POHÁDKOVÝ DIPTYCH Scénáře dvou pohádek, které v roce 2007 inscenoval divadelní spolek FENEK v sále „Divadla pod kostelem“
O kouzelném klobouku
str. 2
O chytré husopasce
str. 11
1
O kouzelném klobouku
Kouzelník Hynek Jeho Klobouk Rytíř Lumír z Břínku Černokněžník Melichar Obluda Bařina Zvířátko podivné Vypravěč s papouchem Medvěd co hlídá mužo
2
Před oponou Vypravěč:
Za devatero horami a devatero řekami se rozprostírá les tak hluboký a veliký, že by se nedal přejít ani za pět dní. Někdo by i mohl myslet, že tam nikdo nebydlí, ale chyba lávky! Bydlí tam zvířátka, ptáci a v chaloupce – hnedle vedle tří borovic – bydlí kouzelník Hynek a se svým kloboukem. To víte, kouzelnický klobouk to není jen tak ledasjaká čepice. Takový klobouk umí i mluvit! I chodit, když se mu zachce. A protože kouzelníkovi Hynkovi se někdy nechce moc kouzlit, půjdeme se podívat, jak to v takové kouzelnické chaloupce vypadá!
Otevře se opona, kouzelník chrápe, klobouk tluče špačky. SCÉNA 1 – KOUZELNÍKŮV DOMEK KLOBOUK, KOUZELNÍK Kouzelník:
/se probouzí/ Kolik je hodin. Šmarjá, teprve deset. A kde mám klobouk..ááá, tady. Šťouchne do něj koštětem a probudí ho. Klobouku, no tak – rozdělej oheň, ať se trochu zahřejeme.
Klobouk:
A proč zase já? A proč jednoduše neuděláš „vúúúš“ a nerozděláš oheň kouzlem?
Kouzelník:
Už jsem ti stopadesátkrát říkal, že oheň se kouzlem rozdělávat nebude. Je to moc nebezpečné.
Klobouk:
Není to nebezpečné, ty se jen bojíš, že bych to pak taky svedl.
Kouzelník:
Tady nejde o to, kdo by to svedl nebo nesvedl. S magií si nemůžeme jen tak zahrávat. Musíme být velmi opatrní a používat ji co nejmíň. Takže koukej nanosit dřevo a rozdělat oheň.
Klobouk:
moc se mu nechce, jak kouzelník začne klímat, začne si zkoušet čarování – Jak bylo to zaklínadlo na oheň?...něco si mumle..
kouzelník:
Já to slyším!
Klobouk:
Dělá že nosí dřevo ale vymýšlí, jak by zapálil zaklínadlem. Pak si konečně vzpomene – provede kouzlo a něco zapálí – zmatkuje a začne nosit hrnce s vodou.
Kouzelník
probuzen lomozem – Co se děje? Už to hoří?
Klobouk:
Hoří, hoří.
Kouzelník:
Tak to jsem rád, vidíš, jak jsem ti říkal. Práce se vždycky – proč je tu najednou takové horko (možno trochu nadýmat)
Klobouk:
Vždyť říkám: hoří! Hoří!
3
Kouzelník:
Cože?
Klobouk:
Hoří nám kůlna!
Kouzelník:
Teda vstane (je možno,že oděn do spacího oděvu) chvilku hasí. Po chvilce – dostatečně zmoženi a trochu od sazí.. Kdo to udělal.
Klobouk: Kouzelník:
To asi vítr. Chtěl jsem udělat jenom malinký ohýnek, abych nemusel nosit tolik dřeva.. Aha! Abys nemusel nosit dřevo! Vidíš! Kolikrát jsem říkal, že používat magii je nebezpečné, ale ty ne. Zase jsi mne neposlech. Ještě štěstí, že máme v kůlně tak málo dřeva.
Klobouk:
Ale já jsem to myslel dobře!
Kouzelník:
Ty to vždycky myslíš dobře! Ale někdy spíš nemyslíš. A hlavně neposloucháš! Kolikrát jsem ti říkal, že člověku bychom nikdy kouzlem nepomohli. Jak asi při rozdělávání ohně?
Klobouk:
Ale při kouzlení by přeci stačilo zamávat rukama a udělat „vúúš“ a bylo by to. Kouzlení je přece hračka.
Kouzelník:
Kouzlení není vůbec hračka - musíš s ním opatrně, jinak by se mohlo leccos přihodit.
Klobouk:
Co by se mohlo přihodit?
