139

NÁŠ ČASOPIS Listopad 2012 / 139 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. (epištola Koloským, 3. kap., verše 12-17) Sestry a bratři, slavili jsme díkčinění - děkovali jsme za úrodu, ale nejen za ni. Sklidit se dá úspěch i neúspěch, potlesk i posměch... Co tepe v našem srdci? Co je základní barvou na obrazech našich životů? Jaká je tónina naší životní písničky? Svátek díkčinění je velká příležitost k tomu, vrátit se k tónu vděčnosti, jestli jsme ho mezitím ztratili, či zkusit v sobě rozeznít tu strunu vděčnosti. A ta vůbec nemusí být závislá na tom, co se nám povedlo, co jsme sklidili a kolik toho bylo. Mnozí z Vás víte, že mě silně ovlivnil devítiměsíční pobyt na Ukrajině, kde jsem byl před 13 lety jako jáhen na „první štaci“. (O nedávné návštěvě v tamních sborech budu vyprávět na sborovém večeru.) Když jsem se vrátil, dělalo mi problém jít do restaurace na oběd – když jsem věděl, že za tu cenu by tam někdo nakoupil jídlo na 14 dní. Asi jsem byl i protivný, neuměl jsem se s tím smířit. Jak žít tady, když jsem tam nechal, jak se říká, kus svého srdce? Když jsem tam viděl, jak vděční dokážou být lidé, kteří podle našich měřítek nemají nic, pochopil jsem, že vděčnost je něco mnohem víc, než reakce na to, že mám v životě dostatek, že mi nic nechybí. Došlo mi, že můžu být vděčný i tehdy, když mi něco chybí, když nejsem zrovna spokojený nebo šťastný. Přijde mi zajímavé, že apoštol v epištole Koloským uvádí vděčnost jako jeden ze Díkčinění, Anežka Hellerová, 8 let

znaků nového života. Říká, že máme obléci, tedy že si máme osvojit milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, trpělivost, že máme odpouštět, že v našem srdci má vládnout mír Kristův a že máme být vděčni. Když se to čte jako slova poslání, mám někdy dojem, jako by na nás apoštol nakládal balvan křesťanských ctností, které si nemůžeme obléct, nebo že je neutáhneme. Kolikrát jsme byli s těmito vlastnostmi či cnostmi v koncích, na dně… Jako s vděčností. A přitom hned za ní je napsané něco, co je spíš přáním než výzvou: nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství. Bez toho by to asi nešlo. Totiž k tomu, aby se člověk netrápil tím, že něco nemá, nebo aby se uměl něčeho vzdát, potřebuje člověk znát něco lepšího, co mu dovoluje se vzdát toho, co má před sebou. Potřebuje poznat hloubku Božího bohatství a jeho rozmanitost. Pak si člověk nemusí, jak to říká Ježíš, hromadit poklady, protože má mnohem víc, protože se cítí být Bohem obohacen o to, co by si sám nemohl dát. Poznání Boží lásky, Božího milosrdenství je v křesťanské víře něco skutečně centrálního. Bez toho vykládat o vděčnosti je plané a poučovat o morálce trapné. Když člověk pochopí, že je odkázaný na Boží milosrdenství a že Bůh je dobrý, nemusí mu ta odkázanost už vůbec vadit. To neznamená, že by o tom člověk nikdy v životě nezapochyboval. Ale nemusí si své pochybnosti hýčkat, tak jako nemusí naslouchat pomluvám; nemusí si nasazovat růžové brýle, ale nemá si nasazovat ani ty černé. Naopak, může poznávat, že není nic krásnějšího a nadějnějšího, než být závislý na Božím milosrdenství. Nikdo z lidí není tak milosrdný soudce. Bůh o nás pečuje určitě lépe než my o své děti, a má nás ještě raději než naši rodiče! V životě nemáme nic jistého, ale od jeho lásky nás nemůže odloučit vůbec nic. Nemůžeme si být jistí ani sami sebou, ale na jeho věrnost se můžeme spolehnout. Přijměte pozvání na sborový den: br.f. Daniel Ženatý bude dopoledne kázat a jeho milá paní Daniela bude povídat o tom, jaké to je, vést redakci Evangelického časopisu Český bratr. Náš Časopis je také měsíčník. Je sice o dost menší, ale jeho šéfredaktorka Anička Jelínková dělá svou práci zcela dobrovolně. Nemá ani desetinu úvazku, i když by ji určitě naplnila. Teď už nemůže, pracuje a dálkově studuje a má velkou rodinu. Hledáme někoho, kdo by převzal aspoň tu část redakční práce, která je nejnáročnější: každý měsíc přemýšlet o náplni časopisu, co by se tam mělo dát, aby to nebylo ani pozdě, ani moc brzo; vyhledávat lidi, kteří by mohli napsat něco o tom, co se ve sboru i v jeho okolí děje; přemlouvat je, aby se nestyděli a něco napsali; upomínat je, když to nedodají včas, atd. „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ (Iz 6,8) Přeju Vám dobré dny a těším se na viděnou s Vámi. Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Josef Adámek Zdenka Barešová Zdeněk Hrňa Milada Dančáková 2

