí, aby unikla alespoň v myšlenkách. Před čtenářem se ve strhujícím tempu rozvíjí proud úvah o soužití s matkou a fragmentárních vzpomínek na posledních čtrnáct dní, během nichž se Johana zamilovala a poprvé spala s mužem.

vášeňkživotuavědomíkonce Novela je jakousi existenciální zpovědí třiasedmdesátiletého francouzského Žida, bývalého obchodníka s textilem Samuela Perlmana, který se potřebuje vykřičet ze svého vztahu k synovi. Jeho bouřlivý monolog odkrývá nejen peripetie vztahu s potomkem, v jeho osmatřiceti letech dosud neusazeným a nezávazně cestujícím po světě, nýbrž především mužovu vášeň k životu, zjevně posílenou vědomím blízkého konce (odtud jeden z možných výkladů názvu knihy). Postupně poznáváme Perlmanovu až starosvětskou schopnost odlišovat podstatné od nepodstatného, zastávat pevně názor (byť kontroverzní nebo politicky nekorektní) a vidět věci v souvislostech, respektive ve vztahu ke smrti (v tom je také hrdina nejvíce židovský). Z postavy otce nám tak vysvítá typ ještě předglobalizovaného člověka, v ostrém kontrastu k obrazu syna, s jehož bezcílnou cirkulací světem a životem se otec nechce smířit. Archetypální napětí mezi protagonisty děje přitom dokládá, že spíše než o syna konkrétního jde o syna v metaforickém smyslu: o následující lidská pokolení i o symboliku Krista promítající se do evropské kultury. Starcovo rozrušené poselství nepostrádá klasické vyprávěcí hodnoty. Dozvídáme se o přátelství se skladatelem Lionelem, který svůj postoj ke světu formuluje na základě čtyřicetiletého pozorování stromu před svým oknem, i příběhy dalších přátelství. Čteme o rodině (kromě ztraceného syna do ní patří „ekologicky smýšlející“ dcera, vnuk, zeť a druhá žena Nancy, která „mě někdy bije“). Vzpomíná se na dávnou milenku Marisu – ztělesnění neukojitelné žízně po životě. Vyprávění vrcholí panoptikálním setkáním se zestárlou femme fatale Genevieve, s níž se Samuel opije a pak v prázdném bytě do vyčerpání tančí ve snaze přivolat milosrdnou smrt. Důležitou roli hraje způsob, jakým je monolog vystavěn. Po vzoru nejoblíbenější Perlmanovy hudební skladby, Bachovy fugy, je frázován a veden jakoby polyfonně, do monologického proudu vstupují dialogy, setkáváme se s neměnností i návratem tématu, s řetězením motivů a jednotlivých vět. Důraz je kladen na rytmus, zpomalování a zrychlování, slyšet je řev na pozadí ticha (vždyť Samuel je navíc přepečlivým zahradníkem). Vnímáme text jako nekonečný spor se životem i odvážné postavení se čelem smrti. A právě tím se Zoufalství povznáší nad nedůležité věci a současně nás přitahuje k životu, nutí nás uvědomit si své lidství. Podobně jako díla Thomase Bernharda, k nimž je třeba Rezinu prózu přirovnat. Q

YasmiNareza:zoUfalství Přeložila Zdenka Kovářová, Agite/Fra, 113 stran

48

vypravěčkajakozvířevteráriu Stejně jako v románu Láska (česky 2002) tematizuje autorka i zde vztah matky a dítěte. V Lásce matka fatálně selhává ve vztahu k malému synovi, tady je situace o něco komplikovanější. Johana je už ve věku, kdy je schopna se v mezilidské mocenské hře sama zhostit role, a tak jako matka manipuluje jí, i ona matku využívá. Ve skandinávských zemích je obvyklé, že děti odcházejí z domova nejpozději po střední škole, Johana však s matkou dosud bydlí a žije na její účet, aby se na studiích nezadlužila a mohla hned po škole začít s vysněnou kariérou úspěšné psycholožky. V této hrdinčině dvojakosti spočívá nejpoutavější téma románu. Nejen Johanina matka, ale ani Johana není ochotna věnovat druhému víc, než je nezbytně nutné. I ona spatřuje v lásce především nebezpečí. Ørstaviková si v postavě Johany zvolila klasického nedůvěryhodného vypravěče. Johanino myšlení je totiž uzamčené samo v sobě stejně, jako je v čase vyprávění uzamčena v pokoji její fyzická schránka. Ani bohatým aparátem psychologické terminologie, kterou driluje na zkoušky, nedokáže dívka nahlédnout vlastní omezenost či pochybenost vztahu s matkou. Na rozdíl od ní ale čtenář od počátku vidí, že tady bude všechno špatně, a namísto toho, aby se s Johanou alespoň částečně ztotožnil, sleduje příběh s odstupem, který se v pasážích, kde Johanu posedají sadomasochistické představy, stupňuje až ve fyzický odpor. V technice vyprávění spočívá stěžejní problém knihy. Tísnivá atmosféra čtenáře nevtáhne, právě naopak, Johanu sledujeme jako zvíře v teráriu. Z knihy se stává Johanina „případová studie“. Stejně neskutečný jako Johanin barvotiskový sen o profesní budoucnosti je její jazyk, který přeskakuje mezi několika svazujícími diskurzy. Hrdinka je silně věřící a jedním z jazyků je ten náboženský, textu však dominuje pojmový aparát psychologie. Studentka se pomocí rozličných teorií snaží racionalizovat své city a nabýt nad nimi kontroly. A neustále předvádí, že to nedokáže. V jedné citově vypjaté chvíli se jí například vybaví Harlowův pokus s opičím mládětem, kterému byl namísto matky podstrčen kus látky. S výsledkem experimentu nás vypravěčka neseznámí, vybaví si jen těkavý obraz: „Drobný obličejík opičky s velkýma očima a moje máma. Cítila jsem, jak to na mě zase jde.“ Čtenář asociaci vyhodnotí správně, nikoli však Johana, která svou nevolnost „racionálně“ přičte na vrub „labilnímu krevnímu cukru“. Je škoda, že citovaná pasáž je v jinak čtivém českém překladu nepřesná. V originále stojí: „Drobný obličejík opičky s velkýma očima a ten kus froté, co měl být máma.“ Přitom u Ørstavikové aspiruje na symbolický význam takřka každé slovo. Q

LenkA JUngmAnnová

heLenA břeZinová

Autorka je literární teoretička.

Autorka je skandinavistka. haNNeØrstavikovÁ:veskUtečNosti Přeložila Miluše Juříčková, Doplněk, 136 stran ReSPek t 3 | 14. – 20. ledna 2008

kultura Hudba

Zdeněk Svěrák erotický Bonus pro tatínky v dětských hodinách zpěvu f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

P

rvní album dětských písniček Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře Hodina zpěvu vydalo krátce po převratu nevelké nakladatelství Primus. Až o něco později, s alby u  velkých BMG, propukla celonárodní popularita téhle tvůrčí jednotky: mohlo za to častější televizní uvádění Hodiny zpěvu, jistě však i deficit jiných přijatelných písniček, které by rodiče mohli pouštět dětem. V tomto směru přišli Svěrák & Uhlíř velmi vhod. Do nového dvojalbového „best of “ 50 největších hitů od A do Z už se vybíralo z devíti studiových alb. Kdo píše tolik písní, nenapíše všechny skvělé – to je normální. Po dvaceti letech spolupráce se však také zřetelněji vyjevují určitá poselství, která scenárista, cimrmanolog a byvší pan učitel Svěrák do písniček pro nejmenší ukládá.

Aby národ nevymřel

Má milá má mušli Pro dávnou komedii Marečku, podejte mi pero si dvojice Svěrák & Smoljak napsala role zlobivých spolužáků. Svěrákovy dětské písně ovšem neznějí z  nevypočitatelné, fantazií obdařené zadní lavice. Přicházejí od katedry, jednou spíš v  hravé dikci, jindy s  pokusem získat posluchače jímavostí a emocí. Svěrákovská příkladnost a výchovnost v mnoha variacích říká, že máme být hodní na sebe navzájem i na přírodu a že s češtinou se dá užít dost zábavy. Z písní ale přicházejí i další vzkazy. Kdo je spolu s  dětmi poslouchá, možná ho zarazí (nebo nadchnou – podle povahy) momenty, jejichž pokušení hříčkař Svěrák jako by nedokázal odolat. Z  tradiční linie V  + W a Semaforu na leccos navázal, cosi možná také sám přidal. „Teta je z té šelmy / odvázaná velmi,“ zpívá se v písničce o dámě, která si doma chová lva. „Hrají spolu dámu, / když vyhraje, dá mu,“ zní text, aby po pauzičce dokončil – pro dětské

dává obraz, v  němž „bosou nohou dotýká se jejich boků“. Představa milé, kterak obkročmo svírá znavené (koňské) tělo a chystá se je občerstvit hřebelcováním mušlí, docela dobře zapadá do erotického snění Tkalouna z Vratných lahví nebo dalších svěrákovských postav – ať už se jmenují Louka, Vrána nebo Hnízdo.

Nebanální spojnice s konzervativními hodnotami.

posluchače neúplnou – sentenci: „Na mističku hovězího čtyři kila!“ Takové špílce, v nichž se pomrkává na ty, kteří už vědí, má textař rád. „Jiná paní, co šla tudy (...) měla plíce jako dudy,“ praví v písni Počítací, která má jiné rýmy zřetelně důvtipnější. Stručněji a lépe pojednal pan učitel refrén o dívce, jež by s ním ráda spala po luxusních hotelích, ale nemají na to: „Soňa ví, Soňa ví, jak je seno voňavý...“ Symbolickému lyrismu propadá Svěrákův erós v písničce Moje milá plaví koně (s křížovkářsky bravurním rýmem „jsou to koně mí, / soutok oněmí“). „Když jsou koně ušlí, / má milá je hřebelcuje mušlí,“ dozvídáme se a autor při-

Naučný charakter písniček o dědečkovi, hlohu nebo rovnátkách není vždycky zrovna burleskní, ale v dnešní době (a mediálním rázu dětské zábavy) je Svěrák vlastně nebanální pevná spojnice s konzervativními hodnotami. Lechtivé narážky nejsou součástí takového názoru náhodou: muž je v něm vylíčen jako šikovný vlastenec, ale také jako ten, který umí za „Češky krásné, Češky naše“ pořádně chytit. Někdy je z toho až obraz oddané ženské pasivity, který své dceři pouštět vskutku nechci: „To by sis mě odchytil do té klece z proutí, / abys mi moh´ ze zlata kroužek navlíknouti. / Nebojím se, není zlý, kdo mě drží v dlani, / změní mi jen příjmení a budu jeho paní“ (Kdybych byla vlaštovkou). Snad všichni autoři dětských písniček a příběhů do nich ukládají cosi navíc, cosi, co rozezná jen dospělé publikum. Často to bývá skrytá šifra světa, který se tu dětem předkládá: spodní vrstva, která obraz zjednodušený pro dětské oči zplastičťuje a  komplikuje. To „navíc“ u  Zdeňka Svěráka říká, že důležité věci mezi dospělými muži a ženami jsou někdy setsakramentsky prosté. Q PAVEL KLUSÁK

Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř:  50 největších hitů od A do Z  Universal Music → klusak.blog.respekt.cz

↓ inzerce

Kašpar Divadlo v Celetné

Jiří Stránský

Jakub Špalek

Jan Potměšil, Milena Steinmasslová, František Kreuzmann, Petr Lněnička, Eliška Boušková, Pavel Zatloukal / Miloš Kopečný, Marek Němec

Režie Jakub Špalek

www.divadlovceletne.cz

R E S P EKT. C Z

z Respekt_100x64-KasCg07.indd 1

49

10.12.2007 11:17:53

kultura rozhlas

Radiožurnál, teď a rychle S Barborou Tachecí nastaly ve veřejnoprávním rozhlase nové časy

S

pomaľ, máš privysokú rýchlosť, vnímam ju len šiestym zmyslom,“ zní v pondělní ráno z Radiožurnálu. Vlajková loď veřejnoprávního rozhlasu s novým rokem nabrala vítr do plachet a žene se vpřed rychlostí, nad níž si mnohý spolu s kapelou Peha říká: „Kam sa to blázniš, nestíham s tebou ísť.“ Ale nejde jen o rychlost. Leckdo novou ředitelku stanice Barboru Tachecí viní z toho, že razantně změnila kurz a kormidluje stanici vstříc komerčním vodám: internetovou petici vyzývající vedení Českého rozhlasu k přehodnocení změn minulý týden podepsaly více než čtyři tisíce lidí. Je situace opravdu tak alarmující?

Dynamická pohoda

foto isifa image service

Ranní Radiožurnál má od 1. ledna hned čtyři zpravodajské vstupy o aktuální situaci v pražské dopravě za hodinu, Barbora Tachecí (1963) nicméně i tak ve středu ráno uvízla v zácpě. S drobným zpožděním vstupuje na Vinohradech do zpravodajského newsroomu, pozdraví se přes sklo s moderátorem Janem Pokorným a režiséra pochválí za drobné úpravy nových znělek. V manažerských kurzech by o ní mohli promítat instruktážní filmy: z někdejší rozhlasové zpravodajky, televizní moderátorky, bankovní mluvčí a šéfky soukromého rádia před zaměstnanci sálá zapálení pro věc a odhodlání o ní přesvědčit okolí. Cestou ke své kanceláři pak vrátné důrazně

doporučí, že by si měla pouštět Radiožurnál, jinak si může hledat jiné místo. „Představte si, včera tu poslouchali Rádio Beat!“ kroutí hlavou žena, která prý pracuje patnáct hodin denně. Radiožurnál momentálně poslouchá zhruba 700 tisíc lidí denně, v poslechovosti tak zaostává za triem komerčních rádií Impuls, Evropa 2 a Frekvence 1. Na tom by nemělo být z ekonomického hlediska nic špatného, hospodaření stanice se totiž na rozdíl od soukromých rádií neřídí objemem inzerce, kterou bezprostředně určuje oblíbenost média u publika. Tak jako celý Český rozhlas je provoz Radiožurnálu hrazen povinnými koncesionářskými poplatky, které činí 45 korun měsíčně. Nicméně vedení rozhlasu rozhodlo, že je třeba zpravodajský kanál rozhýbat. Kritici mu totiž už léta vytýkají konzervativismus a orientaci na starší publikum, zosobněné omíláním normalizačních hudebních hitů. Změny měla provést právě Tachecí, která do rádia nastoupila v listopadu. Pozorný poslech nikoho nenechá na pochybách, že za necelé dva měsíce se nové ředitelce podařilo Radiožurnál, jedinou zdejší kvalitní a profesionální zpravodajskou stanici, proměnit skutečně od podlahy. Barboru Tachecí jsme požádali, aby s námi probrala konkrétní pořady, které Radiožurnál odvysílal minulé pondělí. Ředitelka souhlasí a hned upozorňuje, že „rádio je živoucí organismus“, ve kterém je stále co upravovat. Proč tedy v pondělí mezi osmou a devátou ranní nezazněla ani jedna písnička mladší pěti let? „Hrajeme nejkvalitnější zahraniční a český pop, pop-rock a disco-dance od 60. let až do dnešního dne. Najala jsem si člověka, který muziku cítí tak, jak ji toto rádio potřebuje,“ vysvětluje šéfka stanice. Jako hudebního dramaturga angažovala Radka Sedláčka, jenž se dříve staral o hudební náplň stanic Evropa 2 a Frekvence 1. Z vysílání zmizel normalizační pop, nicméně to je tak všechno – po vzoru rádií pro nejširší vrstvy Radiožurnál coby největší hudební alternativu nabízí Davida Kollera. „Konkrétní rozvržení songů je naše vnitřní know-how, ale třeba není vhodné, aby ráno posluchač slyšel zvlášť pomalé skladby. Start do dne má být dynamický,“ vysvětluje ředitelka.

