Poezie a její místo v programovém schématu stanice

JANÁČKOVA AKDEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky

Poezie a její místo v programovém schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava Bakalářská práce

Autor práce:

Kateřina Chvátalová

Ve d o u c í p r á c e :

d o c . P h D r. A l e n a B l a ž e j o v s k á

Oponent práce:

prof. Pavel Švanda

B r n o 2 0 11

Bakalářská práce

Poezie a její místo v programovém schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM CHVÁTALOVÁ, Kateřina. Poezie a její místo v programovém schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava. [Poetry and its position in the program scheme of Český rozhlas 3Vlatava]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, 2011. 79 s. Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Alena Blažejovská. A N O TA C E

Bakalářská práce se zabývá postavením poezie, jako menšinového žánru, v programovém schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava. Ta je v současnosti prakticky jedinou českou rozhlasovou stanicí, která jako celoplošný okruh veřejnoprávního média věnuje poezii pozornost. Teoretická část práce se zaměřuje na historii a současnost stanice, na prostor, který poezii dává a způsob, jakým ji interpretuje. Praktickou část tvoří dotazník mezi posluchači Českého rozhlasu.

A N N O TAT I O N

The thesis deals with the topic of the role of poetry in the programme schedule of Český rozhlas 3 -Vltava, a radio station of public service. At the moment it´s the only Czech national radio station, which sustains its interest in the minority genre of poetry. The theoretic part of the thesis focuses on the history and the current situation of Vltava, the amount of broadcasting time dedicated to poetry and the way it is presented to listeners. The practical part of my work includes a questionnaire, which was distributed amongst members of audience of Český rozhlas.

KLÍČOVÁ SLOVA Český rozhlas, Vltava, poezie, program, programové schéma, pořady

KEYWORDS Český rozhlas, Vltava, poetry, programme, programme schedule



.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, dne 2. září 2011

Kateřina Chvátalová



PODĚKOVÁNÍ

Děkuji své vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Aleně Blažejovské za cenné rady a konstruktivní připomínky, za její vstřícnost v průběhu celého studia. Dále chci poděkovat panu Rudolfu Matysovi za pomoc a laskavý přístup. Stejné poděkování patří paní Aleně Zemančíkové, Vladimíře Bezdíčkové, Miloši Doležalovi, Martinovi Velíškovi a PhDr. Ivě Klůsové. Děkuji mnoha dalším za jejich ochotu, kterou mně v průběhu práce byli nápomocní.



OBSAH

ÚVOD.................................................................................................................... 1 1 ROZHLAS A POEZIE...................................................................................... 4 1. 1 Poezie v rozhlasové historii ............................................................................. 6 1. 1. 1 První léta Československého rozhlasu......................................................... 6 1. 1. 2 Rozhlasová poezie v době protektorátu..………………………………..…7 1. 1. 3 Poezie v rozhlase po válce a v padesátých letech…….………………..… 9 1. 1. 4 Poezie a šedesátá léta………………………….…………………….…...10 1. 1. 5 Vltava, poezie a doba normalizace………………………………….……12 1. 1. 6 Poezie na Vltavě v polistopadové svobodě (po roce 1989)…………….…14 1. 1. 7 Rozhlas jako veřejnoprávní médium……………………………….……..15 1. 1. 8 Brněnská stanice a její dlouhodobý význam…………………….…….….17 2 POEZIE NA ČESKÉM ROZHLASE 3 - VLTAVA DNES............................19 2. 1 Slovesná redakce, slovesná tvorba a přístup k adaptaci………………….….21 2. 1. 1 Dramaturgie a příprava…………………………………………...……...21 2. 1. 2 Proces vzniku rozhlasového autorského díla……………………….…… 23 2. 2 Analýza vybraných pravidelných pořadů……………………………….…...24 2. 2. 1Poezie (pro všední den)………………………..…………………….…….24 2. 2. 2 Sladké je žít……………………………………..…….…………………..27 2. 2. 3 Svět poezie…………………...………………………….………………...29 2. 2. 4 Souzvuk………………………………….………………….………… .…34 2. 2. 5 Nedělní verše…..…………………………………………………….…….34 3 PROGRAMOVÁ SKLADBA ČESKÉHO ROZHLASU 3 – VLTAVA A JEHO POSLECHOVOST VE VZTAHU K POEZII ...…………………….36 3. 1 Struktura programu ČRo 3 - Vltava…………………………………..………37 3. 1. 1 Úskalí programového schématu………………………………………..….40 3. 1. 2 Programová skladba a internetové vysílání…………………….………….40 3. 2 Poslechovost…………………………………………………………………..41 3. 2. 1 Poslechovost celoplošných okruhů……………………...………………….43 3. 2. 2 ČRo 3 - Vltava, masové médium či menšinový okruh………….…………..45 3. 2. 3 Poslechovost pořadů věnovaných poezii……………………..……….……47



3. 2. 4 Přímá zpětná vazba………………………………………….…………….49 4 DOTAZNÍKOVÝ PRŮZKUM………………………………….…………….51 4. 1 Otázka první………………………………………………….….……………53 4. 2 Otázka druhá…………………………………………………….……………55 4. 3 Otázka třetí………………………………………………………………....…57 4. 4 Otázka čtvrtá………………………………………………………………….59 4. 5 Otázka pátá…………………………………………………………….…..…61 4. 6 Otázka šestá………………………………………………………….….……63 4. 7 Otázka sedmá…………………………………………………………………65 4. 8 Otázka osmá…………………………………………………………..………66 4. 9 Otázka devátá…………………………………………………………………68 4. 10 Otázka desátá………………………………………………………..………70 4. 11 Shrnutí…………………………………………………………………….…71 ZÁVĚR....................................................................................................................73 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE……………………………………………76 SEZNAM OBRÁZKŮ ...........................................................................................78 SEZNAM TABULEK .............................................................................................78 SEZNAM GRAFŮ...................................................................................................79 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................79 PŘÍLOHY



ÚVOD „...Šumivá limonáda hvězd přetéká na zem, a slovo jako peníz zazvoní...“ Jaroslav Seifert (1901 - 1986), báseň zrcadlo čtverec, sbírka Na vlnách TSF1

Poezie je dnes žánrem, který stojí na samém okraji mediální pozornosti. Doba masmédií a progresivního vývoje přenosové techniky vytváří tlak konkurenčního prostředí. V duchu své podstaty nebudou tvůrci poezie toužit, aby jej, deroucí se do středu pozornosti, spoluvytvářela, ačkoliv v minulosti hrála v mnoha vyhrocených situacích, k nimž se upínala pozornost, díky invenci a uvědomělosti svých autorů podstatnou roli. Ani stanice Český rozhlas 3 - Vltava nevyhledává publicitu s dravostí komerčních médií. Je třeba se nad skutečnostmi zamýšlet v souvislostech. Jaký prostor má menšinový žánr na menšinové stanici? Jaký význam má poezie a rozhlasová stanice pro náročného diváka v širokém spektru médií a jejich obsahů a jaký je její podíl v oblasti umění a kultury? „Poezie je velice konfliktní téma, nesmírně složité svým místem významem,“2 říká slovesný redaktor Vltavy Miloš Doležal. Dalo by se říci, že je žánrovým šafránem slovesnosti v rozhlase. František Kožík3 vzkazuje v roce 1958 kolegům v bratislavském rozhlasu4: „Abych vám práci nekomplikoval, nebudu připojovat žádné dodatky, i když je jasné, že bych leccos napsal dnes jinak. Že pravá „rozhlasovost“, o jejíž „specifičnosti“ se dnes zase debatuje na stránkách kulturních listů, není prázdná zvukovost, ale že už tehdy jsme nastoupili směr k NITERNOSTI, DUCHOVNÍ HLOUBCE a LIDSKOSTI...“5 Následující práce se pokusí i tato slova vztáhnout k dobovým kontextům a čtenáře

1

SEIFERT, Jaroslav. Na vlnách TSF. Praha: Nakladatelství V. Petra, 1925 s. 32 Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) 3 František Kožík (1909 – 1997); básník, prozaik, redaktor, dramaturg, režisér, autor rozhlasových her, překladatel. 4 František Kožík byl požádán osmnáct let po prvním vydání své publikace Rozhlasové umění o její dotisk pro vnitřní služební účely rozhlasových tvůrců bratislavského studia Československého rozhlasu. 5 KOŽÍK, František. Předmluva. In Študijný zošit metodického kabinetu. Bratislava: Metodický kabinet Čs. Rozhlasu, 1958. 2

1



provést až k dnešnímu rozhlasovému světu poezie.

Cíle práce Hlavním cílem bakalářské práce je nastínění celkového postavení poezie v rámci programového schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava. Dílčími částmi jsou nahlédnutí do historie, na poezii v rozhlase v proměnách času a jeho politických a společenských událostí (kapitola první, pro niž jsem faktografické informace čerpala především z publikací, popřípadě příspěvků Jarmily Votavové, Aleny Štěrbové, Františka Kožíka, Josefa Maršíka a Rudolfa Matyse); zmapování současného prostoru pro poezii v kontextu rozhlasového vysílání a výchozích skutečností a vlivů, které jej ovlivňují (kapitola druhá); analýza vybraných pravidelných pořadů, mimo jiné hledání odpovědi na otázku pestrosti a tvůrčí kreativity slovesných redaktorů. Práce si klade za cíl zasvětit čtenáře do redakční činnosti, do procesu vzniku pořadu věnovaného poezii a postihnout úskalí, která jej mohou provázet (kapitola třetí); praktická část práce vychází z posluchačské odezvy. Pomocí krátkého průzkumu mezi posluchači Českého rozhlasu jsou doplněny předchozí kapitoly o konfrontaci skutečností se zjistěnými statistickými údaji. Na základě jednotlivých zjištění jsou vyvozeny pravděpodobné závěry obecně ve vztahu k poezii, rozhlasu i k poezii v rozhlase (kapitola čtvtá). K práci jsou přiloženy výňatky ze Statutu a Kodexu Českého rozhlasu, dvou ze základních dokumentů veřejnoprávního média, a to jejich části relevantních především ve vztahu tvůrce – posluchač. Dále příloha obsahuje přehled týdenního programového schématu Českého rozhlasu 3 - Vltava pro rok 2011. Součástí práce jsou tři krátké rozhovory se současně publikujícími básníky, Luborem Kasalem, Petrem Králem a J. H. Krchovským. Poslední z příloh práce tvoří dílčí rozhovory s redaktory slovesné redakce Alenou Zemančíkovou, Vladimírou Bezdíčkovou, Milošem Doležalem, Martinem

2



Velíškem a bývalým redaktorem a stálým spolupracovníkem

Českého rozhlasu

Rudolfem Matysem. V příloze je připojena i tématická koláž z útržků debat vedených nad společnými tématy.

Východiska a metody použité v práci Základní zdroj informací pro vznik práce tvořily písemné dokumenty, odborné publikace a archivní záznamy. Stejnou mírou byly důležité audionahrávky, záznamy jednotlivých pořadů a pravidelný poslech stanice. Z osobního hlediska byly nejpodnětnějším zdrojem rozhovory se samotnými tvůrci rozhlasových slovesných pořadů. Při tvorbě bakalářské práce jsem využila metody: dedukce (především ve čtvrté kapitole při vyhodnocení dotazníku); deskripce (zejména v kapitole první a druhé ve snaze o stručný ucelený obraz historie poezie v rozhlase a její současné podoby); analýzy (v kapitole druhé a třetí, například při hledání vlivů na poslechovost jednotlivých pořadů); komparace (dílčím způsobem při analýze současných vybraných pořadů věnovaných poezii); dotazníkového průzkumu a vizualizace jeho statistického vyhodnocení (ve čtvrté kapitole); syntézy (v závěrečném shrnutí dotazníku i celé práce). Jako specifické médium by měl rozhlas poezii dát prostor úměrný k jejímu kulturnímu významu, nikoli v poměru k její mediální oblibě. Český rozhlas 3 - Vltava je v současnosti prakticky jedinou rozhlasovou stanicí, která tak činí.

3



1 ROZHLAS A POEZIE Poezie6, prazákladní forma vyjádření, nese dnes především funkci estetickou. Mění se v čase nejen využíváním jazykových prostředků, obohacováním a zanikáním části slovní zásoby, obsahem mimoestetických hodnot (etických, sociálních, psychologických a dalších), ale také způsobem sdělení a interpretace. „Celý souhrn otázek, týkající se básnictví vůbec, a zejména básnického jazyka, změnil v posledních letech pronikavě svou tvářnost. Změnu tuto umožnila moderní jazykověda, která si uvědomila rozrůznění jazyka podle cílů, za kterými se jazykový projev děje, podle funkcí, ke kterým jsou jednotlivé jazykové prostředky i celé jejich soubory určeny a přizpůsobeny. Tak objevil se i básnický jazyk jako součást jazykového systému, jako trvalý útvar, který má svůj vlastní zákonitý vývoj, jako významný činitel ve vývoji lidského vyjadřování jazykem vůbec,“7 uvádí v roce 1941 v prvním díle Kapitol z české poetiky Jan Mukařovský8. Poezie je často úzce spjatá především s pojmem intimity. Vlastním obsahem sdělení i ve smyslu způsobu jejího sdílení. Není však literárním druhem nebo estetickým tvarem na ní nijak závislá. Ve třetím svazku otisku Československé vlastivědy9 Mukařovský

6

Poezie (řecky poiésis - tvorba). Existuje několik jejích pojetí, uveďme dvě z nich. Jednak dle Karpatského (KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint poezie. II. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Albatos, 1997. s. 398): „Básnictví. V antice se za poezii považovala veškerá umělecká tvořivost nebo alespoň veškerá umělecká tvořivost v jazyce, tedy umělecká literatura. Později se vyhraňuje pojetí poezie jako umění básnického, básnictví, tedy té části literatury, která se píše veršem, na rozdíl od prózy. Poezie se dělila na lyrickou, epickou a dramatickou. Dnes, vzhlede k tomu, že se epika stala valnou měrou hájemstvím prózy a veršované drama je spíš výjimkou, splývá název poezie obvykle s lyrikou (a to nejen veršovanou). Slova poezie se však užívá i pro označení základního rázu básnického díla, jeho poetičnosti (básnickosti), a přeneseně pro poetičnost vůbec, půvab, kouzlo – v tomto smyslu se mluvívá třeba o poezii domova, Vánoc apod. A co soudí o poezii někteří její tvůrci? „Poezie je láva obraznosti, jejíž výbuch odvrací zemětřesení“ (G. G. Byron) – „Poezie je umění vybírat a skrývat“ (F. A. R. Chateaubriand) –„Duch poezie se skládá z hlubokomyslnosti filozofa a z radosti dítěte nad pestrými obrázky“ (F. Grillparzer)“ Jednak dle encyklopedickéého slovníku (KOLEKTIV AUTORŮ. Ilustrovaný encyklopedický slovník. Praha: Academia, 1981. s. 894): „Literatura skládaná veršem; v st. dobách označení pro literaturu krásnou vůbec, později se význam zužoval, dnes zejm. na lyriku. Po obsahové stránce představuje (jako protiklad prózy) lit. výraz slavnostní povahy a vysokého um. záměru. Užití verše v literatuře není dnes nahodilé; verš je schopen vyjádřit některé věci lépe než próza, zejm. subj. básníkův vztah k zobrazované skutečnosti. V dějinách literatura členěna podle různých hledisek, např. podle obsahu (arkadická, anakreontská, galantní), tvůrců a literatur (trubadúrská, ant., renes.), směrů a škol (romant., klasicistická, parnasistická, surrealistická). V antice byla původně spjata se zpěvem, odtud ještě dnes se říká básníkovi „pěvec“ nebo „bard“; v přeneseném smyslu označení pro est. hodnoty nějakého životního jevu, které odkrývá um. dílo (práce, lásky, boje).“ 7 MUKAŘOVSKÝ, Jan. Kapitoly z dějin české poetiky I, Praha: Melantrich, 1941 s. 79 8 Jan Mukařovský (1891 - 1975), literární teoretik, historik a estetik. 9 MUKAŘOVSKÝ, Jan. Český verš: obecné zásady a vývoj novočeského verše in Československá vlastivěda, svazek III. Praha: Sfinx, 1934

4



věnuje částečně pozornost hlasitému čtení verše. U konkrétních autorů a jejich básní rozebírá mimo jiné i to, jak a zda vůbec jsou verše vhodné k hlasové interpretaci. Je třeba brát na zřetel různorodost poezie, jedinečnost každé básně. Od počátků byla poezie deklamována pro masy, recitována pro menší okruh posluchačů. Stejně tak byla předčítána důvěrně, čtena v samotě. Je výrazný rozdíl mezi subjektivním a zprostředkovaným vnímáním básně i v grafickém a fonetickém vnímání verše. U žánru emotivně laděného samotnými jazykovými prostředky je způsob jeho podání významný obsahově, formálně i náladotvorně. S příchodem rozhlasového vysílání a jeho specifiky vznikl nový prostor pro interpretaci básní.10 Akusticko-auditivní princip tohoto média vychází vstříc soustředěnému vnímání. Posluchač získává kontakt s rozhlasem jediným vjemem – sluchovým. Vše, co jeho ucho není schopné zachytit, je zbytečné, nepřenositelné, pro rozhlasové vysílání nepoužitelné a neúčinné. Rozhlas bezesporu využívá jiného vjemového principu než kniha. Posluchači tím konkretizuje zvuk slov a sám určuje jejich vyznění a významové vrcholy. Zatímco čtenář má možnost si představovat hlasy postav, jejich intonaci, dikci, okolní zvuky a ruchy. Rozhlas je pro lidskou

abstrakci

popisnější.

