POEZIE RODNÉ ZEMĚ ŘÍJNOVÁ POHODA

POEZIE RODNÉ ZEMĚ ŘÍJNOVÁ POHODA

Je říjen, slunce zařehtalo na našich malých horách a zádumčivé rozesmálo v polích i po oborách.





Zatřáslo stříbrem pozdní hřívy nad lesem, lomem, hrudou. Tu šlas a hledala jsi divy, jež slunce plodí s půdou.

Kytici letní nasbíralas na mezích u smrčiny. Zpěv chrp a vlčích máků halas i šepot kopretiny. Své léto našlas v horském říjnu a k tomu hořců něhu... Dnes máme k vínu domovinu, jež s písní vstříc jde sněhu.





Měšický zpravodaj - 1



Stanislav K. Neumann (Zamořená léta)

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení spoluobčané, milí čtenáři, do konce roku chybí už jen dva měsíce, a  můžeme už tedy pojmenovat jeho charakter. Rok 2010 byl mimo jiné rokem volebním (volili jsme 4 x), a  rokem živelních katastrof (hodněkrát). Nabízí se možnost porovnání, nakolik jsou tyto dva jevy a jejich následky podobné, ale to zatím odložím, ukáže to až čas. Ve chvíli, kdy dostanete toto číslo Zpravodaje do ruky, budou už obecní volby a  volby do Senátu dva týdny minulostí, a  budeme znát výsledky. Jenže když vzniká tento text, v  době uzávěrky, zbývá do voleb ještě týden. Do tohoto čísla se nám výsledky podaří dostat, ale jen jako částečné, neoficiální, pouze složení zastupitelstva. Volby do senátu mohou mít ještě druhé kolo, tak ani zde možná výsledek nezařadíme. V rubrice „Informace z radnice“ najdete o volbách vše, co se povede před odevzdáním čísla do tisku zjistit. Než se podíváme, co si v dnešním čísle můžete přečíst, dopřejeme si krátké ohlédnutí zpět. Skončilo čtyřleté funkční období zastupitelstva obce, a sluší se tedy trochu bilancovat. Stalo se tak i na posledním veřejném zasedání zastupitelstva na zámku ve středu 6. října. Tam mohli zájemci slyšet stručný přehled výsledků činnosti samosprávy za roky 2006 - 2010. Ve zhuštěné formě si to můžete přečíst v „Slovu starosty“. Podrobnější přehled o činnosti zastupitelstva za rok 2010 vám předložíme v některém z dalších čísel. Pokud ale jde o celé funkční období, tak stačí zalistovat v  posledních čtyřech ročnících Zpravodaje, tam to všechno je, stručně, přehledně a jasně. Kdo už staré výtisky nemá, najde je na webových stránkách obce. To už zmíněné zasedání zastupitelstva mělo ale ještě jeden účel. V  jeho druhé části měli všichni kandidáti do komunálních voleb možnost představit se občanům - voličům, a přednést i hlavní zásady svého volebního programu. Těch kandidátů bylo přes čtyřicítku, a tak z časových důvodů nešlo - byť by to bylo ideální -, aby nám každý z nich povídal o představách o svém působení, bude-li zvolen. Proběhlo to tedy tak, že volební programy jednotlivých stran a  sdružení přednesli jejich zástupci. Samotní kandidáti se představili už jen pár větami. Ale i tak to bylo setkání užitečné, kdo chtěl, mohl si základní názor udělat. Lidí, tedy voličů, přišlo docela dost, mělo přijít i víc, ale to není podstatné. Spíš je trochu překvapivé, že nepřišli ani někteří kandidáti. Někdo měl k tomu vážný důvod, tak se řádně omluvil, ale někdo prostě - nepřišel. Nebylo to povinné, samozřejmě. Ale jestliže chce někdo čtyři roky pracovat pro obec, pak by se o veřejné záležitosti měl zajímat alespoň natolik, že na tuto akci, která je jen jednou za čtyři roky, přijde. Bylo to zasedání zastupitelstva, ve kterém kandidáti chtějí další čtyři roky sedět. Byl slyšet i názor, že je to zbytečné, aby se všichni kandidáti těm pár lidem, to jest nám, co jsme tam seděli, představovali. Jenže my, co jsme tam byli, jsme tam šli právě proto, abychom viděli a slyšeli lidi, kteří nás chtějí zastupovat. A tak se naskýtá otázka, zdali každý z nich chce skutečně tuto práci dělat se vší zodpovědností. Kdo totiž chce v zastupitelstvu opravdu pracovat, měl by vědět - a i to se tam nahlas řeklo - že to není práce nejlehčí. A pokud tedy někdo má tu představu, že si Měšický zpravodaj - 2

to tam dvakrát do měsíce odsedí, pobere odměnu, a jinak o něm nebude slyšet, pak by si to měl velice dobře rozmyslet a případně včas odejít. Ale tyto úvahy jsou teď už ovšem trochu pozdní, karty jsou rozdány, a tak jsou to jen takové dojmy, napadající člověka, nebo i víc lidí, kteří v komunální politice působí už léta a vědí tedy, o co tam jde. Na závěr tohoto volebního zamyšlení nelze vynechat fakt, že působení „starého“ zastupitelstva lze ocenit velmi příznivě, do čehož jmenovitě zahrnuji i činnost pánů starosty a  místostarosty, stejně tak jako práci všech zaměstnanců obce a  jejího úřadu. Říkám to objektivně a s plnou zodpovědností, protože z titulu funkce redaktora a kronikáře pečlivě čtu všechny zápisy ze zasedání ZO, na některá z nich i jako host chodím, a tak do té práce dost vidím. A těžko mohu být podezírán, že jsem za tu chválu placen, protože nejsem. Z toho kladného hodnocení samozřejmě vyjímám jednoho pana zastupitele, na té schůzi samozřejmě nebyl. Výjimečně ho nejmenuji, on ví - aby neřekl, že o  něm zase píšeme. Díkybohu už znovu nekandiduje. Jménem redakční rady na tomto místě děkuji za dosažené úspěchy všem, kteří se o ně zasloužili, a  novému zastupitelstvu přeji, aby se mu dařilo stejně dobře, pokud možno i lépe. Bez ohledu na výsledek voleb nás v závěru roku čekají některé příjemné události, na které už jsme pár let zvyklí a které nám pomohou zpestřit a rozzářit pošmourné dny podzimu a počátek zimy. Bude to už tradičně lampiónový průvod, mikulášská nadílka a rozsvěcení vánočního stromu. Děkujeme předem všem, kteří obětavě tyto akce připravují. Pozvánky na tato setkávání, letos ještě zase o něco hezčí a bohatší, nepřehlédněte v kulturní rubrice. Pohledy do minulosti obce patří už neodmyslitelně ke tváři našeho Zpravodaje. Dnes tady najdete hned dva takové, oba do doby před 50 lety. Jednak je tu další díl Toulek, dostali jsme se k roku 1959, ale najdete i článek o zajímavé technické památce, kterou tu máme a ani nám nepřijde zajímavá. Ale ona je. Silniční nadjezd je letos v užívání právě 50 let a pár zajímavostí o jeho stavbě vám nabízíme v příspěvku „Historie jednoho mostu“. Na výlet vás tentokrát zveme do míst zcela obyčejných a dalo by se říci všedních, totiž do Prahy na holešovické Výstaviště a  do přilehlého parku Stromovka. I  tam ale najdete mnoho zajímavostí. Z nich asi nejatraktivnější je soubor mořských akvárií zvaný Mořský svět. Zábavu a  poučení tam najdete i  za špatného počasí, tak vytáhněte děti od televizí a počítačů, nebudete litovat. Už na začátku jsem naznačil, že letošní rok nás obdařil mnoha vrtochy počasí. Povíme si o  tom něco v  rubrice „Životní prostředí“. Povodně, záplavy, a  co s  tím, zamyslíme se nad tím ve stejnojmenné úvaze. Lze si jen přát, aby alespoň pro letošek už nás příroda dalších takových překvapení ušetřila. Přicházejí dny dušičkové. O původu a významu těchto svátků - 1. a 2. listopadu - jsme zařadili malou aktualitu. Těmito hlavními náměty jsme se pokusili přispět k vaší informovanosti a duševní pohodě. Pokud se nám to podařilo, vaše spokojenost bude naší odměnou. Při četbě jistě objevíte ještě další příspěvky, které jsem zapomněl jmenovat, nebo jsme je zařadili v poslední minutě. Nakonec se vrátím na úplný začátek. Ovšem, verše, a jak jinak než podzimní. Na básníka podzim zapůsobil tou hezčí tváří, snad se to podaří i nám. Příjemnou, ničím nerušenou a  inspirativní četbu přeje jménem redakční rady a vydavatele Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, protože končí čtyřleté volební období, rád bych Vás seznámil s tím, co všechno stačilo zastupitelstvo obce v tomto období pro své občany udělat. Jednou z  nejdůležitějších akcí bylo dokončení intenzifikace čistírny odpadních vod, na kterou jsme získali dotaci z MŽP ve výši 5,19 mil. Kč, a která umožnila zdvojnásobit její kapacitu na současnou možnost připojení 2 800 obyvatel. Po dokončení ročního zkušebního provozu proběhlo jeho zhodnocení a ČOV mohla být uvedena do trvalého provozu. Obec je dosud provozovatelem kanalizace a ČOV. Při zadání provozování jinému subjektu by se našim občanům platba za odvádění odpadních vod cca zdvojnásobila. Problémem provozu jsou však netěsné jímky uživatelů, které umožní vtok balastních vod. Tím zvyšují náklady pro uživatele a zhoršují účinnost ČOV. S ohledem na bezpečnost chodců a s cílem zklidnit dopravu v obci, zřídilo ZO Obecní policii, která má za úkol řešit bezpečnost v obci, dodržování obecně závazných a dopravních vyhlášek. S použitím dotace 0,121 mil. Kč z KÚ byla provedena rekonstrukce chodníku v ulici Nosticova, kde sídlí naše MŠ, což přispělo ke zvýšení bezpečnosti dětí. S využitím dotace 0,72 mil. Kč byla dokončena výstavba poslední etapy cyklostezky a  chodníku, která umožnila bezpečný přesun našich dětí do ZŠ Líbeznice. Posledním úsekem na trase k ZŠ je přebudování můstku přes Líbeznický potok. Tuto akci již započal přeložkou inž.  sítí Krajský úřad Středočeského kraje. Přejeme si jen její rychlé dokončení. Pro zvýšení bezpečnosti byly vybudovány s použitím dotace 0.4 mil. Kč z KÚ přechody pro chodce s jejich nasvícením. U některých přechodů bylo nutné vybudování vyčkávacích prostorů. S  cílem vyloučit těžkou dopravu z  ulice Zahradní, rozhodlo ZO o  zakoupení pozemku pro vybudování komunikace do středu průmyslové zástavby u nádraží. Tak jako ve většině obcí, je i u nás nedostatek míst v MŠ. Obec proto upravila jiný byt pro paní kuchařku MŠ, která se po dohodě přestěhovala a  umožnila tak přebudovat byt v budově MŠ na třídu pro dvanáct dětí. I tak jsou kapacity MŠ nedostatečné a proto ZO schválilo nové podmínky výběru pro přijetí dětí do MŠ. Pro další navýšení kapacity byla vyprojektována nová MŠ v ulici Zámecká. Pro umožnění výstavby byla odstraněna budova bývalé zámecké lednice a  přeložena nemocniční telefonní centrála. Teď už chybí jenom peníze, jež ZO plánuje získat prodejem pozemku, který je ale nutné předem zasíťovat a vybudovat komunikaci včetně přemístění autobusové zastávky. ZO nezapomnělo také na údržbu veřejné zeleně a péči o ŽP. Byl zpracován posudek veřejné zeleně s  důrazem na bezpečnost. Nebezpečné stromy byly vykáceny, jiné dle doporučení ošetřeny. Náhradou bylo v celé obci vysázeno cca. 350 stromů nákladem 2,34 mil. Kč /dot. KÚ 1,75mil. Kč/. Byl vysázen živý plot v ulici 5. května. Na regeneraci zámeckého parku, která bude stát 12,05 mil. Kč získala obec dotaci 10,84 mil. Kč. V současnosti jsou dokončeny práce na odbahnění Měšického dolního rybníka za 13,08 mil. Kč /dot. 12 mil. Kč/. Nákladem 0,35 mil. Kč byla s  využitím dotace 0,25 mil. Kč odstraněna černá skládka v čp.15. Měšický zpravodaj - 4

