Pokyny pro žáky k psaní odborných prací Součástí středoškolského a vysokoškolského vzdělávání je dnes i publikační činnost žáků a studentů. Při psaní jakékoliv odborné práce (např. ročníkové, seminární, SOČ nebo diplomové) se pisatelé musí řídit nejen pokyny vedoucího práce (tj. vyučujícího, který práci zadává), ale i obecnými zásadami, normami pro psaní a citování odborných textů. Tyto normy stanoví nejen formální úpravu práce, ale také formu bibliografických citací a odkazů1.
1. Vizuálně grafická úprava práce 1.1 Normostrana Normostrana by mohla být definována jako množství textu, vyjádřené počtem znaků včetně mezer, umístěné na jednu stránku formátu A4. Obvykle se tím rozumí 30 řádků o 60 znacích, tj. celkem 1800 znaků na tento formát. Z takto formulované definice normostrany jasně vyplývá, že se tu hovoří o množství textu, ale nikoli o obsahu textu, tj. o obtížnosti jeho sestavování a jeho vypovídací hodnotě. Ať jde již o původní tvorbu textu, případně jeho překladu z nebo do cizího jazyka. Také může jít o pouhé opisování textu, které je oproti původní tvorbě nebo překladu textu pochopitelně nejsnadnější. Co se obsahu textu týče, je třeba se vždy řídit zadáním práce a pokyny zadávajícího. Abychom dosáhli požadovaného počtu znaků na stranu, je vhodné použít typ písma Arial, případně Times New Roman, řádkování 1,5, velikost písma 12 nebo 14, okraje 3 cm z obou stran, 2,5 cm shora a zdola, text by měl být zarovnán do bloku (viz stejnojmenná funkce na horní liště Wordu). V rámci celé práce je zásadně nutné zachovat naprosto stejnou grafickou úpravu. 1.2 Titulní strana Práce je obvykle uvozována titulní stranou. Z této strany by mělo být zřetelné, kdo práci napsal, kdo ji vedl, název práce, o jakou práci se jedná (ročníkovou, seminární, diplomovou atd.), rok vydání (vytištění) práce a název instituce, v rámci které byla práce vytvořena (např. název střední školy, vysoké školy, výzkumného institutu). 1.3 Číslování stran Pro snadnější orientaci v textu musí být všechny strany práce číslované, a to dokonce i titulní strana, ačkoliv na ní se číslo strany nezobrazuje (a tedy ani netiskne). V případě, že práce obsahuje přílohy, tyto mohou, ale nemusí být číslované samostatně. Všechny strany včetně stran příloh musí být uvedeny v obsahu práce, který se ve struktuře práce umisťuje obvykle za titulní stranu. Stejně trak je ale možné umístit obsah práce až zcela na závěr. Číslo strany se umisťuje do zápatí na straně vpravo.
1
Významnou normou upravující komplexně z formálního i obsahového hlediska práci je například materiál ústřední komise SOČ „Vzory grafické úpravy desek, titulní strany a úvodních stránek práce SOČ“ (viz http://www.soc.cz/vzory-uvodnich-stran-prace-soc0/5952316/VZORY_UPRAVY_SOC_33rocnik.pdf).
1
1.4 Obrázky, tabulky a grafy V řadě případů může být nutné, případně přinejmenším vhodné pro větší názornost, dokreslení, dokumentaci, eventuálně zvýšení atraktivity práce, začlenit do práce obrázky, tabulky nebo grafy. Každá tabulka, graf nebo obrázek musí být opatřen popiskem a rovněž číslován, aby na něj bylo možno jednoznačně odkázat v samotném textu práce. Pokud práce obsahuje více grafů či tabulek, je třeba důrazně dbát na to, aby byly všechny ve stejné grafické úpravě (sytost výplně, tloušťka čar ohraničení, formát písma) a pokud je to možné, ve stejné velikosti a na stránce umístěné na stejném místě (např. se shodným odsazením od levého okraje stránky). Samotný text práce by měl být od vloženého objektu dostatečně a přehledně oddělen, přičemž text objekt neobtéká, ale zásadně pokračuje pod vloženým objektem. 1.5 Členění textu Samotný text práce je obvykle členěn do jednotlivých kapitol, které musí být číslované a náležitě nadepsané tak, aby nadpis adekvátně vystihoval obsah kapitoly a zároveň čtenáře zaujal. Jednotlivé kapitoly odráží strukturu a tématické členění práce. Názvy jednotlivých kapitol s přiřazenými čísly stránek potom obvykle tvoří strukturu obsahu práce. V rámci kapitol je potom text členěn do jednotlivých odstavců, v nichž je obvykle rozvíjena jedna myšlenka nebo argument. Odstavce jsou od sebe navzájem a od dalších objektů (např. obrázků, tabulek nebo grafů) oddělené klávesou ENTER a jejich první řádek je pro větší vizuální přehlednost pomocí klávesy Tab odsazen.