Ty, ty, ty, Radku

Představte si: na vrátnici poslouchali Rádio Beat!

50

Dopolední Radiožurnál je už v tempu o něco pomalejší. Tachecí jeho moderování svěřila Lucii Výborné, se kterou se tak jako se Sedláčkem zná z Frekvence 1. V pondělí si Výborná jako hlavního hosta pozvala Radka Johna z  televize Nova. Rozmlouvala s  ním o jeho pořadu Na vlastní oči, který by si posluchači neměli nechat ve středu uniknout, neboť v  něm „odhalí největší sexuální tajemství Adiny Mandlové“.

Není problém, že se Radiožurnál s novými moderátory obrací na jména, která jsou tak jako oni spjatá s komerčním sektorem? „Hledáme lidi, kteří mají za sebou prokazatelně kus dobré práce a kteří jsou zajímaví pro – toho slova se nebojím – nejširší publikum,“ vysvětluje Tachecí. Na otázku, zda je vhodné, aby John používal před desátou dopolední v souvislosti s prostitucí termín „kurva“, opáčí: „Tak to je chyba. U těchto lidí předpokládáme automaticky, že takováto slova nepoužívají. Když se to stane, tak mu během následujícího songu moderátor mimo mikrofon řekne: Radku, ty, ty, ty, takhle se na rádiu veřejné služby nemluví, už nepoužívej slovo kurva.“ Podle Tachecí se Radiožurnál před přirozeným světem uzavíral do elitářského ghetta a s tím má být konec. I proto dostaly větší prostor dopravní hlídky posluchačů, které éter informují o „totálně rozšvihané škodovce“ nebo „čvachtě na silnici“. I proto uvádí odpolední blok Styl rozverný Milan Bílek, dříve moderátor jihočeského Faktoru. Hned na začátek jeho pořadu je zařazena Knihovnička Haliny Pawlowské – spisovatelka měla v pondělí chuť „na něco pikantnějšího“, a doporučila proto Nejkrásnější ženskou ve městě Charlese Bukowského s tím, že autor „je zajímavej, fakt zajímavej“. Proč vlastně už knihy v Radiožurnálu nepropaguje Jana Klusáková, na kterou byli posluchači zvyklí? „Nemyslím si, že rádio veřejné služby je tu od toho, aby propagovalo to, co si u paní KluR E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

kultura na síti

Rok 2008:  buďme otevření

Zbořme zdi – stejně všichni děláme za peníze. (Lucie Výborná a Ondřej Brzobohatý) f ot o m at ě j st r á n s k ý

sákové objednali vydavatelé,“ říká s despektem Tachecí. Myslí tím běžnou recenzentskou praxi, kdy knihy do médií chodí zdarma od nakladatelů. „Halina Pawlowská si všechny knihy kupuje. Někdo ji možná vidí jako dámu s buldočkem, která obráží mejdany. Je to ale nejsečtělejší člověk, jakého jsem kdy potkala, a má obrovský přehled o všech nových knihách. Stejně jako třeba Michal Horáček.“ I s ním by ráda navázala spolupráci.

Absolutně většinový Kultury se moderátor Bílek v pondělí dotkl ještě při připomenutí rokenrolového výročí („Kdyby žil Elvis Presley, tak by pravděpodobně dnes slavil narozeniny“) a rozhovorem se zpěvákem Petrem Bendem o muzikálu Hamlet. A znovu: je šťastné dát ve veřejnoprávním rozhlase odpoledne obsáhlý prostor finalistovi novácké soutěže Česko hledá Superstar, tedy typickému zástupci masového showbyznysu? „Já říkám: Zbořme zdi mezi tím, čemu někdo říká komerční a někdo veřejnoprávní. Drtivá většina lidí, která v této zemi něco dokázala, pochází z komerční sféry. I Arnošt Lustig dostává za své knihy peníze, i Helena Třeštíková dělá režii za peníze,“ vysvětluje trpělivě Tachecí. Jenže právě to, že se hranice mezi veřejnoprávním a komerčním médiem na Radiožurnálu úplně setře, nejvíc děsí autory zmiňované petice. Student pražské DAMU Karel Kratochvíl ji minulý týden adresoval Radě Českého rozhlasu, ta se jí ale R E S P EKT. C Z

nechtěla zabývat. „Je na čase přistoupit k řádné podpisové akci – listinné petici,“ burcuje na stránce radiozurnal.kvalitne.cz. Kratochvíl, který se považuje za „úplně obyčejného posluchače prvního okruhu Českého rozhlasu nespokojeného s jeho novou tváří“. Jde například o to, že s novým dynamickým systémem zpravodajství, který se řídí marketingovým heslem „teď a tady“, se na Radiožurnálu pro náročnějšího posluchače udržely jen tři hodinové publicistické bloky: polední Ozvěny dne, podvečerní Radiofórum a večerní tematické pořady typu pondělních Příběhů 20. století, které pro Radiožurnál připravuje bratrské Rádio Česko. V tomto momentě přichází hlavní argument odpůrců Barbory Tachecí: jestliže veřejnoprávní rozhlas nenabízí takovou kvalitu, jakou od něj koncesionáři požadují, proč by za něj měli měsíčně platit oněch 45 korun? „Pro mě je nejvyšší kvalitou zpravodajství, které neodtrženě od všech lidí v této zemi informuje o věcech, jež jsou důležité z  hlediska obyvatel této země a  vývoje zeměkoule,“ pronáší pomalu Tachecí a dává důraz na každé slovo. „Já jsem šťastná, že žijeme v zemi, kde se mohou svobodně psát petice. To je vše.“ „Někdo to rád horké, jiný ne, mlčky naše láska pomine,“ medituje Petr Janda na vlnách Radiožurnálu, když Barbora Tachecí po rozhovoru otočí kolečkem volume naplno doprava. „No, přece mi nechcete říct, že je Olympic špatná muzika?“ Q

Přesně před rokem jste si na tomto místě mohli přečíst průřez novoročními věštbami pro internetový rok 2007. Jak odhady dopadly a co nás čeká letos? Většina vizí se naplnila: minulý rok byl ve znamení videa, sociálních sítí, virtuálních světů či nástupu webových služeb na úkor klasických instalovaných programů. Zajímavější jsou ale omyly. Například server InformationArchitects. jp očekával „léto lásky“. Zpětný pohled odhaluje, že internetový svět byl sice optimistický a některé projekty se pyšnily jazykem hodným 60. let, nicméně vše přebily miliardy dolarů. Většina projektů nakonec nechtěla změnit svět. Jejich cíl byl prozaičtější: být koupen Googlem nebo kýmkoli jiným. Věštci neodhadli ani mobilní mánii vyvolanou telefonem iPhone. Nezachycený hit tak dává inspiraci pro rok 2008: bude mimo jiné rokem mobilního internetu. Ale největší trend spočívá v něčem méně hmatatelném. Klíčovým slovem bude otevřenost. Kořeny této potřeby leží právě v roce minulém. Jedním z hitů minulých měsíců byly sociální sítě: weby, kde si ke svému profilu přidáváte přátele i různé zábavné aplikace a objevujete nové. Existuje jich řada (Facebook, MySpace) a stále přibývají. Vy si tak znovu přidáváte přátele, které jste si už mnohokrát přidali do sítí předešlých. Internetový expert Robert Scoble si chtěl tuhle práci usnadnit, a tak spustil automatický program, který z Facebooku vyzobal základní data o jeho kamarádech. Facebook poté jeho účet zablokoval, jelikož to považoval za porušení pravidel. Jenže kdo vlastní jména našich blízkých? My, přátelé, nebo Facebook? Letos by se kvůli tomuto rozporu měly objevit demokratičtější a otevřenější sítě, které nebudou uživatele držet uvnitř a dovolí jim, aby volněji zacházeli se svými daty. Trend otevřenosti se dotkne téměř všeho. Firmy totiž začínají zjišťovat, že když povolí cizím programátorům, aby pracovali s jejich výrobky, vyplatí se to. Programátoři vytvoří aplikace, které sice mateřská firma nemá pod kontrolou, ale vylepší jejich produkt a přitáhnou k němu nové zákazníky. Týkat se to bude i iPhone. Letos se Apple buď odváží a dá ho v plen programátorům, anebo ji předběhne konkurence. Otevřenost postoupí i do tak uzavřených světů, jako je spotřební elektronika. Například firma Neuros OSD začne prodávat DVD rekordér s úplnou dokumentací. Uživatelé budou mít k dispozici schémata obvodů a rekordér mohou „hackovat“. Předpokladem k úspěchu v roce 2008 by tedy měla být maximální otevřenost. Uvidíme. ADAM JAVŮREK

Autor je spolupracovníkem Respektu.

JAN H. VITVAR

51

kultura komiks

Ironik s ústy Micka Jaggera S knihami Joea Sacca k nám vstupuje žánr komiksové reportáže

K

r e p r o j o e s acc o

radmo a plíživě komiks vrůstá do české literární krajiny, o to pevněji obsazuje její nivy. Jako by zdejší čtenáři, kteří nevyrostli na tradici příběhů marvelovských superhrdinů typu Spider-Mana, přeskočili jeden evoluční stupeň: komiks u nich získává pozornost ve své vážnější podobě – jako grafický román. Životopisný příběh Marjane Satrapiové Persepolis, ve kterém líčí svoje dětství za islámské revoluce v Iránu, se u nás dočkal dotisku. A teď vyvolává malé pozdvižení vydání knih Joea Sacca, který svůj um využil k vykreslení konfliktu na Blízkém východě za první intifády (Palestina) a srbskobosenské války (Bezpečná zóna Goražde).

Originální pětsetjedničky Joe Sacco (1960) vyrostl v rodině maltských emigrantů, kteří opustili ostrov pár let po druhé světové válce. V různých rozhovorech tak zmiňuje, že už v sobě od dětství nese obrazy zvěrstev a válečných konfliktů zprostředkovaných vyprávěním rodičů a jiných uprchlíků, se kterými se zabydleli v Austrálii nebo které potkával později, když se přestěhoval do Spojených států, kde vystudoval žurnalistiku. Nepoutaly ho ale líčením hrdinných bojových akcí. Víc ho zajímaly obrazy ubíjející jednotvárnosti života v zázemí. A  stejně tak k  tématu přistupuje ve svých komiksech. Na konfliktech pozoruje, jak paměť války pokřivuje psychiku člověka i společnosti, ve které skoro každá rodina ztratila blízkého a teď je navíc držena v  izolaci blokády bez elektřiny a potravin (Goražde) nebo pod neustálým tlakem okupantů (Palestina). K samotným bojům se nedostává, zajímá ho bizarní paradox civilního života v kulisách války. Obchází postižené, někdy trpělivě, jindy už otráveně poslouchá jejich příběhy, tráví s nimi večery při sledování akčních filmů a popíjení čaje a skládá jejich vzpomínky a svědectví do působivých černobílých koláží. Z nich výrazně vystupuje jeho cit pro zdánlivě nepodstatné detaily, které vytvářejí dojem blízkého doteku s místem: charakteristické prvky architektury, detaily tváří, stopy po granátech a minách, všudypřítomné bláto. Výmluvné jsou i jeho postřehy z drobných vzácností života, které člověka vytrhávají z marnosti a šílenství. Třeba když si tři dívky z Goražde přejí, aby jim jako zahraniční novinář, jenž může projet skrze blokádu, přivezl ze Sarajeva džíny: „Levisky! Originální 501!“

Pozorovací filtr Autor svými komiksy prochází jako zkarikovaná postavička komentátora s matnými skly brýlí a oteklými rty Micka Jaggera, jako ironický novinář, jenž baží po slzavých historkách. Na jednu stranu si tak drží odstup a nadhled a vtipně se vysmívá parazitickému stylu válečného zpravodajství. Na druhou

52

stranu tím sám sebe alibisticky omlouvá. „O mě se nemusíte bát. Já znal východy pro vyvolené. Kdyby se oprátka zase stáhla, stačilo by vytáhnout modrou kartu OSN a vypadnout odsud do Sarajeva zpátky k mámě, kdyby to tu zas začalo být k nežití.“ Sacco nepředstírá snahu o objektivitu. Inspiracemi se hlásí k žánru tzv. nového žurnalismu, který reprezentují Thomas Wolf nebo Hunter S. Thompson. V jeho obrazovém vyprávění má tak zásadní roli angažovanost a jeho obrazové svědectví se podobá spíš osobnímu deníku. Na Západním břehu a v pásmu Gazy strávil pár měsíců a v Palestině pak vykreslil podmínky v izraelském vězení Ansár III, mučení tajnou izraelskou službou Šin Bet nebo útoky osadníků na palestinské tábory. O konkrétní podobě palestinské agrese a fundamentalismu či o tom, jak přijímá palestinská společnost sebevražedné atentátníky, se ale čtenář nedozví nic. „Samozřejmě, že objektivní žurnalistika je nutná,“ uvedl k  tomu Joe Sacco. „Jenže já jako cizinec, který přichází do Evropy nebo na Blízký východ, mám spoustu předsudků a předjímání. Proto jsem radši, když čtenář ví, že jsem outsider a že můj pozorovací filtr je zkreslený.“ V Goražde už se snažil o větší nadhled a zasazení do politicko-historického kontextu. Cituje tu vrcholné politiky obou znepřátelených stran i OSN a odbočí k dějinnému exkurzu. I režijně je příběh propracovanější a Sacco tu zatím dosahuje svého vrcholu.

Dnes už má Joe Sacco následovníky, díky kterým se žánr komiksové reportáže úspěšně rozrůstá. O svém životě v městečku Pančevo během srbsko-bosenské války si vedl kreslený deník Aleksander Zograf (Regards From Serbia) a například Guy Delisle vypráví o svých cestách do Asie v knihách Pyongyang (Severní Korea) a Shenzhen (Čína). Právě v těchto knihách se ukazuje, jakým je komiks podvratným médiem. Autor může kresbou vrhnout čtenáře rovnou do místa konfliktu, vyprávět a zhmotňovat vzpomínky lidí dějově jako film, což televizní reportáž ani novinářská fotografie nedokáže. V tom komiksová reportáž přináší až fyzicky konkrétní, zpřítomnělé svědectví. Komiks také vyžaduje aktivní spolupráci čtenáře, protože způsob jeho vyprávění spočívá v zamlčování, ve formě zkratkovitých sekvencí, které si čtenář musí domýšlet a pospojovat. Sugestivní síla vyprávěného tedy roste až v jeho fantazii. Svou roli hraje také to, že komiks se obecně vnímá jako lehký žánr, a přitom může přinášet závažná témata, která by čtenáře u politologických knih odradila. Určitě není náhodou, že Goražde byla vůbec jednou z prvních knih, které o bosenskoalbánském konfliktu vyšly. Q ONDŘEJ NEZBEDA

Joe Sacco: Palestina, Bezpečná zóna Goražde Přeložil Viktor Janiš, BB/art, 296, respektive 232 stran R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o i m d b / o U t n o W

kultura film

Sny o lepším životě Východní přísliby vyprávějí o mafii, ale nejen o ní

S

ledovat Východní přísliby Davida Cronenberga je rozkoš. V rukou jiného režiséra by scénář Stevea Knighta možná byl obstojnou syrovou sondou do prostředí ruské mafie v Londýně – Knight byl scenáristou autentické Špíny Londýna (2002), temného pohledu na problematiku imigrantství a obchod s lidskými orgány. Východní přísliby sice míří do spřízněných tematických vod: točí se kolem tajemství, které skrývá deník čtrnáctileté zneužívané prostitutky Taťány. Ale kanadský režisér se nespokojil s konvenčním realistickým dramatem. Mistrně kličkuje mezi žánry thrilleru a melodramatu, balancuje nad propastí kýče a po hitchcockovsku si hraje s diváckými očekáváními. Za podpory osvědčeného kameramana Petera Suschitzkého navíc vykouzlil uhrančivý efekt, kdy se příběh odehrává v jakémsi abstraktním lynchovském mezisvětě, v němž bloudí postavy zmítané vnitřními démony jako ve snu, ze kterého se nedá probudit.