V kapli zámku Měšice byly provedeny nutné opravy pro zabezpečení nástěnných maleb od malíře Ambroziho. Byla dokončena výměna oplocení zámeckého parku a  provedena výměna oken č.p. 14, 19 a  33 v  památkově chráněném areálu zámku s  použitím dotace od KÚ ve výši 0,25 mil. Kč. Pro údržbu veřejného prostranství byla zakoupena nová technika - traktůrek KUBOTA s přídavným zařízením. S  cílem sociální výpomoci potřebné skupině obyvatel a  využití majetku obce bylo rozhodnuto o  výstavbě 20 jednotek pečovatelských bytů. Polovina je dokončena a po připojení na plyn bude kolaudována. Náklady na tuto první polovinu jsou 13,37 mil. Kč /dotace 6 mil. Kč/. Na vybudování druhé poloviny je podepsána smlouva s dodavatelem na částku 11,16 mil. Kč /dotace 6 mil. Kč/. Byla podepsána smlouva o poskytnutí dotace 18,14 mil. Kč na stavbu CVČ /centra volného času/. Uvedenou stavbou bude zhodnocen nevyužitý obecní majetek, který bude sloužit ke vzdělávání a využití volného času. ZO se podařilo po několikaletém snažení zbavit nejistoty obyvatele ulic Nad Babím dolem a  části ulice Na Rejdišti tím, že se stala vlastníkem ulic včetně inž. sítí. Převzala tím ale i  povinnost dodatečného uvedení lokality do právního stavu /dokončení dešťové kanalizace, povolení a kolaudaci splaškové kanalizace/. Jako závazné dokumenty pro příští zastupitele ZO schválilo dokument Aktualizace strategie rozvoje obce Měšice a přijalo výsledky referenda, kterým občané zavazují ZO k odporu proti vybudování mezinárodního letiště Vodochody. K  dnešnímu dni má obec 1555 obyvatel a  cca 580 č.p.. Na účtech obce je celkem 14,353 mil. Kč. Všechna činnost obce byla schvalována OZ na jeho zasedáních. Usnesení OZ je rozhodnutím orgánu voleného občany obce. Všechna zasedání OZ byla veřejná a Vy, jako občané můžete k projednávaným bodům vznášet připomínky. Vážení spoluobčané, protože toto vydání našeho Zpravodaje dostanete až po volbách, bude již známý výsledek Vašeho hlasování. Doufám, že Vaše volba zaručí obci rozumné vedení a její další rozvoj. Přeji Vám zdraví v dalších letech, pevné nervy a hodně trpělivosti. Buďte k  ostatním ohleduplní a  tolerantní. Nekomplikujme si zbytečně další léta svého života. Život nám problémy přinese sám. Zdravím, Petr Lanc

Informace z radnice

Přinášíme vám v  krátkosti ve chvíli psaní těchto řádků ještě neoficiální výsledky komunálních voleb v obci Měšice a jména dvou kandidátů postupujících do 2. kola voleb do Senátu Parlamentu ČR pro náš volební okrsek.

Měšický zpravodaj - 5

Komunální volby do zastupitelstva obce Měšice. Nově zvolení zastupitelé. Volební strana č. 1 SNK – klub rybářů 1. Drahoslava Myšáková 212 hlasů 2. Jiří Bejlek 206 „ Volební strana č. 2 ODS 1. Michal Severa 2. Daniela Němečková 3. Karel Buriánek



205 „ 201 „ 164 „

Volební strana č. 3 Rozvoj obce s rozumem, bez zbytečného zadlužování 1. Petr Lanc 464 „ 2. Irena Honsová 284 „ 3. Petr Zavadil 218 „ 4. Štěpán Konopásek 229 „ 5. Petr Havlík 200 „ Volební strana č. 4 Sdružení občanů pro Měšice 1. Petra Hrotáková 120 „ Těchto 11 vámi zvolených zastupitelů, kterým jste vyjádřili svou podporu, bude po další čtyřleté volební období hájit a prosazovat zájmy obce Měšice a zájmy všech jejích občanů. Na ustavující 1. schůzi nového zastupitelstva obce (pravděpodobně 10.11.) zvolí ze svých řad nového starostu a místostarostu. Všichni nově zvolení zastupitelé pro volební období 2010 – 2014 děkují svým spoluobčanům za jejich hlasy a projevenou důvěru a budou se snažit odpovědně plnit své volební programy a pracovat pro rozkvět obce Měšice a blaho jejích občanů. Ve volbách do Senátu Parlamentu ČR postupuje do 2. kola 1. Veronika Vrecionová 2. Milan Němec

ODS ČSSD

30,69 25,49

% hlasů % hlasů

-red-

Podzimní svoz listí Tak jako každoročně provádí obec pondělní bezplatný svoz spadaného listí a trávy. A tak jako každoročně žádáme občany, aby měli pochopení a do připravených žoků a pytlů dávali pouze trávu a listí. Znovu již po dvou uskutečněných svozech máme poznatky, že tuto žádost někteří občané nerespektují a zbavují se i jiného odpadu ze svých zahrad. Neuvědomují si, že svoz listí a  trávy a  jejich ukládání provádí obec díky vstřícnosti místního zahradníka Měšický zpravodaj - 6

na jeho pozemku. Je otázkou jak dlouho bude ještě ochoten tolerovat nekázeň několika málo spoluobčanů a z navezeného listí vytahovat větve a jiný odpad, který se nedá kompostovat. Potom bude mít obec se svozem tohoto odpadu a jeho likvidací velký problém. Je také potřeba mít ohled i na partu našich pracovníků z technických služeb, kteří svoz a nakládání zajišťují a neplnit žoky až po okraj. Jsou potom velice těžké a je velmi namáhavé během pondělního svozu naložit takto těžkými žoky několik valníků. Svoz bude probíhat po celou dobu, kdy bude listí opadávat, není tedy třeba aby se každý snažil ihned shrabat celou zahradu a nechat si odvést listí za jeden svoz a žoky tak přeplnit. Protože pracovníci do žoků nevidí a  obsah se ukáže až po vysypání na valník, vzkazují všem neukázněným, kteří se budou snažit zbavit jiného odpadu, nevhodného ke kompostování, že jim při příštím svozu již nebude žádný odpad odvezen. Jak již bylo výše napsáno, svoz probíhá každé pondělí od ranních hodin. Připravte proto žoky před své nemovitosti již v neděli večer. Ukončení svozu bude všem občanům oznámen místním rozhlasem a  formou SMS zpráv. -OÚ-

AKTUÁLNĚ KE DNI Promluva dušičková Až obdržíte toto číslo Zpravodaje - věřme, že to bude 31. října čekají nás hned příští a další den dva církevní svátky. Nebudeme mít volno, pokud připadnou na pracovní dny jako letos, nejsou to svátky státní. Přesto je většina lidí přijala za své, jsou v našem povědomí a  je ctěn jejich duchovní obsah. 1. listopadu Všech svatých, a 2. listopadu Dušiček (Památka zesnulých). Když už tady je ta aktuální příležitost, povězme si, jak vlastně tyto svátky vznikly. Dušičky, byť to je svátek církevní, uznávají nejen věřící křesťané (katolíci), ale i ateisté ten den ctí jako vzpomínku na všechny, kteří už odešli na cestu bez návratu. Jak to ale vlastně vzniklo, ví asi málo kdo. Dušičky, to jsou v původním významu duše v očistci. Svátek se slaví už od 12. století jako vzpomínka na mrtvé. V ten den navštěvujeme čerstvě přizdobené hroby a rozžehneme světýko na počest našich nejbližších, kteří už s námi nejsou. Svátek Dušiček se propojuje i  s  předchozím dnem Všech svatých, zejména když ten je dnem klidu a Dušičky dnem pracovním. Prastarým a  už neznámým zvykem bývalo v  ten den rozdávání pečiva dětem a  chudým (v  českých zemích se nazývalo „Dušičky“ nebo „kosti“), jako zástupcům (představitelům) duší v očistci. A cože vlastně je ten očistec, to už dnes asi vědí jen katoličtí věřící. Podle církevní věrouky je to místo očistění Měšický zpravodaj - 7

od hříchů, kam po smrti přijdou duše těch, kteří sice nejsou odsouzeni k věčnému trestu v pekle, ale ještě si nezaslouží pobývat v nebi. Tak po nějakou dobu trpí v očistci. Původ této víry je už v antice, ale v bibli svaté o tom nic nenajdete. Reformátoři takový výklad odmítali, neuznával to ani Jan Hus. Zbývá ještě katolický svátek Všech svatých (původně jen mučedníků). Je slaven už  od  9. století a  přiřazuje se k  svátku Památky zesnulých. V  ten den se katolíci modlí ke světcům o přímluvu za duše v očistci. Ve stejný den mají v USA tzv. Halloween, den strašidel. Ale na to raději zapomeňme, nemusíme z Ameriky přejímat i kdejakou hloupost. Připomenuli jsme si příchod dušičkových dnů. Na hřbitovy s květinami a vzpomínáním se jistě vydáme. Ale nezapomeňme ani na ty už dávno zesnulé, kteří svá pietní místa mají v podobě nesčetných památníků. Jsou takové i u nás v obci. Ano, jedná se o oběti válek, oni padli i za nás. Nikoho tady už třeba nemají, kdo by jim tam položil květiny, udělejme to tedy my. Na jejich počest zapálíme světélko, položíme kytičku, a nemusíme ani čekat, až to za nás udělá někdo jiný. -red-

TECHNICKÁ PAMÁTKA Příběh jednoho mostu V  Měšicích bývaly různé technické zajímavosti, které by dnes mohly být označeny jako památka. Jenže buď zmizely v propadlišti času, jako Klinkošův hromosvod na zámku, zámecká elektrárna, parní orací souprava, nebo jsou skryty našim zrakům. To jsou ty různé stavby pod zemí, jako starý zámecký vodovod, nebo soustava odvodňovacích kanálů, nebo i podzemní chodby. Je tu však jedna stavba, která je dodnes funkční, ale už si příslušnost k  technickým památkám zaslouží, mimo jiné pro svoji unikátnost. Byla totiž první svého druhu v republice a  letos uplynulo právě 50 let od jejího uvedení do provozu. Jedná se o  železobetonový rampový silniční nadjezd nad železniční tratí Praha - Turnov, který je nepřehlédnutelnou součástí silnice II/244, ulice se dnes jmenuje 5. května. Jak místo původně vypadalo, pamatují ještě zdejší rodáci starší šedesáti let. Byl zde dvoukolejný úrovňový železniční přejezd se závorami, ovládanými mechanicky z nedalekého stavědla 1 u jižního zhlaví stanice. Asi 40 m od přejezdu směrem na Měšice byla křižovatka s vedlejší silnicí od Malé bažantnice k nádraží, to tehdy byla jediná přístupová cesta od obce k  nádraží. Dnes podchází most a  ztratila dopravní význam, silnice k nádraží dnes z hlavní silnice odbočuje ve směru od Měšic těsně před nájezdem na most vpravo. Na opačné straně nadjezdu, ve směru na Líbeznice, je odbočka vlevo, která obloukem podchází most do areálu zemědělského výkupního podniku a k bývalým vykládacím kolejím stanice. Osazování pilířové stojky na základ. Měšický zpravodaj - 8