Kouzelník:
Co bys třeba dělal, kdyby ti někdo řekl, že má hlad? No? Na co by ti byla kouzla?
Klobouk:
To je přeci snadné. Vyčaroval bych mu chleba s máslem. Ne! Buchtu s povidlama! Ne, čokoládu!
Kouzelník:
No vidíš. Takhle to je vždycky. Jenže, když má člověk hlad, měl by si raději něco doma uvařit. Když mu přičaruješ jídlo tak si na to hnedle zvykne a za chvilku ti pořád někdo klepe na dveře.
Klobouk:
Ale jak by nás potom měli lidé rádi! Kamkoliv bychom přišli, všude by nás vítali!
Kouzelník:
Jenom kdybychom jim něco načarovali. A kdybys byl náhodou unavený a nechtělo se ti čarovat – bims – hnedle by tě přetáhli po hlavě hokejkou. Jakou hokejkou?
Klobouk: Kouzelník:
Tou hokejkou, kterou jsi mě donutil přičarovat Jeníčkovi a Mařence, aby si na zmrzlém rybníku mohli zahrát hokej. A teď mi tady každou chvíli buší na vrata nějaký usmrkanec a chce hokejku. /zase někdo zabušit/ Ale já jim ukážu, kde je to koště? Lapne koště Já vám dám hokej! Zmizí ze scény.
4
Klobouk:
Kouzelník:
A takhle je to pořád. Mohli bychom pomáhat tolika lidem a vylepšit tolik věcí a místo toho tady jenom sedíme a vaříme lektvar z podívá se co to je – hadích ocásků. Fuj. Ale to je tím, že jsem jenom klobouk – nemyslete si, že nějaký obyčejný. Jsem kouzelný! Proto jsem taky kouzelníkův klobouk. Ale někdy je to pěkná otrava. Pořád jen sedět. Člověk si pořádně ani nezačaruje. Nic nezachrání. Třeba princeznu. Jak by to vypadalo. Šípková Růženka spí sto let a princ se po cestě ztratí v lese. Kdo jí potom zachrání, no? / cestou havaruje o hrnec „na zápraží“ / Au kdo to sem dal? A fuj co to je? Není to náhodou.. No není to ten guláš, co jsme měli před týdnem k obědu.
Klobouk:
Jsem myslel, že by se ještě mohl hodit?
Kouzelník:
Hodit? Měl jsi ho vyhodit!
Klobouk:
Chtěl jsem udělat radost lesním zvířátkům!
Kouzelník:
Mlč, prosím tě. Vezmi ten guláš a někam ho vylij. A ne abys mne zase neposlechl a něco s ním podnikal. Potom se podívej, jestli je lektvar z hadích ocásků pěkně uleželý a míchej, až bude jemný jako puding. Já si zatím na chvilku popřemýšlím, takže ne abys mne rušil. Začne chrnět/
Klobouk:
Popřemýšlím, popřemýšlím. Stejně bude spát až do oběda. Takhle je to vždycky. Pořád jen abych něco dělal. Ale kouzlit, to ne. Už mě to nebaví. Odnese guláš. A vůbec. Já chci čarovat. Nejsem nadarmo kouzelný klobouk. Možná, že kdybych si na chvilku půjčil jeho Hůlku, tak bych mohl přičarovat něco opravdu dobrého a to by v tom byl čert, aby potom kouzelník neuznal, že je lepší čarovat. / scénka „spící kouzelník chruní a klobouk se mu snaží vzít hůlku, místo ní dá klacejček/ TAK a teď se uvidí. Viděl jsem ho používat tuhle hůlku mockrát, takže to určitě nebude nic těžkého. Na závěr může provést nějaké piškuntální kouzlo – třeba kohouta, již hlavou venku/
Kouzelník:
Cojetokdojetokudyjeto? Já nespím. Safra. Kde mám klobouk? Že bych si ho položil pod postel? /scénka (podle kulis) typu – kde je můj klobouček, to není můj klobouček./ To není možné, on se snad vypařil. Budu ho muset najít pomocí kouzelné hůlky, ale kam tu jsem zase ….opakovaná hra, tentokráte s hůlkou. To snad není možné, hůlka pryč, klobouk pryč – Ne! Ten ňouma! Že on si vzal hůlku a šel čarovat! Musím rychle za ním, než provede nějakou nepředloženost. Cestou může šlápnout do guláše.
