Pojistné rozpravy 6 POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

Pojistné rozpravy 6

POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

1999

Na přípravě vydání překladu směrnic Evropské unie, uveřejněných v těchto Pojistných rozpravách, se podílela skupina odborníků ve složení: Ing. Josef Čížek, Ing. Vlastimil Hodinka, JUDr. Ing. Jakub Hradec, Ing. Josef Keller, JUDr. Bedřich Kovář, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc.

ISSN 0862–6162

OBSAH Úvodem (Jakub Hradec) ..................................................................................................... 5 SMĚRNICE RADY 72/166/EEC, ze dne 24. dubna 1972 ................................................ 7 DRUHÁ SMĚRNICE RADY 84/5/EEC, ze dne 30. prosince 1983 .............................. 12 TŘETÍ SMĚRNICE RADY 90/232/EEC, ze dne 14. května 1990 ................................ 17 SMĚRNICE RADY 90/618/EEC, ze dne 6. listopadu 1990 ........................................... 21 ROZHODNUTÍ KOMISE 91/323/EEC, ze dne 30. května 1991 ...................................29 DOPORUČENÍ KOMISE 81/76/EEC, ze dne 8. ledna 1981 .......................................... 40 JEDNOTNÁ DOHODA MEZI KANCELÁŘEMI ..........................................................42

4


ÚVODEM Česká asociace pojišťoven v rámci přípravy českého pojišťovacího průmyslu na vstup České republiky do Evropské unie postupně zpracovává překlady norem EU platných pro pojišťovnictví. V souvislosti s akcelerací legislativního procesu tvorby a schvalování zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v letošním roce se jednou z priorit zmíněné aktivity ČAP staly překlady norem EU v oblasti tohoto pojištění odpovědnosti. Skutečnost, že Evropská unie věnuje problematice pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem zvýšenou pozornost také samostatnou normotvorbou, souvisí nejen s tím, že provoz motorového vozidla je i nadále zdrojem zvýšeného nebezpečí pro účastníky silničního provozu, jimž je nutné poskytnout dostatečné záruky odškodnění pro případ, že jim bude způsobena škoda, ale také s tím, že silniční provoz se v uplynulých desetiletích výrazně internacionalizoval. Pro oblast pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem až dosud existují tři samostatné „produktové“ směrnice EU (72/166/EEC, 84/5/EEC a 90/232/EEC) a jedna z oblasti úpravy podnikání v pojišťovnictví (90/618/EEC). Všechny zmíněné směrnice dohromady odrážejí postupný vývoj této problematiky a možnosti koordinovaného postupu členských států EU. Nepochybně se jedná o otevřený, nekončící proces. Na podzim letošního roku by měla spatřit světlo světa čtvrtá „produktová“ směrnice, která bude řešit problematiku ochrany návštěvníků (poskytování plnění z pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla návštěvníkům, kteří během pobytu v navštívené zemi utrpěli škodu), a současně byly započaty první diskuze ohledně možného vzniku páté „produktové“ směrnice, která by měla řešit sblížení pravidel pro vlastní náhradu škody. Ohledně této nové myšlenky lze očekávat velmi komplikovaná jednání, neboť svým obsahem míří spíše do oblasti právní úpravy vlastní odpovědnosti za škodu než do oblasti právní úpravy pojištění tohoto rizika. První směrnice 72/166/EEC z roku 1972 souvisí s usnadněním mezinárodního silničního provozu a řeší odbourání kontroly pojištění odpovědnosti v jeho rámci. Jejím dominantním prvkem je problematika záruky národní kanceláře za vyřízení nároků v souvislosti s nehodami v mezinárodním silničním provozu a jedním z jejích ústředních pojmů se pak stává „území, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“. Přestože již před vznikem této směrnice existovaly ve Skandinávii, v Beneluxu a ve střední Evropě specifické dohody o tzv. bezkaretním styku, tato směrnice se stala základem tzv. dodatkových dohod mezi kancelářemi a později i tzv. Multilaterální dohody mezi národními kancelářemi o zárukách. Druhá směrnice 84/5/EEC z roku 1983 již výrazně zasáhla do konstrukce pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla stanovením minimálních pojistných částek, vyloučením účinnosti tzv. příbuzenských výluk u škody na zdraví, vyloučením účinnosti vyjmenovaných výluk vůči poškozeným, a do systému pojištění odpovědnosti povinnou existencí tzv. garančního fondu pro účely odškodňování poškozených, jimž byla škoda způsobena neidentifikovaným nebo nepojištěným vozidlem. Současně tato směrnice částečně novelizovala obsah pojmu „území, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“. Pojistné rozpravy 6

5

Třetí směrnice 90/232/EEC z roku 1990 dále ovlivnila obsah pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla povinným zahrnutím škod na zdraví vozidlem přepravovaných osob do pojistné ochrany, ale hlavně pak principem „single premium”, podle něhož musí pojistná ochrana za jediné pojistné platit na celém území Evropské unie. Současně uložila členským státům umožnit účastníkům dopravní nehody bez prodlení zjistit identitu pojistitele pojištění odpovědnosti. V souvislosti s rozvojem svobody poskytovat služby („freedom of services“, ve zkratce „FOS“) a svobody zakládání podniků („freedom of establishment“) pak byla v návaznosti na příslušné směrnice v roce 1990 vydána specifická směrnice 90/618/EEC pro podnikání v oblasti pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla, která upravuje podmínky pro poskytování služeb v tomto pojištění odpovědnosti v jiném členském státě a upravuje vztah pojistitele vůči národní kanceláři a garančnímu fondu jiného členského státu. Spolu s uvedenými směrnicemi je publikováno též Doporučení Komise EU 81/176/EEC z roku 1981 o urychleném vyřizování pojistných událostí v předmětném pojištění. Je na škodu věci, že na rozdíl od tří „produktových“ směrnic nebylo v legislativním procesu při tvorbě zmíněného zákona k tomuto doporučení přihlédnuto, když důvody, pro něž bylo toto doporučení Komisí EU vydáno, beze zbytku platí i v České republice. Částečně mohou tuto chybu napravit sami pojistitelé důslednou aplikací tzv. Jednotného evropského hlášení od samého náběhu nového systému pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla, nicméně část tohoto problému bude zdrojem potíží při likvidaci pojistných událostí až do doby pozitivní právní úpravy tohoto problému. Kromě zmíněných směrnic a doporučení jsou též publikovány dva základní smluvní nástroje fungování systému zelené karty, totiž tzv. Jednotná dohoda mezi kancelářemi a již zmíněná Multilaterální dohoda mezi národními kancelářemi o zárukách. Jednotná dohoda sice není součástí žádné z norem EU, nicméně zejména v souvislosti s náběhem nového systému pojištění odpovědnosti za škodu z provozu vozidla v naší zemi je její publikace z hlediska úplnosti jednoznačně žádoucí. Na druhou stranu záměrně nejsou publikovány v tomto materiálu tzv. derogační přílohy k Multilaterální dohodě mezi národními kancelářemi o zárukách, neboť jde o prováděcí doložky, jejichž obsah se čas od času mění. S vydáním aktualizované verze těchto příloh se počítá na úrovni České kanceláře pojistitelů. Závěrem chci nejen poděkovat kolegům z pracovní skupiny ČAP pro překlad norem EU za jejich součinnost, ale všechny čtenáře také ujistit, že nelehké studium těchto dokumentů nezpůsobila překladatelská skupina. Při vědomí skutečnosti, že jde o normy, se překladatelská skupina důsledně držela pravidla překládat, nikoli tvořit či dotvářet. Aniž by překladatelská skupina předem odmítala kritiku či upozornění na možné chyby, přece jen konstatuje, že jedním z velkých problémů těchto překladů byla terminologická nedůslednost, a to jak z hlediska souvisejících pojmů v ucelené řadě směrnic, tak i z hlediska jednotlivých jazykových mutací. Hlavní předlohou byly verze v angličtině, ale konfrontace s francouzskými i německými verzemi byly pro nalezení adekvátních formulací v češtině nezbytné. Jakub Hradec Praha, červenec 1999

6


SMĚRNICE RADY 72/166/EEC ze dne 24. dubna 1972 O SBLIŽOVÁNÍ ZÁKONŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ O POJIŠTĚNÍ OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL, A VYNUCENÍ POVINNOSTI SE PRO PŘÍPAD TAKOVÉ ODPOVĚDNOSTI POJISTIT

Rada Evropských společenství, – majíc na zřeteli Smlouvu o založení Evropského hospodářského Společenství a zejména její článek 100, – majíc na zřeteli návrh Komise, – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu, – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru, vzhledem k tomu, že cílem Smlouvy je vytvořit společný trh, který se v podstatě podobá domácímu trhu, a vzhledem k tomu, že jednou z nezbytných podmínek pro dosažení tohoto cíle je umožnit volný pohyb zboží a osob; vzhledem k tomu, že jediným účelem hraničních kontrol povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel je chránit zájmy osob, které se mohou stát obětmi nehod způsobených takovými vozidly; vzhledem k tomu, že existence takových hraničních kontrol vyplývá z rozdílů mezi požadavky jednotlivých států v této oblasti; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly jsou takové, že by mohly bránit volnému pohybu motorových vozidel a osob uvnitř Společenství, vzhledem k tomu, že mají tudíž přímý účinek na vytváření fungování společného trhu; vzhledem k tomu, že doporučení Komise ze dne 21. června 1968 o celní kontrole cestujících překračujících hranice uvnitř Společenství členské státy vyzývá, aby kontrolovaly cestující a jejich motorová vozidla pouze za výjimečných okolností a aby odstranily fyzické zábrany u stanovišť celní kontroly; vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby si obyvatelé členských států začali více uvědomovat skutečnost společného trhu a aby pro tento účel byla učiněna opatření k další liberalizaci pravidel týkajících se pohybu osob a motorových vozidel mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že potřebnost takových opatření opakovaně zdůraznili členové Evropského parlamentu; vzhledem k tomu, že takové uvolnění pravidel týkajících se pohybu cestujících je dalším krokem k tomu, aby si členské státy vzájemně otevřely trhy a aby se vytvořily podmínky podobné těm, které jsou na domácím trhu; vzhledem k tomu, že kontrolu zelených karet vozidel, která mají obvyklé stanoviště v jednom členském státě, při vstupu na území jiného členského státu lze zrušit dohodou mezi šesti národními kancelářemi pojistitelů, přičemž by každá národní kancelář Pojistné rozpravy 6

7

v souladu s ustanoveními národních zákonů zaručila uspokojení všech oprávněných nároků vzniklých ze škod na věci a na zdraví, které byly způsobeny na jeho území jedním z těchto vozidel, ať bylo či nebylo pojištěno; vzhledem k tomu, že taková dohoda o ručení předpokládá, že všechna motorová vozidla Společenství, která se pohybují na území Společenství, jsou pojištěna; vzhledem k tomu, že národní zákony každého členského státu by proto měly zajistit povinné pojištění vozidel pro případ občanskoprávní odpovědnosti platné na celém území Společenství; vzhledem k tomu, že takové národní zákony mohou nicméně stanovit výjimky pro určité osoby a určité typy vozidel; vzhledem k tomu, že systém stanovený touto směrnicí by se mohl rozšířit na vozidla mající obvyklé stanoviště na území kterékoli třetí země, s níž národní kanceláře šesti členských států uzavřely podobnou dohodu; přijala tuto směrnici:

Článek 1 Pro účely této směrnice: 1. „vozidlem“ se rozumí jakékoli motorové vozidlo určené k pohybu po souši, s mechanickým pohonem, nepohybující se však po kolejích, a jakékoli přípojné vozidlo, ať již připojené či nepřipojené; 2. „poškozenou stranou“ se rozumí jakákoli osoba, která má právo na náhradu jakékoli škody na věci a na zdraví způsobené vozidly; 3. „národní kanceláří pojistitelů“ se rozumí profesní organizace vytvořená v souladu s doporučením č. 5, přijatým 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Hospodářské komise Spojených národů pro Evropu a sdružující pojišťovny, které jsou v určitém státu oprávněny pojišťovat motorová vozidla pro případ občanskoprávní odpovědnosti; 4. „územím, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“ se rozumí – území státu, v němž je vozidlo evidováno; nebo – pokud se pro určitý typ vozidla evidence nevyžaduje, ale na vozidle je umístěna pojišťovací značka nebo rozlišovací značka, která je obdobou poznávací značky, území státu, v němž pojišťovací značka nebo rozlišovací značka byly vydány; nebo – pokud se pro určité typy vozidel nevyžaduje ani poznávací značka, ani pojišťovací značka ani rozlišovací značka území státu, v němž má držitel vozidla trvalé bydliště; 5. „zelenou kartou“ se rozumí mezinárodní osvědčení o pojištění vydané jménem národní kanceláře v souladu s doporučením č. 5, přijatým 25. ledna 1949 Podvýborem pro silniční dopravu při Výboru pro vnitrozemskou dopravu Hospodářské komise Spojených národů pro Evropu.