Věra Helimanová Růžena Šmotková Zdenka Bařinová Emil Malučký č.139

Listopad 2012

O čem jedná naše staršovstvo ————————————  Staršovstvo souhlasí s konáním svatby sestry Evy Ježíkové ml. a bratra Jana Hrtuse 15. června 2013 v našem kostele.  Sestra Tyralíková informovala o konání Dozorčí rady Diakonie – hospic. V jednání je prodloužení funkčního období dozorčí rady o jeden rok z důvodu sloučení středisek od 1.1 2014. Bratr Heller podal informace o konání Dozorčí rady Diakonie – domácí péče. Probíhá diskuze o změnách ve středisku mezi zaměstnanci a vedením střediska. O vývoji bude staršovstvo dále informováno. Sestra Hrtusová vyzvala k modlitbám za zaměstnance i vedení.  27. konvent se koná 10. listopadu v 8.30 hod. na Vsetíně. Za náš sbor se zúčastní sestra Tyralíková, bratři Heller, Košťál a Jelínek.  Bratr Heller přečetl sdělení materiály zaslané ÚCK – SR ČCE k tématu oddělení církve od státu a samofinancování církve z minulé sborové zásilky. Společně byl vyplněn dotazník, který br. Heller odešle seniorátnímu výboru.  Sestra Eva Janírková zaslala finanční informace k 31. říjnu 2012: Pokladna: 31 364,- Kč, Bankovní účet: 50 312,- Kč Saláry hotově: 13 444,- Kč, Saláry bankou: 3 085,- Kč Sbírky celkem: 9 410,- Kč, z toho účelová 3 547,- Kč, pro sociální a charitativní pomoc 2 928,- Kč, na tiskový fond Evangelického týdeníku 400,- Kč.  Bratr Mikš připraví nový návrh dohody o užívání bytu faráře.  Hospodářské záležitosti: Bylo provedeno napojení kanalizace ze sklepa přímo do řádu Husově ulici. Staršovstvo velice děkuje bratrům Mikšovi a Zajíčkovi za rychlou realizaci. Bratr Mikš zajistí geometrické zaměření nové kanalizace a nové budovy ve dvoře. Staršovstvo pověřuje stavební komisi projednáním dlouhodobého plánu oprav, který je nutný kvůli podávání grantů a upřesňuje návrh postupu (podlaha na půdě nad kostelem, fasáda věže, plot, předzahrádka).  Staršovstvo souhlasí s prodejem starého zesilovače ze sklepa v ceně 500,-Kč.  Bratr Fojtů informuje o ekologickém chování našeho sboru na základě příručky Životní prostředí a církve.  Sbírku na Jubilejní toleranční dar vykonáme v neděli 18. listopadu.  Staršovstvo rozhodlo proplatit roční školné na SCHEA sestře Věře Jelínkové.  Koncert ve prospěch Diakonie – domácí péče se uskuteční 2. prosince 2012 v 16 hodin v našem kostele. Výtěžek koncertu bude zdvojnásoben Nadací Divoké husy.  Vánoční hra dětí a mládeže bude v neděli 16. prosince 2012 v 16 hod.  Sestra Anna Jelínková oznámila písemně rezignaci na redaktora Našeho časopisu ke dni 1.1 2013. Hledá se zájemce o tuto práci. Staršovstvo děkuje sestře Jelínkové za dlouholetou obětavou práci.  Bratr Bartoň vypracuje návod na obsluhu ozvučovacího zařízení v kostele. Ze zápisu Tomáše Jelínka

