Pojistný. obzor. Časopis českého pojišťovnictví. Ročník

Pojistný obzor Ročník 86

2009

4 Časopis českého pojišťovnictví

OBSAH EDITORIAL NA AKTUÁLNÍ TÉMA Cesta ke sjednocení pravidel pro distribuci finančních produktů (Mgr. Klára Hájková) Zprostředkování finančních produktů v centru zájmu evropských legislativců (Mgr. Ondřej Karel) Zveřejňovat náklady na finanční produkty, nebo ne? Anketa mezi zástupci regulace, dohledu, profesních asociací a sdružení a vybranými členy České asociace pojišťoven (Mgr. Ema Novotná) LEGISLATIVA A PRÁVO Ohlédnutí za zákonem o pojišťovnictví (Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.) Prováděcí vyhlášky k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (RNDr. Monika Šťástková) „Datové schránky usnadňují komunikaci“ Rozhovor s Prof. Ing. Vladimírem Smejkalem, CSc. LL.M. (Marcela Kotyrová) Z nových právních předpisů (Mgr. Eva Kozojedová) EKONOMICKÉ INFORMACE Odměny pojišťovacích zprostředkovatelů a daně (Ing. Jana Šťovíčková, Ing. Jana Antošová) Uplatnění DPH na převod souboru zajišťovacích smluv – nový rozsudek ESD Ing. Jana Šťovíčková Role pojistných matematiků v rámci Solventnosti II (Ing. Imrich Lozsi) „Ekonomika představuje největší riziko“ (Lloyd’s Communications) POJISTNÉ PRODUKTY Fenomén Vánoc a pojistné události (Ing. Vladimír Fuchs) Škody na zdraví ze zimních sportů (JUDr. Irena Třešňáková) Pojištění v oblasti obnovitelných zdrojů (Ing. Dušan Skoták) Pojištění pohřbu se vrací na trh (Ing. Jana Hrdinová, Ph.D.) ZE SVĚTA Obamova zdravotní reforma hledá své uplatnění (Ing. Petr Pavlík) Zdravotnictví za hranicemi: Nizozemí (Kolektiv autorů projektu Kulatý stůl) ČAP partnerem Norska v projektu na výměnu zkušeností v oblasti boje s pojistným podvodem (Mgr. Ondřej Karel) Z DOMOVA „Pojišťovny jsou nervózní ze sdílení informací“ Rozhovor s Paulem Robinsonem z IBM (Mgr. Ema Novotná) Vzácná návštěva z Lloyd’s zavítala do Prahy (Mgr. Ema Novotná) Pojišťovací makléři bilancovali (Ing. Zdeňka Indruchová) Ještě k zákonu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (JUDr. Adriana Vavrušková) Datové schránky v právním řádu ČR Recenze publikace Z tiskových zpráv členských pojišťoven INSURANCE DIGEST “Insurers Are Nervous about Sharing Information” Interview with Paul Robinson from IBM (Ema Novotná)

4 6 8

11 12 15

17

18 20 21 23

26 27 29 30

32 33

37

38

40 41 42 42 43

45

Vážení čtenáři,

Foto: ČAP

ani se tomu nechce věřit, ale máme za sebou další rok a vy držíte v rukou poslední letošní číslo Pojistného obzoru. Koloběh času nelze zastavit, je ale možné jej smysluplně naplnit. Proto ani v tomto roce nechyběly na stránkách pravidelných rubrik rozhovory, názory, analýzy a informace významných odborníků a zástupců jak z oboru pojišťovnictví, tak i státní správy. Snad vám otištěné články pomáhaly při řešení problémů v každodenní práci, inspirovaly vás a možná jste si u nich zároveň i trochu odpočinuli. A na jaká témata jsme se koncem roku zaměřili tentokrát? V posledních měsících se na všech frontách začalo intenzivně rozebírat, zda zveřejňovat náklady na finanční produkty, nebo nikoli. A pokud ano, jaké vlastně a jakým způsobem. Nemohli jsme zůstat stranou. V rubrice „Na aktuální téma“

proto přinášíme sondu do současné situace jak z českého, tak evropského pohledu očima Kláry Hájkové, náměstkyně ministra financí, respektive Ondřeje Karla, specialisty na mezinárodní vztahy České asociace pojišťoven (ČAP). Zcela jistě se necháte vtáhnout do diskuse, kterou jsme otevřeli na stranách 8–10. Každý ze sedmi oslovených odborníků objasňuje problematiku z pohledu své instituce. Názorová mozaika vám pak poskytne jedinečnou šanci utvořit si o dané problematice ucelený obrázek. Pojišťovací zprostředkovatelé, ovšem z hlediska nastavování schémat odměňování, uvízli v hledáčku manažerek daňového oddělení ze společnosti Deloitte. Více v „Ekonomických informacích“ na stranách 18–21. Díky trvalé spolupráci s kolegy z Lloyd’s vás tentokrát seznámíme se zprávou zabývající se prioritními globálními riziky a ve stejné rubrice se dočtete, jak na ni reagovali šéfové největších světových firem. Také jsme měli možnost zúčastnit se říjnové přednášky předsedy společnosti Lloyd’s Lorda Petera Levena, která se konala v Praze. Výběr toho nejzajímavějšího přinášíme na straně 40. Ze světové problematiky stojí dále za zmínku příspěvek Petra Pavlíka, jenž rozkrývá hlavní principy zdravotní reformy USA, kterou se podařilo Baracku Obamovi počátkem listopadu prosadit ve Sněmovně reprezentantů. Velmi zajímavý a exkluzivní rozhovor zaměřený na propojení problematiky pojistných podvo-

dů a informačních technologií nám poskytnul Paul Robinson, expert pro oblast pojišťovnictví v IBM, zejména v Asii a Tichomoří. V neposlední řadě se nám podařilo připravit i několik sezonně laděných příspěvků. Irena Třešňáková z české pobočky mezinárodní likvidační organizace se zaměřila na téma škod na zdraví způsobených při zimních sportech v zahraničí a Vladimír Fuchs zmapoval fenomén Vánoc z pohledu vytíženosti asistenčních služeb. Dlužno podotknout, že v době hektického předvánočního shonu se nejednou stane, že klienti pojišťoven začnou kupříkladu postrádat vozidlo, které jim vlastně nebylo vůbec odcizeno… Přestože příspěvky, které se na stránkách Pojistného obzoru objevují, nepatří zrovna do kategorie těch oddechových, věříme, že vám i v dalším roce přinesou zajímavé a smysluplné informace, které si se zájmem přečtete.

perspective of his or her respective organization. This mosaic of opinions will provide you with a unique opportunity to obtain a complex view of the issue. Deloitte’s tax department managers focus on insurance agents, this time from the perspective of setting up the remuneration system. More on that in “Economic Information” on pages 18–21. Thanks to ongoing collaboration with Lloyd’s we can brief you on a report on key global risks. The same section also presents responses to the report of major global companies’ chiefs. On the top of that we had a chance to be present at the lecture of the chairman of Lloyd’s, Lord Peter Levene, who visited Prague this October. The selection of the most interesting issues is on page 40. A look at world events includes a contribution by Petr Pavlík outlining key principles of the US health care reform that President Barack Obama managed to push through the House of Representatives in early November. Of great interest is an exclusive interview with Paul Robinson, leader of IBM’s insurance department, discussing the intertwined issues of insurance fraud and information technology. We have also prepared some articles on seasonal topics. Irena Třešňáková from the

Czech office of an international claim settlement organization discusses insurance events stemming from injuries suffered in pursuing winter sports abroad, while Vladimír Fuchs has mapped out how busy assistance services get during Christmas holidays. It must be noted that in the hectic pre-Christmas hustle and bustle, insurance companies’ clients might happen to “lose” their car which wasn’t actually stolen at all… Although the articles published in Pojistný obzor rarely fall into the category of relaxation reading, we believe in the coming year they will continue to bring you attractive and meaningful information that you will find of interest.

Do nového roku bych vám za celý realizační tým našeho časopisu ráda popřála především hodně zdraví a spokojenosti v osobním i profesním životě. Ať se vám v nadcházejícím roce daří,

Ema Novotná šéfredaktorka

Dear readers, It is hard to believe that another year has passed and you are holding in your hands the last 2009 issue of Pojistný obzor. The passage of time cannot be stopped but it’s possible to fill the time with meaningful contents. That’s why this year we have continued to feature in our regular sections interviews, opinions, analyses and information provided by leading specialists and representatives from both the insurance sector and state administration. We hope the published articles have helped you solve problems arising during your everyday work and also inspired you and, perhaps, contributed to your relaxation. What topics did we pick this time as another year is nearing its end? The past few months have seen vigorous debate on many fronts whether to disclose costs of financial products, or not. And if yes, what products and in what manner. We could not stand aside. Our section “Current Issue” is a probe into the situation in the Czech and European context by Deputy Finance Minister Klára Hájková and Ondřej Karel, specialist in international relations of the Czech Insurance Association (ČAP). You will surely become absorbed in the discussion unfolding on pages 8–10. Each of the seven experts we have approached addresses the issue through the

On behalf of the entire production team of our periodical, I wish you good health and happiness in your personal and professional endeavours in the New Year. With wishes of success in the coming year,

Ema Novotná Editor- in-Chief

Na aktuální téma

Pojistný obzor 4/2009

3

Na aktuální téma

Cesta ke sjednocení pravidel pro distribuci finančních produktů

Sílící role externí distribuce na finančním trhu a trendy, které ji provázejí, posilují nutnost harmonizace pravidel.

MGR. KLÁRA HÁJKOVÁ NÁMĚSTKYNĚ MINISTRA MINISTERSTVO FINANCÍ

Revize systému distribuce Pro Ministerstvo financí jako regulátora finančního trhu, zodpovědného navíc také za oblast ochrany spotřebitele, implikují oba zmíněné trendy jednu základní otázku – je v takto silné externí distribuci vše v pořádku? Množící se stížnosti klientů na zprostředkovatele nabádají k negativní odpovědi. Proto jsme se blíže podívali na to, jak je distribuce regulována, a zda by stát neměl nastavit pravidla trochu jinak. Výsledek naší analýzy bych popsala asi takto: pravidla se zásadně liší sektor od sektoru, v některých jsou nastavena poměrně přísně, v jiných naopak téměř chybí. Mluvím zde o pravidlech vymezujících, kdo může zprostředkovávat, o povinnosti být evidován ve veřejně přístupném registru a samozřejmě o pravidlech jednání, včetně požadavků na odbornou kvalifikaci. Jeden zprostředkovatel nabízející více produktů, ať už pro pokrytí všech potřeb zákazníka, anebo z důvodů jejich vzájemné substituovatelnosti, se nyní řídí několika různými pravidly. I zákazníka tato situace spíše mate, protože nemá vždy jasno, jaký servis je mu ze zákona garantován.

4


Na aktuální téma

Činnost poradenství… …tvoří samostatnou otázku, kdy se za poradce označuje velmi mnoho osob, které ne vždy poskytují kvalitní poradenství, ale často pouze zprostředkovávají jeden produkt od jednoho poskytovatele. A zde je označení „poradce“ skutečně na pováženou. Důležitější však jsou pravidla, která poradenství vymezují. S výjimkou investičního poradenství, pokrývajícího produkty kapitálového trhu, totiž prakticky neexistují.

Foto: archiv ČAP

Specializované sítě či multiproduktoví zprostředkovatelé tvoří z pohledu současných trendů součást distribučních kanálů bank, nebankovních poskytovatelů úvěrů a dalších finančních služeb, ale i pojišťoven. Podle našich odhadů generují téměř polovinu produkce jak v životním, tak i neživotním pojištění. V případě hypotečních úvěrů mluvíme již o dvou třetinách sjednaných obchodů. A pokračovat bychom mohli stavebním spořením či penzijním připojištěním. Druhým důležitým trendem, o kterém je zapotřebí se zmínit, je velmi časté nabízení kombinací více produktů konečnému zákazníkovi s cílem komplexně pokrýt jeho finanční potřeby – od investování volných prostředků, přes návrhy na vhodný úvěr až po pokrytí rizik.

Regulační aktivity v rámci EU Výše popsaný stav regulace finančního trhu není pouze českým specifikem. Je charakteristický pro celou Evropskou unii. Komunitární pravidla pokrývají – ovšem nejednotně – speciálními směrnicemi o zprostředkování pouze pojišťovnictví (IMD – Insurance Mediation Directive) a kapitálový trh (MiFID – Markets In Financial Instruments Directive). Proto se nyní Evropská komise zabývá projektem tzv. PRIPs (Packaged Retail Investment Products), tedy „balíčkovými“ investicemi pro drobné klienty. Tato iniciativa si klade za cíl nastavit harmonizované podmínky pro distribuci produktů plnících obdobnou investiční funkci, tedy investic na kapitálovém trhu, životního pojištění s investiční složkou nebo strukturovaných depozit. Nová pravidla by měla pokrýt zejména pravidla jednání, kde bude hlavní inspirací úprava dle MiFID, a poskytování předsmluvních informací zákazníkům, které vychází zejména ze směrnice UCITS, regulující fondy kolektivního investování.

Hledání společných pravidel Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že obdobný problém, který jsme identifikovali v České republice, se řeší také v Bruselu. Nicméně čekat

Mgr. Klára Hájková

na nová evropská pravidla není dle mého názoru tím nejvhodnějším řešením. Problémy tuzemského trhu musíme řešit hned, navíc záběr evropské iniciativy PRIPs nepokrývá celý finanční trh, ale pouze produkty s investiční složkou. Proto jsme v březnu letošního roku zřídili Pracovní skupinu k distribuci na finančním trhu a pozvali do ní zástupce České národní banky, všech relevantních profesních asociací působících na finančním trhu a také dva zástupce spotřebitelských sdružení. Tato skupina čítající dvě desítky expertů dostala za úkol najít vhodná společná pravidla pokrývající distribuci na celém finančním trhu – tedy produktů spořicích, investičních, úvěrových a pojistných. Distribucí zde rozumíme jak externí zprostředkování, tak i nabízení finančních produktů a služeb zaměstnanci poskytovatelů či přímo ovládanými distribučními sítěmi; svá pravidla by mělo dostat také poradenství. Je přece logické, aby nabídka uskutečněná zaměstnancem i zprostředkovatelem jakožto osobou samostatně výdělečně činnou podléhala srovnatelným požadavkům. Na druhou stranu postavení zaměstnanců má oproti podnikatelům svá specifika, která bychom také měli brát v úvahu.

Identifikace problémů Pracovní skupina začala svoji práci shrnutím identifikovaných problémů. Tím prvním je nejasnost, kdo vlastně finanční produkty a služby distribuuje. Zprostředkování úvěrů či některých depozitních produktů je živností volnou, bez odlišení kategorií distributorů. V případě úvěrů je pak takovou živností i vlastní poskytování produktů. A díky systému oborů živnosti, sdružujících více činností do společné kategorie, bohužel z živnostenského rejstříku nepoznáme, zda se konkrétní osoba zabývá zprostředkováním finančních produktů, anebo řemeslných prací či služeb v dopravě. Naproti tomu na kapitálovém trhu jsou vedle obchodníků s cennými papíry zákonem vymezeni investiční zprostředkovatelé a jejich vázaní zástupci. Konkrétně v pojišťovnictví pak najdeme tři kategorie vázaných zprostředkovatelů a dva typy zprostředkovatelů samostatných.

Průhlednější systém kategorií Za optimální řešení však považujeme jednotný systém kategorií. Prvním doporučením pracovní skupiny je návrh modelu, ve kterém by na trhu operovali tzv. samostatní zprostředkovatelé a vázaní zástupci. Základním rozdílem by pak bylo nastavení odpovědnosti za činnost. Samostatný zprostředkovatel by odpovídal za sebe, své zaměstnance i vázané zástupce, jak je tomu na kapitálovém trhu či v pojišťovnictví. Současně by mělo platit, že vázaný zástupce může pracovat pouze pro jednoho samostatného zprostředkovatele či jednoho poskytovatele. Tím by se vždy transparentně vyjasnilo, kdo za jeho činnost zodpovídá. Doporučení pracovní skupiny samozřejmě zohledňují platné znění směrnice IMD, která umožňuje jednomu smluvně vázanému zprostředkovateli pojištění (tied agent) zastupovat více pojišťoven v případě vzájemně si nekonkurujících produktů. Tato výjimka by zůstala zachována.

Jak by systém fungoval? Takto nastavené dvě kategorie distributorů by se odrážely ve dvou typech podnikatelského oprávnění, vydávaných Českou národní bankou. Obdobně jako na kapitálovém trhu pracovní skupina navrhuje, aby o povolení k činnosti žádal pouze samostatný zprostředkovatel, a to jak pro sebe, tak pro své vázané zástupce. Tím by výrazně ubylo administrativy pro jednotlivé vázané zástupce. Současně by samostatný zprostředkovatel ověřil u vázaných zástupců, zda splnili všechny zákonem stanovené požadavky a o tomto pouze informoval

Českou národní banku. Pokud by vázaný zástupce pracoval přímo pro poskytovatele, pak by registraci vyřídil tento poskytovatel.

Samotné podnikatelské oprávnění… …by mělo být podle návrhů pracovní skupiny vnitřně členěno do tří sektorů – pojištění, investičních služeb a spořicích a úvěrových produktů. Bylo by možné vydat povolení v rozsahu jednoho, dvou či všech tří sektorů s možností následného rozšíření či zúžení. Skupina nyní diskutuje, zda by se v rámci každého sektoru měly identifikovat dílčí subsektory, podávající informaci o konkrétních kategoriích produktů a služeb v rámci příslušného sektoru. Pak by podnikatelské oprávnění ještě podrobněji specifikovalo, které produkty a služby může daná osoba distribuovat. V praxi by pak bylo možné vydat povolení k činnosti zprostředkování například pouze životního pojištění. V tomto případě však diskuse stále běží a nelze předjímat, co nakonec pracovní skupina doporučí.

Jediný registr pro veřejnost Druhým opatřením, které pracovní skupina navrhla, je zřízení jednoho veřejnoprávního registru, který by byl přístupný všem občanům. V něm by bylo možné vyhledat každou osobu s povolením k činnosti distribuce na finančním trhu a ověřit si, zda je dotyčný samostatným zprostředkovatelem, či vázaným zástupcem a ve kterých sektorech má

z nich je adekvátní odborná způsobilost. Měly by proto být nastaveny požadavky na kvalifikaci distributora a ty by měly být následně ověřovány. Otázkou však zůstává, jakým způsobem. Zde zatím skupina nenašla kompromisní řešení. Obecně se totiž nabízí dvě varianty. Tou první je současný systém zvolený pro kapitálový trh, kdy legislativa ukládá obecné požadavky, co má zprostředkovatel znát, případně ukládá povinnost dosažení určitého stupně vzdělání či odborné praxe. Naopak v pojišťovnictví je uplatňován alternativní režim, který požaduje složení zprostředkovatelské zkoušky. Ta se nyní zaměřuje na faktické znalosti legislativy. Například v Rakousku již zkoušky pokrývají nejen znalosti, ale i dovednost aplikovat tyto znalosti v praxi. Zkoušený zprostředkovatel v modelové situaci jedná s klientem a komise hodnotí, zda správně představí produkt, zeptá se klienta na všechny potřebné informace a odpoví na otázky. Klíčovou roli tedy hraje reakce distributora v konkrétní situaci. Tento systém je jistě náročný na realizaci, na druhou stranu však představuje velmi dobrý způsob, jak objektivně zajistit ověření komplexní odbornosti při vstupu do odvětví. Pracovní skupina se v rámci právě probíhající druhé fáze bude zabývat otázkou, zda doporučit povinné zkoušky, anebo rozšířit stávající model kapitálového trhu na ostatní sektory.

Jak jednat se zákazníkem Čtvrtou oblastí, ve které nyní pracovní skupina formuluje svá doporučení, jsou pravidla jednání s klientem. Zde se práce nacházejí na samém počátku a bylo by předčasné odhadovat, k jakým

V roce 2010 připraví Ministerstvo financí teze budoucí právní úpravy jednotných pravidel na českém finančním trhu a zahájí práce na formulaci paragrafového znění. platné povolení. Opět se jedná o opatření zvyšující transparentnost trhu. Skupina také doporučila evidovat historii záznamů po vzoru obchodního rejstříku, aby se snadno dalo odhalit, pro které sítě či poskytovatele příslušný zástupce v minulosti pracoval.

Odpovídající odborná způsobilost distributorů Nová pravidla by také měla garantovat, že se distribucí budou zabývat pouze osoby, které splní určité podmínky pro získání povolení. Jednou

závěrům skupina dospěje. Určitě však navrhne pravidla pro informování zákazníka a odpoví na otázku, jak by mělo být zajištěno jednání distributora v nejlepším zájmu jeho klienta. Konkrétní doporučení rozšíří již předaná doporučení ke kategorizaci a registraci distributorů, která jsou zveřejněna na webových stránkách našeho resortu (www.mfcr.cz). Na jejich základě pak v roce 2010 připravíme teze budoucí právní úpravy a zahájíme práce na formulaci paragrafového znění. Očekávám, že legislativní návrh by mohl být dokončen v roce 2011. Pokud se podaří vhodně sjednotit pravidla na celém finančním trhu, významně tím podpoříme jeho transparentnost a zvýšíme kvalitu služeb.

Na aktuální téma


5

Na aktuální téma

MGR. ONDŘEJ KAREL SPECIALISTA PRO MEZINÁRODNÍ VZTAHY ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

V centru zájmu je návrh regulace distribuce tzv. strukturovaných nebo také komplexních retailových investičních produktů (z anglického Packaged Retail Investment Products). Mezi ně patří produkty různých poskytovatelů finančních služeb, které slouží k investování, tedy ke zhodnocení vložených finančních prostředků s podstoupením určitého investičního rizika, které jsou nabízeny koncovým spotřebitelům. Do této kategorie finančních produktů se například řadí produkty investičních fondů, strukturované dluhopisy, strukturované termínované vklady a počítají se k nim také produkty investičního životního pojištění. Paralelně s tímto návrhem je na rok 2010 plánována revize Směrnice o zprostředkování pojištění (2002/92/ES, IMD), jejíž transpozice do našeho národního právního řádu byla provedena zákonem č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Jmenovaná směrnice se vztahuje na zprostředkování všech typů pojistných produktů životního i neživotního pojištění a Směrnice o trzích finančních nástrojů (2004/39/ES, MiFID), implementovaná do českého právního řádu zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který upravuje poskytování služeb v oblasti kapitálového trhu. Obě tyto iniciativy mají potenciál významně změnit pravidla distribuce pojistných produktů na jednotném evropském trhu.

Zacíleno na ochranu spotřebitele Jádrem problému je již delší dobu diskutované téma, zda ustanovení Směrnice o zprostředkování pojištění (IMD) a Směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) poskytují srovnatelnou úroveň ochrany spotřebitele.

6


Na aktuální téma

Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď i proto, že se v obou případech jedná o právní akty, které přijali evropští zákonodárci teprve nedávno a navíc musely být transponovány do národního práva. S jejich praktickou aplikací tedy zatím neexistuje dostatek zkušeností. MiFID byl vyvinut především za účelem regulace prodeje produktů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů a jeho ustanovení nemusí být možné vždy plně aplikovat na zprostředkování pojištění. Mezi evropskými autoritami ale převládá názor, že MiFID poskytuje vyšší stupeň ochrany spotřebitele, a tudíž by měl být v této oblasti měřítkem pro budoucí evropskou legislativu. Jedná se zejména o pravidla pro jednání se zákazníkem a způsob prodeje a pravidla pro řešení střetu zájmů, podle nichž mají zprostředkovatelé např. povinnost sdělovat klientům při uzavírání smlouvy výši provize, kterou obdrží za zprostředkování prodeje produktu od svého poskytovatele.

Potřeba regulace zprostředkování investičních produktů

(anglická zkratka PRIPs) napříč sektory, který se týká všech investičních produktů a distribučních kanálů. Regulace si klade za cíl zavést vysokou míru ochrany investorů, zajistit rovné soutěžní postavení poskytovatelů a zprostředkovatelů těchto produktů a zvýšit objem přeshraničního obchodu s těmito produkty. Prostředkem vedoucím k tomuto cíli by mělo být stanovení jednotných pravidel pro obsah a formu předsmluvních informací, které mají být poskytovány potenciálním klientům, a jednotných pravidel uzavírání obchodu, která by upravovala řešení střetu zájmů mezi zprostředkovatelem a zákazníkem v procesu jejich prodeje. Evropská komise tedy zahájila konzultace s účastníky trhu a deklarovala, že v oblasti povinně sdělovaných informací jí jako vzor poslouží standardizovaný informační dokument „Key Investor Information“ (KII), který vytvořil Výbor pro evropskou regulaci trhů s cennými papíry (CESR) pro produkty fondů UCITS. Pomocí obdobného standardizovaného dokumentu budou mít zájemci o koupi strukturovaného retailového investičního produktu možnost získat relevantní informace o poskytovateli daného produktu a jeho charakteristice a dále pak

Diskuse na téma regulace zprostředkování investičních produktů nabrala na obrátkách v okamžiku, kdy světová finanční krize dopadla na Evropu a nejvíce zde postihla právě investory. Evropská komise do svých plánů na překonání krize a jejímu dalšímu předcházení zařadila i návrh regulace prodeje tzv. strukturovaných retailových investičních produktů

Evropská unie hodlá zpřísnit pravidla pro zprostředkování pojištění, která budou pro český trh převratná.

Ilustrační foto: © European Communities, 2009

Zprostředkování finančních produktů v centru zájmu evropských legislativců

V evropských institucích, jež se zabývají problematikou finančních služeb, vrcholí diskuse o další regulaci prodeje finančních produktů. Ta zásadně ovlivní národní trhy.

Ilustrační foto: © European Communities, 2006

vzájemně porovnat produkty různých poskytovatelů v rámci této kategorie. Jednotná pravidla uzavírání obchodu a ustanovení o střetu zájmů a jeho řešení během procesu prodeje budou inspirovány relevantními ustanoveními MiFIDu. Evropská komise již dříve ohlásila svůj cíl zpracovat legislativní návrh do poloviny roku 2010, nicméně vzhledem k tomu, že jí zadaná studie dopadu aplikace pravidel MiFID na investiční životní pojištění má být hotova až koncem roku 2010, nelze legislativní návrh očekávat dříve než začátkem 2011. Mělo by se jednat o směrnici horizontálního charakteru.

Budou zohledněna specifika investičního životního pojištění? Evropský pojistný trh se prostřednictvím Evropské pojišťovací a zajišťovací federace (CEA) aktivně účastní konzultací Komise na téma PRIPs a předkládá argumenty, jimiž upozorňuje na specifika produktů investičního životního pojištění, která je třeba v kontextu nové regulace zohlednit. Jedná se zejména o dlouhodobý charakter kontraktu a existenci krytí pojistného rizika, ale i vysokou míru obezřetnostních požadavků, jež na pojišťovny klade směrnice Solvency II. Z ní dále vyplývají záruky finančního zdraví pojišťoven, které nemají kromě bankovnictví v ostatních sektorech obdoby. Bez zohlednění těchto specifik si lze vzájemné porovnávání produktů v kategorii PRIPs jen těžko představit. Není však možné přehlížet ani opačně vyznívající argumenty, zejména fakt, že v některých zemích, například v Itálii a Nizozemí, je již dnes jejich národními právními úpravami prodej produktů investičního životního pojištění regulován pravidly podle MiFIDu. Specifickou pozici zastává také Velká Británie společně s Britskou asociací pojišťoven (ABI), která z důvodu připravované národní reformy zprostředkování investičních a spořicích produktů (tzv. Retail Distribution Review)1 požaduje rozšíření působnosti uvažované směrnice na všechny produkty životního pojištění kromě produktů zaměřených čistě na krytí rizika smrti.

Jaké novinky přinese revidovaná IMD? Komise již vyjádřila své stanovisko, že regulace PRIPs a revize směrnic IMD a MiFID budou probíhat paralelně, nicméně se budou 1)

vzájemně ideově ovlivňovat. V rámci diskuse o revizi IMD však lze očekávat větší možnost uplatnění argumentů CEA, protože IMD reguluje podmínky zprostředkování typických pojišťovacích produktů založených na transferu rizika v životním i neživotním pojištění, což není případ investičního životního pojištění. Půjde tedy o to porovnat jednotlivá pravidla IMD a MiFIDu a rozhodnout, zda poskytují srovnatelnou úroveň ochrany spotřebitele. Pokud tomu tak nebude, bude nutné nalézt vhodné řešení s ohledem na specifika pojišťovacích produktů. Uvažovaná IMD 2 se ovšem bude od své mladší sestry výrazně lišit, protože cílem Komise je:  přijmout „maximum harmonization approach“, tj. stanovit striktní pravidla s minimální možností volnosti členských států si tato pravidla v rámci transpozice přizpůsobit,  aplikovat pravidla stanovená směrnicí také na přímý prodej pojistných produktů pojišťovnami (jejich zaměstnanci),  podrobněji upravit oblast odměňování zprostředkovatelů a pravidel pro prodej pojistných produktů s cílem zajistit vyšší transparentnost a minimalizovat možnost střetu zájmů (týká se např. otázky rozlišení mezi zprostředkováním a poradenstvím, dělení zákazníků na profesionální a neprofesionální nebo zveřejňování výše zprostředkovatelských provizí),  revidovat ustanovení o povinném pojištění profesní odpovědnosti zprostředkovatelů,  stanovit pravidla pro vzájemné uznávání profesní způsobilosti.

