SVĚT PLNÝ ENERGIE Rozhovor: O konci českého uhlí a beseda nad těžebními limity
Elektromobily: Je Tesla příliš nespolehlivá a poruchová?
Více na straně 7
Více na straně 8
Informace, zpravodajství, rozhovory a zajímavosti ze světa plného energie
zima | 2015
Zamotaná cesta k nové energii JADERNÁ FÚZE
Za našimi hranicemi se spouští zařízení, které chce naznačit novou cestu k ovládnutí zdroje energie, jež pohání hvězdy. Pokud jste už něco slyšeli o jaderné fúzi, nejspíše jste také slyšeli o tokamacích. Zařízení ve tvaru děravé americké koblihy („donutu“) se už dlouhá desetiletí považuje za nejslibnější cestu k napodobení energetických procesů na Slunci v pozemských podmínkách – a tím téměř nekonečně bohatému zdroji energie. Tokamaky mají původ v Sovětském svazu a stále jsou nejpoužívanějším nástrojem pro jaderné fúze. Ale mají také své problémy. Naděje na rychlé zvládnutí „energie Slunce“, které se periodicky vracejí na výsluní už od 50. let 20. století, se právě kvůli tomu znovu a znovu odebírají do limbu mezi říší čisté sci-fi a realitou. Stále se tak hledají nové cesty, či se znovu otevírají ty starší, které fyzikům a inženýrům uzavřely dříve nepřekonatelné technické problémy. Návrat do minulosti probíhá v německém Greifswaldu na severovýchodě země. Přístroj nazvaný Wendelstein 7-X by mohl být znovuzrozením třídy zařízení s hvězdným jménem stellarátor.
Je to zamotané... Z latinského výrazu pro hvězdu odvozený název vybrali pro stellarátor v 50. letech na půdě amerického Princetonu. Zařízení se používalo hlavně v západních laboratořích, než se postupně vydal na svou vítěznou pouť z východu tokamak. Obě zařízení k udržení plazmatu pracují na principu magnetického pole. Slučování
❞ Jaderná fúze by mohla pokrývat veškeré energetické potřeby lidstva po celé tisíce let. jader totiž probíhá pouze za velmi vysokých teplot a tlaků. Na Zemi nemáme možnost, jak dosáhnout podobných tlaků, jaké panují v nitru Slunce, a tak musíme o to více zvýšit teplotu – až na zhruba 100 milionů Kelvinů. Při této teplotě se z atomů odtrhují elektrony a zbývající ionty mají (čas od času) dost energie na to, aby překonaly vzájemné odpudivé síly a spojily se. Přitom se uvolňuje značné množství energie, jak ukazuje příklad Slunce. Podobně horkou látku ale žádný materiál neudrží, a tak tokamaky i stellarátory využívají „silového pole“, konkrétně magnetického. Rozdíl je „jen“ v tom, že tokamaky si ještě pomáhají proudem protékajícím samotným plazmatem (vytváří se indukcí, takže zařízení je i transformátorem), zatímco stellarátory spoléhají pouze na magne-
3m
tické pole vytvářené cívkami kolem komory s plazmatem. V obou případech má komora tvar nekonečné smyčky. Koncept tokamaku může znít zbytečně složitě – proč vůbec indukovat proud v plazmatu, když se lze obejít bez toho? Ale vnější obvod komory je vždy delší než vnitřní – a tím pádem i vinutí na komoře, které vytváří magnetické pole, není rozdě-
Přísný metr na zloděje elektřiny
↖ Stellarátor Wendelstein 7-X by mohl zásadně změnit směřování výzkumu jaderné fúze a přiblížit její zvládnutí. Na snímku je zachyceno rozmístění magnetů kolem prstencové plazmové komory. lené rovnoměrně. Magnetické pole je tedy silnější na vnitřní straně komory, a slabší na vzdálenější, a částice plazmatu tak mají tendenci vylétávat ze středu komory a narážet do stěn. Indukovaný proud jejich
udržení velmi výrazně zjednodušuje, protože přidává do rovnice další magnetické pole. Dohromady tak vzniká pole žádoucího tvaru.
2
Proč se revoluce nekonala NOVÉ TECHNOLOGIE
Na Slovensku se chystá velká změna ve stíhání krádeží elektřiny. Postih bude snadnější, tresty přísnější.
Malé i velké firmy stále dokola slibují, jak rychle a dokonale změní energetiku. Proč se to nedaří?
Slovenské ministerstvo navrhuje doplnit trestní zákoník o nový trestný čin manipulace s měřidlem (přesněji jeho neoprávněné výroby, používání nebo i přechovávání), který je určený primárně pro postih krádeží energií, tedy hlavně elektřiny a zemního plynu. Zatím se podobné manipulace na Slovensku velmi často postihují pouze jako přestupky, což je podle ministerstva nedostatečné.
Když se Google v roce 2007 pustil v programu „Obnovitelné zdroje levnější než uhlí“ označovaném typicky programátorskou zkratkou RE
ÚČTOVÁNÍ
Podle nového návrhu hrozí za krádeže pomocí zfalšovaných měřidel ve velmi závažných případech až velmi přísný trest – 12 let odnětí svobody. Ministerstvo se v podstatě ztotožnilo
s názorem distribučních společností, podle kterých jsou krádeže stále větším a narůstajícím problémem. V roce 2013 se podařilo odhalit případy neoprávněného odběru v celkovém objemu kolem tří milionů kubíků zemního plynu, což představuje škodu ve stovkách milionu korun (cca 15 milionů euro, tedy 400 milionů Kč). V krádežích se také údajně často objevují rysy organizované trestné činnosti, což je jedním z důvodů vysoko posazené hranice trestní sazby. Nejčastějšími pachateli bývají údajně spíše bohatší zákazníci, často s většími nemovitostmi nebo malými provozy.
6
Ještě o dva roky později šéf programu Bill Weihl věřil, že jeho tým představí vhodné technologie do několika let. „Do tří let bychom mohli mít demonstrační továrny o výkonu řádově megawattů,“ sliboval. Šéf Googlu Larry Page předpovídal projektu velkou budoucnost, i když uznával, že jde
o obtížný problém. S tím dovětkem, že čím obtížnější problém si zvolíte, tím menší máte konkurenci. V roce 2014 RE
4–5
www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
NOVÉ ZDROJE ENERGIE
Zamotaná cesta k nové energii JADERNÁ FÚZE
V Německu se spouští do provozu unikátní zařízení, které může změnit naše představy o budoucnosti jaderné fúze.
1 Jak to tak bývá, řešení přináší i své vlastní problémy. Indukce plazmatu probíhá jen v pulzech, což komplikuje delší udržení. Plazma je také nepředvídatelné a hodně chaotické prostředí. Dochází tu často k přetržení proudu, tím ke ztrátě schopností udržení a v důsledku tohoto kolapsu někdy i k poškození zařízení. Stellarátory tyto nevýhody nemají, a tak se jim několik výzkumných týmů věnovalo i v době jinak téměř absolutní nadvlády tokamaků. Pravdou ovšem bylo, že v praxi měly vždy stellarátory v poměru s tokamaky horší výkony. Dokázaly udržet plazma kratší dobu a s menší energií. Wendelstein 7-X chce ukázat, že Mooreův zákon tento rozdíl smazal.
Musím to vypočítat U zrodu Wendelsteinu 7-X stáli dva fyzikové, Jürgen Nührenberg a Allen Boozer, kteří věřili na výpočetní sílu. Jejich cílem bylo navrhnout od počátku magnetickou smyčku, jež překoná omezení běžné toroidální (tedy tvaru „donutu“) komory a dá částicím ideální dráhu, po které by běhaly samy bez pomoci dalšího magnetického pole. To znamená, že zařízení by mohlo běžet velmi dlouhou dobu (v ideálním případě prakticky nepřetržitě) v podstatě bez zásahu zvenčí. Což je nutná vlastnost jakékoliv prakticky použitelné elektrárny.