Listopad 2012

č.139

3

Děti, dorost, mládež ————————————————— Víkendovka malých v Hodslavicích ve Staré škole o Jonášovi Bylo nebylo... pátek 26.10. Víkendovka v Hodslavicích měla jako téma „O Jonášovi“. Skupinky byly celkem tři. A jmenovaly se Gideón, Agora a Iloj. Byli jsme u rybníka a vedoucí skočil do vody. A byla stezka odvahy, a to večer, když byla tma, už se začala. To se chodilo s baterkou po šipkách, až se dorazilo ke kříži, tam se podepsalo a šlo dál po šipkách. Pak se dorazilo do dřevěného kostelíka a tam byly dva papírky. Na jednom byla červená tempera a tam se otiskl prst a pak se otiskl na druhý papír, pak se šlo zpět. Při té stezce vedoucí, ani je nebudu jmenovat, strašili tak, že skočili do popelnice. Sobota 27.10. Hledaly se papírky s tajnou zprávou a vyšlo: každý ve skupince si vyrobí žíněnou sukni. Ale vypadalo to nějak takhle (překreslená zpráva, pozn. redaktora). Tak je vyrobili pomocí novin, temper a přírodnin. Pro přírodniny šel jeden ze skupinky a seznam mohl vypadat takto: 20 listů, 20 větví a pár věcí podle sebe. Když bylo hotovo, tak zasedla porota a přehlídka mohla začít. Začla skupina Iloj, pak Gideon a pak Agora. Večer si každý vyrobil strom. Pak šli na louku, zabodli stromy a začalo se hrát. Hra se hrála tak, že vedoucí brali naše stromy a my je, když nemají strom, chytíme. A za chytnutí dostaneme lístky. Vyhrajeme, když máme nejvíc lístků a stromů. Vevnitř pak bylo bludiště. To se zavázaly oči. Pak se hmatalo po provaze a měřil se čas. Máš instruktora, ale pozor! Nesmíš shodit žádný podprdelník, které jsou tam položené. Jedna vedoucí Alen se spletla a dopadla na začátku a zbořila trať. Neděla 28.10. Kouluje se, a pak vítěz Gideon, Agora druhá a Iloj třetí. Vlak a domovy! Anička Klimešová

Další reakce na víkendovku: Co se ti nejvíc líbilo?  Nejvíc se mi líbilo a chutnalo tvoje jídlo! Anežka  Mně se líbila stezka odvahy. Vojta  Jak bloudila Alen v bludišti.  Jak jsme si hráli hry a stezka odvahy. Sníh. Martinka  Hry a všechno se mi líbilo.  Jak Jonáš skákal do vody. Jak jste říkali 1., 2., 3., místo. Josefína  Jak Jeníček skočil do vody, jak jsme si hráli hry, stezka odvahy, jak jsme jeli vlakem, bavila mě i velká víkendová hra, odpolední klid, jak jsme se vyspali a venku už byl sníh, jak jsme se seřazovali do skupinek, a jak jsme jedli kaši, bavila mě i trošku nedělní 4

č.139

Listopad 2012

rozcvička. Prostě se mi to všechno líbilo. A hodně se mi líbila ta opičí dráha. Adámková Renátka Vysvětlivky: do Kacabaje skákal Jonáš. Stezka odvahy – tma ve velrybě. Žíněné suknice – pokání občanů Ninive. Opičí dráha poslepu – Jonášova cesta pouští proti slunci. Strom – pod ním čekal Jonáš na zkázu Ninive. Bojovka o stromy – děcka Jonášové, vedoucí červi, kteří žrali stromy.