8


Článek 2 1. Členské státy se zdrží kontrolování pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti u vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu. Stejně tak se členské státy zdrží kontrolování pojištění u vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetího státu a vstupují na jejich území z území jiného členského státu. Členské státy však mohou provádět namátkové kontroly. 2. Pokud jde o vozidla, která mají obvyklé stanoviště na území členského státu, uplatní se ustanovení této směrnice s výjimkou článku 3 a 4: – poté, co bude mezi šesti národními kancelářemi pojistitelů uzavřena dohoda, podle níž každá národní kancelář v souladu s ustanoveními vlastních národních zákonů o povinném pojištění zaručí vyřízení nároků souvisejících s nehodami, k nimž došlo na jeho území a které byly způsobeny vozidly, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, ať už tato vozidla jsou či nejsou pojištěna; – od data, které Komise stanoví poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že taková dohoda byla uzavřena; – po dobu trvání této dohody.

Článek 3 1. Každý členský stát přijme s přihlédnutím k článku 4 veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. Rozsah kryté odpovědnosti a podmínky tohoto krytí se určí na základě těchto opatření. 2. Každý členský stát je povinen přijmout veškerá nezbytná opatření, aby pojistná smlouva kryla také: – podle zákonů platných v ostatních členských státech jakoukoli škodu na věci a na zdraví způsobenou na území těchto států; – jakoukoli škodu na věci a na zdraví, kterou utrpí příslušníci členských států během přímé cesty mezi dvěma územími, na nichž platí Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, neexistuje-li národní kancelář pojistitelů odpovědná za území, kterým projíždějí; v takovém případě bude škoda na věci a na zdraví kryta podle zákonů o povinném pojištění platných v členském státu, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

Článek 4 Členský stát může jednat odchylně od článku 3, pokud jde o: (a) určité fyzické nebo právnické osoby, veřejné nebo soukromé; příslušný stát sestaví seznam takových osob a předá jej ostatním členským státům a Komisi. Členský stát, který takto postupuje, učiní vše potřebné, aby zajistil, že bude vyplacena náhrada za jakoukoli škodu na věci a na zdraví způsobenou na území jiných členských států vozidly, která takovým osobám patří. Zejména určí v zemi, kde Pojistné rozpravy 6

9

dojde ke škodě na věci a na zdraví, orgán nebo subjekt odpovědný za odškodnění poškozených stran v souladu se zákony toho státu v případech, kdy postup stanovený v první odrážce článku 2 odst. 2) nelze použít. O provedených opatřeních bude informovat ostatní členské státy a Komisi; (b) určité typy vozidel nebo určitá vozidla, která mají zvláštní poznávací značku; příslušný stát sestaví seznam takových typů nebo takových vozidel a předá jej ostatním členským státům a Komisi. V tom případě si ostatní členské státy zachovají právo při vstupu takového vozidla na jejich území požadovat, aby držitel takového vozidla měl platnou zelenou kartu nebo aby na hranicích uzavřel pojistnou smlouvu hraničního pojištění splňující požadavky dotyčného členského státu.

Článek 5 Každý členský stát zajistí, aby, způsobí-li na jeho území nehodu vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, národní kancelář pojistitelů – aniž by tím byl dotčen závazek, o němž se hovoří v první odrážce článku 2 odst. 2), získala informace: – o území, na němž má toto vozidlo obvyklé stanoviště, a o jeho poznávací značce, pokud tato existuje; – pokud je to možné, o údajích o pojištění vozidla, obvykle uváděných v zelené kartě, které má k dispozici držitel vozidla, a to v rozsahu požadovaném členským státem, na jehož území má toto vozidlo obvyklé stanoviště. Každý členský stát také zajistí, aby tato kancelář sdělila tyto informace národní kanceláři pojistitelů státu, na jehož území má vozidlo obvyklé stanoviště.

Článek 6 Každý členský stát přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že vozidla, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země nebo na mimoevropském území členského státu a vstupují na území, na němž platí Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, se nebudou na jeho území používat, nejsou-li všechny škody na věci a na zdraví způsobené těmito vozidly kryty v souladu s požadavky zákonů různých členských států o povinném pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel na celém území, na němž platí Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství.

Článek 7 1. Každé vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území třetí země nebo na mimoevropském území členského státu, musí být před vstupem na území, na němž platí Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství, opatřeno buď platnou

10


zelenou kartou nebo potvrzením o hraničním pojištění, které prokazují, že vozidlo je pojištěno v souladu s článkem 6. 2. S vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve třetí zemi, se však bude zacházet jako s vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve Společenství, jestliže národní kanceláře všech členských států, každá zvlášť a každá podle ustanovení svých vlastních národních zákonů o povinném pojištění zaručí, že vypořádá nároky související s nehodami, ke kterým došlo na jejich území a byly způsobeny těmito vozidly. 3. Komise poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že závazky zmíněné v předchozím odstavci byly přijaty, stanoví od kterého data a pro které typy vozidel členské státy nebudou vyžadovat předložení dokladů uvedených v odstavci 1.

Článek 8 Členské státy přijmou nejpozději do 31. prosince 1973 nezbytná opatření pro dosažení shody s touto směrnicí a budou o tom Komisi bezodkladně informovat .

Článek 9 Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu 24. dubna 1972. Za Radu předseda G. THORN


11

DRUHÁ SMĚRNICE RADY 84/5/EEC ze dne 30. prosince 1983 O SBLIŽOVÁNÍ ZÁKONŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ O POJIŠTĚNÍ PRO PŘÍPAD OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL Rada evropských společenství, – majíc na zřeteli Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství a zejména její článek 100, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 3), vzhledem k tomu, že směrnicí Rady 72/166/EEC4) , novelizovanou směrnicí 72/430/EEC5), Rada sblížila zákony členských států o pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a vynucení povinnosti se pro případ takové odpovědnosti pojistit; vzhledem k tomu, že článek 3 směrnice 72/166/EEC zavazuje každý členský stát, aby přijal veškerá nezbytná opatření k zajištění, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním; vzhledem k tomu, že rozsah kryté odpovědnosti a podmínky tohoto krytí se určí na základě těchto opatření; vzhledem k tomu, že však i nadále existují výrazné rozdíly mezi zákony různých členských států, pokud jde o rozsah této povinnosti pojistného krytí; vzhledem k tomu, že tyto rozdíly přímo ovlivňují vytváření a fungování společného trhu; vzhledem k tomu, že zejména rozšíření povinnosti, aby pojistné krytí zahrnulo odpovědnost vyplývající ze škod na věci, je spravedlivé; vzhledem k tomu, že částky, ve vztahu k nimž je pojištění povinné, musejí v každém případě zajišťovat obětem náležité odškodnění bez ohledu na to, ve kterém členském státě k nehodě došlo; vzhledem k tomu, že je nezbytné stanovit subjekt, který zaručí, že oběť nezůstane neodškodněna v případě, kdy vozidlo, které nehodu způsobilo, není pojištěno či zjištěno; vzhledem k tomu, že je důležité stanovit bez novelizace ustanovení, aplikovaných členskými státy, pokud jde o subsidiární nebo nesubsidiární povahu odškodnění vyplácených tímto subjektem a pravidla platná pro přechod práv, že oběť takové nehody bude moci u takového subjektu jakožto prvního kontaktního místa svůj nárok uplatnit; vzhledem k tomu že členským státům by se však mělo umožnit použít určitá omezená vyloučení odpovědnosti, pokud jde o výplatu odškodnění tímto subjektem, a stanovit, že náhrada 1) 2) 3) 4) 5)

OJ OJ OJ OJ OJ

12

čís. čís. čís. čís. čís.

C C C L L

24, 21. 8. 1980, str. 9 a OJ čís. C 78, 30. 3. 1982, str. 17 287, 9. 11. 1981, str. 44 138, 9. 6. 1981, str.. 15 103, 2. 5. 1972, str. 2 291, 28. 12. 1972, str. 162


škody na věci, způsobené nezjištěným vozidlem, může být vzhledem k nebezpečí podvodného jednání omezena nebo vyloučena; vzhledem k tomu, že je v zájmu obětí, aby se účinky určitých výluk omezily na vztah mezi pojistitelem a osobou, která za nehodu odpovídá; vzhledem k tomu, že však členské státy mohou v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel konkretizovat, že odškodnění zaplatí výše zmíněný subjekt; vzhledem k tomu, že ve snaze zmenšit finanční zatížení tohoto subjektu mohou členské státy stanovit určitou hranici, od níž tento subjekt poskytuje odškodnění za škody na věci, způsobené nepojištěnými vozidly nebo tam, kde to přichází v úvahu, vozidly odcizenými nebo získanými násilím; vzhledem k tomu, že rodinným příslušníkům pojištěné osoby, řidiče nebo kterékoli jiné osoby, která odpovídá, by se měla poskytnout ochrana srovnatelná s ochranou kterýchkoli jiných třetích stran, v každém případě pokud jde o škodu na zdraví; vzhledem k tomu, že odstranění kontrol pojištění je podmíněno tím, že národní kancelář pojistitelů hostitelské země kryje škody způsobené vozidly, která mají obvyklé stanoviště v jiném členském státě; vzhledem k tomu, že nejvhodnějším kritériem, jak určit, zda má vozidlo v daném členské státu obvyklé stanoviště, je, že má poznávací značku tohoto státu; vzhledem k tomu, že první odrážka článku 1 odst. 4) směrnice 72/166/EEC by se měla v tomto směru novelizovat; vzhledem k tomu, že s přihlédnutím k výchozí situaci v některých členských státech, pokud jde na jedné straně o minimální částky a na druhé straně o krytí a spoluúčasti, které budou použitelné výše uvedeným subjektem při škodě na věci, by se mělo přijmout ustanovení o přechodných opatřeních k postupné realizaci ustanovení směrnice o minimálních částkách a náhradě škody na věci tímto subjektem v těchto členských státech, přijala tuto směrnici:

Článek 1 1. Pojištění, uvedené v článku 3 odst. 1) směrnice 72/166/EEC, povinně kryje jak škody na věci, tak na zdraví. 2. Aniž by se to dotýkalo jakýchkoli vyšších ručení, která členský stát může stanovit, bude každý členský stát požadovat, aby částky, na něž je pojištění povinné, činily nejméně: – při škodě na zdraví 350 000 ECU, je-li pouze jedna oběť; jde-li u jedné nehody o víc než jednu oběť, násobí se tato částka počtem obětí, – při škodě na věci 100 000 ECU na jednu nehodu, bez ohledu na počet obětí. Místo výše uvedených minimálních částek mohou členské státy stanovit minimální částku 500 000 ECU při škodě na zdraví, kde jde v rámci jedné nehody o víc než jednu oběť, nebo, jde-li o škodu na zdraví a na věci, minimální celkovou částku 600 000 ECU na jednu nehodu, ať jsou počet obětí či povaha škody jakékoli. 3. Pro účely této směrnice „ECU“ znamená zúčtovací jednotku, jak ji definuje článek 1 nařízení (EEC) č. 3180/786). Převodní hodnota v národní měně, která se přijme pro 6)

OJ čís. L 379, 30. 12. 1978, str. 1


13

jednotlivá čtyřletá období počínaje 1. lednem prvního roku každého období, se bude rovnat převodním hodnotám ECU k poslednímu dni září předchozího roku, které jsou k dispozici, vůči všem měnám Společenství. První období začne 1. ledna 1984. 4. Každý členský stát vytvoří nebo pověří subjekt, jehož úkolem bude poskytovat odškodnění minimálně do výše povinného pojištění pro případ škod na věci nebo na zdraví způsobených neidentifikovaným vozidlem nebo vozidlem, k němuž pojistná povinnost stanovená v odstavci 1) nebyla splněna. Toto ustanovení se nikterak nedotýká práva členského státu považovat odškodnění tímto subjektem za subsidiární či nikoliv a práva stanovit, jak se budou řešit nároky mezi tímto subjektem a osobou či osobami odpovědnými za nehodu a ostatními pojistiteli či orgány sociálního zabezpečení, po nichž se žádá, aby odškodnily oběť jedné a téže nehody. Oběť může v každém případě uplatnit svůj nárok přímo vůči subjektu, který, na základě informace, kterou mu na jeho žádost oběť poskytne, bude povinen dát zdůvodněnou odpověď, pokud jde o výplatu jakéhokoli odškodnění. Členský stát však může výplatu odškodnění tímto subjektem vyloučit ve vztahu k osobám, které do vozidla, jež škodu na věci nebo na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, jestliže může tento subjekt prokázat, že věděly, že není pojištěné. Členské státy mohou výplatu odškodnění tímto subjektem omezit nebo vyloučit v případě škody na věci způsobené nezjištěným vozidlem. Pro případ škody na věci, způsobené nepojištěným vozidlem, mohou rovněž stanovit částku nepřesahující 500 ECU, za niž může odpovídat oběť. Každý členský stát dále při výplatě odškodnění tímto subjektem použije své zákony, nařízení a správní ustanovení, aniž by se to dotýkalo jakéhokoli jiného postupu pro oběť příznivějšího.

Článek 2 1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že jakékoli zákonné ustanovení či smluvní ujednání obsažené v pojistce vydané v souladu s článkem 3 odst. 1) směrnice 72/166/EEC, které z pojištění vylučuje užívání či řízení vozidel: – osobami, které k tomu nejsou výslovně či nepřímo oprávněny, nebo – osobami, které nevlastní řidičský průkaz, který by jim dovoloval příslušné vozidlo řídit, nebo – osobami, porušujícími zákonem stanovené technické podmínky, týkající se stavu a bezpečnosti příslušného vozidla, bude pro účely článku 3 odst. 1) směrnice 72/166/EEC ve vztahu k nárokům třetích stran, jež byly obětmi nehody, považováno za neplatné. Ustanovení či ujednání, uvedená v první odrážce, však lze uplatnit proti osobám, které do vozidla, jež škodu na věci nebo na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, může-li pojistitel prokázat, že věděly, že vozidlo bylo odcizeno.