Komise si stanovila cíl představit legislativní návrh IMD 2 do konce roku 2010. Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že návrh bude v roce 2011 schválen a bude obsahovat minimálně dvouleté přechodné období pro transpozici směrnice do národních právních řádů, vstup nových pravidel v účinnost můžeme v ČR očekávat přibližně v roce 2013.

Konzultace vyvrcholí v průběhu roku 2010 Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že rok 2010 bude ve znamení diskusí o budoucí podobě zprostředkování finančních produktů na evropském trhu. Zájmy evropských pojišťoven budou v této diskusi zastoupeny CEA, podporovanou národními asociacemi včetně ČAP. Snahou bude nalézt vyvážené řešení založené na dostatečné transparentnosti pojistných produktů a jejich zprostředkování na jedné straně a poskytování pouze relevantních informací, které nebudou spotřebitele zatěžovat nebo jej mást, na straně druhé s cílem vytvoření rovných soutěžních podmínek pro všechny účastníky trhu. Vzhledem k tomu, že ve srovnání s ostatními, zejména západoevropskými státy EU je v ČR úprava zprostředkování pojištění ve výše zmíněných ohledech regulována spíše minimalisticky, lze očekávat, že pro náš trh bude nová úprava zprostředkování znamenat převratné změny.

http://www.fsa.gov.uk/Pages/About/What/rdr/index.shtml Na aktuální téma


7

Na aktuální téma

Zveřejňovat náklady na finanční produkty, nebo ne? MGR. EMA NOVOTNÁ

Ptáme se zástupců regulace, dohledu, profesních asociací a sdružení a dále vybraných členů České asociace pojišťoven (ČAP).

ŠÉFREDAKTORKA ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ A ČAP

Pohledem dohledu a regulace RNDr. Pavel Vacek, CSc., MBA, ředitel odboru regulace finančního trhu ČNB 1. ČNB obecně považuje za správné, že se vyšší transparencí umožňuje klientům a investorům vyhodnotit motivace, které za nabízením určitých produktů stojí. Stejně tak je na místě, pokud jsou klienti a investoři informováni o nákladech, jež přímo nebo nepřímo nesou, a nejsou patrné z ceny samotného produktu. 2. Uveřejnění nákladů v oblasti pojištění má různý význam podle různých druhů pojištění. Pokud jde o druhy nákladů, mělo by jít o ty náklady, které klient nese nebo které snižují jeho výnos, a dále o náklady ovlivňující motivaci distributorů doporučovat pojištění některých pojišťoven na úkor jiných. Mgr. Michal Franěk, ředitel odboru Legislativy finančního trhu, Ministerstvo financí České republiky 1. Tento trend je evidentně součástí snahy o zlepšení obsluhy klientů při pořizování finančních produktů nebo služeb. Jde tedy jen o jeden ze způsobů, jak přispět k větší trans-

8


Na aktuální téma

1. Jaký máte názor na aktuální trend regulace zveřejňování nákladů na finanční produkty v České republice, potažmo v Evropské unii? 2. Může zveřejnění nákladů v případě pojištění přispět k lepší informovanosti spotřebitele při výběru konkrétního produktu? Jaké druhy nákladů je podle vás vhodné sdělovat a proč? parentnosti produktu. V některých sektorech již Evropská unie uveřejňování (tj. sdělování klientovi) reguluje – příkladem jsou investiční služby ve směrnici MiFID (regulace uveřejňování tzv. pobídek). Mezi další evropské iniciativy se řadí úvahy o budoucí regulaci tzv. Packaged Retail Investment Products (PRIPs), která bude pravděpodobně v nějaké podobě sdělování (určitých) nákladů na produkt obsahovat, byť o tom EU hovoří zatím v obecnější rovině. Myslím, že jako princip lze ideu sdělování nákladů přivítat. Na druhou stranu je ovšem třeba vážit, jaké náklady je vhodné uveřejňovat u různých typů produktů a které z nich povedou skutečně k danému cíli, tj. ke zvýšené informovanosti klienta. 2. Jsem přesvědčen, že v případě pojistného produktu určeného spotřebiteli (retailovému klientovi) může taková informace ve výběru vhodného pojištění pomoci. Pro přemýšlivého zákazníka mohou být jednotlivé složky nákladů na produkt (distribuce, reklama aj.) jedním z vodítek při výběru vhodného produktu. Nejde jen o jeho výslednou cenu, ale

i o skutečnost, že nákladová struktura může prodejce motivovat k prodeji pro určité klienty méně vhodného produktu. Ostatně v již zmíněné evropské iniciativě týkající se PRIPs budou zahrnuty i některé typy investičního pojištění. Sdělování nákladů na produkt není samozřejmě zázračnou medicínou, ale jako vhodně zvolený kamínek v mozaice rozumné regulace může klientovi pomoci. Jak jsem již ale řekl, musí jít o přemýšlivého klienta, který si informace o produktu přečte a uvažuje o nich. Bez toho je pro klienta jakákoliv informace, byť přehledně podaná a vyčerpávající, zbytečná. Ale to už bychom se dostali k otázkám finančního vzdělávání. Mohu uzavřít, že tématu sdělování nákladů klientovi se bude Ministerstvo financí věnovat v rámci projektu sjednocení distribuce produktů na finančním trhu.

Pohledem profesních asociací a sdružení Ing. Zdeněk Voharčík, předseda AČPM a jednatel makléřské firmy GrECo International 1. Není pochyb, že regulace finančních služeb je nástrojem ochrany finančních prostředků občanů. Finanční služby, pojišťovnictví nevyjímaje, se pro svou komplexnost staly předmětem regulačních snah EU. Regulace se zaměřuje na zvýšení informovanosti klienta,

na zvýšení odpovědnosti distribučních kanálů za své poradenství a na zprůhlednění tvorby ceny produktu včetně zveřejnění výše odměn zprostředkovatelů. V případě majetkového pojištění, kde jde především o maximálně několikaleté smlouvy, je možné přesně informovat klienta o struktuře odměňování a výnosů ze strany pojišťovny. Průmysloví klienti znají dobře cenu kupovaných produktů včetně ceny pojišťovacího makléře. V osobním pojištění je situace komplikovanější. Regulace v tomto odvětví by se měla zaměřit především na zásadní zkvalitnění distribučních kanálů, kterými jsou tyto produkty prodávány. Jestliže chráníme spotřebitele, pak je třeba diskutovat s ním jeho potřeby a informovat jej o produktech, a nalézt z celkové palety právě ty nejvhodnější. Každý produkt má svou cenu, která zahrnuje i náklady poskytovatele tohoto produktu, včetně nákladů na distribuci. Regulace zveřejňování nákladů na finanční produkty je snahou o zprůhlednění jejich ceny, nikoliv snahou o zkvalitnění nabízených služeb a produktů. Jestliže se při nákupu bude klient orientovat např. podle ceny zprostředkovatelských služeb, budou zprostředkovatelé z určitých segmentů vytlačeni a bude třeba hledat náhradní distribuční cesty. Bude-li se zájemce orientovat podle výše vnitřních nákladů pojišťovny na daný produkt, pak bude nabídka obsahovat produkty s nižším rozsahem krytí apod. V České republice by se regulace měla primárně zaměřit na ochranu spotřebitelů před „divokým“ přepojišťováním, jež způsobuje značné škody jak pojištěným, tak i pojišťovnám. Toto nevyřeší informace o výši nákladů. 2. Zveřejnění nákladů v případě uzavírání pojistné smlouvy u občanských pojištění povede k tomu, že klient bude preferovat cenu před kvalitou – vybere si z nabídky produkt, kde budou náklady na pojištění nejnižší. Klient je schopen vnímat velmi pozitivně právě

cenu pojištění, s obtížemi se vyzná v obsahu produktu a je odkázán na prodejní síť. Nejsem si jist, zda zprostředkovatel občanských pojištění bude schopen kvalifikovaně komunikovat výhody a nevýhody produktu ve vazbě na výši vnitřních nákladů pojišťovny. Jako pozitivum tendence ke zveřejňování nákladů na pojištění vidím skutečnost, že pojišťovny budou muset více pracovat na produktech – jít více do rizika, aby si udržely stávající klienty. Totéž bude platit pro distribuční sítě a kanály. Bez odměny se pojištění prodávat nedá, ale vysoké odměny pro zprostředkovatele povedou k odchodu klientů k levnějším poskytovatelům. Při sjednávání těchto druhů pojištění bude rozhodující roli sehrávat kvalita prodejní sítě. Mám obavy, zda spotřebitel bude schopen s informací o výši nákladů na pojištění pracovat. Detailní analýzy, které musí v některých sousedních zemích předkládat zprostředkovatel klientovi, vedou podle zkušeností k tomu, že klient není připraven studovat komplikované materiály a nakonec uzavře pojistku stejně tak neinformovaný, jak tomu bylo před zavedením této povinnosti. Proto se v současné době hledají kompromisní modely informování klientů. Je třeba najít optimální penzum informací, které je klient ochoten přijmout, zabývat se jím a pochopit, co je podstatou produktu, jaké jsou výhody a nevýhody pro něj plynoucí. Pokud se týče vnitřních nákladů pojišťoven na sjednání pojištění, bude velmi obtížné zvolit jakékoli kritérium. Standardně se zveřejňují náklady na sjednávání rozdělené na vnitřní a externí. Nejsem si ovšem jist, zda zprostředkovatel občanských pojištění je schopen tyto náklady před spotřebitelem komentovat. Mgr. Marta Gellová, generální sekretář AFIZ 1. Co se týká trendu zveřejňování nákladů na finanční produkty, diskuse v České republice rozhodně předbíhají trendy, a zejména závěry Evropské komise. Řečeno slovy kolegy z Dánské asociace soukromých investorů (Danish Shareholder Association): „…investoři potřebují vědět, jaký podíl z celkově investovaných finančních prostředků bude vynaložen na krytí nákladů daného produktu a jaká část bude skutečně investována. Je také důležité zajistit, aby se investoři mohli spolehnout na finanční poradce

…investors need to know how much of the sum they are investing would be lost to costs and how “ much would be invested. It is also vital that they can rely on advisors giving advice that is tailored to the client‘s situation...“ 2) „…total costs should be disclosed however this might not be easy to achieve, since in the insurance sector there are different structures of remuneration across different distribution channels including non-monetary benefits…“

a na to, že při poskytování poradenství zohlední situaci klienta…“1 nebo slovy CEA: „…zveřejňovány by měly být celkové náklady produktu, ačkoli tohoto stavu nemusí být jednoduché dosáhnout, jelikož v pojišťovnictví existují s ohledem na různé distribuční kanály různé způsoby odměňování, nemluvě o pobídkách nepeněžního charakteru...“2 2. Pokud má produkt jakoukoliv „spořicí“ složku, klient by měl podle našeho názoru vědět, kolik z jeho celkové platby do produktu jde do této spořicí složky a kolik jde jinam – ať už je to cena za krytí rizik nebo ostatní náklady. Považujeme za naprosto nesmyslné, aby z veškerých nákladů byla zveřejňována pouze provize. Nemá to pro klienta žádný praktický význam – pokud má znát klient náklady, pak rozhodně všechny. AFIZ přijala již v minulém roce vnitřní předpis, podle něhož naši členové dávají klientům u rezervotvorných životních pojištění přehledy z produktových kalkulátorů pojišťoven. Tyto přehledy obsahují na roční bázi platbu klienta, stav účtu při jasně definovaném zhodnocení rezerv a výši odkupného. Klient tak jasně vidí, kolik zaplatí, kolik z toho mu jde na účet a kolik dostane, když smlouvu v daném roce ukončí. To je podle našeho názoru přesně to, co by měl o každém produktu klient vědět.

Pohledem členů České asociace pojišťoven Ing. Štefan Tillinger, předseda Výkonného výboru Sekce obchodu ČAP, člen představenstva České pojišťovny 1. Trend regulace zveřejňování nákladů částečně odvádí pozornost od skutečného poslání pojištění – tedy krytí rizik. Klient by si měl pojištění kupovat především za účelem

1)

Na aktuální téma


9

Na aktuální téma

1. J aký máte názor na aktuální trend regulace zveřejňování nákladů na finanční produkty v České republice, potažmo v Evropské unii? 2. M ůže zveřejnění nákladů v případě pojištění přispět k lepší informovanosti spotřebitele při výběru konkrétního produktu? Jaké druhy nákladů je podle vás vhodné sdělovat a proč? zajištění sebe a své rodiny pro případ nepříznivé události – např. úrazu, nemoci či dokonce smrti. Kvůli tomu by si měl porovnat hodnotovou nabídku, tj. rozsah, a především podmínky krytí rizik, a dále cenu, kterou za ni platí. Výrobce aut vám také nesděluje, kolik z prodejní ceny vozidla tvoří jeho náklady. Klíčové pro vás je, zda se vám auto líbí, je spolehlivé, má požadovanou výbavu na jedné straně, a na druhé, kolik za auto zaplatíte, případně byste zaplatili u konkurence. 2. Pro výběr vhodného produktu je především potřeba udělat analýzu rizik dané rodiny – např. jaký ekonomický dopad by pro rodinu mělo úmrtí jejího hlavního živitele, úraz nebo dlouhodobá nemoc. Podle těchto potřeb a rizik je třeba zvolit vhodný produkt a odpovídající pojistné částky. Bohužel musím říci, že například pojistné částky na riziko smrti se nejčastěji sjednávají do dvou set tisíc korun, což při dnešních cenách pomůže překonat dopad úmrtí živitele rodiny jen na několik měsíců. Údaje o nákladovosti jsou podle mého názoru pouze doplňkové. Ing. Zbyněk Veselý, člen Sekce obchodu ČAP, místopředseda představenstva UNIQA pojišťovny 1. Tento trend je skutečností v mnoha zemích EU, i když konkrétní lokální řešení se liší. Každopádně lze očekávat, že se dostane i do ČR. Předpokládáme zavádění regulace informační povinnosti v horizontu nadcházejících několika let. Ideálním stavem by bylo, kdyby se všechny zúčastněné subjekty na trhu shodly na jednotném postupu a metodice, tedy jakési formě samoregulace, se kterou by šly tomuto procesu naproti. Určitým varováním by pojišťovnám měla

10


Na aktuální téma

být situace v oblasti penzijních fondů, kde existuje jistá forma regulace informační povinnosti již dnes, ale jednotlivé penzijní fondy k ní přistupují individuálně, což rozhodně klientovi nepomáhá a neprospívá to ani image celého odvětví. 2. Samozřejmě, protože informovaný klient je zpravidla spokojený klient. Již nyní v některých zemích Evropy funguje informační povinnost, například v Itálii, Německu, Norsku, ale i v Maďarsku, podobná opatření se chystají na Slovensku. Nicméně definice této povinnosti není zatím jednotná – někde se klient dozví přesnou výši provize vyplácené zprostředkovateli, někde bývá provize „rozpuštěna“ do celkových nákladů na smlouvu. I v ČR existují pokusy o nákladové srovnání jednotlivých produktů formou ukazatelů TER či TANK – pro běžného spotřebitele jsou ale poměrně složité. Pro skutečně férové plnění povinnosti, a hlavně z důvodu srovnatelnosti, je třeba jednotná a jasná metodika a vymezení jednotlivých položek (např. akvizičních či správních nákladů), aby ji nebylo možné obejít. To by mělo být hlavním cílem při zavádění regulace v ČR. Podle mého názoru by nicméně neměla být pro klienta kritériem rozhodování výše provize zprostředkovatele, nýbrž obsah pojištění a rozsah sjednávané pojistné ochrany. Mgr. Jiří Běťák, člen Sekce pojištění osob, Director of Business development, ING 1. Snahu ČNB a spotřebitelských organizací zvýšit transparentnost finančních produktů na českém finančním trhu považuji za rozumnou. Šance srovnání umožní zákazníkům lépe se dovědět, komu a za co konkrétně vlastně platí při nákupu finanční

služby. Osobně zastávám názor, že je potřeba finanční trh, a zejména pak spotřebitele postupně vzdělávat, ne však cestou šoků a revolucí. Myslím, že jako zástupci pojišťoven bychom měli aktivně společně připravit vlastní návrhy pro tento typ regulace. Aktivní přístup a vytvoření vlastních doporučení by tak mohlo celé debatě jen prospět. Určitě nebude snadné shodnout se na jednoduchém, a zejména pak pro zákazníka srozumitelném způsobu vykazování, nicméně osobně vnímám tento krok z dlouhodobého hlediska jako velice prospěšný. 2. Zveřejnění nákladů přispěje k větší informovanosti. Osobně se však nedomnívám, že ihned po změně pravidel zákazník lépe rozezná, který finanční/pojistný produkt je vhodný pro řešení jeho finanční situace a proč. Ano! Zákazník bude vědět více o nákladech a ceně, u pojištění je ale z mého pohledu pro spotřebitele podstatně důležitější, jak produkt splňuje jeho potřeby, a účel, pro který ho sjednává. To ovšem navržení úpravy zveřejnění nákladů nevyřeší. Osobně se domnívám, že skutečně aktivní přístup ke kontrole kvality zprostředkovatelů na finančním trhu ze strany regulátora by byl pro kultivaci trhu a pro spotřebitele větším přínosem než další regulatorní nařízení tohoto typu. Co se týká dělení nákladů ve vztahu k transparentnosti, zastávám názor, že je vhodné sdělit jasně a transparentně zákazníkovi dvě zásadní sdělení – jaká je cena produktu u poskytovatele finanční služby a jaká je výše nákladů, potažmo odměna zprostředkovatele za prodej této služby. Transparentnost v této oblasti umožní zákazníkovi, aby ze svého hlediska posoudil, zda cena odpovídá poskytnuté službě. Zejména pak existujícím zákazníkům by více informací o nákladech umožnilo zvážit, zda navržené úpravy ve skladbě finančních produktů jim za to skutečně stojí.

Legislativa a právo

Ohlédnutí za zákonem o pojišťovnictví ING. JAROSLAV MESRŠMÍD, CSC. SPECIALISTA LEGISLATIVNÍ SEKCE ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

pojišťoven bude nadále přispívat k aplikaci tohoto zákona ujasňováním přístupu pojišťoven k plnění vybraných zákonných povinností.

stručný právní rozbor zákona č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví.

Zákonu o pojišťovnictví věnoval Pojistný obzor pozornost průběžně. Následující text je proto třeba chápat jen jako určité ohlédnutí.

Po vydání zákona lze připomenout, resp. dodat, že:

Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví Ve Sbírce zákonů byl zveřejněn zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. V tomto časopise jsme návrhu zákona i průběhu legislativního procesu věnovali mimořádnou pozornost (zejména v číslech 3/2008 a 3/2009). V příspěvcích byly vymezeny základní změny proti zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, charakterizována přechodná ustanovení či hlavní problémové otázky. V této souvislosti jsme pak věnovali zvláštní pozornost projednávání těchto „problémů“ v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Navíc byl proveden

Foto: ČAP

Faktická příprava návrhu zákona byla zahájena v lednu 2007. Zástupci České asociace pojišťoven (ČAP) se podíleli na přípravě prvního pracovního návrhu zhruba do srpna 2007. ČAP dále aktivně sledovala průběh legislativního procesu. V návaznosti na vydání zákona uspořádala ČAP dne 3. listopadu 2009 v hotelu Corinthia seminář k objasnění ustanovení zákona. Zájem účastníků o danou problematiku byl obrovský. Sešlo se zde 255 zástupců z řad zaměstnanců členských pojišťoven. O kvalitní prezentace se zasloužili odborníci z Ministerstva financí (MF) – s úvodním slovem konkrétně vystoupila Mgr. Klára Hájková a České národní banky (ČNB). Diskuse byla zaměřena zejména na vybraná ustanovení zákona jako např. na povolování činnosti, praktické využití svobody poskytování služeb tuzemskou pojišťovnou, provozování zajišťovací činnosti tuzemskou pojišťovnou ve třetí zemi, použití některých ustanovení zákona na činnost České kanceláře pojistitelů apod. V průběhu semináře byla vyjasněna řada otázek a některé dotazy byly zodpovězeny dodatečně písemnou formou. Česká asociace

Po vydání nového zákona o pojišťovnictví ve Sbírce zákonů zabezpečila ČAP společně s MF a ČNB seminář k vysvětlení vybraných ustanovení zákona i prováděcích vyhlášek.

 O přípravě nového zákona bylo rozhodnuto v prosinci 2006 a pracovní skupina složená z odborníků z Ministerstva financí, ČNB a ČAP zahájila činnost v lednu 2007.  Nutnost připravit nový zákon byla dána zejména povinností státu implementovat směrnici o zajištění a o „nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru“; do zákona byla doplněna i některá zbývající ustanovení směrnic – například konsolidované směrnice o životním pojištění.  Zákon má zcela novou strukturu. ČÁST PRVNÍ – OBECNÁ USTANOVENÍ, ČÁST DRUHÁ – PROVOZOVÁNÍ ČINNOSTÍ V POJIŠŤOVNICTVÍ, ČÁST TŘETÍ – DOHLED V POJIŠŤOVNICTVÍ, ČÁST ČTVRTÁ – MLČENLIVOST, ČÁST PÁTÁ – SPOLEČNÁ USTANOVENÍ, ČÁST ŠESTÁ – ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ, ČÁST SEDMÁ – ÚČINNOST.  Z hlediska počtu paragrafů je nejrozsáhlejší ČÁST DRUHÁ, která zahrnuje § 4–§ 83 (zákon má celkem 142 paragrafů); je nutno si uvědomit, že zákon specificky upravuje provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti pojišťovnou se sídlem na území České republiky a provozování zajišťovací činnosti zajišťovnou se sídlem na území České republiky a obdobně pojišťovny a zajišťovny z jiného členského státu EU a pojišťovny a zajišťovny se sídlem na území třetího státu. Například provozování činnosti tuzemskou pojišťovnou se týkají ustanovení § 13 až § 27.

Na fotce zleva: RNDr. Pavel Vacek (ČNB), Mgr. Daniel Tošner (MF), Mgr. Klára Hájková (MF), Ing. Tomáš Síkora (ČAP), PhDr. Vladimír Přikryl (MF), Mgr. Jindřich Janda (ČP) Legislativa a právo


11


 § 136 shrnuje zmocnění pro Českou národní banku upravit vyhláškou požadavky na řídicí a kontrolní systém, formu, termíny a způsob předkládání statistických informací, postup, kterým se určuje maximální výše technické úrokové míry apod.; jednotlivá zmocnění jsou obsažena v odst. 1 § 136, v písmenech a) až x).  Prováděcí vyhlášky k zákonu č. 277/2009 Sb. budou dvě – tzv. obezřetnostní a tzv. výkaznická. Dne 30. 10. 2009 bylo ukončeno jejich projednávání v příslušných pracovních komisích Legislativní rady vlády České republiky a po zapracování připomínek těchto komisí a schválení v České národní bance budou zveřejněny ve Sbírce zákonů (více v následujícím článku RNDr. Moniky Šťástkové). Věcně zákon č. 277/2009 Sb. přináší například:  příležitosti pro zajišťovací činnost (jasné podmínky pro založení tuzemské zajišťovny i zajišťovací činnost provozovanou tuzemskou pojišťovnou),  zpružnění postupu při nabývání a zvyšování účastí,

„Pojišťovnictví je nyní právem označováno jako nejstabilnější odvětví finančního trhu, především zásluhou odpovědného přístupu pojišťoven.“ Z úvodního slova Mgr. Kláry Hájkové, náměstkyně ministra financí  větší transparentnost vymezením podmínek, při jejichž nesplnění může Česká národní banka odmítnout udělit povolení k provozování pojišťovací činnosti (týká se i jiných žádostí směrem k ČNB),  doplnění podmínek pro činnost pojišťovny (zajišťovny) z jiného členského státu na území České republiky a pro činnosti pojišťovny (zajišťovny) z třetího státu na území ČR,  možnosti tuzemských pojišťoven investovat do více instrumentů a změnu některých limitů u položek skladby finančního umístění,  požadavkům praxe odpovídající právní úpravu u technické rezervy na splnění závazků z použité technické úrokové míry a ostatních početních parametrů,  zpřesnění podmínek výměny informací mezi pojišťovnami za účelem prevence a odhalování pojistného podvodu,

Prováděcí vyhlášky k zákonu č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví RNDR. MONIKA ŠŤÁSTKOVÁ ODBOR REGULACE FINANČNÍHO TRHU SEKCE REGULACE A ANALÝZ FINANČNÍHO TRHU ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

Jak již čtenáři Pojistného obzoru vědí, dlouho připravovaný nový zákon o pojišťovnictví byl dne 31. srpna 2009 vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 277/2009 Sb. Vzhledem k tomu, že legislativní proces pro přijetí zákona o pojišťovnictví trval déle než rok, vracíme se po delší době s aktuální informací k průběhu a současnému stavu příprav dvou prováděcích vyhlášek k zákonu o pojišťovnictví. V době přípravy tohoto článku pokročil legislativní proces u obou vyhlášek do stádia projednávání v pracovních komisích Legis-

12



lativní rady vlády, proto jsou níže uvedené informace o navrhované úpravě koncipovány pouze obecně. K provedení zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví budou vydány dvě vyhlášky:  vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví (dále také „obezřetnostní vyhláška“),  v yhláška o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny a zajišťovny (dále také „výkaznická vyhláška“).

 precizaci zmocnění k vydání prováděcích vyhlášek atd. Zákon č. 277/2009 Sb. a prováděcí vyhlášky nabudou účinnosti dnem 1. 1. 2010.

Závěrem Implementací příslušných směrnic do nového zákona o pojišťovnictví nyní došlo k zajištění kompatibility českého pojistného práva s právními akty EU. Některá ustanovení zákona, resp. prováděcích vyhlášek, se též opírají o uznávané mezinárodní standardy. Kromě výše uvedených nových regulatorních a ekonomických parametrů má zákon i zcela novou strukturu. Přehledně je upravena činnost tuzemských pojišťoven, pojišťoven z jiného členského státu a pojišťoven ze třetích zemí a obdobně činnost zajišťoven.

Legislativní proces pro přijetí zákona o pojišťovnictví trval déle než rok, nyní aktuálně informujeme o průběhu a současném stavu příprav dvou prováděcích vyhlášek.

Obě vyhlášky svým obsahem naplňují zmocňovací ustanovení zákona o pojišťovnictví, která jsou souhrnně uvedena v § 136, přičemž účinnost obou vyhlášek je navrhována shodně s účinností zákona o pojišťovnictví, tj. 1. ledna 2010. Při tvorbě vyhlášek byl kladen důraz na postupné sjednocování stávající sektorové regulace finančních institucí v mezích zákonných možností tak, aby věcně stejné činnosti byly regulovány na finančním trhu obdobně. Příkladem toho je úprava řídicího a kontrolního systému nebo způsob předkládání výkazů.

