Land and Power Skandál, který provází novou vlnu investic do půdy www.oxfam.org/grow Nová vlna skupování půdy nepředstavuje novou investici do zemědělství, na kterou čekaly miliony lidí. Zvýšeným zájmem o půdu jsou postiženi nejvíce právě nejchudší. Z výzkumu Oxfamu vyplynulo, že místní lidé ztrácí v boji o půdu v porovnání s místními elitámi, domácími a zahraničními investory. Chybí jim možnost domoci se svých práv a prosazovat své zájmy. Společnosti a vlády by měly přijmout rychlá opatření na podporu dodržování pozemkových práv obyvatel žijících v chudobě. Pokud mají nové investice do zemědělství zlepšit potravinovou bezpečnost a vytvářet nové možnosti obživy, je nutné aby se změnil poměr sil mezi investory a místními komunitami.
Shrnutí Mezinárodní investice hrají důležitou roli v rozvoji a snižování chudoby. Zodpovědně využitá investice, která vychází z efektivního regulačního rámce, může zlepšit živobytí místních obyvatel a vytvořit nová pracovní místa, napomoci rozvoji služeb a infrastruktury. Současné trendy skupování půdy však tomuto ideálnímu stavu neodpovídají. Půda je důležitým bohatstvím každé země. Na půdě závisí potravinová bezpečnost milionů lidí. V důsledku zájmu investorů dochází k ohrožení půdy, která představuje důležitý zdroj obživy místních obyvatel. Vlivem velkého množství investic dochází k vyvlastňování půdy, podvodům, porušování lidských práv a ničení tradičních způsobů obživy. Bez národních a mezinárodních opatření, které zajistí ochranu práv obyvatel žijících v chudobě, zhorší tato nová „pozemková horečka“ životy mnoha chudých rodin. Tyto rodiny jsou v mnoha případech ze své půdy vystěhovány bez spravedlivého odškodnění. Od roku 2001 bylo v rozvojových zemích pronajato nebo prodáno 227 milionů hektarů půdy, což je oblast pokrývající západní Evropu. Tuto půdu využívají zejména mezinárodní investoři. Podle výzkumu provedeného organizací Land Matrix Partnership proběhl veškerý objem záborů půdy v posledních dvou letech1. Současný nárůst těchto transakcí může být způsoben krizí cen potravin, která proběhla v letech 20072008. Krize vedla investory a vlády, po desítkách let zanedbávání, k obrácení pozornosti na zemědělství. Tento zájem o půdu není něčím, co pomine; tento trend řídí silní hráči. Při nákupech půdy se často počítá s jejím využitím pro produkcí potravin na vývoz nebo produkcí biopaliv. Tyto nákupy lze oprávněně nazývat „zabíráním půdy“. Pojem „zábory půdy“ se vztahuje na nákupy půdy, které splňují jeden nebo více z následujících bodů: • Porušují lidská práva a zvláště rovná práva žen; • Ignorují princip svobodného, předchozího a informovaného souhlasu postižených uživatelů půdy, zvláště původních obyvatel;
1
• Ignorují dopad na sociální, ekonomické a genderové vztahy a na životní prostředí; • Vyhýbají se transparentním smlouvám s jasnými závazky v oblasti zaměstnanosti a sdílení přínosu; • Vyhýbají se demokratickému plánování, nezávislému dohledu a smysluplné participaci.2 Tento dokument se detailně zabývá pěti příklady záborů půdy: v Ugandě, Indonésii, Guatemale, Hondurasu a Jižním Súdánu. Snaží se porozumět dopadu záboru půdy na chudé obyvatele a jejich komunity, identifikovat skryté příčiny mezi firmami, místními komunitami a hostitelskými vládami a určit úlohu mezinárodních investorů a domácích vlád. Některé případy se dotýkají nuceného vysídlení – často násilného – více než 20 tisíc lidí z jejich půdy a domovů a také ničení jejich úrody. V jiných případech se dozvídáme, že postiženým komunitám nebylo umožněno rozhodovat o půdě, kterou používali a na které závisí. Ve většině případů nebyla práva obětí záborů půdy respektována. V oblastech, kde již k vystěhování došlo, se objevují konflikty, byla zničena potravinová bezpečnost místních obyvatel i jejich živobytí, často nemají kde bydlet a chybí jim naděje do budoucna. Většina postižených lidí obdržela jen malou nebo vůbec žádnou kompenzaci. Ve snaze dát svůj život dohromady narážejí na vyšší nájmy, málo pracovních příležitostí a ohožení vlastního zdraví. a bojovali o to, aby se jejich životy vrátily do starých kolejí. Často musí platit vyšší nájmy, nalézají jen málo pracovních příležitostí a riskují své zdraví. Tato studue bohužel potvrzuje výsledky studijí o záborech půdy, které byly provedeny v minulosti. Jedná se o obrácený vývoj. Kde je nouze, tam je příležitost. Mnoho vlád a elit v rozvojových zemích nabízí velké rozlohy půdy určené pro velkoplošnou zemědělskou výrobu za ty nejnižší možné ceny. To představuje výrazný odklon od závazků uzavřených na mezivládní úrovni – od iniciativy L’Aquila Food Security Initiative až k africkému programu rozvoje zemědělství Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP) – které zdůrazňovaly podporu zásadní role malých farmářů a zvláště pak žen3. Spíše Farmáře však spíše než tolik potřebné podpory ovlivňují rizika, která vznikají v důsledku pozemkových dohod zmíněných v této studii. Zvyšující se zájem o zemědělskou půdu by měl pro malé farmáře a další osoby držící práva na půdu představovat dobrou zprávu. Zdá se ale, že opak je pravdou. Místní vlastníci práv na půdu ztrácí svá práva ve prospěch místních elit a domácích a zahraničních investorů. Chybí jim totiž možnost efektivně vymáhat svá práva a prosazovat své zájmy. K tomu, aby se zlepšily životy těchto lidí je potřeba zajistit, aby k převodům půdy nedocházelo bez předchozího svobodného a informovaného souhlasu obyvatel postižených komunit. Národní vlády mají povinnost chránit práva a zájmy svých občanů a vlastníků práv k půdě. Případy zmíněné v této studii však poukazují na selhání vlád v ochraně vlastních obyvatel. Místo toho se zdá, že se vlády spojují s investory a lákají je nízkou cenou a dalšími pobídkami. Navíc často pomáhají s vysídlením místních obyvatel. Zdá se, že tam, kde působí mezinárodní investoři se zodpovědnou politikou, se daří implementovat pravidla a standarty regulujícící investice a využívání zdrojů. Přestože místní komunity mohou využívat pro řešení situace mechanismu pro podávání stížností, pravděpodobně nejsou moc využívány. Zdá se, že ostatní iniciativy zábory půdy spíše oceňují. Celkově je reakce mezinárodního společenství na zábory půdy velice slabá.
2
Domácí a hostitelské vlády, investoři, firmy, mezinárodní společenství a občanská společnost, všichni tito aktéři hrají v tomto procesu důležitou roli. Pochybení musí být napravena aby byl zajištěn respekt k lidským právům a veřejnému zájmu a zároveň bylo reagováno na nejdůležitější problém, kterému čelí zemědělské oblasti v rozvojových zemích.
Doporučení: Spravedlnost v případech zmíněných v následujícím textu: • Stížnosti komunit zmíněných v této studii musí být vyslyšeny. Právo komunit na půdu musí být respektováno a křivdy spáchané na postižených komunitách musí být napraveny. Ti, kteří profitují z mezinárodních obchodů, musí pomoci zajistit, že se tak stane. Investoři a společnosti, které jsou součástí dodavatelského řetězce, musí použít svůj vliv k zajištění ochrany práv obyvatel zasažených komunit. Vlády: • Lokální vlastníci půdy a komunity musí mít vyšší pravomoci v rámci obchodů s půdou. Vlády by měly přijmout silná a mezinárodně aplikovatelná opatření, které udají podmínky správného zacházení s půdou a přírodním bohatstvím. Vlády zemí, do nichž plynou investice: • Tyto vlády by měly respektovat a chránit existující práva k užívání půdy, zajistit dodržování principu svobodného a informovaného souhlasu a také zajistit, že ženy mají stejná práva v přístupu a kontrole půdy jako muži. Investující společnosti: • Investoři by měli respektovat všechna existující práva k užívání půdy. Měli by zajistit, že je ve všech smlouvách dodržen princip svobodného a informovaného souhlasu, a hledat alternativy k převodu práv k půdě od malých producentů potravin. Měli by se řídit správným zhodnocením dopadu na sociální struktury a životní prostředí (včetně využití vodních zdrojů) a reagovat na problémy s potravinovou bezpečností. Investoři: • Investoři by měli přijmout plnou zodpovědnost za celý dodavatelský řetězec. Měli by požadovat, aby všechny zemědělské operace, které financují nebo je používají jako dodavatele, dodržují výše zmíněné principy. Zároveň by také měly zajistit nápravu existujících problémů. Vlády zemí, z nichž pocházejí investice: • Vlády zemí, z nichž pocházejí investice, by měly požadovat, aby investující společnosti otevřeně informovaly o svých aktivitách, zajistily užívání standartů a opatření chránící drobné farmáře a místní obyvatele. K tomu by taky mělo docházet v rámci rozvojových finančních institucí, jako je například divize světové banky zaměřená na půjčky soukromému sektoru International Finanace Corporation. Z národních legislativ by měly být odstraněna opatření, která podporují bezhlavé získávání půdy, například pro biopaliva. Vlády by se rovněž měly vyhnout zavádění podobných opatření v budoucnu.
3
Občané: • Veřejnost může investory a obchodníky vyzívat k větší zodpovědnosti skrze voleby, spotřebitelské chování, penzijní fondy a další investice. • Organizace občanské společnosti, mohou, společně s médii a výzkumnými institucemi, využít mechanismy zodpovědnosti, ukázat špatné praktiky, informovat o dobrých postupech a pomoci vybudovat transparentní systém.
4
1 Akvizice půdy: trendy a hnací mechanismy Úvod Mezinárodní investice hrají zásadní roli v rozvoji a snižování chudoby. Pokud je investice provedena zodpovědně a je správně regulována, pak může zlepšit živobytí místních obyvatel, přinést pracovní místa, služby a zlepšit infrastrukturu. Oxfam ses tímto faktem setkává ve své činnosti, kdy čas od času spolupracuje s komerční sférou na propagaci investic právě v chudých komunitách4. Současná vlna investic do půdy se velmi liší. Dochází ke zvyšování tlaku na půdu, na důležitý zdroj každé země, na které závisí potravinová bezpečnost milionů lidí žijících v chudobě. Velké množství investic vedlo k vyvlastňování, podvodům, porušování lidských práv a ničení tradičních způsobů obživy. Bez národních a mezinárodních opatření, které zajistí ochranu práv obyvatel žijících v chudobě, zhorší tato moderní „pozemková horečka“ životy mnoha chudých rodin. Rodiny jsou v mnoha případech ze své půdy vystěhovány a odškodnění se dočkají jen těžko.
Obr 1: Zábory půdy ve světě
Od roku 2001 bylo zakoupeno 227 milionů hektarů, což je území velikosti severozápadní Evropy.
Rostoucí počet akvizic půdy
Zdroj: Land Matrix Partnership
Předběžný výzkum provedený organizací Land Matrix „Světová banka se zdá hluboce Partnership6 naznačuje, že od roku 2001 bylo prodáno, rozpolcená. Zatímco zpráva podporuje pronajato, licencováno nebo bylo jednáno o prodeji či globalizační agendu banky, podtext vyjadřuje na každé straně neshodu pronájmu půdy o rozloze 227 milionů hektarů. Přičemž s politikou banky“. většina těchto investic byla provedena po roce 2008. V důsledku nízké transparentnosti v obchodování s půdou je Britský deník The Telegraph informuje o zprávě velice těžké zjistit, o jaké množství půdy se přesně jedná. Světové banky, ‘Rising Interest in Farmland: Can Údaje, které poskytla organizace Land Matrix Partnership it Yield Sustainable and Equitable Benefits?’5 pochází z velkého množství zdrojů. Patří mezi ně například oficiální zprávy vlád, akademické výzkumy, webové stránky firem, zprávy z tisku a několika málo dostupných smluv. Do dnešního data prozkoumala Land Matrix Partnership 1100 smluv týkajících se 67 milionu hektarů půdy. Polovina zabrané půdy je v Africe a pokrývá území skoro srovnatelné s velikostí Německa. Přes 70 % z celkového počtu prozkoumaných smluv se týká zemědělství7. Současné výzkumy ukazují, že rozsah tohoto jevu je mnohem větší než se předpokládalo8. Vzrůstající zájem o nákup nebo pronájem má řadu důvodu. Tento trend však s sebou nese řadu negativních dopadů na původní vlastníky nebo nájemce půdy. Některé z těchto transakcí mají formu „záborů půdy“ jak je nedávno definovalaorganizace Land Coalition (ILC) (viz Box 1: Tiranská deklarace). Toto rovněž platí pro pět případových studií popsaných v následujícím textu. Trend velkých pozemkových transakcí byl zezačátku chápán spíše pozitivně a to i řadou mezinárodních organizací, jako je například Světová banka nebo Organizace spojených národů. Postupem času se ukázaly možné negativní dopady a začala převažovat skepse a kritický tón. Narůstají obavy, že pokud nedojde k zastavení masivních záborů půdy, budou převažovat pouze
5
negativní dopady. Existuje několik zdokumentovaných případů velkých prodejů či pronájmů půdy, které měly na místní komunity pozitivní dopady. Media, akademické instituce nebo nevládní instituce pak ale popisují mnoho dalších případů, kdy investice nepřinesly slibované dopady a naopak zničily živobytí místních lidí bez ohledu na jejich práva. Odborníci v současné době veřejně vyzývají investory, aby jim poskytli informace o pozemkových transakcích podporujících boj proti chudobě a ty tak mohly být zdokumentovány9. Ve své nejnovější zprávě o půdě konstatuje Světový výbor pro Rizika neinvestování v Africe: potravinovou bezpečnost, Vysoký expertní panel o potravinové Změškání největších příležitostí bezpečnosti a výživě (HLPE/FSN): k růstu Susan Payne, CEO, Emergent – EmVest, „Všeobecně se předpokládá, že vyšší objem investic do zemědělství Food Security Summit, Kapské město, je nutný pro zvýšení výnosů, což by pak zlepšilo potravinovou květen 201110 bezpečnost v mnoha částech světa. Mohou mezinárodní investice do půdy znamenat zlepšení zemědělské produktivity a lepší možnosti obživy na venkově? Současné zkušenosti ukazují pouze několik podobných případů. Velké investice spíše ničí potravinovou bezpečnost, příjmy, živobytí a životní prostředí místních obyvatel“11 . Zábory půdy představují ve své současné podobě znepokojující trened. Půda a její vlastnictví je zásadní pro zajištění potravinové bezpečnosti, živobytí i celkovému snižování chudoby.
Box 1: Tiranská deklarace Organizace International Land Coalition (ILC) se skládá ze 116 organizací od společenských skupin až po Oxfam a Světovou banku. Na svém setkání albánské Tiraně 26.5.2011 ILC odsoudila a definovala zábory půdy: Odsuzujeme všechny formy záborů půdy, ať již jsou mezinárodní nebo národní. Odsuzujeme zábory půdy na lokální úrovni, zvláště ty provedené místními elitami, uvnitř komunit, či mezi členy rodiny. Odsuzujeme velkoplošné zábory půdy, jejichž počet v posledních deseti letech strmě vzrostl a které definujeme jako akvizice nebo koncese, které splňují jeden nebo více z následujících bodů: (i) Porušují lidská práva, zvláště pak rovná práva žen; (ii) Nejsou učiněny na základě svobodného a informovaného souhlasu dotčených uživatelů půdy daného předem; (iii) Nejsou založeny na důkladném hodnocení nebo neberou v úvahu sociální a ekonomické dopady a dopady na životní prostředí včetně způsobu jakým zacházejí s různými pohlavími; (iv) Nejsou založeny na transparentních smlouvách, které specifikují jasné závazky o aktivitách, zaměstnanosti a sdílení užitků; (v) Nejsou založeny na efektivním demokratickém plánování, nezávislém dozoru a smysluplné spolupráci.
Mnoho investicí [...] nesplnilo očekávání a místo produkce udržitelných výnosů způsobily ztráty a ponechaly místní obyvatele v horší situaci než by byli bez takové investice. Ve skutečnosti, i když bylo vyvinuto úsilí k pokrytí širokého spektra situací, prokazují případové studie, že v mnoha případech byl užitek menší než očekávání či vůbec nenastal. World Bank (2011) ‘Rising Global Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits?’12
Zdroj: International Land Coalition (ILC) (2011) ‘Tirana Declaration: Securing land access for the poor in times of intensified natural resources competition’, http://www.landcoalition.org/aboutus/aom2011/tirana-declaration (polední přístup v červenci 2011).
6
Nové požadavky na půdu
Investice do zemědělské půdy se v současné době stávají jednou z nejlepších investic.
Současná vlna obchodování s půdou s půdou se nijak zásadně neliší od Jim Rogers, Investor13 předchozích. Rozdílem je pouze rozsah a rychlost, s jakou k němu dochází. Vysvětlení je možné najít v potravinové krizi, která proběhla v letech 2007–08, a současné finanční krizi. Potravinová krize opět obrátila pozornost vlád a investorů na dlouhodobě opomíjené zemědělství. Finanční krize zase způsobila potřebu hledání nových příležitostí. Pro mnohé investory byla půda a zemědělství sázkou na jistotu14. Zájem o půdu trvá i v současné době. A zřejmě ještě poroste, poptávka zatím nebyla uspokojena. Zájem o půdu pohání několik faktorů. Jedním z faktorů je světová populace, která pravděpodobně poroste ze sedmi miliard v roce 2011 až k devíti miliardám v roce 2050. Dalším důležitým činitelem je světová ekonomika, která by měla do roku 2050 ztrojnásobit. Bude tedy vyžadovat více přírodních zdrojů a zemědělských surovin15. Na celém světě dochází ke změně skladby jídelníčku. Změna se týká zejména vyšší spotřeby produktů, které vyžadují větší využívání půdy jako jsou například živočišné produkty (maso, mléčné výrobky, vajíčka a ryby) a balené potraviny16. Palmový olej se stal nejvíce konzumovaným jedlým olejem na světe. Při návštěvě supermarketu se dá najít až v polovině balených potravin a hygienických výrobků17. Očekává se, že se jeho výroba do roku 2050 zdvojnásobí. To způsobí nárůst rozlohy půdy pro pěstování na 24 milionu hektarů, což představuje území šestkrát větší než Nizozemsko18. K uspokojení nárůstu poptávky po potravinách bude muset být využívána půda, která už v současnosti čelí tlaku důsledkem klimatických změn nebo tenčících se zdrojů vody. Půda je současně rovněž intenzivně využívaná k produkci biopaliv, ochraně lesů, produkci dřeva a dalších surovin. Vodní zdroje, které jsou v současné době vzácnější než půda, jsou jedním z faktorů, který stojí za zvyšujícím se objemem investic do půdy. Skoro tři miliardy lidí žijí v oblastech, kde poptávka po vodě převažuje nad jejími zásobami19. V roce 2000 žilo 500 milionů lidí v zemích, které trpěly chronickým nedostatkem vody. Tento počet do roku 2050 vzroste na čtyři miliardy20. Poptávka po vodě do roku 2030 vzroste o 30 %21. Roste rovněž i produkce surovin, které se nepoužívají k produkci potravin. jakými je například textil, dřevo nebo papír, ale také biopaliva a bioplasty – tváří v tvář klimatické změně a nevyhnutelnému vyčerpání fosilních paliv. Závazky, jako je například cíl Evropské unie dosáhnout do roku 2020 podílu 10 % paliv vyrobených z obnovitelných zdrojů, představují, tlak na zabírání půdy pro produkci biopaliv. To ukazuje jednu z hlavních příčin růstu cen potravin a nespolehlivosti v zásobování potravinami22. Nedostatek půdy a volatilita cen potravin na světovém trhu vedly bohatší země, které jsou závislé na dovozu potravin, k zabírání velké rozlohy půdy v zahraničí za účelem produkce potravin k uspokojení domácí poptávky. Zatímco někteří investoři tvrdí, že půdu používají k produkci zemědělských plodin, mnozí ji mohou kupovat půdu pouze za účelem spekulací v očekávání růstu cen v budoucích letech (termín je znám jako ‘land banking’). Analýza Světové banky z roku 2011, která zahrnovala hodnocení 56 milionů hektarů půdy prošlé pozemkovými transakcemi, konstatovala, že na 80 % z této půdy neproběhla žádná aktivita. To naznačuje , že jsou předmětem land bankingu23.
7
To vše se děje v době, kdy světový podíl půdy dostupné pro zemědělství dosáhl vrcholu24. Ve skutečnosti se však tento podíl zmenšuje, protože zemědělská půda ubývá kvůli urbanizaci a degradaci půd25. Box 2.1: Mýty o půdě Mýtus: Existuje mnoho neužívané půdy, která se dá zužitkovat. Statistické databáze a satelitní snímky vedly vědce a investory k domněnkám o tom, že je na světě mnoho „nevyužívané“ půdy. Například Světová banka citovala v roce 2010 výzkum, který uváděl, že 445 milionů hektarů půdy se nepoužívá, ale má potenciál pro zemědělskou produkci. Jednalo se o nezalesněnou a nechráněnou půdu s hustotou obyvatelstva menší než 255 osob na kilometr čtvereční (či 20 hektarů na domácnost). Nicméně tato data mají jen malou vypovídací hodnotu, pokud nejsou doložena terénním výzkumem. Satelitní snímky neukazují, jakým způsobem je půda využívána pro vícepolní hospodaření, pastevectví, lov, sběr, nebo další důležité činnosti, ke kterým může být „nevyužívaná půda“ používána. HLPE/FSN tvrdí, že v současné době „již skoro neexistuje hodnotná půda, která není buď nějakým způsobem užívána, nebo nemá důležitou funkci ve vztahu k životnímu prostředí. Z tohoto důvodu pak jakýkoliv zábor půdy, která byla považována za „dostupnou“, působí negativně buď na dosavadního uživatele půdym nebo na životní prostředí.“ Voda nebo půda nepředstavuje na mnoha místech omezení zemědělství. Studie provedená organizací Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ), která zkoumala velkoplošné transakce s půdou v Malijském regionu Office du Niger region, ukázala, že během období sucha neexistuje nepoužitá voda. Voda, která bude použita pro účely nových zavlažovacích projektů, bude chybět tradičním farmářům v Mali, Nigeru a Nigérii. Podobně také Lester Brown upozornil na fakt, že, že nové transakce s půdou v Etiopii a Jižním Súdánu postihnou tok Nilu v Egyptě, který je na něm závislý. Zdroje: World Bank (2010) ‘Rising Global Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits?’; High Level Panel of Experts on Food Security and Nutrition (2011) ‘Land tenure and international investments in agriculture’, Rome: Committee on World Food Security, HLPE Report 2, July 2011; Johannes Baumgart (2011) ‘Assessing the contractual arrangements for large scale land acquisitions in Mali with special attention to water rights’, Berlin: GIZ; Lester Brown (2011) ‘When the Nile runs dry’, The New York Times, 1 June, http://www.nytimes.com/2011/06/02/opinion/02Brown.html?_r=2&partner=rssnyt&emc=rss (poslední přístup v červenci 2011).
