pohled do zákulisí Tomáš Polívka kapely, moderátor festivalu

pohled do zákulisí

Milí přátelé, nabízíme vám speciální možnost nahlédnout do toho, co prožívají během festivalu UNITED jeho organizátoři. Účastníci festivalu si přijíždí užít UNITED kvůli umění, kvůli přátelům. Přijíždí duchovně načerpat. Co ale při UNITED prožívají organizátoři? Je to jen o práci, dřině, vyčerpání, někdy stresu, nebo i o něčem víc? Čtěte dál a dozvíte se Petr Húšť – ředitel festivalu

Co nového tě osobně Bůh naučil, čím tě potěšil nebo překvapil během letošního festivalu?

Tomáš Polívka – kapely, moderátor festivalu

Jan Jackanič – řečníci a semináře

Letošní ročník jsem si užil. Byl stále náročný, ale myslím, že se nám podařilo vyladit program a nebyla chvíle, kdy bych se musel obávat, co z pódia zazní. Byl jsem moc rád za hlavní programy, jak večery i rána – působily kompaktněji a ne jako slepenec jednotlivých účinkujících a jejich čísel. Velký dík v tom patří našim moderátorům, kterými byli přímo členové poradního týmu festivalu. Mě osobně se dotkla nejvíce asi jedna malá větička Jana Sokola - přicházel jsem na konec jeho semináře, abych ho ukončil, protože v sále už měla začít  zvuková zkouška kapely. A někdo se ho ptal, jak to v Evropě dopadne s uprchlíky. A on odpověděl, že to dopadne podle toho, jak se v tom každý z nás zachová. Uvědomil jsem si, že u mnoha věcí ve svém vlastním životě mám už dopředu hotové scénáře, jak věci dopadnou – v církvi,  v rodině, s dětmi atd. ale že máme tu úžasnou svobodu a možnost do věcí kolem sebe vstupovat. Že nás neřídí Osud, ale Bůh. A v tom je rozdíl …

Festival má jedinečnou atmosféru. A to je ten Boží zázrak. Atmosféru důvěry, respektu, svobody. Atmosféru chvály a zároveň společenství. Pořád mi zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, aby se lidé z tolika různých církví setkali v takovémto pokoji a radosti. Setkali se na jednom společném základě, o který jde – a tím je Kristus. A celé to dotváří i interpreti, kteří přijeli na festival hrát. Nepřijeli se ukázat, nepřijeli si užít 30 minut slávy. Přijeli sloužit ostatním a podělit se o svoji hudbu, o svoji radost. Být tady s námi.

Daniel Raška – modlitebníci

Na UNITED mám každý rok na zodpovědnost službu modlitebního týmu + každý rok dělám něco dalšího, co je potřeba.

V minulém roce jsem měl na starost dramaturgii hlavních programů, které jsou večer a dopoledne. Letos jsem byl požádán, abych dělal moderátora a vedoucího hlavní scény vždy večer po 22.00, kdy se zde odehrával vždy koncert zahraniční kapely a ještě závěrečný tišší meditativnější program jako akustické chvály, modlitby s videoklipy nebo provedení modlitbou Páně. Nějakou dobu jsem zápasil, jestli to vzít, protože to není zrovna služba, ve které bych se cítil dobře, komfortně nebo si to dokonce užíval. Raději bych byl někde schovaný bokem a na hlavní pódium vůbec nešel. Také i to zákulisní odbavení programu pro mě bylo nové a myšlenka, že se to spouští a běží na můj povel, mi na pohodě nepřidávala. Nicméně jsem to přijal. Jednak se v posledních letech se učím tomu, že milovat Krista = být poslušný a za druhé mě inspiroval Jeremy Riddle, který letos na Campfestu říkal, že on sám je introvert a vedení chval před velkým množstvím lidí není místem, kde by se cítil výborně a komfortně. Stále jasněji vidím, že jsme pro Pána Boha použitelnější, když jdeme do věcí a situací, na které nemáme schopnost, sílu, odvahu, ale máme povolání. Pak to bývá trefa do černého. Takže jsem se co nejlíp připravil a přežil první dva večery. Manželka říkala, že to nebylo špatné, ale ani super. Poslední den jsem z toho byl vnitřně otrávený, protože jsem se snažil, ale přišlo mi to na capa. Tak jsem si říkal, že asi musím změnit strategii a že se snad ani nebudu chystat. Pak mě napadl nějaký nápad, tak jsem si ho poznačil jen bodově. Asi 20 minut před odstartováním jsem se dozvěděl, že tento zahraniční kon-