Narozdíl

od

audiovizuálních

médií

je

pak

obrazotvornější, méně striktní a deskriptivní, náročnější na aktivaci vlastní představivosti a myšlenkových procesů.

Rozhlas znamená pro vnímání čtené poezie také z obou pohledů jednostranný tok. Recitátor totiž nevidí svého posluchače, nevidí jeho reakce, a naopak jeho posluchač nemůže na hlas vycházející z rozhlasového přijímače reagovat. „Rozhlasové slovo je ochuzeno o tělesnost mluvícího. Nabývá zato zvuku, barvy, síly, výšky, dálky, prostoru, přesvědčivosti, obecnosti, důvěrnosti,“11 uvádí František Kožík. Posluchač je současně 10

František Kožík vysvětluje rozdíl mezi vjemem čtené poezie a poslechem rozhlasové poezie následovně. „Jakmile se řeč stala z informačního prostředku uměleckým nástrojem, nabývá okamžitě odlišného vnitřního charakteru: narůstá, barví se, větví a šlechtí, množí, očišťuje, převléká a maskuje...V básníkově řeči nese si slovo do světa celé pestré bohatství své literární minulosti a překvapí novými vztahy k svému okolí. V rozhlase je tato překvapivost, někdy zabíhající do schválností u méně nadaných a více snaživých básníků brzděna požadavkem po konkrétnosti a jasnosti, kterýžto požadavek platí tedy nejen pro gramatiku rozhlasu, ale i zde, pro celou oblast jeho poezie. Kdežto v čtené lyrice, v lyrice čtené očima, působí příjemně významová duhovost slov, rozhlas, vydávající posluchače subjektivním představám úplně na pospas ho nad to k zvýšené pozornosti sluchové, přeje si nutně porušení onoho půvabu obsahové neurčitosti, a proto také omezení kombinační básnické zvůle. …...Záleží na básníkově jemnocitu a na jeho lidskosti, dovede-li volit svá slova tak platná a krásná, aby k posluchačovu rameni nepřilétali skřehotaví netopýři, ale holubice se srozumitelným poselstvím.“ (KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940. s. 23 - 25) 11 KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940. s. 73

5



ovlivněn dvojí atmosférou. První, kterou má rozhlasové dílo samotné. Druhou, kterou vytváří prostředí, v němž se on sám právě nachází – tou, kterou rozhlasový tvůrce nezná. Zpětná reakce je možná až dodatečně, navíc jinou cestou a odlišným způsobem. Cílená soustředěnost na zvukový vjem zvýrazňuje každý detail, každou zvukovou a výrazovou nuanci. „Poezie je prostorem, kde se mateřský jazyk tříbí a zjemňuje. Která jiná jazyková a myšlenková laboratoř je tomuto blíže než právě ona. I po stránce schopnosti formulovat věci a být přesný,“12 říká slovesný redaktor Českého rozhlasu 3 – Vltava Miloš Doležal. Spojení rozhlasu a poezie proto klade velké nároky na vytříbenost a čistotu projevu. I tím si byly od počátku poezie a rozhlas vzájemně prospěšné.

1. 1 Poezie v rozhlasové historii „Nejživelněji zasáhl rozhlas do oblasti literatury, které nadešlo vlastně její nové období. Opět je slyšet básně. Slyšíme je zase, přicházejí za námi do tiché samoty a nabývají opět své zvukové a melodické síly. Jde o případ, kdy není rozhlas nosičem umění, ale kdy je rozhlas uměním!“13

1. 1. 1 První léta Československého rozhlasu Poezie je s rozhlasem spjata již od jeho počátků14. V provizoriu kbelského stanu, v němž Československo zahájilo 18. května 1923 jako jedna z prvních šesti evropských zemí své pravidelné vysílání, obtížné podmínky mnohokrát brzdily jeho každodenní jednohodinový15 přenos. A tak se recitace básní, vedle svého právoplatného místa ve vysílacím intervalu, stala také jeho záchranou. V polních podmínkách první pražské stanice byla častou svízelí už jen samotná doprava hudebníků, herců a účinkujících do 12

Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940. s. 27 14 „Poezii rozhlas nejen šířil a informoval o ní posluchače, ale vytvořil v jejím spojení se specifickým rozhlasovým uměleckým přednesem novou uměleckou hodnotu, specifický rozhlasový tvar.“ (MARŚÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999. s. 32) 15 Rozhlas vysílal každý den mezi 20:15 - 21.15 h. Vysoké koncesionářské poplatky v jeho počátcích (roční poplatek činil celých 720 korun; je třeba vzít na zřetel, jak zásadní průlom rozhlasové vysílání znamenalo, jak exkluzivní v danou dobu bylo) přinesl rozhlasu 47 koncesionářů. O necelých šest let později jich bylo již 270 000, v roce 1936 měl rozhlas celý jeden milion předplatitelů. 13

6



prostředí rozhlasového zázemí. Původní profesí herec Adolf Dobrovolný, který nastoupil do funkce prvního stálého hlasatele v lednu roku 1924, řešil technické problémy a náhradu za původně plánovaný přenos – jako zkušený recitátor – i zařazením vlastního přednesu básní. Také touto cestou bylo podpořeno postavení poezie v rozhlase. Krátké útvary, dostatečně tříbené k přímé reprodukci, nejen vyplnily prázdné místo postupně již dvouhodinového vysílání, plnohodnotně však obsáhly i vyměřený vysílací čas a naladily specifickou atmosféru. S nástupem Adolfa Dobrovolného získal rozhlas také ke spolupráci mnohé umělce, což mělo příznivý vliv na kvalitu slovesných pořadů. V druhé polovině dvacátých let se na vrcholu oblíbenosti slovesných pořadů vedle pohádky umístila recitace poezie. V roce 1927 nastoupil do funkce vedoucího literárního a dramatického vysílání hudební historik Miloš Kareš. Pod jeho vedením se začala utvářet sevřenější forma slovesné rozhlasové sekce. Miloš Kareš zavedl systematické vysílání klasické literární tvorby ve snaze kultivovat posluchače a seznamovat ho s kulturním odkazem minulosti. Striktně trval na rozhlasových úpravách veškerých slovesných žánrů a jejich tvarů, odmítal přenosy – primárně neurčené rozhlasovému médiu. Úroveň vysílání zvýšila postupná profesionalizace jednotlivých funkcí, jak tvůrčích, tak i technických a administrativně ekonomických. Rozhlas si postupně budoval zázemí a zřizoval nová studia. Od počátku třicátých let se rozšiřovala odborná kritika rozhlasové slovesné tvorby jako svébytného umění. „V době pátečníků, kulturní obce a jejích mecenášů byl básník takříkajíc celebritou. Básně se dostávaly do denního tisku a vedly se o nich polemiky. I v rozpětí několika vydání. V kterém z deníků je nalezne čtenář dnes?“16 ptá se Rudolf Matys.

1. 1. 2 Rozhlasová poezie v době Protektorátu Rozhlas se stal velmi rychle masovým médiem. František Kožík uvádí17 výsledek anglického výzkumu z konce třicátých let: Rozhlasový tok ročně přenese z jedné stanice k posluchači 26 000 000 slov. Před osamostatněním Slovenského rozhlasu 14. března 1938 to znamenalo tolik slov k více než jednomu milionu československých předplatitelů. Vývoj rozhlasu zasáhly politické události. V tomtéž roce se vysílání 16 17

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940. s. 19

7



podřídilo ministerstvu obrany a zastávalo především aktuální politickou informační službu. Poezie mezi prvními, potažmo celá slovesná tvorba, byla vytlačena a musela přenechat svůj původní prostor zpravodajství. Dramaturgie slovesného odboru stanice, která ve vyhrocené „pomnichovské" době směřovala ke zlatému jádru české literatury a jeho nejstaršího národního písemnictví, už nemohla být naplněna. Nejistota ohledně budoucnosti byla jednou z hlavních překážek pro dlouhodobější koncepci. Poezie se do vysílání dostávala v pořadech upozorňujících na významná národní výročí, kterých rozhlas všemožně využíval v boji proti okupaci. S počátkem války se rozhlas stal říšskou institucí a jeho obsah byl podřízen nacistické propagandě. Navzdory tomu, že byla většina zaměstnanců nahrazena novými, nacistickými pracovníky, přicházela různými drobnými cestami skrze něj snaha povzbudit, stmelit národ. Bylo posíleno hudební vysílání, které bylo srozumitelné a méně konfliktní než slovo. Snad mělo i úlohu odlehčení v těžkých dobách. Se samozřejmostí platil zákaz vysílání všech neárijských autorů. Byla zavedena tvrdá cenzura. Podle německého systému a pod dohledem protektora Reinhardta Heydricha vznikla v roce 1941 dvě samostatná oddělení: převažující politické a říšské politice podřízené umělecké (v péči dr. Morávka). Jakýkoliv odpor nebo snaha o sabotáž rozhlasové propagandy byly v tuto chvíli nemyslitelné. Je třeba si uvědomit, že český národ nebyl podle nacistické ideologie plnohodnotný, vznik Protektorátu byl dle ní nucenou a trpěnou potřebou. V souladu s těmito myšlenkami se z rozhlasového vysílání vytrácel kulturní a umělecký obsah, který byl ve dvacátých a třicátých letech budován s entuziazmem. Kultivace nebo duchovní povznesení byly nadbytečné. „Každý rozhlasový pořad procházel i několikerou cenzurou... Práce literární a dramatické redakce byla značně omezována i ztrátou vysílacích časů. Německé vedení stanovilo maximální dobu slovesného pořadu na čtyřicet pět minut,“18 uvádí Alena Štěrbová. Po atentátu na Heydricha cenzoři absolutizovali své zásahy. Obsah slovesných pořadů takřka pozbyl smysl.

18

ŠTĚRBOVÁ Alena. Rozhlas a slovesné umění. Olomouc: Rektorát univerzity Palackého v Olomouci, 1976. s. 74

8



1. 1. 3 Poezie v rozhlase po válce a v padesátých letech První „svobodné" vysílání v květnu 1945 bylo zahájeno hudbou Bedřicha Smetany a také verši Jana Nerudy. Plnohodnotný slovesný program se vrátil do vysílání až v roce 1946. Rozhlasoví tvůrci se snažili navázat na předválečnou etapu. V prvních poválečných letech byly před slovesnými pořady věnovanými poezii upřednostněny rozhlasové hry, které byly oblíbené a poptávané posluchači. V roce 1948 se podle průzkumu poslechovosti, který přináší19 Jarmila Votavová, nedostaly pořady věnované poezii do první poloviny, tedy na žádné z prvních dvaceti čtyř míst vysílaných pořadů. Dominovaly zábavní a odlehčené hudební pořady, sportovní reportáže, vedle nich i přednášky, vzdělávací pořady a již zmíněné rozhlasové hry. Téhož roku, s únorovým převratem a rychlým nástupem cenzorů, se prostor a možnosti obsahového vysílání zúžily. V době velkých politických změn, jak je vysílání již zažilo, rozhlas opět přejímal funkci politického informátora. Publicistika ustoupila zpravodajství. A i v publicistice ta umělecká vyklidila prostor aktuální. Padesátá léta se nesou v duchu prostoupení vysílání slovesné redakce sovětskou tématikou. Ačkoliv patřili ruští a sovětští básníci i dříve mezi častěji uváděné autory, nový režim a vliv Sovětského svazu omezil tvůrčí svobodu volby. Tím také vytvořil logicky odpor k nuceně uváděným autorům. Prostor pro revoltu byl opět značně omezený. V této době se o vysílání poezie nejvíce zasloužilo brněnské rozhlasové studio. „Literárně dramatická redakce brněnského studia, v jejímž vedení se v padesátých letech vystřídali básnící Oldřich Mikulášek a Jan Skácel, se ve srovnání s ostatními krajovými studii více zaměřovala na literární zdroje. Mimořádná pozornost byla věnována poezii – a to nejen současné poezii moravských autorů, jak by se dalo zákonitě předpokládat, ale rozsáhlé místo zaujímaly i ukázky z opomíjených nebo u nás tehdy málo známých literárních oblastí (staročeská lyrika apod.),“20 uvádí Alena Štěrbová. Poznamenejme: Brněnskému studiu z hlediska jeho významu pro poezii v rozhlase je věnována 19

VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 65, 66 20 ŠTĚRBOVÁ Alena. Rozhlas a slovesné umění II. Olomouc: Rektorát univerzity Palackého v Olomouci, 1991. s. 15

9



samostatná dílčí kapitola 1. 2. 8.

Na vedoucí i řadové pozice nastupovali nezkušení, neodborní a předně umělecky nezainteresovaní členové strany, zato však dostatečně politicky a ideově prověření. Jarmila Votavová uvádí: „V roce 1951 přicházejí do rozhlasu první absolventi Ústřední dělnické školy československého rozhlasu v Bílých Poličanech. Škola začala 6. ledna 1951 a skončila 31. října téhož roku. Po tomto desetiměsíčním školení nastupovali 1. listopadu většinou na vedoucí místa v rubrikách i v redakcích. Nešlo o dělnické dopisovatele nebo začínající básníky. Nikdy o novinářství neuvažovali, po redaktorském místě netoužili. Byli to vyučení dělníci, kteří s hlubokým přesvědčením za války, nebo hned po válce, vstupovali do komunistické strany. ... Odcházeli na místa, kam byli stranickým vedením posláni. Léta nesli v sobě hendikep lidí, kteří na úkoly nestačili.“21 Po této a dalších reorganizacích a s příchodem sovětských odborníků a kontrolorů se svoboda projevu rozpadala. Znovu byla sepsána a stále doplňována černá listina zakázaných básníků. Uvolnění přinesl až XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu (14. – 26. února 1956) a projev Nikity Chruščova, v němž poodhalil zločiny svého diktátorského předchůdce Stalina. Je zapotřebí zmínit, že vývoji situace tehdy napomohl únik informace a její rozšíření do svobodné části světa. A tak část občanských a tvůrčích svobod posléze dostala prostor i v československé rozhlasové tvorbě. Čeští básníci se aktivně zapojovali do politického dění a odvažovali se otevřené kritiky. Rozhlas reagoval jejich podporou a uváděním jejich děl.