Mýtus: Pozemková reforma nefunguje. Obecně přijímanou představou je doměnka, že pozemková reforma neřeší problémy s půdou. Opak však ukazují některé úspěšně provedené pozemkové reformy například provedené v Indonésii, Malajsii, Thanjsku nebo číně. Jejich zemědělské sektory jsou převážně založené na malých rodinných farmách spravovaných svými majiteli. V případě Číny byla zemědělská struktura, jejímž základem jsou drobná hospodářství, ustavena pozemkovou reformou. V Thajsku zamezil vzniku velkých majetků zákon přijatý v 19. Století, který omezil vlastnictví půdy na 4 ha. Japonsko také prošlo velmi úspěšnou komplexní pozemkovou reformou, která obsahovala mimo jiné i stropy pro vlastnictví půdy. Zdroje: Rogier van den Brink, Hans Binswanger, John Bruce, Frank Byamugisha and Glen Thomas (2006) ‘Consensus, Confusion, and Controversy: Selected Land Reform Issues in sub-Saharan Africa’, World Bank Working Papers No. 71, Washington, D.C.: World Bank; Ha Joon Chang (2009) ‘Rethinking public policy in agriculture: lessons from history, distant and recent’, Journal of Peasant Studies, 36(3): 477-515.
8
Ochráněná půda znamená potravinovou bezpečnost Pro malé producenty potravin je přístup k půdě velmi důležitý. Farmáři bez půdy jsou definováni jako „bezzemci pracující na farmách“. Mnozí malí farmáři se obávají ztráty půdy a statusu bezzemka, protože to znamená ztrátu zabezpečení potravinami a příležitostí pro rozvoj. Záborům půdy podléhají ve společnosti nejvíce opomíjené skupiny. Předcházet takovým záborům půdy je velice důležité pro snižování chudoby a ochranu lidských práv.
Z historie je zřejmé, že jakákoliv změna v pozemkových poměrech je provázena diskriminací pohlaví a neexistuje žádný důvod domnívat se, že současné změny (včetně nového komerčního tlaku na půdu) budou nějakým způsobem jiné.
Elizabeth Daley (2011) ‘Gendered impacts of Půda není jen důležitým výrobním zdrojem. Slouží jako commercial pressures on land’, záchranná síť při selhání jiných způsobů obživy a v případě, že ILC/CIRAD/Mokoro28 ekonomika nenabízí žádné příležitosti, dokonce i pro rodiny, které přestaly z půdy žít přímo. Půda má několik dalších sekundárních možností využití, které jsou také životně důležité pro blahobyt rodin. Půda může poskytovat píci, ořechy, ovoce, kořeny, léčivé byliny a byliny použitelné pro vaření, barviva, materiál pro výrobu provazů, dřevo, a materiál pro stavbu střech a plotů. Tyto suroviny se často nalézají na společné (obecní) půdě a jsou důležité zejména pro ženy. Půda také poskytuje prostor pro společenské, kulturní, náboženské aktivity a jako taková je důležitá pro udržení identity a duševní pohody společenství a jeho členů.
Mnoho výzkumů ukázalo, že bezpečný přístup k půdě nebo její vlastnictví je spojeno s výrazným úbytkem hladu a chudoby26. Jak ukazuje analýza Světové banky, toto se potvrzuje také při přechodu z mikro na makro úroveň. Analýza pozemkové politiky v 73 zemích mezi lety 1960 a 2000 ukázala, že země, které začaly se spravedlivějším rozdělováním půdy, vykázaly dvakrát až třikrát větší míru růstu než země, které s takovým rozdělováním nezačaly27. Přesto stále chybí spravedlivý přístup k půdě a její kontrola v agendě národních a mezinárodních politiků.
Od zemědělské reformy v sedmdesátých letech s námi ženami stát nepočítal. Je velmi obtížné nemít přístup k půdě a nemoci například vypěstovat ani banánovník. Pro nás ženy je těžkým břemenem, že nejsme hodny půdy, či domu. Uvědomily jsme so to a rozhodly se bojovat za náš přístup k půdě. Fernanda Rodríguez, 40 let, Bajo Aguán, Honduras.
Pro ženy na celém světě je nedostatek přístupu k půdě a jejímu vlastnictví klíčový faktorem (a výsledkem) nerovného postavení pohlaví. V Guatemale například vlastní 8 % farmářů 78 % půdy používané k produkci. Z malých vlastníků, kteří kontrolují zbývající část půdy je jen 8 % žen29. V zemědělských oblastech nutí ženy nedostatek přístupu k půdě ke sběru plodin na farmách, kde jsou placeny méně než muži. Ženy pracující na farmách mohou být také obětmi sexuálního násilí a jejich práce je často podceňována. Ženy v zemědělských oblastech často končí s dvojitým břemenem obstarávání obživy a starosti o domácnost,přičemž muži cestují za prací – to je další důsledek nedostatku půdy30. Ženy mají také těžkou pozici v konfliktech o půdu, kde se setkávají s množstvím těžkostí31. Sexismus zákonodárců se projevuje diskriminačními zákony a ženy mají často jen málo příležitostí účastnit se rozhodovacího procesu v rámci navrhování nových zákonů, projektů a smluv. Také obvykle mají menší příjem, což snižuje jejich schopnost koupit půdu, když je nějaká k mání. Celkově vzato je násilí na opačném pohlaví běžnou součástí konfliktů o půdu. Závěry z výzkumů záborů půdy v Africe ukazují, že ženy při nich přicházejí zkrátka32. Majetková práva žen jsou méně zabezpečena a je jednodušší na ně zacílit pozornost. Ženy také více závisí na druhotném užití půdy, které je v rámci velkoplošných transakcí často ignorováno. Navíc, ačkoli ženy tvoří většinu farmářů, muži kontrolují půdu a příjmy z ní a to i v případě, že jde o výsledky práce žen. V praxi tak nová komerční příležitost znamená, že muži získají kontrolu nad půdou a ženy k ní ztratí
9
přístup. Nové zdroje příjmu z půdy představují nová břemena pro ženy a zisky pro muže. Nová soutěž o půdu mezi biopalivy a rostlinami na potraviny vede k nižší nabídce potravin za vyšší ceny. To pravděpodobně více zasáhne ženy než muže, protože ženy mají tendenci k převzetí zodpovědnosti za to, aby měla rodina dost jídla33. Box 3: Mýty o pozemkových transakcích Mýtus: Nové investice se koncentrují na půdě o kterou není zájem Navzdory proklamacím se investoři zajímají o tu nejkvalitnější půdu. Hledají území s úrodnou půdou s dobrým přístupem k vodním zdrojům, blízkou infrastrukturou a trhy, aby zajistili životaschopnost svým investicím.
Tato mapa porovnává umístění nových, rozsáhlých zemědělských koncesí (černé tečky) s hustotou obyvatelstva (tmavší odstíny šedé představují hustotu zalidnění) v provincii Luang Prabang, Laos. Rozsáhlé projekty bývají lokalizovány tak, kde žije většina lidí. Další analýza ukazuje, že jsou to také místa, kde je míra chudoby nižší a kde již byla půda používána pro výrobu potravin. Nejednalo se tedy o prázdné a nevyužívána pozemky v chudých regionech Zdroje: University of Bern, Switzerland, Centre for Development and Environment (CDE).
Mýtus: Projekty pomohou zajistit zabezpečení potravinami a energií. Výzkum Oxfamu v Etiopii, Ghaně, Mali, Mosambiku, Senegalu a Tanzanii zjistil, že většina pozemkových transakcí provedených v Africe byla provedena za účelem exportu komodit včetně biopaliv a řezaných květin. V Mosambiku, kde přibližně 35 % domácností trpí chronickým nedostatkem potravin, bylo pro produkci potravin schváleno pouhých 32 000 hektarů z celkového množství 433 000 hektarů zemědělských investic provedených mezi lety 2007 a 2009. Smluvní ustanovení o neomezeném exportu a fakt, že malí producenti ztrácí svůj klíčový zdroj obživy, může spíše zhoršit než zlepšitpotravinovou bezpečnost. Navíc krátká návratnost investic může lákat investory k užívání neudržitelných zemědělských postupů, což v delším časovém horizontu ničí zemědělskou produkci. Výzkum také ukazuje, že současné náklady na produkci biopaliv jsou pro africké země prohibiční, což znamená, že k tomu, aby byly ekonomicky životaschopné, musí být suroviny exportovány na trhy v USA a Evropě. Zdroje: Tinyade Kachika (2010) ‘Land Grabbing in Africa: A Review of the Impacts and the Possible Policy Responses’, Oxford: Oxfam International Pan Africa Programme. „International Conference on Global Land Grabbing“, University of Sussex, 6.-8. duben 2011.
10
Mýtus: Projekty vytvoří nová pracovní místa. Přestože je tato skutečnost prezentována jako klíčový benefit velkoplošných transakcí, místní agentury podporující zaměstnanost neregistrují nové smlouvy a velice zřídka se nějaké smlouvy v praxi objeví. I když nedostatek monitoringu ztěžuje vyčíslení, zdá se, že pracovních míst je málo, na krátkou dobu (končí na konci plánovacího období, či po zavedení mechanizace), jsou sezónní a málo placená. Výzkumy zemědělských investic v západní Africe ukazují, že pro místní obyvatele bylo vytvořeno jen velice málo míst, zatímco pastevci a ženy – kteří závisí na půdě, stromech a vodě – strádali v důsledku omezeného přístupu k půdě. Zdroje: Lorenzo Cotula (2011) ‘Land Deals in Africa: What is in the Contracts?’ London: International Institute for Environment and Development; Thea Hilhorst, Joost Nelen, Nata Traoré (2011) ‘Agrarian Change Below the Radar Screen: Rising Farmland Acquisitions by Domestic Investors in West Africa: Results from a Survey in Benin, Burkina Faso and Niger’, příspěvek prezentován na konferenci ‘International Conference on Global Land Grabbing’, University of Sussex, 6.-8. duben 2011.
Mýtus: Projekty přinesou daňové příjmy. Hostitelské vlády mají tendenci vzdát se v honbě za investicemi příjmů tím, že nabízí investiční pobídky. V roce 2008 nabídla pákistánská vláda „daňové úlevy, bezcelní dovoz vybavení, 100% vlastnictví půdy ve speciálních svobodných zónách ve sektoru zemědělství, živočišné výroby a mlékárenství“ ve snaze nalákat zahraniční investory. Daň z příjmu se obvykle platí až v případě, že investiční projekt začne tvořit zisk. I když se hostitelská vláda nevzdá příjmů pomocí investičních pobídek, často nemá kapacitu nebo politickou vůli na regulaci a monitoring investice, vynutit si podmínky smlouvy nebo vybrat daně. Světová banka, mezinárodní institut International Institute for Environment and Development (IIED) a výzkum Oxfamu v Africe zjistili, že daně se vybíraly jen zřídka. Zdroje: Cotula (2011) op. cit; Kachika (2010) op. cit; World Bank (2010) op. cit
Zahraniční investoři mohou lehce získat, skoro zadarmo, tisíce hektarů, zatímco když my, místní keňští malí producenti, chceme rozšířit svou působnost, je to nemožné. Kde se stala chyba? Stephen Muchiri, Keňa, ředitel Východoafrické Federace Farmářů.
Příležitost nebo riziko? Motorem světové vlny pozemkových investic nejsou pouze zahraniční investoři. Domácí společnosti také místním obyvatelům inzerují příležitosti spojené s akvizicemi půdy. Investiční agentury dodávají jménem svých vlád na světový trh zemědělskou půdu za účelem nastartování ekonomického rozvoje a zlepšení platební bilance34. Pro mnohé zde také existuje osobní motivace. Světový korupční barometr publikovaný Transparency International uvádí, že 15 % lidí, kteří přišli do kontaktu se službami správy půdy, museli zaplatit úplatek35. Některé vlády, zvláště v Africe, snižují ceny až na dno ve snaze přilákat investory36. Poskytnuté pobídky zahrnují bezcelní dovozy kapitálového zboží použitého na projektech, nespecifikují za jakých podmínek je možné půdu využívat (specifické plodiny nebo export) a povolení zadarmo využívat podzemní zdroje vody37.
11
To však představuje závažný odklon od závazků uzavřených na mezivládní úrovni – od iniciativy L’Aquila Food Security Initiative až k rozvojovému programu Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP) – které zdůrazňovaly podporu významné role malých farmářů a zvláště žen38. Malí farmáři a zvláště ženy mohou hrát významnou roli ve snižování chudoby a zajištění zásobování potravinami. Aby tak mohli činit, potřebují investice do infrastruktury, trhů, zpracování, skladování, rozvoje a výzkumu. Nicméně, velké pozemkové transakce přispějí k uspokojování jejich potřeb jen málo nebo vůbec. Malí farmáři nevyužívají potenciál plynoucí z jejich zkušeností s půdou a znalostí místního prostředí, který se může dobře doplňovat s kapitálem, technologiemi a přístupem na trhy, které přináší investoři. Například smluvní zemědělství, které spočívá v dohodě o dodávkách uzavřené v předstihu mezi farmáři a firemními kupci, může pomoci farmářům s přístupem na trhy a zajistit stabilitu jejich příjmů39. Během současné pozemkové horečky jsou však přínosy malých farmářů často opomíjeny a jejich práva a zájmy nejsou respektovány. V případě, že budou následující body zajištěny, bude zvýšený zájem o půdu představovat pro potravinovou bezpečnost příležitost a ne riziko. • Malí zemědělci musí získat pomoc, aby byli schopní využít nových příležitostí na světovém trhu. Zvláště musí být posílena jejich majetková práva a oni sami musí být oprávněni prosazovat svá práva a zájmy. • Vlády musí posílit a chránit práva malých producentů k půdě. Toto zahrnuje také domácí vlády společností, které investují. • Firmy musí respektovat lidská práva. To samé musí rovněž vyžadovat od svých obchodních partnerů, ať jde o investory, kupce nebo dodavatele.
12
2 Praktické zkušenosti Rostoucí investice do zemědělství by měly pro malé producenty a ostatní oprávněné k užívání půdy představovat doubrou zprávu, protože nabízejí nové příležitost ve smyslu rozšíření trhů, vyšších cen a více lepších pracovních míst. Realita je ale jiná. Držitelé půdy přicházejí o své živobytí – někdy dokonce i životy – investice působí více škody než užitku40. S tímto se setkali i lidé a jejich komunity zmíněni v následujícím textu.
Jižní Súdán V Jižním Súdánu, nejnovějším africkém státě, je drobné farmáření hlavním zdrojem živobytí pro 80 % domácností. Hodnocení provedené v lednu 2011 ukázalo, že z 36 % lidí, kteří neměli dostatek potravin, trpělo 9.7% jejich vážným nedostatkem41. Lokální konflikty o půdu a vodu jsou v zemi běžné a představují riziko pro stabilitu a rozvoj. Velkoplošné pozemkové transakce představují nejnovější ohrožení, které může v dlouhodobém měřítku zpomalit socio-ekonomický vývoj země. Mezi lety 2007 a 2010 bylo zakoupeno nebo pronajato zahraničními společnostmi, vládami a fyzickými osobami nejméně 2,64 milionu hektarů půdy (26 400 km²) pro zemědělské účely, produkci biopaliv nebo lesnictví. Toto území o rozloze Rwandy představuje skoro deset procent půdy v Jižním Súdánu. V zemi, která se stále vzpamatovává z mnoha let konfliktů, může toto obchodování s půdou ohrozit živobytí postižených lidí. V březnu 2008 si společnost Nile Trading & Development Inc. (NTD), což je společnost založená podle práva státu Delaware v USA, zajistila 49-letý pronájem 600 000 hektarů extrémně úrodné půdy v okrese Lainya County, který se nachází ve Středním Rovníkovém Státě (CES)42. Smlouva byla uzavřena mezi NTD a družstvem ‘Mukaya Payam Cooperative’. Podle komunity Mukaya Payam, která žije v okrese Lainya County, není toto „družstvo“ právně zaregistrovanou osobou, nemá žádnou místní kancelář, nereprezentuje je a sestává ze tří „vlivných synů regionu“43. Tři jednatelé zmíněného „družstva“ jsou z jedné rodiny a jedním z nich je hlavní náčelník, nejvyšší autorita v kmeni Payam. Ostatní dva drží veřejné úřady, které, podle některých členů komunity, zneužili k podpisu smlouvy44. Smlouva mezi společností a „družstvem“ (11.3.2008) byla následována nájemní smlouvou mezi vládou Středního Rovníkového Státu a „družstvem“ (6.10.2008), která se týkala stejných 600 000 hektarů půdy. Místní komunita uvádí, že jí smluvní strany obešly, protože „družstvo“ nebylo jejím zástupcem. Na otázku Oxfamu odpověděla NTD, že přijala situaci, tak jak jí byla prezentována; “NTD vždy věřila, že družstvo Mukaya Payam Cooperative bylo synonymem pro komunitu Mukaya Payam [sic]“. Nicméně, Oxfam se domnívá, že povaha smlouvy, velikost pozemků zahrnutých v pronájmu (velikost pozemků zdaleka převyšovala pozemky kontrolované komunitou Mukaya Payam) a jihosúdánská tradice společné držby půdy měly přimět NTD k nezávislému ověření pravomocí „družstva“ před celou transakcí. NTD říká, že „když… NTD obdržela registrační dokumenty a následné dopisy od úřadů potvrzující registraci, usoudila, že údaj o rozloze je přesný.“ NTD tvrdí, že vyžadovala od vládních úřadů další mapy a údaje o hranicích oblasti a předběžný letecký průzkum, ale nebyla ve své snaze úspěšná. NTD chtěla provést formální a ověřitelný průzkum hned jak podmínky umožní výplatu peněz. „A to je právě teď,“ říká firma. Na rozdíl od jiných velkých pozemkových transakcí se společenství Mukaya, částečně povzbuzeno diasporou Mukaya v Jubě a v zahraničí, spojilo a zorganizovalo kampaň proti nájemní smlouvě s NTD. Místní komise složená ze zástupců více komunit předala petici guvernérovi státu s požadavkem na anulování smlouvy45. Rozhodnutí je teď na guvernérovi, který sice komunitu verbálně podpořil, nicméně, anulace musí být oficiálně zadokumentovaná46. Představitelé okresu a státu věří, že proces
13
pronájmu nemůže a nebude pokračovat kvůli sporné legalitě „družstva“, rozloze půdy a chybějícímu řádnému řízení. Situace, kdy je vláda Jižního Súdánu v těchto záležitostech na straně komunity, je spíše vyjímečná, proto by tento případ neměl být považován za standardní. Podle sčítání lidu z roku 2008 je populace okresu Lainya County’s (89 360 obyvatel47) z velké části závislá na samozásobitelství. Pěstují hlavně kukuřici a duru, ale také produkují arašídy, sladké brambory, kasavu, sezam, fazole a zeleninu. Podle nájemní smlouvy s NTD se komunity na území Mukaya Payam vzdávají práva protestovat proti následujícím aktivitám NTD (což povolují zákony Jižního Súdánu): „využívání zdrojů dřeva na pronajaté půdě, pěstování a sklizeň rychle rostoucího stromu megafolia-paulownia, palmy olejné a dalších stromů s tvrdým dřevem a rozvoj dřevozpracujícího průmyslu, zemědělství“. Smlouva také obsahuje ujednání, které dává NTD práva na průzkum, těžbu a uzavírání podnájemních smluv48. Od roku 2008 NTD smlouvu neaktivovala a ani nepožádala vládu Jižního Súdánu o žádnou licenci – což je nutný předpoklad pro její uvedení do života.
Uganda Christine (jméno bylo změněno) a její manžel byli schopni na šesti hektarech vypěstovat dostatek jídla k tomu, aby uživili svých osm dětí. Farmařili takto přes dvacet let. Díky prodeji přebytků na trhu si mohli dovolit posílat své děti do školy. Místo života v jejich starém šestipokojovém domě, který je vybaven kuchyní, teď musí bojovat o zaplacení nájmu ve stísněném dvoupokojovém domě, kde nemají dostatek půdy k pěstování potravin. Christininy děti často jedí jen jedenkrát denně a do školy již nechodí, protože je to příliš drahé. Kdysi byla Christine i její manžel nezávislí, ale teď závisí na dobré vůli přátel a sousedů a jakékoliv příležitostné práci, kterou seženou49. Christine je jedna z více než 20 000 lidí50, kteří tvrdí, že byli vypovězeni ze svých domů a půdy v okresech Kiboga a Mubende, aby udělali místo pro plantáže britské společnosti New Forests Company (NFC). Ugandský národní lesní úřad National Forestry Authority (NFA) udělil NFC licence pro plantáže v roce 2005 a posvětil odstěhování místních obyvatel, což se stalo v Mubende v únoru 2010 a v okrese Kiboga mezi rokem 2006 a červencem 201051. NFA říká, že lidé žijící v těchto okresech hospodařili na lesní půdě nelegálně a jejich vystěhování bylo provedeno po právu52.
Všechny naše plantáže byly pokáceny – ztratili jsme banány a kasavu. Ztratili jsme vše, co jsme měli. Brigádníci zaměstnaní společností na nás útočili – bili lidi a vyhrožovali jim. Ani teď nás nepustí zpět najít věci, které jsme tam zanechali. Vyhrožovali mi – řekli mi, že mě zbijí, pokud neodejdeme. Christine, čtyřicátnice, bývalá obyvatelka vesnice Kayindiyindi , okres Kiboga, Uganda
NFC se prezentuje jako „udržitelná a sociálně odpovědná lesnická společnost“. Požádala o uhlíkové povolenky a říká, že v zemědělských oblastech vytváří pracovní místa a v rámci svého programu rozvoje společnosti staví školy a zdravotnická zařízení53. NFC trvá na tom, že v okresech Mubende a Kiboga opustili místní obyvatelé půdu dobrovolně54 a že neponese v žádném případě odpovědnost za vystěhování lidí z půdy, která jí byla pronajata. Společnost řekla Oxfamu, že „toto je výhradně v rukách vlády“ a že jako nájemce má „velice omezená práva a rozhodně žádné právo někoho vystěhovat“55. Z pohledu Oxfamu ukazuje případ NFC jak současný systém mezinárodních standardů - vytvořený k tomu, aby zajistil, že lidé nejsou nepříznivě ovlivněni velkoplošnými přesuny majetkových práv k půdě – nefunguje. Dopady na místní obyvatele, jak o nich sami informovali Oxfam, jsou varující. Aktivity NFC jsou totiž podporovány mezinárodními investicemi od institucí včetně Mezinárodní finanční korporace (IFC), člena skupiny Světové banky, Evropské investiční banky (EIB) a HSBC, o nichž všichni prohlašují, že prosazují vysoké sociální a environmentální standardy.