Diváckýorgasmus Porodní asistentka Anna (Naomi Wattsová) přivede na svět dítě nezletilé ruské prostitutky. Ta při porodu zemře a jediné vodítko k identitě batolete by mohly poskytnout azbukou psané zápisky jeho matky. Pátrání přivede mladou Annu až ke dveřím luxusní restaurace Trans-Siberian. Vlastní ji Semjon (Armin Müller-Stahl), který za laskavým úsměvem a pomněnkově modrýma očima patriarchy rozsáhlého rodu skrývá svou pravou tvář sadistického

Podvratná, vytříbená a neobyčejně komplexní filmová lahůdka.

vraha, šéfa místní pobočky mafiánské organizace Vory v zakone. Bossovu úctu si marně snaží vybojovat věčně opilý syn Kirill (Vincent Cassel), jemuž dělá řidiče a bodyguarda málomluvný Nikolaj (Viggo Mortensen). Tenhle tajemný tvrďák s mimikou terminátora se nakonec ukáže být tajným ochráncem Anniny rodiny a bezprizorného novorozeněte ve chvíli, kdy jim Semjon začne jít po krku. „Potřebuju vědět, kdo jsi,“ ptá se Anna Nikolaje podobně jako manželka hlavního hrdiny Jacka Stahla v Cronenbergově předchozím filmu Dějiny násilí (2005). Východní přísliby jsou jeho pandánem. Viggo Mortensen v obou snímcích hraje muže s nejasnou identitou, který si životem na bedrech nese tajemné hříchy z minulosti. Ve Východních příslibech přitom podává životní výkon. A to i fyzický. Zejména v brutální scéně ve veřejných lázních, která je právem označována za jednu z nejpozoruhodnějších akčních sekvencí posledních let. To, že v ní Cronenberg nechal svého bezbranného hrdinu bojovat nahého proti dvěma noži ozbrojeným zabijákům, zapadá do jeho fascinace zranitelností lidského těla, která prolíná celou jeho tvorbou. Snímek je hravě podvratnou, formálně vytříbenou a do rozehraných motivů neobyčejně komplexní

lahůdkou, která může přivodit divácký orgasmus. Stačí se zaměřit na to, jak si autoři v průběhu celého filmu pohrávají metaforicky s motivem krve nebo jak do příběhu odehrávajícího se v posledních dnech roku vtipně naroubovali vánoční symboliku. Doporučit se nedá snad jen zapřisáhlým rusofilům, kteří by mohli ze stereotypního obrazu slovanského národa dostat osypky. Fyziognomie mafiánů (hlavní role paradoxně hrají Američan, Němec a Francouz) se blíží karikatuře, stejně jako jejich záliba ve vodce a boršči. Opulentní večeře nových Rusů v Semjonově restauraci připomínají šlechtické hodokvasy: včetně takových atributů, jako jsou děti navlečené v hezkých šatičkách, cvičící na housle. Jenže tady nejde o nějaké přibližování reality. V přízračném Cronenbergově světě je celé Rusko metafyzickým konceptem – je to bolavé trauma, železná koule, kterou si většina archetypálních postav vleče na okovu za sebou. Východní přísliby tak primárně ani tak nevyprávějí o mafii či prostituci. Je to melancholický příběh o nomádech bez domova, kteří nemají kde zakotvit. Q JAn gregor

výchoDNípřísliBY Režie David Cronenberg, česká premiéra 10. 1. ↓ inZerce

!54/23+ÀÙ46/2"!Ù.!Ù",Ã:+/Ù))Ù   Ù

$RUHÒÙ ROkNrKÙ P·EHLrDKYÙ OTEV·ENÒCHÙ DrLENÙ AÙ AUTORSKÒCHÙ PREZENTACrÙ P·IPRAVENÒCHÙ VÙ RgMCIÙ SPOLEkNnHOÙ STUDIAÙ PEDAGOGÌÙ AÙ POSLUCHAkÌÙ +ATEDRYÙ AUTORSKnÙ TVORBYÙ AÙ PEDAGOGIKYÙ $!-5Ù +!4A0 Ù $rLNYÙ JSOUÙ OTEV·ENnÙPROÙVE·EJNOST MrSTOÙKONgNrÙ-ALnÙ.OSTICOVOÙDIVADLOÙNADÙiERTOVKOU Ù Mr .OSTICOVAÙA Ù0RAHAÙ ÙWWWMALENOSTICOVOCOMÙ BLIŽrÙ INFORMACEÙ OC ATLASCZÙ NEBOÙ NAÙ TELÙ Ù Ù Ù WWWDIVADLOCZSPOLEKRICHELIEUÙ PO PO·gDg Ù3POLEKÙ2ICHELIEU Ù3POLEKÙPOSLUCHAkÌ ÙABSOLVENTÌÙAÙP·gTELÙ$!-5 Ù

+!4A0ÙÙ$!-5ÙVEÙSPOLUPRgCIÙSÙ-ALÒMÙ.OSTICOVÒMÙDIVADLEMÙNADÙiERTOVKOUÙ VÙRgMCIÙPROJEKTUÙ!.)-!4/2ÙZAÙPODPORYÙFONDUÙ,EONARDOÙDAÙ6INCI Ù-AGISTRgTUÙ (LÙMÙ0RAHY Ù$!-5ÙAÙ.OVnÙSrT~ ÙOSÙÙZM~NAÙPROGRAMUÙVYHRAZENA

R e S P e k t. C Z

53

kultura VÝtvarné umění

The Magnetic Fields: Distortion

TELEVIZE

Stály a čekaly, až se objeví NoD, Praha, 9.–31. 1. V  leckom vyvolává monotónnost, opakování a způsob přenosu informací pocit, že dané sdělení úplně ztrácí obsah. Ve svých nových dílech se právě na tohle téma soustředili Luděk Rathouský (1975), Sláva Sobotovičová (1973), Jan Šerých (1972) a Tereza Velíková (1979).

Nonesuch / Warners Američtí oblíbenci Lou Reeda či Petera Gabriela před časem prosluli trojalbem 69 Love Songs s  jemně komickými parafrázemi na všechny možné žánry od muzikálových hitů přes punk po Abbu. Vedle kreativity si po léta pohrávají s genderem

New York ze snů utkaný f ot o č e s k á t e l e v i z e

HUDBA

f ot o n o n e s u c h r e c o r ds

Z nových dokumentů Památníku Lidice 15. 1.–10. 6. Expozice je složená z dosud neznámých fotografií a dokumentů připomínajících tragédii z 10. června 1942. Památník Lidice je získal v  posledních dvou letech.

City jsou přežitek Městská knihovna Most, 10. 1.–3. 2. Mlátící se hračky Ivany Štenclové (1980), křepčící masochisté Karla Balcara (1966), utnuté kravské hlavy Vladimíra Větrovského (1977) a bezohlední turisté Šárky Zadákové (1982). Tolik „bezcitná“ výstava malířů, kteří se zaměřují na „negativní a  agresivní rodinné, přátelské či milostné vztahy“.

a odkazy na homosexuální komunitu. Zhroucení je dvojznačným názvem: v písních o milostných katastrofách zároveň zní vždy „vazbící“ kytarový efekt distortion. Zpěvný pop-kabaret se tím pádem halí do zvukových mlh à la kytarovky Jesus And Mary Chain nebo My Bloody Valentine.

4. směna Školská 28, Praha, 11.–31. 1. Tři absolventky pražské VŠUP se konfrontují v rámci společného hledání „čtvrté dimenze“. Ta u nich úzce souvisí s jejich aktuální čtvrtou směnou, tedy stavem, kdy si při svém mateřství na uměleckou tvorbu jen těžce vyhrazují nějaký čas. Anna Chmelová (1972) se v manipulovaných fotografiích zabývá kontaktem se svými nejbližšími, Eva Sakuma (1975) maluje krajiny, portréty a zátiší s ekologickým podtextem a Milena Průžková (1974) vystavuje vyšívané portréty květin, jež ji obklopují v bytě.

Bonnie Prince Billy Ask Forgiveness Domino / Day After Syrový i přesný americký solitér se vrací s minialbem, pro které intimně a  bez pompy přezpíval píseň Björk z filmu Tanec v temnotách i hit r´n´b hvězdy R. Kellyho.

Carla Bruni No Promises

Karel Kryl Miláčku Supraphon Milostná vyznání, písně i  verše na dívčí jména. Spíš než jako intimní deník je Kryl psával jako poetická cvičení, v nichž se tak rád tříbil. – PAK –

54

– JHV – f ot o a n n a c h m e l ov á

Naive / Classic Veřejné oznámení vztahu s prezidentem Sarkozym je dobrá příležitost k oprášení loňského alba. Někdejší modelka (a milenka Micka Jaggera) spíš šeptá a deklamuje, ale hudební krajiny, doprovázející poezii Dickinsonové či Yeatse, nepostrádají vrstevnatost a atmosféru. Hostuje Lou Reed.

Málokterý film měl tak pohnutý distribuční osud jako epická sága Sergia Leoneho Tenkrát v  Americe (1984). Italský průkopník žánru spaghetti westernů nosil v hlavě myšlenku na adaptaci románu Chuligáni Harryho Greye od konce 60. let. Příběh čtyř gangsterů – kamarádů z dětství, který se klene přes pět desítek let, s těžkým srdcem vměstnal do čtyřhodinové stopáže. Studio mu ji pro americkou distribuci nemilosrdně zkrouhlo o dalších sto minut. Vyprávění založené na důmyslných přechodech mezi třemi časovými obdobími producenti postavili na hlavu, když se osekaný příběh rozhodli sestříhat chronologicky. Takže zatímco v  evropských kinech a na festivalech sklízela ovace dvěstědvacetiminutová režisérská verze, ve Státech se producentský paskvil dočkal diváckého nezájmu a  kritického pohrdání. S  původní podobou snímku se nakonec američtí diváci seznámili až na videu. A tak se například stalo, že kritička L. A. Times Sheila Bensonová verzi pro kina označila za nejhorší film roku, zatímco Leoneho originální sestřih pasovala později na nejlepší film celé dekády. Neustálé hádky o výslednou podobu vysněného projektu se ale podepsaly na režisérově zdraví. Zemřel v roce 1989 na srdeční infarkt těsně před podpisem smlouvy na válečný velkofilm o blokádě Leningradu. Nedočkal se tak úplné rehabilitace svého monumentálního počinu, který se drží v první stovce nejlepších filmů všech dob podle hlasování uživatelů serveru IMDb. Dokonalá výprava evokující do nejmenších detailů dobovou atmosféru, emotivní hudba Ennia Morriconeho a skvělé herecké výkony dělají z tohoto strhujícího eposu o násilí, vášni, solida-

ritě a přátelství až za hrob film, na který se nezapomíná. Newyorský gangster David Aaronson, přezdívaný Noodles (Robert de Niro), uprchne z města před federálními agenty. Vrátí se až po pětatřiceti letech. Na známých místech ho pronásledují vzpomínky na mládí, kdy začínal jako vůdce klukovské bandy v židovské čtvrti. Jeho nejlepším přítelem se stal stejně schopný Max Bercovicz (James Woods). Oni a další dva mladíci si v dobách prohibice dokázali vybudovat silné postavení v newyorském podsvětí. Brutální násilí je pro ně už od dětství stráveného na ulici denním chlebem, zároveň nemohou přežít bez silného přátelského pouta a vzájemné důvěry. Jeden z nich však toto pouto přeruší. Ambivalentní závěr snímku ponechává dostatek prostoru pro interpretace. Někteří filmoví badatelé totiž razí teorii, že celý film je obrazem opiového snu Noodlese, který na útěku před policií vzpomíná na minulost a  fantazíruje o  budoucnosti. Určitě je ale celý projekt velkým splněným snem Sergia Leoneho, jehož celou tvorbu ovlivnila láska k hollywoodským filmům. Klukovská posedlost Divokým západem vyústila v to, že svými italskými westernovými produkcemi do velké míry ovlivnil tradiční americký žánr, když do něj vnesl naturalismus a  špinavost. V Tenkrát v Americe se zmocnil další zaoceánské domény – gangsterského filmu. Předložil divákům empatický, trochu idealizující portrét New Yorku, v němž nikdy nežil, ale o to víc o něm snil. – JG –

Tenkrát v Americe ČT 2, 17. 1., 23.25 R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

© la by r i n t, 20 0 8

prvních 15 minut

Kniha je masáž  pro ego

alois nebel

Srbová zatím básní jen na internetu

N

echceme být školní časopis ani nástěnka, ale obstát tak, aby si nás otvírali i  čtenáři Tvaru nebo Hosta. Na přátele máme ještě tvrdší měřítka než na cizí,“ říká básnířka Jitka N. Srbová (1976) v  podzemním sále pražského studia Paměť. Před chvílí tu skončil večer autorského čtení internetového almanachu Wagon, jehož je šéfredaktorkou. Velkou premiéru na něm měli dva básníci exotických jmen Augustin Šípek a Moerdor. Z jejich vystoupení bylo cítit vážné soustředění a napětí: ten večer totiž oba

Zkuste si přeložit svět. f ot o k a r e l c u d l í n

poprvé vystoupili z elektronické anonymity před živé publikum. Literární čtvrtletník Wagon vytváří ve svém volném čase pětice mladých lidí, která se seznámila na internetu. Za čtyři roky kolem sebe dokázali rozvinout síť „papírových“ i internetových autorů a Wagon se tak začíná dostávat do povědomí veřejnosti. Jitka N. Srbová (písmeno R E S P EKT. C Z

uprostřed jména je relikt její internetové přezdívky Natasha) vystudovala Fakultu humanitních studií UK a dnes se živí jako reklamní textařka. Propagační slogany se jí prý píší snadno, zato s poezií je to mnohem těžší: „Chci, aby to bylo absolutně přesný, aby to zmrazilo čtenáře jako blesk. Jazyk je pro mne nejdokonalejší nástroj a poezie zas nejdokonalejší způsob vyjádření. Tam, kde se to protne, je moje meta. Pekelná.“ U Srbů doma měli tři knihy básní: Zpěvy staré Číny, Ovidiovo Umění milovat a jednoho Nezvala. Jitka v  dětství četla všechno možné, ale nic ji zvlášť neoslovilo. Až ve čtrnácti náhodou objevila v novinách Zábranův překlad Ferlinghettiho veršů Svět je báječné místo. Setkání s beatnickou poezií jí otevřelo nový svět, sama pak tři roky intenzivně Ferlinghettiho kopírovala. Začala vyhledávat současné české autory, probojovávala se k moderní poezii. Na gymnáziu přispívala do literárních soutěží, do pořadu Zelené peří ji pozval Mirek Kovářík. I když své „dětské“ úspěchy dnes nebere úplně vážně, říká, že pro ni byly rozhodující. Získala díky nim totiž dojem, že by její „překlady světa“, jak básně nazývá, mohly zajímat i někoho jiného než rodinu a kamarády. „Při stříhání plotu / padají ruce sotva vypučené / Určený tvar nepřipouští kompromis / I nás tak tvarovali / I my byli ořezáni o nestoudné pupeny / Ještěže se neví / přes okraj pelesti se nevidí / Co přetrvalo pod zemí.“ Z jaké materie podobné verše vznikají? „Začíná to intenzivním zřením něčeho, okamžikem vytržené reality, která člověka zasáhne do mozku. Čím jsem starší, tím více se můj svět rozšiřuje, více třeba oceňuji civilní věci.“ Internetový Wagon je z velké míry platformou mladých lidí, jejichž ambice je jasná: udělat si jméno a potom své texty vydat v klasické knižní podobě. Nenajdeme tu proto žádné opovrhování zaprášeným papírem, spíše naopak. Navzdory tomu, že Jitka N. Srbová prací pro Wagon už několika lidem pomohla s vydáním, sama zůstává nevytištěna. „Čím víc poznávám literární provoz, tím je mi trapnější cpát se někam s vlastní sbírkou.“ Představa vlastní knihy ji ale přitahuje. Nejen proto, že stojí o reflexi kritiků, kteří jsou podle ní schopni věci porovnávat a odhalovat podvody. „Kniha je artefakt,“ říká a zasměje se: „Masáž pro ego. Můžete ji vytahovat, když přijde návštěva. Nad knihou je možné masturbovat celé měsíce.“ Q MAGDALENA PLATZOVÁ

jaroslav rudiš | Jaromír 99 → www.aloisnebel.com

55

civilizace VÝZKUM KOSMU

Neznámý vesmír

str. 56

Astrofyzikům schází ve výpočtech většina kosmu. Pomoci by mohl nový urychlovač v evropské laboratoři CERN. PETR KULHÁNEK

ANTROPOLOGIE

str. 58

TRENDY

str. 60

Rasy ve světě chaosu  a náhody

Co přiložit do kamen?