14


Členské státy mohou – v případě nehod, k nimž dojde na jejich území – ustanovení prvního pododstavce nepoužít, jestliže a nakolik může oběť obdržet náhradu utrpěné škody od orgánu sociálního zabezpečení. 2. V případě vozidel odcizených nebo získaných násilím mohou členské státy stanovit, že subjekt, vymezený v článku 1 odst. 4), vyplatí za podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku, odškodnění místo pojistitele; má-li vozidlo obvyklé stanoviště v jiném členském státě, nemůže tento subjekt uplatňovat žádný nárok proti subjektu v takovém členském státě. Členské státy, které v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanoví, že subjekt, uvedený v článku 1 odst. 4), vyplatí odškodnění, mohou, pokud jde o škody na věci, stanovit částku nepřevyšující 250 ECU, za níž může odpovídat oběť.

Článek 3 Rodinní příslušníci pojištěného, řidiče či kterékoli jiné osoby, která podle občanského práva v případě nehody odpovídá a jejíž odpovědnost je kryta pojištěním, uvedeným v článku 1 odst. 1), nebudou v důsledku tohoto vztahu vyloučeni z pojištění, pokud jde o škody na zdraví, které sami utrpěli.

Článek 4 První odrážka článku 1 /4/ směrnice 72/166/EEC se nahrazuje následovně: „– území státu, jehož poznávací značku vozidlo nese, nebo“.

Článek 5 1. Členské státy upraví své národní předpisy, aby byly v souladu s touto směrnicí, nejpozději do 31. prosince 1987. Budou o tom bezodkladně informovat Komisi. 2. Ustanovení takto novelizovaná se začnou používat nejpozději 31. prosince 1988. 3. Bez ohledu na odstavec 2: a) Řecké republice se poskytuje lhůta do 31. prosince 1995, aby zvýšila ručení na úrovně požadované článkem 1 odst. 2). Jestliže této možnosti využije, ručení musí, ve vztahu k částkám tímto článkem stanoveným, dosáhnout: – více než 16 % nejpozději 31. prosince 1988; – 31 % nejpozději 31. prosince 1992; b) ostatním členským státům se poskytuje lhůta do 31. prosince 1990, aby zvýšily ručení na úrovně požadované článkem 1 odst. 2). Členské státy, které této možnosti využijí, musí k datu, uvedenému v odstavci 1, zvýšit ručení minimálně o polovinu rozdílu mezi ručením účinným 1. ledna 1984 a částkami stanovenými v článku 1 odst. 2). 4. Bez ohledu na odstavec 2: a) Italská republika může stanovit, že částka stanovená v pátém pododstavci článku 1 odst. 4) bude do 31. prosince 1992 činit 1000 ECU; Pojistné rozpravy 6

15

b) Řecká republika a Irsko mohou stanovit, že: – náhrada škody na věci, poskytovaná subjektem uvedeným v článku 1 odst. 4), bude do 31. prosince 1992 vyloučena; – částka, uvedená v pátém pododstavci článku 1 odst. 4), a částka, uvedená ve druhém pododstavci článku 2 odst. 2), bude do 31. prosince 1995 činit 1 500 ECU.

Článek 6 1. Komise předloží nejpozději do 31. prosince 1989 Radě zprávu o situaci v členských státech, které využily přechodných opatření, stanovených v článku 5 odst. 3) písm. a) a odst. 4) písm. b), a kde to přichází v úvahu, předloží návrhy, aby se ve světle vývoje tato opatření přezkoumala. 2. Komise předloží nejpozději do 31. prosince 1993 Radě zprávu o pokroku, jehož se dosáhlo při zavádění této směrnice, a kde to přichází v úvahu, předloží návrhy, zejména pokud jde o přizpůsobení částek, stanovených v článku 1 odst. 2) a odst. 4).

Článek 7 Tato směrnice je určena členských státům.

V Bruselu 30. prosince 1983.

16

Za Radu předseda G. VARFIS


TŘETÍ SMĚRNICE RADY 90/232/EEC ze dne 14. května 1990 O SBLIŽOVÁNÍ ZÁKONŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ O POJIŠTĚNÍ PRO PŘÍPAD OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL

Rada evropských společenství, – majíc na zřeteli Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství a zejména její článek 100a, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3), vzhledem k tomu, že směrnicí 72/166/EEC 4) ve znění směrnice 84/5/EEC 5) přijala Rada ustanovení o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a vynucení povinnosti se pro případ takové odpovědnosti pojistit; vzhledem k tomu, že článek 3 směrnice 72/166/EEC zavazuje každý členský stát přijmout náležitá opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost u vozidel s obvyklým stanovištěm na jeho území je kryta pojištěním; vzhledem k tomu, že rozsah pojištěné odpovědnosti a podmínky pojistného krytí by měly být určeny na základě těchto opatření; vzhledem k tomu, že směrnicí 84/5/EEC upravenou ujednáním o přístupu Španělska a Portugalska se rozdíly v úrovni a obsahu povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti v jednotlivých členských státech značně zmenšily; vzhledem k tomu, že však u tohoto pojistného krytí ještě existují významné rozdíly; vzhledem k tomu, že obětem nehod motorových vozidel by mělo být zaručeno srovnatelné zacházení nezávisle na tom, ve které zemi Společenství k nehodám dojde; vzhledem k tomu, že v některých členských státech existují mezery, zejména pokud jde o povinnou pojistnou ochranu přepravovaných osob; vzhledem k tomu, že by se tyto mezery měly odstranit, aby byla chráněna tato zvláště zranitelná kategorie potenciálních obětí; vzhledem k tomu, že by se měla odstranit nejistota při aplikaci článku 3 odst. 2, první odrážka, směrnice 72/166/EEC; vzhledem k tomu, že všechny pojistky týkající se povinného pojištění motorových vozidel musí pokrývat celé území Společenství; vzhledem k tomu, že v zájmu pojištěného by každá pojistka měla navíc za jediné pojistné zaručovat krytí v každém členském státě předepsané jeho zákonem, nebo je-li 1) 2) 3) 4) 5)

OJ OJ OJ OJ OJ

No No No No No

C 16 , 20.1. 1989, str. 12 C 304, 4. 12. 1989, str. 41 and OJ No C 113, 7. 5. 1990 C159, 26.6. 1989, str. 7 L 103, 2. 5. 1972, str. 1 L 8, 11. 1. 1984, str. 17


17

vyšší, krytí předepsané zákonem členského státu, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště; vzhledem k tomu, že článek 1 odst. 4 směrnice 84/5/EEC zavazuje každý členský stát vytvořit nebo pověřit subjekt, který má odškodňovat oběti nehod, způsobených nezjištěným nebo nepojištěným vozidlem; vzhledem k tomu, že se však toto ustanovení nedotýká práva členských států považovat odškodnění tímto subjektem za subsidiární či nikoliv; vzhledem k tomu, že však v případě nehody způsobené nepojištěným vozidlem musí v některých členských státech poškozený, dříve než uplatní nárok u tohoto subjektu, dokázat, že osoba, která za škodu odpovídá, není schopna nebo odmítá škodu hradit; vzhledem k tomu, že však uvedený subjekt má při postihu proti osobě, která za nehodu odpovídá, lepší postavení než poškozený, a proto by tento subjekt neměl mít možnost vázat vyplacení náhrady škody na důkaz poškozeného, že ten, kdo nehodu způsobil, není schopen nebo odmítá škodu hradit; vzhledem k tomu, že pokud se výše uvedený subjekt a pojistitel odpovědnosti za škodu neshodnou, kdo má nehodou poškozenému uhradit škodu, mají členské státy, aby zabránily průtahům při výplatě náhrady škody poškozenému, určit jednu z těchto stran předběžně odpovědnou za vyplacení náhrady škody do rozhodnutí sporu; vzhledem k tomu, že pro dopravní nehodou poškozené bývá někdy obtížné zjistit jméno pojišťovny, která kryje odpovědnost z provozu vozidla, které se na nehodě podílelo; vzhledem k zájmu těchto poškozených by měly členské státy přijmout potřebná opatření, aby zajistily, že tato informace bude neprodleně dostupná; vzhledem k tomu, že obě dosavadní směrnice v oblasti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel by se měly s ohledem na předchozí úvahy jednotně doplnit; vzhledem k tomu, že takové doplnění, jímž se zlepší ochrana pojištěných a poškozených dopravními nehodami, dále usnadní překračování vnitřních hranic Společenství a tím i vytváření a fungování vnitřního trhu; vzhledem k tomu, že je proto třeba brát za základ vysokou úroveň ochrany spotřebitele; vzhledem k tomu, že podle článku 8c Smlouvy je třeba přihlédnout k rozsahu úsilí, které se požaduje od některých národních hospodářství s odlišným stupněm vývoje; vzhledem k tomu, že by se proto určitým členských státům měla poskytnout přechodná úprava, která by umožnila postupnou aplikaci určitých ustanovení této směrnice, přijala tuto směrnici:

Článek 1 Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 2 odst. 1, druhého pododstavce, směrnice 84/5/EEC, pojištění uvedené v článku 3 odst. 1 směrnice 72/166/EEC kryje odpovědnost za úrazy všech ve vozidle cestujících osob s výjimkou řidiče, vyplývající z provozu vozidla. Pro účely této směrnice odpovídá pojem „vozidlo“ pojmu stanovenému v článku 1 směrnice 72/166/EEC.

18


Článek 2 Členské státy podniknou nezbytné kroky, aby zajistily, že všechny pojistky povinného pojištění kryjící občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel – kryjí na základě jediného pojistného celé území Společenství a – na základě tohoto jediného pojistného zaručují pojistnou ochranu zákonem předepsanou v každém členském státě, resp. pojistnou ochranu, zákonem předepsanou v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště, pokud posledně uvedená je vyšší.

Článek 3 Článek 1 odst. 4, první pododstavec, směrnice 84/5/EEC se doplňuje o následující větu: „Členské státy však nesmí tomuto subjektu dovolit, aby vázal platbu odškodnění na to, aby poškozený nějakou formou prokázal, že odpovědná osoba není schopna nebo odmítá placení.“

Článek 4 Pro případ sporu mezi subjektem uvedeným v článku 1 odst. 4 směrnice 84/5/EEC a pojistitelem odpovědnosti za škody o tom, kdo má poškozeného odškodnit, přijmou členské státy odpovídající opatření, aby byla určena jedna z těchto stran k neprodlené předběžné úhradě škody poškozenému. Pokud bude později rozhodnuto, že druhá strana měla zcela nebo částečně uhradit odškodnění, poskytne tato druhá strana straně, která zaplatila, odpovídající vyrovnání.

Článek 5 1. Členské státy přijmou potřebná opatření k zajištění toho, aby osoby zúčastněné na dopravní nehodě mohly bez prodlení zjistit identitu pojišťovny, která kryje občanskoprávní odpovědnost vyplývající z provozu vozidla zúčastněného na nehodě. 2. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do 31. prosince 1995 zprávu o aplikaci odstavce 1 tohoto článku. Tam, kde to bude nutné, předloží Komise Radě příslušné návrhy.

Článek 6 1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení shody s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 1992 a budou o tom Komisi bezodkladně informovat. 2. Výjimkou od odstavce 1 – mají Řecká republika, Španělské království a Portugalská republika do 31. prosince 1995 lhůtu, aby vyhověly ustanovením článků 1 a 2; Pojistné rozpravy 6

19

– má Irsko lhůtu do 31. prosince 1998, aby vyhovělo článku 1 ohledně spolujezdců na motocyklech, a lhůtu do 31. prosince 1995, aby vyhovělo článku 1 ohledně ostatních vozidel, jakož i ustanovení článku 2.