Vypravěč:
Tak a je to. Klobouk si vypůjčil hůlku a vydal se na cesty. Jak tohle může dopadnout, to si nikdo nedokáže představit. A aby toho nebylo dost, do lesa se zatoulal i jeden zlý kouzelník. To je pohroma, takový černokněžník nikoho nemá rád a raději lidem škodí než pomáhá. A protože je to pěkný filuta a ví, že kdo škodí lidem, může lehko přijít
5
k úrazu, určitě si svou sílu někam ukryje. To aby ho nikdo nemohl porazit. Potom jsou na něj všechny meče a všechna kouzla krátká! Pojďme se raději podívat co vyvádí teď. SCÉNA 2 - LESEJČEK ČERNOKNĚŽNÍK, ZVIŘÁTKO, KLOBOUK, KOUZELNÍK. Černokněžník:
Já to otrávené jablko snad nikdy nedokončím. V tomhle lese nemůže být chvilka klidu. Pořád nějaká zpropadená zvířena. Jednou veverky, podruhé hroši. Tfuj. Tady snad bude klid. Započne magijovat na jablku a objeví se zvířátko. HUš! Jedeš! Na co sísáš? Zmiz povídám. Hodí něčím po zviřátku, to si myslí, že si hrajou. Necháš toho potvoro! Já tady pracuju! Zvíře se nechystá odkvačit a něco mu vyvede. Tak a dost. Od čeho jsem černokněžník?! Tak ty si chceš hrát? Já ti ukážu! No. A Dostane pytlík na hlavu anebo oněmí-. Chacha! To máš za to, že si mne otravoval. No, nekoukej! Tady ti nikdo nepomůže! Jediný pořádný kouzelník široko daleko jsem já. Pak je tady sice ještě jeden, ale ten se nepočítá, protože se bojí kouzlit! A navíc má tak hloupý klobouk, že to snad ani není pravda. To bychom měli. Co mám dále na svém seznamu. Listuje v strašlivém seznamu – aha, zvířeti ublížit, to už jsem….áá prý je tady nějaký rytíř, který se vytahuje, že skoncuje s obludou, která sužuje místní lidi a zvířata! Jak by také nesužovala, když jsem jí vyčaroval já. Já mu ukážu, kdo s kým skoncuje. Ale předtím bych měl raději někam ukrýt svou sílu, aby mi nikdo nemohl ublížit ani mečem ani kouzlem. Ale kam bych jenom – najde medvěda nebo úkryt hlídej! A nikomu ani muk! Odkvačí. zvíře zůstane na scéně.
Klobouk:
Nikdy bych nevěřil, že les může být tak veliký. Snad se mi podaří někoho najít a pomoci mu dobrým kouzlem uvidí zvíře. Jejda! Copak se ti stalo? Ty nemůžeš mluvit? Ani běhat? Něco tě kouslo? Někdo .. (klobouk nerozumí co mu zvíře pantomimicky naznačuje) Vypadáš nějak vystrašeně.. Ahá! Už to mám, ty chceš abych ti pomohl kouzlem, viď? Zvíře teda přijme pomoc. Klobouk se soustředí a provede nějakou kapitální ptákovinu. Jejda. To jsem zrovna nechtěl. Počkej, počkej, pomůžu ti. Umím i jiná kouzla! Zvíře raději uteče. No, první pokus se mi příliš nevydařil, ale snad to příště bude lepší. Ale jak mám někomu pomáhat, když tu není ani živáčka. Zkusím to tady tou pěšinou a budu doufat, že někoho potkám. Za ním se vyrojí kouzelník/
Kouzelník:
Kam se ten zatrolený klobouk mohl vydat? A ještě s mojí hůlkou? Až já ho najdu! / uvidí zvířenu – s blechama / A co je zase tohle? Zvíře pantomimicky blechuje a nemluví. Kouzelník chvilku kouká, co mu chce zvíře – tedy, kdo to kdy viděl, takové podivné zvíře! Pak se dovtípí – Ahá! No, možná že ti mohu pomoct! Učiní kouzlo – zvíře se přestane drbat a začne vydávat veselé zvuky – což kouzelníka moc nepotěší – Že já jsem tě raději nenechal na pokoji. Ale aspoň vím, že tudy šel můj klobouk!
