Pojistné rozpravy 4 POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

Pojistné rozpravy 4

POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

1999

Na přípravě vydání překladu směrnic Evropské unie, uveřejněných v těchto Pojistných rozpravách, se podílela skupina odborníků ve složení: Ing. Josef Čížek, Ing. Vlastimil Hodinka, Ing. Josef Jelínek, Ing. Josef Keller, JUDr. Bedřich Kovář, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., Ing. Jan Petr, JUDr. Vladimír Přikryl.

ISSN 0862–6162

OBSAH ÚVODEM (Ing. Josef Čížek) ............................................................................................. 5 PRVNÍ SMĚRNICE RADY 73/239/EEC z 24. července 1973 ........................................ 8 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění DRUHÁ SMĚRNICE RADY 88/357/EEC z 22. června 1988 ........................................ 30 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného než životního pojištění stanovící opatření k podpoře účinného uplatňování svobody poskytovat služby a upravující směrnici 73/239/EEC SMĚRNICE RADY 92/49/EEC z 18. června 1992 .......................................................... 49 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného než životního pojištění, kterou se upravují směrnice 73/239/EEC a 88/357/EEC (třetí směrnice neživotního pojištění) SMĚRNICE RADY 87/344/EEC z 22. června 1987 ........................................................ 83 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů SMĚRNICE RADY 87/343/EEC z 22. června 1987 ........................................................ 89 upravující První směrnici 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jinému než životním pojištění, pokud se týká pojištění úvěru a pojištění záruky (kauce)

SMĚRNICE RADY 84/641/EEC z 10. prosince 1984 .................................................... 95 upravující První směrnici (73/239/EEC) o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění, zejména pokud se týká asistence turistům SMĚRNICE RADY 76/580/EEC z 29. června 1976 ...................................................... 103 upravující směrnici 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění SMĚRNICE RADY 77/92/EEC z 13. prosince 1976 ..................................................... 106 o opatřeních k usnadnění účinného uplatňování svobody zakládat podniky a svobody poskytovat služby se zřetelem na činnost pojišťovacích agentů a makléřů (ex ISIC Group 630) a zejména se zřetelem na tyto činnosti DOPORUČENÍ KOMISE 92/48/EEC z 18. prosince 1991 ........................................... 114 o zprostředkovatelích pojištění

SMĚRNICE RADY 78/473/EEC ................................................................................... 118 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství

4


ÚVODEM Evropská unie považovala po dlouhou dobu vytvoření jednotného společného trhu v pojišťovnictví za cíl, pevně zakotvený ve Smlouvě o Evropském hospodářském společenství z roku 1958 (Římská smlouva). Ta k němu poskytla rámec v podobě práva svobodně zakládat podniky a práva svobodně poskytovat služby. Již v roce 1961 byl Evropským hospodářským společenstvím přijat pro pojišťovnictví program, předpokládající postupnou a rychlou realizaci v několika etapách: obou svobod mělo být dosaženo nejprve u zajištění, následovat mělo dosažení svobody zakládat podniky v přímém jiném než životním pojištění a svobody zakládat podniky v přímém životním pojištění, dále dosažení svobody poskytování služeb v přímém jiném než životním pojištění a nakonec poskytování služeb v přímém životním pojištění. I když rámec tohoto programu byl postupem času událostmi a potřebami překonán, hlavní cíle vnitřního pojistného trhu platí stále: – pojistitelé v jakémkoliv členském státu musí mít svobodu vyvíjet činnost v kterémkoliv jiném členském státu a nabízet v plném rozsahu své pojistné produkty v celém Společenství (aniž by k tomu museli využívat poboček), – zahájení a provozování činnosti pojišťovacím podnikem bude podléhat udělení jediného povolení (licence), které bude takovémuto podniku umožňovat provozování činnosti v pojišťovnictví v rámci celého Společenství, – ze strany národních orgánů jednotlivých členských zemí podléhá pojistitel v zásadě stejným pravidlům dozoru, – zájemce o pojištění (fyzická nebo právnická osoba) musí mít právo zakoupit si toto pojištění kdekoli ve Společenství, – musí být dostatečná kontrola produktů a způsobu jejich nabízení, aby nebyla veřejnost uváděna v omyl; tato kontrola však nesmí bránit inovacím, – zprostředkovatelé pojištění (agenti, makléři apod.) musí mít právo vyvíjet svoji činnost v zásadě za stejných podmínek na celém území Společenství, – musí být k dispozici dostatečné a srovnatelné informace o finanční situaci pojistitelů působících na trhu. Těchto cílů bylo v průběhu let postupně dosahováno přijímáním mnoha různých opatření, zakotvených v právních normách Společenství – ve směrnicích, nařízeních a doporučeních. Právnímu režimu Evropské unie jsme se věnovali v Pojistných rozpravách č. 1/98; Pojistné rozpravy č. 2/98 byly věnovány prvním třem směrnicím EHS o životním pojištění. V tomto čísle přinášíme čtenářům Pojistných rozprav informace o směrnicích, týkajících se jiného než životního pojištění. Prvotní zásady vnitřního trhu pro jiné než životní pojištění ve Společenství byly zahrnuty do tzv. První směrnice Rady o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění (73/239/EEC) již v roce 1973 (dále jen „První směrnice“). Hlavním cílem této směrnice je tedy koordinace právních norem členských států pokud se týká – zahajování činnosti v přímém jiném než životním pojištění a – provozování přímého jiného než životního pojištění. Pojistné rozpravy 4

5

Smyslem této směrnice je umožnit pojišťovacím podnikům jednoho členského státu provozovat činnost v jiném členském státu. Za tímto účelem dochází ke slaďování: – podmínek pro udělení povolení k zahájení činnosti (podnik musí omezit svoji činnost na pojištění, musí předložit obchodní plán, musí mít minimální počáteční kapitál apod.), – podmínek pro provozování pojištění (podnik musí mít dostatečné technické rezervy kryté odpovídajícími aktivy apod.), – podmínek pro odebrání povolení – pravidel pro činnost poboček v rámci Společenství, které mají svá ústředí vně Společenství. V příloze ke směrnici 73/239/EEC je obsažena klasifikace pojistných odvětví, pokrývající celý sektor neživotního pojištění. Tato klasifikace je založena na přístupu „podle jednoho rizika“, což umožňuje v rámci Společenství vytvořit jednotnou vazbu mezi daným rizikem a požadavkem na obezřetnost. Směrnice 73/239/EEC rovněž obsahuje seznam právních forem, kterých mohou pojišťovací podniky nabývat. Tento seznam má klíčový význam pro svobodu zakládat pojišťovací podniky; tato svoboda by byla vážně narušena, kdyby některý členský stát odmítl udělit povolení k provozování pojišťovací činnosti pobočce podniku, zřízeného podle práva státu jeho původu z důvodu neznámosti právní formy podniku ve státu zvoleném pro umístění pobočky. Důležitost vzájemného uznávání právních forem je třeba spatřovat v kontextu Třetí směrnice Rady o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného než životního pojištění (92/49/EEC), zahrnující koncepci jediné licence (dále jen „Třetí směrnice“). Tím, že První směrnice tolerovala kontrolu pojišťovacích podniků hostitelskými státy, nedošlo k vytvoření skutečného jednotného pojistného trhu, protože byly uplatňovány různé režimy dozoru. K vyřešení této otázky byl Třetí směrnicí zaveden koncept kontroly zemí sídla a jediné licence. Druhá směrnice Rady o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného než životního pojištění, stanovící opatření k podpoře účinného uplatňování svobody poskytovat služby (88/357/EEC) má přechodný charakter, neboť překlenuje prostor mezi První směrnicí zaměřenou na svobodu zakládat podniky a Třetí směrnicí zavádějící komplexní systém, zahrnující jak svobodu zakládat podniky tak i svobodu poskytovat služby. Dalšími směrnicemi, obsahujícími opatření, která doplňují tři základní směrnice o jiném než životním pojištění jsou: 87/344/EEC – směrnice o pojištění právní ochrany Tato směrnice stanoví, že pojištění právní ochrany musí být předmětem smlouvy oddělené od smlouvy uzavírané pro ostatní pojistná odvětví nebo musí být obsaženo ve zvláštní části sdružené smlouvy, v níž bude specifikován charakter pojištění právní ochrany a dále stanoví takové organizační i funkční vazby pojišťovacích podniků nabízejících pojištění právní ochrany aby byl v maximální míře vyloučen střet zájmů mezi osobou mající pojištění právní ochrany a jejím pojistitelem. 87/343/EEC – směrnice o pojištění úvěru a pojištění záruky Tato směrnice obsahuje ustanovení o vytvoření vyrovnávací rezervy pro vyrovnání jakékoliv technické ztráty nebo nadprůměrného škodního poměru, vzniklých v tomto pojistném odvětví v daném finančním roce a v příloze uvádí čtyři metody výpočtu této vyrovnávací

6


rezervy pro pojištění úvěru. Vyzývá dále Spolkovou republiku Německo – s ohledem na dostatečnou ochranu pojištěných osob – k odvolání zákazu provozování pojištění záruky současně s jinými pojistnými odvětvími. 84/641/EEC – směrnice upravující První směrnici zejména pokud se týká asistence turistům Vymezuje asistenci turistům jako pomoc, poskytovanou osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště a odstraňuje tak nejednotnost v nahlížení na asistenci turistům, která spočívala ve skutečnosti, že některé členské státy ji považovaly za pojišťovací činnost a některé pouze za pomoc turistům; podle této směrnice je asistence turistům pojišťovací činností a v důsledku toho se na ni vztahují i ustanovení První směrnice o jiném než životním pojištění. 76/580/EEC – směrnice upravující První směrnici Rady 73/239/EEC Stanovuje postup použití evropské zúčtovací jednotky, který má zabránit snížení ochrany pojištěných stran. 78/473/EEC – směrnice o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství Ve směrnici jsou specifikována rizika, na něž se směrnice vztahuje. Jde o rizika, která svým charakterem a rozsahem a rozsahem vyžadují účast několika pojistitelů. Směrnice se týká pojistných operací v rámci Společenství, u nichž jsou splněny tyto podmínky: – riziko je kryto jedinou smlouvou při celkovém pojistném a na stejné období dvěma nebo více pojišťovacími podniky, z nichž každý kryje svoji část; jeden z těchto podniků musí být vedoucím pojistitelem, – riziko se nachází v rámci Společenství, – pro účel krytí tohoto rizika je vedoucí pojistitel posuzován jako pojistitel kryjící celé riziko, – alespoň jeden ze spolupojistitelů se účastní smlouvy prostřednictvím ústředí, agentury nebo pobočky založených v jiném členském státu, než je stát vedoucího pojistitele, – vedoucí pojistitel se ujme vedoucí úlohy v soupojištění a stanoví podmínky pojištění a sazby. Součástí těchto Pojistných rozprav je i směrnice Rady 77/92/EEC o činnosti pojišťovacích agentů a makléřů stanovující podmínky pro provozování těchto činností ve Společenství. Doporučení Komise 92/48/EEC o zprostředkovatelích určuje odborné požadavky na zprostředkovatele a na jejich registraci. Ing. Josef Čížek tajemník pro evropskou integraci Česká asociace pojištoven


7

PRVNÍ SMĚRNICE RADY 73/239/EEC z 24. července 1973 O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ZAHÁJENÍ A PROVOZOVÁNÍ PODNIKÁNÍ V PŘÍMÉM JINÉM NEŽ ŽIVOTNÍM POJIŠTĚNÍ Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství, a zejména její článek 57 odst.2, – majíc na zřeteli Všeobecný program1) pro odstranění omezení svobody zakládat podniky a zejména jeho hlavu IV C, – majíc na zřeteli návrh Komise, – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru 3), vzhledem k tomu, že odstranění omezení při zakládání agentur a poboček na základě Všeobecného programu je v případě podnikání v přímém pojištění závislé na koordinaci podmínek pro zahájení a provozování tohoto podnikání; vzhledem k tomu, že taková koordinace by měla být uplatněna nejdříve v přímém jiném než v životním pojištění; vzhledem k tomu, že pro usnadnění zahájení a provozování podnikání v pojištění je podstatné, aby byly odstraněny jisté rozdílnosti existující mezi jednotlivými národními legislativami v záležitostech dozoru; vzhledem k tomu, že pro dosažení tohoto cíle při současném zachování přiměřené ochrany pojištěných a třetích stran ve všech členských státech je žádoucí koordinovat zejména opatření týkající se finančních záruk vyžadovaných od pojišťovacích podniků; vzhledem k tomu, že klasifikace rizik v různých pojistných odvětvích je nezbytná zejména pro určení činností, které podléhají povinnému povolení, a určení výše minimálního garančního fondu stanoveného pro příslušné pojistné odvětví; vzhledem k tomu, že je žádoucí vyloučit uplatnění této směrnice na vzájemné pojišťovací spolky, které s ohledem na svůj právní statut splňují přiměřené podmínky týkající se jistot a finančních záruk; vzhledem k tomu, že je dále žádoucí vyloučit určité instituce v několika členských státech, jejichž činnost pokrývá pouze velmi úzkou oblast a je omezena zákonem na určité území nebo určité osoby; vzhledem k tomu, že různé legislativy obsahují odlišná pravidla, pokud jde o současné provozování zdravotního pojištění, pojištění úvěru a záruky (kauce) a pojištění právní pomoci, a to jak jednoho z uvedených pojištění s druhým, tak i s ostatními pojistnými odvětvími; vzhledem k tomu, že trvání těchto rozdílů po odstranění omezení v záležitostech práva zakládat podniky v odvětvích jiného než životního pojištění by znamenalo, že překážky pro zakládání podniků by nadále existovaly; vzhledem k tomu, že řešení tohoto problému musí poskytnout další koordinace, která se uskuteční v relativně krátké době; 1) 2) 3)

8

OJ (Official Journal) čís. 2, 15. 1. 1962, str. 36/62 OJ čís. C 27, 28. 3. 1968, str. 15 OJ čís. 158, 18. 7. 1967, str. 1 Pojistné rozpravy 4

vzhledem k tomu, že je nutné rozšířit dozor v každém členském státě na všechna pojistná odvětví, na která se vztahuje tato směrnice; vzhledem k tomu, že takový dozor není možný, aniž by podniky provozující tato odvětví podléhaly úřednímu povolení; vzhledem k tomu, že je proto nutné stanovit podmínky udělení nebo odnětí takového povolení; vzhledem k tomu, že musí být zajištěno právo odvolat se k soudu, pokud žádost o povolení byla zamítnuta nebo povolení bylo odňato; vzhledem k tomu, že je vhodné zavést u pojistných odvětví známých jako dopravní odvětví pod čísly 4, 5, 6, 7 a 12 v odstavci A přílohy a odvětví pojištění úvěru pod čísly 14 a 15 v odstavci A přílohy pružnější pravidla z důvodů neustálých změn podmínek zbožových a úvěrových transakcí; vzhledem k tomu, že hledání společné metody výpočtu technických rezerv je nyní předmětem studií na úrovni Společenství; vzhledem k tomu, že se proto jeví jako vhodné ponechat koordinaci v této záležitosti, jakož i otázky spojené s určením kategorií investic a s oceňováním aktiv dalším směrnicím; vzhledem k tomu, že je nutné, aby pojišťovací podniky měly kromě technických rezerv dostatečných na pokrytí převzatých závazků navíc doplňkovou rezervu známou jako míra solventnosti tvořenou volnými aktivy, aby byly zabezpečeny pro případ výkyvů v podnikání; vzhledem k potřebě zajistit, aby požadavky uložené pro tyto účely byly stanoveny podle objektivních kritérií, při kterých stejně velké podniky jsou postaveny na tutéž úroveň, pokud se týká konkurence, je žádoucí stanovit, že taková míra solventnosti má být v poměru k celkovému objemu činnosti podniku a je určena vztahem ke dvěma ukazatelům bezpečnosti, z nichž jeden je založen na pojistném a druhý na pojistném plnění; vzhledem k tomu, že je žádoucí vyžadovat minimální garanční fond zohledňující výši rizika provozovaných odvětví, aby se zajistilo, že podniky vlastní v době založení přiměřené prostředky a že v průběhu další činnosti neklesne míra solventnosti v žádném případě pod bezpečnostní minimum; vzhledem k tomu, že je nutné učinit opatření pro případ, kdy by finanční podmínky podniku byly takové, že by pro něj bylo obtížné dostát převzatým závazkům; vzhledem k tomu, že koordinovaná pravidla týkající se zahájení a provozování přímého pojištění uvnitř Společenství by se měla v zásadě vztahovat na všechny podniky, které vstupují na trh, a tedy také na agentury a pobočky podniků, jejichž ústředí se nachází mimo Společenství; nicméně vzhledem k tomu, že je žádoucí, pokud jde o metody dozoru, přijmout ve vztahu k takovým agenturám a pobočkám zvláštní ustanovení s přihlédnutím ke skutečnosti, že aktiva podniků, ke kterým patří, se nacházejí mimo Společenství; avšak vzhledem k tomu, že je žádoucí dovolit uvolnění takových zvláštních podmínek při dodržení zásady, že takové agentury nebo pobočky by neměly získat výhodnější postavení než podniky sídlící ve Společenství; vzhledem k tomu, že jsou potřebná určitá přechodná opatření, která by umožnila existujícím malým a středním podnikům přizpůsobit se požadavkům, které musí být zavedeny členskými státy k uplatnění této směrnice při respektování čl. 53 Smlouvy; vzhledem k tomu, že je důležité zajistit jednotné uplatnění koordinačních pravidel a v tomto směru zabezpečit úzkou spolupráci mezi Komisí a členskými státy v této oblasti; přijala tuto směrnici:


9

HLAVA I Obecná ustanovení Článek 1 Tato směrnice se týká zahajování a provozování vlastní přímé pojišťovací činnosti vykonávané pojišťovacími podniky sídlícími v členském státě nebo zamýšlejícími zde působit v pojistných odvětvích uvedených v příloze k této směrnici. Článek 2 Tato směrnice se nevztahuje na: 1. Následující druhy pojištění: a) životní pojištění, tj. pojistné odvětví, které zahrnuje zejména pojištění pouze pro případ dožití sjednaného věku, pojištění pouze pro případ smrti, pojištění smíšené pro případ dožití smluveného věku nebo pro případ dřívější smrti, životní pojištění s výplatou zaplaceného pojistného, tontiny, svatební pojištění (pojištění věna), pojištění pro případ narození dítěte; b) pojištění důchodu; c) doplňková pojištění provozovaná životními pojišťovacími podniky, tj. zejména pojištění pro případ úrazu včetně pracovní neschopnosti, pojištění pro případ smrti následkem úrazu a pojištění invalidityx) následkem úrazu nebo nemoci, pokud tyto různé druhy pojištění jsou sjednány doplňkově k životnímu pojištění; d) pojištění tvořící část zákonného systému sociálního zabezpečení; e) pojištění existující v Irsku a ve Spojeném království známé jako „Permanent health insurance not subject to cancelation“ (pojištění příjmů pro případ dlouhodobé pracovní neschopnosti, které nelze vypovědět). 2. Následující operace: a) operace umořování kapitálu, jak jsou stanoveny právními předpisy každého členského státu; b) operace vzájemně podpůrných spolků, u nichž se plnění mění podle zdrojů, které jsou k dispozici, a u nichž jsou stanoveny paušální členské příspěvky; c) operace provozované organizacemi bez právní subjektivity za účelem poskytování vzájemného zabezpečení pro své členy, aniž by bylo placeno pojistné nebo se vytvářely technické rezervy; d) až do další koordinace, která se uskuteční do čtyř let od vyhlášení této směrnice, operace pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo s podporou státu. Článek 3 1. Tato směrnice se nevztahuje na vzájemné podpůrné spolky, pokud splňují všechny následující podmínky: x)

Pozn. překl.: Invaliditou se v úrazovém pojištění rozumí i omezení tělesných a duševních schopností; zahrnuje tedy také trvalé následky úrazů.

10


– stanovy musí obsahovat ustanovení o zvýšení příspěvků nebo redukci plnění, – jejich činnost nezahrnuje odpovědnostní rizika – s výjimkou případů, kdy se jedná o doplňkové krytí ve smyslu pododstavce c) přílohy – nebo úvěrová a ručitelská rizika, – roční příjem z příspěvků na činnosti, na které se vztahuje tato směrnice, nepřesahuje jeden milion zúčtovacích jednotek a – nejméně jedna polovina příjmů z činností, na které se vztahuje tato směrnice, musí přicházet od osob, které jsou členy vzájemně podpůrného spolku. 2. Tato směrnice se mimo to nebude vztahovat na vzájemné pojišťovací spolky, které uzavřely s jinými společnostmi této povahy dohodu, která poskytuje jimi vydaným pojistným smlouvám plné zajištění nebo podle které podnik – cesionář přebírá za cedující podnik závazky vyplývající z takových pojistek. V takovém případě pravidlům této směrnice podléhá podnik přebírající závazky. Článek 4 Tato směrnice se nevztahuje na následující instituce, jestliže jejich statuty nebo právní předpisy nebudou pozměněny, pokud jde o rozsah působnosti: a) v Německu Následující instituce podle veřejného práva, které mají monopolní postavení (Monopolanstalten): 1. Badische Gebäudeversicherungsanstalt, Karlsruhe, 2. Bayerische Landesbrandversicherungsanstalt, München, 3. Bayerische Landestierversicherungsanstalt, Schlachtviehversicherung, München, 4. Braunschweigische Landesbrandversicherungsanstalt, Braunschweig, 5. Hamburger Feuerkasse, Hamburg, 6. Hessische Brandversicherungsanstalt (Hessische Brandversicherungskammer), Darmstadt, 7. Hessische Brandversicherungsanstalt, Kassel, 8. Hohenzollernsche Feuerversicherungsanstalt, Sigmaringen, 9. Lippische Landesbrandversicherungsanstalt, Detmold, 10. Nassauische Brandversicherungsanstalt, Wiesbaden, 11. Oldenburgische Landesbrandkasse, Oldenburg, 12. Ostfriesische Landschaftliche Brandkasse, Aurich, 13. Feuersozietät Berlin, Berlin, 14. Württembergische Gebäudebrandversicherungsanstalt, Stuttgart. Územní rozsah působnosti však nebude posuzován jako změněný v případě fúze mezi takovými institucemi, jejímž výsledkem je u nové instituce udržení územního rozsahu působení institucí, které se spojily; stejně tak rozsah působnosti, pokud se týká pojistného odvětví, nebude posuzován jako změněný, pokud jedna z těchto institucí převezme ve vztahu ke stejnému území jedno nebo více odvětví od jiné takové instituce. Následující poloveřejné instituce: 1. Postbeamtenkrankenkasse, 2. Krankenversorgung der Bundesbahnbeamten; Pojistné rozpravy 4

11

b) ve Francii následující instituce: 1. Caisse départementale des incendiés des Ardennes, 2. Caisse départementale des incendiés de la Côte-ďOr, 3. Caisse départementale des incendiés de la Marne, 4. Caisse départementale des incendiés de la Meuse, 5. Caisse départementale des incendiés de la Somme, 6. Caisse départementale gre`le du Gers, 7. Caisse départementale gre`le de l’Hérault; c) v Irsku Voluntary Health Insurance Board; d) v Itálii La Cassa di Previdenza per l’assicurazione degli sportivi (Sportass); e) ve Spojeném království The Crown Agents. Článek 5 Pro účely této směrnice: a) „zúčtovací jednotkou“ se rozumí jednotka stanovená v čl. 4 Statutu Evropské investiční banky; b) „odpovídajícími aktivy“ se rozumí pokrytí převzatých závazků vyjádřených v určité měně aktivy vyjádřenými nebo realizovatelnými v téže měně; c) „umístěním aktiv“ se rozumí existence aktiv ať movitých nebo nemovitých uvnitř členského státu, aniž by však movitá aktiva musela být deponována nebo nemovitý majetek musel podléhat takovým restriktivním opatřením, jako je hypotekární zápis. Aktiva představovaná pohledávkami vůči dlužníkům jsou považována za umístěná v tom členském státě, kde mají být vyrovnána.

HLAVA II Pravidla vztahující se na podniky, jejichž ústředí sídlí ve Společenství ODDÍL A Podmínky pro zahájení pojišťovací činnosti Článek 6 1. Každý členský stát podmíní zahájení podnikání v přímém pojištění na svém území úředním povolením. 2. O takové povolení žádá u příslušného orgánu daného členského státu: a) každý podnik, který zakládá své ústředí na území tohoto státu; b) každý podnik, jehož ústředí se nachází v jiném členském státě a který otevírá agenturu nebo pobočku na území daného členského státu; c) každý podnik, který poté, co získal povolení zmíněné pod písm. a) nebo b), rozšiřuje na území tohoto státu svou činnost na další odvětví;

12


d) každý podnik, který získal povolení podle čl. 7 odst. 1 pro část státního území a rozšiřuje svou činnost mimo tuto část. 3. Členské státy nesmějí vázat povolení na složení depozita nebo kauce. Článek 7 1. Povolení je platné pro celé území členského státu, ledaže žadatel požaduje povolení k výkonu své činnosti pouze pro jeho část a národní legislativa to dovoluje. 2. Povolení je vydáváno pro každé určité pojistné odvětví zvlášť. Zahrnuje celé odvětví, ledaže si žadatel přeje krýt pouze část rizik spadajících do takového odvětví, jak je uvedeno v bodu A přílohy. Avšak: a) každý členský stát má možnost udělit povolení pro kteroukoliv skupinu odvětví uvedenou v bodě B přílohy za podmínky, že k povolení připojí příslušné označení odvětví specifikované ve zmíněném bodě; b) povolení vydané pro jedno odvětví nebo skupinu odvětví platí rovněž pro krytí doplňkových rizik patřících do jiného odvětví, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodě C přílohy; c) až do příští koordinace, která se musí uskutečnit ve lhůtě čtyř let po vyhlášení této směrnice, Spolková republika Německo může zachovat na svém území zákaz současného provozování zdravotního pojištění, pojištění úvěru a záruky (kauce) nebo pojištění právní ochrany, a to jak jednoho z uvedených pojištění s druhým, tak i s ostatními pojistnými odvětvími. Článek 8 1. Každý členský stát vyžaduje, aby podniky požadující povolení pro podnikání na jeho území a) přijaly jednu z následujících forem: – v případě Belgického království: „société anonyme/naamloze vennootschap“,“société en commandite par actions/ /vennootschap bij wijze van geldschieting op aandelen“,“association d’assurance mutuelle/onderlinge verzekeringsmaatschappij“, „société coopérative/coöperative vennootschap“, – v případě Dánského království: „aktieselskaber“, „gensidige selskaber“, – v případě Spolkové republiky Německo: „Aktiengesellschaft“, „Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“, „öffentlichrechtliches Wettbewerbs-Versicherungsunternehmen“, – v případě Francouzské republiky: „société anonyme“, „société a` forme mutuelle“, „mutuelle“, „union de mutuelles“, – v případě Irska: „incorporated companies limited by shares or by guarantee or unlimited“, – v případě Italské republiky: Pojistné rozpravy 4

13

„societa` per azioni“, „societa` cooperativa“, „mutua di assicurazione“, – v případě Lucemburského velkovévodství: „société anonyme“, „société en commandite par actions“, „association d’assurances mutuelles“,“ société coopérative“, – v případě Nizozemského království: „naamloze vennootschap“, „onderlinge waarborgmaatschappij“, „coöperatieve vereniging“, – v případě Spojeného království: „incorporated companies limited by shares or by guarantee or unlimited“, „societies registered under the Industrial and Provident Societies Acts“, „societies registered under the Friendly Societies Acts“, sdružení pojistitelů nazývané „Lloyd’s“. Kromě toho členské státy mohou založit v případě potřeby podniky podle jakékoliv formy známého veřejného práva, pokud taková instituce má za cíl pojišťovací operace za podmínek odpovídajících podmínkám podniků podle soukromého práva; b) omezily své podnikatelské činnosti na podnikání v pojišťovnictví a na operace, které z toho přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných komerčních činností; c) předložily obchodní plán podle čl. 9; d) vlastnily minimální garanční fond uvedený v čl. 17 odst. 2. 2. Podnik, který požaduje povolení pro rozšíření svého podnikání na další odvětví nebo v případě zmíněném v čl. 6 odst. 2 písm. d) na další část území, musí předložit obchodní plán podle čl. 9, pokud se týká těchto dalších odvětví nebo jiné části území. Kromě toho musí podnik prokázat, že disponuje mírou solventnosti uvedenou v čl. 16, a pokud u těchto dalších odvětví požaduje ustanovení čl. 17 odst.2 vyšší minimální garanční fond, než činil předchozí, musí prokázat, že vlastní takové minimum. 3. Tato koordinační opatření nebrání členským státům uplatnit ustanovení požadující, aby vedoucí pracovníci (ředitelé a členové představenstva) měli odbornou kvalifikaci, nebo požadovat, aby byly předloženy ke schválení zakladatelská smlouva nebo stanovy, všeobecné a zvláštní pojistné podmínky, sazby a jakékoliv další doklady nezbytné pro normální výkon dozoru. 4. Výše zmíněná ustanovení nesmějí požadovat, aby žádost o povolení byla posuzována podle ekonomických potřeb trhu.

Článek 9 Obchodní plán zmíněný v čl. 8 odst. 1 písm. c) musí obsahovat následující údaje nebo doklady týkající se: a) druhu rizik, které podnik navrhuje krýt; všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, které navrhuje používat; b) sazeb, které podnik zamýšlí používat pro každou kategorii činnosti; c) základních principů zajišťovací politiky; d) položek, z nichž sestává minimální garanční fond; e) předpokládaných nákladů zřízení provozního systému a obchodní sítě; finanční zdroje určené na jejich pokrytí;

14


a kromě toho pro první tři finanční roky: f) předpokládaných správních nákladů mimo zřizovací náklady správy a zejména běžných režijních nákladů a provizí; g) předpokládaného pojistného nebo příspěvků a předpokládaných pojistných plnění; h) předpokládané bilance; i) předpokládaných finančních zdrojů určených ke krytí přijatých závazků a míry solventnosti. Podrobné údaje uvedené výše pod písm. a) a b) však nejsou vyžadovány, pokud se týká rizik zařazených pod čísly 4, 5, 6, 7 a 12 bodu A přílohy a rovněž nejsou vyžadovány podrobné údaje uvedené pod písm. b), pokud se týká rizik zařazených pod čísly 14 a 15 bodu A přílohy. Podrobné údaje uvedené pod písm. a) a b) nemusí být vyžadovány v případě rizik zařazených pod číslem 11 téhož bodu. Článek 10 1. Každý členský stát vyžaduje, aby podnik, který žádá o povolení pro otevření agentury nebo pobočky a má ústředí na území jiného členského státu: a) předložil své stanovy a seznam svých vedoucích pracovníků (ředitelů a členů představenstva); b) předložil potvrzení vydané oprávněnými orgány státu ústředí osvědčující odvětví, které je podnik oprávněn provozovat, a osvědčující, že disponuje minimálním garančním fondem, nebo, pokud je vyšší, minimální mírou solventnosti vypočtenou podle čl. 16 odst.3, a uvádějící rizika, která skutečně provozuje, a finanční zdroje uvedené v čl. 11 odst. 1 písm. e); c) předložil obchodní plán podle čl. 11; d) jmenoval zplnomocněného zástupce, který má své trvalé sídlo v hostitelské zemi a je vybaven dostatečnými pravomocemi, aby zavazoval podnik vůči třetím osobám a aby ho zastupoval před úřady a soudy hostitelské země; je-li zástupce právnickou osobou, musí mít své ústředí v hostitelské zemi a musí za sebe jmenovat fyzickou osobu splňující výše uvedené podmínky, která ho bude zastupovat. Jmenovaný zástupce nemůže být členským státem odmítnut s výjimkou důvodů týkajících se dobré pověsti nebo technické kvalifikace za stejných podmínek, které platí pro vedoucí pracovníky podniků majících své ústředí na území příslušného státu. Pokud jde o Lloyd’s, v případě jakéhokoliv sporu v hostitelské zemi vyplývajícího z přijatých závazků nesmí mít pojištěné osoby nevýhodnější postavení než v případech, kdy by spor byl veden proti podnikům obvyklejšího typu. Zplnomocněný zástupce proto musí být vybaven dostatečnými pravomocemi, které umožní, aby proti němu mohly být podniknuty příslušné právní kroky, a musí být v tomto postavení schopen zavazovat příslušné upisovatele Lloyd’s. 2. Každý členský stát vyžaduje pro rozšíření činnosti agentury nebo pobočky buď na další odvětví nebo na další části státního území v případě uvedeném v čl. 6 odst. 2 písm. d), aby žadatel o povolení předložil obchodní plán podle čl. 11 a splňoval podmínky obsažené v odst. 1 písm. b). 3. Tato koordinační opatření nebrání členským státům, aby uplatnily opatření požadující Pojistné rozpravy 4

15

u všech pojišťovacích podniků schválení všeobecných i zvláštních pojistných podmínek, sazeb a jakýchkoliv dalších dokladů nezbytných pro normální výkon dozoru. 4. Výše uvedená ustanovení nesmějí požadovat, aby žádost o povolení byla posuzována podle ekonomických potřeb trhu. Článek 11 1. Obchodní plán agentury nebo pobočky zmíněný v čl. 10 odst. 1 písm. c) musí obsahovat údaje nebo doklady týkající se: a) povahy rizik, které podnik zamýšlí krýt v hostitelské zemi; všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, které navrhuje používat; b) sazeb, které podnik zamýšlí používat pro každou kategorii činnosti; c) základních principů zajišťovací politiky; d) stavu míry solventnosti podniku uvedené v článcích 16 a 17; e) předpokládaných nákladů zřízení provozního systému a obchodní sítě; finanční zdroje určené na jejich pokrytí; a mimo to pro první tři finanční roky: f) předpokládaných správních nákladů; g) předpokládaného pojistného nebo příspěvků a předpokládaných pojistných plnění vztahujících se k nové produkci; h) předpokládané bilance agentury nebo pobočky; Podrobné údaje uvedené výše pod písm. a) a b), však nejsou vyžadovány, pokud se týká rizik zařazených pod čísly 4, 5, 6, 7 a 12 bodu A přílohy a rovněž nejsou vyžadovány podrobné údaje uvedené pod písm. b), pokud se týká rizik zařazených pod čísly 14 a 15 bodu A přílohy. Podrobné údaje uvedené pod písm. a) a b) nemusí být vyžadovány v případě rizik zařazených pod číslem 11 téhož bodu. 2. Obchodní plán činnosti musí být doplněn rozvahou a výkazem zisků a ztrát podniku za každý z posledních tří finančních roků. Pokud nebyl podnik činný po tři finanční roky, předloží uvedené doklady pouze za úplné finanční roky. Pokud jde o Lloyd’s, zveřejnění bilance a výkazu zisků a ztrát se nahrazuje obligatorním předložením ročních obchodních účtů, které zachycují pojistné operace, a jsou doplněny místopřísežným prohlášením potvrzujícím, že auditorská osvědčení byla dodána za každého pojistitele a prokazujícím, že závazky vzniklé na základě těchto operací jsou plně kryté aktivy. Tyto doklady musí umožnit orgánům posoudit stav solventnosti Sdružení. 3. Obchodní plán doplněný připomínkami orgánů oprávněných k vydání povolení je předán oprávněným orgánům země ústředí podniku. Orgány země ústředí pak sdělí svůj názor orgánům oprávněným k vydání povolení do tří měsíců od přijetí dokladů; pokud v uvedené době nebude sděleno stanovisko, předpokládá se, že je kladné. Článek 12 Každé rozhodnutí ozamítnutí povolení musí být jasně zdůvodněno a sděleno zainteresovanému podniku. Každý členský stát poskytne právo odvolat se k soudu v případě zamítavého rozhodnutí.

16


Odvolání musí být umožněno i v případech, kdy příslušné orgány nevyřídily žádost o povolení do konce lhůty šesti měsíců od data přijetí.

ODDÍL B Podmínky pro podnikání Článek 13 Členské státy vzájemně úzce spolupracují při dozoru nad finanční situací podniků, kterým bylo uděleno povolení (dále jen „oprávněné podniky“). Článek 14 Orgány dozoru členského státu, na jehož území se nachází ústředí podniku, musí ověřovat stav solventnosti tohoto podniku pro jeho celkovou činnost. Orgány dozoru jiných členských států mu poskytnou všechny nezbytné informace, aby mu umožnily toto ověření provést. Článek 15 1. Každý členský stát, na jehož území podnik provozuje svou činnost, uloží tomuto podniku, aby vytvořil dostatečné technické rezervy. Výše těchto rezerv se stanoví podle pravidel stanovených státem, anebo není-li těchto pravidel, podle praxe zavedené v tomto státě. 2. Technické rezervy musí být kryty přiměřenými a odpovídajícími aktivy umístěnými v zemi, kde je provozováno podnikání. Členské státy však mohou povolit úlevy v pravidlech týkajících se odpovídajících aktiv a umístění aktiv. Lucemburského velkovévodství si může vzhledem ke své specifické situaci zachovat až do koordinace zákonných ustanovení o likvidaci podniků svůj režim záruk technických rezerv existující v době, kdy tato směrnice nabude účinnosti. Předpisy země, ve které je podnikání provozováno, určí povahu aktiv a, v případě potřeby limity, ve kterých mohou být použita pro účely krytí technických rezerv, a určí rovněž pravidla oceňování těchto aktiv. 3. Jestliže členský stát umožní, aby část technických rezerv byla kryta pohledávkami vůči zajistitelům, stanoví i výši takto povolené části. Nesmí v takovém případě vyžadovat umístění aktiv představovaných těmito pohledávkami na svém území bez ohledu na ustanovení odst. 2. 4. Orgán dozoru členského státu, na jehož území se nachází ústředí podniku, ověří, že bilance podniku obsahuje, pokud se týká technických rezerv, aktiva přiměřená závazkům převzatým ve všech zemích, kde podniká. Článek 16 1. Každý členský stát uloží všem podnikům, jejichž ústředí se nacházejí na jeho území, aby vytvořily přiměřenou míru solventnosti ve vztahu k jejich veškeré činnosti. Pojistné rozpravy 4

17

– – – – –

–

2.

3.