V Bruselu 14. května 1990

20

Za Radu předseda D. J. O’MALLEY


SMĚRNICE RADY 90/618/EEC ze dne 6. listopadu 1990 UPRAVUJÍCÍ SMĚRNICI 73/239/EEC A SMĚRNICI 88/357/EEC O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ VZTAHUJÍCÍCH SE K PŘÍMÉMU JINÉMU NEŽ ŽIVOTNÍMU POJIŠTĚNÍ, ZEJMÉNA POKUD SE TÝKÁ POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL

Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství a zejména její články 57 odst. 2 a 66, – majíc na zřeteli návrh Komise 1), – ve spolupráci s Evropským parlamentem 2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 3), vzhledem k tomu, že s cílem rozvinout vnitřní pojistný trh přijala Rada dne 24. června 1973 směrnici 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění 4) (označovanou také jako „První směrnice“) a dne 22. června 1988 směrnici 88/357/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů, týkajících se přímého jiného než životního pojištění a obsahující ustanovení k usnadnění efektivního výkonu svobody poskytovat služby a upravující směrnici 73/239/EEC5) (označovanou také jako „Druhá směrnice“); vzhledem k tomu, že směrnice 88/357/EEC usnadnila pojišťovacím podnikům, jejichž ústředí sídlí ve Společenství, poskytovat služby ve členských státech a umožnila tak pojistníkům mít možnost postihu nejen vůči pojistitelům v jejich vlastní zemi, ale také vůči pojistitelům majícím své sídlo ve Společenství a založeným v jiných členských státech; vzhledem k tomu, že z působnosti ustanovení směrnice 88/357/EEC vztahujících se specificky ke svobodě poskytovat služby byla vyloučena určitá rizika, u nichž aplikace daných ustanovení byla v této etapě shledána nevhodnou vzhledem ke zvláštním pravidlům přijatým orgány členských států s ohledem na povahu a sociální dopady těchto ustanovení; vzhledem k tomu, že tyto výluky měly být po uplynutí určité doby od zavedení této směrnice přezkoumány; vzhledem k tomu, že jedna z těchto výluk se vztahovala na pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla jiné než pojištění odpovědnosti dopravce;

1) 2) 3) 4) 5)

OJ čís. C 65, 15. 3 1989, str. 6 a OJ čís. C 180, 20. 7. 1990, str. 6 OJ čís. C 68, 19. 3. 1990, str. 85 a Rozhodnutí ze dne 10. října 1990 (dosud nepublikováno v Úředním věstníku) OJ čís. C 194, 31. 7. 1989, str. 3 OJ čís. L 228, 16. 8. 1973, str. 3 OJ čís. L 172, 4. 7. 1988, str. 1


21

vzhledem k tomu, že při přijímání výše uvedené směrnice dala Komise ujištění, že předloží Radě v co nejkratším termínu návrh týkající se svobody poskytovat služby v oblasti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (jiném než je pojištění odpovědnosti dopravce); vzhledem k tomu, že s výhradou ustanovení dané směrnice týkajících se povinného pojištění je vhodné pro pojistné odvětví odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla upravit možnost zacházení s velkými riziky ve smyslu článku 5 dané směrnice; vzhledem k tomu, že zacházení s velkými riziky by mělo být předpokládáno i pro pojištění škod způsobených na pozemních motorových vozidlech nebo pozemních, jiných než motorových vozidlech nebo pro pojištění jejich ztráty; vzhledem k tomu, že směrnice 88/357/EEC stanovila, že rizika, která mohou být kryta soupojištěním ve Společenství ve smyslu směrnice Rady 78/473/EEC ze dne 30. května 1978 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění ve Společenství 6), mají být velkými riziky podle definice ve směrnici 88/357/EEC a vzhledem k tomu, že začlenění pojistných odvětví pojištění motorových vozidel současnou směrnicí pod definici velkých rizik podle směrnice 88/357/EEC způsobí, že tato odvětví budou zahrnuta do seznamu odvětví, která mohou být kryta soupojištěním ve Společenství ; vzhledem k tomu, že směrnice Rady 72/166/EEC ze dne 24. dubna 1972 o sbližování zákonů členských států týkajících se pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a vynucení povinnosti se pro případ takové odpovědnosti pojistit7) ve znění naposledy upraveném směrnicí 90/232/EEC8), byla založena na systému zelených karet a dohodách mezi národními kancelářemi pojistitelů motorových vozidel s cílem umožnit zrušení kontrol zelených karet; vzhledem k tomu, že je však žádoucí poskytnout členským státům přechodnou úpravu pro postupnou aplikaci ustanovení této směrnice vztahujících se k zacházení s velkými riziky pro daná pojistná odvětví včetně těch případů, kdy jsou rizika kryta soupojištěním; vzhledem k tomu, že je vhodné, k zajištění dalšího správného fungování systému zelených karet a dohod mezi národními kancelářemi pojistitelů motorových vozidel požadovat, aby se pojišťovací podniky provozující pojištění motorových vozidel v členském státu v rámci poskytování služeb účastnily a společně podílely na financování kanceláře v onom členském státu; vzhledem k tomu, že směrnice Rady 84/5/EEC ze dne 30. prosince 1983 o sbližování zákonů členských států o pojištění pro případ občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel9) ve znění naposledy upraveném směrnicí 90/232/EEC členské státy zavázala, aby vytvořily nebo aby pověřily určitý subjekt (garanční fond) úkolem poskytovat odškodnění obětem nehod způsobených nepojištěnými nebo nezjištěnými vozidly; vzhledem k tomu, že je vhodné požadovat také na pojišťovacích podnicích poskytujících pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel v člen6) 7) 8) 9)

OJ čís. L 151, 7. 6. 1978, str. 25 OJ čís. L 103, 2. 5. 1972, str. 1 OJ čís. L 129, 19. 5. 1990, str. 33 OJ čís. L 8, 11. 1. 1984, str. 17

22


ském státu v rámci poskytování služeb, aby se účastnily a podílely na financování garančního fondu, vytvořeného v onom členském státu; vzhledem k tomu, že pravidla platná v některých členských státech týkající se krytí zvýšených rizik se vztahují na všechny podniky, které kryjí rizika prostřednictvím podnikatelské jednotky v nich zřízené; vzhledem k tomu, že účelem těchto pravidel je zajistit, aby povinný charakter pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel byl vyvážen možností, danou motoristům, takové pojištění získat; vzhledem k tomu, že by členským státům mělo být dovoleno uplatňovat vůči podnikům poskytujícím služby na jejich územích tato pravidla v míře odůvodněné veřejným zájmem a nepřekračující rámec nutný k dosažení výše zmíněného účelu; vzhledem k tomu, že v oblasti pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel se ochrana zájmů poškozených osob, které mohou vyžadovat plnění, může ve skutečnosti týkat kohokoliv a je tudíž žádoucí zajistit, aby se tyto osoby nevyskytly v nevýhodnějším postavení nebo aby jim nebyly způsobeny větší nesnáze tehdy, když pojistitel odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel působí v rámci poskytování služeb spíše než na základě založení podniku; vzhledem k tomu, že pro tento účel, a pokud nejsou zájmy těchto osob dostatečně ochráněny pravidly vztahujícími se na poskytovatele služeb v členském státu, v němž působí, by mělo být stanoveno, že členský stát poskytování služeb bude na podniku vyžadovat, aby stanovil zástupce sídlícího nebo působícího na jeho území, který bude shromažďovat všechny nezbytné informace týkající se plnění a který bude mít příslušnou pravomoc pro zastupování podniku vůči poškozeným osobám, které mohou uplatňovat škody, včetně poskytování plnění za ně, a pravomoc zastupovat tento podnik nebo v případě nutnosti nechat jej zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu, pokud jde o tyto škody; vzhledem k tomu, že lze také požadovat, aby tento zástupce zastupoval podnik před oprávněnými orgány členského státu poskytování služeb při kontrole existence a platnosti pojistek odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel; vzhledem k tomu, že by měl být zajištěn pružný postup, který umožní posoudit reciprocitu na úrovni Společenství jako celku se třetími zeměmi; vzhledem k tomu, že cílem tohoto postupu není uzavírat finanční trhy Společenství, ale spíše, protože Společenství má v úmyslu ponechat jeho finanční trhy otevřené ostatnímu světu, zlepšovat liberalizaci veškerých finančních trhů ve třetích zemích; vzhledem k tomu, že za tímto účelem stanovuje tato směrnice postup pro jednání se třetími zeměmi nebo jako poslední prostředek pro přijetí opatření zahrnujících pozastavení nových žádostí o udělení povolení nebo pro omezení nových povolení, přijala tuto směrnici:

Článek 1 Pro účely této směrnice: a) „vozidlem“ se rozumí vozidlo podle definice uvedené v článku 1 odst. 1 směrnice 72/166/EEC; b) „kanceláří“ se rozumí národní kancelář pojistitelů podle definice uvedené v článku 1 odst. 3 směrnice 72/166/EEC; Pojistné rozpravy 6

23

c) „garančním fondem“ se rozumí subjekt uvedený v článku 1 odst. 4 směrnice 84/5/EEC; d) „mateřským podnikem“ se rozumí mateřský podnik podle definice uvedené v článcích 1 a 2 směrnice 83/349/EEC10); a) „dceřinou společností“ se rozumí dceřiná společnost podle definice uvedené v článcích 1 a 2 směrnice 83/349/EEC; jakákoliv dceřiná společnost jiné dceřiné společnosti je také považována za dceřinou společnost mateřského podniku, který stojí v čele takových podniků.

Článek 2 V článku 5 písm. d) směrnice 73/239/EEC se text „rizika klasifikovaná podle odvětví 8, 9, 13 a 16 bodu A přílohy“ v prvním odstavci bodu (iii) nahrazuje takto: „rizika, klasifikovaná podle odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 bodu A přílohy“.

Článek 3 1. Nadpis hlavy III směrnice 73/239/EEC se nahrazuje takto: „Hlava III A Pravidla použitelná na agentury nebo pobočky, založené v rámci Společenství a patřící podnikům, jejichž ústředí sídlí vně Společenství“. 2. Následující nadpis se vkládá za článek 29 směrnice 73/239/EEC: „Hlava III B Pravidla použitelná na dceřiné společnosti mateřských podniků, podléhajících zákonům třetí země, a na získávání podílů těmito mateřskými podniky“.

Článek 4 Do hlavy III B směrnice 73/239/EEC se doplňují tyto články. „Článek 29a Oprávněné orgány členského státu informují Komisi: a) o každém povolení přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jeden nebo více mateřských podniků podléhá zákonům třetí země. Komise informuje Výbor pro pojišťovnictví, který bude vytvořen Radou na návrh Komise; b) kdykoliv takovýto mateřský podnik získá podíl v pojišťovacím podniku ve Společenství, který se tak stane jeho dceřinou společností. Komise bude informovat Výbor pro pojišťovnictví, který bude vytvořen Radou na návrh Komise; Je-li uděleno povolení přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jeden nebo více mateřských podniků podléhá zákonům třetí země, musí být struktura skupiny specifikována ve sdělení, které zašlou oprávněné orgány Komisi.

10) OJ

24

čís. L 193, 18. 7. 1983, str. 1


Článek 29b 1. Členské státy informují Komisi o všech obecných potížích, s nimiž se jejich pojišťovací podniky setkaly při svém založení nebo při provozování činnosti ve třetí zemi. 2. Poprvé nejpozději šest měsíců před aplikací této směrnice, a poté pravidelně, vypracuje Komise zprávu, posuzující zacházení, které je pojišťovacím podnikům Společenství uplatňováno ve třetích zemích, podle podmínek uvedených v odst. 3 a 4 týkajících se založení, provozování pojišťovací činnosti a získání podílů v pojišťovacích podnicích ve třetích zemích. Komise tyto zprávy předkládá spolu s případnými návrhy Radě. 3. Kdykoliv se Komisi jeví, buď na základě zpráv uvedených v odst. 2 nebo na základě jiných informací, že některá třetí země neposkytuje pojišťovacím podnikům Společenství účinný přístup na trh srovnatelný s tím, který Společenství poskytuje pojišťovacím podnikům z této třetí země, může Komise předložit Radě návrhy na odpovídající pověření k jednání s cílem získat pro pojišťovací podniky Společenství srovnatelné konkurenční příležitosti. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou. 4. Kdykoliv se Komisi jeví, buď na základě zpráv uvedených v odst. 2 nebo na základě jiných informací, že pojišťovací podniky Společenství ve třetí zemi nepožívají národního režimu, poskytujícího stejné konkurenční příležitosti, jaké mají domácí pojišťovací podniky, a že nejsou naplňovány podmínky skutečného přístupu na trh, může Komise vyvolat jednání k nápravě této situace. Za okolností popsaných v prvním pododstavci může být kdykoliv vedle vyvolání jednání rozhodnuto v souladu s postupem stanoveným Protokolem o vytvoření Výboru pro pojišťovnictví uvedeném v článku 29a o tom, že oprávněné orgány členských států musí omezit nebo pozastavit svá rozhodnutí: – týkající se žádostí nevyřízených v okamžiku přijetí rozhodnutí nebo budoucích žádostí o povolení a – týkající se získání podílů přímými nebo nepřímými mateřskými podniky, které podléhají zákonům dané třetí země. Trvání uvedených opatření nesmí přesáhnout tři měsíce. Před uplynutím tohoto tříměsíčního období a podle výsledků jednání může Rada na návrh Komise rozhodnout kvalifikovanou většinou o pokračování těchto opatření. Takováto omezení nebo pozastavení se nesmí použít na zakládání dceřiných společností pojišťovacími podniky nebo jejich dceřinými společnostmi řádně povolenými ve Společenství nebo na získávání podílů v pojišťovacích podnicích ve Společenství takovýmito podniky nebo dceřinými společnostmi. 5. Kdykoliv se Komisi jeví, že jedna ze situací popsaných v odst. 3 a 4 nastala, členské státy ji na její žádost informují: a) o jakýchkoliv žádostech o povolení přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jeden nebo více mateřských podniků podléhá zákonům dané třetí země; b) o jakýchkoliv plánech takového podniku získat v pojišťovacím podniku Společenství takový podíl, jímž by se posledně jmenovaný podnik stal dceřinou společností prvně jmenovaného podniku.


25

Tato povinnost poskytovat informace pomine uzavřením dohody se třetí zemí, uvedené v odst. 3 a 4, nebo když opatření uvedená ve druhém a třetím pododstavci odst. 4 přestanou platit. 6. Opatření přijatá podle tohoto článku musí být v souladu se všemi závazky Společenství ve všech mezinárodních dohodách, dvoustranných nebo mnohostranných, upravujících zahájení a provozování činnosti pojišťovacích podniků.

