MÝTY KOLEM DOMINANCE *M* od uživatele Jitka Novterpod dne 26. říjen 2012 v 10:10 · MÝTY KOLEM DOMINANCE *M* Zajímalo vás někdy, jestli je váš pes dominantní? Pravděpodobně ano, důvodem je nejspíš to, že posledních 50 let je každé problémové chování psů - od značkování v domě, přes probíhání dveřmi jako první považováno za problém "dominance". Vrčí váš pes na návštěvy? Je dominantní, poradí vám přátelé, aniž by to mysleli zle. Nepřijde pokaždé na zavolání? Říká vám tím, že on je tu pánem, podle populárních výroků v knížkách o psech. Tahá na vodítku nebo vyskakuje, když vás vítá? Projevuje tím "alfa" postavení. Spí radši na gauči než na zemi? Dávejte si na něj pozor! Mezi snad nejnepravděpodobnější chování připisované dominanci patří koprofagie (požírání výkalů) a aportování míčku. Jak k tomu došlo, že se dominance stala nejoblíbenější nálepkou, kterou lidé z kynologických kruhů bezmyšlenkovitě označují psy? Většina lidí, kteří tvrdí, že mají problém s “dominancí” psa, obvykle míní jednu z těchto dvou věcí: buď mají problém s poslušností psa, nebo je jejich pes kousnul anebo na ně vrčí. Pes může být v obou případech dominantnější než jeho majitel, ale také může být „ten nejposlednější v žebříčku veškeré organické hmoty celé planety“, přesto nemá žádnou motivaci k tomu, aby poslouchal povely. Na druhou stranu můžete mít toho nejdominantnějšího psa, který bude světovou špičkou v obedience, bude poslouchat na slovo a nikdy nepokouše ani nebude chtít nikoho pokousat. Původní alfa/dominanční model vznikl na základě krátkodobých studií vlčích smeček ve 40. letech 20. století. Byly to první studie tohoto druhu. Zpočátku se zdály být dobré, ale pozdější výzkum podstatně vyvrátil většinu zjištění. Výzkum měl tři hlavní trhliny: 1) Jelikož byly studie krátkodobé, soustředili se vědci na nejvíce zřetelnou a zjevnou činnost v životě vlka, a sice na lov. Výzkum byl tedy nereprezentativní - vyvozoval závěry o vlčím chování na základě asi 1% doby jeho života. 2) Výzkum sledoval to, co je dnes známo pod pojmem „ritualizované projevy“, a chybně je vysvětloval. Bohužel právě tím vznikl "dominanční model (dominance model)" a přesto, že tato tvrzení byla spolehlivě vyvrácena, stále má tento mýtus mezi kynologickou veřejností úspěch. Příkladem může být otáčení psa na záda ("alpha rolls"). Výzkumníci zaznamenali toto chování a vyvodili z něj závěr, že výše postavený vlk násilím převrátil podřízeného vlka na záda, aby tím vyjádřil svou nadřazenost. Tak to ale není! Ve skutečnosti jde o "usmiřovací rituál (appeasement ritual)" vyvolaný PODŘÍZENÝM vlkem. Ten nabídne svojí mordu a poté, co ji výše postavený vlk "sevře" do své tlamy, se podřízený vlk dobrovolně otočí na záda a ukáže břicho. Nikdo ho nenutí, vše se odehrává dobrovolně. Vlk by převrátil na záda jiného vlka proti jeho vůli jen v případě, když by ho chtěl zabít. Dokážete si představit, co takové násilné převrácení může udělat s psychikou našich psů? 3) Na základě výsledků zkoumání vědci v té době vyvodili nadnesené závěry, které aplikovali nejdříve z vlků na psy (a vztahy mezi psy), později i na vztah pes-člověk. Bohužel se tyto nesmyslné názory mezi veřejností stále vyskytují. Koncept dominance se stal velmi oblíbeným a když se dostal mezi kynology, zabydlel se v povědomí lidí přímo s mytologickou silou. Brzy se v obecném povědomí uhnízdilo tvrzení, že domácí psi jsou přirozeně dominantní nebo se stanou dominantními, když jim lidé budou tolerovat určitá chování. Říká se, že psi budou neustále zkoušet přechytračit své majitele a testovat je, dokud jim nebude energicky ukázáno, že