Most je bez nájezdů dlouhý 115 m, v nejvyšším místě oblouku, tedy nad kolejištěm, má světlou výšku 6 m. Stoupání před vrcholem je 8 %, na nájezdech 5 %, úsek nad kolejištěm je vodorovný. Poloměr zakružovacího oblouku nivelety je 332 m. To bylo pro silnici II. třídy málo již tehdy, při neskutečně nižší hustotě provozu proti dnešku. Přitom bylo se silnicí počítáno jako se součástí pražského okruhu. Pokud by ovšem stoupání mělo být menší, most by vyšel delší a prodražil by se, což bylo hlavním důvodem ne úplně ideálního provedení. První úvahy o přemostění tratě jsou z 1. poloviny padesátých let minulého století. Proč se stavělo právě zde, snadno si domyslíme. Jeden z hlavních důvodů byl vojensko - strategický. Byla studená válka, počítalo se i s válkou naostro, a tomu se všechno podřizovalo. Stavba byla zahájena v prosinci 1958 přípravou staveniště a objízdných silnic. V roce 1959 se pak začaly betonovat základy pilířů. Ty byly z prostého betonu, a měla to být jediná betonáž prováděná na stavbě. Ona již zmíněná unikátnost konstrukce spočívala v tom, že na místě se most montoval z dovezených jinde vyrobených dílů z předpjatého betonu. Byly to jednak stojky jako součást 8 pilířů, bylo jich 32 ve váze od 5 do 7,5 tuny. Na ně se kladly podélné nosníky. Těch bylo 77 o váze 13 až 15 tun. Průběh celé stavby byl natolik specifický, že stojí za to se o  některých zajímavostech zmínit. Podélné nosníky byly na stavbu dováženy železnicí na plošinových vagónech Paon a Px. Po betonáži se ukázalo, že výrobna dosud nezhotovila stojky, a  tak se začaly vyrábět přímo na stavbě betonáží do ležatých forem. Tím byl porušen záměr montovat na stavbě pouze z  dovezených dílů. Předpínání betonu se dělo pomocí svazků patentovaného drátu Osazování nosníků třetího pole napětím 11  600 kg/cm2. Díly se po montáži dvěma jeřáby K 102. spínaly i mezi sebou příčně. Nejnáročnější částí stavby byla montáž. Montovalo se pomocí jeřábů, stojky se kladly na základy pilířů, a nosníky na pilíře. Pilířů bylo 8, polí mostu 7. Při montáži se vystřídalo několik druhů jeřábů, podle aktuální situace a  podle toho, jaké byly zrovna k  dispozici. Montáž nakonec dělaly pojízdné jeřáby, na nějakou dobu byl zapůjčen i kolejový železniční nehodový jeřáb. Most je široký 10 m, z toho vozovka 8 m. Povrch mostovky je tvořen dlažbou (včetně nájezdů). V  pramenech se nepraví, jak byla provedena izolace proti vodě. Chodník je na jedné straně a je široký 1,5 m. Most byl původně vybaven i osvětlením vozovky, to už je dávno nefunkční. Jak celá stavba probíhala v  čase: Výkopy základů byly zahájeny 16. března 1959, základy dokončeny 3. května. Stojky se vyráběly od 8. května do 11. července. Vlastní montáž proběhla od 17. června do 24. srpna. Příčné předpínání bylo skončeno 30. září. Most byl sjízdný do konce roku 1959, tedy 9 měsíců od prvního kopnutí do země. To byla na tehdejší poměry velmi krátká doba. A  to je třeba vzít v  úvahu, že v  některých fázích montáže se mohlo pracovat jen 150 minut v době výluky, nebo pouze mezi průjezdy vlaků. Měšický zpravodaj - 9

Pokud by odpadly tehdejší neduhy socialistického stavebnictví, jako malá kapacita výrobny dílů, a nedostatek vhodných jeřábů, mohla být doba stavby jen 4 měsíce. Most byl uveden do provozu slavnostně 9. května 1960, bylo nutno čekat přes zimu na sesednutí sypaných nájezdových náspů, před jejich vydlážděním. A  ještě kolik to všechno stálo: zaokrouhleně 2  000  000 Kčs. Pracovních sil bylo průměrně 15, přímo na stavbě ale nejvíce 9, kromě osádek strojů. Stavbu provedl národní podnik Stavby silnic a železnic. Nakonec zmiňme několik skutečností, které se stavbou souvisí už jen nepřímo, ale s odstupem času stojí za připomenutí. Stavbou nadjezdu a příjezdových silnic byly dotčeny některé pozemky a budovy v jeho blízkosti. Zejména na západní straně nadjezdu, tam se to týkalo zahradnictví Váňových (domu čp. 106 a  pozemku) a  strážního domku ČSD (čp. 42). K  původně uvažované demolici těchto domů nakonec nedošlo, jen byly odstraněny některé drobné přilehlé stavby. Při východní části mostu byl nepříznivě dotčen domek čp. 110, který je v těsné blízkosti mostovky. Tehdejším majitelům byla navržena demolice a  náhrada jinou stavbou. Ti to odmítli, ale když už stavba byla v proudu, změnili názor. To už ovšem bylo pozdě. Domek na místě stojí dodnes, ale vzhledem k dnešní intenzitě dopravy na mostě k trvalému bydlení není vhodný. Z  dnešního pohledu je možné říci, že rozhodnutí o  stavbě nadjezdu bylo v  té době jedním z mála těch užitečných a smysluplných. Doprava na té silnici byla sice na té silnici tehdy velmi slabá, ale jak je vidět dnes, je to důležitá spojnice. Na železniční trati je naopak dnes provoz mnohem menší než tehdy, navíc se přes přejezd často posunovalo a byla tu i využívaná vlečková kolej. Stavba tedy byla účelná s výhledem do budoucna. Je tudíž málo pochopitelný tehdejší postoj zdejšího MNV, který se svým usnesením z  května 1958 k  chystanému projektu postavil zcela negativně. Argumenty „proti“ byly přitom nelogické až úsměvné, od obvyklého tvrzení, že vynaložené peníze by bylo lépe použít někde jinde (neříká se kde), dále že přejezd se závorami vyhovuje, protože obsluha je nedaleko. Zpochybnili docela i strategickou funkci mostu, protože ji nepochopili, a teď cituji doslova: „...protože v květnu 1945 stačilo na uvedeném přejezdu narovnání hranice pražců a provoz na silnici byl pro němce zcela znemožněn“ (to malé n ve slově „němci“ není chyba, tehdy se to tak psalo!). Provoz samozřejmě znemožněn nebyl, obránci museli barikádu rychle rozebrat, jinak hrozila tvrdá odveta, to jen na vysvětlení. Šlo tedy ze strany MNV o  nepochopení, odpor k  něčemu novému, progresivnímu. Ale tak to tehdy bývalo. Ten stejný MNV pak o něco později v dopise SSŽ hodnotí vysoce pozitivně budovatelské úsilí a obětavost pracujících na stavbě, jako že tam byli od rána do večera i v neděli. Ono to ovšem kvůli technologickým postupům na díle ani jinak nešlo. V začátcích stavby se náhodně přišlo na jednu historicko - technickou zajímavost, která zanikla bez povšimnutí, ale nemůžeme ji vynechat. Při výkopu základů 3. pilíře (od Měšic) narazili na zděný kanál krytý pískovcovými deskami. To svědčí o stáří díla, beton tehdy ještě neznali. Směřuje zhruba od bývalého strážního domku čp. 42 k tehdy novým skladům Elektromontu. Proudila v něm pomalu voda, bohužel se neuvádí, kterým směrem. Původ ani význam tehdy nezjistili, ani nejstarší pamětníci z obce o tom nic nevěděli. Můžeme se právem domnívat, že dílo odvodňovalo drážní pozemky, o kterých je známo, že byly zamokřené. Měšický zpravodaj - 10

A kam stoka ústila, můžeme se opět jen dohadovat, ale kam jinam, než do nejbližší vodoteče. Tou je potok dnes zvaný Měšický, který začíná někde za kolejištěm stanice, které podchází a přes pozemky bývalých Uhelných skladů teče směrem k Agropodniku do území zvaného kdysi také Amerika a dál k Nové Vsi. Je to umělé odvodňovací dílo, viz článek o záplavách v tomto čísle. Po objevu kanál zakryli železobetonovou deskou, a je tam... Končí naše pojednání, což není ani tolik na škodu, jako že končí i  historie celého mostu. Ano, podle nedávných zjištění konstrukce dožila a  není opravitelná. Není divu, pokud do konstrukce půl století zatékala slaná voda, tak ocelová předepnutá výztuž zřejmě nepřežila. Dnes už je tam povolené zatížení 12 tun pro jedno vozidlo, původně to bylo bez omezení, později 40 tun. A  tak most čeká při plánované rekonstrukci silnice II/244 snesení a náhrada jinou stavbou. Demolice mostu by neměla být složitá, protože, a to jsme v textu nezmínili, byl most koncipován jako rozebiratelný, s možností dočasného použití a přenesení jinam, není to monolit. Tato poslední úvaha ovšem platila ještě nedávno. Teď je všechno jinak, jak to je s financemi na silniční stavby všichni víme. A tak není vyloučeno, že most - vysloužilec bude s námi ještě nějakou dobu žít, než se sám rozpadne. V  každém případě můžeme vyjádřit uznání projektantům a  stavitelům jednoduchého a  účelného díla, které ukázalo cestu. Podobných mostů vyrostlo na silnicích a  dálnicích od té doby hodně. Ale tento byl první... Vladimír Novák Prameny: Brázdil ml., J., ing.: Stavba mostního nadjezdu (Inženýrské stavby, 1960) Dopis ing. Brázdila MNV Měšice Korespondence a úřední spisy, 1958 - 1960 Denní tisk, 1958 - 1960

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXXVII. Úvod: Po malé přestávce, kdy jsme se minule podrobněji seznámili s  osudy dávno již neexistující školy měšické, budeme pokračovat v  brouzdání časem. Dostáváme se k  přelomu 50. a 60. let 20. století. Dnes naposledy ještě zůstaneme v padesátých letech. Po  období tvrdého stalinismu nastávají jisté, řekněme kosmetické změny k  lepšímu. Československá společnost během pouhých 10 let prošla radikálními změnami co do sociální struktury, ekonomických vztahů a duchovního života. Komunisté na svém XI. sjezdu konstatovali, že budování základů socializmu bylo splněno a záhy dojde k „dovršení socialistické výstavby“. Toto se ovšem nějakým způsobem muselo promítnout do života vesnice, byť z popisu dění to třeba není hned patrné. Něco se uplatňovalo mírněji, něco tvrději, něco se zpožděním, a hodně se toho v záznamech nezachovalo. Abychom si oživili znalosti historie, byť relativně nedávné a  dostali se tak říkajíc do obrazu doby, připomeňme si některá fakta a události, provázející tehdy náš život. Měšický zpravodaj - 11