Článek 5 Ve druhém pododstavci článku 12 odst. 2 směrnice 88/357/EEC se tímto druhá a třetí odrážka vypouštějí.

Článek 6 Do hlavy III směrnice 88/357/EEC se vkládá následující článek: ”Článek 12a 1. Tento článek se uplatňuje tam, kde podnik prostřednictvím své podnikatelské jednotky sídlící v členském státu kryje jiné riziko než odpovědnost dopravce klasifikované podle odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EEC, které se nachází v jiném členském státu. 2. Členský stát poskytování služeb musí na podniku požadovat, aby se stal členem a podílel se na financování národní kanceláře a národního garančního fondu tohoto státu. Na podniku však nesmí být požadováno, aby provedl jakoukoliv platbu nebo aby poskytl jakýkoliv příspěvek kanceláři nebo fondu členského státu poskytování služeb, pokud jde o rizika krytá v rámci poskytování služeb, kromě plateb či příspěvků vypočtených na stejném základě jako pro podniky kryjící jiná rizika než odpovědnost dopravce, v odvětví 10 prostřednictvím podnikatelské jednotky sídlící v tomto členském státu podle přijatého pojistného za toto odvětví v tomto členském státu nebo k počtu rizik v tomto odvětví tam krytých. 3. Tato směrnice nezbavuje pojišťovací podnik poskytující služby povinnosti v členském státu poskytování služeb dodržovat pravidla týkající se krytí zvýšených rizik, pokud se tato pravidla vztahují i na podniky založené. 4. Členský stát poskytování služeb musí na podniku vyžadovat, aby zajistil, že osoby uplatňující nároky z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do méně výhodné situace v důsledku skutečnosti, že podnik kryje riziko jiné než odpovědnost dopravce, v odvětví 10 v rámci poskytování služeb spíše než prostřednictvím podnikatelské jednotky umístěné v tomto státu. Pro tento účel členský stát poskytování služeb musí na podniku vyžadovat, aby ustanovil zástupce sídlícího nebo založeného na jeho území, který shromažďuje všechny nezbytné informace týkající se nároků a který má dostatečné pravomoci pro zastupování podniku ve vztahu k poškozeným osobám, které mohou uplatňovat nároky včetně výplat plnění za ně, i pravomoc zastupovat tento podnik nebo v případě nutnosti nechat jej zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto nárokům;

26


Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval podnik před oprávněnými orgány členského státu poskytování služeb při kontrole existence a platnosti pojistek pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel. Členský stát poskytování služeb nesmí na stanoveném zástupci požadovat, aby jménem podniku, který jej ustanovil, vykonával jiné činnosti než ty, které jsou uvedeny ve druhém a třetím pododstavci. Tento ustanovený zástupce nesmí jménem daného podniku zahájit činnost v přímém pojištění. Ustanovení zástupce samo o sobě nepředstavuje otevření pobočky nebo agentury pro účely článku 6 odst. 2 písm. b) směrnice 73/239/EEC a tento zástupce není podnikatelskou jednotkou ve smyslu článku 2 písm. c) této směrnice.

Článek 7 1. Článek 15 odst. 1 a článek 16 odst. 1 směrnice 88/357/EEC se doplňuje o tento pododstavec: „Každý členský stát, na jehož území zamýšlí podnik poskytovat služby, kryjící rizika uvedená v odvětví 10, jiná než odpovědnost dopravce, může požadovat, aby podnik: – nahlásil jméno a adresu zástupce pro vyřizování nároků podle článku 12a odst. 4; – předložil prohlášení, že se podnik stal členem národní kanceláře a národního garančního fondu členského státu poskytování služeb“.

Článek 8 Článek 21 odst. 2 směrnice 88/357/EEC se doplňuje o následující pododstavec: „Každý členský stát může požadovat, aby uvedené dokumenty obsahovaly jméno a adresu zástupce pojišťovacího podniku“.

Článek 9 Článek 22 odst. 1 směrnice 88/357/EEC se nahrazuje takto: „Každá podnikatelská jednotka musí informovat svůj orgán dozoru o výši předepsaného pojistného nesníženého o zajistné, vztahujícího se k uskutečněným pojišťovacím operacím v rámci poskytování služeb, a to podle členských států a podle skupin odvětví. Skupiny odvětví jsou definovány takto: – úraz a nemoc (1 a 2), – pojištění motorových vozidel (3, 7 a 10, se specifikací údajů týkajících se odvětví 10 s výjimkou odpovědnosti dopravce), – požár a jiné škody na majetku (8 a 9), – letecké pojištění, pojištění dopravních prostředků a pojištění přepravy zboží (4, 5, 6, 7, 11 a 12), – obecná odpovědnost za škody (13), – úvěr a záruka (kauce) (14 a 15), – ostatní odvětví (16, 17 a 18). Pojistné rozpravy 6

27

Orgán dozoru každého členského státu postoupí tuto informaci orgánům dozoru všech členských států poskytování služeb“.

Článek 10 Poslední pododstavec článku 27 odst. 1 směrnice 88/357/EEC se nahrazuje takto: „Odchylka, povolená od 1. ledna 1995, se vztahuje pouze na smlouvy kryjící rizika klasifikovaná v odvětvích 3, 8, 9, 10, 13 a 16 umístěná výhradně v jednom ze čtyř členských států majících prospěch z přechodných ustanovení.“

Článek 11 Bez ohledu na článek 23 odst. 2 směrnice 88/357/EEC v případě velkého rizika ve smyslu článku 5 písm. d) směrnice 73/239/EEC klasifikovaného v odvětví 10, jiného než pojištění dopravce, může členský stát poskytování služeb stanovit, že: – výše technických rezerv, vztahujících se k dotyčné smlouvě, podléhá dozoru orgánů tohoto členského státu a stanovuje se podle pravidel tohoto státu nebo v případě, že taková pravidla neexistují, v souladu se zavedenou praxí v tomto členském státu, a to do data, do kterého se musí členské státy přizpůsobit směrnici, koordinující roční účetní závěrky pojišťovacích podniků, – krytí těchto rezerv rovnocennými a odpovídajícími aktivy podléhá dozoru orgánů tohoto členského státu v souladu s pravidly nebo praxí tohoto státu, do vyhlášení Třetí směrnice o neživotním pojištění, – umístění aktiv zmíněných ve druhé odrážce podléhá dozoru orgánů tohoto členského státu v souladu s pravidly nebo praxí tohoto státu do data, do kterého se musí členské státy přizpůsobit Třetí směrnici o neživotním pojištění.

Článek 12 Členské státy uvedou své národní předpisy do souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího vyhlášení11) a budou o tom bezodkladně informovat Komisi. Předpisy, upravené podle prvního pododstavce, budou uplatněny do 24 měsíců od data vyhlášení této směrnice.


V Bruselu 8. listopadu 1990 11)

Za Radu předseda P. ROMITA

Tato směrnice byla oznámena členským státům dne 20. listopadu 1990.

28


ROZHODNUTÍ KOMISE 91/323/EEC ze dne 30. května 1991 TÝKAJÍCÍ SE UPLATNĚNÍ SMĚRNICE RADY 72/166/EEC O SBLIŽOVÁNÍ ZÁKONŮ ČLENSKÝCH STÁTŮ O POJIŠTĚNÍ OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL A VYNUCENÍ POVINNOSTI SE PRO PŘÍPAD TAKOVÉ ODPOVĚDNOSTI POJISTIT Komise Evropských společenství, – majíc na zřeteli Smlouvu o zřízení Evropského hospodářského společenství, – majíc na zřeteli směrnici Rady 72/166/EEC ze dne 24. dubna 1972 o sbližování zákonů členských států o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a vynucení povinnosti se pro případ takové odpovědnosti pojistit1) naposledy upravenou směrnicí 90/232/EEC2) a zejména jejími články 2 odst. 2 a 7 odst. 3, vzhledem k tomu, že současné vztahy mezi národními Kancelářemi pojistitelů členských států, Rakouska, Finska, Norska, Švédska, Švýcarska, Maďarska a Československa definovanými v článku 1 odst. 3 směrnice 72/166/EEC („Kancelář“), které poskytují praktické nástroje pro zrušení kontroly pojištění vozidel obvykle se nacházejících na územích těchto 19 zemí jsou řízeny dále uvedenými dohodami („dodatkové dohody“), doplňujícími jednotnou dohodu o systému zelených karet mezi národními Kancelářemi pojistitelů ze dne 2. listopadu 1951, které byly uzavřeny: – 12. prosince 1973 dohoda mezi Kancelářemi devíti členských států a Kancelářemi Finska, Norska, Rakouska, Švédska a Švýcarska s rozšířením dne 15. března 1986 o Kanceláře Portugalska a Španělska a dne 9. října 1987 o Kancelář Řecka, – 22. dubna 1974 mezi 14 původními signatáři dodatkové dohody ze dne 12. prosince 1973 a Kanceláří Maďarska, – 22. dubna 1974 mezi 14 původními signatáři dodatkové dohody ze dne 12. prosince 1973 a Kanceláří Československa, – 14. března 1986 mezi Kanceláří Řecka a Kancelářemi Československa a Maďarska. vzhledem k tomu, že Komise následně přijala rozhodnutí 74/166/EE3) , 74/167/EEC4), 75/23/EEC5), 86/218/EEC6), 86/219/EEC7), 86/220/EEC8), 88/367/EEC9), 88/368/EEC10) a 88/369/EEC11) (11) týkající se uplatnění směrnice 72/166/EEC, která vyžadují, aby všechny členské státy upustily od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpo1)

OJ OJ 3) OJ 4) OJ 5) OJ 6) OJ 7) OJ 8) OJ 9) OJ 10) OJ 11) OJ 2)

čís. čís. čís. čís. čís. čís. čís. čís. čís. čís. čís.

L L L L L L L L L L L

103, 2. 5. 1972, str.1 129, 19. 5. 1990, str.35 87, 30. 3.1974, str. 13 87, 30. 3. 1974, str.14 6, 10. 1. 1975, str. 33 153, 7. 6.1986, str. 52 153, 7. 6. 1986, str. 53 153, 7. 6. 1986, str. 54 181, 12.7. 1988, str. 45 181, 12. 7. 1988, str. 46 181, 12. 7. 1988, str.47


29

vědnosti v případě vozidel, jež mají obvyklé stanoviště na evropském území jiného členského státu nebo na území Maďarska, Československa, Švédska, Finska, Norska, Rakouska a Švýcarska a která podléhají dodatkovým dohodám; vzhledem k tomu, že Kanceláře přezkoumaly a sjednotily texty dodatkových dohod a nahradily je jedinou dohodou („multilaterální dohoda o zárukách“) uzavřenou dne 15. března 1991 v souladu s principy stanovenými v článku 2 odst. 2 směrnice 72/166/EEC; vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise ohledně dodatkových dohod, která vyžadují, aby všechny členské státy upustily od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpovědnosti u vozidel, jež mají obvyklé stanoviště na evropském území jiného členského státu nebo na území Maďarska, Československa, Švédska, Finska, Norska, Rakouska a Švýcarska, by měla proto být zrušena a nahrazena tímto rozhodnutím, přijala toto rozhodnutí:

Článek 1 Od 1. června 1991 všechny členské státy upustí od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpovědnosti v případě vozidel, jež mají obvyklé stanoviště na evropském území jiného členského státu nebo na území Maďarska, Československa, Švédska, Finska, Norska, Rakouska a Švýcarska a jež podléhají multilaterální dohodě o zárukách mezi národními Kancelářemi pojistitelů ze dne 15. března 1991.

Článek 2 Toto rozhodnutí ke dni 1. června 1991 ruší a nahrazuje rozhodnutí Komise 74/166/EEC, 74/167/EEC, 75/23/EEC, 86/218/EEC, 86/219/EEC, 86/220/EEC, 88/367/EEC, 88/368/EEC a 88/369/EEC.

Článek 3 Členské státy budou neprodleně informovat Komisi o opatřeních přijatých k uplatnění tohoto rozhodnutí.

Článek 4 Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 30. května 1991.

30

Za Komisi místopředseda L. BRITTAN


PŘÍLOHA

MULTILATERÁLNÍ DOHODA O ZÁRUKÁCH MEZI NÁRODNÍMI KANCELÁŘEMI POJISTITELŮ ze dne 15. března 1991 PREAMBULE KANCELÁŘE SIGNATÁŘŮ: s přihlédnutím k doporučení č. 5, přijatému dne 25. ledna 1949 hlavní pracovní skupinou silniční dopravy Výboru vnitrozemské dopravy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, ve znění přílohy 2 konsolidované rezoluce o usnadnění silniční dopravy přijaté hlavní pracovní skupinou na jejím zasedání 25.–29. června 1984 (dále jen „Ženevská doporučení“), vzhledem k tomu, že Rada kanceláří, k níž všechny Signatářské Kanceláře uvedené v článku 9 této dohody náleží, je orgán odpovědný spolu s hlavní pracovní skupinou silniční dopravy za řízení a provoz Mezinárodního systému pojištění odpovědnosti motorových vozidel (dále jen „Systém zelené karty“) a za zabezpečení toho, že všichni členové Rady kanceláří jednají v souladu se zmíněnými „Ženevskými doporučeními“, s přihlédnutím ke Směrnici Rady Evropských společenství ze dne 24. dubna 1972 (72/166/EEC): „o sbližování zákonů členských států ve vztahu k pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a k vynucení povinnosti se pro případ takové odpovědnosti pojistit“, a na jejímž základě některé Kanceláře mezi sebou uzavřely dohody ohledně vyřízení nároků vyplývajících z mezinárodního provozu vozidel s obvyklým stanovištěm v zemích Kanceláří signatářů, vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby Kanceláře signatářů texty svých různých dohod revidovaly, sjednotily a nahradily je jedinou dohodou, v níž by byla, tak dalece jak jen je možné, a s přihlédnutím k cíli každé z těchto dohod, zahrnuta ustanovení Jednotné dohody mezi Kancelářemi: Uzavřely mezi sebou tuto dohodu (dále jen „Multilaterální dohoda o zárukách“) použitelnou na územích uvedených pro každou z nich v článku 9 (podpisová doložka).