člověk je pánem. Takzvané „dominanční cvičení“ (dominance exercises) bylo - a dodnes v některých kruzích je - obecně preventivně doporučováno jako opatření, aby pes nepřevzal vedení domácnosti. Mezi tyto cviky patří například nekrmit psa dříve, než se nají celá rodina, zabránit tomu, aby chodil dveřmi jako první, udělit mu zákaz spát na sedacích soupravách a omezení přetahovacích her. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy o tom, že tyto postupy předcházejí dominantní agresivitě nebo jakémukoliv jinému problémovému chování. Kromě těchto cviků mnoho autorů a výcvikářů nutí majitele držet psy v submisivních pozicích. Někdy dokonce natolik drsně, že se u psa vytvoří strachová reakce. Dnes někteří z nich pojmenovávají tyto cviky "zklidňovacími (gentling)" a doporučují je používat u štěňat. Například otočit štěně na záda a držet ho tak dlouho, dokud se neuklidní a nepřestane se bránit. Tento požadavek je jednoduchý, ale zároveň ošidný: tím, že donutíte psa přijmout submisivní postoj a odměníte ho za to, že ho toleruje, naučíte ho podrobit se vašemu vedoucímu postavení. Povšimněte si však, že používáte sílu, díky které dosáhnete vůdčího postavení. V psí smečce se však alfa postavení pomocí hrubé fyzické síly nedosáhne. Mnoho psů s normální, přátelskou povahou se bude držení v poloze na zádech násilím (přirozeně) bránit, dokonce mohou projevit i obrannou agresivitu. Nepleťte si pojmy s dojmy Používání pojmů jako je dominance pro vysvětlení toho, že pes nechce přijít na přivolání, když tomu nebyl řádně naučen, je zbytečně zavádějící a nevhodné. Můžete psa převracet na záda jak chcete, stejně na přivolání nepřijde, pokud ho to nikdo nenaučil a povel nebyl dostatečně upevněn v prostředí s rušivými podněty. Stejně tak ho můžete převracet na záda a držet ho tak celou noc (a chodit první dveřmi), stejně vás pokouše, když vytvoříte takové podmínky, které překročí jeho prahovou hodnotu vzruchu pro kousnutí. Nálepkou "dominance" je také často ospravedlňováno trestání psů, zvláště těch, kteří se brání výcvikovým metodám založeným na hrubé síle. Jean Donaldson (1996) uvádí, že použití mechanických (aversních) výcvikových metod je často ospravedlňováno smečkovou hierarchií. Od té doby, co byla objevena lineární hierarchie ve smečce vlků, lidé bláznivě usilovali o to vysvětlit si každé myslitelné psí chování a vzájemné působení člověka a psa pomocí termínu “dominance”. Podle těchto tvrzení se psi neumějí chovat nebo jsou neposlušní z toho důvodu, že jim nikdo neukázal, „kdo je tady pánem“. Musíte být “alfa” ve své smečce. Tyto úsudky vedou k dalším ospravedlnění výcvikových metod směřujících k trestání - pes dle těchto dogmat nemyslí pravděpodobně na nic jiného než na to, jak se vyšplhat na nejvyšší hodnostní postavení ve smečce, takže člověk by ho měl udržet v podřízenosti pomocí násilí. Dominance tak poskytuje určité univerzální vysvětlení pro psí chování. Majitelům toto jednoduché vysvětlení stačí a ostatní témata (jako je teorie učení) považují za zbytečná. Názor, že když se pes žene první dveřmi před svými majiteli, nebo tahá na vodítku, projevuje