2. Citace a odkazy Při psaní práce si obvykle nevystačíme pouze s vlastními úvahami, myšlenkami, údaji a daty, ale obvykle musíme vycházet i z prací jiných autorů. Tento způsob tvorby práce je nejenom přípustný, legitimní, ale zejména v případě odborných prací dokonce žádoucí, ovšem pouze za dodržení poměrně přísných pravidel týkajících se práce s citacemi a odkazy. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že i odborná práce složená pouze z myšlenek jiných autorů (takzvaná kompilace), pokud z nich jsou vyvozeny vlastní, nové a invenční závěry, může být vysoce hodnocená, ceněná a přínosná. Předpokládá se ale, že z textu je jasně patrno, které myšlenky jsme převzali (a od koho) a které jsou naše vlastní. V současném akademickém světě není mnoho větších prohřešků, než nepřiznané užití cizích myšlenek, úvah a dat. V neposlední řadě je rovněž nutno podotknout, že toto plagiátorství je navíc porušením autorského zákona. 2.1 Jak pracovat s cizí myšlenkou? V zásadě existují dva možné způsoby, jak použít legitimně cizí myšlenku nebo závěr ve vlastní práci. Těmito dvěma způsoby jsou parafráze a citace. Parafrázi můžeme definovat jako jasné a přesné vyjádření cizí myšlenky, úvahy nebo závěru vlastními slovy. V takovém případě neužíváme k uvození myšlenky nebo úvahy uvozovky, uvedeme pouze jméno autora myšlenky, odkaz na zdroj, odkud jsme čerpali (viz níže), a následně vlastními slovy vyjádřenou samotnou myšlenku. Citací se potom rozumí doslovné vyjádření cizí myšlenky nebo úvahy. Citujeme-li, uvedeme jméno autora myšlenky a odkaz na zdroj, odkud jsme čerpali včetně čísla stránky (viz níže), k uvození cizí myšlenky potom použijeme uvozovky.
2
Text v uvozovkách je obvykle psán kurzívou. Je-li citace delší, tzn. několik řádků nebo celý odstavec, je vhodné ji oddělit od ostatního textu do samostatného odstavce a psát ji menší velikostí písma než je ostatní text.
2.2 Odkazy na citace Užijeme-li cizí myšlenku, úvahu nebo data v textu své práce, a to ať již formou parafráze nebo přímé citace, musíme zároveň bezpodmínečně uvést rovněž autora dané myšlenky a zdroj, odkud jsme čerpali. Za tímto účelem můžeme užít několik metod odkazování na cizí zdroje. Za zmínku stojí zejména tři hlavní možné metody, a to metoda průběžných poznámek, metoda číselných citací a metoda prvního prvku a data. V této souvislosti je třeba upozornit, že v celé práci musí být užita a dodržována metoda pouze jedna! Metoda poznámek Na jednotlivé dokumenty odkazujeme pomocí čísla poznámky a bibliografické údaje zdroje uvádíme v poznámce pod čarou. Na konci práce uvedeme v soupisu zdrojů všechny bibliografické odkazy uspořádané abecedně dle jména autora. Příklad: V textu práce uvedeme: …ke stejnému závěru ostatně dospěl i Marada1… V poznámce pod čarou uvedeme: 1 Marada, Radim. (ed.) 2006. Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Metoda číselných citací Jednotlivé dokumenty jsou očíslovány podle pořadí, v jakém jsou uvedeny v soupisu zdrojů, který je umístěn na samotném závěru práce. V případě, že je některý ze zdrojů citován vícekrát, opakuje se pod stejným číslem. Příklad: V textu práce uvedeme: …ke stejnému závěru ostatně dospěl i Marada (1)… V soupisu zdrojů uvedeme: 1. Marada, Radim. (ed.) 2006. Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. (následují další citace použitých dokumentů podle čísel)
Metoda prvního prvku a data V textu vlastní práce se vyznačuje identifikační část, pod kterou lze zdroj/dokument nalézt v bibliografickém soupisu zdrojů na konci práce společně s rokem vydání dokumentu v kulatých závorkách. Identifikační částí bývá zpravidla
3
jméno autora. V případe, že autor napsal v daném roce více prací, za rokem vydání se pro odlišení uvádí malá písmena abecedy (a-z). Příklad: V textu práce uvedeme: …ke stejnému závěru ostatně dospěl i Marada (2006)… …ke stejnému závěru ostatně dospěl i Marada (2006a)… V soupisu zdrojů uvedeme: 1. Marada, Radim. (ed.) 2006. Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. (následují další autoři použitých dokumentů uspořádaní dle abecedního pořádku)
2.3 Citační norma Existuje mnoho způsobů, jak uvádět použitou literaturu. V České republice je nejvíce rozšířena mezinárodní norma ISO 690 a ISO 690-2, kterým bude věnována následující podkapitola. Akademická komunita však celosvětově používá mnoho jiných citačních stylů, které se liší podle oboru, mohou být svázány s profesními organizacemi (např. Modern Language Association – MLA), nebo s jednotlivými odbornými časopisy. Podobně jak bylo zdůrazňováno v podkapitole 2.2, nejenom co se metod odkazování týče, ale i v případě citační normy je bezpodmínečně nutné v celé práci užívat a dodržovat citační normu pouze jednu! ČSN ISO 690 - ČSN ISO 690 Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura (účinnost od 1.12.1996) • obsahuje pravidla psaní a odkazování bibliografických citací monografických publikací a jejich částí, časopiseckých (seriálových) článků, příspěvků do monografií (např. sborníků z konferencí) a patentových dokumentů. ČSN ISO 690-2 Bibliografické citace. Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části (účinnost od 1.2.2000) • stanovuje způsoby citování elektronických monografií, databází a počítačových programů a jejich částí, elektronických seriálových publikací (časopisy) a jejich částí (články), elektronických nástěnek, diskusních fór a elektronických zpráv, a to jak pro elektronické publikace na příslušných nosičích (CD ROM, disk), tak i pro online dokumenty, u nichž je třeba ještě uvést dostupnost v počítačové síti. (následující příklady jsou přejaty z publikace Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty sociálních studií)2 A. tištěné monografické a seriálové publikace • Monografická publikace Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. Název publikace. Místo vydání: Vydavatel.