Článek 1 Rozsah a použití dohody a) Každá Signatářská Kancelář jedná jménem všech pojistitelů oprávněných provozovat povinné pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla na svém vlastním území. b) Smluvní strany uznávají za základ Směrnice Rady Evropských společenství z 24. dubna 1972 (72/166/EEC), 30. prosince 1983 (84/5/EEC) a 14. května 1990 (90/232/EEC). Pojistné rozpravy 6

31

c) Kanceláří nečlenských států Evropských společenství se odvolání v článku 1(b) shora na Směrnice Rady Evropských společenství týkají pouze ta ustanovení Směrnic, která se vztahují k mezinárodnímu provozu motorových vozidel. d) Vstoupí-li vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území uvedeném v článku 9, na jiné území uvedené v tomtéž článku, a podléhá-li tam předpisům o povinném pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, která jsou platná na tomto jiném území, vlastník, držitel, uživatel a/nebo řidič se považují za pojištěné, ať jsou držiteli platné pojistky či nikoli. e) Vzhledem k výše uvedenému každá Jednající Kancelář přebírá odpovědnost v souladu se svými národními právními předpisy a pojistkou, pokud tato existuje, za projednání a vyřízení škod vyplývajících z nehod způsobených vozidly, která podléhají ustanovením podle zákona o povinném pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel na území této Kanceláře a mají obvyklé stanoviště na území Platící Kanceláře. f) Tato dohoda se použije pro vozidla popsaná v článku 2(b), ale nepoužije se pro vozidla uvedená v příloze 1. g) Území uvedená v článku 9 pro každou Signatářskou Kancelář se pro účely této dohody považují za jedno jediné nedělitelné území. h) Tato dohoda se uzavírá, s výjimkou ustanovení článků 7 a 8 níže, na dobu neurčitou a vstoupí v platnost v den určený prezidentem Rady kanceláří ve shodě s Komisí Evropských společenství a vztahuje se na všechny nehody, které nastanou tohoto dne nebo později.

Článek 2

a) b) c) d)

e)

f)

32

Definice Pro účel této dohody mají následující slova a výrazy pouze tento a žádný jiný význam: „Člen“ – je pojišťovna nebo skupina pojistitelů, která je členem Signatářské Kanceláře; „Vozidlo“ – je jakékoli silniční motorové vozidlo nebo přívěs, ať připojený či nikoli, podléhající povinnému pojištění na navštíveném území; „Pojistka“ – je pojistka vystavená členem Platící Kanceláře pro krytí odpovědnosti vyplývající z provozu vozidla; „Škoda“ – je škoda způsobená třetí osobě nebo série škod vyplývajících z jedné nehody, přičemž zákon území na němž došlo k nehodě vyžaduje, aby odpovědnost za takovouto škodu byla kryta pojišťovnou; „Signatářská Kancelář“ – je organizace založená v souladu s „Ženevskými doporučeními“, která seskupuje všechny pojišťovací společnosti oprávněné sjednávat pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel na území jedné ze Signatářských Kanceláří uvedených v článku 9; „Jednající Kancelář“ – je Kancelář (a/nebo člen této Kanceláře jednající z jejího pověření), která odpovídá na svém vlastním území v souladu s ustanoveními této dohody a národních právních předpisů za projednání a vyřízení škody vzniklé z nehody, která byla způsobena vozidlem s obvyklým stanovištěm na území jiné Signatářské Kanceláře; Pojistné rozpravy 6

g) „Platící Kancelář“ – je Kancelář (a/nebo člen této Kanceláře) toho území, na němž má vozidlo, které se účastnilo nehody na jiném území, obvyklé stanoviště, a která odpovídá za splnění závazků vůči Jednající Kanceláři v souladu s ustanoveními této dohody; h) „Území, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště“, je: – území toho státu, jehož poznávací značku vozidlo nese, nebo – v případě vozidla, které nemusí mít poznávací značku, území, na němž má osoba, která má vozidlo ve správě, trvalé bydliště.

Článek 3 Projednání škod a) Jakmile se Jednající Kancelář dozví o tom, že došlo k nehodě za účasti vozidla s obvyklým stanovištěm na území jiné Signatářské Kanceláře, bezodkladně, aniž by čekala na formální uplatnění škody, přistoupí k vyšetření okolností nehody s úmyslem zpracovat jakoukoli škodu. Jednající Kancelář ihned uvědomí o jakékoli formální škodě Platící Kancelář nebo toho člena Platící Kanceláře, který vystavil pojistku, pokud tato existuje. Opomene-li Jednající Kancelář tak učinit, nesmí být toto použito proti ní, a ani nezbavuje Platící Kancelář jejích závazků dle článku 5. b) Platící Kancelář zmocňuje tímto Jednající Kancelář k přijetí všech soudních nebo mimosoudních postupů, které se mohou týkat platby za škody vyplývající z nehody, a k vyřízení jakékoliv škody. c) Jednající Kancelář odpovídá za jednání každého zástupce, kterého pověřila zpracováním škody. Ze své vlastní vůle nebo bez písemného souhlasu Platící Kanceláře nezpůsobí nebo nepřipustí, aby škodu projednal jakýkoli zástupce nebo jakákoli osoba ve službách takového zástupce, který je vlivem smluvních závazků finančně zúčastněn na oné škodě. Pokud tak učiní bez onoho souhlasu, její právo na refundaci od Platící Kanceláře se omezuje na polovinu té částky, na kterou by jinak měla nárok. d) Jednající Kancelář, v souladu s ustanoveními svých národních právních předpisů a ustanoveními pojistky, pokud tato existuje, jedná v nejlepším zájmu Platící Kanceláře. Jednající Kancelář je výlučně příslušná ve všech záležitostech týkajících se výkladu svých národních právních předpisů a vyřízení škody. Na vyžádání konzultuje před přijetím konečného opatření postup s Platící Kanceláří nebo s jejím členem, který vystavil pojistku, pokud tato existuje, ale není povinna tak učinit. Převyšuje-li však zamýšlené vyřízení škody jakkoli rámec podmínek nebo limitů, které jsou dány ustanoveními podle zákona o povinném pojištění motorových vozidel na území Jednající Kanceláře, avšak je kryto pojistkou, potom, nebrání-li jí v tom ustanovení tohoto zákona, konzultuje svůj postup s Platící Kanceláří a obdrží její souhlas ve vztahu k té části škody, která je nad rámec oněch podmínek nebo limitů.

Článek 4 Pověření k projednávání škody a) Má-li člen Platící Kanceláře na území Jednající Kanceláře zřízenu pobočku nebo dceřinou společnost s oprávněním provozovat pojištění motorových vozidel, Jednající


33

Kancelář, je-li o to požádána, přenechá projednání a vyřízení škod této pobočce nebo dceřiné společnosti. b) Volitelná doložka Platící Kancelář může jménem jednoho ze svých členů požádat Jednající Kancelář, aby přenechala projednání a vyřízení škod korespondentovi, kterým může být: (i) člen Jednající Kanceláře, (ii) organizace se sídlem na území Jednající Kanceláře a specializující se jménem pojistitelů na projednávání a vyřízení škod vyplývajících z nehod způsobených vozidlem. Schválí-li Jednající Kancelář tuto žádost, zmocňuje jmenovaného korespondenta k projednávání a vyřízení škod. Zavazuje se informovat třetí osoby o tomto zmocnění a předávat korespondentovi všechna oznámení týkající se škod. Člen Platící Kanceláře, který žádá o ustanovení jmenovaného korespondenta, se zavazuje svěřit všechny škody na území nehody tomuto korespondentovi a předávat mu veškerou relevantní dokumentaci k těmto škodám. Jako řádně zmocněný zástupce Jednající Kanceláře odpovídá jmenovaný korespondent této Kanceláři za projednávání škody a respektuje jakékoli obecné nebo specifické příkazy obdržené od Jednající Kanceláře. Výjimečně, je-li to požadováno, může Jednající Kancelář udělit stejné zmocnění, jako je uvedeno shora, korespondentu jmenovanému k projednání jednotlivé škody, přestože takový korespondent neobdržel obecné zmocnění. c) V situacích popsaných shora v 4 a) a 4 b): (i) člen Platící Kanceláře se zavazuje Jednající Kanceláři, že jeho pobočka, dceřiná společnost nebo jmenovaný korespondent vyřídí škody v plném souladu s ustanoveními o odpovědnosti podle zákona o povinném pojištění motorových vozidel v zemi Jednající Kanceláře nebo pojistky, pokud tato existuje. Platící Kancelář zaručí splnění tohoto závazku. (ii) Jednající Kancelář může kdykoli a bez uvedení důvodu převzít projednávání jakékoliv škody nebo, jde-li o jmenovaného korespondenta, odvolat korespondentovo zmocnění pro jednotlivou škodu nebo všeobecně.

Článek 5 Refundace Jednající Kanceláři a) Jestliže Jednající Kancelář vyřídila škodu, má na žádost a při prokázání zaplacení právo na náhradu od Platící Kanceláře nebo člena Platící Kanceláře, který vystavil pojistku, pokud tato existuje: (i) celkové částky, kterou Jednající Kancelář zaplatila jako náhradu škody nebo odškodnění, a takových výloh a poplatků, k jejichž náhradě je poškozený oprávněn na základě rozsudku, nebo dojde-li k vyřízení dohodou s poškozeným, potom celkové částky takového vyřízení včetně dohodnutých výloh a poplatků. (ii) částek, které Jednající Kancelář vyplatila za vnější služby při šetření a vyřízení každé škody, a výloh specificky vzniklých pro účely právního sporu, které

34


b)

c)

d) e) f)

g)

h)

i)

j)

by též byly vyplaceny za podobných okolností pojistitelem vozidla podnikajícím v zemi nehody. (iii) poplatku za zpracování na úhradu všech ostatních výloh, počítaného ve výši 15 % z hodnoty částky zaplacené podle pododstavce (i) shora s přihlédnutím k minimálním a maximálním částkám v úrovních a na základě určeném Radou kanceláří; (iv) výše minimální a maximální částky se uvádějí v německých markách (DM) počítaných ve směnném kursu k datu první žádosti o konečnou refundaci. Je-li po zaplacení poplatku za zpracování vyřízená škoda znovu otevřena nebo je-li uplatněna další škoda vyplývající ze stejné nehody, případný rozdíl, který má být zaplacen jako poplatek za zpracování, se vypočte v souladu s ustanoveními účinnými v době předložení žádosti o refundaci za onu znovuotevřenou nebo další škodu. Refundace částky vypočtené podle těchto ustanovení včetně minimálního poplatku za zpracování se provede i tehdy, jestliže došlo k vyřízení škody bez platby ve prospěch třetí osoby. Částka náležející Jednající Kanceláři je splatná na žádost v její zemi, v měně její země a bez výloh pro ni. Platící Kancelář neodpovídá za žádnou platbu týkající se pokut uložených podle trestního práva. Žádosti o refundaci za předběžné platby učiněné Jednající Kanceláří se posuzují stejně jako definitivní platby. Poplatek za zpracování je splatný pouze, jestliže byla škoda zcela vyřízena, a v souladu s pravidly použitelnými v oné době. Jestliže ve lhůtě dvou měsíců od data první žádosti o refundaci člen Platící Kanceláře nezaplatil částku náležející Jednající Kanceláři, provede Platící Kancelář po obdržení oznámení Jednající Kanceláře o takovém zmeškání sama refundaci ve lhůtě jednoho měsíce od data obdržení takového oznámení. Tento požadavek je dodatečný k postihu platbou úroků uvedeným níže. Jestliže do doby žádosti o refundaci Jednající Kancelář nebyla uvědoměna o existenci pojistky, předloží se tato žádost Platící Kanceláři. Platící Kancelář za těchto okolností zaplatí dlužnou částku ve lhůtě dvou měsíců od data žádosti. Jestliže ve lhůtě dvou měsíců od data první žádosti o předběžnou nebo definitivní refundaci vůči členu Platící Kanceláře neobdrží Jednající Kancelář nebo její banka platbu, pak se k částce, která náleží Jednající Kanceláři, připočte úrok ve výši 12 % p. a. počítaný od data takové první žádosti do data obdržení úhrady Jednající Kanceláří. Jednající Kancelář na žádost, ale bez odkladného účinku na refundaci, poskytne dokumentaci ohledně vyřízení škody.