❞
jiné stellarátory své třídy. A co bylo důležitější, dohonily či předhonily i podobně velké tokamaky.
Z konstrukčního hlediska je stellarátor noční můrou s ohromnými nároky na přesnost. Navíc zařízení nelze po zkompletování prakticky nijak upravovat.
V obou zemích se tedy začalo uvažovat o větších projektech stejné třídy. Americký stellarátor dostal název NCSX (National Compact Stellarator Experiment) a s jeho konstrukcí se začalo v roce 2004. Ale ohromná technická náročnost projektu a další okolnosti vedly k celé řadě problémů. „Jednoduše jsme hodně podcenili náklady i nutný čas,“ shrnul prostě problémy projektu pro časopis Science jeho vedoucí George Nielson. Obojí – tedy zdržení projektu i nárůst nákladů – nakonec v roce 2008 vedlo americké ministerstvo energetiky k zastavení celého projektu. V té chvíli bylo vyrobeno 80 procent nutných dílů, ale jeho zkompletování bylo v nedohlednu.
Komora i magnety kolem ní musí mít komplikovaný tvar a proměnlivý průřez. Z konstrukčního hlediska jde téměř o noční můru s velikými nároky na přesnost a prakticky nulovou možností pozdějších úprav.
Německá vytrvalost
Na druhou stranu, dva menší demonstrační projekty v USA (HSX) a Německu (W7-AS) ukázaly, že na nápadu něco je. Oba si v počítači vedly stejně dobře jako v simulacích a jednoznačně překonaly všechny
→ Pohled do budoucí plazmové komory stellarátoru W7-X dává představu o jejích rozměrech a nepravidelném tvaru daném simulacemi požadovaného tvaru magnetického pole.
Ale i německý projekt narazil na potíže, které zastavily americký projekt – jde o zařízení na hraně dnešních technických a výrobních možností. Zařízení o hmotnosti kolem 425 tun se chladí tekutým héliem,
s podmínkou, že rozpočet nesmí překročit 1,06 miliardy euro a první plazma v něm musí začít obíhat v roce 2015. Stavba si vyžádala nakonec zhruba 1,1 milionu hodin a byla hotova v květnu 2014. Od té doby na zařízení běží „suché“ testy, které údajně potvrdily, že magnetická pole přesně splňují parametry předpovězené simulacemi. První částice by se do komo-
Projekt W7-X byl v době zrušení svého amerického protějšku už 14 let starý. Vládní podpory se mu dostalo už v roce 1994, byť s tou podmínkou, že bude stát v některé z východních zemí sjednoceného
Jednoduchý kruhový průřez v tu chvíli nestačí, to už bylo dávno jasné i fyzikům v 50. či 60. letech. Ti ovšem nemohli vědět, jaký tvar je správný, protože matematické řešení takové otázky bylo příliš složité, či spíše časově náročné. Provést nutné simulace bylo nad možnosti výpočetní techniky až do 80. let 20. století, jak si uvědomili Nührenberg a Boozer.
← Pohled na základní konstrukční prvky reaktoru Wendelstein 7-X. Modře: Plazma vzniklé z vodíku zavedeného do komory a ohřátého až zhruba na 100 miliard Kelvinů (či stupňů Celsia, rozdíl je minimální). Plazma je samozřejmě udržováno ve vzduchoprázdnu uvnitř komory, která probíhá mezi magnety, a pro přehlednost není zachycena. Červeně: Padesát primárních magnetů, které vytvářejí magnetické pole pro udržení plazmy. Jsou zhruba 3,5 metru vysoké, a každý je vytvořen zhruba z kilometru supravodivého vedení.
Potíž byla v tom, že podle simulací není stellarátor vůbec jednoduché zařízení.
❯ DVA DOHROMADY
Oranžově: Planární magnety, kterých je na zařízení 20, umožňují jeho přesnější nastavení a řízení. Šedivě: Kryostat, tedy „ochranný plášť“ celého reaktoru, umožňuje zároveň jeho chlazení na teplotu blízkou absolutní nule, cca 3 K (tedy -270 °C). V průměru má zhruba 16 metrů.
Jaderná (nukleární) fúze je proces, při kterém dochází ke sloučení lehkých atomových jader a zároveň k uvolnění energie. Proti slučování jader působí odpudivá elektrická interakce (obě jádra jsou kladně nabitá). Dostanou-li se však lehká jádra dostatečně blízko k sobě, převládne nad elektrickou silou přitažlivá jaderná síla a obě jádra se sloučí. Rozdíl mezi klidovými hmotnostmi jader před a po sloučení se uvolní ve formě energie. Jedním ze způsobů, jak fúze dosáhnout, je pomocí vysoké teploty a tlaku, které způsobí, že do sebe jádra mohou narazit s dostatečnou energií k překonání coulombovské bariéry. V tom případě mluvíme o termonukleární fúzi. Jednorázovou jadernou fúzní reakci není těžké vyvolat (lze jí dosáhnout např. elektrickým výbojem), je ale obtížné udržet ji v reaktoru po delší dobu a zajistit, aby se při ní vytvářelo více energie, než bylo nutné k jejímu spuštění.
musí být tedy naprosto těsné. Kvůli pevně danému tvaru je zároveň přístup velmi omezený a všechno musí sedět už napoprvé – původní 3D model musel být naprosto dokonalý.
↑ Pohled na reaktor během montáže s otevřeným hermetickým krytem.
www.svetplnyenergie.cz
Německa. Na projektu pracovalo až 400 lidí, cena byla určena po přepočtu na 550 milionů euro a start byl naplánovaný na rok 2006.
Jak se dalo čekat, to se zcela nedařilo. Například třetina původně dodaných magnetů nesplňovala zadané parametry a musely se dodavatelům vrátit (jedna z těchto firem navíc zkrachovala). Také se ukázalo, že původní pevnostní výpočet byl špatný, a kdyby podle něj bylo zařízení postaveno, tak by se v provozu rozpadlo, takže některé klíčové komponenty se musely navrhovat znovu. Projekt měl doslova na kahánku. Získal si ovšem velkou podporu mezi úředníky německého ministerstva školství, kteří přesvědčili politiky o jeho smysluplnosti. Projekt nakonec dostal peníze navíc,
ry měly dostat během listopadu, ale do uzávěrky vydání nebyly oznámeny žádné podrobnosti. Odborníci na jadernou fúzi i její fanoušci na ně ovšem čekají s velkou netrpělivosti a očekáváním. Pokud totiž Wendelstein 7-X překoná dnešní tokamaky své třídy, bude to znamenat nejen úspěch „šíleného“ projektu, ale také se tím otevře celá řada nepříjemných otázek kolem výzkumu jaderné fúze jako takového. Třeba to, zda velmi výrazně zpožděný a stále dražší projekt rekordního tokamaku ITER za zhruba 15 miliard euro není vlastně slepou uličkou. Je sice pravdou – a případ stellarátoru to dokazuje – že ve výzkumu mohou slepé uličky vést časem k zajímavým výsledkům, ale zkuste to vysvětlit politikům a daňovým poplatníkům.
zima | 2015
3
ENERGETICKÁ BEZPEČNOST
Můžeme dopadnout jako Krym? ROZVODNÉ SÍTĚ
Rozvodná síť se může stát cílem útoků. Ale není nejvhodnějším cílem.
V době, kdy vznikalo toto vydání, na velké části dnes již ruského poloostrova Krym panovala nezvyklá tma. Někdo – dosti pravděpodobně ukrajinští odpůrci připojení Krymu k Rusku – nepochybně zcela vědomě a plánovaně přerušil jediné vedení, které na poloostrov vede z Ukrajiny, a jeho necelé dva miliony obyvatel nechal téměř úplně bez elektřiny. Ostrov je odkázaný jen na dieselagregáty a plynové turbíny (v případě Sevastopolu). Podle ukrajinského ministra energetiky exploze přerušily čtyři rozvodné linie vysokého napětí a výpadek elektřiny postihl kromě Krymu také dva ukrajinské okresy v přímořské Chersonské oblasti. Dvě dobře umístěné nálože či jiný zásah způsobily problém, který se bude řešit nejspíše týdny, ruský rozpočet i občany Krymu bude stát nepochybně miliony v mimořádných výdajích a rozhodně jim všem velmi znepříjemní život. Nemluvě samozřejmě o případných politických dopadech. Nabízí se ale i jiná otázka: nemůžou podobný čin jiní lidé či organizace zopakovat i u nás či v jiné vyspělé zemi, a jaké škody to může způsobit?