I. Vyhláška, kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví, obsahuje široký okruh obezřetnostních pravidel kladených na pojišťovny a zajišťovny, přičemž základ některých ustanovení vychází ze stávající právní úpravy, tzn. vyhlášky č. 303/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kterou zákon č. 277/2009 Sb. ruší. Ostatní ustanovení jsou zcela nová, a to zejména úprava související s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu o zajištění. K navrhované úpravě, resp. ke stávajícímu textu návrhu obezřetnostní vyhlášky k jednotlivým ustanovením krátce uvádíme:

Ilustrační foto: ČAP

 Řídicí a kontrolní systém V oblasti pojišťovnictví nebyly detailní požadavky na řídicí a kontrolní systém doposud prováděcím právním předpisem upraveny. Na základě stávajícího zákona o pojišťovnictví jsou však pojišťovny povinny tvořit a udržovat funkční řídicí a kontrolní systém. To znamená, že v současné době jsou principy a zásady řídicího a kontrolního systému všem pojišťovnám dobře známy a jsou promítnuty v jejich systémech. Nyní se nově upravuje podrobný základní rámec pro vybudování řídicího a kontrolního systému v pojišťovnách s tím, že konkrétní podobu přizpůsobí pojišťovna nebo zajišťovna svým individuálním podmínkám, tzn. zejména velikosti, způsobu řízení, počtu zaměstnanců, rozsahu a složitosti činností, které pojišťovna nebo zajišťovna vykonává nebo hodlá vy-

konávat. Hlavními pilíři požadavků na řídicí a kontrolní systém jsou předpoklady řádné správy a řízení, systém řízení rizik a systém vnitřní kontroly.  Forma a obsah dokladů přikládaných k žádostem V návaznosti na detailní výčet dokladů přikládaných k žádostem o povolení k provozování pojišťovací činnosti nebo zajišťovací činnosti a dokladů předkládaných k žádosti o souhlas s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti v tuzemské pojišťovně a tuzemské zajišťovně, který je uveden v zákoně o pojišťovnictví, stanoví obezřetnostní vyhláška pouze formu a obsah těchto dokladů společně s požadavkem na grafické znázornění struktury skupiny, resp. kvalifikované účasti, a údaje o osobách, které jsou součástí takové skupiny, resp. nabývají kvalifikovanou účast. V případě žádosti o zápis do seznamu likvidátorů nebo do seznamu nucených správců, žádosti o převod pojistného kmene a žádosti o souhlas s přeměnou specifikuje návrh obezřetnostní vyhlášky požadované údaje a doklady o žadateli, rozsah informací, dokladů a dokumentů nezbytných pro posouzení žádosti.  Pravidla pro technické rezervy, finanční umístění a solventnost Obezřetnostní vyhláška rozšiřuje, v souladu se směrnicí Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973, okruh metod výpočtu vyrovnávací rezervy. Pojišťovna je oprávně-

na si vybrat jednu ze 4 metod výpočtu vyrovnávací rezervy, a to i s ohledem na údaje, které má pro potřeby takového výpočtu k dispozici. Pro účely dohledu jsou metody, popsané v příloze této vyhlášky, považovány za rovnocenné. Výpočet maximální výše technické úrokové míry byl upraven, a to s ohledem na vývoj na finančních trzích v sezoně 2008/2009. Oproti vyhlášce č. 303/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů dochází k prodloužení časového intervalu, ve kterém byly emitovány státní dluhopisy vstupující do výpočtu technické úrokové míry, z 12 na 36 měsíců, a to za účelem zmírnění případných jednorázových výkyvů ve výpočtu maximální výše technické úrokové míry. Při jejím výpočtu se vychází z 60% váženého aritmetického průměru průměrných výnosů dlouhodobých státních dluhopisů v korunách českých. V souladu s úpravou směrnice o životním pojištění (2002/83/ES) byla doplněna zvláštní úprava týkající se pojistných smluv s jednorázově zaplaceným pojistným s pojistnou dobou maximálně 8 let. Pojišťovna může u těchto pojistných smluv garantovat zhodnocení ve formě technické úrokové míry na základě předpokládaných ročních výnosů do splatnosti z podkladového portfolia a nemůže nabídnout vyšší technickou úrokovou míru, než je skutečně dosahovaný výnos z portfolia dluhopisů a vkladů v majetku pojišťovny. V návaznosti na jednotlivé položky skladby finančního umístění uvedené v zákoně o pojišťovnictví stanoví obezřetnostní vyhláška procentní omezení jejich výše ve vztahu k celkovým technickým rezervám včetně dalších kvalitativních požadavků a podmínek, za kterých mohou být zařazeny do skladby finančního umístění pojišťovny nebo zajišťovny. Jde zpravidla o upřesnění požadavku na dané aktivum z hlediska bezpečnosti nebo likvidity, přičemž ekonomické hledisko je považováno za prioritní. Proti vyhlášce č. 303/2004 Sb., v návaznosti na zákon o pojišťovnictví, došlo k rozšíření položek finančního umístění. Další úpravy mají víceméně dílčí charakter a neměly by vést k podstatným změnám ve finančním umístění pojišťoven nebo zajišťoven. Jde například o podřazení půjček a dluhopisů, jejichž splnění je vázáno podmínkou podřízenosti, do limitů na akcie, nebo zvýšení limitu na skupinu, pokud je jeho součástí vklad, půjčka, úvěr nebo jiná pohledávka za bankami.



13


Při tvorbě vyhlášek byl kladen důraz na postupné sjednocování stávající sektorové regulace finančních institucí v mezích zákonných možností. Základní ukazatel finančního zdraví pojišťovny nebo zajišťovny tvoří míra solventnosti. Její výpočet je upraven v souladu s komunitárním právem. Obezřetnostní vyhláška stanoví výpočet upravené míry solventnosti, disponibilní míry solventnosti a požadované míry solventnosti pojišťovny a zajišťovny. Výpočet se proti stávající praxi nemění, nově se ve výpočtu požadované míry solventnosti pro neživotní pojištění pouze zohledňuje požadovaná míra solventnosti pro neživotní pojištění vypočtená v předcházejícím období, za účelem přiměřeně zohlednit výrazný pokles portfolia pojistných smluv bez náhlého poklesu v požadované míře solventnosti. Zajišťovna vypočítá požadovanou míru solventnosti pro životní i neživotní zajištění obdobně jako pojišťovna pro neživotní pojištění. Nově se též upřesňuje výpočet disponibilní a požadované míry solventnosti v průběhu účetního období. V souvislosti s mírou solventnosti upravuje obezřetnostní vyhláška také obsah sdělení tuzemské pojišťovny o poměrném rozdělení základního kapitálu v závislosti na provozované pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. V průběhu roku bude možno tento poměr změnit pouze se souhlasem České národní banky (ČNB).  Zpráva odpovědného pojistného matematika Obezřetnostní vyhláška také upravuje formální i obsahové náležitosti zprávy odpovědného pojistného matematika, která bude ČNB předkládána v ročních intervalech prostřednictvím pojišťovny nebo zajišťovny s tím, že bude opatřena podpisem odpovědného pojistného matematika, který ji zpracoval.  Uveřejňování údajů Zcela novým požadavkem je v zákoně o pojišťovnictví zakotvena povinnost pojišťovny nebo zajišťovny uveřejňovat základní informace o pojišťovně nebo zajišťovně včetně finančních ukazatelů. Cílem tohoto požadavku je zvýšená transparentnost regulovaných subjektů vůči spotřebiteli. Vyhláška proto, stejně jako v jiných sektorech finančního trhu, upravuje rozsah, způsob a termíny pro uveřejňování údajů o sobě, o složení

14



akcionářů nebo členů, o struktuře skupiny – jejíž je součástí – a o své činnosti a finanční situaci. Požadované údaje jsou uvedeny v příloze obezřetnostní vyhlášky. Nic nebrání pojišťovně nebo zajišťovně uveřejnit i další údaje neuvedené v příloze. Požadované údaje pak pojišťovna nebo zajišťovna uveřejňuje čtvrtletně, a to ve stanovené lhůtě, v českém jazyce a na své internetové adrese. Na této adrese zároveň uveřejňuje výroční zprávu a konsolidovanou výroční zprávu (za předpokladu, že ji má pojišťovna nebo zajišťovna povinnost vyhotovovat), a to alespoň za poslední 3 předchozí účetní období. II. Vyhláška o způsobu předkládání, formě a náležitostech výkazů pojišťovny a zajišťovny… …je prvním prováděcím právním předpisem ve vztahu k vykazování pojišťoven a zajišťoven, neboť v současné době byla vykazovací povinnost upravena v zákoně č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů a v Úředním sdělení České národní banky. Výkaznická vyhláška upravuje souhrnně podrobnosti spojené s předkládáním periodických výkazů a informací pojišťovny nebo zajišťovny ČNB. Kromě výkazů, které jsou výslovně stanoveny v zákoně o pojišťovnictví (např. technické rezervy, finanční umístění, solventnost, operace ve skupině), výkaznická vyhláška blíže specifikuje i další výkazy o výsledcích činnosti dotčené pojišťovny nebo zajišťovny, které jsou důležité z hlediska výkonu dohledu v pojišťovnictví nebo pro zpracování analýz vývoje finančního trhu. Výkazy tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny budou předkládány včetně činnosti provozované jejich pobočkami v zahraničí a činnosti provozované na základě svobody dočasně poskytovat služby. V omezeném rozsahu budou sbírány také informace o činnosti pojišťovny z jiného členského státu, která provozuje na území České republiky svoji pojišťovací činnost na základě práva zřizovat pobočku. Nad těmito pojišťovnami ČNB nevykonává dohled, nicméně tyto údaje jsou podstatné

pro účely vyhotovování analýz vývoje pojistného trhu. Výkaznická vyhláška obsahuje především výčty výkazů podle jednotlivých vykazujících subjektů, frekvence jejich sestavování a lhůty pro předložení pojišťovnami nebo zajišťovnami, a to včetně číselného označení výkazu a jeho názvu. V přílohách pak bude blíže popsán obsah jednotlivých výkazů. Detailní popis údajů, včetně příslušných definic, provazeb a kontrolních prvků, bude uveden v metodice k výkazům, která bude dostupná na internetových stránkách ČNB. Vyhláška dále stanoví způsob předkládání výkazů ČNB. Vedle aplikace pro sběr dat od nebankovních subjektů si mohou pojišťovny nebo zajišťovny vybrat i další způsob automatizovaného předkládání dat (aplikace EDI/EDIFACT nebo aplikace SDNS-WS), které se mezi sebou liší především možnostmi podpory automatizace procesů v oblasti přípravy dat na straně pojišťovny nebo zajišťovny. Výkazy jsou pak předkládány ČNB ve formě datových zpráv vytvořených některou z výše uvedených aplikací. Pro zabezpečování předávání datových zpráv a zrychlení komunikace mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a ČNB sdělí vykazující osoba kontaktní osobu pověřenou a odpovědnou za přípravu a schválení datové zprávy. Kromě výkazů předkládaných automatizovaně prostřednictvím těchto aplikací budou některé informace, které mají specifickou podobu nebo obsahovou náplň (jejich standardizace není možná), předkládány elektronicky na adresu ČNB. K těmto informacím patří např. grafické znázornění struktury skupiny nebo účetní závěrka a výroční zpráva, konsolidovaná výroční zpráva, zpráva auditora, pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání, zápis z valné hromady, přehled zajistného programu, run-off analýza rezervy na pojistná plnění pro neživotní pojištění, data o vývoji vzniklých škod pro neživotní pojištění. Vzhledem k tomu, že v současné době není ještě znám konečný text vyhlášek, uvítáme možnost se k prováděcím vyhláškám vrátit, buď jako k celku, nebo případně k dílčím otázkám tak, abychom přispěli k usnadnění aplikace nové právní úpravy do praxe.

„Datové schránky usnadňují komunikaci“ MARCELA KOTYROVÁ manažerka komunikace a vzdělávání ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN

Zákonem, který vstoupil v platnost 1. července 2009, se zavádí povinná forma elektronické komunikace prostřednictvím datových schránek pro orgány veřejné moci a některé právnické osoby. Na konkrétní informace jsme se zeptali jeho spolutvůrce – Prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. LL.M., člena Legislativní rady vlády a soudního znalce. Pane profesore, jste jedním z tvůrců zákona č. 300/2008. Jaké přínosy od zavedení datových schránek očekáváte? Naším cílem bylo především odstranit zcela katastrofický stav v oblasti doručování, který byl oprávněně kritizován a identifikován jako jedna z hlavních příčin obtížné vymahatelnosti práva u nás. Dále jsme si kladli za cíl snížit náklady a zrychlit komunikaci mezi orgány veřejné moci a konečně položit tímto další základní kámen do budování e-governmentu v České republice. Jaké vazby má tento zákon na jiné platné právní předpisy? Zákon má vazby především na všechny procesní předpisy, zejména občanský soudní řád, neboť vznikl vlastně v souvislosti s jeho novelou, která si kladla za cíl odstranit nesmyslné kazuistické způsoby doručování, které se v něm postupně v posledních zhruba pěti letech objevily. Samozřejmě se dotýká i dalších procesních norem, jakými jsou soudní řád správní, správní řád, trestní řád a další. Jak jsem již uvedl, zákon dále souvisí s budováním e-governmentu. Proto navazuje na zákon číslo 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů – zejména v oblasti tzv. Czech POINT, tedy kontaktních míst veřejné správy, ale i na zákon číslo 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který do českého právního řádu zavedl pojmy jako „elektronický podpis“, „elektronická značka“, „časové razítko“ a „elektronická veřejná listina“.

K zákonu č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se vracíme v rozhovoru s Prof. Ing. Vladimírem Smejkalem, CSc. LL.M.

A konečně s ním souvisí i zákony zcela nové, zahajující budování základních registrů veřejné správy na základě zákona číslo 111/2009 Sb., který nabývá účinnosti dnem 1. července 2010. Pro koho je aktivace datové schránky (DS) povinná, pro koho volitelná? Povinně byla zřízena datová schránka:  orgánům veřejné moci (pro účely tohoto zákona jimi jsou státní orgány, orgány územních samosprávných celků, Pozemkový fond České republiky a jiné státní fondy, zdravotní pojišťovny, Český rozhlas, Česká televize, samosprávné komory zřízené zákonem, notáři a soudní exekutoři),  právnickým osobám zřízeným zákonem – např. veřejným vysokým školám, Komoditní burze, České tiskové kanceláři, tzv. nestátním fondům (Fondům pojištění vkladů), Správě železniční dopravní cesty apod.,  právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku,  insolvenčním správcům. Od 1. ledna 2012 budou povinnými osobami advokáti a daňoví poradci, kteří zatím, stejně jako ostatní fyzické osoby, ať už podnikající, či nepodnikající, mohou požádat o zřízení DS dobrovolně. Je tato služba zpoplatněna? Pouze orgány veřejné moci, zkráceně OVM, jako jediné platí za doručování prostřednictvím informačního systému datových schránek. Přesně řečeno, platí to stát ze svého rozpočtu. Od 1. ledna 2010 a úplně pak od počátku července 2010 má tento informační systém umožnit vzájemné dodávání dokumentů soukromoprávních fyzických a právnických osob mezi sebou a přepokládá se, že budou platit stejné poplatky jako OVM. Podávání těchto osob (činění úkonů) vůči OVM ale bude neustále zdarma. Podle ministerstva se při tvorbě ceny vycházelo z modelu, že čím více datových zpráv bude

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M.

posíláno, tím nižší bude jejich cena. Hranice je počítána kumulativně. To znamená, když počet zásilek (datových zpráv) odeslaných za celou dobu provozu všemi orgány veřejné moci překročí např. hranici 33 milionů zásilek, sníží se cena pro všechny uživatele na 15,90 Kč s DPH. To je podstatně méně, nežli jsou dnešní ceny u listinné pošty: doporučená zásilka vyjde minimálně na 26, s dodejkou pak nejméně na 32 korun. Kdo je vlastně provozovatelem systému datových schránek? Informační systém datových schránek spravuje Ministerstvo vnitra a provozovatelem je držitel poštovní licence, konkrétně Česká pošta, s. p. V poslední době se velmi diskutuje o způsobu zabezpečení celého systému. Existují nějaká rizika v přenosu dat? Jaké zde fungují principy ochrany? Uživatel se přihlašuje buď prostřednictvím jemu vydaných přístupových údajů, nebo pomocí elektronických prostředků, anebo prostřednictvím elektronických prostředků třetích osob, spisové služby či jiné aplikace – dnes již například i pomocí MS Outlook. Vyšší míru bezpečnosti by mělo zajistit použití elektronických prostředků – typicky nosiče, obsahujícího autentizační certifikát. Přístup



15


jednotlivého uživatele bude tedy dvojí. Jednak jsou to přístupové údaje, které tvoří jméno a heslo, a jednak elektronické prostředky, které obsahují autentizační certifikát – například čipová karta nebo volitelná služba České pošty Bezpečný klíč k datové schránce. Tato služba je zpoplatněná. Konkrétní podmínky bezpečného přístupu do datových schránek pak upravuje vyhláška číslo 194/2009 Sb. Je podle vás bezpečnost systému datových schránek dostatečná? Myslím, že se otázka bezpečnosti zveličuje. Když si uvědomíme, jak je zabezpečeno, či nezabezpečeno třeba internetové bankovnictví… Jiná je ale otázka, kterou Ministerstvo vnitra a Česká pošta absolutně nezvládly. Mám na mysli špatně zvolený název domény „datoveschranky.info“ a „mojedatovaschranka.cz“, navíc s neošetřením „konkurenčních“, zavádějících názvů, problémy s certifikáty nebo použití proprietárního programu 602 Filler. Problémem je i nepromyšlená práce s certifikáty České pošty, respektive její certifikační autority Post Signum. Máte značné zkušenosti z finančního sektoru. Jaké příležitosti nabízí zákon pojišťovnám? Pokud jde o pojišťovny zdravotní, pak ty jsou povinnými uživateli a měl by jim usnadnit komunikaci v rámci systému zdravotního pojištění především s OVM. Ostatní pojišťovny pak mají stejné podmínky jako všechny ostatní právnické osoby, které jsou zapsané do obchodního rejstříku. Velkým přínosem pro všechny by mohla být možnost posílat touto cestou soukromoprávní korespondenci. Od 1. ledna 2010 takto půjde posílat například faktury a obdobné dokumenty, a od 1. července 2010 všechny digitální dokumenty. Bohužel novela zákona číslo 300/2008 Sb., provedená v poslanecké sněmovně zákonem číslo 190/2009 Sb., která toto doručování dokumentů soukromoprávního charakteru zavedla paragrafem 18a – údajně na základě požadavků právě finanční a telekomunikační sféry – je současně v témže okamžiku prakticky „zařízla“. Můžete být, prosím, konkrétnější? Na rozdíl od komunikace s OVM neplatí, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ani fikce doručení. Místo toho zákon říká, že dokument je podle § 18a odst. 1 doručen okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdí odesílateli adresát prostřednictvím své datové schránky. Toto potvrzení není zpoplatněno. Požadavek na nutnost potvrzení příjemcem nemá absolutně oporu ve způsobu, jakým nyní

16



korespondujeme v listinné podobě, a zcela ignoruje schopnost informačního systému datových schránek, prokázat odeslání, dodání i doručení zprávy příjemci. Tento text naprosto degraduje mimořádné vlastnosti komunikace prostřednictvím datových schránek a nedojde-li rychlou novelou zákona k nápravě, bude ustanovení § 18a použitelné prakticky jen tam, kde obě strany budou mít zájem na autentizované komunikaci prostřednictvím datových schránek.

a v systému zůstává pouze „obálka“ informující o náležitostech odeslání a přijetí zprávy, nikoliv již o obsahu zprávy samé. „Obyčejné“ uložení na disk uživatele způsobí, že po vypršení platnosti certifikátu k podpisu či značce, kterými je zpráva podepsána či označena, již nebude možno ověřit pravost podpisu/značky, ani nechat provést takzvanou autorizovanou konverzi neboli převedení dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě

Zavedením datových schránek se česká veřejná správa jako první na světě dokázala oprostit od dnes již nesmyslného lpění na papírových dokumentech. Jinými slovy, nebude-li tento bod urychleně novelizován, moc užitku to finanční sféře nepřinese. Jak hodnotíte zavedení systému datových schránek po téměř půlročním fungování? V čem vidíte klady a v čem naopak zápory celého systému? Datové schránky, jako důvěryhodné úložiště, poskytují nástroj, který umožňuje bezpečné provádění úkonů a doručování dokumentů způsobem, který vysoce přesahuje bezpečnost a důvěryhodnost současných doručovacích cest. Dalším významným kladem je i skutečnost, že se tímto Česká republika stala první zemí světa, která se ve veřejné správě dokázala oprostit od dnes již nesmyslného lpění na papírových dokumentech a vykročit skutečně do 21. století. Šetří tím životní prostředí a zlepšuje vymahatelnost práva u nás. Vedlejším, nicméně nezanedbatelným efektem je i „nastolení pořádku“ v záznamech v obchodním rejstříku. Naopak zápory celého systému vidím především v povinné instalaci programu společnosti Software 602. Již zmíněný program 602 Filler prakticky znemožňuje přihlašování se do informačního systému datových schránek z „cizích“ počítačů, typicky ze zahraničí, může obsahovat i neznámá bezpečnostní rizika. Dalším záporem je nedostatečná osvěta, proto mnoho lidí netuší, oč se jedná. Navíc velmi negativní úlohy sehrávají sdělovací prostředky, které šíří nejrůznější nepodložené poplašné zprávy. Dochází rovněž k personálním změnám v klíčových resortech, jež s datovými schránkami a jejich provozem souvisejí, což také celé věci příliš neprospívá. Stát, respektive Ministerstvo vnitra nedostatečně řeší otázku takzvaného dlouhodobého uchovávání doručených dokumentů v čase. Doba uložení přečtené datové zprávy v datové schránce činí 90 dnů, potom je vymazána

(§ 22 zákona). Nelze konvertovat dokument, jehož elektronický podpis nebo elektronická značka nesouhlasí, nebo není možno je ověřit. Existuje nějaké řešení? Jednou z možností je využití Datového trezoru České pošty. Nicméně zde se nejedná o dlouhodobé úložiště podepsaných dokumentů, zajištěné technologicky, ale o – slovy České pošty – „institucionálně zaručený archiv“, tedy pouze o odstranění mechanismu mazání zpráv po uvedených 90 dnech. Datový trezor České pošty však neřeší problém neplatných certifikátů, respektive nemožnosti ověření podpisů, značek a razítek. Neobnovuje ani nějakým způsobem ochranu integrity dokumentu v čase, například „přerazítkováváním“ časovými razítky. Naštěstí již existují, a to i u nás, takzvané důvěryhodné archivy elektronických dokumentů „Trusted Archiving Autority“, které zajišťují integritu uložených dokumentů a poskytují důkazy o jejich autenticitě, a to jak vůči uživateli, tak vůči třetím osobám. Takový archiv dlouhodobě ošetřuje elektronické podpisy dokumentů a garantuje platnost podepsaných dokumentů po celou dobu archivace, o čemž při jejich vydání archiv poskytuje také nezpochybnitelné důkazy. Dlouhodobě také zabezpečuje obnovu platnosti časových razítek. O jeho existenci však orgány veřejné moci, ale ani většina dalších uživatelů zatím nic netuší. Pane profesore, děkuji Vám za rozhovor.

Recenzi knihy Prof. Smejkala „Datové schránky v právním řádu ČR. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem“ naleznete v rubrice Z domova.

Z nových právních předpisů MGR. EVA KOZOJEDOVÁ PŘEDSEDKYNĚ ČESKÉ SEKCE MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ PRO POJISTNÉ PRÁVO (AIDA)

2. Zákon č. 278/2009 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojišťovnictví (viz článek v minulém čísle). Účinnost 1. 1. 2010. 3. Zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád. Zákon nahrazuje dosavadní zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zákon nově upravuje postup správců daní a práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, dále např. podrobnosti vztahující se k daňovému řízení, placení daní, opravným prostředkům či následkům porušení povinností při správě daní. Cílem nového zákona je přehledná a jednoznačná úprava při správě daní, administrativní zjednodušení a posílení právních jistot jak daňových subjektů, tak správců daně. Účinnost 1. 1. 2011. 4. Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. Účinnost 1. 1. 2011. 5. Zákon č. 282/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novela zákona prodloužila o 3 roky dobu, kdy mají pojišťovny (Česká pojišťovna, a.s. a Kooperativa pojišťovna, a.s.) povinnost ukončit provozování zákonného pojištění zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Pojišťovny tedy budou toto pojištění poskytovat do 31. 12. 2012 a následně tato agenda přejde na stát. Účinnost 31. 8. 2009.

6. Vyhláška č. 283/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška nově stanoví povinnost mít od 1. 1. 2011 ve vozidle reflexní vestu. Dále např. dochází ke změně v povinné výbavě motorových vozidel (náhradní kolo lze ve stanovených případech nahradit bezmontážní sadou na opravu poškozené pneumatiky nebo obsah lékárničky se doplňuje o speciální tepelnou fólii a návod na poskytnutí první pomoci při autonehodě). Účinnost 15. 9. 2009, část 1. 1. 2011. 7. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku Účinnost 1. 11. 2009. 8. Zákon č. 285/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku. Mění se určení dne platby u vyjmenovaných plateb (daně, poplatky, odvody, vč. jejich záloh). Nově se za den platby považuje (shodně jak u bezhotovostní platby, tak u platby v hotovosti na účet) den, kdy došlo k připsání platby na účet správce daně. Účinnost 1. 11. 2009.

rých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. Na základě implementace právních předpisů EU došlo k úpravě institutu pojištění. Do zákona byla dále doplněna příloha č. 11, která určí způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky a požadavky na odpovídající pojištění. Účinnost 19. 9. 2009. 11. Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability. Zákon obsahuje balíček opatření ke zmírnění dopadů současné celosvětové hospodářské krize na Českou republiku. Zavádí nově např. zrychlený režim odpisů hmotného majetku pořízeného v období od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010. Účinnost 1. 11. 2009, část 1. 7. 2009. 12. Vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Účinnost 1. 1. 2010.

9. Zákon č. 286/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Zákon ukládá exekutorům řadu nových povinností (např. zpřesňuje pravidla při nařizování exekuce, mění pravomoci exekutora). Dále např. stanoví lhůtu k vyplácení vymožených peněz či umožňuje exekutorům k zajištění pohledávky zřídit tzv. exekutorské zástavní právo na nemovitostech povinného. Účinnost 1. 11. 2009.

Foto: ČAP

1. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Nový zákon o pojišťovnictví přináší řadu změn směřujících mj. k posílení právních jistot klientů a zkvalitnění dohledu nad pojišťovnami. Protože na nový zákon o pojišťovnictví se pojišťovny již delší dobu intenzivně připravují a k jeho výkladu bylo mnoho (i na stránkách Pojistného obzoru) napsáno a na četných fórech řečeno, není jistě třeba na tomto místě legislativní změny zmiňovat. Účinnost 1. 1. 2010.

10. Zákon č. 297/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně někteMgr. Eva Kozojedová Legislativa a právo


17

Ekonomické informace

Odměny pojišťovacích zprostředkovatelů a daně ING. JANA ANTOŠOVÁ, ING. JANA ŠŤOVÍČKOVÁ

Úspěšnost odbytu pojistných produktů do značné míry závisí na kvalitě spolupráce pojišťovny s pojišťovacími zprostředkovateli – fyzickými osobami.

MANAŽERKY DAŇOVÉHO ODDĚLENÍ DELOITTE ADVISORY S.R.O.