18

Míra solventnosti se rovná jmění podniku očištěnému o všechny předvídatelné závazky po odečtení položek nehmotného majetku. Zejména jsou vzaty v úvahu následující položky: splacený akciový kapitál nebo, jedná-li se o vzájemně podpůrný spolek, skutečný počáteční fond; polovina akciového kapitálu nebo počátečního fondu, které nebyly doposud splaceny, poté co splacená část dosáhla 25 % tohoto kapitálu nebo fondu; rezervy (zákonné rezervy a volné rezervy) nevztahující se k převzatým závazkům; nerozdělený zisk; v případech vzájemného pojišťovacího spolku nebo společnosti na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky jakýkoliv nárok vůči členům na doplňkové příspěvky v průběhu finančního roku do výše jedné poloviny rozdílu mezi příspěvky maximálními a skutečně požadovanými, avšak tyto možnosti dodatečných příspěvků nemohou představovat více než 50 % míry solventnosti, na základě žádosti podniku a jím předložených dokladů a se souhlasem orgánů dozoru všech členských států, na jejichž území podnik provozuje svou činnost, jakékoliv skryté rezervy vzniklé z podhodnocení aktiv nebo nadhodnocení pasiv v bilanci, pokud takové skryté rezervy nemají výjimečnou povahu. Nadhodnocení technických rezerv se určí ve vztahu k jejich výši vypočtené podnikem podle národních právních předpisů; avšak až do příští koordinace technických rezerv částka rovnající se 75 % rozdílu mezi částkou rezervy na běžná rizika vypočtenou paušálně podnikem při uplatnění minimální procentní sazby ve vztahu k pojistnému a částkou, která by byla získána při výpočtu rezervy podle jednotlivých pojistných smluv, pokud národní právo umožňuje volbu mezi těmito dvěma metodami, může být započtena do míry solventnosti až do výše 20 %. Míra solventnosti je stanovena buď na základě roční výše pojistného nebo příspěvků nebo na základě průměrné výše pojistných plnění za poslední tři finanční roky. Avšak v případě podniků, které v podstatě pojišťují pouze jedno nebo více z následujících rizik: vichřice (bouře), krupobití, mrazy, je jako referenční období pro stanovení průměrné výše pojistných plnění bráno posledních sedm let. S výhradou ustanovení čl. 17 výše míry solventnosti se rovná vyššímu ze dvou následujících výsledků: první výsledek (podle pojistného): – pojistné nebo příspěvky (včetně příplatků k pojistnému nebo příspěvkům) předepsané za přímé pojištění v posledním finančním roce, včetně předpisu pojistného vztahujícího se k předcházejícím rokům; – k tomu se přičte částka celého přijatého zajistného za poslední finanční rok; – od tohoto součtu je pak odečtena celková částka pojistného nebo příspěvků anulovaných v průběhu posledního finančního roku, jakož i celková částka daní a poplatků spojených s pojistným nebo příspěvky zahrnutými do výše uvedeného součtu. Takto získaná částka je rozdělena na dvě části: první do 10 milionů zúčtovacích jednotek a druhá představující zbytek; z první části se vypočte 18 % a z druhé 16 % a výsledky se sečtou. První výsledek se získá vynásobením součtu uvedeného v předcházejícím pododstavci


poměrem za poslední finanční rok mezi částkou pojistných plnění, kterou ponese podnik, po odečtení úhrad za zajištění a celkovou výší pojistných plnění; tento poměr nesmí být v žádném případě nižší než 50 %. Druhý výsledek (podle pojistných plnění): – sečtou se částky vyplacených pojistných plnění z přímého pojištění (bez odečtení pojistných plnění uhrazených zajistiteli a retrocesionáři) za období specifikované v odst. 2, – k tomu se připočte částka pojistných plnění z převzatého zajištění nebo z retrocesí za stejné období, – k tomu se připočte částka rezerv na nevyplacená pojistná plnění vytvořená na konci posledního finančního roku jak pro přímé pojištění, tak pro převzaté zajištění, – od tohoto součtu je odečtena částka vyplacených pojistných plnění během období specifikovaných v odst. 2, – od posléze zbývající sumy je odečtena částka rezerv na nevyřízené pojistné události vytvořená na počátku finančního roku předcházejícího poslednímu účetně uzavřenému finančnímu roku jak z přímého pojištění, tak z převzatého zajištění. Jedna třetina nebo jedna sedmina takto získané částky, a to dle referenčního období určeného podle odst. 2, se rozdělí na dvě části: první do 7 milionů zúčtovacích jednotek a druhou představující zbytek; z prvé části se vypočte 26 % a z druhé 23 % a výsledky se sečtou. Druhý výsledek se získá vynásobením takto získané částky poměrem existujícím za poslední finanční rok mezi částkou pojistných plnění, kterou ponese podnik, po úhradách za zajištění a celkovou výší pojistných plnění; tento poměr nemůže být v žádném případě nižší než 50 %. 4. Procentuální podíly vztahující se na části uvedené v odstavci 3 jsou sníženy na třetinu v případě zdravotního pojištění provozovaného na technických zásadách podobných technickým zásadám životního pojištění, pokud – pojistné je kalkulované na základě tabulek nemocnosti podle matematických metod používaných v pojišťovnictví, – je vytvářena rezerva na stárnutí, – je inkasováno dodatečné pojistné s cílem vytvořit bezpečnostní rozpětí v přiměřené výši, – pojistitel může zrušit smlouvu nejpozději před koncem třetího roku pojištění, – smlouva poskytuje možnost zvýšení pojistného nebo snížení plnění i pro platné smlouvy. 5. V případě Lloyd’s se provádí výpočet prvního výsledku ve vztahu k pojistnému uvedený v odstavci 3 na základě netto pojistného, které se vynásobí paušální procentní sazbou stanovovanou každoročně dozorčím orgánem země sídla podniku. Tato paušální procentní sazba musí být vypočtena na základě nejnovějších statistických údajů týkajících se zejména zaplacených provizí. Podrobnosti společně s příslušným výpočtem jsou zasílány dozorčím orgánům zemí, ve kterých Lloyd’s působí. Článek 17 1. Jedna třetina míry solventnosti tvoří garanční fond.


19

2. a) Garanční fond nesmí však být nižší než: – 400 000 zúčtovacích jednotek v případech, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika zahrnutá do některého z odvětví uvedených v bodu A přílohy pod čís. 10, 11, 12, 13, 14 a 15, – 300 000 zúčtovacích jednotek v případech, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika zahrnutá do některého z odvětví uvedených v bodu A přílohy pod čís. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 16, – 200 000 zúčtovacích jednotek v případech, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika zahrnutá do některého z odvětví uvedených v bodu A přílohy pod čís. 9 a 17; b) pokud podnikání provozované podnikem kryje několik odvětví nebo několik rizik, je vzato v úvahu pouze to odvětví nebo riziko, pro které je vyžadována nejvyšší částka; c) každý členský stát může snížit minimum garančního fondu o jednu čtvrtinu v případě vzájemných pojišťovacích spolků a společností na bázi vzájemnosti. Článek 18 1. Členské státy nestanoví žádná pravidla pro výběr aktiv převyšujících aktiva, která tvoří technické rezervy uvedené v čl. 15. 2. S výhradou ustanovení čl. 15 odst. 2, čl. 20 odstavců 1 a 3 a čl. 22 odst. 1 posledního pododstavce neomezují členské státy volné nakládání s aktivy, ať movitým či nemovitým majetkem, tvořícím součást aktiv oprávněných podniků. Spolková republika Německo si však může až do příští koordinace podmínek pro zakládání a provozování podnikání v životním pojištění zachovat, pokud se týká zdravotního pojištění ve smyslu čl. 16 odst. 4, omezení stanovené pro volné disponování aktivy, pokud volné disponování aktivy, která kryjí matematické rezervy, podléhá schválení orgánu zvaného „Treuhänder“. Dánské království může zachovat v platnosti až do přijetí příštích koordinačních opatření úpravu omezující volné disponování s aktivy vytvořenými pojišťovacími podniky na krytí důchodů vyplácených podle povinného pojištění pracovních úrazů. 3. Tato ustanovení nebrání opatřením, která jsou členské státy oprávněny přijmout jako vlastníci, členové nebo společníci příslušných podniků za podmínky, že budou respektovat pravidla země, ve které je podnikání provozováno, jak je požadováno v čl. 15 odst. 2, a zároveň budou zajišťovat zájmy pojištěných. Článek 19 1. Každý členský stát uloží všem podnikům, jejichž ústředí se nachází na jeho území, závazek předložit roční účetní závěrku zahrnující všechny druhy operací, jejich finanční situaci a solventnost. 2. Členské státy požadují na podnicích, které působí na jejich území, periodické předkládání výkazů společně se statistickými doklady, které jsou nezbytné pro výkon dozoru. Příslušné orgány dozoru si vzájemně poskytují doklady a informace potřebné pro výkon dozoru.

20


Článek 20 1. Jestliže některý podnik neplní ustanovení čl. 15, orgán dozoru země, ve které podnik provozuje svou činnost, může zakázat volné nakládání s aktivy umístěnými v této zemi poté, co o svém úmyslu informoval orgán dozoru státu, kde se nachází ústředí podniku. 2. Za účelem ozdravení finanční situace podniku, jehož míra solventnosti se snížila pod minimum požadované v čl. 16 odst. 3, orgán dozoru země ústředí podniku požádá, aby mu byl předložen ke schválení plán obnovy zdravé finanční situace. 3. Jestliže se míra solventnosti sníží pod částku garančního fondu uvedenou v čl. 17, orgán dozoru země v níž sídlí ústředí podniku si vyžádá od podniku ke schválení plán krátkodobého financování. Může kromě toho omezit nebo zakázat volné disponování s aktivy podniku. O všech opatřeních uvědomí orgány členských zemí, na jejichž území má podnik rovněž povolení k činnosti, a tyto orgány na jeho žádost přijmou stejná opatření. 4. Oprávněné orgány dozoru mohou dále přijmout jakákoliv opatření potřebná k ochraně zájmů pojištěných v případech uvedených v odstavcích 1 a 3. 5. Orgány dozoru ostatních členských států, na jejichž území podnik rovněž získal povolení, spolupracují při uplatňování opatření uvedených v odstavcích 1 až 4. Článek 21 1. Každý členský stát umožní oprávněným podnikům převést celý kmen pojistných smluv nebo jeho část, jestliže cesionář (přebírající podnik) disponuje, i se zohledněním převodu, nezbytnou mírou solventnosti. Příslušné orgány dozoru se před povolením takového převodu navzájem konzultují. 2. Jakmile byl převod povolen oprávněným orgánem dozoru, stává se platným pro pojistníky nebo pojištěné, kterých se to týká.

ODDÍL C Odnětí povolení Článek 22 1. Povolení udělené oprávněným orgánem členského státu, na jehož území se nachází ústředí podniku, může být tímto orgánem odňato, jestliže podnik a) neplní již podmínky povolení; b) nebyl schopen ve stanovené lhůtě uskutečnit opatření obsažená v plánu ozdravení nebo plánu financování uvedených v čl. 20; c) závažným způsobem neplní své závazky podle národních předpisů. V případě odnětí povolení uvědomí o tom orgán dozoru země ústředí orgány dozoru ostatních členských států, které vydaly tomuto podniku povolení; tyto orgány poté rovněž odejmou svá povolení. Orgán dozoru země ústředí přijímá za přispění ostatních orgánů všechna potřebná opatření k ochraně zájmů pojištěných a zvláště omezuje volné disponování aktivy podniku, jestliže k takovému omezení již nebylo přikročeno v souladu s ustanovením čl. 20 odst. 1 a 3 druhý pododstavec. Pojistné rozpravy 4

21

2. Povolení vydané agentuře nebo pobočce podniku, majícího své ústředí v jiné členské zemi, může být odňato, jestliže agentura nebo pobočka: a) neplní již podmínky povolení; b) závažným způsobem neplní své závazky podle předpisů členského státu, ve kterém podniká, zvláště pokud se týká tvorby technických rezerv stanovených v čl. 15. Orgány dozoru země, ve které je podnikání provozováno, před odnětím povolení konzultují orgán dozoru země, ve které se nachází ústředí podniku. Jestliže pokládají za nutné pozastavit činnost takové agentury nebo pobočky ještě před ukončením konzultace, informují o tom okamžitě příslušný orgán dozoru země sídla ústředí. 3. Každé rozhodnutí o odnětí povolení nebo o pozastavení činnosti musí být podloženo přesnými důvody a sděleno danému podniku. Každý členský stát poskytne právo odvolat se k soudu proti takovému rozhodnutí.

HLAVA III Pravidla vztahující se na agentury nebo pobočky sídlící v zemích Společenství a patřící podnikům, jejichž ústředí je mimo Společenství Článek 23 1. Každý členský stát umožní přístup k podnikání uvedenému v čl. 1 každému podniku, jehož ústředí se nachází mimo Společenství, za podmínky, že mu je uděleno úřední povolení. 2. Členský stát může udělit povolení, jestliže podnik splňuje alespoň následující podmínky: a) je oprávněn provádět pojišťovací činnosti podle svého národního práva; b) založí agenturu nebo pobočku na území členského státu; c) zaváže se vést v místě sídla agentury nebo pobočky účetnictví specifické pro podnikání zde vykonávané, jakož i uchovávat zde všechny doklady spojené s provozovaným podnikáním; d) jmenuje zplnomocněného zástupce, který musí být schválen oprávněným orgánem; e) v zemi, kde podniká, vlastní aktiva ve výši rovnající se nejméně polovině minimální částky předepsané v čl. 17 odst. 2 pro garanční fond a složí čtvrtinu minimální částky jako záruční kauci; f) zaváže se udržovat míru solventnosti v souladu s požadavky uvedenými v čl. 25; g) předloží obchodní plán podle ustanovení čl. 11 odst. 1 a 2. Článek 24 Členské státy uloží podnikům vytvořit přiměřené technické rezervy ke krytí závazků přijatých na jejich území. Členské státy dbají na to, aby agentury nebo pobočky kryly takové rezervy aktivy ve výši přiměřené takovým rezervám a do výše stanovené příslušným členským státem také odpovídajícími aktivy. Právní předpisy členských států se použijí pro výpočet technických rezerv, stanovení kategorií investic a na oceňování aktiv.

22


Příslušný členský stát vyžaduje, aby aktiva představující technické rezervy byla umístěna na jeho území. Přitom však platí čl. 15 odst. 3. Článek 25 1. Každý členský stát uloží agenturám nebo pobočkám založeným na jeho území disponovat mírou solventnosti tvořenou aktivy očištěnými o jakékoliv předvídatelné závazky po odečtení položek nehmotného majetku. Minimální míra solventnosti je vypočtena v souladu s ustanoveními čl. 16 odst. 3. Pro tento výpočet však jsou brány v úvahu pouze příspěvky nebo pojistné a pojistné události týkající se podnikání realizovaného příslušnou agenturou nebo pobočkou. 2. Jedna třetina míry solventnosti tvoří garanční fond. Výše tohoto fondu však nemůže být nižší než jedna polovina minima požadovaného podle čl. 17 odst. 2. Počáteční kauce složená v souladu s čl. 23 odst. 2 písm. e) se do tohoto garančního fondu započítává. 3. Aktiva tvořící míru solventnosti až do výše garančního fondu musí být umístěna v zemi, kde je podnikání provozováno, zbývající aktiva uvnitř Společenství. Článek 26 1. Každý podnik, který poté, co obdržel povolení od jednoho členského státu, obdrží povolení k založení dalších agentur nebo poboček od jednoho nebo více dalších členských států, může požádat o jednu nebo více z následujících výhod: a) aby míra solventnosti uvedená v čl. 25 byla vypočtena ve vztahu k veškerému podnikání, které provozuje v rámci Společenství; v takovém případě jsou vzaty v úvahu pojistné nebo příspěvky a pojistné plnění v rámci podnikání realizovaného všemi agenturami nebo pobočkami sídlícími uvnitř Společenství; b) aby byl zproštěn povinnosti složit kauci požadovanou dle čl. 23 odst. 2 písm. e) také v těchto státech; c) aby aktiva představující protihodnotu garančního fondu byla držena v kterémkoli z členských států, kde podnik podniká. 2. Pokud alespoň dva příslušné členské státy schválí žádost v celém rozsahu nebo částečně, oprávněný orgán členského státu, na jehož území se nachází nejstarší podnikatelská jednotka žadatele, ověří stav solventnosti podniku ve vztahu k veškerému podnikání jím provozovanému v členských státech, které schválily žádost. Avšak na žádost podniku a s jednomyslným souhlasem zainteresovaných členských států může být takové ověření provedeno oprávněným orgánem jiného členského státu. Orgán zajišťující ověření obdrží od ostatních členských států potřebné informace týkající se agentur nebo poboček sídlících na jejich území. 3. Výhody poskytnuté podle tohoto článku mohou být odňaty na základě podnětu jednoho nebo více zainteresovaných členských států. Článek 27 Ustanovení článků 19 a 20 se vztahují také na agentury a pobočky podniků, na které se vztahuje tato hlava. Pojistné rozpravy 4

23

Pokud jde o uplatnění čl. 20, orgán dozoru nejstarší podnikatelské jednotky nebo orgán dozoru, který místo něho zajišťuje ověření celkové solventnosti poboček nebo agentur, je postaven na roveň orgánu členského státu, ve kterém se nachází ústředí podniku. Článek 28 V případě odnětí povolení orgánem uvedeným v čl. 26 odst. 2 tento orgán o tom informuje orgány ostatních členských států, kde podnik provozuje svou činnost, a tyto orgány dozoru přijmou odpovídající opatření. Je-li důvodem pro odnětí povolení nedostatečnost míry solventnosti stanovené členskými státy, které schválily žádost uvedenou v čl. 26, členské státy, které daly svůj souhlas, odejmou rovněž svá povolení. Článek 29 Společenství může v dohodách uzavřených podle Smlouvy s jednou nebo několika třetími zeměmi sjednat použití odlišných ustanovení oproti ustanovením této hlavy s cílem zabezpečit za podmínek reciprocity přiměřenou ochranu pojištěných osob v členských státech.

HLAVA IV Přechodná a jiná ustanovení Článek 30 1. Členské státy ponechají podnikům uvedeným v hlavě II, které v okamžiku, kdy vstoupí v platnost prováděcí opatření k této směrnici, provozují na jejich území jedno nebo více odvětví uvedených v čl. 1, lhůtu pěti let počínaje datem vyhlášení této směrnice pro přizpůsobení požadavkům článků 16 a 17. 2. Kromě toho členské státy mohou a) udělit podnikům uvedeným v odst. 1, které po vypršení lhůty pěti let nevytvořily plně míru solventnosti, dodatečnou lhůtu maximálně dvou let k jejímu dosažení za podmínky, že podle čl. 20 předložily ke schválení orgánu dozoru opatření, která chtějí přijmout, aby tohoto cíle dosáhly; b) osvobodit podniky uvedené v odst. 1, u nichž po uplynutí lhůty pěti let míra solventnosti nedosahuje šestinásobku částky minimálního garančního fondu požadovaného podle čl. 17 odst. 2, od povinnosti zřídit takový minimální garanční fond před koncem finančního roku, ve kterém příjem z pojistného nebo příspěvků dosáhne šestinásobku tohoto minimálního garančního fondu. Po zvážení výsledků prověrky předpokládané v čl. 33 Rada jednomyslně rozhodne na základě návrhu Komise, kdy má být toto osvobození členskými státy zrušeno. 3. Podniky, které si přejí rozšířit své operace ve smyslu čl. 8 odst. 2 nebo čl. 10, tak mohou učinit za podmínky, že splní ihned ustanovení této směrnice. Avšak podniky uvedené v odst. 2 písm. b), které v rámci území státu rozšíří své podnikání na další pojistná odvětví nebo na jiné části státního území, mohou být osvobozeny po dobu deseti let od

24


data vyhlášení směrnice od splnění požadavku zřídit minimální garanční fond uvedený v čl. 17 odst. 2. 4. Podniky mající jinou formu než tu, která je uvedena v čl. 8, mohou pokračovat po dobu tří let od vyhlášení této směrnice v provozování své dosavadní činnosti v té právní formě, kterou mají v okamžiku vyhlášení. Podniky založené ve Spojeném království na základě „Royal Charter“ nebo „private Act“ nebo „special public Act“ mohou pokračovat ve svém podnikání ve své současné právní podobě bez časového omezení. Podniky v Belgii, které v souladu se svým zaměřením provozují podnikání ve zprostředkování hypotekárních půjček nebo operací spoření v souladu s ustanoveními čís. 4 článku 15 týkajícími se dozoru nad soukromými spořitelnami koordinovanými ustanoveními „arrête royal“ z 23. června 1967, mohou pokračovat v tomto podnikání po dobu tří let od data vyhlášení této směrnice. Příslušné členské státy vyhotoví seznam těchto podniků a sdělí ho ostatním členským státům a Komisi. 5. Na žádost podniků, které vyhovují požadavkům článků 15, 16 a 17, zruší členské státy omezující opatření, jako jsou opatření vztahující se na hypotéky, depozita nebo záruky, uplatňovaná podle jejich současných nařízení. Článek 31 Členské státy ponechají agenturám nebo pobočkám uvedeným v hlavě III, které v okamžiku, kdy prováděcí opatření k této směrnici vstoupí v platnost, provozují jedno nebo více odvětví zmíněná v čl. 1 a nerozšiřují svou činnost ve smyslu čl. 10 odst. 2, lhůtu maximálně pěti let od vyhlášení této směrnice, aby se přizpůsobily podmínkám čl. 25. Článek 32 V průběhu období, které skončí v době, kdy vstoupí v platnost dohoda uzavřená podle čl. 29 s třetí zemí a nejpozději uplynutím lhůty čtyř let po vyhlášení této směrnice, může každý členský stát zachovat ve prospěch podniků této země sídlících na jeho území pravidla, kterým podléhaly k 1. lednu 1973, pokud jde o odpovídající aktiva a umístění technických rezerv, a to za podmínky, že o tom budou informovány ostatní členské státy a Komise, a za podmínky, že nejsou překročeny limity úlev poskytnutých podle čl. 15 odst. 2 podnikům členských států sídlícím na jeho území.

HLAVA V Závěrečná ustanovení Článek 33 Komise a oprávněné orgány členských států úzce spolupracují v zájmu usnadnění dozoru nad přímým pojištěním uvnitř Společenství a v zájmu přezkoumávání jakýchkoliv potíží, které by mohly nastat při uplatňování této směrnice. Pojistné rozpravy 4

25

Článek 34 1. Komise předloží Radě ve lhůtě šesti let od vyhlášení této směrnice zprávu o výsledcích finančních požadavků zavedených touto směrnicí na situaci pojistných trhů členských států. 2. Komise předloží Radě, pokud to bude třeba, předběžné zprávy před koncem přechodného období podle čl. 30 odst. 1. Článek 35 Členské státy uvedou své národní předpisy do souladu s touto směrnicí do osmnácti měsíců od jejího vyhlášení a informují o tom ihned Komisi. Takto upravené předpisy budou s výhradou článků 30, 31 a 32 uplatněny ve lhůtě třiceti měsíců od data vyhlášení. Článek 36 Po vyhlášení této směrnice členské státy zajistí, aby texty hlavních ustanovení zákonné, nařizovací a správní povahy, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice, byly sděleny Komisi. Článek 37 Příloha tvoří nedílnou část této směrnice. Článek 38 Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu 24. července 1973

26

Za Radu předseda I. NØRGAARD


PŘÍLOHA A. Klasifikace rizik podle pojistných odvětví 1. Úraz (včetně pracovních úrazů a nemocí z povolání) – paušální finanční plnění – plnění mající povahu odškodnění – kombinace obou – úraz cestujících 2. Nemoc – paušální finanční plnění – plnění mající povahu odškodnění – kombinace obou 3. Pozemní vozidla (mimo železniční vozový park) Veškerá poškození nebo ztráta – pozemních motorových vozidel – pozemních vozidel mimo motorová vozidla 4. Železniční vozový park Veškerá poškození, ztráta nebo zničení železničního vozového parku 5. Letecké dopravní prostředky Veškerá poškození, ztráta nebo zničení leteckých dopravních prostředků 6. Plavidla (námořní, jezerní a říční plavidla) Veškerá poškození, ztráta nebo zničení – říčních a průplavových plavidel – jezerních plavidel – námořních plavidel 7. Dopravované zboží (zahrnující zboží, zavazadla a jiné předměty) Veškerá poškození, ztráta nebo zničení zboží nebo zavazadel bez ohledu na způsob dopravy 8. Požár a přírodní živly Veškerá poškození, ztráta nebo zničení majetku (mimo majetek zahrnutý v odvětvích 3, 4, 5, 6 a 7) způsobené: – požárem – výbuchem – vichřicí (bouří) – přírodními živly mimo vichřici (bouři) – jadernou energií – sesuvem nebo poklesem půdy 9. Jiné škody na majetku Veškerá poškození, ztráta nebo zničení majetku (kromě majetek zahrnutý do odvětví 3, 4, 5, 6 a 7) v důsledku krupobití nebo mrazu a jakákoliv událost, jako je krádež, mimo ty, které jsou uvedeny pod odvětvím 8 10. Odpovědnost za škody z provozu motorových vozidel Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití pozemních motorových vozidel (včetně odpovědnosti dopravce za škodu) Pojistné rozpravy 4

27

11. Odpovědnost za škody z provozu leteckých dopravních prostředků Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití leteckých dopravních prostředků (včetně odpovědnosti dopravce za škodu) 12. Odpovědnost za škody z provozu plavidel (námořní, jezerní a říční plavidla) Veškerá odpovědnost za škody vyplývající z použití lodí, plavidel nebo člunů na moři, jezerech, řekách nebo průplavech (včetně odpovědnosti dopravce za škodu) 13. Obecná odpovědnost za škody Veškerá odpovědnost za škody mimo druhy zmíněné pod odvětvími 10, 11 a 12 14. Úvěr – nesolventnost (obecně) – exportní úvěr – splátkový úvěr – hypotéky – zemědělský úvěr 15. Záruka (kauce) – záruka (kauce) přímá – záruka (kauce) nepřímá 16. Různé finanční ztráty – rizika z výkonu povolání – nedostatečný příjem (obecně) – nepříznivé počasí – ušlé příjmy – trvalé běžné výdaje – nepředvídané obchodní výdaje – ztráta tržní hodnoty – ztráta příjmů z nájmu nebo jiných příjmů – nepřímé obchodní ztráty kromě těch, které jsou uvedeny výše – jiné finanční ztráty (neobchodní) – jiné druhy finančních ztrát 17. Právní ochrana Právní ochrana a náklady vedení sporu Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být zahrnuta v jakémkoliv jiném odvětví s výjimkou případů uvedených v bodě C.

B. Název povolení vydávaného pro více než jedno pojistné odvětví Kde povolení současně kryje: a) odvětví čís. 1 a 2 je nazýváno „Pojištění úrazu a nemoci“; b) odvětví čís. 1 (čtvrtá odrážka), 3, 7 a 10 je nazýváno „Pojištění motorových vozidel“; c) odvětví čís. 1 (čtvrtá odrážka), 4, 6, 7 a 12 je nazýváno „Námořní a dopravní pojištění“; d) odvětví čís. 1 (čtvrtá odrážka), 5, 7 a 11 je nazýváno „Letecké pojištění“; e) odvětví čís. 8 a 9 je nazýváno „Pojištění proti požáru a jiným majetkovým škodám“; f) odvětví čís. 10, 11, 12 a 13 je nazýváno „Pojištění odpovědnosti za škody“;

28


g) odvětví čís. 14 a 15 je nazýváno „Pojištění úvěru a záruky (kauce)“; h) všechna odvětví: je nazýváno podle rozhodnutí příslušného členského státu, který oznámí své rozhodnutí ostatním členským státům a Komisi.

C. Doplňková rizika Podnik, který obdržel povolení pro hlavní riziko patřící do jednoho odvětví nebo skupiny odvětví, může rovněž pojišťovat rizika zahrnutá do jiného odvětví, aniž by bylo nutné mít povolení pro tato rizika, pokud tato rizika: – jsou spojená s hlavním rizikem, – týkají se předmětu, který je pojištěný proti hlavnímu riziku, – jsou pojištěná ve smlouvě, kterou je pojištěno hlavní riziko. Rizika zahrnutá v odvětvích 14 a 15 v bodu A této přílohy však nesmějí být považována za doplňková rizika k ostatním odvětvím.


29

DRUHÁ SMĚRNICE RADY 88/357/EEC z 22. června 1988 O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE PŘÍMÉHO JINÉHO NEŽ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ STANOVÍCÍ OPATŘENÍ K PODPOŘE ÚČINNÉHO UPLATŇOVÁNÍ SVOBODY POSKYTOVAT SLUŽBY A UPRAVUJÍCÍ SMĚRNICI 73/239/EEC Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství, zejména pak její čl. 57 odst. 2 a čl. 66, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – ve spolupráci s Evropským parlamentem2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3) a vzhledem k tomu, že je nezbytné rozvinout vnitřní pojistný trh a k dosažení tohoto cíle je žádoucí usnadnit pojišťovacím podnikům, majícím svá ústředí ve Společenství, poskytovat služby v členských státech, a tak umožnit pojistníkům, aby se mohli obracet nejen na pojistitele sídlící v jejich vlastních státech, ale i na pojistitele, kteří mají své ústředí ve Společenství a sídlí v jiných členských státech; vzhledem k tomu, že v souladu se Smlouvou je od konce přechodného období zakázáno jakékoliv omezení svobody poskytovat služby založené na skutečnosti, že podnik nesídlí v členském státě, kde jsou služby poskytovány; vzhledem k tomu, že tento zákaz omezení poskytovat služby se vztahuje na služby poskytované jakoukoliv podnikatelskou jednotkou ve Společenství, ať je to ústředí podniku, agentura nebo pobočka; vzhledem k tomu, že z praktických důvodů je žádoucí vymezit poskytování služeb s přihlédnutím jak k místu podnikatelské jednotky pojistitele, tak i k místu, kde se nachází riziko; vzhledem k tomu, že by proto měla být rovněž přijata definice umístění rizika; dále pak vzhledem k tomu, že je žádoucí rozlišit činnosti provozované podle práva zakládat podniky a činnosti provozované v rámci svobody poskytovat služby; vzhledem k tomu, že je žádoucí doplnit První směrnici Rady 73/239/EEC z 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování přímého jiného než životního pojištění4) dále nazývanou „První směrnice“ a posledně upravenou směrnicí 87/343/EEC 5) tak, aby se zejména upřesnily pravomoci a prostředky, které mají orgány dozoru; vzhledem k tomu, že je rovněž žádoucí stanovit specifická opatření týkající se zahájení, provozování a dozoru nad činnostmi vykonávanými v rámci svobody poskytovat služby; vzhledem k tomu, že ti pojistníci, kteří s ohledem na své postavení, svůj význam nebo s ohledem na povahu rizika, které má být pojištěno, nepotřebují zvláštní ochranu ve státě, 1)

OJ (Official Journal) čís. C 32, 12. 2. 1976, str. 2 OJ čís. C 36, 13. 2. 1978, str. 14, OJ čís. C 167, 27. 6. 1988 a Rozhodnutí z 15. června 1988 (dosud nepublikováno v OJ) 3 ) OJ čís. C 204, 30. 8. 1976, str. 13 4 ) OJ čís. L 228, 16. 8. 1973, str. 3 5 ) OJ čís. L 185, 4. 7. 1987, str. 77 2)

30


kde se nachází riziko, by měli získat úplnou svobodu využití co nejširšího pojistného trhu; na druhé straně vzhledem k tomu, že je třeba zaručit ostatním pojistníkům přiměřenou ochranu; vzhledem k tomu, že zájem chránit pojistníky a nepřipustit jakékoliv narušení podmínek konkurence odůvodňuje koordinaci pravidel odpovídajících aktiv (kongruence) stanovených První směrnicí; vzhledem k tomu, že ustanovení platná v členských státech týkající se právní úpravy pojistné smlouvy se i nadále liší; vzhledem k tomu, že v jistých případech lze poskytnout svobodu zvolit jako právo platné pro smlouvu i právo jiné, než je právo státu, ve kterém se nachází riziko, a to v souladu s pravidly beroucími v úvahu specifické okolnosti; vzhledem k tomu, že tato směrnice by měla zahrnovat povinné pojištění, ale měla by požadovat, aby smlouva kryjící takové pojištění byla v souladu se zvláštními ustanoveními týkajícími se takového pojištění, jak je upravuje členský stát ukládající povinnost pojištění; vzhledem k tomu, že opatření První směrnice o převodu kmene pojištění by měla být posílena a doplněna opatřeními týkajícími se specificky převodu kmene pojistných smluv, uzavřených v rámci poskytování služeb na jiný podnik; vzhledem k tomu, že z oblasti aplikace ustanovení specificky se týkajících svobody poskytovat služby by měla být vyloučena určitá rizika, protože uplatnění těchto ustanovení na tato rizika specifickými pravidly přijatými orgány členských států se jeví v této fázi jako nevhodné vzhledem k povaze a sociálním důsledkům takových ustanovení; tyto výluky by měly být znovu přezkoumány poté, co tato směrnice bude po určitou dobu v platnosti; vzhledem k tomu, že v zájmu ochrany pojistníků by měla být v současném stadiu koordinace poskytnuta členským státům možnost omezit současné provozování činnosti vykonávané v rámci svobody poskytovat služby a činnosti na základě práva zakládat podniky; vzhledem k tomu, že takové omezení nelze uplatnit tam, kde pojistníci takovou ochranu nepotřebují; vzhledem k tomu, že zahájení činnosti a využívání zásady svobody poskytovat služby by mělo podléhat postupům zaručujícím, že pojišťovací podniky budou dodržovat ustanovení týkající se jak finančních záruk, tak pojistných podmínek; vzhledem k tomu, že tyto postupy mohou být zmírněny v případech, kdy činnost prováděná v rámci poskytování služeb se týká pojistníků, kteří s ohledem na své postavení, význam nebo s ohledem na povahu rizika, které má být pojištěno, nevyžadují zvláštní ochranu ve státě, kde se nachází riziko; vzhledem k tomu, že je nezbytné iniciovat zvláštní spolupráci, pokud jde o svobodu poskytovat služby mezi oprávněnými orgány dozoru členských států a mezi těmito orgány a Komisí; vzhledem k tomu, že by také měla být přijata opatření pro systém postihů uplatňovaných v případech, kdy podnik poskytující služby neplní předpisy členského státu poskytování služeb; vzhledem k tomu, že do budoucí koordinace by technické rezervy měly podléhat pravidlům a dozoru členského státu poskytování služeb, pokud takové poskytování služeb zahrnuje rizika, pro něž chce členský stát přijímající služby zajistit zvláštní ochranu pojistníků; avšak vzhledem k tomu, že v případě, kdy takováto snaha chránit pojistníky není oprávněná, by technické rezervy měly podléhat nadále pravidlům a dozoru členského státu, v němž podniky sídlí; vzhledem k tomu, že některé členské státy nezatěžují pojistné smlouvy jakýmkoliv druhem nepřímého zdanění, zatímco většina ukládá zvláštní daně a jiné druhy poplatků včetně


31

zvláštních přirážek určených institucím provádějícím kompenzace; vzhledem k tomu, že struktura a výše těchto daní a poplatků se v členských státech, které je ukládají, značně liší; vzhledem k tomu, že je žádoucí vyhnout se situacím, kdy existující rozdíly vedou k narušení soutěže v pojišťovacích službách mezi členskými státy; vzhledem k tomu, že až do další harmonizace prostředkem nápravy těchto nedostatků je použití úprav daňového systému a jiných druhů poplatků členskými státy, v nichž se nachází riziko, a vzhledem k tomu, že je věcí členských států, aby zavedly metodu zajišťující vybírání takových daní a poplatků; vzhledem k tomu, že je vhodné zabránit nekoordinovanému uplatňování této směrnice a směrnice Rady 78/473/EEC z 30. května 1978 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění ve Společenství 6), které by vedlo k existenci tří různých systémů v každém členském státě; vzhledem k tomu, že kritéria této směrnice definující „velká rizika“ by proto měla definovat i rizika, která budou kryta podle úprav soupojištění ve Společenství; vzhledem k tomu, že je vhodné vzít v úvahu ve smyslu čl. 8c Smlouvy rozsah úsilí, které musí vyvinout určité ekonomiky vykazující rozdíly v rozvoji; vzhledem k tomu, že je proto vhodné poskytnout určitým členským státům přechodné úpravy pro postupné zavedení specifických opatření této směrnice týkajících se svobody poskytování služeb; přijala tuto směrnici:

HLAVA I Obecná ustanovení Článek 1 Účelem této směrnice je: a) doplnit směrnici 73/239/EEC, b) stanovit pro podniky a se zřetelem k pojistným odvětvím zahrnutým v uvedené první směrnici specifická opatření týkající se svobody poskytování služeb. Článek 2 Pro účely této směrnice a) „První směrnicí“ se rozumí směrnice 73/239/EEC; b) „podnikem“: – pro účely aplikace hlavy I a II se rozumí: jakýkoliv podnik, který obdržel úřední povolení podle článků 6 nebo 23 První směrnice, – pro účely aplikace hlavy III a IV se rozumí: jakýkoliv podnik, který obdržel úřední povolení podle čl. 6 První směrnice, c) „podnikatelskou jednotkou“ se rozumí ústředí, agentura nebo pobočka podniku s přihlédnutím k čl. 3; 6)

OJ čís. L 151, 7. 6. 1978, str. 25

32


d) „členským státem, kde se nachází riziko“ se rozumí: – členský stát, v němž se nachází majetek, pokud se pojištění vztahuje buď na budovy nebo na budovy a jejich obsah, pokud je tento obsah kryt stejnou pojistkou; – členský stát registrace, pokud se pojištění vztahuje na vozidla jakéhokoliv typu; – členský stát, kde pojistník uzavřel pojistku, pokud se jedná o pojistky na dobu čtyř měsíců nebo méně, které kryjí rizika na cestách nebo o dovolených bez ohledu na odvětví; – ve všech případech, které nejsou výslovně zahrnuty v předcházejících odrážkách, členský stát, ve kterém má pojistník své obvyklé bydliště, nebo je-li pojistník právnickou osobou, členský stát, ve kterém se nachází podnikatelská jednotka, jíž se smlouva týká; f) „členským státem podnikatelské jednotky“ se rozumí: členský stát, ve kterém se nachází podnikatelská jednotka kryjící riziko; g) „členským státem poskytování služeb“ se rozumí: členský stát, ve kterém se nachází riziko, pokud je kryto podnikatelskou jednotkou nacházející se v jiném členském státě. Článek 3 Pro účely První směrnice a této směrnice se každá trvalá přítomnost podniku na území členského státu pokládá za agenturu nebo pobočku, i když nemá formu agentury nebo pobočky, ale je pouze kanceláří vedenou vlastním personálem podniku nebo osobou, která je sice nezávislá, ale má trvalé oprávnění jednat za podnik stejně jako by jednala agentura. Článek 4 Pro účely této směrnice a První směrnice všeobecné a zvláštní pojistné podmínky nezahrnují zvláštní podmínky určené k tomu, aby v jednotlivém případě vyhověly konkrétním okolnostem rizika, které má být kryto.