Americké starosti Případ Krymu dobře ukazuje, které oblasti jsou v podobných případech nejohroženější – izolovaná a odlehlá místa závislá na dodávkách na malém počtu zásobovacích tras nebo klíčových zařízení. Problematická mohou být právě elektrická vedení, jež se kvůli své délce těžko chrání, přitom je v případě potřeby stačí přerušit na jediném místě. Značnou důležitost tomuto problému přisuzují například Spojené státy. Díky své rozloze a poměrně nízké hustotě osídlení má elektrické vedení celou řadu slabých míst, která by bylo možné teoreticky napadnout. Výmluvně to ilustroval případ z 16. dubna 2013. Tehdy došlo ke stále neobjasněnému útoku na transformační stanici v severní Kalifornii, kterou útočníci zasáhli zhruba stovkou střel z ručních zbraní. Před útokem útočníci vyřadili z provozu optické kabely, jež ji spojovaly s dispečinkem, a tak obsluze znemožnily přes-
jak nasvědčují zkušenosti z podobných případů z nedávné doby.
Rozvodná síť je snadný cíl. Na druhou stranu je to také těžko zničitelný cíl.
Válka na síti Relativně novou hrozbou jsou kybernetické útoky. Podle amerických úřadů se tímto způsobem pokoušel napadnout energetickou infrastrukturu v posledních letech například Islámský stát. Útoky byly ovšem velmi špatně provedené, a nezpůsobily vůbec žádné škody. Neznamená to, že by nikdy úspěšné být nemohly. V principu budou sítě stále zranitelnější, protože jsou ovládané počítači, obvykle na dálku a navíc výpočetní techniky v energetice bude určitě přibývat. Riziko tedy nepochybně existuje a bezpečnost nikdy nebude dokonalá, ale problémům lze do značné míry předcházet. Třeba tím, že kritické části infrastruktury jednoduše nejsou připojené na internetu a pro útočníky jsou hned mnohem hůře dostupné. Odborníci se také shodují, že rozvodné sítě jsou lákavé cíle hlavně v případě vál-
❞ Jeden americký energetik prohlásil, že statisticky řečeno představují pro rozvodné sítě větší nebezpečí veverky než úmyslné útoky. něji určit, co se děje. Na místo muselo vyrazit auto s pohotovostní posádkou, které ale dorazilo samozřejmě až poté, co pachatelé dávno dokončili práci. Výsledná škoda šla do stovek milionů korun, protože pachatelé zasáhli 16 velkých transformátorů, ale k výpadku proudu v oblasti nakonec vůbec nedošlo. Nikdo nebyl zraněn ani zabit.
❯ ZAJÍMAVOST: Nejlehčí
To byl vůbec nejhorší případ, jaký se v USA v posledních pěti letech odehrál. Největší starosti podle všeho policistům dělá, že se téměř nikdy nepodaří pachatele dopadnout. Jeden americký energetik dokonce před bloggerem píšícím pro časopis Forbes prohlásil, že statisticky řečeno představují pro rozvodné sítě větší nebezpečí veverky než úmyslné útoky. Česká republika je na tom v tomto ohledu lépe (tedy ne co se týče veverek, ale stavu sítě). Energetici sice potichu přiznávají, že současný útok na několik málo míst by nám mohl způsobit veliké potíže a zřejmě i rozsáhlý výpadek proudu, ale jde o podstatně náročnější a problematičtější akci než je ta, jaká se udála právě na Krymu. Velmi důležité také je, že Česká republika je několika velkými vedeními úzce propojená se svými sousedy, a ti by nám v podobném případě mohli pomoci stejně jako třeba v případě výpadku nějakého velkého zdroje na našem území. Pokud by útok
Rusko
Kyjev
Ukrajina
Krym území anektované Ruskou federací 20. 2. 2014 – 19. 3. 2014
Černé moře
nebyl pečlivě naplánovaný a provedený na několika stovky kilometrů od sebe vzdálených místech, nestali bychom se nikdy energetickým ostrovem. Navíc úmyslný útok se z pohledu řízení sítě příliš neliší od výpadku z jiných příčin, a jde tedy o situaci mnohokrát nacvičovanou a vyzkoušenou. Škody by se s velkou pravděpodobností podařilo rychle omezit a lokalizovat,
ky. Teroristé či jiné nátlakové skupiny je obvykle za cíle nevolí, protože psychologický dopad „black-outu“ zdaleka není tak silný. Krym má v tomto ohledu zcela mimořádnou smůlu, a to jak geografickou, tak na historické okolnosti, díky kterým je tamní infrastruktura tak málo
vyvinutá.
baterie je o pár kroků blíže
Vůbec nejúčinnějším v laboratoři vyzkoušeným typem baterie jsou články lithium-kyslík či lithium-vzduch, které jako jednu z elektrod v podstatě využívají vzduchu kolem nás. Díky tomu mohou být neobyčejně lehké, o desítky procent lehčí než dnešní baterie. Potíž je v tom, že tento na pohled velmi chytrý koncept nefunguje zatím pořádně ani v laboratoři. Články vzduch-lithium se obvykle po pár nabíjecích cyklech rozpadají, nesnášejí vlhkost a mají celou řadu dalších praktických nevýhod. Nemluvě o tom, že jejich energetické výkony jsou zatím daleko za teoretickými limity. Velký problém je, že baterie musí být prodyšná, aby se do ní dostal nezbytný plyn zvenčí, ale zároveň musí být nepropustná pro vzdušnou vlhkost nebo jinou vodu, která lithiovou elektrodu velmi rychle a spolehlivě ničí. Tenhle problém se dá zanedbat třeba u drahých speciálních baterií pro jednorázové použití (například pro hlubokomořské sondy), ale to je jen velmi, velmi malý segment trhu. Se zatím nejlepším řešením téhle konstrukční černé můry přišel tým kolem Clare Greyové z Cambridgeské univerzity.
↑ Grafen a další podobné materiály tvoří v ideálním případě jediná vrstva atomů v dokonalé rovině.
Využili jeden „módní“ materiál, totiž jednu odvozeninu od grafitu – v podstatě dokonale plochý materiál, tvořený ideálně jedinou vrstvou uhlíkových atomů. V tomto případě se sice kvůli vodivým vlastnostem jednalo o oxid grafenu, ale jeho struktura je podobná. Uhlíková elektroda umožňuje přístup vzduchu a zároveň brání průniku vlhkosti. Využití tenkých uhlíkových vrstev zkouší více týmů, je to slibný přístup, ale Greyová a spol. ho ještě chemicky vylepšili. „Namíchali“ elektrolyt, který umožňuje dlouhodobé nabíjení a vybíjení článku, protože v něm nevznikají těžko odstranitelné odpadní produkty – u běžně používaných článků je to samozřejmě standard, u tohoto experimentálního typu jde o zásadní úspěch. Na druhou stranu, je to stále jen laboratorní demonstrační prototyp, který kupříkladu dokáže spolehlivě pracovat jen v čistě kyslíkové atmosféře, a je dlouhodobě nestabilní. Do praxe je jinými slovy velmi daleko, ale přece jen blíže než před pár měsíci.