Vypravěč:
To se nám to zamotává. Chudák klobouk čaruje a kouzelník aby to
6
napravoval. A představte si, že z druhé strany lesa si to sem mašíruje rytíř, který se chce utkat s obludou, která děsí lidi. Tu obludu vyčaroval zlý černokněžník, sami jste viděli, co dokáže. Pojďme se podívat, jestli si s ním rytíř poradí. SCÉNA 3. LESEJČEK RYTÍŘ, OBLUDICE, ČERNOKNĚŽNÍK, KLOBOUK, KOUZELNÍK, VYPRAVĚČ Rytíř:
Už dva dny se vláčím tímhle hustým lesem a hledám obludu, která děsí lidi a žere všechno na co přijde, ale místo toho jsem zabloudil a vůbec nevím kudy dál. No, alespoň si tu na chvilku odpočinu. To je tedy místo, samý strom, pařez, puntíkované houby. A co je támhleto? Že by to byl člověk? Snad mne oči neklamou… Hej hola člověče! / vynoří se černokněžník/
Černokněžník:
A hleďme, další hlupák, kterému můžu uškodit.
Rytíř:
Dobrý den, pane, promiňte, nevíte kudy bych se dostal z tohoto zpropadeného lesa? Již pár dní tady bloudím a vůbec si nevím radyhledám obludu, která….
Černokněžník:
Obludu říkáš? Tak to ti snadno pomůžu panáčku! Provede zlé a obživne bažina.Rytíř počne kvičeti a bojovati s obludou, černokněžník si jde po svých. Po chvilce se objevuje klobouk.
Klobouk:
Ale co se to tu děje! Jaký boj!
Rytíř:
Pomóóć, na tuhletu obludu já nestačím!
Klobouk:
Konečně! Konečně mohu někomu pomoci. Teď si dám velký pozor, aby to nedopadlo jako posledně! Provede kouzlo, které zhorší situaci.
Rytíř:
Šmankote, ta obluda je ještě větší!
Klobouk:
Néé! Takhle to nemělo být. /obluda ho začne taky honit a pokouše nebo tak něco/. Jeminkote, rychle pryč, tady kouzla nepomohou. Rytíř odpočívá, ale jak obluda odežene klobouk, jde po něm.
Kouzelník:
Co je to tu za podivný hlomoz a řachot snad se tu – uvidí situaci.
Rytíř:
Pomóc! Ta obluda mě chce sežrat od nožiček nahoru!
Kouzelník:
Vypadá to, že tu působila nějaká magie, raději se podívám do knihy,co je to za strašlivou potvoru! /začle listovat v knize, obluda zatím konzumuje rytíře).
Rytíř:
Člověče, člověče rychle, vždyť ta potvora si mě dá ke svačině!
Kouzelník:
harpyje, Hrombidla, ne,ne….potvory…to tu vůbec nemám. Ááá, tady, obluda kouzelná..aha..aha…-najde jak na obludu a PROVEDE akci,
7
Rytíř:
Děkuji, šlechetný zachránče. Kdyby ses tu neobjevil, načisto by mne slupla! Jmenuji se rytíř Lumír z Břínku.
Kouzelník:
Já jsem kouzelník Hynek a hledám svůj klobouk.
Rytíř:
Cožpak klobouk se potuluje jen tak někde po lesích?
Kouzelník:
Ten můj ano. Byl to kouzelný klobouk. Moc mi chybí. Byl veliký a popíše identifikační znaky klobouku.
Rytíř:
Poslyš kouzelníku, možná, že jsem ten tvůj klobouk přeci jen viděl.. Přičaroval té obludě popíše co to teda přičaroval.
Kouzelník:
To je on! Musím ho najít!
Rytíř:
Pomohl bych ti, ale musím najít toho padoušského čaroděje, který na mne přičaroval obludu. Je to nebezpečný člověk a já mu useknu hlavu!
Kouzelník:
Ale pane rytíři, na takového zlosyna žádný meč nestačí. Kouzelníka může poraziti jen jiný kouzelník. Ale bez svého klobouku se cítím jen polovic silný. Kdybyste mi raději pomohl hledat ten klobouk.
Rytíř:
To tak, aby mi přičaroval ocásek a veverčí uši. Vypadal nějak popleteně.
Kouzelník:
On to ale myslí dobře. Jenom se mu někdy nevede čarovat správně.
Rytíř:
A nevíte alespoň kudy se dostat z tady toho zpropadeného lesa? Mám už hlad, že bych snědl i ten klobouk.
Kouzelník:
Musíte /nějaká interaktivní navigace typu – po zeleným světle/
Rytíř:
Děkuji. Hodně štěstí s hledáním. A nashledanou.
