Pohřběte mne s písničkou. Rozloučení s Irenou Škeříkovou 27.10.2012. Žalm 139
Kázání: Taky já až jednou umřu - pohřběte mne s písničkou - zpívali jsme zamlada, přitom úplně netuše, o čem to vlastně zpíváme. Pak ta písnička dostávala konkrétnější náplň. A taky umírání - s odchody přátel, rodičů, nebo s každým dalším vykonaným pohřbem. Teď umřela Irena - vaše máma a sestra, naše kamarádka, kolegyně, pastýřka, souputnice - a my ji vyprovázíme s písničkou. Se 139. žalmem.Tak jak ho ona sama vybrala, to není jen přání, ale též vyznání. Krédo. Píseň toho, koho je uprostřed světa i církve slyšet a vidět. Píseň
toho, kdo vede zápasy víry - v něčem někdy i za ty ostatní. Tak jako David. Tak jako Irena. Před-zpěvák. Vydává nepřeslechnutelné svědectví - svými vítězstvími i pády. Trpělivostí i příkrostí, přesvědčivostí i selháním. Velkorysostí i malicherností. Vytrvalostí i úlety. Ve zdraví i v nemoci. Životodárně inspiruje - a taky o tebe bolestně zavadí svou neskladností. Na pódiu - na kazatelně - před třídou. Dvěma třem babičkám jak ve škvoreckém kostele - i Uchem jehly. Před kamerou - i na lůžku nemocných. Předzpěvák. Tak jako David, tak jako Irena. Ta písnička “Hospodine, zkoumáš mne a znáš mne” - je rozhovor. Poctivý - až na dřeň. Na život a na smrt. Taky je to rekapitulace - ovšem rekapitulace hádání s Hospodinem. Rekapitulace Božího zápasu o člověka, a našeho zápasu o Boha. Zápasu, v němž dostáváš nečekané - odkrýváš netušené dary i perspektivy, až z toho běhá mráz po zádech. Ale taky o mnoho přicházíš, o iluze, vlastní pravdy - a pěkně to bolí. Rozhovor jako cesta k druhému i k vlastní životní poctivosti - rozhovor jako hledání a nalézání pravdivější podoby víry - to bylo pro Irenu příznačné. Někdy tím skoro unavovala, jak nutila lidi kolem sebe řešit - otevřené otázky i samozřejmosti. Průšvihy osobních vztahů i církevních postojů. Místo, které zaujímám ve světě a v životě druhých - jako rodič, partner, farář, přítel, občan. A samozřejmě - postoje i výpovědi víry. Ve jméno Krista doufáme - co to jen znamená? Kde najdeme tvou cestu z Golgaty do Emauz? Skoro mám dojem, že tím vyvedla i z míry i svou rakovinu. Doktoři se divili, že s takovou diagnózou vydržela takhle dlouho, ale ona si to s ní musela nejdřív důkladně vyříkat. Což v Irenině případě někdy docela trvalo. A na to tihle zákeřní nepřátelé nejsou úplně zvyklí. 139. žalm učil podle kralické své konfirmandy nazpaměť už Irenin dědeček Jan Škeřík - a já plody jeho vytrvalého úsilí v Heršpicích sklízel, když jsem si jeho slova mohl s těmi konfirmandy v závěru jejich života opakovat. Ale pro Irenu - a vlastně i pro ledaskoho z generace před námi - to už přestal být prostě memorovaný katechismus. Nenabízela se ani nesnesitelná lehkost náboženství, třebas jako touhy setkat se s podivnostmi, jež jsou nad naše chápání. Spíš provokovaly otázky: Co se to děje, když říkám - Hospodine, ty víš, ty znáš, rozumíš, nalézáš máš v moci? Ke komu volám, a kam? A odpovědi bylo potřeba nalézat a vyložit - zas a znova. Pomáhala přitom inspirace těmi, kdo dokázali mluvit o Bohu, aniž to slovo jedinkrát použili. Tak jako když jsme dnes zpívali “Vyruš nás - ty, který nesnášíš lež.” O hledání a nalézání takovéhle životní cesty - stezky života před tváří Boží - o útěcích i návratech - o tom se nedá mluvit ve frázích ani škatulkách. A taky se to špatně vysvětluje - z kazatelny i dětem doma u stolu. Ale můžeš je právě vyzpívat - a tak to hledání i nalézání dosvědčit. Protože písnička přesvědčivěji sdělí, co tě na té víře bere - a přizve - tak dej se k nám a projdem svět. Jasněji ukáže, že k svobodě je dlouhé putování. A taky umožní vyznat, že někdy je to k neunesení. Že tma je hustší a bloudění delší, než jsme slýchali ve školních lavicích. A že církev není stádce přesvědčivých a přitažlivých vyznavačů, ale v jejím obsazení - a ovšem i v našem vlastním žití - se mohou najít i party tíživé, tak jako když tě hříchy doženou. Ale právě tahle tma se může rozzářit světlem. A písnička tu naději nechá zazářit jak bláznivý démant - protože takhle nějak Svítá novej den. Když víš - když vyznáváš - že B není jakýsi lhostejný ředitel všehomíra - ale že ví jak to bolí, když skrz prsty se dívaj a zůstaneš tu sám - když takhle zápasíš o Boha - a Boží věci v tomhle světě -