1. 1. 4 Poezie a šedesátá léta Stanice začaly vysílat pořady v tématických blocích o hodinových a delších stopážích. V poezii se upínala soustředěnost k umění dvacátého století a k antickému odkazu (pořad Antická knihovna). Technika vysílání na velmi krátkých vlnách (VKV) umožnila vznik samostatných okruhů, a tím i nová programová zaměření jednotlivých stanic. „III. okruh – Československo II vznikal od roku 1960 jako okruh pro náročného posluchače. Vysílalo 21

VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 65, 75

10



se denně od 18:00 do 24:00 hodin. Vážná hudba a náročné literární pořady. Zdaleka však nebylo jasné, jaký charakter tomuto okruhu vtisknout. V roce 1960 byl vysílán pouze jedním pražským vysílačem. Teprve v následujícím roce vznikala postupně síť krajských vysílačů na VKV. Nebylo možné přehlédnout, že většina domácností měla starší přijímač bez VKV. Proto byl program z počátku koncipován nejen pro náročného posluchače, ale během dne pro posluchače různé zájmové úrovně,“22 vrací se k počátkům budoucí Vltavy Jarmila Votavová. V průběhu šedesátých let se okruh stále více soustředil na posluchače s vyššími nároky a potřebou soustředěného poslechu. Zejména na takového, který rozhlas nevnímá jako kulisu k jiným činnostem.

Na své profesní začátky s tímto obdobím spojené vzpomíná Rudolf Matys: „Přišel jsem do rozhlasu v lednu roku 1967. Rozhlas patřil mezi nejprestižnější média. Obrovský boom prožívala rozhlasová hra, která slavila úspěchy na mezinárodních fórech a soutěžích. Naši přední režiséři točili v Anglii, Německu, Jugoslávii i jinde. To se týkalo všech literárních žánrů, tedy i poezie. Pro rozhlas pracovali špičkoví autoři. Tehdejší rozsah vysílání poezie se rovnal poměrně velkému nakladatelství. Byli jsme na to, spolu s kolegou Václavem Daňkem, dva redaktoři a s námi i mnozí jiní. Vystřídal jsem v pozici básníka Antonína Brouska. Poezie měla už tehdy základní vytvořené typy, které má dodnes. Vznikaly během šedesátých let. Tato léta v duchu postupného ideologického uvolňování vracela do vysílání a literatury autory, kteří v padesátých letech byli zapomenuti. Podstatné bylo, že rozhlas opouštěl realistickou matrici koženkového tvrdého stylu padesátých let a že se intimizoval, zkomorňoval, prohluboval, intelektualizoval. Vytvářela se definitivně škola rozhlasové komorní interpretace, tedy mikrofonové, nikoli jevištní, a s ní i specifický mikrofonový umělecký přednes, ne ten pódiový, patetický. To vše souviselo s niterněním. Nešlo už o rozhlašování věcí – od slova rozhlas, ale spíše o sdílení, o „hlas zavěšený do prostoru", který nebyl vázán na žádnou dekoraci, expresivní emoci, již bylo třeba za každou cenu sdělit masám. Jednalo se nyní o dialog JÁ – TY. Já, ten rozhlasový hlas, a ty, to soukromé ucho."23 Dočasné uvolnění na dlouhá léta zastavila sovětská okupace. Příjezd vojsk Varšavské 22

VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 88 23 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

11



smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968 rychlým střihem opět poničil kontinuitu rozhlasového vývoje. Situace ohrožení znamenala okamžité přerušení pravidelného vysílání a soustředění se na aktuální situaci. Po četných strukturálních změnách, například osamostatnění Slovenského rozhlasu, a změnách personálních, přišla v roce 1972 změna další. Z III. okruhu Československo II se díky technickému pokroku vydělily dva samostatné okruhy česká Vltava a slovenský Devín. Podle slov Rudolfa Matyse tato změna pro redaktory pražské slovesné redakce neznamenala výrazný zvrat. Byl spíše formálního charakteru. Přesto se odosobněné Československo II stává Vltavou. Jméno odkazující na konkrétní národní, historické a kulturní symboly. Název převlídný, v důsledku stranicky pěstěného kultu Bedřicha Smetany, jenž neprávem – podobně jako jiní velebení tvůrci, kteří už nemají možnost se k ideologiím svých pozdějších schematických uctívačů vyjádřit – tak v mnohém utrpěl.

1. 1. 5 Vltava, poezie a doba normalizace Český rozhlas 3 - Vltava se na počátku sedmdesátých let profiloval jako kulturně vzdělávací stanice se zaměřením na posluchače s vyššími nároky. Normalizace vrátila opět do středobodu zájmu sovětskou poezii a sovětského autora. Česká poezie byla tímto upozaděna. „Pro českého posluchače měla po celá desetiletí nesmírnou cenu poezie, jako svébytný estetický rozhlasový celek, jako hlas "zavěšený do prostoru" (autorem citace je Rudolf Matys) a orámovaný tichem naslouchajícího. Ani v dobách největšího útlumu začátkem sedmdesátých let nezmizel pocit zvláštního kontaktu mezi posluchačem a rozhlasem,“24 uvádí Jarmila Votavová. Sám Rudolf Matys komentuje zmíněné rozhlasové niternění a intimizaci: „První sedmdesátá normalizační léta po tomto procesu byla obzvlášť nepřející, přesto byl tento pokrok již nevratný. Typologicky se vytvořila pravidelná řada Panorama české a slovenské poezie – dodnes existující Svět poezie. Paralelně s námi spolupracoval slovenský národní okruh Devín. Některé české pořady se vysílaly simultálně na Slovensku a recipročně slovenské u nás. Později se k těmto patnáctiminutovým pořadům

24

VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 102

12



přiřadily pětiminutové, téměř denní, což bylo výrobně a časově téměř neúnosné, vedle toho nedělní Polední verše a řada dalších pořadů, kde se poezie také objevovala.“25 Jarmila Votavová upozorňuje26 na dobově charakteristický rys ztráty paměti, zahubení kulturních tradic, neotesané přivlastňování zásluh předchozích rozhlasových etap a jejich tvůrců. Rozhlasovou úroveň udržovali osobnosti profesionálů – tvůrců, tj. režisérů, herců, autorů a dalších, jak již bylo uvedeno. Kultivovanost celkového projevu rozhlasu devalvovaly hanlivé, výbojné a osočující reakce mířené k politické opozici – tvořené z velké části právě umělci.

Rozhlas byl příležitostí pro překladatele, mezi nimi i pro ty, kteří nemohli publikovat vlastní texty nebo překlady pod svou identitou. Instituce jim tak umožnila neopustit uměleckou a literární profesi. Opět vzpomíná Rudolf Matys: „Udržet úroveň poezie pražské literární redakce se mimo jiné podařilo také proto, že na tvorbě pořadů spolupracovala řada zakázaných autorů, dělali pásma, překládali. Například básník Josef Hiršal byl v té době nejvysílanějším překladatelem v celém Československém rozhlase – pod dvaceti šesti jmény. Poezie byla častěji než dnes vysílána ve velkých celcích. Tehdy jsme neváhali a vysílali Zeyerovy epické skladby. Příprava pořadu byla natolik důkladná, že jsme ji dělali na dvacet šest frekvencí, osm zkoušek. Herci nebyli zkažení komercí, v rozhlase dostávali jedinečnou příležitost dělat velké klasické texty. A toho si vážili a tvrdě pracovali. Vzhledem k ideologii jim tento prostor televize nebo divadlo tolik nedávaly. Dnes jsou tyto záznamy ze zlatého fondu stále živé, někdy je jim vyčítána tempová pomalost, která je místy opravdu cítit.“27

V roce 1983 vysílalo na území Československa pět programových okruhů. Národní (celoplošné) okruhy Praha, Hvězda, Bratislava, národní stanice Vltava a Devín. O tři roky později vznikla šestá stanice Melodie. Slovesná redakce Vltavy udržovala spolupráci se slovenským Devínem, stejně tak s krajskými studii, kterých bylo v té době deset. Politický zlom a osvobození Československa přineslo s sebou okamžitou reakci. Rok

25

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 102 27 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) 26

13



1989 se stal důležitým milníkem. Rozhlas, jako velmi pružné médium, přinesl posluchačům samizdatové a exilové básníky, kteří do té doby byli z politických důvodů z vysílání a celého kulturního života odstraněni.

1. 1. 6 Poezie na Vltavě v polistopadové svobodě (po roce 1989) „Politické přeměny a převraty vždycky zasáhly zpravodajství a publicistiku. Hudební a literární pořady mají hlubší kořeny, jsou spjaty téměř nezdolnými pouty s národní kulturou a jsou také s to mnohem déle bojovat za svou svébytnost,“28 otevírá poslední kapitolu historie českého rozhlasu Jarmila Votavová. Toto tvrzení by pravděpodobně bylo vhodné upřesnit slovy: „v prvních okamžicích“. Poté i umělecké redakce, tj. slovesná a hudební, musejí za obsažnost a hodnoty sdělení své práce a tvorby bojovat, jak již bylo zmíněno. Právě slovesná redakce se potýkala s výraznými zásahy politického režimu. Autorka výše uvedeného citátu se dále zmiňuje o tzv. „době návratů“. Téměř padesát lidí, kteří byli donuceni z politických důvodů po srpnu roku 1968 rozhlas opustit, získali zpět své profese. „Najednou si připadali jako emigranti, kteří se navraceli se zakonzervovanými představami o pokračování v dávno započaté práci. To nebylo možné. Čas příliš pokročil.“29 Z vývoje událostí lze tak vydedukovat, že slovesné redakci se otevřely dveře, jež byly dlouhé roky zavřené. Náhle mohla legálně a ve svobodných podmínkách vytvářet díla, v nichž jí předchozí politický systém silně bránil. Je evidentní, že z hlediska velkých politických, společenských, ekonomických a formalizovaných posunů a změn je třeba první polistopadové dění vztahovat ke změnám struktury a uspořádání rozhlasu, k novému legislativnímu ukotvení jeho statutu, k silně pronikajícímu působení vzniklého konkurenčního prostředí, k výraznému vlivu finančního hospodaření, k téměř nucenému respektu vývoje nových technologií a jejich využívání. To vše ovlivnilo provoz všech rozhlasových stanic, včetně Vltavy, ač pravděpodobně, dle mého úsudku, obsahově nejpevnější a nejstabilnější stanice. Český rozhlas přestává být státní a stává se veřejnoprávní institucí. Z čehož mu plynou zákonem – demokraticky – stanovené povinnosti. 28

VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu /příspěvek k 70. výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 115 29 tamtéž

14



1. 1. 7 Rozhlas jako veřejnoprávní médium Český rozhlas se stal v roce 1991 vedle České televize (ČT) a České tiskové kanceláře (ČTK)30 jednou ze tří veřejnoprávních institucí. Mediální odborník Jan Jirák definuje prostředky veřejné služby jako „sociální a kulturní statky, v nichž se naplňuje komunikační solidarita společnosti a její potřeba disponovat komunikačními prostředky, které by byly k veřejnému užití a zábavě všech občanů, a ne k soukromému prospěchu politiků či zisku podnikatelů.“31

Statut Českého rozhlasu, platný od 1. března 2006, byl aktualizován 25. ledna 2006 a schválen Radou Českého rozhlasu. V devíti článcích ustanovuje postavení, majetek, hlavní úkoly, kontrolu, zásady organizace, pravomoci a povinnosti generálního ředitele, vysílání do zahraničí, programové zásady a přístup k informacím.

Z těchto dokumentů je evidentní, že vysílání veřejnoprávního média by mělo být ze zákona objektivní a mělo by přinášet výhradně vyvážené a ověřené informace. Jeho náplní je podpora kulturního rozvoje, národních menšin a veškeré rozmanitosti, občanské uvědomělosti a vědomí právního systému. Současně by mělo být dostupné na celém území státu32. Kontrolu nad tím, aby veřejnoprávní sdělovací prostředek vycházel vstříc občanům, má na starosti devítičlenná Rada českého rozhlasu, volená i odvolávaná Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

Hlavní příjmy Českého rozhlasu plynou z koncesionářských poplatků. Ze Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích plyne všem fyzickým i právnickým osobám vlastnícím funkční rozhlasový přijímač povinnost platit měsíční poplatek v aktuální výši (od 1. ledna 2008) čtyřicet pět korun.

Od roku 1994 funguje rozhlasové vysílání na principu duálního systému elektronických 30

Česká tisková kancelář je narozdíl od Českého rozhlasu a České televize ekonomicky a politicky nezávislá. 31 JIRÁK, Jan. Kontrola médií veřejné služby jako interpretační problém. Ve sborníku Česká televize : věc veřejná. Praha : Česká televize, 2000. s. 95 32 “Celoplošně“ se v praxi rovná minimálně sedmdesátiprocentnímu pokrytí území České republiky; Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání 231/2001 Sb.

15



médií, tedy paralelně veřejnoprávních a soukromých. Z toho je zřejmé, že veřejnoprávní Český rozhlas narozdíl od komerčních rádií nemůže vyvíjet žádnou podnikatelskou činnost a na prvním místě musí dbát o své poslání služby občanům. Soukromá rádia mají v popředí žebříčku priorit naopak uspokojení svých podnikatelských záměrů.

Základním právním dokumentem Českého rozhlasu je Zákon o Českém rozhlasu č. 484/1991Sb., schválený 7. listopadu 1991 Českou národní radou. Druhý článek Zákona o Českém rozhlasu se odvolává na další důležitý dokument, etický kodex, jenž je vedle základních ustanovení třeba ctít. Kodex Českého rozhlasu vznikl na základě Zákona o Českém rozhlase schváleného Českou národní radou. V platnost vešel 7. listopadu 1991. (Více viz Příloha 1 a 2 výňatků z Kodexu a Statutu Českého rozhlasu) Současný Kodex Českého rozhlasu je inspirován Guidelines, etickým dokumentem britské veřejnoprávní rozhlasové a televizní společnosti British Broadcasting Comporation (BBC). Primární regulace kompetencí Českého rozhlasu jsou mimo jiné stanoveny Zákonem o Českém rozhlasu č.484/1991 Sb., Zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 468/1991 Sb. a Zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů č. 348/2005 Sb.33 Český rozhlas se stal v roce 1993 mimo jiné členem nadnárodních a mezinárodních vysílacích společností. Se statutem veřejnoprávního média mohl vstoupit do Evropské vysílací unie – European Broadcasting Union (EBU)34, což mu umožňuje čerpat nové zkušenosti, poznatky a využívat mezinárodní spolupráce.

Úsilí slovesné redakce okamžitě po otevření hranic směřovalo k tomu, českému kulturně založenému posluchači zaplňovat prázdná pole a poskytovat světová hudební, a zejména literární díla. Zpočátku tomu kladly překážky finanční limity. Zařazování 33

Mezi další významné závazné právní předpisy s působností na Český rozhlas patří Zákon o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. (č. 36/2008 Sb. aktuálního znění), Zákon o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., Zákon o svobodném přístupu k informacím č.106/1999 Sb., Autorský zákon č. 121/2000 Sb., Zákon o ochraně utajovaných skutečností č.148/1998 Sb., Zákon o elektronických komunikacích č.127/2005 Sb. 34 EBU – evropské sdružení založené roku 1950 v Ženevě. Největší organizace sdružující vnitrostátní televizní a rozhlasové vysílací společnosti. Hlavní idea unie spočívá ve spolupráci mezi jednotlivými provozovateli vysílání a v podpoře veřejnoprávních médií. K českým členům unie patří od roku 1993 vedle Českého rozhlasu také Česká televize. (EBU. [online]. 2011 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: .)

16



tvorby zahraničních autorů nakonec dospělo k citlivému vyvážení současně vysílané české i světové poezie. Aktuální podobu stanice Český rozhlas 3 - Vltava a její nedávnou historii spojenou s doposud mladým demokratickým režimem mapuje podrobněji následující kapitola práce.