Článek 6 Rozhodčí řízení a) Jakýkoli spor mezi Kancelářemi ohledně výkladu pojmu „obvyklé stanoviště“, pokud tento není shora definován, se postoupí rozhodčímu soudu. Tento soud se skládá z prezidenta Rady Kanceláří spolu s jedním rozhodcem jmenovaným každou Pojistné rozpravy 6

35

Kanceláří zúčastněnou na sporu. Jestliže je prezident Rady kanceláří stejné národnosti jako jeden z rozhodců, jmenuje na své místo jiného rozhodce národnosti odlišné od jeho národnosti nebo národnosti jiných rozhodců. b) Žádné rozhodnutí rozhodčího soudu nebude mít účinek, pokud existuje soudní rozhodnutí, které je výsledkem žaloby oběti nebo na ní závislých osob bez ohledu na to, jakého data jedno nebo druhé je.

Článek 7 a)

b)

c)

d)

Pozastavení nebo vypovězení dohody Sankce spočívající v pozastavení nebo vypovězení této dohody se Signatářskou Kanceláří mohou být přijaty proti příslušné Signatářské Kanceláři za kterékoli z těchto okolností: (i) jestliže země Signatářské Kanceláře uvalí embargo na převod nezbytných prostředků pro splnění závazků takové Signatářské Kanceláře podle této dohody, nebo (ii) jestliže převod nezbytných prostředků z jedné země do druhé není prováděn nebo se stává nemožným, nebo (iii) jestliže i jinak je jednání Signatářské Kanceláře takové, že vážně brání uskutečňování této dohody. Nastane-li kterákoli z předchozích situací, prezident Rady kanceláří bude vyrozuměn a sdělí tuto skutečnost všem ostatním signatářům, kteří pak rozhodnou, zda má být použita některá ze sankcí zmíněných v (a) výše. Signatáři v případě potvrzujícího a jednomyslného rozhodnutí v tomto ohledu zmocní prezidenta Rady kanceláří, aby podnikl kroky pro realizaci tohoto rozhodnutí. Prezident Rady kanceláří sdělí rozhodnutí v tomto ohledu příslušné Signatářské Kanceláři. Pozastavení nebo vypovězení dohody s touto Signatářskou Kanceláří vstoupí v účinnost ihned po uplynutí dvou měsíců od data odeslání takového oznámení. Oznámení o jakémkoli takovém pozastavení nebo vypovězení předají ostatní Signatářské Kanceláře svým příslušným vládním úřadům a prezident Rady kanceláří Komisi Evropských společenství. V případě situace uvedené v (b) výše prezident Rady kanceláří uvědomí všechny členy Rady kanceláří a vyzve je, aby posoudily postavení příslušné Signatářské Kanceláře ve vztahu k Jednotné dohodě.

Článek 8 Odstoupení od dohody Rozhodne-li se Signatářská Kancelář odstoupit od této dohody, informuje okamžitě písemně o takovém rozhodnutí prezidenta Rady kanceláří, který obratem vyrozumí ostatní Signatářské Kanceláře a Komisi Evropských společenství. Takové odstoupení vstoupí v účinnost po uplynutí šesti kalendářních měsíců ode dne, který je dnem následujícím po odeslání takového oznámení. Dotčená Signatářská Kancelář nadále odpovídá podle

36


této dohody za uspokojení všech žádostí o refundaci za vyřízení škod vyplývajících z nehod, které nastanou do uplynutí uvedené lhůty.

Článek 9 Podpisová doložka Tato dohoda je uzavřena mezi níže uvedenými Signatářskými Kancelářemi ve vztahu k územím, za něž každá z nich odpovídá, ve třech exemplářích v anglickém a francouzském jazyce. Jeden exemplář v každém z obou jazyků se uloží na sekretariátu Rady kanceláří, na generálním sekretariátu Evropského výboru pro pojištění a u Komise Evropských společenství. Generální tajemník Rady kanceláří poskytne každé Signatářské Kanceláři ověřené kopie této dohody.

Podepsáno v Madridu, 15. března 1991

Rakousko za Verband der Versicherungsunternehmen Österreichs Robert KRIEGEL, člen představenstva Gerhard TOELG, ředitel Belgie za Bureau belge des assureurs automobiles Alain PIRE, ředitel Česká s Slovenská Federativní Republika za Kancelář pro zákonné pojištění motorových vozidel na území ČSFR Vlastimil UZEL, předseda Jakub HRADEC, tajemník Dánsko (a Faerské ostrovy) za Dansk Forening for International Motorkoeretejsforsikring Steen LETH JEPPSEN, generální ředitel Thorstein IVERSEN, náměstek generálního ředitele Finsko za Liikennevakuutusyhdistys Peter KUETTNER, člen představenstva Pentti AJO, generální ředitel


37

Francie (a Monako) za Bureau central francais des societés d’assurances contre les accidents d’automobiles Jean RIPOLI, prezident (podléhá omezení uvedené v Příloze 2) Německo za HUK-Verband Ulf LEMOR, náměstek generálního ředitele Řecko za Motor Insurers Bureau, Michael PARASKAKIS, předseda Michael PSALIDIS, generální tajemník Maďarsko za Hungaria Biztosito Agnes SULKO, člen představenstva Irsko za Irish Visiting Motorist’s Bureau Ltd John FORDE, předseda Noel MULVIN, tajemník Itálie (a Republika San Marino a Vatikán) za Ufficio Centrale Italiano (UCI) Raffaele DEIDDA, generální ředitel Lucembursko za Bureaux luxembourgeois des assureurs contre les accidents automobiles Phillipe MULLER, prezident Nizozemí za Nederlands Bureau der Motorrijtuigverzekeraars Jan SMIT, předseda Norsko za Trafikkforsikringsforeningen Gunnar BRASK, generální ředitel Anders BULL-LARSEN, ředitel Portugalsko za Gabinete portugués da Carta Verde Joao SANTOS, předseda Maia DOS SANTOS, delegát Jose NEVES, delegát

38


Španělsko za Oficina Espanola de Aseguradores de Automoviles Ricardo PATRON, prezident Jose Antonio NAVES, viceprezident Švédsko za Trafikfoersakringsfoereningen Lars G. GOERANSSON, předseda představenstva Arne BRANDT, generální ředitel Švýcarsko (a Lichtenštejnsko) za Swiss Group of Motor Insurers Jean-Marie BOLLER, generální tajemník Spojené království Velké Británie a Severního Irska (a Normanské ostrovy, Gibraltar a Isle of Man) za Motor Insurers’ Bureau Timothy KENT, předseda


39

DOPORUČENÍ KOMISE 81/76/EEC ze dne 8. ledna 1981 O URYCHLENÉM VYŘIZOVÁNÍ POJISTNÝCH UDÁLOSTÍ U POJIŠTĚNÍ OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU MOTOROVÝCH VOZIDEL

Komise Evropských společenství, – majíc na zřeteli Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství a zejména její článek 155, vzhledem k tomu, že motorová vozidla nesou odpovědnost za významný podíl nehod vyskytujících se ve Společenství; vzhledem k tomu, že dne 7. srpna 1980 předložila Komise Radě návrh Druhé směrnice o sbližování zákonů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel; vzhledem k tomu, že cílem tohoto návrhu je zmenšit určité rozdílnosti mezi systémy povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, které v různých členských státech stále existují, aby bylo zajištěno, že oběti nehody motorového vozidla mají ekvivalentní pojistnou ochranu ve všech členských státech; vzhledem k tomu, že však návrh nepojednává o postupech používaných při vyřizování pojistných událostí; vzhledem k tomu, že není možné zavést ve všech členských státech jednotný postup pro předávání zpráv policie, zejména se zřetelem na platnost principů veřejné politiky, jimiž se řídí uplatňování práva v této oblasti; vzhledem k tomu, že období mezi výskytem silniční nehody a výplatou odškodnění pojistitelem odpovědné osoby je někdy mimořádně dlouhé; vzhledem k tomu, že taková dlouhá období jsou nepochybně na újmu osob poškozených nehodami; vzhledem k tomu, že taková dlouhá období jsou většinou připisována pomalosti právních postupů pro určování odpovědnosti a stanovování odškodnění; vzhledem k tomu, že v některých členských státech byly zavedeny postupy umožňující zúčastněným stranám a jejich pojistitelům získat rychlejší přístup ke zprávám policie obsahujícím podrobnosti, které jsou podstatné pro uspořádání nároků; vzhledem k tomu, že je vhodné podpořit rozšíření takových úprav; tímto doporučuje:

Článek 1 Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k usnadnění informování těch, kterých se týkají zprávy policie a jiné dokumenty potřebné v výplatě odškodnění pojistiteli, kteří pojišťují občanskoprávní odpovědnost z provozu motorových vozidel.

40


Článek 2 Členské státy budou informovat Komisi o opatřeních, která přijmou na základě této směrnice.

Článek 3 Toto doporučení je určeno členským státům.

V Bruselu 8. ledna 1981


Za Komisi člen Komise CH. TUGENDHAT

41

JEDNOTNÁ DOHODA MEZI KANCELÁŘEMI KANCELÁŘ A KANCELÁŘ (každá z obou je dále označována podle kontextu jako „Kancelář“ nebo „Jednající Kancelář“ nebo „Platící Kancelář“ nebo “Obslužná Kancelář“) uzavřely tuto dohodu.

ODDÍL I ÚČEL DOHODY Článek 1 Účelem této dohody je vyhovět požadavkům doporučení číslo 5, přijatého dne 25. ledna 1949 hlavní pracovní skupinou silniční dopravy Výboru vnitrozemské dopravy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, nahrazeného přílohou č. 2 konsolidované rezoluce o usnadnění silniční dopravy, přijaté hlavní pracovní skupinou na jejím sedmdesátém čtvrtém zasedání ve dnech 25. až 29. června 1984 (dále jen „Ženevská doporučení“).

Článek 2 Rada kanceláří, tvořená všemi Kancelářemi, odpovídá společně s hlavní pracovní skupinou silniční dopravy za řízení a provoz Systému zelených karet a v této souvislosti zabezpečuje, že členské Kanceláře jednají v plném souladu se Ženevskými doporučeními.

ODDÍL II DEFINICE Článek 3 Pro účel této dohody mají následující slova a výrazy ten význam, který jim je zde určen a žádný jiný: (a) „Člen“ – je pojišťovací společnost nebo skupina pojistitelů, která je členem Kanceláře; (b) „Pojištěný“ – je osoba, jejíž odpovědnost je kryta pojistkou, k níž se vztahuje platný doklad o pojištění;

42


(c) „Vozidlo“ – je jakékoli silniční motorové vozidlo nebo přívěs, popsaný v dokladu o pojištění; (d) „Doklad o pojištění“ – je Mezinárodní karta automobilového pojištění (Zelená karta) ve formě nebo formách schválených hlavní pracovní skupinou silniční dopravy; (e) „Pojistka“ – je pojistka vystavená členem Platící Kanceláře pojištěnému pro krytí odpovědnosti vyplývající z provozu vozidla; (f) „Škoda“ – je škoda způsobená třetí osobě nebo série škod vyplývajících z jedné nehody uplatněné proti pojištěnému, jeho pojistiteli nebo Jednající Kanceláři, přičemž zákon země, v níž došlo k nehodě, vyžaduje, aby odpovědnost za takovouto škodu byla kryta pojištěním, a podléhala takovým podmínkám a omezením, která jsou obsažena v pojistce a jsou přípustná podle tohoto zákona; (g) „Kancelář“ – je organizace založená pojistiteli, kterou vláda její země uznává jako organizaci plnící požadavky a ustanovení uvedené v Ženevských doporučeních; (h) „Jednající Kancelář“ – je Kancelář (a/nebo člen oné Kanceláře jednající z jejího pověření), která odpovídá ve své vlastní zemi za projednání a vyřízení škody v souladu s ustanoveními této dohody a svým národním právním řádem; (i) „Platící Kancelář“ – je Kancelář (a/nebo člen oné Kanceláře), z jejíhož pověření byl vystaven doklad o pojištění a která odpovídá za splnění závazků vůči Jednající Kanceláři v souladu s ustanoveními této dohody; (j) „Obslužná Kancelář“ – je Kancelář, která je zmocněna projednat a vyřídit nárok v souladu s ustanoveními článku 10 této dohody.

ODDÍL III VYDÁVÁNÍ A ÚČINNOST DOKLADŮ O POJIŠTĚNÍ Článek 4 Každá Kancelář dodá svým členům doklady o pojištění tak, aby je tito mohli doplnit a vydat svým pojištěným. Členové Kanceláře mohou svým pojištěným vydávat doklady o pojištění dané Kanceláře s jejím souhlasem v jakékoli zemi, v níž mají sídlo a neexistuje tam Kancelář nebo v níž je potřeba poskytnout službu navštěvujícímu motoristovi. Doba platnosti dokladu o pojištění musí, při splnění podmínky minimální doby patnácti dnů, pokrývat celou dobu, během níž má být zabezpečeno odškodnění z pojistky. Neposkytuje-li taková pojistka krytí v zahraničí, ledaže by měla dodatek, pak datem uplynutí doby platnosti je datum uplynutí krytí podle onoho dodatku.

Článek 5 Každá Kancelář souhlasí, byť by to bylo jakkoli v rozporu s touto dohodou, že jakýkoli doklad o pojištění, vyhlížející jako vydaný z jejího pověření a vyhlížející jako náležitě vyplněný pro použití v zemi druhé strany, byť by byl falešný, neověřený nebo


43

protiprávně změněný, bude pro účely této dohody považován za platný doklad o pojištění za předpokladu, že vláda oné země udržuje v účinnosti systém, který vyžaduje předkládání dokladů o pojištění motoristy z jiné země.