Událo se ve sboru —————————————————— Albánie na kolech Hostem sborového večera 22. 10. byl Václav Košťál. Do Albánie vyrazil letos na přelomu května a června na dva týdny s patnácti přáteli cyklisty z Valašska. Jeli malým autobusem s přívěsem na kola. Proč se vypravili právě tam? Je to exotická země a jeden z kamarádů zde měl švagra – pozorovatele OSN, který jim zajistil určité zázemí. Navštívili jej v jeho rezidenci v Gjirokastër. Jaká byla albánská minulost? Albánie byla do roku 1912 pod Tureckou nadvládou. Enver Hodža byl u moci od roku 1944 a založil zde totalitní stát. V září 1968 na protest proti intervenci vojsk do bývalého Československa inicioval vystoupení Albánie z Varšavské smlouvy. Vyhlásil první ateistický stát. Během jeho totalitní moci zažívali místní domorodci zavírání, vraždění bez soudů. Byly bořeny kostely a stavěny ochranné betonové bunkry po celé zemi. Hodža zemřel v roce 1985 v Tiraně. Jako svého nástupce si vybral Aliu, protože podporoval jeho politiku izolace a naprosté soběstačnosti. Ten odstoupil z funkce v dubnu 1992 poté, co Demokratická strana Albánie vyhrála volby. Jeho nástupcem byl zvolen Sali Berisha. Další krize, spojená s násilím, nastala koncem devadesátých let po krachu pyramidových fondů, do kterých velká část obyvatel vložila své jmění. Země je chudá, lidé dobráčtí. Vyznáním jsou tu hlavně muslimové, ale i římskokatolíci a pravoslavní. V celé Albánii je asi 5 kempů. Nejlépe je tedy kempovat u obydlí, kde jste pod ochranou místních lidí. Naši dobrodruzi projeli na kolech okruh zemí asi 450 km. Denně jeli 20 až 90 km místní hornatou a civilizací neporušenou přírodou. Jejich cestování jsme sledovali na promítaných fotkách. Na závěr jsme se ptali. Velká diskuse také nastala nad ponožkami, vyrobenými speciálně na tuto expedici. Anna Jelínková

Listopad 2012

č.139

5

Křesťan a politika Má se křesťan angažovat v politice? To bylo téma sborového odpoledne, kde byl naším hostem Ing. Bohdan Mikušek, bývalý starosta našeho města. Bible a politika 1. Politika a věci veřejné nejsou zakázanou činností, správa věcí veřejných (vláda) je úspěšná tehdy, když vychází z Desatera, naopak není úspěšná, když se mu protiví; moc vladaře je odvozena od moci Hospodinovy. 1S 12,14: Jestliže se budete Hospodina bát, jemu sloužit a poslouchat ho, nebude-

te-li se vzpírat Hospodinovým rozkazům, obstojíte vy i král, který nad vámi kraluje; půjdete-li ovšem za Hospodinem, svým Bohem. Př 8,15: Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci 2. Úkol podmanit si zemi Gn 1,28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“ 3. Práce nemá svůj původ ve hříchu. Již před pádem člověka jej totiž Hospodin postavil do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil (Gn 2,15). I sám Hospodin šest dní pracoval, lidská práce je tedy odrazem činnosti samého Stvořitele, který stvořil člověka ke svému obrazu. Bible je velmi přísná k nečinnosti – lenoch nemá co jíst a je ohrožen hladem (Př 13,4; 21,25). Pozor na rozlišování důvodu nečinnosti: ne ten, kdo nepracuje (z různých důvodů nemůže pracovat), ale ten, kdo nechce pracovat, je Biblí odsuzován! 2 Te 3,10: Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám:Kdo nechce pracovat, ať nejí! Práce je však zasažena prvotním hříchem: Gn 3,19: V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš. 6