HLAVA II Ustanovení upravující První směrnici Článek 5 Čl. 5 První směrnice se doplňuje: „d) „velkými riziky“ se rozumí: i) rizika zařazená pod odvětví 4, 5, 6, 7, 11 a 12 bodu A přílohy; ii) rizika zařazená pod odvětví 14 a 15 bodu A přílohy, jestliže je pojistník profesionálně zapojen do průmyslové nebo obchodní činnosti nebo do některého svobodného povolání a riziko se týká takové činnosti; iii) rizika zařazená pod odvětví 8, 9, 13 a 16 bodu A přílohy, pokud pojistník překročí limity nejméně dvou z následujících tří hledisek: první etapa: do 31. prosince 1992: Pojistné rozpravy 4

33

– celková bilance: 12,4 mil. ECU – čistý obrat: 24 mil. ECU – průměrný počet zaměstnanců v průběhu finančního roku: 500. druhá etapa: od 1. ledna 1993: – celková bilance: 6,2 mil. ECU – čistý obrat: 12,8 mil. ECU – průměrný počet zaměstnanců v průběhu finančního roku: 250. Pokud pojistník patří ke sdružení podniků s konsolidovaným účetnictvím ve smyslu směrnice 83/349/EEC7), uplatňují se výše uvedená kritéria na základě konsolidovaných účtů. Každý členský stát může doplnit kategorii uvedenou pod bodem iii) o rizika pojišťovaná profesionálními sdruženími, joint ventures nebo dočasnými seskupeními. Článek 6 Pro účely aplikace První směrnice, čl. 15 odst. 2 první pododstavec a čl. 24 téže směrnice postupují členské státy pokud, jde o pravidla týkající se odpovídajících aktiv, v souladu s přílohou k této směrnici. Článek 7 1. Právo platné pro pojistné smlouvy zmíněné touto směrnicí a kryjící rizika nacházející se v členských státech se určí v souladu s následujícími ustanoveními: a) Pokud má pojistník své obvyklé sídlo nebo ústředí v členském státě, kde se nachází riziko, platí pro pojistnou smlouvu právo tohoto členského státu. Pokud to však právo tohoto členského státu připouští, smluvní strany mohou zvolit právo jiného státu. b) Pokud pojistník nemá své obvyklé sídlo nebo ústředí v členském státě, kde se nachází riziko, mohou smluvní strany zvolit uplatnění buď práva členského státu, kde se nachází riziko, nebo práva státu, kde má pojistník své obvyklé sídlo nebo ústředí. c) Pokud pojistník provozuje obchodní nebo průmyslovou činnost nebo svobodné povolání a smlouva kryje dvě nebo více rizik spojených s těmito činnostmi a nacházejících se v různých členských státech, rozšiřuje se svoboda volby práva platného pro smlouvy i na právo těchto členských států a státu, kde pojistník má své obvyklé sídlo nebo ústředí. d) Bez ohledu na ustanovení pod písm. b) a c), pokud členské státy zmíněné v uvedených odstavcích poskytují větší svobodu volby práva platného pro smlouvu, mohou smluvní strany této svobody využít. e) Bez ohledu na ustanovení pod písm. a), b) a c), pokud jsou rizika krytá smlouvou omezena na události, ke kterým dochází v jiném členském státě, než ve kterém se nachází riziko, jak je uvedeno v čl. 2 písm. d), mohou smluvní strany zvolit právo tohoto jiného státu. f) Pro rizika uvedená v čl. 5 písm. d) bod i) První směrnice mohou smluvní strany zvolit kterékoliv právo. 7)

OJ čís. L 193, 18. 7.1983, str. 1

34


g) Skutečnost, že v případech zmíněných pod písm. a) nebo f) zvolily strany některé právo, pokud všechny ostatní aspekty týkající se situace v době volby práva jsou spojeny pouze s jedním státem, nemůže mít žádný vliv na použití kogentních pravidel práva tohoto členského státu, to znamená pravidel, ze kterých právo daného státu nepřipouští odchylky ve smluvních ustanoveních. h) Volba práva zmíněná v předchozích ustanoveních tohoto článku musí být vyjádřena nebo projevena s dostatečnou určitostí podmínkami smlouvy nebo okolnostmi případu. Není-li tomu tak nebo pokud k volbě nedošlo, uplatní se na smlouvu právo státu, který je se smlouvou ze všech států zmíněných v příslušných výše uvedených ustanoveních tohoto článku v nejtěsnější spojitosti. Na oddělitelnou část smlouvy, která má s některým ze států uvedených v příslušných ustanoveních tohoto článku těsnější spojitost, může být jako výjimka uplatněno právo tohoto jiného státu. Pokud není zjištěno něco jiného, předpokládá se, že smlouva má nejtěsnější spojitost s členským státem, kde se nachází riziko. i) Sestává-li stát z několika územních jednotek, z nichž každá má svá zákonná ustanovení pro smluvní závazky, pak pro účely určení zákona uplatňovaného podle této směrnice se každá tato jednotka pokládá za stát. Členské státy, v nichž různé územní jednotky mají svá vlastní zákonná ustanovení pro smluvní závazky, nejsou povinny uplatňovat opatření této směrnice na rozpory, které vznikají mezi zákony těchto jednotek. 2. Tento článek neomezuje použití pravidel zákonných ustanovení o soudech tam, kde jsou závazná, bez ohledu na právo, které by jinak pro smlouvu platilo. Pokud tak stanoví právo členského státu, kogentní právní ustanovení členského státu, ve kterém se nachází riziko, nebo členského státu, který stanoví povinnost uzavřít pojištění, mohou být uplatňována pouze tehdy, když podle práva těchto států, tato ustanovení musí být použita bez ohledu na to, které právo platí pro smlouvu. Pokud smlouva kryje rizika, která se nacházejí ve více než jednom členském státě, je smlouva pro účely aplikace tohoto odstavce pokládána za několik smluv, z nichž každá se týká pouze jednoho členského státu. 3. S výhradou předcházejících odstavců uplatňují členské státy na pojistné smlouvy zmíněné touto směrnicí svá obecná ustanovení mezinárodního práva soukromého týkající se smluvních závazků.

Článek 8 1. Podle podmínek stanovených tímto článkem mohou pojišťovací podniky nabízet a uzavírat smlouvy o povinném pojištění v souladu s ustanoveními této směrnice a První směrnice. 2. Pokud členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění, vyhovuje smlouva této povinnosti pouze pokud je v souladu se specifickými ustanoveními týkajícími se tohoto pojištění, která přijal daný stát. 3. Pokud v případech povinného pojištění si navzájem odporují právo členského státu, kde se nachází riziko, a právo členského státu ukládajícího povinné pojištění, platí právo posledně uvedeného státu. Pojistné rozpravy 4

35

4. a) S výhradou pododstavců pod písm. b) a c) tohoto odstavce, čl. 7 odst. 2 třetí pododstavec platí tehdy, poskytuje-li smlouva krytí v několika členských státech, z nichž alespoň jeden ukládá povinnost uzavřít pojištění. b) Členský stát, který ke dni vyhlášení této směrnice vyžaduje, aby každý podnik sídlící na jeho území získal souhlas s všeobecnými a zvláštními podmínkami svého povinného pojištění, může odchylně od článků 9 a 18 rovněž požadovat, aby tyto podmínky byly schváleny i každému pojišťovacímu podniku, který na jeho území nabízí takové krytí podle podmínek stanovených v čl. 12 odst. 1. c) Členský stát může odchylně od čl. 7 stanovit, že právo platné pro smlouvu o povinném pojištění je právo státu, který ukládá povinnost uzavřít pojištění. d) Pokud v členském státě, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, musí pojistitel oznámit oprávněným orgánům jakýkoliv zánik krytí, může být tento zánik namítán vůči poškozeným třetím osobám pouze za okolností stanovených právními předpisy tohoto státu. 5. a) Každý členský stát sdělí Komisi rizika, na něž se podle jeho právních předpisů vztahuje povinné pojištění, přičemž uvede: – specifická zákonná ustanovení týkající se tohoto pojištění, – údaje, které musí být uvedeny v osvědčení, jež musí pojistitel vydat pojištěné osobě, pokud tento stát vyžaduje potvrzení, že byla splněna povinnost uzavřít pojištění. Členský stát může požadovat, aby tyto údaje obsahovaly i prohlášení pojistitele, že smlouva je v souladu se specifickými ustanoveními týkajícími se tohoto pojištění. b) Komise publikuje údaje uvedené v pododstavci pod písm. a) v „Official Journal of the European Communities“ (Úředním věstníku Evropských společenství). c) Členský stát přijímá jako potvrzení o splnění povinnosti uzavřít pojištění osvědčení, jehož obsah je v souladu s pododstavcem pod písm. a) druhá odrážka.

Článek 9 1. Poslední pododstavec čl. 9 a poslední pododstavec čl. 11 odst. 1 První směrnice se nahrazují takto: „Informace zmíněné pod písm. a) a b) týkající se všeobecných a zvláštních podmínek a sazeb pojistného se však nevyžadují v případech rizik uvedených v čl. 5 písm. d).“ 2. Čl. 8 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 První směrnice se nahrazují takto: „3. Tato koordinace nebrání členským státům zachovat a přijímat zákony, nařízení nebo správní předpisy týkající se zejména nutnosti, aby vedoucí pracovníci (ředitelé a členové představenstva) byli odborně způsobilí, a schvalování stanov, všeobecných a zvláštních podmínek pojistných smluv, sazeb pojistného a všech ostatních dokladů potřebných pro běžný výkon dozoru. Pokud jde o rizika uvedená v čl. 5 písm. d) však členské státy nemohou přijímat opatření vyžadující schválení nebo systematické oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného nebo formulářů a jiných tiskopisů, které pojišťovací podnik hodlá používat při svém styku s pojistníky. Mohou požadovat pouze nesystematické oznámení těchto podmínek a jiných dokladů, a to pro ověření souladu se zákony,

36


nařízeními a správními předpisy týkajícími se těchto rizik a tento požadavek nemůže zakládat předběžnou podmínku pro to, aby podnik mohl provozovat svou činnost. Pokud jde o rizika uvedená v čl. 5 odst. d), členské státy mohou zachovat nebo zavádět předběžné oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen. Tato koordinace rovněž nebrání členským státům, aby u podniků, které žádají o povolení pro odvětví 18 v bodě A přílohy nebo je již získaly, ověřovaly jejich přímé nebo nepřímé lidské a materiální zdroje včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a kvality vybavení, které mají k dispozici pro plnění závazků vyplývajících z tohoto pojistného odvětví.“ Článek 10 Článek 19 První směrnice se doplňuje následujícím odstavcem: „3. Každý členský stát učiní všechny nezbytné kroky, aby zajistil, že orgány odpovědné za dozor nad pojišťovacími podniky mají pravomoci a prostředky nezbytné pro dozor nad činnostmi pojišťovacích podniků sídlících na jejich území, včetně činností vykonávaných mimo toto území, v souladu se směrnicemi Rady upravujícími tyto činnosti a k tomu. aby mohly zajistit, že tyto směrnice jsou dodržovány. Tyto pravomoci a prostředky musí orgánům dozoru umožnit zejména: – uskutečňovat podrobná prověření situace podniku a jeho celkového podnikání, kromě jiného pomocí • shromažďování informací nebo vyžadování dokladů týkajících se pojišťovací činnosti, • provádění kontrol přímo na místě v objektu podniku, – ve vztahu k podniku učinit jakákoliv opatření, která jsou vhodná a nutná k zajištění, aby činnost podniku byla v souladu se zákony, nařízeními a správními předpisy, které musí podnik v každém státě dodržovat, a zejména s obchodním plánem, pokud je závazný a pro předcházení nebo odstranění jakýchkoliv závad ohrožujících zájmy pojistníka, – zajistit, aby opatření nařízená orgány dozoru byla uskutečněna v případě potřeby i donucovacími prostředky, případně prostřednictvím soudů. Členské státy mohou rovněž přijímat opatření k tomu, aby orgány dozoru obdržely všechny informace, které mají o smlouvách zprostředkovatelé.“ Článek 11 1. Článek 21 První směrnice se ruší. 2. Každý členský stát povolí za podmínek stanovených národním právem podnikům, které sídlí na jeho území, převod celého nebo části kmene pojistných smluv, pro něž je dotyčný stát státem, kde se nachází riziko, na přijímající subjekt sídlící v témže členském státě, jestliže orgány dozoru členského státu, v němž se nachází ústředí přijímajícího subjektu, osvědčí, že tento podnik bude mít po uskutečnění převodu nezbytnou míru solventnosti. 3. Každý členský stát povolí za podmínek stanovených národním právem podnikům, které sídlí na jeho území, převod celého nebo části kmene pojistných smluv uzavřených za Pojistné rozpravy 4

37

4.

5.

6.

7.

podmínek uvedených v čl. 12 odst. 1 na přijímající subjekt v členském státě poskytování služeb, jestliže orgány dozoru členského státu, v němž se nachází ústředí přijímajícího subjektu, osvědčí, že tento podnik bude mít po uskutečnění převodu nezbytnou míru solventnosti. Každý členský stát povolí za podmínek stanovených národním právem podnikům, které sídlí na jeho území, převod celého nebo části kmene pojistných smluv uzavřených za podmínek uvedených v čl. 12 odst. 1 na přijímající subjekt sídlící v témže členském státě, jestliže orgány dozoru členského státu, v němž se nachází ústředí přijímajícího subjektu, osvědčí, že přijímající podnik bude mít po uskutečnění převodu nezbytnou míru solventnosti, a jestliže splňuje podmínky stanovené články 13 až 16 v členském státě poskytování služeb. V případech uvedených v odstavcích 3 a 4 orgány dozoru členského státu, ve kterém sídlí převádějící podnik, povolí převod po obdržení souhlasu od orgánů dozoru členského státu poskytování služeb. Jestliže členský stát za podmínek stanovených národním právem povolí podnikům sídlícím na jeho území, aby převedly celý nebo část kmene pojistných smluv na přijímající subjekt sídlící v jiném členském státě, který není členským státem poskytování služeb, musí zajistit splnění následujících podmínek: – orgány dozoru členského státu, v němž se nachází ústředí přijímajícího subjektu, osvědčí, že podnik bude mít po uskutečnění převodu nezbytnou míru solventnosti, – členský stát, v němž sídlí přijímající subjekt, souhlasí, – přijímající subjekt splňuje v členském státě poskytování služeb podmínky stanovené články 13 až 16, právo tohoto členského státu takový převod umožňuje a tento členský stát s převodem souhlasí. Převod povolený v souladu s tímto článkem je za podmínek stanovených národním právem publikován v členském státě, kde se nachází riziko. Takový převod je automaticky platný vůči pojistníkům, pojištěným osobám a všem ostatním osobám majícím práva a povinnosti vzniklé z převáděných smluv. Toto opatření neomezuje právo členských států stanovit, že pojistníci mohou smlouvu zrušit v určité lhůtě po převodu.

HLAVA III Ustanovení specifická pro svobodu poskytovat služby Článek 12 1. Tato hlava platí pro případy, kdy podnik prostřednictvím podnikatelské jednotky sídlící v členském státě kryje riziko nacházející se ve smyslu čl. 2 písm. d) v jiném členském státě; posledně jmenovaný stát je pro účely této hlavy státem poskytování služeb. 2. Tato hlava se nevztahuje na transakce, podniky a instituce, pro které neplatí První směrnice, a rovněž tak na rizika krytá institucemi působícími podle veřejného práva zmíněnými v čl. 4 uvedené směrnice.

38


Tato hlava se nevztahuje na pojistné smlouvy, které kryjí rizika zařazená pod následující čísla bodu A přílohy První směrnice: – čís. 1: pokud jde o pracovní úrazy, – čís. 10: bez odpovědnosti dopravce, – čís. 12: pokud jde o motorové čluny a čluny, které dotyčný členský stát podřizuje stejné úpravě, jaká se vztahuje na pozemní motorová vozidla k datu vyhlášení této směrnice, – čís. 13: pokud jde o odpovědnost za jaderná rizika a odpovědnost za farmaceutické produkty, – čís. 9 a 13: pokud jde o povinné pojištění stavebních prací. Tyto výjimky budou přezkoumány Radou nejpozději do 1. července 1998. 3. Až do koordinace zmíněné v čl. 7 odst. 2 písm. c) První směrnice, Německá spolková republika si může ponechat na svém území zákaz podnikat v soukromém zdravotním pojištění současně s jinými pojistnými odvětvími v rámci poskytování služeb. Článek 13 Legislativa členského státu zajistí, že podnik sídlící v členském státě může krýt na území tohoto státu v rámci poskytování služeb alespoň: – velká rizika, tak, jak jsou definována v čl. 5 písm. d) První směrnice, – jiná rizika než rizika uvedená v čl. 5 písm. d) První směrnice spadající do odvětví, pro která podnikatelská jednotka nemá povolení. Článek 14 Každý podnik, který chce poskytovat služby, musí nejprve informovat oprávněné orgány členského státu, v němž má ústředí, případně i příslušného členského státu podnikatelské jednotky s uvedením členského státu nebo členských států, na jejichž území zamýšlí poskytovat služby, a povahy rizik, která hodlá krýt. Tyto orgány mohou požadovat poskytnutí informací nebo dokladů zmíněných v čl. 9 nebo 11 První směrnice. Článek 15 1. S výhradou ustanovení čl. 16 každý členský stát, na jehož území zamýšlí podnik poskytovat služby, může zahájení takové činnosti podmínit úředním povolením; za tím účelem může požadovat, aby podnik: a) předložil osvědčení vydané oprávněnými orgány členského státu ústředí dosvědčující, že disponuje pro svou celkovou činnost minimální mírou solventnosti vypočtenou v souladu s čl. 16 a 17 První směrnice a že povolení v souladu s čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice mu umožňuje činnost i mimo členský stát podnikatelské jednotky; b) předložil osvědčení vydané oprávněnými orgány členského státu podnikatelské jednotky uvádějící odvětví, pro které bylo podniku vydáno povolení k činnosti a potvrPojistné rozpravy 4

39

2. 3.

4. 5.

6.

zující, že tyto orgány nemají námitky, aby podnik poskytoval služby; c) předložil obchodní plán obsahující následující informace: – povahu rizik, která podnik hodlá krýt v členském státě poskytování služeb; – všeobecné a zvláštní pojistné podmínky, které hodlá používat; – sazby pojistného, které podnik míní uplatňovat pro každý druh své činnosti; – formuláře a jiné tiskopisy, které hodlá používat při svém styku s pojistníky, pokud jsou rovněž vyžadovány od již existujících podniků. Oprávněné orgány členského státu poskytování služeb mohou požadovat, aby jim informace uvedené v odst. 1 písm. c) byly poskytnuty v úředním jazyce tohoto státu. Oprávněné orgány členského státu poskytování služeb mají lhůtu šesti měsíců od obdržení dokladů uvedených v odstavci 1 pro udělení nebo odmítnutí povolení, a to na základě souladu nebo nesouladu skutečností uvedených v obchodním plánu předloženém podnikem se zákony, nařízeními a správními předpisy platnými v tomto státě. Jestliže oprávněné orgány členského státu poskytování služeb nerozhodly do konce doby uvedené v odstavci 3, považuje se to za odmítnutí povolení. Každé rozhodnutí o odmítnutí povolení nebo odmítnutí osvědčení uvedeného v odst. 1 písm. a) nebo b) musí být doplněno přesným zdůvodněním a oznámeno dotyčnému podniku. Každý členský stát musí zajistit právo na odvolání k soudu proti odmítnutí povolení nebo proti odmítnutí vydat osvědčení uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b). Článek 16

1. Každý členský stát, na jehož území podnik zamýšlí poskytovat služby a tak krýt rizika zmíněná v čl. 5 písm. d) První směrnice, požaduje, aby podnik: a) předložil osvědčení vydané oprávněnými orgány členského státu ústředí dokládající, že disponuje pro svou celkovou činnost minimální mírou solventnosti vypočtenou v souladu s čl. 16 a 17 První směrnice a že povolení v souladu s čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice mu umožňuje podnikat i mimo členský stát podnikatelské jednotky; b) předložil osvědčení vydané oprávněnými orgány členského státu podnikatelské jednotky uvádějící odvětví, pro něž mu bylo vydáno povolení k činnosti, a dosvědčující, že tyto orgány nemají námitky, aby poskytoval služby; c) uvedl povahu rizik, která hodlá krýt v členském státě poskytování služeb. 2. Každý členský stát musí zajistit právo na odvolání k soudu v případě odmítnutí vydat osvědčení uvedené v odst. 1 písm. a) nebo b). 3. Podnik může zahájit činnost od data, kdy orgány členského státu poskytování služeb průkazně obdržely doklady uvedené v odst. 1. 4. Tento článek platí rovněž tehdy, jestliže členský stát, na jehož území podnik hodlá poskytovat služby a tak krýt jiná rizika než jaká jsou uvedena v čl. 5 odst. d) První směrnice, nepodmíní zahájení takové činnosti úředním povolením. Článek 17 1. Pokud podnik uvedený v čl. 14 hodlá pozměnit informace zmíněné v čl. 15 odst. 1 písm. c) nebo čl. 16 odst. 1 písm. c), předloží tyto změny oprávněnému orgánu členského státu

40


poskytování služeb. Tyto změny vstoupí v platnost v souladu s ustanoveními uvedenými v čl. 15 odst. 3, případně čl. 16 odst. 3. 2. Pokud podnik zmíněný v čl. 14 zamýšlí rozšířit svou činnost na jiná rizika, než jaká jsou uvedena v čl. 5 písm. d) První směrnice, řídí se postupem uvedeným v článcích 14 a 15. 3. Pokud podnik zmíněný v čl. 14 zamýšlí rozšířit svou činnost na rizika zmíněná v čl. 5 písm. d) První směrnice nebo čl. 16 odst. 4 této směrnice, řídí se postupem popsaným v článcích 14 a 16. Článek 18 1. Tato koordinace nebrání členským státům, aby ponechaly v platnosti nebo přijímaly zákony, nařízení nebo správní předpisy, které se týkají zejména schvalování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, formulářů a jiných tiskopisů užívaných ve styku s pojistníky, sazeb pojistného a všech dalších dokladů nezbytných pro běžný výkon dozoru za podmínky, že předpisy členského státu podnikatelské jednotky nejsou dostatečné pro dosažení potřebného stupně ochrany a že požadavky členského státu poskytování služeb nejsou vyšší, než je v tomto ohledu nezbytné. 2. Ve vztahu k rizikům zmíněným v čl. 5 odst. d) První směrnice však členské státy nemohou přijímat opatření, která by vyžadovala schválení nebo oznámení všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, formulářů a jiných tiskopisů, které podnik hodlá užívat při svém styku s pojistníky. Mohou požadovat pouze nepravidelné oznámení těchto podmínek a jiných dokladů, a to pro ověření souladu se zákony, nařízeními a správními předpisy týkajícími se těchto rizik, avšak tento požadavek se nemůže stát podmínkou, na niž je vázáno provozování činnosti podnikem. 3. Pokud jde o rizika zmíněná v čl. 5 odst. d) První směrnice, členské státy nemohou zachovat nebo zavádět požadavek předběžného oznamování nebo schvalování zamýšlených zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen. Článek 19 1. Každý podnik poskytující služby musí předložit oprávněným orgánům členského státu poskytování služeb všechny doklady vyžádané z důvodů splnění tohoto článku, pokud tak musí činit i podniky sídlící v tomto státě. 2. Jestliže oprávněné orgány členského státu zjistí, že podnik poskytující na jeho území služby neplní platné právní předpisy, které se na něj v tomto státě vztahují, vyzvou jej, aby stav, který není v souladu s právními předpisy, ukončil. 3. Jestliže dotyčný podnik nesplní požadavek podle odst. 2, oprávněné orgány členského státu poskytování služeb o tom uvědomí oprávněné orgány státu podnikatelské jednotky. Oprávněné orgány státu podnikatelské jednotky podniknou všechna patřičná opatření, aby zajistily, že dotyčný podnik ukončí stav, který není v souladu s právními předpisy. Orgánům členského státu poskytování služeb bude sdělena podstata přijatých opatření. Jsou-li služby poskytovány agenturami nebo pobočkami, mohou se oprávněné orgány členského státu poskytování služeb obrátit také na oprávněné orgány odpovědné za ústředí pojišťovacího podniku. Pojistné rozpravy 4

41

4. Jestliže podnik pokračuje v porušování právních předpisů platných v členském státě poskytování služeb přes opatření přijatá členským státem podnikatelské jednotky nebo jestliže taková opatření jsou nedostatečná nebo je příslušný členský stát nepřijal, může členský stát poskytování služeb po informování orgánů dozoru členského státu podnikatelské jednotky podniknout patřičná opatření k zamezení dalšího porušování právních předpisů včetně toho, pokud je to zcela nezbytné, že zabrání podniku, aby na jeho území uzavíral pojistné smlouvy v rámci poskytování služeb. V případě jiných rizik, než jaká jsou uvedena v čl. 5 odst. d) První směrnice, tato opatření zahrnou odnětí povolení uvedeného v čl. 15. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné uskutečnit vyhlášení nutné pro takové kroky. 5. Tato ustanovení neomezují právo členských států potrestat porušení právních předpisů, ke kterému došlo na jejich území. 6. Jestliže podnik, který se dopustil přestupku, má podnikatelskou jednotku nebo vlastní majetek ve státě poskytování služeb, mohou orgány dozoru tohoto státu v souladu s národními právními předpisy proti této podnikatelské jednotce nebo majetku uplatnit správní postihy stanovené pro takový přestupek. 7. Všechna opatření podniknutá podle odstavců 2 až 6, která zahrnují postihy nebo omezení poskytování služeb, musí být patřičně zdůvodněna a oznámena dotyčnému podniku. Proti každému takovému opatření musí existovat právo na odvolání k soudu členského státu, jehož orgán opatření přijal. 8. Pokud byla přijata opatření podle čl. 20 První směrnice, oprávněné orgány členského státu poskytování služeb jsou informovány orgánem, který je přijal, a v případě, že byla přijata podle ustanovení odstavců 1 a 3 uvedeného článku, provedou jakékoliv kroky nezbytné k ochraně zájmů pojištěných osob. V případě odnětí povolení podle čl. 22 První směrnice jsou oprávněné orgány členského státu poskytování služeb o tom informovány a učiní patřičná opatření, aby zabránily dotyčné podnikatelské jednotce pokračovat na území tohoto členského státu v uzavírání pojistných smluv v rámci poskytování služeb. 9. Každé dva roky Komise předloží Radě zprávu rekapitulující podle jednotlivých států počet a druh případů, kdy byla oznámena rozhodnutí o odmítnutí povolení podle čl. 15 nebo kdy byla učiněna opatření podle odst. 4. Členské státy přitom spolupracují s Komisí poskytnutím informací potřebných pro tuto zprávu. Článek 20 V případě likvidace pojišťovacího podniku závazky vyplývající ze smluv uzavřených prostřednictvím poskytování služeb musí být uspokojovány stejným způsobem jako závazky, které vyplývají z jiných pojistných smluv tohoto podniku, aniž by se přihlíželo k národnosti pojištěných nebo osob oprávněných k plnění z pojištění. Článek 21 1. Je-li nabízeno pojištění v rámci poskytování služeb, musí být pojistník před sjednáním závazku informován v kterém členském státě sídlí ústředí, agentura nebo pobočka, s nimiž má být smlouva uzavřena.

42


Každý dokument vystavený pojistníkovi musí obsahovat informace uvedené v předchozím pododstavci. Požadavek obsažený v prvních dvou pododstavcích se nevztahuje na rizika zmíněná v čl. 5 odst. d) První směrnice. 2. Smlouva nebo jiný doklad poskytující krytí spolu s nabídkou pojištění, pokud je závazná pro navrhovatele, musí obsahovat adresu podnikatelské jednotky, která poskytuje krytí, a také adresu ústředí. Článek 22 1. Každá podnikatelská jednotka musí informovat svůj orgán dozoru o předepsaném pojistném (nesníženém o zajištění) z pojišťovacích operací uskutečněných v rámci poskytování služeb, a to podle členských států a skupin odvětví. Skupiny odvětví se stanoví takto: – úraz a nemoc (1 a 2), – požár a jiné škody na majetku (8 a 9), – letecké pojištění, pojištění dopravních prostředků a pojištění přepravy zboží (3, 4, 5, 6, 7, 11 a 12), – obecná odpovědnost za škody (13), – úvěr a záruka (kauce) (14 a 15), – ostatní odvětví (16, 17 a 18). Orgán dozoru každého členského státu předá tuto informaci orgánům dozoru všech členských států poskytování služeb. 2. Pokud podnikatelská jednotka získá v členském státě za operace uvedené v odst. 1 první pododstavec souhrn pojistného (nesníženého o zajištění) vyšší než 2 500 000 ECU, musí vést pojistně-technický účet obsahující položky uvedené v příloze 2A nebo 2B, rozdělený podle odvětví pro tento členský stát. Pokud však podnik se všemi svými podnikatelskými jednotkami získá v členském státě za operace uvedené v odst. 1 první pododstavec souhrn pojistného (nesníženého o zajištění) vyšší než 2 500 000 ECU, orgány dozoru členského státu poskytování služeb mohou požádat orgán dozoru členského státu ústředí, aby v budoucnosti pojistně-technický účet vztahující se k operacím uskutečněným na jeho území byl veden každou podnikatelskou jednotkou tohoto podniku. Pojistně-technický účet zmíněný v tomto odstavci v prvním nebo druhém pododstavci je předán orgánem dozoru členského státu podnikatelské jednotky orgánu dozoru členského státu poskytování služeb na jeho žádost.

Článek 23 1. Je-li poskytování služeb podmíněno povolením členského státu poskytování služeb, pak stanovení výše technických rezerv týkajících se příslušných smluv podléhá až do další harmonizace dozoru tohoto členského státu v souladu s pravidly, která stanovil nebo pokud neexistují, v souladu s praxí zavedenou v tomto členském státě. Krytí rezerv přiměřenými a odpovídajícími aktivy a umístění těchto aktiv podléhá dozoru tohoto členského státu podle jeho předpisů nebo praxe. Pojistné rozpravy 4

43

2. Ve všech ostatních případech podléhá stanovení výše technických rezerv a jejich krytí přiměřenými a odpovídajícími aktivy a umístění těchto aktiv dozoru členského státu podnikatelské jednotky podle jeho pravidel nebo praxe. 3. Členský stát podnikatelské jednotky zajistí, aby technické rezervy vztahující se ke všem smlouvám, které podnik uzavře prostřednictvím dotyčné podnikatelské jednotky, byly dostatečné a byly kryté přiměřenými a odpovídajícími aktivy. 4. V případě zmíněném v odstavci 1 si členský stát podnikatelské jednotky a členský stát poskytování služeb vymění všechny informace nezbytné pro plnění příslušných povinností podle odstavců 1 a 3.

Článek 24 Tato směrnice neomezuje právo členských států uložit podnikům působícím na jejich území v rámci poskytování služeb, aby byly členy a účastnily se za stejných podmínek jaké mají podniky sídlící v daném státě, jakéhokoliv režimu, který má za účel zaručit plnění pojistníkům a poškozeným třetím osobám.

Článek 25 Bez ohledu na jakoukoliv budoucí harmonizaci podléhá každá pojistná smlouva uzavřená v rámci poskytování služeb výhradně nepřímému zdanění a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě, ve kterém se nachází riziko ve smyslu čl. 2 písm. d), a také, pokud jde o Španělsko, mimořádným poplatkům zákonně stanoveným ve prospěch španělské společnosti „Consorcio de Compensación de Seguros“ pro plnění jejích funkcí týkajících se kompenzace škod vzniklých z mimořádných událostí, ke kterým došlo v tomto členském státě. Jako odchylka od první odrážky čl. 2 písm. d) a pro aplikaci tohoto článku se stanoví, že movitý majetek v budově nacházející se na území členského státu s výjimkou dopravovaného zboží je riziko nacházející se v tomto státě, i když budova a její obsah nejsou kryty toutéž pojistnou smlouvou. Právo platné pro smlouvu podle čl. 7 nemá vliv na aplikaci určitého daňového systému. S výhradou budoucí harmonizace uplatní každý členský stát na podniky, které poskytují služby na jeho území, své vlastní národní předpisy týkající se opatření k zajištění výběru nepřímých daní a poplatků splatných dle prvního odstavce.

Článek 26 1. Rizika, která mohou být kryta formou soupojištění ve Společenství ve smyslu směrnice 78/473/EEC, jsou ta, která jsou uvedena v čl. 5 písm. d) První směrnice. 2. Ustanovení této směrnice, která se týkají rizik uvedených v čl. 5 písm. d) První směrnice, se vztahují na vedoucího pojistitele.

44


HLAVA IV Přechodné úpravy Článek 27 1. Řecko, Irsko, Španělsko a Portugalsko mohou uplatnit následující přechodná opatření: i) do 31. prosince 1992 mohou uplatnit pro všechna rizika jiný režim, než který je stanoven pro rizika zmíněná v čl. 5 písm. d) První směrnice, ii) od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1994 se uplatní pro velká rizika režim uvedený v První směrnici v čl. 5 písm. d) pod body i) a ii); pro rizika uvedená pod bodem iii) zmíněného čl. 5 písm. d) uvedené státy stanoví spodní hranice, které pro ně budou platit; iii) Španělsko – od 1. ledna 1995 do 31. prosince 1996 budou platit spodní hranice první etapy popsané v čl. 5 písm. d) bod iii) První směrnice, – od 1. ledna 1997 budou platit spodní hranice druhé etapy. Portugalsko, Irsko a Řecko – od 1. ledna 1995 do 31. prosince 1998 budou platit spodní hranice první etapy uvedené v čl. 5 písm. d) bod iii) První směrnice, – od 1. ledna 1999 budou platit spodní hranice druhé etapy. Odchylky povolené od 1. ledna 1995 se budou vztahovat pouze na smlouvy kryjící rizika zařazená do odvětví 8, 9, 13 a 16 nacházející se výhradně v jednom ze čtyř členských států požívajících výhod z přechodných úprav. 2. Do 31. prosince 1994 čl. 26 odst. 1 této směrnice neplatí pro rizika, která se nacházejí ve čtyřech členských státech uvedených v tomto článku. Pro přechodné období od 1. ledna 1995, se za rizika uvedená v čl. 5 odst. d) bod iii) První směrnice, která se nacházejí v těchto členských státech a jsou způsobilá pro krytí soupojištěním ve Společenství ve smyslu směrnice 78/473/EEC, pokládají rizika, která převýší spodní hranice zmíněné v odst. 1 bod iii) tohoto článku.