cert bude přenášen živě přes TV Noe. Pro mě to znamenalo, že musím připravit odbavení programu na vteřiny přesně (světla, zvuk, propojení a odpočet do TV, znělky, hudebníky), aby všichni byli připraveni a přenos klapnul. Taky by bylo asi vhodné, aby moje moderování bylo méně rozpačité. Nevím, čím to bylo, ale tak nějak jsem byl už pokojnější, nestresoval jsem a v klidu to klaplo. Na pódium jsem šel bez poznámek a dopadlo to konečně slušně. Toto byla jedna z lekcí, kterou jsem letos v rámci festivalu prožil, učil jsem se být poslušný a vyjít i na vodu jako Petr.

Tereza Zbranková – festivalové noviny

ačkoli z pohledu spravedlnosti by si každý zasloužil dle toho, co odpracoval. To přeci dává smysl, ne? Myslím, že právě v této oblasti mám vyvinutou citlivost na spravedlnost a je pro mě těžké dávat milost a být v tom jako Bůh, který bez ohledu na naše zásluhy (ještě, že tak) nám dává milost skrze Ježíše Krista. Toto slovo o milosti mě oslovovalo v tom, jak se mám chovat ke své sestře a pomohlo mi to uzdravit oblast z dětství a dospívání, kdy jsem si já vše rychle udělala, co mi naši zadali, ona to furt odkládala a nakonec často nestihla a dělala jsem to já nebo maminka. Čas využívala často pro lidi kolem, kteří ji za to měli moc rádi, a já to prostě nechápala, furt se mi chtělo řvát, vždyť ona je doma jiná, musím to za ni dělat. Princip milosti a spravedlnosti mě mohl pomoct v tom si uvědomit, že honba za spravedlností a mými představami není tou správnou cestou.

Lukáš Pokorný – média a pressroom koordinátor Na letošní ročník festivalu jsem se moc těšila, snad nejvíc za celých 5 let. Měla jsem velká očekávání od Pána Boha, těšila jsem se na to, jak bude jednat a co se bude dít. Těšila jsem se na nové i staré známé lidi a i na program. Během všech dní festivalu, včetně těch přípravných, jsem cítila silnou Boží přítomnost, cítila jsem, že je rád tomu, co všechno se dělo, jak jsme Jej chválili a jak mi svou radost dával znát svou blízkostí, láskou a takovým pocitem naplnění. Na festivalu Pán Bůh dalece předčil veškerá má dosavadní smýšlení o Něm, o Jeho moci a lásce. Mohla jsem si uvědomit, že je opravdu nespoutaný, že je vysoko nad našimi představami o Něm samotném, o nás, o našem životě. Že o nás ví všechno, a když Mu my všechno dáme, tak dostaneme ještě mnohem víc.

Lenka Navrátilová – Klub přátel a pokladna

Hodně mě oslovilo slovo Lukáše Targosze pro dobrovolníky o milosti a spravedlnosti, kdy na příběhu dělníků na vinici ukazoval, že bez ohledu na to, kdy dělník začal pracovat, dostal slíbenou mzdu,

Před festivalem jsme jako členové poradního nebo realizačního týmu psali krátká emailová zamyšlení. Když jsem psal své zamyšlení, tak mou inspirací byl příběh o “kráčení po vodě”. Proč se snažit a namáhat o těžkou věc? Odpověď z mého pohledu byla, protože právě tyto věci, kromě toho, že jsou těžké, jsou také úžasné a nádherné a největší překážkou v jejich konání jsou moje obavy, pochyby a strach. Během UNITED jsem si na toto zamyšlení vzpomněl ve chvíli, kdy se mi změnil harmonogram a místo mé původně naplánované práce (příprava tiskových konferencí) jsem pomáhal připravit registrační místnost a rozběhat počítačovou techniku. Občas se objevila myšlenka, jestli svou práci poté stihnu dokončit. Po dokončení činností mimo můj plán se vše pohnulo, vystupující, se kterými jsem potřeboval mluvit, se buď objevili v registrační místnosti, nebo dorazil kamarád, který měl potřebné kontakty, pomohl mi se sestavením harmonogramu a tiskové konference mohly zdárně probíhat. Pro sebe si pamatuju chvíli, kdy jsem namísto pochybností a obav o výsledek své práce začal pracovat a věci se začaly měnit. Pro mou situaci to byla “procházka po vodě”.