č.139

Listopad 2012

Věrnost Zákonu neznamená vysvobození od povinnosti pracovat, ale záruku plodnosti této práce. Ž 128,1-2: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. 4. Majetek Bible nezakazuje soukromé vlastnictví, dává mu však řád (např. rozdělení majetku mezi potomky, dědictví, ochrana rodinného majetku atd.) Lv 25,24-25: Proto po celé zemi, jež bude vaším vlastnictvím, zajistíte možnost zemi vyplatit. Když tvůj bratr zchudne a odprodá něco ze svého vlastnictví, přijde k němu jeho příbuzný jako zastánce a vyplatí, co jeho bratr prodal. Nu 36,7-8: Dědictví Izraelců nesmí přecházet z pokolení na pokolení; Izraelci budou spjati každý s dědictvím svého otcovského pokolení. Každá dcera, která obdrží dědictví od některého izraelského pokolení, vdá se za někoho z čeledi svého otcovského pokolení, aby Izraelci podrželi ve vlastnictví dědictví po svých otcích, každý to své. Zcela zvláštním a mimořádným ustanovením je padesátý rok - tzv. milostivé léto. Jde o, svým způsobem, sociální opatření, které zajišťuje určitou ochranu slabých a chudých, brání vykořisťování soukmenovců. Lv 25,9-10: Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví. Důležité ovšem je, že všechno vlastně prvotně patří Hospodinu. 5. Ctít hranici mezi náboženstvím a politikou, zároveň rozlišovat své povinnosti a odpovědnost vůči oběma autoritám (Boží i lidská). Mk 12,14: Ti šli a řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?“ Mk 12,17: Ježíš jim řekl: „Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ Velice se nad tím podivili. 6. Křesťanství nevyzývá k revoluci, nastolení nového řádu chápe jako vnitřní proces. Ko 3,11: Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. Ef 6,9: Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní. 7. Ctí však spravedlivé zacházení Lv 19,13: Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána. 8. Ty, kdo spravují věci veřejné, zapojuje do konečného nebeského řádu Listopad 2012

č.139

7

Zj 21,24: Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. 9. Být zakotven v Bohu – nárok na můj každodenní život Ef 3,17: … a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste byli zakořeněni a zakotveni v lásce… 10. Důležité je dělat to, co mám dělat (důležité je poznat své místo na tomto světě, svůj úkol od Boha, svou hřivnu). Tady je důležitá má aktivní spolupráce s Bohem, hledání mého místa jak rozumem, tak pomocí modlitby, být otevřený k Božímu volání. 1Pa 16,11: Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. Politika není pro každého křesťana 1. Osobnostní dispozice: - psychická odolnost: Musím ustát tlak okolí, nemohu vyhovět všem, potřebuji schopnost snést pomluvy a ztrátu soukromí. - schopnost rozlišovat situace, kdy je třeba uplatňovat přikázání křesťanské lásky a kdy jde o nutnost sebe prosazení a vymezení se vůči politické konkurenci (např. vůči politickému soupeři nemohu v politické rovině projevovat milosrdenství, jako k člověku samozřejmě ano) - schopnost kompromisu (ale zároveň i rozlišení, kdy mohu přistoupit na kompromis a kdy ne – zejména ve věcech svědomí!) - schopnost přiznat chybu a poučit se - umět se rozhodovat a nést důsledky svých rozhodnutí (zejména nepopulárních) - držet slovo - dobrá paměť výhodou - zvládat duševní hygienu (netrápit se zejména tím, co nemohu ovlivnit, nenosit v sobě zášť proti druhému, odpouštět atd.) 2. politická funkce má nepřetržitou pracovní dobu 3. nutný souhlas (a následná podpora) životního partnera a rodiny 4. nutnost udržet si osobní život víry (neztratit jej ani v těžkých situacích) 5. mít modlitební zázemí (sbor, společenství) – viz Jozue a jeho boj s Amalečany Křesťan a věci veřejné 1. Důležité je přijmout odpovědnost za věci veřejné (účast ve volbách) 2. Zajímat se (v dostatečné míře) o politiku a věci veřejné 3. Podporovat ty politické strany, které nejsou v rozporu s křesťanstvím (alespoň v základních věcech) 4. Najít své místo ve společnosti (občanská sdružení, různé nezávislé aktivity atd.) 5. Zvážit míru svého zapojení (místní, regionální politika) 6. Najít způsob, jak se mohu jako křesťan v politice realizovat - nejlépe v politické straně křesťanského zaměření (mohu prosadit nejvíce – viz např. poválečné Německo a křesťanští demokraté v čele s Konradem Adenauerem) - lze samozřejmě i v demokratických politických stranách, tam však musím počítat s tím, že můj vliv je omezený a nárok na kompromis je značný (zejména v morálce) 8