Provize Základní pilíř odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů představují provize, tedy peněžní odměny odvozené od objemu získaných pojistných smluv. Z pohledu daňového je tento způsob odměňování víceméně bezproblémový. Daňové aspekty provizí: a) z pohledu pojišťovny Díky odvození výše provize od objemu získaných pojistných smluv, a tudíž od výše současných i budoucích výnosů pojišťovny ve formě pojistného, existuje zřejmá vazba mezi náklady na provize a zdanitelnými výnosy. Náklady na provize jsou tak pro pojišťovnu daňově uznatelné. Tento náklad však musí ovlivnit daňový základ ve zdaňovacím období, s nímž věcně a časově souvisí. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že nárok na provizi vzniká za získání pojistné smlouvy, která bývá uzavřena, zejména u životních pojištění, na období mnoha let. Provize je naopak vyplacena v počátečním období smlouvy. Účetní předpisy proto vyžadují nutnost ča-

18



sově rozlišovat pořizovací náklady na pojistné smlouvy, jejichž součástí jsou provize, a to s využitím pojistně matematických metod. Tento postup při časovém rozlišování pořizovacích nákladů by měl být akceptován i pro účely stanovení daňového základu pojišťovny. b) z pohledu pojišťovacího zprostředkovatele Pro pojišťovací zprostředkovatele představují provize peněžní příjem podléhající povinnosti odvést daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pojišťovací zprostředkovatel obvykle vede daňovou evidenci, a proto zdaňuje provize v roce, kdy jsou mu skutečně vyplaceny. Proti příjmům z provizí může pojišťovací zprostředkovatel uplatnit účelně vynaložené výdaje. Tyto výdaje lze uplatnit buď ve skutečné, nebo v paušální výši, přičemž paušální

výdaje pro zdaňovací období roku 2009 činí 60 % příjmů, pro následující zdaňovací období pak 40 % příjmů. Má se za to, že částka paušálních výdajů zahrnuje veškeré vynaložené výdaje. Pojišťovací zprostředkovatel by měl proto zvážit, jakým způsobem vykáže ve svém daňovém základu případné vratky provizí při předčasném ukončení pojistné smlouvy. Vratky provize totiž mohou být pro účely zdanění posouzeny buď jako snížení příjmů, nebo jako zvýšení výdajů, a to v závislosti na rozhodnutí poplatníka daně. Pokud zprostředkovatel uplatňuje výdaje v paušální výši, je výhodnější variantou snížení příjmů. Z hlediska DPH musí pojišťovací zprostředkovatel sledovat, zda mu nevznikla povinnost registrace k DPH. Pro tyto účely musí evidovat výši svých příjmů za období 12 kalendářních měsíců a poskytování dalších typů plnění,


Pojišťovny se proto snaží přitáhnout a udržet ty nejlepší spolupracovníky. Vzhledem k vysoké konkurenci mezi pojišťovnami při jejich získávání přicházejí obchodní oddělení stále s novými a novými nápady, jak pojišťovací zprostředkovatele účinně motivovat a odměňovat. Vedle propracovaných provizních schémat se v praxi lze často setkat také s nepeněžními benefity a motivačními soutěžemi. Cílem článku je nastínit hlavní daňové aspekty, které je při nastavování schémat odměňování pojistných zprostředkovatelů vhodné brát v úvahu. Článek se zabývá nejčastěji se vyskytujícími formami odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů.

která se považují za plnění zdanitelná. Samotná provize za zprostředkování pojištění je totiž považována za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet. Pokud má tedy pojišťovací zprostředkovatel příjmy pouze z této činnosti, případně z pracovního poměru, nemusí mu povinnost registrace k DPH vůbec vzniknout. Nicméně poskytuje-li ještě jiná plnění nebo podniká i v dalším oboru, musí se k DPH registrovat překročením obratu 1 milionu Kč za období 12 kalendářních měsíců. Pro úplnost je nutné dodat, že ačkoli jsou provize považovány za plnění osvobozené, do výpočtu obratu se také započítávají. Snadno se tedy může stát, že šikovný zprostředkovatel získá provize převyšující 1 milion Kč za období 12 měsíců, a pokud poskytne i zdanitelné plnění, byť malé hodnoty, musí se k DPH registrovat. Pojišťovací zprostředkovatel, který se stal plátcem DPH, pak určí kategorie výdajů, u nichž mu vzniká plný a částečný nárok na odpočet daně. Pro tyto účely přiřadí výdaje ke skupinám příjmů osvobozeným a zdanitelným. Pokud má skupinu výdajů, které využije pro dosažení obou typů příjmů, pak musí vypočítat koeficient pro krácení nároku na odpočet daně. Systém odměňování provizemi může pro pojišťovacího zprostředkovatele, který podniká ve více oborech, přinášet vyšší nároky na vedení detailní a správně strukturované daňové evidence. V dalším textu vycházíme v komentářích pro pojišťovací zprostředkovatele z předpokladu, že se jedná o plátce DPH.

Nepeněžní benefity Z důvodů ještě atraktivnější spolupráce pojišťovny poskytují pojišťovacím zprostředkovatelům různé nepeněžní benefity. V praxi se lze setkat např. s poskytováním příspěvků na penzijní připojištění nebo životní pojištění, poukázkami na stravování či využívání jiných služeb, různého zboží či služeb. Tyto formy odměňování jsou z daňového pohledu méně transparentní a mohou přitahovat pozornost finančních úřadů. Daňové aspekty nepeněžních benefitů: a) z pohledu pojišťovny Také mezi náklady na nepeněžní benefity pojišťovacích zprostředkovatelů se mohou řadit náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů pojišťovny, i když vazba mezi souvisejícími výnosy a náklady nemusí být na první pohled zřejmá jako v případě provizí. Proto by mohly představovat daňově uznatelný náklad.

Poskytujeme komplexní služby v oblasti risk managementu a pojištění pro firmy a jejich zaměstnance.

vením

cím posta

s vedou olečnost

pro sp by? pracovat ečné služ ? m • Chcete ji ru ý o v b o o íh m e své oskytujíc nosti? na trhu v m týmu p ší společ e a n n le ji č o t v z tá se s omáhat ro • Chcete ě růst a p rn o b d o • Chcete Společnost RENOMIA rozšiřuje své specializované oddělení poskytující služby v oblasti osobního pojištění pro individuální klienty – management a zaměstnance svých více než 2 000 firemních klientů.

RENOMIA, a. s.: • Existuje na trhu již 16 let a je největší pojišťovací makléřskou společností v ČR Působí v České republice, Slovenské republice, Maďarsku, Bulharsku a díky členství v mezinárodní síti Worldwide Broker Network (WBN) ve více než 70 zemích světa Spolupracuje se všemi pojistiteli a penzijními fondy

Přidejte se k nám a rozšiřte tým RENOMIA, který v současnosti hledá nové poradce pro: Služby v oblasti osobního pojištění manažerů firemních klientů Skupinové programy a programy zaměstnaneckých výhod Hledáme nové kolegy, kteří: Mají profesionální přístup a zájem o perspektivní práci Jsou samostatní a zároveň orientovaní na cíl Mají znalost pojištění osob a zaměstnaneckých výhod a dále si chtějí v této oblasti rozšiřovat své odborné znalosti Chtějí být zaměstnáni na trvalý pracovní poměr a využívat motivujícího systému společnosti a jejích zaměstnaneckých benefitů

Oslovila Vás naše nabídka? Zašlete prosím Váš strukturovaný životopis na uvedený kontakt. Rádi si s Vámi domluvíme osobní schůzku, na které si můžeme upřesnit Vaše i naše představy o možné spolupráci. Kontakt: Mgr. Hana Procházková, personální manažer e-mail: [email protected], mobil: 724 477 751 www.renomia.cz

OK Renomia inzerat 121x272.indd 1

11/11/09 9:54 AM Ekonomické informace


19


Závěr ohledně jejich daňové uznatelnosti však nelze paušalizovat. Záleží totiž na konkrétní povaze benefitu a kvalitě dokumentace prokazující vynaložení souvisejícího nákladu na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Pro některé typy nákladů současně existují speciální ustanovení upravující podmínky pro jejich daňovou uznatelnost, jež je také nutné brát v úvahu. Rozhodne-li se například pojišťovna poskytnout svým pojišťovacím zprostředkovatelům benefit ve formě poukázky na odběr zboží nebo služby a důvody poskytnutí řádně nezdokumentuje, může být taková transakce posouzena jako dar, který musí být ošetřen jako nedaňový náklad. Před zahájením poskytování nepeněžních benefitů je proto vhodné provést důkladnou daňovou analýzu a v návaznosti na ni zvolit takové formy odměňování, které vyústí v daňově uznatelný náklad pro pojišťovnu. Je také nutné zajistit dokumentaci dokládající daňovou uznatelnost benefitu. Za vhod-

nou dokumentaci lze považovat například zformalizovanou obchodní politiku popisující způsoby a účel odměňování zprostředkovatelů, podmínky vzniku nároku na odměnu apod. Při poskytování nepeněžních benefitů by pojišťovna neměla opomenout ani daň z přidané hodnoty. Pro správné uplatnění DPH je nutné rozlišit mezi benefitem ve formě finančního příspěvku nebo v podobě poskytnutí služby nebo zboží. Finanční příspěvek na penzijní nebo životní pojištění stejně jako poskytnutí poukázek na odběr zboží nebo služeb nejsou předmětem DPH, a nevyústí tedy v dodatečné povinnosti v oblasti této daně. Naopak, v případě poskytnutí nepeněžního benefitu ve formě služby nebo zboží musí pojišťovna zvážit uplatnění DPH na výstupu. Takové zboží nebo služba se pro účely DPH považují jako úplata zprostředkovateli za jeho činnosti zprostředkování, nikoli tedy za plnění poskytnuté zdarma. Může se tedy

jednat o samostatné plnění s povinností odvést DPH na výstupu a s možností uplatnit nárok na odpočet u prokázaných přiřaditelných vstupů. Podrobná evidence nakoupených a poskytnutých nepeněžních benefitů pak může pojišťovně pomoci při prokazování nároku na odpočet DPH. Shrneme-li výše uvedené, nemusí být nepeněžní benefity v porovnání s provizemi pro pojišťovnu daňově nevýhodné. Vyšší nároky jsou však kladeny na související dokumentaci pro účely daně z příjmů i daně z přidané hodnoty. b) z pohledu pojišťovacích zprostředkovatelů Pro pojišťovací zprostředkovatele představují i nepeněžní benefity zdanitelný příjem. Jejich atraktivita proto může být omezena faktem, že zatímco příjem benefitu je v nepeněžní formě, daň musí být zaplacena, a vyústí tak v reálný odliv hotovosti. V praxi dále pro pojišťovací zprostředkova-

Uplatnění DPH na převod souboru zajišťovacích smluv – nový rozsudek ESD Evropský soudní dvůr (ESD) nedávno vydal rozsudek ve věci uplatnění DPH při úplatném převodu souboru smluv o životním zajištění. Přinášíme nejdůležitější závěry soudu a na konci uvádíme praktická doporučení. Český zákon o DPH je velice úzce propojen s evropskou DPH legislativou. Pro správný výklad jednotlivých pojmů tedy musíme sledovat i rozhodnutí Evropského soudního dvora k DPH problematice. Rádi bychom vás informovali o jeho rozhodnutí z 22. října 2009 C – 242/08 Swiss Re Germany Holding GmbH, který řeší uplatnění DPH na některé převody pojistných smluv. Společnost Swiss Re Germany Holding se sídlem v Německu převedla na společnost S se sídlem ve Švýcarsku v roce 2002 soubor smluv o životním zajištění. Společnost S přebírala pojišťovací činnost, kterou vykonával dosavadní pojistitel, a převzala veškerá práva a povinnosti, jež ze smluv vyplývaly. Některé ze smluv měly zápornou hodnotu, která snižovala celkovou výši úplaty pro společnost Swiss Re. Evropský soudní dvůr se měl vyjádřit k místu plnění této operace, možnosti jejího osvobození od DPH a možnosti rozdělení transakce na několik samostatných plnění. Proto zkoumal ustanovení šesté směrnice

20



Rady 77/388/EHS, která upravuje uplatňování DPH v členských státech Evropské unie, a starší judikaturu, jež se vyjadřovala k výkladu pojmu pojišťovacích a zajišťovacích činností pro účely DPH. Z úvah soudu lze dovodit, že daná transakce by měla být považována za službu, jejíž místo plnění je určeno podle sídla poskytovatele dané služby, nelze tedy uplatnit tzv. systém reverse charge a přenést místo plnění do státu příjemce dané služby. Soud také uvedl, že daná transakce představuje jednotné plnění a nemůže být uměle rozdělována pro účely uplatnění DPH na převod smluv s kladnou hodnotou a převod smluv se zápornou hodnotou. Tím nejdůležitějším bodem pak bylo posouzení, zda daná transakce naplní znaky pro pojišťovací nebo zajišťovací operace definované pro účely DPH výše uvedenou evropskou legislativou (ekvivalent najdeme v § 55 českého zákona o DPH). Obecným znakem pojišťovacích operací mimo jiné je, že pojistitel se na základě předchozí úhrady pojistného zavazuje zajistit pojištěnému v případě, že dojde k pokrytému riziku, plnění dohodnuté při uzavření smlouvy. Pro zajišťovací operace je pak charakteristické, že pojistitel přebírá závazky, které má jiný pojistitel za svými pojištěnci. Soud zamítl naplnění znaků pro pojišťovací i zajišťovací

Foto: © European Communities, 2009

ING. JANA ŠŤOVÍČKOVÁ

operace a dospěl k závěru, že transakci není možné osvobodit od DPH. Dle jeho závěrů může takové postoupení práva a povinností z pojistných smluv za určitých podmínek představovat plnění podléhající DPH. Pro úplnost uvádíme, že závěry soudu nejsou v tomto rozsudku nijak revoluční. Převod pojišťovacích a zajišťovacích smluv může být i nadále strukturován takovou formou, která nemusí být zatížena uplatněním DPH. Při plánování podmínek převodů pojišťovacích nebo zajišťovacích smluv však musí být oblasti DPH věnována dostatečná pozornost. Nabyvatelem daného portfolia je zpravidla opět pojišťovna nebo zajišťovna s velice omezeným nebo nulovým nárokem na odpočet daně a uplatnění DPH by mohlo výrazně navýšit náklady na celou transakci.

Odlišné zdanění odměn pojišťovacích zprostředkovatelů může ovlivnit zisk pojišťovny a výši čistého příjmu pojišťovacího zprostředkovatele. tele vzniká problém s evidencí a oceněním nepeněžních příjmů ve formě benefitů. Problém může být vyřešen zasíláním přehledů o poskytnutých nepeněžních plněních pojišťovnou, na základě kterých je zprostředkovatel může zahrnout do svého daňového přiznání.

Motivační soutěže Pojišťovny pro pojišťovací zprostředkovatele často pořádají soutěže směřující k podpoře odbytu, jako např. soutěže o nejlepšího obchodníka za určité období nebo v daném regionu. Výherci jsou odměňováni finančně nebo věcnými cenami. Přestože má tento způsob odměňování nepochybně svá obchodní specifika, jeho daňové aspekty se podobají těm výše popsaným pro provize v případě finančních výher a pro nepeněžní benefity v případě věcných výher. Z pohledu pojišťovny lze jen doporučit, aby

podmínky soutěže byly navázány na obratové ukazatele a nastaveny tak, aby související náklady nemohly být posouzeny jako náklady na reprezentaci. Pak lze obvykle snadno prokázat vazbu mezi náklady na výhry a výnosy z pojistného a výhry mohou pro pojišťovnu představovat daňově uznatelný náklad. Pro pojišťovacího zprostředkovatele představují peněžní i nepeněžní výhry opět zdanitelný příjem. Také uplatnění DPH se shoduje s režimem popsaným v sekci nepeněžních benefitů. Výplata výhry v podobě finanční částky není předmětem DPH, avšak poskytnutí hmotné ceny v podobě zboží nebo služby je spojeno s již uvedenými povinnostmi pro pojišťovnu v oblasti DPH.

Doporučení pro praxi Daňová problematika odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů je komplexní a vy-

Role pojistných matematiků v rámci Solventnosti II ING. IMRICH LOZSI ČLEN VÝBORU ČESKÁ SPOLEČNOST AKTUÁRŮ

Směrnice o Solventnosti II přisuzuje funkci pojistného matematika zásadní roli v celkovém řídicím a kontrolním systému pojišťovny. Vzhledem k odlišnostem ve stávajících národních úpravách této role, a to jak ve věcných, tak i procedurálních otázkách, požádal CEIOPS1 v rámci probíhající diskuse o implementaci směrnice Poradní skupinu aktuárských asociací Evropských společenství (Groupe Consultatif) o stanovisko ohled1)

žaduje zohlednění zejména dopadů na pojišťovnu z pohledu daně z příjmů, dopadů na pojišťovací zprostředkovatele v oblasti zdanění fyzických osob a také dopadů v oblasti daně z přidané hodnoty. Při nastavování odměňovacích schémat pojišťovacích zprostředkovatelů by proto pojišťovny měly brát v potaz také daňové hledisko. Za tímto účelem lze jen doporučit, aby obchodní oddělení při jejich vytváření úzce spolupracovalo s daňovým oddělením. Je třeba mít na paměti, že pojišťovny i zprostředkovatelé budou muset prokázat souvislost vynaložení nákladů na motivaci v jakékoliv formě na dosažení, zajištění a udržení svých příjmů před finančními úřady. Daňové aspekty a daňová rizika je vždy vhodné identifikovat předtím, než je konkrétní forma odměňování zvolena. Nevhodné nastavení totiž může odměňovací program zbytečně znevýhodnit a prodražit o včas neidentifikované daňové náklady. Jelikož odměny pojišťovacích zprostředkovatelů představují významnou nákladovou položku, měla by být k dispozici kvalitní dokumentace dokládající povahu, účelnost a výši těchto nákladů pro daňové účely.

ně požadavků na roli pojistných matematiků v režimu Solventnosti II. Jako odpověď na výzvu CEIOPSu připravila Groupe Consultatif koncem září 2009 rozsáhlý materiál o standardech pro práci pojistných matematiků. Ten se po projednání na poli CEIOPSu následně podrobí rozsáhlému připomínkovému řízení s cílem maximálního využití stávajících zkušeností všech zainteresovaných stran včetně Evropské komise.

Fórum evropských aktuárských asociací radí CEIOPSu při vytváření profesních standardů upravujících činnost pojistných matematiků v rámci projektu Solventnosti II.

Předpokládá se, že standardy vypracuje poradní skupina a následně je schválí výbor CEIOPSu. Tím by měla být zajištěna vynutitelnost jejich dodržování regulovanými subjekty a všemi fyzickými osobami vykonávajícími pojistně matematickou činnost, a to i v případě, že nejsou členy národního aktuárského sdružení. Schválené standardy by vydávala Groupe Consultatif, a to prostřednictvím svých

CEIOPS – Výbor evropských dohledů v pojišťovnictví a zaměstnaneckém penzijním pojištění Ekonomické informace


21


s ostatními interními odděleními a externími subjekty, kontrolu a řízení jakosti práce, možnost upozornit na závažné problémy a ochranu pro ty, kteří na tyto problémy upozorní. Komunikační standardy by se týkaly např. vysvětlení účelu a rozsahu kterékoliv zprávy, srozumitelnosti, transparentnosti, nezávislosti a odpovědnosti. Groupe Consultatif navrhuje, aby se standardy technické implementace zakládaly na jistých zásadách, jejichž příklad nabízí v příloze svého příspěvku.


Návrh Groupe Consultatif rovněž obsahuje pravidla disciplinárního řízení pro prošetření, a v případě nutnosti dokonce samotného zahájení disciplinárního řízení proti členovi, u něhož by existovalo podezření, že stanovené standardy nedodržel.

členských sdružení. Tímto dojde k zásadní změně vůči stávající praxi – Groupe Consultatif totiž prozatím takovou pravomoc nemá.

Funkce pojistného matematika v rámci Solventnosti II Článek 47 Směrnice o Solventnosti II vyžaduje, aby pojišťovny a zajišťovny ustanovily efektivní pojistně matematickou funkci pro výkon důležitých úkolů v oblasti výpočtu technických rezerv, jakož i pro účely vyjadřování se pojistného matematika k uplatňovaným postupům při upisování rizik či k přiměřenosti sjednaných zajistných programů tak, aby se tímto přispívalo k implementaci účinného systému řízení rizik v organizaci. Ti, kteří pojistně matematickou činnost vykonávají, musejí prokázat svou praxi prostřednictvím příslušných profesních i jiných standardů. CEIOPS vydal v březnu 2009 konzultační materiál k prováděcím opatřením na úrovni 2 týkající se správy a řízení (CEIOPS-CP-33/09), v němž jsou uvedeny různé možnosti vypracování profesních a jiných standardů v souladu s článkem 47 směrnice. Groupe Consultatif poskytla svůj komentář k tomuto materiálu již v květnu 2009. Nynější rozšířený komentář směřuje ke konkrétní oblasti profesních standardů pro funkci pojistného matematika v rámci Solventnosti II.

22



Hlavní body z návrhu Groupe Consultatif Groupe Consulatif navrhuje zavést dvě hlavní kategorie standardů, a to standardy veřejného zájmu a standardy odborné:  Standardy veřejného zájmu by zahrnovaly kvalifikační, etické standardy, standardy pro správu a řízení a komunikační standardy.  Mezi odborné standardy by se pak řadily výkladové standardy a standardy technické implementace. Groupe Consultatif dále navrhuje, aby kvalifikační standardy zahrnovaly požadavky týkající se minimálního dosaženého vzdělání, odborné praxe a povinného následného celoživotního vzdělávání. Etické standardy by se měly týkat záležitostí, jakými jsou kompetence, bezúhonnost, objektivnost, důvěrnost a vyhýbání se konfliktům zájmu.

Úloha ČSpA v poradní skupině Česká společnost aktuárů (ČSpA), coby představitel českých pojistných matematiků v Groupe Consultatif, se prostřednictvím svých zástupců v této organizaci aktivně podílí na diskusi o podobě pojistně matematické funkce v rámci Solventnosti II. ČSpA rovněž spolupracuje s Českou národní bankou, Ministerstvem financí a Českou asociací pojišťoven při zavádění direktiv Evropské unie do české legislativy a při formulaci těch částí pojišťovací legislativy, které souvisejí s činností pojistných matematiků. Role zástupců naší profese v této diskusi dokládá, že pojistní matematici jsou považováni za důvěryhodného partnera při vytváření ustanovení Solventnosti II týkajících se výkonu jejich funkce. Kromě nesporné odborné kvality je k této roli opravňují i zkušenosti s jejich stávající prací, kdy pojišťovny, na rozdíl od dalších finančních institucí, přestály finanční krizi bez významnějších problémů.

Standardy správy a řízení by měly řešit vztahy s vyšším vedením a nejvyšším orgánem podniku, spolupráci při jednáních

Pojistní matematici mají silný hlas při vytváření standardů pro svou práci v rámci Solventnosti II.

„Ekonomika představuje největší riziko“

Zpráva „360 prioritních globálních rizik a připravenost na ně“ zveřejnila názory šéfů největších světových firem.

PUBLIKOVÁNO: THE MARKET (ISSUE THREE 2009) LLOYD’S COMMUNICATIONS PŘEKLAD ENTRE s.r.o.

Šéfové světového businessu se ve zprávě shodují, že na žebříčku podnikové agendy důležitost řízení rizik stoupá a ekonomická rizika zastiňují ta tradičnější. Jak se svět začíná pomalu zotavovat z ekonomické krize – mimochodem považované za nejhorší od Velké hospodářské krize 30. let minulého století – radikálně se mění i přístup společností k riziku. Není velkým překvapením, že se do centra pozornosti dostaly i ekonomické otázky, které zaměstnávají nejvyšší představitele společností po celém světě. Ostatní rizika jsou kvůli tomu považována za méně prioritní.

Na rizika nejsme připraveni Pracovníci Lloyd’s ve spolupráci s poskytovatelem analýz „Economist Intelligence Unit“ (EIU) provedli průzkum připravenosti na různá rizika mezi více než 570 členy vedení firem po celém světě. Zjistili, že v řadě firem nejrůznějších velikostí působících v nejrůznějších oborech převládá značná nepřipravenost a přílišná sebedůvěra. Průzkum zjišťoval přístup k riziku v pěti klíčových kategoriích rizik: ekonomické, regulační a tržní; obchodní a strategické; politické, trestní a bezpečnostní; ekologické a zdravotní; a živelní. Je zajímavé, že všechna rizika na seznamu 10 největších celosvětových rizik (viz tabulka na této straně) se přímo, nebo nepřímo vztahují k ekonomice. Rizika firemní odpovědnosti a poškození obchodní pověsti lze vnímat jako nepřímo spojená s finanční krizí, zatímco riziko nedokončení projektu je spojeno s vnějším ekonomickým a finančním prostředím víceméně přímo.

Kyvadlo by se mohlo vychýlit příliš daleko, společnosti by mohly přestat být ochotné riskovat. Chuť společností riskovat se výrazně snížila v důsledku čím dál bolestnějšího hospodářského poklesu a neustále klesající důvěry podniků, zatímco řízení rizik je pro ně stále důležitější. Podle průzkumu polovina společností předpokládá, že v příštích 12 měsících budou mít menší chuť riskovat.

Pozornost upřena rizika Alespoň pro tento okamžik se rizika obecně dostávají do popředí pozornosti. Zatímco předtím se řízení rizik považovalo spíše za podpůrnou funkci, nyní se jím zabývají na svých jednáních členové představenstva. Zaměření na ekonomická rizika však může znamenat, že společnosti odvracejí zrak od dalších důležitých rizik, která jsou v sou-

časné době považována za méně významná. Podle Roba Mitchella, vedoucího editora EIU, existují v důsledku toho obavy, že se mnohá významná rizika, jako například ekologická rizika, živelní rizika a změna klimatu, dostanou na vedlejší kolej. V průzkumu odpovídaly společnosti na otázku, jak jsou připraveny na řízení rizika. Podle jejich vlastního vyjádření existuje velký rozdíl v připravenosti: na ekonomická rizika společnosti údajně připravené nejsou, na jiná rizika, jako například na terorismus či změnu klimatu, podle svého tvrzení připravené jsou. Mitchell zdůrazňuje: „Neznamená to tedy, že tato rizika jsou pro společnosti méně prioritní, protože ty jsou dobře připraveny je zvládnout. Spíše je to výsledkem jejich momentálního soustředění na ekonomická a makroekonomická témata.“

10 nejvyšších globálních priorit Priority globálního rizika

Připravenost

1

Cena a dostupnost úvěrů

Vysoká

2

Měnové výkyvy

Vysoká

3

Riziko insolventnosti

Vysoká

4

Ztráta zákazníků

Vysoká

5

Cenová volatilita hlavních aktiv

Vysoká

6

Rušení objednávek

Střední

7

Riziko příliš přísné regulace

Střední

8

Firemní odpovědnost

Vysoká

9

Riziko poškození pověsti

Vysoká

10

Riziko neplnění projektů

Vysoká



23


„Rizika, která tu byla před recesí, jsou pořád tady a jsou stejně velká – změnilo se jen to, že je jiná rizika vytlačila na spodní část seznamu priorit.“ Julia Graham, vedoucí manažerka pro riziko v DLA Piper a bývalá předsedkyně AIRMIC

Ačkoli ve všech regionech světa dominuje v oblasti rizik ekonomika, u politického, trestního a bezpečnostního, stejně jako ekologického či zdravotního rizika existují větší rozdíly. Zdá se, že v rozvojových zemích se těmito riziky v porovnání s vyspělými zeměmi zabývají více. Zejména Čína se více než kdokoli jiný soustřeďuje na ekologická a zdravotní rizika (hlavně na znečistění životního prostředí). „V jižní Asii se vysoko na seznamu priorit pohybuje terorismus – pravděpodobně jako reakce na letošní útoky v Bombaji. Společnosti ovlivnily události z nedávné minulosti, což ovšem v mnoha případech nemusí být ten nejlepší přístup. Jejich pohled na riziko je zúžený tím, že hledí na minulé události, místo aby se raději soustředily na vyhledávání rizik, která by mohla negativně dlouhodobě ovlivnit jejich podnikání,“ říká Mitchell.

Výsledky průzkumu jsou v souladu s názory představitelů společností Lloyd’s MARKET také přinesl vyjádření šéfů firem, kteří ovlivňují názory na ri-

24



Firmy působící na trhu společnosti Lloyd’s Jazyk rizika i mimo něj souhlasí s nejdůležitějším zjištěZpráva také navrhuje, aby nadnárodní ním výše uvedené studie – totiž že globální společnosti vyvinuly společný jazyk pro finanční a ekonomická krize způsobuje záoblast rizika. „V tomto směru jsou již podsadní přehodnocení rizika. Mnozí odborníci nikány určité kroky,“ říká Julia Grahamovarují, že společnosti, které se soustřeďují vá, bývalá předsedkyně AIRMIC a pokrana krátkodobé ekonomické hrozby, by neměčuje: „Tuto potřebu uznala Mezinárodní ly zanedbávat důležitá dlouhodobá rizika. organizace pro normalizaci (International Ze zprávy vyplývající dvě zjištění nebyla pro Organisation for Standardisation) a Britorganizace, které reprezentují britské top maský normalizační institut (British Stannažery, manažery rizika a pojistitele, žádným dards Institution) vytvořením souboru nopřekvapením. O jaká zjištění šlo? Že v oblasti vých norem a slovníčku rizika, které mají řízení rizik naprosto převládá ekonomika a že být brzy uveřejněny. Společnosti by měly s pokračováním globální ekonomické krize vytvořit rozumný plán činností, rozdělit společnosti před riziky ustupují. odpovědnosti a soustředit se na to, co je Podle Dr. Rogera Barkera, vedoucího odnejdůležitější,“ říká Julia Grahamová a vaboru Corporate Governance na Institute ruje: „Nesnažte se ale řídit všechno!“ of Directors (IoD) se sídlem v Londýně, lze očekávat, že rizika spojená s horším přístupem k úvěrům a následným ekonomickým Princip řízení rizik poklesem budou mít vysokou prioritu. „Vzhledem Rozpoznání k současnému rizika vývoji ekonomiky je otázka přežití pro podniky důležitější než cokoli jiného.“ Julia Graham, donedávna předřízení sedkyně Asocirizik ace manažerů pojištění a rizika (Association of Insurance and Risk Managers; AIRMIC) a vedoucí manažerka pro riziko právnické Vytvoření rizikových plánů firmy DLA Piper UK LLP, říká, že v době recese mají společnosti Ocenění rizika

Lekce na téma hodnocení rizika Je zcela pochopitelné, že myšlení společností silně ovlivňuje ekonomická situace, ale vedení má jen malou přímou kontrolu nad vnějšími riziky souvisejícími s ekonomikou. Podle zmíněné zprávy však může vývoj ve vlastní společnosti nepřímo ovlivnit strategickými rozhodnutími, která dělá nyní. „Důkladná znalost rizikové situace na místě – od výběru dodavatelů a partnerů po posouzení nových investic nebo akvizic – je pro úspěch naprosto zásadní,“ píše se ve zprávě.

ziko, ke zjištěním obsaženým ve zprávě „360 prioritních globálních rizik a připravenost na ně“.