tím dominanci, je opravdu úsměvný, proto se jím nebudeme ani zabývat. Někteří lidé to mají v hlavě dokonce tak převrácené, že považují submisivní projevy, jako je vyskakování nebo podávání packy, za dominantní chování, a tak přistupují k aversním výcvikovým metodám. Celý problém okolo dominance vězí ve vyvozování závěrů namísto hledání zjevných příčin. Psi okusují nábytek, protože k čemu jinému by asi nábytek mohl být? Neposlouchají, protože vůbec netuší, co povely znamenají. Mohou být také špatně motivovaní k tomu, aby vyhověli, nebo je právě v danou chvíli zaujalo něco jiného, například prchající veverka. Vůbec přitom nemají na mysli pořadí ve smečce. Hrubé zacházení Pokud se správně neporozumí vztahům mezi postavením ve smečce, dominancí a agresí, směřuje to ke zhoršení problémů se psími rváči. Psi se perou nejčastěji důsledkem špatné socializace a díky sdružování sociálně nepřipravených dospělých psů. I kdyby nezkušený "středně postavený" psovod psa vyškubával na stahováku, věšel, převracel na záda nebo psa zbil do podřízení, co dobrého je na tom, že tím sice vyhraje bitvu, ale prohraje válku?
Jakou výhodu přináší přeměna "dominantního" psa na bázlivého? Oba jsou nevhodní jako společníci nebo pracovní psi. Mimoto většina majitelů psů nemá fyzické ani psychické předpoklady k fyzickým korekcím. Proč tedy radit začínajícím pejskařům zápasit se psem, když jsou odsouzeni k prohře? Proč bychom vlastně museli se psem zacházet hrubě, když je možné dosáhnout stejného cíle používáním mozku místo svalů. 10 nejčastějších projevů chování spojovaných s problémem “dominance”: 1) kousání/agrese, zejména vůči členům rodiny 2) tahání na vodítku 3) vyvenčení se v domě, zejména když k takovýmto nehodám dochází na postelích, na botách atd. 4) okusování cenných věcí 5) vyskakování při vítání, podávání packy 6) pes nepřichází na zavolání 7) loudění u stolu 8) procházení dveřmi jako první 9) spaní na nepovoleném místě (gauč, postel apod.) 10) krádeže jídla/prádla Dveře Nejoblíbenějším mýtem Jean Donaldsonové je ten o procházení dveřmi jako první. Když psi spěchají při vycházení z domu, snaží se zkrátit si vzdálenost mezi sebou a čímkoliv venku v co možná nejkratším čase, protože jsou rozčileni, jsou to prostě psi a nemají důvod, proč to nedělat. Pokaždé, když se ptáte “Proč? Proč? Proč?” pes něco dělá, nesnažte se vysvětlit problém pomocí "smečkové teorie", uvědomte si, že pes něco dělá: 1) protože je chování posilováno něčím, co se vyskytuje v okolí psa 2) protože pes nemá důvod to dělat jinak (tzn. proč NE?) Celá myšlenka dominance je tolik nafouklá, že existují celé výcvikové školy založené na předpokladu, že když dokážete projevit nad svým psem přiměřenou dominanci, vše ostatní se spraví samo. Tento názor je nebezpečný. Neznamená to jen, že se bude s každým psem zacházet neuvěřitelně hrubě, pravděpodobně se obnoví problémy s přivoláním nebo kousáním, ale zároveň správně prováděné podmiňování a snaha o zajištění dostatečně různorodého prostředí přijdou nazmar. Výsledkem toho je, že pes je stále nevycvičený, což nás opět utvrdí v tom, že mu musíme dát najevo, kdo je pánem. Nic z toho, co tu bylo řečeno, neznamená, že by psi netvořili sociální hierarchii. Tvoří. Není však zrovna nejvhodnější pomocí smečkové teorie vysvětlovat nebo léčit neposlušnost, nevhodné chování nebo kousavost. Lidé, kteří cvičí pomocí aversních metod a řídí se dominančním modelem, by dosahovali lepších výsledků a méně by poškozovali psa, pokud by používali tresty na základě důkladného prostudování a porozumění teorie učení, nebo ještě lépe, kdyby se vyhýbali trestům úplně a použili jiné metody učení. Koncept dominance jednoduše není nutný. Jak to tedy je