Alžběta Rašková – registrace účinkujících

UNITED je pro mě srdcovka. Jsem tak moc vděčná za to, kolik lidí jsem mohla za těch 5 let fungování festivalu poznat, kolik přátelství navázat, že mi Pán Bůh dal i díky UNITED skvělého manžela. Letos mi taky ukazoval moji změnu, poprvé jsem sama sebe viděla tak nějak pozitivně a uvědomila jsem si, že Pán Bůh mě neuvěřitelně formuje. Na prvním ročníku jsem byla celkem vyplašená a hodně zakomplexovaná holka, neuvědomující si svoji hodnotu... Pán Bůh to ve mně postupně mění a jsem mu za to nesmírně vděčná. Letos mě Pán Bůh taky učil, jak naslouchat druhým lidem. Měla jsem možnost mluvit a modlit se s jednou dívkou, která si od dětství prošla velmi těžkými věcmi. Po rozhovoru jsem jí nabídla možnost mluvit s duchovními poradci, měla strach a této možnosti nevyužila. Modlila jsem se, abych ji ještě jednou na festivalu potkala. A potkala jsem ji v sobotu, pozvala jsem ji na kafíčko a po půlhodinovém rozhovoru jsme ruku v ruce odešly do poradenského centra. Bůh je dobrý!

Petra Barbořáková – komunikace, moderátorka festivalu

Z letošního UNITED mám velkou radost. Měla jsem dojem, že celý průběh je klidný, panuje dobrá nálada a atmosféra a lidé si festival užívají. Pán Bůh mě v přípravách, ale i průběhu festivalu učil, že si nemám tvořit vlastní představy, ale nechat ho, aby jednal, jak on sám chce. A také mě učil spoléhat se na něj v každém okamžiku. Také jsem nadšená, když slyším příběhy lidí o tom, jak Bůh jednal v jejich životech, měnil je, uzdravoval. Hlavním důvodem, proč organizovat UNITED, pro mě je, aby byl Bůh oslavený a věřím, že to

se letos dělo. Prostě mám dojem, že tento ročník byl ještě tak nějak mnohem více o Pánu Bohu a to mě těší nejvíc .

Adéla Nevolová – registrace a korespondence

Bůh většinou jedná, když to nečekáš, Pánu Bohu to nenaplánuješ a pak jsem zvedl oči (viz foto.) Přede mnou tam byli chlapi z pastvin a něco tam montovali. Tento tichý hlas jsem na festivalu zažil vícekrát. Byl to příjemný rozměr komunikace s nespoutaným Pánem Bohem.

Daniela Hurtová – propagační materiály

Pán Bůh mě potěšil počtem lidí. Festival byl letos plný práce a taky každou chvíli nějaká komplikace. Krásné bylo, jak rychle Bůh všechno řešil .

Petr Húšť – ředitel festivalu

Před UNITED jsem ztratil značku SPZ. Říkal jsem si, teď se mi to nehodí, teď toho mám moc, vyřeším to po festivalu, pokud mě během toho nechytí a nedají mi pokutu. Šel jsem na setkání s modlitebníky festivalu. Super čas. Pak se mě zeptali, za co se tento rok můžou modlit, co jsou aktuální duchovní výzvy. Čekali ode mě něco moudrého, hlubokého, velkolepého... Tak jsem asi některé zklamal. Řekl jsem jim, že jsem ztratil značku. A pak i ty hluboké věci . Když jsem od nich odcházel, tak mě najednou napadlo jedno místo, kde jsem za poslední dva dny projížděl (najel jsem okolo 100 km). Byl to takový tichý, jemný, ale srozumitelný hlas. Poslal jsem tam manželku s dětmi, vše prohledali, ale nenašli. Za půl dne jsem tam jel, procházel jsem to, ale nic jsem nemohl najít. Šel jsem zoufalý po cestě a říkám: Pane Bože, pokud tu značku najdu, tak to půjdu říct modlitebníkům. Pak jsem si ale řekl: Petře, takto to nefunguje,

K práci pro UNITED si odskakuju od svých tří dětí. Nedělám to, jen když spí, ale také s nimi. Já mám UNITED ráda, oni ho milují :-) a já jsem moc ráda, že to můžeme dělat jako rodina (včetně tatínka) společně. Učíme se spolu sloužit lidem ve vesnici, kde bydlíme, ve sboru, do kterého chodíme a v UNITED, který je pro mladé lidi z celé ČR. UNITED mě učí být důslednou a nepodceňovat věci. Pán Bůh mě moc povzbuzuje tím, jakou stopu UNITED zanechává.Tím, když slyším o velkém množství rozhovorů s poradci, vidím obsazenost seminářů a skutečný zájem o duchovní věci.