Kouzelník:
Nashledanou. Tak. Doufám, že ten popleta ještě nepřijde k úhoně. /odkvačí /
Vypravěč:
To by bylo, ještě že na poslední chvíli pomohl kouzelník Hynek. A černokněžník si zatím klidně odešel dělat neplechu. Doufejme, že kouzelník svůj klobouk brzy najde a zarazí také ty nepravosti, co černokněžník vyvádí! Ale jak to vidím, klobouka už výlet nebaví a nejraději by se snad vrátil!
8
SCÉNA 4. – LESEJČEK – FINAL COUNTDOWN Klobouk:
Tak jsem se dotrmácel až sem a kouzlení se mi moc nevydařilo. A mám hlad. Že bych si alespoň vyčaroval něco dobrého? /provede kouzlo a ze záhybů nebo krabice nebo jánevímčeho vyndá balonek / pomeranč? Kousne – ale fuj, vždyť se to nedá jíst. /uslyší ďábelský chechot černokněžníkův a schová se do bažiny nebo za balvan či stromek/
Černokněžník:
CHácháá. Ja ten pelášil! Nic naplat, jsem nejlepší černokněžník široko daleko. Tak. Co bych provedl tentokrát? Už to mám! Začaruju vodu ve studánce a kdo se z ní napije, zezelená./takže nic Nového/ Cháá. Všechna ta protivná zvířena /zase odchází/ bude zelená jako brčál.
Klobouk:
Musím rychle něco udělat! Musím přivolat pomoc. Ale koho, vždyť jsem sám zabloudil! /Blíží se rytíř/
Rytíř:
Ha! Kam jsem se to zase dostal!
Klobouk:
Pane rytíři! Potřebuji vaši pomoc!
Rytíř:
Jedeš! Raději se ke mně nepřibližuj, nebo zase něco vyvedeš!
Klobouk:
Já vám neublížím, ale potřebuji pomoc proti černokněžníkovi. Ach jo, kdyby tady tak byl kouzelník Hynek, ten by si určitě věděl rady.
Rytíř:
Ale vždyť tady někde je, šli jsme nakonec z lesa spolu. /kouzelník vchází – mohl by být zelený/
Kouzelník:
Ta voda je nějaká divná!
Rytíř:
Co se vám to stalo, vždyť jste zelený jak brčál.
Klobouk:
To ten černokněžník! Začaroval vodu, aby každý kdo se napije zezelenal!
Kouzelník:
Ten padouch! A kde jsi se ty toulal?
Klobouk:
Chtěl jsem trošku čarovat, ale vůbec se mi nedařilo..
Kouzelník:
NO, musel jsem něco napravit, ale tak zlé to zase nebylo.
Klobouk:
Kdepak, nejsem k ničemu, ani s hůlkou neumím zacházet.
Kouzelník:
Jak to, k ničemu – zjistil jsi, kdo očaroval vodu ve studánce. Teď si na toho černokněžníka můžeme posvítit!
Rytíř:
Ale čarovat budete jenom vy! Ty /kloboukovi/ se raději někam schovej.
9
Kam šel ten černokněžník? /klobouk naznačí a počne se ukrývat, aby se přibližoval k ukrytému muž / - čekají na černokněžníka, který vyleze z druhé strany – tak kde je? Čekáme tu už…klobouk upozorní. Černokněžník:
Zase ty? Jakože nejsi sežraný? A přivedl sis kamaráda? NO uvidíme co dokážete!
Kouzelník:
Jsem kouzelník Hynek a ty černokněžníku okamžitě odčaruj studánku a přestaň škodit lesním zvířátkům.
Černokněžník:
Nebo co?
Kouzelník:
Nebo tě také budeme muset začarovat!
Černokněžník:
Zkoušejte co chcete! Na mě to stejně neplatí!¨/proběhnou pokusy o jeho začarování, ale zpupný mág se tomu jenom pochechtává/
Kouzelník:
Pane rytíři, žádné mé kouzlo na něj nepůsobí – a to jsem vyzkoušel i ta nejsilnější!
Rytíř:
Zkusím ho píchnout mečem!
Černokněžník:
Jen se opovaž! A proměním tě v žábu! Meč mi stejně ani neublíží! / mezitím klobouk, kam bych se jenom skoval / Tak teď vám ukážu, co dovedu já! /povolá potvoru obludu –ale jak začne povstávat a oni se začnou krčit, klobouk něco najde/
Klobouk:
Podívejte, něco jsem našel.
Kouzelník:
Teď není čas!
Černokněžník:
Nech to nepokoji!