Přijetí opatření

Regionální odlišnosti

tendenci soustředit se na krátkodobá témata. „Během recese jsou firmy opatrnější a zahleděné dovnitř, přestávají se dívat dopředu a koncentrují se na přežití. To potlačuje jejich chuť riskovat,“ dodává. Prioritní pozice ekonomických rizik znamená, že obsáhlé kategorie ekologického, zdravotního a živelního rizika jsou na seznamu nejzávažnějších rizik relativně nízko, čímž vzniká otázka, jestli společnosti ve svém úsilí proplout současnou krizí neodsunují do pozadí jiná závažná rizika.

in association with

PF 2010

Dlouhodobá rizika versus krátkodobá Podle názoru Benjamina Bakera, technického manažera Lloyd’s Market Association (LMA), orgánu reprezentujícího upisovatele rizik Lloyd’s, by měla být mezi dlouhodobými a krátkodobými riziky tlustá čára. „Zpráva zmiňuje skutečnost, že ekologická rizika se na seznamu prioritních rizik nacházejí velmi nízko,“ říká Baker. „Následky ekologických škod vznikají mnoho let a ve firmách je potřeba změnit kulturu, aby se začal měnit způsob, jakým fungují. Pojišťovnictví bude hrát v této oblasti zásadní roli, ale bude to trvat dlouho. Přírodní katastrofy a zdravotní rizika jsou nyní také považovány za málo prioritní,“ poznamenává. „Řízení rizik se jimi nezabývá, přesto je třeba brát je v potaz a aplikovat na ně vhodnou strategii. Obecně vzato, žijeme v rizikovějším světě,“ říká Graham. „Rizika, která existovala před recesí, jsou pořád tady a jsou stejně velká – změnilo se jen to, že je jiná rizika vytlačila ze středu pozornosti. Firmy si ale musí všímat i dlouhodobých rizik a zajistit, aby je nyní přijímaná rozhodnutí neohrozila nebo dokonce neochromila, až se ekonomické perspektivy zlepší a budou se chtít chopit nových příležitostí,“ varuje Graham. „V době recese společnosti nemívají chuť zabývat se riziky; jejich zájem se soustřeďuje na řízení cash flow, zvlášť když zvažují investice do takových oblastí jako výzkum a vývoj nebo budoucí expanze,“ pokračuje Baker. „Přitom ale ostražitě sledují případný obrat ekonomiky a riziko spojené s tím, kdyby do něj neinvestovaly,“ dodává. „Zjevně nedostatečný přehled vedení o velikosti rizika v mnoha bankách přispěl k tomu, že představenstva si nyní více uvědomují svou odpovědnost v souvislosti s rizikem,“ souhlasí Baker. „Před krizí nepovažovali někteří členové představenstev kontrolu rizika za jednu ze svých hlavních odpovědností. Nyní je jasné, že tomu tak je,“ dodává. K problematice se také vyjádřil Adrian Lewers ze společnosti Beazley: „Za posledních pět až deset let se vystavení riziku změnilo k nepoznání. Společnosti se dnes rozhodně mnohem více zabývají riziky a více si je uvědomují.“

Šťastný a veselý nový rok 2010 a klidné prožití vánočních svátků Vám přeje INSERVIS INSERVIS Kdo jsme? Skupina INSERVIS již více než 15 let poskytuje na českém i slovenském trhu expertní činnost v oblasti pojišťovnictví, od roku 2005 působí jako samostatný likvidátor pojistných událostí dle zák. 38/2004 Sb. a má zaveden systém řízení jakosti dle normy ISO 9001:2001. INSERVIS poskytuje služby nejvyšší kvality zaměřené především na pojistitele, kaptivní pojistitele, leasingové společnosti, makléřské společnosti a další subjekty na pojistném trhu. Služby samozřejmě zahrnují i kompletní správu škod (TPA – Third Party Administration) pro pojistitele a Claims Management pro jiné subjekty.

Co přinášíme? INSERVIS přináší výhodu všem subjektům na trhu: pojistitelům - účinný nástroj pro likvidaci škod (složité případy, soupojištění, fronting, likvidace zahraničních škod…), případně komplexní služby TPA makléřům – po dohodě s pojistitelem zajištění nadstandardní péče o klienta v případě škody a tím získání konkurenční výhody ostatním – Claims Management, Data Management a další služby

Pro rok 2010 připravujeme novinky!

Kontaktujte nás INSERVIS MVC s.r.o. Ohradní 24 b, 140 00 Praha 4, [email protected] tel. (+420) 241 483 230, 241 482 450, fax (+420) 241 482 028 www.inservis.com



25

Pojistné produkty

Vánoce a konec roku patří nejen v naší asistenční centrále pravidelně k obdobím s vysokým provozem.

Fenomén Vánoc a pojistné události ING. VLADIMÍR FUCHS EUROP ASSISTANCE

Asistence k pojištění motorových vozidel V období před i mezi svátky lidé cestují za svými příbuznými. Dlužno dodat, že s vozidly významně více vyjíždějí i řidiči tzv. sváteční, které jindy na silnicích běžně nepotkáme. Tato specifická skupina si nejčastěji vyžádá výjezd asistenčního vozidla naší společnosti pro nastartování vozu přímo v místě poruchy. Hlavní příčinou bývá vybitá baterie málo používaného vozu. Četnost tohoto typu pojistných událostí navíc ovlivňuje venkovní teplota, která se v daném období často pohybuje kolem nuly či pod nulou. Počasí hraje významnou roli i pro další skupinu zásahů – intervenci při jízdě na sněhu. Asistenční služby nejčastěji řeší různá uvíznutí vozidel v zasněženém terénu nebo jejich vyjetí mimo vozovku. Automobily svátečních řidičů zcela běžně nedisponují zimní výbavou a jejich řidiči nemají ani potřebnou zkušenost pro jízdu ve ztížených podmínkách.

26


Pojistné produkty

Pojistné události s příznakem nákupní horečky V období adventu, kdy lidé masově vyrážejí za nákupy, zaznamenáváme významný nárůst hlášení pojistných událostí z parkovišť nákupních center. Jde především o nejrůznější drobné nehody. Zanedbatelné však není ani množství nahlášených pojistných událostí spojených s vandalismem a vykradením vozidla. Klienti by se rozhodně neměli nadměrně spoléhat na kamerové systémy a věřit v bezpečnost monitorovaných parkovišť nákupních center. Nejlepší prevencí je nenechávat žádné věci v interiéru vozidla, o těch cenných ani nemluvě. Z kurióznějších situací spojených s vánoční nákupní horečkou, které naše asistenční centrála již řešila, jmenujme například situace, kdy klienti při nákupování drobně zazmatkují a kontaktují nás z důvodu domnělé krádeže vozu. Sami nebo ve spolupráci s policií a ochrankou parkoviš-

tě následně volají, že vůz byl v pořádku nalezen – zaparkován bez známek jakéhokoliv vnějšího poškození v jiné části parkoviště.

Asistence pro cestovní pojištění Typické „vánoční“ pojistné události se vyskytují samozřejmě i v oblasti cestovního pojištění. Rodiny se snaží být o svátcích spolu a v globalizovaném světě dnes nezanedbatelně více cestují. Pro cesty do zahraničí po silnicích bychom mohli opakovat zejména nehody spojené s výlety svátečních jezdců do alpských zemí. Významově lze tuto skupinu přenést i do nejčastější odezvy vánočních svátků v cestovním pojištění, kterou je letecká přeprava. Zvýšený výskyt pojistných událostí spojených se ztrátou či zpožděním zavazadel při letecké přepravě se během vánočních svátků řadí k nejtypičtějším zástupcům.


Neštěstí se podle kalendáře nikdy neřídí. Proto mají asistenční společnosti i ve svátečních chvílích, které pravidelně koncem roku vybízejí k odpočinku, setkání s přáteli, trávení času v kruhu rodinném a rozjímání, plné ruce práce. Být nepřetržitě nablízku klientům a kvalitně zasáhnout při nahlášení pojistné události – to jsou základní hodnoty, které klient vysoce oceňuje po celý rok, obzvlášť pak o Vánocích. Tehdy jsou jeho očekávání přirozeně ještě vyšší. Kvalitně provedený asistenční zásah během vánočních svátků se tak může stát silným poutem mezi klientem a jeho pojišťovnou. Pojďme se tedy v krátkosti podívat na asistenční události typické pro období Vánoc.

Pravidla pojištění platí i o Vánocích Ze strany klientů se v období adventu a Vánoc nezřídka setkáváme i se smutnými případy podcenění náročnosti letecké přepravy. Tyto události bývají spojeny zejména s vycestováním osob vysokého věku. Touha po setkání s nejbližšími příbuznými často potlačuje racionální úvahy a správné odhadnutí jejich možností. Fyzická i psychická náročnost leteckých a pozemních přesunů je potom příčinou vážných následků – různých slabostí, kolapsů i infarktových stavů. Opakovaně také registrujeme hlášení pojistné události ze strany osob nepojištěných či dokonce nepojistitelných. Například ze strany chronicky nemocných pacientů, lidí nesplňujících věkový limit vstupu do pojištění nebo osob s nádorovými onemocněními v progresi, kteří ve snaze vycestovat svůj stav dobře nevyhodnotí a nedokáží jej konfrontovat s výlukami

Během adventu lidé masově vyrážejí za nákupy, proto četnost pojistných událostí, na rozdíl od Štědrého večera, výrazně stoupá. všeobecných pojistných podmínek (VPP). Zde je samozřejmě nutná prevence ze strany pojišťoven při školení zprostředkovatelů, protože Vánoce jsou vždy provázeny výskytem těchto problematických událostí.

Domácí asistence U domácí asistence patří mezi nejčastější asistenční zásahy výjezdy topenářů. Poruchy topení spíše ale souvisí s ročním obdobím než přímo s obdobím Vánoc. Druhou nejvyužívanější profesí pro domácí asistenci v období druhé poloviny prosince jsou elektrikáři, ale i zde nám množství

Advent vs. Štědrý den Závěrem ještě můžeme uvést zajímavou zkušenost – četnost událostí v průběhu adventu i Vánoc je sice významně vyšší, zato během Štědrého večera zaznamenáváme ve všech odvětvích asistence výrazný pokles provozu. Klienti nám štědrovečerní pojistné události hlásí až druhý den dopoledne, tj. o prvním svátku vánočním, v případě neurgentních zásahů dokonce až následující první pracovní den.

Před zahájením nové lyžařské sezony není od věci si připomenout téma likvidace škod na zdraví způsobených při zimních sportech v zahraničí.

Škody na zdraví ze zimních sportů JUDR. IRENA TŘEŠŇÁKOVÁ VÝKONNÁ ŘEDITELKA DEKRA CLAIMS SERVICES CZ

Rostoucí popularita zimních sportů a finanční dostupnost zájezdů do Alp pro široké vrstvy evropské populace s sebou přinášejí i zvýšený počet nehod a úrazů vzniklých při lyžování a snowboardingu. Pro každou pojišťovnu, jejíž cestovní pojištění zahrnuje i odpovědnost za škody, to znamená rostoucí počet pojistných událostí, v nichž náhradu škod na zdraví požadují cizinci. Částky pojistného plnění při závažnějších zraněních jdou obvykle do statisíců, někdy i milionů korun. Navíc likvidace samotná je obtížná, komplikuje ji komunikace v cizích jazycích, odlišnost cizozemských zákonů stejně jako řada praktických problémů. Ve snaze pomoci českým pojišťovnám připravila Česká asociace pojišťoven ve spolupráci s českou pobočkou mezinárodní likvidační organizace Dekra Claims Services International celodenní seminář zaměřený na tuto nelehkou agendu.

a typy pojistných událostí nenapovídají na specifika spojená s vánoční atmosférou.

Témata semináře Hlavním cílem semináře bylo umožnit pracovníkům českých pojišťoven lepší orientaci v právních a praktických normách, jimiž se řídí likvidace škod na zdraví v nejoblíbenějších destinacích českých rekreačních lyžařů a snowboardistů, konkrétně tedy v Itálii, Francii, Rakousku a Švýcarsku. Semináře se účastnili i zahraniční lektoři, kteří přitomným zprostředkovali praktické informace o situaci ve svých zemích. Přednášky i písemný materiál, který účastníci semináře obdrželi, se soustředily na několik okruhů otázek:

 jaké újmy se v jednotlivých zemích nahrazují, podle jakých pravidel a metod se stanoví výše odškodnění,  jak probíhá mimosoudní vyřizování nároků i jejich vymáhání soudní cestou. Přestože se mezi jednotlivými porovnávanými zeměmi i Českou republikou vyskytuje řada shod, rozdíly ve všech zmíněných oblastech jsou značné. Nicméně teoreticko-právní odlišnosti samy o sobě nejsou ústředním problémem: tím jsou především velmi reálná finanční a jiná rizika, jež s sebou přináší jejich aplikace. Specificky českým problémem je pak neznalost a podcenění těchto rizik našimi rekreačními sportovci.

 Jak a podle jakých principů se určuje odpovědnost za nehodu a škody,

Pojistné produkty


27

Pojistné produkty

Ilustrační foto: archiv ČAP

která obvykle přicházejí až po mnoha měsících či dokonce letech – jsou povětšinou dobře vybavena zručnou právní argumentací, tvrzení o odpovědnosti je podpořeno svědeckými výpověďmi, záznamy místní policie i znaleckými posudky. Likvidátoři českých pojišťoven takovým nárokům čelí s prázdnýma rukama – bez informací, bez důkazů, bez možnosti oprávněnost nároků došetřit a účinně se bránit.

Potenciál trestného činu Určit viníka nebývá jednoduché Jednoznačná a fakticky správná odpověď na klíčovou otázku „Kdo nehodu zavinil?“ se u lyžařských kolizí hledá velmi obtížně. Pro určení odpovědnosti za škodu se – kromě právních norem a předpisů platných v dané zemi a v dané lokalitě – všeobecně používá tzv. lyžařské desatero (deset základních pravidel chování na sjezdových tratích pro lyžaře a snowboardisty), které vydala Mezinárodní lyžařská federace (FIS). Povědomí českých lyžařů o těchto pravidlech je obecně velmi nízké, byť ne-

Zde je třeba zmínit i další, českým lyžařům většinou neznámé riziko: účast na nehodě se zraněním může pro designovaného viníka znamenat i odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti. Případné náklady, pokuty či jiné finanční sankce pojišťovny samozřejmě nehradí, ale rozhodnutí v trestní věci je opět dalším prvkem zužujícím prostor ke kvalifikované obhajobě v občanskoprávní věci.

Výše škody Jsou-li čeští lyžaři udiveni, že po nich někdo vůbec požaduje náhradu škody, o to větší překvapení je

Češi si prakticky neuvědomují, že nehoda na svahu může znamenat pojistnou událost a že zraněný bude požadovat odškodnění a odvolávat se na porušení pravidel FIS. lze tvrdit, že je porušují častěji než lyžaři z jiných zemí. Ovšem na rozdíl od cizozemců si Češi prakticky vůbec neuvědomují, že nehoda na svahu může znamenat potenciální pojistnou událost, že zraněný bude požadovat odškodnění a odvolávat se právě na porušení pravidel FIS. Je-li tedy o zraněného postaráno a nezbytné formality vyřízeny, Češi se dále událostí nezabývají, často ani nepovažují za nutné o ní informovat pojistitele. Bohužel i v případech, kdy čeští účastníci nebo svědci nehody projeví snahu sdělit šetřícím policistům svou verzi průběhu a příčin kolize, často narazí na nezájem a hlavně na jazykovou bariéru; mnohdy je taková snaha dokonce zneužita k získání „přiznání“ o zavinění nehody.

Zkušenější cizinci Oproti tomu zkušenější cizinci si připravují půdu pro uplatnění nároku na náhradu škody již od počátku a samozřejmě i snadněji docílí spolupráce místních orgánů. Oznámení pojistných událostí –

28


Pojistné produkty

čeká při pohledu na požadované částky odškodnění. Markantní rozdíl proti českým podmínkám je především v odškodnění nemajetkové újmy, tj. obdoba našeho bolestného a ztížení společenského uplatnění. S trochou nadsázky lze říci, že u lehčích zranění koruna = euro. Například podvrtnutí krční páteře, ke kterému může dojít při jakémkoliv nárazu nebo pádu, je podle českého systému oceněno na 20 bodů, tj. 2 400 Kč. Italský nebo i rakouský zraněný ovšem bude očekávat prakticky stejnou sumu v eurech. Při komplikovanějších zraněních již tento poměr neplatí, nicméně částky odškodnění se i pak pohybují v desítkách tisíc eur. Poškozený má rovněž právo na náhradu veškerých skutečných i „fiktivních“ výdajů (například ošetřování zraněného či výpomoc v domácnosti rodinnými příslušníky), ušlý příjem, honorář advokáta atd. Další významnou část škody tvoří pohledávky zdravotních a sociálních pojišťoven: od nákladů na první pomoc a transport zraněného přes operace, hospitalizaci, následné léčení a rehabilitaci až po dávky nemocenské či úhradu kompletních mzdových nákladů.

Snadno se tedy může stát, že maximální částka pojistného krytí – zvláště u všelijakých „dárkových“ pojištění v rámci nejrůznějších marketingových kampaní – zdaleka nepostačí na uspokojení všech oprávněných nároků. Zbývající pohledávky jsou pak vymáhány po pojištěném, kterého může následně čekat soud, exekuce a mnohaleté, někdy až doživotní finanční břemeno.

Riziko soudního sporu a náklady s ním spojené Ve valné většině případů se poškozený nejprve snaží domoci svých práv mimosoudní cestou. Jestliže však pojištěný, nebo i pojišťovna, nereaguje na korespondenci ze zahraničí, poškozený se obrací na soud; občas je žaloba podaná i zcela bez varování. Ať už za žalobou stojí cokoliv, každý – i vyhraný – soudní spor s sebou nese vysoké výlohy. Naprostou většinu cizinců vysoké náklady od soudních sporů neodradí, protože mají pojištění právní ochrany. Bohužel tento produkt není u nás soukromými osobami příliš využíván a částky určené na právní zastupování v rámci běžného cestovního pojištění bývají poněkud podceněné.

Inspirace do budoucna Seminář o likvidaci pojistných událostí z nehod při zimních sportech v alpských zemích zprostředkoval pracovníkům pojišťoven užitečné informace, znalosti a zkušenosti, jež jistě využijí nejen v likvidaci, ale i v pojistných produktech. Nabízí se varianta zvláštního (při)pojištění pro alpské zimní sporty, jež by zohlednilo vyšší riziko vzniku pojistné události, potenciálně vyšší částky plnění, ale také vyšší pravděpodobnost výdajů na právní zastupování a soudní spory. Je ovšem patrné, že obdobné informace a zkušenosti potřebují znát i pojištění či spíše široká veřejnost. Ve vlastním zájmu pojišťoven je klienty přinejmenším upozornit na roli pravidel FIS, na to jak postupovat po nehodě, a zejména na nezbytnost zajistit a neprodleně předat potřebné informace pojistiteli. V širším kontextu je pak třeba využít všech dostupných mediálních a PR nástrojů, aby česká veřejnost vzala na vědomí, že rizika zimní rekreace v Alpách se neomezují jen na vlastní úraz či krádež lyží, ale že i zdánlivě zanedbatelná nehoda se bez dobrého pojištění může stát zdrojem nezanedbatelných nesnází. I zde může Česká asociace pojišťoven sehrát podobně aktivní a pozitivní roli jako při organizaci zmíněného semináře.

Pojištění v oblasti obnovitelných zdrojů ING. DUŠAN SKOTÁK METODIK SPECIALISTA KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIG


Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie EU by se měl totiž do roku 2020 zvýšit v průměru na 20 % za celou EU. V současné době se v médiích poměrně často používají pojmy „obnovitelné zdroje“, „biomasa“, „fotovoltaická elektrárna“ apod., přičemž obsah těchto slov není zcela jasný ani čelním představitelům politické strany, která má svůj hlavní program v ekologické koexistenci lidstva se zdroji naší planety. Co jsou to tedy ty obnovitelné zdroje? Jedná se o využití přírodních zdrojů energie, jakými jsou slunce, vítr, voda. Nejedná se tedy o žádnou novinku, která by byla hitem posledních měsíců či let. Již před mnoha staletími se například v Nizozemí vítr používal k „zahánění“ mořské vody zpět do moře, čímž se získávala nová území

Za současným překotným budováním zdrojů zelené energie a za novou poptávkou po pojištění těchto zařízení stojí cíl EU snížit emise skleníkových plynů v ovzduší.

Obecně lze pojistit téměř vše, zatím ale na našem trhu žádná pojišťovna nenabízí pojištění sníženého slunečního svitu. pro osídlení, popř. jiné využití. Síla řek byla využívána v mlýnech, kovárnách apod. Takováto zařízení tedy nejsou pro pojišťovny ničím novým. Naopak novým fenoménem se staly moderní větrné elektrárny a fotovoltaické (solární) elektrárny.

Progresivní větrná energie V minulých letech byl velký boom v oblasti využití větrné energie. Tento boom stále

pokračuje především v zemích s lepšími povětrnostními podmínkami (např. v Kalifornii v USA nebo na severu Německa, kde si stálé proudění větru od Severního moře v Dolním Sasku přímo o využití říká). V současné době se v Německu nachází téměř 20 000 věží větrných elektráren. V České republice jsou k tomuto účelu využívány spíše horské oblasti. K typicky nehorským regionům plným větrných elektráren kupříkladu patří Dolní Rakousko. Obecně jsou větrné elektrárny přijímány jako vhodné řešení. Existuje spousta argumentů, proč je municipality nebo občané nechtějí ve své blízkosti. Nejčastějšími argumenty jsou hluk, estetické narušení rázu krajiny, poškození životního prostředí, (především ptactva) apod. I pojišťovnictví v poslední době zaznamenalo velké zvýšení poptávky po pojištění větrných elektráren. Vedle nich snad ještě větší boom v nárůstu počtu a výkonu zažívají elektrárny fotovoltaické. Zde poptávka po pojištění kopíruje trend budování nových elektráren jak na rodinných domcích a administrativních budovách, tak i těch nejvíce nápadných – volně stojících fotovoltaických panelů na polích. Tento trend bude trvat tak dlouho, dokud stát bude garantovat velmi vysoké výkupní ceny, které tento rok pro fotovoltaické elektrárny činí necelých 13 Kč za kWh. V současné době prosakují z kuloárů Parlamentu ČR informace o plánové změně snížení výkupních cen, a to až o 30 %. Uvidíme, jak případné chystané změny výkupních cen přibrzdí rozvoj fofovoltaiky v ČR.

Pojistné produkty


29

Pojistné produkty

PVGIS © European Communities, 2001–2008

Mapa ČR podle množství slunečního záření

Nejvýhodnější podmínky pro instalaci slunečních kolektorů nabízí jižní Morava, nejhorší pak severní Čechy.

Extrémně vysoká rizika pro pojišťovny Především u větrných elektráren starších typů může v zimním období docházet k tvorbě námrazy. Ta může být kvůli obvodové rychlosti listů v řádu několika desítek kilometrů za hodinu a výšce věže (nejvyšší měří i přes sto metrů) katapultována ve formě velkých kusů ledu do poměrně velké vzdálenosti. Listy mohou být vyhřívány, ale technologie může selhat. Žádné jiné extrémní riziko zatím není známo. V praxi jsme se setkali s případy, kdy došlo k selhání brzdného systému rotoru a rychlost větru jej roztočila tak moc,

že následně došlo ke zhroucení celé konstrukce věže a opět katapultovému efektu letících listů. Popsaný jev ale nebývá častou příčinou škod. Někdy dochází k požárům, které může zavinit např. vadná instalace. Větrné elektrárny jsou velmi často zasaženy bleskem, avšak jejich konstrukce je taková, že by blesk škody způsobovat neměl.

Fotovoltaické elektrárny jsou novým fenoménem také v pojišťovnictví. Zkušeností z Čech je zatím velmi málo, ale i u nás již vznikly škody, a to zejména odcizením panelů. Pojišťovny dále zaznamenaly škody způsobené požárem. Ten hrozí hlavně těm elektrárnám, které jsou umístěny na budovách. Příčina požáru nejčastěji bývá v budově nebo činnosti v budově provozované. Fotovoltaické panely jsou podobně jako větrné elektrárny vystaveny zásahu blesku, který však není tak častý jako u větrných elektráren. Navíc díky uzemnění by ke škodám nemělo docházet. Známy

ING. JANA HRDINOVÁ, PH.D. PRODUKTOVÁ MANAŽERKA ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ ČESKÁ POJIŠŤOVNA

30


Pojistné produkty

Pojištění slunečního svitu? V budoucnu možná ano

Zisková fotovoltaika

Pojištění pohřbu se vrací na trh

Česká pojišťovna jako první a zatím jediná pojišťovna nabízí pojištění pohřbu. Následující příspěvek analyzuje důvody, které přiměly uvést tento unikátní produkt na domácí trh.

jsou škody z tíhy sněhu, jejíž riziko stoupá se vzrůstající nadmořskou výškou. Voda v jiném skupenství může způsobit škody i v létě, především ve formě přívalových dešťů s velkými kroupami. Reálným rizikem je i velmi silný vítr. Naprosto běžně se také pojišťuje přerušení provozu, které je způsobeno například některým ze živelních nebezpečí nebo odcizením. V tomto případě dostane klient uhrazeny nejen odcizené panely, ale i částku, již by tyto panely „vydělaly“ po dobu, než budou dovezeny nové (např. z Číny) a nainstalovány. Majitelé těchto druhů zařízení by na pojištění rozhodně neměli zapomínat, protože případných možných škod je celá řada.

Dlouholetá tradice Pojištění pohřbu se jistě nestane stěžejním produktem životního pojištění, přesto již mělo a má v České republice bohatou

Pojistit lze téměř vše, zatím ale na našem trhu žádná pojišťovna nenabízí pojištění sníženého slunečního svitu. V ČR totiž nejsou tak vyrovnané počty slunečných dnů při vzájemném porovnání jednotlivých let mezi sebou, aby bylo možné takové pojištění jednoduše kalkulovat a sjednávat. Naopak třeba ve Španělsku je mnohem více slunečných dnů a výkyvy v jejich počtu jsou v meziročním srovnání mnohem menší. Díky přírodním podmínkám by v ČR byl takový druh pojištění dražší, ale pokud bude koupěschopná poptávka po takovém druhu pojištění, pojišťovny je jistě začnou nabízet.

Pojištění pohřbu PIETA bezpečně ukládá a zhodnocuje peníze. Když nastane čas pojistného plnění, produkt umožní důstojné poslední rozloučení bez finanční zátěže pozůstalých.

tradici sahající minimálně do začátku minulého století. Původně se jednalo o službu, jejímž účelem v nejširším slova smyslu bylo předem si objednat podobu pohřbu a předplatit peníze na jeho realizaci. Tuto službu

od roku 1909 poskytovala Společnost přátel žehu, jejíž klienti, členové společnosti, platili členské příspěvky, z nichž se pak hradily náklady pohřbu u vypravovatelů, tj. pohřebních ústavů. V roce 1959 rozhodlo Ministerstvo financí převést všechny sjednané smlouvy do správy České pojišťovny (v té době Státní pojišťovny), která již sama nabízela jednoduchá pojištění pohřebného. Od 60. let minulého století pak měla pojišťovna v nabídce řadu pojištění pohřbů – běžně i jednorázově placených. Některá z nich dokonce zahrnovala i naturální plnění. Prakticky to fungovalo tak, že klient platil výši pojistného podle věku a typu pohřbu, který si zvolil. Když došlo k úmrtí, pojišťovna plnila pohřební službě, která pohřeb vypravila ve výši nákladů dle vybraného typu pohřbu. Vzhledem k tomu, že se ceny za tyto služby pohybovaly v celé republice v podstatě na stejné úrovni, nebylo plnění z těchto smluv nijak limitováno pojistnou částkou. Rozmach zaznamenalo toto pojištění v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Dušičková renesance

Ilustrační foto: Jan Marek, ČP

Tržní prostředí přineslo s sebou podstatné zvýšení cen, které však částečně zajišťoval

stát ve formě sociální dávky pohřebného, takže o pojištění zájem postupně opadával. Tato dávka však byla v loňském roce zrušena a zabezpečení prostředků na úhradu pohřbu zůstalo opět pouze na každém jednotlivci, a tak se většina starších lidí uchýlila k osvědčenému, ale ne příliš efektivnímu spoření „do hrníčku“. Na základě poptávky klientů bylo pojištění pohřbu letos symbolicky na svátek Památky zesnulých obnoveno.