Daniel Mikeš – tvorba videí a projekce

vzniklo zpoždění na zvukovkách před námi, a když se tak situace postupně vyvíjela, začínal jsem si uvědomovat, že na naši zvukovku nejspíš ani nedojde:-). To, jak hrajeme, z velké části závisí na tom, že technika funguje tak, jak má, a tak jsem začínal být dost nervózní. Když už minul čas, kdy měla končit naše zvukovka, ale stále zkoušela kapela před námi, tak se z ničeho nic objevil tým modlitebníků a to byl ten čas ztišení, který jsem potřeboval, abych si uvědomil, že k tomu, abychom mohli společně chválit Boha, nepotřebujeme nic než upřímné srdce a že to, jak dobré/špatné jsou věci kolem, nesmí být něco, co mi brání před Něho předstoupit. Naše zvukovka trvala asi 5 minut a bicí jsem si ustavoval, až když byl sál plný lidí. Ale věděl jsem, že všichni ti lidi přišli na worship scénu chválit Boha a že Bůh nepotřebuje dokonalý zvuk k tomu, aby byl oslaven... I když by mu to určitě nevadilo .

Jan Húšť – poradenství

Nejsem si vědom, že by mě Pán Bůh něco nového naučil nebo v něčem překvapil, ale možná, že mi to dojde až někdy později. Co mě ale velmi potěšilo, tak to byl obrovský vnitřní klid v době před festivalem, což běžně prožívám jako velké nervy.

Pavel Šupol – poradní tým Letos jsem na UNITED měl mimo moje běžné zodpovědnosti taky možnost podílet se na vedení chval s chválící kapelou z církve, ze které pocházím. Jak je tomu každý rok, v momentě, kdy se festival rozjede, má člověk plnou hlavu svých povinností a na další věci už nemá kapacitu. Když už se blížil pátek večer, tak jsem si začínal uvědomovat, že za chvíli společně s kapelou předstoupím před Boha i před lidi s tím, že je máme vést ve chválách, ale já nemám za celý den ani čas si udělat ztišení. Už začaly zvukovky a já byl stále v jenom kole. Situace ovšem nabrala zajímavý spád v momentě, kdy jsem dorazil na místo a zjistil, že z technických důvodů

Před a po UNITED bylo pracovní vypětí, ale na festivalu jsem zažíval Boží působení. Pán Bůh působil všude. Například jsem potkal pár známých, se kterými jsem zašel na oběd. Při něm se téma stočilo k modlitbě za osvobození od spoutaností zlým duchem a já si kladl otázku, proč? Po obědě mi známý řekl, že tohle řeší

již dlouho, vidí jasnou linii zla v rodině a delší dobu se ptá, jak to řešit. A tenhle rozhovor mu moc pomohl. Osobně jsem chvíle, které jsem měl volné, trávil opět se sponzory, kteří díky mě začali jezdit na UNITED. Letos už se jim moc nechtělo, ale nakonec přijeli a byli úplně nadšení z přednášek i programu. Jana mi říkala, že měla slzy v očích, když viděla tolik lidí chválit Boha a že je moc ráda, když na tohle může dát peníze. Užíval jsem si vedení Duchem svatým při večerní videoklipové modlitbě. Jedna holka mi řekla, že tohle byl pro ni vrchol čtvrtečního programu, ač se jí chtělo spát, tak ji to totálně dostalo. Díky Bohu za jeho působení.

hlava stojí a na co dřív myslet. Na festivalu jsem viděla, že se Pán Bůh o všechno potřebné postaral. I ty nejvyhrocenější situace se podařilo vyřešit a Pán Bůh mi dal v tom všem pokoj. Vždy, když jsem potřebovala povzbuzení, tak mně poslal do cesty lidi, kteří mě povzbudili nebo se za mě modlili. Znovu jsem si uvědomila, že Pán Bůh má vše ve svých rukách a že se o mě postará i na druhém konci světa. A to vnímám i každý den tady.