1. 1. 8 Brněnská stanice a její dlouhodobý význam Vedle pražské slovesné tvorby měl ve spojení s literárními pořady významné postavení brněnský rozhlas, jehož první vysílání se k posluchačům dostalo v květnu roku 1924. Od svých počátků, stejně jako i pražská stanice, experimentoval už samotnými pokusy o vysílání, o rozhlasový provoz. Proslul však navíc tvůrčími experimenty. Dával prostor autorské invenci, což nebylo vždy po vůli ústřednímu vedení. S touto překážkou se střetl také tehdejší ředitel studia Antonín Slavík. Všestranně vzdělaný a inovátorský Slavík, který byl v roce 1943 popraven v Německu za protifašistickou činnost, stál u prvních tvůrčích pokusů brněnského rozhlasu. Jednou z jeho hlavních předností byl cit pro organizaci a vyváženost. Počátky brněnského rozhlasového vysílání utvářely osobnosti českých básníků

–

Dalibor Chalupa, František Kožík, Lev Blatný. Později, v padesátých letech, v brněnské literární redakci působil Oldřich Mikulášek a také Jan Skácel, který k rozhlasu přivedl Antonína Přidala. Ten společně s Ludvíkem Kunderou, Milošem Rejnušem a dalšími reprezentoval novou brněnskou autorskou vlnu šedesátých let. „Měli jsme dobré spojení s Brnem. Spřátelil jsem se s tamním redaktorem poezie, básníkem Zdeňkem Krieblem. Brno patřilo k vyšší kategorii rozhlasu, než byla jiná krajská studia. Tato tradice existovala už v předválečných letech. V Brně se prosazovaly různé avantgardní tendence. Jednoho ze zakladatelů slavné brněnské školy, Dalibora Chalupu, básníka wolkerovské generace, jsem ještě zažil jako dramaturga rozhlasových her,“35 vzpomíná na osobní prožitky Rudolf Matys. Regionální spolupráce je dodnes velmi důležitou součástí vysílání celoplošné Vltavy. Mnohé regionální stanice naplňují obsah cyklů a pravidelných rubrik. Brněnské studio, jak zmiňuje Alena Štěrbová36, dávalo prostor vedle klasické tvorby také ústní lidové

35 36

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) ŠTĚRBOVÁ, Alena. Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu. Olomouc: Univerzita Palackého

17



slovesnosti a folklóru, který byl na celoplošné stanici zastoupen především lidovou hudbou a posluchačsky oblíbenými písněmi. Činnost brněnské literární redakce si z hlediska významu pro poezii v rozhlase od jeho počátků až po dnešní dny zaslouží stále zvláštní pozornost.

Olomouci, 2001 s. 8

18



2 POEZIE NA ČESKÉM ROZHLASE 3 - VLTAVA DNES „Báseň sama mluví, jako by duše básníkova šeptala ji do večerní samoty, neviděna, jen pro nás. ...Teď se báseň blíží písni a my cítíme, jak z ní sálá rytmus, dojímáme se její melodií, jsme uchváceni její dynamikou."37

A jakým způsobem dnes přináší třetí stanice posluchači „šeptající básníkovu duši"? „Vltava dává přednost klasikům české literatury a autorům zaběhlým. Klade důraz na to, aby pořady nevznikaly pro jediné vysílání, ale mohly být reprízovány i po několikaleté etapě. Je podstatná přesažnost. Šetrí se časem i financemi. Výběr je zaměřen na hledání kvality. Dramaturgie nemůže být úzce profilovaná. Vedle surrealisty by měl stát katolík. Dadaista vedle ruralisty a podobně,”38 popisuje zhutněně koncepci stanice Miloš Doležal. Vltava nabízí posluchači obsahově (česká, světová poezie; současní autoři, básně klasiků; lyrické, epické verše a další) i formálně (od prosté četby po složité koláže a pásma) široké spektrum pořadů věnovaných poezii. „Jsou typy jednoduchých pořadů, které předkládají literaturu přímo. Různé četby, adaptace a podobně. Potom jsou pořady interpretační, komentující, informující o autorovi, o kontextu. Tyto pořady mají složitější strukturu, jsou nápaditější, používají různé postupy a prostředky,“39 rozvádí Rudolf Matys základní typologii a dodává, že se jí nelze striktně řídit. Přesahy a prolínání žánrů, obsahů, postupů, využívání variability a tvárnosti jsou součástí invence a tvůrčího projevu autora, který by neměl být sevřen šablonou. Proto je velmi složité jakkoli přesně a jednoznačně vymezit druhy a tvary jednotlivých pořadů. Každý autor má jinou představu o formě. Nejen o konkrétní formě zamýšleného autorského díla, ale i o obecně definovaném tvaru například rozhlasového typu pořadu. Na druhou stranu je způsob, jakým lze s poezií v rozhlase pracovat, pokud ne přímo ohraničen a omezen, tak ustálen a tvůrci používají postupy, které mají tradici a jsou trvale funkční. Autorská interpretace v rozhlase má také další vnější limity. „Protože vzniká na mediální půdě, musí nutně současně respektovat zákonitosti daného média, a také nejrůznější pravidla jeho provozu, i ta velmi pragmatická, reagovat tedy na jeho v čase tolik proměnlivou 37 38 39

KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940. s. 78 Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

19



tvář,“40 uvádí Rudolf Matys.

Na Vltavě se vedle pořadů, které jsou soustředěny přímo na poezii, vysílají pořady, kde je básnické slovo komplementárním nebo doplňkovým. Mezi pilíře pravidelného vysílání věnovaného poezii patří v aktuálním programovém schématu třetí stanice tyto pořady:

Poezie (pravidelný desetiminutový cyklus všedního dne). Svět poezie (sobotní patnáctiminutový pořad věnovaný současné české i světové poezii). Sladké je žít (pětačtyřicetiminutový sobotní pořad v rámci každodenního „Jazzového podvečera"). Souzvuk (hodinové nedělní literárně-hudební matiné). Nedělní verše (tradiční sváteční chvilka poezie pro nedělní poledne).

Poezii se dále vedle jiných žánrů a rozhlasových útvarů nepravidelně věnují nedělní Schůzky s literaturou (20:00 – 21:00 h.), a to z nejrůznějších aspektů, ať už jsou to portréty básníků, vzpomínková pásma, často v kombinaci s jiným žánrem. Z neděle na pondělí se poezie objevuje v půlnočních Snech (0:00 – 0:05 h.), cyklu věnovanému známým autorům nebo anonymním tvůrcům. Kromě veršů se ve Snech objevují osobní zápisky, popřípadě přímo popisy snů. V Osudech, půlhodinových memoárech (11:30 a 0:05 h. ve všední den), popřípadě v hodinové Čajovně, která je vysílána každý všední den od 19:01 h. Na pořadech Svět poezie, Sladké je žít a Schůzky s literaturou se podílejí regionální stanice, především brněnská, olomoucká a plzeňská.

Další prostor pro poezii poskytuje roční dramaturgie věnovaná konkrétní národní tvorbě. V roce 2010 to byla anglická literatura, letošní rok je rokem německým, od ledna bude mít prostor tvorba skandinávská. Jedním z nedávných projektů vztahujících se k dlouhodobému dramaturgickému záměru, který vznikl

pro desetiminutové

programové okno (pondělí - pátek, 12:50 h.) Roku německého jazyka, jsou desetidílné Návraty: Od Máchy po Machara (3. – 7. ledna 2011 a 10. – 14. ledna 2011) z 40

Z rukopisu autora zaslaného dne 21. července 2011

20



německé antologie české poezie, kterou uspořádal Ludvík Kundera. Miloš Doležal dále poznamenává41, že na Vltavě vznikají pravidelně speciální projekty. Tím letošním je adaptace klasické básnické sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Dále je třeba upozornit na solitéry věnované konkrétním svátkům, událostem a výročím.

2. 1 Slovesná redakce, slovesná tvorba a přístup k adaptaci „Nejméně probádanou sférou je však zřejmě problematika týkající se samotných tvůrců rozhlasového programu - jednotlivců (redaktorů, moderátorů, hlasatelů, dramaturgů, režisérů, technických, programových a řídících pracovníků atd.) a programových kolektivů, kteří jsou rozhodujícími činiteli všech programovacích činností, neboť na nich především závisí, do jaké míry rozhlasový program splní své funkce a uspokojí zájmy a potřeby posluchačů.” 42

K jedné z výraznějších změn ve struktuře slovesné redakce došlo v průběhu roku 2002, kdy byl sloučen redaktorský úvazek české a světové poezie. Zatímco v předchozím období funkci redaktora poezie zastávali dva lidé, jeden se věnoval světové poezii (Pavel Šrut), druhý měl na starosti poezii českou (Rudolf Matys), dnes existuje jediná pozice redaktora pro obě literární oblasti, kterou zastává Miloš Doležal. Rudolf Matys nepovažuje tento krok směřovaný k redukci vysílacích časů, finanční úspoře a spojování kompetencí za šťastný. „Samostatnost obou redaktorů měla svůj důvod."43

2. 1. 1 Dramaturgie a příprava Základem pro dodržení vyváženosti programového obsahu, v tomto případě i v rámci jeho velmi specifické dílčí části, je nutnost dbát na pestrost a bohatost, uvážlivě vybírat dlouhodobá témata a jejich rozsah tak, aby posluchače nezahltil, nebyl monotónní a jednostranný. Dramaturgická inspirace k výběru textů a výstavbě plánu vysílání přichází 41

Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 1995. s. 8 43 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) 42

21



z různých stran, mnohdy náhodně. Přesto je příprava a všímavost redaktorů základem pro profesní zázemí. Stejně jejich pravidelné záznamy a poznámky. Především pro pořady, které jsou propojeny motivy a symboly. Redaktor sám přichází s vlastní vizí, získává ji z blízkého okolí. Dalšími zdroji inspirace jsou tipy a postřehy posluchačů, avíza nakladatelství, vydavatelů a samotných autorů, regionální návrhy, podněty zachycené z jiných nebo zahraničních médií, vědomí národní kulturní paměti a oživování starších textů, stejně tak reflexe současných básníků. „Výběr látky je kombinací osobního vkusu a profesní povinnosti. Redaktor se nemůže nechat vést pouze subjektivním pohledem. ...To není profesionální,“ říká Alena Zemančíková44. Pro redaktora je velmi důležité vědomí posluchače. Jak již bylo řečeno, rozhlas neumožňuje interakci a okamžitou zpětnou vazbu. Redaktor musí mít tedy především cit pro „rozhlasovost“. „Když jsem nastoupil do redakce, Vladimír Morávek45 se mně lehce posmíval: „To je taková luxusní záležitost, ty rozhlasové literární pořady. Ty jsou menší než menšinový žánr,“46 vzpomíná na redakční začátky Martin Velíšek. „A o poezii to bohužel platí ze všech literárních žánrů zřejmě nejvíc. Zároveň má ale pevné jádro, které se v statistikách poslechovosti velmi těžko postihuje. Publikum je stálé, není příliš početné. Někdy mě až překvapuje, jak je konzervativní a současně je velmi těžké hledat nové způsoby uchopení pořadů," dodává. Nakolik je posluchač třetí stanice sevřený konvencí. Kde jsou meze únosnosti, kam může vstoupit veřejnoprávní médium, proč omezovat pestrost projevů, když cílem je pluralita myšlenek a barvitost umění. Etika redaktora je jedním ze základních pilířů práce v médiích, zaměstnanci veřejnoprávní instituce jsou vázáni etickým kodexem. I to je nutné zohlednit v přístupu k tvůrčí práci. „Velká neznámá rozhlasu je naladění posluchače. Najít správný čas. Co je to správný čas. Už jen tímto se můžeme minout, " říká Rudolf Matys. „A vezměme v úvahu, že i samotný herec nebo jiný promlouvající čte dopoledne jinak než večer," dodává, když mluví o hlase, který nakonec autorova slova pod režijním vedením posílá ke svému posluchači. 44 45 46

Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Vladimír Morávek (1965), divadelní a filmový režisér Rozhovor s Martinem Velíškem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

22



2. 1. 2 Proces vzniku rozhlasového autorského díla Příprava rozhlasového pořadu je ustálený proces, který provází individuální tvůrčí invence. „Pokud si autor připravuje pořad, není možné, aby neznal kontext. Posluchač ho znát nemusí. Ale autor a stejně tak režisér musí být s kontextem obeznámený. Kdyby režisér pracoval jen se samotným scénářem, může se stát, že vznikne zcela jiný tvar a obsah,"47 říká Alena Zemančíková. „Základem je pročíst množství materiálů. Následně poskládat, co člověku uvízlo v hlavě. Dobré je nechat věci odležet,“48 uvádí Vladimíra Bezdíčková. „Těžko se vyjadřuje, jak dlouho trvá samotná příprava. Člověk čte, vybírá si, zvažuje, hledá... až nastane moment, kdy se posadí a začne shromažďovat další informace. Než jen samotný text,“ dodává. Proces vzniku autorského díla je závislý na jeho rozsahu i povaze. „Měřitelnější je to snad z hlediska externího tvůrce. Základem, který je ale neměřitelný, je hluboká detailní znalost nebo velká záliba v autorovi a textu. Pokud možno i přesvědčení autora o tom, že k dané věci má co říct, má zajímavý přístup,“49 poznamenává Alena Zemančíková. Vladimíra Bezdíčková pokračuje: „Po nashromáždění pramenů a informací nastává chvíle, kdy redaktor zvažuje, jak z jejich šíře udělat jediný tvar, který následně pošle režisérovi,“50 a hovoří o momentu předávání vlastního textu režii: „Spolupráce s režisérem je věcí důvěry. Člověk by byl pravděpodobně raději, kdyby mohl být u vzniku pořadu až do konce, protože toho pročetl mnoho a daleko šířeji přemýšlel o výsledném tvaru. Nejsem si jistá, jestli v důsledku četnosti dalších povinností má režisér vždy čas na to, aby si k pořadu zjišťoval další materiály. Především se spoléhá na autora. V tu chvíli by byl redaktor rád přítomen u výroby, aby mohl nahlas vyslovit řádky, které mezi těmi čtenými cítí. Mimo jiné aby vyšel vstříc hercům.“

Po dokončení se scénář z redakce vypraví přes produkční centrum, opatřen poznámkami a autorským názorem na obsazení herců, do rukou režiséra. Po společném setkání a diskusi je text doplněn dalšími poznámkami. „V tom momentě pro nás práce redaktora

47 48 49 50

Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Vladimírou Bezdíčkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Vladimírou Bezdíčkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

23



končí. Veškerou zodpovědnost přebírá režisér,“51 uzavírá úvahu Vladimíra Bezdíčková. Tvarům a pořadům, které se v současnosti dostávají do rukou režisérů třetí stanice, se věnují následující podkapitoly.

2. 2 Analýza vybraných pravidelných pořadů Jak již bylo řečeno, existuje v současnosti pět pravidelných pořadů, odlišných svou strukturou. Každý z nich je specifický tvůrčím záměrem, obsahem, zvolenou stopáží, vysílacím časem nebo podílem hudební složky. Snahou redakce je vyjít posluchači maximálně vstříc a poskytnout mu ke vnímání poezie potud, pokud až je to v kompetenci tvůrců, optimální podmínky.

2. 2. 1 Poezie (pro všední den) Základní údaje: pravidelný desetiminutový prostor pro krátké cykly poezie; pondělí – pátek; 13: 30 – 13: 40 hodin; stopáž do 10 minut. V rámci Roku německého jazyka je prostor, který doposud patřil především cyklu Vyňatá slova a motivy v české a světové poezii, vyhrazen pro cyklus Důvěrná sdělení. Ten je tématicky vázaný na německou literaturu a překlady česko-německé a německočeské. Prostřednictvím komentovaného překladu díla, jeho četby v německém originále i v češtině představuje nejen autory, ale mnohdy vzájemný vztah mezi českou a německou uměleckou obcí. Pořad je tedy koláží, využívá prvky biografických a deníkových citací, českého a německého přednesu, hudby a dalších prostředků.

V některých z pořadů jsou motivy a významy dovedeny na této krátké časové ploše k dokonalosti, když se obraz básníka pojí obsahově s kontextem doby jeho tvorby, 51

Rozhovor s Vladimírou Bezdíčkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

24



použitou hudbou a informačním pozadím. Na cyklech se podílejí regionální stanice, externí autoři, mezi nimi především samotní překladatelé uváděných německých autorů.