HLAVA V Závěrečná ustanovení Článek 28 Komise a oprávněné orgány členských států úzce spolupracují za účelem zajištění dozoru nad přímým pojištěním uvnitř Společenství. Každý členský stát informuje Komisi o všech větších potížích vzniklých uplatněním této směrnice, mezi jinými i těch, které vzniknou, když členský stát zjistí mimořádný přesun pojišťovacího podnikání na úkor podniků sídlících na jeho území a k prospěchu poboček a agentur umístěných v těsné blízkosti za jeho hranicemi. Komise a oprávněné orgány příslušných členských států posoudí tyto problémy co nejrychleji v zájmu nalezení vhodného řešení. V případě potřeby předloží Komise vhodné návrhy Radě. Pojistné rozpravy 4

45

Článek 29 Komise bude předkládat Radě pravidelné zprávy o rozvoji pojistného trhu za podmínek svobody poskytování služeb, první z nich k 1. červenci 1993. Článek 30 Pokud se tato směrnice odvolává na Evropskou měnovou jednotku (ECU), je její směnná hodnota v národní měně, jež má být použita od 31. prosince každého roku, protihodnota z posledního dne předcházejícího měsíce října, pro který jsou k dispozici směnné hodnoty ECU ve všech měnách Společenství. Čl. 2 směrnice 76/580/EEC1) se vztahuje pouze na čl. 3, 16 a 17 První směrnice. Článek 31 Každých pět let Rada na základě návrhu Komise přezkoumá a v případě potřeby pozmění částky uvedené v této směrnici v ECU, přičemž vezme v úvahu změny v ekonomické a měnové situaci Společenství. Článek 32 Členské státy upraví své národní předpisy tak, aby byly v souladu s touto směrnicí, do 18 měsíců od data jejího vyhlášení 2) a ihned o tom informují Komisi. Opatření upravená v souladu s tímto článkem se uplatní do 24 měsíců od data vyhlášení této směrnice. Článek 33 Po vyhlášení této směrnice členské státy zajistí, aby znění hlavních zákonů, nařízení nebo správních předpisů, které přijmou v oblasti, které se tato směrnice týká, byly oznámeny Komisi. Článek 34 Přílohy tvoří nedílnou součást této směrnice. Článek 35 Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku 22. června 1988

1) 2)

Za Radu prezident M. BANGEMANN

OJ čís. L 189, 13.9.1976, str. 13 Tato Směrnice byla členským státům oznámena 30. června 1988

46


PŘÍLOHA 1 Pravidla týkající se odpovídajících aktiv (pravidla kongruence) Měna, ve které jsou závazky pojistitele splatné, bude určena podle následujících pravidel: 1. V případech, kdy je krytí poskytnuté smlouvou vyjádřeno v konkrétní měně, považují se závazky pojistitele za splatné v této měně. 2. V případech, kdy krytí poskytnuté smlouvou není vyjádřeno v některé měně, považují se závazky pojistitele za splatné v měně země, ve které se nachází riziko. Pojistitel však může zvolit měnu, ve které je stanoveno pojistné, pokud existují oprávněné důvody pro takovou volbu. Může to být případ, kdy již od sjednání smlouvy se jeví pravděpodobné, že pojistné plnění bude poskytnuto v měně pojistného a nikoli v měně země, ve které se nachází riziko. 3. Členský stát může pojistiteli povolit, aby za měnu, ve které musí poskytnout krytí, považoval buď tu, kterou použije podle svých získaných zkušeností, nebo při nedostatku takové zkušenosti měnu země, ve které sídlí: – pro smlouvy kryjící rizika zařazená pod odvětví 4, 5, 6, 7, 11, 12 a 13 (pouze odpovědnost výrobců) a – pro smlouvy kryjící rizika zařazená pod jinými odvětvími, kde v souladu s povahou rizik bude plnění poskytováno v měně jiné než té, která by vyplývala z aplikace výše uvedených postupů. 4. Pokud byla pojistiteli oznámena pojistná událost a je splatná v určité měně odlišné od měny vyplývající z uplatnění výše uvedených postupů, závazek pojistitele je považován za splatný v této měně a zejména pak v měně, která byla pro vyplacení náhrady pojistitelem určena soudním rozhodnutím nebo dohodou pojistitele s pojištěným. 5. Pokud je pojistná událost ohodnocena v měně, která je pojistiteli známa předem, ale je odlišná od měny vyplývající z uplatnění výše uvedených postupů, mohou pojistitelé považovat své závazky za splatné v této měně. 6. Členské státy mohou povolit podnikům, aby nekryly své technické rezervy odpovídajícími aktivy, pokud by použití výše zmíněných postupů vedlo k tomu, že by byl podnik – ať se jedná o ústředí nebo pobočku – povinen, aby vyhověl principu odpovídajícího krytí, vlastnit v určité měně aktiva, jejichž výše by nepřesahovala 7% aktiv existujících v jiných měnách. Avšak: a) v případě, že odpovídající aktiva technických rezerv mají být v řeckých drachmách, irských librách a portugalských escudos, tato částka nepřesáhne: – 1 milion ECU během přechodného období končícího 31. prosince 1992, – 2 miliony ECU od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1998; b) v případě , že odpovídající aktiva technických rezerv mají být v belgických francích, lucemburských francích a španělských pesetách, tato částka nepřesáhne 2 miliony ECU během přechodného období končícího 31. prosince 1996. Od konce přechodných období stanovených pod písm. a) a b) bude uplatněn pro tyto měny obecný režim, pokud Rada nestanoví jinak. Pojistné rozpravy 4

47

7. Členské státy mohou rozhodnout, že nebudou od podniků – ať se jedná o ústředí nebo pobočky – požadovat, aby splnily zásadu odpovídajícího krytí tam, kde jsou závazky splatné v jiné měně, než je měna jednoho z členských států Společenství, a to pokud jsou investice do této měny regulované, pokud měna podléhá omezení v převodech anebo pokud z podobných důvodů není vhodná pro krytí technických rezerv. 8. Členské státy mohou rozhodnout, že nebudou od podniků – ať se jedná o ústředí nebo pobočky – požadovat, aby držely odpovídající aktiva na krytí částky nepřesahující 20 % jejich závazků v jedné konkrétní měně. Nicméně celková aktiva ve všech měnách dohromady se musí alespoň rovnat celkovým závazkům ve všech měnách dohromady. 9. Každý členský stát může stanovit, že kdykoliv v rámci předcházejících postupů je třeba pokrýt závazek aktivy, která jsou vyjádřena v měně některého členského státu, bude tento požadavek také považován za uspokojený, pokud do 50 % aktiv je vyjádřeno v ECU.

PŘÍLOHA 2A Pojistně-technický účet 1. 2. 3. 4.

Celkové hrubé zasloužené pojistné Celkové náklady na pojistná plnění Náklady na provize Pojistně-technický výsledek brutto

PŘÍLOHA 2B Pojistně-technický účet 1. Hrubé pojistné za poslední pojistný rok 2. Hrubá částka pojistného plnění v posledním pojistném roce (včetně rezervy na konci pojistného roku) 3. Náklady na provize 4. Pojistně-technický výsledek brutto

48


SMĚRNICE RADY 92/49/EEC z 18. června 1992 O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE PŘÍMÉHO JINÉHO NEŽ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ, KTEROU SE UPRAVUJÍ SMĚRNICE 73/239/EEC A 88/357/EEC (TŘETÍ SMĚRNICE NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ) Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu o zřízení Evropského hospodářského společenství a zejména její čl. 57 odst. 2 a čl. 66, – majíc na zřeteli návrhy Komise1), – ve spolupráci s Evropským parlamentem2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3) a vzhledem k tomu, že je třeba dokončit tvorbu vnitřního trhu přímého jiného než životního pojištění, a to jak z hlediska práva zakládat podniky, tak svobody poskytovat služby, s cílem usnadnit pojišťovacím podnikům, které mají svá ústředí ve Společenství, krytí rizik umístěných ve Společenství; vzhledem k tomu, že druhá směrnice Rady 88/357/EEC4) z 22. června 1988 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého neživotního pojištění, která stanoví opatření pro podporu účinného uplatňování svobody poskytovat služby a která upravuje směrnici 72/239/EEC, již značně přispěla k vytvoření vnitřního trhu přímého neživotního pojištění tím, že pojistníkům, kteří s ohledem na své postavení, význam nebo s ohledem na povahu rizik, která mají být pojištěna, nevyžadují zvláštní ochranu členského státu, ve kterém se nachází riziko, poskytla úplnou svobodu využívat co možná nejrozsáhlejší pojistný trh; vzhledem k tomu, že směrnice 88/357/EEC tedy představuje důležitou etapu procesu spojení národních trhů do jednoho integrovaného trhu a tato etapa musí být doplněna jinými nástroji Společenství s cílem umožnit všem pojistníkům, a to bez ohledu na jejich postavení, význam nebo povahu rizik, která mají být pojištěna, přístup k jakémukoliv pojistiteli s ústředím ve Společenství, který zde provozuje činnost na základě práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby, a zajistit jim zároveň přiměřenou ochranu; vzhledem k tomu, že tato směrnice je součástí souboru již uzákoněných právních předpisů Společenství, které zahrnují První směrnici Rady 73/239/EEC 5) z 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikatelské činnosti v přímém, jiném než životním pojištění a směrnici Rady 91/674/EEC6) z 19. prosince 1991 o výročních a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťovacích podniků; 1) 2) 3) 4) 5) 6)

OJ OJ OJ OJ OJ OJ

čís. čís. čís. čís. čís. čís.

C 244, 28. 9. 1990, str. 28 a OJ čís. C 93, 13. 4. 1992, str.1 C 67 16. 3. 1992 s. 98 a OJ čís. C 150, 15. 6. 1992 C 102, 18. 4. 1991, str. 7 L 172, 4. 7. 1988, str. 1, posledně upravená směrnicí 90/618/EEC (OJ čís. L 330, 29 . 11. 1990, str. 44 L 228, 16. 8. 1973, str. 3 posledně upravená směrnicí 88/357/EEC (OJ čís. L 172, 4. 7. 1988, str. 1) L 374, 31. 12. 1991, str. 7


49

vzhledem k tomu, že zvolený způsob spočívá v zajištění takové harmonizace, která je zásadní, nezbytná a dostatečná pro dosažení vzájemného uznání povolení k činnosti a obezřetných kontrolních systémů, což umožní udělovat jediné povolení platné pro celé Společenství a použít zásadu dozoru domovským členským státem; vzhledem k tomu, že zahájení a provádění podnikatelské činnosti v pojišťovnictví bude tudíž podléhat udělení jediného úředního povolení, jež bude vydané oprávněnými orgány toho členského státu, kde má pojišťovací podnik své ústředí; vzhledem k tomu, že takové povolení umožňuje podniku provozovat podnikatelskou činnost v celém Společenství v rámci práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby; vzhledem k tomu, že členský stát pobočky nebo členský stát poskytování služeb nesmějí nadále požadovat od pojišťovacích podniků, které chtějí provozovat pojišťovací činnost na jeho území a které již dostaly povolení ve svých domovských členských státech, aby žádaly o nové povolení; vzhledem k tomu, že směrnice 73/239/EEC a 88/357/EEC by měly být proto v tomto smyslu upraveny; vzhledem k tomu, že oprávněné orgány domovských členských států budou nadále zodpovědné za sledování finančního zdraví pojišťovacích podniků včetně jejich stavu solventnosti, tvorby dostatečných technických rezerv a krytí těchto rezerv odpovídajícími aktivy; vzhledem k tomu, že některá ustanovení této směrnice definují minimální kritéria; vzhledem k tomu, že domovský členský stát může stanovit přísnější pravidla pro pojišťovací podniky, které obdrží povolení od jeho vlastních oprávněných orgánů; vzhledem k tomu, že oprávněné orgány členských států musí mít k dispozici takové prostředky pro dozor, které jsou nezbytné pro zajištění řádného provozování činnosti pojišťovacími podniky v celém Společenství, ať už je prováděna na základě práva zakládat podniky či svobody poskytování služeb; vzhledem k tomu, že musí mít zejména možnost zavést patřičná ochranná opatření nebo uložit sankce s cílem zabránit jakýmkoliv nesrovnalostem a porušování předpisů o dozoru nad pojišťovnictvím; vzhledem k tomu, že vnitřní trh představuje oblast bez vnitřních hranic a zahrnuje přístup k pojišťovacímu podnikání v jiném než životním pojištění v celém Společenství, a tudíž pro pojistitele s řádným povolením znamená možnost krýt jakékoliv riziko uvedené v příloze ke směrnici 73/239/EEC; vzhledem k tomu, že za tímto účelem monopol, který mají určité instituce v jistých členských státech, pokud jde o krytí určitých rizik, musí být zrušen; vzhledem k tomu, že ustanovení o převodu kmene pojistných smluv musí být upravena tak, aby vyhovovala systému jediného povolení zaváděnému touto směrnicí; vzhledem k tomu, že směrnice 91/674/EEC již uskutečnila potřebnou harmonizaci v pravidlech členských států týkajících se technických rezerv, které pojistitelé musí vytvořit na krytí svých závazků, a tato harmonizace umožňuje vzájemné uznání těchto rezerv; vzhledem k tomu, že předpisy, které upravují rozložení, umístění a kongruenci aktiv používaných na krytí technických rezerv, musí být koordinované, aby umožnily vzájemné uznávání předpisů členských států; vzhledem k tomu, že tato koordinace musí brát v úvahu opatření k liberalizaci pohybu kapitálu stanovená směrnicí Rady 88/361/EEC7) z 24. června 1988 pro splnění čl. 67 Smlouvy a pokrok, kterého Společenství dosáhlo na cestě k ekonomické a měnové unii; 7)

OJ čís. L 178, 8. 7. 1988, str. 5

50


avšak vzhledem k tomu, že domovský členský stát nesmí požadovat od pojišťovacích podniků, aby investovaly aktiva pokrývající jejich technické rezervy do určitých kategorií aktiv, jelikož takový požadavek by byl neslučitelný s opatřeními pro liberalizaci pohybu kapitálu, jak je upravuje směrnice 88/361/EEC; vzhledem k tomu, že až do přijetí směrnice o investičních službách, která bude mimo jiné harmonizovat definici pojmu regulovaného trhu, pro účely této směrnice – aniž by to ovlivňovalo budoucí harmonizaci – musí být pojem regulovaného trhu definován prozatímně; vzhledem k tomu, že tato definice bude později nahrazena definicí harmonizovanou na úrovni Společenství, která přenese na domovský členský stát trhu odpovědnost za záležitosti, jež tato směrnice přechodně ukládá domovskému členskému státu pojišťovacího podniku; vzhledem k tomu, že seznam položek, ze kterých může sestávat míra solventnosti požadovaná směrnicí 73/239/EEC, je nutné doplnit tak, aby byly vzaty v úvahu nové finanční nástroje a možnosti přiznané jiným finančním institucím pro vytváření jejich vlastních fondů; vzhledem k tomu, že v rámci integrovaného pojistného trhu by pojistníci, kteří s ohledem na své postavení, význam nebo s ohledem na povahu rizik, která mají být pojištěna, nevyžadují zvláštní ochranu členského státu, ve kterém se nachází riziko, měli získat úplnou svobodu zvolit si právo, které se bude vztahovat na pojistnou smlouvu; vzhledem k tomu, že harmonizace právních předpisů týkajících se pojistných smluv není základní podmínkou pro vytvoření vnitřního pojistného trhu; vzhledem k tomu, že tedy možnost poskytnutá členským státům prosazovat použití vlastního práva na pojistné smlouvy, které kryjí rizika nacházející se na jejich území, zřejmě poskytne přiměřené záruky těm pojistníkům, kteří vyžadují zvláštní ochranu; vzhledem k tomu, že v rámci vnitřního trhu je v zájmu pojistníka, aby měl přístup k co nejširšímu sortimentu pojistných produktů, které jsou k dispozici ve Společenství a mohl si tak vybrat ten produkt, který nejlépe vyhovuje jeho potřebám; vzhledem k tomu, že je na členském státě, ve kterém se nachází riziko, aby zajistil, že na jeho území nic nebrání nabízet všechny pojistné produkty, které jsou nabízeny k prodeji ve Společenství, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními na ochranu obecného zájmu platnými v členském státě, ve kterém se nachází riziko, a není-li obecný zájem zaručen předpisy domovského členského státu; podmínkou je, že taková ustanovení na ochranu obecného zájmu musí být použita bez diskriminace na všechny podniky působící v daném členském státě a že jsou objektivně nezbytná a přiměřená sledovanému účelu; vzhledem k tomu, že členské státy musí být schopné zajistit, aby pojistné produkty a smluvní dokumenty používané na základě práva zakládat podniky nebo svobody poskytovat služby ke krytí rizik nacházejících se na jejich území vyhovovaly specifickým právním ustanovením, která chrání obecný zájem; vzhledem k tomu, že použité systémy dozoru musí vyhovovat požadavkům integrovaného trhu, ale jejich použití nesmí vytvářet předběžnou podmínku pro provozování pojišťovací činnosti; vzhledem k tomu, že z tohoto hlediska systémy pro předběžné schvalování podmínek pojistné smlouvy se nejeví jako oprávněné; vzhledem k tomu, že je tedy třeba stanovit jiné systémy, které by lépe vyhovovaly požadavkům vnitřního trhu a které umožní všem členským státům zajistit pojistníkům dostatečnou ochranu;


51

vzhledem k tomu, že pokud je pojistníkem fyzická osoba, měla by být informována pojišťovacím podnikem o právu, které se bude na smlouvu vztahovat, a o postupu vyřizování stížností pojistníků v záležitostech smluv; vzhledem k tomu, že v některých členských státech soukromé nebo dobrovolné zdravotní pojištění slouží jako částečná nebo úplná alternativa zdravotního pojištění, poskytovaného systémy sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že povaha a sociální důsledky smluv zdravotního pojištění ospravedlňují požadavek oprávněných orgánů členských států, ve kterých se nachází riziko, na pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, aby mohly ověřovat, že takové smlouvy jsou částečnou nebo úplnou alternativou zdravotního pojištění, které poskytují systémy sociálního zabezpečení; vzhledem k tomu, že takové ověřování se nesmí stát předběžnou podmínkou pro nabídku těchto produktů; vzhledem k tomu, že zvláštní povaha zdravotního pojištění, které slouží jako částečná nebo úplná alternativa zdravotního pojištění poskytovaného systémem sociálního zabezpečení, odlišuje toto pojištění od jiných odvětví neživotního a životního pojištění natolik, že je nutné zajistit, aby pojistníci měli bez ohledu na svůj věk nebo zdravotní stav efektivní přístup k soukromému zdravotnímu pojištění nebo zdravotnímu pojištění sjednávanému na dobrovolném základě; vzhledem k tomu, že za tímto účelem některé členské státy přijaly specifické právní předpisy; vzhledem k tomu, že k ochraně obecného zájmu je možné takové právní předpisy přijmout nebo ponechat v platnosti, pokud neomezují nepřiměřeně právo zakládat podniky nebo svobodu poskytovat služby, přičemž taková ustanovení musí být aplikována stejným způsobem bez ohledu na to, jaký je domovský členský stát podniku; vzhledem k tomu, že povaha právních předpisů se může lišit podle podmínek v jednotlivých státech; vzhledem k tomu, že tato opatření mohou obsahovat neomezený vstup pojištěných, tarifování na jednotných základech podle druhu pojistky a doživotní pojistnou ochranu; vzhledem k tomu, že stejného výsledku je možno dosáhnout také tím, že od podniků nabízejících soukromé zdravotní pojištění nebo zdravotní pojištění sjednávané na základě dobrovolnosti bude požadováno, aby nabízely standardní pojistky v souladu s krytím poskytovaným státním sociálním zabezpečením za sazby pojistného na nebo pod úrovní předepsaného maxima a podílely se na systémech kompenzace ztrát;vzhledem k tomu, že jako další možnost může být požadováno, aby technické zásady soukromého zdravotního pojištění nebo zdravotního pojištění sjednávaného na dobrovolném základě byly podobné životnímu pojištění; vzhledem k tomu, že v důsledku koordinace uskutečněné směrnicí 73/239/EEC upravené touto směrnicí, možnost vyloučit současné provozování zdravotního pojištění a ostatních odvětví, která byla poskytnuta Spolkové republice Německo podle čl. 7 odst. 2 písm. c) zmíněné směrnice, ztratila své opodstatnění a musí být proto zrušena; vzhledem k tomu, že členské státy mohou požadovat, aby pojišťovací podniky nabízející povinné pojištění pro případ pracovních úrazů na své vlastní riziko na jejich území vyhovovaly specifickým ustanovením jejich národního práva, která se týkají takového pojištění; avšak vzhledem k tomu, že tento požadavek se nesmí vztahovat na ustanovení týkající se finančního dozoru, která spadají pod výlučnou odpovědnost domovského členského státu;

52


vzhledem k tomu, že výkon práva zakládat podniky vyžaduje od podniku udržovat trvalou přítomnost v členském státě pobočky; vzhledem k tomu, že odpovědnost za specifické zájmy pojištěných osob a poškozených v případě pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel vůči třetím osobám vyžaduje přiměřený administrativní aparát v členském státě pobočky pro získání všech potřebných informací o nárocích na odškodnění týkajících se tohoto rizika s dostatečnými pravomocemi pro zastupování podniku vůči poškozeným osobám, které mohou žádat odškodnění, včetně zmocnění vyplácet takové odškodnění a zastupovat podnik nebo – pokud je to nutné – zajistit jeho zastupování před soudy a oprávněnými orgány tohoto členského státu v souvislosti s nároky na odškodnění; vzhledem k tomu, že v rámci vnitřního trhu nesmí nadále žádný členský stát zakazovat současné provozování podnikatelské pojišťovací činnosti na svém území na základě práva zakládat podniky a svobody poskytovat služby; vzhledem k tomu, že možnost, kterou členským státům poskytovala v této souvislosti směrnice 88/357/EEC, by tedy měla být zrušena; vzhledem k tomu, že je třeba upravit systém sankcí ukládaných v případě, že v členském státě, ve kterém se nachází riziko, některý pojišťovací podnik nerespektuje ustanovení na ochranu obecného zájmu, která se na něj vztahují; vzhledem k tomu, že v některých členských státech nepodléhají pojišťovací transakce žádné formě nepřímého zdanění, zatímco většina států uplatňuje zvláštní daně a jiné formy poplatků včetně přirážek určených institucím provádějícím kompenzace; vzhledem k tomu, že struktura a sazby takových daní a poplatků se v jednotlivých členských státech, kde jsou uplatňovány, významně liší; vzhledem k tomu, že je žádoucí zabránit tomu, aby existující rozdíly vedly k deformování konkurence v pojišťovacích službách mezi jednotlivými členskými státy; vzhledem k tomu, že – až do očekávané následné harmonizace – uplatňování daňových systémů a jiných forem poplatků členskými státy, ve kterých se nacházejí rizika, pravděpodobně vyřeší tento problém a že členské státy učiní opatření, aby zajistily, že takové daně a poplatky jsou vybírány; vzhledem k tomu, že bude občas nutné provádět technické úpravy podrobných pravidel, která stanoví tato směrnice, aby byl vzat v úvahu budoucí vývoj pojišťovnictví; vzhledem k tomu, že Komise provede takové úpravy v případě potřeby po konzultacích s Výborem pro pojištění ustaveným podle směrnice 91/675/EEC 8) v rámci provádění realizačních pravomocí, kterými ji pověřuje Smlouva; vzhledem k tomu, že je třeba přijmout specifická ustanovení v zájmu zajištění hladkého přechodu od právního režimu existujícího v době, kdy tato směrnice nabyla účinnosti k právnímu režimu, který zavádí, a přitom zabezpečit, aby to nepřineslo další pracovní zátěž pro oprávněné orgány členských států; vzhledem k tomu, že podle čl. 8 písm. c) Smlouvy je třeba brát v úvahu rozsah úsilí, které musí vyvinout některé ekonomiky v různých stadiích vývoje; vzhledem k tomu, že by proto měla být přijata přechodná úprava pro postupné zavádění této směrnice některými členskými státy, přijala tuto směrnici:

8)

OJ čís. L 374, 31. 12. 1991, str. 32


53

HLAVA I Definice a rozsah působnosti Článek 1 Pro účely této směrnice a) „pojišťovacím podnikem“ se rozumí podnik, který dostal úřední povolení podle čl. 6 směrnice 73/239/EEC; b) „pobočkou“ se rozumí agentura nebo pobočka pojišťovacího podniku v souladu s čl. 3 směrnice 88/357/EEC; c) „domovským členským státem“ se rozumí členský stát, v němž sídlí ústředí pojišťovacího podniku, který kryje závazek; d) „členským státem pobočky“ se rozumí členský stát, ve kterém se nachází pobočka kryjící riziko; e) „členským státem poskytování služeb“ se rozumí členský stát,ve kterém se nachází riziko, jak je definován v čl. 2 písm. d) směrnice 88/357/EEC, pokud je riziko kryto pojišťovacím podnikem nebo pobočkou, jež sídlí v jiném členském státě; f) „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským podnikem a dceřinou společností, jak je definován v čl. 1 směrnice 83/349/EEC9), nebo podobný vztah mezi jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem; g) „kvalifikovaným podílem“ se rozumí přímý nebo nepřímý podíl v podniku, který představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo který dává možnost vykonávat značný vliv na vedení podniku, ve kterém podíl existuje; Pro účely této definice v kontextu článků 8 a 15 a pokud se týče jiných výší podílů zmíněných v čl. 15, se berou v úvahu hlasovací práva uvedená v čl. 7 směrnice 88/627/EEC10); h) „mateřským podnikem“ se rozumí mateřský podnik, jak je definován v článcích 1 a 2 směrnice 83/349/EEC; i) „dceřinou společností“ se rozumí dceřiná společnost, jak ji definují články 1 a 2 směrnice 83/349/EEC; jakákoliv dceřiná společnost jiné dceřiné společnosti je také považována za dceřinou společnost podniku, který je vrcholným mateřským podnikem těchto podniků; j) „regulovaným trhem“ se rozumí do doby, než bude ve směrnici o obchodování cennými papíry přijata jeho definice, finanční trh považovaný domovským členským státem podniku za regulovaný trh a charakterizovaný: – pravidelnými operacemi a – skutečností, že nařízení vydaná nebo schválená příslušnými orgány stanoví podmínky pro operace tohoto trhu, podmínky pro přístup na trh a tam, kde platí směrnice Rady 79/279/EEC11) z 5. března 1979 koordinující podmínky pro povolení přístupu cenných papírů na oficiální burzovní seznamy, podmínky pro zapsání do seznamů podle ustanovení uvedené směrnice nebo tam, kde uvedená 9)

OJ čís. L 193, 18.7.1983, str. 1 čís. L 348, 17.12.1988, str. 62 OJ čís. L 66, 13. 3. 1979, str. 21. Směrnice posledně upravená směrnicí 82/148/EEC (OJ L 62, 5. 3. 1982, str. 22)

10) OJ 11)

54


směrnice neplatí, podmínky, které musí finanční nástroj splnit, aby se s ním mohlo účinně na trhu obchodovat; Pro účely této směrnice může být regulovaný trh situován v některém členském státě nebo ve třetí zemi. V případě trhu ve třetí zemi musí být trh uznán domovským státem a splňovat srovnatelné požadavky. Jakékoliv finanční nástroje, se kterými se obchoduje na tomto trhu, musí mít kvalitu srovnatelnou s kvalitou finančních instrumentů, se kterými se obchoduje na regulovaném trhu nebo trzích příslušného členského státu; k) „oprávněnými orgány“ se rozumějí státní orgány, které jsou zákony a nařízeními zmocněny provádět dozor nad pojišťovacími podniky. Článek 2 1. Tato směrnice platí pro druhy pojištění a podniky uvedené v čl. 1 směrnice 73/239/EEC. 2. Tato směrnice se nevztahuje na druhy pojištění nebo operace, ani na podniky nebo instituce, na které se nevztahuje směrnice 73/239/EEC, nevztahuje se rovněž na společnosti uvedené v čl. 4 uvedené směrnice. Článek 3 Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 učiní členské státy všechny kroky, aby zajistily, že monopol, pokud jde o zahájení podnikání v určitých pojistných odvětvích, který mají společnosti sídlící na jejich území a zmíněné v čl. 4 směrnice 73/239/EEC, bude zrušen do 1. července 1994.

HLAVA II Zahájení pojišťovací činnosti Článek 4 Čl. 6 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 6 Zahájení přímé pojišťovací činnosti, na kterou se vztahuje tato směrnice, bude podléhat předchozímu úřednímu povolení. Takové povolení od oprávněného orgánu domovského členského státu si musí opatřit: a) každý podnik, který zakládá své ústředí na území tohoto státu; b) každý podnik, který poté, co obdržel povolení zmíněné v prvním pododstavci, rozšíří své podnikání na celé odvětví nebo jiná odvětví.“ Článek 5 Čl. 7 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 7 1. Povolení je platné pro celé Společenství. Dovolí podniku provozovat podnikání buď na základě práva zakládat podniky nebo svobody poskytování služeb.“ Pojistné rozpravy 4

55

2. Povolení je vydáváno pro každé určité pojistné odvětví zvlášť. Bude zahrnovat celé odvětví, ledaže by si žadatel přál krýt pouze některá rizika spadající do tohoto odvětví, jak je uvedeno v bodu A přílohy. Avšak: a) členské státy mohou vydat povolení pro skupinu odvětví uvedených v bodu B přílohy, přičemž připojí příslušný název v ní uvedený; b) povolení poskytnuté pro jedno odvětví nebo skupinu odvětví je rovněž platné pro krytí doplňkových rizik zahrnutých v jiném odvětví, pokud jsou splněny podmínky uložené v bodě C přílohy.“ Článek 6 Čl. 8 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 8 1. Domovský členský stát požaduje od každého pojišťovacího podniku, který žádá o povolení, aby: a) převzal jednu z následujících forem: – v případě Belgického království: „société anonyme/naamloze vennootschap“, „société en commandite par actions/commanditaire vennootschap op aandelen“, „association d’assurance mutuelle/onderlinge verzekeringsvereniging“, „société coopérative/cooperatieve vennootschap“; – v případě Dánského království: „aktieselskaber“, „gensidige selskaber“; – v případě Spolkové republiky Německo: „Aktiengesellschaft“, „Versicherungsverein auf Gegenseitigkeit“, „Öffentlich-rechtliches Wettbewerbsversicherungsunternehmen“; – v případě Francouzské republiky: „société anonyme“, „société d’assurance mutuelle“, „institution de prévoyance régie par le code de la sécurité sociale“, „institution de prévoyance régie par le code rural“ a „mutuelles régies par le code de la mutualité“; – v případě Irska: „incorporated companies limited by shares or by guarantee or unlimited“; – v případě Italské republiky: „societa per azioni“, „societa cooperativa“, „mutua di assicurazione“; – v případě Lucemburského velkovévodství: „société anonyme“, „société en commandite par actions“, „association d’assurances mutuelles“, „société coopérative“; – v případě Nizozemského království: „naamloze vennootschap“, „onderlinge waarborgmaatschappij“; – v případě Spojeného království: „incorporated companies limited by shares or by guarantee or unlimited“, „societies registred under the Industrial and Provident Societies Acts“, „societies registered under the Friendly Societies Acts“, „the association of underwriters known as Lloyd’s“; – v případě Řecké republiky: „áíţíőěç ĺôáéńßá“, „áëëçëáóöáëéóđęüň óőíĺôáéńéóěüň“; – v případě Španělského království: „sociedad anónima“, „sociedad mutua“, „sociedad cooperativa“;

56


– v případě Portugalské republiky: „sociedade anónima“, „mútua de seguros“; Pojišťovací podnik může rovněž použít formu „evropské společnosti“, až tato bude zavedena. Dále mohou členské státy případně zakládat podniky v jakékoliv veřejnoprávní formě za podmínky, že tyto společnosti budou provádět pojišťovací operace za stejných podmínek, za kterých provádějí svoji činnost podniky působící v rámci soukromého práva; b) omezil svůj předmět podnikání na pojišťovací činnost a operace, které z toho přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných komerčních činností; c) předložil obchodní plán podle čl. 9; d) měl minimální garanční fond podle ustanovení čl. 17 odst. 2; e) byl skutečně řízen bezúhonnými osobami s příslušnou odbornou kvalifikací nebo zkušenostmi. 2. Od podniku, který žádá o povolení rozšíření své činnosti na jiná odvětví nebo o rozšíření povolení, které kryje jen některá rizika vztahující se k jednomu odvětví, je požadováno, aby předložil obchodní plán podle čl. 9. Dále je od něj požadováno, aby doložil, že disponuje mírou solventnosti stanovenou v čl. 16, a pokud je s ohledem na jiná odvětví požadován podle čl. 17 odst. 2 vyšší minimální garanční fond, že má takové minimum. 3. Žádné ustanovení této směrnice nebrání členským státům, aby ponechaly nadále v platnosti nebo přijímaly zákony, nařízení a správní předpisy požadující schválení zakladatelské smlouvy a stanov nebo jakýchkoliv jiných dokladů, které jsou potřebné pro běžné provádění dozoru. Členské státy však nemohou přijmout ustanovení, které by požadovalo předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných nebo zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, formulářů a jiných tiskopisů, které pojišťovací podnik hodlá používat při svém styku s pojistníky. Členské státy nesmějí ponechat v platnosti nebo přijímat nová ustanovení o předběžném oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen. Žádné ustanovení této směrnice nebrání členským státům, aby podniky, které žádají nebo již získaly povolení pro odvětví 18 v bodu A přílohy, podřídily kontrole jejich přímých nebo nepřímých lidských a hmotných zdrojů včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a kvality zařízení, které mají takové podniky k dispozici, k plnění svých závazků vzniklých z tohoto pojistného odvětví. 4. Výše zmíněná ustanovení nesmějí požadovat, aby jakákoliv žádost o povolení byla posuzována ve světle ekonomických požadavků trhu.“ Článek 7 Čl. 9 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 9 Obchodní plán uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. c) musí obsahovat údaje nebo doklady týkající se: Pojistné rozpravy 4

57

a) b) c) d)

druhu rizik, která podnik navrhuje krýt; základních principů zajistné politiky; položek, z nichž sestává minimální garanční fond; předpokládaných nákladů, na vybudování provozního systému a obchodní sítě; finančních zdrojů určených na krytí těchto nákladů a které má podnik k dispozici na zabezpečení přislíbené asistence, pokud jsou rizika, která mají být kryta, zahrnuta do odvětví 18 v bodu A přílohy, zdrojů; a kromě toho pro první tři finanční roky: e) předpokládaných správních nákladů mimo zřizovací náklady správy, zejména režijních nákladů a získatelských odměn; f) předpokládaného pojistného nebo příspěvků a nákladů na pojistná plnění; g) předpokládané bilance; h) předpokládaných finančních zdrojů určených na krytí závazků z pojištění a míry solventnosti.“ Článek 8 Oprávněné orgány domovského členského státu nesmějí podniku vystavit povolení k zahájení činnosti v pojišťovnictví dříve, než budou informovány o identitě jeho akcionářů nebo společníků, ať přímých nebo nepřímých, ať se jedná o fyzické nebo právnické osoby, které mají kvalifikovaný podíl v tomto podniku, a o výši těchto podílů. Tytéž orgány odmítnou povolení, pokud by – s přihlédnutím k potřebě zajistit zdravé a prozíravé řízení pojišťovacího podniku – nebyly spokojeny se způsobilostí akcionářů nebo společníků.

HLAVA III Harmonizace podmínek pro provozování pojištění ODDÍL 1 Článek 9 Čl. 13 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 13 1. Finanční dozor nad pojišťovacím podnikem včetně podnikatelské činnosti, kterou provozuje buď prostřednictvím poboček nebo v rámci svobody poskytovat služby, bude spadat výlučně do zodpovědnosti domovského členského státu. 2. Tento finanční dozor se týká veškeré činnosti pojišťovacího podniku a zahrnuje prověřování stavu jeho solventnosti, tvorby technických rezerv včetně matematických rezerv a aktiv, která je kryjí, v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí používanou v domovském členském státě a při respektování ustanovení přijatých na úrovni Společenství.

58


Jestliže má dotyčný podnik povolení krýt rizika zařazená v odvětví 18 v bodu A přílohy, dozor se rozšiřuje na sledování technických prostředků, které má podnik k dispozici pro provoz asistenčních operací, k jejichž výkonu se zavázal, pokud právo domovského členského státu požaduje sledování takových prostředků. 3. Oprávněné orgány domovského členského státu požadují od každého pojišťovacího podniku, aby měl zdravé administrativní a účetní postupy a přiměřené vnitřní kontrolní mechanizmy.“ Článek 10 Čl. 14 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 14 Členský stát pobočky přijme opatření, aby v případech, kdy pojišťovací podnik, který je povolen v jiném členském státě, provozuje svoji činnost prostřednictvím pobočky, oprávněné orgány domovského členského státu mohly poté, co nejprve informovaly oprávněné orgány členského státu pobočky, provádět na místě samy nebo prostřednictvím osob, které budou jmenovat za tímto účelem, prověřování těch informací, které jsou nezbytné pro zajištění finančního dozoru nad podnikem. Orgány členského státu pobočky se mohou tohoto prověřování zúčastnit.“ Článek 11 Čl. 19 odstavce 2 a 3 směrnice 73/239/EEC se nahrazují takto: „ 2. Členské státy požadují od pojišťovacích podniků, které mají ústředí na jejich území, aby pravidelně předkládaly své výkazy společně se statistickými údaji, které jsou nezbytné pro účely dozoru. Oprávněné orgány si budou vzájemně poskytovat veškeré doklady a informace, které jsou pro účely dohledu užitečné. 3. Každý členský stát učiní veškeré nezbytné kroky, aby zajistil, že oprávněné orgány mají pravomoci a prostředky potřebné pro dozor nad činnostmi pojišťovacích podniků, které mají ústředí na jejich území, včetně činností, které se realizují mimo toto území, v souladu se směrnicemi Rady upravujícími takové podnikání, a pro realizaci směrnic. Tyto pravomoci a prostředky musí oprávněným orgánům zejména umožnit: a) provádět podrobné šetření stavu podniku a jeho celkové činnosti, mezi jiným: – shromažďováním informací nebo vyžadováním dokladů týkajících se pojišťovací činnosti, – prováděním šetření přímo na místě v provozovnách podniku; b) přijímat veškerá opatření týkající se podniku, jeho vedoucích pracovníků (ředitelů a členů představenstva) nebo osob, které mají podnik pod kontrolou. Jde o opatření, která jsou přiměřená a nezbytná pro zajištění toho, že činnost podniku je stále v souladu se zákony, opatřeními a správními předpisy, kterým musí podnik vyhovět v každém členském státě, a zejména s obchodním plánem, pokud zůstává závazný, a zabránit nebo napravit jakákoliv porušení předpisů ohrožující zájmy pojištěných osob; Pojistné rozpravy 4

59

c) zajistit uskutečnění těchto opatření v případě potřeby i administrativním zásahem, případně prostřednictvím soudu. Členské státy také mohou přijmout taková opatření, jež oprávněným orgánům umožní získávat veškeré informace o smlouvách, které mají zprostředkovatelé.“ Článek 12 1. Čl. 11 odstavce 2 až 7 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Podle podmínek stanovených národním právem bude každý členský stát povolovat pojišťovacím podnikům s ústředím na svém území, aby převedly celý nebo část svého kmene pojistných smluv, které byly uzavřeny buď podle práva zakládat podniky nebo svobody poskytovat služby, do přijímajícího subjektu sídlícího ve Společenství, pokud oprávněné orgány domovského členského státu, kde se nachází přijímající subjekt, potvrdí, že přijímající subjekt má potřebnou míru solventnosti při započítání převodu, o který se jedná. 3. V případě, kdy pobočka navrhuje převést celý nebo část svého kmene pojistných smluv, které byly sjednány buď na základě práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby, je třeba konzultovat členský stát pobočky. 4. Za okolností uvedených v odstavcích 2 a 3 povolí oprávněné orgány domovského členského státu převádějícího podniku převod poté, co dostanou souhlas od oprávněných orgánů členských států, ve kterých se nacházejí rizika 5. Oprávněné orgány členských států, které byly konzultovány, vyjádří svoje stanovisko nebo souhlas oprávněným orgánům domovského členského státu převádějícího pojišťovacího podniku do tří měsíců od obdržení žádosti; absence jakékoliv odpovědi od konzultovaných orgánů je po uplynutí této doby považována za kladné stanovisko nebo mlčenlivý souhlas. 6. Převod povolený v souladu s tímto článkem bude zveřejněn, jak to stanoví národní zákony členského státu, ve kterém se nachází riziko. Takové převody jsou automaticky platné pro pojistníky, pojištěné osoby a všechny ostatní osoby, které mají práva a povinnosti vyplývající z převedených smluv. Tímto ustanovením nejsou dotčena práva členských států umožnit pojistníkům vypovědět smlouvy v určité době po převodu.