Klobouk:
Já jsem jenom myslel a rozbije to-kouzelník propadne kvilu
Černokněžník:
Moje síla! Moje neporanitelnost! Obluda se obrátí na něj a počne jej okusovati – uteče pryč. Rytíř ji kdyžtak pomůže. Zase jsem něco pokazil?
Klobouk: Kouzelník:
Ale kdepak, provedls to výborně! Vidíš, ja ti vždycky říkal, na co ..a odchází.
Vypravěč:
Černokněžníka ta jeho obluda hanala až na kraj lesa a nikdo ho v našem lese víckrát neviděl. Rytíř našel cestu ven a vrátil se na svůj hrad. No a kouzelník a klobouk? Ti se vrátili do své chaloupky a zase tam spokojeně vaří lektvar z hadích ocásků. Hudba. A já už musím taky běžet, aby na mě něco zbylo. /možno dodati něco jako pápá anebo vy si taky jděte po svejch/ KONEC
10
O chytré husopasce
Princ Roman Prasačka (husopaska) Markétka Zlá čarodějnice Marcela Komtesa Gvendolína Voják (poskokolokaj)
11
SCÉNA 1 – NIVNÍ LESÍČEK A LOUČKA Pasačka:
/ si klidně pase husenky a jiná zvířata ZAČNE SE BLÍŽIT RACHOT – ono to spřežení /
Komtesa:
Šup šup, všechno pryč!
Pasačka:
A to bych ráda věděla proč!
Komtesa:
Za chvilku tudy bude projíždět sám princ a určitě nestojí o to, aby se koukal na nějaké husy a jejich pasačku!
Pasačka:
Nevím co by zrovna náš princ měl proti husám!
Komtesa:
Hybaj z cesty, nebo!
Pasačka:
Nebo co?
Komtesa:
Nebo, nebo. /počne ustupovat/
Princ:
/přijde na koníkovi / Co je to tady?
Komtesa:
Nechce zmizet vaše milosti, jasně jsem ji upozornila!
Pasačka:
To tak. Na téhle louce jsme odjakživa pásly husy. Nevím co by tady nějaké princátko..
Komtesa:
Pozor na jazyk vy jedna.
Princ:
Uklidněte se Gvendolíno. raději půjdeme oklikou. NO, pojďte.. Nashledanou.
Pasačka:
Nashledanou! /zůstane sísat neboť přestože je racionální a superchytrá, je zasažena chtíčem mužem – započne se věnovat zviřectvu a může si prozpěvovati/
SCÉNA 2 – ZÁMEK Princ:
/ píše dopis / A už mi neodepisujte, když ani neumíte, pořádně psát a vaše písmenka se podobají muřím nožkám. Táák. /zazvoní na zvonec – přijde posluha nebo komtesa/ Odnes to princezně Veronice a ne abys čekal na odpověď. /poskok odposkočí/ Jak jsem mazaný. Jsem jediným princem v tomhle království a všechny princezny by se za mne rády vdaly. Jenomže já jsem chytrý princ, takže si nemohu vzít za manželku nějakou prostou husičku. Jsem také hezký. Jak já jsem krasavý! Někdy ani nevím, zdali jsem víc krásný nebo chytrý.
12
Komtesa:
Vaše veličenstvo, princi..
Princ:
Co je zase?
Komtesa:
Je čas na naše hádanky.
Princ:
Málem bych zapomněl. Doufám, že jste se učila, komteso Gvendolíno!
Komtesa:
Ale samozřejmě vaše milosti! Celé noci ležím v knížkách, a …
Princ:
A stejně je vám to k ničemu! No ale uvidíme. Řekněte mi, třeba.. třeba.. Jedna ryba stojí jeden zlaťák. Jeden kapr stojí dva zlaťáky. Kolik stojí ryba kapr?
Komtesa:
Ryba stojí…kapr stojí. Ryba a kapr stojí – tři zlaťáky.
Princ:
Kdepak.
Komtesa:
Ryba stojí..kapr stojí… stojí. Už to mám! To je chyták! Ryby nestojí, ryby plavou!
Princ:
Ale Gvendolíno! Žádný chyták! Kolik stojí ryba kapr?
Komtesa:
Ryba kapr, kapr ryba… Jsem z toho nějaká zmatená. Dám se poddat.
Princ:
Přeci dva zlaťáky! Kapr je ryba! Ryba kapr stojí dva zlaťáky!
Komtesa:
Tedy princi. To je ale vykutálená hádanka. Kde jste se o ni dočetl?
Princ:
Sám jsem ji vymyslel!