Obchodní koncept produktu Cílovou skupinu tvoří lidé starší 55 let, kteří se rozhodnou pro uložení prostředků na úhradu pohřbu. Prostředky uložené v pojišťovně se zhodnocují technickou úrokovou mírou 2,4 %. Platí, že čím dříve se sjedná pojištění, tím se za danou pojistnou částku zaplatí nižší pojistné. Finanční zhodnocení však není hlavním obchodním argumentem. Hodnotová nabídka pro klienta spočívá v tom, že peníze jsou uloženy v pojišťovně a po dobu života k nim má přístup prakticky pouze pojištěný (zároveň pojistník). Pojistné plnění se pak vyplácí tomu, kdo pojištěnému v případě úmrtí vypraví pohřeb. Klient má jistotu, že peníze budou použity na vypravení pohřbu. Zároveň tím pojištěný usnadní pozůstalým starosti s finančními prostředky na pohřeb, neboť jsou pojišťovnou vypláceny do pěti dnů po doložení potřebných dokladů a není třeba čekat na vypořádání dědického řízení. Pamatuje se i na klienty, kteří nemají nikoho, kdo by se jim o případný pohřeb postaral. Těm se nabízí možnost přednostní výplaty plnění ve prospěch určeného pohřebního ústavu prostřednictvím vinkulace.

Konstrukce a základní parametry

Foto: Jan Marek, ČP

Státní příspěvek ve formě sociální dávky pohřebného loni zanikl – prostředky na úhradu pohřbu si tak nyní musí zajistit každý sám.

Ing. Jana Hrdinová, Ph.D.

částka činí 20 000 Kč a maximální není omezena, pouze částky nad 1 milion korun prověřuje pojišťovna. Ochranná lhůta je jeden rok od sjednání pojištění, kdy se neposkytuje plnění, ale vrací se zaplacené pojistné. Výjimku z pojištění tvoří smrt, která nastala následkem úrazu, kdy se sjednaná pojistná částka vyplácí i při úmrtí v prvním roce. Z plnění je vyloučena smrt následkem sebevraždy, která nastala do dvou let od sjednání pojištění. Při sjednání pojištění poradce pracuje s pomůckou, která slouží klientům ke správnému stanovení pojistné částky a zahrnuje aktuální cenové hladiny jednotlivých položek pohřbu, aby si udělali reálnou představu o tom, kolik pohřeb v požadované podobě bude stát. Samozřejmě i s ohledem na index růstu spotřebitelských cen, zvláště pro relativně mladší klienty, u nichž se vypravení pohřbu předpokládá za dobu delší než 10 let.

Smlouva je účelově vázaná Pojištění PIETA umožňuje klientům své peníze účelově vázat na úhradu pohřbu. Vymezení pojištění PIETA vůči dědickému řízení je standardní. Peníze jsou chráněny v tomto pojištění nejen tím, že jsou účelově vázány na úhradu pohřbu, ale i tím, že se vyplácí pouze tomu, kdo vypravil pohřeb – při pojistné události pojišťovna vyžaduje předložení faktury za pohřeb, která prokazuje vynaložení a výši nákladů. Závěrem je třeba zmínit, že jsme si vědomi etických konsekvencí tohoto pojištění, z tohoto důvodu pojišťujeme pouze klienty, kteří se rozhodli k uzavření pojištění svobodně a nemají omezenu způsobilost k právním úkonům.

Jedná se o pojištění pro případ smrti za jednorázové pojistné s výplatou plnění za účelem úhrady nákladů pohřbu při vstupním věku klientů 25–80 let. Minimální pojistná

Pojistné produkty


31

Ze světa

Systém amerického zdravotnictví stojí díky nadějnému vývoji, který spěje ke schválení zákona o zdravotní péči, na prahu zcela nové éry.

Obamova zdravotní reforma hledá své uplatnění ING. PETR PAVLÍK PORADCE ČLENA PŘEDSTAVENSTVA KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S. VIG

O tom, že kvalita výkonů a služeb poskytovaných zdravotnickými zařízeními v USA patří ke světové špičce, není jistě pochyb. Americké zdravotnictví je se svými ročními výdaji zhruba 2 bilionů dolarů (cca desetinásobek HDP ČR) nejdražší a představuje cca 16 % HDP, zatímco v ostatních vyspělých státech jen 7–10 % HDP (viz graf na této straně). To se odráží i ve výdajích na zdravotní péči na hlavu, které jsou v USA cca dvakrát větší. A přesto je již řadu let zdravotnictví v této nejvyspělejší ekonomice předmětem kritiky. Dnes totiž jen 10 % obyvatel spotřebuje 80 % veškeré zdravotní péče, zatímco 90 % Američanů čerpá jen 20 % výdajů s plnou nebo vysokou mírou spoluúčasti. Dlouhodobě nejpalčivějším a neřešeným problémem je totiž absence federálního zákona o veřejném zdravotním pojištění, které by dalším přibližně 50 milionům občanů umožnilo zapojit se do spolehlivého a finančně relativně přijatelného systému krytí a odškodňování zdravotních rizik.

Klíčová reforma Reformu velmi drahého amerického zdravotnictví a zpřístupnění zdravotního pojištění všem obyvatelům Unie označil Barack Obama za jeden z hlavních úkolů svého prezidentského působení. V této souvislosti podporuje myšlenku evropské-

Stávající dobrovolný systém Zdravotní pojištění je dnes v USA nepovinné a poskytují jej hlavně soukromé společnosti a nezis-

Celkové výdaje na zdravotní péči (% z HDP) 18 16 14

USA

12

Foto: © European Communities, 2009

kové organizace. Podle údajů z roku 2006 mělo soukromé zdravotní pojištění 84 % občanů s tím, že cca 60 % osob hradil pojistné jejich zaměstnavatel, dalších 10 % si pojištění platilo samo a zbytku pak pojistné platily různé vládní a neziskové organizace. Zdravotní péči o staré lidi hradí federální program MEDICARE1 a pro některé nízkopříjmové skupiny program MEDICAID2. Speciální systémy úhrady a poskytování zdravotní péče jsou určeny pro státní zaměstnance, vojenské veterány a indiány. V Evropě neznámou specialitou je pak i to, že některé velké firmy poskytují zdravotní pojištění i rodinám svých zaměstnanců, což však v době krize, provázené zvýšenou nezaměstnaností, významně zhoršuje přístup řady Američanů ke zdravotní péči. Navíc mezi jednotlivými státy Unie existují značné rozdíly ve zdravotnické a pojišťovací legislativě.

ho modelu veřejného zdravotního pojištění a razí názor, že je to „jeden z nejlepších způsobů, jak snížit náklady ve zdravotnictví a donutit pojišťovny ke konkurenci“. Zásadním problémem reformy zůstává její financování. Zaměstnavatelům by měla být dána možnost buď platit svým zaměstnancům pojistné jako doposud, nebo ho odvádět do veřejného zdravotního pojištění z objemu mezd – předpokládá se, že by firmy spíše volily druhou variantu, v níž by nehrozilo neustálé zdražování pojistek. Nový systém také předpokládá rozsáhlé regulatorní zásahy, a to zejména v rozsahu povinně hrazené péče, v zisku a v marketingových nákladech pojišťoven.

Německo

10 Francie

8 6

VB

4

ČR

2 0

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: OECD Health Data 2009 (listopad 2009)

32

1)


Ze světa

Progresivní daňové zatížení Odhad běžných ročních nákladů, které si reforma vyžádá, je svou částkou nejméně jednoho bilionu dolarů přímo astronomický. Při startu změn systému se počítá s poskytováním půjček nízkopříjmovým skupinám na úhradu po-

MEDICARE je veřejné, federální vládou hrazené zdravotní pojištění pro osoby starší 65 let a zdravotně postižené občany. 2) MEDICAID je veřejné, federální vládou hrazené zdravotní pojištění pro děti a nízkopříjmové skupiny obyvatel.

Baracku Obamovi se zřejmě podaří prosadit změny ve zdravotnictví USA. Sněmovna reprezentantů totiž ze 7. na 8. listopadu schválila návrh zákona o zdravotní péči. jistného. V této souvislosti se zdá, že současně reformou deklarovaný požadavek nezadlužit státní finance USA bude jen velice obtížně splnitelný. Proto bude snaha získat peníze na reformu i např. zdaněním dosud od daní osvobozených tzv. zdravotních benefitů, které svým zaměstnancům některé firmy poskytují. Zvažuje se i progresivnější zdanění osobních příjmů nad 250 000 dolarů ročně. K případným sponzorským aktivitám v následujících deseti letech se hlásí některé nemocniční asociace, které by

přispěly až 150 miliardami dolarů a některé farmaceutické firmy, jež by poskytly slevy na léky na předpis v rozsahu až 80 miliard dolarů.

Obama reformu zřejmě nakonec prosadí V době vzniku článku neměl prezident Obama ještě, co se reformy zdravotnictví týče, vyhráno

Zdravotnictví za hranicemi: Nizozemí KOLEKTIV AUTORŮ: ING. ONDŘEJ MÁTL, MPA, MSC., BC. VERONIKA BERÁNKOVÁ, ING. MIROSLAV CHYTIL, MPA., PHDR. KATEŘINA PAVLOKOVÁ, MGR. MARTINA ROKOSOVÁ, MGR. TOMÁŠ ROUBAL, MUDR. STANISLAV VACHEK.

Teprve za druhé světové války, v roce 1941, bylo uzákoněno obligatorní nemocenské pojištění, ze kterého se hradí lékařská péče. V diskusích o změnách sehrál významnou roli profesor americké Stanfordské univerzity Alain Enthoven, který v roce 1978 přišel s myšlenkou „řízené konkurence“ ve zdravotním pojištění. Touto myšlenkou se také inspirovaly reformy financování zdravotnictví v Nizozemí na přelomu 21. století. Na počátku roku 2006 zde vláda zrealizovala významnou zdravotnickou reformu, která zásadním způsobem změnila charakter tamního zdravotního systému, zejména z pohledu financování. Klíčovou složkou reformy je sloučení dříve paralelně existujících systémů

veřejného a soukromého zdravotního pojištění a zavedení univerzálního pojistného systému. Nově vytvořený systém funguje na principu veřejného zdravotního pojištění, které však spravují soukromé zdravotní pojišťovny a který zahrnuje celou nizozemskou populaci.

Původní systém Z pohledu běžné zdravotní péče byli do konce roku 2005 nizozemští pojištěnci pojištěni v rámci veřejného nebo soukromého zdravotního pojištění. Rozhodující roli pro určení charakteru pojištění hrála výše příjmu pojištěnce. Jedinec,

Cílem reformy nizozemského systému zdravotního pojištění z ledna 2006 bylo zejména reagovat na klíčové nedostatky v předchozím „duálním“ systému. 1)

Greß S. (2006): “Health Insurance Reform in Germany and the Netherlands? A Path towards Convergence? Institute for Healthcare Management, University of Duisburg-Essen, Germany

– proti jeho představám o budoucnosti zdravotnictví vystupovala nejen konzervativní opozice, ale i někteří vlivní demokraté. Ti si stěžovali, že se demokratický prezident pouští do drahého omylu, kterým se zdravotní systém v USA ještě zhorší. Republikánský senátor Mitch McConnell opakovaně tvrdil, že Spojené státy mají nejlepší systém zdravotní péče na světě a není potřeba ho rozbíjet. I přesto, že počátkem listopadu zdravotní reforma prošla Sněmovnou reprezentantů, bude v každém případě i nadále zajímavé sledovat další vývoj, neboť nám ukáže, jak dalece je na západě euroatlantického prostoru úspěšná snaha o rozšíření veřejnoprávního pojišťovacího zdravotního systému, který je na evropské straně Atlantiku naopak spíše stále více nahrazován soukromým zdravotním pojištěním.

Nizozemí historicky nepřijalo „bismarckovský“ systém nemocenského pojištění a ubíralo se při nastavení systému zdravotní péče vlastní cestou.

jehož výše příjmu přesahovala určitou legislativně stanovenou hranici, již dále nepodléhal povinnému veřejnému zdravotnímu pojištění a mohl si sjednat zdravotní pojistku soukromou. Stefan Greß1 (2006) uvádí, že veřejné zdravotní pojištění mělo před reformou formu tzv. nemocenského fondu, „sickness fund“, a pokrývalo 70 % populace. Zbylých 30 % obyvatel mělo uzavřenou soukromou pojistku, která však byla podle právní úpravy dobrovolná. Oba druhy pojištění se od sebe odlišovaly v několika důležitých parametrech – významný rozdíl např. panoval ve způsobu realizace pojistky. V rámci veřejného pojištění fungovalo výlučně tzv. věcné plnění, kdy pojištěnec mohl „bezplatně“ čerpat zdravotní péči u smluvních poskytovatelů pojišťovny. Soukromé zdravotní pojištění bylo naopak výlučně realizováno prostřednictvím „finančního“ plnění. Pojištěnec si tak zdravotní péči zaplatil u poskytovatele přímo z vlastních finančních prostředků a částka mu byla posléze pojišťovnou refundována (Greß, 2006).

Ze světa


33

Ze světa

K dalším rozdílům patřila existence, resp. neexistence odčitatelných položek, tzv. deductibles. Ty fungovaly na volitelném principu v rámci soukromého pojištění, kdy pojištěnec, který si zvolil pojistný plán v kombinaci s odčitatelnou položkou, měl jako kompenzaci určitou slevu na pojistném. V systému veřejného pojištění nebyly odčitatelné položky definovány (Greß, 2006). Veřejné a soukromé zdravotní pojištění se ještě dále lišilo v možnosti uzavírat „skupinové pojistky“, kdy především zaměstnavatelé mohli vyjednat pro své zaměstnance výhodnější pojistné. Tyto skupinové kontrakty fungovaly u soukromých zdravotních pojišťoven; v rámci veřejného pojištění byla tato alternativa z diskriminačních a technických důvodů vyloučena (Greß, 2006).

Souběžné segmenty zdravotního pojištění Paralelně k pojištění pro běžnou zdravotní péči existovaly v předreformním systému ještě dva segmenty zdravotního pojištění – pojištění pro dlouhodobou zdravotní péči upravené speciálním zákonem o mimořádných léčebných výlohách (z roku 1968) a doplňkové zdravotní pojištění, které si jedinci mohli dobrovolně uzavřít formou soukromého připojištění. Oba tyto typy pojištění zůstaly reformou nedotčeny. Muiser2 (2007) uvádí, že pojištění pro mimořádné výlohy je povinné pojištění pro celou populaci, z nějž se hradí zejména dlouhodobá a extrémně nákladná péče. Jeho typickými příjemci jsou jedinci s mentálním, fyzickým či funkčním postižením. Pojištění se pak odvádělo ze zdanitelného příjmu zaměstnanců zaměstnavateli či z dávek příjemců sociálních podpor. V roce 2004 činila výše odváděného pojistného 10,25 % zdanitelného příjmu; v roce 2006 vzrostla tato výše na 12,55 %. Prostředky z pojistných odvodů se koncentrují ve speciálním fondu, který řídí Správní rada pro zdravotní pojištění. Z tohoto fondu jsou refundované náklady na poskytnutou zdravotní péči včetně doprovodných nákladů (např. administrativního typu). Roubal ve svých příspěvcích v Pojistných rozpravách uvádí, že tyto náklady představují zhruba 40 % všech nákladů na zdravotní péči.

produktů. V rámci této funkční kategorizace můžeme rozlišit sedm skupin, mezi než patří:  pomoc v domácnosti,  pomoc při osobní péči,  podpora ve smyslu „supportive guidance”,  asistence při aktivaci jedince,  ošetřovací péče,  léčba,  ubytování. Některé z těchto kategorií, jež jsou v současnosti hrazeny z pojištění pro mimořádné výlohy, spadají spíše do oblasti sociální než zdravotnické. Takové kategorie mají být v budoucnu z tohoto typu pojištění vyňaty a v rámci tzv. Sociálního podpůrného aktu přesunuty do sociální sféry pod přímou kontrolu místních samosprávních celků. Uvedený přesun by měl do značné míry snížit objem finančních prostředků alokovaných prostřednictvím této frakce zdravotního pojištění.

Doplňkové pojištění… … aneb tzv. připojištění, představuje poslední typ zdravotního pojištění na nizozemském trhu. Toto pojištění uzavírají s pojišťovnami spotřebitelé zdravotní péče na dobrovolné bázi a vztahuje se na zdravotní služby, které jsou považovány za méně důležité. Tento druh pojištění nabízejí téměř všechny zdravotní pojišťovny a od ledna 2006 platí, že může být sjednán rovněž u jiné zdravotní pojišťovny, než u které má klient svůj základní zdravotní plán. Pojišťovny rovněž mohou provádět selekci klientů na základě rizika, ale pouze u jediného typu pojišťení – u doplňkového zdravotního pojištění.

Pohnutky k reformě a její cíle Cílem reformy nizozemského systému zdravotního pojištění, spuštěné 1. ledna 2006, bylo reagovat na klíčové nedostatky v předchozím „duálním“ systému a zavést na trh zdravotních služeb nové elementy, které by umožnily dosáhnout vyšší efektivity při poskytování zdravotnických služeb. Reforma rovněž reflektovala potřebu čelit současným celoevropským výzvám – stárnutí populace, rychlému vývoji nových technologií a postupu v rámci evropského integračního procesu. Muiser (2007) uvádí, že mezi klíčové nedostatky, na které reforma reagovala, patří zejména strukturální nerovnosti plynoucí z existence příjmového stropu pro odvody pojistného, nedostatečná transparence systému vyplývající z odlišné regulace veřejného a soukromého systému pojištění, přílišná nákladnost a v neposlední řadě rovněž nadměrné zásahy státu (kontrola strany nabídky), které vedou ke snížené efektivitě a velmi nízkému inovačnímu procesu.

Průhledný a efektivní systém Za hlavní záměry reformy označuje Greß (2006) zlepšení kvality, efektivity a transparentnosti zdravotnického systému. K vyšší transparentnosti mělo vést zavedení jednotného systému pojištění pro běžnou zdravotní péči a propracovanější systém poskytování informací o pojistných plánech. Vyšší efektivita měla být v systému zajištěna prostřednictvím posílení řízené konkurence nejen mezi zdravotními pojišťovnami, ale rovněž


Nové funkční rozdělení Jak uvádí Muiser (2007), od roku 2003 jsou definovány zdravotnické služby hrazené z tohoto pojištění na základě typů potřebné péče (funkční určení) namísto na základě výčtu jednotlivých

34


Ze světa

2) Muiser, J. (2007): “The New Dutch Health Insurance Scheme: Challenges and Opportunities for Better Performance in Health Financing”, Geneva: World Health Organisation.

mezi poskytovateli zdravotní péče. Pojišťovny si měly konkurovat zejména cenou zdravotních plánů (výší nominálního pojištění) s cílem získat co nejvíce klientů (pojištěnců) za podmínky vyloučení selekce pojištěnců na základě zdravotních rizik. Tak mělo dojít, jak uvádí European Observatory3 (2002), k výraznému zvýšení mobility pojištěnců a k vyšší orientaci na zájmy pojištěnce (posílení role strany poptávky). Zvýšení konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče mělo být dosaženo selektivní kontraktací poskytovatelů zdravotními pojišťovnami s cílem dosáhnout optimálního vztahu/poměru mezi kvalitou poskytovaných zdravotnických služeb a jejich cenou. Přínos byl tedy očekáván nejen v oblasti snižování nákladů, ale rovněž u růstu kvality zdravotní péče.

Průběh reformy Nizozemský „Health Insurance Act“ změnil k 1. lednu 2006 nastavení systému zdravotního pojištění pro běžnou zdravotní péči. Jak ilustruje následující schéma, došlo tak k zániku koexistence veřejného a soukromého zdravotního pojištění a byl vytvořen nový systém, kde je veřejné zdravotní pojištění zajišťováno soukromými zdravotními pojišťovnami. Do tohoto rámce zdravotního pojištění jsou ze zákona zahrnuti všichni nizozemští pojištěnci – tedy rezidenti v Nizozemí a osoby, které musí v zemi platit zdravotní pojištění z titulu výdělečné činnosti (Centrum mezistátních úhrad, CMÚ 2006). Z důvodu existence několika pojišťoven však není možné zahrnout pojištěnce do systému automaticky. Zapojení vyžaduje, aby si každý pojištěnec zvolil zdravotní pojišťovnu a sjednal zdravotní plán (možno skupinově prostřednictvím zaměstnavatelů). Greß (2006) však upozorňuje na skutečnost, že v systému dosud neexistuje žádný kontrolní mechanismus, který by jedince

Sazby pojistného, předreformní a poreformní výše PŘED REFORMOU

PO REFORMĚ

8,00 % (2004)

6,50 %

Část pojistného placena zaměstnancem

6,75 %

3,25 %4

Část pojistného placena zaměstnavatelem

1,25 %

3,25 %

8%

4,40 %

98 € (1998) 188 € (2000) 356 € (2003)

1050 € (2006) průměrná částka

Celková výše pojistného jako % z příjmu zaměstnanců

Sazba placená OSVČ Výše nominálního pojistného

Zdroj: Muiser, 2007

bez sjednaného zdravotního pojištění vyhledával a umožnil následnou penalizaci. Podle Muisera (2007:14), je penalizace stanovena na částku ekvivalentní k 130 % pojistného a je vymáhaná na základě existující nizozemské legislativy.

Právo svobodné volby občanů Dle European Observatory (2002) a CMÚ (2006) mají pojištěnci právo na svobodnou volbu pojišťovny, kterou mohou jedenkrát do roka změnit. Jak již bylo zmíněno výše, pojištěnec může mít uzavřenou zdravotní pojistku (max.) se dvěma zdravotními pojišťovnami, a to v případě, že má dobrovolné zdravotní připojištění sjednáno u jiné zdravotní pojišťovny než základní povinný plán. Klíčovým determinantem nizozemského systému zdravotního pojištění pro běžnou zdravotní péči je struktura platby samotné zdravotní pojistky. Ta se skládá ze dvou částí. První složka je odvislá od příjmu pojištěnce, z něhož je odváděno určité procento na zdravotní pojištění. Druhá má formu nominálního pojistného, které stanovuje individuálně každá zdravotní pojišťovna v absolutní výši.

Reforma systému zdravotního pojištění v Nizozemí k 1. 1. 2006

Výši nominálního pojistného…

PŘED REFORMOU

PO REFORMĚ

doplňkové soukromé zdravotní pojištění

doplňkové soukromé zdravotní pojištění

veřejné pojištění pro dlouhodobou péči

veřejné pojištění pro dlouhodobou péči

veřejné zdravotní pojištění

soukromé zdravotní pojištění

Příjmově odvislá složka pojistného je pro všechny pojištěnce v rámci nizozemského systému stanovena jednotně bez ohlednu na zvolenou zdravotní pojišťovnu. Nizozemské ministerstvo zdravotnictví stanovilo pojistnou sazbu na 6,5 % z příjmu zaměstnanců s příjmovým stropem ve výši 30 015 eur ročně. Tuto sazbu pak zaměstnavatelé odvádějí do centrálního fondu (Greß, 2006). Pro všechny další kategorie pojištěnců (OSVČ apod.) stanovuje výši příjmově odvislé složky pojistného daňový úřad a příslušná částka je rovněž odváděna do centrálního fondu. Z tabulky nahoře je patrné, že se tato sazba po reformě významně snížila. Za osoby mladší 18 let platí pojistné do centrálního fondu stát z daňových výnosů (Greß, 2006). V centrálním fondu dochází k přerozdělení plateb pojistného mezi jednotlivé pojišťovny v závislosti na struktuře pojištěnců jednotlivých pojišťoven. Pojišťovny následně z centrálního fondu obdrží kapitační platbu, která je upravena podle zdravotní rizikovosti (očekávané nákladnosti) jednotlivých pojištěnců (Greß, 2006). Tato příjmově závislá složka pojistného má pokrývat zhruba 50 % výdajů zdravotních pojišťoven. Druhou polovinu výdajů mají pojišťovny financovat z výnosů z nominálního pojistného.

veřejné zdravotní pojištění poskytované prostřednictvím soukromých zdravotních pojišťoven Zdroj: Greß, 2007

E uropean Observatory on Health Care Systems and Policies (2002): Euro Observer, Newsletter of the European Observatory on Health Care System, Autumn 2002, Volume 4, Number 3. 4) V roce 2006 platili zaměstnavatelé celých 6,5 %, od roku 2007 je však procentuální sazba rozdělena mezi zaměstnance a zaměstnavatele v poměru 50:50.

…si stanovují jednotlivé zdravotní pojišťovny pro své pojištěnce samy, nezávisle na ostatních zdravotních pojišťovnách za podmínky, že nesmí diskriminovat rizikovější pojištěnce prostřednictvím vyšších sazeb nominálního pojistného. Platí tedy, že u jedné zdravotní pojišťovny zaplatí kterýkoli její pojištěnec stejnou výši nominálního pojistného za stejný produkt (zdravotní plán). Rozdíly v sazbách nominálního pojistného mezi jednotlivými pojišťovnami pak odrážejí rozdíly v jejich efektivitě při řízení (zejména kontraktaci)

3)

Ze světa


35

Ze světa

zdravotní péče a jsou klíčovým prvkem jejich vzájemné konkurence. Stefan Greß (2006) uvádí, že po spuštění nového systému k 1. lednu 2006 stanovily některé zdravotní pojišťovny v rámci konkurenčního boje výši nominálního pojistného pod úroveň svých reálných nákladů a péči nad touto úrovní financovaly ze svých rezerv. Je pravděpodobné, že se nejedná o krok systémový a dlouhodobě udržitelný, ale spíše o využití významně zvýšené jednorázové mobility pojištěnců mezi pojišťovnami, která nový systém při jeho spuštění provázela. Podle CMÚ (2006) nominální pojištění za státní pojištěnce hradí a stanovuje stát. Skupiny obyvatel s příliš nízkými příjmy mohou dostat příspěvek pro zaplacení nominálního pojistného. Tento příspěvek je podle Greße (2006) přidělován na základě posudku individuálních potřeb a je vyplácen formou slev na dani.

41 subjektů působících na trhu Zdravotní pojišťovny, kterých na nizozemském trhu existuje v současnosti 41, hospodaří s oběma složkami pojistného. Své výdaje mohou významně ovlivňovat prostřednictvím selektivní kontraktace poskytovatelů zdravotní péče, kdy mají právo kontrahovat poskytovatele dle svého výběru, a mohou se tedy soustředit na ty cenově efektivnější či kvalitnější. Zdravotní pojišťovny jsou soukromoprávní subjekty řídící se soukromým právem. Státní regulace zůstala zachována v základních charakteristikách – např. v oblasti garance dostupnosti a svobodného nediskriminačního přístupu ke zdravotní péči. Zdravotní pojišťovny jsou zejména povinny akceptovat každého pojištěnce, který se u nich registruje, a nesmí mezi pojištěnci diferencovat na základě věku, pohlaví či zdravotního rizika (European Observatory, 2002). Všechny pojišťovny musí rovněž nabízet standardizovaný koš služeb (Greß, 2006), tedy rozsah péče který je pojištěním kryt. Samotné nasmlouvání péče a vymezení podmínek jejího poskytnutí (např. nutnost předchozího schválení revizním lékařem) je plně v rukou pojišťoven (CMÚ, 2006). Pojišťovny nabízejí zpravidla dva způsoby realizace pojistky. Pojištěnci si mohou většinou vybrat mezi tzv. věcným plněním, na jehož základě má pojištěnec nárok na léčení u smluvních poskytovatelů zdravotní péče, a to buď bezplatně, nebo s drobnější spoluúčastí; a mezi finančním plněním, na jehož základě si pojištěnec uhradí zdravotní péči sám a částka je mu následně refundována (CMÚ, 2006).