Článek 13 Čl. 20 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 20 1. Pokud nějaký podnik neplní ustanovení čl. 15, mohou oprávněné orgány jeho domovského členského státu zakázat volně nakládat s jeho aktivy poté, co sdělí svůj úmysl oprávněným orgánům členských států, ve kterých se nacházejí rizika. 2. Pro účely obnovy zdravé finanční situace podniku, jehož míra solventnosti se sníží pod minimum požadované podle čl. 16 odst. 3, si oprávněné orgány domovského členského státu vyžádají ke schválení plán na ozdravění finanční situace.

60


Za výjimečných okolností, pokud je oprávněný orgán toho názoru, že finanční situace podniku se bude dále zhoršovat, může také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy podniku. Bude informovat orgány jiných členských států, na jejichž území tento podnik provozuje činnost, o všech opatřeních, která učinil, a ty na jeho žádost přijmou stejná opatření. 3. Pokud míra solventnosti klesne pod úroveň garančního fondu, jak je stanoven v čl. 17, oprávněný orgán domovského členského státu požádá podnik, aby předložil ke schválení plán krátkodobého financování. Může také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy podniku. Bude také informovat orgány ostatních členských států, na jejichž území provozuje podnik svoji činnost, a ty na jeho žádost přijmou stejná opatření. 4. Oprávněné orgány mohou dále přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojištěných osob v případech uvedených v odstavcích 1, 2 a 3. 5. Všechny členské státy přijmou nezbytná opatření, aby mohly v případech, které vymezují odstavce 1, 2 a 3, v souladu se svým národním právem zakázat volné nakládání s aktivy umístěnými na jejich území na žádost domovského státu podniku, který označí ta aktiva, kterých se taková opatření mají týkat.“ Článek 14 Čl. 22 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 22 1. Povolení, které bylo uděleno pojišťovacímu podniku oprávněným orgánem jeho domovského členského státu, může být tímto úřadem odňato, pokud podnik: a) nezačne využívat toto povolení do 12 měsíců, výslovně se ho vzdá nebo přestane provozovat činnost po více než šest měsíců, ledaže by příslušný členský stát přijal ustanovení, že povolení v takových případech zaniká; b) nevyhovuje již podmínkám pro udělení povolení; c) nebyl schopen v rámci stanovené doby přijmout opatření podle plánu obnovy nebo plánu krátkodobého financování zmíněného v čl. 20; d) poruší závažně povinnosti stanovené předpisy, kterými je povinen se řídit. V případě odnětí nebo zániku platnosti povolení oznámí oprávněný orgán domovského členského státu tuto skutečnost oprávněným orgánům ostatních členských států, a ty přijmou příslušná opatření, aby zabránily podniku v zahájení nových operací na svých územích, ať již podle práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby. Oprávněný orgán domovského členského státu učiní v součinnosti s těmito orgány veškerá opatření nezbytná pro ochranu zájmů pojištěných osob a zejména omezí volné nakládání s aktivy podniku v souladu s čl. 20 odst. 1, odst. 2 druhým pododstavcem nebo odst. 3 druhým pododstavcem. 2. Jakékoliv rozhodnutí odejmout povolení bude doplněno přesnými důvody a oznámeno dotyčnému podniku.“ Článek 15 1. Členské státy požadují od každé fyzické či právnické osoby, která hodlá získat, přímo Pojistné rozpravy 4

61

nebo nepřímo, kvalifikovaný podíl v některém pojišťovacím podniku, aby nejprve informovala oprávněné orgány domovského členského státu s tím, že uvede výši svého zamýšleného podílu. Taková osoba musí rovněž informovat oprávněné orgány domovského členského státu v případech, kdy navrhuje zvýšení svého kvalifikovaného podílu tak, že by buď podíl hlasovacích práv nebo kapitál, který drží, dosáhly nebo překročily 20, 33 nebo 50 procent nebo by se pojišťovací podnik stal dceřinou společností této fyzické nebo právnické osoby. Oprávněné orgány domovského členského státu mají lhůtu maximálně tří měsíců od data oznámení zmíněného v prvním pododstavci, ve které mohou vyslovit svůj nesouhlas s takovým záměrem, pokud by vzhledem k potřebě zajistit zdravé a obezřetné vedení dotyčného pojišťovacího podniku nebyly spokojeny se způsobilostí osoby zmíněné v prvním pododstavci. Pokud nemají námitky proti tomuto záměru, mohou stanovit maximální dobu na jeho realizaci. 2. Členské státy požadují od každé fyzické či právnické osoby, která hodlá přenechat, přímo nebo nepřímo, kvalifikovaný podíl v některém pojišťovacím podniku, aby nejprve informovala oprávněné orgány domovského členského státu s tím, že uvede výši podílu. Taková osoba musí rovněž informovat oprávněné orgány, pokud navrhuje snížení svého kvalifikovaného podílu tak, že by buď podíl hlasovacích práv nebo kapitál, který drží, poklesly pod 20, 33 nebo 50 procent nebo by pojišťovací podnik přestal být dceřinou společností této osoby. 3. Pojišťovací podniky musí, jakmile se o tom dovědí, informovat oprávněné orgány svých domovských členských států o všech nabytích nebo prodejích podílů na jejich kapitálu, které by způsobily, že takové podíly překročí nebo poklesnou pod hranice zmíněné v odstavcích 1 a 2. Musí je také alespoň jedenkrát ročně informovat o jménech akcionářů a společníků, kteří vlastní kvalifikovaný podíl, a o velikosti těchto podílů tak, jak jsou uvedeny například v informacích, které dostávají společníci nebo akcionáři na výročních valných hromadách nebo v informacích podle nařízení o společnostech kótovaných na burzách. 4. Členské státy uloží oprávněným orgánům domovského členského státu, aby v případech, kdy by vliv vykonávaný osobami zmíněnými v odstavci 1 mohl pravděpodobně působit v neprospěch obezřetného a zdravého řízení pojišťovacího podniku, přijaly příslušná opatření pro ukončení této situace. Taková opatření mohou zahrnovat například napomenutí nebo sankce proti vedoucím pracovníkům (ředitelům a členům představenstva) nebo pozastavení výkonu hlasovacích práv, která jsou spojena s akciemi, které vlastní dotyční akcionáři nebo společníci. Podobná opatření se použijí v případech, kdy fyzické nebo právnické osoby nesplní povinnost poskytovat předběžné informace stanovené v odstavci 1. Pokud bude podílu nabyto přes nesouhlas oprávněných orgánů, členské státy bez ohledu na ostatní sankce, které budou přijaty, rozhodnou buď o pozastavení výkonu odpovídajících hlasovacích práv nebo o neplatnosti odevzdaných hlasů nebo o možnosti jejich anulování. Článek 16 1. Členské státy přijmou opatření, aby všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro oprávněné orgány nebo jako auditoři a experti, jednaly v zájmu oprávněných orgánů,

62


2.

3.

4.

5.

6.

byly vázány povinností profesionální mlčenlivosti. Znamená to, že žádné důvěrné informace, které tyto osoby mohou získat při plnění svých povinností, nemohou být prozrazeny jakýmkoliv osobám nebo orgánům kromě informací v souhrnné nebo celkové formě, kde není možno identifikovat jednotlivé pojišťovací podniky, a kromě případů, na které se vztahuje trestní právo. Nicméně v případě, že dojde k vyhlášení konkurzu pojišťovacího podniku nebo činnost tohoto podniku bude povinně ukončena, je možné zveřejnit v civilním nebo obchodním soudním řízení důvěrné informace, které se netýkají třetích stran zapojených do pokusů o záchranu tohoto podniku. Odstavec 1 nebrání oprávněným orgánům různých členských států, aby si vyměňovaly informace podle směrnic vztahujících se na pojišťovací podniky. Takové informace budou podléhat podmínkám dodržování profesionální mlčenlivosti, jak je stanoví odstavec 1. Členské státy mohou uzavírat smlouvy o spolupráci umožňující výměnu informací s oprávněnými orgány třetích zemí jen tehdy, pokud poskytnuté informace budou podléhat zárukám profesionální mlčenlivosti, které budou přinejmenším rovnocenné těm, jaké stanoví tento článek. Oprávněné orgány, které dostávají důvěrné informace podle odstavců 1 nebo 2, je mohou používat jen při plnění svých povinností: – pro prověřování toho, zda podmínky, kterými se řídí zahájení pojišťovací činnosti, jsou plněny, a pro podporu sledování realizace takové činnosti, zejména pokud jde o sledování technických rezerv, míry solventnosti, administrativních a účetních postupů a vnitřních kontrolních mechanizmů, – pro ukládání sankcí, – při odvoláních proti správním rozhodnutím oprávněných orgánů nebo – při soudních řízeních, která jsou zahájena podle čl. 56 nebo podle zvláštních ustanovení směrnic, které byly přijaty v oblasti pojišťovnictví. Odstavce 1 a 4 nejsou na překážku výměně informací v rámci členského státu, který má dva nebo více oprávněných orgánů, nebo mezi jednotlivými členskými státy, mezi oprávněnými orgány a: – orgány zodpovědnými za dozor nad úvěrovými institucemi a jinými finančními organizacemi a orgány zodpovědnými za dozor nad finančními trhy, – institucemi, které jsou zapojené do likvidací a konkurzů pojišťovacích podniků a do jiných podobných postupů, a – osobami zodpovědnými za zákonem stanovené audity účetnictví pojišťovacích podniků a jiných finančních institucí, při provádění jejich dozorových povinností nebo poskytnutí informací, které jsou nezbytné pro realizaci jejich úkolů, institucím spravujícím nucené likvidační postupy nebo garančním fondům. Informace, které dostanou tyto orgány, instituce a osoby, podléhají podmínkám profesionální mlčenlivosti, jak je stanoví odstavec 1. Dále, bez ohledu na odstavce 1 a 4, mohou členské státy na základě právně upravených opatření povolit poskytnutí některých informací jiným orgánům státní správy, které jsou zodpovědné za legislativu týkající se dozoru nad úvěrovými institucemi, finančními institucemi, obchodem cennými papíry a pojišťovacími společnostmi, a inspektorům, kteří jednají jménem těchto orgánů.


63

Takové poskytnutí informací však je možné jen tehdy, když je to nezbytné z důvodů obezřetné kontroly. Členské státy však zajistí, aby informace získané podle odstavců 2 a 5 a informace, získané z prověřování na místě zmíněné v čl. 14 směrnice 73/239/EEC nebyly nikdy poskytnuty v případech uvedených v tomto odstavci bez výslovného souhlasu oprávněných orgánů, které tyto informace poskytly, nebo oprávněných orgánů členského státu, ve kterém bylo prověřování na místě provedeno.

ODDÍL 2 Článek 17 Čl. 15 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 15 1. Domovský členský stát vyžaduje, aby každý pojišťovací podnik vytvořil dostatečné technické rezervy pro veškeré své podnikání. Výše takových technických rezerv se určí podle pravidel stanovených ve směrnici 91/674/EEC. 2. Domovský členský stát od každého pojišťovacího podniku vyžaduje, aby kryl technické rezervy pro veškeré své podnikání odpovídajícími aktivy v souladu s čl. 6 směrnice 88/357/EEC. Pokud jde o rizika nacházející se ve Společenství, musí být tato aktiva umístěna uvnitř Společenství. Členské státy neukládají pojišťovacímu podniku, aby umístil svá aktiva v určitém členském státě. Domovský členský stát však může povolit zmírnění předpisů o umístění aktiv. 3. Pokud domovský členský stát umožní, aby část technických rezerv byla kryta pohledávkami vůči zajistitelům, stanoví i výši takto povolené části. V takových případech nemůže specifikovat umístění aktiv, která reprezentují takové pohledávky.“ Článek 18

1.

2.

3. 4.

64

Čl. 15a směrnice 73/239/EEC se nahrazuje takto: „Článek 15a Členské státy požadují, aby pojišťovací podniky, jejichž ústředí se nachází na jejich území, které pojišťují rizika zařazená do odvětví 14 v bodě A přílohy (dále jen „pojištění úvěru“), zřídily vyrovnávací rezervu za účelem vyrovnání jakékoliv technické ztráty nebo nadprůměrného poměru pojistných událostí, které by vznikly v tomto odvětví v kterémkoliv finančním roce. Vyrovnávací rezerva se vypočítá v souladu s pravidly stanovenými domovským členským státem podle jedné ze čtyř metod stanovených v bodu D přílohy, které se pokládají za rovnocenné. Až do výše částky vypočtené v souladu s metodami stanovenými v bodě D přílohy se s vyrovnávací rezervou nebude uvažovat pro výpočet míry solventnosti. Členské státy mohou osvobodit pojišťovací podniky, jejichž ústředí se nachází na jejich území, od povinnosti zřídit vyrovnávací rezervu pro pojištění úvěru, pokud předepsané Pojistné rozpravy 4

pojistné nebo příspěvky z tohoto pojištění činí méně než 4 % z jejich celkového předepsaného pojistného a méně než 2 500 000 ECU. Článek 19 Čl. 23 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. Článek 20 Podnik zajistí, aby u aktiv kryjících technické rezervy byl vzat v úvahu typ provozované činnosti podniku takovým způsobem, že je zajištěna bezpečnost, výnosnost a obchodovatelnost jeho investic, a aby aktiva byla diverzifikovaná a dostatečně rozložená. Článek 21 1. Domovský členský stát nesmí povolit pojišťovacím podnikům, aby kryly své technické rezervy jinou než některou z následujících kategorií aktiv: A. Investice a) dlužné cenné papíry, obligace a jiné nástroje peněžního a kapitálového trhu; b) půjčky; c) akcie a jiné účasti s pohyblivým výnosem; d) podílové listy v podnicích pro kolektivní investování do převoditelných cenných papírů a jiných investičních fondů; e) pozemky, budovy a práva k nemovitému majetku; B. Pohledávky a nároky f) pohledávky za zajistiteli včetně podílů zajistitelů na technických rezervách; g) vklady a pohledávky u cedujících podniků; h) pohledávky vůči pojistníkům a zprostředkovatelům vyplývající z přímých a zajišťovacích operací; i) pohledávky vzniklé z prodeje zachráněných zbytků nebo z regresních nároků; j) vratky daní; k) nároky vůči garančním fondům; C. Jiná aktiva l) hmotný investiční majetek mimo pozemky a budovy oceněný na základě obezřetné amortizace; m) hotovost v bance a v pokladně, vklady u úvěrových institucí a jiných společností, které mají povolení přijímat vklady; n) časově rozlišené získatelské náklady; o) narostlé úroky a nájemné a jiné narostlé příjmy a zálohové platby. V případě sdružení pojistitelů Lloyd’s kategorie aktiv zahrnují i záruky a akreditivy vydané úvěrovými institucemi ve smyslu směrnice 77/780/EEC1) nebo pojišťovacími podniky společně s ověřitelnými částkami, které vyplývají ze životních pojistek, pokud představují prostředky, které patří členům. 1)

OJ čís. L 322, 17. 12. 1977, str. 30 směrnice posledně upravená směrnicí 89/646/EEC (OJ čís. L 386, 30. 12. 1989, str. 1)


65

Začlenění jakýchkoliv aktiv nebo kategorie aktiv, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, neznamená, že všechny kategorie aktiv musí být automaticky přijaty jako krytí technických rezerv. Domovský členský stát stanoví podrobnější předpisy pro stanovení podmínek pro použití přijatelných aktiv; v tomto kontextu může požadovat hodnotné zástavy nebo záruky, zejména v případě pohledávek u zajistitelů. Domovský členský stát při stanovení a uplatnění pravidel, která přijme, dbá na to, aby byly respektovány zejména následující zásady: i) ii)

iii)

iv)

v) vi) vii)

viii)

ix)

aktiva kryjící technické rezervy jsou oceňována po odečtení všech dluhů vzniklých jejich nabytím; všechna aktiva musí být oceňována podle zásad obezřetnosti, s odečtením všech částek, u nichž je riziko, že nemusí být realizovatelné. Zejména hmotný investiční majetek kromě pozemků a budov může být přijat jako krytí technických rezerv, jen pokud je oceněn na základě obezřetné amortizace; půjčky, ať poskytnuté podnikům, státním orgánům nebo mezinárodním organizacím, místním nebo regionálním orgánům nebo fyzickým osobám, mohou být přijaty jako krytí technických rezerv, jen pokud jsou dostatečné záruky jejich bezpečnosti, ať už jsou založeny na postavení vypůjčovatele, na hypotékách, bankovních zárukách nebo zárukách poskytnutých pojišťovacími podniky nebo jiných formách zabezpečení; deriváty, jako jsou opce, termínové obchody, swapy, v souvislosti s aktivy, která kryjí technické rezervy, mohou být použity, pokud přispívají ke snížení investičního rizika nebo usnadní účinnou správu portfolia. Musí být oceňovány na obezřetném základě a je možno je brát v úvahu při oceňování podkladových aktiv; převoditelné cenné papíry, s nimiž se neobchoduje na regulovaném trhu, je možno přijmout jako krytí technických rezerv, jen pokud jsou realizovatelné v krátké době; pohledávky a nároky vůči třetím stranám mohou být přijaty jako krytí technických rezerv jen po odečtení všech částek, které podnik dluží těmto třetím stranám; hodnota jakýchkoliv pohledávek a nároků přijatých jako krytí technických rezerv musí být vypočtena na obezřetném základě s odečtením částek, u nichž je riziko, že nemusí být realizovatelné. Zejména pohledávky vůči pojistníkům a zprostředkovatelům, které vyplývají z pojistných a zajistných operací, je možno přijmout, jen pokud nejsou po lhůtě splatnosti déle než tři měsíce; v případě, že aktiva zahrnují i investici do dceřiné společnosti, která za pojišťovací podnik spravuje veškeré jeho investice nebo jejich část, musí domovský členský stát při použití ustanovení a zásad tohoto článku vzít v úvahu podkladová aktiva v držbě dceřiné společnosti; domovský členský stát může posuzovat aktiva jiných dceřiných společností stejným způsobem; časově odlišené získatelské náklady mohou být přijaty jako krytí technických rezerv, jen pokud je to konzistentní s výpočtem technických rezerv na nezasloužené pojistné.

2. Bez ohledu na odstavec 1 může domovský členský stát za výjimečných okolností a na žádost pojišťovacího podniku dočasně a na základě patřičně zdůvodněného rozhodnutí přijmout jiné kategorie aktiv jako krytí technických rezerv, s výhradou čl. 20.

66


Článek 22 1. Pokud jde o aktiva kryjící technické rezervy, bude domovský členský stát požadovat od každého pojišťovacího podniku, aby investoval nejvýše: a) 10 % svých celkových hrubých technických rezerv do jednoho pozemku nebo jedné budovy nebo určitého počtu pozemků nebo budov, které se nacházejí v takové blízkosti, aby mohly být ve skutečnosti považovány za jednu investici; b) 5 % svých celkových hrubých technických rezerv do akcií a jiných obchodovatelných cenných papírů, s nimiž se nakládá jako s akciemi, do obligací, dlužných cenných papírů a jiných nástrojů peněžního a kapitálového trhu od téhož podniku nebo do půjček poskytnutých témuž vypůjčovateli (bráno v souhrnu), mimo půjčky poskytnuté státním, regionálním nebo místním orgánům nebo mezinárodním organizacím, jejichž členem je jeden nebo více členských států. Tento limit se může zvýšit na 10 %, pokud podnik investuje nejvíce 40 % svých hrubých technických rezerv do půjček nebo cenných papírů těch emitujících institucí a vypůjčovatelů, do každého z nichž investuje více než 5 % svých aktiv. c) 5 % svých celkových hrubých technických rezerv do nezajištěných půjček, včetně 1 % pro každou jednotlivou nezajištěnou půjčku kromě půjček poskytnutých úvěrovým institucím, pojišťovacím podnikům – pokud to dovoluje čl. 8 směrnice 73/239/EEC – a investičním podnikům sídlícím v členském státě; d) 3 % svých celkových technických rezerv ve formě hotovosti v pokladně; e) 10 % svých celkových technických rezerv do akcií a jiných cenných papírů, s nimiž se nakládá jako s akciemi, a do dlužných cenných papírů, pokud se s těmito akciemi a dlužnými papíry neobchoduje na regulovaném trhu. 2. Absence limitu v odstavci 1 u investice do některé zvláštní kategorie neznamená, že aktiva v této kategorii by měla být přijímána jako krytí pro technické rezervy bez omezení. Domovský členský stát stanoví podrobnější pravidla upřesňující podmínky pro použití přijatelných aktiv. Při stanovení a použití těchto pravidel zejména zajistí, aby byly respektovány následující zásady: i) aktiva kryjící technické rezervy musí být diverzifikována a rozložena tak, aby bylo zajištěno, že nebude příliš preferována žádná jednotlivá kategorie aktiv, investičních trhů nebo investic; ii) investice do jednotlivých typů aktiv, které vykazují vysokou úroveň rizika, ať už vzhledem k povaze aktiv nebo vzhledem ke kvalitě emitenta, musí být omezeny na obezřetnou úroveň; iii) omezení konkrétních kategorií aktiv musí brát v úvahu zajištění, jak je zohledněno při výpočtu technických rezerv; iv) v případech, kdy držená aktiva zahrnují investici do dceřiné společnosti, která spravuje za pojišťovací podnik veškeré investice nebo jejich část, musí členský stát při použití pravidel a zásad, které stanoví tento článek, vzít v úvahu podkladová aktiva, která vlastní dceřiná společnost; domovský členský stát může posuzovat aktiva jiných dceřiných společností stejným způsobem; v) procento aktiv kryjících technické rezervy, která jsou zahrnuta do nelikvidních investic, musí být udržováno na obezřetné úrovni; Pojistné rozpravy 4

67

vi) v případech, kdy držená aktiva zahrnují půjčky některým úvěrovým institucím nebo dlužné cenné papíry jimi vydané, může domovský členský stát při aplikaci pravidel a zásad stanovených v tomto článku vzít v úvahu podkladová aktiva držená takovými úvěrovými institucemi. Tento postup je možno aplikovat, jen když úvěrová instituce má své ústředí v některém členském státě a tento členský stát, eventuálně jeho místní státní orgány, ji plně vlastní a činnost této instituce spočívá, v souladu s její zakládací listinou a stanovami, v poskytování půjček státním nebo místním orgánům či společnostem, které jsou úzce se státními nebo místními orgány spojeny, nebo pokud tyto orgány půjčky garantují. V kontextu podrobných předpisů, které upravují podmínky pro využití přijatelných aktiv, stanoví členský stát přísnější posuzování: – všech půjček, které nejsou kryty bankovní zárukou, zárukou vydanou pojišťovacím podnikem, hypotékou nebo jinou formou zabezpečení ve srovnání s půjčkami, které jsou takovou zárukou kryty, – podniků pro kolektivní investování do cenných papírů, které nejsou koordinované ve smyslu směrnice 85/611/EEC 2), a jiných investičních fondů v porovnání s podniky pro kolektivní investování do cenných papírů, které jsou koordinované ve smyslu uvedené směrnice, – cenných papírů, s nimiž se neobchoduje na regulovaném trhu, ve srovnání s těmi, s nimiž se na něm obchoduje, – obligací, dlužných cenných papírů a jiných nástrojů peněžního a kapitálového trhu, které nejsou vystavené státními, místními nebo regionálními orgány nebo podniky patřícími do zóny A podle definice směrnice 89/647/EEC 3) nebo jejichž emitenty jsou mezinárodní organizace, jejichž členem není alespoň jeden členský stát Společenství, ve srovnání se stejnými finančními nástroji, které jsou vydané takovými institucemi. Členské státy mohou zvýšit limit stanovený v odstavci 1 písm. b) na 40 % v případě určitých dlužných cenných papírů, pokud jsou vydány úvěrovou institucí, která má svoje ústředí v některém členském státě a ze zákona podléhá zvláštnímu dozoru, který má chránit držitele takových dlužných cenných papírů. Zejména částky odvozené od emise takových dlužných cenných papírů musí být investovány v souladu s právní úpravou do aktiv, která jsou během celé doby platnosti dlužných cenných papírů schopna pokrýt nároky spojené s dlužnými cennými papíry a která by v případě konkurzu emitenta byla využita na prioritním základě pro proplacení jistiny a zaplacení narostlých úroků. Členské státy nebudou od pojišťovacích podniků požadovat, aby investovaly do specifických kategorií aktiv. Bez ohledu na odstavec 1, může domovský členský stát za výjimečných okolností a na požádání pojišťovacího podniku dočasně a na základě patřičně zdůvodněného rozhodnutí povolit výjimky z pravidel stanovených v odst. 1 písm. a) až e) s výhradou čl. 20.

3.

4.

5. 6.

Článek 23 Body 8 a 9 přílohy č. 1 směrnice 88/357/EEC se nahrazují následujícími texty: 2) 3)

OJ. čís. L 375, 31. 12. 1985, str. 3 směrnice upravená směrnicí 88/220/EEC (OJ čís. L 100, 19. 4. 1988, str. 31) OJ čís. L 386, 30. 12. 1989, str. 14)

68


„8. Podniky mohou držet neodpovídající aktiva na krytí částky nepřesahující 20 % jejich závazků v jedné konkrétní měně. 9. Členský stát může stanovit, že pokud podle předcházejících postupů musí být závazek pokryt aktivy, která jsou vyjádřena v měně některého členského státu, bude tento požadavek také považován za uspokojený, pokud jsou aktiva vyjádřena v ECU.“ Článek 24 Čl. 16 odst. 1 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím textem: „1. Domovský členský stát ukládá všem pojišťovacím podnikům povinnost vytvořit přiměřenou míru solventnosti pro své veškeré podnikání. Míra solventnosti odpovídá aktivům podniku bez jakýchkoliv předvídatelných závazků minus jakékoliv nehmotné položky. Zahrnuta jsou zejména následující aktiva: – splacený akciový kapitál nebo v případě vzájemných pojišťovacích spolků skutečný počáteční fond plus všechny členské účty, které vyhovují všem následujícím kritériím: a) zakladatelská smlouva a stanovy musí stanovit, že platby je možno provádět z těchto účtů členům, jen pokud to nezpůsobí, že by míra solventnosti poklesla pod požadovanou úroveň, nebo po rozpuštění podniku pokud byly vyrovnány všechny ostatní dluhy podniku; b) zakladatelská smlouva a stanovy musí stanovit, že pokud jde o jakékoliv platby z jiných důvodů než individuálního ukončení členství, je o tom třeba informovat oprávněné orgány alespoň měsíc předem a ty mohou během tohoto období zakázat platby; c) příslušná ustanovení zakladatelské smlouvy a stanov je možno změnit jen poté, co oprávněné orgány prohlásí, že nemají proti takové změně námitek, aniž by byla dotčena kritéria pod písm. a) a b); – polovina nesplaceného akciového kapitálu nebo počátečního fondu, jakmile splacená část dosáhne 25 % tohoto akciového kapitálu nebo fondu; – rezervy (zákonné rezervy a volné rezervy), které neodpovídají pojistným závazkům; – veškerý nerozdělený zisk; – v případech vzájemného pojišťovacího spolku nebo společnosti tohoto typu s variabilními příspěvky jakýkoliv nárok vůči svým členům na doplňkové příspěvky v průběhu finančního roku do výše jedné poloviny rozdílu mezi maximálními příspěvky a příspěvky skutečně předepsanými, avšak tyto možnosti dodatečných příspěvků nemohou představovat více než 50 % míry solventnosti; – na základě žádosti podniku a jím předložených dokladů jakékoliv skryté rezervy vzniklé z podhodnocení aktiv, pokud takové skryté rezervy nemají výjimečnou povahu. – kumulativní prioritní akciový kapitál a podřízený dlužný kapitál mohou být zahrnuty, ale pokud tomu tak je, jen do výše 50 % míry solventnosti, a nejvýše 25 % z toho se může skládat z podřízených půjček s pevnou dobou splatnosti nebo z kumulativního preferenčního akciového kapitálu s pevnou dobou splatnosti za podmínky, že jsou splněna následující minimální kritéria: a) v případě konkurzu nebo likvidace pojišťovacího podniku musí existovat závazné dohody, podle nichž podřízený dlužný kapitál nebo preferenční akciový kapitál Pojistné rozpravy 4

69

se zařadí za nároky všech ostatních věřitelů a nebude vyplacen, dokud nebudou vyrovnány všechny ostatní závazky splatné v této době; Podřízený dlužný kapitál musí splnit také následující podmínky: b) je možno vzít v úvahu jen prostředky plně splacené; c) pro půjčky s pevně stanovenou dobou splatnosti musí být původní doba splatnosti alespoň pět let. Nejpozději rok před datem splatnosti musí pojišťovací podnik předložit oprávněným orgánům ke schválení plán na udržení nebo dosažení míry solventnosti na požadované úrovni k datu splatnosti, ledaže by se rozsah, v němž je půjčka zařazena jako součást míry solventnosti, postupně snižoval během alespoň posledních pěti let před datem splatnosti. Oprávněné orgány mohou povolit dřívější splacení takových půjček za podmínky, že emitující pojišťovací podnik o to požádá a že jeho míra solventnosti nepoklesne pod požadovanou úroveň; d) půjčky, jejichž splatnost není stanovena, musí být splatné s pětiletou výpovědní lhůtou, ledaže již tyto půjčky nejsou považovány za součást míry solventnosti nebo pokud je pro dřívější splatnost výslovně požadován předchozí souhlas oprávněných orgánů. V posledním případě musí pojišťovací podnik uvědomit oprávněné orgány alespoň šest měsíců před datem navrhovaného splacení a přitom uvést skutečnou a požadovanou míru solventnosti, a to jak před, tak po tomto splacení. Oprávněné orgány povolí splacení jen pokud míra solventnosti pojišťovacího podniku neklesne pod požadovanou úroveň; e) smlouva o půjčce nesmí obsahovat žádná ustanovení o tom, že za určitých okolností, kromě likvidace pojišťovacího podniku, se dluh stane splatný před dohodnutými daty splatnosti; f) smlouva o půjčce může být změněna pouze pokud oprávněné orgány prohlásí, že nemají proti změně žádné námitky; – cenné papíry bez stanoveného data splatnosti a jiné nástroje, které splňují následující podmínky, včetně kumulativních preferenčních akcií, kromě těch, o nichž je zmínka v předcházející odrážce, až do výše 50% míry solventnosti pro všechny takové cenné papíry, a podřízený dlužný kapitál, uvedený v předcházející odrážce: a) nesmějí být splaceny na základě iniciativy doručitele nebo bez předchozího souhlasu oprávněného orgánu; b) smlouva o emisi musí pojišťovacímu podniku umožnit odklad splátky úroku z půjčky; c) nároky věřitele z půjčky vůči pojišťovacímu podniku se musí zařadit v plném rozsahu po nárocích všech nepodřízených věřitelů; d) doklady, jimiž se řídí emise cenných papírů, musí obsahovat ustanovení o schopnosti absorbovat ztráty dluhu a nesplacených úroků s tím, že pojišťovacímu podniku je dána možnost pokračovat v jeho činnosti; e) v úvahu je možno brát jen plně splacené částky.“

Článek 25 Nejpozději tři roky po datu účinnosti této směrnice předloží Komise Výboru pro pojištění zprávu o tom, zda je nutná další harmonizace míry solventnosti.

70


Článek 26 Čl. 18 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 18 1. Členské státy nestanoví žádná pravidla, pokud jde o výběr aktiv, která nejsou použita pro krytí technických rezerv, o nichž se zmiňuje čl. 15. 2. S výhradou čl. 15 odst. 2, čl. 20 odstavců 1, 2, 3 a 5 a čl. 22 odst. 1 poslední pododstavec nebudou členské státy omezovat volné nakládání s aktivy, ať movitými nebo nemovitými, která jsou součástí aktiv povolených pojišťovacích podniků. 3. Odstavce 1 a 2 nevylučují jakákoliv opatření, která jsou členské státy oprávněny přijmout jako vlastníci, členové nebo společníci příslušných podniků při zabezpečování zájmů pojištěných.“

ODDÍL 3 Článek 27 Čl. 7 odst. 1 písm. f) směrnice 88/357/EEC se nahrazuje takto: „f) v případě rizik zmíněných v čl. 5 písm. d) směrnice 73/239/EEC mohou smluvní strany zvolit jakékoliv právo.“ Článek 28 Členský stát, ve kterém se nachází riziko, nebrání pojistníkovi v uzavírání smluv s pojišťovacím podnikem povoleným za podmínek čl. 6 směrnice 73/239/EEC, pokud to není v rozporu se zákonnými ustanoveními na ochranu obecného zájmu v členském státě závazku. Článek 29 Členské státy nepřijmou ustanovení vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných nebo zvláštních pojistných podmínek, sazebníků pojistného, formulářů a jiných tiskopisů, které pojišťovací podnik hodlá používat při svém styku s pojistníky. Mohou pouze požadovat nepravidelné oznamování uvedených pojistných podmínek a jiných dokladů pro účely ověření, že jsou dodržovány národní předpisy týkající se pojistných smluv a tento požadavek nesmí představovat předběžnou podmínku pro to, aby podnik mohl provozovat svoji činnost. Členské státy nesmějí ponechat v platnosti nebo přijímat nová ustanovení o předběžném oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen. Článek 30 1. Čl. 8 odst. 4 písm. b) směrnice 88/357/EEC se ruší. Písm. a) uvedeného odstavce se v důsledku toho upravuje takto: „a) S výhradou písm. c) tohoto odstavce se čl. 7 odst. 2 třetí pododstavec použije tam, kde pojistná smlouva poskytuje krytí ve dvou nebo více členských státech, z nichž alespoň jeden stanoví pojištění povinným.“ Pojistné rozpravy 4

71

2. Bez ohledu na jakékoliv opačné ustanovení, může členský stát požadovat, který stanovil, že pojištění je povinné, aby všeobecné a zvláštní podmínky povinného pojištění byly sděleny oprávněným orgánům před tím, než jsou používány. Článek 31 1. Dříve než je uzavřena pojistná smlouva, informuje pojišťovací podnik pojistníka o: – právu platném pro smlouvu tam, kde strany nemají volný výběr práva nebo o skutečnosti, že strany mají svobodnou volbu práva, a v tom případě s uvedením práva, které navrhuje pojistitel, – způsobu vyřizování stížností pojistníků v záležitostech smluv, včetně – pokud to přichází v úvahu – existenci instituce pro stížnosti, aniž by se to dotklo jejich práva obrátit se na soud. 2. Povinnosti uvedené v odst. 1 platí pouze pokud je pojistník fyzická osoba. 3. Pravidla pro plnění tohoto článku jsou stanovena v souladu s právem členského státu, ve kterém se nachází riziko.

HLAVA IV Ustanovení týkající se práva zakládat podniky a svobody poskytování služeb Článek 32 Čl. 10 směrnice 73/239/EEC se nahrazuje následujícím: „Článek 10 1. Pojišťovací podnik, který navrhuje založit pobočku na území jiného členského státu, o tom uvědomí oprávněné orgány svého domovského členského státu. 2. Členské státy vyžadují od všech pojišťovacích podniků, které navrhují založení pobočky na území jiného členského státu, aby oznámení podle odstavce 1 obsahovalo tyto údaje: a) členský stát, na jehož území má být pobočka založena; b) obchodní plán, který mimo jiné definuje předpokládané typy činnosti a strukturu organizace pobočky; c) adresu v členském státě pobočky, kde je možno obdržet doklady a kam je možno je zasílat, přičemž se předpokládá, že to je adresa, na kterou budou zasílána veškerá sdělení oprávněnému zástupci; d) jméno oprávněného zástupce pobočky, který musí mít dostatečné pravomoci, aby mohl zavazovat podnik vůči třetím stranám a zastupovat jej vůči orgánům a soudům členského státu pobočky. Pokud jde o Lloyd’s, nesmí být pojistníci v případě jakéhokoliv sporu v členském státě pobočky, který by vyplynul z převzatých závazků, v méně příznivém postavení, než kdyby tento spor byl veden proti podnikům obvyklejšího typu. Oprávněný zástupce proto musí mít dostatečné pravomoci k tomu, aby

72


3.

4.

5.

6

proti němu mohlo být vedeno soudní řízení, a musí být v rámci své funkce oprávněn zavazovat dotyčné členy sdružení Lloyd’s; Pokud podnik chce, aby jeho pobočka kryla rizika v odvětví 10 bodu A přílohy s vyloučením odpovědnosti dopravce, musí předložit prohlášení, že se stal členem národní kanceláře a garančního fondu členského státu pobočky. Pokud oprávněné orgány domovského členského státu nemají s přihlédnutím k předpokládané činnosti důvody pochybovat o přiměřenosti administrativní struktury nebo finanční situace pojišťovacího podniku nebo o dobré pověsti a profesionální kvalifikaci nebo zkušenostech vedoucích pracovníků (ředitelů a členů představenstva) nebo oprávněného zástupce, oznámí to do tří měsíců po obdržení všech informací uvedených v odstavci 2 oprávněným orgánům členského státu pobočky a zároveň o tom budou informovat dotyčný podnik. Oprávněné orgány domovského členského státu také potvrdí, že pojišťovací podnik má minimální míru solventnosti vypočítanou podle článků 16 a 17. Pokud oprávněné orgány domovského členského státu odmítají sdělit informace uvedené v odstavci 2 oprávněným orgánům členského státu pobočky, oznámí důvod svého odmítnutí dotyčnému podniku do tří měsíců od obdržení všech příslušných informací. Toto odmítnutí nebo nečinnost podléhají právu odvolat se k soudům v domovském členském státu. Dříve než pobočka pojišťovacího podniku zahájí svou činnost, oprávněné orgány členského státu pobočky informují v případě potřeby do dvou měsíců od obdržení informací uvedených v odstavci 3 oprávněné orgány domovského členského státu o podmínkách za nichž musí být tato činnost v členském státě pobočky v obecném zájmu prováděna. Po obdržení sdělení od oprávněných orgánů členského státu pobočky, nebo pokud žádná sdělení od nich nedošla do vypršení lhůty stanovené v odstavci 4, pobočka může být ustanovena a může zahájit činnost. Dojde-li ke změně v kterémkoliv z údajů sdělených podle odstavce 2 písm. b), c) nebo d), zašle pojišťovací podnik písemné oznámení o této změně oprávněným orgánům domovského členského státu a členského státu pobočky minimálně jeden měsíc před provedením změny tak, aby oprávněné orgány domovského členského státu a oprávněné orgány členského státu pobočky mohly splnit své úkoly podle odstavce 3 a 4.“

Článek 33 Čl. 11 směrnice 73/239/EEC se tímto ruší.