Komtesa:
Tedy až toto, budu vypravovat svým kamarádkám. Kapr a ryba, ryba stojí zlaťák, kapr stojí dva zlaťáky. Kolik stojí ryba s kaprem?
Princ:
Komteso, raději toho nechte a povězte mi, jestli někdo nežádá o audienci?
Komtesa:
Nějaká stará.. ochechule se chvástá, že je nejchytřejší v tomto kraji a že prý…že prý..jste hloupější než ona, a proto si jí musíte vzít za ženu!
Princ:
Taková drzost! Ihned ji sem přiveďte, ať změříme důvtip!
Čarodějnice:
Tak sem tady! Nó, nemáš to tady nejhorší. Skoro jako u mě v chalupě. Akorát tady nejsou žádný mločí oči! U mě si rychle zvykneš tak se koukej sbalit! Jdeme ke mně!
Princ:
Co si to dovolujete?
Čarodějnice:
Sám jsi řekl, že která bude chytřejší než ty, tu si vezmeš za manželku! Tak jsem tady!
13
Princ:
Ta drzost! Taková… A ještě k tomu jsem nejchytřejší princ široko daleko a nějaká, babice určitě není chytřejší než já!
Čarodějnice:
Chá! Tak poslouchej moji hádanku holoubku! Kdo mé jméno vysloví, hned mne zničí!
Princ:
CO prosím? To není žádá hádanka. To je, to je. Nějaký nesmysl! Kdo to kdy slyšel. Nikdo takový není, aby se vyslovilo jeho jméno a hned ho to zničilo.
Čarodějnice:
Nevíš??
Princ:
Počkejte, počkejte, to. To neplatí. To jste si určitě vymyslela. Taková věc neexistuje.
Čarodějnice:
Ale to víš, že existuje – a ty půjdeš se mnou a vezmeš si mne za manželku!
Princ:
Nikdy! Stráže! Komteso! / Komtesa a strážce se snaží zakročit – čarodějnice zakouzlí a oni ztuhnou. Princ je proti své vůli vlečen – rovněž kouzlem svázán. Babice se směje vskutku pekelně/
SCÉNA 3 - PASTVINKA Pasačka:
si pro sebe brumlá, jak jsou husy tupé.
Komtesa:
na vědomost se dává, - ale co, tady stejně nikdo chytrý není. Přilepí vyhlášku na husu.
Pasačka:
-si přečte:- na vědomost se dává, že náš nejjasnější princ byl unesen strašlivou čarodějnicí, která jej drží v hlubokém lese a vydá jej jenom tomu, kdo zodpoví hádanek dvou. Proto se všichni chytří urození lidé – jakoby chytří byli jen urození- vyzývají, ať změří důvtip s babou čarodějnicí. Bydlí v chatrči u Močálu č.p. 24. Teda! Že bych to zkusila. Ale co, nemám co ztratit. Uloží zvířata. A jde na to.
SCÉNA 4 – U ČARODĚJKY V DOMÉČKU Čarodějka:
Chacháá. Kdo by mi uvěřil, že v mé chaloupce budu hostit tak vzácného ženicha!
Princ:
Okamžitě mne propusťte, nebo budete litovat!
Čarodějka:
Pche! Nikdo se neodváží tě vysvobodit, protože nikdo nedokáže uhádnout moji hádanku!
Princ:
To se ještě uvidí, někdo určitě!
14
Čarodějka:
Mlč! A koukej zalézt do kouta, nebo se rozzlobím a to teprve uvidíš ty jeden náfuko! Někdož zaklepež na dveře. Ale ale! Že by se přeci jen někdo odvážil, měřit se se mnou – nejchytřejší a nejkrásnější čarodějkou pod sluncem?
Pasačka:
Uvidíme, kdo je nejchytřejší. Prý tady vězníš našeho prince!
Princ:
Vězní! O hladu a o žízni!
Čarodějnice:
Mlč! Kdopak jsi ty, děvenko? Myslíš si snad, že jsi chytřejší než já, čarodějka Marcela?
Pasačka:
Raději už mi dej tu hádanku, ať se někam pohneme.
Čarodějnice:
Ty jsi nějaká nedočkavá! No tak poslouchej. Jestli se Ti podaří odpovědět na mé dvě hádanky, možná že toho trumberu propustím! Tak poslouchej, holuběnko! Kdo mé jméno vysloví, hned mne zničí! No? Co je to?
Pasačka:
Takové hádanky jsme si dávaly jako malé děti. To je přeci ticho!