Pořady dlouhodobého cyklu Vyňatá slova a motivy v české a světové poezii, jehož kmenovým autorem je Rudolf Matys, jsou vždy krátkým pásmem, popřípadě jistým průzkumem poezie po motivech napříč časem a prostorem. Autor si zvolí jednou více obecný („Stromy“, „Bouře“, „Domy“, „Poušť“, „Oheň“), jindy méně obecný, anebo abstraktnější („Verše, v nichž svítí slunce“, „Verše mezi zrcadly“, „Verše, v nichž svítí luna“, „Verše, v nichž se mlčí“) motiv, kterým propojí co nejdůmyslněji každý z dílů. V případě konkrétnějších motivů, které mají v kulturně-historickém kontextu symbolickou hodnotu, stojí většinou na počátku cyklu, tedy v pondělí, krátký komentář. U motivů, které vyjadřují situaci, děj nebo nesou motiv bez konkrétního zástupného významu, komentář mnohdy není třeba, protože titul konkrétní řady cyklu, je už samotný jistým způsobem vypovídající. Autor může řadit básně se snahou o co největší pestrost. Tak tomu je například v cyklu věnovaném motivu „Verše, ve kterých se létá“ (16. – 20. června 2008)52, v nichž opravdu posluchač na vlnách rozhlasu přelétává ze země do země, z imprese do epického obrazu. V dalším případě si autor může zvolit nadřazený motiv a věnovat se jeho dílčím významům. Příkladem je cyklus na téma „Stromy“ (18. – 22. února 2008)53. Zúženými motivy jsou sázení stromů, podzim a stromy, život a smrt stromů, městské stromy, strom a básník. Autor se může pohybovat po mnohovýznamovosti symbolu.

V cyklu na motiv „Anděl“ (18. – 22. února 2008) účinkují v režii Pavly Stáncové a v jejím spoluautorství s Rudolfem Matysem Josef Somr, Ivan Řezáč, Ivan Jiřík a Marta Vančurová.

V průvodním slovu zaznívá: „Anděl. Jednou vystupuje na scénu veršů ve své klasické

52

V režii Dimitrije Dudíka účinkují Miroslav Středa, Pavel Kříž a Věra Hučínová. Cyklus připravil Rudolf Matys. 53 Pořad připravil Pavel Šrut, v režii Jaroslava Kodeše účinkují Otakar Brousek, Miroslav Táborský a Milena Steinmasslová.

25



biblické podobě jako posel a služebník boží. Jindy se na ní objevuje jako osobní anděl strážný, který, jak zbožná tradice věří, ochraňuje a pomáhá. A opět jindy jen jako symbol vyjadřující prostě cosi nadpozemsky krásného, čistého a ideálního. Co okřídluje především krásu žen, docela pozemských. Andělé něžní, trestající, zápasící, zarmoucení, rozverní. Okřídlení jinoši, krásné ženy i baculaté děti. Ale ať tak či onak, vždycky jsou to bytosti, které mají spojovat náš svět se světem nadpřirozeným, nebeským. A fantazie básníků si v těch mnoha proměnách, jak uslyšíme, žádné meze nekladou. Dnes začneme s několika spíše tradičnějšími představami.“

Jednotlivá podtémata dílů tvoří: Šum andělských křídel (Michail Jurijevič Lermontov: Anděl. Přeložil Emanuel Frynta; Jan Zahradníček: Anděl a obloha; Ivan Martin Jirous: „Rorate coeli desuper...“, Karel Toman: Advent). Zápas s andělem (Jan Skácel: Sonet o zápasu s andělem, Kamil Bednář: Zápas s andělem, Jaroslav Seifert: Zápas s andělem). Krásné ženy jako andělé (Jan Skácel: „Novému ránu rozžnem svíci“; Jaroslav Pížl: Anděl; Josef Frič: Láska nebeská a pozemská; Konstantin Biebl: „... Nevím, zda měla křídla ...“; Jiří Wolker: Napomenutí mladým básníkům; Ivan Martin Jirous: J.K.). Rozhovory básníků s osobními anděly (Rainer Maria Rilke: Andělé. Přeložil Lumír Čivrný; Josef Topol: Cesta pouští, Oldřich Mikulášek: Andělé; Lukáš Marvan: Andělé; Ivan Slavík: Anděl strážný). Poslední ohlédnutí za anděly ... (William Blake: Anděl. Přeložili Jaroslav Skalický a Otto F. Babler; Philip Levine: Detroitští andělé. Přeložil Jaroslav Kořán; Jan Skácel: Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem).

Závažnost obsahu se střídá s lehkostí rytmu. Autoři provázali celý pětidílný cyklus i každý pořad zvlášť s důrazem na osobní přístup a asociace, které v básnících slovo anděl ve svých mnoha podobách znamená.

Pořad v programovém schématu všedního dne odděluje od předchozího pořadu Trylek, věnovaného klasické hudbě, komentář hlasatele a krátký (přibližně minutový) aktuální „titulkový“ zpravodajský přehled. Začíná zpravidla významnou politickou událostí, po

26



níž následuje jedna až dvě zprávy domácí nebo zahraniční, kulturní avízo nebo krátká noticka a předpověď počasí. Studiový předěl ukončuje uvedení pořadu hlasatelem. Ačkoli pozice za zpravodajstvím se nejeví jako vhodná pro četbu tohoto žánru, posluchač má tímto ohlášením prostor naladit se na obsah pořadu. Není snadné odhadnout rozpoložení posluchače. Všední den je pro většinu lidí rušnější. Proto je i krátká stopáž pořadu úměrná předpokládaným možnostem jejich soustředěnosti. Na malém prostoru je krátký pořad přitom probarvený obsahovou pestrostí.

Letošní koncept Důvěrných sdělení, propojený s roční dramaturgií věnovanou německému jazyku, je pro posluchače o poznání náročnější, jak plyne z výše uvedených anotací obou cyklů. Většinou kromě informačního pozadí, popřípadě vyjádření osobního vztahu autora pořadu k básníkovi a jeho poezii, slyší český posluchač básně v jejich cizojazyčném originále, poté v českém překladu, popřípadě pouze s komentářem obsahu a struktury textu. Mnohdy je proto i tento krátký pořad velice těžký, hutný a náročný na vstřebávání obrazů a myšlenek. Záleží na posluchači, jestli vnímá chvíli poezie pouze jako překlenutí mezi dvěma hudebními pořady, zmíněným Trylkem a Hudební galerií, tedy opět klasickou hudbou, nebo se dokáže naladit do rozpoložení zvídavě meditativního.

2. 2. 2 Sladké je žít Základní údaje: pravidelný sobotní pořad každodenního Jazzového podvečeru s podtitulem: "Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz"; sobota; 17:45 – 18: 30 hodin; stopáž do 45 minut. Rudolf Matys popisuje typ téměř stošedesátidílné programové řady Sladké je žít jako „'horizontálně' komponované, jednoduše řazené pořady, které vyjadřují vnitřní

27



souvztažnosti poezie a hudby, tedy kde se poezie objevuje jako jedna z komponent“.54

Pořad se setkává především se dvěma druhy odezvy. Jedni posluchači nadšeně kvitují spojení hudby a poezie. Koncepce umožňuje, aby slovo doprovázela nejen jazzová hudba. Objevují se nové hudební styly, kultury, fúze, podobně pořad dává prostor současným, „moderním“ básníkům a experimentální poezii. Druhý posluchačský názor je skeptický už k samotné stavbě pořadu. Fakt, že poezie nemůže stát ve větším celku sama o sobě a musí být prostoupena hudbou, je pro některé téměř

iritující.

Nevhodná

hudba,

písně

nedržící

obsah,

nesmyslné

názvy,

nepromyšlenost koncepce beze stavby, v takových případech, jak sám uvedl Rudolf Matys, mu mnohdy „chybí fazonka pořadu a je z něj cítit ledabylost“.55

To byla doba Pořad z veršů básníka a překladatele Michala Novotného připravil Miloš Doležal. Učinkují Michal Pavlata a Jiří Ornest. Hrají Orchestr Karla Krautgartnera a Swing Band Ferdinanda Havlíka; hudební spolupráce Petr Šplíchal; režie Dimitrij Dudík; 16. dubna 2011; stopáž: 43minut:27 sekund. Pořad je příkladem citlivého přístupu k poměru hudby a slova. Slovo převažuje, ne však výrazně. Dlouhé hudební plochy nepřerušují kontinuitu. Oddělují od sebe jednotlivá témata a prostředí. Hudba drží jednotný žánr. Objevují se jednoduché klavírní variace, vedle nich známá melodie – instrumentální verze skladby The Man I Love George Gershwina, jinde se variace rozvine do povědomého motivu městské odrhovačky, který zase zmizí v pestrosti jásavých žesťových tónů. Ze subjektivního pohledu je třeba dodat, že v konkrétních místech se jazzová hudba míjí s obsahem textu a narušuje jeho náladu. V pásmu volně řazených básní v podání dvou 54 55

Z rukopisu autora zaslaného dne 21. července 2011 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

28



střídajících se mužských hlasů: Opisoval jsem dnes..., Sparta bratrství, Dynamo Praha je posluchač nejdříve zaveden do městského industriálního prostředí či proletářské čtvrti, viděné očima malého uličníka. V danou chvíli přichází zlom a verše získávají vážnější tón v básních Věci se nemají vymýšlet, Hospoda. Vrací se jazz, před posluchačem roste představa barového lokálu plného světel a rytmu a utlumuje zážitek z navozené atmosféry, kterou s doznívajícími verši náhle opouští.

Otazníkem koncepce zůstává, jestli hudba prokládá slovo, nebo slovo prokládá hudbu. Každá ze složek je tématická a její pasáže rozdělené mezivstupy druhého žánru na sebe navazují. Mohou se vzájemně vhodně doplňovat, stejně tak mohou poměrně nešťastně tvořit dvě na sobě nezávislé paralelní lineární linie. Pořad je závislý na vzájemné citlivosti slovesné a hudební redakce.

2. 2. 3 Svět poezie Základní údaje: patnáctiminutový pořad orientovaný na současné autory; sobota; 22:45 – 23:00 hodin; stopáž do 15 minut. „Monografické profily básníků, průřezy jejich jednotlivými sbírkami (formálně buď jednoduše, úvodem či průvodním slovem komentované, nebo i složitěji strukturované). Komentář se v takovém případě omezuje na nezbytné minimum a snaží se vyhýbat se suché učebnicové dikci ve prospěch lehčího, spíš esejistického podání. Za jejich obzvlášť šťastné verze je možno považovat i ty pořady, v nichž jejich autor se dokáže i v atmosféře svého doprovodného slova přiblížit charakteru uváděných veršů. Typickou takovou řadou je v každou sobotu večer vysílaný patnáctiminutový pořad Svět poezie, orientovaný na současnou tvorbu a 'moderní klasiku',“56 uvádí Rudolf Matys. V pořadu se objevují skutečně autoři dnes již považovaní za klasické, například František Hrubín, vedle nich současníci jako Ivan Martin Jirous, stejně tak méně známí čeští i světoví 56


29



autoři, popřípadě v jiných oblastech významné osobnosti věnující se autorské poezii. Pořad, jehož archív bude pravděpodobně v budoucnosti z tohoto hlediska cenný, otevírá tedy prostor mladé, právě vznikající poezii. Miloš Doležal koncepci moderních autorů upřesňuje: „Průřezy, dotyky, listování poezií současných českých i světových autorů s důrazem na jistou zralost. Vltava se nevěnuje začínajícím autorům a jejich debutům, protože k tomu nemá prostor. Takový koncept měl pořad Zelené peří stanice ČRo 2 – Praha, který je od ledna zrušen.“57

Gorbaněvská Natalja: Náměstí nesouhlasu "Listování v poezii ruské básnířky, novinářky, překladatelky a disidentky." Z vlastních překladů připravil a úvod napsal Milan Dvořák. Účinkuje Hana Kofránková; režie Aleš Vrzák; 11. července 2009; stopáž: 12minut, 51 sekund. Komponovaný pořad je po krátkém hudebním motivu zahájen básní, navazuje ruský originál. Průvodní slovo nejdříve básnířku a disidentku uvádí základními informacemi. Po každé básni přichází komentář vztahující se k formální a obsahové stránce jejích básní, popřípadě vysvětluje kontext jejich vzniku. Pořad, a to je třeba zdůraznit, není prokládán ani podkreslen hudbou. Počáteční motiv má v prvním plánu funkci úvodní a závěrečné, déle doznívající znělky. Básně jsou interpretovány velmi klidným a tichým přednesem. Celý tvar je čistý a udržuje intimní atmosféru. V pořadu se objevují básně založené na rytmu a eufonii, kde je jejich obsah výrazovostí upozaděn, stejně tak básně dokumentující události na Rudém náměstí.

Třináct minut věnovaných Natalji Gorbaněvské působí v zasazení do programového schématu jistou retardací tempa a zklidňujícím efektem. Především po výrazovosti a emocí plném Operním večeru, který mu předchází. Už jen banální fakt, že opery, určené pro velké divadelní scény, gradují hudebně po lince obsahu k vrcholu, tedy i hudební 57

Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

30



dynamika v závěru stoupá, znamená velikou zvukovou propast mezi dalším pořadem, který se věnuje intimnímu čtení poezie. Na pořad velmi citlivě navazují výňatky próz v cyklu Stránky na dobrou noc.

2. 2. 4 Souzvuk Základní údaje: pravidelné hodinové nedělní dopolední literárně hudební matiné; neděle; 9:00 – 10:00 hodin; stopáž do 60 minut. „Většinou 'horizontálně' komponované, jednoduše řazené pořady, které vyjadřují souvztažnosti poezie a hudby. V současné době je to například nedělní dopolední „matiné“ Souzvuk, v němž dominuje vážná hudba. Zde poznámka: nabízejí se dva přístupy: dlouhé plochy hudby, které buď vycházejí nebo naopak vůbec nevycházejí ze stylové příbuznosti s uváděnou poezií, totiž třeba jen z nálady, z krátkého spojení (tak třeba jsou renesanční milostné verše doprovázeny romantickou hudbou z 19.století, tedy z doby úplně jinak laděné citovosti), v tomto případě se však můžeme někdy zaposlouchávat do hudby a zapomeneme už na verše – a pak trochu i naopak. Druhý přístup je méně nahodilý, více a přemýšlivěji respektuje hlubší souvztažnosti hudby a slova a přihlíží i ke kompozici a struktuře celku, k větší rozhlasovosti. Takovým byl pro mne nedávno vysílaný Souzvuk z textů Jiřího Koláře, v němž Hana Kofránková užila kratší skladby básníkova přítele Jana Rychlíka. Jaký přístup považuji za lepší a posluchačsky účinnější, je nasnadě. Jak dobře víme, posluchačská obec ČRo 3 - Vltavy se tak trochu štěpí na ty, kteří dávají přednost hudbě, a na skupinu, která volá po větším podílu literárních žánrů. To je ovšem i výzva k hledání dalších podob koexistence, případně i syntéz obou těchto oblastí…“58 uvádí Rudolf Matys.

Souzvuk je pořadem, na kterém si Český rozhlas 3 – Vltava zakládá a představuje ho posluchačům jako poezii a hudbu ve špičkové interpretaci. Ideálně by měl být poměr 58


31



slova a hudby rovnocenný a ve vzájemné harmonii, aby pořad dostál svému názvu. Ne vždy se to zdaří, jak podotýkají redaktoři slovesné redakce. Původní hodinová koncepce setkávání vázaného slova a hudby dávala větší prostor poezii, posílením hudby došlo k jejímu rozředění. „Snahou by měly být přesahy z veršů do dopisů, poznámek, záznamů, stejně tak přesahy umělecké - k malířům, k hudebníkům,“59 poznamenává Miloš Doležal. To je příklad pořadu Munch Edvard – Násilník snu, který v roce 2008 připravila pro Souzvuk Vladimíra Bezdíčková. Pozoruhodný je z hlediska obsahu a konečného tvaru, vzniklého z množství jednotlivých pramenů a konotací s Munchovou složitou osobností.

Připravila: Vladimíra Bezdíčková; režie: Petr Mančal; účinkují Jiří Schwarz, Lukáš Hlavica a Jiří Hromada; vysíláno : 07. září 2008; stopáž: 57minut,50 sekund. V prvních deseti minutách slyšíme v podkresu neutichající tísnivý hudební motiv. Deníkové zápisky, imprese, básně v próze prokládá citlivý komentář. Vše vytváří pocit strachu a nejistoty. Citace Šaldy, Martena nebo Przybyszewskeho vytváří posluchači odstup, aby se opět mohl vnořit do umělcova světa. Mystická hudba do dlouhé ploše klidného mluveného slova vyplouvá do samostatného elektronického motivu a vrací se zpět. Ačkoliv je to hudební produkce na míle vzdálená Munchově současnosti, podkresluje jakýsi náznak zoufalství, rozpolcenosti nebo přímo šílenství, které malíři tepalo v hlavě.