www.svetplnyenergie.cz
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
VÝVOJ TECHNOLOGIÍ
Start-upová cesta údolím smrti ENERGETICKÉ START-UPY
Malé společnosti s neotřelými nápady na vylepšení energetiky se objevují pravidelně. Jejich cesta k úspěchu bývá ovšem trnitá. Když Google v roce 2011 neslavně a dosti překotně rušil svůj projekt rychlého vylepšení nízkouhlíkových zdrojů a vzdal se cíle, že během několika let představí obnovitelné zdroje levnější než uhlí, nebylo jasné, co k rozhodnutí přesně vedlo. Trochu světla do záležitosti vnesli dva inženýři z divize, Ross Koningstein a David Fork, kteří dostali za úkol výsledky projektu analyzovat pro potřeby vedení společnosti. Na jejím základě napsali i článek pro technologický časopis IEEE Spectrum, ve kterém seznámili s výsledky veřejnost. A podle něj si v Googlu jednoduše spočítali, že původní cíl je nesplnitelný. Podle Konigsteina a Forka firma pracovala s vizí, že k postupnému vylepšování současných obnovitelných zdrojů dojde dost rychle na to, abychom se vyhnuli zásadní změně klimatu s jejími důsledky. Google vycházel z klimatických scénářů, které autor textu považuje za diskutabilní a asi zbytečně pesimistické, ale to nehraje velkou roli. (A možná stojí za připomenutí, že byť změna klimatu nemusí být v dlouhodobém měřítku podle nás zase tak negativní, v kratším časovém horizontu by mohla znamenat mnohem větší přesuny obyvatel, než dnešní hlavně politicky způsobená krize na Středním východě.) Jak práce pokračovaly, ukázalo se, že i kdyby pokračoval vývoj stávajících technologií podle nejlepšího možného scénáře, změna nebude dostatečně rychlá a razantní. Hladiny CO2 zůstanou nad bezpečnou hranicí (v Googlu zvolili 350 ppm, tedy už pod dnes
naměřenými 400 ppm) více než století, napsali zpětně oba „googleři“. Kdyby se měly naplnit všechny původní cíle, firma by musela přijít nejen s radikálně novými způsoby získávání energie, ale i s nějakou levnou metodou, jak separovat CO2 z atmosféry a ukládat ho. A to svou velikostí i novotou je úkol přímo děsivý.
Znovu ve stejných vodách Při zpětném pohledu na neúspěch Googlu se může zdát neuvěřitelné, že kolo nesplnitelných nadějí se od té doby točí stále dál. Znovu a znovu se objevují společnosti, které slibují zásadní „změny paradigmatu“ v energetice a stále znovu si získávají pozornost médií i rizikových investorů. Přitom jde o zcela zjevnou iluzi, která nebere v potaz hned několik skutečností.
❞ Energetické start-upy tak vyžadují více kapitálu, což je při relativně malé návratnosti rizikových investic velký problém.
Za prvé to, že byť se to často nahlas nezmíní, energetika se poměřuje pravidly zcela jiného odvětví, konkrétně IT. Moderní energetické technologie přitom z velké části vycházejí z dobře známých fyzikálních procesů, u nichž se marginálně vylepšuje jejich efektivita či další rysy. Je jen málo energetických firem, které by mohly o sobě říci, že pracují s technologiemi, jež tu před pár desítkami let jednoduše nebyly – v IT se takové firmy najdou. I nadějné start-upy (některé vyjmenováváme dále) pracují ve své drtivé většině s nápady, které tu jsou už dávno, byť vylepšenými, a to někdy poměrně výrazně. Třeba „tekuté“ baterie nejsou vůbec nic nového, zatím ale nikdy nebyly prakticky použitelné.
Pojďte k nám!
„Problémem“ je to, že energetika nepracuje téměř vůbec s digitálními produkty, ale je mnohem materiálnější a hmatatelnější. Barel ropy, turbínu či solární panel nemůžete jednoduše zkopírovat, musí se nejen navrhnout a vyzkoušet, ale také vyrobit. Náklady na výzkum, produkci atd. jsou tedy řádově vyšší než u softwarových start-upů, které stály u zrodů víry Googlu, dalších společností i jedinců, že malé firmy s radikálními nápady dokáží vše.
Inspirace je přitom nesmírně důležitá. Stačí se podívat do minulosti: v USA, odkud máme dobré statistiky, počet studentů v technických oborech kulminoval v době, kdy běžel program Apollo. Nárůst byl v desítkách procent, mnohem rychlejší než populační růst. Statistiky z následujících dekád zase ukazují, že postupem doby se absolventi těchto oborů – a hlavně ti nejlepší – postupně přesouvali do jiných pozic a oborů, hlavně do managementu a finančnictví, kde se nabízejí lépe placená místa a větší naděje na rychlý kariérní postup. To se samozřejmě může změnit, ale zatím se nikdy nestalo, aby velké energetické programy byly pro mladé tak lákavé jako cesty na Měsíc.
Energetické start-upy tak vyžadují více kapitálu, což při relativně malé návratnosti rizikových investic je problém. Rizikový kapitál je vlastně nejdražší formou kapitálu vůbec – dražší než státní půjčky, bankovní půjčky nebo třeba úpis akcií. Firmy, které ho využívají, musí růst raketovou rychlostí, nebo se rychle zhroutí pod jeho vahou.
Nu a svou roli hraje možná i to, že energetika není módní obor a velká část technicky vzdělaných lidí s dostatečnou velkou představivostí končí právě třeba jako softwaroví inženýři nebo v jiných odvětvích. IT jim slibuje slávu (kdo nikdy neslyšel o Marku Zuckerbergovi), naplnění snu „selfmademana“ a také naději na doslova pohádkové zbohatnutí (Facebook koupil Instagram za miliardu dolarů, když firma měla 13 zaměstnanců). Jistě, v praxi drtivá většina projektů neuspěje a z jejich zakladatelů se nestanou miliardáři, ale pro programátory, kodéry či ideálně softwarové projektové manažery se práce najde, a není důvod hledat v jiném oboru.
Abychom se nenechali unést pesimismem: nové nápady jsou v energetice zapotřebí
❞ Energetika také není módní obor a velká část technicky vzdělaných lidí s dostatečně velkou představivostí končí jinde. a najdou se, viz třeba náš následující seznam zajímavých nových společností z oboru. Je vlastně povzbuzující, že lidé nepřestávají snít, přicházet s novými nápady a (někdy) jsou ochotni na nich pracovat. Že situace není úplně černá dokládá snad i fakt, že Google své snahy úplně nevzdal a v posledních letech významně investuje do energetiky, hlavně nákupu obnovitelných zdrojů, letos na podzim třeba koupil investiční podíl v plánu na stavbu obří větrné farmy v Keni, na jednom z největrnějších míst na světě, u jezera Turkana. Uvidíme, zda poučená firma už správně odhadla, odkud vítr vane.
❯ A KOMU SE TO POVEDLO? Když v roce 1990 zakládal vynálezce Harold McMaster firmičku Solar Cells (doslova Solární články), jeho cíle nebyly malé. Chtěl na trh přinést úplnou novinku: levné tenkovrstvé solární panely z úplně nezvyklého materiálu – místo křemíku se rozhodl použít sloučeninu telluru a (velmi jedovatého) kadmia. Články měly být levné na výrobu, protože obsahují jen málo drahých materiálů a měly se snadno vyrábět ve velkém. Firma na vývoji technologie pracovala devět let, když ji koupil investiční fond True North Partner patřící rodině majitelů řetězce Wal-Mart. Svůj první komerční článek prodala firma v roce 2002 a v roce 2005 vyrobila panely o celkovém výkonu 25 MW. O pět let později už to byl více než gigawatt a firma v té době byla největším výrobcem panelů na světě. Ne vždy se dařilo, firmu těžce postihla konkurence státem podporovaných čínských výrobců, ale společnost ji ustála a je stabilizovaná. Opustila trh s malými domovními systémy, a s levnými, ale poněkud méně účinnými články se snaží prorazit ve „velké“ energetice, tedy především při stavbě velkých solárních farem v tropech a subtropech.
www.svetplnyenergie.cz
Letecký pohled na velkou pouštní instalaci s panely firmy First Solar v Mohavské poušti.