Čarodějnice:
Propukne v šílený vztekot.Dobrá. První hádanku jsi náhodou uhádla. Ale teď tady je něco, nad čím si budeš hlavu marně lámat! Stojí babice, rozcuchaná velice. Když přijdou časy, zelené má vlasy, když tělo chřadne, do vody padne!
Princ:
To bude určitě ona sama!
Čarodějnice:
Kuš! Nebo nedostaneš najíst!
Pasačka:
Vždyť je to vrba!
Čarodějnice:
propukne v ještě šílenější vztekot.
Pasačka:
A teď jsem na řadě já!
Čarodějnice:
Ale jestli uhádnu, tak si vás tady nechám oba dva!
Pasačka:
Uvidíme. Co je to? Když je viděti, nevidí to nikdo. Když není viděti vidí to všichni. Čarodějnice začne dumati a dumati, škrábati se v uchu, kvedlati se na noze atd. mezitím pasačka hbitě odvede prince. Princ:
Opravdu chytrá hádanka, sám bych nevymyslel lepší..
Pasačka:
Já vím.
Princ:
Cože? Pche, víš kdo jsem? Náhodou vládnu téhle zemi! Nemusím se nechat poučovat od nějaké…husopasky.
15
Pasačka:
/zalape po dechu a uteče/
Čarodějnice:
začne dumati a dumati, škrábati se v uchu, kvedlati se na noze atd. mezitím pasačka hbitě odvede prince. Už vím, je to ..hroch.. Kde jsou? To snad nééé, nechala jsem se napálit – ale já to tak ne nechám , přičaruju tomu princovi něco asi jo – provede kouzlo, které bude princovi implantováno v zákulisu.
SCÉNA 4 – ZÁMEK Gvendolína si hrcne na trůn a bude si kralovat. Komtesa:
Tak. Když tu není princ, tak budu vládnou já! A první věc, kterou zakážu, budou hádanky. A každý večer uspořádám bál.
Princ:
Gvendolíno, co to tu vyvádíte?
Komtesa:
Princi…. Uzří, co se mu stalo a ďábelsky se zachová Kdo jste člověče? Vy nejste princ! Stráže!
Princ:
Gvendolíno, vy jste se pomátla, vždyť to jsem já, princ – uvidí se v zrcadle. Co se to stalo s mou tváří? Jsem zohyzděn! Ven, než zavolám stráže. Ale okamžitě! To by tak hrálo, aby sem vlezl kdejaký sprosťák a prohlašoval, že princ. Prince v zajetí u čarodějnice nikdy se nevrátí!
Komtesa:
SCÉNA 5 – NIVNÍ LESÍČEK A LOUČKA Pasačka:
sedí a vyřezává si sukulent.Princ se připlíží a praští ji do zátylku. To jsi ty? Myslela jsem, že se s pasačkami nebavíš. A na louku nechodíš.
Princ:
Vyhodili mne z paláce.
Pasačka:
Patří ti to, neměl jsi se chovat jako takový nafoukanec!
Princ:
Je mi to tak líto. Slibuju, že už se tak chovat nebudu. Ale musíš mi pomoct..
Pasačka:
Musím?
Princ:
Prosím. Mohla bys mi pomoct? Ta čarodějnice mi asi přičarovala (tentononc)
Pasačka:
Tak pojďme. Ale opatrně.
SCÉNA 6 – U ČARODĚJKY V DOMÉČKU Proběhne scéna – proplížíme kolem babice a ukradneme kouzelnou hůůůůůlku.
16
SCÉNA 7 – NIVNÍ LESÍČEK Pasačka:
To bylo o fous.
Princ:
Rychle, rychle. Vyzkoušej to.
Pasačka:
Já tě odčaruju a bude z tebe zase nafoukaný princ.
Princ:
Nebude, slibuju. Dokonce se mi tu líbí víc, než u nás na zámku.
Pasačka:
provede kouzlo, ale nepovede se. Nejde to.
Princ:
Ach jo. Budu muset napořád zůstat takový jaký jsem. Nikdo mne nebude mít rád.
Pasačka:
Ale, vždyť nejsi tak ošklivý. To je ale hergot milostná scéna. Princ bude šňupat, a tak podobně, až mu dá pasačka polipek a BINK kouzlo se ruší. No tohle?! Co se stalo? ..Pozná co se stalo. No tohle! Okamžitě musím na zámek! Gvendolína bude litovat. A svolám – všimne si pasačky, ana je neveselá. Ále! Vezme si prut a začne honit husy.
Princ:
THE END
17