Existují lidské rasy, nebo jsou pouhou iluzí?

Jak uniknout rostoucím nákladům na topení a rozmarům dodavatelů? Na trhu se objevují nejrůznější vynálezy.

VLADIMÍR SLÁDEK

KAROLÍNA VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ

výzkum kosmu

Neznámý vesmír

f ot o p r o f i m e d i a . c z / a f p

V našich znalostech kosmu existují obrovská bílá místa: podstata celých 96 % vesmíru nám zůstává skryta. Už několik příštích let by ale mohlo přinést poznatky, které promění náš pohled na nejširší svět, v němž žijeme.

Tvoří téměř čtvrtinu vesmíru. (Prstenec temné hmoty ve vzdálené kupě galaxií)

56

Lidé se po staletí pokoušejí poznávat svět kolem sebe, svět plný záhad a podivných jevů. A často se stává, že uvěří věcem zdánlivě samozřejmým. Stačí se podívat na noční oblohu. Hvězdy se během noci přemisťují po kružnicích. Jak snadné je uvěřit, že jsou zavěšeny na křišťálové klenbě, která se otáčí kolem nás. Do roku 1998 jsme věřili tomu, že náš vesmír tvoří především hvězdy, planety, hvězdokupy, překrásné mlhoviny a galaxie, které vidíme v dalekohledech. Opět se ale zdá, že vše je jinak: všechny tyto pozoruhodné objekty, celý svět složený z atomů, představuje pouhá čtyři procenta celkového množství hmoty a energie ve vesmíru. A co je ten zbytek? Mysteriózní temná energie rozfukující vesmír zrychlenou expanzí a temná hmota vytvářející pavučinovou síť vláken a stěn.

Všudypřítomné fluidum Měření vzdáleností ve vesmíru je docela obtížná věc a astronomové k němu využívají různých triků. Měří například zdánlivý pohyb hvězd na obloze způsobený oběhem Země kolem Slunce, z něhož lze určit vzdálenosti nejbližších hvězd. Existují i jiné možnosti, všechny však selhávají na skutečně velkých, tzv. kosmologických vzdálenostech. Na konci 20. století se k určování vzdáleností začaly používat supernovy typu Ia. Jsou to explodující hvězdy (viz rámeček na str. 57) které mají stejnou svítivost. Lidé konečně objevili „standardní svíčku“ zářící vždy stejným způsobem. Pokud ve vzdálené galaxii nalezneme supernovu Ia, snadno určíme její vzdálenost. A rozložíme-li světlo této galaxie na jednotlivé čáry, můžeme z jejich poloh určit pohyb galaxie vůči nám. Co více si přát? Znalost polohy a rychlosti vzdálených galaxií nám umožňuje přímo sledovat expanzi vesmíru. V roce 1998 přišly dvě vědecké skupiny zkoumající supernovy typu Ia s překvapivým objevem: vesmír se rozpíná zvyšující se rychlostí. Gravitace je přitom přitažlivou silou a může expanzi jen brzdit. Jestliže se tedy vesmír rozpíná stále rychleji, musí v něm existovat entita, která jej rozfukuje. Tuto entitu nazýváme temnou energií. Kdyby o její existenci svědčily jen supernovy Ia, mohli

bychom ještě pochybovat, podařilo se však najít i další pádné důkazy: o existenci temné energie vypovídají také pozorování tzv. reliktního záření, které vzniklo nějakých 400  000 let po velkém třesku a prostupuje celý vesmír. Do třetice potvrzují existenci temné energie různé velkorozměrové přehlídky oblohy, zkoumající polohy milionů vzdálených galaxií. K nejznámějším patří průzkum severní oblohy s názvem SDSS (Sloan Digital Sky Survey). Pomocí těchto přehlídek vytvářejí astronomové mapy vzdáleného vesmíru, které ukázaly, že galaxie a jejich kupy se soustředí do obřích vláken a stěn. Například tzv. Velká stěna je dlouhá 600 milionů světelných roků, zatímco na tloušťku měří pouhých 15 milionů světelných roků. Z počítačových simulací vývoje vesmíru víme, že takovéto struktury mohou vznikat jen v přítomnosti entity, která rozfukuje vesmír. Třetím nezávislým způsobem přicházíme k pojmu temné energie ovládající vesmír kolem nás. Temnou energii si můžete představit jako novou sílu nebo jakýsi novodobý éter či jen jako všudypřítomné fluidum. Její skutečnou podstatu však zatím neznáme. Je to poněkud frustrující, protože podivná temná energie by měla v kosmu tvořit plných 73 % celkového množství hmoty a energie. (Protože se hmota může měnit v energii a naopak, lze do celkového úhrnu započíst obě kategorie – pozn. red.) Původ temné energie by mohla vysvětlit kvantová teorie. Její zákony nám ukazují, že nelze úplně zastavit pohyb atomů v látce. Podobně nemůže existovat ani zcela prázdné vakuum. Ve vakuu budou vždy přítomny fluktuace různých polí, z ničeho nic se budou tvořit páry částice–antičástice a zase zanikat. Vakuum má mnoho zajímavých vlastností, lze ho například polarizovat, posouvá spektrální čáry prvků. A také by mohlo způsobovat expanzi vesmíru. Co když se tedy kvantové vlastnosti vakua projevují jako temná energie? Skutečně je to jedna z možností, proti svědčí ale dost zásadní námitka: energie vakua je podstatně více než pozorované temné energie. Pokud temná energie nesouvisí s vakuem, může jít o zcela nové kvantové pole, novou sílu. Pracovně R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

Před startem výpravy za tajemstvími kosmu. (Instalace části jednoho z detektorů urychlovače LHC)

se nazývá kvintesence neboli prapodstata… Anebo je to vše nedorozumění a nepochopili jsme dobře gravitační působení? Třeba temná energie vůbec neexistuje a  gravitační síla se na velkých vzdálenostech chová jinak, než jsme zvyklí. To jsou otázky, které trápí současnou fyziku. Na vlastnostech temné energie závisí budoucnost našeho vesmíru. Je možné, že se zrychlená expanze zastaví a vesmír zkolabuje do velmi malé a horké oblasti. Analogicky k „velkému třesku“ tuto alternativu nazýváme „velký křach“. Druhou krajní možností je „velký roztrh“, kdy stále se zrychlující expanze rozerve i jednotlivé atomy a  hmota v  současné podobě se zcela rozpadne a vymizí. Je ovšem také možné, že se vesmír bude stále rozpínat a v budoucnu se expanze jen přibrzdí. Vše závisí na vlastnostech temné energie, které ale v tuto chvíli neznáme.

Průhledná Země Jako by záhad nebylo dost, vyplňuje kosmos ještě další málo prozkoumaná entita – temná hmota. Měla by tvořit 23 % hmoty a  energie přítomné ve vesmíru, přitom stejně jako u temné energie nevíme, co tvoří její podstatu. Na existenci temné hmoty upozornil švýcarsko-americký fyzik Fritz Zwickey již v  roce 1934. Povšiml si, že galaxie se na okrajích kup galaxií pohybují rychleji, než by měly. Správně usoudil, že pokud neodlétnou pryč odstředivou silou, musí je přitahovat gravitační působení další hmoty, kterou nevidíme. Tentokrát jde ale o hmotu vytvářející struktury – ostrovy, vlákna a stěny, do jejichž křížení se gravitačně stahuje nám dobře známá atomární látka. R E S P EKT. C Z

O tom, že temná hmota působí svou gravitací na normální látku, svědčí řada důkazů. Vyčteme to například z pohybu hvězd a galaxií, ale i z pohybu světelných paprsků v  kupách galaxií. Je zřejmé, že temnou hmotu tvoří elementární částice, které nemají elektrický náboj a neovlivňují své okolí prostřednictvím elektromagnetického pole. Nepůsobí na okolí ani prostřednictvím takzvané silné interakce (to je síla držící pohromadě atomární jádra). Musejí to být částice, které procházejí běžnou látkou, jako by neexistovala. Zeměkoule je pro ně zcela průhledná.

Standardní svíčky Supernovy typu Ia, které se používají k určování propastných vzdáleností v hlubinách kosmu, jsou ve skutečnosti dvojhvězdy. Jednou jejich složkou je bílý trpaslík, na kterého přetéká látka z druhé složky. Bílý trpaslík, objekt s rozměry podobnými rozměrům naší Země, ale s hmotností srovnatelnou se Sluncem, kvůli tomu pomalu mohutní a roste. Bílí trpaslíci mají svůj aktivní život hvězdy za sebou. V jejich nitru dohasíná termojaderná syntéza a gravitačnímu hroucení brání tlak elektronů. Jsou ovšem stabilní jen do hmotnosti 1,4násobku hmoty sluneční. Pokud na bílého trpaslíka přetéká látka z druhé složky, exploduje v okamžiku, kdy jeho hmotnost překročí tuto mez. Takovou explozi nazýváme supernovou typu Ia.

Takové částice známe, objevili jsme je už v roce 1956; nazývají se neutrina. Neutrin je však příliš málo a pohybují se příliš rychle na to, aby mohlo jít o částice temné hmoty. Uvažuje se o dalších kandidátech: wimpsech, wimpzilách nebo axionech. Existuje několik desítek experimentů, které tyto exotické částice hledají. Zatím bez úspěchu.

Vesmír v urychlovači V  březnu bude v  Evropském centru jaderného výzkumu CERN spuštěn největší urychlovač světa, Large Hadron Collider (LHC). Obří detektory budou zkoumat produkty srážek částic urychlených téměř na rychlost světla. Měli bychom pak lépe pochopit vlastnosti světa elementárních částic a vakua. Pokusíme se také odhalit částice, z nichž by se mohla skládat temná hmota. První výsledky lze očekávat již v tomto roce. Urychlovač LHC není ale jediným želízkem v  ohni. V  červenci bude startovat ze základny Kourou ve Francouzské Guyaně evropská sonda Planck. Měla by detailně zkoumat reliktní záření, které vzniklo 400  000 let po velkém třesku, a  poskytnout nám informace o  temné energii s mnohem větší přesností než všechny dosavadní experimenty. Připravuje se také start sondy SNAP, která má zkoumat tisíce supernov typu Ia, pokračují desítky experimentů hledajících částice temné hmoty a další se připravují. Každá doba má svá tajemství. Tím naším je temná energie a temná hmota. Věřme, že odpověď na otázku, jaký je náš vesmír a z čeho se vlastně skládá, získáme co nejdříve. Q PETR KULHÁNEK

Autor je fyzik.

57

f ot o p r o f i m e d i a . c z

civilizace

Svět nemá hranic, schází pevný bod. (Francouzi připlouvají do Port Royal na Jamajce, rytina vlámského umělce a vydavatele Theodora de Bry z 16. století)

ANTROPOLOGIE

Rasy ve světě chaosu a náhody Evoluci zajímají jedinečné lidské bytosti a nová hra v reprodukci, „černoch“ či „běloch“ pro ni neexistují

K

aždé malé dítě ví, kdo je „černoch“ a kdo „běloch“. Zdá se, že lidské rasy chápeme jako něco přirozeného, a proto jsou skutečné. To dá rozum, chce se nám říci. Opravdu ale rasy existují, nebo jsou jen iluzí? A pokud někdo jejich existenci odmítne, nedělá to jen z politické korektnosti?

Nejistota pana Mikuláše Třídění lidí nevyvolává vzrušenou diskusi jen dnes, bylo tomu tak i během většiny minulých období. Významným východiskem pro dnešní debatu je středověká kosmologická představa, která člověka staví do středu velkého plánu stvoření a chápe jej jako nejdokonalejší výtvor. Stvořitel cíleně sestavil svět podle míry dokonalosti do stupňů, přičemž člověk zaujímal ten nejvyšší. Pevné místo v řetězci stvoření dávalo také pevnou jistotu v každodennosti. Svět měl řád a byl antropocentrický; člověk v něm zastával nejdůležitější pozici. S ustanovením základů novověké přírodovědy krystalizuje alternativní kosmologický a posléze

58

i  antropologický pohled. Na pomezí věků se v raných pracích renesančního vědce a náboženského myslitele Mikuláše Kusánského objevuje prostá, leč převratná teze. Zážitek plavby po moři ovlivnil Kusánského natolik, že se už nemohl na svět podívat jinak než jako na nekonečnost: svět nemá hranic, a nemá tedy ani střed. Jestliže však svět nemá střed, kde se ocitá člověk, jenž byl antropocentrickou konstantou středu? Ztráta středu je okamžik, kdy se rodí novověká přírodověda, ale zároveň i odcizení a nejistota. Člověk v určitém okamžiku přišel o oporu danou jeho výjimečným místem a rolí. Spor o dělení podle rasového klíče má více rovin: je zároveň sporem o místo člověka v přírodě a sporem kosmologickým, tedy sporem o to, jaký svět si představujeme.