Kde je tedy pravda? Faktem zůstává, že psi nejsou vlci. Když uvážíte počet všech psích generací, výroky typu "Chci se naučit, jak zacházet se svým psem, budu se tedy učit od vlků" dávají stejný smysl jako kdybyste řekli: "Chci zlepšit své rodičovské schopnosti - musím zjistit, jak to ti šimpanzové dělají!". Vlci jsou nejbližšími příbuznými psů, stejně jako jsou šimpanzi nejbližší příbuzní lidí, ale psi se stali samostatným druhem pravděpodobně již před 135 000 lety. Přestože si zachovali některé charakteristiky vlků a jiných psovitých šelem, tisíce let domestikace a selektivního šlechtění je hluboce změnily. Podle Dr. Myrny Milani, veterinářky a odbornice na etologii, jsou zvířata, která v divoké přírodě panují ve smečce hrubou silou, eliminována z genofondu populace, protože síla vyžaduje spoustu energie a vystavuje zvířata vysokému riziku smrti, zranění, nebo tomu, že budou ulovena predátorem. Dr. Frank Beach provedl třicetiletý výzkum na psech na univerzitách Yale a Berkeley. 19 let bylo věnováno výzkumu sociálního chování psí smečky. (Ne vlčí smečky. PSÍ smečky.) Uvádím některá jeho zjištění: - psi - samci mají pevnou hierarchii - feny mají také hierarchii, ale ta je mnohem variabilnější - když smícháte dohromady jednotlivá pohlaví, zamíchá to i s pravidly. - malá štěňata mají něco jako "štěněčí licenci (puppy licence)". To jim v podstatě dovoluje dělat cokoliv. Feny jsou ke štěněčí licenci tolerantnější než psi. - štěněčí licence zaniká ve věku okolo 4 měsíců. V tuto dobu starší středně postavení psi udělají štěněti v pravém slova smyslu ze života peklo, dokud štěně nenabízí všechno příslušné usmiřovací chování (appeasement behavior) a nezaujme nejnižší místo v sociální hierarchii. Nejvýše postavení jedinci celou věc naprosto ignorují. - neexistuje fyzická dominance. Všeho je dosáhnuto pomocí psychologického týrání (psychological harassment). Vše je ritualizováno. - jen naprostá menšina psů získala své "alfa" postavení pomocí násilí. Ti, kteří to tak dokázali, byli rychle sesazeni. Nikdo nemá rád diktátory. - naprostá většina alfa psů vládne benevolentně. Jsou si jisti svou pozicí. Nesnižují se k tomu, aby se prali a něco si dokazovali. Pokud by to dělali, snižovali by své postavení, protože: - perou se STŘEDNĚ postavená zvířata. Ta si nejsou jista svou pozicí a chtějí se povýšit nad ostatní středně postavená zvířata. - nízko postavená zvířata nevyhledávají konflikty. Vědí, že by prohrála. Znají svoje postavení a přijímají ho. "Alfa" neznamená fyzicky dominantní. Znamená to "mít zdroje pod kontrolou". Spousta alfa psů je příliš malých nebo fyzicky slabých, aby mohli fyzicky dominovat. Vysloužili si ale právo kontrolovat ceněné zdroje. Každý jednotlivý pes si sám určuje, které zdroje jsou pro něj důležité. Takže alfa pes se může vzdát nejlepšího místa na spaní, protože ho jednoduše nezajímá. Co z toho tedy pro vztah pes-člověk vyplývá? - používání fyzické síly jakéhokoliv druhu snižuje vaši pozici. Pouze STŘEDNĚ postavení jedinci se perou.