Článek 34 Čl. 14 směrnice 88/357/EEC je nahrazen následujícím: „Článek 14 Každý podnik, který má v úmyslu poprvé provozovat podnikání v jednom nebo více členských státech v rámci svobody poskytovat služby, informuje nejprve oprávněné orgány domovského členského státu a přitom uvede povahu závazků, které navrhuje krýt.“


73

Článek 35 Čl. 16 směrnice 88/357/EEC je nahrazen následujícím: „Článek 16 1. Do jednoho měsíce od oznámení, které stanoví čl. 14, musí oprávněné orgány domovského členského státu předat a oznámit členskému státu nebo členským státům, na jejichž území má podnik v úmyslu provádět svoji činnost v rámci svobody poskytovat služby: a) potvrzení, že podnik má minimální míru solventnosti vypočítanou podle čl. 16 a 17 směrnice 73/239/EEC; b) pojistná odvětví, pro která podnik dostal povolení; c) povahu rizik, které podnik navrhuje krýt v členském státě poskytování služeb. Zároveň o tom budou informovat i dotyčný podnik. Každý členský stát, na jehož území podnik zamýšlí v rámci svobody poskytovat služby krýt rizika uvedená v odvětví 10 bodu A přílohy ke směrnici 73/239/EEC kromě odpovědnosti dopravce, může požadovat, aby podnik – sdělil jméno a adresu zástupce zmíněného v čl. 12a odst. 4 uvedené směrnice, – předložil prohlášení, že se stal členem národní kanceláře a garančního fondu členského státu poskytování služeb. 2. Pokud oprávněné orgány domovského členského státu nesdělí během stanovené doby informace uvedené v odstavci 1, musí ve stejné lhůtě oznámit podniku důvody svého odmítnutí. Toto odmítnutí bude podléhat právu odvolat se k soudům v domovském členském státě. 3. Podnik může zahájit činnost k potvrzenému datu, ke kterému je informován o sdělení uvedeném v prvním pododstavci odstavce 1.“

Článek 36 Čl. 17 směrnice 88/357/EEC je nahrazen následujícím: „Článek 17 Jakákoliv změna, kterou podnik hodlá provést v informaci uvedené v čl. 14, bude podléhat postupu podle článků 14 a 16.“

Článek 37 Čl. 12 odst. 2 druhý a třetí pododstavec, čl. 12 odst. 3 a čl. 13 a 15 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. Článek 38 Oprávněné orgány členského státu pobočky nebo členského státu poskytování služeb mohou žádat, aby informace o podnikatelské činnosti pojišťovacích podniků působících na území tohoto státu, které jsou oprávněny požadovat podle této směrnice, jim byly poskytnuty v úředním jazyku nebo jazycích dotyčného státu.

74


Článek 39 1. Čl. 18 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Členský stát pobočky nebo poskytování služeb nemůže přijmout ustanovení vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných nebo zvláštních pojistných podmínek, sazebníku pojistného nebo formulářů a jiných tiskopisů, které podnik hodlá používat při svém styku s pojistníky. Pro účely prověřování, že jsou národní předpisy dodržovány, může od podniku, který navrhuje provozovat na jeho území pojišťovací činnost v rámci práva zakládat podniky nebo svobody poskytovat služby, pouze požadovat nesystematické oznamování pojistných podmínek a jiných tiskopisů, aniž by tento požadavek představoval předběžnou podmínku pro provozování činnosti pojišťovacího podniku. 3. Členské státy pobočky nebo poskytování služeb nemohou ponechat v platnosti nebo přijímat nová ustanovení o předběžném oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen. Článek 40 1. Čl. 19 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Každý podnik, který provádí svoji podnikatelskou činnost podle práva zakládat podniky nebo svobody poskytovat služby, bude předkládat oprávněným orgánům členského státu pobočky nebo členského státu poskytování služeb veškeré od něj požadované doklady pro účely tohoto článku, pokud je to též povinností podniků, které mají svá ústředí v těchto členských státech. 3. Pokud oprávněné orgány členského státu zjistí, že některý podnik, který má svou pobočku nebo provozuje svoji činnost v rámci svobody poskytovat služby na jeho území, neplní zákonná ustanovení, která se na něj v tomto státě vztahují, budou od dotyčného podniku požadovat, aby tyto závady napravil. 4. Pokud dotyčný podnik neprovede potřebná opatření, oprávněné orgány příslušného členského státu o tom informují oprávněné orgány domovského členského státu. Tyto orgány při nejbližší příležitosti přijmou patřičná opatření, aby zajistily, že dotyčný podnik napraví tyto závady. Povaha těchto opatření bude sdělena oprávněným orgánům zainteresovaného členského státu. 5. Pokud podnik i nadále porušuje platná zákonná ustanovení domovského členského státu přes opatření přijatá tímto členským státem nebo pokud se ukáže, že tato opatření jsou v příslušném státě nedostatečná, nebo je tento stát nepřijal, může dotyčný stát poté, co informoval oprávněné orgány domovského členského státu, přijmout patřičná opatření, aby zabránil dalšímu porušování předpisů nebo toto porušování potrestal. Postih může zahrnovat, pokud je to naprosto nezbytné, i opatření, která zabrání podniku dále uzavírat nové pojistné smlouvy na území tohoto státu. Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možno doručovat právní doklady nezbytné pro taková opatření vůči pojišťovacím podnikům. 6. Odstavce 3, 4 a 5 nemají vliv na mimořádné pravomoci dotyčných členských států, které mohou přijímat patřičná opatření, aby zabránily nebo postihly porušování právních Pojistné rozpravy 4

75

předpisů na svých územích včetně možnosti zabránit pojišťovacím podnikům pokračovat v uzavírání nových pojistných smluv na jejich území. 7. Odstavce 3, 4 a 5 nemají vliv na pravomoci členských států postihovat porušování zákona na svém území. 8. Pokud má podnik, který se dopustil porušení právních předpisů, svoji podnikatelskou jednotku nebo vlastní majetek v dotyčném členském státě, oprávněné orgány tohoto státu mohou v souladu s národním právem uplatnit proti takové podnikatelské jednotce nebo majetku správní postihy, které jsou pro takové porušení předpisů stanovené. 9. Jakákoliv opatření přijatá podle odstavce 4 až 8 zahrnující postihy nebo omezení v provádění pojišťovací podnikatelské činnosti musí být patřičně odůvodněná a sdělena dotyčnému pojišťovacímu podniku. 10. Komise jednou za dva roky předloží Výboru pro pojištění, který byl ustaven podle směrnice 91/675/EEC, zprávu, v níž budou shrnuty počty a druhy případů, kdy bylo v jednotlivých členských státech odmítnuto povolení podle čl. 10 směrnice 73/239/EEC nebo čl. 16 směrnice 88/357/EEC, novelizovaných touto směrnicí, nebo opatření, která byla přijata podle odstavce 5. Členské státy budou spolupracovat s Komisí tím, že jí budou poskytovat potřebné informace pro tuto zprávu. Článek 41 Žádné ustanovení této směrnice nebrání pojišťovacím podnikům s ústředím v jiných členských státech, aby svým službám dělaly všemi dostupnými prostředky komunikace reklamu v členském státě pobočky nebo v členském státě poskytování služeb, při respektování ustanovení o formě a obsahu takové reklamy, která byla přijata v zájmu ochrany obecného zájmu. Článek 42 1. Čl. 20 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. V případě ukončení činnosti pojišťovacího podniku musí být závazky vyplývající ze smluv uzavřených prostřednictvím pobočky nebo v rámci svobody poskytovat služby splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z jiných pojistných smluv tohoto podniku bez ohledu na státní příslušnost pojištěných osob a osob oprávněných k pojistnému plnění. Článek 43 1. Čl. 21 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Pokud je pojištění nabízeno na základě práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby, musí být pojistník před uzavřením jakéhokoliv závazku informován o členském státě, ve kterém se nachází ústředí, případně pobočka, se kterými má být smlouva uzavřena. Jakýkoliv doklad vydaný pojistníkovi musí obsahovat informaci zmíněnou v prvém pododstavci. Povinnost uložená v prvních dvou pododstavcích se nevztahuje na rizika uvedená v čl. 5 písm. d) směrnice 73/239/EEC.

76


3. Smlouva nebo jakýkoliv doklad poskytující krytí společně s návrhem pojištění, pokud je závazný pro pojistitele, musí obsahovat adresu ústředí nebo, pokud to připadá v úvahu, pobočky podniku, který poskytuje krytí. Každý členský stát může požadovat, aby jméno a adresa zástupce pojišťovacího podniku zmíněného v čl. 12a odst. 4 směrnice 88/357/EEC bylo uvedeno také v dokladech zmíněných v prvním pododstavci. Článek 44 1. Čl. 22 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Každý pojišťovací podnik informuje oprávněný orgán svého domovského členského státu o výši pojistného, nákladů na pojistná plnění a provizí, bez odečtení zajištění, a to zvlášť podle transakcí prováděných podle práva zakládat podniky a transakcí prováděných v rámci svobody poskytovat služby s rozčleněním podle členských států a podle skupin odvětví a v případě odvětví 10 bodu A přílohy ke směrnici 73/239/EEC, s vyloučením odpovědnosti dopravce o četnosti a průměrné výši nákladů pojistných plnění. Skupiny odvětví se stanoví takto: – úraz a nemoc (1 a 2), – motorová vozidla (odvětví 3, 7 a 10, údaje pro odvětví 10 s vyloučením odpovědnosti dopravce jsou uvedeny zvlášť), – požár a jiné škody na majetku (8 a 9), – letecké pojištění, pojištění dopravních prostředků a pojištění přepravy zboží (4, 5, 6, 7, 11 a 12), – obecná odpovědnost za škody (13), – úvěr a záruka /kauce/ (14 a 15), – ostatní odvětví (16, 17 a 18). Oprávněné orgány domovského členského státu předají tyto informace v přiměřené lhůtě v souhrnné formě oprávněným orgánům každého zainteresovaného členského státu, který o to požádá. Článek 45 1. Čl. 24 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Žádné ustanovení této směrnice neomezuje právo členských států požadovat od podniků provozujících podnikání na jejich území na základě práva zakládat podniky nebo v rámci svobody poskytovat služby připojení a účast na jakémkoliv projektu, jehož záměrem je zaručit úhradu nároků z pojistných událostí pojistníkům a poškozeným třetím osobám, za stejných podmínek, jaké mají podniky s povolením k podnikání vydaným tímto státem. Článek 46 1. Čl. 25 směrnice 88/357/EEC se tímto ruší. 2. Bez prejudice pro jakoukoliv následnou harmonizaci podléhá každá pojistná smlouva výlučně nepřímým daním a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě závazku, a to ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 88/357/EEC, a v případě Španělska Pojistné rozpravy 4

77

podléhá také zákonem stanoveným přirážkám ve prospěch španělského „Consorcio de Compensacion de Seguros“ na náhrady ztrát z mimořádných událostí v tomto členském státě. Jako odchylka od první odrážky čl. 2 písm. d) směrnice 88/357/EEC a pro účely tohoto odstavce se stanoví, že movitý majetek v budově nacházející se na území členského státu s výjimkou zboží přepravovaného přes tento stát se považuje za riziko nacházející se v tomto státě, i když budova a její obsah nejsou kryty toutéž pojistnou smlouvou. Právo vztahující se na smlouvu podle čl. 7 směrnice 88/357/EEC neovlivní uplatnění příslušných daňových mechanizmů. Až do budoucí harmonizace každý členský stát podřídí podniky, které kryjí rizika nacházející se na jeho území, svým vlastním národním předpisům týkajícím se opatření, která zajišťují vybírání nepřímých daní a parafiskálních poplatků splatných podle prvního pododstavce.

HLAVA V Přechodná ustanovení Článek 47 Spolková republika Německo může až do 1. ledna 1996 odložit aplikaci první věty druhého pododstavce čl. 54 odst. 2. Během této doby se na situaci uvedenou v čl. 54 odst. 2 vztahuje ustanovení následujícího pododstavce. Poté, co technické podklady pro kalkulaci pojistného byly sděleny oprávněným orgánům domovského členského státu v souladu s třetí větou druhého pododstavce čl. 54 odst. 2, tento orgán postoupí bezodkladně tyto informace oprávněným orgánům členského státu, kde se nachází riziko, k vyjádření. Pokud oprávněné orgány domovského členského státu nevezmou v úvahu tato vyjádření, informují o tom podrobně oprávněné orgány členského státu, ve kterém se nachází riziko, a sdělí své důvody. Článek 48 Členské státy mohou povolit pojišťovacím podnikům, které mají na jejich území své ústředí a jejichž budovy a pozemky, které kryjí jejich technické rezervy, přesahují v době vyhlášení této směrnice procento stanovené v čl. 22 odst. 1 písm. a), určitou lhůtu nepřesahující datum 31. prosince 1998, během níž musí vyhovět uvedenému ustanovení. Článek 49 Dánské království může až do 1. ledna 1999 odložit aplikaci této směrnice na povinné pojištění pro případ pracovních úrazů. Během této doby pokračuje v Dánském království platnost výjimky uvedené v čl. 12 odst. 2 směrnice 88/357/EEC pro pracovní úrazy. Článek 50 Španělsko do 31. prosince 1996 a Řecko a Portugalsko až do 31. prosince 1998 mohou využívat následující přechodné úpravy pro smlouvy kryjící rizika nacházející se

78


výlučně v jednom z těchto členských států, mimo rizika uvedená v čl. 5 písm. d) směrnice 73/239/EEC: a) na rozdíl od čl. 8 odst. 3 směrnice 73/239/EEC a článků 29 a 39 této směrnice, mohou oprávněné orgány dotyčných členských států požadovat, aby jim byly předem sděleny všeobecné a zvláštní pojistné podmínky; b) výše technických rezerv spojených se smlouvami zmíněnými v tomto článku bude určena pod dozorem dotyčného členského státu v souladu s jeho vlastními předpisy nebo – pokud to není možné – v souladu s postupem zavedeným na jeho území podle této směrnice. Krytí těchto technických rezerv přiměřenými a odpovídajícími aktivy a umístění těchto aktiv bude uskutečněno pod dozorem tohoto členského státu v souladu s jeho praxí a předpisy přijatými v souladu s touto směrnicí.

HLAVA VI ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 51 Následující technické úpravy, které je třeba provést ve směrnicích 73/239/EEC a 88/357/EEC a v této směrnici, budou přijaty v souladu s postupem stanoveným ve směrnici 91/675/EEC: – rozšíření zákonných forem, které stanoví čl. 8 odst. 1 písm. a) směrnice 73/239/EEC, – změny v seznamu uvedeném v příloze ke směrnici 73/239/EEC nebo přizpůsobení terminologie používané v tomto seznamu, aby se vzal v úvahu vývoj pojistných trhů, – vyjasnění položek, z nichž se skládá míra solventnosti, jak je to uvedeno v čl. 16 odst. 1 směrnice 73/239/EEC, aby se vzalo v úvahu vytváření nových finančních nástrojů, – změna minimálního garančního fondu upraveného čl. 17 odst. 2 směrnice 73/239/EEC, aby se vzal v úvahu ekonomický a finanční vývoj, – změny v seznamu aktiv, která jsou přijatelná pro krytí technických rezerv, jak to upravuje čl. 21 této směrnice a změny pravidel o rozložení investic podle čl. 22, aby se vzalo v úvahu vytváření nových finančních nástrojů, – změny v uvolnění pravidel týkajících se odpovídajících aktiv upravených v příloze 1 ke směrnici 88/357/EEC, aby se vzal v úvahu vývoj nových nástrojů v zajištění měnového rizika a pokroku, kterého bylo dosaženo ve vývoji hospodářské a měnové unie, – vyjasnění definic, aby bylo zajištěno jednotné uplatnění směrnic 73/239/EEC a 88/357/EEC a této směrnice v celém Společenství. Článek 52 1. O pobočkách, které zahájily podnikatelskou činnost v souladu s platnými ustanoveními členských států podnikatelské jednotky před tím, než vstoupila v platnost ustanovení Pojistné rozpravy 4

79

přijatá v rámci uplatňování této směrnice, se předpokládá, že prošly postupem stanoveným v čl. 10 odst. 1 až 5 směrnice 73/239/EEC. Od uvedeného data platnosti pro ně platí články 15, 19, 20 a 22 směrnice 73/239/EEC a čl. 40 této směrnice. 2. Články 34 a 35 neovlivní práva nabytá pojišťovacími podniky, které provozovaly činnost v rámci svobody poskytovat služby před tím, než vstoupila v platnost ustanovení přijatá v rámci uplatňování této směrnice. Článek 53

1.

2.

3.

4.

5.

6.

80

Do směrnice 73/239/EEC se zařazuje následující článek: „Článek 28a: Podle podmínek stanovených národním právem každý členský stát povolí agenturám a pobočkám založeným na jeho území, na něž se vztahuje tato hlava, aby převedly celý kmen pojistných smluv nebo jeho část na přijímající subjekt sídlící ve stejném členském státě, pokud oprávněné orgány tohoto členského státu nebo tam, kde to přichází v úvahu, členského státu uvedeného v čl. 26 potvrdí, že přijímající subjekt disponuje potřebnou mírou solventnosti při započítání dotyčného převodu. Podle podmínek stanovených národním právem členský stát povolí agenturám a pobočkám založeným na jeho území, na něž se vztahuje tato hlava, aby převedly celý kmen pojistných smluv nebo jeho část na pojišťovací podnik, který má ústředí v jiném členském státě, pokud oprávněné orgány tohoto členského státu potvrdí, že přijímající subjekt disponuje potřebnou mírou solventnosti při započítání dotyčného převodu. Pokud podle podmínek stanovených národním právem členský stát povolí agenturám a pobočkám založeným na jeho území, na něž se vztahuje tato hlava, aby převedly celý kmen pojistných smluv nebo jeho část na agenturu nebo pobočku, na niž se vztahuje tato hlava a jež je založena na území jiného členského státu, zajistí, aby oprávněné orgány členského státu přejímacího subjektu nebo, pokud to přichází v úvahu, členského státu uvedeného v čl. 26 potvrdily, že přijímající subjekt disponuje potřebnou mírou solventnosti při započítání dotyčného převodu, že právo členského státu přijímajícího subjektu dovoluje takový převod a že tento stát s tímto převodem souhlasí. Za okolností uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 povolí členský stát, kde se nachází převádějící agentura nebo pobočka, tento transfer poté, co obdrží souhlas oprávněných orgánů členského státu, ve kterém se nachází riziko, pokud se liší od členského státu, kde se nachází převádějící agentura nebo pobočka. Oprávněné orgány konzultovaných členských států dají své stanovisko nebo souhlas oprávněným orgánům domovského členského státu převádějícího pojišťovacího podniku do tří měsíců od obdržení žádosti; absence odpovědi konzultovaných úřadů v této lhůtě bude považována za rovnocennou příznivému stanovisku nebo mlčenlivému souhlasu. Převod povolený v souladu s tímto článkem je zveřejněn podle ustanovení národního práva v členském státě závazku. Takové převody jsou automaticky platné pro pojistníky, pojištěné osoby a jiné osoby, které mají práva a povinnosti vyplývající z převedených smluv. Toto ustanovení neovlivní právo členských států nabídnout pojistníkům možnost zrušit smlouvy v rámci stanovené lhůty po provedení převodu.“ Pojistné rozpravy 4

Článek 54 1. Bez ohledu na jakákoliv opačná ustanovení členský stát, ve kterém smlouvy kryjící rizika v odvětví 2 bodu A přílohy směrnice 73/239/EEC mohou sloužit jako částečná nebo úplná alternativa zdravotního pojištění poskytovaného systémem státního sociálního zabezpečení, může požadovat, aby tyto smlouvy byly v souladu se specifickými právními ustanoveními přijatými tímto členským státem k ochraně obecného zájmu v tomto pojistném odvětví a aby všeobecné a zvláštní podmínky tohoto pojištění byly sděleny oprávněnému orgánu tohoto členského státu před jejich použitím. 2. Členské státy mohou požadovat, aby systém zdravotního pojištění zmíněný v odst. 1 byl provozován na technických základech podobných životnímu pojištění, kde: – pojistné je kalkulováno na podkladě tabulek nemocnosti a jiných statistických údajů týkajících se členského státu, ve kterém se nachází riziko, v souladu s matematickými metodami používanými v pojištění, – je zřízena rezerva na stárnutí, – pojistitel může zrušit smlouvu pouze během pevně určené doby stanovené členským státem, ve kterém se nachází riziko, – smlouva stanoví, že pojistné může být zvýšeno nebo výplaty sníženy i pro smlouvy během jejich platnosti, – smlouva stanoví, že pojistník může změnit existující smlouvu na novou, která je v souladu s odst. 1, nabízenou stejným pojišťovacím podnikem nebo stejnou pobočkou, přičemž se vezmou v úvahu jím dosažené nároky. Zejména musí být vzata v úvahu rezerva na stárnutí a nová lékařská prohlídka může být požadována pouze pro zvýšené krytí. V takovém případě oprávněný orgán příslušného členského státu vydá tabulky nemocnosti a jiné relevantní statistické údaje zmíněné v prvním pododstavci a zašle je oprávněným orgánům domovského členského státu. Pojistné stanovené podle rozumných pojistně-technických předpokladů musí být dostatečné s přihlédnutím ke všem aspektům finanční situace podniků tak, aby tyto byly schopny plnit všechny své závazky. Domovský členský stát vyžaduje, aby technické podklady pro výpočet pojistného byly sděleny oprávněnému orgánu dříve, než je produkt uveden na trh. Tento odstavec se rovněž vztahuje na případy, kdy jsou pozměňovány existující smlouvy. Článek 55 Členské státy mohou požadovat, aby každý pojišťovací podnik, který nabízí na jejich území povinné pojištění pro případ pracovních úrazů na své riziko, plnil specifická ustanovení týkající se takového pojištění s výjimkou ustanovení týkajících se finančního dozoru, který je ve výlučné pravomoci členského státu. Článek 56 Členské státy zajistí, aby rozhodnutí, která se týkají pojišťovacích podniků a která byla přijata v rámci zákonů, nařízení a správních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí, podléhala právu odvolat se k soudu. Pojistné rozpravy 4

81

Článek 57 1. Členské státy přijmou zákony, nařízení a správní předpisy nezbytné pro dodržování této směrnice nejpozději do 31. prosince 1993 s tím, že vstoupí v platnost nejpozději 1. července 1994. Budou o tom ihned informovat Komisi. Při přijímání takových opatření členské státy uvedou odkazy na tuto směrnici nebo tento odkaz učiní při jejich úředním publikování. Způsob, kterým budou tyto odkazy prováděny, bude stanoven členskými státy. 2. Členské státy oznámí Komisi texty hlavních národních zákonných předpisů, které přijmou v oblasti, kterou pokrývá tato směrnice. Článek 58 Tato směrnice je určena členským státům.


82

Za Radu prezident VITOR MATINS


SMĚRNICE RADY 87/344/EEC z 22. června 1987 O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE POJIŠTĚNÍ PRÁVNÍ OCHRANY Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství, zejména její článek 57 odst. 2, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3) a vzhledem k tomu, že směrnice Rady 73/239/EEC ze dne 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění4), ve znění směrnice 87/343/EEC5), odstranila, s cílem usnadnit zahájení a provozování takovýchto činností, určité rozdíly v právu členských zemí; vzhledem k tomu, že článek 7 odst. 2 písm. c) směrnice 73/239/EEC však stanoví, že až do další koordinace, která se musí uskutečnit do čtyř let od vyhlášení této směrnice, může na svém území Spolková republika Německo i nadále uplatňovat zákaz provozovat zdravotní pojištění, pojištění úvěru, pojištění záruky (kauce) nebo pojištění právní ochrany současně nebo s jinými pojistnými odvětvími; vzhledem k tomu, že se touto směrnicí upravuje koordinace pojištění právní ochrany jak předpokládá článek 7 odst. 2 písm. c) směrnice 73/239/EEC; vzhledem k tomu, že s ohledem na ochranu pojištěných by měla být přijata opatření umožňující předejít v maximální možné míře střetu zájmů mezi osobou pojištěnou na úhradu výloh právní ochrany a jejím pojistitelem, vyplývajícímu ze skutečnosti, že pojistitel jí poskytuje pojistné krytí také v jiném pojistném odvětví uvedeném v příloze ke směrnici 73/239/EEC nebo poskytuje pojistné krytí jiné osobě, a pokud k takovému střetu dojde, umožnit jeho urovnání; vzhledem k tomu, že pojištění právní ochrany při sporech a rizikách, vznikajících při provozu námořních plavidel nebo v souvislosti s ním by s ohledem na zvláštní charakter tohoto pojištění mělo být vyňato z působnosti této směrnice; vzhledem k tomu, že činnost pojistitele, který poskytuje služby nebo bere na sebe náklady na obhajobu pojištěného v souvislosti s pojištěním odpovědnosti, by měla být rovněž vyňata z působnosti této směrnice, jestliže je tato činnost současně prováděna ve vlastním zájmu pojistitele v rámci takového pojištění; vzhledem k tomu, že by členským státům měla být dána možnost volby vyjmout z působnosti této směrnice pojištění právní ochrany provozované pojistitelem asistence, 1) 2) 3) 4) 5)

OJ čís. C 198, 7. 8. 1979, str.2 OJ čís. C 260, 12. 10. 1981, str.78 OJ čís. C 348, 21. 12. 1980, str.22 OJ čís. L 228, 16. 8. 1973, str.3 Viz str.72 tohoto OJ


83

je-li tato činnost provozována v jiném členském státě, než v tom, ve kterém má pojištěný obvyklé bydliště, a tvoří-li součást smlouvy zahrnující výhradně asistenci poskytovanou osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště; vzhledem k tomu, že systém povinné specializace uplatňovaný v současné době v jednom členském státu, jmenovitě ve Spolkové republice Německo, vylučuje většinu střetů; vzhledem k tomu, že se však k dosažení tohoto výsledku nejeví být nutným rozšiřovat tento systém na celé Společenství, neboť by to vyžadovalo rozdělení kompozitních podniků; vzhledem k tomu, že žádoucího výsledku může být dosaženo rovněž tím, že na podnicích bude požadováno, aby měly zvláštní smlouvu nebo zvláštní část sdružené (jediné) smlouvy pro pojištění právní ochrany, a dále aby jim bylo uloženo, aby pojištění právní ochrany spravovaly odděleně nebo aby svěřily vyřizování pojistných událostí týkajících se pojištění právní ochrany podniku s vlastní právní subjektivitou nebo aby uznaly právo osoby mající nárok na krytí výloh právní ochrany vybrat si svého právního zástupce od okamžiku, kdy nabude právo vyžadovat na svém pojistiteli pojistné plnění; vzhledem k tomu, že zájmy osob majících nárok na úhradu výloh právní ochrany musí být, ať je přijato jakékoli řešení, chráněny rovnocennými zárukami; vzhledem k tomu, že zájmy osob, majících pojištění právní ochrany předpokládají, že pojištěný musí mít možnost výběru právního zástupce nebo jiné osoby náležitě kvalifikované podle národního práva k zastupování při jakémkoliv vyšetřování nebo řízení, a kdykoli dojde ke střetu zájmů; vzhledem k tomu, že by členským státům měla být dána možnost zprostit podniky povinnosti umožnit pojištěnému tento svobodný výběr právního zástupce, je-li pojištění právní ochrany omezeno na případy vznikající při provozu silničních vozidel na jejich území a jsou-li splněny další omezující podmínky; vzhledem k tomu, že je důležité, aby byl případný konflikt mezi pojistitelem a pojištěným vyřešen co nejspravedlivěji a nejrychleji; vzhledem k tomu, že je vhodné, aby smlouva pro pojištění výloh právní ochrany obsahovala ustanovení o rozhodčím řízení nebo o postupu poskytujícím srovnatelné záruky; vzhledem k tomu, že druhý odstavec bodu C přílohy ke směrnici 73/239/ EEC stanoví, že rizika zahrnutá do odvětví 14 a 15 v bodu A nesmí být považována za rizika doplňková k jiným odvětvím; vzhledem k tomu, že by pojišťovacímu podniku neměla být dána možnost pojišťovat výlohy právní ochrany jako riziko doplňkové k jinému riziku, aniž by pro riziko výloh právní ochrany měla povolení; vzhledem k tomu, že by členským státům měla být dána možnost považovat odvětví 17 ve zvláštních případech za riziko doplňkové, k odvětví 18; vzhledem k tomu, že by tudíž bod C uvedené přílohy měl být příslušně upraven, přijala tuto směrnici: Článek 1 Účelem této směrnice je koordinovat ustanovení obsažená v zákonech, nařízeních nebo správních předpisech týkajících se pojištění právní ochrany, jak je uvedeno v odst. 17 bodu A přílohy ke směrnici rady 73/239/EEC, aby se usnadnilo uplatňování svobody zakládat podniky, aby se pokud možno předešlo jakémukoli střetu zájmů vznikajícímu zejména

84


ze skutečnosti, že pojistitel pojišťuje jinou osobu nebo pojišťuje osobu jak pro případ právních výloh tak i v jiném pojistném odvětví uvedeném v příloze, a jestliže by k takovému střetu došlo, umožnit jeho urovnání. Článek 2 1. Tato směrnice se použije na pojištění právní ochrany. Toto pojištění spočívá v závazku nést na základě zaplacení pojistného výlohy spojené s právním řízením a poskytovat další služby přímo spojené s tímto pojištěním, zejména s ohledem na: – zabezpečení náhrady za ztrátu, škodu nebo úraz utrpěný pojištěným, a to mimosoudním urovnáním nebo občanskoprávním nebo trestním řízením, – obhajování nebo zastupování pojištěného v občanskoprávním, trestním, správním nebo jiném řízení nebo v souvislosti s jakýmikoli na něj vznesenými nároky. 2. Tato směrnice se však nevztahuje: – na pojištění právní ochrany, jestliže se takové pojištění týká sporů nebo rizik vzniklých z provozu námořních plavidel nebo v souvislosti s ním, – na činnost provozovanou pojistitelem poskytujícím pojistnou ochranu občanskoprávní odpovědnosti za účelem obhajování zájmů nebo zastupování pojištěného při jakémkoli vyšetřování nebo řízení, je-li taková činnost současně vykonávána ve vlastním zájmu pojistitele v rámci takové pojistné ochrany, – jestliže se členský stát tak rozhodne na pojištění právní ochrany provozované pojistitelem asistence v jiné členské zemi než té, v níž pojištěný obvykle bydlí a kde toto pojištění tvoří část smlouvy pokrývající výhradně asistenci poskytovanou osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště. V tomto případě musí být ve smlouvě jasně stanoveno, že se příslušná pojistná ochrana vztahuje pouze na okolnosti uvedené v předchozí větě a je doplňková k asistenci. Článek 3 1. Pojištění právní ochrany musí být předmětem smlouvy oddělené od smlouvy, uzavírané pro ostatní pojistná odvětví, nebo bude obsaženo ve zvláštní části sdružené (jediné) smlouvy, v níž bude specifikován charakter pojištění právní ochrany a v níž bude uvedena, v případě, že to bude členský stát požadovat, příslušná výše pojistného. 2. Každý členský stát přijme potřebná opatření, která zajistí, aby podniky zřízené na jeho území v souladu s možnostmi zvolenými členským státem nebo, pokud s tím členský stát souhlasí, podle své vlastní volby přijaly alespoň jedno z těchto alternativních řešení: a) podnik zajistí, aby žádný z jeho zaměstnanců zabývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany nebo právním poradenstvím pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost v jiném odvětví provozovaném podnikem, pokud se jedná o kompozitní podnik, bez ohledu na to, zda je podnik kompozitní nebo specializovaný, v jiném podniku majícím finanční, obchodní nebo administrativní vazby s prvním podnikem a provozujícím jedno nebo více jiných odvětví pojištění uvedených ve směrnici 73/239/EEC; b) podnik pověří vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany jiný podnik s vlastní právní subjektivitou. Tento podnik bude uveden ve zvláštní smlouvě Pojistné rozpravy 4

85

nebo zvláštní části sdružené smlouvy zmíněné v odstavci 1. Jestliže tento podnik s vlastní právní subjektivitou má vazby s jiným podnikem, který provozuje jedno nebo více odvětví pojištění podle bodu A přílohy ke směrnici 73/239/EEC, zaměstnanci podniku zabývající se zpracováním nároků nebo právním poradenstvím spojeným s tímto zpracováním nesmějí současně vykonávat stejnou nebo podobnou činnost v jiném podniku. Členský stát může stanovit stejné podmínky i pro členy vedení podniku; c) podnik smluvně zajistí pojištěnému právo vybrat si od okamžiku, kdy mu vzniká vůči pojistiteli právo na plnění, k ochraně svých zájmů dle své volby právního zástupce nebo jinou osobu náležitě kvalifikovanou podle národního práva. 3. Zájem osob majících pojištění právní ochrany je podle této směrnice považován za zabezpečený rovnocenným způsobem, ať je přijato jakékoliv řešení. Článek 4 1. Každá smlouva pro pojištění výloh právní ochrany musí výslovně uznávat následující: a) je-li potřeba zapojit právního zástupce nebo jinou osobu, která má podle národního práva příslušnou kvalifikaci obhajovat, zastupovat pojištěného nebo hájit jeho zájmy při vyšetřování nebo jiném řízení, musí mít pojištěný možnost si takového právního zástupce nebo jinou osobu svobodně vybrat; b) pojištěný musí mít možnost svobodně si vybrat právního zástupce, nebo jestliže tomu dá přednost, v rozsahu umožněném národním právem jakoukoliv jinou náležitě kvalifikovanou osobu k hájení svých zájmů, kdykoli dojde ke střetu zájmů; 2. Právním zástupcem se rozumí jakákoli osoba, oprávněná k provádění své profesní činnosti podle jednoho z názvů uvedených ve směrnici Rady 77/249/EEC ze dne 22. března 1977, k usnadnění účinného vykonávání zásady svobody poskytování služeb právníky6). Článek 5 1. Kterýkoliv členský stát může poskytnout výjimku z uplatnění článku 4 odst. 1 pro pojištění právní ochrany, jsou-li splněny všechny následující podmínky: a) pojištění je omezeno na případy vzniklé při provozu silničních vozidel na území příslušného členského státu; b) pojištění je spojeno se smlouvou o poskytnutí asistence v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla; c) pojistitel právní ochrany ani pojistitel asistence neprovozují žádný druh pojištění odpovědnosti; d) jsou přijata opatření, aby právní poradenství a zastupování obou stran v případě sporu bylo vykonáváno zcela nezávislými právníky, mají-li tyto strany pojištěnou právní ochranu u stejného pojistitele. 2. Výjimka poskytnutá podniku členským státem podle odst. 1 nemá vliv na uplatnění článku 3 odst. 2).

6)

OJ čís. L 78, 26.3.1977, str.17

86


Článek 6 Členské státy musí přijmout všechna náležitá opatření, aniž by bylo dotčeno právo na odvolání se k soudnímu orgánu, které může být dáno národním právem, k zajištění rozhodčího řízení nebo jiného postupu se srovnatelnými objektivními zárukami, aby v případě rozdílnosti názoru pojistitele právní ochrany a pojištěného mohlo být přijato rozhodnutí o způsobu urovnání sporu. Právo pojištěného na uplatnění tohoto postupu musí být uvedeno v pojistné smlouvě. Článek 7 Dojde-li ke střetu zájmů nebo k neshodě, pokud jde o urovnání sporu, pojistitel právní ochrany nebo tam, kde to přichází v úvahu kancelář pověřená vyřizováním nároků musí informovat pojištěného o – právu uvedeném ve článku 4, – možnosti využít postup uvedený v článku 6. Článek 8 Členské státy zruší všechny předpisy, zakazující na jejich území pojistiteli současné provozování pojištění výloh právní ochrany a jiných pojistných odvětví. Článek 9 Druhý odstavec bodu C přílohy ke směrnici 73/239/EEC se nahrazuje tímto textem: „ Rizika zahrnutá v odvětvích 14, 15 a 17 v bodu A nesmějí však být považována za rizika doplňková k jiným odvětvím. Riziko zahrnuté v odvětví 17 (pojištění právní ochrany) smí však být považováno za doplňkové riziko k odvětví 18, jsou-li splněny podmínky uvedené v prvním odstavci, vztahuje-li se hlavní riziko výhradně k asistenci poskytnuté osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo trvalé bydliště. Pojištění právní ochrany smí být rovněž považováno za doplňkové riziko podle podmínek uvedených v prvním odstavci, týká-li se sporů nebo rizik vznikajících nebo spojených s provozem námořních plavidel.“ Článek 10 Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení shody s touto směrnicí do 1. ledna 1990 a budou o tom Komisi bezodkladně informovat. Tato opatření uvedou v platnost nejpozději 1. července 1990. Článek 11 Po vyhlášení7) této směrnice oznámí členské státy Komisi znění hlavních zákonných předpisů, které přijmou v oblasti upravované touto směrnicí. 7)

Tato směrnice byla členským státům oznámena 25. června 1987


87

Článek 12 Tato směrnice je určena členským státům.