14
V otázce práva vesničanů na užívání půdy následovala NFC postup NFA a popisuje vysídlené skupiny, z nichž mnozí říkají, že strávili na té půdě celý život, jako „nelegální vetřelce“ a „lidi nelegálně vstupující na cizí pozemek“56. Firma říká, že „většina lidí, kteří se usídlili na místě (zásob) tak učinila nelegálně“, s výjimkou těch, kteří mohou dokázat pobyt na půdě před rokem 1992. Poukazuje na ověřovací proces provedený vládou v okrese Mubende, který ustavil, že pouze 31 rodin mohlo takový pobyt dokázat. NFC říká, že žádná rodina v okrese Kiboga neprokázala práva k půdě, kterou obývala57. Nicméně přes dvacet tisíc místních vesničanů věří, že mají jasné právo k užívání půdy, kterou obývali. případ se dostal až před ugandský Nejvyšší soud, kde postižení obyvatelé bránily svá práva58. Tyto nároky NFC odmítá a žádný z případů ještě nebyl pravomocně rozhodnut. Lidé z okresu Kiboga tvrdí, že dostali pozvání přistěhovat se na dotčenou půdu v sedmdesátých letech od režimu Idi Amina. Také říkají, že vláda uznala jejich právo zůstat na této půdě a povolila jim stavět školy a ustavit struktury územní správy. Dále jejich obhajoba poukazuje na příkaz, který zakazuje vysídlení, který údajně zůstává v platnosti59. Mnoho z lidí, kteří žili na území koncese Mubende, říkají, že byli na území přestěhováni jako veteráni z druhé světové války, kde bojovali v řadách britské armády a jejich spojenců v Egyptě a Barmě. Další říkají, že půdu koupili, dostali nebo zdědili v osmdesátých a devadesátých letech. Ve své obhajobě prohlašují, že jsou buď „zákonní uživatelé půdy v dobré víře a/nebo zvykoví nájemci a jsou chráněni ústavou Ugandské republiky a pozemkovými zákony Ugandy“60. V obou soudních sporech uznal nejvyšší soud, že obavy komunit byly dostatečně naléhavé a jejich argumenty dostatečně silné61, aby ospravedlnily příkazy zamezující vysídlení ještě před hlavním slyšením62. Místní komunity tvrdí, že vysidlování pokračovalo i přes zákaz63. Popisují vysidlování jako něco, co rozhodně nebylo dobrovolné a poklidné. Lidé řekli Oxfamu, že v oblasti byla vysídlení nasazena armáda a policie a mnoho lidí bylo během jeho průběhu zbito64. Někteří vesničané říkají, že brigádníci, o kterých si myslí, že byli zaměstnaní firmou NFC, se přidali k policii a armádě, pálili domy, ničili úrodu a zabíjeli dobytek65. Obhajoba v případě navrženém komunitou Kiboga obviňuje NFC, že „tvrdila, že je koncesionář [NFA], neoprávněně vstoupila na půdu navrhovatelů, zničila domovy, úrodu a zvířata navrhovatelů a pokusila se navrhovatele vystěhovat.“ Také obviňují NFC a její agenty z „neoprávněného vstupu, nezdvořilosti, obtěžování a týrání“. Lidé vystěhovaní z okresu Mubende říkají, že je zaměstnanci NFC „vystěhovávali, obtěžovali, ničili jejich plantáže, demolovali jejich domy, zastrašovali a týrali“66. NFC odmítá jakoukoliv spojitost s vystěhováváním nebo násilím a říká:“ Během procesu dobrovolného opuštění půdy firma nezaznamenala případy zranění, fyzického násilí nebo ničení majetku“67. Na podporu tohoto názoru používá NFC dohledový audit pro radu Forest Stewardship Council (FSC), který poznamenává, že „během [odklízecího procesu v Mubende] nebyly zaznamenány žádné případy zranění vetřelců nebo jejich násilného vystěhování“68. Společnost si byla vědoma takových nařčení, nicméně, terénní hodnocení firmy NFC v Mubende vypracované IFS bylo navrženo tak, aby, kromě jiného „stanovilo, jestli existuje reálný základ pro…zprávy o údajných násilných vystěhováváních, obtěžování a ničení majetku [v Mubende] zaviněných přemístěním místních obyvatel vládou za účelem umožnit operace firmy NFC“69. NFC řekla Oxfamu, že úředníci úřadu pro rozvoj komunit se účastnili každé z „vyklízecích“ akcí a nenahlásili žádné násilí nebo ničení majetku70. Z materiálů poskytnutých Oxfamu firmou NFC se zdá, že toto byl rozměr firemního vyšetřování těchto událostí. NFC odmítá porušování soudních příkazů, protože „NFC nebyla zodpovědná za jakékoliv vystěhování“ a říká, že vystěhovávání z lesní půdy je výlučně v rukách vlády a jí ustavených úřadů71. NFC vysvětlila Oxfamu, že „soudní nařízení zakazující firmě NFC vystěhovávat lidi má pouze malou hodnotu, když NFC žádné lidi nevystěhovává. Soud udělal dobře, že zastavil proces přemisťování za účelem vyšetření celé situace, nicméně tento soudní příkaz byl vydán proti špatné osobě“72.
15
Během setkání a rozhovorů s místními komunitami řekli vesničané Oxfamu, že nikdo z nich, a nikdo z těch, o kterých ví, že ztratili své domovy a živobytí, nedostal do současnosti žádné odškodnění nebo náhradní půdu73. Někteří říkají, že místní úřady navrhly odškodnění, ale tyto návrhy nevedly k žádnému výsledku74. Oxfam se dozvěděl, že v okrese Kiboga byl učiněn návrh odškodnění náhradní půdu na dobu pěti let. Komunity říkají, že tento návrh odmítly, protože navrhovaná půda měla nedostatečnou rozlohu a jednalo se pouze o dočasné řešení75. NFC akceptuje, že neposkytnutí odškodnění je nesprávné a že, je tím „NFC velice znepokojeno kvůli riziku migrace a etickým důvodům“. Firma řekla Oxfamu, že se nabídla, že se stane součástí procesu odškodnění, ale NFA jí to zakázala: „Pevně podporujeme odškodnění a věříme, že to je nejen férové a spravedlivé, ale je to také nejrychlejší cesta k řešení, které bude výhodné pro obě strany. Nicméně jako nájemci máme zakázáno nabízet odškodnění komukoliv na půdě vlastněné vládou“76. Firma také říká, že vyvinula tlak na vládu, aby odškodnila oprávněné osoby hodnotou „ztracené úrody a půdy nebo alternativní půdou“77. NFC také řekla Oxfamu, že usuzuje, že nárok na odškodnění mají jen ti, kteří mohou prokázat svá práva k půdě78. Na tomto základě by odškodnění za ztracené živobytí dostalo pouze 31 rodin. Oxfam si myslí, že tento přístup firmy NFC k řešení problému, která tvrdí, že se drží mezinárodních standardů, nevhodný. Investice NFC do zřízení plantáží v okrese Mubende závisí na dvou schvalovacích procesech. Je potřeba prokázat, že se firma vyrovnala se závazky vůči vystěhovaným lidem a poskytnutým odškodným – jedná se o certifikaci provedenou FSC a terénní hodnocení IFC (žádný z těchto procesů se netýká situace v okrese Kiboga). Oxfam má obavy ohledně přísnosti těchto externích hodnocení a jejich úrovně. Například hodnocení provedené IFC poznamenává, že NFC „nemohla úplně uplatnit své principy ohledně přemisťování obyvatel“ a že „pouze úplný sociální audit procesu přemisťování [který nebyl proveden] může poskytnout dostatečné důkazy k popření obvinění [z nuceného vystěhovávání, obtěžování a ničení majetku v Mubende]“. Ze zprávy je také nejasný rozsah do jakého IFC splnila svůj úkol setkat se s místními komunitami79. Z pohledu Oxfamu nenabízí toto hodnocení plné ujištění, že byly dodrženy vysoké etické standardy, ke kterým se NFC hlásí.
Indonésie Obrovský rozvoj výroby palmového oleje ve světě vedl ke stovkám konfliktů o půdu. Plantáže olejových palem totiž ohrožují potravinovou bezpečnost místních komunit a jejich přístup k přírodním zdrojům. Nově se pěstují palmy pro palmový olej v Latinské Americe a západní Africe, mnoho nedořešených sporů o půdu pak stále zůstává v Indonésii, která, spolu s Malajsií, produkuje 85 % světové produkce palmového oleje. Indonéská nevládní organizace Sawit Watch v současné době eviduje přes 663 konfliktů o půdu, což představuje neuvěřitelné číslo80. Spor o půdu se týká také domorodé komunity Dayak v okrese Sanggau, Západní Kalimantan. V jedenácti vesnicích okresu Tayan Hulu už patnáct let probíhá konflikt. V devadesátých letech přišla k místním komunitám Malajsko-Indonéská společnost PT. Menara AlfaSemesta (PT. MAS) s nabídkou na přeměnu jejich půdy v plantáže palem olejných. Společnost podporovaná Bupatmim (okresní správní úředník) zaslala vesničanům dopisy, které poskytovaly firmě nárok na 35-letý pronájem půdy. Firma na oplátku slíbila postavit domy, školy, kliniku a zařízení pro dodávku vody. Každá rodina převedla přes 7,5
Denně vyděláváme 31 tisíc rupií (USD 3,50). Pokud víte, že kuře stojí 40 tisíc, je jednoduché si spočítat, že nemáme dostatek proteinů. Nemůžeme si dovolit ani koupit rýži, zatímco před příchodem olejových palem jsme si ji sami pěstovali. Před příchodem olejových palem některé naše děti chodily na vysoké školy, zatímco teď je pro nás složité, aby dochodily základní školu. Farmář z Tayan Hulu, Indonésie
16
hektarů půdu, z nichž by 5,5 hektaru použila společnost, a dva osázené hektary půdy by byly vráceny rodině, která by tam mohla pěstovat palmu olejnou81. PT. MAS uvádí, že území navrácené zpět malým vlastníkům v současnosti dosahuje 27 % celkové rozlohy dotčeného území82. Oxfam provedl průzkum, který ukazuje, že po patnácti letech většina z rodin obdržela průměrně jen 1,2 hektary půdy, což nestačí ani pro vypěstování dostatku ovoce k životu PT. MAS také říká, že postavila zařízení pro dělníky83 a prohlašuje, že od té doby získání k rozvoji místní komunity. Podle komunit ale většina slíbených budov nebyla nikdy postavena. A zatímco dopisy zmiňovaly právo půdu pronajmout, komunity v Tayan Hulu zjistily, že půda přejde po ukončení nájemní doby 35 let do vlastnictví státu, který následně může prodloužit nájemní dobu až na 95 let bez konzultace nebo získání souhlasu místních obyvatel. I když v jednom případě použili vesničané zvykové právo k udělení pokuty firmě za to, že s nimi nevyjednávala před příchodem, stížnosti na způsob, jakým byla půda odňata, nebyly nikdy vyřešeny ani ze strany firmy ani ze strany vlády, což vedlo k protestům, blokádám, věznění a útlaku. Sawit Watch poznamenala, že tyto události způsobily šok místní kultuře, způsobu života a zvykovému systému správy půdy v Tayan Hulu. To rozpoutalo ohnivé debaty o příležitostech, nákladech a odškodnění, které vedly k rozporům mezi místními komunitami a okresní správou a společností. V roce 2007 požádali zástupci místních komunit firmu napravení jejich požadavků. Když nepřišla odpověď, lidé zablokovali cestu vedoucí na plantáž a demonstrovali před kancelářemi firmy. Žádali o redistribuci další půdy. Pět členů místního sdružení malých farmářů bylo zatčeno a obviněno z napadení a ničení majetku. Firma učinila několik pokusů u urovnání sporu, ale nesouhlasila s dodržením podmínek původní smlouvy a uznáním nároků komunit na půdu84. V současné době plánuje PT. MAS expanzi, což ještě zvyšuje napětí85. PT. MAS je dceřinou společností malajského velkoproducenta palmového oleje Sime Darby, který ovládá šest procent světové produkce palmového oleje. Sime Darby tvrdí, že kontroluje celý dodavatelský řetězec od „farem pěstujících potraviny po potraviny na stole“. Firma pěstuje nejenom palmy olejné ale také zpracovává, rafinuje a prodává spotřební zboží, jako je například olej na vaření86. Sime Darby říká, že PT. MAS dodržovala indonéské zákony a pravidla a že pozemková transakce byla provedena za pomoci odškodnění v případech, kde vlastníkům odškodnění náleželo87. Nicméně, jako člen výkonného výboru Kulatého stolu pro udržitelný palmový olej (RSPO), by měla společnost zajistit, aby růstové plány její dceřiné společnosti respektovaly pravidla svobodného a informovaného souhlasu daného předem, což neudělala88, stejně tak, jako přijít s jasným plánem na řešení starších konfliktů týkajících se majetkových práv k půdě. V Latinské Americe, což je kontinent s historicky extrémně nevyváženým rozdělením půdy, příjmů a moci, tradicí násilných konfliktů o půdu, je rozvoj produkce cukrové třtiny a palmového oleje pro výrobu biopaliva spojen s brutálním zabíráním půdy a násilím. Kolumbie je již známa jako země s velkým sektorem pěstování palmového oleje a problémy spojenými s tímto sektorem89. Tento trend se rozšiřuje do dalších zemí včetně Hondurasu a Guatemaly.
Honduras V sedmdesátých letech bylo údolí Bajo Aguán jedním z nejúrodnějších krajů v Hondurasu, známé jako „hlavní město pozemkové reformy“. Velká rozloha půdy v údolí, která byla pokryta pralesem, byla předána 54 družstvům malých farmářů z jiných částí země. V roce 1992 byl schválen zákon o modernizaci zemědělství, který je všeobecně uznávaný jako konec reformy. Tento nový zákon povoloval prodej půdy jen farmářům a družstvům, které se budou mít profit z pozemkové reformy.
17
Nicméně v následujícím desetiletí zkorumpovaní vůdci družstev společně s firmami obešli zákon pomocí kombinace podvodů, vydírání a násilí a prodali mnoho družstevní půdy do rukou velkých pozemkových vlastníků. Z farmářů se opět stali námezdní dělníci na velkých plantážích, kteří těžce pracují za nízkou mzdu90. V roce 2001 někteří farmáři zorganizovali Spojené hnutí rolníků z údolí Aguán (známé pod španělským akronymem MUCA91) za účelem znovuzískání svých majetkových práv s pomocí soudů. Poté, co byly právní cesty v roce 2006 vyčerpány, začali rolníci s obsazováním půdy. V červnu 2009 dokonce okupovali jednu z továren zpracovávajících palmový olej vlastněnou firmou Exportadora del Atlántico, která je členem Grupo Dinant, což donutilo prezidenta Manuela Zelayu slíbit vyšetření problému s majetkovými právy k půdě. Ale hned další měsíc padl Zelaya za oběť převratu. Následně bylo v říjnu 2010 zabito 36 drobných farmářů a žádný z těchto případů nebyl vyřešen nebo přiveden k soudu92. Vláda povolala do oblasti armádu, aby zabránila násilí a vraždám.
Pracoval jsem osm hodin denně na palmové plantáži. Pokud jsem nesplnil normu, musel jsem zůstat přesčas. Je to velice těžká práce. Bylo velice horko a oni nám dali jen patnáct minut na jídlo a pití. Poté jsme mohli pít jen vodu z louží. Nemohli jsme vyžadovat sociální zabezpečení ani založit odbory či žádat o zvýšení platu, protože by nás okamžitě vyhodili. Prodali nám myšlenku, že tahle monokultura zajistí práci pro všechny a lepší život. Nicméně přinesla jen nezaměstnanost a chudobu. Daniel Santos, pracovník na Exportadora del Atlántico, Honduras93
Dinant produkuje jedlý olej a jiné potraviny a v současné době se snaží etablovat na trhu s biopalivy. Firma si za tím účelem vzala od IFC půjčku 30 milionu dolarů a dalších sedm milionů získala od InterAmerican Investment Corporation (IIC)94. Po intervencích mezinárodních skupin podporujících lidská práva, jako je například FoodFirst Information and Action Network (FIAN), ukončili v dubnu 2011 své smlouvy s firmou dva investoři. Francouzská společnost EDF Trading zrušila smlouvu na nákup uhlíkových povolenek od Dinantu, což zamenalo, že „brala situaci v Hondurasu velice vážně“95, a německá banka DEG ukončila v roce 2011 investici v hodnotě 20 milionu dolarů kvůli „vyvíjejícímu se zemědělskému konfliktu v oblasti Bajo Aguán“96. Vláda byla nakonec nucena sjednat schůzku mezi firmou a MUCA, aby vyjednala dohodu, což se stalo v červnu 2011. Vláda souhlasila s převodem 11 000 hektarů farmářům a to včetně 4 000 hektarů, kde se pěstovala palma olejná pro firmu Exportadora del Atlántico. Firma se smlouvou souhlasila, ale později prohlásila, že o ní chce ještě jednat. Nicméně podle dohody musí farmáři vykoupit půdu za tržní ceny. Mnoho rolníků žijících v údolí stále hledají řešení svých problémů, pokračují v obsazování půdy a vystavují se nebezpeční násilného vystěhovávání ze strany ozbrojených sil98. Farmářské organizace navrhují Spojený zákon o zemědělské transformaci. Pokud tento zákon projde, bude Hlavním omezením rozvoje je se podílet na dlouhodobém řešení problému v struktuře nespravedlivá držba půdy a enormní tlak držení půdy, která je koncentrována v rukou několika na ní. Existence velkých území v jednom málo lidí na úkor stovek tisíc drobných farmářů, kteří velkém majetku s nízkými kapitálovými nemají přístup k půdě, kterou potřebují k životu a investicemi nebo velké rozšíření uspokojení potřeb svých rodin. nevyužívané půdy jsou hlavními omezeními v přístupu k půdě a hlavními příčinami sociální nespravedlnosti. Národní koordinační organizace rolnických organizací, CNOC97
Guatemala Guatemala je známá jako vhodné území pro produkci biopaliv, ať již jde o etanol (cukrová třtina) nebo bionaftu (palmový olej). To způsobilo novou vlnu záborů půdy, což zasáhlo několik málo zbývajících domorodých a zemědělských oblastí. Území osázené v Guatemale cukrovou třtinou vzrostlo z 3,4 % celkové zemědělské plochy v roce 1980 až ke 14 % v roce 200899. Podobně také území
18
osázené palmami olejnými vzrostlo z 35 000 hektarů až k očekávaným 100 000 hektarům v roce 2010100. Oblasti považované za vhodné k pěstování cukrové třtiny a palmy olejné jsou také oblastmi, kde Ministerstvo zemědělství zaregistrovalo nejvyšší úroveň konfliktů o půdu101. Oblast údolí Polochic na severozápadě země je jednou z oblastí vytipovaných pro zvýšené pěstování cukrové třtiny. V roce 2005 přestěhovala rodina Widmannů svou rafinérii na cukrovou třtinu z jižního pobřeží do údolí Polochic a přejmenovala ji na Chawil Utz'aj (v místním jazyce kečua to znamená ‘Dobrá třtina’). Na to použila půjčku 26 milionu dolarů poskytnutou bankou Central American Bank for Economic Integration (CABEI)102. Do roku 2008 pěstovala Chawil Utz'aj cukrovou třtinu už na území 5 000 hektarů. Farmáři neměli jinou možnost než hledat obživu na neúrodných svazích Sierra de las Minas. Podle novinových článků nemohl Chawil Utz’aj v roce 2010 splácet svůj dluh a půda vlastněná rafinérií se dostala do veřejné aukce104. Farmářské rodiny, které musely před několika lety opustit údolí, se na konci roku 2010 rozhodly k návratu a obsazení půdy za účelem produkce potravin. Nicméně lidskoprávní mise programu UNESCO zaměřeného na udržitelný rozvoj z univerzity University of Cataluña zjistila v březnu 2011, že soukromé bezpečnostní jednotky v údolí Polochic nuceně vysídlily více než 800 rodin ze 14 komunit105.
Obrácený vývoj V případech zmíněných v tomto článku byly tisíce lidí falešnými sliby přemluveny, aby se vzdali své půdy (Indonésie) nebo byli vystěhováni ze své půdy a domovů (Uganda, Guatemala, Honduras). Případové studie ukázaly smutný obrázek toho, co se stane poté, když lidé ztratí svou půdu a živobytí. Vesničané v indonéském okrese Tayan Hulu, kteří pronajali svou půdu firmě PT. MAS, nemohou na půdě, kterou dostali výměnou, vypěstovat dost ovoce, aby přežili. Někteří zoufalí vesničané kradli ovoce z plantáží Zcela zřejmě je v zájmu společnosti vyvinout zemědělsko-palivový projekt, provozovaných společností, aby mohli uživit své rodiny. Byli který vydrží, spíše než kečujské chyceni a uvězněni. rolnické rodiny žijící v místě. Daniel Pascual, Comité de Unidad Campesina103
Vesničané ovlivnění investicí firmy NFC v okresech Kiboga a Mubende v Ugandě, informovali Oxfam, že v současné době mají mnohem méně jídla než předtím. Většina rodin jí pouze jednou nebo dvakrát denně místo tří jídel za den jako tomu bylo v minulosti. Výběr potravin je také menší a jeho nutriční hodnota není vysoká – lidé závisí prakticky jen na kukuřici a bojují s nedostatkem masa. Děti jsou náchylnější k chorobám, protože trpí podvýživou. Většina říká, že byli vystěhováni ze zavedených vesnic a někteří z těch, s nimiž Oxfam mluvil, říkají, že opustili domovy, kde žili přes třicet let. Všichni, kteří mluvili s Oxfamem, si v současné době najímají menší domky nebo si postavili dočasná obydlí z igelitu, slámy a dřeva. Jen málo z nich si může dovolit platit školné nebo léky. NFC říká, že v některých případech „vetřelci, kteří žijí na hranicích rezervovaného území, využívají různých vzdělávacích, zdravotnických nebo sociálních projektů zrealizovaných NFC, komunitami a místní vládou“106, ale podle vystěhovaných lidí, kteří mluvili s Oxfamem, nemá nikdo užitek z rozvojových projektů realizovaných NFC107. NFC připouští, že je složité vystopovat vystěhované lidi a dopátrat se, jestli a jaký mají profit z firemních aktivit108.