Alena Hurtová – prodej triček, granty

Tomáš Süss – poradní tým, street scéna

a měli v plánu připravit hřiště, dost výrazně pršelo. Pán Bůh je ale milostivý a je, věřím, příznivcem festivalu, neboť od středy odpoledne až do pondělního rána (kdy jsme měli pofestivalovou afterparty– odváželi jsme těch cca 20 tun písku zase pryč ) nespadla ani kapka. Je skvělé vidět, že se o nás Bůh stará i v takových „neduchovních“ záležitostech. Chodím kolem Domu kultury každý den z práce, a když jsem šel kolem po skončení festivalu, kdy už tam byl zase obvyklý celoroční klid, znovu jsem si mohl uvědomit, jaká je to výsada a milost, že takovou akci k oslavě našeho jediného Boha vůbec můžeme pořádat, a to navíc ve spolupráci lidí z tolika různých společenství a měst. Už to samo o sobě je takový malý zázrak. Úžasné je pak vidět, že Bůh i skrze festival může pracovat v životech nás všech.

Makréta Satková – poradkyně

Jelikož nám pár dnů před festivalem náš nejmladší syn (necelé dva roky) snědl hypermangan, tak jsem se dostavil jen na sobotu. Byl jsem velice překvapen jak, i přes mou nepřítomnost, vše celkem dobře na street scéně fungovalo! A když jsem přijel, jak lidé měli zájem a starost o Kryštofa, jak se mu daří apod. Krásné přijetí a zájem, jako kdybychom byli opravdu rodina! V týmu, a to jak v úzkém, tak i v širším, panovala úžasná atmosféra pokoje a radosti. Alespoň já jsem to tak v sobotu vnímal !

Magdaléna Koňařová – vedoucí průvodců zahraničních kapel

Na letošní UNITED jsem se moc těšila. Byly to mé poslední dny v Česku před cestou do Indonésie, kam jsem hned po festivalu na půl roku odletěla. Musela jsem řešit hodně věcí najednou – věci na festival, přípravy do zahraničí, balení… Bylo toho celkem dost a nevěděla jsem, kde mi

Zpoza prodejního pultu mne potěšilo, že jsem poznávala tváře účastníků (byť je jinak neznám a patrně jsou z daleka), kteří přijeli už poněkolikáté, což znamená, že se jim festival líbí, že jsou ochotni upřednostnit ho před jinými akcemi nebo dokonce vzít si dovolenou a jet za námi přes půl republiky. Navíc mají chuť připomínat si ho i přes rok a nosit UNITED tričko, placku nebo náramek. Pak nás také jedna situace překvapila, možná i zahanbila, když jsem jednomu muži středního věku nabídla tričko, zeptal se na cenu a pak nám řekl, že považuje za zbytečné kupovat si tričko za 200,- Kč, když to, které má na sobě (a ostatní doma) koupil za 30,- Kč v bazaru a zbylých 170,Kč může dát na evangelizaci.

Michal Skalka – sporty a divadla

Přestože byl srpen krásným měsícem plným sluníčka, v týdnu, kdy měl proběhnout festival, se zhoršilo počasí a začalo vytrvale pršet. Vzhledem k tomu, že mám na starost i sporty, které se odehrávají venku, trochu mi to – oproti našim zemědělcům a zahrádkářům – zkazilo náladu. Ještě ve středu, kdy jsme před Dům kultury naváželi písek pro beach volejbal