5
zima | 2015
Ochutnávka budoucnosti Start-upová scéna v energetice je sice méně bohatá než v IT, ale i tady se najde celá řada zajímavých firem, které mají co nabídnout. Nabízíme vám výběr necelé desítky z nich, který představuje nejen firmy samotné, ale také hlavní trendy v dnešním vývoji energetiky. A nepřímo třeba i nějaké budoucí miliardáře.
Ambri
← Ukázka „low-tech“ baterie firmy Aquion Energy, která chce poněkud nezvykle prorazit s produktem technicky jednodušším než konkurence.
Tečeme vpřed
↑ Vedoucí výzkumu a jedna ze spoluzakladatelek firmy LightSail Danielle Fong (někdy Wong), která se z celkem pochopitelných důvodů stála také hlavní tváří firmy navenek, tady na snímku pořízeném pro velký článek v časopisu Wired.
Společnost z americké Pensylvánie vyrábí baterie, a stejně jako HE3DA baterie hlavně pro stacionární využití, tedy pro potřeby energetické, ne pro dopravu. Má ovšem úplně jiný technologický přístup, její baterie tečou – tvoří je tekutý kov a roztavená sůl, které v nádrži baterie vytvářejí tři různé vrstvy (elektrody oddělené elektrolytem). Baterie pracuje
za vyšších teplot, ale na ohřev by ve většině případů prý měly stačit ztráty při nabíjení a vybíjení baterie. První systémy měly být dodány už letos, ale firma měla údajně technické problémy s konstrukcí obalu, který by snášel vysoké provozní teploty. Výhodou řešení má být snadná škálovatelnost (stačí zvětšit nádrž) a nízká pořizovací cena.
LightSail Energy Natlakovaná energie Firma, která chce řešení velké otázky současné energetiky – jak skladovat elektřinu – najít ve vzduchu. Je jednou z několika start-upů, které ji chtějí skladovat ve stlačeném vzduchu. To není vůbec nová myšlenka, vlastně je více než století stará, kalifornský LightSail se ovšem domnívá, že přišel s vylepšeními, které posunou technologii dost daleko směrem k ekonomické rentabilitě. Přišli (znovu ne jako jediní) s technologií, která umožňuje výrazně omezit tepelné ztráty, jež nevy-
hnutelně vznikají při stlačování vzduchu do nádrže. Nápad je prostý, v nádobě se rozprašuje vodní mlha, která teplo pohlcuje, a při čerpání vzduchu ho zase uvolňuje. Do firmy investoval například i Bill Gates, první větší demonstrační jednotka by měla začít pracovat na jaře příštího roku – tak uvidíme, zda skutečně nešlo jen o „horký vzduch“, jak říkají Britové. Mimochodem, startu firmy podle všeho prospělo, že mezi zakladateli je i fotogenická mladá žena, Kanaďanka Danielle Fong.
Mosaic Fanoušci sobě Solární panely a systémy jsou pro velkou energetiku sice okrajovou záležitostí, která si pozornost získává až nyní, mezi soukromníky své fanoušky a příznivce má už dlouhé roky. Americký start-up chce využít tohoto úrodného podhoubí a nabízí jednoduchý systém, jak umožnit mikrofinancování solárních projektů, přesněji jak zájemcům o stavbu umožnit najít
zájemce o financování. Stačí jen málo, pouhých 25 dolarů (cca 600 Kč), a můžete někomu pomoci dostat na střechu solární panely. I v tomto případě platí, že půjde asi o okrajovou záležitost, ale zároveň je to v energetice zcela nový princip – možnost koupit si „cihlu“ v Temelíně vám nikdo nedá. Za pár desítek let to může být standardní záležitostí, i když dnes těžko říci.
Tado
↑ Předmětem zájmu genetiků z Ceres se při hledání vhodných rostlin pro biopaliva stala i známému žabinci podobná a příbuzná závitka mnohokořenná. Třeba si své místo v energetickém mixu budoucnosti najde.
Ceres Geny pro biopaliva Asi trochu překvapivě je na našem seznamu i americká biotechnologická společnost Ceres. Fungovat začala už v 90. letech a dnes už vlastně není start-upem, ale svůj energetický produkt – osivo plodin určených pro energetické využití – začala prodávat až v roce 2009. Od jiných společností ji odlišuje to, že prodává geneticky modifikované plodiny, které mají mít pro toto použití vhodnější vlastnosti a lepší výnosy. Její jednání s regulátory je podstatně jednodušší než v pří-
padě společnosti prodávající GMO potraviny pro konzumaci, a tak se dá čekat, že možností těchto technologií bude využívat rychleji než řada konkurentů. Biomasa bude téměř nepochybně vždy jen okrajovým zdrojem, ale určitě i tady je místo pro inovace a možná se najde i smysluplný ekonomický model. Navíc Ceres může své zkušenosti využít i k produkci plodin pro jiné využití, s jinými vlastnostmi, takže o jeho budoucnost je nejspíše postaráno.
Zhruba před pěti lety došlo k velkému boomu energetických start-upů hlavně ve fotovoltaice, ale třeba také biopalivech. Dnes letí baterie, využití velkých dat a „chytré“ měřiče.
Chytřejší teplo domova V tomto případě jsme tak trochu náhodně sáhli do přeplněného pole společností, které chtějí nabízet „chytrá“ technologická řešení pro řízení a ovládání spotřeby energií v domácnostech i podnicích. Tado se specializuje na chytré termostaty, které zákazníkům dávají nejen aktuální informace, ale také předvídají jejich potřeby a chování a podle toho upravují spotřebu. To je zcela zásadní trend, který se nepochybně v energetice uplatní. O vítězích a poražených na tomto poli ale ještě není zdaleka rozhodnuto.
↓ Termostat firmy Tado se snaží zákazníkům nabídnout příjemný uživatelský zážitek v kombinaci s širokou škálou schopností.
Olife
Aquion Energy Jednoduchost především Ve výčtu „baterkářských“ firem bychom asi mohli pokračovat dlouho, ale nemělo by to smysl, tak zmiňme ještě jednu zajímavou. Americká Aquion Energy totiž staví a prodává akumulátory, které jsou z technického hlediska jedněmi z nejjednodušších na trhu: na svou hmotnost nejsou o mnoho lepší než klasické olověné akumulátory (byť životností ano) a v přímém porovnání se nemohou rovnat nejlepším lithiovým akumulátorům. Zato je ovšem zakla-
datel firmy, původně univerzitní profesor Jay Whitacre, vytvořil ze zcela netoxických a snadno dostupných materiálů za použití nejjednodušších možných výrobních metod. Má jít o baterie levné tak, jak jen to jde, bez technických vychytávek, ale zato snadno vyrobitelné i likvidovatelné a už nyní levnější než olověné akumulátory. Firma příznačně začala své baterie vyrábět v levně pronajaté bývalé pensylvánské továrně firmy Sony na televizory.
HE3DA Vyrobeno v Česku Další český bateriový start-up, (viz SPE číslo 2/2015). Má vlastní patent na lithiovou baterii, která se označuje jako „3D baterie“. Firma se potýkala s nedostatkem finančních prostředků na větší investice a na rozdíl od třeba jinde zmíněného Olife byla skutečně pravým, téměř „garážovým“ projektem techniků, kteří neměli přístup k velkému kapitálu a náklady z velké části
hradili z podnikání a příjmů v jiných oborech. Situace se ale v posledních dvou letech mění, do firmy vstoupil první investor a v současnosti probíhají jednání o stavbě menší linky na výrobu baterií pro skladování elektřiny v energetice. I HE3DA chtěla prorazit s autobateriemi, nezdá se ovšem, že by se jednání s výrobci automobilů podařilo dotáhnout do konce.
↑ Panely na každou slaměnou střechu. Tak by mohl znít slogan firmy Azuri Technologies, která chce přijít s jednoduchým způsobem, jak obyvatelům třetího světa dát alespoň omezený přístup k elektřině i bez velkých vstupních investic.