36

Většinou lze zvolit i pojistku kombinovanou, jejíž výhoda typicky spočívá v širším prostoru pro volbu poskytovatele zdravotní péče, než je tomu u věcného plnění. Pojištěnec může v případě kombinované pojistky čerpat zdravotní péči u smluvních poskytovatelů formou věcného plnění. V případě výběru nesmluvního poskytovatele dochází k realizaci pojistky formou finančního plnění (Greß, 2006). Další, leč nepříliš využívanou variantou zdravotních pojistných plánů bývá možnost zvolení tzv. odčitatelné položky „deductible“, jako součásti zdravotního programu. Pojištěnec si v takovém případě hradí zdravotní péči sám až do určitého ročně stanoveného finančního limitu a až při přesažení této částky začíná čerpat ze zdravotního pojištění. Kompenzací za zvolení odčitatelné položky bývá pro pojištěnce sleva na nominálním pojistném. Další slevu na nominálním pojistném mohou pojištěnci získat, pokud je jejich zdravotní pojištění sjednáno jako „skupinová pojistka“ prostřednictvím jejich zaměstnavatelů, což zvýhodňuje zejména pojištěnce zaměstnané u větších organizací.

Hodnocení reformy Nový systém nizozemského zdravotního pojištění byl reformním aktem implementován teprve před dvěma lety, proto se hodnocení dopadů provedených změn může zdát předčasné. Existuje však několik informačně bohatých studií (kupříkladu Greß (2006), Douven a kol. (2007) nebo Daley (2007)), které již určité zhodnocení přinášejí; soustřeďují se však zejména na krátkodobé dopady. Greß (2006) se zaměřuje na finanční dopady reformy na domácnosti, zaměstnavatele a na veřejné finance po prvním roce existence nového systému. Uvádí, že dopad na domácnosti mohl být značně různorodý. Zda si jedinci reformou polepšili, nebo pohoršili, záviselo na tom, jestli byli původně zahrnuti v systému veřejného, nebo soukromého zdravotního pojištění. Ti, kteří byli zahrnuti do systému veřejného pojištění, platili před reformou zpravidla vyšší částku pojistného odvislou od platu a nižší nominální pojistné ve srovnání s poreformní situací. U jedinců pojištěných v rámci soukromého pojištění se částka, kterou před reformou na své zdravotní pojištění platili, odvozovala od věku jedince – mladí platili nízkou pojistku, starší vysokou. Finanční dopad na tyto jedince tak není zcela jednoznačný. Nizozemská vláda se snaží případný negativní dopad reformy co nejvíce zmírňovat sociální politikou, která je většinou realizována prostřednictvím úlev na dani. 5)


Ze světa

Dopady na zaměstnavatele Primárním reformním efektem na zaměstnavatele bylo zvýšení finančního zatížení plynoucího ze skutečnosti, že zaměstnavatelé odvádějí po reformě pojistné i za zaměstnance, kteří měli před reformou sjednané soukromé pojištění, jež si platili sami, bez účasti zaměstnavatelů. Aby došlo jak k neutralizaci finančního efektu na zaměstnavatele (což bylo cílem), tak i ke snížení korporátních daní a rovněž poklesu sazby části pojistného odvislé od příjmu. V oblasti veřejných financí lze počítat se zvýšenou náročností poreformního systému. Greß (2006) uvádí, že před reformou platil stát 3,6 bilionu eur (rok 2005) do centrálního fondu veřejného pojištění. Po reformě nově vyplácí podporu pro účel platby pojistného pro nízkopříjmové domácnosti a platí nominální pojistné za děti – což v celkové sumě vychází zhruba na stejnou roční částku jako před reformou. Dále však stát poskytuje kompenzace pro definované kategorie zaměstnavatelů a domácností. Očekává se tedy nárůst finančních prostředků z veřejného rozpočtu do systému zdravotního pojištění, zejména v případě nárůstu výdajů ve zdravotnictví nebo v případě zvyšování sazeb nominálního pojistného.

Vzrostla díky změnám konkurenceschopnost? Greß (2006) a Daley5 (2007) dále zkoumají dopad reformy na konkurenci pojišťoven. Oba zdroje konstatují, že se po implementaci reformy soutěž mezi pojišťovnami drasticky zvýšila. Faktem však zůstává, že si pojišťovny konkurují zejména cenově, protože chování pojištěnců ukazuje, že cena je pro ně nevyšší prioritou výběru pojišťovny a pojistného plánu. Cenová konkurence je realizovaná prostřednictvím snahy nabídnout klientům co nejnižší sazbu nominálního pojistného. V rámci boje o pojištěnce nastavily některé pojišťovny těsně po implementaci (na období prvního roku) nominální pojistné pod úroveň svých reálných nákladů a převislé náklady hradily ze svých rezerv. Greß (2006) dále uvádí, že se jednorázová mobilita pojištěnců mezi zdravotními pojišťovnami razantně, avšak zřejmě jednorázově zvýšila. V prvním roce přesáhly přechody pojištěnců mezi pojišťovnami 20 % a dalších 14 % si zvolilo zcela jiný zdravotní plán v rámci své pojišťovny. Do budoucna se však počítá s výrazným útlumem tohoto efektu. K dalším tržním efektům zdravotní reformy patřilo zejména zvýšení tržní koncentrace,

Daley C., Gubb J.: Health Reform in the Netherlands. Civitas. 2007. ONLINE [http://www.civitas.org.uk/nhs/download/netherlands.pdf]

kdy na poli zdravotního pojištění, kde operuje 41 zdravotních pojišťoven, začaly 4 z nich významně dominovat. Určitou roli při zvyšování tržní koncentrace sehrál i fakt, že nově vzniklý systém je velmi náročný na přenos informací od pojišťoven k pojištěncům. Dominantnější pojišťovny tak získaly ještě větší šanci se zviditelnit. V souvislosti s nedokonalým přenosem informací a s mnoha novými prvky v systému nebyli spotřebitelé schopni (ochotni) využívat všechny nabízené možnosti pojistných plánů. Velmi málo spotřebitelů si např. zvolilo zdravotní plán s odčitatelnou položkou.

Závěrečné shrnutí Nizozemskou reformu systému zdravotního pojištění lze považovat za velmi komplexní reformu systému financování, která zásadním způsobem mění pozici a nastavení odpovědnosti všech zúčastněných subjektů – pojišťoven, pojištěnců, a také poskytovatelů zdravotní péče. Z krátkodobého pohledu tato reforma přinesla zvýšení konkurence mezi pojišťovnami a napomohla k větší transparentnosti systému. Hlavním rysem reformy je cenová soutěž, v níž převládají skupinové kontrakty, které mohou pojišťovny

uzavírat se zaměstnavateli za zvýhodněných podmínek (jedná se o slevu na nominálním pojistném, která může činit až deset procent ze základní sazby). Otázkou však zůstává naplnění dlouhodobých cílů reformy, zejména zda se podaří dosáhnout zefektivnění poskytování zdravotnických služeb tím, že pojišťovny budou kontrahovat poskytovatele zdravotní péče selektivně, a to tak, aby dosáhly optimálního poměru mezi kvalitou nabízených zdravotnických služeb a jejich cenou. Takovéto jednání by mohlo znamenat i přínos ve zlepšení kvality, kterou však podle dosavadních pozorování vytlačila čistě cenová soutěž o pojištěnce.

ČAP partnerem Norska v projektu na výměnu zkušeností v oblasti boje s pojistným podvodem Mgr. Ondřej Karel

případy pojistných podvodů nejsou z různých důvodů policií vyšetřovány nebo jejich vyšetřování nevede k uspokojivým výsledkům. Inscenování dopravních nehod, které bylo dříve vzhledem k relativnímu blahobytu norské společnosti a její mentalitě spíše výjimkou, nabývá kvůli přistěhovalcům zejména z bývalých států SSSR nebo Balkánského poloostrova na intenzitě. Proti tomuto jednání pak místní pojistný trh jen těžko hledá obranu. Dalším překvapivým poznatkem byl fakt, že zatímco automatizovaná výměna informací mezi pojistiteli v oblasti likvidací pojistných událostí v životním i neživotním pojištění probíhá již déle než deset let, na implementaci tzv. Fraud Management Systems (systémy umožňující automatickou detekci pojistných podvodů na základě sad indikátorů pojistného podvodu v rámci jedné pojišťovny) začaly největší norské pojišťovny pracovat teprve

nedávno. Jejich specializované útvary šetření jsou tedy do značné míry závislé na indikaci pojistných podvodů likvidátory pojistných událostí. Kolegové z FNH také prezentovali své aktivity v oblasti vzdělávání policistů, zajímavý test latence pojistného podvodu v životním pojištění a během diskuse byly porovnávány některé právní instituty našeho a norského práva a diskutovány jejich případné odlišnosti. V rámci projektu bude organizována ještě jedna návštěva zástupců FNH v ČR v průběhu jara 2010, při níž bude realizován obdobný informativně vzdělávací program s možností účasti členů SPPP ČAP. V některém z dalších čísel Pojistného obzoru vám také přineseme rozhovor s Hans-Jacob Anonsenem, ředitelem Kanceláře pro prevenci podvodů Norské asociace poskytovatelů finančních služeb.

Foto: ČAP

Česká asociace pojišťoven (ČAP) se stala jedním z partnerů projektu Úřadu Služby kriminální policie a vyšetřování (ÚSKPV) Policie ČR s názvem „Odhalování, prověřování a vyšetřování pojistných podvodů“, jehož cílem je výměna informací, zkušeností a know-how ve výše zmíněné oblasti mezi relevantními subjekty v České republice a Norsku. V rámci programu financovaného Norskou grantovou agenturou a Grantovou agenturou pro spolupráci v rámci EHP již proběhla v srpnu 2009 čtyřdenní studijní cesta pracovníků Odboru hospodářské kriminality (OHK) SKPV a zástupců ČAP do norského Osla, v jejímž průběhu se uskutečnila jednání se zástupci Norské asociace poskytovatelů finančních služeb (FNH), některými jejími členskými pojišťovnami a s vybranými policejními útvary. Na přelomu října a listopadu 2009 dále došlo k realizaci dvoudenní návštěvy specialistů FNH na boj s pojistným podvodem v ČR, kteří zde vystoupili na instruktážně metodickém zaměstnání ÚSKPV s prezentacemi problematiky boje s pojistným podvodem v Norsku a aktivit pojišťoven v této oblasti. Pozvání přijali Hans-Jacob Anonsen, ředitel Kanceláře pro prevenci podvodů FNH a Lise Karlsen, vedoucí právního oddělení společnosti Storebrand, největší životní pojišťovny na norském pojistném trhu. Zajímavého programu se měli možnost zúčastnit i členové Sekce prevence pojistného podvodu (SPPP) ČAP. Porovnání obou národních pojišťovacích trhů a jejich aktivit v oblasti boje s pojistným podvodem bylo v mnoha směrech podnětné a inspirativní. Norským kolegům například práci komplikuje fakt, že policie nešetří dopravní nehody, u kterých nedošlo ke škodě na zdraví, nebo skutečnost, že méně závažné

Ze světa


37

Z domova

„Pojišťovny jsou nervózní ze sdílení informací“ MGR. EMA NOVOTNÁ ŠÉFREDAKTORKA

Na základě pozvání IBM jsme se zúčastnili semináře „Budoucnost a trendy v pojišťovnictví“. Tak mohl vzniknout i exkluzivní rozhovor s Paulem Robinsonem.

česká asociace pojišťoven

Pojďme začít náš rozhovor osobnějším způsobem. Jak se z vás stal expert na problematiku pojistných podvodů z hlediska aplikace informačních technologií? Do pojišťovnictví jsem před více než třiceti lety vstoupil jako prodejce námořního pojištění. Po osmnácti měsících jsem se díky nabídce dostal k likvidaci pojistných událostí, konkrétně jsem měl na starosti škody na zdraví vzniklé v souvislosti s dopravními nehodami. Tehdy jsem se poprvé začal setkávat s pojistnými podvody, což vzbudilo můj další zájem. Zjistil jsem, že pojistný podvod funguje v rámci pojišťovnictví téměř jako rakovina, která jej zevnitř sžírá, ale se kterou pojišťovnictví musí žít. V celosvětovém měřítku je totiž zhruba 10–15 % z celkového objemu vyplacených pojistných plnění vynakládáno na kompenzaci škod, které byly zma-

nipulovány podvodníky. Odjakživa jsem se tedy zajímal o jakékoliv postupy, kterými pojišťovny proti podvodům zasahovaly. Vybral jsem si oblast, která mě nesmírně zajímala, a je pro mě vlastně koníčkem. Když jsem se v kariéře posunul do oblasti technologií, vždy jsem uvažoval, jak by se daly na problematiku podvodů aplikovat. V rámci své pozice zaštiťujete opravdu geograficky širokou oblast – kromě Japonska celou oblast Asie a Tichomoří, střední a východní Evropu a Latinskou Ameriku. Liší se tyto regiony od sebe nějak zásadně, pokud jde o způsoby podvodů? Je zajímavé sledovat vývoj na trzích – jakmile totiž vyspějí, začnou vykazovat podobné rysy a procházejí stejným koloběhem, který již známe z jiných trhů.

Na nic tak výjimečného tedy v rámci pojišťovnictví ve světě asi nejde poukázat, i když regionům nelze logicky upřít jisté odlišnosti z důvodu rozdílů v regulaci, zvyků, kultury. V jednom buďme naprosto upřímní – všude existuje pouze malá skupina lidí, kteří aktivně a s vědomím spáchání zločinu hledají cesty, jak by pojišťovnu podvedli. Většina klientů je čestná, důvěryhodná a bezproblémová. V návaznosti na předchozí otázku a podobné chování pojistných trhů, je vůbec možné tyto informace využít nikoli zpětně, ale už ve fázi preventivních opatření? Bylo by to pěkné, kdybych to mohl tvrdit. Ovšem tak, jak se vyvíjejí trhy zemí, vyvíjí se i režim regulace, který musí na vývoj reagovat a poučit se z dané situace. Vymyká se nějak Česká republika v rámci pojistných podvodů proti ostatním zemím? Nikoliv. Z pohledu toho, čemu osobně rozumím a v návaznosti na debatu, kterou jsem vedl na půdě České asociace pojišťoven, se mi potvrdilo, že se vaše země od ostatních nikterak neliší. Nicméně v každé zemi se čas od času objevují specifické způsoby páchání pojistných podvodů, které příležitostně vyplavou na povrch.

Foto: ČAP

Podvod je obecně chápán jako zločin, který nemá oběti. Všimnul jste si za léta svého působení v oboru jiného přístupu vůči podvodům? Pojistný podvod veřejnost do značné míry toleruje. I na vysoce vyspělých pojistných trzích, jako ve Velké Británii, USA nebo Austrálii, je výrazně zažité vnímat podvod jako akceptovatelnou záležitost. Pojišťovnictví se, bohužel, navzdory protiopatřením jeho institucí a jejich vzdělávacím aktivitám, tento fakt zatím nedaří změnit. Paul Robinson

38


Z domova

Kdy vlastně došlo poprvé k utvoření „koalice“ mezi technologiemi od IBM a detekcí pojistného podvodu? Možná tušíte, že v IBM máme velký rozpočet, který každoročně věnujeme výzkumu a vývoji. Laboratoře po celém světě usilovně hledají, jak uplatnit technologie napříč odvětvími. Během posledních deseti let jsme tak mohli spustit program s názvem „First of a Kind“ [První svého druhu, pozn. red.]. Přestože mohu mluvit jen za pojišťovnictví, každoročně hledáme způsoby, jak bychom mohli aplikovat některou z technologií na problém v podnikání v různých odvětvích. Obvykle se v rámci investic spojíme se zákazníkem, který má specifický zájem. Mnohdy nás v rámci tohoto procesu napadnou další spojitosti. Jednou z nich byla i myšlenka zaměřit se blíže na vývoj nástrojů, které vyhledávají pojistné podvody páchané v rámci likvidace pojistných událostí podle typických znaků a způsobů jejich páchání. Tak došlo k vývoji produktu zvaného „FAMS“ [Fraud and Abuse Management System = Systém pro management podvodů , pozn. red.]. Projekt jsme původně vyvíjeli pro zdravotní pojištění. Postupem času jsme zjistili, že jej bude možné aplikovat i na jiná odvětví, konkrétně na pojistné události v pojištění motorových vozidel. Tak následně vzniknul systém „LAWS“ [Loss Analysis and Warning System – Systém pro analýzu škod a varování, pozn. red.]. Za všemi těmito projekty stojí unikátní matematické algoritmy a vzorce, které jsme vymysleli v laboratořích IBM. Díky našim nástrojům mohou pojišťovny svá data zpětně analyzovat a identifikovat v nich určitá schémata podvodného chování. Za účelem zábrany těmto jevům je to pro ně výborný výchozí bod pro pochopení, kam jejich peníze tečou a proč. Tvrdíte, že pro větší úspěch při odhalování pojistných podvodů by se měly pojišťovny spojit a sdílet informace. Nicméně pojistitelé se obávají jistých rizik, která jsou spojena s výměnou dat… Za posledních šest měsíců jsem nesčetněkrát diskutoval s představiteli pojišťovnictví z Vietnamu, Malajsie, Singapuru nebo i České republiky. Všechny tyto země znevýhodňuje fakt, že je mnoho pojišťoven kvůli sdílení informací nervózních. Chápou totiž tyto informace jako svoji konkurenční výhodu. Pak není jednoduché nastolit potřebnou spolupráci, aby mohla být národní databáze vůbec zavedena. Domnívám se, že jediný efektivní způsob, jakým lze tento problém překonat, je stanovení povinnosti sdílet infor-

mace regulačními orgány. V mnoha částech světa sdílení informací již léta funguje bez závažných problémů. Pokud se takováto databáze obecně zavede a je správě používána, mají z ní prospěch všichni zúčastnění včetně koncových zákazníků. Spolupráce na národní úrovni je bezesporu důležitá. Nicméně mnoho pojišťoven dnes funguje na globální úrovni. Bude podle vás proto v budoucnu nutné utvořit ochranný pakt v boji s pojistným podvodem i na této úrovni? To je zajímavý koncept, nicméně osobně jsem pevně přesvědčen, že pojišťovnictví je zejména národní záležitostí – jedinečné odlišnosti každé země nelze opomíjet. Je tedy mezinárodní podvod vůbec tématem pro diskusi? O podvodu mnohdy nechtějí jednotlivé pojišťovny hovořit. Mají tendenci nechávat veřejná prohlášení týkající se podvodu například na profesních asociacích. Jedním z důvodů je napětí, které panuje mezi řízením procesů zaměřených na odhalování pojistných podvodů a řízením zákaznického servisu. Pokud totiž máte tvrdě nastavené procesy zaměřené na ochranu proti pojistným podvodům, můžete být vnímáni jako společnost s nedostatečnou orientací na zákazníka. Naopak firmy příliš vstřícné vůči klientům se mohou stát častým terčem podvodných jednání svých zákazníků. Nalézt mezi těmito dvěma přístupy rovnováhu není vůbec jednoduché.

Paul Robinson  v současné době pracuje v IBM jako expert pro oblast pojišťovnictví, kde zodpovídá za prosazování celosvětových zkušeností IBM v oblasti finančních služeb a pojistných aplikací a za vývoj technologií pro společnosti zejména v Asii a Tichomoří;  má třicetileté zkušenosti v oblasti pojišťovnictví, kde pracoval nejen v obchodní sféře, ale i v oblasti IT, a to jak v rámci majetkového a úrazového, tak i životního pojištění;  původně pracoval na různých obchodních pozicích a získával zkušenosti v upisování, řízení rizik, ale i likvidaci pojistných událostí v neživotním pojištění;  v oblasti IT zastával mnoho technických a manažerských funkcí a byl mimo jiné

Na technologické úrovni procházíme obdobím dramatických změn, které přirovnáváte k průmyslové revoluci. Na co by se měly české pojišťovny zaměřit, aby byly i nadále úspěšné? Jestliže se podíváte na proces, který by měl přehodnotit principy, na jakých pojišťovnictví pracuje, pak vám vyvstanou tři základní témata. Téma technologií hluboce zakořeněných ve všem, co děláme, téma vysoké vzájemné propojenosti – pojišťovny dnes mohou lépe řídit vztahy se svými klienty – a v neposlední řadě téma obrovského množství dat, která mají pojišťovny k dispozici a mohou je použít při optimalizaci svých činností. České pojišťovny by se proto měly zaměřit zejména na distribuční kanály, u nichž jsme byli v poslední době svědky prudkého nárůstu. Procesy pojišťoven musí být čím dál jednodušší, nikoliv komplexnější. Zákaznická podpora musí být každopádně velice konzistentní a musí se přizpůsobit očekávání klientů. Do třetice jsem přesvědčen, že pojišťovny nejsou příliš dobré v konzervativních činnostech v rámci tzv. back office. Mnoho pojistitelů ještě využívá pro své interní činnosti různé dílčí systémy s množstvím určitých citlivých míst v procesních řetězcích. Standardizace těchto procesů je proto velmi důležitá a jediný způsob, jak tyto změny trvale zavést, je podle mého za pomoci technologií a automatizovaných nástrojů. Pane Robinsone, děkuji Vám za rozhovor

zodpovědný za vývoj a podporu široké škály aplikací pro životní a zdravotní pojištění;  do IBM nastoupil počátkem roku 1997, konkrétně do torontského Pojistného centra;  vedl projektové a realizační týmy v mnoha kanadských a amerických pojišťovnách. Současně působil jako poradce vedoucích pracovníků pro aplikaci informačních technologií, které nabízejí řešení problémů spojených s pojištěním, zejména v oblasti obchodu a zákaznického servisu;  aktivně podporuje Globální pojistné standardy, které účinněji a efektivněji pomáhají k dosažení operativních cílů v pojišťovnictví.

Z domova


39

Z domova

Hlavní město mělo počátkem října čest přivítat na své půdě Lorda Petera Levena, dlouholetého předsedu britské společnosti Lloyd´s.

Vzácná návštěva z Lloyd’s zavítala do Prahy MGR. EMA NOVOTNÁ ŠÉFREDAKTORKA česká asociace pojišťoven

Zasáhla finanční krize Lloyd´s, nebo ne? Přestože se rok 2009 pro celý svět nesl ve znamení finanční krize, společnost Lloyd´s toto

zdaněním) ve výši 35 miliard dolarů. Také proto v Lloyd’s nemuseli přistoupit k žádným mimořádným opatřením.

produkty, které se v určitém okamžiku jevily jako výborný nápad. Ten okamžik už nicméně pominul.“

Kauza AIG

„Nadále uvažujeme o expanzi“

K jednomu z mála příkladů pojišťoven, které finanční krize zasáhla dramaticky, pojišťovny AIG, se předseda Lloyd’s vyjádřil následovně: „Domnívám se, že AIG byla výjimečným případem. Pokud vím, většina problémů v této společnosti nevznikla v pojišťovnictví. Naopak, problémy se začaly vyskytovat kvůli tomu,

„Stále zvažujeme, zda otevřeme pobočku v Praze – Česká republika pro nás má potenciál zajímavého trhu.“ Lord Peter Levene období přestála bez výrazné újmy. Vůbec nejtěžší období ve své 320leté historii zažila firma celosvětového významu se sídlem v Londýně na přelomu 80. a 90. let. Tehdy na základě rozhodnutí britského soudního dvora musel Lloyd’s odškodnit nad rámec uzavřených pojistek poškozené onemocněním, jež údajně způsobil azbest a znečištěné životní prostředí. Dnes se zdá, že žádné zásadní ztráty Lloyd’s neutrpěl. Hlavním důvodem je podle Lorda Levena fakt, že pojišťovnictví s rizikem pracuje na každodenní bázi a musí s ním, stejně jako s nároky na vyplacení pojistného plnění, počítat v jakémkoliv okamžiku. „Riziko nelze z našeho života vyloučit. Proto jsme například v investování extrémně konzervativní. A dlužno podotknout, že v očích mnoha finančních expertů tudíž velmi nudní. Ovšem v návaznosti na to, co se ve světě přihodilo, musím zkonstatovat, že nuda je nádherná,“ komentoval s humorem situaci představitel společnosti, která podle Levena letos očekává zisk (před

40


Z domova

že skupina začala nabízet sofistikovanější, komplexní a obtížně srozumitelné finanční

Když došlo na dotaz, týkající se vstupu na nové trhy, Peter Levene poznamenal: „Pokud o něčem takovém vážně uvažujeme, pak musíme vědět, že na nových trzích máme šanci. V tomto ohledu jsme v minulých letech velmi otáleli. Například principy fungování v rámci regionu střední Evropy, ale i západní Evropy jsme dlouho nedokázali uchopit. Momentálně ale stále zvažujeme, zda otevřeme pobočku v Praze. Česká republika již pro nás má potenciál zajímavého trhu.“ Velkou příležitost Lord Levene dále spatřuje např. ve slibně se rozvíjejícím čínském trhu, přestože ví, že jde o běh na dlouhou trať.

Foto: ČAP

V aule Vysoké školy finanční a správní proběhla přednáška, na níž se Lord Levene věnoval zejména zkušenostem čelního světového upisovatele rizik se současnou finanční krizí. Hlavní a velmi zajímavé názory Lorda Levena zprostředkovaně přinášíme na následujících řádcích.

Pojišťovací makléři bilancovali ING. ZDEŇKA INDRUCHOVÁ VÝKONNÁ ŘEDITELKA AsociacE českých pojišťovacích makléřů

Konference se tak symbolicky uskutečnila v sídle instituce, která vykonává nad pojišťovnictvím dohled. Letošního setkání se účastnilo na 200 makléřů a hostů – bylo sice tradiční, ale výjimečné zároveň. Asociace totiž zahájila svou emancipovanou činnost profesního sdružení v březnu roku 1994.

Ohlédnutí po 15 letech práce Jak zdůraznil v úvodu předseda AČPM Ing. Zdeněk Voharčík: „Bereme toto výročí také jako příležitost ohlédnout se za počátečními kroky profese, jež našla v České republice uplatnění až v kontextu politické a ekonomické transformace po roce 1989. Jedním z prvních důležitých cílů nové organizace bylo usilovat o právní vymezení výkonu profese pojišťovacího makléře. Přijetí zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí (č. 38/2004 Sb.), na jehož zpracování se AČPM od samého začátku velice aktivně a iniciativně podílela, považujeme za velký úspěch. Dnes je asociace uznávaným mluvčím celé makléřské komunity a důstojným protějškem jak orgánu dohledu, tedy ČNB, tak MF ČR v jeho roli regulátora. Velkým přínosem je také naše mnohostranná spolupráce především s Českou asociací pojišťoven (ČAP), ale i dalšími odbornými sdruženími působícími na finančním trhu,“ uzavřel Zdeněk Voharčík.

Postavení makléřů, regulace, vliv krize Klíčový příspěvek konference na téma „Makléři včera, dnes a zítra“ přednesl odborník nad jiné povolaný: zakladatel Česko-rakouské pojišťovny (nyní UNIQA pojišťovny) a její dlouholetý generální ředitel, Osobnost pojistného trhu roku

2008 Ing. Marek Venuta. Ve své obsáhlé prezentaci nejprve předložil detailní analýzu vývoje pojistného trhu u nás od r. 1990, poté se zabýval aktuální situací a postavením makléřů a závěrem nabídl fundovaný výhled do budoucna. S velkým zájmem pak účastníci vyslechli informaci o záměrech Ministerstva financí v oblasti regulace finančního trhu, se kterými je v zastoupení náměstkyně ministra Mgr. Kláry Hájkové podrobně seznámil člen jejího týmu Ing. Dušan Hradil. Na závěr prvního bloku jednání konference vystoupil viceguvernér ČNB Ing. Miroslav Singer. Ten se situací na pojistném trhu zabýval z hlediska makroekonomického a v souvislosti se současnou krizí mj. konstatoval, že české pojišťovny z ní zatím vycházejí nedotčeny, zejména díky svým konzervativním investičním strategiím. Podle Singera je spolupráce s AČPM stejně jako s ČAP velmi dobrá. ČNB usiluje o to, aby byla sjednocena pravidla pro podnikání v odvětví pojišťovnictví. Konference pak pokračovala příspěvkem na téma „Limity spolupráce pojišťovna – makléř“. Nad tímto vztahem, tak nesmírně důležitým pro poskytování kvalitních služeb klientům, se zamýšlel Ing. Luděk Menčík, místopředseda AČPM a špičkový odborník, který ve svém profesním životě vystřídal obě strany pomyslné barikády (makléře Marsh a pojišťovnu AIG).

Diskutovalo se o budoucnosti Odborná reflexe postavení pojišťovacího makléře na trhu u příležitosti 15. výročí založení AČPM byla završena panelovou diskusí pod názvem „Budoucnost makléřské profese“. Své názory, postřehy a doporučení v ní prezentovali Ing. Tomáš Síkora (jako výkonný ředitel ČAP, ale i jako předseda Výboru pro finanční trh), JUDr. Milan

V pořadí již devátá výroční konference organizovaná Asociací českých pojišťovacích makléřů (AČPM) se sešla 20. října 2009 v Kongresovém centru ČNB.