Člověk jako výsledek náhody Trůn se kvůli Kusánského tezi zatřásl, ale člověka uvrhl do světa náhody a  chaosu až přírodovědec Charles Darwin v  polovině 19. století. Darwin nechápal člověka pouze jako součást pří-

rody, oproti starším představám šel dál: Lidé podle Darwina podléhají stejným přírodním zákonům a působí na ně stejné přírodní síly jako na ostatní druhy (například přírodovědec Carl Linné, který pracoval o století dříve, sice také pokládal člověka za součást přírody, zároveň mu však ponechal výjimečné místo v plánu stvoření). Bouřlivá a místy i hysterická reakce na Darwinovy teze pramenila právě z toho, že Darwinova představa evoluce zbavila člověka pevných jistot. Přírodní výběr, který Darwin označil za zdroj proměnlivosti, je náhodný. Člověk není výsledkem žádného plánu, v pojetí evoluční biologie nevznikl jako nutnost. Jinými slovy, pokud evoluci zopakujeme, na jejím „konci“ bude pravděpodobně stát jiný tvor. Střed přírody tedy nepatří člověku, lidé nejsou dokonalí a  běží stejný závod o  existenci jako ostatní živočichové. K  povýšenosti nemají žádný důvod. Evoluce je pak v rozporu se vznikem a hlavně stabilitou jakékoliv skupiny, například rasy. Rasa by se pod vlivem evolučních proR E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

civilizace cesů musela s  časem měnit. Nakonec dojdeme k závěru, že každý živý organismus této planety je svým způsobem dokonalý. Toto tvrzení již má mnohé politické konsekvence. V centru dění totiž už nestojí pevně daná skupina, rasa či národ, ale jedinec. Kusánský by měl radost; jedinec se stává skutečně jedinečným, protože je neopakovatelný. „Rasologové“ naopak radost nemají, jelikož ztrácejí argument, proč právě jejich skupina má být onou výlučnou a vyvolenou.

Marné pátrání po rasových znacích Co má však společného vyhnání člověka ze středu přírody s tím, že „černocha“ nebo „bělocha“ pozná i malé dítě? Zdá se, že hodně. Nejsme si totiž jisti, co v  onom „černochovi“ a  „bělochovi“ vlastně poznáváme a co tvoří jejich biologickou podstatu. Důležitým argumentem pro zamítnutí rasy jako pevné jednotky se staly výsledky prací, které zkoumaly odlišnost rodičů a jejich dětí. Nejznámějším příkladem jsou výzkumy amerického antropologa

Člověk přišel o místo na nejvyšší příčce stvoření a ztráta odvěkých jistot pokračuje: rasy jsou ve skutečnosti jen iluzí.

Franze Boase. Na počátku 20. století chtěl Boas zjistit, jak moc se liší děti evropských imigrantů od svých rodičů. O dětech na počátku výzkumu věděl jen to, že svět spatřily daleko od domova svých rodičů a že vyrůstají od narození v Americe. Boasův soubor čítal 18 tisíc jedinců, což budí nejen respekt, ale i důvěru ve zjištěná fakta. Ukázala se zajímavá věc. Znaky, které do té doby lidé považovali za spolehlivé pro identifikaci rasy a za neměnné, se ve skutečnosti ukázaly natolik plastické, že rodiče a jejich děti spolehlivě odlišily. Mohlo se zdát, že rodič a jeho potomek, tedy jedinci vzdálení o jedinou generaci, tvoří dvě různé „rasy“. Boas z toho vyvodil, že člověk je vysoce plastický organismus a že záleží na vnějších podmínkách, jak bude vypadat. Boasovy výzkumy byly později, v první polovině 20. století, doplněny i teoretickými poznatky a  modely neodarwinistů. Tehdy se Darwinova teorie propojila s dědičností, badatelé používali i matematické modely. Z nich vyplynulo, že nová dceřiná populace by se měla více či méně odlišovat od svých rodičů. Reprodukce hraje kostky a z klobouku nevytahuje konstantní a pevně dané varianty téhož. Představa rasy jako evoluční jednotky se pomalu hroutila. Boasovy experimenty a  výzkumy neodarwinistů nenechaly rasology v klidu. Oponují a chtějí doložit, že vedle plastických znaků nacházíme u každého jedince také skupinu morfologických charakteristik, které se nemění a  přecházejí z rodičů na děti. Jejich snažení je logické; jestliže nedokážeme podle morfologických znaků spojit rodiče a  jejich potomky, nemůžeme ani doložit existenci rasy. R E S P EKT. C Z

Neměnné charakteristiky nebyly nikdy nalezeny. I takové znaky, jako jsou krevní skupiny, se ukázaly být nejen ovlivněny prostředím, ale poskytovaly svému nositeli i určitou selekční výhodu. Ukázalo se také, že se některé „charakteristické“ znaky ve skutečnosti mění spojitě: „Černocha“ sice poznáme podle množství kožního barviva melaninu, ale zároveň znejistíme, protože barva kůže se souvisle proměňuje v závislosti na intenzitě slunečního záření. Kůže bledne od rovníku k pólům bez jasných hranic, které by „bělocha“ a „černocha“ oddělily. Jak známo, na kontinuální škále nelze vymezit kategorie jinak než uměle. Přišlo se také na to, že znaky nejsou rozděleny do skupin charakteristických vždy pro jednu „rasu“. Jedinec ze skupiny „černochů“ se v určitých znacích podobá tu „bělochům“, tu zase jiným „rasám“. Jasně vymezené rasy se rozpustily a zůstal nám jedinec se svým neopakovatelným, totiž jedinečným biologickým uspořádáním.

Evoluce nás klame Rozlišování „černocha“ a „bělocha“ je tedy založeno na určitém klamu. Ponechme stranou důvody, proč člověk nemůže myslet jinak než v kategoriích „my a ti druzí“, a podívejme se, čím klame biologická proměnlivost. Po každé reprodukci vznikne nové uspořádání, které lze označit jako „aktuální variabilitu“. A zde začíná klam rasy. Z aktuální variability totiž můžeme odvodit sadu charakteristických znaků a určit skupinu; například lidé jedné generace dosáhnou vyššího vzrůstu, protože vyrůstali v  optimálním prostředí. Jenže charakteristické znaky patří jen jednomu reprodukčnímu výsledku. Aktuální variabilita je vymezena časem, místem a třeba i chováním, je však neopakovatelná. Jakékoliv jiné uspořádání lidské populace, které vznikne dalším reprodukčním cyklem, bude znamenat i nové uspořádání aktuální variability. Staré znaky rodičů přestanou být charakteristické pro jejich potomky. Příslušníci další generace v našem příkladu mohou mít nižší vzrůst, neboť se prostředí, v němž vyrůstali, zase zhoršilo. A tady nacházíme podstatný argument proti třídění lidí do ras. To, že poznáme „černocha“ a „bělocha“, neznamená, že „černoch“ a „běloch“ biologicky existují jako evoluční jednotka, tedy že se můžeme o tyto jednotky opřít při klasifikaci, nebo dokonce z rasy vyvozovat něco zásadního pro politickou a každodenní debatu. Ukazuje se nám spíše výsledek aktuální variability, příklad toho, že se evoluce v hranicích daných naší reprodukcí na chvíli zastavila. Ale nic víc. Evoluce s kategorií rasy nepracuje, s aktuální variabilitou nás jen klame, ve skutečnosti ji zajímají pouze jedinečné bytosti a nová hra v reprodukci. Kusánského nekonečný svět a  Darwinova evoluce se v  lidské variabilitě potkávají. Sesazení z trůnu znamená frustraci ze ztráty pevného bodu. Člověka dnes nacházíme v podobě, která je důsledkem náhody dané časem a reprodukcí. Mýtus o existenci rasy je lákavý a mnozí se bez něj neobejdou. Evoluce se ale na naše rasy neohlíží a my si rasu přehlížením faktů, jejich zkreslováním ani výkřiky na náměstích nevyprosíme. Q

žádná věda

Neurotica Za krásným bílým domem, který postavil Richard Meier a v němž v katalánské Barceloně sídlí Muzeum současného umění, se nalézá bývalý městský sirotčinec. Šikmo klesajícím koridorem se chodec, cyklista či vozíčkář snadno dostane do podzemního sálu, kde často v rámci uměleckých akcí probíhají diskuse s vědci a umělci, kteří mají co říct. Je zajímavým jevem posledních tak deseti let, že se umělci tážou vědců, že kurátoři nevystavují kolekce předních výtvarníků, ale organizují setkání na pomezí věd a umění. Takovým setkáním bylo pražské sympozium Mutamorphosis nebo barcelonská Neurotica. Nejedná se přitom o žádné okrajové akce, protože přednášky a diskusní stoly navštěvuje 200 – 300 posluchačů a výsledky jsou publikovány ve specializovaných mezinárodních časopisech. Co žene umělce ke konceptuální tvorbě? Proč odkládají dláta a štětce a rozvíjejí různé komunitní projekty jdoucí napříč médii a podobající se sociálním experimentům? Proč se ptají vědců? Myslím, že to je tím, že citliví umělci lépe vklouzávají do proudu sociální paměti a cítí nějaký věk velkých změn podobně, jako jej vnímali třeba koncem 60. let. Dobře vědí, že cítí opravdově a závažně, ale také si jsou vědomi vlastní naivity, a tak hledají odpověď u spřátelených vědců. Pražské setkání Mutamorphosis bylo právě o vztahu věd a umění, o nanotechnologiích, klimatických změnách a genetice. Barcelonská Neurotica se věnovala hlavně skutečnosti, že v roce 2008 bude poprvé v historii žít víc lidí ve městě než na venkově. Diskutovalo se o tom, co dělat, aby se město nezbláznilo z vlastního růstu. Centry vzdělanosti a přemýšlení o světě byly ve středověku kláštery, od 15. století univerzity, od konce 18. století různé společnosti a akademie. Myslím, že v dnešní době se nalézáme v dalším předělu, kdy specializovaná a složitá věda přináší úžasné poznatky, ale ne vždy pomáhá orientovat se ve světě. Bezbřehý, naředěný internet má sice rysy prostoru intelektuální výměny, ale je zahlcen podřadnými informacemi a deformován komercí. Pozoruji obnovování bytových seminářů a skoro si myslím, že stejně jako v renesanci nastává období, kdy duch doby začíná být vytvářen v rámci malých zaujatých skupin stojících jednou nohou ve sféře umění a druhou ve sféře věd. VÁCLAV CÍLEK

VLADIMÍR SLÁDEK

Autor je antropolog, zabývá se evolucí člověka a lidskou proměnlivostí.

Příští týden píše → jiří suk

59

trendy

Kde ještě ušetřit? (Jiří Matyáš z Petrova a peletky do kamen z výzkumného ústavu) f ot o m at ě j st r á n s k ý

Co přiložit do kamen? Krb bez komína. Hřející tapeta. Radiátor jako japonský paraván. V oboru vytápění se objevují nejpodivnější vynálezy. Jsou to ale spíš vedlejší produkty při řešení hlavního problému – jak zatopit levně a bez závislosti na rozmarech nespolehlivých zemí a energetických koncernů. Jiří Matyáš nemá rád, když se chodí pozdě a když se topí zbytečně. Proto má na domě spoustu čidel: dvě měří teplotu venku, jedno v hlavní obytné místnosti, brzy bude mít svůj senzor každý pokoj. Čidla jsou také v zásobnících vody i v trubkách. A v kotelně je počítač, který neustále hlídá, aby se neprotopil navíc ani joul. Dívat se na něj může na místě, anebo přes internet. „Můžu se na to podívat, i kdybych byl v Americe,“ libuje si. Teď ovšem ukazuje na monitoru ve své parádní kotelně. Vidí schéma všech trubek a teplot v nich: „S jakou přesností měříte a regulujete, s takovou odebíráte,“ opakuje své krédo moravský elektrikář a vizionář. Domek pana Matyáše je na první pohled obyčejná vilka z  pozdního socialismu, jaké lemují hlavní cestu z vesnice Petrov do Hodonína. Proti sousedům ale protopí prý tak třetinu, nanejvýš deset tisíc za zimu. „Přišel jsem na to v Rakousku. Tam má skoro každý vyšperkovanou kotelnu, kde se dá jíst ze země, bojler na solární ohřev a k tomu ještě tepelné čerpadlo a všechno perfektně seřízené,“ říká Jiří Matyáš. Také jeho kotelna je velká jako ložnice, jsou tady obří nádrže na dva tisíce litrů teplé vody nahřáté slunečními kolektory. Jen když jejich teplo nestačí, zapojí se plynový kotel. Pro případ potřeby je tu ještě kotel na koks a v podlahách i elektrické topení. Další důležitou součástí systému jsou izolace. Pan Matyáš je sice dělal svépomocí před dvaceti lety, ale odpovídají parametrům dnešních nízkoenergetických staveb. „Tohle všechno mi poradili v Rakousku. I to, že každý dům má mít víc zdrojů.

60

Protože pak třeba Rusové nebo Arabové otočí kohoutem, a člověk si už nezatopí,“ říká Matyáš. Tohle je také dost podstatná stránka topení. O tom, jestli nám bude teplo, rozhodují politici na globální i okresní úrovni a obchodní zájmy gigantických společností. Jediná možnost, jak se bránit, je inteligentně stavět, úsporně a vícezdrojově topit a přesně regulovat. Asi tak jako to se značnou vášní dělá už dvacet let pan Matyáš. A jak se o to na nejrůznější způsoby pokouší stále víc českých domácností.

Peletky ano, uhlí ne O tom, že o teple rozhoduje vyšší moc, se Češi přesvědčili naposledy na Nový rok. Všichni, kdo topí uhlím, od ledna platí za teplo zhruba o deset procent víc. Zákon jim předepsal ekologickou daň. Jen těsně tomu unikly domácnosti, kde se topí zemním plynem. Jejich palivo ovšem beztak zdražilo zhruba o pět procent; o kolik přesně, záleží na tom, pod kterého právě spadají distributora. Není to ovšem otázka posledních let: od roku 1995 se cena zemního plynu u nás zvýšila třikrát. A tak se hledají náhrady. Letos dostaly požehnání peletky z  biomasy. Od ledna se tyto malé válečky z rostlinných zbytků, které se sypou do kotle, přesunují do nižší, devítiprocentní DPH. Topení je v rodinném rozpočtu velká položka, asi padesát až šedesát procent z energií. A ceny tepla se do budoucna budou jedině zvyšovat. Najít způsob, jak efektivně zatopit, se snaží firmy, výzkumné ústavy i drobní vynálezci. Mezi-

Za kolik to jede „Přece když si kupuji auto, také se zajímám, jakou má spotřebu. Jenže u domů se o to lidé zatím moc nestarají,“ uvažuje Renata Straková z odborného stavařského serveru TZB-info.cz. To se ale už brzy změní. Domy, které se teď začínají stavět, a které se tedy budou kolaudovat v roce 2009, už musejí podle zákona mít takzvaný průkaz energetické náročnosti budovy. Je to něco jako energetický štítek ledničky či sporáku. Bude na něm napsáno, kolik energie se tu spotřebuje na vytápění, chlazení, větrání, ohřev vody a svícení. Kategorie jsou od A do G. A je mezi nimi věru rozdíl. Jen jeden zjednodušený příklad pro ilustraci: „Áčko“ může být kvalitně zateplený, dobře navržený i postavený nízkoenergetický dům. „Céčko“ může dostat zděný domek podle všech norem vytápěný zemním plynem. Oba jsou stejně velké, kupříkladu 200 m² plochy. V domě A zaplatí obyvatelé za teplo 7000 za zimu, v domě C 17 000–29 000 korun. Každý, kdo bude kolaudovat nemovitost po 1. 1. 2009, je povinen si energetický průkaz nechat vystavit. A každý, kdo od příštího roku bude takový dům kupovat, může průkaz vyžadovat. Což se mu rozhodně vyplatí.