Azuri Technologies
Do každého auta
Panely pro nejchudší Česká firma chce prorazit na trh s automobilovými bateriemi. Baterie je založena na v Čechách vzniklém patentu nazvaném Principem, což je ale v podstatě „jen“ spojení lithiové baterie se superkapacitátorem. Řešení nabízí vhodné vlastnosti pro autobaterie, protože dokáže poskytovat vysoké startovní proudy i při malých rozměrech. Firma má výhodu, že
za ní stojí lidé se zkušenostmi v obchodování a také v jednání s úřady – hlavní postavou je bývalý šéf Českých drah Petr Žaluda, který není autorem nápadu, ale je investorem a šéfem firmy. I díky němu a spojení s dalšími insidery z českého byznysu i státní sféry se firmě podařilo získat zhruba 100 mil. Kč z evropského dotačního programu Horizon 2020.
Nový způsob financování „minivýroben“ elektřiny, a to znovu solárních, nabízí i britská Azuri Technologies. V podstatě chce vytvořit velmi jednoduchý systém, jak nabízet malé výrobny na splátky. Vychází z modelu používaného u jiných splátkových služeb a je určena hlavně pro rozvojové země. Zákazníci zaplatí jako první splátku
částku odpovídající zhruba deseti dolarům, za kterou dostanou na střechu malý panel s dostatečným výkonem pro svícení, nabíjení mobilních telefonů atd. Pak mají platit každý týden částku řádově pár dolarů, dokud (obvykle za rok a půl) zařízení nesplatí. Do firmy v minulém roce investovala společnost Barclays.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Až 12 rokov pre zlodejov energií? KRÁDEŽE ENERGIÍ
Zlodejov elektriny, plynu a vody bude zrejme od júla 2016 po novele Trestného zákona možné ľahšie postihovať.
Na základe požiadaviek z praxe ministerstvo spravodlivosti cez zákon o trestnej zodpovednosti právnických osôb doplnilo Trestný zákon o nový trestný čin. Ide o trestný čin neoprávneného vyrobenia, používania alebo prechovávania overovacej značky meradla alebo zabezpečovacej značky meradla. Návrh v novembri schválil slovenský parlament. Tento paragraf by mal byť novou metlou na tých, čo maskujú kradnutie elektriny, plynu a vody. Podľa distribútorov totiž neustále rastie problém s neoprávneným odberom spomínaných komodít. V závislosti od závažnosti spáchaného trestného činu a veľkosti škody bude po novom páchateľom hroziť trest odňatia slobody od jedného až do 12 rokov. V roku 2013 podľa dôvodovej správy k navrhovanej zmene odhalili prípady, pri ktorých si špekulanti neoprávnene odobrali pre poškodené, chýbajúce alebo sfalšované značky meradla takmer tri milióny metrov kubických zemného plynu, pritom ročná spotreba rodinného domu, ktorý využíva plyn na kúrenie, je 1500 až 2500 kubíkov. Možno pritom predpokladať, že odhalené prípady sú iba „špičkou ľadovca“. Orgány činné v trestnom konaní nemohli postihovať osoby, ktoré najmä organizovanou formou vykonávali úpravy stavov počítadiel na meradlách spotreby, a to ani pri zadržaní týchto osôb s nástrojmi (raznicami a značkami). Prípady dokázaných
❞
15–20
Distribučné spoločnosti sú presvedčené, že v nejednom prípade kradnutia plynu alebo elektriny ide o organizovaný zločin.
miliónov eur tratia distribútori na nelegálnych odberoch plynu
nelegálna činnosť je organizovaná. Najväčšiu skupinu neoprávnených odberateľov plynu vraj tvoria vysoko bonitní zákazníci, ako napríklad majitelia veľkých rodinných domov s bazénmi, prevádzkovatelia penziónov, reštaurácií a podobných prevádzok.
falošných overovacích značiek a zabezpečovacích značiek riešia okresné úrady ako priestupky, ktoré ich odložia záznamom a vo veci nevykonávajú žiadne vyšetrovanie smerujúce k odhaleniu páchateľa, zdôrazňuje sa v návrhu.
Energetici spokojní Slovenské energetické spoločnosti distribujúce svojim zákazníkom elektrinu či plyn sú s prijatou novelou Trestného zákona spokojné. „Podporujeme tento návrh, ako aj využívanie nástrojov, ktorých výsledkom bude zamedzenie neoprávnených odberov,
A je hotovo? OBCHOD DEKÁDY
Talianska energetická spoločnosť Enel sa priblížila k dohode o predaji polovice svojho podielu v Slovenských elektrárňach (SE) českému Energetickému a průmyslovému holdingu (EPH).
Kresba: Milan Kounovský respektíve ich odhalenie,“ uviedla pre portál vEnergetike.sk hovorkyňa Východoslovenskej distribučnej Andrea Danihelová. Legislatívny návrh, ktorý posilní ochranu poctivých odberateľov plynu a zároveň bude namierený proti nekalým praktikám organizovaných zločineckých skupín, vítajú aj ďalšie spoločnosti.
Slovenská elektrina na Balkán ROZVODNÁ SIEŤ
Európsky pomalým tempom, ale predsa pokračuje stavba 400-kilovoltových vedení medzi Slovenskom na trasách Gabčíkovo – Gönyű – Veľký Ďur a Rimavská Sobota – Sajóivánka.
Nové vedenia majú zvýšit bezpečnosť prevádzky slovenskej elektrizačnej prenosovej sústavy. Taktiež dávajú šancu pre lepšie uplatnenie nových jadrových blokov Atómovej elektrárne Mochovce, ktoré sa v súčasnosti dostavujú. Nové vedenia totiž umožnia väčší priestor na vývoz elektriny vyrobenej v treťom a vo štvrtom mochoveckom jadrovom bloku smerom na Balkán, ktorý trpí nedostatkom elektriny.
Súčasťou skupiny Enel je aj JE Mochovce, kde sa teraz dokončuje 3. a 4. blok elektrárne.
Nové vedenia medzi Slovenskom a Maďarskom by mali byť postavené do konca roka 2018, ale zadávateľ (Slovenská elektrizačná prenosová sústava – SEPS) už
Informoval o tom denník Financial Times (FT), pričom sa odvolával na tri zdroje oboznámené s problematikou. Výnos z predaja balíka 33 % akcií by mal dosiahnuť zhruba 350 mil. eur. Podľa zdrojov denníka je dohoda takmer hotová a po doladení zostávajúcich detailov by ju mali zúčastnené strany potvrdiť ešte tento mesiac. Hovorkyňa Enelu pre FT uviedla, že rokovania pokračujú a s finalizáciou dohody počítajú „čoskoro“. Hovorca EPH stav ro-
www.svetplnyenergie.cz
kovaní odmietol bližšie komentovať. Talianska energetická skupina Enel začala exkluzívne rokovania s Energetickým a průmyslovým holdingom, ktorý vlastnia český podnikateľ Daniel Křetínský, slovenský podnikateľ Patrik Tkáč a finančná skupina J&T, v auguste. O akcie Slovenských elektrární mala pôvodne záujem aj bratislavská spoločnosť Slovnaft spoločne s maďarskou skupinou MVM Group, tá však nedávno oznámila, že zo súťaže odstupuje.
Distribučné spoločnosti sú presvedčené, že v nejednom prípade kradnutia plynu alebo elektriny ide o organizovaný zločin. Spôsob zásahov do meradla a odtlačky falošných razníc na značkách podľa distribútorov jednoznačne poukazujú na prepojenie neoprávnených odberov v jednotlivých lokalitách, čo naznačuje, že táto
Stredoslovenskí energetici odhalia ročne neoprávnené odbery v stovkách prípadov. Plynári hovoria ešte o väčších škodách, vraj 15 až 20 miliónov eur za rok. SPP-distribúcia tvrdí, že počet neoprávnených odberov v spojení so zásahmi do meradiel zemného plynu a falšovaním ich overovacích či zabezpečovacích značiek od roku 2009 má rastúci trend. V roku 2009 to údajně boli desiatky zistených prípadov, v roku 2014 viac ako 2,5 tisíc.