19
Komunity v ohrožení Nové pozemkové transakce často naruší komunity, oslabí dělbu společné půdy a vytvoří majetkové rozdíly. To se stalo v Tayan Hulu (a dalších komunitách Dayaků v Indonésii), kde rozvoj pěstování palmy olejné způsobil neshody mezi komunitou a jejími tradičními vůdci. V Ugandě změnil příliv lidí vystěhovaných ze své půdy do vesnic v okolí koncesí Mubende a Kiboga demografické poměry v oblasti. To mívá efekt na (už tak špatnou) kapacitu škol, lékařských zařízení a další infrastruktury. Například vesnice Kisiita blízko investice v Mubende a Kayindiyindi blízko koncese Kiboga se zvětšily přibližně dvakrát v důsledku toho, že lidé vystěhovaní ze svých domovů byli nuceni se do těchto vesnic nastěhovat. K tomu NFC zmiňuje svou práci v oblasti rozvoje infrastruktury (například školy a lékařská centra), o které říká, že je rovnoměrně rozdělována109. A znovu, nikdo z vystěhovaných, kteří hovořili s Oxfamem, neřekl, že by měl nějaký užitek z pomoci poskytované NFC na rozvoj společnosti110. Dopady na místní komunity popsané v této kapitole jsou vysoce problematické. V následujících kapitolách bude věnována pozornost regulačnímu kontextu na národních a mezinárodní úrovni, který může přetvořit nutné investice do zemědělství na noční můru pro ty, kteří jsou jejich součástí.
20
3 Co nefunguje na národní úrovni? Komunity očekávají, že stát zajistí, že investice budou v jejich nejlepším zájmu a ochrání je proti zneužití. Tato část článku vysvětlí, proč vlády připouští zábory půdy.
Práva bez moci Příležitosti často přichází společně s určitými riziky, ale pokud postižení lidé mají malou nebo žádnou moc je ovlivnit, rizika obyčejně převažují nad potenciálním prospěchem. Zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů ve věci práva na potraviny Olivier de Schutter poznamenal, že konvence o lidských právech obsahují jasná ustanovení vztahující se k jednáním o velkých pozemkových akvizicích. Důležitým principem je, že „všeobecně mají všechny přesuny v pozemkové držbě probíhat se svobodným, a informovaným souhlasem místních komunit, který je dán předem“111. Respekt k tomuto ustanovení je klíčem k dobrému vedení investice a je nepostradatelný pro snižování chudoby112. Místní vlády musí zajistit respektování tohoto principu. V oblasti vyjednávání o používání půdy to znamená, že je zajištěno, že lidé, kteří mají práva na pozemek, se účastní jednání a jsou informováni a zmocněni právem a institucemi tak, že z každé příležitosti mohou vytěžit to nejlepší. Získání souhlasu místních lidí a dalších komunit, kterých se to týká, může hned na začátku vytvořit pozitivní vztahy a předejít pozdějším konfliktům, ztrátě ziskům firem a ztrátě příjmům vlád.
Ne u stolu V praxi dochází k situaci, kdy se vlády nesnaží ani zajisti účast postižených vlastníků půdy na jednáních, natož aby podporovali jejich aktivitu a rozhodující roli v rozhodovacím procesu. Velmi často se stává, že o investicích jedná vláda – prezident, provinční vláda, či místní starosta nebo náčelník – kteří mají jen velice pochybný mandát od lidí, o jejichž majetkových právech se jedná. V případech, kde probíhají konzultace s místními komunitami, jsou ale rozhovory často předpojaté vůči rovnému zapojení žen a to dokonce i v případě, kde jsou těžce postižena jejich majetková práva (ať už primární nebo sekundární). K tomu dochází, protože ženy často nemají formálně nárok na právo držet půdu113. V žádném z případů zmíněných v tomto článku neprobíhala jednání za účasti nebo v zastoupení vlastníků půdy. Jednání vedli místní náčelníci a/nebo místní a národní vládní úřady. V Ugandě udělila NFA firmě NFC licence k půdě v okresech Mubende a Kiboga a, přes fakt, že práva místních komunit k půdě jsou předmětem sporu, údajně schválila nucené vystěhování více než dvaceti tisíc lidí. NFC ve své zprávě Sustainability Report for FY2010 popisuje, že v Mubende měl „proces mediace zahrnující národní vládu, místní vládu, vůdce komunit a obyčejné lidi“ za výsledek to, že „problém byl vyřešen mírovou cestou pomocí dobrovolného vystěhování.“ Poznamenává také, že v okrese Kiboga „se tým společenské odpovědnosti firmy NFC vypořádal s agresivní kampaní ze strany místní vlády a občanů sídlících v místě investice. Vetřelci spolupracují a dobrovolně opustili oblast“114. Nicméně, výzkum provedený Oxfamem ukázal shodu ve výpovědích ze strany vesničanů z obou okresů, že s nimi věc nikdo nekonzultoval a oni sami nesouhlasili se ztrátou své půdy, domovů a živobytí115. Vesničané říkají, že se sice konaly veřejná setkání za účasti zástupců vlády, ale diskuzím
21
nich se nediskutovalo a sloužila pouze k oznámení lhůt k vyklizení půdy. Nezdá se, že by toto bylo v rozporu s popisem od NFC. V dopise zaslaném Oxfamu popisuje NFC sérii „konzultací“, které se konaly v měsících před „vyklizením půdy“, „které jasně naznačily podmínky, za jakých se vyklízení půdy bude konat, zákony vztahující se k užití půdy na lesních porostech a časovému harmonogramu, který musí být dodržen“116. V srpnu 2008 se setkali zástupci NFC a úředníci okresu Kiboga, aby dojednali přemístění vystěhovaných lidí. Zápis z tohoto jednání ukazuje, že se ho neúčastnil žádný zástupce komunit a zaznamenává, že požadavek na přidělení maximálně dvou čtverečních mil pro přestěhování na dobu pěti let byl odsouhlasen bez jejich přítomnosti. NFC souhlasila se zaplacením průzkumu, který by jasně určil, kolik půdy bude potřeba. Jak NFC tak vesničané z Kibogy řekli Oxfamu, že takový průzkum proběhl, ale jeho výsledky nebyly nikdy zveřejněny117. Jeden vůdce komunity vysvětlil, že požadavek na přestěhování byl předán komunitě na veřejném setkání (které nemělo charakter konzultace), ale nedal se akceptovat, protože bylo výměnou nabídnuto jen málo půdy a řešení bylo jen dočasné118. V případě firmy NTD v Jižním Súdánu zajistilo „družstvo“ (spíše než samotná NTD) na státní úrovni pronájem 600 000 hektarů komunitní půdy. Stalo se tak v kontextu chybějícího jednotného národního systému akvizice půdy ze strany zahraničních investorů. Investice půdy před rokem 2009 byly spravovány pomocí kombinace (Severo) súdánského pozemkového práva, které bylo proměnlivě aplikováno společně se zvykovým pozemkovým právem. S pozemky se nakládalo pomocí ad hoc postupů, což přispívalo k nedostatku transparentnosti. V období transakce provedené firmou NTD bylo v Jižním Súdánu zvykové právo nejstarším a nejakceptovanějším právním rámcem pro nakládání s půdou119. Před rokem 2009 umožnovaly mezery v zákonech jednodušší velkoplošné akvizice bez velkých konzultací. Ačkoliv firma říká, že její „úmysly byly od začátku čisté – země měla být obdělávána v nejtěsnější spolupráci a za konzultací s komunitami, které se měly cítit jako majitelé půdy“, žádné konzultace s komunitou se před podepsáním smlouvy nekonaly. Zdá se, že pouze tři lidé – zakládající členové „družstva“ včetně hlavního náčelníka – seděli v době podpisu smlouvy v roce 2008 u jednacího stolu. Komunita nebyla informována a byla tak naprosto vyloučena z rozhodovacího procesu120. Podle místních se s nimi společnost setkala až v listopadu 2010. Pozemkový zákon pro Jižní Súdán z roku 2009, který byl přijat až po podepsání smlouvy mezi NTD a družstvem, ustavil, že konzultace s komunitou a informovaný souhlas jsou právním požadavkem pro jakoukoliv investici. Pouze indonéský případ nabídl jakousi formu konzultací s držiteli práv k půdě, ale ty postrádaly principy svobodného a informovaného souhlasu daného předem. Mnozí farmáři, kteří přišli o půdu, se cítili podvedeni. Podepsali dopis, který měl posléze širší negativní důsledky.
Neinformovaní Indonéský případ ilustruje význam přístupu k přesným a dobře načasovaným informacím pro majitele půdy. V informaci je moc, což platí zvláště pro vyjednávání. Přestože se někteří soukromí a veřejní hráči hlásí k principu svobodného a informovaného souhlasu daného předem, pro výzkumníky – a osamocené místní komunity – je těžké dostat se třeba jen k základním informacím o dojednaných smlouvách nebo o smlouvách, kde jednání stále probíhají. Mezinárodní institut pro životní prostředí a rozvoj (IIED) byl schopen dohledat pouze dvanáct smluv pro svou analýzu pozemkových transakcí121. Z těchto smluv institut zjistil, že „některé smlouvy podporující současnou vlnu pozemkových akvizic nemusí být vhodné pro svůj účel. Mnoho zkoumaných smluv jsou pouze krátké a nespecifické dokumenty, které udělují dlouhodobá práva k
22
velkým rozlohám pozemků a v některých případech také prioritní práva v přístupu k vodě výměnou za zdánlivě malý veřejný zisk a/nebo zjevně nekonkrétní sliby investic a/nebo pracovních míst“122. Nedostatek transparentnosti také podrývá veřejný dohled a může otevírat dveře korupci. Libérie je součástí tohoto trendu. Nedávno přepracovala smlouvy s investory, které byly následně schváleny parlamentem a v současnosti jsou k dispozici online. Podle IIED je tento počin významný na světové úrovni díky „odhodlanému politickému vedení, silnému vládnímu vyjednávacímu týmu a právní pomoci“. Smlouvy byly výrazně vylepšeny s ohledem na závazky investorů v oblasti pracovních míst, vzdělávání, místního zpracování a místního zásobování, důrazu na zabezpečení potravinami a pojistek v sociální oblasti a oblasti životního prostředí123.
Box 4: Jednotný standard k posílení majetkových práv? Členské země Organizace spojených národů pod záštitou Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost jsou ve finální fázi diskuzí o souboru „dobrovolných zásad zodpovědné držby půdy, lesů a oblastí rybolovu“. Jako první mezinárodní nástroj věnovaný vlastnictví půdy by měl tento dokument nastavit zásady pro vypořádávání problémů s redistribucí půdy, příchozími investicemi a přístupu žen k půdě. Tyto zásady snad poskytnou realizovatelný standard, kterého se budou moci držet jednotlivé národní vlády.
Detaily těchto velkých pozemkových transakcí jsou často zahalené tajemstvím, zvláště ty opravdu velké, které se zdají být vyjednané na té nejvyšší úrovni. Esther Obaikol, Výkonný ředitel Uganda Land Alliance
Na regionální úrovni také zaznamenáváme určitý vývoj. Nejvýznamnějším počinem je asi Rámec a zásady pozemkové politiky v Africe, který byl podpořen summitem Africké Unie v červenci 2009. Tento dokument získal významnou podporu mezi vládami afrických zemí a občanskou společností. Zdroje: UN Food and Agriculture Organization (FAO), ‘Land Tenure: Voluntary Guidelines’, http://www.fao.org/nr/tenure/voluntary-guidelines/en/ (last accessed July 2011); African Union (AU), African Development Bank (AfDB), Economic Commission for Africa (ECA) (2011) ‘Framework and Guidelines on Land Policy in Africa. Land Policy in Africa: A Framework to Strengthen Land Rights, Enhance Productivity and Secure Livelihoods’, Addis Ababa: AU/AfDB/ECA, http://www.au.int/en/dp/rea/content/framework-and-guidelines-land-policyafrica (poslední přístup v červenci 2011).
Nechránění Všechny země mají systémy pravidel a zákonů ustavující Jakákoliv půda, jejíž hodnota roste, vlastnická práva stejně tak, jako pravidla přístupu a užívání je odnímána z rukou těch chudých. Fernando Eguren, CEPES, Peru půdy. Často mají také komunity své vlastní systémy vlastnictví pozemků a majetku, které jsou starší než jednotlivé národní systémy. Takové systémy mají často kořeny ve specifické kultuře jednotlivých komunit, existují mimo záběr národního systému a liší se vzájemně v jednotlivých částech určité země. V mnoha zemích existuje komplikovaný hybrid zvykového a statutárního práva. Někdy také země převedou některé aspekty zvykového práva do své právní kodifikace, ale to nezbytně neznamená, že takové zákony jsou uvedeny v praxi.
23
Box 5: Peru – Vlády a firmy se snaží kapitalizovat zdroje Amazonské pánve V posledních dvaceti letech směřovalo do peruánské Amazonie mnoho nových investic v důsledku poskytnutých výhod národním a mezinárodním investorům státem a současným rozdrobováním legislativy, která před tím chránila kolektivní práva. Od doby vlády prezidenta Albetra Fujimoriho v roce 1992 pokračovala vlna investic v rámci všech dalších vlád, včetně těžby na plynových polích Camisea, Zákona na podporu biopaliv z roku 2003 a Iniciativy pro integraci regionální infrastruktury v Jižní Americe (IIRSA)124, která s sebou nese výstavbu velké vodní elektrárny a dálnice spojující pacifické pobřeží s Brazílií. Tento trend otevírání peruánské Amazonie soukromím investicím dosáhl svého vrcholu ve vládním období let 2006–11 a vedl k násilným konfliktům. Prezident García udělal neobvyklý krok a oslovil v roce 2007 veřejnost pomocí novinového sloupku nazvaného „Syndrom psa v korytě“125, ve kterém ozřejmil, že zdroje amazonského pralesa nejsou využívané kvůli zemědělským komunitám, které drží kolektivní práva k majetku a přístupu ke zdrojům. Prezident řekl, že ve výsledku se národ vzdává potenciálního prospěchu ze svého přírodního bohatství. Déle napsal, že amazonské komunity neumožňují investice soukromých společností do využívání přírodních zdrojů, což jim umožňuje ochrana zákony garantujícími určitá kolektivní práva. Prezident tak usoudil, že vysoká chudoba mezi amazonskými komunitami je důsledkem kombinace „zastaralých zákonů“ a samotného chování komunit, které charakterizoval jako „líné“ a „zahálčivé“. Předchozí výrok se vztahoval k metafoře užité v titulku sloupku: pes v korytě sám jídlo nejí, ale nedovolí ostatním se k němu přiblížit. V prvním pololetí roku 2008 byla tato polemická analýza následována sérií 99 dekretů, z nichž mnohé byly zaměřené na rušení kolektivních práv a prosazování nových nástrojů pro soukromé investory, kteří by tak mohli získat přístup k půdě a zdrojům v amazonském pralese. Protesty proti těmto dekretům eskalovaly v červnu 2009 při násilné konfrontaci v severoamazonském městě Bagua, kde zemřelo mnoho domorodých obyvatel a příslušníků policie. Výsledkem popsané vládní politiky je v současné době více jak 50 velkých projektů spjatých s energetikou. Ropné a plynové koncese pokrývají 70 % peruánské Amazonie, byly uděleny těžařské koncese na území více než 10 milionů hektarů a dřevo se může těžit na skoro 8 milionech hektarů lesa. Uprostřed této pozemkové horečky oznámila vládní agentura Pro-inversión plány na pěstování rostlin na výrobu biopaliv na ploše půl milionu hektarů.
Ve většině případů se tato surovinová horečka objevuje bez vědomí občanů Peru. Existuje zde významný nedostatek transparentnosti v právních a administrativních řízeních, stejně také nedostatek v oblasti posuzování vlivů na sociální struktury a životní prostředí. Výsledkem je ohrožení biodiversity v Amazonském pralese a růst potravinové nesoběstačnost mezi rolníky a původními obyvateli. Komunity se obávají, že budou vysídleny. Na rozdíl od tohoto trendu schválila nová vláda prezidenta Humaly po pár měsících ve funkci nový zákon, který vyžaduje svobodný a informovaný souhlas daný předem komunitami postiženými využíváním přírodních zdrojů.
… Zpravodaj byl informován o několika případech vystěhovávání [v Guatemale] v situacích, kdy povaha pozemkového vlastníka nebyla náležitě ověřena nebo kde nebyly správně vyznačeny hranice jmenovaného území. Přestože se jedná o nelegální aktivitu, byla v několika případech zjištěna také spolupráce dělníků finca při procesu vystěhovávání. I když vláda ukázala snahu řešit některé případy pomocí kulatých stolů (mesas de dialogo), Zvláštní zpravodaj si povšiml, že bohatí vlastníci půdy jsou až příliš často lépe podporováni státním aparátem než chudí rolníci (campesinos). Zpráva Zvláštního zpravodaje Organizace spojených národů ve věci práva na potraviny Oliviera de Schuttera, Mise do Guatemaly, strana 8126
24
Nový globalizační tlak na půdu přinesl větší zátěž pro kombinaci právních systémů, které v mnoha zemích fungují. V praxi mohou investoři využít nejasnosti vzniklé z překryvu jednotlivých právních systémů, aby se tak vyhnuli určitým požadavkům, nebo je využít díky úzkým vztahům s vládou nebo zvykovým náčelníkem. Přiznaná pozemková práva jsou jen tak silná, jak silné jsou instituce, které je udržují. To je také případ vystěhování vesničanů z plantáží firmy NFC v Ugandě. Komunity věří, že drží formální práva k půdě, na které žijí a se kterou spojily svá živobytí a tuto víru přenáší do právního systému, aby taková práva chránil. Ugandský nejvyšší soud udělil dočasná opatření zamezující vystěhovávání v okresech Kiboga a Mubende127. Nicméně, vystěhovávání pokračovala a místní lidé tvrdí, že na místo byla vyslána armáda a policie, aby ve spolupráci s dělníky, kteří byli údajně zaměstnaní firmou, vynutila stěhování128. NFA a NFC považují vesničany za „vetřelce“ a poukazují na nařízení zakazující vystěhovávání v Mubende, ale jejich argumenty naráží na protesty vystěhovaných komunit a nebyly ještě detailně prozkoumány ugandskými soudy129. NFC odmítá jakékoliv zapojení v procesu stěhování a trvá na tom, že vesničané opustili svou půdu dobrovolně. Výzkumné centrum Center for International Forestry Research (CIFOR) zjistilo při výzkumu několika případů v subsaharské Africe, že investice do pozemků často končí pro lokální komunity tím samým výsledkem i přes rozdílné národní kontexty a právní systémy. Například zvyková práva byla během vyjednávání o pozemkových akvizicích chráněna jen zřídka, přesto že zákon taková práva uznává. Výzkumníci usoudili, že „výsledky jsou nápadně podobné i přes velkou rozdílnost právních a institucionálních rámců chránících zvykové právo a regulujících velkoplošné pozemkové transakce“130. Podobně také pěstitel palmového oleje PT. MAS využil nekonzistence v indonéském pozemkovém právu131. Dayacký systém držby půdy používaný v západním Kalimantanu se řídí zvykovým právem adat. Zatímco půda je ve společném vlastnictví, jednotlivci mohou získat právo k jejímu používání. Hranice jednotlivých území nejsou vyznačeny, ale jsou ustaveny zvykově a pozemková práva přechází z generace na generaci. V kraji Sanggau vyznačila místní vláda jednu třetinu půdy jako izin lokasi, neboli půdu, o kterou se mohou firmy po dohodě podělit s místními komunitami. To často znamená, že místní vůdci jsou oprávněni firmami a místními úřady k tomu, aby přemluvili – nebo přinutili – rodiny předat svou půdu132. V praxi to často znamená, že domorodý náčelník (Kepala Adat), starosta vesnice a starosta místní části dostávají měsíční mzdu od firmy pěstující palmy olejné. Sawit Watch poznamenává, že „výsledkem je, že starostové a náčelníci nereprezentují komunitu, ale efektivně zastupují firmu proti své vlastní komunitě“.
Žádné východisko V praxi lidé přistoupí na dohody, které jsou, jazykem teorie Pozemkové dohody se vyjednávají rychle vyjednávání, lepší než to, co sami vidí jako „nejlepší a za zavřenými dveřmi. Ale tajemství a alternativu k vyjednané dohodě“(BATNA)134. Pokud žena spěch nejsou přáteli dobrých dohod. jako malý vlastník, jehož pozemková práva jsou ohrožena, Místo rychlých smluv o použití půdy by měly vlády propagovat transparentní věří, že dokáže získat lepší dohodu jiným způsobem, jako veřejnou debatu o budoucnosti například za pomoci násilí nebo soudní cestou, nepřistoupí zemědělství ve svých zemích. na dohodu pomocí vyjednávání. Nicméně pokud cítí, že Lorenzo Cotula, IIED133 nemá jinou možnost, je pravděpodobné, že bude souhlasit skoro s každým návrhem. Pokud ví, že její pozemková práva jsou slabá, že soudy jsou zkorumpované nebo neefektivní a že může být zbita policií či najatými násilníky, nemá jinou možnost než souhlasit. Toto ilustrují výpovědi vesničanů z jednoho z případů vyšetřovaných Oxfamem, kde se Oxfam ptal,
25
jestli by přistoupili na dohodu, pokud by jim bylo nabídnuto odškodnění. Všichni řekli, že by přijali, i kdyby nevěděli nic o podmínkách nabídky. Posílení práv žen-farmářek a dalších malých producentů potravin stejně tak jejich přístup ke spravedlnosti je naprosto zásadní. Pokud lidé postižení při pozemkových transakcích budou moci vyjádřit svůj svobodný a informovaný souhlas předem, bude zajištěno, že znají svá práva a ví, jak je vymáhat. Naproti tomu, absence právního státu a přístupu k justici mohou způsobit násilné konflikty zaviněné buď zájmy investorů, nebo komunitami pokoušejícími se vymoci svá práva. Komunity budou bojovat, pokud bude v nebezpečí něco tak základního jako jejich půda. Je to v zájmu jejich živobytí, identity a přežití.