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

Nejraději zadarmo národní úřad intelektuálního vlastnictví (WIPO) registruje každý týden další a další vynálezy spojené s  vytápěním. Je mezi nimi třeba elektrická tapeta, vynález elektrikáře z Nizozemska. Nalepí se na zeď a hřeje. Také na běžném trhu jsou kuriózní vynálezy: například krb na biolíh, který funguje bez komína a lze jej použít „i v paneláku“. Vyvedení variuje od barokního ke kosmickému. Koupit lze také „syntetická polena“, zvaná krblena, slepená z dřevěných zbytků a parafínu; výrobce slibuje, že jedno hoří až tři hodiny. Inovuje se i design: nejlepší a  nejsnobštější nabízí italská značka Scirocco. Jeden jejich radiátor je potažený hedvábím jako japonský paraván, další je z průhledného skla. Všechny bez výjimky stojí desetitisíce. Také Tomáš Černý si svá kamna vymyslel sám. A rovnou si je nechal také otestovat ve státní zkušebně a nabízí je do výroby. „Měli jsme už hotový dům, ale plynofikace se pořád táhla,“ popisuje, jak uvažoval, když dostavěl rodinný domek kousek od Luhačovic. Něčím ovšem topit museli, a tak vsadili na to nejosvědčenější – na dřevo. V kuchyni stojí starý dobrý „šporák“. A aby nebylo nutné pořád přikládat, postavil si pan Černý ještě kamna na peletky. Stojí na dřevěném podstavci, který je vestavěný mezi nábytek. Podstavec se naplní dřevěnými válečky a pak už se „peletkáč“ sám krmí, .jedna dávka vydrží na několik dní. Systém hlídá termostat, teplo se rozvádí vzduchotechnikou i do dalších místností. „Komín není potřeba, stačí jednodušší odvod spalin přes zeď,“ vysvětluje pan Černý další výhodu. Náklady za dřevo a peletky prý nepřesáhnou sedm tisíc za zimu. „Jsem taky rád, že náš dům funguje na čistou energii,“ pochvaluje si moravský inženýr. Peletky, malé válečky z  rostlinných zbytků, zažívají své chvíle slávy. Jejich spotřeba v Česku vzrostla za poslední dva roky desetkrát. Prudce nahoru jde také jejich tuzemská výroba, většina z nich se vyváží hlavně do Rakouska a Německa. Nové a  lepší varianty peletek zkoumají ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky. „ZkouR E S P EKT. C Z

„On by chtěl každý topit nejradši zadarmo,“ zavtipkuje inženýrka Marcela Počinková, autorka několika publikací o topení. Stojí zrovna v laboratoři Vysokého učení technického v Brně. Právě tady zkoumají, kde je ještě možné ušetřit. Zkoušejí, jak se v domě chovají ještě efektivnější kotle, radiátory s co nejmenším objemem vody, plochy, které zároveň topí a chladí. Zkoušejí také, jak teplo co nejlépe skladovat v akumulačních nádržích. Na stěnách laboratoře jsou díry, kterými je vidět trubičky zabudovaného topení. Testují tady, jak fungují za různých podmínek. A také nový trend: zabetonovat trubičky do zdí už při stavbě, aby pak zároveň topily i hřály. Je totiž velmi pravděpodobné, že v budoucnu budeme topit hlavně zdmi a podlahou anebo radiátory s velkou plochou; čím větší plocha, tím méně horká voda je potřeba. Potvrzuje to další odbornice na domácí teplo Renata Straková ze serveru TZB-info.cz. „Dnes už se netopí vodou teplou sedmdesát, nebo dokonce devadesát stupňů. Ale chladnější, zhruba čtyřicet pět stupňů,“ vysvětluje. Celkově se radí topit co nejméně: „Každý stupeň v místnosti navíc znamená zvýšení nákladů o pět procent,“ zní topenářská mantra. Další podstatná cesta k úsporám je co nejpřesnější regulace. „Když jsou členové rodiny osm až deset hodin za den mimo objekt, proč tam udržovat teplo?“ říká Straková. Každý pokoj by měl mít svou regulaci. Když člověk náhodou změní svůj obvyklý rytmus, stačí si topení zapnout po síti nebo přes SMS. Výdaje na topení se tím mohou snížit až o čtyřicet procent. Renata Straková pracuje v oboru už deset let, poslední roky rediguje sekci o vytápění na největším odborném serveru TZB-info.cz. Obor se mění dramaticky a „každý má pravdu“, jak říká. Je to vidět i na debatách pod články, kde si stoupenci různých způsobů vytápění jdou krutě po krku. Mísí se tu sci-fi vynálezy, marketing a neúprosná realita složenek. K tomu mixu je třeba přidat ještě globální politické zájmy a trochu ekologie a hned je tu návod na ideální topení. Q

po nákupech Indiánské maso

Ty spečené malé čtverečky připomínají tak trochu vyschlé prasečí ucho, které po večerech žužlá váš pes. Je to ovšem sušené hovězí, v anglickém originále beef jerky. Pochoutka, výborná zásobárna proteinů a „zdravých kalorií“ a vhodné vybavení na lednový výlet na běžky. U nás budí seschlé proužky zatím trochu nedůvěru, v USA se pytlíky se 125 gramy masa prodávají za pět dolarů na každé benzinové pumpě, děti si jerky nosí na svačinu do školy a taťkové je žvýkají k pivu. V supermarketech na vás z regálů hned vedle brambůrků a buráků koukají totemy a indiánské obličeje na obalech se sušeným masem – bílkovinnou bombu totiž objevili pro svět indiáni. Výraz jerky (původně charqui) pochází z kečuánštiny, jazyka starých Inků, a znamená sušené maso. Kdysi lovci marinovali tenounké, tuku zbavené plátky hovězího ve sladkých, slaných a pálivých omáčkách a sušili je na slunci. Dnes už proces výroby probíhá v troubách při poměrně nízké teplotě 70° C – tak se zahubí bakterie a maso se konzervuje, aniž by ztratilo šťavnatost a pružnost. Většinou se ještě přidá sůl nebo se plátky vyudí kouřem, aby se úplně odvodnily. A výsledek? „Pro horolezce nebo zdatného výletníka není zdravějšího, rychlejšího a výživnějšího oběda než sto gramů sušeného masa, které obsahuje přes padesát gramů proteinu a jen minimum tuku. Navíc je lehké a vejde se i do kapsy,“ vysvětluje mi v Yosemitském národním parku kalifornský rodák Ian Cook mezi dvěma sousty sušeného bizona. Právě jsme překonali výškový kilometr, přešli dvě ledová pole, hřejeme se v zimním slunci nad zpola zmrzlým vodopádem a místo tatranky žvýkáme maso. V Česku byla dřív pochoutka nedostupná a vážní zájemci si je buď vyráběli sami, anebo třeba objednávali přes obchodní server Ebay a nechali vozit přes oceán. Dnes už se jerky u nás prodává, a dokonce i vyrábí. V masokombinátu v Plané suší kromě hovězího třeba i kuřecí, krůtí či vepřové maso. Kdo má rád exotiku, může zkusit pštrosí, lososí nebo zvěřinovou variantu. Jerky uspokojí i milovníky potravin „bez éček“ – existuje v tzv. bio variantě bez chemických konzervantů, barviv a lepku. Jediný, kdo ostrouhá, budou vegetariáni. KATEŘINA KADLECOVÁ

Autorka je spolupracovnicí Respektu. f ot o p i o n e e r s j e r k y

šíme slámu, řepkovou slámu, energetický šťovík, například i v mixu s uhlím,“ vypočítává Petr Hutla. Úvaha je jednoduchá: z každého obilného lánu je zhruba tolik slámy jako zrní. A přetvořenou do malých válečků ji lze celkem pohodlně spálit. Roste i spotřeba dřeva. „Dříví se po celé dvacáté století pálilo čím dál méně, dnes to jde zase nahoru. Teď jsme asi na úrovni padesátých let,“ odhaduje Aleš Bufka z  ministerstva průmyslu a obchodu, který právě pracuje na statistikách toho, čím se vlastně v dnešních českých domácnostech topí. Neví se to zatím úplně přesně. Zhruba ale platí: nejvíc tepla se udělá v českých domácnostech ze zemního plynu (třetina), z elektřiny (pětina) a  z  uhlí (šestina). Alternativních zdrojů je zatím jen zlomek: tepelná čerpadla a sluneční kolektory pokryjí dohromady ani ne procento. Ale rychle jich přibývá. Domácností, které topí tepelným čerpadlem, tedy teplem z vrtu do země, je od roku 2002 trojnásobek. Také slunečních kolektorů na českých střechách je dneska třikrát víc než tehdy.

Stejně výživné jako nevzhledné jerky.

KAROLÍNA VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ

61

eseje

Chléb mladých let f ot o ONDŘE J NĚMEC

Generace čtyřicátníků využívá deformaci z totality k dosažení svých zájmů Jan Balabán

se narodil v roce 1961 v Šumperku, vyrůstal však v Ostravě. Vystudoval Filozofickou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, obor angličtina a čeština. V současné době pracuje jako překladatel. Vydal povídkové knihy Středověk (1995), Boží lano (1998), Prázdniny (1998), Možná že odcházíme (2004), Jsme tady – Příběh v deseti povídkách (2006), romány Černý beran (2000) a Kudy šel anděl (2003, druhé vydání 2005) a scénář komiksu Srdce draka (2001).

V  bedně před dveřmi antikvariátu mezi knihami, co se kolemjdoucím nabízejí zadarmo, jsem zahlédl povědomý titul – Heinrich Böll Chléb mladých let. Nemohl jsem tam tu knihu vydanou u nás v letech šedesátých a cenzory vyřazovanou z  knihoven v  letech sedmdesátých nechat. Povídky, které jsme si kdysi půjčovali jako vzácnost, tu leží jako něco, co už má snad jen cenu papíru, na kterém je to vytištěno, a tahle bedna je poslední šancí před stoupou. S knihou v kapse jsem zamířil do pusté a tiché hospody, kam chodí jen popeláři, sběrači šrotu a nešťastné existence, a několik hodin jsem si četl povídky autora, kterého naši komunisté napřed vydávali, protože podle nich kritizoval západní Německo, a poté zatratili, protože se zastával našich disidentů. Obracel jsem stránky a v tomto postideologickém okamžiku dějin, kdy už dobré knihy nejsou cenzurovány, ale samy padají do beden na odpadky, jsem se znovu setkával se svým mládím.

Na počátku byla krádež Vzpomínal jsem, kdy jsem tuhle knihu vzal poprvé do ruky. Bylo to v lidové knihovně v Ostravě-Vítkovicích. Můj bratr tam tehdy pracoval jako knihovník a zachraňoval knihy určené k likvidaci a rozdával je přátelům. Většinou to byli čeští autoři – Jiří Kolář, Josef Škvorecký, Milan Kundera, Ivan Blatný, ale také ruští Alexandr Solženicyn, Boris Pasternak, Boris Pilňak, Isaak Babel a další výběr dobré literatury dle instinktů Úřadu pro tisk a informace, například Samuel Beckett, Arthur Miller či Jean-Paul Sartre s Nevolností i Uragánem nad cukrem o příteli Fidelovi. Tyhle bedny, které se úředně pečetily v zadním traktu knihovny, byly strukturovanější než dnešní krabice před dveřmi antikvariátů, v podstatě v nich člověk nenašel špatnou knihu. Ale i při vyhlášeném socialistickém nepořádku se dalo ukrást jen něco, většina musela do stoupy, aby to sedělo alespoň na kila. Nedůslednost a porušitelnost většiny pečetí, podplatitelnost většiny úředníků a  rozkrádatelnost společného majetku vytvářely v  tuhém byrokratic-

62

kém režimu cestičky, kterými bylo možné se dostat tu k dobré knize, tu na vysokou školu, tu k náklaďáku cihel nebo k pár pytlům cementu. Když jsme jimi také trochu chodili, nepřipouštěli jsme si, že se otiskují přímo do našeho národního genetického kódu a že i ve svobodné společnosti stále povedou k velkým penězům a k politické moci.

Vzpomínka na tuzex Na místě lidové knihovny dnes stojí velká benzinová pumpa společnosti Shell, o níž se říká, že podporuje zkorumpovaný totalitní režim v africké Nigérii. Když vidím jejich logo se žlutou lasturou, vždy si vzpomenu na spolužáka ze základní školy Josefa Paclta, který místo školní brašny nosil černý kufřík polepený reklamními nálepkami firem Esso,

Prvním stupněm vytrácení smyslu bylo něco jiného říkat a něco jiného si myslet.

Gulf, Firestone a třeba Shell, za což byl pravidelně napomínán třídní učitelkou, která nám marně vysvětlovala, že tyhle nálepky propagují kapitalismus. Josef Paclt pocházel z Hlučínska, což je oblast bývalého slezského Pruska, a tamní neodsunuté (nevyhnané) německé rodiny měly kontakty v  západním Německu a  dostávaly odtud marky, což jim ostatní záviděli. Oficiálně bylo sice zakázáno cizí měnu mít, ale v každém městě existovala obskurní prodejna pojmenovaná Tuzex, kde si lidé mohli za své nezákonné valuty nakoupit druhořadé západní zboží. Jak vypadalo to prvotřídní, nám ukázal právě Pepa Paclt, když otevřel svůj zápaďácký kufřík a vytáhl z něj obsáhlý katalog obchodních domů Neckermann a  půlka třídy se shromáž-

dila kolem jeho lavice a s úžasem hleděla na ten výběr, který je dnes k vidění v každém nákupním středisku. Ale ne tak docela, dnes už je to jen obyčejné zboží, ale tehdy byly ty hadry a krámy ozářeny aurou nedostupnosti, i  ty modelky v  reklamách na podprsenky nám klukům přišly jaksi krásnější než naše holky a to nemohla být pravda. Protože nikdo přece nemůže být krásnější než tvoje holka. Přemýšlím, jestli si podobné katalogy dnes prohlížejí školáci v Nigérii a zda jim také ty krasavice v sexy prádle přijdou krásnější než nigerijské holky. Zda si také jednou uvědomí, že celý ten obdiv k  tomu, co tam (někde, v Evropě, v Americe, v sousední zemi) mají, je vlastně potupnou samohanou, která jim zůstane pod kůží, i když jednou, dej Bože, bude svoboda i v Nigérii.

Duch Pepy Paclta Proč se u nás pořád mnozí lidé nestydí krást a lhát a proč to ostatním ani moc nevadí? Možná za to může duch Pepy Paclta, který prostupuje celou moji generaci dnešních čtyřicátníků. Vzpomínám si, jak jsme se za univerzitních studií občas setkávali se západními cizinci. Scénář takovýchto setkání byl vždy stejný. Někde ve vinárně jsme napřed nekriticky hltali všechny novinky ze světa, a pak povzbuzení pitím, jsme do omrzení opakovali, jak je to u nás všechno špatné, hloupé, nudné a hnusné. Jak jsme my Češi, samozřejmě jaksi kvůli komunistům, hloupí, neschopní a sto let za opicemi. Bídná odvaha těchto řečí spočívala v tom, že byly zrcadlovým opakem oficiální státní propagandy hlásající, že u nás se máme nejlépe na světě a na Západě jsou lidé vykořisťovaní. Jenže toto „statečné“ obracení propagandy bylo od pravdy stejně daleko jako ta propaganda sama. Pořád jsme byli v  moci lži, protože při těchto řečech jsme sami sebe nutně viděli jako ubožáky. Zcela v intencích komunistického klišé, že kapitalistické pozlátko může obdivovat jen ubožák. A přitom po výdobytcích kapitalismu toužili nejvíce sami komunističtí funkcionáři a důstojníci státní policie. Dávali si k Vánocům dárky z tuzexu a vylepovali si své panelové byty nevkusnými rakouskými tapetami. Vždyť sám Pepa Paclt vstoupil do komunistické partaje, aby mohl jít studovat zahraniční obchod a jezdit na Západ.