Volba hudby je v případě tak prokomponovaného pořadu klíčová. Jakkoli autor důvěřuje zvukovému mistrovi a hudebnímu dramaturgovi, mělo by být především u pořadu, jakým je Souzvuk, zásadní, aby jedno nepoškodilo druhé a autor by měl v tomto ohledu upozornit režii, aby byla hudební složka volena s vysokou citlivostí. Pořad si udržuje poeticky potemnělou jednolitou atmosféru, přitom je naplněn věcnými informacemi i zajímavostmi z malířova soukromí. 59


32



František Halas – V deštivých dnech záduší "Literárně-hudební pásmo z básní, poetických fragmentů a náčrtů Františka Halase. " Připravil Miloš Doležal; účinkují Jan M. Tomeš, Martin Myšička a Ladislav Frej; režie Ivan Chrz; 25. října 2009; stopáž: 41minut,10 sekund. V Souzvuku věnovaném výročí úmrtí Františka Halase (27. října 1949) se objevují citlivě provázané vzpomínkové motivy. Autor Miloš Doležal použil kromě samotných básní také Halasovy zápisky a záznamy. Celý pořad autenticky uvádí básník, historik a přítel Františka Halase Jan M. Tomeš. Hudba dokresluje podzimní atmosféru i verše věnované podzimu. Použití barokních variací Johanna Sebastiana Bacha a dalších skladeb stojí lehce proti méně okázalé melancholii autorových veršů. Ve vztahu k podzimu a symbolům utichající přírody je v tomto případě v harmonii se slovem. V komentáři jsou zmiňovány další umělecké osobnosti, v jejichž prostředí se Halas pohyboval. Spojuje se tak nenásilně a promyšleně kontext doby, generační společenství literátů se soukromím básníka.

Ze subjektivního pohledu je Souzvuk pořadem, který i díky možnosti delší časové plochy vytváří hlubší poslechovou atmosféru, slova zhmotňuje. Podle mého názoru je Souzvuk příkladem, kdy se v naprosté harmonii spojila vysílací doba – ideální pro klidné a soustředěné rozpoložení posluchače, s koncepcí – příjemně vyváženou. Podobně se Souzvuk jeví z hlediska autorského jako prostor tvůrčí realizace. Variabilita, kterou nabízí použití shromážděných materiálů a různorodost jejich povahy (je-li autor dostatečně připravený), je pro pravidelného posluchače osvěžující. Stejně tak může poměr informací a faktů, samotných veršů, náladově návodných prvků ve vhodné kombinaci spojit vše v úctyhodné a svébytné autorské dílo.

33



2. 2. 5 Nedělní verše Základní údaje: tradiční pořad svátečního nedělního programu; neděle; 12:05 – 12:10 hodin; stopáž do 5 minut. K nedělnímu poledni na Vltavě patří zvony a verše, jakožto symbol církevního svátku a duchovní ušlechtilosti. Nedělní verše jsou tradičním pořadem, který prošel se stanicí takřka celou její historií. V šedesátých letech se polední verše objevovaly mezi pořady typu Dechová hudba, Pionýrská jitřenka, Hrajeme na přání posluchačů, Hovoří Moskva, Chvilka taneční hudby, Písničky o sovětských kosmických raketách, Festival humoristických povídek, Zábavná hudba, Zábavná klavírní škola a mnohými dalšími. Vůbec, zdá se, bylo zapotřebí tehdejšího posluchače „bavit“, protože tento přívlastek se programem z roku 1960 jen hemží. Co se týká pořadů věnovaných poezii, vysílala se například Staroegyptská milostná poezie, Festival poválečné české a slovenské poezie, pořad Na motiv lásky – pásmo milostných písní a veršů v přebásnění Jaroslava Seiferta. Rok 1968 se nese v duchu převahy české klasické poezie. Ta nechybí ani v Nedělních verších. V roce 1978 se v programu týdeníku Rozhlas objevovaly pořady věnované moderní africké poezii, dodnes oblíbené Schůzky s literaturou, Panorama zahraniční poezie, Panorama české a slovenské poezie, v rámci sobotního pořadu Větrník krátká Chvilka veršů. Existovalo také páteční Čtení veršů (20:00 – 20:05 h.). Pozici nedělní chvilky poezie neohrozil žádný z nových pořadů. V roce 1988 vysílala Vltava například pořady Klenotnice klasické poezie, Moderní poezie, zmiňované Schůzky s literaturou nebo oblíbenou Malou školu poezie – a samozřejmě Nedělní verše.60 Pořad není třeba představovat ani z hlediska jeho struktury nebo obsahu. Každou neděli se k posluchačům nese báseň klasika. „Měla by vypovídat o hodnotách hodících se k

60

Jako informační zdroj posloužily archivní materiály Českého rozhlasu, konkrétně periodika Československý rozhlas a televize (1960, ročník XXVII), Československý rozhlas (1968, ročník XXXVI), Programový týdeník Rozhlas (čísla roku 1978), Programový týdeník Rozhlas (čísla roku 1988).

34



určitému dni, popřípadě k svátečnímu poledni,“61 říká k výběru jednotlivých básní Miloš Doležal, který má na starosti roční dramaturgii pořadu. Prostor, který ročně pokryje padesát dva básní, musí být v první řadě pestrý. Světovou poezii střídá česká, romantickou baladu civilní verše. Za zmínku snad stojí, že autorem, který se v Nedělních verších objevuje pravidelně co měsíc, nejvýše dva, je básník a český nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert.

61


35



3 PROGRAMOVÁ SKLADBA ČESKÉHO ROZHLASU 3 - VLTAVA A JEHO POSLECHOVOST VE VZTAHU K POEZII Vhodná skladba rozhlasového programu62 naplňuje mimo jiné funkci, která danému médiu plyne z jeho základní podstaty a charakteristiky. Soukromá a komerční rádia mají pro vytvoření optimálního programového schématu jinou výchozí situaci a jiné prostředky než veřejnoprávní Český rozhlas. Zaplnit vysílací prostor není snadným úkolem. V minulosti vycházeli odpovědní pracovníci rozhlasu především ze zkušeností a reakcí, které jim denní provoz přinášel. Podle nich se řídili v uskutečnění změn. Každý zásah do programu stanice, která má vybudovanou tradici, je citelný, a tak je v současnosti třeba dbát o stálého posluchače Vltavy a na jeho návyky. „Schéma vzniká na základě střetů zájmů, v tom dobrém smyslu slova. Ne vždy se povede nalézt optimální čas. Je to věc dohody, která je obtížná. Současné schéma stanice je pevné, s drobnými změnami a posuny. Poslední změna proběhla v lednu 2011,“63 dodává slovesný dramaturg Martin Velíšek.

S

počtem

hudebních,

literárních,

vzdělávacích,

publicistických,

zábavných,

zpravodajských a dalších typů pořadů a jejich kombinací roste pro dramaturga nutnost uvažovat a orientovat se ve větším množství kombinací pořadů při sestavování celkových vysílacích schémat. „Tvorba programu je ovšem determinována nejen zájmy a potřebami posluchačů, ale rovněž technickými, organizačními, personálními, legislativně právními a dalšími předpoklady, které zabezpečují jeho plynulou výrobu a přenos k příjemci,“ uvádí Josef Maršík64. Dále upozorňuje na interdisciplinárnost rozhlasového programu, tedy na množství úhlů pohledu, ze kterých lze program zkoumat, tvořit i měnit pro potřeby vztahů k posluchači (tj. vztahů psychologických, sociologických a dalších). Vedle zájmů posluchače by mělo být zohledněno samotné 62

„Program jako celek i jeho dílčí části - rozhlasové pořady - musejí vycházet vstříc specifickým zájmům a potřebám posluchačů, jež musí být považovány za jedny z hlavních regulátorů rozhlasové programové tvorby a její skladby." (MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 1995. s. 40) 63 Rozhovor s Martinem Velíškem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) 64 MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999. s. 7, 9

36



dílo, jeho obsah a podle toho vhodně zvoleno jeho začlenění mezi ostatní relace.

3.1 Struktura programu ČRo 3 – Vltava

Obrázek 1: Přehled programu ČRo 3 – Vltava pro rok 2011 [Zdroj: Vlastní barevné zpracování v souladu s ]

Legenda: •

Slovesné pořady (próza, drama)

•

Slovesné pořady (poezie)

•

Kulturní informace a publicistika Barevně neoznačená (bílá) pole – pořady hudební redakce

37



Poznámka: Schéma65 na Obrázku 1 je ve zřetelnějším rozlišení součástí přílohy práce (Příloha č. 5), mnou zkonstruované barevně rozlišení slouží pro rychlou vizualizaci proporcionality vysílaných pořadů dle legendy, tedy pro bližší představu a pohodlnější orientaci v této podkapitole. Proto v tomto místě se stačí zaměřit výhradně na barevné vyznačení polí.

Programová struktura dodržuje tradiční obsah kulturní stanice. Důležité je zachovávat proporcionalitu, v případě Vltavy především poměr hudby a mluveného slova66. Míra slovesných pořadů by podle dlouhodobého schématu neměla na třetím okruhu ČRo přesáhnout hladinu třiceti pěti procent celkového vysílání.67 Je lehce vyvoditelné, že prostor věnovaný poezii odpovídá tomu, aby poezie byla příslušně poměrově zastoupena vedle všech slovesných žánrů, menšinových i těch, které jsou otevřeny posluchačskému publiku. Největší, přesněji nadpoloviční část vysílací doby, patří v současnosti klasické hudbě. Hudební podíl stanice v souvislosti se slovesnými pořady považuji za důležité zmínit. V posledních letech se posílil prostor pro jazzovou hudbu, která začala pronikat i do literárních či literárně-hudebních pořadů. Zaujímá tedy stále větší plochu ve vysílání. Jazzovou hudbu místy nahrazují hudební fúze jiných současných žánrů, někdy i necitlivé vůči textu, na čemž se, jako na nevítané postupné obsahové změně, shodli i oslovení redaktoři nebo spolupracovníci slovesné redakce. Rozhlasový program stanice Vltava je volen s důrazem na uspokojení vyšších nároků soustředěného posluchače. Zpravodajství a denní publicistika má na Vltavě nejmenší prostor s předpokladem toho, že posluchač vyhledávající zprávy a aktuality přeladí nejpravděpodobněji na stanici Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Žurnalistický program je na stanici Vltava zastoupený především uměleckou publicistikou a kulturními aktualitami. 65

ČRo 3 Vltava: Přehled programu stanice ČRo 3 - Vltava na rok 2011. [online]. 2011 [cit. 201108-20]. Dostupné z: .http://www.rozhlas.cz/vltava/ostatni/_zprava/prehled-programu-stanice-na-rok-201182769(platnost odkazu k 20. 8. 2011) 66 Proti této zásadě se se svými plány postavil nový ředitel Českého rozhlasu Petr Duhan, který hodlá mluvené slovo na třetí stanici výrazně omezit. Zdroj: DigiZone,cz: Staronový ředitel chystá radikální změny. Začne už dnes. [online]. 2011 [cit. 2011-08-28]. Dostupné z: . 67 Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

38



Vzdělávací pořady jsou v současnosti stále více kombinovány s jinými žánry, informativní složka je součástí i pravidelných pořadů věnovaných poezii. Zábavní pořady v případě třetího okruhu zastupují především písničkové pořady, magazíny, popřípadě pořady na pomezí publicistiky. Programová struktura stanice ČRo 3 - Vltava vyjádřená v procentech68 je uvedena v Tabulce 1. Tabulka 1: Programová struktura stanice ČRo 3 – Vltava Zdroj: Maršík, 1999

Žánr

Podíl v %

klasická hudba

60

jazz

8

kulturní publicistika

10

literární pořady

17

rozhlasové hry

5

Teorie rozhlasového programu i jeho empirie se soustředí na zasazení jednotlivých pořadů a rubrik do určitého schématu. Stejně tak se soustředí na větší vysílací celky a bloky a jejich návaznosti, až po celistvou strukturu denního / týdenního programu. V případě ČRo 3 - Vltava existují tři typy denního programu – program všedního dne (vysílaný v pondělí až pátek), sobotní program a nedělní program. Většina pořadů věnovaných poezii je vysílána ve víkendových programech, kdy je volnější temporytmus vysílání oproti všednímu dni. Od pondělí do pátku se střídají spíše pořady kratší stopáže, opět s důrazem na vnímání posluchače. 68

MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999. s. 106

39



3. 1. 1 Úskalí programového schématu Schéma ČRo 3 - Vltava nemá zcela ideální časy pro všechny své pořady. Jeho zaplnění a tlak jednotlivých redakcí jde místy proti psychologii posluchače. (Například pořad Psáno kurzívou je vysílán každý všední den od 10.00 hodin, soudím však, že pro pořad částečně esejistický je to čas poměrně nevhodný.) I s ohledem na statistiky a průzkumy nelze nikdy s přesností odhadnout posluchačovo rozpoložení pro vnímání pro něj „správného” pořadu v daný časový okamžik („Posluchač“ je při nejmenším obecným zástupným pojmem pro širší publikum). Navzdory tomu i tvůrce schématu vnímá denní rytmus a měl by být přirozeně citlivý k tomu, která doba je ideální pro uvolnění posluchače, která pro jeho zamyšlení a podobně. „Podstatná je spjatost obsahu se dnem. Schéma má vzniknout s využitím všech rezerv a s ohledem na nutné limity - technické i na omezený počet vysílacích minut, financí nebo zaměstnanců,“ 69 zkonkrétňuje vlastní zkušenosti Rudolf Matys. Pro tvůrce programového schématu je velmi důležitý tedy fakt, že vysílání pořadu může být výrazně znehodnoceno nevhodným umístěním mezi jiné rubriky,.

3. 1. 2 Programová skladba a internetové vysílání Novým otazníkem pro programovou skladbu jsou progresivně se vyvíjející možnosti záznamu. Současný trend směřující k rozhlasovým audioknihovnám dostupným například na internetu znamená velký zásah do koncepce a dramaturgie celé stanice. Záměr je pochopitelný, nabízí posluchači nové možnosti a časově je vůči němu maximálně vstřícný. Mnoho posluchačů možnost neomezeného přístupu ke kterékoli relaci vítá. Jsou mezi nimi především zaměstnaní, často cestující nebo studující lidé, kterým kvůli jejich povinnostem unikají pořady, o které mají zájem, a časy případných repríz jsou pro ně taktéž nevyhovující. Redaktorka Alena Zemančíková uvádí70, že z celkové programové kompozice jako posluchačka sama využívá nanejvýš dvacet procent, proto nemá důvod na ní lpět. Za ideální považuje sloučení obou možností a jejich vzájemnou symbiózu, poslech z rozhlasového přijímače i možnost si otevřít internetové vysílání kteréhokoli pořadu

69 70

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen, 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

40



časově neomezeně. Poznamenává, že aktuální směr naznačuje, že časem kulturní stanice ve stávajícím formátu ukončí vysílání a zůstane pouze důvěrná rodinná stanice typu ČRo 2 - Praha nebo komerční stanicí umožňující posluchači interaktivní prvky, živé vstupy do vysílání, telefonáty, zatímco ostatní stanice přejdou na nový vysílací formát. Neopominutelnými zůstávají autorská práva. Stanice s finančními limity si pravděpodobně nebude moci na webových stránkách dovolit uvést celý záznam vysílání. Rudolf Matys navíc upozorňuje: „Pořady a interpretace stárnou a některé jsou již pro mnohé posluchače nepřijatelné. Proto se repertoár musí i v tomto směru ošetřovat, oživovat a dělat stále znovu.“71 Pro samotnou poezii, jejíž přednes je velmi citlivý, náchylný k patosu a obnažující každý detail přednesu, platí tato poznámka dvojnásob. Martin Velíšek doplňuje: „Dramaturg nebuduje rozhlasové schéma, ale knihovnu. Formuje jiným balením nabídku veřejnosti. A jakou, to je podle mého názoru druhotné. Práce dramaturga, si myslím, své opodstatnění neztratí.“72 Specifikum rozhlasovosti tím přesto bude částečně oslabeno. „Souhlasím s praktičností radioaudioték. Na druhou stranu je mi líto, že tím skončí role rozhlasu jako společníka. Partnera v prostoru a reálném čase. Získám svobodu výběru, kdy a co chci, ale současně to budu jen já sama, kdo si vybere určitou škatulku. Nebude hlas, který by byl v reálném čase se mnou. A nestojím o to, aby tímto partnerem bylo soukromé rádio. Potřebuji v prostoru partnera, který bude na podobné vlně a nemusím s ním ani souhlasit, mohu se proti němu vyhradit, ale bude mi partnerem,“73 dodává redaktorka Vladimíra Bezdíčková. Nový přenos a možnosti vysílání mění význam rozhlasových přijímačů, dramaturgie, stejně tak i poslechovost.