V  roce 1958 byl prezidentem republiky Antonín Novotný z  Letňan. V  čele sovětské vlády stanul Nikita Chruščov. Proběhla světová výstava EXPO, pro ČSR úspěšná a  dodnes vzpomínaná. Na MS v  hokeji v  Oslo skončilo čs. mužstvo jako čtvrté. Na MS ve fotbale ve  Švédsku nepostoupila ČSR ze skupiny. V  červnu postihly velké záplavy východní Slovensko. 16. října přijalo Národní shromáždění zákon o  2. pětiletém plánu. Socialistický sektor v  zemědělství představuje 83 %. 12. února přijal ÚV KSČ tajné směrnice o  uplatňování třídního hlediska při přijímání studentů na SŠ a  VŠ. V  prosinci byly zavedeny bankovky 25 Kčs. Dne 1. června vytvořila Dana Zátopková světový rekord v  oštěpu – 56,67 m. Havíři z  dolu Nosek u  Kladna vymysleli hnutí „Brigád socialistické práce“. Rok 1959: Hned 1. ledna se na Kubě dostal k moci Fidel Castro. Nobelovu cenu obdržel Jaroslav Heyrovský. Nikita Chruščov navštívil USA. V říjnu zahájilo v Praze divadlo Semafor. 17. března bylo v  Praze na Štvanici (naposled na tomto památném stadionu) MS v hokeji, ČSR má 3. místo. V září zahájila činnost Státní plánovací komise. Cestovatelé Hanzelka a Zikmund vyrazili 12. dubna do Asie a Oceánie. V září obsadilo družstvo ČSR 1. místo na XXXIV. Šestidenní v Gottwaldově. Tím naše rychlá exkurze do našich a světových dějin konce 50. let může skončit a vrátíme se domů. Tedy k dějinám naší obce. Jak v ní šel život, povíme si hned. Jen se ještě musím omluvit pečlivým a pozorným čtenářům našeho seriálu za to, že popis průběhu dění v naší obci je v tomto období poněkud kostrbatý. Dochovaných záznamů není mnoho, jsou různého původu a nenavazují na sebe. O něčem pojednává třeba celá složka dokumentů, o jiných věcech, třeba i  důležitějších, nacházíme jen jednu - dvě věty. Důsledkem je pak jistá nevyváženost textu. Dost nám chybí pohled na běžný život lidí - čerpáme ze strohého jazyka úředních listin. Z  období 1954 - 1981 prostě nemáme systémový záznam historie, o  tom jsem už psal. Potom už to bude lepší. Tolik na vysvětlenou, proč se o něčem dozvíte hodně, a o jiných dějích, které se staly, taky třeba zcela nic. Ale teď už zanechejme povzdechů a  bez dalšího zdržování vykročme. Po skromně a bez rámusu oslaveném Silvestru je rok 1958 před námi. Část třicátá sedmá: Proměny obce v době vrcholícího socializmu - 1958/59 K  seznámení s  životem obce v  roce 1958 máme k  dispozici mimo jiné tak zvaný „Plán rozvoje obce“. Dokument má 6 stran na zažloutlém rozpadajícím se papíře, psán je na historickém psacím stroji po nosticovském úřednictvu a  obsahuje záměry rozvoje zemědělské výroby, výstavby a  zvelebení obce, a  úkoly masově politické, organizační a kulturně osvětové práce v obci (sic). Je to ale plán. Výhodou historika je, že ví jak to dopadlo, a může to i hodnotit, což by neměl. Když si tedy těch šest stran očistíme, zbude nám stránka jedna, a když si vybereme jen ty uskutečněné záměry, zůstane nám pár řádků. A ty si teď probereme. Pro naše dnešní poznání a současný pohled je zajímavý rozsáhlý odstavec o zemědělství. Je tady vidět, jak moc byla tehdy problematika zemědělské výroby propojena s obcí. Národní výbor musel mimo jiné sledovat i plnění agrotechnických lhůt, zvyšování výnosů, zajištění výpomoci obyvatelstva ve špičkových pracích a podobně. Národní výbor měl třeba za úkol technické a  organizační zajištění nočního výmlatu (!). Tedy všechno věci, o  které by se vedení obce nemuselo vůbec starat, a ponechat to na bedrech státnímu statku. To bylo tehdy ale zcela nemyslitelné, obec stále ještě žila zemědělstvím, i když většině obyvatel už dával Měšický zpravodaj - 12

obživu průmysl v místě a hlavně v okolí. Dnes bychom řekli, co je nám do toho, jsou za to placeni. Tenkrát jsme si to říkali taky, ale jen někdo a jen velmi potichu. Kdopak dnes ví, na kterém „honu“ roste právě pšenice. Tehdy to věděl skoro každý. Když jsme už zemědělství, reprezentované zde už výhradně státním statkem, zmínili, tak u něj ještě chvíli zůstaneme. Nebude na škodu si citovat některé tehdejší výnosy na 1 ha: U obilovin to bylo kolem 28 q, u řepy cukrové 300 q, brambory 100 q. Pěstovala se tu ještě kukuřice, směsky, vojtěška, jetel, už jen málo zelenina, mák a pod. Je třeba připomenout, že v té době se ještě tak intenzivně nehnojilo chemickými látkami, ta doba teprve přijde. Zemědělce pro letošek opustíme a podívejme se, jak to bylo s výstavbou. Jmenujme si jen větší akce, které byly v tom roce uskutečněny. Všechno se samozřejmě dělalo jen v rámci „Akce Z“ (zadarmo), to jest bezplatnou prací občanů - brigádníků. Platilo se jen za materiál a  případnou práci strojů. Takto byla zřízena nová vozovka podél železniční trati (dnes ulice „U  Trati“) v  délce 470 m a  šíři 3 m. Tím v  této ulici pozvolna zanikl chodník - chodci raději používali zpevněnou vozovku. Brigádních hodin se odpracovalo 1750. Dále vznikl i chodník podél silnice k  Elektromontážním závodům. Dále došlo k rozšíření sítě veřejného osvětlení v  ulici k Nové Vsi a k nádraží. Byla tu ještě řada menších Interiér knihovny, 1958 prací, v ceně jen několika tisíců nebo stovek korun, jejich popis vynecháme. Snad jen, že ve škole byla zřízena druhá učebna zhotovením příčky, a vybudována odpadní jímka. Když komunistický režim zrušil drobné živnostníky, ukázalo se, že jejich práce občanům ke spokojenost jaksi chybí. Národní výbory proto začaly zřizovat tak zvané drobné provozovny služeb. V roce 1958 měl MNV takové provozovny dvě - sklenářství a opravy rádio - televize. V příštím roce ještě přibyly další, o nich si povíme, až tam dojdeme. Za rok 1958 nám bohužel chybí údaje o  kulturních, společenských a  sportovních akcích, a tak to vypadá, jako by žádné nebyly. Ony samozřejmě byly, jen to nikdo nezapsal. Jisto je, že úspěšně fungovala knihovna, kino, byl tu ČSM, TJ Sokol a další společenské organizace, ale stran jejich činnosti bohužel musíme odkázat na jejich historii, pokud už byla zpracována. Poslední, ale nejdůležitější údaje z  roku 1958 jsou tyto dva: V  tomto roce schválil náměstek předsedy vlády V.  Kopecký adaptaci měšického zámku na okresní nemocnici pro  tehdejší okres Praha - sever. V  srpnu byla pak schválena dokumentace a  mohlo se stavět. Historii nemocnice si jednou popíšeme podrobně v  samostatném díle TOULEK. Teď jen základní údaje. Celkové náklady měly činit 4 171 450,- Kčs. Měla zde být interna mužů a žen (l. patro) a dětské a kojenecké oddělení (2. patro). Kapacita měla být celkem 156 lůžek. Měšický zpravodaj - 13

Důvod stavby byl ten, že  pacienti z  obce byli umísťováni jednak do pražských nemocnic, a  do nemocnic pro  Prahu - sever v  Českém Brodě (!) a  v  Mělníku. Když jsme pak připadli pod okres Praha - východ (ten měl nemocnice v  Brandýse a v  Říčanech), ukázala se stavba v  Měšicích jako nadbytečná. To už ale bylo pozdě něco měnit. Kromě toho se ukázala Knihovna v roce 1959, oslava vyznamenání. samozřejmá věc, že  pacienti z Měšic a okolí nemohou nemocnici zaplnit, tak sem přiváželi nemocné z Prahy a okolí... Celý záměr postavit novou moderní nemocnici ve  starém zámku byl od počátku samozřejmě nevhodný, ono to bez řady škodlivých kompromisů prostě nejde. Na druhou stranu to ovšem bylo nejlepší řešení využití zámku ze všech špatných. Ale jak jsem už naznačil, o tom až někdy jindy. Další velkou připravovanou stavbou toho roku v obci byl silniční nadjezd nad tratí Praha - Turnov, na silnici II/244 (od Mratína k mělnické silnici). Ani o této zajímavé stavbě se zde nebudeme podrobněji šířit, protože jí jako technické památce staré právě 50 let věnujeme samostatné pojednání, a to přímo v tomto čísle, jen na jiném místě. Zase jen základní údaje. Most stavěl podnik Stavby silnic a  železnic, jako nový typ montované železobetonové konstrukce z prefabrikovaných dílů z předpjatého betonu dovážených na stavbu, jako první stavbu toho druhu v republice. Stavba byla zahájena koncem roku 1958, most byl uveden do provozu v roce 1960. Čistý čas montáže byl ale kratší - 9 měsíců. Celkové náklady byly 2 000 000 Kčs. Postoupíme o  další krok, do roku 1959. Starý rok zpravidla končí silvestrovskými oslavami. Jak se tehdy slavilo, o  tom prameny nic neříkají, ale je jisto, že se slavilo skromně, u rádia nebo televize s chlebíčky a levným vínem. A bez rámusu o půlnoci. Tehdy se pyrotechnika koupit nedala, a pokud někdo měl něco z armádních zdrojů nebo domácí výroby, riskoval odpalováním postih. Odpalování světlic zavedli na sídlištích žijící vojáci z povolání a policisté, ti jedině měli k této munici přístup. Na Nový rok, přesněji v první pracovní den, nás pracující lid vítala na nádražích a před branami podniků dechová hudba budovatelskými skladbami. Jsme tedy v novém roce 1959. Ze sedmnáctistránkové zprávy o hospodaření MNV se dozvídáme i řadu skutečností, které se pro minulý rok nepodařilo dohledat. Vybereme si opět jen věci nejzajímavější a pro náš účel podstatné. K 31. 12. 1959 měla obec 801 obyvatel a 203 čísel popisných. Katastrální rozloha činila 425,85 ha. V  obci tehdy byly následující závody a  provozovny (podle tehdejšího názvosloví): Oddělení a farma Státního statku Ďáblice; Plastimat, n. p.; Krajský výkupní podnik n. p. Měšický zpravodaj - 14

(sklady obilí); Jednota, LSD Kbely - lahůdkářská výrobna; a  dvoje Pohostinství (dříve hospody) a dvě prodejny potravin, jedna masa a uzenin - vše družstvo Jednota Kbely. Ve výstavbě byly sklady Elektromontážních závodů a okresní nemocnice v zámku. Pro služby obyvatelstvu byly zřízeny tyto mimorozpočtové provozovny (pod MNV, ale s vlastním hospodařením): Dámské krejčovství, zasklívací služba, truhlářství, lakýrnictví, opravna rádio - televize. Provozovny byly umístěny v soukromých domech provozovatelů. Tržby těchto služeb se pohybovaly ročně v jednotkách tisíců korun, zisk ve stokorunách. Jako samostatní živnostníci by se tedy provozovatelé zde nemohli uživit, ani tehdy, a ani dnes. V  obci tehdy pracovalo několik - použiji zase dobovou terminologii - masových dobrovolných organizací. Předtím - a taky i teď - jednoduše „spolky“. Byl tu Výbor žen, Sdružení rodičů a přátel školy, Červený kříž. A další „složky“: Svaz čs. sovětského přátelství, Dělnická (!) tělocvičná jednota Sokol, Svaz mládeže, Baráčníci, Požárníci, Myslivci (názvy jsou kráceny). Teď se na chvíli ještě vrátíme k tolik preferované zemědělské výrobě. Že se zemědělství přikládala důležitost, a jeho prosperita se všemožně podporovala brigádami i jinak, není divu. Zemědělci „vyráběli“ potraviny, a  jejich dostatek podmiňoval spokojenost obyvatelstva. I tak kupodivu stále něco nebylo - jednou maso, potom čočka, okurky, to se různě střídalo. V  obci měl na zemědělské hospodaření monopol Státní statek (družstvo zde, jak už víme, nevzniklo). Statek obhospodařoval 358,7 ha půdy, na  „soukromý sektor“ připadlo jen 67,1 ha, ale to i včetně zastavěných ploch. Soukromí zemědělci už v té době v obci prakticky nebyli (ono jich tu v  historii nikdy mnoho nebylo, a  vždy to byli jen drobní rolníci). Nezmizeli zcela, ale už se tím nikdo neživil - říkalo se jim také „kovorolníci“rolničili po práci v továrně. Celkem 7,14 ha drželi, a měli výměru od 0,5 do 2,00 ha. Museli odvádět maso, vejce a mléko. Pak tu ještě bylo pár opravdu nejdrobnějších „zemědělců“, kteří drželi celkem asi 20 ha půdy, a měli pozemky od 0,10 do 0,50 ha (to je i kdejaká větší zahrada nebo loučka). Ti museli odvádět vejce. (Kdepak je asi vzali, když neměli slepice, nebo jim zrovna nenesly? No přece je koupili v obchodě, pozn. autora). Na historii zemědělství v  obci také jednou dojde v  samostatném pojednání. My si teď z rozsáhlého rozboru hospodaření státního statku vybereme pár údajů z historického pohledu nejzajímavějších. Statek tehdy předal část pozemku zvaného „Amerika“ do užívání JZD Nová Ves. Věděl asi proč, my se můžeme jen dohadovat. Na těchto pozemcích statek také obnovoval odvodnění. Jsou to totiž ta pole, dnes už zastavěná, kde se také říká „Na rejdišti“ - bývalé mokřiny. Hektarové výnos vynecháme, nelišily se mnoho od těch zmíněných v minulém roce. Pro zajímavost se ale podíváme, kolik měl tehdy statek třeba krav. Skotu bylo celkem 200 kusů. Byli tu také ještě koně, těch bylo 12. Chovala se i  selata, počet se neuvádí. Průměrná dojivost denní na krávu byla 5,8 l mléka. Statek měl tehdy 84 zaměstnanců, průměrná mzda činila 800,- Kč, (průměr za odpracovanou hodinu 4,80 Kč). Statek se nikdy neobešel bez brigádnické pomoci, a to jak místních občanů, tak najímaných externích brigádníků - ze Slovenska, Moravy. Měšický zpravodaj - 15