88

Za Radu předseda L. TINDEMANS


(Právní akty, jejichž publikace není povinná)

RADA SMĚRNICE RADY 87/343/EEC z 22. června 1987 UPRAVUJÍCÍ PRVNÍ SMĚRNICI 73/239/EEC O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ZAHÁJENÍ A PROVOZOVÁNÍ PODNIKÁNÍ V PŘÍMÉM JINÉM NEŽ ŽIVOTNÍM POJIŠTĚNÍ, POKUD SE TÝKÁ POJIŠTĚNÍ ÚVĚRU A POJIŠTĚNÍ ZÁRUKY (KAUCE) Rada Evropských Společenství – majíc na zřeteli Smlouvu, zakládající Evropské hospodářské společenství a zejména její článek 57 odst. 2, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3) a vzhledem k tomu, že První směrnice Rady 73/239/EEC ze dne 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění4) ve znění směrnice 76/580/EEC5) odstranila řadu rozdílů v právech členských států s cílem usnadnit zahájení a provozování tohoto podnikání; vzhledem však k tomu, že článek 2 odst. 2 písm. d) dané směrnice uvádí, že se tato směrnice nevztahuje „až do další koordinace, která se uskuteční do čtyř let od vyhlášení této směrnice“ na „pojištění exportních úvěrů provozované na účet státu nebo s podporou státu“; vzhledem k tomu, že – jelikož ochrana pojištěných osob podle této směrnice je poskytována státem samotným, kdy je pojištění exportních úvěrů prováděno na účet nebo se zárukou tohoto státu – by mělo být takové pojištění nadále, až do další koordinace, vyňato z rozsahu působnosti této směrnice; vzhledem k tomu, že článek 7 odst. 2 písm. c) dané směrnice uvádí, že „ až do další koordinace, která se musí uskutečnit do čtyř let od vyhlášení této směrnice, může Spolková republika Německo zachovat na svém území zákaz současného provozování zdravotního pojištění, pojištění úvěru, pojištění záruky (kauce) nebo pojištění postihu vůči třetím osobám a pojištění právní ochrany, a to jak vzájemně, tak i s jinými pojistnými odvětvími“ vzhledem k tomu, že z uvedeného vyplývá, že existují překážky při zakládání agentur a poboček, a že záměrem této směrnice je tento stav napravit; vzhledem k tomu, že danou směrnicí jsou zájmy pojištěných osob, pokud se týká pojištění záruky (kauce), dostatečně chráněny; vzhledem k tomu, že zákaz současného provozování pojištění záruky (kauce) s jinými pojistnými odvětvími by ve Spolkové republice Německo měl být odvolán; 1)OJ

čís. C 245, 29.9.1979, str.7 a OJ čís. C 5, 7.1.1983, str.2 čís. C 291, 10.11.1980, str.70 čís. C 146, 16.6.1980, str.6 4)OJ čís. L 228, 16.8.1973, str.3 5)OJ čís. L 189, 13.7.1976, str.13 2)OJ 3)OJ


89

vzhledem k tomu, že pojišťovací podniky, u nichž pojištění úvěru představuje více než malou část jejich veškeré obchodní činnosti, potřebují vyrovnávací rezervu, která není součástí míry solventnosti; vzhledem k tomu, že by se tato rezerva měla vypočítávat podle metod daných touto směrnicí, jež jsou uznávány za rovnocenné; vzhledem k tomu, že se zřetelem na cyklickou povahu pojistných událostí při pojištění úvěru by se u tohoto pojištění mělo, pro účely výpočtu průměrné výše škod ve smyslu článku 16 odst. 2 směrnice 73/239/EEC postupovat stejně jako při pojištění proti rizikům vichřice (bouře), krupobití a mrazu; vzhledem k tomu, že riziko při pojištění úvěru je takové, že podniky zabývající se touto obchodní činností by měly vytvořit vyšší garanční fond, než jaký v současnosti stanoví daná směrnice; vzhledem k tomu, že podnikům, od nichž se vyžaduje splnění této povinnosti, by měl být poskytnut dostatek času; vzhledem k tomu, že není třeba ukládat tuto povinnost podnikům, jejichž činnost v tomto pojistném odvětví nepřesahuje určitý objem; vzhledem k tomu, že se zřetelem na ustanovení této směrnice o pojištění úvěru již není zachování zákazu souběžného provozování pojištění úvěru s jinými pojistnými odvětvími ve Spolkové republice Německo opodstatněné a že by proto měl být takový zákaz odstraněn; přijala tuto směrnici: Článek 1 Směrnice Rady 73/239/EEC se upravuje takto: 1. Článek 2 odst. 2 písm. d) se nahrazuje tímto textem: „d) až do další koordinace pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo se zárukou státu, nebo když je stát pojistitelem.“ 2. Ve druhém pododstavci článku 7 odst. 2 písm. c) se vypouštějí slova „ pojištění úvěru a pojištění záruky (kauce)“. 3. Vkládá se následující článek: „ Článek 15a 1. Každý členský stát bude na podnicích založených na jeho území a pojišťujících rizika zahrnutá do odvětví 14 v bodu A přílohy (dále jen „pojištění úvěru“) vyžadovat, aby vytvořily vyrovnávací rezervu pro vyrovnání jakékoliv technické ztráty nebo nadprůměrného škodního poměru vzniklého v tomto odvětví v daném finančním roce. 2. Vyrovnávací rezerva musí být vypočtena podle pravidel stanovených každým členským státem podle jedné ze čtyř metod uvedených v bodu D přílohy, které se považují za rovnocenné. 3. Až do výše částky vypočtené podle metod uvedených v bodu D přílohy nebude vyrovnávací rezerva brána v úvahu při výpočtu míry solventnosti. 4. Členské státy mohou zprostit podnikatelské jednotky povinnosti vytvořit vyrovnávací rezervu pro podnikání v odvětví pojištění úvěru, jestliže jsou předepsané pojistné nebo předepsané příspěvky z pojištění úvěru nižší než 4 % jejich celkového předepsaného pojistného nebo předepsaných příspěvků a nižší než 2 500 000 ECU.“

90


4. V článku 16 odst. 2 se druhá věta nahrazuje tímto textem: „V případě podniků pojišťujících převážně jen riziko úvěru, vichřice (bouře), krupobití nebo mrazu, a to pouze jedno nebo více z těchto rizik, však bude bráno jako referenční období pro výpočet průměrné škodovosti posledních sedm finančních roků.“ 5. První odrážka článku 17 odst. 2 písm. a) se nahrazuje touto odrážkou: „ – 1 400 000 ECU v případě, že jsou kryta všechna nebo některá z rizik patřících do odvětví uvedeného v bodu A přílohy pod číslem 14. Toto ustanovení se bude vztahovat na všechny podniky, u nichž roční částka předepsaného pojistného nebo předepsaných příspěvků pro toto odvětví v každém z posledních tří finančních roků překročila 2 500 000 ECU nebo 4 % z celkové výše předepsaného pojistného nebo předepsaných příspěvků; – 400 000 ECU v případě, že jsou kryta všechna nebo některá z rizik patřících do jednoho z odvětví, uvedených v bodu A přílohy pod čísly 10, 11, 12, 13, 15 a do odvětví pod číslem 14, pokud se na ně nevztahuje ustanovení uvedené pod první odrážkou.“ 6. Do článku 17 odst. 2 se doplňuje tento pododstavec: „ d) Pokud je na podniku provozujícím pojištění úvěru požadováno, aby zvýšil fond zmíněný v pododstavci a), první odrážka, na 1 400 000 ECU, dotyčný členský stát takovému podniku poskytne: – tříletou lhůtu na navýšení fondu na 1 000 000 ECU, – pětiletou lhůtu na navýšení fondu na 1 200 000 ECU, – sedmiletou lhůtu na navýšení fondu na 1 400 000 ECU. Tyto lhůty poběží od data, od kterého jsou splněny podmínky uvedené pod první odrážkou pododstavce a).“ 7. Do článku 19 se vloží toto: „1a) Pokud se týká pojištění úvěru, předloží podnik orgánu dozoru výkazy obsahující jak technické výsledky, tak i technické rezervy vztahující se k této činnosti.“ 8. K příloze se připojuje bod D přílohy této směrnice. Článek 2 Členské státy jsou povinny přijmout opatření nezbytná pro dosažení shody s touto směrnicí do 1. ledna 1990 a neprodleně o tom Komisi informovat. Tato opatření budou uplatňovat nejpozději od 1. července 1990. Článek 3 Po vyhlášeníx) této směrnice oznámí členské státy Komisi znění hlavních zákonných předpisů, které přijmou v oblasti upravované touto směrnicí. Článek 4 Tato směrnice je určena členským státům. V Lucemburku dne 22. června 1987 x)

Za Radu předseda L . TINDEMANS

Tato směrnice byla oznámena členským státům dne 25. června 1987.


91

PŘÍLOHA „ D. Metody výpočtu vyrovnávací rezervy pro odvětví pojištění úvěru Metoda č. 1 1. Pokud se týká rizik zařazených do odvětví v bodu A číslo 14 (dále jen „pojištění úvěru“), vytvoří podnik vyrovnávací rezervu, k jejíž tíži bude účtována jakákoliv technická ztráta vzniklá v tomto odvětví v daném finančním roce. 2. V každém finančním roce se do takovéto rezervy bude převádět 75 % veškerých technických přebytků vzniklých při pojištění úvěru do výše 12 % netto pojistného nebo příspěvků do té doby, dokud rezerva nedosáhne 150 % nejvyšší roční částky čistého pojistného nebo příspěvků přijatých v průběhu předchozích pěti finančních roků. Metoda č. 2 1. Pokud se týká rizik zařazených do odvětví v bodu A číslo 14 (dále jen „pojištění úvěru“), vytvoří podnik vyrovnávací rezervu, k jejíž tíži bude účtována jakákoliv technická ztráta vzniklá v tomto odvětví v daném finančním roce. 2. Minimální výše vyrovnávací rezervy bude 134 % z průměru pojistného nebo příspěvků přijatých ročně v průběhu předchozích pěti finančních roků po odečtení postoupených pohledávek a přičtení závazků převzatých ze zajištění. 3. Do této rezervy se v každém z následujících finančních roků převádí 75 % veškerých technických přebytků vzniklých v tomto odvětví do té doby, dokud tato rezerva nedosáhne alespoň minima vypočteného podle odstavce 2. 4. Členské státy mohou stanovit zvláštní pravidla pro výpočet výše této rezervy a/nebo výše ročního přídělu přesahujícího minimální částku stanovenou touto směrnicí. Metoda č. 3 1. Vyrovnávací rezerva se vytvoří pro odvětví 14 v bodu A (dále jen „pojištění úvěru“) pro vyrovnání nadprůměrného škodního poměru v tomto pojistném odvětví v daném finančním roce. 2. Vyrovnávací rezerva se vypočte podle níže uvedeného postupu. Všechny výpočty se vztahují k příjmům a výdajům pojistitele na vlastní účet (na vlastní vrub). Za škodní zůstatek je považován stav, kdy škodní poměr v daném finančním roce je nižší než průměrný škodní poměr za referenční období. K výši škodního zůstatku se dospěje tak, že se rozdíl mezi těmito dvěma škodními poměry vynásobí zaslouženým pojistným v daném finančním roce. Každý škodní zůstatek v daném finančním roce bude převáděn do vyrovnávací rezervy, dokud tato rezerva nedosáhne nebo znovu nedosáhne, požadované výše. Požadovaná výše vyrovnávací rezervy se rovná šestinásobku standardní odchylky škodního poměru v referenčním období od průměrného škodního poměru vynásobenému zaslouženým pojistným v daném finančním roce.

92


Pokud ve kterémkoliv finančním roce dojde k vyšším škodám, bude částka, o kterou byly škody překročeny, vzata z vyrovnávací rezervy. Za překročení výše škod je považován stav, kdy škodní poměr v daném finančním roce je vyšší, než je průměrný škodní poměr. K částce, o niž byly škody překročeny se dospěje tak, že se rozdíl mezi těmito dvěma škodními poměry vynásobí zaslouženým pojistným v daném finančním roce. 3. 5 % z požadované výše vyrovnávací rezervy bude nejprve, bez ohledu na škodní průběh, převáděno do této rezervy až do té doby, dokud její výše nedosáhne nebo znovu nedosáhne požadované výše. Referenční období nesmí být kratší než 15 let a delší než 30 let. Jestliže v průběhu referenčního období nebyla zaznamenána žádná ztráta z pojištění, není třeba vytvářet vyrovnávací rezervu. Požadovaná výše vyrovnávací rezervy a částka, která z ní má být čerpána, mohou být sníženy, jestliže průměrný škodní poměr v referenčním období spolu s nákladovostí vykáží, že je v pojistném zahrnuta i bezpečnostní přirážka. Metoda č. 4 1. Vyrovnávací rezerva se vytvoří pro odvětví 14 v bodu A (dále jen „pojištění úvěru“) pro vyrovnání nadprůměrného škodního poměru v tomto pojistném odvětví v daném finančním roce. 2. Vyrovnávací rezerva se vypočte podle níže uvedeného postupu. Všechny výpočty se vztahují k příjmům a výdajům pojistitele na vlastní účet (na vlastní vrub). Za škodní zůstatek je považován stav, kdy škodní poměr v daném finančním roce je nižší než průměrný škodní poměr za referenční období. K výši škodního zůstatku se dospěje tak, že se rozdíl mezi těmito dvěma škodními poměry vynásobí zaslouženým pojistným v daném finančním roce. Každý škodní zůstatek v daném finančním roce bude převáděn do vyrovnávací rezervy, dokud tato rezerva nedosáhne nebo znovu nedosáhne požadované výše. Maximální požadovaná výše vyrovnávací rezervy se rovná šestinásobku standardní odchylky škodního poměru v referenčním období od průměrného škodního poměru vynásobenému zaslouženým pojistným v daném finančním roce. Pokud ve kterémkoliv finančním roce dojde k vyšším škodám, bude částka, o kterou byly škody překročeny, brána z vyrovnávací rezervy, a to do té doby, dokud se vyrovnávací rezerva nesníží na minimální požadovanou výši. Za překročení výše škod je považován stav, kdy škodní poměr o daném finančním roce je vyšší, než je průměrný škodní poměr. K částce, o niž byly škody překročeny se dospěje tak, že se rozdíl mezi těmito dvěma škodními poměry vynásobí zaslouženým pojistným v daném finančním roce. Minimální požadovaná výše vyrovnávací rezervy se rovná trojnásobku standardní odchylky škodního poměru v referenčním období od průměrného škodního poměru vynásobenému zaslouženým pojistným v daném finančním roce. Referenční období nesmí být kratší než 15 let a delší než 30 let. Jestliže v průběhu referenčního období nebyla zaznamenána žádná ztráta z pojištění, není třeba vytvářet vyrovnávací rezervu. Pojistné rozpravy 4

93

Jak požadovaná výše vyrovnávací rezervy, tak částka, která do ní má být převedena, nebo částka, která z ní má být čerpána, mohou být sníženy, jestliže průměrný škodní poměr v referenčním období spolu s nákladovostí vykáží, že je v pojistném zahrnuta i bezpečnostní přirážka, a jestliže tato bezpečnostní přirážka je větší než jedenapůlnásobek standardní odchylky škodního poměru v referenčním období. V takovém případě se příslušné částky vynásobí tímto koeficientem nebo jedenapůlnásobkem standardní odchylky a bezpečnostní přirážky.“

94


SMĚRNICE RADY 84/641/EEC z 10. prosince 1984 UPRAVUJÍCÍ PRVNÍ SMĚRNICI (73/239/EEC) O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ZAHÁJENÍ A PROVOZOVÁNÍ PODNIKÁNÍ V PŘÍMÉM JINÉM NEŽ ŽIVOTNÍM POJIŠTĚNÍ, ZEJMÉNA POKUD SE TÝKÁ ASISTENCE TURISTŮM Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství a zejména její článek 57 odst. 2, – majíc na zřeteli návrh Komise1), – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu2), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru3) a vzhledem k tomu, že První směrnice Rady (73/239/EEC) ze dne 4. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém, jiném než životním pojištění4) uváděná dále jako „První směrnice“, ve znění směrnice 76/580/EEC5), odstranila některé rozdíly mezi zákony členských států, aby tak usnadnila zahajování a provozování výše uvedené činnosti; vzhledem k tomu, že u této činnosti bylo dosaženo významného pokroku zahrnujícího poskytování věcného plnění; vzhledem k tomu, že poskytování takového plnění je řízeno ustanoveními, která jsou v jednotlivých členských státech rozdílná; vzhledem k tomu, že tato rozdílnost je překážkou při výkonu práva zakládat podniky; vzhledem k tomu, že pro odstranění této překážky právu zakládat podniky by mělo být stanoveno, že určitá činnost není vyloučena z působnosti První směrnice z prostého důvodu, že spočívá výhradně ve věcném plnění nebo v plnění, k němuž poskytovatel využívá pouze svých vlastních zaměstnanců a vlastního vybavení; vzhledem k tomu, že takové poskytnutí asistence spočívající v příslibu pomoci v případě nahodilé události by mělo být, při zohlednění zvláštního charakteru této asistence, kryto výše uvedenou směrnicí; vzhledem k tomu, že pro účely dozoru se zahrnutí výkonů asistence do působnosti První směrnice, která neobsahuje definice těchto operací, nemá dotýkat fiskálních pravidel pro ně platných; vzhledem k tomu, že sama skutečnost poskytnutí určitých forem asistence v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla, k nimž běžně dochází na území členského státu podniku poskytujícího pojistnou ochranu, není důvodem k tomu, aby se na jakoukoliv osobu nebo podnik, který není pojišťovacím podnikem, vztahovala ustanovení První směrnice; 1) 2) 3) 4) 5)

OJ OJ OJ OJ OJ

čís. čís. čís. čís. čís.

C C C L L

51, 10.3.1981, str.5; OJ čís. C 30, 4.2.1983, str.6 149, 14.6.1982, str.129 343, 31.12.1981, str.9 228, 16.8.1973, str.3 189, 13.7.1976, str.13


95

vzhledem k tomu, že by měla být učiněna opatření k určitému zmírnění podmínky stanovující, že k nehodě nebo poruše musí dojít na území členského státu podniku poskytujícího pojistnou ochranu, aby mohla být zohledněna buď existence recipročních dohod nebo určitých okolností vztahujících se ke geografickým zvláštnostem nebo ke zvláštnostem ve struktuře dotyčných organizací nebo k velmi omezenému ekonomickému významu uvedených operací; vzhledem k tomu, že organizace členského státu, jejíž hlavní činností je poskytovat služby jménem veřejných orgánů, by měla být vyňata z působnosti První směrnice; vzhledem k tomu, že podnik nabízející smlouvy o poskytování asistenčních služeb, musí mít prostředky potřebné k poskytnutí věcného plnění v přiměřené lhůtě; vzhledem k tomu, že by měly být stanoveny zvláštní předpisy pro výpočet míry solventnosti a minimální výše garančního fondu, který takový podnik musí mít; vzhledem k tomu, že je nutno přijmout určitá přechodná ustanovení, která umožní podnikům poskytujícím pouze asistenci, aby se mohly přizpůsobit První směrnici; vzhledem k tomu, že s ohledem na zvláštní strukturní a geografické obtíže je nutné stanovit pro automobilový klub členského státu přechodné období, aby se mohl přizpůsobit uvedené směrnici, pokud jde o návrat vozidla, případně řidiče a spolucestujících; vzhledem k tomu, že je nutné aktualizovat ustanovení První směrnice týkající se právních forem, které mohou nabývat pojišťovací podniky; vzhledem k tomu, že určitá ustanovení uvedené směrnice týkající se pravidel platných pro agentury nebo pobočky zřízené ve Společenství a patřící podnikům, jejichž ústředí má sídlo vně Společenství, by měla být novelizována tak, aby byla v souladu s ustanoveními směrnice 79/267/EEC 1) ; přijala tuto směrnici: Článek 1 Článek 1 První směrnice se nahrazuje takto: „ Článek 1 1. Tato směrnice se vztahuje na zahájení a provozování vlastní činnosti v přímém pojištění včetně poskytování asistence uvedené v odst. 2, prováděné podniky založenými na území členského státu nebo podniky, které si tam přejí být založeny. 2. Asistenční činností se rozumí pomoc poskytovaná osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště. Spočívá v závazku poskytnout na základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou pomoc osobě oprávněné podle smlouvy o poskytování asistenčních služeb, jestliže se tato osoba dostane do nesnází v důsledku nahodilé události v případech a za podmínek uvedených ve smlouvě. Tato pomoc může spočívat v poskytnutí peněžního nebo věcného plnění. Věcné plnění může být také poskytováno pomocí zaměstnanců a materiálního vybavení poskytovatele. Pod asistenční činnost nespadá servis, údržba, servis po prodeji ani pouhá informace o poskytování pomoci nebo zprostředkování pomoci. 1)

OJ čís. L 63, 13. 3. 1979, str. 1

96


3. Klasifikace podle odvětví činnosti uvedených v tomto článku je obsažena v příloze.“. Článek 2 Článek 2 První směrnice je doplněn o tento bod: „3. Asistenční činnost, u níž je odpovědnost omezena na dále uvedené výkony poskytované v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla, k nimž obvykle dochází na území členského státu podniku poskytujícího ochranu: – oprava na místě, k níž podnik poskytující ochranu využívá převážně svých vlastních zaměstnanců a vybavení, – převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího místa, kde může být opraveno, a případná přeprava řidiče a spolucestujících, obvykle uskutečněná týmiž prostředky asistence do nejbližšího místa, z něhož mohou pokračovat ve své cestě jinými prostředky, – převoz vozidla, případně doprovázeného obvykle řidičem a spolucestujícími do jejich domova, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty ve stejném státu, jestliže to umožňuje členský stát podniku poskytujícího ochranu, kromě případů, kdy jsou tyto výkony prováděny podnikem podléhajícím působnosti této směrnice. V případech uvedených pod prvními dvěma odrážkami podmínka, že k nehodě nebo poruše muselo dojít na území členského státu podniku poskytující ho ochranu a) neplatí, jestliže se jedná o instituci, jíž je oprávněná osoba členem, a jestliže oprava na místě nebo převoz vozidla jsou poskytovány prostě proti předložení členské karty bez zaplacení jakéhokoli dodatečného pojistného podobnou institucí v příslušné zemi na základě reciproční dohody; b) nevylučuje poskytování takové asistence v Irsku a ve Spojeném království institucí působící v obou státech. Jestliže dojde k nehodě nebo poruše na území Irska nebo, v případě Spojeného království, na území Severního Irska, může být vozidlo za okolností uvedených pod třetí odrážkou, případně společně s řidičem a spolucestujícími, přepraveno domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty na obou územích. Tato směrnice se dále netýká asistenční činnosti prováděné při nehodě nebo poruše silničního vozidla a spočívající v převozu vozidla, které mělo nehodu nebo u něhož došlo k poruše mimo území Lucemburského velkovévodství, případně doprovázeného řidičem a spolucestujícími domů, jestliže je taková činnost prováděna Automobilovým klubem Lucemburského velkovévodství. Podniky, na něž se vztahuje tato směrnice, mohou provozovat činnost uvedenou v tomto bodu pouze v případě, že mají povolení pro odvětví 18 v bodu A přílohy, bez prejudice pro bod C zmíněné přílohy. V takovém případě se bude tato směrnice na danou činnost vztahovat.“. Článek 3 Článek 3 odst. 1 První směrnice se doplňuje o tento pododstavec „ Tato směrnice se nevztahuje na podniky, které splňují následující podmínky:


97

– podnik neprovozuje žádnou jinou činnost spadající do působnosti této směrnice než tu, která je popsána v odvětví 18 v bodu A přílohy, – tato činnost je provozována výhradně lokálně a spočívá pouze ve věcných plněních a – celkový roční příjem inkasovaný z asistenční činnosti poskytnuté osobám, které se dostaly do nesnází, nepřesáhne 200 000 ECU.“ Článek 4 Článek 4 První směrnice se doplňuje o tento bod: „ f) v Dánsku Falcks Redningskorps A/S, København.“ Článek 5 V předposlední odrážce článku 8 odst. 1 písm. a) První směrnice se vypouští „coöperatieve vereniging“. Článek 6 Článek 8 odst. 3 a článek 10 odst. 3 První směrnice se doplňují o tento pododstavec: „ Rovněž nebrání členským státům v tom, aby podrobily podniky žádající o nebo mající povolení pro odvětví 18 v bodu A přílohy kontrole přímých a nepřímých lidských a materiálních zdrojů, včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a stavu vybavení, které mají tyto podniky k dispozici, aby mohly dostát závazkům, vyplývajícím z tohoto pojistného odvětví.“ Článek 7 V prvním odstavci článku 9 písm. e a v prvním pododstavci odst. 1 článku 11 První směrnice písm. e) se nahrazuje takto: „ e)odhady vztahující se k nákladům na zavedení administrativních služeb a organizace pro získávání obchodu; finanční zdroje uvažované k jejich krytí v případě, že rizika, která mají být kryta, jsou uvedena pod číslem 18 v bodu A přílohy, a podniku dostupné zdroje pro poskytování přislíbené asistence“; Článek 8 Článek 13 První směrnice se nahrazuje takto: „Článek 13 Členské státy musí navzájem úzce spolupracovat při dozoru nad finanční situací oprávněných podniků. Jestliže dané podniky mají povolení krýt rizika uvedená pod číslem 18 v bodu A přílohy, musí členské státy také spolupracovat při dozoru nad zdroji pro asistenční operace dostupnými podnikům, jež se k jejich provádění zavázaly, a to pokud zákony příslušných členských států stanovují dozor nad těmito zdroji.“ Článek 9 Článek 16 odst. 3 První směrnice se doplňuje o tento pododstavec: „V případě rizik uvedených pod číslem 18 v bodu A přílohy, se výše vyplacených pojistných plnění použitá pro výpočet druhého výsledku (podle pojistných událostí)

98


rovná nákladům, které podnik ponese s ohledem na poskytnutou asistenci. Tyto náklady se vypočítávají podle národních předpisů členského státu, na jehož území sídlí ústředí podniku.“ Článek 10 V článku 17 První směrnice se druhá odrážka odstavce 2 písm. a) nahrazuje takto: „ – 300 000 ECU v případě, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika zahrnutá v jednom z odvětví uvedených v bodu A přílohy pod čísly 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 16 a 18.“ Článek 11 Článek 19 První směrnice se nahrazuje takto: „Článek 19 1. Každý členský stát vyžaduje na každém podniku s ústředím na jeho území, aby předložil roční výkaz obsahující údaje o všech typech jeho operací, jeho finanční situaci, solventnosti, a pokud se týká rizik uvedených pod číslem 18 v bodu A přílohy, o jiných jemu dostupných zdrojích pro splnění jeho závazků, jestliže jeho zákony dozor nad těmito zdroji stanovují. 2. Členské státy vyžadují na podnicích působících na jejich území, aby pravidelně předkládaly výkazy společně se statistickými doklady potřebné pro účely dozoru, a pokud se týká rizik uvedených pod číslem 18 v bodu A přílohy, aby uvedly jim dostupné zdroje ke splnění svých závazků, jestliže jejich zákony dozor nad těmito zdroji stanovují. Oprávněné orgány dozoru si budou navzájem předávat dokumenty a informace potřebné k výkonu dozoru.“ Článek 12 Článek 26 První směrnice se nahrazuje takto: „Článek 26 1. Každý podnik, který požádal o povolení nebo získal povolení od více než jednoho členského státu, může požádat o následující výhody, které mohou být poskytnuty pouze společně: a) míra solventnosti uvedená v článku 25 bude vypočítávána ve vztahu k veškerému podnikání, které podnik provozuje v rámci Společenství; v takovém případě budou pro účely tohoto výpočtu brány v úvahu pouze operace uskutečněné všemi agenturami nebo pobočkami zřízenými v rámci Společenství; b) kauce požadovaná podle článku 23 odst. 2 písm. e) bude složena pouze v jednom z těchto členských států; c) aktiva představující garanční fond budou umístěna v kterémkoliv z členských států, v nichž podnik vykonává své činnosti. 2. Žádost o poskytnutí výhod daných v odst. 1, je předkládána oprávněným orgánům příslušných členských států. V žádosti musí být uveden orgán členského státu, který má v budoucnosti dohlížet na solventnost, pokud se týká veškerého podnikání agentur nebo poboček v rámci Společenství. Musí být udány důvody, proč si podnik uvedený orgán vybral. Kauce musí být složena v tomto členském státě. Pojistné rozpravy 4

99

3. Výhody dané odstavcem 1 mohou být poskytnuty pouze tehdy, jestliže s nimi vysloví souhlas oprávněné orgány všech členských států, v nichž byla žádost podána. Budou v platnosti od data, kdy vybraný orgán dozoru poskytne informaci ostatním orgánům dozoru o tom, že bude dohlížet na solventnost agentur nebo poboček v celém rozsahu jejich činnosti v rámci Společenství. Vybraný orgán dozoru bude od ostatních členských států dostávat informace potřebné pro dozor nad celkovou solventností agentur a poboček zřízených na jejich území. 4. Výhody poskytnuté na základě tohoto článku budou odejmuty všemi danými členskými státy současně na žádost jednoho nebo více členských států.“ Článek 13 Druhý odstavec článku 27 První směrnice se nahrazuje takto: „ Pro účely použití článku 20, vyhovuje-li podnik podmínkám pro poskytnutí výhod uvedených v článku 26 odst. 1, je orgán odpovědný za ověřování solventnosti agentur nebo poboček zřízených v rámci Společenství v celém rozsahu jejich činnosti postaven na roveň orgánu státu, na jehož území sídlí ústředí podniku Společenství.“ Článek 14 V bodu A přílohy První směrnice bude před poslední větu doplněno toto odvětví: „18. Asistence Asistence osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště.“ Článek 15 Všechny členské státy mohou na svém území podřídit poskytování asistence osobám, které se dostanou do nesnází za jiných okolností než těch, jež jsou uvedeny v článku 1, úprav zavedených První směrnicí. Jestliže členský stát využije této možnosti, musí, pro účely uplatnění těchto úprav na takovouto činnost nahlížet, jako by byla uvedena v odvětví 18 v bodu A přílohy První směrnice, bez prejudice bodu C této přílohy. Předchozí odstavec žádným způsobem neovlivní možnosti klasifikace dané v příloze První směrnice pro činnosti, patřící zřetelně do jiných odvětví. Nebude možné odmítnout udělení povolení agentuře nebo pobočce pouze z důvodu, že činnost zahrnutá v tomto článku je ve členském státě na jehož území sídlí ústředí podniku, klasifikována jinak.

100


PŘECHODNÁ USTANOVENÍ Článek 16 1. Členské státy mohou poskytnout podnikům, které k datu vyhlášení této směrnice provozují na jejich území pouze asistenci, lhůtu pěti let od tohoto data ke splnění požadavků daných články 16 a 17 První směrnice. 2. Členské státy mohou poskytnout všem podnikům zmíněným v odstavci 1, které po uplynutí pětileté lhůty nedosáhly plně míry solventnosti, k jejímu dosažení další lhůtu nepřesahující dva roky za předpokladu, že takové podniky předloží v souladu se článkem 20 První směrnice orgánu dozoru ke schválení opatření, která za tímto účelem navrhují přijmout. 3. Každý podnik uvedený v odst. 1, který hodlá rozšířit své podnikání ve smyslu článku 8 odst. 2 nebo článku 10 První směrnice, tak může učinit pouze za podmínky, že je toto podnikání v souladu s touto směrnicí. 4. Každý podnik uvedený v odst. 1 mající jinou formu než uvedenou v článku 8 První směrnice může po dobu tří let od data vyhlášení této směrnice pokračovat ve stávajícím podnikání ve formě, kterou měl k tomuto datu. 5. Tento článek se vztahuje mutatis mutandis na podniky vytvořené po datu vyhlášení této směrnice, které přebírají činnost k tomuto datu provozovanou právně odlišným subjektem. Článek 17 Členské státy mohou poskytnout agenturám a pobočkám uvedeným v hlavě III První směrnice, které provozují pouze asistenci na územích těchto členských států, nejvýše pětiletou lhůtu začínající datem vyhlášení této směrnice k tomu, aby se přizpůsobily článku 25 První směrnice za předpokladu, že tyto agentury nebo pobočky nerozšiřují svoji činnost ve smyslu článku 10 odst.2 První směrnice. Článek 18 V průběhu osmi let od data vyhlášení této směrnice se podmínka, že k nehodě muselo dojít na území členského státu podniku poskytujícího pojištění, nebude vztahovat na operace uvedené pod třetí odrážkou prvního pododstavce článku 2 odst. 3 První směrnice, jestliže tyto operace provádí ELPA (Automobilový a turistický klub Řecka – Automobile and Touring Club of Greece).


101

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 19 1. Členské státy uvedou své národní předpisy do souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. června 1987. Budou o tom bezodkladně informovat Komisi. Takto upravené předpisy budou aplikovány, s výjimkou článků 16, 17 a 18 této směrnice, nejpozději od 1. ledna 1988. 2. Členské státy oznámí Komisi znění hlavních ustanovení v zákonech, nařízeních a správních předpisech, které přijaly v oblasti působnosti této směrnice. Článek 20 Komise předloží do šesti let od vyhlášení této směrnice Radě zprávu o obtížích vznikajících z jejího uplatňování, zvláště se zřetelem na článek 15. V případě potřeby předloží návrhy na jejich odstranění. Článek 21 Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 10. prosince 1984

102

Za Radu předseda A. DUKES


(Právní akty, jejichž publikace není povinná)

RADA SMĚRNICE RADY 76/580/EEC z 29. června 1976 UPRAVUJÍCÍ SMĚRNICI 73/239/EEC O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE ZAHÁJENÍ A PROVOZOVÁNÍ PODNIKÁNÍ V PŘÍMÉM JINÉM NEŽ ŽIVOTNÍM POJIŠTĚNÍ

Rada evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu, zakládající Evropské hospodářské společenství a zejména její článek 57 odst. 2, – majíc na zřeteli návrh Komise, – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu1), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru2) a vzhledem k tomu, že směrnice Rady 73/239/EEC ze dne 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém neživotním pojištění3) s cílem usnadnit zahajování a provozování daného podnikání odstranila určité rozdíly v národních legislativách; vzhledem k tomu, že zajistila přiměřenou ochranu pojištěných a třetích osob ve všech členských státech a současně koordinovala zejména ustanovení vztahující se k finančním zárukám požadovaným na pojišťovacích podnicích; vzhledem k tomu, že podle této směrnice minimální garanční fond požadovaný každým členským státem na všech pojišťovacích podnicích s ústředím na jeho území nesmí být nižší než určité částky v zúčtovacích jednotkách uvedené v této směrnici; vzhledem k tomu, že zúčtovací jednotka je také uváděna proto, aby mohly být určeny výnosy z příspěvků určitých níže uvedených vzájemných společností, na něž se tato směrnice nevztahuje; vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice „ zúčtovací jednotka“ představuje jednotku definovanou v článku 4 Protokolu o Statutu Evropské investiční banky; vzhledem k tomu, že by přepočet částek uvedených v této směrnici do národních měn na základě této definice vedl k narušení konkurence mezi podniky, jejichž ústředí sídlí v různých členských státech; vzhledem k tomu, že svým rozhodnutím 75/250/EEC4) definovala Rada dne 21. dubna 1975 evropskou zúčtovací jednotku vyjadřující průměr všech změn v hodnotě měn člen1) 2) 3) 4)

OJ OJ OJ OJ

čís. čís. čís. čís.