ODDÍL IV FUNKCE A POVINNOSTI JEDNAJÍCÍ KANCELÁŘE Článek 6 (a) Jakmile se Jednající Kancelář dozví o tom, že došlo k nehodě za účasti pojištěného, bezodkladně, aniž by čekala na formální uplatnění škody, přistoupí k vyšetření okolností nehody s úmyslem zpracovat jakoukoliv škodu. Jednající Kancelář také ihned uvědomí o jakékoliv škodě Platící Kancelář nebo toho člena Platící Kanceláře, který vystavil doklad o pojištění. Opomene-li Jednající Kancelář tak učinit, nesmí být toto použito proti ní, a ani nezbavuje Platící Kancelář jejích závazků podle článku 11. (b) Platící Kancelář zmocňuje tímto Jednající Kancelář k přijetí jakéhokoli právního postupu, který se může týkat platby za škody vyplývající z nehody, a k vyřízení jakékoliv škody. (c) Jednající Kancelář odpovídá za jednání každého zástupce, kterého pověřila zpracováním škody. Ze své vlastní vůle nezpůsobí nebo nepřipustí, aby bez písemného souhlasu Platící Kanceláře škodu projednal jakýkoli zástupce nebo jakákoli osoba ve službách takového zástupce, který je vlivem smluvních závazků finančně zúčastněn na oné škodě. Pokud tak učiní bez onoho souhlasu, její právo na refundaci od platící Kanceláře se omezuje na polovinu té částky, na kterou by jinak měla nárok.

Článek 7 Jednající Kancelář jedná v nejlepším zájmu Platící Kanceláře tak, jako kdyby sama vydala pojistku, a v souladu s ustanoveními právních předpisů platných v její vlastní zemi. Obvykle konzultuje před přijetím konečného opatření postup s Platící Kanceláří, ale není povinna tak učinit.

Článek 8 S výhradou článku 7 shora je Jednající Kancelář výlučně příslušná ve všech záležitostech týkajících se výkladu svých národních právních předpisů a vyřízení škody. Převyšuje-li však zamýšlené vyřízení škody jakkoli rámec podmínek nebo limitů, které jsou dány ustanoveními o odpovědnosti podle zákona o povinném pojištění motorových vozidel v její zemi, avšak je kryto pojistkou, potom, nebrání-li jí v tom ustanovení tohoto

44


zákona, konzultuje svůj postup s Platící Kanceláří a obdrží její souhlas ve vztahu k té části škody, která je nad rámec oněch podmínek nebo limitů.

Článek 9 (a) Má-li člen Platící Kanceláře v zemi Jednající Kanceláře zřízenu pobočku nebo dceřinou společnost s oprávněním provozovat pojištění motorových vozidel, Jednající Kancelář, je-li o to požádána, přenechá projednání a vyřízení škody tomuto členu. (b) Platící Kancelář může jménem jednoho ze svých členů požádat Jednající Kancelář, aby přenechala projednání a vyřízení škody jmenovanému členu Jednající Kanceláře. Jednající Kancelář má právo rozhodnout o tom, zda bude požadavek akceptovat či nikoli. (c) Volitelná doložka Platící Kancelář může na základě požadavku jednoho ze svých členů požádat Jednající Kancelář, aby projednání a vyřízení škod přenechala organizaci se sídlem v zemi Jednající Kanceláře a specializující se jménem pojistitelů na projednávání a vyřizování škod vyplývajících z dopravních nehod. (d) Všechny Jednající Kanceláře se sídlem v zemích mimo Evropu jsou tímto zavázány k akceptaci volitelné doložky podle článku 9(c). (e) V situacích popsaných v článcích 9(b) a 9(c) shora : (i) Jednající Kancelář má k dispozici tříměsíční lhůtu, aby nominaci korespondenta v její zemi akceptovala nebo zamítla. V případě absence odpovědi od Jednající Kanceláře ve lhůtě tří měsíců se přijetí navrhovaného korespondenta předpokládá. (ii) Platící Kancelář nenavrhne Jednající Kanceláři korespondenta jménem jednoho ze svých členů, pokud tento člen neměl s korespondentem předchozí kontakt a pokud tento korespondent neprojevil souhlas k zastupování pojistitele v souladu s ustanoveními Jednotné dohody. (iii) Schválí-li Jednající Kancelář tuto žádost, zmocňuje jmenovaného korespondenta k projednávání a vyřizování škod. Zavazuje se informovat třetí osoby o tomto zmocnění a předávat korespondentovi všechna oznámení týkajících se škod. Člen Platící Kanceláře, který žádá o ustanovení jmenovaného korespondenta, se zavazuje svěřit všechny škody v zemi nehody tomuto korespondentovi a předávat mu veškerou relevantní dokumentaci k těmto škodám. Jako řádně zmocněný zástupce Jednající Kanceláře odpovídá jmenovaný korespondent této Kanceláři za projednávání škody a respektuje jakékoli obecné nebo specifické příkazy obdržené od Jednající Kanceláře. Výjimečně, je-li to požadováno, může Jednající Kancelář udělit stejné zmocnění, jako je uvedeno shora, korespondentu jmenovanému k projednání jednotlivé škody, přestože takový korespondent neobdržel obecné zmocnění. (f) V situacích popsaných shora v 9(a), 9(b) a 9(c) : (i) člen Platící Kanceláře se zavazuje Jednající Kanceláři, že jeho pobočka, dceřiná společnost nebo jmenovaný korespondent vyřídí škody v plném souladu Pojistné rozpravy 6

45

s ustanoveními o odpovědnosti podle zákona o povinném pojištění motorových vozidel v zemi Jednající Kanceláře. Platící Kancelář zaručí splnění tohoto závazku; (ii) Jednající Kancelář může kdykoli a bez uvedení důvodu převzít projednávání jakékoli škody nebo, jde-li o jmenovaného korespondenta, odvolat korespondentovo zmocnění pro jednotlivou škodu nebo všeobecně.

Článek 10 Jestliže vozidlo, které mělo v navštívené zemi účast na nehodě, je takové kategorie, pro níž pojištění není povinné, platí následující ustanovení: (a) (i) Kancelář v takové zemi se nazývá „Obslužná Kancelář“. (ii) Pro účely článku 3(e) – „pojistka“ – znamená pojistku vydanou členem Kanceláře pojištěnému. Pro účely článku 3(f) – „škoda“ – znamená škodu ve vztahu k odpovědnosti vůči třetím osobám. (b) Pokud pojištěný předloží po nehodě Obslužné Kanceláři doklad o pojištění, který je platný pro tuto zemi, Obslužná Kancelář se na žádost pojištěného spojí s členem, který vystavil doklad o pojištění, a dohodne s ním projednání škody jeho jménem. Podmínky uspořádání takové škody podléhají schválení tímto členem. Poplatky, které lze požadovat, musí být v souladu s článkem 11.

ODDÍL V REFUNDACE JEDNAJÍCÍ KANCELÁŘI Článek 11 (a) Jestliže Jednající Kancelář vyřídila škodu, má na žádost a při prokázání zaplacení právo na náhradu od Platící Kanceláře nebo člena Platící Kanceláře, který vystavil doklad o pojištění: (i) celkové částky, kterou Jednající Kancelář zaplatila jako náhradu škody nebo odškodnění, a takových výloh a poplatků, k jejichž náhradě je poškozený oprávněn na základě rozsudku, nebo dojde-li k vyřízení dohodou s poškozeným, potom celkové částky takového vyřízení včetně dohodnutých výloh a poplatků. (ii) částek, které Jednající Kancelář vyplatila za vnější služby při šetření a vyřízení každé škody, a výloh specificky vzniklých pro účely právního sporu, které by též byly vyplaceny za podobných okolností pojistitelem vozidla podnikajícím v zemi nehody; (iii) poplatku za zpracování na úhradu všech ostatních výloh, počítaného ve výši 15 % z hodnoty částky zaplacené dle pododstavce (i) shora s přihlédnutím

k minimálním a maximálním částkám v úrovních a na základě určeném valným shromážděním Rady kanceláří; (iv) Výše minimálních a maximálních částek zmíněných shora se uvádějí v německých markách (DM) počítaných ve směnném kursu k datu první žádosti o konečnou refundaci. (b) Je-li po zaplacení poplatku za zpracování vyřízená škoda znovu otevřena nebo je-li uplatněna další škoda vyplývající ze stejné nehody, případný rozdíl, který má být zaplacen jako poplatek za zpracování, se vypočte v souladu s ustanoveními účinnými v době předložení žádosti o refundaci za onu znovuotevřenou nebo další škodu. (c) Refundace částky vypočtené podle těchto ustanovení včetně minimálního poplatku za zpracování se provede i tehdy, jestliže došlo k vyřízení škody bez platby ve prospěch třetí osoby. (d) Částka náležející Jednající Kanceláři je splatná na žádost v její zemi, v měně její země a bez výloh pro ni. (e) Platící Kancelář neodpovídá za žádnou platbu týkající se pokut uložených pojištěnému podle trestního práva. (f) Žádosti o refundaci za předběžné platby učiněné Jednající Kanceláří se posuzují stejně jako definitivní platby. Poplatek za zpracování je splatný pouze tehdy, jestliže byla škoda zcela vyřízena, a v souladu s pravidly použitelnými v oné době. (g) Jestliže ve lhůtě dvou měsíců od data první žádosti o refundaci člen Platící Kanceláře nezaplatil částku náležející Jednající Kanceláři, provede Platící Kancelář po obdržení oznámení Jednající Kanceláře o takovém zmeškání sama refundaci ve lhůtě jednoho měsíce od data obdržení takového oznámení. Tento požadavek je dodatečný k postihu platbou úroků uvedeným níže. (h) Jestliže ve lhůtě dvou měsíců od data první žádosti o předběžnou nebo definitivní refundaci vůči členu Platící Kanceláře neobdrží Jednající Kancelář nebo její banka platbu, pak se k částce, která náleží Jednající Kanceláři, připočte úrok ve výši 12 % p.a. počítaný od data takové první žádosti do data obdržení úhrady Jednající Kanceláří. (i) Jednající Kancelář na žádost, ale bez odkladného účinku na refundaci, poskytne dokumentaci ohledně vyřízení škody.

ODDÍL VI ROZHODČÍ ŘÍZENÍ Článek 12 Jakýkoli spor mezi Kancelářemi ohledně výkladu nebo účinnosti této dohody bude předložen rozhodcům jmenovaným podle postupu přijatého Radou kanceláří, jejichž rozhodnutí bude konečné a závazné pro tyto Kanceláře. Jakékoli rozhodnutí rozhodců ve věcech jim předložených bude sděleno všem Kancelářím. Rozhodci mají právo určit výši nákladů rozhodčího řízení a kdo je ponese.

ODDÍL VII PODPIS A VYPOVĚZENÍ DOHODY Článek 13 (a) Každá strana, která přistoupí k této dohodě, se zavazuje předat okamžitě oznámení o podpisu Radě kanceláří. (b) Kterákoli Kancelář může vypovědět tuto dohodu ve dvanáctiměsíční lhůtě oznámením, které je zasláno druhé Kanceláři doporučeným dopisem. Kopie takového oznámení musí být současně postoupena Radě kanceláří. (c) Po uplynutí jednoho kalendářního měsíce od data odeslání takového oznámení členové obou Kanceláří přestanou vystavovat doklady o pojištění platné pro druhou zemi. Obě Kanceláře zůstávají vázány touto dohodou ve vztahu ke všem dokladům o pojištění takto vydaným. (d) Jestliže země kterékoli ze stran této dohody uvalí embargo na převod prostředků nebo jestliže z jiných důvodů převod nezbytných prostředků z jedné země do druhé není prováděn nebo se stává nemožným, pak se tato dohoda stává okamžitě neplatnou s výjimkou nároků proti motoristům, kteří již vstoupili do oněch zemí. (e) Jakmile nějaká Kancelář závažně poruší plnění svých závazků vyplývajících z této dohody, Rada kanceláří bude okamžitě uvědoměna. Rada kanceláří pak v této souvislosti určí další postup včetně případného rozhodnutí na základě mandátu svých členů o vypovězení dohod s Kanceláří země, která neplní své závazky. Ukončení všech dohod má za následek vyloučení oné Kanceláře z členství v Radě kanceláří.

ODDÍL VIII SCHVÁLENÍ A DATUM ÚČINNOSTI DOHODY Článek 14 Tato dohoda byla přijata Radou kanceláří na valném shromáždění 30. a 31. května 1996 a vztahuje se na všechny nároky vyplývající z nehod, k nimž dojde 1. 7. 1997 nebo později.

48



49

Redakční kruh: doc. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Ing. Eva Ducháčková, CSc., doc. JUDr. Marie Karfíková, CSc., Mgr. Miroslav Langhammer, Mgr. Lucie Mazurová, Dr., Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc. (předseda), JUDr. Věra Škopová, Ing. Jiří Vrba

Vedoucí redaktorka: Mgr. Eva Trojanová © Přetisk a rozmnožování je povoleno pouze se souhlasem redakce.

Vydala Česká asociace pojišťoven, do výroby předáno v červenci 1999 Na Poříčí 12, 115 30 Praha 1 (tel. 2487 5629, fax 2487 5625)

Pojistné rozpravy 6 POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

Recommend Documents