č.139

Listopad 2012

Sociálně tržní hospodářství Vzorem je poválečná hospodářská obnova v Německu. Sociálně tržní hospodářství tehdy nemělo v první řadě na zřeteli ekonomickou účinnost hospodářského systému, ale ochranu lidské důstojnosti. Výkonnost sociálně tržního hospodářství, která je však lepší ve srovnání s jinými hosp. systémy, je jakoby vedlejším produktem. Tehdejší hrubý domácí produkt vzrostl 4x. Ekonomická prosperita se projevila jako něco, co bylo účastníkům sociálně tržního hospodářství jaksi přidáno navíc, a to tehdy, když se řídili morálním řádem, který vnímali též jako nezasloužený dar. Nejcennějším na celém procesu bylo pochopení vzájemné souvislosti hospodářského, sociálně politického a státně právního řádu, jejichž společným svorníkem je řád morální, duchovní povahy. Národohospodáři v politice tehdy spolupracovali s národohospodáři – teoretiky na univerzitách, národohospodáři – ekonomové tvořili jeden tým s národohospodáři – právníky, obojí pak konzultovali kontroverzní otázky i s experty na křesťanskou sociální nauku a morální teologii (zejména Osvald NeilBreuning SJ). Velkou část odpoledne vyplnila společná diskuse. Děkujeme Bohdanovi Mikuškovi a jeho ženě, že přijali pozvání k nám. Děkujeme za celé odpoledne i za poznámky, které nám Bohdan Mikušek dal k dispozici. Z částí jeho poznámek je sestaven tento článek. Můžeme se tak nad nimi znovu zamyslet. Anna Jelínková

Zemřelí ——————————————————————— Sestra Františka Wagnerová se narodila dne 1.12.1916. Její rodné jméno je Palátová; pocházela z Rajnochovic. V jejím rodném domku žili v čas jejího narození ve skromnosti tři samostatné rodiny. A jak jednou pravila sestra Wagnerová, všichni se měli velice rádi, přes všechnu tu tíseň při životě pohromadě. Jednoduše proto, že se nešlo hádat, či zlobit, protože by to ztrpčovalo společný život všech. Provdala se za manžela Gustava Wagnera, se kterým provozovali celý život ve Valašském Meziříčí zahradnictví na pozemcích sousedících s někdejšími pozemky rodiny Dobšových v Krásně. Dnes je oddělují průmyslové objekty na Jiráskově ulici. Manžel zemřel sestře Wagnerové už dávno. Zahradnictví, již značně zmenšené, provozoval ještě donedávna syn Gustav, který však již rovněž zemřel. S manželem měli ještě další dvě děti, dceru Věru, bydlící v Ostravě, a nejmladšího syna Zdeňka, který žije v Brně. Sestra Wagnerová má šest pravnuků. V rodinném domku v ulici Na Příkopě žila v posledních letech spolu se svou provdanou vnučkou. Sestra Wagnerová zemřela po krátké nemoci v úterý 14. srpna 2012 ve věku nedožitých 96 let. Několik z nás se účastnilo pohřebního rozloučení v obřadní síni na Městském hřbitově 20. srpna. Pavel Hromádka a Daniel Heller