3. 2 Poslechovost Jednou ze základních vlastností vztahu posluchače k rozhlasu je dobrovolnost výběru a poslechu. Josef Maršík podotýká, že respektované faktory ovlivňující tvorbu

71 72 73

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Martinem Velíškem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Vladimírou Bezdíčkovou, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

41



rozhlasového programu jsou „jen" nástrojem, nikoliv cílem.74 Tím je teprve a logicky harmonie mezi uspokojením posluchače, kvalitní tvorbou a funkční spoluprací, na které je instituce založena. První z uvedených, spokojenost posluchače, se odráží v pravidelných průzkumech poslechovosti. Její výzkum a statistické vyhodnocení však nikdy nemohou být absolutně přesně vypovídající, pouze návodné.

Český rozhlas vzhledem k množství pořadů na jednotlivých stanicích samostatné údaje o každém z nich nezpracovává automaticky. „Stanice získávají údaje o profilu publika, o tom, jak jsou v něm zastoupeny výzkumem sledované sociodemografické charakteristiky, případně jak poslouchají v průběhu dne definované cílové skupiny. Možnosti detailního popisu jsou omezeny jak výzkumem sledovanými ukazateli, tak i například vysílacím časem,“ uvádí Iva Klůsová75 z oddělení výzkumu a analýz Českého rozhlasu.

Z podstaty stanice vyplývá, že pravidelný posluchač Vltavy dává přednost ustálené programové skladbě před nahodilým uspořádáním programu a v jeho obsahu i tradičním pořadům a cyklům, na které je zvyklý, namísto potřeby nových formátů a rychlokvašné neotřelosti. Poslechovost proto místy stoupá tam, kde komerční stanice posluchače ztrácí souběžným televizním vysíláním. Ranní a večerní „prime time“76 zůstává diskutabilní. Po odlivu posluchačů k televizorům přišla další konkurenční média, která výrazně snížila celkovou vyhledávanost rozhlasu jako takového. Přesto se poslechovostí řadí Český rozhlas jako veřejnoprávní médium dlouhodobě 74

MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 1995. s. 42 75 Pokračování vyjádření doktorky Ivy Klůsové z oddělení výzkumu a analýz ČRo: „Rozhlas má poslech soustředěný do dopoledne a odpoledne, v podvečer a večer je dominantní televize, takže poslechovost pořadu má vazbu i na umístění v programovém schématu. (Priorita denního poslechu rozhlasu platí o většině rozhlasových stanic, samozřejmě existuje i večerní poslech, ale ve výrazně slabší intenzitě a v závislosti na nabídce stanice i typu publika). Z výzkumu RadioProjekt lze zjistit, kolik posluchačů, případně i jakou sociodemografickou strukturu publika konkrétní pořad má, tyto informace poskytujeme na vyžádání stanicím, případně dalším zájemcům. Vedle výzkumu RadioProjekt, který slouží jako tzv. jednotná měna pro všechny rozhlasové stanice a poskytuje především informace o postavení jednotlivých stanic v rámci rozhlasového trhu, se samozřejmě realizuje v ČRo řada dalších výzkumů jiného typu, které reagují na potřebu našich stanic nebo ČRo jako celku. Tyto výzkumy se týkají mimo jiné i různých programových záležitostí, mohou se věnovat např. hodnocení pořadů jejich posluchači, atp... Výzkumy jsou jak kvantitativní, tak kvalitativní, řeší určitý konkrétní problém, ale nejsou to výzkumy pravidelné. Pro jejich zadání a specifikaci je vždy třeba přesně definovat, co výzkum má řešit.“ (Rozhovor s Ivou Klůsovou, Praha, srpen, 2011; osobní archiv autorky) 76 Prime time (česky nejlepší čas) – část vysílací doby, v níž je statisticky zjištěna nejvyšší poslechovost. Prime time se liší u různých typů stanic a programových okruhů. (MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999)

42



podle mnoha statistik nad celoevropský průměr. Ve vyspělých zemích převažuje trend soukromých komerčních stanic, které mají vyšší křivku poslechovosti než stanice veřejnoprávní, veřejné či státní. Třetí okruh - Vltava je v tomto ohledu výjimkou, její rating77 výrazně snižuje Českému rozhlasu celkový průměr. Čímž paradoxně naplňuje svou hlavní funkci tak, jak ji programová struktura veřejnoprávního média vytváří. „Představa, že Vltavu jako celoplošný okruh budou poslouchat statisíce lidí, je utopická,“ poznamenává78 Rudolf Matys. Stanice je navzdory a právě proto nezastupitelná obsahem svého vysílání, například pořady věnovanými poezii.

Vltava, stejně jako ostatní stanice – veřejnoprávní i soukromé – se v nejvyšších hodnotách poslechovosti pohybuje v ranní a popolední době. K otázce večerní poslechovosti Rudolf Matys podotýká79, že k posluchačům Vltavy patří i ti, kteří nejsou příznivci večerních televizních programů, popřípadě nevlastní televizní přijímač a i na ty je třeba myslet. Jeho slova potvrzují i dílčí průzkumy.

3. 2. 1 Poslechovost celoplošných okruhů Pro rychlou orientaci na Grafu 1 je zachycena časová řada vývoje poslechovosti stanice ČRo 1 - Radiožurnál ve všech třech programech – všední den / sobota / neděle.

77

Rating - v procentech vyjádřená poslechovost určitého pořadu (stanice), a to vzhledem k celkovému počtu domácností vlastnících rozhlasový přijímač. (MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999) 78 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011(záznam z osobního archívu autorky) 79 Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

43



Graf 1: Průběh poslechu ČRo 1 - Radiožurnál [Zdroj: Data: RadioProjekt 2.1. – 30.6.2011, Realizace pro Sdružení komunikačních a mediálních organizací – MEDIAN a Stenmark80]

Analogicky na Grafu 2 je zachycena časová řada vývoje poslechovosti stanice ČRo 2 Praha ve všech třech programech – všední den / sobota / neděle.

Graf 2: Průběh poslechu ČRo 2 - Praha [Zdroj: Data: RadioProjekt 2.1. – 30.6.2011, Realizace pro Sdružení komunikačních a mediálních organizací – MEDIAN a Stenmark81] 80 81

Radio Projekt, realizace pro SKMO - Median a STEM/MARK, 2.1. - 30.6.2011 Radio Projekt, realizace pro SKMO - Median a STEM/MARK, 2.1. - 30.6.2011

44



V Tabulce 2 jsou zachyceny maxima poslechovosti výše zmíněných dvou stanic. Tabulka 2: Vrcholy poslechovosti ČRo 1 - Radiožurnál a ČRo 2 - Praha [Zdroj: Graf 1 a Graf 2]

Maximální poslechovost

Vysílací čas

Počet posluchačů

ČRo 1 – Radiožurnál

sobota 8:15 – 8:30

téměř 250 000

ČRo 2 – Praha

všední den 8:45 – 9:00

více než 160 000

V současnosti má Český rozhlas tři miliony koncesionářů v případě domácností, sto dvacet pět tisíc v případě právnických a fyzických podnikajících osob.82

3. 2. 2 ČRo 3 - Vltava, masové médium či menšinový okruh Na první pohled je Vltava celoplošnou stanicí s dalekosáhlou tradicí, renomé podloženým skutečným obsahem a kvalitní produkcí, je spojena s množstvím kulturních osobností. V takovém světle nepůsobí jako okruh zacílený na menšinového posluchače. Dílčí průzkumy naznačují, že převážná většina obyvatel preferuje jiné rozhlasové struktury a její povědomí o obsahu vysílání je velmi povrchní.

I s méně než jedním procentem poslechovosti je Vltava největší kulturní institucí v České republice. „Vltava je šedesát, sedmdesát naplněných hledišť Národního divadla. Je to tedy stále masová záležitost,” říká Rudolf Matys. „Naší snahou by mělo být pokrýt širší rádius a nepreferovat vlastní vkus. Je to věc volby. Buď pracuji v instituci, která má svůj určitý základní kámen, nebo se rozhodnu například pro alternativní divadlo, které má svou jistou specifikaci,“83 poznamenává Martin Velíšek84. Miloš Doležal jeho slova doplňuje: „Spektrum posluchačů je široké, například narozdíl od literárního časopisu, který odebírá zaměřená skupina. Rozhlasové vysílání jde průřezem obyvatelstva, je třeba sledovat zájmy všech.“ 82

Informaci platnou k roku 2011 poskytl Ondřej Beran, vedoucí Útvaru rozhlasových poplatků

ČRo. 83 84

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen, 2011(záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Martinem Velíškem, Praha, srpen, 2011(záznam z osobního archívu autorky)

45



Z původního konceptu stanice kultivovat obyvatelstvo, přes profilaci ke stanici pro kulturně založeného náročného posluchače, zůstal do jisté míry opodstatněný předpoklad, že stanici od masového média ostrou hranicí dělí vzdělání posluchače. Miloš Doležal souhlasí85, že většinu posluchačů vyděluje stupeň vzdělání, středoškolský a vysokoškolský. Poznamenává však, že to není faktor zásadně determinující. Tím, co Vltavu odlišuje ve vztahu k posluchači od jiných stanic, je nárok na soustředěný poslech. Tedy její posluchač je vystaven nároku vyšší úrovni recepce. Podobně jako s jinými faktory je třeba počítat také s tím, že ne vždy je posluchač soustředěný a naladěný na obsahově závažnou, popřípadě koncentrovanou výpověď pořadu. O to významnější úlohu Vltava má, uspokojit vyšší nároky, ke kterým je třeba soustředěnosti, tady a teď. Na otázku masovosti lze nahlížet z různých úhlů. V prostoru kultury je třetí okruh jednoznačně institucí schopnou aktivně oslovující početné publikum. Ve srovnání mediálním zaujímá společensky a institucionálně jinou úlohu. „Z tohoto pohledu celá Vltava je menšinovým žánrem,“ říká Rudolf Matys. „Domnívám se, že se nesmí srovnávat s pomyslným mediálním koláčem, ale s kulturním, do kterého patří veřejná čtení, divadelní představení, vernisáže nebo náklad básnických publikací.“86 Posluchači se, již v počátcích vysílání, velmi záhy rozdělili do velkých skupin s jistými převažujícími zájmy, proto dnes, když má rozhlas možnost vysílat na několika okruzích, toho využívá. Vltava své místo má i s přihlédnutím ke statisticky nízké poslechovosti. Souhrnem lze tedy říci, že se Vltava řadí mezi mediální spojení oslovující minoritu a mimo jiné naplňuje povinnosti veřejnoprávního média, tedy uspokojit společenské menšiny. Z hlediska kulturních institucí je opodstatněné ji považovat za médium masové.

Propagace proti koncepci Poznámka je pouze krátkou „notickou“ upozorňující na další problematickou oblast – propagaci veřejnoprávní stanice pro náročného diváka. Charakter třetího programového okruhu jde v samotném základě proti myšlence komerce a reklamy. Ideální se, podle 85

Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha,

srpen 2011(záznam z osobního archívu

autorky) 86

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011(záznam z osobního archívu autorky)

46



Rudolfa Matyse87, ukazuje propagace v užších, kulturně zaměřených kruzích, ve snaze vyhnout se kulturocentrismu – spíše jako upozornění na aktuality než celkovou propagaci stanice. Konkurence masové kultury a jejího prostředí je silná. Propagace stanice znamená spíše osvětu a představení nabídky auditivní kultury.

3. 2. 3 Poslechovost pořadů věnovaných poezii Vzhledem k nízkému počtu posluchačů s ohledem na typ stanice se zvyšuje pravděpodobnost statistické chyby a velikost publika především sobotního a nedělního programu třetího vysílacího okruhu Českého rozhlasu neumožňuje zobrazit průběh denního poslechu tak, aby dostatečně odrážel reálný stav. Poslechovost poezie ve všední

den

(desetiminutové odpolední

cykly) zaznamenává vůči

pořadu

jí

předcházejícímu (Trylek věnovaný klasické hudbě) lehký pokles. Víkendová poslechovost celého programu má křivku s nižšími hodnotami, avšak stabilnější. Podle slov88 dramaturga Martina Velíška odpovídá poslechovost těchto pořadů postavení poezie u nás obecně, například ve srovnání s tím, kolik se tiskne knih veršů a básní, jak se poezii věnuje televize a jiné sdělovací prostředky. „Bál bych se, kdyby poezie zcela z programu rozhlasu vymizela. Je jí podstatně méně než třeba v šedesátých letech. Ale stále je to něco fascinujícího,“ říká k poslechovosti poezie Rudolf Matys.89

Poslechovost všedního dne Graf 3 zachycuje časovou řadu vývoje poslechu ČRo 3 - Vltava všedního dne.

87

Rozhovor s Milošem Doležalem, Praha,

srpen 2011(záznam z osobního archívu

autorky) 88

Rozhovor s Martinem Velíškem, Praha, srpen

2011(záznam z osobního archívu

autorky) 89

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen 2011(záznam z osobního archívu autorky)

47



Graf 3: Průběh poslechu ČRo 3 – Vltava, průměrný všední den [Zdroj: Data: RadioProjekt 2.1. – 30.6.2011, Realizace pro Sdružení komunikačních a mediálních organizací – MEDIAN a Stenmark90]

Z Grafu 3 lze jeho vyhodnocením získat statistické údaje kontinuálního výzkumu91 poslechovosti ČRo 3 - Vltava pro období 2. ledna – 30. června 2011, zprůměrňováno vzhledem ke všednímu dni, což zachycuje Tabulka 3.

Tabulka. 3: Statistické vyhodnocení poslechovosti [Zdroj: Graf 3]

Sledovaný statistický znak

Jeho průměrná všední den

Počet denních posluchačů

59

Odpovídající podíl české populace ve věku 12 – 79 let v procentech

0,7

Průměrná doba denního poslechu v minutách

122

90 91

hodnota

Radio Projekt, realizace pro SKMO - Median a STEM/MARK, 2.1. - 30.6.2011 totéž

48

za



Alespoň jednou v uplynulých sedmi dnech od posledního průzkumu poslouchalo stanici Vltava 171 tisíc posluchačů, tedy 1,9 procenta populace České republiky. „Stanice obsadila šestou pozici v pořadí celoplošných stanic podle hodnoty ukazatele denního dosahu, tedy počtu posluchačů v průměrném dni,“ uvádí doktorka Iva Klůsová.

Z Grafu 3 vyplývá, že desetiminutový pravidelný cyklický pořad věnovaný poezii, vysílaný každý všední den ve 13:30 hodin, zaznamenává průměrnou poslechovost šestitisícového publika. V průběhu pořadu podle statistiky ovšem opustí rozhlasový přijímač necelý tisíc aktivních posluchačů, přičemž v následující půlhodině poslechovost strmě stoupá směrem k odpolední špičce na úroveň dvanácti tisíc posluchačů.

Víkendová poslechovost

Dle Ivy Klasové v případě víkendové statistiky je, jak již bylo uvedeno, počet denních posluchačů přibližný.

Sobotní Svět poezie ve 22:45 hodin si v průměru naladí šest tisíc posluchačů. Nedělní dopolední Souzvuk od devíti hodin poslouchá přibližně devět tisíc posluchačů, Nedělní verše ve 12.:05 hodin opět přibližně šest tisíc posluchačů.

Ačkoli je poslechovost třetí stanice v průběhu soboty a neděle v průměru nižší než ve všední den, posluchačů poezie úměrně k týdennímu poslechu výrazně neubývá.

3. 2. 4 Přímá zpětná vazba Vedle průzkumů a statistik existuje užší a více kontaktní vztah mezi tvůrcem a jeho posluchačem. Zpětnou vazbu autorům vytvářejí přímé ohlasy.