Půdní fond spravoval i MNV, to byly tak zvané obecní pozemky. K  1. lednu měl asi 27  ha, během roku asi 24 ha převedl St. statku, koncem roku měl tedy už jen 3 ha půdy. Není bez zajímavosti opatření MNV, podle kterého měla zemědělská komise nutit drobné zemědělce (od 0,5 do 2 ha půdy), aby předali své pozemky (předali, nikoliv prodali) státnímu statku. Zemědělství už opustíme, a  podíváme se na zásobování Měšická škola 1959/60, 1. třída, učitelka paní Kratochvílová obyvatelstva. Byly tu už zmíněné dvě prodejny potravin, jedna masných výrobků a dvě hospody. Všechny tyto provozovny byly tenkrát hodnoceny jako nevyhovující, prostorově i hygienicky. Dopravu lidí do zaměstnání tehdy obstarávaly výhradně vlaky. Byly neskutečně přeplněné a měly neskutečně velká zpoždění (20 minut vždy, někdy i hodinu). Síť spojů autobusových byla nevyhovující a málo využívaná. Školství, to základní, jsme podrobně probrali v minulém díle. A tak jen připomenutí. Zdejší škola měla 51 žáků, učili se ve dvou učebnách, a byly zde čtyři postupné ročníky, rozumí se v tomto školním roce. Škola mateřská měla 1 třídu a v ní 33 dětí, sídlila v dnešní ulici „U Školky“ v bývalé hasičské zbrojnici při ulici „V Aleji“ . Dostáváme se ke kultuře. Obecní knihovna získala za své zásluhy vyznamenání III. stupně: „Štít vzorné knihovny“. Daly se tu veřejně sledovat televizní programy a knihovna pořádala i zájezdy na památná místa a do divadel v Praze. V provozu bylo také kino. Ke zlepšení jeho návštěvnosti se uskutečnilo několik dílčích vylepšení. Tělovýchovnou činnost (jen základní tělesnou výchovu) obstarávala TJ Sokol, která měla k 31. 12. 1959 100 členů. Cvičili žáci, žákyně, dorostenci, dorostenky a ženy. Muži nikoliv. Školení cvičitelé byli tři. Děti nacvičovaly na II. spartakiádu v příštím roce. Sokolovna byla tehdy jediným kulturním střediskem obce. (Dnes, po 50 letech, není ani ta - pozn. autora). Zatím jsme v  našich historických pojednáních opomíjeli činnost místní skupiny Československého Červeného kříže. Ta byla ve své době rozsáhlá a záslužná. Tak teď to částečně napravíme. Skupina měla 80 členů (72 žen a  8 mužů). Pro poskytování první pomoci byly v obci ustaveny 4 zdravotní hlídky po 4 členech (tedy asi spíš členkách). První pomoc byla poskytnuta ve 214 případech. Předsedkyní MS byla paní Rybářová. Do zbývajícího místa se ještě vejde pár zajímavostí a  zvláštností, na které se zatím nedostalo. Tak třeba, že pro zvýšení bezpečnost v  obci bylo pořízeno 10 tabulek (20 x 20 cm), s označením zákazu jízdy po chodnících. Není jasné, zda to byly dopravní značky, nebo jen nějaký nápis, a čí jízdu zakazovaly (aut, kol?). Byly i zřejmě umístěny, ale  dlouho tam asi nevydržely, jako pamětník si něco takového nevybavuji. Je z  toho Měšický zpravodaj - 16

ale vidět, že i tehdy, stejně jako dnes, byli lidé, kteří i zcela jasnou samozřejmost museli mít někde napsanou. (A stejně ji pak nedodržovali, pozn. autora). Pro úplnost si ještě dáme „černou kroniku“, to jest zprávičky o  různých neštěstích. Bohužel k životu patří i tragické události. V  roce 1958, 1. října, byl na statku zabit koněm kočí pan Spanbauer. V  roce 1959, 22. srpna, utonul ve Velkém rybníce při koupání šestnáctiletý Jaroslav Vondrák z Bořanovic. K další nehodě, tentokrát na štěstí bez zranění, došlo 15. ledna v železniční stanici, kdy vjel osobní vlak na kolej obsazenou. Byly poškozeny 3 vozy. Tím nepříjemné zvěsti končí, a  přidáme si ještě dvě lepší. V  létě roku 1959 byla uskutečněna generální oprava výpravní budovy železniční stanice. A  v  lednu téhož roku proběhlo jednání s družstvem Jednota ve věci výstavby prodejny potravin - samoobsluhy na obecních pozemcích 105/8 a 105/30. Jednalo se o výběru staveniště. První jednání v této věci probíhala již v roce 1955. Na závěr nemůže chybět výsledek hospodaření obce. Rozpočet předpokládal příjmy i výdaje ve výši 174 500 Kčs. Skutečné příjmy činily 190 896, 48 Kčs, skutečné výdaje 189 676,60 Kčs. Hospodaření tedy skončilo přebytkem 1 219, 88 Kčs. A jsme u konce dnešního dílu i let padesátých, víc už se toho nevešlo. Příště otevřeme historii let šedesátých, a vstoupíme tak do roku 1960. Pokračování příště Vladimír Novák

TIP NA VÝLET PRAHA - Výstaviště, Mořský svět, Stromovka Doba podzimní a  zimní, která je před námi, nenabízí mnoho příležitostí k výletům do přírody, zejména pokud není sníh a počasí je nevlídné. Památky bývají přes zimu uzavřené, a tehdy nabízíme návštěvu blízkých měst a jejich pamětihodností. Pro nás je tím nejpříhodnějším místem Praha, a  z  velkého množství pozoruhodností, které nabízí, vybrali jsme dnes pražské Výstaviště v Holešovicích a přilehlý park Stromovku. Tento výlet se dá absolvovat v kterékoliv roční době a je vhodný pro rodiny s dětmi. Je nenáročný a dá se kdykoliv přerušit, lze upravit i jeho délku podle času, chuti a nálady. Tato obě místa spolu sousedí a  prostupují se, a  tak je možné je navštívit současně oboje, nebo jen jedno z nich. V každém případě je pro nás výchozím místem Výstaviště. Dostaneme se tam snadno tramvají od metra C Nádraží Holešovice, odtud se případně dá jít i pěšky asi 700 m ulicemi Plynární a Partyzánskou. Automobilisté zaparkují na placeném parkovišti vpravo od hlavní brány. Na procházku Stromovkou se vydáme z prostranství před hlavní branou vlevo, a podél tramvajové smyčky vpravo. Okruh Stromovkou je vhodné obcházet zprava, nebo i  jít středem. Než vyjdeme, míjíme po levé straně objekt Planetária, které můžeme navštívit, je to vhodné pro děti, jako ostatně celý tento výlet. Planetárium bylo vybudováno 50 lety, Měšický zpravodaj - 17

a jeho programy jsou úžasným divadle, kde jako herci účinkují kosmická tělesa. Další zajímavostí, kterou najdeme po naší pravé straně, je Panorama bitvy u Lipan, prostorové zobrazení vytvořené malířem Luďkem Maroldem. Bude-li pavilón se slavnou bitvou otevřen, zajděte si i tam. Pokračujeme dál do nitra parku, a  dáváme pozor na jedoucí cyklisty nebo bruslaře, na cestách je pro ně značení. V  zadní části parku je možnost průchodem pod tratí přijít k lávce přes Vltavu a dál do Tróji, to už je ale jiný výlet, do ZOO nebo botanické zahrady. My pokračujeme dál, do levé části parku, kde po troše hledání objevíme zajímavou stavbu zámečku zvaného Místodržitelský letohrádek. Další pozoruhodností, kterou při cestě dál potkáme, je budova Královské dvorany z roku 1689. Dnes je to tak zvaná bývalá Šlechtova restaurace, která je bohužel v  neutěšeném stavu. Vyhořela v  roce 1979 a  od té doby je opuštěna a  chátrá. V  poslední době má opět naději na záchranu, až půjdete kolem, uvidíte že už se tam cosi děje. Nedaleko by mělo být v  provozu i  malé občerstvení. Při další cestě minete další památku, Rudolfův domek. Tam začíná štola, kterou byla z  Vltavy přiváděna voda do  parkových rybníků. Štolu nechal vyhloubit císař Rudolf Mořský svět na Výstavišti. II., a je dodnes prostupná v celé délce. Ve střední části parku jsou rybníčky, pískoviště a místa k odpočinku. Různé atrakce pro děti, jako lanové prolézačky, jsou v pravé části parku. Park Stromovka se původně nazýval Královská obora. Ta byla založena v roce 1268 králem Přemyslem Otakarem I. Park je udržován v anglickém slohu a přístupný veřejnosti je od roku 1804. V  roce 1495 byl při jižní náhorní hraně obory vybudován královský letohrádek pro Vladislava Jagellonského, dnes se nazývá Místodržitelským. Po procházce, která je dlouhá 2 - 4 km, a  může trvat jednu, nebo také pět hodin, s převýšením 50 m, vracíme se před bránu Výstaviště, a můžeme si jeho areál projít. Výstaviště bylo vytvořeno jako prostor pro pořádání různých výstav a  veletrhů. Tou první a nejslavnější výstavou byla Zemská jubilejní v roce 1891. Po sto letech jsme se ji pokusili napodobit v roce 1991 s výrazným neúspěchem. Kdo tam byl, potvrdí, že se to ani trochu nepovedlo. Po roce 1948 dostal areál název Park kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF, Juldy Fuldy, Fučíkárna). Kdo by nevěděl, tak Fučík byl předválečný komunistický novinář, za války popravený německými nacisty. V  prostorách se pořádají nejrůznější akce, nejznámější je Matějská pouť s  mnoha atrakcemi pro děti a pro ulehčení peněženek rodičů. Po vstupu hlavní branou před sebou uvidíme impozantní stavbu Průmyslového paláce z  roku 1891, za komunistů byl zván Sjezdovým palácem, podle jeho využívání. Dnes Měšický zpravodaj - 18

ovšem uvidíme jen jeho část, levé křídlo před časem zcela vyhořelo. Ono zde vůbec hoří často - tu divadlo, tu pavilon... Dalšími významnými stavbami jsou Lapidárium Národního muzea vpravo, a  pavilon AVU vlevo. Novodobější stavbou je Sportovní hala, hokejový stadión HC Sparta. V zadní části za palácem stojí za shlédnutí Křižíkova fontána, pokud je v činnosti. Jsou tam i různé menší stavby, jako třeba Křižíkovy pavilony. Pokud Výstaviště nechcete procházet, tak ale jedno místo, které jsme si nechali na závěr, byste neměli vynechat, byla by to škoda. Je hned za bránou, kousek vpravo, a  jmenuje se Mořský svět. Je to soubor velkých akvárií s  nejrůznějšími mořskými živočichy, od docela velkých žraloků po korálové rybky a hvězdice. Prohlídka bude, zejména pro děti, nezapomenutelným zážitkem. Příjemné a ničím nerušené zážitky přeje Vladimír Novák Pramen: Ivo Paulík: 77 výletů s dětmi po Čechách Průvodce - město Praha