- abyste byli "alfa", musíte mít pod kontrolou zdroje. Tím se nemyslí nesmysly jako zakazovat psům spát na posteli nebo procházet dveřmi první. Zdroje musí být závislé na určitém chování. Pes chce žrát. Dobře vyžadujte, aby si nejprve sedl. Chce ven? Ať si nejdříve sedne. Chce zdravit lidi? Nejdříve sednout. Chce si hrát? Sednout... nebo jakýkoliv jiný cvik. Pokud jste dostatečně aktivní při řízení toho, co pes chce, pak jste podle definice alfa VY. - Cvičte svého psa. Výcvik je lidsko-psí ekvivalent zrušení fáze "štěněčí licence" ve vývoji psa. Děti, ženy, staří lidé, postižení - ti všichni dokáží vycvičit psa. Pouze málo lidí však dokáže fyzicky dominovat. - Odměňujte nesmělé chování spíše něž to sebeprosazující. Pokud máte dva psy a jeden se cpe před druhého, věnujte pozornost druhému, dejte mu pamlsek jako prvnímu nebo cokoliv, co první pes chtěl. První, kdo se posadí, dostává odměnu. Tahání na vodítku nikam nevede. Dveře se neotevřou, dokud se psi neposadí a dokud nedovolíte, že mohou jít ven. Pokud budete odměňovat psa, který se prosazuje, tím spíše se tak učiní. Měli byste být vůdcem, ne pánem nebo diktátorem. Vedoucí postavení je velká zodpovědnost. Vaším úkolem je postarat se o veškeré potřeby vašeho psa... krmivo, vodu, veterinární péči, sociální potřeby, bezpečnost, atd. Pokud nedokážete nějakou potřebu psa uspokojit, pokusí si ji uspokojit sám. Způsob, jak získat kontrolu nad svým neposlušným psem, je vytvořit z něj příjemného společníka pomocí výcviku. Pozitivní výcvikové metody otevírají svět komunikace mezi dvěma druhy, které nemají společný jazyk . Zapamatujte si dvě základní pravidla učení: 1) všechna zvířata (a malé děti) se učí pomocí okamžitých - ne opožděných - následků svého chování 2) chování, které je posíleno odměnou, se objevuje častěji. Ceněné zdroje, jako jsou hračky, jídlo, hra, procházky a hlazení, neposkytujte psovi zadarmo. Používejte je jako odměnu za dobré chování, když si pes například nejdříve sedne nebo lehne na povel. Naučte se ovládat techniku poskytování zdrojů za žádané chování a jejich odebrání za nevhodné chování. Je to jako učit batole pěkně poprosit, aby dostalo sušenku, když ale zakřičí "dej to sem!", nedostane nic. Odměňujte uctivé a zdvořilé chování a ignorujte to, které obtěžuje. Naučte se dovést svého psa k úspěchu a předcházet chybám. Kouše váš pes boty? Tak je nenechávejte ležet volně po domě. Místo toho mu dejte žvýkací kosti nebo hračky typu Kong naplněné něčím dobrým. Váš pes doma močí? Tak ho nenechávejte běhat volně po domě bez dozoru a pravidelně ho berte ven a odměňujte ho za každé věnčení na správném místě. Hrabe na zahradě? Tak mu udělejte místo, kde bude moci svou oblíbenou činnost provádět a zahrabejte mu tam pár žvýkacích kostí. Až si na toto místo zvykne, snadno přerušíte jeho omyly a pošlete ho hrabat na jeho místo. Spíše než psa tyranizovat a dostat ho tím do podřízené pozice, je mnohem jednodušší přesvědčit ho, aby byl členem týmu… Jen tak si může užívat života s námi, místo toho, aby s námi bojoval. Jana Ježková, Glen Albyn Beardies, http://www.glenalbyn.org/