Kirinovič (jeden z otců–zakladatelů a historicky první předseda AČPM), Ing. Jaroslav Besperát (náměstek ředitele České podnikatelské pojišťovny), PhDr. Vladimír Přikryl (za odbor legislativy finančního trhu MF ČR), Jiřina Nepalová (ředitelka firmy Renomia, dlouholetého člena AČPM) a Ing. Ivan Špirakus (místopředseda AČPM, ředitel firmy Insia). „Profese makléře udělala v posledních letech obrovský krok, ale některé problémy jsou stejné jako před 15 lety, kdy AČPM vznikla,“ konstatoval v debatě Špirakus. „Makléři radí, ale zároveň prodávají, což nelze oddělit. My, makléři, tvoříme trh, dáváme do toho své znalosti. To je naše nezastupitelná role. Proto tady budeme vždycky. Budeme spojovat ty, kteří mají riziko a chtějí nakoupit produkty, jež by riziko kryly, s druhou stranou vlastnící kapitál. To je naše role. Kdo to chce uměle rozdělovat, ten problematice nerozumí,“ uzavřel Špirakus velmi živou diskusi.

Odpovědnost za škodu Odpolední blok konference byl cele věnován problematice odpovědnosti za škodu, jež se opakovaně objevuje mezi aktuálními okruhy vzdělávání makléřů. AČPM proto využila zkušeností soudce NS ČR JUDr. Petra Vojtka, který pro makléře připravil obsáhlý průřez příslušnou judikaturou. Přednáška JUDr. Vojtka byla jednomyslně hodnocena jako špičková.

Všechny prezentace přednesené na konferenci jsou na vyžádání k dispozici v sekretariátu AČPM ([email protected]), stejně tak jako publikace vydaná k 15 letům AČPM, která obsahuje i aktuální seznam členů AČPM a statistiky jejích výkonů v roce 2008.

Z domova


41

Z domova

Ještě k zákonu o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

Zástupci Finančního analytického útvaru (FAÚ) se vyjadřují k obsahu a organizaci vzorového semináře.

JUDR. ADRIANA VAVRUŠKOVÁ FINANČNÍ ANALYTICKÝ ÚTVAR MINISTERSTVO FINANCÍ ČR

Česká asociace pojišťoven (ČAP) pořádala za účasti lektorů z Finančního analytického útvaru (FAÚ) Ministerstva financí a odborníků z České národní banky dne 7. října 2009 seminář pro metodiky a specialisty pojišťoven, kteří školí zaměstnance podle § 23 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Semináře se zúčastnilo 45 osob z členských pojišťoven, které svým podílem, zejména aktivitou v diskusi, přispěly k úspěšnému průběhu semináře. Po skončení semináře odpověděli zástupci Finančního analytického útvaru na vybrané otázky i písemně. Pro zajímavost zveřejňujeme názor FAÚ na obsah a organizaci zmíněného školení. Školení podle § 23 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výno-

sů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „zákon“) Školení podle § 23 zákona by měla povinná osoba zajistit u svých zaměstnanců, nebo osob, které pracují pro povinnou osobu v rámci obdobného pracovněprávního vztahu, kteří se mohou při výkonu své činnosti setkat s podezřelým obchodem, tj. zejména ti zaměstnanci, jež provádí identifikaci a kontrolu klienta, provádí obchody nebo jednotlivé příkazy klientů nebo jsou například kontaktními osobami podle § 22 zákona. Termín takového školení je závazně stanoven. V průběhu 12 kalendářních měsíců tak musí povinná osoba zajistit proškolení všech výše uvedených zaměstnanců včetně těchto osob před zařazením na taková pracovní místa. Obsahem školení podle § 23 by měla být zejména aktuální typologie, znaky podezřelých obchodů a postupy při zjištění podezřelého obchodu. Zaměstnanci by se tak měli v rámci takového

školení dozvědět poznatky o způsobech zneužití své podnikatelské činnosti k praní peněz nebo financování terorismu a riziková a slabá místa procesů, kdy může dojít ke zneužití systému společnosti k praní peněz. Stejně tak by obsahem měl být přesný a konkrétní postup zaměstnanců na různých úrovních pro oznámení podezřelého obchodu. Způsob školení si stanoví každá povinná osoba samostatně, je to její vnitřní záležitostí (ať už formou přednášky, e-learningu, prostudování studijních materiálů apod.). Není vyžadováno ověření znalostí testem nebo zkouškou. Zákonným požadavkem je však evidence o účasti a obsahu školení, která se archivuje po dobu nejméně 5 let od konání takového školení. Naplnění tohoto požadavku musí být povinná osoba schopna doložit při kontrole činností této povinné osoby dohledovými orgány (ČNB, resp. FAÚ).

Datové schránky v právním řádu ČR Kniha prof. Vladimíra Smejkala nyní v prodeji. Nepostradatelná a unikátní kniha o všem, co přináší zákon o e-Governmentu, tedy zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, z pera známého odborníka na právo IS/IT, soudního znalce, člena Legislativní rady vlády ČR a spoluautora návrhu zákona. Kniha obsahuje plné texty zákona č. 300/2008 Sb., doprovodného změnového zákona č. 301/2008 Sb. a provádě-

42


Z domova

cích předpisů – vyhlášek č. 193/2009 Sb. a č. 194/2009 Sb. s podrobným komentářem. Autor rozebírá a podrobně diskutuje jednotlivá ustanovení zákona, a to do značné hloubky a šířky. Užívané pojmy a formulace jsou definovány a vysvětleny, přičemž autor těží ze své rozsáhlé erudice v této oblasti a uvádí zde mnoho zajímavých informací, vazeb, kontextů včetně dalších zdrojů práva, jakým je aplikovatelná judikatura, jakož i mnoho odkazů na jiné právní předpisy i publikace.

Najdeme zde také informace o provozu informačního systému datových schránek čerpané od správce IS DS (MV ČR) a od provozovatele systému (České pošty), zejména z Provozního řádu IS DS, jakož i z vlastních zkušeností autora. Název: „Datové schránky v právním řádu ČR. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem.“ Rozsah: 176 stran Vydavatel: ABF, a.s., Praha 9. ISBN 978-80-86284-78-1 Cena: 239 Kč včetně DPH Možnost zakoupení: ABF, a.s., Konference DS, Mimoňská 645, 190 00 Praha 9 nebo prostřednictvím internetové prodejny www.eprodejna.cz

Z tiskových zpráv členských pojišťoven (podle data vydání)

Ze statistik: Česká asociace pojišťoven (ČAP) – 27. 10. 2009 Údaje ČAP za třetí čtvrtletí 2009 potvrzují předchozí odhady minimálního růstu předepsaného pojistného a svědčí o výkonové stabilitě pojistného trhu. Celkový objem předepsaného pojistného vzrostl meziročně o 2 % na 103, 9 mld. Kč, největší tempo růstu zaznamenalo předepsané pojistné u životního pojištění (+4 %), konkrétně běžně placené smlouvy (+ 6,1 %). U neživotního pojištění došlo k navýšení předepsaného pojistného o pouhých 0,7 %.

Z významných událostí Česká podnikatelská pojišťovna, VIG (ČPP) – 1. 9. 2009 ČPP překonala hranici 900 000 pojištěných vozidel s povinným ručením. Počet vozidel pojištěných u ČPP stále výrazně roste, a to i přes současnou stagnaci trhu v této oblasti pojištění. UNIQA pojišťovna – 3. 9. 2009 Kvůli potvrzenému úniku dat z on-line aplikace několika tisíc klientů, kteří uzavřeli po internetu cestovní pojištění v letech 2005–2007, zablokovala pojišťovna on-line sjednávání cestovního pojištění. Aplikaci spravovanou externí firmou napadl hacker. UNIQA pojišťovna ohlásila, že podá trestní oznámení na neznámého pachatele. Triglav – 14. 9. 2009 Vzájemnou komunikaci mezi Triglav pojišťovnou a jejími obchodními partnery v brzké době usnadní zavedení nového komplexního softwaru, který podléhá moderním standardům v oblasti informačních technologií. Nový komu-

nikační program umožňuje vysoce zabezpečenou elektronickou správu všech podkladů a pojišťovna jej využije jak pro pojištění vozidel, tak v budoucnu pro pojištění občanského majetku a osob. ČSOB Pojišťovna – 17. 9. 2009 Popularita solárních elektráren v Česku v poslední době stoupá proto, že zákon garantuje výkupní cenu energie z obnovitelných zdrojů po dobu dvaceti let po uvedení elektrárny do provozu. Kromě velkých komerčních projektů se tzv. fotovoltaická zařízení zabydlují i na střechách rodinných domů. Z důvodu poměrně nákladné investice v prvotní fázi je naprostou samozřejmostí i její pojištění. ČSOB Pojišťovna – 24. 9. 2009 Po katastrofických záplavách v roce 2002 nedošlo ke zvýšení poptávky po pojištění domů a domácností. Naopak, napříč celým trhem jsme zaznamenali v některých druzích pojištění dokonce pokles. Po povodních z června letošního roku se situace překvapivě opakuje.

Pojišťovna České spořitelny, VIG (PČS) – 7. 10. 2009 Přes zlepšující se situaci na finančních trzích volí nejčastěji klienti v rámci investičního životního pojištění jistý zisk před možným rizikem. V případě FLEXI životního pojištění využívá 56 % investorů garantovaný fond. AXA pojišťovna – 13. 10. 2009 Během prvního roku od svého vstupu na český trh neživotního pojištění uzavřela AXA pojišťovna se svými klienty 23 711 smluv, což považuje za velmi dobré výsledky. AXA pojišťovna nabízí pojištění motorových vozidel (povinné ručení a havarijní pojištění) a pojištění domácností a nemovitostí. Celkové předepsané pojistné přesáhlo 70 milionů korun, z toho 85 % připadá na povinné ručení. Allianz pojišťovna – 21. 10. 2009 Pod názvem „Allianz – Správná volba“ uspořádala pojišťovna první konferenci makléřského obchodu, jíž se zúčastnilo na tři sta pozvaných hostů. V bohatém programovém bloku se na konferenci představili zástupci společnosti, kteří zhodnotili obchodní výsledky uplynulého roku a představili obchodní strategii a vizi pojišťovny pro období let 2010–2012.

ING – 24. 9 2009 Od roku 2008 pracuje ING Insurance Střední Evropa na regionálním projektu, jehož cílem je zlepšení služeb klientům a zefektivnění procesů. V současnosti vrcholí fáze zřízení Centra sdílených služeb s regionální působností, které bude mít na starosti některé úkoly finančního oddělení, IT a provozu. Služby přímo se vztahující k obchodu a marketingu zůstanou v jednotlivých zemích.

AEGON Pojišťovna – 22. 10. 2009 Životní pojištění AEGON Invest & Live, se v letošním ročníku soutěže Banka roku umístilo na druhém místě v kategorii Životní pojištění. Pojišťovna AEGON tak obhájila ocenění svého životního pojištění z loňského roku.

Česká pojišťovna (ČP) – 30. 9. 2009 ČP a Komerční banka uzavřely největší strategickou alianci ve finančním sektoru v ČR. Na pobočkách Komerční banky si nyní mohou klienti sjednat majetková pojištění ČP a pojišťovna naopak umožní ve své distribuční síti sjednat hypoteční úvěry banky.

Kooperativa, VIG – 22. 10. 2009 Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group získala podruhé za sebou prestižní titul Pojišťovna roku. V rámci letošního ročníku soutěže Banka roku uspěla druhá největší pojišťovna na českém trhu i v dalších kategoríích – odnesla si stříbro v kategorii Nejdynamičtější

Z domova


43

Z domova

pojišťovna roku a bronz v kategorii Životní pojištění roku za produkt Perspektiva 6 BN. ČSOB Pojišťovna – 3. 11. 2009 Magazín World Finance zvolil ČSOB Pojišťovnu nejlepší pojišťovnou pro Českou republiku. Po úspěchu v soutěži HN Pojišťovna roku a ocenění INI Service Excellence Award získala ČSOB Pojišťovna další významné ocenění. Česká pojišťovna (ČP) – 12. 11. 2009 ČP dnes na svých stránkách oficiálně spustila speciální sekci Služeb klientům. Tím se stává pojišťovnou s nejširším portfoliem tuzemského online klientského servisu a v podstatě nepřetržitou provozní dobou. Prodejem produktů přes internet a rozvojem online služeb se Česká pojišťovna zabývá již 11 let. ING – 24. 11. 2009 V listopadu se krizí cítí být zasaženo celkem 36 % českých domácností. To v porovnání s předešlými měsíci znamená, že počet postižených současnou krizí nejen stagnuje, ale dokonce začíná mírně klesat. Navíc celkem 27 % českého obyvatelstva se na svou budoucnost dívá optimisticky a neočekává, že by na ně měla mít krize zásadní vliv. Česká pojišťovna – 26. 11. 2009 Škody, které způsobily klientům České pojišťovny letní živly, mají svůj definitivní účet. Jejich celkový počet dosáhl téměř 30 tisíc a úhrady budou činit zhruba dvě miliardy korun. Přitom šlo „pouze“ o kalamity regionální, nikoliv celorepublikové, takže některé okresy republiky nebyly zasaženy téměř vůbec, z jiných byly nahlášeny tisíce případů, mnohdy za stamiliony korun.

Personálie: Vienna Insurance Group (VIG) – 22. 9. 2009 Generální ředitel Dkfm. Karl Fink ukončil po zhruba 35 letech ke konci září 2009 svou aktivní činnost v představenstvu VIG. I nadále však bude poskytovat své zkušenosti koncernu v řadě funkcí. Dozorčí rada VIG Wiener Städtische Versicherung AG přijala na svém dnešním zasedání další rozhodnutí: Franz Fuchs, generální ředitel společností VIG v Polsku a zastupující člen představenstva, se k 1. 10. 2009 stává členem představenstva VIG. Dr. Peter Hagen získává s účinností od 1. 10. 2009 titul „náměstek generálního ředitele“. S účinností od 1. 10. 2009 bude Dr. Franz Kosyna jmenován zastupujícím členem představenstva VIG Wiener Städtische Versicherung AG.

44


Z domova

Triglav – 27. 10. 2009 Novým předsedou představenstva slovinské pojišťovny Zavarovalnica Triglav se stal Matjaž Rakovec. Rozhodla o tom dozorčí rada společnosti.

investovaných prostředků. Jedná se o jednorázové životní pojištění, jehož výnos je odvozen od vývoje cen různých druhů nerostných surovin.

ING – 5. 11. 2009 Stávajícího finančního ředitele ING Group ČR/SR Rudolfa Kyptu vystřídala na pozici Renata Mrázová, která však v pojišťovně není žádným nováčkem. Po třech letech podnikatelské činnosti se totiž vrací na svou bývalou pozici.

AXA Pojišťovna – 10. 11. 2009 Finanční skupina AXA uvádí na trh pojištění Balance Dynamic. Jedná se o jednorázově placené investiční životní pojištění, které spojuje garanci 100% návratnosti vložených prostředků, nadprůměrné potenciální výnosy a kvalitní pojistnou ochranu. Zhodnocení investice během osmileté pojistné doby závisí na vývoji tří světových akciových indexů.

Pojišťovny nabídly nové produkty:

Ostatní: Pojišťovna České spořitelny, VIG (PČS) – 1. 9. 2009 PČS přichází s nabídkou nového jednorázového životního pojištění FLEXI PREMIUM 133. Česká spořitelna klientovi jeho prostřednictvím poskytne nadstandardně zhodnocenou částku vložených prostředků ve výši 133 % za sedm let. Součástí produktu je také pojistná ochrana pojištěného pro případ smrti a dožití. Pojištění bylo možné nejprve sjednat od 1. září do 31. října 2009. Z důvodu velkého úspěchu byla akce prodloužena do 30. listopadu. Česká pojišťovna (ČP) – 16. 9. 2009 Nejzodpovědněji k zajištění svých potomků přistupují podle průzkumu ČP Češi se zhruba pětinou pojištěných dětí. Na Slovensku je to pouze 7 %, v Rusku dokonce jen 1 %. Dětským pojištěním České pojišťovny je v současnosti chráněno téměř 450 tisíc dětí. Ke zdolání půlmilionové hranice má přispět na trh právě uváděné SLUNÍČKO Plus, které obohatilo původní produkt zejména o nabídku investic do podílových fondů. UNIQA pojišťovna – 13. 10. 2009 Letos na jaře přišla UNIQA pojišťovna jako první s uceleným programem zdravotní asistence. V první vlně byl produkt určen privátní klientele. Nyní UNIQA spustila i dvě nové formy určené pro rodiny s dětmi a pro korporátní klienty. ING – 2. 11. 2009 Nové investiční pojištění ING Garance Plus garantuje 100% návratnost investice s možností zhodnocení až o 50 %. ING tak reaguje na aktuální situaci na trhu, kdy se lidé obávají rizik, a chtějí proto především záruku a jistotu. Allianz pojišťovna – 10. 11. 2009 Allianz pojišťovna nabízí nové investiční životní pojištění GEOinvest se stoprocentní garancí

ČKP – 14. 9. 2009 Proti loňsku řeší Policie ČR méně než polovinu dopravních nehod, ve skutečnosti jich však přibývá a rok od roku se také zvyšují finanční objemy způsobených škod. V první polovině roku pojišťovny evidovaly dokonce o 5 % dopravních nehod více než loni. KPMG Česká republika – 5. 11. 2009 Z pohledu klientů hraje kromě ceny za nabízené produkty a služby stále významnější roli u pojištění také jejich kvalita. Během května a června 2009 proto KPMG Česká republika provedla průzkum založený na sběru a následné analýze informací pomocí techniky tzv. mystery calling/ /shopping. Cílem bylo posoudit úroveň kvality služeb vybraných distribučních kanálů pojišťoven, které působí na českém trhu. AČPM – 9. 11. 2009 Po nedávno zažehnané stávce pilotů ČSA je před námi zřejmě reálnější situace, která navíc může vyvolat mnohem větší zmatek – hrozba stávky pracovníků pražského Dopravního podniku. Podle AČPM lze pro případ škody způsobené stávkou uzavřít pojištění, ale nelze je sjednat na stávku ve vlastní firmě, vždy musí jít o stávku v nezávislém podniku, jejíž důsledky však poškodí pojištěného. Na českém trhu ovšem zatím není o takové pojištění zájem, proto jej ani domácí pojišťovny nenabízejí. KPMG Česká republika – 30. 11. 2009 Skupina pro pojišťovnictví působící v rámci celosvětové sítě poradenských společností KPMG získala již potřetí za sebou ocenění časopisu Reactions pro Nejlepší auditorskou společnost za rok 2009.

Insurance Digest

“Insurance Companies Are Nervous about Sharing Information” EMA NOVOTNÁ EDITOR-IN-CHIEF

Thanks to a special IBM invitation we got a chance to take part in a seminar on “Future Trends in Insurance” and could make an exclusive interview with Paul Robinson.

Czech insurance association

You have been an insurance industry leader for a vast region – you cover Asia Pacific excluding Japan, Central and Eastern Europe and Latin America. Are there any specific differences in fraudulent patterns in such diverse regions? It is interesting to look at the development of the markets – actually, as they mature, they

begin to take on similar characteristics and go through a cycle of activities, which tend to follow what everybody else has done. So there is nothing unique within the insurance industry across the world. Obviously, there are local variations because of regulation, customs, culture… Let’s be perfectly honest about this – only a small portion of people actively, with criminal intent, seeks to defraud the insurance companies2. The vast majority of consumers are honest, trustworthy and unproblematic. With regards to my previous question, and the possibility of detecting similar behavior of insurance markets, is it even possible to use this know-how already in prevention? It would be nice to say that is possible to do. But as countries mature, the regulatory regimes have to go through a learning process as well. Is the Czech Republic somehow unique regarding the fraud issue? No. If I look at what I understand and in conjunction with a discussion I had with the Czech Insurance Association, it confirms to me that there is not a large variation in the Czech Republic. Nevertheless, there are schemes that occasionally bubble to the surface3 in every country across the world. Generally, fraud is perceived as a “victimless crime”4. According to your experience, have you noticed any different approach towards fraud? It is a common thought process that the public seems to go through. Even if you look at very mature insurance markets like the United Kingdom, the USA, Australia, the perception that fraud is acceptable is still very common and the industry itself has been un-

Photo: ČAP

Let’s start our interview with a personal approach. How has Paul Robison become an expert in insurance fraud from the IT perspective? I started in the insurance industry over thirty years ago on the business side. First I worked as a marine underwriter for 18 months. Then I had an opportunity to move within an insurance company into claims. They were searching for someone to look after bodily injury claims as a result of motor insurance accidents. That’s where my primary interest came from. In dealing with those claims, I already saw certain fraudulent activities1 being undertaken. Moreover, I have always been interested in the fact that fraud is an area that the insurance industry lives with, yet it is almost like a cancer. Cancer eating the inside of the industry because globally, it’s about 10–15 % of all claims paid that go out of fraud of some kind. So I have always taken an interest in whatever the industry has tried to do to offset the fact that fraud is happening. I guess it is almost like a hobby where you focus on a particular area you have been really interested and that’s the one I have picked. As I have progressed through my career I moved into the technology side of the business – I have always thought about one thing: “How can you apply technology to the issues associated with fraud?” or “How can I take an innovative idea from here and how can I apply it to the process?” Those questions have always been my first thoughts.

able to change that perception despite the activities by the local insurance institutes and their education arms. When did actually the “coalition” between the IT of IBM and the fraud detection of the insurers start? As you may know, we have a large budget that we devote towards research and development every year. We have labs located around the world which spend time and effort looking at how to apply technology across industries. Thus, for over the past ten years, we have run a program called “First of a Kind”. Though I can only speak for insurance, we typically look at how we could apply some technology to a business problem within each industry every year. We typically join the investing with a customer who has a particular focus or interest. As that thought process goes through, it spins up other ideas. One of which was that we could apply this idea to some tools that specifically look for fraud patterns within the claims area. And in this way we began to develop a product called “FAMS” – Fraud and Abuse Management System. This project was originally developed to specifically look at problems in the health insurance industry. As that was being processed, we saw opportunities to

Insurance Digest


45

Insurance Digest

Paul Robinson  currently works in a position of IBM’s Growth Markets Unit Insurance Leader and is responsible for leveraging IBM’s worldwide experience in financial services and insurance applications and emerging business technologies to provide solutions for companies in the Asia Pacific region.  has thirty years of experience in the insurance industry, working within both line of business and IT, both in the P&C7 and Life Industry.  initially held a variety of business positions, gaining experience in both the underwriting, risk management, and claims areas of general insurance.  within IT, he has held a number of both technical and management positions

begin to think about other classes of business, particularly motor claims. So this is where “LAWS” (Loss Analysis and Warning System) came from. All these projects were built upon the back of some very unique mathematical algorithms and pattern-matching ideas that were developed in our labs. Thanks to those tools any insurance company can understand, by looking backwards at historical data via retrospective analysis, and identify whether there are certain patterns. This is actually a very good starting point to understand, from a fraud perspective, where your money is going and why. You say that when striving for the fraud detection, the insurance companies should get together and share their information. However, there are certain risks of the data exchange… For the past six months, I have had a lot of discussions with the insurance bodies in countries like Vietnam, Malaysia, Singapore, the Czech Republic... All these countries suffer from the fact that many insurance companies are nervous about sharing information5. They perceive it as their competitive advantage. So it’s very difficult for insurers to drive the co-operation that’s needed for these national databases to be put in place. My view is that the only way how to successfully drive this into a market place is for the regulator to make the information mandatory to be shared. In many parts of the world there has been sharing of this information for many years with no serious

46


Insurance Digest

and among others was responsible for providing development and support on a range of life and health insurance applications.  joined IBM in early 1997 and was assigned to IBM’s Toronto Insurance Centre.  in the role of Project Principal, Paul provided support to the IBM design and implementation teams at a number of Canadian and US insurance companies. As part of this role, Paul advised executives on the application of information technology to insurance business problems, particularly around distribution and customer service.  is also active in supporting Global insurance standards that actively assist the insurance industry in meeting their operational objectives more efficiently and effectively.

problems. Overall, if these databases are put in place and are used correctly, they will drive the customer insurance down to the end consumer. Undoubtedly, the necessity of the cooperation to fight against the fraud on the national level is important. However, many insurance companies are operating on a global level. Do you think that there will be an urge to build up an international protective “pact”? It is an interesting concept, however I am firmly convinced that the insurance industry is truly a national issue – there are simply unique differences in every country. Is an international fraud a serious topic for discussion at all? Fraud is often an issue that the individual insurance companies do not want to talk about. They tend to leave any public statements about fraud to the industry bodies of each of the countries. One of the reasons for that is the tension within any insurance company between managing the fraud process and managing customer service6 for

consumers. If you are very hard on fraud within your organization, it is possible that you could become known as a company which does not have a high customer service. On the contrary, a company with a high customer service can be typically an easy target within the industry. Balancing that is extremely hard. We are going through a period of dramatic technological changes you compare to Industrial Revolution. What should the insurance companies in the Czech Republic pay attention to so that they can succeed in the future? If we look at the process of rethinking the way insurance works at the moment, three main themes come out. The theme of technologies which have been deeply embedded in everything we do. The theme of interconnectibility – many insurance companies can manage better the relationship they have with their consumers – and lastly, the vast amounts of data, which can be used by insurance companies to optimize their operations. Therefore Czech insurers should focus on the distribution channels of which we have recently witnessed a tremendous explosion in their number. The processes of the insurers need to be more simplified, not more complex. The consumer, in any case, has to be assisted in a very consistent manner and in a way he or she expects to be treated. One of the things I don’t think the insurance companies do very well is the conservative back office operations. Many insurers still run very fragmented operations with a lot of “breakage points” in the process chains. So standardizing back-office processes is also very important. The only way we can institutionalize these changes and make them permanent, in my view, is through using technologies and automated tools. Mr. Robison, thank you for your time

Selected insurance terminology from the text Vybraná pojistná terminologie z textu fraudulent activities – podvodné jednání to defraud an insurance company – podvést pojišťovnu 3 to bubble to the surface – vyplavat na povrch 1

4

2

5 6 7

a victimless crime – zločin, který nemá oběti to share information – sdílet informace customer service – zákaznický servis Property and Casualty – majetkové pojištění

POJISTNÝ OBZOR Odborný čtvrtletník českého pojišťovnictví

sudoku

4/2009 Ročník LXXXVI

Vydavatel: Česká asociace pojišťoven Redakční rada: Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Mgr. Ondřej Karel, Ing. Josef Keller, Marcela Kotyrová, Ing. Marcela Kubešová, Mgr. Eva Kucová, Ivana Menclová, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., PhDr. Miloš Novák, Ing. Tomáš Síkora, M.B.A., Ing. Eva Svobodová. Šéfredaktorka: Mgr. Ema Novotná Adresa: Gemini B, Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 Telefon: (+420) 222 350 161 Fax: (+420) 221 413 400 E-mail: [email protected] Grafická úprava, sazba, litografie: ENTRE s.r.o., Chodovecké náměstí 8, 141 00 Praha 4 Tisk: Integraf, s.r.o., Běloveská 187, 574 01 Náchod ISSN 0032-2393 Distribuce: Ve Žlíbku 1800, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice Objednávky a předplatné přijímá jménem vydavatele: SEND Předplatné, P. O. Box 141, 140 21 Praha 4, E-mail: [email protected] Telefon: (+420) 225 985 225 Fax: (+420) 225 341 425 GSM: (+420) 777 333 370 SMS: (+420) 605 202 115 www.send.cz

Tajenka osmisměrky z čísla 3/2009 zní: LIKVIDACE

Předplatné na Slovensku: Magnet Press, Slovakia s.r.o. Šustekova 8, 851 04 Bratislava Telefon: (+421) 267 201 921 E-mail: [email protected] www.press.sk Evidenční číslo: MK ČR E 1060. Inzerce: veškeré informace podá redakce. Nevyžádané rukopisy nevracíme. Přetisk: Povolen pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv. © Česká asociace pojišťoven www.cap.cz

Do nového roku s jasným cílem! Start the New Year with a clear goal!

www.piassurance.eu

PF 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2000

2001

1998

1999

1996

1997

1994

Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku.

1995

Cena výtisku: 75 Kč Roční předplatné: 240 Kč

Česká asociace pojišťoven Gemini B, Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4, Česká republika tel.: +420 222 350 150 fax: +420 221 413 400 e-mail: [email protected] www.cap.cz

Pojistný. obzor. Časopis českého pojišťovnictví. Ročník

Recommend Documents