- když takhle Hospodinu zpíváš - nemusíš se pak trápit tím, kde je Bůh - ani když tě definitivně popadne do svých spárů zlá nemoc. Víš o mých kostech - zpívá nám Irena s žalmistou - i když je rozežírají metastázy. Máš v moci mé vnitřnosti, i když si do nich nalezly nevyléčitelné nádory. Zhoubná nemoc, která se tolik umí tvářit jako jediný majitel mého těla, - nemůže mne vzdálit od tvé tváře, Hospodine - od tvé soucitné i nadějeplné blízkosti. Právě tobě zpívám - tobě, kterej všechno ví a o mně pravdu zná. Ty jsi znemožnil i tu smrt smrťoucí - a právě tobě zpívám - po cestě věčnosti mne veď. Tu cestu věčnosti nemusíme ovšem odkrývat až v soužení a trýzni. Není nám nedostupná jak nebesa, není ani nepřístupně utajená kdesi v podsvětí. Tu cestu věčnosti začal Hospodin otevírat svými skutky. Otevřel ji skrze smrtící vody rudého moře, když na cestu spásy uváděl svůj vysvobozený lid. A rozzářil ji jak démant v příběhu nazaretského Ježíše. Irena nám na tu cestu ukazuje svým vyznáním - “síla má a písnička má je Hospodin, stal se mou spásou.” Tuhle písničku poprvé nezpíval předzpěvák David - tu poprvé zpívala předzpěvačka: Miriam, sestra Mojžíšova. To když navzdor krutě se šklebící síle smrtících vod Izraelci, spíš jako lid bez víry než jako lid víry - zjistili - Moc předivná je s námi, i když jsme tomu sami nedokázali věřit ani náhodou. My si to tváří v tvář smrti nedokážem představit - ale cesta míří dál a směr udává nám sloup ohnivý. Mává nám svobodná zem. A právě z toho nehledaného - a přesto nalezeného druhého břehu se tehdy poprvé ozvalo: Hospodin je má síla a moje píseň. Ozvalo se to z úst předzpěvačky - neboť události spásy radost a úžas z toho, že Hospodin je pánem nejen na nebi - že ztrápení vyjdou z nesnází - že ten, který je s námi, setře všelikou slzu z očí a trápení a křiku nebude více - tyhle písně o cestě spásy - a tedy cestě věčnosti - ty zpívají v Písmu právě ženy. Mirjam tehdy - na tom druhém břehu tančila. A tak už možná tehdy bylo poznat, že správná předzpěvačka má i pruhované podkolenky. Amen.
Pohřeb Ireny Škeříkové
Ž 139.
Salvátor 27.10.2012
Milost vám a pokoj - od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Milý Jendo, Pavle a Abigail, bratři a sestry, milí přátelé, sešli jsme se ve shromáždění, při kterém se rozloučíme s Irenou Škeříkovou, která zemřela 22. října ve 54 letech. Když se s ní budeme loučit, zazní nám biblické poselství i písně a hudba jako vyznání, které sama připravila. S vděčností víry přijímejme útěchu, naději nabídnutou od nebeského Otce. Takto nás zve i žalmista, když říká: In: Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Amen HUDBA: Pink Floyd, Shine on you crazy diamond č.1 http://www.youtube.com/watch?v=0SqFPNTBnv8 Modlitba: Jsi síla k žití, náš Bože, jsi písnička na cestu k novým obzorům, náš Stvořiteli, jsi svoboda k lásce, když jsme zůstali vězet sami v sobě, náš Spasiteli - tohle si s bázní i nečekanou vděčností smíme připomenout i v tomto shromáždění. Smrt nám bere ty, kdo pro nás tolik znamenají. Smrt nám vzala Irenu. Ale my tě právě v této chvíli smíme potkat jako pozvání k novým počátkům, jako útěchu, jako naději. Takto ti důvěřujeme, takto tě očekáváme. A takto i děkujeme: za mámu, která dala život. Za kamarádku, pastýřku a kazatelku, za souputnici našich životů, která inspirovala i směr našeho žití. A protože v důvěře a vděčnosti tobě umírala i ona, děkujeme i za všechny dobré