Tři fáze lži Jak ukázal ve svých esejích Václav Havel a další disidentští filozofové, v takové situaci začal jazyk ztrácet smysl. Prvním stupněm vytrácení smyslu bylo něco jiného říkat a  něco jiného si myslet. Tahle taktika snad vycházela z přirozeného práva jedince nenechat se zlikvidovat. Jenže rozchod R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

slov a myšlení není trvale možný, protože i myšlení se děje ve slovech. Jak se asi myslí v situaci, kdy se například zbrojení říká boj za mír, okupaci internacionální pomoc, partě flákačů brigáda socialistické práce? Zpočátku je tu jakési srozumění utlačovaných nebo zbabělých, kdy přece víme, jak to je. Dokonce v  tom může být i  kus švejkovského humoru. Chlapík, který si připravuje povinný projev na povinnou schůzi, může používat ty jejich floskule i s jakýmsi gustem a při projevu může dokonce pomrkávat na své kolegy, jak dal soudruhům, co jejich jest, a přitom si o nich myslí svoje. Ale když ho potom soudruzi pozvou do partaje, a  on nedokáže odmítnout, chce přece zůstat na fakultě a  učit německou literaturu, řekne svým, teď už vlastně bývalým, kolegům, že on vlastně není komunista, že jen je u komunistů, a zase lišácky pomrkává, ale teď už přesně neví na koho. To je druhá fáze vytrácení smyslu, sémantické pole fráze – však víte, jak to je – se stává nepřehledným i pro samotného mluvčího. Co vlastně víme, že on není to, co je? Že to, co je, vlastně není? Mezi pravdou a lží není plynulý přechod, ale průrva a do té průrvy náš asistent německé literatury spadne ve třetím finálním stadiu, kdy už jen vyhovuje požadavkům a sám si nemyslí nic, protože k tomu ztratil aparát. V té chvíli se většinou stává úspěšným a zlým a své studenty německé literatury pak neučí myslet, ale také vyhovovat požadavkům. A když režim padne a přijde svoboda, takový člověk pak nevyhnutelně směřuje buď k servilní službě nějaké autoritě v politice nebo v byznysu, nebo si naopak požadavky nyní přejmenované na své legitimní zájmy stanoví sám. Představa, že by si mohl sám sebe začít vážit a přestat lhát, už je mu cizí, protože se mu pojmy pravda a lež vzájemně vyrušily a zůstávají pouze ty zájmy. Je smutné, že takto formovaní lidé vstoupili do svobodné společnosti zrovna v jejím postmoderním relativistickém období, kdy se tržní přesvědčivost cení více než pravda, kdy zájmy silných skupin a velkých korporací ohrožují práva jednotlivých občanů a ekonomicky slabých skupin a kdy se politika stává stále více mediální hrou. I zde už jazyk začal ztrácet smysl, když se zaměstnancům říká lidské zdroje, propouštění z práce racionalizace, obchodním záměrům filozofie a touze po

Když prezident Klement Gottwald vyslovil po druhé světové válce své politické heslo Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, mohlo to znít jen jako fráze. Ale v jazyce bývá obsaženo víc, než jeho uživatel ví. Třeba, že věčné časy jsou vlastně žádné časy. Věčnost neplyne a nevyvíjí se, tam už je vše hotovo. Je to neměřitelný stav, který naše křesťanská kultura spojuje s  koncem pozemského života a  vplynutím do jednoty veškerenstva mimo čas. Když ovšem „dělnický“ prezident vyhlásil věčné časy už tady na zemi, vyhlásil vlastně zrušení času. Komunistické mládí světa vedené posléze senilními starci se mělo stát mládím věčným. Obrazem takového věčného mládí jsou mumifikované mrtvoly revolučních vůdců.

Jak si poradit bez proroka Takže nám tím věčným časem vlastně zrušili čas? f ot o Ka r e l Cu d l í n

zisku vize. V této situaci se lidé deformovaní komunistickou totalitou najednou stávají nesmlouvavými obchodníky, nemilosrdnými manažery a bezohlednými politiky, pro které jsou lež a korupce jen běžnými prostředky k dosažení jejich zájmů, a demokratická společnost je nijak nereformuje, naopak oni, řečeno novým jazykem, snižují kvalitu demokracie.

Věčně mladé mrtvoly Prolistoval jsem se Böllovou knihou až k povídce Můj smutný obličej, v níž se, předpokládám, snažil popsat „mírovou“ společnost po hypotetickém vítězství třetí říše. Povinné jásání nebo projevování smutku, výchova kolektivem a  všechny ty hrůzy, které znám také z vlastního mládí, mě nezaujaly tolik jako bezútěšná atmosféra špinavého polorozpadlého přístavního města, v němž se povinné veselení vyžaduje. Ta atmosféra bezperspektivní ošklivosti byla totiž totožná s  tím, co jsme prožívali za socialismu. Lidé, kterým se tehdy nějak podařilo vyjet takzvaně na Západ, shodně tvrdili, že při návratu je nejvíce bila do očí všeobecná špína, omšelost a otrávenost ve tvářích lidí. Onen neuvědomělý hnus, o kterém se už ani nemluvilo, ale který se na všem podepisoval. A nejhorší bylo vědomí, že to nikdy neskončí.

A  tu se dostáváme k  zásadnímu rozdílu, který nedoceňují dnešní nostalgici toužící po starých jistotách ani noví kritici současné západní společnosti. Západní společnost byla jistě také deformována kolonialismem, studenou válkou, krizemi a dalšími nešvary, které se jí oprávněně vyčítají, ale nebyla čtyřicet let mumifikována mimo čas. Ve východní zóně se komunistům, také díky slabosti Západu, podařilo nastolit podobný režim, jaký pro Evropu plánoval Hitler. Druhá světová válka v naší části kontinentu skončila vítězstvím jednoho ze dvou velkých sekulárních náboženství dvacátého století, které potřebovalo dalších čtyřicet let, než se definitivně ukázalo falešným a prázdným. Je záhadou moderních dějin, že se ani koncem osmdesátých let na Východě ani na Západě neobjevil žádný novodobý prorok Daniel, který by uviděl a také nahlas řekl, že moc téhle víry v člověka je kolosem na hliněných nohou, který povalí kamínek utržený z hory. Toto poznání přišlo až po pádu. Trápení lidí v komunistickém režimu by přesto nemuselo být marné, pokud z něj toto poznání vyneseme, pokud nebude zmarněno bezduchým konzumem nebo samoúčelnou anarchií. Vycházím z pusté tiché hospody na ulici plnou mladých lidí. Jako by ti staří vůbec nebyli, a přitom je jich prý moc. Kde jsou? Kde jsme? Zkusím tu knihu dát synovi nebo dceři, říkám si. Ale pochybuji, že ji budou číst. Možná skončí zase v nějaké jiné bedně spolu se vším, co jsme se tu půl života snažili pochopit. Ten svůj chléb mladých let si asi budeme muset sníst sami. Q ↓ inzerce

FÓRUM 50 %, o. s.

vás srdečně zve na konferenci s mezinárodní účastí určenou zejména pro NNO, odbornou veřejnost a studující

C

Americké umění 3. tisíciletí American Art of the 3rd Millenium

M

Y

CM

CY

CMY

K

Síťování

nejen genderových nevládních organizací

MY

Výstava je pořádána ve spolupráci s / The exhibition is organised in collaboration with The Astrup Fearnley Museum of Modern Art–Oslo–Norway S podporou / Supported by U. S. Embassy Prague

6/12/2007–24/2/2008 Galerie Rudolfinum Alšovo nábřeží 12 / Praha 1 www.galerierudolfinum.cz

Mediální partneři / Media partners A2 kulturní týdeník, Čro – Vltava, art&antiques, Prague Post, Pragueout.cz, Respekt, Student Agency Zvláštní poděkování / Special thanks to Philips, Friendlyway

ve čtvrtek 24. 1. 2008 od 10 do 14 hodin v aule FHS UK, U Kříže 10, Praha 5 - Jinonice odpolední doprovodný program: Sestry Steinovy program a potvrzení vaší účasti na www.padesatprocent.cz Konference proběhne za podpory Evropského sociálního fondu a ČR.

R E S P EKT. C Z

63

ve hvězdách

Spadla klec, Salvatore

1993

Před patnácti lety skončila kariéra nejohavnějšího Siciliána f ot o p r o f i m e d i a . c z / a f p

V

ezměte všechny mafiánské filmy a  knihy, které znáte, a nasypte je do jednoho hrnce. Dlouho a důkladně vařte. I ten nejsilnější vývar bude nakonec jen slabým čajíčkem proti tomu, co během své gangsterské kariéry napáchal sicilský boss Salvatore Totò Riina. Muž přezdívaný svými kumpány Bestie porušil nejen mnoho zákonů, ale také většinu nepsaných pravidel mafiánského kodexu cti. Rozpoutal nevídanou éru násilí, a nakonec tak italské mafii málem vykopal hrob. Jeho vláda nad Sicílií skončila přesně před patnácti lety, když ho po třiadvaceti letech skrývání v ilegalitě zatkli po zuby ozbrojení karabiníci za bílého dne na křižovatce v Palermu.

Vesničan z Corleone O jeho dětství a dospívání mnoho nevíme – ostatně až do roku 1993, kdy za Salvatorem Riinou zaklaply mříže, měly úřady k dispozici jen jednu starou gangsterovu fotografii. Narodil se v roce 1930 v malém sicilském městečku Corleone a k mafii se dal v osmnácti letech, kdy jejím předákům prokázal svou způsobilost spácháním první vraždy. Neměla zůstat poslední – odhaduje se, že během své kariéry Riina vlastní rukou poslal na onen svět kolem čtyřiceti lidí, k dvěma stovkám dalších vražd pak dal příkaz. Tehdy v 50. a 60. letech představovali mafiáni z Corleone ve struktuře sicilské Cosy nostry druhou ligu. Dvanáctitisícové městečko se zdaleka nemohlo rovnat Palermu, jehož slavné gangsterské rody svým chudším příbuzným přezdívaly „vesničani“. Salvatore Riina přišel na efektivní způsob, jak to změnit. Nejprve se dvěma kumpány oddělal úřadujícího šéfa corleonské větve mafie a postupně se do jejího čela vyšvihl sám. Pak rozpoutal krvavou válku bez pravidel s jediným cílem – ovládnout ostrov pro sebe. Byla to dobrá strategie. Sicilská mafie se po dlouhá desetiletí těšila postavení respektované a  společensky etablované instituce. Úplatky a výhrůžkami korumpovala policii a lokální politiky, její bossové patřili k elitě ostrova, lpěním na konzervativních rodinných hodnotách a razantním antikomunismem měli navíc zajištěnou toleranci katolické církve. A oni zase na oplátku drželi zločin v určitých „přijatelných“ mezích. Outsider Riina, jenž byl už v mládí v nepřítomnosti odsouzen za vraždu, a žil proto v ilegalitě, si se starými pravidly hlavu nelámal. Jeho zabijáci vraždili členy konkurenčních rodin jak na běžícím páse, útočili na policisty, politiky a soudce, zabíjeli nevinné kolemjdoucí. Namísto tradičního vydírání a vybírání výpalného obchodovali se zbraněmi, drogami a  bílým masem. Agresivní strategie se vyplácela a oslabovala Riinovy konkurenty přímo i nepřímo – palermští kápové byli na rozdíl od corleonského

64

Mluvil prý jen velmi málo, zato v zabíjení vynikal. (Salvatore Totò Riina)

ilegála všem na očích a nevole úřadů, rozrušených mafiánskou válkou, tak mířila především vůči nim. Počátkem 80. let Salvatore Riina ovládl Sicílii.

Maxiproces Jenže jednu věc nedomyslel – že sicilská společnost, léta držená na uzdě strachem a tradicí, se vůči stupňující se agresivitě jednoho dne vzbouří. Do čela protimafiánského tažení se postavila dvojice odvážných soudců (sicilských rodáků) – Giovanni Falcone a Paolo Borsellino. Podařilo se jim získat na svou stranu vysloužilého mafiána Tommasa Buscettu, jemuž Riinovi lidé zavraždili mnoho příbuzných a přátel (a později také ženu a děti). Zahořklý informátor se stal klíčovým svědkem dva roky trvajícího líčení, jež vešlo do italských dějin jako tzv. „maxiproces“. Na lavici obžalovaných ve speciálním bunkru obloženém protiraketovým pláštěm a nepřetržitě hlídaném bojovým vrtulníkem usedly přes čtyři stovky mafiánů a většina z nich byla odsouzena. Salvatore Riina už podruhé na doživotí – ovšem v nepřítomnosti. Přestože proces byl vnímán jako obrovský úspěch justice, následující roky ho pořádně rozmělnily – odvolací soudce (silně podezřívaný z napojení na mafii) velkou část gangsterů kvůli procesním malichernostem propustil. Salvatore Riina Sicílii vládl dál, a jak se ukázalo později, žil si celkem nerušeně – bydlel s rodinou v domě v Palermu, chodil si k lékaři pro léky na cukrovku a své čtyři děti zapsal v místní nemocnici pod jejich pravými

jmény. (Později se spekulovalo o tom, že místní úřady o něm věděly, ale buď se bály zasáhnout, nebo je gangster uplácel.) Možná mohl podsvětí vládnout dodnes, nebýt jedné tragické chyby.