60 mil. € by si mala vyžiadať výstavba nových vedení na slovenskej strane varuje, že môžu mať určitý sklz. Momentálne sú v štádiu pred začatím procesu územného konania. S fyzickou výstavbou vedení sa začne až po vydaní územného rozhodnutia a stavebného povolenia a ide v podstate o veľmi krátky proces, rádovo mesiace.
Výstavba nových vedení by si mala na slovenskej strane vyžiadať spolu s úpravami v koncových rozvodniach zhruba 60 miliónov eur. Táto suma však nemusí byť konečná. Približné náklady na realizáciu budú známe až po ukončení verejného obstarávania na výber realizátora stavby. Keďže slovensko-maďarský profil bol identifikovaný ako jedno z úzkych miest vo východnom regióne centrálnej Európy, jeho posilnenie patrí medzi prioritné projekty spoločného záujmu. Práve na slovensko-maďarskom profile v niektorých časových obdobiach vznikajú také prevádzkové stavy, keď musí SEPS zabezpečiť bezpečnú prevádzku rôznymi neštandardnými prevádzkovými opatreniami.
zima | 2015
7
ROZHOVOR
Jiřetín by musel zmizet prakticky celý TĚŽEBNÍ LIMITY
Vládní rozhodnutí o částečném prolomení limitů je jen odklad. Mnoho času na rozhodování o budoucnosti českého hnědého uhlí totiž nezbývá, říká geolog Josef Godány z České geologické služby. ❯ JOSEF GODÁNY Jak to myslíte? Celkové geologické zdroje hnědého uhlí na českém území čítají zhruba 8,8 miliardy tun. Těžaři v tuto chvíli mají povolení na těžbu zhruba 650 milionů tun a zhruba dalších 150 milionů tun je jim snadno přístupných. Každý rok přitom spotřebujeme v naší energetice zhruba kolem 40 milionů tun uhlí. Což znamená, že máme vyhlídky na zhruba 20 let – a to v energetice ani v těžbě není zas tak dlouhý výhled.
↑ Zámek Jezeří nad dolem Československé armády (ČSA). V říjnu 2015 vláda částečně prolomila ekologické limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Kolika lokalit se limity dnes vlastně týkají? V podstatě jen dvou míst v severních Čechách, lomů Bílina a lomu ČSA (Československé armády, pozn. red.). V severočeské a sokolské pánvi se sice těží na více než desítce míst, ale na většině z nich rozsah těžby už limitují jiná omezení, třeba ohledy na osídlení, vodní zdroje a tak dále. Rozhodnutí vlády bylo takové polovičaté: na Bílině padly, na lomu ČSA ne, ale zároveň nebylo jasně určeno, že někdy padnout nemůžou... Vláda rozhodla opatrně a udržení ČSA je míněno jako bezpečnostní pojistka. Souvisí to určitě s tím, že tolik ložisek uhlí, které bychom mohli snadno využít, vlastně v České republice není. Geologické zdroje jsou veliké, ale v podstatě 90 procent z nich se při současném stavu techniky a legislativy nedá využít. Co rozhodnutí znamená pro oba lomy? Bílina má zaručenou těžbu na dalších více než 30 let. Lom ČSA bude muset během pár let těžbu utlumit, tedy pokud se nic nezmění. Prolomení limitů na Bílině se podmiňovalo tím, že nově zpřístupněné uhlí bude sloužit hlavně teplárnám. Jak reálné to podle vás je? Lom pokryje část spotřeby tepláren, ale netroufl bych si určitě říci, že celou. Uhlí v téhle oblasti není z velké části dostatečně kvalitní. Lom se bude sice přesouvat do větších hloubek a tedy k těžbě lepšího uhlí, ale je otázka, zda celkové objemy uhlí z Bíliny budou stačit pro saturaci do tepláren i elektrárnám. Třeba pro nedaleko stojící modernizované Ledvice, které stejně jako lom Bílina patří vposledku firmě ČEZ... Ano, to také. Zajímavé rovněž je, že o rozšíření Bíliny se rozhodovalo bez přesného výpočtu a analýzy objemů budoucí těžby. Těžaři ji dělat nemohli, protože až do zrušení limitů prostory patřily jiné organizaci a oni na ně nesměli... V tuhle chvíli ale nevíme přesně, kolik uhlí se na Bílině ještě
může vytěžit, nepřesnost je několik procent, tedy miliony tun. Místem největších sporů není ovšem Bílina, ale Horní Jiřetín, a tedy lom ČSA. Tam limity nepadly... Ne, a nehraje to ani velkou roli. Limity představují jen jedno z mnoha omezení těžby, a v případě Horního Jiřetína se především těžaři nedokázali dohodnout s obyvateli, a nevyřešili tedy spory s majiteli pozemků. Dokud to se nestane – a pokud stát nepřijde se strategií využití hnědého uhlí – tak nemají naději v těžbě ve větším rozsahu pokračovat. Myslím si, že těžaři už před lety propásli příležitost nabídnout lidem přijatelné řešení, a dnes to budou mít těžké. Protože lom ČSA už je prakticky na hranici těžebního prostoru, mnoho času ale na dohodu nezbývá, ne? Mnoho času není, tak zhruba další tři, čtyři roky, více ne. Kdyby v takovém horizontu nedošlo k rozhodnutí o prodloužení těžby, lom bude v podstatě odepsaný. Nedokážu si představit, že by v případě
Když se vrátím zpět na lokální úroveň: jak by to pokračování těžby na lomu ČSA vypadalo? Mohla by se najít nějaká kompromisní varianta, aby Horní Jiřetín mohl přežít? Ministerstvo průmyslu přišlo s „malou variantou“, podle které by se zbořila jenom malá část Jiřetína a větší část by mohla stát. Z praktického hlediska báňsko-technického je však tento návrh prakticky nereali-
pracuje v České geologické službě. Podílí se například na projektu monitorování důležitých surovinových ložisek na území České republiky pro potřeby vlády ČR.
zovatelný. Takže pokud by mělo na ČSA dojít k pokračování těžby, tak jediná reálná varianta je ta velká, při které zmizí prakticky 90 procent Horního Jiřetína. Dokážete si představit, že by se těžba mohla rozšířit i někam, kde se dnes netěží? Asi ano. Například ložiska Chebská a Odravská pánev mají zhruba 1,5 miliardy tun kvalitního uhlí, na jehož malou část se někdy v budoucnu může sáhnout. Muselo by se postupovat velmi opatrně, ale podle mého je to možné. Těžaři, třeba Sokolovská uhelná, mají bohaté zkušenosti s těžbou v ochranném pásmu karlovarských pramenů. V minulosti tam byly velké problémy, ale dokázali se z nich poučit. Tak proč by se to nedalo zvládnout i jinde. Ale je to jen hypotetická otázka, my nevíme přesně, co se vyplatí nebo nevyplatí za pět či deset let. Tak bychom si neměli všechny možnosti předem uzavřít.
Rozhovor je redakčně krácen. Plnou verzi najdete na www.svetplnyenergie.cz
← Přehled těžebních limitů v severních Čechách a plánů na těžbu v případě jejich prolomení. V říjnu 2015 došlo k prolomení limitů jen na dole Bílina (žlutě), ve zbývajících případech stále platí rozhodnutí z roku 1991. Největší otazníky byly kolem lomu ČSA, který má uhlí jen na pár let. Tam už se postupně přistupuje k tlumení těžby.
❞ Těžaři propásli příležitost nabídnout lidem přijatelné řešení a dnes to budou mít těžké. ČSA znovu došlo k otvírce někdy v budoucnosti, to by bylo neuvěřitelně drahé. Obejdeme se bez uhlí z ČSA? Jak jsem říkal, myslím si, že Bílina zřejmě ani s rozšířením těžby nedokáže pokrýt spotřebu tepláren. Vláda se podle mého tedy brzy bude muset k limitům na ČSA vrátit – mnoho jiných možností není. Byť uhlí máme na pohled dostatek.
www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
AKTUALITY
ELEKTROMOBILITA:
❯ ČÍSLO VYDÁNÍ:
Koupit či nekoupit Teslu, to je oč tu běží → Na podzim vstoupil do prodeje nový model X, který má oslovit novou skupinu zákazníků. Znovu jde o komplikované auto plné „vychytávek“, včetně dveří otevírajících se nahoru.