lidi, které ve svém životě směla potkat. Za ty kdo ji inspirovali, za její rodiče, za čas dětství na Vsetíně, za sourozence i přátele, za děti, jimiž byla obdařena, za všechny, o jejichž podporu směla až do konce života přijímat. Za bratry a sestry ze sborů, kde sloužila, za studentky a studenty EA, za ty, s nimiž zpívala. Ať tedy pro ně i pro nás zní zvěst o síle tvé blízkosti a nezničitelnosti tvé útěchy. A tvůj Duch ať otevírá naše srdce pro úžas, radost i důvěru - že když ty to se svou spásou myslíš vážně, my se o sílu tvých úmyslů a tvé věrnosti smíme spolehlivě opírat. Tak ty sám i v tomto shromáždění oslav své jméno. Amen. Písnička: EZ 568 Život nám ubíhá
Životopis: Joel Ruml
Čtení: Jako píseň víry i naděje i jako základ zvěstování poslyšte Žalm 139 tak, jako ho zpívá Oboroh: Ž 139 Oboroh, Hospodine, zkoumáš mne a znáš mne http://www.youtube.com/watch?v=YfpBe_ZAv1U Kázání: viz úvodní text zde nahoře Písnička: Svítá novej den Ohlášky Děkuji jménem rodiny, ČCE, sborů, kde Irena soužila a přátel, s nimiž udržovala vztahy děkuji, že jste přišli a vytvořili toto společenství. Děkuji zdejšímu sboru, že poskytl prostory k setkání - všem, kdo dostali a přijali úkol hrát, zpívat, pouštět muziku, kterou Irena vybrala, či jinak se podílet na tomto shromáždění - kdo přijali odpovědnost za její rodinu. Sbírku vykonáme na Fond léčby dětských onkologických pacientů Teď uslyšíme spirituál I wan' to be ready (soubor Gymnázia Milady Horákové)
Přímluvná modlitba: Díky tvému evangeliu zjišťujeme, Pane, že nad námi nepanuje smrt a zmar, ale tvé vysvobození a naděje. S touto důvěrou tě nyní prosíme - dávej se nám lidu poznat jako ten, který přichází se záchranou i tam, kde se na jazyk derou jen slova hořkosti či rezignace. Dej ať překvapení z tvé životodárné blízkosti zažívají společenství a místa, kde Irena sloužila zvěstí o tobě. - prosíme za Ireniny děti a rodinu. Obdařuj je Duchem, který staví na nohy. Učiň, aby její životní svědectví zůstalo požehnáním. - prosíme za ty, na které narážíme podél svých cest, za potřebné, zraněné, nemocné. Nedopusť abychom propadali otrlosti, která lehce přehlíží bídu okolo. Naděje od tebe ať vyraší pro nemocné. Myslíme na ty, kdo si nevědí rady se svou nevyléčitelnou nemocí, kdo si připadají nesmyslně potrestáni, odvrženi, ocejchováni. Daruj svého Ducha všem, kdo usilují o to stát jim nablízku, povzbudit, porozumět.
Veď nás k pokání, když máme ve všem jasno, dávej nám povstávat, když jsme všechno vzdali, a napřim naše kroky na cestu pokoje. Takto Tě prosíme ve jménu toho, který nás předešel, ve jménu Ježíše, našeho Pána a bratra. Otče náš...
Písnička: S 286 Rok za rokem Poslání: 1 J 1,3.5-10 Výhled víry otevírá Pavel: 1Kor 15: Všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: ‘Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil´! a takto ho zhudebnil G. F. Händel: Hudba - The Trumpet shall sound http://www.youtube.com/watch?v=7555EtvhwKQ
Propuštění: Milí přátelé v Kristu, loučíme se s Irenou Škeřékovou v pevné naději, že v den nejposlednější se Hospodin pozastaví i nad jejím prachem a povolá ji k novému životu. Požehnání: Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe. Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. Obratiž Hospodin tvář svou k tobě,a dejž tobě pokoj. Vynášení - společný zpěv EZ 397 bez doprovodu
Pozn. O pohřeb mne Irena požádala asi měsíc před smrtí. Pořad pohřebního shromáždění měla nachystaný včetně písní, biblických čtení a hudby. Zbylo na mne vybrat píseň po kázání a introit :-) a přidal jsem píseň 397 k vynášení. Vlastně jsem byl svým způsobem vděčný, že mne o tuto službu požádala. A hlavně děkuju všem, jejichž podporu a odezvu jsem přijímal během přípravy, samotného pohřbu i po něm. Z toho důvodu také tyto bohoslužby zveřejňuji. Tomáš Trusina. Zdroj.: http://benesov.evangnet.cz/drupal6/node/1359