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - voda Záplavy, povodně, a co s tím... Bez vody není života. Voda hřeje, voda chladí, voda léčí, voda pro nás pracuje. ale voda někdy taky bolí, a hodně... I  v  letošním roce se neradostnou součástí našeho života staly katastrofy způsobené přebytkem vody na nežádoucích místech. Pro  všechny žurnalisty se povodně staly námětem číslo jedna, a  to  v  době zvané kdysi „okurkovou sezónou“, to jest že nebylo o čem psát. Zato pro ty postižené je to bolestivá zkušenost pro celý život, o které mluví jen neradi. V srpnu letošního roku došlo tentokrát na severní a východní Čechy, a ve chvíli, kdy se zdálo, že je po všem, došlo i na nás - tedy Prahu a okolí. Nepěkná tečka za deštivým počasím dopadla v  nedělní noci 15. srpna. Do srpnového čísla Zpravodaje se na poslední chvíli podařilo dostat zprávičku Jiřího Bejlka, tam jste se dočetli víc. Já jsem článek o vztahu člověka k  vodě, a  tedy i  o  záplavách, chystal časem sepsat, ale nastala situace, kdy to je aktuální, a tak k tomu ještě také něco přičiním. K  reálnosti záplav v  naší lokalitě se také dostanu, ale napřed celý námět pojednám obecně a obšírněji. V první řadě není úplně správné s  rostoucím výskytem povodní a  záplav spojovat současné změny Záplava u zámeckého oplocení - zima 2006 Měšický zpravodaj - 19

klimatu, jsou-li vůbec nějaké. Jsou to dvě různé věci. Povodně tu byly vždycky a budou i v budoucnu, a vliv lidské činnosti na ně je velice sporný. Povodně a záplavy posledních let, to je věc trochu jiná - rozlišujme příčinu a následky. Příčinou povodní a záplav je velké množství vody spadlé v krátkém čase, nebo srážky souvisle trvající dlouhou dobu. Vyjádřeno v  naměřených hodnotách je to tak, že dlouhodobý průměr srážek vyjadřujeme v  milimetrech za nějakou časovou jednotku (měsíc, rok). V  případě silných přívalových srážek (říkalo se tomu průtrže mračen) je názornější údaj o množství vody v litrech na m2, opět za nějakou dobu (hodina, den). Přívalové srážky, to je fyzikální přírodní jev. Ten ovlivnit neumíme, Voda ze záplavy mizí v podzemí - zima 2006 a nedokážeme ho ani dostatečně přesně a  včas předpovědět co do místa výskytu. Druhou rovinou věci jsou již zmíněné následky. Ty už ovlivnit můžeme. Když si uvědomíme, že oněch 30, 50 nebo 100 litrů na metr plochy spadlých v  krátké době se musí rychle vsáknout. Když to nejde, tak  to teče nejsnadnější cestou, zpravidla tam, kde to není žádoucí. A  můžeme tedy následky předvídat, zmírnit je, předcházet jim, nebo jim zcela zabránit. To se ale moc neděje, nebo jen váhavě a nedokonale. A tak nám matička příroda touto formou uděluje výchovné pohlavky za všechny naše hříchy. Kterépak to jsou? Naši předkové nebyli hloupí. Byť neměli žádné vzdělání a nedostávalo se jim poznatků z nejrůznějších výzkumů, o nebezpečích ze strany přírody věděli svoje. To proto, že s ní žili v sepětí mnoho generací a využívali moudrostí nashromážděných a předávaných po celá staletí. Dobře věděli, odkud může voda přijít, kudy má odejít, věděli, že příval vody shůry se musí buď vsáknout nebo neškodně odtéci. A promyšleně na tom pracovali. Svá obydlí stavěli výše od vodních toků, a když to nešlo, tak měli přízemí zvýšené - aby voda protekla a neuškodila. Každý sedlák věděl, jak svou úrodu a majetek ochránit. Orali po vrstevnici. Střídali na svých polích plodiny, hnojili přírodním materiálem. Příkopy, strouhy, hráze, meze, remízky, to vše tvořilo důmyslný systém ochrany. Ne vždy se to povedlo, ale aby pršelo půl dne a vesnice byla pod vodou, to se jistě nestávalo, nebo alespoň ne tak často. A není tomu ani tak dávno, co jsme termín „bleskové povodně a záplavy“ vůbec neznali 40, 50 let, možná i méně. A  jak to děláme my? Moudrosti předků ignorujeme, dědictví po nich ničíme. Napřimujeme a  dláždíme koryta potoků, likvidujeme meze, neudržujeme zanesené příkopy, ostrůvky stromů v polích zmizely. Pole nevsakují vodu, půda je špatně propustná, což zase je následkem dlouholetého hospodaření na velkých lánech s  monokulturami. Kvůli intensivnímu chemickému hnojení a ošetřování půda, navíc stále pěchovaná těžkou technikou schopnost vsakovat a podržet vodu, ztratila. Betonujeme, asfaltujeme, dláždíme, Měšický zpravodaj - 20

zastavujeme, ale přitom zapomínáme, že voda, která z  těchto ploch odteče, se nevypaří, neztratí, a valí se někam, kam to jen jde, a tam škodí. Nedomnívejme se, a  nevymlouvejme se, že dešťové srážky minulých let jsou něčím nadměrným. Žili jsme doteď ve srážkově chudším cyklu. A letošní zima s velkým množstvím sněhu byla výjimkou po řadě let. A letní lijáky, silné bouřky, dlouhotrvající deště, to všechno už tu bylo, ale bez tolik škodlivých následků. Teď tady musím opakovat to, co často tvrdím i v jiných souvislostech: učme se z historie. Je zdrojem moudrosti, světlem poznání. Máme staré mapy, máme záznamy o počasí - ty si lidé dělali, ještě když se neměřilo oficiálně. Přečtěte si paměti líbeznického faráře Paroubka, jednou si je ocitujeme, z 18. století. To teprve se děly věci... A  tak se do té historie podívejme, jak to bylo v  naší lokalitě. Nebezpečí povodně u  nás nehrozilo, protože náš potůček Makůvka má malé povodí, krátký tok a  neprotéká středem zástavby. Vylít z břehů by se mohl taky, pokud by se ucpal některý z propustků. Jeho přebytky zachycují rybníky, ty tu bývaly i v dřívějších dobách. Jiná věc jsou záplavy. Ty hrozí obci, stéká-li voda z okolních polí, buď z roztálého sněhu na zmrzlém podkladu, když už půda přestane vsakovat. Jak si s tím poradili naši předchůdci, je do dneška dobře patrné. Ve starých Měšicích, v historické zástavbě, vytvořili majitelé panství důmyslný systém odvádění srážkových vod. Byla to kombinace povrchových uličních příkopů, propojených po spádu k potoku. Dále systém doplnily podzemní stoky, které vodu spolehlivě pohlcují dodnes, má-li do nich kudy vtékat. Příkopy si ovšem někteří majitelé domů zavezli, propustky jsou zanesené, a tak už by to taky nefungovalo v případě potřeby tak, jak kdysi. Situace v  naší nové zástavbě, kde došlo před pár týdny k  problémům, je odlišná. Území na severním okraji obce je součástí pruhu kdysi silně zamokřené půdy - slatin, mokřadů. Ten se táhl podél dnešní silnice od nadjezdu k  mělnické silnici, pokračoval přes kolejiště nádraží a  dále do lokalit Na rejdišti, Pod babím dolem. Aby se tato pole dala Zaplavený zámecký park - zima 2006 obdělávat, správa panství je odvodnila melioracemi do hlavního kanálu, zvaného dnes Měšický potok. Že Nosticové věnovali část těchto pozemků pro výstavbu nádraží, je pochopitelné - byl tam močál. To jen na okraj. A mimochodem, taky na okraj: pročpak asi se část zmíněné lokality jmenuje „Na Rejdišti“? Že tam někdo rejdil, koně nebo čarodějnice? Kdepak. Je to volný překlad z německého „Tummelplatz“, a to je zase odvozeno od „sich tummeln“ - honit se, chvátat, spěchat. Šlo tedy o  místo, kde někdo spěchal. Protože na těchto polích byly nepříznivé podmínky k  obdělávání - mokro, blátivo, tak zbývaly jen krátké doby, kdy  se tam dalo pracovat. A tak se tam nevolníci museli řádně tumlovat, aby stihli práci, zasít nebo sklidit, než tam bude opět jezero. Měšický zpravodaj - 21

Naposledy tam odvodnění obnovovali státní statkáři před 50 lety, možná i pak někdy později. I přesto tam hladina podpovrchové vody byla vždycky vysoko, občas vystoupila až do úrovně terénu. Ještě v 80. letech min. st. jsme tu po větších deštích mohli v polích vidět solidní rybníky - i  s  labutěmi. To,  že  tu v  posledních letech bylo poměrně sucho, a tak se vesele stavělo, je jen důsledkem oněch cyklických změn klimatu, zjednodušeně řečeno mokrých a suchých let. Je možné, že teď přicházejí ta léta mokrá, že nám někdy může spadnout i těch sto litrů za den, a že situace z 15. srpna se může opakovat i v horším provedení, pokud se tedy nic zásadního neudělá. A že se nic neudělalo už dřív? Na to se, vy, kteří tam žijete musíte ptát jinde, nejlépe těch, co vám prodali pozemky. Ti věděli, (viz článek J. Bejlka). My, starousedlíci a  rodáci, jsme také věděli, že k  záplavě tam jednou může dojít. Jenže se nás nikdo na nic neptal, a kdyby, tak proč bychom někomu vykládali, že tam pozemek nemá kupovat, že tam nemá stavět? Ono totiž stavět se dá všude, i  na mokřině. Jen se musí zohlednit místní podmínky a stavět podle toho. Když se podíváte do starší zástavby, tak tam každý obytný dům má podezdívku. Tak 40 - 60 cm. Pročpak asi. Aby vám při velkém dešti nenateklo do kuchyně. A takových opatření je celá řada. Zbývá už jen odpovědět na otázku z titulku - co s tím? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná. Obecně řečeno, hledat poučení v  minulosti, jak to je vyjmenováno výše, a nepokračovat v těch chybách, jak jsem je taky vyjmenoval. A pokud jde o onu konkrétní lokalitu, říkejme ji třeba Severní město, tak tam je jediným řešením odborný projekt účinného odvodnění. V ploché pánvi s vysokou hladinou podpovrchové vody nemohou být účinné vsakovací jímky. Ale tento problém už zřejmě bude stát před novým zastupitelstvem obce. Vladimír Novák