2
http://ivris.fss.muni.cz/download/citacni_norma.pdf (staženo 18. 6. 2011).
4
Marada, Radim. (ed.) 2006. Etnická různost a občanská jednota. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
• Část monografické publikace – sborníky (např. z konferencí) Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. „Název příspěvku.“ In Příjmení autora/editora, Jméno autora/editora. Název monografie. Místo vydání: Vydavatel, lokace v monografii (údaj o stranách s použitím zkratky s. pro české a p. pro anglické dokumenty, čísla oddělena pomlčkou bez mezer). Musil, Libor; Navrátil, Pavel. 2002. „Přístupy k práci s menšinami.“ In Sirovátka, Tomáš (ed.). 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií a Nakladatelství Georgetown, s. 263-290.
• Článek v seriálové publikaci (pokračujícím zdroji) Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. „Název článku.“ Název seriálové publikace: Název konkrétního vydání ročník (číslo svazku): lokace v publikaci (strany oddělené pomlčkou). Řeháková, Blanka. 2000. „Jak vnímáme příjmové nerovnosti a jaké bychom je chtěli mít.“ Sociologický časopis 36 (1): 23-40. Szaló, Csaba. 2004. „Vymístění uvnitř životního světa: kulturní vymístění jako přepis významů a identit.“ Sociální studia: Displacement/Vymístění (2): 27-41. Curley, Alexandra M. 2005. „Theories of urban poverty and implications for public housing policy.“ Journal of Sociology & Social Welfare 32 (2): 97-119.
• Diplomové, habilitační a rigorózní práce Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. Název publikace. Údaj o typu publikace. Místo vydání: Vydavatel (univerzita, fakulta, katedra apod.). Vedoucí diplomové práce (s uvedením titulů). Potočný, Tomáš. 2004. Lidé na okraji: případová studie satelitního městečka. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra sociologie. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Petr Mareš, Csc.
B. elektronické dokumenty a zdroje • Webová stránka Příjmení, jméno autora stránky. Název stránky [online]. Poslední revize datum poslední revize [citováno dne zkratkou cit.]. < URL adresa stránky >. Wales, Jimmy; Sanger, Larry. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. Last revision 4.9.2005 [cit. 6.9.2005].
.
• Elektronická monografie Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. Název publikace [online]. Vydavatel. [citováno dne zkratkou cit.]. Dostupné z < URL adresa stránky>. Borgatta, Edgar F.; Montgomery, Rhonda J.V. (eds.). 2000. Encyclopedia of Sociology. New York: Macmillan Reference USA. [cit. 7.9.2005] Dostupné z: .
• Elektronické seriály (jejich části) Příjmení autora, jméno autora. Rok vydání. „Název článku.“ Název seriálové publikace: Název konkrétního vydání [online], ročník (číslo svazku): lokace v publikaci (strany oddělené pomlčkou) (jsou-li uvedeny). Poslední revize datum poslední revize [citováno dne zkratkou cit.]. Dostupné z < URL adresa stránky>.
5
Hargreaves, Katrina; Ken, Daniels. 2007. „Parents Dilemmas in Sharing Donor Insemination Conception Stories with their Children.“ Children & Society. OnlineEarly Articles [online]. Last revision 31.7.2007 [cit.1.7.2007]. Dostupné z .
• „Samostatné elektronické texty“ (drafty, working papers aj.) Příjmení, jméno autora. Název dokumentu [online]. Poslední revize datum poslední revize [citováno dne zkratkou cit.]. Dostupné z < URL adresa stránky >. Anderson, John. 2003. Aboriginal children in poverty in urban communities: social exclusion and the growing racialization of poverty in Canada [online]. Last revision 10.6.2003 [cit. 3.8.2005]. Dostupné z .
V Kroměříži dne 25.6.2011
Vypracoval: Mgr. Jiří Pospíšil
6