Letošní UNITED jsem poprvé prožila

ze strany poradenského týmu. Přestože byla tato služba pro mě jako introverta poměrně náročná, opravdu jsem přijala požehnání skrze to, že jsem mohla vidět, jak Bůh jedná v životech lidí, kteří za poradci přišli s  různými těžšími či lehčími záležitostmi. Pro mě osobně byl obzvláště výjimečný moment, kdy jsme s manželem vyrazili na malou procházku s cílem ulovit doporučenou točenou zmrzlinu u nádraží. Chtěli jsme být alespoň chvilku v  klidu mimo dav lidí. Na cestě ke stánku jsme míjeli ušmudlaného muže, který seděl na kraji chodníku, bručel něco pod fousy a tvářil se hodně nepřátelsky. Mívám z  takových lidí na ulici obvykle strach a snažím se kolem nich opatrně projít. Když jsme ho míjeli, opět něco nesrozumitelného říkal (zřejmě si do vzduchu na něco stěžoval), působil při tom dost nešťastně a naštvaně. Nevím, jestli byl trochu opilý, nepoznala jsem to na první pohled, ale zaujaly mě smutek a zoufal– ství v jeho očích. Posledních 50 metrů ke stánku jsem nemohla zapomenout na jeho smutné oči, tolik mě ten pohled bolel, že mi ještě dnes při vzpomínce na jeho oči vyhrknou slzy. V tu ránu jako by mi Ježíš řekl: „Chci, abys mu taky koupila toče-

nou zmrzlinu.“ Polilo mě horko a hned zase studená vlna při představě, že tomuto cizímu člověku nabízím zmrzlinu. Co si asi bude myslet? Co mi je po něm? Ale nedokázala jsem Ježíšova slova přehlušit. Prostě jsem koupila zmrzliny tři. Cestou zpět jsme se u muže zastavili a řekla jsem mu, že mu nesu zmrzlinu. Zmateně vzhlédl a nechápal, co mu chci. Ale když jsem mu to zopakovala, uvědomil si, že jde o zmrzlinu a začal se ptát, kolik za ni chci. Vysvětlila jsem mu, že nic, že mu ji chci věnovat a udělat mu radost. Muž si zmrzlinu váhavě vzal, nechápavě se mi podíval zpříma do obličeje a pak se mu v  očích objevila radost, jakou vídáme u malých dětí, jeho ztrápený obličej se uvolnil a rozzářil do širokého úsměvu. Znovu a znovu mi začal děkovat. Musela jsem mu říct, že tu zmrzlinu mu posílá Ježíš. Věděla jsem, že nebyla ode mě… Celou cestu zpět do kulturního domu jsem brečela a děkovala Ježíši za to, jak moc tohoto zlomeného a ztraceného muže miluje a že jsem mohla na vlastní oči vidět, co dokáže Jeho láska vložená do úplně obyčejných věcíe. On se procházel nejen mezi účastníky festivalu, ale zašel i kousek dál, aby potěšil svého milovaného.

Zuzana Vyvialová – workshopy Do realizačního týmu festivalu jsem se

dostala tak trochu omylem. Byla jsem zvědavá, co mě čeká, jaký bude tým, jak vlastně funguje zázemí takové akce, jaké to bude být součástí něčeho tak velkého v kontextu jiných lidí, než které znám. Co mě Pán Bůh učil – že různorodost je dobrá, že kvalita a detail dává lepší obraz, ale hlavně, že investice do lidí je to nejcennější, co člověk může udělat. Způsob, jak se UNITED stará o dobrovolníky (duchovní péče, setkání s hvězdou, jasně rozdané úkoly, ale i nároky, které na ně má) je jedinečný a věřím, že právě tahle skupina asi čerpá a učí se nejvíce. Co jsem se učila já osobně – zas tak nějak omylem jsem se stala na chvíli duchovním poradcem a tak - jak mi docela dobře jde to „dělat rukama, tvořit a organizovat“ – najednou jsem se musela zastavit a naslouchat, jak těm lidem, se kterými

jsem mluvila, tak Duchu svatému. A to je ta pravá výzva. A to je asi ta moje výzva po festivalu – možná se umět trochu více zastavit a naslouchat druhým, ale hlavně Duchu svatému.