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Práce na zahradě v prosinci Poslední měsíc v  roce je měsícem klidu na zahrádce, zahrada po vydařené sklizni odpočívá. My zahrádkáři taky odpočíváme, ale někdy nám to nedá a přemýšlíme o zahradě a rekapitulujeme co jsme udělali dobře, nebo co jsme dobře neudělali a již hledáme cestu k nápravě v následující sezóně. V předvánočním a vánočním období si často spoustu věcí naplánujeme a dušujeme se, že v příští sezóně budeme náležitě dodržovat agrotechnické termíny, provádět včasnou ochranu rostlin, zkrátka se o naše rostlinky a rostliny náležitě a svědomitě starat. Vše, ale nejspíše neuskutečníme jako jiné předešlé roky z  nedostatku času a  jiných důležitějších povinností a starostí. Ovšem i v prosinci můžeme sklízet plody naší práce. V  ovocné zahradě v  tento čas po přejití mrazem, sklízíme mišpule, chutnají jako ovocná mražená dřeň, případně si z nich připravíme kaši, kterou zahustíme krupicí. Skalní zahrádkáři i v tomto období pracují. To co jsme nestihli a nedokončili v listopadu máme možnost dokončit v prosinci za předpokladu, že nemrzne můžeme ještě provádět výsadby a přihnojování zvláště draselnými a fosforečnými hnojivy, jestliže je sušší období můžeme Měšický zpravodaj - 22

i  zavlažovat. Prosincovou závlahu ocení zvláště broskvoně a  vinná réva. Vinnou révu pěstovanou ve skleníku je dokonce nutné zalévat. Hubíme hryzce, hraboše a myši v sadu. Často jedinou spolehlivou metodou je aplikace otráveného zrní obilí. Otrávené obilí nasypeme do předem připravené brázdičky v meziřadí. Zrno lehce zahrneme zeminou, abychom chránili užitečné ptactvo. Při menším výskytu se vyplatí nasypat otrávenou návnadu přímo do nory, stačí k tomu čajová lžička, která nám práci usnadní. Nejspolehlivější a asi i nejlepší prostředek proti hrabošům, myším a hryzcům je chov kočky domácí. Kočka domácí v  zahradě a  širokém okolí hlodavce likviduje a  máme prakticky celý rok po starostech. K regulaci hrabošů napomáhají také draví ptáci (poštolky, káňata), kteří loví hlodavce z vyšších stromů, nebo námi připravených berliček ve tvaru písmene T. Nezapomínáme pravidelně kontrolovat uskladněná jablka a  hrušky, vybíráme a odstraňujeme nahnilé plody. Méně kvalitní, ale zdravé ovoce můžeme použít na zpracování kompotů, rosolů, křížal apod. Dbáme, aby bylo ve skladovacích prostorách dostatečné vlhko. V sušších sklepních prostorách snižujeme odpařování vody z ovoce tím, že uložíme zimní odrůdy jablek a hrušek do mikroténových sáčků nebo překryjeme volně ovoce v obalech tenčí fólií. Za bezmrazých dnů se větráním staráme o přívod chladného čerstvého vzduchu, nejlépe časně ráno, kdy jsou teploty nejnižší. V  prosinci je také dobré zvažovat jaká hnojiva, pesticidy a  další pomocný materiál budeme v následující sezoně potřebovat a zajistit si jeho nákup. V probíhajícím vegetačním období se některé přípravky špatně a těžko shání. Veškeré chemické přípravky na ochranu rostlin, používané během vegetace, uložíme v  chladné, ale bezmrazé temnější místnosti, aby se nesnižovala jejich účinnost. Je vegetační klid a ten nám dává možnost odstranit ze zahrady nevhodné a také suché ovocné stromy. Velmi dobrým pomocníkem je motorová pila, která nám práci značně urychlí a  usnadní. Také odstraňujeme výmladky podnoží, které vyráží v blízkosti kmene. Zapomeneme-li na jejich včasné odstraňování, mohou tyto výmladky postupně přerůst naštěpovanou odrůdu a výrazně tak oslabit její růst a plodnost, nehledě na ztížené ošetřování půdy, účinnější než odstřihování je odkopnutí z půdy. V  prosinci si v  klidu projdeme sad a  odstraňujeme ze stromů veškeré mumifikované plody, hluboko je zakopeme do půdy nebo spálíme. Upravíme chrániče kolem stromků a včasnou opravou plotu bráníme vstupu zvěře na zahradu. Mladé letos vysázené sazenice révy vinné přihrneme zeminou před případnými mrazy. Vinici můžeme také pohnojit průmyslovými hnojivy, ale stejně jako v  sadu volíme jednosložková hnojiva, především draselná a fosforečná. Ve spadaném listí přezimují spóry některých plísní, proto je lépe ho raději vyhrabat. Na venkovních zeleninových plochách můžeme za příznivého počasí sklízet některou přezimující zeleninu, v  případě výrazných poklesů teplot pod bod mrazu vylepšíme její protimrazovou ochranu zakrytím netkanou textilií, chvojím a  podobně. Mezi zeleninu s  vyšší odolností vůči mrazům patří například kapusta hlávková odrůdy Arkta, kapusta růžičková a kadeřavá, zimní odrůdy póru, cibule kuchyňská odrůdy Augusta, cibule zimní sečka, černý kořen, pastinák, petržel kořenová, špenát aj. Podle velikosti ploch, které hodláme oset či osázet zeleninou, si vypočítáme, jaké množství osiva či sadby jednotlivých druhů budeme potřebovat v nadcházející sezóně. Orientační zkouškou klíčivosti prověříme možnosti použití letošního nespotřebovaného osiva pro výsevy v další sezóně. Měšický zpravodaj - 23

Pokud nám to počasí dovolí, provádíme údržbu a opravy skleníků, fóliovníků a pařenišť. Rychlíme čekanku salátovou z  uskladněných kořenů. V  domácnosti pěstujeme pažitku, řeřichu a mnoho jiných zelenin a bylinek. I v prosinci se mohou někdy vyskytnout slunečné dny s  teplotami nad bodem mrazu. Při takovém počasí větráme pařeniště nebo skleník ve kterých máme založenou zeleninu. Pokud máme ve skladu větší množství zeleniny, kterou bychom nestačili spotřebovat, můžeme část zeleniny konzervovat sterilaci, sušením nebo zmrazováním. Zmrazováním konzervujeme většinou zeleninu pro další kuchyňské zpracování. Po očištění a  oprání zeleninu nakrájíme nebo rozdělíme na menší kusy a  v  dostatečném množství osolené vroucí vody ji předvaříme. Poté zeleninu ochladíme ve studené vodě a po vychladnutí ji vložíme do obalů a uložíme v mrazničce. Přeji všem zahrádkářům v  tomto podzimním období hodně zdraví a  mnoho pěstitelských úspěchů v příští sezóně. Miroslav Šmoranc

Zastav se na chvíli! Malé zamyšlení Když jsem včera vystupoval z  vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil. Na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize. Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra. Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme. Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a  uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres! Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal. Přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít. Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, Měšický zpravodaj - 24

ale váží si ho! To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si. Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5 m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás! Pěkný den a zpomalte žijete jen jednou a velmi krátce! zdroj Internet

Z pera profesora Andryska Znovu vám přinášíme několik zábavných kapitol z   knihy „Lékař myslivcem“ pana profesora Oskara Andryska, kde vzpomíná na své zážitky ze života začínajícího lékaře. Chirurgie na Františku Když jsem odpromoval, nedostal jsem umístěnku na chirurgii ani někde v  severním pohraničí, ale přikázali mi učit na fakultě, pokusil jsem se bojovat o  tuto milenku zcela absurdně tím, že jsem přijal v nemocnici Na Františku nehonorované místo sekundáře s tím, že dny, kdy budu přednášet, nahradím nočními službami a podobně. Lhal bych, že zadarmo. Když jsem tam byl, dostával jsem zadarmo oběd. Silvestr na chirurgii Na Františku Za tři měsíce si na mne už tak zvykli, že mi svěřili samostatnou noční službu na Silvestra. Já ten svátek nemám rád a kdykoliv mohu, tak dodnes ho trávím ve službě. Nejsem abstinent, ale povinně se kolektivně opíjet – ne, to není moje parketa. Asi k půlnoci přivezli opilce s rozbitými ústy a roztrženým horním rtem. „Co jste vyváděl, chlape?“ „Bránil jsem támhletu dívku. Byli na ni hrubí ...“ A skutečně, v pozadí stála osoba, na tu noc velmi lehce ustrojená, podobná těm, co se vyskytovaly dříve na Starém Městě a nyní na příjezdových silnicích na severu. Musel jsem ji vykázat a pak mu pusinku zašil. Potom zalepil a dovolil vpustit jeho chráněnku. „A na co ho budu líbat?“ Čtenář asi uhodne, jakou náhradní lokalitu jsem měl na mysli, ale byl tam i střízlivý personál. „Na ručičku, milostivá.“ To byl poslední roztomilý příběh té noci. Najednou houkačka a  přivezli chlapa s  prostřelenou lebkou. Že jde o  sebevraždu, bylo zřejmé. Že to je civilní příslušník Ministerstva vnitra, to jsme poznali později... No nazdar, když už se chce zastřelit, měl by při uvedené specializaci aspoň vědět, jak se to dělá. Omlouval ho jen zápach lihovaru, který byl v jeho okolí dosti silný. No to je nadělení! Tehdy nebyla Homolka, mozkové operace se prováděly při úrazech na téměř každé chirurgii, já jsem zatím ale žádnou neviděl, natož abych věděl, zda stačí přiložit sterilní obvaz, nebo se mám pustit do demontáže děravé schránky bývalého rozumu. Měšický zpravodaj - 25

Do toho volají z Ministerstvo vnitra: „Máte tam soudruha XX. Jak je mu a co mluví?“ Když jsem je uklidnil, že s  takovou dírou do hlavy mluvit nemůže, byl chvíli klid a  já mohl přiložit uvedený sterilní kryt na vstřel i výstřel. Příslušník dosud dýchal, puls i tlak v normálu, dotazy o případném mluvení příslušníka se po čtvrthodinách opakovaly a bylo mi jasné, že by to mohlo smrdět. Zavolal jsem proto primáře do bytu, vše mu vylíčil a on pochopil situaci a do deseti minut byl na sále. Uklidnil mne, že se s tím nedá nic dělat a příslušník taky po krátké chvíli vydechl naposled. Pak taky ustaly dotazy shůry a já mohl doslavit konec roku ošetřováním normálně pochroumaných opilců. Ozbrojený pacient Zrána telefon: „Prosím Vás, přijeďte, máme tu pracovníka z  ministerstva a  ten křičí, že všechny zabije. No, že by se mi tam chtělo, nemohu říci. Policejní asistenci jsem nevolal, byly s  nimi spíše problémy než pomoc. Jak se ukázalo, bylo to štěstí. Přijdu do  bytu a najednou chlap s pistolí říká: „Seš taky fízl?“ „Kdepak, obyčejný lapiduch. Hele. Pojď se mnou do auta.“ „Kam mě chceš odvléct?“ „Jen do Bohnic!“ „To jo, tam je to prima, tam už jsem byl,“ pravil vysoký funkcionář, který díky svému postavení měl i  při svém duševním stavu nárok na zbrojní pas. Jdeme ze schodů, on stále s pistolí v ruce. „Opatrně, kdyby tam byl fízl.“ „Puč mi tu bouchačku, já půjdu první a hned ho odprásknu.“ „Tak jo,“ a k mému překvapení mi dal pistoli do ruky. Tvářil jsem se, jako bych někoho vyhlížel, pak „Čistý vzduch!“, on se uklidnil a šel se mnou k autu, nastoupili jsme do vozu, já rychle vybil pistoli, on trochu protestoval, ale nakonec jsme ho předali na žurnál na psychiatrii i s pistolkou a kdeže je mu konec. Teda, strach jsem měl, ale když už jsem se do toho namočil, nedalo se nic dělat a jednal jsem s ním, jako by se nic vážného nedělo. Někdy má člověk více štěstí než rozumu i při setkání s vládním prominentem. Obuv na LPS Přece jen – přes den práce, večer služba, člověk se stává roztržitým (aspoň to mám na co svést). Bylo docela hezké počasí, vzal jsem to pěšky přes Jiráskův most, šlo se mi pěkně, ale sotva dorazím na ambulanci – telefon a prý ta paní volala už dvakrát. Co to asi je – že prý musí mluvit se mnou osobně. „Jaké máš boty?“ Poznávám svou starostlivou ženu, která měla snad místo v laboratoři dělat v  mordpartě policie – nic jí neuniklo. „No co, dvě hnědé, polobotky, co se děje?“ „Podívej se pořádně!“ „No co, jé, ona jedna není šněrovací.“ Nedala jinak, než že se musím jet domů přezout. Nemohla pochopit, že výkon lékařské služby není ovlivněn tím, že má člověk každou botu trochu jinou. Inu, ač se to nesmí, vzal mě saniťák přes most domů, mír a pokoj v domácnosti byl zachráněn a já nepozoroval nějaké odchylky svého výkonu ani po výměně bot. Máme tu ohořelé auto S policií je lékař pohotovostní služby v kontaktu denně a někdy, zvláště tenkrát, když byl důraz na ideologickou vyspělost větší než obecnou inteligenci, to bylo i zajímavé... Měšický zpravodaj - 26

„Tady bezpečnost, služebna Smíchov. Naše hlídka narazila na ohořelé auto. Neošetřovali jste nějaké popálené?“ „Ne, nikdo popálený tu nebyl… Počkejte, zeptejte se rovnou na záchrance na čísle 155.“ „To stačí tak málo čísel?“ Ach jo. Pasáže z knihy „Lékař myslivcem“ s dovolením autora profesora O. A. s jeho svolením redakčně připravil a zpracoval Jiří Bejlek

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Nedávno jsme s  mojí kamarádkou Danou objevily v  jednom časopise recept na řezy, který nás zaujal a  tak jsme ho hned vyzkoušely. Je opravdu báječný a docela jednoduchý a tak se s vámi o něj podělím.