C C L L

28, 9. 2. 1976, str. 16 35, 16. 2. 1976, str.17 228, 16. 8. 1973, str.3 104, 24. 4. 1975, str.35


103

ských států; vzhledem k tomu, že převodní hodnota každé měny k zúčtovací jednotce je automaticky pevně stanovena denním kótováním na devizových trzích; vzhledem k tomu, že používání této evropské zúčtovací jednotky staví pojišťovací podniky do stejného konkurenčního postavení; vzhledem k tomu, že článek 4 výše uvedeného Protokolu prochází revizí; vzhledem k tomu, že podle rozhodnutí Rady guvernérů Evropské investiční banky ze dne 18. března 1975 používá tato banka evropskou zúčtovací jednotku definovanou směrnicí Rady 75/250/EEC; vzhledem k tomu, že naposledy dne 18. prosince 1975 Komise svým rozhodnutím číslo 3289/75/EEC5) schválila za jednomyslného souhlasu Rady tuto evropskou zúčtovací jednotku k použití u Zakládající smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli; vzhledem k tomu, že hodnota evropské zúčtovací jednotky v měně každého členského státu je stanovována denně, a vzhledem k tomu, že postupuje-li se podle této směrnice, musí být také uveden referenční den jejího použití; vzhledem však k tomu, že zavedení evropské zúčtovací jednotky by vedlo v určitých členských státech ke snížení částek v národní měně vyjádřených v této směrnici v zúčtovacích jednotkách; vzhledem k tomu, že by takovéto snížení vedlo k odpovídajícímu snížení ochrany poskytované nyní pojištěným stranám minimálním garančním fondem; vzhledem k tomu, že by uvedené částky měly být každé dva roky přezkoumány; vzhledem k tomu, že dané částky bude třeba v důsledku tohoto přezkoumání pravděpodobně upravit; vzhledem k tomu, že v určitých členských státech by mohlo za těchto podmínek snížení částek vyjádřených v národní měně vyvolat bezprostředně další úpravy v těchto státech; vzhledem k tomu, že by zavádění těchto po sobě následujících opatření přineslo podnikům a orgánům dozoru potíže; vzhledem k tomu, že by proto tyto částky měly být zachovány na stejné úrovni, jakou měly podle převodní hodnoty, používané před zavedením evropské zúčtovací jednotky, jestliže byla tato úroveň vyšší než ta vyjádřená v evropské zúčtovací jednotce, a to do té doby, než dojde k přezkoumání částek stanovených ve směrnici 73/239/EEC; vzhledem k tomu, že změny v ekonomické a měnové situaci Společenství opravňují prověřování těchto částek v pravidelných intervalech; přijala tuto směrnici: Článek 1 1. Text článku 5 písm. a) směrnice 73/239/EEC se nahrazuje tímto: „ a) Zúčtovací jednotka znamená evropskou zúčtovací jednotku (EUA) podle definice uvedené v rozhodnutí Komise číslo 3289/75/EEC6). Kdekoliv se směrnice odvolává na zúčtovací jednotku, hodnota přepočtená do národní měny, jež má být použita, bude od 31. prosince každého roku taková, jaká byla v poslední den předchozího října, pro nějž byly převodní hodnoty EUA dostupné ve všech měnách Společenství;“. 2. Následující poznámka pod čarou se doplňuje na stránku, na níž je článek 5 směrnice 73/239/EEC: „ 1) OJ čís. L 327, 19.12.1975, str. 4“ 5) 6)

OJ čís. L 327,19. 12. 1975, str.4 OJ čís. L 327,19. 12. 1975, str.4

104


Článek 2 Jako přechodné opatření do té doby, než budou částky vyjádřené v zúčtovací jednotce ve směrnici 73/239/EEC poprvé upraveny, nebudou částky vyjádřené v národní měně pro konverzi do zúčtovací jednotky, jak je tato definována v článku 5 písm. a), menší než ty, které jsou vypočteny podle převodní hodnoty použitelné pro zúčtovací jednotku před přijetím této směrnice. Článek 3 Rada na základě návrhu Komise, každé dva roky přezkoumá a bude-li to nutné, upraví částky uvedené ve směrnici 73/239/EEC v zúčtovacích jednotkách s přihlédnutím ke změnám v ekonomické a měnové situaci Společenství. Článek 4 Národní předpisy upravené podle této směrnice se budou používat od 31. prosince 1976. Článek 5 Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 29. června 1976


Za Radu předseda G. THORN

105

SMĚRNICE RADY 77/92/EEC z 13. prosince 1976 O OPATŘENÍCH K USNADNĚNÍ ÚČINNÉHO UPLATŇOVÁNÍ SVOBODY ZAKLÁDAT PODNIKY A SVOBODY POSKYTOVAT SLUŽBY SE ZŘETELEM NA ČINNOST POJIŠŤOVACÍCH AGENTŮ A MAKLÉŘŮ (EX ISIC GROUP 630) A ZEJMÉNA SE ZŘETELEM NA TYTO ČINNOSTI

Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství a zejména její články 49, 57, 66 a 235, – majíc na zřeteli návrh Komise, – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu1), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru2) a vzhledem k tomu, že je od konce přechodného období při zakládání podniku a poskytování služeb zakázán jakýkoliv diskriminační režim založený na státní příslušnosti, vzhledem k tomu, že se zásada takovéhoto národního režimu vztahuje zejména na právo vstupovat do profesních organizací, kde odborná činnost příslušné osoby zahrnuje nutně výkon tohoto práva; vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy určují podmínky pro zahájení a provozování činnosti pojišťovacího agenta a makléře; vzhledem k tomu, že v některých případech existuje svoboda zahájit a provozovat tyto činnosti, ale v jiných případech existují přísné předpisy podmiňující přístup k této profesi formálním důkazem o kvalifikaci; vzhledem k tomu, že s ohledem na rozdíly mezi členskými státy týkající se rozsahu činností pojišťovacích agentů a pojišťovacích makléřů je žádoucí co nejpřesněji určit činnosti, na něž se tato směrnice má vztahovat; vzhledem k tomu, že článek 57 Smlouvy dále stanoví, že k usnadnění zahájení a provozování těchto činností samostatně podnikajícím osobám mají být vydány směrnice o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a dalších dokladů potvrzujících kvalifikaci a o koordinaci předpisů stanovených zákonem, nařízením nebo správními předpisy ve členských státech; vzhledem k tomu, že se při absenci vzájemného uznávání diplomů nebo bezprostřední koordinace nicméně jeví žádoucí usnadnit výkon svobody zakládat podniky a svobody poskytovní služeb u daných činností, zvláště přijetím takových přechodných opatření, jaká jsou uvedena ve Všeobecných programech 3), aby se zabránilo nežádoucímu omezování státních příslušníků členských zemí, v nichž zahájení takovýchto činností nepodléhá žádným podmínkám; vzhledem k tomu, že s cílem zabránit takto vznikajícím potížím by mělo být úkolem přechodných opatření umožnit, aby za postačující kvalifikaci pro zahájení daných činností 1) 2) 3)

OJ čís. C 78, 23. 8. 1971, str. 13 OJ čís. C 113, 9. 11. 1971, str. 6 OJ čís. 2, 15. 1. 1962, str. 32/62 a 36/62

106


v hostitelských členských státech majících pravidla pro zahájení takových činností, byla považována skutečnost, že tato činnost již byla po přiměřeně dlouhé a nedávné období vykonávána v členském státě, odkud cizí státní příslušník přichází, v případech, kdy není vyžadováno předchozí odborné školení, aby bylo zabezpečeno, že příslušná osoba má stejné odborné znalosti, jaké jsou vyžadovány na občanech hostitelského členského státu; vzhledem k tomu, že v Nizozemsku, kde jsou pojišťovací makléři rozděleni do několika kategorií v závislosti na jejich odborných znalostech, by měl být uplatňován stejný systém pro státní příslušníky ostatních členských států, kteří hodlají zahájit činnost v té či oné příslušné kategorii; vzhledem k tomu, že nejvhodnějším a nejobjektivnějším kritériem pro tento účel je počet zaměstnanců, které příslušná osoba zaměstnává nebo zaměstnávala; vzhledem k tomu, že tam, kde činnost agenta zahrnuje výkon trvalého pověření od jednoho nebo více pojišťovacích podniků opravňujícího jej v záležitostech určitých nebo všech transakcí spadajících do běžného obchodního podnikání příslušného podniku nebo příslušných podniků uzavírat tyto závazky jménem takového podniku nebo podniků, musí být tato osoba schopna zahájit činnost pojišťovacího makléře v hostitelském členském státu; vzhledem k tomu, že účel, pro nějž byla vydána tato směrnice, pozbude na významu, jakmile bude dosaženo koordinace podmínek pro zahájení a provozování daných činností a vzájemného uznávání diplomů, osvědčení a dalších formálních oprávnění; vzhledem k tomu, že tam, kde v členských státech zahájení a provozování činností stanovených touto směrnicí závisí v případě placených zaměstnanců na odborných znalostech a schopnostech, by se tato směrnice měla vztahovat rovněž na tuto kategorii osob s cílem odstranit překážky volného pohybu pracovníků. Tím by byla doplněna opatření, přijatá nařízením Rady (EHS) číslo 1612/68 o svobodě volného pohybu pracovníků ve Společenství4) ve znění doplněném nařízením (EHS) číslo 312/765); vzhledem k tomu, že ze stejného důvodu by se také na placené zaměstnance mělo vztahovat ustanovení týkající se prokázání bezúhonnosti a dokladů o tom, že v minulosti neohlásili úpadek; přijala tuto směrnici: Článek 1 1. Členské státy přijmou opatření stanovená touto směrnicí týkající se zakládání podniků nebo poskytování služeb na jejich území fyzickými osobami a společnostmi nebo firmami uvedenými v Hlavě I Všeobecných programů (dále jen „žadatel“), hodlajícími jako samostatní podnikatelé provozovat činnosti uvedené ve článku 2. 2. Tato směrnice se také vztahuje na státní příslušníky členských zemí, kteří hodlají, jak stanoví nařízení (EHS) číslo 1612/68, provozovat činnosti uvedené ve článku 2 jako placení zaměstnanci. Článek 2 1. Tato směrnice se vztahuje na následující činnosti zahrnuté v ex ISIC Group 630 v příloze III Všeobecného programu ke zrušení překážek při svobodném zakládání podniků: 4) 5)

OJ čís. L 257, 19. 10. 1968, str.2 OJ čís. L 39, 14. 2. 1976, str.2


107

a) odborné činnosti osob, které s plnou svobodou volby podniku propojují v souvislosti s pojištěním nebo zajištěním na jedné straně osoby, které chtějí pojištění nebo zajištění rizik uzavřít, a na druhé straně pojišťovací nebo zajišťovací podniky, vykonávají přípravné práce pro uzavření pojistných smluv a smluv o zajištění a případně pomáhají při správě a plnění těchto smluv, zejména v případě pojistné události; b) odborné činnosti osob zavázaných jednou nebo více smlouvami nebo pověřených jednat jménem a v zastoupení nebo výhradně v zastoupení jednoho nebo více pojišťovacích podniků spočívajícím v prezentaci, navrhování a vykonávání přípravných prací směřujících k uzavírání smluv nebo uzavírání pojistných smluv, nebo při pomoci při správě a plnění těchto smluv zejména v případě pojistné události; c) činnosti jiných osob, než uvedených v odstavcích a) a b), které jednajíce jménem takovýchto osob, kromě jiného vykonávají přípravné práce na smlouvě, předkládají smlouvy nebo inkasují pojistné, za předpokladu, že v důsledku jejich jednání nevznikají pojistné závazky vůči veřejnosti nebo z její strany. 2. Tato směrnice se vztahuje zejména na činnosti pojmenované obvykle v členských státech takto: a) činnosti uvedené v odst. 1 písm. a): – v Belgii: – Courtier d’assurance Verzekeringsmakelaar, – Courtier de réassurance Herverzekeringsmakelaar; – v Dánsku: – Juridiske og fysiske personer, som driver selfstaendig virksomhed som formidler ved afsaetning af forsikringskontrakter; – v Německu: – Versicherungsmakler, – Rückversicherungsmakler; – ve Francii: – Courtier d’assurance, – Courtier d’assurance maritime, – Courtier de réassurance; – v Irsku: – Insurance broker, – Reinsurance broker; – v Itálii: – Mediatore di assicurazioni, – Mediatore di riassicurazioni; – v Nizozemsku: – Makelaar, – Assurantiebezorger; – Erkend assurantieagent, – Verzekeringsagent;

108


– ve Spojeném království: – Insurance broker; b) činnosti uvedené v odstavci 1 písm. b): – v Belgii: – Agent d’assurance, – Verzekeringsagent; – v Dánsku: – Forsikringsagent; – v Německu: – Versicherungsvertreter; – ve Francii: – Agent général d’assurance; – v Irsku: – Agent; – v Itálii: – Agente di assicurazioni; – v Lucembursku: – Agent principal d’assurance, – Agent d’assurance; – v Nizozemsku: – Gevolmachtigd agent, – Verzekeringsagent; – ve Spojeném království: – Agent; c) činnosti uvedené v odst. 1 písm. c): – v Belgii: – Sous-agent, – Sub-agent; – v Dánsku: – Underagent; – v Německu: – Gelegenheitsvermittler, – Inkassant; – ve Francii: – Mandataire, – Intermédiaire, – Sous-agent; – v Irsku: – Sub-agent; – v Itálii: – Subagente; – v Lucembursku: – Sous-agent;


109

– v Nizozemsku: – Sub-agent; – ve Spojeném království: – Sub-agent; Článek 3 Členské státy, v nichž zahájení a provozování jakékoliv činnosti uvedené ve článku 2 je podmíněno splněním určitých kvalifikačních podmínek, musí zajistit, aby kterémukoliv žadateli, jenž o to požádá byly na jeho žádost poskytnuty informace o pravidlech týkajících se profese, kterou hodlá provozovat, a to předtím, než založí svůj podnik, nebo předtím, než na přechodné období jakoukoliv činnost zahájí. Článek 4 Jestliže jsou členským státem pro zahájení nebo provozování kterékoliv činnosti uvedené ve článku 2 odst. 1 písm. a) a b) vyžadovány všeobecné, obchodní nebo odborné znalosti a schopnosti, musí takový členský stát uznat jako dostatečný důkaz těchto znalostí a schopností skutečnost, že jedna z těchto činností již byla v minulosti provozována v jiném členském státu po jedno z následujících období: a) čtyři po sobě následující roky v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci; nebo b) dva po sobě následující roky v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci, jestliže žadatel prokáže, že alespoň tři roky pracoval u jednoho nebo více pojišťovacích agentů nebo pojišťovacích makléřů nebo v jednom nebo více pojišťovacích podnicích; nebo c) po období jednoho roku v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci jako vedoucí, jestliže žadatel prokáže, že pro danou činnost absolvoval odborné školení potvrzené osvědčením uznávaným příslušným členským státem nebo osvědčením považovaným příslušným profesním orgánem za plně vyhovující jeho požadavkům. Článek 5 1. Jestliže členský stát podmiňuje zahájení nebo provozování kterékoliv činnosti uvedené ve článku 2 odst. 1 písm. a) přísnějšími požadavky, než jsou ty, které se vztahují k činnostem ve článku 2 odst. 1 písm. b), pak pro první uvedenou činnost může požadovat, aby byla předtím provozována v jiném členském státu v profesním oboru uvedeném ve článku 2 odst. 1 písm. a) po období: a) čtyř po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci; nebo b) dvou po sobě následujících let v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci, jestliže žadatel prokáže, že alespoň tři roky pracoval u jednoho nebo více pojišťovacích agentů nebo pojišťovacích makléřů nebo v jednom nebo více pojišťovacích podnicích; nebo c) jednoho roku v nezávislém postavení nebo v manažerské funkci, jestliže žadatel prokáže, že pro danou činnost absolvoval odborné školení potvrzené osvědčením

110


uznávaným příslušným členským státem nebo osvědčením považovaným příslušným profesním orgánem za plně vyhovující jeho požadavkům. Činnost provozovaná žadatelem v souladu s článkem 2 odst. 1 písm. b), jestliže tato činnost zahrnuje výkon trvalého pověření daného jedním nebo více pojišťovacími podniky zmocňujícího příslušnou osobu, pokud se týká určitých nebo všech transakcí spadajících do běžného obchodního podnikání příslušného podniku nebo příslušných podniků, k přebírání jejich závazků, které tento podnik nebo tyto podniky zavazují, musí být považována za rovnocennou s činností uvedenou ve článku 2 odst. 1 písm. a). 2. V Nizozemsku však musí být navíc pro zahájení a provozování činností uvedených v článku 2 odst. 1 písm. a) splněny následující podmínky: – jestliže žadatel hodlá pracovat jako „ makelaar“, musí mít za sebou provozování příslušných činností za situace, kdy mu podléhalo alespoň deset zaměstnanců, – jestliže žadatel hodlá pracovat jako „ assurantiebezorger“, musí mít za sebou provozování příslušných činností za situace, kdy mu podléhalo alespoň pět zaměstnanců, – jestliže žadatel hodlá pracovat jako „erkend assurantieagent“, musí mít za sebou provozování příslušných činností za situace, kdy mu podléhali alespoň dva zaměstnanci. Článek 6 1. Jestliže jsou členským státem pro zahájení a provozování kterékoliv činnosti uvedené ve článku 2 odst. 1 písm. c) vyžadovány všeobecné, obchodní nebo odborné znalosti a schopnosti, musí tento členský stát uznat jako dostatečný důkaz těchto znalostí a schopností skutečnost, že tato činnost byla provozována v jiném členském státě po jedno z následujících období: a) dva po sobě následující roky v nezávislém postavení nebo u jednoho nebo více pojišťovacích agentů nebo pojišťovacích makléřů anebo v jednom nebo více pojišťovacích podnicích; nebo b) jeden rok za podmínek uvedených v odstavci a), jestliže žadatel prokáže, že pro danou činnost absolvovala odborné školení ověřené státem uznaným osvědčením nebo osvědčením považovaným příslušným profesním orgánem za plně vyhovující jeho požadavkům. 2. Provozování činností podle článku 2 odst. 1 písm. a) nebo b) a absolvování odborného školení je považováno za vyhovující požadavkům uvedeným v odstavci 1. Článek 7 V případech uvedených v článcích 4, 5 a 6 je podmínkou, že provozování dané činnosti neskončilo dříve než deset let před datem podání žádosti podle článku 9 odst. 1. Jestliže však členský stát pro své občany stanoví kratší období, musí se toto období vztahovat rovněž na žadatele. Článek 8 1. Za osobu v manažerské funkci ve smyslu článků 4 a 5 odst. 1 je považována osoba, která v minulosti vykonávala příslušnou činnost: a) jako ředitel podniku nebo ředitel pobočky podniku; nebo Pojistné rozpravy 4

111

b) jako náměstek ředitele podniku nebo jako jeho pověřený zástupce, jestliže tato funkce zahrnovala obdobnou odpovědnost, jakou měl zastupovaný ředitel. 2. Za osobu v manažerské funkci ve smyslu článku 4 musí být také považována osoba, jejíž povinnosti v pojišťovacím podniku zahrnovaly řízení pojišťovacích agentů a dozor nad jejich prací. 3. Práce zmiňované v článku 4 písm. b) a článku 5 odst. 1 písm. b) musely zahrnovat odpovědnost za získávání, správu a plnění pojistných smluv. Článek 9 1. Splnění podmínek uvedených v článcích 4, 5, 6 a 7 je prokázáno osvědčením vydaným oprávněným úřadem nebo orgánem v členském státě původu nebo v členském státě, z něhož příslušná osoba přichází, a které tato osoba musí předložit na podporu své žádosti o udělení souhlasu s provozováním jedné z daných činností v hostitelském členském státě. 2. Členské státy musí v termínu stanoveném v článku 13 určit úřady a orgány, jimž přísluší vydávat osvědčení uvedené v odst. 1, a informují o tom bez odkladu ostatní členské státy a Komisi. 3. Členské státy informují rovněž v termínu stanoveném v článku 13 ostatní členské státy a Komisi o tom, kterým úřadům a orgánům má být předložena žádost a podpůrné doklady k udělení souhlasu s provozováním činnosti v hostitelském členském státě uvedené v článku 2.

Článek 10 1. Jestliže členský stát vyžaduje na svých občanech hodlajících zahájit nebo provozovat kteroukoliv z činností uvedených ve článku 2, důkaz o bezúhonnosti a doklad o tom, že v minulosti neohlásili úpadek, nebo důkaz o jedné z těchto skutečností, musí v případech státních příslušníků jiných členských států přijmout za postačující důkaz výpis z trestního rejstříku, nebo není-li k dispozici, rovnocenný doklad vydaný příslušným soudem nebo správním úřadem členského státu původu nebo členského státu, z něhož cizí státní příslušník přichází, prokazující, že tyto požadavky byly splněny. 2. Jestliže členský stát původu nebo členský stát, z něhož cizí státní příslušník přichází, nevydává doklad uvedený v odst. 1, může být tento doklad nahrazen místopřísežným prohlášením, nebo ve státech, kde neexistuje místopřísežné prohlášení, čestným prohlášením učiněným danou osobou před příslušným soudem nebo správním úřadem nebo před notářem v členském státu původu nebo v členském státě, z něhož tato osoba přichází; tento úřad nebo notář musí vystavit osvědčení potvrzující pravost místopřísežného prohlášení nebo čestného prohlášení. Prohlášení o tom, že daná osoba v minulosti neohlásila úpadek, může být rovněž učiněno před příslušným profesním orgánem v dané zemi. 3. Doklady vystavené v souladu s odst. 1 a 2 nesmějí být předloženy později než tři měsíce od data jejich vystavení.

112


4. Členské státy musí v termínu stanoveném v článku 13 určit úřady a orgány příslušné k vystavení dokladů uvedených v odst. 1 a 2 tohoto článku a musí o nich bezodkladně informovat ostatní členské státy a Komisi. V termínu stanoveném v článku 13 musí každý členský stát rovněž informovat ostatní členské státy a Komisi o tom, kterým úřadům nebo orgánům mají být předloženy podpůrné doklady k žádosti o udělení souhlasu s provozováním činnosti v hostitelském státě podle článku 2. 5. Jestliže hostitelský členský stát vyžaduje předložení dokladu o finanční situaci, musí tento stát považovat příslušné potvrzení vystavené bankami v členském státě původu nebo v členském státě z něhož cizí státní příslušník přichází, za rovnocenné s potvrzeními vystavovanými na jeho vlastním území. Článek 11 Jestliže hostitelský členský stát vyžaduje na svých vlastních občanech hodlajících zahájit nebo provozovat jednu z činností uvedených ve článku 2, aby učinili přísahu nebo čestné prohlášení, a jestliže forma této přísahy nebo prohlášení nemůže být použita státními příslušníky jiných členských států, musí tento stát zajistit, aby daným osobám byla nabídnuta vhodná a rovnocenná forma přísahy a prohlášení. Článek 12 Podle této směrnice bude postupováno do doby, než vstoupí v platnost předpisy o koordinaci pravidel členských států týkajících se zahájení a provozování daných činností. Článek 13 Členské státy přijmou nezbytná opatření pro dosažení shody s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího vyhlášení a budou o tom Komisi bezodkladně informovat. Článek 14 Členské státy oznámí Komisi znění hlavních zákonných předpisů, které přijmou v oblasti upravované touto směrnicí. Článek 15 Tato směrnice je určena členským státům.



Za Radu předseda M. VAN DER STOEL

113

DOPORUČENÍ KOMISE 92/48/EEC z 18. prosince 1991 O ZPROSTŘEDKOVATELÍCH POJIŠTĚNÍ

Komise Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství, zejména její článek 155 a vzhledem k tomu, že zprostředkovatelé pojištění mají důležitou roli při prodeji pojištění v členských státech; vzhledem k tomu, že vytvořením vnitřního trhu dojde v důsledku svobody poskytovat služby k rozšíření nabídky pojistných produktů; vzhledem k tomu, že odborné schopnosti zprostředkovatelů pojištění jsou podstatnou součástí ochrany pojistníků a těch, kdo mají zájem o pojištění; vzhledem k tomu, že ne všechny členské státy k zahájení činnosti zprostředkovatele pojištění nebo specifických kategorií zprostředkovatele vyžadují všeobecné, obchodní a odborné znalosti a schopnosti; vzhledem k tomu, že takové znalosti jsou potřebné v zásadě pro všechny zprostředkovatele pojištění a že je třeba přijmout opatření k dalšímu sbližování; vzhledem k tomu, že směrnice Rady 77/92/EEC1) stanoví za situace, kdy neexistuje vzájemné uznávání diplomů a bezprostřední koordinace, opatření k usnadnění účinného uplatňování svobody zakládat podniky a svobody poskytovat služby při zahájení a provozování činnosti pojišťovacího agenta a pojišťovacího makléře; vzhledem k tomu, že tato opatření mají přechodný charakter; vzhledem k tomu, že by mělo být v souladu se smlouvou o EHS ponecháno na členských státech, nebo v určitých případech na jejich pojišťovacích podnicích nebo uznaných profesních organizacích stanovit přesnou úroveň všeobecných, obchodních a odborných znalostí, považovanou za postačující k tomu, aby zaručila, že pojistníci a osoby zajímající se o pojištění budou dostatečně informováni a dostane se jim potřebné pomoci podle typu zprostředkovatele; vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby tam, kde to případně přichází v úvahu, zprostředkovatelé pojištění také splňovali profesní požadavky na pojištění odpovědnosti při výkonu své činnosti, na odbornou způsobilost a bezúhonnost; vzhledem k tomu, že by měla být shoda s pravidly Společenství stanovujícími kapitálové požadavky na zprostředkovatele, kteří při napomáhání správě a plnění pojistných smluv mají k dispozici finanční prostředky klientů; vzhledem k tomu, že je vhodné vyjasnit definici nezávislosti pojišťovacích makléřů se zřetelem k uplatnění příslušných ustanovení směrnice Rady 90/619/EEC2) na zprostředkovatele pojištění; vzhledem k tomu, že oprávnění zprostředkovatelé pojištění by měli být registrováni ve svých členských státech a že by taková registrace měla být podmínkou pro zahájení 1) 2)

OJ. čís. L 26, 31. 1. 1977, str. 14 OJ. čís. L 330, 29. 11. 1990, str. 50

114


a vykonávání zprostředkovatelské pojišťovací činnosti; vzhledem k tomu, že by centrální registry měly rozlišovat mezi závislými a nezávislými zprostředkovateli pojištění; vzhledem k tomu, že doporučení, které nezavazuje členské státy, jimž je určeno, pokud se týká výsledků, kterých má být dosaženo, ale žádá je o spolupráci na základě dobrovolnosti, by mělo být účinným prostředkem, umožňujícím jim, v případě potřeby, přijetí vhodných opatření, tímto doporučuje: 1. členským státům zajistit, aby pro zprostředkovatele pojištění působící na jejich území, platily odborné požadavky a povinnost registrace v souladu s ustanoveními uvedenými v příloze; 2. členským státům, aby do 36 měsíců od vyhlášení tohoto doporučení informovaly Komisi o textech hlavních zákonů, nařízení a správních předpisů, které přijmou nebo o opatřeních přijatých profesními organizacemi nebo pojišťovacími podniky se zřetelem na toto doporučení a aby informovaly Komisi o všech dalších změnách v této oblasti.


Za Komisi místopředseda LEON BRITTAN

PŘÍLOHA Odborné požadavky na zprostředkovatele pojištění a jejich registrace Článek 1 Definice Pro účely tohoto doporučení je „zprostředkovatelem pojištění“ osoba zahajující nebo provozující činnost blíže vymezenou v článku 2, odst. 1 písm. a) až c) směrnice 77/92/EEC, jako osoba samostatně podnikající nebo jako zaměstnanec. Článek 2 Rozsah působnosti 1. S výhradou odstavců 2 a 3 se toto doporučení vztahuje na všechny zprostředkovatele pojištění definované v článku 1. 2. Členské státy nemusí toto doporučení používat ve vztahu k osobám provozujícím pojištění, které nevyžaduje všeobecné nebo zvláštní znalosti, a jestliže takové pojištění kryje riziko ztráty nebo poškození zboží dodávaného takovou osobou, jejíž hlavní profesní činnost je jiná než poradenství v pojištění a v oblasti prodeje pojištění. 3. Ve vedení podniku, který zahajuje a vykonává činnost zprostředkovatele pojištění, bude přiměřený počet osob majících všeobecné, obchodní a odborné znalosti a schopnosti uvedené v článku 4 odst. 2. Pojistné rozpravy 4

115

Členským státům se doporučuje zasazovat se o to, aby takové podniky nabízely příslušné základní školení svým zaměstnancům, kteří jsou zapojeni do zprostředkování pojištění. Článek 3 Nezávislost zprostředkovatelů Osoby uvedené v článku 2 odst. 1 písm. a) směrnice 77/92/EEC informují – osoby zajímající se o pojištění nebo zajištění rizik, o jakýchkoli přímých právních nebo hospodářských vazbách s pojišťovacím podnikem nebo o jakýchkoliv vzájemných kapitálových účastech s takovými podniky, které by mohly mít vliv na svobodnou volbu pojišťovacího podniku, a – příslušný odpovědný orgán určený členským státem o podílu obchodní činnosti s různými pojišťovacími podniky v průběhu předchozího roku. Článek 4 Odborné schopnosti 1. Zahájení a provozování činnosti zprostředkovatele pojištění je podmíněno splněním odborných požadavků uvedených v odst. 2 až 5. 2. Zprostředkovatelé pojištění musí mít všeobecné, obchodní a odborné znalosti a schopnosti. Členské státy budou v případě potřeby vyžadovat odlišnou úroveň znalostí a schopností pro kategorii zprostředkovatelů uvedenou v článku 3. Úroveň těchto znalostí a schopností bude určena členskými státy. Úroveň znalostí a schopností a jejich praktické uplatňování mohou být také stanoveny a spravovány profesními organizacemi uznanými členským státem. Za předpokladu dozoru členskými státy může být úroveň znalostí a schopností a její praktické uplatňování také určována a spravována pojišťovacím podnikem, majícím odpovědnost a zodpovědnost za činnosti, vykonávané kategorií zprostředkovatele definovanou v článku 2 odst. 1 písm. b) směrnice 77/92/EEC. 3. Zprostředkovatel pojištění musí mít pojištění odpovědnosti pro výkon své činnosti nebo jinou srovnatelnou záruku za svou odpovědnost za škodu vzniklou z profesní nedbalosti, pokud takové pojištění již není poskytováno pojišťovacím podnikem nebo jiným podnikem, jejichž je zaměstnancem nebo jejichž jménem je zplnomocněn jednat. 4. Zprostředkovatel pojištění musí být bezúhonný. Nesmí být osobou, která byla v minulosti v úpadku, ledaže byl podle národního práva rehabilitován. 5. Na zprostředkovatelích pojištění definovaných v článku 2 odst. 1 písm. a) směrnice 77/92/EEC, může být požadováno, aby měli dostatečnou finanční sílu. Výši a formu požadovaného kapitálu stanoví členský stát. Článek 5 Registrace 1. Zprostředkovatelé pojištění splňující odborné požadavky uvedené ve článku 4 odst. 2 až 5 musí být registrováni ve svém členském státě. Zahájit a provozovat činnost zprostředkovatele pojištění bude dovoleno pouze registrovaným osobám.

116


2. Každý členský stát určí odpovědný orgán, který bude spravovat registr zmíněný v odst. 1. Správcem registru mohou být také ustanoveny profesní organizace uznané členským státem. V případě uvedeném v článku 4 odst. 2, poslední pododstavec, mohou být tyto registry spravovány rovněž pojišťovacím podnikem. Oprávněné orgány členských zemí musí mít k registrům přístup. 3. Jestliže existuje jeden centrální registr, měl by rozlišovat mezi nezávislými a závislými zprostředkovateli pojištění. 4. Zprostředkovatelé pojištění musí informovat veřejnost o skutečnosti, že byli zaregistrováni. Článek 6 Sankce 1. Členské státy musí mít přiměřené sankce a opatření, které uplatní vůči každé osobě provozující činnost zprostředkovatele pojištění v členském státě bez náležité registrace. 2. Členské státy musí mít přiměřené sankce a opatření k uplatnění vůči zprostředkovateli pojištění, který přestane splňovat požadavky uvedené ve článku 4 odst. 3 až 5, včetně možnosti vyškrtnout takového zprostředkovatele pojištění z registru.


117

SMĚRNICE RADY 78/473/EEC z 30. května 1978 O KOORDINACI ZÁKONŮ, NAŘÍZENÍ A SPRÁVNÍCH PŘEDPISŮ TÝKAJÍCÍCH SE SOUPOJIŠTĚNÍ V RÁMCI SPOLEČENSTVÍ Rada Evropských společenství – majíc na zřeteli Smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství, zejména její článek 57 odst. 2 a 66, – majíc na zřeteli návrh Komise, – majíc na zřeteli stanovisko Evropského parlamentu1), – majíc na zřeteli stanovisko Hospodářského a sociálního výboru2) a vzhledem k tomu, že by účinné provádění soupojištění v rámci Společenství mělo být usnadněno minimální koordinací, aby se bez negativního vlivu na svobodu existující v několika členských státech předešlo narušení konkurence a nerovnému zacházení; vzhledem k tomu, že se taková koordinace týká pouze těch případů soupojištění, které jsou z ekonomického hlediska nejdůležitější, tj. těch, které s ohledem na svoji povahu nebo rozsah bývají zpravidla kryty mezinárodním soupojištěním; vzhledem k tomu, že tato směrnice je tedy prvním krokem ke koordinaci všech operací, které mohou být prováděny v rámci svobody poskytovat služby; vzhledem k tomu, že tato koordinace je ve skutečnosti předmětem návrhu Druhé směrnice o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se přímého jiného než životního pojištění a stanovující opatření k usnadnění účinného uplatňování svobody poskytovat služby, který Komise předala Radě dne 30. prosince 1975 3); vzhledem k tomu, že vedoucí pojistitel je při posuzování pojistných událostí a stanovování minimální částky rezerv pro nevyřízené pojistné události ve výhodnější situaci než ostatní soupojistitelé; vzhledem k tomu, že zdárně pokračují práce týkající se likvidace pojišťovacích podniků; vzhledem k tomu, že již nyní musí být přijato opatření, aby se v případě likvidace s oprávněnými osobami na základě smluv o soupojištění v rámci Společenství zacházelo stejně jako s oprávněnými osobami v jiném pojištění bez ohledu na státní příslušnost takovýchto osob; vzhledem k tomu, že by v oblasti soupojištění v rámci Společenství měla být umožněna zvláštní spolupráce jak mezi příslušnými orgány dozoru členských států, tak i mezi těmito orgány a Komisí; vzhledem k tomu, že jakékoliv postupy, které by mohly nasvědčovat odklonu od smyslu této směrnice, by měly být v průběhu takové spolupráce posouzeny, přijala tuto směrnici:

1) 2) 3)

OJ čís. C 60, 13. 3. 1975, str. 16 OJ čís. C 47, 27. 2. 1975, str. 40 OJ čís. C 32, 12. 2. 1976, str. 2

118


HLAVA I Obecná ustanovení Článek 1 1. Tato směrnice se vztahuje na případy soupojištění v rámci Společenství uvedené v článku 2, které se týkají rizik zařazených v bodu A 4, 5, 6, 7, 8, 9, 11, 12, 13 a 16 přílohy První směrnice Rady ze dne 24. července 1973 o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění4), dále nazývané „První koordinační směrnice“. Nevztahuje se však na případy soupojištění v rámci Společenství, které kryjí rizika zařazená v bodu A 13 týkající se škod způsobených jadernými zdroji nebo farmaceutickými výrobky. Vyloučení pojištění proti škodám způsobeným farmaceutickými výrobky bude Radou posouzeno do pěti let od vyhlášení této směrnice. 2. Tato směrnice se vztahuje na rizika uvedená v prvním pododstavci odstavce 1, která s ohledem na jejich povahu a rozsah vyžadují ke svému krytí účast několika pojistitelů. Jakékoliv obtíže, které by mohly vzniknout při uplatňování tohoto principu, budou posuzovány podle článku 8. Článek 2 1. Tato směrnice se vztahuje pouze na ty případy soupojištění v rámci Společenství, které vyhovují následujícím podmínkám: a) riziko ve smyslu článku 1 odst. 1 je kryto jedinou smlouvou za jediné úhrnné pojistné na totéž období dvěma nebo více pojišťovacími podniky, dále označovanými jako „soupojistitelé“, z nichž každý kryje pouze svoji vlastní část; jeden z těchto podniků je vedoucím pojistitelem; b) riziko se nachází uvnitř Společenství; c) pro účel krytí tohoto rizika je vedoucí pojistitel oprávněn v souladu s podmínkami stanovenými v První koordinační směrnici, tj. pohlíží se na něj jako na pojistitele kryjícího celé riziko; d) alespoň jeden ze soupojistitelů se účastní smlouvy prostřednictvím ústředí, agentury nebo pobočky založenými v jiném členském státě než ve státě vedoucího pojistitele; e) vedoucí pojistitel se plně ujme vedoucí úlohy v soupojištění, a zejména stanoví podmínky pojištění a sazby pojistného. 2. Ty případy soupojištění, které nesplňují podmínky stanovené v odst. 1, nebo které kryjí jiná rizika než ta, která jsou specifikována v článku 1, budou i nadále podléhat zákonům jednotlivých států platným v době, kdy tato směrnice nabude účinnosti. Článek 3 Právo podniků, které mají své ústředí v členském státu a které podléhají První koordinační směrnici a které splňují její požadavky, účastnit se soupojištění v rámci Společenství nesmí podléhat jiným ustanovením, než jsou ustanovení této směrnice. 4)

OJ čís. L 228, 16. 8. 1973, str. 3


119

HLAVA II Podmínky a postupy pro soupojištění v rámci Společenství Článek 4 1. Částku technických rezerv stanovují jednotliví soupojistitelé podle pravidel určených členským státem, v němž jsou založeni, nebo, pokud taková pravidla neexistují, podle obvyklé praxe v tomto státě. Rezerva pro nevyřízené pojistné události však musí být rovna alespoň té, kterou stanoví vedoucí pojistitel podle pravidel nebo praxe státu, v němž je takovýto pojistitel založen. 2. Technické rezervy vytvořené jednotlivými soupojistiteli budou kryty odpovídajícími aktivy. Zmírnění pravidel pro krytí odpovídajícími aktivy (pravidel kongruence) může být poskytnuto těmi členskými státy v nichž jsou soupojistitelé založeni, aby mohly být zohledněny požadavky na správné řízení pojišťovacích podniků. Taková aktiva musí být umístěna podle volby pojistitele – buď v členských státech, ve kterých jsou soupojistitelé založeni, nebo v tom členském státě, v němž je založen vedoucí pojistitel. Článek 5 Členské státy musí zajistit, aby soupojistitelé působící na jejich území měli k dispozici statistické údaje, z nichž bude patrný rozsah případů soupojištění v rámci Společenství a země, kterých se tyto případy týkají. Článek 6 Orgány dozoru členských států úzce spolupracují při uplatňování této směrnice a za tímto účelem si navzájem poskytují všechny nezbytné informace. Článek 7 V případě likvidace pojišťovacího podniku, závazky vyplývající z účasti na smlouvách o soupojištění v rámci Společenství musí být splněny stejně jako závazky vyplývající z jiných pojistných smluv tohoto podniku, aniž by byla rozlišována státní příslušnost pojištěných a oprávněných osob.

HLAVA III Závěrečná ustanovení Článek 8 Komise a příslušné orgány členských států budou úzce spolupracovat s cílem posoudit všechny potíže, které by mohly vzniknout při uplatňování této směrnice.

120


V průběhu této spolupráce posoudí všechny postupy, které by mohly naznačovat, že smysl ustanovení této směrnice, a zejména článku 1 odst. 2 a článku 2, není správně naplňován buď tím, že se vedoucí pojistitel neujme vedoucí úlohy v soupojištění nebo tím, že krytí rizik zjevně nevyžaduje účast dvou nebo více pojistitelů. Článek 9 Do šesti let od vyhlášení této směrnice předloží Komise Radě zprávu o vývoji soupojištění v rámci Společenství. Článek 10 Do osmnácti měsíců od vyhlášení této směrnice upraví členské státy své předpisy tak, aby s ní byly v souladu, a budou o tom Komisi okamžitě informovat. Takto upravené předpisy musí být uplatněny do 24 měsíců od tohoto vyhlášení. Článek 11 Po vyhlášení této směrnice musí členské státy zajistit, že budou Komisi předána znění hlavních ustanovení zákonů, nařízení nebo administrativních opatření, které přijmou v oblasti, na níž se tato směrnice vztahuje. Článek 12 Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 30. května 1978


Za Radu předseda I. NØRGAARD

121

Redakční kruh: Doc. ing. Jaroslav Daňhel, CSc., Ing. Eva Ducháčková, CSc., Libor Dvořák, Doc. JUDr. Marie Karfíková, CSc., Mgr. Miroslav Langhammer, Mgr. Lucie Mazurová, Dr., Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc. (předseda), JUDr. Věra Škopová, Ing. Jiří Vrba

Vedoucí redaktorka: Mgr. Eva Trojanová © Přetisk a rozmnožování je povoleno pouze se souhlasem redakce.

Vydala Česká asociace pojišťoven, do výroby předáno v prosinci 1998 Na Poříčí 12, 115 30 Praha 1 (tel. 2487 5629, fax 2487 5625)

Pojistné rozpravy 4 POJISTNĚ TEORETICKÝ BULLETIN

Recommend Documents