Sestra Milada Kejzlarová se narodila v Olomouci 14.1.1934. Byla pokřtěna v tamní Betlémské kapli. V Olomouci měl část rodiny i pozdější manžel, pan Milan, a ač pochází z Valašského Meziříčí, shodou okolností jej jeho maminka jej také poroListopad 2012

č.139

9

dila a také nechala pokřtít v Olomouci, když byla na cestě od své rodiny na Hané. Manželé Kejzlarovi se seznámili na dnech mládeže v Opavě. Evangelická církev pro ně byla zázemím, místem setkání s lidmi i s Bohem. Když pan Milan studoval na VUT v Brně, jezdil za svou snoubenkou do Olomouce. Na Silvestra roku 1954 se vzali. Uplynulo již 62 let od té doby, co se seznámili, a prožili spolu krásné manželství, téměř se dožili diamantové svatby. Narodily se jim postupně tři dcery: v roce 1957 Lydie, v roce 1960 Jitka a v roce 1970 Miriam. Paní Milada byla výborná maminka i babička, své děti a vnoučata měla nesmírně ráda. Po náhlé smrti dcery Lydie se starala o její děti, tehdy roční Lydinku a tříletou Esterku. Nejdříve pracovala jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici v Olomouci, pak 10 let v Pardubicích v OÚNZ. V roce 1962 se přestěhovala s manželem na Oravu: v Nižné nad Oravou vykonávala jako sestra domácí péči – měla velmi široký rajón a ač nebyla místní, lidé ji tam měli velmi rádi. V roce 1969 se Kejzlarovi stěhovali do Žiliny, kde setrvali až do roku 1998, kdy se vrátili zpět do Valašského Meziříčí. Zde bydleli nejprve ve skromných, studentských podmínkách podkrovního bytu, a pak v Třanovského ulici, kde paní Milada všecko znovu zařizovala a promýšlela. Před třemi lety sestru Miladu postihla centrální mozková příhoda, za tři roky poté si zlomila nohu v krčku. Osm měsíců byla ležícím pacientem a prodělala dvě náročné operace. Celý život pomáhala svému manželovi, a když se životní situace otočila, vrátil ji manžel tu věrnost, se kterou jej všude doprovázela. Myslím, že to není jen tak, že se emeritní profesor na vysoké škole naučil mnoho nových věcí a staral se o svou ženu s nevídanou laskavou péčí za pomoci obou dcer, které své rodiče nikdy nenechaly na holičkách. Paní Milada Kejzlarová zemřela v Hospici Citadela po dlouhé a těžké nemoci v pátek 19.10 ve věku 78 let. Rozloučili jsme se s ní v našem kostele 23.10.2012. Všecky texty při pohřebním rozloučení vybral br. Milan Kejzlar, asi jeden z posledních písmáků – lidí, kteří Bibli nejen dobře znají, ale také ji vnímají v kontextu vlastního života – nenásilně, ale hluboce. Dlouhá doba nemoci a bezmocného utrpení paní Milady nás vedla k otevření knihy Jobovy. Job ve chvílích nejtěžších statečně a pokorně vyznává: „To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ (2,10) Později se ale dostane s Hospodinem do sporu, troufá si mu oponovat, chce mu rozumět, dovolí si hádat se, protože mu na vztahu k Bohu záleží, nechce jej hodit přes palubu. A svou víru a své odhodlání vyjadřuje pro nás až nepochopitelně: Byť mě i zabil, což bych v něj nedoufal? (13,15) Sestra Milada měla jako své heslo vyznání žalmistovo, vylepené v kuchyni: V Tebe doufám, Hospodine, na věky nebudu zahanben. (Ž 25,2). Se svým manželem prožívala i těžkosti jeho povolání a vycházela mu vstříc, věrně jej doprovázela, kam byl poslán nebo kam se přestěhoval, protože si to vynutily okolnosti. A on ji dovedl ocenit a být k ní později, když to bylo třeba, laskavý a trpělivý. A chtěl ji ocenit i výběrem textu, který byl základem zvěstování: Ženu statečnou kdo nalezne? Je drahocen10