Dvakrát a dost V květnu roku 1992 mířil Giovanni Falcone z palermského letiště do centra města. Od dob maxiprocesu měl přidělenou početnou ochranku, takže konvoj tří opancéřovaných aut se sirénami a majáčky připomínal příjezd státníka. A pak v příkopu u dálnice vybuchla třistakilová nálož a vyhodila do povětří několik desítek metrů asfaltu včetně soudcova vozu. Atentát spáchali Riinovi muži, stejně jako o pár týdnů později vraždu Paola Borsellina. Oba protimafiánští bojovníci platili v Itálii za hrdiny a obrovské veřejné pohoršení nad tím, že je policie nedokázala ochránit, konečně uvedlo věci do pohybu. Za půl roku byl – pravděpodobně na udání svého osobního řidiče – Salvatore Riina zatčen. Tentýž rok poprvé v historii prolomil papež mlčení církve a veřejně mafii odsoudil. Jeden sicilský starosta za druhým se osmělovali a vydávali ostrá stanoviska proti mafii, hlavní náměstí v Corleone dostalo jméno soudce Falconeho. Riinův nástupce Giovanni Brusca šel do vězení jen o dva roky později. Sicilská mafie ztratila podstatnou část svého vlivu. „Časy beztrestnosti jsou pryč,“ řekl senátor a sociolog Pino Arlacchi, „stát dokázal, že ví, jak tyhle lidi najít a potrestat.“ Q PETR TŘEŠŇÁK

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

jeden den v životě

mimochodem

Odpustky

Z mrazu do mrazu Návrat do stávkující nemocnice

R E S P EKT. C Z

f ot o a r c h i v au t o r a

P

říď lodi stoupá a klesá, nekonečně modré nebe a hřebínky ledových vln se vytrvale střídají na pozici horizontu, chladivá voda bez přestání šplouchá a omývá okýnko nad kajutou, do které se bezhlasně vkrádá signál lomící světlo polární noci v polární ráno. Vůně kávy mi pomalu otvírá slepené oči, ale tělo znavené předchozím dnem, utrmácené přechodem ledovce v parádní bílé bouři odmítá reagovat a vstát. Ležím a lebedím si zachumlán ve spacáku, když v  tom rána jak z  děla... Vybíhám z polidsku zadýchaného podpalubí k vymrzlému kormidlu a procitám do reality: Náš subtilní dvojstěžník visí zakouslý v mase ledu, zastaven nadobro ve své plavbě antarktickými vodami. Nekonečná puklina ledovou krou nevěští nic dobrého. Konec, to je to, co napadne každého suchozemce tváří v tvář majestátu přírody. Vtom náraz číslo dvě, už ne do lodi, to mi ta, co voní nejen kávou, klepe na čelo... „Vstávej, musíš do práce!“ Procitám do reálného dne – peřina mizí. Ač kvapně, v  duchu zdravého rána chroupu zrní s  jogurtem a  identicky pravidelný zvuk čelistí mi zřetelně oznamuje, že už nesním, nespím a že nemocnice je za dveřmi a jen já a moje neaklimatizovaná zarostlá hlava se loučí s krásným snem, co byl ještě před pár dny denním chlebem. Crrr, crr, ano prosím, ambulance... jistě, přijďte ve čtvrtek... crrr, crr, ano, konzilium v 11... crr, ano porodní sál, hned tam budu, crr, ne, dnes to opravdu nestihnu… crrr, haló, tady rozhlas, mohla bych se vás zeptat, zda budete také stávkovat?... Crr, crr, crr. Odložte si – položte se. Hanko, došly recepty, jo a alespoň hodinu nikoho nespojujte, nebo tu budeme do zítra. Crrrrrrr! Co to je? Jéé čaj, děkuju! Je to něco přes 12 hodin, co se naplněný životní sen po přistání airbusu změnil v pracovní den. Jsem doma, jsem v práci, jsem tak trochu mimo časové pásmo, ale zorientován víc než konkrétně. Jsem tam, kde jsem špitál opouštěl před měsícem, nic se nezměnilo, vše pulzuje jako dřív, lidí jako máku a problémy na svých místech. Sestry mizí jako jarní sníh a není to globálním oteplováním, přesčasy vytrvale čekají na své budoucí majitele a nemocnice jako taková si své futuro raději nechává pro sebe. Ba ne, je tu pár změn. Po ošetření pacienta zůstává na stole třicet korun. Doufejme, že s nimi vedení nemocnice naloží líp než vloni, to se to prý nějak nepovedlo... Ale co je ztráta pár desítek milionů proti ceně lidského zdraví, to se stejně nedá vyčíslit. Tak jako se nedaří ekonomicky pojmenovat ty, co se o tuto nezměřitelnou lidskou hodnotu starají. Ale co, ono to nějak půjde, vždyť to šlo vždycky. Ještě jeden ultrazvuk a pak letím na tiskovku s novináři. Vrátil jsem se po měsíci z Antarktidy a nevěřím vlastním očím, asi jsem příliš načichl čistotou. A to nemyslím, zaplaťpánbů, zatím ještě existující čistou vodou, vzduchem, sněhem. Myslím čistotou myš-

Načichl jsem čistotou a zdivočel.

lení a uvažování, čistotou ducha, něčím, co si kontaminovaný našinec nemůže v tom koloběhu dění doma dopřát. Úplně jsem zdivočel, málem i zapomněl, odkud jsem na těch pár nenahraditelných dnů odjel. Zloba, lži, pomluvy, hašteření, apatie, závist, podvody... Jsem jak u vytržení, jsem znechucen, jsem doma! Lidské hodnoty jsou měřeny čertovským metrem a já si nějak nemůžu protřít oči z té nakažlivé, až andělské běloby, nad kterou slunce nezapadalo. Viděl a prožil jsem si sen, a tak se nestydím, že za plného vědomí si tak trochu ulevuju a nalhávám, jak by bylo terapeuticky záslužné každého jednoho morouse, nešťastlivce či darebáka vzít a přeléčit ho tou nezměřitelnou krásou a poctivostí přírodních zákonů. To by byla paráda, možná bychom přišli o práci, nikdo by nestonal a třeba by si i  ti, co špitálu pustili žilou, uvědomili, že nemocnice je taková malá Antarktida, je tady pro všechny a nikomu nepatří. Kdo se k ní chová dobře, toho pohostí, a kdo ne, ten zmizí v jejím spravedlivém a drtivě ledovém objetí. Brr, někde tady táhne. Jé a už bylo pět, tak jdeme domů. Mám první pracovní den po dovolené za sebou. Výjimečně vypínám telefon, snad symbolicky, abych nenarušoval první českou večeři, ale ze všeho nejraději bych zavřel oči a pokračoval v tom skoro reálném ranním snu. Usnout nelze, jsem vzhůru přespříliš a při skutečnosti, že ony nehybné masy ledu ukazují nad hladinou maximálně svou osminu a veškerá jejich hrůzná potence je ukrytá pod ledovou čárou ponoru... Brrr, napadají mě až příliš konkrétní paralely. Q MUDr. FILIP BERGER 

Autor pracuje v karlovarské nemocnici.

Velká zlatá smyčka na levém okraji a nahoře zdobná smaragdově zelená písmena a pod nimi cena odpustku: Kč 500. Tak by mohl vypadat odpustkový doklad, na němž bych četl nabádavý slogan: Cestu do nebe si můžeš vydláždit odpustky. Držím ten doklad v ruce, ale ve skutečnosti je to lístek z pokutového bločku revizorky v brněnské tramvaji. Už podruhé v životě se mi stalo, že jsem zaplatil pokutu, aniž jsem se prohřešil. Poprvé to bylo asi před devíti lety: značkovací strojek v tramvaji se o hodinu zpožďoval, nevšiml jsem si toho, a když jsem přestoupil, padl jsem do rukou revizorů a pokuta jak Brno. Ale já bych řekl, že jsem ji zaplatil za lajdáctví tramvajáků. To oni si měli kontrolovat značkovače. Podruhé se to stalo minulý týden: posadil jsem se, sundal batoh, vyhledal jízdenku a šel s ní ke značkovači, když mě někdo chytil zezadu za ruku: „Už je pozdě, už jste seděl!“ A tady spěchám zdůraznit, že jsem bezkonkurenčně nejpoctivější pasažér, který ani jednou nepodlehl pokušení jet zadarmo. Čili ošklivé křivdy. Ale nepíšu ten sloupek proto, abych si tady postěžoval. Nakonec jsem se totiž rozhodl nebrat ty kruté pokuty jako křivdu, nýbrž je vnitřně přijmout. Hned to vysvětlím. Jistě si vzpomenete na to, co jste kdysi četli o Alu Caponovi. Protože nebyli s to dokázat mu vraždy, ušili na něho boudu s daňovými nedoplatky. Je tomu už víc než čtvrt století. Šel jsem v Brně po Pekařské ulici a tam před hospůdkou na rohu Kopečné ležel někdo bezmocně na chodníku. S velkou pravděpodobností opilec. Rychle jsem přešel na druhý chodník. A viděl jsem, že nejsem sám, kdo ho takto obchází. Přestože je to už tak strašně dávno, až kdesi hluboko v jiných časech, nedokážu se toho ležícího těla zbavit. Naopak, živě si vzpomínám, jak se mi tenkrát vynořila myšlenka Ladislava Klímy z jeho glosy o „policajtských naturách“, že člověk nemá, nepožádán, zasahovat do životů druhých. Hle, jak pohotově přiskočí třeba i literatura, když se potřebujeme z něčeho vyzout. V této chvíli ještě nevím, jestli jsem těmi pokutami dokázal odčinit čtvrt století staré provinění. Ale zato jsem si jist, že pro příště budu křivdy přijímat jako odpustky za svá velká i malá provinění. A že mám hříchů jak ježek blech! Ale zároveň chci upozornit dopravní podniky, úřady, redakce i lidi ve svém okolí, že toto mé prohlášení se týká výhradně jen těch křivd řízených rukou toho, jenž dobře zná účetnictví mých hříchů i křivd. JIŘÍ KRATOCHVIL

Autor je spisovatel.

PŘÍŠTÍ TÝDEN PÍŠE → jan balabán

65

minulý týden

Vichr vystřídala ledovka. Pod splavem řeky Opavy nedaleko obce Háj ve Slezsku zahynul malý chlapec, pod kterým se při procházce probořil led. Zdražily hypotéky. Předseda ČSSD Jiří Paroubek odjel se svou novou ženou na líbánky do lázní Bardejov. Statistika oznámila, že Česko letos získalo z  unijní pokladny 18 a  půl miliardy korun čistého. Jsem nesmírně proevropský, kéž by ještě někdo jiný byl tolik proevropský jako já, řekl lidoveckým poslancům při návštěvě jejich klubu v rámci získávání hlasů před prezidentskou volbou Václav Klaus, dosavadní hlava státu a autor myšlenky, že Evropská unie je něco jako někdejší sovětská RVHP. Lihovar Stock Božkov ohlásil rekordní prodej lihovin. Pět lidí bylo zraněno při srážce autobusu městské hromadné dopravy s  novinovým stánkem v Praze 8. Zástupce ředitele Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz varoval občany, aby nepropadli lhostejnosti a nestali se neteční k příčinám současných klimatických změn a extrémních výkyvů počasí. To by mohl být počátek konce, řekl Tolasz, který je znám

mnohem lépe, než vláda naplánovala, že mají dopadnout reformní rozpočtové plány na rok 2008, 2009 a  2010, komentoval finanční analytik Tomáš Sedláček součty, které prozradily, že loňský schodek veřejných financí nakonec nebyl 90 miliard, jak plánovala vláda, ale jen 64 miliard korun. „To jasně už třetí rok za sebou ukazuje, že zdejší ministerstva dostávají každoročně o  desítky miliard korun víc, než potřebují nebo než stíhají utratit,“ dodal Sedláček. Pokračoval letos zatím nepřetržitý pád pražské burzy. Přibylo úrazů na horách. Noviny přinesly zprávu, že na veletrhu elektroniky v Las Vegas ohlásil konec jakékoli své výkonné práce v  Microsoftu Bill Gates. Ze zveřejněné vzpomínky tehdejšího dozimetristy Milana Antolíka vyšlo najevo, že v roce 1976 došlo v jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice na území tehdejšího Československa k havárii, která jen díky odvážnému nasazení techniků ve službě neskončila stejným zničujícím výbuchem jako proslulý Černobyl. Pražská galerie Scarabeus vystavila masky a strašáky. Charakteristické

jako rozhodný stoupenec odpovědnějšího přístupu k ochraně životního prostředí. Do Česka přišel Starbucks. Ve snaze přilákat více turistů i školních výprav se přerovská radnice rozhodla vybudovat v  místní lokalitě pravěkých vykopávek Předmostí nový areál Mamutov. Škoda Auto zahájila velkou reklamní kampaň v Indii. Nové podrobnosti vyšetřování odhalily, že nedávný pád českého soukromého letadla na Ukrajině, při  němž zahynulo všech pět českých občanů na palubě a jedna ukrajinská žena v domě, do něhož letadlo při pokusu o improvizované přistání na poli narazilo, zavinila hrubá nedbalost a chyby posádky, která odletěla z Karlových Varů bez dostatečné zásoby paliva, a pilot dokonce v krajně nepříznivých klimatických podmínkách pustil k řízení zcela nezkušeného podnikatele bez patřičných zkoušek a oprávnění. České útraty se přiblížily Unii. Josef Koudelka oslavil 70. narozeniny. To je skutečně mrazivý vtip: rozpočet za rok 2007, vytvořený za povolebního bezvládí spíš úřednicky než politicky, který měl být tím nejhorším rozpočtem, dopadl

pro Čechy a pro Slováky bylo, že si při jednání neuvědomovali nutnost dojít k nějakému cíli a zamotáni do mnoha podcílů nemohli se dobrat k podstatě; ptal jsem se tu svých manažerů – Máte řešení? Ne? Tak přemýšlejte, jste za to placeni, vysvětlil ředitel nadnárodní stavební společnosti Deceunick Tomáš Klíma Hospodářským novinám, co ho nejvíc zarazilo, když se po zahraničních studiích a dlouholetém pobytu v cizině vrátil coby vysoce postavený manažer do Čech. V Kněževsi u Prahy objevili archeologové odpadní jámu s lidskými kostmi, které tu ležely 5 tisíc let jako tajemné pozůstatky po lidu popelnicových polí. Kandidát blížící se prezidentské volby Jan Švejnar vyrazil na turné po českých a  moravských městech. Z  nemocnice do dětského domova se přesunul Vendelín Čtvrtek, čerstvě narozené dítě, které v Praze před Vánoci našel bezdomovec odhozené v popelnici. Americký gigant Take-Two Interactive Software koupil brněnskou Illusion Network. Ze spotřebitelského koše vypadly CD přehrávače.Q [email protected]

Drahé dálnice

České dálnice se staví dvakrát dráž než v jiných zemích. Teď se ovšem zdá, že tato zlatá žíla pro české stavaře skončí. Přitom pohled na kolotoč dálničních desítek miliard je pozoruhodný i z dalších důvodů.

66

f ot o i s i fa i m ag e s e r v i c e

f ot o g ü n t e r b a r t o š

připravujeme Americké volby

Američané mají pesimistickou náladu a hledají lídra, který jim ukáže novou cestu. Mezi kým si v dlouhém volebním klání vlastně vybírají?

R E S P EKT 3 | 1 4 . – 2 0 . l e d n a 2 0 0 8

AKTUALNÍ ČÍSLO

Odemkněte si aktuální číslo už v neděli večer GLOSY

Třešňák, Šimečka, Tabery, Švehla, Gregor, Formánek, Brdečková, Spurný, Uhlíř ROZHOVORY

Zahradil, Vrtbovská, Ruml, Schwarzenberg, Liška, Topol, Hudeček, Svěrák, Načeva, Vorel BLOGY

Behenský, Derer, Fafejta, Klusák, Javůrek, Just, Rogner, Šinglovič, Vurbs, Šuta, David, Kolář, Fekar, Tošovský, Sidonová ARCHIV

Němeček, Petráček, Fendrych, Ruml, Spurný, Mlynář, Šídlo, Lamper

Ayf^b^W„^lgXV[a\VXjjj!ThW\!Vm

5hWbhVabfg]f`XcÊ\ceTi\_\UXm^b`ceb`\fß!

IlcTWyf^i_X! 4ʄW„fXcʄ`bWb^baT_X!

 CÊ\V[ym„4hW\4'_\`hm„aTUhWbhVabfg\!HØ\]gXf\]X]„]XW\aX}abfgiÐX`\f`lf_l! CbW„iX]gXfXaTa\!AXV[gXfXha€fgfge[h]„V„`fcbegbia„`WXf\ZaX`!CbfT…gXfX! IlV[hgaX]gXf\cbV\gUXmcX}„cebfgbea€[b\agXe\€eh!CbmaX]gXiå]\`X}abfggXV[ab_bZ\„ ^gXe€IyfbU^_bch]„!ATfgTegh]gX!Ebm]X…gXfX!7laT`\^TTceXV\mabfgʄmXa„Iy`WT]„ mTcb`XabhgaTfig^b_X`!=fgXiUhWbhVabfg\!DŽW„gX4hW\4'! I„VX\aYbe`TV„hITÐX[bcebWX]VX4hW\aTgX_!+##$$#$#$aXUbaTjjj!ThW\!Vm! 

>b`U\abiTayfcbgÊXUT(( ,%_"$##^`!8`\fX6B%$'' %$,Z"^`!