26
4 Co nefunguje na mezinárodní úrovni? Projekty představené v této práci jsou skrze investice a obchod napojeny na mezinárodní trhy. Poté, co selže zodpovědnost na místní a národní úrovni, existují ještě mezinárodní nástroje, které by měly zamezit zneužití či nezodpovědným praktikám. Pracují ale tyto mechanismy?
Lidskoprávní nástroje Konvence o lidských právech obsahují jasné povinnosti týkající se k velkoplošným akvizicím půdy. Nepostihují pouze vlády hostící investice, ale také investující firmy nebo firmy získávající z takovýchto operací suroviny. Vztahují se také na domácí vlády takovýchto firem135. Systém lidských práv ale často nezvládá poskytnout jednotlivcům nebo komunitám praktické a efektivní řešení, aby udržel firmy a domácí vlády v pozici zodpovědných hospodářů. Některé regiony, jako je Afrika, Evropa a oba americké kontinenty, mají soudy zabývající se lidskými právy a komise, které umožňují jednotlivcům a komunitám vznést stížnosti proti vládám. Tyto nástroje byly testovány, i když ne moc často, ve vztahu k jednání zahraničních společností. • Meziamerický soud pro lidská práva má bohatou sbírku precedentů chránících kolektivní práva původních obyvatel a v několika případech také rozhodl, že státy nedodržely podmínku získání svobodného a informovaného souhlasu postižených komunit předem136. Například v jednom případě, který zahrnoval partnera Oxfamu Forest Peoples’ Programme, soud rozhodl, že by surinamská vláda měla prozkoumat a rozvážit korekci dříve udělených koncesí k těžbě nerostů a dřeva137. • Africká komise pro lidská práva a práva národů rozhodla ve prospěch pozemkových práv pasteveckých komunit Endorois v Keni ve sporu s vládou, která na jejich území chtěla ustavit rezervaci138. Je velmi důležité, že je mezinárodní právní systém vytvářen s ohledem na ochranu pozemkových práv a že dotčené komunity už mohou tento systém testovat v praxi. I když výše zmíněné rozsudky ustavily důležité precedenty, jedná se zatím jen o ojedinělé případy. V případech zmíněných v tomto článku soudy žádné východisko neposkytly.
27
Chránit, respektovat a napravit Generální tajemník OSN jmenoval Zvláštního poradce pro lidská práva, nadnárodní korporace a další obchodní společnosti Johna Ruggieho ve snaze navrhnout opatření, která by vyplnila mezeru v aplikaci principů lidských práv ve světě businessu. John Ruggie v současné době ukončil svůj šestiletý mandát. Zatímco v rámci jeho mandátu se mu podařilo vytrvořit široký rámec a soustavu vůdčích principů, které jsou v současné době prosazovány Radou pro lidská práva Organizace spojených národů, následné mechanismy musí být ještě prosazeny140. V současné době je známo, že rámec Organizace spojených národů je založen na myšlence „Chránit, respektovat a napravit“. Jednotlivé státy mají povinnost chránit občany před zneužíváním lidských práv třetími stranami včetně firem a korporace mají zodpovědnost v respektování lidských práv. Lidé také musí mít efektivní přístup k nápravným opatřením141. Rámec a jeho principy identifikují následující role, které firmy musí zaujmout, aby splnily mezinárodně uznávané závazky v oblasti lidských práv:
Hlavní příčina dnešní složité situace v oblasti businessu a lidských práv leží v mezerách v řízení vytvořených globalizací – mezi dosahem a dopadem ekonomických sil a hráčů a kapacitou společností řídit jejich nepříznivé důsledky. Tyto mezery poskytují prostředí pro neoprávněné jednání firem všeho druhy bez adekvátních sankcí nebo odškodnění. Naší hlavní výzvou je zúžit a nakonec zaplnit tyto mezery ve vztahu k lidským právům. John Ruggie, Zvláštní poradce OSN pro lidská práva, nadnárodní korporace a další obchodní společnosti139
• Identifikovat, předejít a zmírnit nepříznivé dopady svého jednání na lidská práva; • Vykonat proces due diligence vztahující se k dopadům na lidská práva, které mohou firmy způsobit svými aktivitami nebo které mohou být v přímém vztahu k jejich aktivitám, produktům nebo službám v obchodním vztahu (jinými slovy – firma by měla převzít zodpovědnost za celý svůj dodavatelský řetězec); • Zveřejnit, jak firma řeší dopady na lidská práva; • Poskytnout obětem přístup k efektivnímu odškodnění142. Chování firem popsané v tomto dokumentu je stále velmi vzdálené od dodržování těchto zásad.
Domácí vlády Rámec Organizace spojených národů také podtrhuje důležitost státního dohledu a to včetně dohledu nad firmami aktivními v zahraničí. Žádá vlády, aby poskytly efektivní nápravu v případě poškozování lidských práv firmami. Investoři často využívají k akvizicím půdy slabost nebo neexistenci řízení na národní úrovni. K řešení takového problému by domácí země (země, kde mají investoři sídlo) měly zavést tvrdší pravidla a pojistky pro firmy bez ohledu na to, kde jsou takové firmy aktivní, za účelem zvýšení transparentnosti, regulace obchodních praktik a umožnění komunitám získat odškodné.
Transparentnost Právní ustanovení o transparentnosti jsou důležitá v kontextu záborů půdy, protože podrobnosti investic (kdo je v nich zapojen, kdo byl informován, kolik půdy bylo pronajato nebo prodáno a na jak dlouho) jsou často nejasné.
28
Nedostatek transparentnosti omezuje nejen zapojení skupin občanské společnosti do procesu vyjednávání a uskutečňování dohod, ale tako schopnost místních zainteresovaných skupin reagovat na nové výzvy a příležitosti. Nedostatečná transparentnost zároveň podkopává vyjednávací sílu. V současné době je pro místní komunity (nebo jejich domácí a mezinárodní spojence) těžké zjistit, kdo ve skutečnosti financuje nebo řídí investici do půdy a jakými se řídí zákony. V současnosti právní systémy klíčových zemí neumožňují transparentně informovat o investicích do půdy a vody. Americký Dodd-Frankův zákon z roku 2010 vytváří nové povinnosti s ohledem na transparentnost investic, ale týká se jen těžařských oborů143. Snahy prosazovat mezinárodní transparentnost mohou být důležitým krokem, pokud se poučíme z omezeného dopadu dalších iniciativ, jako je například Iniciativa pro transparentnost těžařského průmyslu (Extractive Industries Transparency Initiative - EITI). I když EITI získává uznání za vytváření prostoru pro národní organizace občanské společnosti a osvětlování finančních toků, její dopad je pouze omezený, protože jde o dobrovolné sdružení. Její závazky se také netýkají podrobností ve smlouvách nebo transparentnosti ohledně rozhovorů před tím, než jsou smlouvy uzavřeny. Mezitím se iniciativy občanské společnosti snaží pomoci osvětlit to, co zůstává přísně tajným144.
Obchodní praktiky Zatímco zákony prosazující transparentnost jsou v domácích státech pouze omezené, v zahraničí již fungují některá opatření regulující investice a obchodní praktiky. Ve Spojených státech amerických funguje od roku 1977 Zákon o zahraničních korupčních praktikách (FCPA) a v roce 2010 byl schválen Dodd-Frankův zákon. Velká Británie schválila v roce 2010 Zákon o úplatcích. Tyto zákony vytvářejí povinnosti o zahraničním obchodním chování britských a amerických společností. Například FCPA obsahuje antikorupční ustanovení, které může být aplikováno na případech, kde se objevilo riziko uzavírání smluv pod vlivem korupce. Tento zákon je unikátní, protože ukládá, že zahraniční investice jsou právním problémem ve Spojených státech (kde korporace většinou sídlí) a ne pouze v cílových zemích, kde jsou mechanismy vymáhání práva často nedostatečně vyvinuté.
Povinnosti pro investory Zatímco je poměrně obtížné odsouhlasit a implementovat lidskoprávní nástroje, které mohou poskytnout efektivní ochranu proti zneužití moci firmami, některé další iniciativy mohou hrát důležitou roli v zaplnění mezer v řízení na globální úrovni – ať již krátkodobě jako efektivní mechanismy k regulaci firemních kroků nebo dlouhodobě jako odrazové můstky k budoucímu mezinárodnímu nastavení. Jedná se hlavně o Směrnice pro nadnárodní společnosti Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)145, které mají podporu komerční sféry, vlád, odborových svazů a mnoha nevládních organizací včetně Oxfamu. Směrnice v oblasti lidských práv výrazně čerpají z práce Johna Ruggieho a se vztahují na všechny společnosti v členských zemích OECD, které se věnují nadnárodním aktivitám. Ustanovují povinnost vlád založit národní kontaktní místa, která by řešila stížnosti vznesené v souvislosti s porušováním zákonů firmami a poskytla postiženým komunitám příležitost ke vznesení stížností. Do současnosti bylo pomocí tohoto mechanismu řešeno přes 200 případů. Existují také pravidla, standardy a mechanismy, které byly vyvinuty samotným soukromým sektorem na úrovni firem nebo celého sektoru či na principu iniciativ více zainteresovaných subjektů (MSI). Firmy, které vylepšené postupy plně integrovaly do svých strategií a obchodních operací, jsou často
29
motory dobrovolných iniciativ usilujících o zavedení všeobecných standardů. To se týká principů Equator Principles, které propagují pojistky v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, a Principů a kritérií kulatého stolu o udržitelném palmovém oleji (Principles and Criteria of the Roundtable on Sustainable Palm Oil - RSPO), které řídí výrobu a zpracování palmového oleje. MSI mohou hrát pouze omezenou roli ve vyplňování mezery v řízení vytvořené v rámci globalizace, protože mohou ovlivnit pouze své členy a nepřímo také své obchodní partnery. Mohou ale hrát důležitou roli v podpoře prostředí, které vede k ustavení vymahatelných pravidel ať už mezinárodních nebo na národní úrovni v zemích, kterých se toto týká. Některé z nich mají mechanismy pro podávání stížností, které by se mohly stát užitečným nástrojem pro postižené komunity.
Standardy pro investory IFC má jasná pravidla, které určují, do jakých projektů bude investovat. Tato pravidla obsahují také konzultace s komunitami a pojistky v oblasti sociální a životního prostředí. V současnosti se k těmto standardům hlásí mnoho veřejných i soukromých finančních institucí146. Například tvoří základ principů Equator Principles147. V nedávné době vyjádřily mezinárodní finanční instituce, firmy z oblasti těžařství a manažeři sociálně odpovědných investičních fondů rostoucí podporu principu svobodného a informovaného souhlasu daného předem. Jak poznamenala IFC, diskuze mezinárodních institucí o tomto principu se posunula z otázek zda by měl být implementován k otázce, jak tento princip implementovat148. IFC má také přístupný mechanismus pro podávání stížností pomocí svého nezávislého Poradce/Ombudsmana (CAO)149, který pomohl komunitám v indonéském Západním Kalimantanu vyřešit problémy s firmou Wilmar pěstující palmy olejné (viz Box 6). Přes tento úspěch se na CAO nebo podobná oddělení dalších investorů obrátilo jen velmi málo organizací občanské společnosti150. Box 6: Stížnost se může vyplatit – Případ Wilmar Od osmdesátých let investovala Skupina Světové banky s pomocí IFC více než dvě miliardy dolarů do podpory světového obchodu s palmovým olejem. Singapurská Wilmar Group je jedna z firem, která obdržela od IFC podporu. A stejně jako jiné firmy byla Wilmar v Západním Kalimantanu obviněna ze záborů půdy, extenzivního kácení lesů a porušování lidských práv. První zpráva Wilmaru o udržitelnosti z roku 2009 citovala člena komunity z vesnice Dusun Sajingan Kecil, okres Desa Semanga v Západním Kalimantanu151: ‘Na počátku roku 2005 jsme pracovali v džungli a viděli jsme, že byla vyčištěna nějaká půda. Když jsme se pokusili zjistit, kdo to udělal, zjistili jsme, že to byla firma PT. ANI [PT. Agro Nusa Investama, dceřiná společnost Wilmaru podnikající v Západním Kalimantanu] ... Ztráta půdy nás stojí živobytí. Vůdce komunity se setkal s manažerem plantáže. Řekli nám, že firma nevěděla, že ta půda patřila nám. Požádali jsme tedy firmu, aby zastavila kácení a upravila vyčištěnou plochu do původní podoby, ale oni to neudělali a my nemohli najít žádné řešení.“ V roce 2007 občanské skupiny podaly formální stížnost k CAO na základě investice IFC v jiných aktivitách firmy Wilmar. Komunity zvýšily počet obvinění, včetně přebírání půdy patřící původnímu obyvatelstvu bez povolení, nelegálního kácení, odlesnění a faktu, že Wilmar nebyl schopen ustavit dohodnutá území pro malé farmy.
30
CAO zjistil, že Wilmar přiznal, že podnikal na komunitní půdě bez svobodného a informovaného souhlasu komunity a že tento problém musel být (stejně jako jiné problémy) vyřešen. Proces řešení problému vyvrcholil v roce 2008 domluveným narovnáním mezi Wilmarem a více než jedním tisícem členů komunity v Západním Kalimantanu. Narovnání obsahovalo odškodnění za půdu, návrat 1699 hektarů lesní půdy patřící komunitě a rozvojové fondy pro každou z komunit. Wilmar také souhlasil s uskutečněním upraveného přístupu k řešení sociálních konfliktů a sporů o půdu. Firma deklarovala, že pracuje na zabudování principu svobodného a informovaného souhlasu daného předem do všech svých aktivit. Monitorování těchto dohod stále pokračuje. Problémy spojené s místním povolováním a pozemkovými právy se týkají celého sektoru. Celá Skupina Světové banky zrevidovala díky konzultacím po celém světě svou strategii v oblasti palmového oleje. Během těchto konzultací bylo v platnosti moratorium na všechny investice do palmového oleje. Přezkum prokázal, že držba půdy a změny jejího užití jsou ústředním bodem v zodpovědném přístupu k sektoru produkujícímu palmový olej. Přiznal také klíčovou roli silného řízení pozemkové držby, které působí jako protiváha silných ekonomických pobídek k velkoplošné expanzi. Přezkum také vedl k podpoře rozvoje odvětví na „degradované půdě“ místo lesů patřících komunitám a malých farem a navrhl přesun k investicím, které přináší prospěch malým farmářům. Existuje stále enormní potřeba v oblasti zodpovědnosti firem: sama firma Wilmar uvádí, že je zapojena do řešení 43 konfliktů v Kalimantanu a pěti na Sumatře. Indonéská nevládní organizace Sawit Watch monitoruje více než 600 konfliktů spojených s palmovým olejem. * Stížnost byla podporována, mezi jinými, také Oxfamem a organizacemi Sawit Watch a Forest Peoples Programme. Zdroje: Forest Peoples Programme, materiál publikován na IFC, http://www.forestpeoples.org/topics/responsible-finance/internationalfinance-corporation-ifc (poslední přístup v červenci 2011); Wilmar International Ltd (2009) ‘Sustainability Report’, Singapore: Wilmar International Ltd, pp.52, 53-54, 56; CAO (2009) ‘Final Ombudsman Assessment Report, March 2009, on the Complaint from Communities in Kalimantan and Civil Society in relation to activities of the Wilmar Group of Companies’, Washington, D.C.: Office of the Compliance Advisor/Ombudsman (CAO); CAO (2007) ‘Preliminary Stakeholder Assessment, November 2007, Regarding Community and Civil Society concerns in relation to activities of the Wilmar Group of Companies’, Washington, D.C.: Office of the Compliance Advisor/Ombudsman (CAO); Private communications with Sawit Watch (www.sawitwatch.org.id (poslední přístup v červenci 2011).
Neúčinnost mezinárodních standardů a pravidel k ochraně komunit před devastujícími následky záborů půdy152 je dobře ilustrovaná na případě firmy NFC v Ugandě. NFC je podporována investicemi z mezinárodních finančních institucí a bank, jejichž procesy due diligence v tomto ohledu pravděpodobně selhaly. IFC zkoumala aktivity NFC v Mubende jako součást své due diligence pro investici sedmi milionů dolarů v Agri-Vie, což je fond zemědělského podnikání vlastněný soukromými investory, jehož portfolio obsahuje také NFC. Na jednu stranu IFC došla k závěru, že NFC nebyla schopna jasně aplikovat principy platné pro přesidlování ve standardech IFC pro pozemkové akvizice a nedobrovolné přesídlení. Tento standard uznává, že pozemkové akvizice spojené s určitým projektem a následné omezení v užití půdy mohou mít neblahý dopad na komunity užívající tuto půdu a proto požaduje, aby postižené komunity měly nárok na odškodnění, přesídlení a obnovení svého živobytí153. V tomto případě, se jednalo o přesídlení nařízené vládou a protože z pohledu IFC firma NFC prokázala, že podnikla „všechny možné pokusy o domluvu a spolupráci s vládní agenturou“, byla IFC spokojena. NFC prokázala dodržování standardu „do rozsahu povoleného vládou“154. Hodnocení provedené IFC nezahrnuje aktivity firmy NFC v okrese Kiboga. Evropská investiční banka (EIB), což je instituce financující aktivity Evropské unie, má také standardy pro projekty v oblasti sociální a životního prostředí, které financuje. EIB financovala rozšiřování aktivity firmy NFC v Namwase pomocí půjčky pěti milionů eur a dotačního grantu v hodnotě 500 tisíc eur, který financoval práci v oblasti společenské odpovědnosti (CSR) firmy. Stejně jako IFC, EIB také nepřímo podporuje NFC prostřednictvím investice 12 milionů dolarů do fondu Agri-Vie. EIB říká, že si byla vědoma pozemkových sporů mezi NFC a komunitami a rizika, které to pro tento projekt představovalo. Navíc také říká, že je spokojena s hodnocením dopadu na životní prostředí tohoto
31
projektu bez ohledu na výsledek současných právních sporů a věří, že NFC jednala jen v rámci svých práv. Říká, že hodnotí tento projekt v souladu s svými standardy v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, které obsahují také ustanovení o nedobrovolném přesídlení. To říká, že „lidé, jejichž živobytí bylo negativně postiženo projektem, by měli získat kompenzaci v podobě zlepšení jejich živobytí či jeho minimálního obnovení a/nebo získat adekvátní odškodnění za každou utrpěnou škodu“155. Opět se nezdá, že by EIB hodnotila aktivity firmy v okrese Kiboga. Banka HSBC investovala do NFC okolo deseti milionů dolarů, vlastní ve firmě podíl 20 % a má také křeslo ve správní radě společnosti. Její investice byla uskutečněna pod podmínkou, že NFC uskuteční adekvátní pokrok na cestě k certifikaci od FSC156. HSBC má také strategie udržitelnosti pro „citlivé sektory“ včetně té pro sektor lesní půdy a lesních produkty a říká, že NFC splňuje požadavky na udržitelnost v tomto sektoru157. Nicméně strategie banky HSBC (a strategie dalších investorů) závisí na výsledcích nezávislých hodnocení prováděných externími orgány jako je FSC. Z pohledu Oxfamu tento případ poukazuje na závážné chyby v nezávislého hodnocení procesech. V případě HSBC je závislost na certifikaci od FSC zvláště znepokojující. Banka, jako člen představenstva firmy, si měla být vědoma existence soudních řízení proti NFC, které se týkaly prosazování vlastnických práv k půdě. Box 7: Nová vlna financování – investice bez účasti na chodu podniku (hands-off investment)
Standardy v dodavatelských řetězcích V IFC existuje rostoucí trend v půjčování peněz prostřednictvím finančních prostředníků (FI), jako jsou fondy soukromého kapitálu nebo banky. IFC tak nemusí sama řídit půjčky a investice. Ve finančním roce 2010 tvořilo půjčování peněz pomocí FI více než jednu polovinu nových projektů IFC. Oxfam věří, že by se měly standardy IFC jednoznačně uplatňovat také na všechny projekty uskutečňované finančními prostředníky. To, že IFC půjčuje peníze prostřednictvím FI, snižuje transparentnost a nevěnuje dostatečnou pozornost problémům v sociální oblasti a oblasti životního prostředí, protože tento postup nechává většinu hodnocení, monitoringu a dohledu na finančních prostřednících. Postižené komunity často ani neví, že projekt je podporován penězi poskytnutými právě IFC a proto není pravděpodobné, že by použily její mechanismus pro stížnosti. V případě firmy NFC v Ugandě je podpora IFC provedena pomocí zemědělského fondu soukromého kapitálu Agri-Vie, jehož portfolio obsahuje také NFC. Agri-Vie říká, že všechny společnosti, do kterých investuje, musí vyhovovat standardům IFC na provoz, že před investováním do NFC provedla rozsáhlý proces due diligence, a že podle jejího názoru NFC plně vyhovovala všem standardům IFC158. Ale tyto standardy neochránily živobytí lidí přestěhovaných v okresech Kiboga a Mubende. Oxfam věří, že by IFC, i když je o jeden krok dál kvůli investici přes AgriVie, měla přehodnotit svůj postup a být zodpovědná za všechny nedostatky ve svém due diligence a monitorovacích procesech v tomto případě. Pokud budou identifikovány nějaké nedostatky, neměly by se již v budoucnosti objevit. Zdroje: Bretton Woods Project / Ulu Foundation (2010) ‘Out of sight, out of mind? IFC investment through banks, private equity firms and other financial intermediaries’, http://www.brettonwoodsproject.org/art-567190 (last accessed July 2011); Bretton Woods Project (2011) ‘IFC standards revision leaves out human rights’, http://www.brettonwoodsproject.org/art-567600 (poslední přístup v červenci 2011).
Standardy v hodnotových řetězcích Postižení jednotlivci a komunity se často mohou se svými stížnostmi obrátit také na jiné aktéry zapojené do dodavatelského řetězce. Mechanismy pro stížnosti provozované FSC a RSPO by mohly poskytnout cestu pro postižené komunity z případů představených v tomto článku159.