Řezy Afrika Potřebujeme: 200 g cukru moučky, 2 dl oleje, 3 vejce, 200 g polohrubé mouky, ½ kypřícího prášku, 1 lžička sody, 2 lžičky skořice, 50 g mletých ořechů, 130 g jemně nastrouhané mrkve, 130 g rozmačkaného banánu Krém: 100 g másla, 100 g cukru, 1 tvaroh, 1 vanilkový cukr. Mleté ořechy na posypání. Cukr, olej a  vejce ušleháme. Přidáme ostatní suroviny a  zamícháme. Těsto vlijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Pečeme 20 minut při 170°C. Suroviny na krém vyšleháme, vychladlé těsto potřeme krémem a  posypeme ořechy. Při krájení doporučuji nůž namáčet do horké vody, řezy budou úhledné. Dobrou chuť, Lála L. Pro pobavení:

Eutanázie Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč na eutanázii. K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal: - Nechci aby jsi mě nechala žít v  takovém stavu, kdy bych byl závislý na přístrojích a živený tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni ty mašiny co mě drží naživu. - Ona vstala, vypla televizi, počítač i ledničku a vylila mi pivo do záchodu. ….. No není blbá!?? Měšický zpravodaj - 27

ZE SPORTU A KULTURY

V krátkosti se ještě vrátím k akci nazvané Rozloučení s prázdninami, pořádané 28. srpna Obecním úřadem, Měšickým zabíjačkovým týmem, Klubem rybářů a s pomocí sponzorů a obětavých a ochotných pomocníků. Tato vydařená akce proběhla v sobotu 28. srpna. Byl to takový neplánovaný rychlý nový nápad, a proto jsme ho vzhledem k dvouměsíční periodě při vycházení našeho Zpravodaje nestačili ani s  předstihem avizovat. O  to více nás těší, že se celá věc podařila výborně zorganizovat a  naplánovat. Co se bohužel naplánovat nepodařilo, bylo opět nevlídné počasí. Naštěstí to vynahradili hasiči se super barevnou pěnou, zábavný doprovodný program, výborné občerstvení, večerní posezení se živou hudbou, vystoupení Travestišou a v neposlední řadě napínavé slosování lístečků všech dětských účastníků o hodnotné ceny. Velký dík patří všem v  úvodu zmíněným organizátorům. Myslím, že všechny děti s rodiči, co se nenechaly odradit počasím, se velice dobře bavily a to bylo pro organizátory tou největší odměnou. Jiří Bejlek A ještě jeden příspěvek od autora a organizátora bezva nápadu s pořádáním 1. Měšické olympiády v loupání brambor, Ládi Říhy a jeho dcery Lenky. 1. Měšická olympiáda v loupání brambor Na počátku byl jen okamžitý bláznivý nápad, na konci zajímavá akce, která snad zaujala alespoň některé účastníky dne Rozloučení s prázdninami. Řeč je o  1. Měšické olympiádě v  loupání brambor, která se uskutečnila odpoledne 28. srpna jako součást mnoha dalších soutěží a atrakcí pro děti i dospělé na tradičním místě u rybníčku Kruh. Počasí nám sice nepřálo, ale kryté zázemí soutěže pod slunečníkem a  stanem lákalo i  jako úkryt před nepřízní deště. A  tak první odvážlivci se chopili náčiní a  samotných brambor již krátce po druhé hodině odpolední. Nakonec těch odvážných bylo celkem 42 všech věkových kategorií. Nejmladší účastnici byly necelé 4 roky a nejstaršímu 71 let. Oba obdrželi upomínkový diplom a stejně tak první 3 nejlepší loupači. V  této souvislosti je třeba jmenovitě zmínit ty nejlepší. Absolutním vítězem se stala Tereza Bejlková, která by v  přepočtu oloupala fascinujících 29,3 kg brambor za hodinu. Na  druhém místě Petra Hodačová, 27,9 kg a  na třetím místě Jiří Bejlek, nejlepší muž v soutěži, 27,5 kg. Z těch malých účastníků byla na prvním místě Adéla Dvořáková, 14,3 kg, druhá Veronika Abíková, 12,7 a třetí Nikola Hlaváčová, 11,5. V této kategorii malí muži selhali. Asi jim chybí zkušenosti nabyté teprve manželstvím a pobytem v kuchyni. Měšický zpravodaj - 28

Cen, které věnovala společnost ADAKON účetní s.r.o. z  Měšic, bylo dostatek, takže je obdržela téměř třetina všech účastníků. Plyšová zvířátka, kuchařky, nože, škrabky na  brambory, sladkosti. Této společnosti patří od organizátorů soutěže poděkování. Na závěr je třeba též poděkovat Klubu rybářů Měšice, pod jejichž záštitou se soutěž konala. Za počasí poděkovat nelze – není kam a není za co. Snad se podaří tuto olympiádu zopakovat v příštím roce jako její 2. ročník. Jistě by to stálo za to. Jednak z důvodů zájmu našich spoluobčanů a jednak z důvodu dobré nálady, které jsme si v jejím průběhu užili jako organizátoři a určitě i vy všichni jako účastníci dost a dost. L. Říha Protože další číslo našeho Zpravodaje vyjde až těsně Vánočními svátky, musíme Vás všechny již nyní pozvat na tradiční připravované akce konce tohoto roku: Jako první proběhne již VII. lampiónový průvod! Státní svátek a  21. výročí sametové revoluce si připomene tradiční, letos již sedmou procházkou s rozsvícenými lampióny naší krásnou obcí. Opět máme pro děti připravené krásné lampióny. Protože se nám v loňském roce osvědčil jejich prodej za 20,- Kč (důvody jsme uváděli již před rokem - děti si jich po zaplacení více váží), budeme je za tutéž cenu prodávat i letošním roce (nákupní cena kompletního lampiónu s  tyčkou a  svíčkou z  velkoobchodu je cca 50,- Kč). Pro letošní rok jsme jich zakoupili o 40 ks více, tak se snad nestane aby na nějaké dítě lampión nezbyl. Máme pro vás i novinku. K prodeji budeme mít pro dospělé i  létací Vánoční přání (asi 40 ks za velice lidovou nákupní cenu 50,- Kč). Tradičně si také zapálíme poslední táborák v  tomto roce a  opečeme výborné špekáčky. Kus za 5,- Kč, včetně tácku, hořčice, kečupu a  chleba. Nápoj pro děti bude zdarma. Dospělí se znovu mohou těšit na supersvařáček dle receptu Měšický zpravodaj - 29

Pepy Málka. Peníze vybrané za lampióny a špekáčky použijeme opět taj jako každoročně, na nákup vánočních dárečků pro naše nejstarší spoluobčany. Naše doporučení pro rodiče kteří pošlou děti samotné: Dejte jim s sebou 25,- Kč a za tyto peníze budou mít zajištěn lampión i plný servis s občerstvením. A nyní to nejdůležitější: VII. lampiónový průvod se bude konat v den státního svátku ve středu 17. listopadu od 16:30 u rybníčku „Kruh“ V 16:30 začíná prodej a rozdávání lampiónů, v 17:00 vyrážíme na krátkou procházku po okolí. Po návratu celého průvodu zapálíme vatru, opečeme špekáčky. Potom ti, kteří budou mít zájem o koupi Vánočního přání je mohou společně vypustit k obloze. Na rozloučenou bude odpálen opět krásný ohňostroj. Nenechte si ujít spolu s dětmi tento hezky prožitý sváteční večer a 17. listopadu u kruhu na viděnou. Jiří Bejlek Druhá akce – VI. mikulášská nadílka! Kdy, kde a v kolik? V sobotu 4. prosince, v tělocvičně na zámku, ve 14:30 hod. Na tuto akci je vstupné dobrovolné a  opět se všechny peníze použijí ve prospěch starších spoluobčanů. Pro letošní rok jsme pro všechny děti připravili změnu. Čekání na Mikuláše, čerta a  anděla nám tentokrát pomůže zpříjemnit hodný kouzelník Čáryfuk, který děti svým vystoupením nejen pobaví, ale zasvětí je i do svých kouzel.

Po jeho vystoupení proběhne opět neskutečné drama při slosování vstupenek o  suprové ceny. Nadílku Měšický zpravodaj - 30

všem hodným dětem nadělí Mikuláš s  andělem a  strašidelný, ale hodný čert si s  nimi zatancuje při závěrečné diskotéce. Celou akci bude provázet živá hudba Slávka Pěničky. Až si děti zaskotačí, tak se přemístíme, tak jako v  loňském roce na akci číslo tři. A tou je: Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a zpívání koled! Kdy, kde a v kolik? Také v sobotu 4. prosince, před budovou Obecního úřadu po mikulášské nadílce v cca 17:30 hod. I v letošním roce jsme pro vás připravili přátelské setkání pod rozsvíceným vánočním stromem a  u  našeho krásného betlému. Zase si po  roce společně zazpíváme známé vánoční koledy, vzpomeneme si na všechny blízké a popřejeme si navzájem hezký konec roku. Vánoční a adventní atmosféru si provoníme svařeným vínem a dobrotami, které nám připraví naše obětavé ženy. Po loňském velkém úspěchu přinesených vánočních lahůdek, žádám opět vás všechny skvělé kuchařky a  cukrářky, přineste nám i  vy na ochutnání vaše výrobky. Obec vám ráda přispěje na nákup potřebných ingrediencí. Největší odměnou vám jistě ale bude pochvalné uznání nás, chlapů a všech dětských mlsounů. Podle naší kroniky se i  dříve v  obci oslavovalo pod vánočním stromem (bylo to po  II.  světové válce a  tenkrát se slavilo pod Vánočním stromem republiky, který stával v  místě nynější autobusové zastávky naproti pomníku). Byla pod ním umístěna kasička a do ní se přispívalo na chudé. U nás kasička bude také, již se sice nebude vybírat na chudé, ale na naše nemohoucí, starší a  opuštěné spoluobčany, kteří se našeho setkání nemohou zúčastnit. Takto si ale s vděčností popláčí, že si na ně někdo v předvánoční čas vzpomněl. Vy všichni ostatní, kteří můžete chodit a chcete prožít nezapomenutelný podvečer, přijďte i s dětmi v sobotu 4. prosince večer mezi nás. Doma nechte všechny starosti a předvánoční stresy. Načerpáte zde sílu před vánočním šílenstvím a zažijete při podání ruky a popřáním hezkých svátků sousedovi tu pravou vesnickou sounáležitost. To bude pro nás pořadatele tou největší odměnou. Tak v sobotu 4. prosince večer u vánočního stromu a betlému před Obecním úřadem na viděnou! Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 31

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Říjen 2010. Ročník 7, číslo 5. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 29. října 2010, příští číslo vyjde v prosinci 2010. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32