Jitka Zvánovcová – modlitební tým O festivalu UNITED jsem slyšela už

několikrát od známých a čím víc jsem o tom slyšela, tím víc jsem litovala, že nejsem mladá, abych tam mohla jet (třeba jako dobrovolník) a dokonce i moje děti už  nejsou dost mladé a vnoučata zas moc malá. Pravda, taky jsme se  s přáteli předem za festival občas modlili, ale že bych jela, na to to rozhodně nevypadalo. Ale když  letos na Křesťanské konferenci v Praze na začátku července  mluvil  Petr Húšt o UNITED, už jsem byla skoro jistá, že nakonec pojedu. A skutečně - po všelijakých zmatcích se pro mne otevřela možnost být členem modlitebního týmu! Byla to moje letošní jediná „dovolená“. Mám ráda dovolenou v přírodě, kde je jen málo lidí – mých přátel či rodiny a klid – místo toho jsem jela někam, kde jsem nikoho neznala, kde bylo na malém prostoru natěsnáno spousta lidí a pochopitelně tam byla i hlasitá hudba, což mi činí potíže. Ovšem zážitky z UNITED zdaleka převážily všechny nepříjemnosti, které jsem občas musela překousnout. Bylo úžasné vidět, jak Bůh spojí lidi, kteří jsou tak různí věkem, příslušností k té či oné církvi do modlitebního týmu a jak nás vede do různých věcí. Obdivovala jsem nasazení všech, co festival připravovali, účinkovali na scéně či pomáhali, a jsem vděčná Bohu, že se toto může dít v naší zemi. Každý den byl nabitý různými překvapeními a často bylo vidět, že Bůh má opravdu smysl i pro humorné situace. V pátek  jsem se na UNITED setkala s jedním mladíkem, kterého jsem vůbec neznala, ale samotnou mne udivilo, jakou mám najednou jistotu, co přesně mu mám říct. „Mám se modlit, abys dobře slyšel Boží hlas,“ řekla jsem mu. Ano, řekl mi, právě za tohle potřebuji modlitbu. A tak jsem se modlila. Setkání nebylo dlouhé, věděla jsem jen jeho křestní jméno a ani si nezapamatovala jeho obličej a po návratu

domů, plná všech dojmů, jsem zjistila, že sice na to setkání  občas vzpomínám, ale už ani vlastně nevím, zač jsem se vlastně  modlila, ani jméno mladíka. I tak jsem se občas doma za něj  krátce pomodlila. Čas plynul a já se ocitla na jiné křesťanské akci a „náhodou“ jsem byla přítomná tomu, že před skupinu  předstoupil sympatický mladý muž a z jeho svědectví vyplývalo, jak touží chodit  podle Boží vůle a jak se učí poslouchat, co mu Bůh  říká, i když to třeba pro něj znamená nepříjemnou změnu. Nedávno jsem z nějakého důvodu sedla k počítači, prohlížela videa a další materiály z UNITED, vzpomínala na různé příhody a najednou se mi jasně vybavila vzpomínka na tu modlitbu v pátek na festivalu a věděla jsem i jméno mladíka a to, že jsem se za něj  měla  modlit, aby dobře slyšel Boží hlas.  A pak mi najednou došlo, že to byl stejný člověk, stejné jméno - jen jsem ho při tom druhém setkání nepoznala. Možná také i trochu proto, že mi připadal jiný, dospělejší, rozhodnější, jistější ve víře... 

Lucie Rašková – produkční festivalu

Letos mě Pán Bůh na UNITED ukázal, že nemusím všechno stíhat, všechno umět a všemu rozumět, že nemusím být ve všem perfektní, mít vše do puntíku nachystané a umět zodpovědět na všechny otázky. Ukázal mi, že to, co chce, je moje poslušnost, oddanost a závislost na Něm…

Markéta Pavelková – občerstvení

Během letošního UNITED jsem si našla každý den prostor na Boha v modlitební místnosti a musím říct, že jsem z těch chvil hodně čerpala. Hned první den jsem

se po nějakém čase modlitby odhodlala zajít na poradenství. Nejprve jsem váhala, zda můžu, čekala mě ještě spousta práce a úkolů. Pak jsem ale šla a bylo to dobře. Vše jsem ten večer stihla a ten čas nebyl ztracený. Opět jsem si letos na UNITED uvědomila, že jsem a měla bych vždy být, současně služebníkem i učedníkem. Tedy – i ten, kdo slouží, je vždy naplno Božím dítětem, které potřebuje čerpat z chvil s Pánem a taky se od Něho učit. A tak se učím.

Ondřej Hurta – finanční ředitel festivalu

UNITED je pro mě zejména životní dobrodružství. Je to napínavá dlouhotrvající zkušenost. Nikdy se neví, jak to dopadne – programově, finančně, a hlavně – budou lidé oslovení Pánem Bohem? Je dobrodružné spolupracovat s tolika dobrovolníky a vidět, jak rostou, či jak jdou jinou cestou a my musíme hledat na jejich místo nové lidi, kteří by tvrdě pracovali, a často je jejich odměnou jen to, že ví, že si to Pán Bůh snad použije. UNITED je pro mě velké dobrodružství s Pánem Bohem, protože vidím, čeho všeho krásného je schopen. Díky UNITED vidím Pána Boha jako Boha zázraků, moci, síly a svrchovanosti a zejména Boha, který miluje mladou generaci a chce, aby mladí lidé šli s ním a za ním.