TESLA MOTORS
Všem, kdo mají pár milionů korun na nové auto, a mají rádi technické „hračky“, americký spotřebitelský časopis Consumer Report možná trochu zkomplikoval rozhodování. Časopis totiž poněkud překvapivě prohlásil, že už nedoporučuje zájemcům koupi vozu Tesla S. Sportovní sedan přitom o několik měsíců dříve od stejné redakce dostal nejvyšší známku v dějinách testování. Tesla tehdy „rozbila“ známkování a dostala známku 103 ze 100 bodů. Časopis ovšem nyní uvádí, že podle jeho průzkumu mezi uživateli (odpovědi jich poslalo 1400) je Tesla poruchovější než průměrné auto své kategorie. Majitelé uváděli celou řadu menších či větších problémů, které se však obvykle týkaly těch technicky nejpokročilejších rysů vozu.
Problémy tak bývají s bezpečnostními prvky, velkým displejem, ale také počítačem řízenou převodovkou. Řada majitelů rovněž uváděla, že auto vydává poměrně nepříjemné zvuky, na druhou stranu ovšem také přiznávala, že auto jezdí tak tiše, že je v něm slyšet to, co v běžném autě se spalovacím motorem asi ne. Na druhou stranu, Tesla zatím neměla závažnější problémy s tím, co se považuje za největší bezpečnostní slabinu dnešních elektrických aut: totiž požárem lithiových baterií. Data v každém případě naznačují, že benjamínek mezi automobilovými výrobci má v mnoha ohledech co dohánět. Vyrobit kvalitní auto není evidentně nic jednoduchého, a chce to nejen inteli-
genci a vynalézavost, ale zřejmě také značné zkušenosti. Tesla odpověděla, že na problému pracuje, a spolehlivost svých vozů chce zlepšovat. V krátkodobém horizontu ale na to možná nebude mít čas: na stejné lince, kde se vyrábějí modely S, se stále „zaběhává“ produkce modelu X, jehož první kusy byly zákazníkům dodány na přelomu září a října. Firma má také tu velkou výhodu, že její zatím stále ještě úzkoprofilové zboží mají zákazníci v oblibě i přes jeho slabiny. Celých 97 procent majitelů modelů S totiž Consumer Report řeklo, že jsou s vozem spokojeni a koupili by si ho znovu. Tak to vypadá, když má někdo značku...
❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY
CO2 pod zem? S ukládáním jiného nežádoucího materiálu pod zem začala v listopadu v Kanadě také společnost Shell. V tamním Scotfordu spustila zařízení, které bude schopné zachytit 35 procent CO2 vznikajícího v rafinérii, v níž se z kanadských ropných písků vyrábí umělá ropa. Pomocí 60 kilometrů dlouhého potrubí Shell dopraví CO2 do místa, kde ho natrvalo zatlačí do hornin v hloubce 2000 metrů. Celkem je zařízení s názvem Quest schopno za rok uskladnit milion tun oxidu uhličitého. Zařízení je jednou z prvních větších zkoušek technologie, o které se hodně mluví a mluvilo, ale jejíž přínosy a nevýhody (hlavně cena) nejsou zcela jasné. Stále jde o ověřovací projekt, který by nevznikl bez dotace kanadské vlády, a to v nezanedbatelné výši celkem zhruba 850 milionů dolarů.
Finové zakopají „odpad“ Finsko se stalo první zemí na světě, která vydala stavební povolení na vybudování trvalého podzemního úložiště jaderného odpadu. Zařízení vznikne na ostrově Olkiluoto nedaleko stejnojmenné jaderné elektrárny na jihozápadě země a v provozu by mělo být asi v roce 2023. Materiál se bude ukládat zhruba 450 metrů pod zem, do mohutného žulového masivu. Podobná zařízení v dalších zemích, například v USA, jsou
www.svetplnyenergie.cz
Úložiště je vyhloubené několik set metrů hluboko v žulovém masivu.
dlouhodobě předmětem sporů a dohadů, a to jak politických, tak odborných. Nejde pouze o spory mezi místními úřady a občany a centrálními vládami, kde mají stát, ale i o otázku po smyslu zařízení. Ve vyhořelém palivu z dnešních elektráren je ještě velké množství materiálu, který by mohly snadno využít zatím jen v prototypech stojící reaktory nových generací. Navíc jsou tzv. „krátkodobá“ úložiště zatím zcela bezpečná a levnější.
Dukovany s (malou) chybou Při kontrole dokumentace jaderné elektrárny Temelín odhalil Státní úřad pro jadernou bezpečnost
(SÚJB) poměrně závažnou chybu, možná dokonce úmyslnou. Při odstávce nedošlo k důkladné kontrole některých částí z mnoha kilometrů potrubí v elektrárně. Svary na něm se kontrolují pomocí rentgenu, aby se včas odhalila případná únava materiálu. U malé části svarů ale nebyly snímky zřejmě pořízeny nebo byly pořízeny nedbale a mají malou vypovídací hodnotu. Podle úřadu byly chyby v jaderné i nejaderné části elektrárny, hlavně u tenčích trubek sloužících k měření, ale netýkají se nejdůležitějších částí elektrárny, třeba tlakové nádoby reaktoru. Šéfka SÚJB Dana Drábová nevyloučila, že kvůli chybě bude podáno trestní oznámení, do uzávěrky vydání k tomu nedošlo.
Westinghouse prodělával, ale tajně Japonská společnost Toshiba přiznala, že její americká jaderná divize Westinghouse v letech 2012 a 2013 kvůli odpisům utrpěla ztráty. Pokračuje tak účetní skandál, který je v Japonsku největší od účetních manipulací firmy Olympus z roku 2011. Toshiba během letoška oznámila nesrovnalosti v účetnictví. Zjistilo se, že od fiskálního roku 2008/2009 nadhodnotila svůj zisk o celkem 155 miliard JPY (32 miliard korun). Podle některých analytiků ale Toshiba aktiva Westinghouse nadhodnocuje stále, protože v nich nezohledňuje například nynější nízkou cenu paliv a nižší poptávku po jaderných zařízeních, hlavně ve vyspělém světě.
17,9 % O tolik podle Eurostatu snížily státy Evropské unie emise skleníkových plynů proti roku 1990. Zdá se tedy, že EU může splnit svůj cíl – snížit emise těchto plynů do roku 2020 o 20 %. O splnění cílů se postaralo do jisté míry snížení spotřeby, která dosáhla vrcholu kolem roku 2005, od té doby však klesla zhruba o osm procent, v podstatě na úroveň roku 1990. Ale velkou měrou se o to postaral i přechod východoevropských ekonomik na čistší zdroje, jak dokládá příklad Česka. Emise ČR totiž poklesly téměř přesně o třetinu proti stavu z roku 1990, a to hlavně díky zapojení Temelínu do elektrárenské soustavy a postupnému vyřazování uhelných zdrojů. Nárůst množství obnovitelných zdrojů sice byl nepochybně největší událostí evropské energetiky posledních let, ale tempo jejich dalšího rozvoje záleží stále ještě i na postoji států k jejich dalšímu prosazování – cenově nemohou při stávajícím nastavení trhu stále konkurovat. EU si mezitím ovšem stanovila ještě ambicióznější cíle, totiž snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030. Jen aby to nedopadlo jako v případě automobilů...
zima | 2015 přináší Lumius, spol. s r.o. – obchodník s elektřinou a plynem PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ: Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32 150 00 Praha 5, IČ: 28473531 REDAKCE: Josef Janků, Martin Kročil, Antonín Hálek GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Michael Ehrlich TEXTY: neoznačené materiály jsou redakční FOTO: archiv firem a autorů, redakce, Thinkstock TISK: Triangl, a.s., Praha EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328
❯ www.svetplnyenergie.cz