32
FSC certifikuje lesní investice, které dodržují ty nejlepší provozní postupy ve vztahu k práci, sociálním problémům a problémům životního prostředí. V roce 2010 bylo prostřednictvím FSC certifikováno přes 120 milionů hektarů ve více než osmdesáti zemích celého světa, což je ekvivalent přibližně pěti procent světových lesů používaných pro výrobu. Zatímco principy a kritéria používaná FSC vyžadují ochranu místních práv vlastnictví, použití nebo přístupu, certifikace provozu někdy tento požadavek neobsahuje. To se stalo v případě plantáže NFC v Mubende, která měla certifikaci FSC i přes to, co se Oxfamu zdálo jako porušování těchto práv. Například princip FSC číslo 2 o držbě a užití práv a povinností vyžaduje, aby „byly uvedeny do chodu náležité mechanismy, které pomohou řešit spory týkající se nároků na držbu práva na užití“ a že „spory zásadní velikosti zahrnující významný počet zájmů nedovolí za normální situace certifikaci projektu.“ Princip 4 pojednávající o vztazích s komunitami a právech pracovníků vyžaduje náležitý mechanismus „pro poskytnutí spravedlivého odškodnění v případech ztráty nebo poškození ovlivňujících národní nebo zvyková práva, majetek, zdroje nebo živobytí místních lidí“160. Dohledový audit plantáže Mubende provedený FSC, který provedla poradenská firma SGS v červnu 2010, došel k závěru, že „společnost použila mírové prostředky a jednala zodpovědně za účelem vyřešení problému nelegálního pobytu a v současné době neexistují žádné zásadní spory ohledně držby a/nebo užití půdy, které by ovlivňovaly aktivity firmy.“ SGS také říká, že platnost soudních sporů je „vysoce pochybná“161. Podle Oxfamu není pro toto hodnocení jasný základ z pohledu probíhajících soudních procesů, které zahrnují přes 20 tisíc osob uplatňujících nároky a zpráv komunit, že nebylo poskytnuto žádné odškodné za ztrátu živobytí a majetku. Oxfamu není jasné, jak mohly být dodrženy Principy FSC 2 a 4162. RSPO, iniciativa mnoha zainteresovaných skupin, která byla založena v roce 2004, spojila producenty palmového oleje, zpracovatele, obchodníky, výrobce spotřebního zboží, maloobchodníky, banky, investory a nevládní organizace zaměřené na sociální problémy a životní prostředí za účelem vytvořit a používat globální standardy pro udržitelný palmový olej. Unilever, Nestlé, McDonald’s a Burger King již deklarovali, že jimi používaný palmový olej bude do roku 2015 vyráběn zodpovědnými metodami. I přes dílčí úspěchy spočívající ve zlepšení procesu výroby velkými producenty palmového oleje v jihovýchodní Asii RSPO stále ještě nesdružuje další firmy aktivní v tomto regionu. Organizace má ještě menší vliv v v západní Africe a Latinské Americe, kde se pěstování palmového oleje v současnosti rozvíjí.
Box 8: Zodpovědné zemědělské investice (RAI): Podporují nebo odrazují od většího množství pozemkových transakcí? Přes rozšířené protesty mnoha pozorovatelů podporuje Světová banka a tři organizace OSN (FAO, IFAD a UNCTAD) nový soubor principů pobízejících firmy k zodpovědným investicím do půdy, který se jmenuje Principy zodpovědného zemědělského investování (Principles for Responsible Agricultural Investment). Tyto principy pobízejí firmy k respektování místních práv, zajištění transparentnosti a dobrému chování v sociálních věcech a k životnímu prostředí. Někteří trvají na tom, že tyto principy pomáhají vymýtit velkoplošné pozemkové akvizice a jiní jsou přesvědčeni, že principy jsou jen prostředkem k legitimizaci záborů půdy a mají usnadnit „dlouhodobé přebírání malých farem firmami (zahraničními i domácími)“. Ať již byl záměr jakýkoliv, principy jsou nejen slabší než jakékoliv další standardy zmíněné výše a neměly by být brány jako skutečná odpověď na zde popsané vážné a rozšířené problémy. Zdroje: Knowledge Exchange Platform for Responsible Agro-Investment (RAI), http://www.responsibleagroinvestment.org/ (poslední přístup v červenci 2011); GRAIN (2011) ‘It’s time to outlaw land grabbing, not make it responsible!’, Barcelona: GRAIN, http://www.grain.org/o_files/RAI-EN.pdf (poslední přístup v červenci 2011).
33
Bylo správné, že CDM Watch byla znepokojena. Správní rada podnikla vyšetřování a po plném zhodnocení zjistila, že projednání vyhovělo požadavkům CDM pod parametry jejího mandátu. Je to záležitost Hondurasu, aby se vyrovnal s nevyřešenými spory o půdu a převzal zodpovědnost za násilí v kraji. Martin Hession, předseda představenstva CDM 163
Pokřivené strategie I když jsou některé národní a nadnárodní vládní strategie dobře myšlené, v praxi často oslabují právo komunit na půdu. Poskytují pobídky, zvyšující zájem o půdu nebo pomáhají i škodlivé investice. V posledním desetiletí představila Evropská unie a Spojené státy (ale i jiné státy) strategie v oblasti výroby biopaliv ve snaze o snížení uhlíkových emisí. Stalo se tak i přes to, že přínos biopaliv k redukci emisí je stále zkoumán a jejich výroba je stále více spojována s rostoucími cenami potravin164. Vysoká poptávka po biopalivech způsobuje zvýšený počet investic, které nemusejí přinášet jen užitek. Dalším příkladem je mechanismus čistého rozvoje Organizace spojených národů (Clean Development Mechanism - CDM), což je jeden z nástrojů vytvořených Kjótským protokolem k usnadnění obchodu s uhlíkem165. Správní rada CDM zaregistrovala bioplynovou stanici Exportadora del Atlántico firmy Dinant v Hondurasu jako projekt snižující emise, což umožnilo firmě prodat certifikované uhlíkové povolenky166. Dinant očekává, že do roku 2017 vytvoří uhlíkové povolenky na více než 200 tisíc tun, což znamená zisk několika milionů dolarů. Žádost firmy Dinant byla akceptována i přes intervence dvou skupin ochránců lidských práv - FIAN a CDM Watch, které zdokumentovaly násilná vystěhovávání a porušování lidských práv167 spojených s projektem firmy v údolí Bajo Aguán168, a přes obavy vyjádřené britskou vládou, asociací Carbon Markets and Investors Association169 a EDF Trading, která ukončila smlouvu o koupi kreditů CER (Certified Emission Reductions) vytvořených tímto projektem. Správní rada CDM ale vysvětlila, že obavy o lidská práva spadají mimo její mandát rozhodování o uznání uhlíkových kreditů170. NFC chce pro svou plantáž v Mubende také získat CDM kredity a k jejich získání odkazuje na svou certifikaci FSC. Jak již bylo řečeno výše, Oxfam pochybuje o FSC171. Mimo to ještě existuje více jak 2500 dvoustranných smluv o investicích (BIT), které chrání investory před změnami politiky hostitelských vlád a které mohou narušit schopnost jednotlivých zemí efektivně regulovat investice172. Možnost napadnout veřejnou politiku pomocí arbitrážních řízení podle těchto smluv také oslabuje kapacitu rozvojových zemí regulovat své sektory potravin, půdy a vody stejně tak jako jejich schopnost představit strategie, které podporují zabezpečení potravinami a snižování chudoby.
34
5 Vzrůstající spravedlnost Nový zájem o zemědělské komodity na světovém trhu má možnost nabídnout místním komunitám příležitosti v oblastech vzrůstajícího zájmu investorů (zejména zemědělství). V současné době ale představuje tento zájem spíše riziko. Rovnováha sil se musí posunout směrem k těm, kdo jsou nejvíce postiženi pozemkovými transakcemi. Právo komunit vědět a rozhodnout musí být respektováno všemi stranami zapojenými do záležitostí investic. Na mnoha úrovních podnikání existuje velice jasný imperativ. Je potřeba zajistit, aby se tato strukturální změna udála a aby byly napraveny konflikty, které vznikají v rámci různých pozemkových transakcí popsaných v tomto dokumentu.
Doporučení Stížnosti komunit popsané ve zmíněných případech musí být vyřešeny. • Musí být respektována práva komunit, které jsou negativně postiženy zábory půdy. Jejich stížnosti musí být nestranně vyslyšeny a vyřešeny v souladu s národním právem a mezinárodními standardy. • Investoři a firmy získávající suroviny díky pozemkovým projektům, ať již domácí nebo zahraniční, musí použít svůj vliv k tomu, aby se tak stalo. To samé platí pro firmy, které jsou součástí dodavatelského řetězce. Je neakceptovatelné, aby jednoduše využily situaci, odmítly podporu a umyly si nad celou situací ruce.
Poměr sil se musí posunout směrem k místním držitelům práv a komunitám. Vlády by měly: • Přijmout mezinárodně aplikovatelné standardy řízení ve vztahu k držbě půdy a nakládání s přírodními zdroji. Výbor pro světovou potravinovou bezpečnost (Committee on World Food Security - CFS) v současné době projednává dobrovolná pravidla pro držbu půdy, lesa a zdrojů rybolovu, která by mohla být použita pro dosažení takových standardů. Vlády hostitelských zemí a místní úřady by měly podporovat rovný přístup k půdě a chránit práva lidí. Měly by: • Zvážit moratorium na pozemkové převody do doby, než bude na národní úrovni zajištěno lepší řízení nakládání s půdou a ochrana práv. • Respektovat a chránit současná práva k užití půdy a zajistit a ověřit, že místní držitelé práv a komunity dali svobodný, informovaný souhlas předem před tím, než podpoří pozemkové smlouvy nebo udělí koncese. • Zajistit ve všech relevantních oborech práva (včetně práva rodinného), že ženy mají rovná práva v přístupu a kontrole půdy.
Půda je moc – sociální, politická a ekonomická … a občanská společnost musí toto neustále připomínat. Rajagopal, Ekta Parishad, Indie
• Vyžadovat zveřejnění všech informací vztahujících se k velkoplošným akvizicím zemědělské půdy včetně podrobností smluv.
35
• Trvat na tom, aby investoři provedli komplexní analýzy dopadů na životní prostředí a sociálních dopadů a to včetně dopadů na místní a národní zabezpečení potravinami. • Realizovat zemědělskou a pozemkovou politiku podporující chudé a zvážit přerozdělení půdy. • Zakázat, nebo zrazovat od převodů práv malých vlastníků farem a kolektivních pozemkových práv. • Navrhnout a zrealizovat spravedlivé a dostatečně silné mechanismy odškodnění, která pomohou k průběhu a urovnání sporů spojených s půdou. • Usnadnit a podporovat pečlivý dohled zemědělských projektů a jejich dopadu na místní komunity ze strany poslanců nebo místních shromáždění, skupin občanské společnosti, médií a dalších. • Podporovat malé producenty potravin ve výrobě, investování a organizaci tak, že budou v silnější pozici dovolující jim odolat záborům půdy.
Investoři realizující zemědělské projekty by měli: • Respektovat všechna existující práva na užívání půdy a před započetím jakýchkoliv aktivit spojených s půdou žádat místní držitele práv a komunity o svobodný a informovaný souhlas. • Vyhnout se převodu pozemkových práv (včetně půdy ve zvykové držbě) od malých farmářů a místo toho je zapojit do projektu pomocí spravedlivých smluv. • Před započetím jakýchkoliv aktivit spojených s půdou provést a řídit se komplexními analýzami dopadů na životní prostředí a sociálních dopadů a to včetně dopadů na místní a národní zabezpečení potravinami. Investoři, kteři financují zemědělské podniky, obchodníci a zpracovatelé zemědělských produktů by měli převzít zodpovědnost za to, co se děje v jejich dodavatelských řetězcích. Měli by: • Požadovat, aby dodavatelé a klienti dodržovali výše zmíněné principy. Měli by kontrolovat klienty/dodavatele a napravit případy, ve kterých jsou důkazy o nezodpovědných praktikách. • Finančníci včetně veřejných finančních institucí (jako jsou IFC a EIB) by se měli držet striktních sociálních a ekologických standardů a pojistek, které by měly platit také pro projekty financované pomocí finančních prostředníků. • Navrhnout a zrealizovat spravedlivé a silné mechanismy odškodnění. Vlády domácích zemí by měly přijmout zodpovědnost za zahraniční akce domácích firem. Měly by: • Vyžadovat zodpovědné chování celého dodavatelského řetězce registrovaných firem a žádat, aby všechny zemědělské operace, které tyto firmy financují nebo ze kterých získávají zdroje, dodržovaly výše zmíněné principy. • Vyžadovat od firem a veřejných finančních institucí veškeré informace včetně informací o dopadu projektů na půdu a vodní zdroje. • Nabídnout postiženým lidem mechanismy k tomu, aby mohli přivést k odpovědnosti investory nebo firmy využívající zdroje.
36
• Upustit od dojednávání nebo podpisu investičních dohod, které snižují právo zemí regulovat pozemkové akvizice nebo poskytnout nápravu, pokud je situace špatná. • Odstranit opatření, která ulehčují, podporují nebo subvencují velkoplošné pozemkové akvizice včetně mandátů na biopaliva a vyhnout se schvalování takových opatření. Veřejnost může požadovat po vládách a firmách, aby se chovaly spravedlivě. Může: • Vyžadovat zodpovědnost po investorech a obchodnících. • Použít svou sílu jako voliči, spotřebitelé, klienti penzijních fondů a investoři k pobídce vládám a firmám, jejichž výrobky a služby užívají, aby zastavily zábory půdy. Občanská společnost, média a akademická sféra mohou pomoci chránit práva a podporovat transparentnost. Mohou: • Umožnit postiženým komunitám, aby žádaly o svá práva, pokud jsou postižené zábory půdy. • Použít proti škodlivým investicím mechanismy stížnosti, jako je například úřad ombudsmana nebo soudní spory. • Informovat o špatných praktikách a upozornit na dobré chování v případech, kde je to na místě. • Pomoci budovat transparentnost pomocí sdílení informací o záborech půdy s organizacemi, které se tímto fenoménem zabývají.
Více informací o pozemkových transakcích se dá nalézt na následujících webových stránkách: www.commercialpressuresonland.org www.farmlandgrab.org www.oxfam.org/grow
37
Poznámky: 1 Připravovaná analýza výzkumného projektu ILC / CIRAD o komerčních tlacích na půdu. Údaje v této zprávě jsou založeny na probíhajícím výzkumu skrze Land Matrix Partnership. Partnerství obsahuje ILC, Centre de coopération international en recherche agronomique pour le développement (Cirad), Centre for Development and Environment (CDE) na University of Bern, GIGA na University of Hamburg, Deutsche Gesellschaft für Internationale Zusammenarbeit (GIZ), a Oxfam. Od roku 2009 byly systematicky srovnány informace o rozsáhlých akvizicích pozemků po celém světě. Datový soubor zahrnuje transakce, které vedou ke převod práv na používání, držení nebo vlastní půdy prostřednictvím koncese, pronájmu nebo prodeje a které obecně představují změnu z půdy používané drobným zemědělci nebo pro ekosystémové služby v obrovské plochy pro komerční využití. Jejím cílem je osvětlit šest hlavních hráčů, kteří přispívají ke globálnímu „závodu o půdu“, zejména kvůli poptávce po potravinách, palivu, dřevu, ukládání uhlíku, cestovnímu ruchu a vzácných kovech. To od roku 2000 představuje jen něco málo přes 2000 obchodů. 1,100 z nich bylo k dnešnímu dni porovnáváno s údaji získanými ze systematických národních průzkumů o obchodech s půdou, které byly provedeny různými institucemi. 2 ILC (2011) „Tiranská deklarace: Ochrana přístupu k půdě chucých v dobé zesilující soutěže o přírodní zdroje.“, International Land Coalition, http://www.landcoalition.org/about-us/aom2011/tirana-declaration, (staženo červenec 2011). 3 L’Aquila Food Security Initiative (2009) ‘“L’Aquila” Joint Statement on Global Food Security’, G8 Summit 2009, L’Aquila: L’Aquila Food Security Initiative http://www.g8italia2009.it/static/G8_Allegato/LAquila_Joint_Statement_on_Global_Food_Security%5B1%5D,0.pdf (staženo červenec 2011); The Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP), http://www.nepadcaadp.net (staženo červenec 2011). 4 Například Oxfam (2010) ‘Think Big, Go Small: Adapting Business Models to incorporate smallholders into supply chains http://www.oxfam.org/en/policy/think-big-go-small (staženo srpen 2011). 5 Ambrose Evans-Pritchard (2010) ‘The backlash begins against the world land grab’, the Telegraph, 12. září, http://www.telegraph.co.uk/finance/comment/ambroseevans_pritchard/7997910/The-backlash-beginsagainst-the-worldland-grab.html (staženo červenec 2011). Quoted in Robin Palmer (2011) ‘Would Cecil Rhodes have signed a Code of Conduct? Reflections on Global Land Grabbing and Land Rights in Africa, Past and Present’, dokument byl představen na ‘International Conference on Global Land Grabbing’, University of Sussex, 6.-8. dubna 2011. 6 Viz poznámka 1 7 Plodiny pro potraviny, lesnictví, chovu, biopaliva a jiné nepotravinářské plodiny. 8 World Bank (2011) „Rising Global Interest in Farmland: Can it Yield Sustainable and Equitable Benefits?“, Washington, D.C.: World Bank, str.33 a str.50. ‘“Podle tiskových zpráv mají investoři zájem za méně než jeden rok investovat do 56 million ha půdy na světě.“ GRAIN. http://econ.worldbank.org/external/default/main?pagePK=64165259&theSitePK=469382&piPK=64165421&menuPK=6416 6322&entityID=000334955_20110208033706 (staženo září 2011). 9 Různí experti, kteří spolupracují s IIED a Centrem pro mezinárodní lesnický výzkum (CIFOR), na mezinárodní konferenci o globálním zabírání půdy (University of Sussex, 6.-8. dubna 2011), a na výroční konferenci Světové banky o půdě a chudobě (Washington DC, 18-20 duben 2011) Ruth Meinzen Dick, z IFPRI, nedávno řekl, že "v roce 2009 saldo nákladů a přínosů bylo nejasné. Nyní [...] se tíha důkazů posunula k zastáncům obchodů s půdou, protože se ukázalo, že fungují.“ Zveřejněno v The Economist, (2011) ‘The surge in land deals: when others are grabbing their land’, 5. května, http://www.economist.com/node/18648855 (staženo červenec 2011). 10 Susan Payne, (2011), ‘Positive Impact Investing in Agriculture – Economic Prosperity in Africa from a New Green Revolution’, prezentace ze Summitu o potravinové bezpečnosti (Cape Town, květen 2011) http://www.omegainvest.co.za/downloads/FoodSecurity-Presentations/Susan%20Payne.pdf (staženo červenec 2011). 11 HLPE (2011), ‘Land tenure and international investments in agriculture: A report by The High Level Panel of Experts on Food Security and Nutrition’, Rome, Committee on World Food Security, červenec 2011, str.8. 12 World Bank (2011), op. cit., str.51. 13 Julie Crawshaw (2009) ‘Soros, Rogers Snapping Up Farmland On Demand Bet’, moneynews.com, 15. června, http://www.moneynews.com/Markets/soros-rogers-farmland/2009/06/15/id/330897 (staženo červenec 2011).
38
14 Studie GRAIN ‘Seized! The 2008 land grab for food and financial security’ was the first to make this point in October 2008. GRAIN (2008) ‘Seized! The 2008 land grab for food and financial security’, Barcelona: GRAIN, http://www.grain.org/article/entries/93-seized-the-2008-landgrab-for-food-and-financial-security (staženo červenec 2011). 15 Karen Ward (2011) ‘The world in 2050. Quantifying the shift in the global economy’, London: HSBC Global Research. 16 UN Food and Agriculture Organization (FAO) (2006) ‘Livestock’s long shadow: environmental issues and options’, Rome: FAO, http://www.fao.org/docrep/010/a0701e/a0701e00.htm (staženo červenec 2011). 17 Až polovina všech balených potravin a hygienických výrobků na policích v supermarketu obsahují palmový olej - od zubní pasty k sušenkám. 18 WWF (2010) ‘Living Planet Report 2010. Biodiversity, biocapacity and development’, Gland: WWF, str.59. 19 D. Molden (ed.) (2007) Water for Food, Water for Life: A Comprehensive Assessment of Water Manage-ment, London: Earthscan, and Colombo: International Water Management Institute. 20 R. Clarke and J. King (2004) The Atlas of Water, London: Earthscan Books. 21 http://www.bis.gov.uk/go-science/news/speeches/the-perfectstorm 22 Organizace ActionAid odhaduje, že cíl EU do roku 2020 dosáhnout 10% podílu pohonných hmot z obnovitelných zdrojů bude vyžadovat, pokud budou pocházet z biopaliv, až 17 500 000 ha (polovina velikosti Itálie) z rozvojových zemí, na kterých rostou průmyslová biopaliv (ActionAid UK (2010) ‘Meals per Gallon: The impact of industrial biofuels on people and global hunger’, London: ActionAid UK, http://www.actionaid.org.uk/doc_lib/meals_per_gallon_final.pdf (staženo červenec 2011); Food and Agricultural Organization (FAO), International Fund for Agricultural Development (IFAD), International Monetary Fund (IMF),Organization for Economic Cooperation and Development (OECD), United Nations Conference on Trade and Development (UNCTAD), World Food Programme (WFP), the World Bank, the World Trade Organization (WTO), International Food Policy Research Institute (IFPRI) and the UN High-Level Task Force on the Global Food Security Crisis (UN HLTF) (2011) ‘Price Volatility in Food and Agricultural Markets: Policy Responses’, Paris: OECD, http://www.oecd.org/dataoecd/40/34/48152638.pdf (staženo červenec 2011). 23 World Bank (2011) op. cit. 24 Podíl půdy určené na zemědělství ve světě rostl od roku 1960 a na počátku 21. století, kdy dosáhl hodnoty 38 %. Vypočítáno na základě dat poskytnutých FAO: http://faostat.fao.org/site/377/default.aspx (staženo červenec 2011). 25 Jeden z hlavních nedávných výzkumů došel k závěru, že "bychom měli pracovat na předpokladu, že je k dispozici jen velmi malá plocha, která by byla vhodná pro zemědělství a ještě nebyla využívaná".Dostupné (2011) ‘The Future of Food and Farming, Final Project Report’, The Government Office for Science, London, str. 34, http://www.bis.gov.uk/assets/bispartners/foresight/docs/food-and-farming/11-546-future-of-food-and-farming-report.pdf (staženo září 2011). 26 Na globální úrovni to bylo dokázáno. D. Maxwell and K. Wiebe (1998) ‘Land Tenure and Food Security: A Review of Concepts, Evidence and Methods’, studie č. 129, Wisconsin: Land Tenure Center. Na lokální úrovni bylo toto prokázáno mnohými, například: R. Singh, P. Kumar, and T. Woodhead (2002) ‘Smallholder Farmers in India: Food Security and Agricultural Policy’, Rome: FAO; R.S. Srivastava (2004) ‘Land reforms and the poor in India: an overview of issues and recent evidence’, in H. Gazdar and J. Quan (2004) ‘Poverty and Access to Land in South Asia: A study for the Rural Support Programmes Network, Pakistan’, Vol. 2: Country Studies, Department for International Development (DFID) / Rural Support Programmes Network (RSPN) / Natural Resources Institute (NRI); and H. Gazdar and J.Quan (2004) ‘Poverty and Access to Land in South Asia: A study for the Rural Support Programmes Network, Pakistan’. Vol. 1: Regional Overview. DFID / RSPN / NRI. 27 K. Deininger (2003), ‘Land Policies for Growth and Poverty Reduction. A World Bank Policy Research Report’, Washington, DC, and Oxford: World Bank and Oxford University Press. 28 Elizabeth Daley, ‘Gendered impacts of commercial pressures on land’, ILC/CIRAD/Mokoro, 2011, str. 6–8. 29 Instituto Nacional de Estadística (2003) ‘Censo Nacional Agropecuario’, Guatemala City: Instituto Nacional de Estadística. Remarkably, the Gini coefficient for land distribution is a steep 0.84. 30 ‘Mujeres y Conflictividad Agraria (Women and Agrarian Conflict’, prezentace pro Alianci žen v zemědělství (Alianza de Mujeres Rurales) na Prvním národním debatě o zemědělských konfliktech, 5.-6. dubna 2011.