Renata Zajíčková – modlitební tým

Jsem velmi ráda, že jsem v průběhu festivalu mohla mít několik setkání s jednou dívkou, která do poradenské místnosti přišla s touhou být vysvobozená z mentální anorexie. Docházela každý večer, měli jsme s ní a ještě s jednou sestřičkou – psycholožkou rozhovory a modlitby a poslední večer jsme se skutečně modlily za úplné vysvobození  a uzdravení. Ta dívenka byla jak vyměněná – první večer ztrápená, depresivní, zoufalá, poslední večer radostná a šťastná, odhodlaná vstoupit do nové životní etapy v Boží svobodě a síle. Chvála Bohu.

BŘEŤA RAŠKA – VEDOUCÍ TÝMU DOBROVOLNÍKŮ

Pán Bůh je jako elektřina, nevidíme ji, ale bez ni si ani neškrtnem. Na festivalu se třetím rokem starám o dobrovolníky. Celá letošní dobrovolnická konference probíhala perfekt-

ně, dobrovolníci přijeli, byli pracovití, byli šikovní, ochotní, milí, po technické stránce vše klapalo. Připravoval se festival, proběhla brigáda pro město, nepršelo. Při společných setkáních jsme chválili Boha, modlili se, měli skvělé vyučování o Boží milosti, probíhaly výzvy, rozhovory, modlitby... úžasné. V neděli ve 3 hodiny ráno, kdy jsme douklízeli a sbalili celý festival, mě už ani nepřekvapilo, že se to povedlo zase o hodinu dřív. Hlavou mi proběhla myšlenka, že už to prostě umíme a celý UNITED je souhrn dobré práce! V neděli dopoledne při závěrečné bohoslužbě s dobrovolníky byla skvělá atmosféra. Všichni napracovaní, unavení, ale plní radosti, nadšení, vděční, spousta dobrovolnických svědectví z celého týdne, prostě jedna velká rodina! Takové malé nebe na Zemi. Probíhaly chvály a mě chyběl už jen poslední moderátorský vstup s poděkováním a společný oběd. Znovu ta myšlenka.... fakt se to povedlo, umíme to, dobrá práce. Prásk... při poslední písni celé konference (Můj Bůh je můj štít), která shodou okolností celý festival ve čtvrtek otvírala a v sobotu oficiálně ukončila, se ozvala malá rána od kabelu. Vypnula elektřina v pódiové technice, vypnula v celém sále, vypnula v celém kulturáku, vypnula v celém Vsetíně. Jakoby mnou projel blesk a facka se slovy: „Zbrchej se, frajere!“ Takové malé, velké připomenutí, o Kom to celé je a kdo je tady Pánem. O to krásnější byl závěr, kdy plným sálem, jen akusticky doznívala poslední sloka této písně a já zase naprosto jasně věděl, že celý ten kolos jménem UNITED proběhl v pořádku, díky Boží milosti a že Bůh je ten, kdo nás chrání a dává ovoce naši práci. Náš Bůh je náš štít.

Staň se členem Klubu přátel UNITED! A co ti nabízíme?

(:

Klub je pro všechny ty, kterým festival leží na srdci a kteří chtějí, aby se touto formou mohli lidé o Bohu dozvídat i v příštích letech. Můžeš se stát součástí něčeho, co ovlivňuje lidské životy a může být pro všechny velkým duchovním přínosem. Chceme ti ukázat, co je pod pokličkou – novinky o tom, co se aktuálně děje, s čím bojujeme, informace, které na internetu nevyčteš. Rádi bychom ti i nabídli vstupenku na festival za sníženou cenu. A i ty nám můžeš být inspirací – psát nápady na kapely, řečníky nebo i tipy, jak festival zlepšit.

Co pro to stačí udělat?

Přihlas se do Klubu přátel vyplněním formuláře na našich internetových stránkách a vyber si možnost podpořit nás buď jednou ročně částkou 1 200 Kč (preferujeme) nebo měsíčně 100 Kč.

Příspěvky posílej na účet 2400723100/2010 s variabilním symbolem 2222 a specifickým symbolem tvého telefonního čísla.