č.139

Listopad 2012

nější než perly. (Př 31,10) Jak často by nám lidem prospělo, kdybychom si uvědomovali, jak je pro nás druhý člověk cenný – a kdybychom to dovedli dávat najevo! Při pohřebním rozloučení jsme četli ještě další vyznání: Ž 71,1-9 a Ž 119,92. Všechno to stojí za pozornost. Přemýšleli jsme také o tom, že se Boží zaslíbení nenaplňují jen v tom, čím by se člověk mohl pochlubit, v tom, jak se nám v životě daří, ale i v tom, že nás Bůh neopouští, že nás stále skrytě podporuje a dodává nám sílu. A s Boží pomocí můžeme vidět věci dobré, a i ve smrti, která nás nikoho netěší, ba naopak drásá, můžeme vnímat vysvobození z úzkosti a z tělesného i duševního utrpení. Utrpení je hrozná věc, přesto od Joba víme, že utrpením sice může člověk zhořknout, když jej odmítá, ale pokud jej přijímá, tak jej proměňuje. Věřím, že paní Milada byla proměněna takovým způsobem, že byla připravena na setkání s Bohem lépe než kdekdo jiný. Mohla vstoupit do Boží blízkosti a skočit do jeho náruče tak, jak si to my zatím nedovedeme představit. Ale věříme, že i nyní žije, protože žije tímto setkáním. 8. října zemřela sestra Eva Čecháková z Čajkovského ulice. Než sestra Čecháková onemocněla, účastnili se Čechákovi pravidelně bohoslužeb i biblických hodin, a tak je mnozí znáte. Pohřební rozloučení se konalo v obřadní síni olomouckého krematoria 11. října v úzkém rodinném kruhu. Snad se podaří v příštím čísle Našeho časopisu přinést o životě sestry Evy Čechákové aspoň krátké svědectví. Daniel Heller

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

DIAKONIE ČCE domácí péče oznamuje změnu telefonních čísel: ŘEDITELKA – Mgr. Zdislava Odstrčilová 777 672 902 OŠETŘOVATELSKÁ SLUŽBA – Bc. Lenka Kostelná 739 038 424 PEČOVATELSKÁ SLUŽBA, OSOBNÍ ASISTENCE – Bc. Zbyněk Prný 730 190 780 DENNÍ STACIONÁŘ – Bc. Petra Prná 737 391 341 PŮJČOVÁNÍ POMŮCEK – RECEPCE – Eva Čevelová 737 966 347 Rušíme tímto pevnou linku, která fungovala velmi špatně.

Koncert Ireny Budweiserové ve prospěch Hospice Citadela se bude konat v neděli 18.11. 2012 v 17.00 hod. v našem kostele. Listopad 2012

č.139

11

Bohoslužby: 11.11. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

18.18. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

25.11. neděle

9.30

bohoslužby s Večeří Páně

14.00 2.12. neděle

9.30

host Daniela Ženatá – Časopis Český bratr 1. adventní neděle s Večeří Páně

Pravidelný měsíční program: Pondělí 19. listopadu v 18.00 – sborový večer Letní návštěva sborů na Ukrajině – Daniel Heller Středa 14. listopadu v 17.15 modlitební hodina

Úřední hodiny: kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561 [email protected] Pastorační pracovnice Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Pravidelný týdenní program: Středa Pátek

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

18.00

setkávání rodin v listopadu u Fuksů, tel. 777 693 124

Neděle

16.30

dorost

18.00

mládež

9.30

bohoslužby

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 Bratr farář Heller 11.11. (pro zájemce sraz u kostela ve 13.30) .

Adresa sboru: Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190 396 260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS Vydáno 11. 11. 2012 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]