39
31 Daley (2011), op. cit. 32 Tinyade Kachika (2010) ‘Land Grabbing in Africa: A Review of the Impacts and the Possible Policy Responses’, Oxford: Oxfam International Pan Africa Programme. 33 Ibid. 34 Úloha agentury pro podporu investic ve vztahu k pozemku je popsána v dokumentu Annie Dufey, Maryanne Grieg-Gran, a Halina Ward (eds.) (2008) " Responsible enterprise, foreign direct investment and investment promotion: key issues in attracting investment for sustainable development’, London: IIED, http://pubs.iied.org/pdfs/15511IIED.pdf (staženo červenec 2011). 35 Transparency International (2009) ‘Global Corruption Barometer’, Berlin: Transparency International, p. 9, http://www.transparency.org/policy_research/surveys_indices/gcb/2009 (last accessed July 2011). V rámci barometru odpovídalo 73 000 respondentů z 69 zemí. 36 World Bank (2011), op. cit, str.82. 37 Access Capital (2010) The Ethiopia Macroeconomic Handbook 2010, Addis Ababa: Access Capital, http://www.accesscapitalsc.com/downloads/The-Ethiopia-Macroeconomic-Handbook-2010.pdf (staženo červenec 2011). 38 L’Aquila Food Security Initiative (2009) ‘“L’Aquila” Joint Statement on Global Food Security’, G8 Summit 2009, L’Aquila: L’Aquila Food Security Initiative http://www.g8italia2009.it/static/G8_Allegato/LAquila_Joint_Statement_on_Global_Food_Security%5B1%5D,0.pdf (staženo červenec 2011); The Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP), http://www.nepad-caadp.net (staženo červenec 2011). 39 Lucia Wegner and Gine Zwart (2011) ‘Who will feed the world?’, Oxford: Oxfam International, http://www.oxfam.org/en/grow/policy/who-will-feed-world (staženo červenec 2011). 40 Richard M. Auty (1993) ‘Sustaining Development in Mineral Economies: the resource curse thesis’, London and New York: Routledge. 41 Food Security Cluster (2010), ‘Annual Needs and Livelihood Assessment’, World Food Programme, http://www.wfp.org/countries/South-Sudan/Overview (staženo srpen 2011). Odhady z roku 2009 říkají, že 53 % populace bude třpět středním nebo závažným nedostatkem potravin (přičemž 21 % závažným). Do roku 2010 se očekává další zhoršování situace. 42 Přestože smlouva o pronájmu byla podepsána NTD, několik investičních podniků z Texasu je napojeno NTD. To zahrnuje vztah mezi NTD a Kinyeti Development LLC, z Austinu, jejíž generální ředitel je Howard Eugene Douglas, bývalý americký velvyslanec a koordinátor pro záležitosti uprchlíků (1981-1985) za Reaganovy vlády. (http://www.kinyeti.com/index.php?option=com_content&view=article&id=61&Itemid=79) (staženo září 2011).Nedávná zpráva vydaná Oakland Institute poskytuje další podrobnosti o síti propojení investičních firem a společností, především z Texasu a Singapuru, které jsou propojeny s NTD. Viz webové stránky Kineyti a také " Understanding Land Investment Deals in Africa: Nile Trading and Development Inc., in South Sudan’, Land Deal Brief, červen 2011, http://media.oaklandinstitute.org/sites/oaklandinstitute.org/files/OI_Nile_Brief_0.pdf (staženo srpen 2011). 43 Podle zástupce komunity: „Nevíme ...jak bylo [družstvo] vytvořeno – zdá se, že bylo sestaveno z několika lidí, kteří stojí mimo komunitu a na základě toho bylo učiněno rozhodnutí... Bylo to sice „družstvo“, ale komunita o tomto obchodě nerozhodla“ (z rozhovoru se zástupcem komunity, Mukaya Payam, 28. července 2011). 44 Vedoucí Paramount se zdá být viníkem i obětí; podepsal totiž smlouvu jako zástupce komunity Mukaya. Nicméně vedoucí ale tvrdí, že byl podveden členy vlastní rodiny, myslel si totiž, že časový rámec, pro který byla smlouva podepsaná, je kratší a jedná se o menší rozlohu. Říká, že dva členové „družstva“ nebyli rodinní příslušníci a on měl dokumenty důkladněji zkontrolovat (z rozhovoru s vedoucím Paramountu v jeho domě, Mukaya Payam, 28. července 2011). 45 „Chief Scoppas Lodou Torugo, James Yosia Ramadalla and Sumuel Taban Youziele. Tito tři občané, kteří pocházejí z naší komunity, se setkali se zástupci společnosti bez našeho vědomí a stejně tak i rozhodli. A my, jako občané Mukaya, jednomyslně odsuzujeme a odmítají jejich nabídku. Podle nás je neplatná a nelegální "- Předseda Dickson, vedoucí Payam, (rozhovor veden v Yei Hotel, 27. července 2011), který vedl komunitní radu předložil důkazy zástupcům Centrální rovníkové státy a vlády Jižního Súdánu - toto setkání se uskutečnilo v pondělí 1. srpna 2011.
40
46 Podle předsedy diaspory v Jubě, Mr. Bullen Soro, byla výsledkem setkání mezi Mukayavskou komunitou a guvernérem byla podpora ze strany guvernéra. „Pokud komunita odmítla tuto dohodu, on toto rozhodnutí nemůže zvrátit“ (z rohovoru konaného v Jubě 29. července 2011) 47 Podle místních odhadů je to mezi 89.360 a 210.000 – čísla se liší, protože počet navrátilců se zvyšuje každý rok. 48 Lomerry and Banak (2010), op. cit., p. 22. 49 Zaznamenáno na setkání s Oxfamem, v červenci 2011. NFC zpochybňuje toto svědectví. Řekli Oxfamu, že „nikdo kdo mohl potvrdit, že na území bydlí od roku 1992 nebyl vystěhován z Namwasa [plantáž v Mubende]. Po počátečním vystěhování mohly tyto rodiny prokázat, že zde bydlely před rokem 1992 a mohly využít rezervy, které byla vládou vyčleněny pro kompenzaci. V současné době pobývají v Namwase.“ 50 Soudní proces zajili vystěhovaní z Mubende, celkem se jednalo o 1489 rodin. Tyto rodiny mají v průměru 5 členů (Uganda Demographic and Health Survey 2006), což znamená přibližně 7 400 lidí. Kancelář ministerského přesedy zaslala dopis Ministru vodních zdrojů, půdy a životního prostředí (datovaný v listopadu 2004), který informoval o hrozbě vystěhování, která se vznášela nad 20 000 lidmi z regionu Kiboga, kteří ale žili na této půdě od raných 70. let 20. století. Oxfam mluvil s právníky komunity a s komunitou samotnou. Ti naznačují, že by počty mohly být mnohem vyšší. NFC založilo výpočt vystěhovaných z Mubende na vládních výpočtech, podle kterých se o kompenzaci přihlásilo 540 rodin (s použitím průměrného počtu členů rodiny – 5, což dává dohromady 2700 jedinců). V Kiboga výzkum ukázal 15 191 postižených (nicméně společnost namítá, že se jedná o nadsazené číslo a že realita je jiná). Při rozhovoru s Oxfamem, který se konal 14. září 2011, NFC řeklo, že odhaduje, že se jedná o přibližně 17800 osob (s tím, že mají výhrady k přesnosti sčítání obyvatel v Kiboga). 51 NFC tvrdí, že vystěhovávání začalo v Kiboga v listopadu roku 2008 (podle psané odpovědi NFC Oxfamu, 15. září 2011). 52 Na základě setkání Oxfamu a výkonného ředitele NFA, zástupce ředitele NFA, komisaře pro bydliště v okrese a úředníka pro přírodní zdroje v okrese Mubende; byla potvrzena pozice z dopisu právníků NFA žalobcům Kibogy datovaného 1. prosince 2009, který vyhodnocoval vznik plantáže NFC v Mubende. Toto hodnocení bylo připraveno SGS Qualifor for the Forestry Stewardship Council (FSC) a poznamenává: „Vláda, jako správa pozemků, jasně uvedla, že tyto zásahy jsou podle ugandského práva nelegální“; Oddíl 32 ugandského Zákona o přírodních zdrojích a pěstování stromů z roku 2003 zakazuje (pouze v souladu s podmínkami lesního hospodářského plánu nebo licence) vykácení lesní půdy pro stavbu budov, pěstování plodin nebo pastviny. 53 Viz informační server NFC, http://www.newforests.net (staženo srpen 2011). 54 Vstěhovaní z Mubende jsou popisováni ve vyhodnocení NFC pro výkonný výbor CDM jako ‘dobrovolní and mírumilovní’ (2011), “Project Design Document Form for Afforestation and Reforestation Project Activities (CDM-AR-PDD) Version 4“, Namwasa Central Forest Reserve Reforestation Initiative, http://cdm.unfccc.int/UserManagement/FileStorage/EK9VT8HIJ4AQ5NG03YCRDSFWOLZ7UP (staženo srpen 2011); NFC také řeklo, že konzultační proces v Mubende byl extrémně kontrolován IFC a FSC (NFC Sustainability Report FY10: červenec 2009 – červen 2010). V souvislosti s Kibogou, NFC říká, že „zasažení spolupracují a dobrovolně přistoupili na odškodnění“ (NFC Sustainability Report FY10: červenec 2009 – červen 2010). 55 Email NFC Oxfamu z 5. září 2011. 56 NFC Sustainability Report FY10: červenec 2009 – červen 2010, str. 14; také čestném prohlášení z výpovědi žadatelů návrhu na předbězné vypořádání úředníka NFC pro rozvoj komunity mluví o , žadatelích jako o „nepovolaných osobách žijícíh na pozemcích“, která je vlastněná Central Forest Reserve“. 57 Z reakce napsané NFC Oxfamu 15. září 2011. NFC říká, že „31 rodinám, které mohly prokázat, že na pozemku žily před rokem 1992, bylo dovoleno se usadit na rezervních pozemcích, které byly vládou vyčleněny pro účely kompenzace. V současné době pobývají v Namwasa. V průběhu telefonického rozhovoru s Oxfamem 14. září 2011 NFC vysvětlilo, že 540 rodin se předložilo přihlášky k doložení bydlení v Mubende, ale jen 31 rodin získalo od vlády pozitivní vyrozumění. NFC také tvrdí, že nikdo z Kiboga neprokázal právo na půdu. Oxfam se domnívá, že lidé z vystěhovaných zemědělských komunit měli jen zřídka všechny potřebné dokumenty. Zejména pak v zemích, jako je Uganda, která prošla desetiletími občanských konfliktů, které zahrnovaly masivní vnitřní přesidlování. Tady se mohou objevovat oprávněné potíže s prokázáním vlastnictví nebo pobytu na pozemku. 58 Obhájce oblasti Mubende zastupoval 1 489 rodin (zhruba 7 400 jednotlivců) obhájce oblasti Kiboga zastupoval 332 rodin (zhruba 1 500 jednotlivců).
41
59 Oxfam má kopie spisů podaných žadateli z Kiboga and mluvil s právníky vystěhovalých. Tyto argumenty byly přítomny i v průběhu skupinových diskuzí a rozhovorů s vystěhovalými, které Oxfam společně s partnerskou organizací prováděli v červenci 2011. V závislosti na uvážení vlády má Oxfam rovněž k dispozici korespondenci, která proběhla mezi správou na úrovni vesnic (LC1) a centrální vládou. 60 Oxfam má kopie spisů podaných žalobci z Mubende, stejně tak jako dokumenty dokazující rozdělení půdy mezi válečné veterány. Oxfam rovněž mluvil s právníky vystěhovaných z Mubende. Tyto argumenty byly přítomny i v průběhu skupinových diskuzí a rozhovorů s vystěhovalými, které Oxfam společně s partnerskou organizací prováděli v červenci 2011. 61 Oxfam obdržel od ugandských právníku tuto reakci: požadavky pro podání předběžného opatření jsou: jedná se o naléhavý případ, kde hrozí nebezpečí, a že žádost o soudní příkaz byla podána a čeká na slyšení. Žádost o soudní příkaz zkoumá tři oblasti: zda se jedná o vážnou situaci, která vyžaduje rychlé vyřešení; představuje bezprostřední nebezpečí a neexistuje možnost náhrady škody smírnou cestou v případě, že soudní příkaz nebude vydán. Soud se řídí měrou „balance of convenience“ v šetření. Požadavky na žadatele jsou poměrně vysoké, ale jsou založeny na potřebě zachování „status quo“ pokud soud může rozhodout ve věci samé. Opravné prostředky budou buď uděleny, nebo zamítnuty v závislosti na okolnostech a síle přednesených argumentů. 62 Oxfam má kopie průběžného nařízení Nejvyšším centrálním soudem v Nakawa z 19. června 2009 proti NFC, „zakazuje obžalovanému, jeho pracovníkům, zástupcům, nabyvatelům a/nebo těch, kteří v tom hrají roli nebo zřizovateli, vystěhovávat žadatele a jejich rodiny, ničení jejich úrody, škol, nemocnic, sociální infrastruktury a hospodářských zvířat“. Nařízení v Kiboze bylo platné do 2. října 2009. V Mubende, jak Oxfam vyrozuměl, tomu bylo podobně: právníci zastupující komunitu vysvětlili Oxfamu, že průběžné nařízení bylo proti NFC prodlouženo do 18. března 2010, ale bylo ignorováno - jak o tom informoval The Observer (Uganda) 11. ledna 2010: http://www.observer.ug/index.php?option=com_content&view=article&id=6736:museveni-okays-eviction-of-1500mubende-homes&catid=78:topstories&Itemid=59 (staženo srpen 2011). 63 Nařízení v Mubende bylo uděleno 24. srpna 2009 a platilo do 18. března 2010; komunity řekly Oxfamu na diskuzích s respondenty a v průběhu rozhovorů, že velká část vystěhovaní proběhla v únoru 2010. V Kiboga, nařízení začalo platit 19. června 2009 a platilo do 2. října 2009; komunity řekly Oxfamu na schůzích s respondenty a během rozhovorů, že vystěhování probíhalo od roku 2008 do července 2010; spisy účastníků řízení z případu Kiboga ukazují pokusy o vystěhování v roce 2008 a připojená korespondence mezi policejním generálním inspektorem a náčelníka místní policie v Centrálním regionu navrhuje zavést nařízení v červnu 2008. 64 Na základě ústního svědectví od 12 skupin obyvatel, kterých se zúčastnilo v červenci 2011 615 lidí, a v březnu 2011 7 dalších skupin, které obsahovaly 118 vystěhovaných (v rámci obou oblastí); podložené rozhovory, které Oxfam vedl v březnu a červenci 2011. 65 Na základě svědectví získaných od 12 skupin respondentů v červenci 2011(zahrnovalo 615 lidí) a 7 skupin respondentů z řad vystěhovaných z obou okresů v březnu 2011, potvrzených rozhovory, které vedl Oxfam v březnu 2011. Spisy podané žadateli na podporu těchto tvrzení. Žaloba Kibogy odkazuje na dopis od okresního předsedy Kibogy ministerskému předsedovi ze dne 1. července 2008, kde označil vystěhovaní jako "brutální a rázné". Oxfam pochopil, že NFC popřelo tyto obvinění v obhajob podané u Vrchního soudu. Viz také zprávy na a http://www.fsc-watch.org/archives/2009/09/16/Uganda__Villagers_pe (staženo srpen 2011). 66 V roce 2009 byla podána žaloba 1 489 žadateli v civilním sporu č. 164 2009 (Ugandský nejvyšší soud v Nakawa). 67 Dopis od NFC Oxfamu z 9. září 2011. 68 Dostupné shrnutí SGS’s Forest Management Certification Report o FSC zde: http://www.forestry.sgs.com/documents/sgs-2405-ug-new-forests-sa2010-11-ad36a-sc-psummary-en-10.pdf srpen 2011).
(staženo
69 Z rozhovorů se společností to Oxfam chápe tak, že to podle NFC znamená, že podobné incidenty neupoutaly jejich pozornost a NFC je zhodnotil jako nepodstatné. 70 Telefonní rozhovor s Oxfamem ze 14. září 2011. 71 NFC poslalo 15. září 2011 psané vyjádření Oxfamu; email NFC Oxfamu z 5. září 2011. 72Reakce NFC Oxfamu z 15. září 2011. Navíc to Oxfam chápe tak, že NFC zpochybňuje vykonavatelnost usnesení, které se vztahuje k vystěhování v Mubende, protože žadatelé jmenovali v přihlášce nesprávně 46 společností. Namwasa New Forest Company Uganda Ltd. bylo uděleno omezení, NFC vzala řešení tak, že výsledek je neplatný.
42
73 Žádný z 615 vystěhovaných, kteří se zúčastnili rozhovorů 12 skupin respondentů v červenci 2011, ani žádný ze 118 vystěhovaných, kteří se zúčastnili 7 diskuzí skupin respondentů v březnu 2011 neobdrželo kompenzaci nebo neslyšelo o vystěhovaných, kteří by ho obdrželi. Oxfam to chápu tak, že když komunity nemají právo využívat půdu, že pravděpodobně nemají ani právo na kompenzaci. Oprávněnost využívání půdy komunitami nebyla potvrzena soudem. Navíc, standarty jednání IFC’ zahrnují informovanou konzultaci a kompenzaci i v případě zákonného vystěhovaní. 74 Někteří vystěhovaní z Mubende řekli, že jim v počátku roku 2010 Komisař pro osídlení (Resident District Commissioner RDC) přikázal otevřít bankovní účet k rozdělení kompenzací; Oxfam viděl dokumentaci, která ukazovala, že účet byl otevřen, ale nikdo neřekl, že do července 2011 dostali nějaké prostředky. NFC říká RDC učinilo nabídky ke kompenzaci, apelovalo na ministry, aby sankcionalizovali platby, ale snahy byly neúspěšné. 75 V záznamu z rozhovou s komunitním vůdce z Kubova, řekl Oxfamu, že předseda okresního výboru požádal NFC, aby identifikovalo půdu k přesídlení a že NFC navrhlo podmínky nabídky. Oxfam má kopii zápisu ze setkání mezi NFC a zástupci okresu (kde nebyla přítomna komunita), který se zdá, že potvrzuje toto svědectví: „návrh vymezuje oblast o minimální rozloze jedné čtvereční míle a maximální rozhloze dvou čtverečních mil – tato velikost bude záviset na výsledcích populačního průzkumu, který je financován z prostředků Ugshs7m NFC – bude navržena oblast, která bude moci být využita starousedlíky pod žádostí o dočasné povolení k pobytu od National Forestry Authority po dobu 5 let, během této doby bude nalezeno trvalé řešení“. 76 Také v NFC Sustainability Report FY10: červenec 2009 – červen 2010, str.13: “pro nás bylo nejjednodujšší a nejlevnější cestou zaplatit kompenzace, ale vláda, náš vládce, ji odmítl jako něco, co nastavuje nebezpečný precedent v oblasti komunitních konfliktů na stovkách dalších vládních pozemcích.’ 77 Dopis NFC Oxfamu z 9. září 2011, který uvádí, že pro soukromé investory CFR není legální poskytovat odškodnění. 78 Telefonický rozhovor s Oxfamem 14. září 2011. 79 Ze zprávy IFC předložené R. Novozhilovem, březen 2010. 80 “Sawit“ znamená palmový olej. 81 M. Colchester, et al (2006) „Promised Land: Palm Oil and Land Acquisition in Indonesia – Implications for Local Communities and Indigenous People“, Forest Peoples Programme and Sawit Watch. 82 Email od Sime Darby Oxfamu, 22. srpna 2011. 83 Email od Sime Darby Oxfamu, 22. srpna 2011. 84 Sawit Watch, rozhovor, srpen 2011. 85 Během RSPO RT5 byla pořádána série setkání s Dato Azhar, prezidentem plantáží SynergyDrive a jejími zaměstnanci a zástupci SPKS, Sawit Watch dánksou NGO Both ENDS. Zápis z tohoto setkání (sepsaný Sawit Watch and Both ENDS) ukazuje, že diskuze ohledně rozšíření PT MAS III vedla k napětí ve společnosti. Zástupci vesnic a komunit vyjádřili rozdílné názory na to, jak by mělo být rozšiřování zastaveno. Od roku 2007 byly plány na rozšířená pozastaveny, ne však zastaveny, a proto napětí ve společnosti nezaniklo. Zápis ze setkání uvádí: „S účinností od 21. listopadu 2007 musí být rozšíření plantáží PT MAS III okamžitě pozastaveno. O stavu plánů pro rozšíření bude rozhodnuto na setkání 15. prosince. Rozšíření bude povoleno pouze v případě pokud k němu dá komunita souhlas.“ 86 Sime Darby, „Core Businesses“, http://www.simedarby.com/Core_Businesses.aspx (staženo červenec 2011). 87 Email od Sime Darby Oxfamu, 22. srpen 2011. 88 Závěr Oxfamu na základě vlastního výzkumu, uvedeného v M. Colchester et al (2006) op. cit., str.98. 89 Fedepalma (n.d.) „Colombia - The Land of the Oil Palm Tree“, Fedepalma, http://www.fedepalma.org/oil_col.htm (staženo červenec 2011); Mica Rosenberg (2003) ‘Colombia shifts from drugs to food in farm expansion’, Reuters, 23. května http://af.reuters.com/article/energyOilNews/idAFN194019120110523 (staženo červenec 2011). 90 CESPAD (2011) „La Reconcentración de la Tierra y la Lucha Campesina en el Bajo Agua. Caso del MUCA Honduras“, Tegucigalpa: Centro de Estudios Para la Democracia (CESPAD). 91 Movimiento Unificado de Campesinos del Aguán.
43
92 Zprávy BBC (21. srpna 2011), „Honduraský lídr farmářů zabit při sporech o půdu“. http://www.bbc.co.uk/news/worldlatin-america-14609778 (staženo srpen 2011); Association of World Council of Churches Related Development Organizations in Europe (APRODEV), Copenhagen Initiative for Central America (CIFCA), FIAN, International Federation for Human Rights (FIDH), Regional latinoamericana de la Unión Internacional de los Trabajadores de la Alimentación, Agrícolas, Hoteles, Restaurantes, Tabaco y Afines (Rel-UITA), Via Campesina (2011) ‘Honduras: Violaciones de Derechos Humanos en el Bajo Aguán. Informe Preliminar de la Misión de Verificación Internacional Realizada del 25 febrero a 4 marzo de 2011’, 25 března, http://www.fian.org/recursos/publicaciones/documentos/honduras-violaciones-de-derechos-humanos-en-el-bajoaguan/pdf (staženo červenec 2011). 93 Giorgio Trucchi (2010) „De nuevo corre la sangre en el Bajo Aguán“, Alba Sud, 23. listopadu http://www.albasud.org/noticia/135/de-nuevo-corre-la-sangre-en-el-bajo-aguan (staženo červenec 2011). 94 Environmental & Social Review Summary zpracovaný IFC uvádí, že “získávání půdy je dobrovolné jak ze strany investora, tak ze strany prodejce. Nejednalo se o žádné nedobrovolné vystěhování.“ http://www.ifc.org/ifcext/spiwebsite1.nsf/ProjectDisplay/ESRS27250 (staženo srpen 2011). 95 EDF Trading website, „EDF Trading terminates its involvement with the http://www.edftrading.com/pressReleases.aspx?m=19&amid=2021 (staženo srpen 2011).
Aguan
CDM
project“,
96 FIAN (2011) „German development bank withdraws Dinant finance in response to human rights violations in Bajo Aguán, Honduras„,Heidelberg: FIAN, http://www.fian.org/news/press-releases/german-development-bank-withdraws-dinantfinance-in-response-to-human-rights-violations-in-bajo-aguan-honduras (staženo srpen 2011); El Heraldo, 13. dubna 2011. 97 Coordinadora Nacional de Organizaciones Campesinas (CNOC) (2005) ‘Propuesta de Reforma Agraria Integral’, Guatemala City: CNOC. 98 Ostatní rolnické skupiny, které byly postiženy konflikty o půdu v Aguán Valley zahrnují Aguánské hnutí za odškodnění (Movimiento Amplio Reivindicador del Aguán, MARCA) a Aguánské rolnické hnutí (Movimiento Campesino del Aguán, MCA). 99 Statistika dodána FAO, (FAOSTAT, 2010), použil Alberto Alonso-Fradejas v National Coordination of NGOs and Cooperatives (IDEAR CONGCOOP) (2010) ‘Revista Territorios V, Monocultivos: la cara agraria del nuevo modelo extractivista en América Latina’, Guatemala City: IDEAR CONGCOOP. 100 UN General Assembly Human Rights Council (2010) ‘Report of the Special Rapporteur on the right to food, Olivier De Schutter, Addendum: Mission to Guatemala’, A/HRC/13/33/Add.4, New York: UN, http://www.srfood.org/images/stories/pdf/officialreports/20100305_a-hrc-13-33-add4_country-missionguatemala_en.pdf (staženo červenec 2011). 101 Ibid. 102 Alberto Alonso-Fradejas (2007) ‘Caña de Azúcar y palma africana: combustibles para un nuevo ciclo de acumulación y dominio en Guatemala’, Guatemala: IDEAR-CONGCOOP. 103 Fernando Quiñónez (2011), ‘Grupo Pellas compra ingenio y creará 2 mil empleos’, siglo21.com.gt, 21. června 2011, http://www.s21.com.gt/pulso-economico/2011/06/21/grupo-pellas-compra-ingenio-creara-2-mil-empleos (staženo srpen 2011). 104 ‘Subastarán fincas y activos del ingenio Chabil Utzaj’, (2010), El Periodico, 6. srpna, http://www.elperiodico.com.gt/es/20100806/economia/168283 (staženo srpen 2011). 105 GIDHS (2011), Equipo de Trabajo de Relevamiento de Derechos Humanos en Guatemala, ‘Informe Polochic Marlin’. Barcelona: Grupo de Investigación en Derechos Humanos y Sostenibilidad de la Cátedra UNESCO en Sostenibilidad de la Universidad Politécnica de Cataluña, August 2011. The Sierra de las Minas is a UNESCO Biosphere Reserve. 106 Dopis od NFC Oxfamu 9. září 2011. 107 Na základě svědectví získaných od 12 skupin respondentů v červenci 2011 (zahrnovalo 615 lidí) a 7 skupin respondentů z řad vystěhovaných z obou okresů v březnu 2011, rovněž potvrzených rozhovory, které vedl Oxfam v březnu 2011. Navíc spisy účastníků řízení a čestná prohlášení potvrzují kauzu z Mubende, ukazují na ztrátu obživy způsobenou vystěhováním a říkají, že „školy a zdravotnická zařízení byly zavřeny žalovanou stranou nebo jejich zástupci a pracovníky“, a že „naše děti už nechodí do školy, protože nemáme dost peněz“.
44
108 Telefonní rozhovor Oxfam, 14.září 2011. 109 Reakce NFC Oxfamu, 15. září 2011. 110 Na základě svědectví získaných od 12 skupin respondentů v červenci 2011 (zahrnovalo 615 lidí) a 7 skupin respondentů z řad vystěhovaných z obou okresů v březnu 2011, potvrzených rozhovory, které vedl Oxfam v březnu 2011. Navíc spisy účastníků řízení a čestná prohlášení potvrzují kauzu z Mubende, ukazují na ztrátu obživy způsobenou vystěhováním a říkají, že „školy a zdravotnická zařízení byly zavřeny žalovanou stranou nebo jejich zástupci a pracovníky“, a že „naše děti už nechodí do školy, protože nemáme dost peněz“. 111 UN General Assembly Human Rights Council (2009) „Report of the Special Rapporteur on the right to food, Olivier De Schutter. Addendum: large-scale land acquisitions and leases: a set of minimum principles and measures to address the human rights challenge“, A/HRC/13/33/Add.2, New York: UN Human Rights Council. Mezi jinými, poukazuji na: the International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights; the International Covenant on Civil and Political Rights; the General Comment on the right to adequate housing; the Declaration on the Rights of Indigenous Peoples; the International Convention on the Elimination of All Forms of Racial Discrimination; and various ILO instruments on workers’ rights and working conditions. 112 Christina Hill, Serena Lillywhite and Michael Simon (2010) ‘Guide to Free Prior and Informed Consent’, Carlton, Victoria: Oxfam Australia, http://www.oxfam.org.au/resources/filestore/originals/OAUs-GuideToFreePriorInformedConsent-0610.pdf (staženo srpen 2011). 113 Kachika (2010), op. cit. 114 NFC Sustainability Report FY10: July 2009 – June 2010, pp.14 and 60. 115 Založeno na ústním svědectví 12 skupin, kterého se v červenci 2011 zúčastnilo 615 lidí a 7 dalsích skupin, kterého se v březnu 2011 zúčastnilo 118 vystěhovaných (z obou oblastí); zároveň podpořeno rozhovory, které Oxfam vedl v březnu a červenci 2011. 116 Dopis od NFC Oxfamm z 9. září 2011. 117 V telefonickém rozhovoru s Oxfamem 14. září 2011 NFC vysvětlilo, že průzkum identifikoval 15 191 jedinců, ale nejednalo se o finální zprávu a NFC mělo pochybnosti o jeho správnosti. 118 Založeno na ústním svěděctví sedmi skupin obyvatel, které bylo získáno v červenci 2011 and výpovědích svědků, které Oxfam získal v roce 2011. 119 USAID (2010) ‘Land Tenure Issue in South Sudan: Key Findings and Recommendations for Sothern Sudan Land Policy’ http://blog.usaid.gov/2011/08/helping-south-sudan-establish-secure-land-tenure/ (staženo srpen 2011). 120 Pozemkový zákon kap. IX, § 63(3)); zákon místní vlády kap. IX, § 89; pozemkový zákon kap. X, § 67; pozemkový zákon kap. XI, § 70(1) Sudan ustavil pozemkový zákon a zákon místní vlády v roce 2009, po jehož schválení byla podepsána smlouva s NTD. Nový zákon vyžaduje konzultace s komunitou předtím, než bude pronajmuta investorovi, konzultace s pastvci, kteří mají druhotné právo k přístupu na půdu; a zhodnocení dopadů na životní prostředí a sociální podmínky. 121 Žádný z případů zmíněných v této studii nebyl uveden ve zprávě IIED. 122 L. Cotula (2011) ‘Land deals in Africa: What is in the contracts?’ London: IIED, http://pubs.iied.org/pdfs/12568IIED.pdf (staženo červenec 2011). 123 Ibid. 124 Zkratka IIRSA ve španělštině zní: Iniciativa para la Integración de la Infraestructura Regional Sudamericana. 125 ’El síndrome del perro del hortelano’, Diario El Comercio (Peru), 28. října 2007 http://elcomercio.pe/edicionimpresa/html/2007-10-28/el_sindrome_del_perro_del_hort.html (staženo srpen 2011). Metafora ‘pes u koryta’ pochází z řeckých bajek vypráví příběh o psu, kterž leží v korytě, ale nejí. Brání koryto před koněm, který se chce najíst. 126 O. de Schutter (2010) ‘Report of the Special Rapporteur on the Right to Food, Mission to Guatemala’, UN OHCHR, str.8, http://www.srfood.org/images/stories/pdf/officialreports/20100305_a-hrc-13-33-add4_country-mission-guatemala_en.pdf
45
(staženo červenec 2011). neexistuje žádný náznak „nějakých případů“, které by byly uvedené v Special Rapporteur’s Report a zahrnovaly případ Widmannovy rodiny nebo rodiny Chawil Utz’aj. 127 Viz poznámka 59. 128 Na základě svědectví z diskuzí se 12 skupinami respondentů, kterých se v červenci 2011 zúčastnilo 615 lidí, a se 7 skupinami respondentů, kterých se v březnu 2011 zúčastnilo 118 vystěhovaných; potvrdily výstupy z rozhovorů, které prováděl Oxfam v březnu 2011. Oxfamu byly ukázány fotografie zničené úrody a zraněných hospodářských zvířat v Kiboze. K tomu podle dotazovaných docházelo v průběhu vystěhování. 129 Ačkoli nařízení soudu bylo nejprve proti NFC (NFA a ostatní strany byly přidány k žalovaným v červenci 2009 žadateli z Kibogy), komunitní vůdci řekli Oxfamu, že podali svěděctví místním orgánům, včetně policie. Nařízení v Mubende bylo prodlouženo do 18. března 2010; komunity řekly Oxfamu při diskuzích a rozhovorech, že velká část vystěhovávání probíhalo v únoru 2010. Čestná prohlášení potvrzují právní dokumenty, které hovořily o vystěhování v červenci 2009. V Kiboze, byl platný do 2. října 2009; komunity řekly Oxfamu v rámci diskuzí a rozhovorů, že k vystěhování docházelo od roku 2008 do července 2010. 130 L. German, G. Schoneveld, and E. Mwangi (2011) ‘Processes of Large-Scale Land Acquisition by Investors: Case Studies from Sub-Saharan Africa’, dokument představen na International Conference on Global Land Grabbing, University of Sussex, 6.–8. duben 2011. 131 Rozhovor Oxfamu se členy komunity. 132 Toto je při záborech půdy v Indonesii běžné. See M.T. Sirait (2009) ‘Indigenous Peoples and Oil Palm Plantation Expansion in West Kalimantan, Indonesia’, Amsterdam University and Cordaid. 133 Cotula (2011), op. cit. 134 R. Fisher and W.L. Ury (1981) ‘Getting to YES: Negotiating Agreement Without Giving In’, London: Penguin. 135 de Schutter (2009), op. cit. 136 W. Kalin and J. Kunzli (2009) The Law of International Human Rights Protection, New York: Oxford University Press. 137 The Association of Indigenous Village Leaders in Suriname, The Association of Saramaka Authorities, and The Forest Peoples Programme (2009) A Report on the Situation of Indigenous and Tribal Peoples in Suriname and Comments on Suriname’s 11th and 12th Periodic Reports, http://archive.forestpeoples.org/documents/s_c_america/suriname_cerd_ngo_shadow_rep_feb09_eng.pdf (staženo srpen 2011); A.K. Lehr and G.A. Smith (2010) „Implementing a Corporate Free, Prior, and Informed Consent Policy: Benefits and Challenges“, Boston and Washington: Foley Hoag, http://www.foleyhoag.com/NewsCenter/Publications/eBooks/Implementing_Informed_Consent_Policy.aspx?ref=1 (staženo srpen 2011). 138 Případ 276/03 Centrum pro práva na rozvoj menšin (Keňa) and Skupina pro práva menšin (zastupuje Endorois Welfare Council) / Keňa (2009) Africký analyzátor případů lidských práv, http://caselaw.ihrda.org/doc/276.03/ (staženo srpen 2011). 139 J. Ruggie (2008) ‘Protect, Respect, and Remedy: A Framework for Business and Human Rights. Report of the Special Representative of the Secretary-General on Human Rights and Transnational Corporations and Other Business Enterprises’, 7. dubna 2008, UN OHCHR, Para. 3, http://www.business-humanrights.org/Documents/RuggieHRC2008 (staženo srpen 2011) 140 Ibid. 141 Ibid. 142 J. Ruggie (2010) “Report of the Special Representative of the Secretary-General on the issue of human rights and transnational corporations and other business enterprises. Business and Human Rights: Further steps toward the operationalization of the “protect, respect and remedy” framework“, A/HRC/14/27, April 2010, UN OHCHR, http://198.170.85.29/Ruggie-report-2010.pdf (staženo srpen 2011). 143 The Dodd-Frank Act nařizuje bezprecedentní transparentnost investic v těžebním průmyslu. V USA musí zejména veřejně obchodující společnosti odhalit příjmy podle zemí světa. Za druhé, společnosti těžící koltan a další vzácné kovy z Konga a sousedních zemí musí zveřejnit své obchody.
46
144 Tak jako Land Matrix Partnership; GRAIN’s http://www.farmlandgrab.org (staženo srpen 2011); ILC http://www.commercialpressuresonland.org/ (staženo srpen 2011). 145 http://www.oecd.org/document/28/0,3746,en_2649_34889_2397532_1_1_1_1,00.html (staženo 19 září 2011). 146 IFC (2011) ‘tisková zpráva: IFC Updates Environmental and Social Standards, Strengthening Commitment to Sustainability and Transparency’, Washington, D.C.: IFC, 12. května. 147 Pro další detaily o Equator Principles zde: http://www.equator-principles.com/ (staženo srpen 2011). 148 IFC prohlašuje: „Mezi rozvojovými institucemi, které přijaly princip [dobrovolného, předchozího a informovaného souhlasu] panuje shoda o tom, že je nezbytný [princip]. Stále více ostatních IFIs (Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj, Americká rozvojová banka, Asijská rozvojová banka, Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství), průmyslové asociace (e.g., Hydroenergetická asociace) a kulaté stoly přijaly nebo se shodly na přijetí [principů].“ (IFC 2010) „Progress Report on IFC’s Policy and Performance Standards on Social and Environmental Sustainability and Access to Information Policy“, Washington, D.C: World Bank, 1. prosince). 149 Více detailů o IFC Compliance Advisor/Ombudsman (CAO), zde http://www.cao-ombudsman.org/ (staženo srpen 2011). 150 Od roku 1999, CAO vyřídilo 76 stížností (ze 127 přijatých), které se vztahovaly k různým projektům IFC/MIGA v 28 zemích. Viz http://www.cao-ombudsman.org/documents/CAO_10Year_AR_web.pdf (staženo srpen 2011). 151 Wilmar (2009) ‘Sustainability Report’, str. 56, Singapore: Wilmar International Ltd, http://www.wilmarinternational.com/sustainability/resources/Wilmar%20SR%202009_single.pdf, (staženo srpen 2011). 152 Způsob, jakým Oxfam definuje zábory půdy, je k dohledání na straně 7 této zprávy. 153 IFC, Policy on Environmental and Social Sustainability, 1. ledna 2012. 154 Back to Office report, R. Novozhilov, IFC, březen 2010 a dopis IFC Oxfamu, 13. září 2011. 155 EIB Statement of Environmental and Social Principles and Standards, 2009 a EIB ldopis Oxfamu, 13. září 2011. 156 SGS Qualifor 2010, Forest Management Certification Report, Doc No. AD36A-08. Viz: http://www.forestry.sgs.com/documents/sgs-2405-ug-new-forests-sa2010-11-ad36a-sc-psummary-en-10.pdf. 157 SGS Qualifor 2010, Forest Management Certification Report, Doc No. AD36A-08 (viz: http://www.forestry.sgs.com/documents/sgs-2405-ug-new-forests-sa2010-11-ad36a-sc-psummary-en-10.pdf) a NFC Sustainability Report FY10: červenec 2009 – červen 2010. 158 Dopis Agri-Vie Oxfamu, 12. září 2011. 159 Iniciativy různých zainteresovaných skupin mohou hrát významnou rolí v ochraně životního prostředí, které vede k zavádění vynutitelných práv na národní úrovni postižených zemí. 160 Detaily principů a kritérií FSC zde http://www.fsc.org/1093.html (staženo srpen 2011). 161 Dopis NFC Oxfamu 9. září 2011. 162 Deatily principů a kritérií FSC zde http://www.fsc.org/1093.html (staženo srpen 2011). Ve vztahu k soudním procesům, SGS poznamenává, ve zprávě z roku 2009 „právu bylo vyrovnáním učiněno za dost. Jak požadavky na půdu, tak spory o pěstování (zejména jejich pravdivost je dosti pochybná) nejsou takového rozsahu nebo nejsou dost zajímavé, aby zabránily společnosti v získání certifikátu“. 163 Recharge (2011), ‘Call for ban on suspect carbon projects after human rights fears’, http://www.rechargenews.com/business_area/politics/article268541.ece (staženo srpen 2011). 164 T. Rice (2010) „Meals per gallon: The impact of industrial biofuels on people and global hunger“, London: ActionAid, http://www.actionaid.org.uk/doc_lib/meals_per_gallon_final.pdf (staženo srpen 2011); R. Bailey (2008) ‘Another inconvenient Truth: How biofuel policies are deepening poverty and accelerating climate change’, #114 Oxfam briefing paper series, Oxford: Oxfam. http://www.oxfam.org/policy/another-inconvenient-truth (staženo srpen 2011).
47
165 Více informací o CDM zde http://cdm.unfccc.int/ (staženo srpen 2011). 166 UNFCCC, Project 3197: Aguán biogas recovery from Palm Oil Mill Effluent (POME) ponds and biogas utilisation Exportadora del Atlántico, Aguán/Honduras, http://cdm.unfccc.int/Projects/DB/TUEV-SUED1260202521.42/view (staženo září 2011). 167 K dohledání u poznámky 68 a tiskové zprávě CDM Watch (2011), „EU action required as UN Panel keeps flawed rules of carbon offsetting scheme in place“, 18. července, www.cdm-watch.org/?p=2187 (staženo září 2011). 168 FIAN/CDM Watch (2011) „United Nations under Pressure to Denounce Human Rights Abuses in Carbon Offsetting Schneme“, http://www.fian.org/news/press-releases/united-nations-under-pressure-to-denounce-human-rights-abuses-incarbon-offsetting-scheme (staženo srpen 2011). 169 Recharge (2011) op. cit. 170 Recharge (2011), op. cit. and CDM Watch (2011), op. cit. 171 CDM Executive Board (2011), op. cit.; k dohledání Standards in Value Chains above for an explanation of Oxfam’s concerns relating to FSC certification of NFC. 172 J. Perez, M. Gistelinck, and D. Karbala (2011) „Sleeping Lions: International investment treaties, state-investor disputes and access to food, land and water“, Oxford: Oxfam International, http://www.oxfam.org/en/grow/policy/sleeping-lions (staženo srpen 2011).
48
© Oxfam International září 2011 Autorem této studie je Bertram Zagema. Oxfam oceňuje spolupráci Duncan Pruett, Kate Geary, Rohit Malpani, Kimberly Pfeifer, Radhika Sarin, Constantino Casabuenas, Dominic Jones, Claire Mortimer, Richard King, Gine Zwart, Kelly Gilbride, Sandra Seeboldt, Isabel Crabtree-Condor, Augustino Buya, Marc Wegerif, Thur de Kuijer, Giovana Vazquez, Asier Hernandez, Raquel Checa, Yolanda Palacios, Ana Eugenia Marín a Jonathan Mazliah na jejím vzniku. Je součástí sady informačních dokumentů pro veřejnost o problematice rozvojové a humanitární politiky. Tato publikace je chráněná autorským zákonem, může však být využita zdarma a v celé své šíři (s řádným uvedením zdrojů) pro advocacy účely, kampaně, vzdělávání a výzkum. Držitelé autorského práva musí být zaregistrováni, aby bylo možné zhodnotit dopady. Pro kopírování za jakýchkoli podnímek, využití části studie v jiných publikacích, překladu nebo úpravu musíte získat povolení a zaplatit možný poplatek. E-mail
[email protected]. Pro další informace o tématech zmíněných ve studii kontaktujte
[email protected]. Informace v této publikaci jsou v době jejího vzniku pravdivé. Vydal Oxfam GB pro Oxfam International pod ISBN 978-1-84814-947-2 v září 2011. Oxfam GB, Oxfam House, John Smith Drive, Cowley, Oxford, OX4 2JY, UK.
This publication is a translation of Land and Power: The growing scandal surrounding the new wave of investments in land An Oxfam International Briefing Paper published by Oxfam GB for Oxfam International in September 2011 and is published with the permission of Oxfam GB, Oxfam House, John Smith Drive, Cowley, Oxford OX4 2JY, UK www.oxfam.org.uk Oxfam GB does not necessarily endorse any text or activities that accompany the materials. Tato publikace je překladem studie Oxfam International: Land and Power: The growing scandal surrounding the new wave of investments in land, která byla vydána Oxfam GB pro Oxfam International v září 2011 a je publikována s povollením Oxfam GB, Oxfam House, John Smith Drive, Cowley, Oxford OX4 2JY, UK www.oxfam.org.uk. Oxfam GB nemusí nutně souhlasit s jakýmkoli textem nebo aktivitou, které se váží k tomuto dokumentu.
Překlad vznikl v rámci projektu V4 Aid, který byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničích věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR a z fondů Evropské komise.
49