„První reakce získávám od kolegů. Případně v redakci fungují redakční poslechy. Každý týden vybereme jeden pořad, který si společně rozebereme. Dále od spolupracovníků z jiných redakcí, kteří se střídají v celodenním poslechu a psaní denního hodnocení, občas

49



od hlasatelů. A poté od posluchačů. To, že druhou stranu a její reakce nevidím, je pro mě dodnes to nejtěžší, i když už jsem si trochu zvykla. Nevidím reakce. Proto když potkám živého posluchače Vltavy, tak pro mne zastupuje svými názory třeba sto lidí. Nakonec i sám sobě je člověk posluchačem,“ odpovídá na otázku reflexe pořadů redaktorka Vladimíra Bezdíčková92. „Fenomén rozhlasového přijímače tkví také v tom, že si mohu jako autor hotový pořad ještě před vysíláním poslechnout ve studiu. To je ale stále poslech v zaměstnání. Teprve z přijímače slyším výslednou práci,“ říká její kolegyně Alena Zemančíková. „Po převratu (v roce 1989, pozn. autorky) vzniklo iniciativou našeho někdejšího, nedávno zesnulého šéfa literární redakce Jana Halase93 a dalších s ním spřízněných přátel občanské sdružení, které není závislé na rozhlasovém managementu, Sdružení pro rozhlasovou tvorbu94. Díky tomu, že pořádáme ročně tři společná členská setkání, na kterých se poslouchají pořady a diskutuje se o nich, můžeme se potom bavit a hodnotit vzájemnou práci, navíc získáváme názory kolegů z různých stran. To považuji za velice příjemné a prospěšné. Pro mne osobně byl právě pan Halas skvělým zrcadlem, jako člověk velice otevřený, vzdělaný, uvážlivý, přitom nesevřený letorou. Tedy to jsou další zdroje cenných zpětných reakcí, zkušenějších i stejně nebo méně zkušených kolegů,“ dodává Alena Zemančíková95.

Přímé vazbě posluchače a veřejnoprávního rozhlasu, jeho výběru poslechu a konkrétně i vztahu k poezii se věnuje čtvrtá praktická kapitola.

92

Rozhovor s Vladimírou Bezdíčkovou, Praha, srpen 2011(záznam z osobního archívu autorky) Jan Halas (1945 – 2010); publicista, novinář, rozhlasový redaktor; syn básníka Františka Halase. 94 Webové stránky archivu ČRo: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu. http://www.rozhlas.cz/archiv/oarchivu/_zprava/797658 (platnost odkazu k 20. 8. 2011) 95 Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011(záznam z osobního archívu autorky) 93

50



4 DOTAZNÍKOVÝ PRŮZKUM Posluchač u rozhlasového přijímače ten, pro nějž služba Českého rozhlasu, v tomto případě nadstandardní, výběrová, služba s posláním, vzniká. Fakt, že třetí stanice ČRo vyžaduje k poslechu vyšší soustředěnost a posluchačskou náročnost, okruh stálého publika ohraničuje. A to částečně věkem a vlivy, které jsou s ním spojené, prostředím, vzděláním, stejně tak schopností soustředěnosti, úvahy, temperamentem a vlivem dalších faktorů. Žádný z nich však nelze považovat za nepřekročitelně determinující, i mezi „náročnými posluchači" můžeme tedy najít člověka, jehož vzdělání, sociální původ nebo například věk nepatří do představy vybrané cílové skupiny posluchačů. Pro určitý stupeň orientace v některých skutečnostech, které se váží k poslechovosti stanice ČRo 3 - Vltava, jsem se rozhodla uskutečnit jednoduchý empirický výzkum. Nejprve bylo třeba upřesnit cíl šetření: šlo mi především o postavení této stanice mezi ostatními stanicemi z pohledu posluchačů, pojímání její programové skladby s důrazem na poezii (pestrost, časovost, vhodnost pořadů, zařazení poezie), ale také i na technické možnosti poslechu. K naplnění cíle jsem zvolila kombinaci metody dotazníkové a osobního řízeného rozhovoru, neboť primárně šlo o vhodnou volbu vzorku populace a dokreslování odpovědí podpůrnými technikami. Původní záběr oslovených byl necelým dvojnásobkem skutečně odpovídajících. Prostřednictvím krátkého dotazníku jsem oslovila sto respondentů. Výběr byl záměrný pro padesát žen a padesát mužů, rovnoměrný s pokrytím čtyř věkových kategorií, tedy v každé s dvaceti pěti respondenty (1. kategorie: méně než třicet let, přitom nejmladšímu dotazovanému bylo patnáct let; 2. kategorie: třicet až čtyřicet pět let, 3. kategorie: čtyřicet pět až šedesát let, 4. kategorie: šedesát a více let). Samotnému průzkumu předcházela otázka po poslechu rozhlasu jako takového. Je třeba poznamenat, že tato původní skupinu „rozvrstvila“ nerovnoměrně s procentuálně vyšším zastoupením mužů vůči ženám v poměru přibližně 6:4. Postupně jsem však následným výběrem docílila věkové a genderové vyváženosti vzorku respondentů. Dalším a velmi důležitým hlediskem pro volbu vzorku respondentů, který jsem uplatnila v rámci krátkého bloku identifikačních otázek na začátku dotazování, byla poslechovost dotazovaných, a to konkrétně Českého rozhlasu 3 - Vltava, přinejmenším občasná. (V

51



tomto ohledu se jevila kombinace dotazníkové metody a osobního řízeného rozhovoru jako optimální.) Tato pasáž dotazníku víceméně posloužila jako tzv. „nálevka“ pro navození správné atmosféry a vysvětlení, které respondenta informovalo o důvodu, smysluplnosti a aplikaci tohoto šetření. Vztah k poezii, jako další možné síto (vzhledem ke stanovenému cíli dotazování), jsem úmyslně při výběru respondentů předem nebrala v úvahu, domnívám se, že ve prospěch samotného dotazníku. Oblasti poezie byla v dotazníku věnována pozornost následně. Samotnou realizaci dotazování jsem technicky provedla formou jednotlivých a skupinových rozhovorů, i tzv. dotazováním na ulici. Dotazník jsem sestavila ve strukturované formě. Je složen z dvanácti otázek v pevném pořadí. První dvě jsou identifikační – pohlaví a věk, které byly sledovány především z důvodu dodržení výše zmíněných charakteristik vzorku respondentů. (Pro potřeby tohoto textu proto není účelné se jimi zabývat, proto je v dalším nekonkretizuji.) Dále v této části dotazování následoval blok důležité osobní interakce tazatele a dotazovaného k získání informace o poslechovosti stanice ČRo 3 - Vltava dotazovaného, ale i o smyslu dotazování, aby byly jeho odpovědi co nejvíce relevantní. Dalších deset dotazů mělo stanovené pořadí a charakter výběrových (tedy s možností jediné odpovědi) uzavřených, polootevřených a trichotomických otázek (vyjma první z nich, jejíž polootevřený charakter byl určen posléze z původní otevřené formy otázky). Závěr dotazníku spočíval v krátkém volném rozhovoru navazujícím obsahově na otázky v dotazníku. Tento rozhovor vedl k případnému upřesnění odpovědí. K vyhodnocení dotazníku jsem zvolila jednoduchou kvantifikaci získaných dat a její grafickou vizualizaci s následným komentářem spíše kvalitativního charakteru. Komentáře jsou podpořeny a doplněny informacemi získanými závěrečnými osobními rozhovory s respondenty či jejich bezprostředními reakcemi v průběhu dotazování, ale i zasazením získaných kvantitativních výsledků do příslušných souvislostí. Získané informace jsou tak upřesněny doplněním komentáře v dílčích vyhodnoceních u jednotlivých

otázek.

Pro

grafické

zpracování

jsem

využila

konstrukcí

třídimenzionálních koláčových grafů (3-D pie chart) v pracovním prostředí programu Microsoft Office Excel. Přitom pro možnosti snadného srovnání jsem provedla přepočet získaných absolutních ukazatelů do jejich relativního vyjádření, tyto jsou umístěny

52



v popisku příslušné výseče koláče. Přepočty jsou realizovány jednoduchou procedurou v tomtéž systému. (Sto procent odpovídá stu respondentů.)

Poznamenejme: Výběrový soubor o rozsahu jednoho sta respondentů (tedy ti, kteří dotazník zodpověděli) slouží k nastínění situace a k případné identifikaci konkrétních jevů a skutečností, na nichž se mnohdy oslovení rozhlasoví recipienti shodují se samotnými tvůrci a pracovníky třetí stanice ČRo. Data získaná tímto empirickým dotazováním poskytují inspiraci ke konstrukci dalších statistických výstupů, možnosti detailnějších statistických šetření. Jde zejména o zohlednění identifikačního filtru výběrového vzorku respondentů, využití technik k vyhodnocení kontingenčních tabulek, zkoumání závislosti statistických znaků, testování určitých statistických hypotéz a dalších.

4. 1 Otázka první

Kterou stanici Českého rozhlasu nejčastěji posloucháte?

Nabízené odpovědi: a) Český rozhlas 1 - Radiožurnál b) Český rozhlas 2 - Praha c) Český rozhlas 3 -Vltava d) regionální stanici e) Radio Wave f) jiné

53



Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Kterou stanici Českého rozhlasu nejčastěji posloucháte?

6%

4%

20%

42%

a) Český rozhlas 1 - Radiožurnál b) Český rozhlas 2 - Praha c) Český rozhlas 3 - Vltava d) regionální stanici e) Radio Wave f) jiné

18%

10%

Graf 4: Koláčový graf – vyhodnocení 1. otázky [Zdroj: Vlastní zpracování]

Poznámka: V této otázce byla nabídka odpovědí sestavena dodatečně, a to takto: pět nejčastěji se vyskytujících odpovědí (stanic) získalo svou vlastní kategorii, poslední šestá kategorie pak zahrnuje všechny ostatní odpovědi (tj. s nízkou četností vyskytující se stanice) pod názvem „jiné” – v grafu vyznačeno růžovou barvou.

Přehled odpovědí, analýza a dílčí komentář: Tab. 4: Přehled odpovědí – otázka 1. [Zdroj: Vlastní zpracování]

Eventualita

Slovně

Zastoupení posluchačů

a)

Český rozhlas 1 - Radiožurnál

42 %

b)

Český rozhlas 2 - Praha

10 %

c)

Český rozhlas 3 - Vltava

18 %

d)

regionální stanici

20 %

e)

Radio Wave

6%

f)

jiné

4%

Ačkoli všichni dotazovaní poslouchají stanici ČRo 3 - Vltava, mnozí z nich dají častěji přednost jiné stanici. Vysoké procento posluchačů Radiožurnálu je vázáno

54



pravděpodobně na potřebu informovanosti. Mnozí posluchači totiž potvrdili, že především v celou hodinu přeladí na zpravodajskou stanici, aby měli čerstvé informace. Naopak někteří využívají internetu, zatímco poslouchají nejčastěji uváděný – zábavný, vzdělávací, publicistický nebo literární pořad, zpravodajství vstřebávají ve čtené podobě. Mnozí upřednostňují regionální stanice, které jim propojují místní kontext, pravidelné informace, hudbu i publicistické a slovesné pořady, podle jejich slov, v příjemném a nenáročném vyvážení. Více než počet posluchačů, kteří si zvolí Vltavu jako nejposlouchanější stanici, se už při prvním dotazu ukázal podstatný čas, kdy stanici poslouchají, viz otázku čtvrtou. Mnozí z posluchačů volí střídavý poslech Českého rozhlasu a komerčního rádia – podle nálady. Soukromé stanice přitom poslouchají spíše z důvodu poslechu hudby, ČRo ladí s důrazem na slovo a informaci (sedm respondentů uvedlo volbu Českého rozhlasu k poslechu hudebních pořadů – jazz, klasická nebo alternativní hudba, konkrétně čtyřikrát zazněl pořad Čajovna).

4. 2 Otázka druhá

Jaký obsah vysílání je pro vás důležitý?

Nabízené odpovědi: a) Zpravodajství b) Hudba c) Publicistika d) Vzdělávací pořady e) Literární pořady f) Jiné

55



Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem:

Jaký obsah vysílání je pro vás důležitý? 8%

zpravodajství

14%

38%

hudba publicistika vzdělávací pořady

8%

literární pořady 16%

jiné

16%


Poznámka: V této otázce bylo slovo „důležitý” prezentováno spíše jako „nejdůležitější”, neboť je možná jediná odpověď.


Eventualita

Slovně


a)

zpravodajství

38 %

b)

hudba

16 %

c)

publicistika

16 %

d)

vzdělávací pořady

8%

e)

literární pořady

14 %

f)

jiné

8%

Vzhledem k identifikačnímu předvýběru dotazovaných a jejich vztahu k poslouchanému slovu je malé procento těch, kteří upřednostňují poslech samotné hudby. Mnozí posluchači přitom projevili odpor ke stanicím koncipovaným čistě hudebně. Ti, kteří

56



poslouchají rozhlas v klidu, nikoli jako kulisu k práci nebo na cestě do zaměstnání, vyjádřili podporu audioknihovnám. Ve spojení s počátečními otázkami současně vyšlo najevo, že téměř třetina z dotazovaných poslouchá živé rozhlasové internetové vysílání. Čas a prostor k poslechu je jedním z hlavních dělících ukazatelů, které jsou přitom nefunkční ve vyhodnocení cílové skupiny. Lidé, kteří mohou trávit čas v prostředí své domácnosti a věnovat se poslechu rozhlasu, tvoří jen zlomek posluchačské základny. Poznamenejme, že samotní tvůrci a pracovníci ČRo 3 s politováním shledávají, že nemají mnohdy možnost z důvodu pracovní doby poslouchat relace, které je zajímají.

Na otázku, zda by dokázali poslouchat dvacet čtyři hodin denně slovo, s převahou slovesných pořadů nad zpravodajstvím a aktuální publicistikou, uvedlo všech sto respondentů „Ne.“, z toho v osmdesáti šesti případech striktní „Ne.“, ostatní se přiklonili k méně rázné formulaci: „Nebylo by mi to příjemné." V této souvislosti je vhodné zmínit slova Aleny Zemančíkové, která jako dlouholetá a zkušená redaktorka literární redakce upozornila na téměř nerealizovatelnost stanice věnující se pouze slovesné tvorbě pro její vysokou náročnost. „Představte si, jak náročný provoz a výroba pořadů by to byla. Je třeba si uvědomit, že hudební pořady jsou finančně i časově poměrně méně náročné“96 Odpověď konfrontuje plánovaný koncept změn ve veřejnoprávním médiu a jeho realizaci (viz Kapitolu 3.1). Soulad slova a hudby, v celé i dílčí koncepci programové struktury třetího programu ČRo, ocenilo svými slovy, bez dotazu, celých čtyřicet oslovených.

4. 3 Otázka třetí Zahlcuje dnešní komerční produkce rozhlasové posluchače, vytrácejí se kvalitní pořady? Nabízené odpovědi: a) Ano, i Český rozhlas směřuje ke komerčnějšímu rázu vysílání b) Ano, ale posluchač má stále na výběr ze stanic, které tomuto trendu nepodléhají 96

Rozhovor s Alenou Zemančíkovou, Praha, srpen 2011 (z osobního archivu autorky)

57



c) Ano, ale Český rozhlas tvoří výjimku d) Ne, nemám ten pocit Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Zahlcuje dnešní komerční produkce rozhlasové posluchače, vytrácejí se kvalitní pořady?

14%

a) Ano, i Český rozhlas směřuje ke komerčnějšímu rázu vysílání

25%

b) Ano, ale posluchač má stále na výběr ze stanic, které tomuto trendu nepodléhají c) Ano, ale Český rozhlas tvoří výjimku

33% 28%

d) Ne, nemám ten pocit



Eventualita

Slovně


a)

Ano, i Český rozhlas směřuje ke

25 %

komerčnějšímu rázu vysílání b)

Ano, ale posluchač má stále na výběr ze

stanic,

které

tomuto

28 %

trendu

nepodléhají c)

Ano, ale Český rozhlas tvoří výjimku

33 %

d)

Ne, nemám ten pocit

14 %

Většina oslovených posluchačů důvěřuje Českému rozhlasu jako veřejnoprávnímu médiu, které má prioritu udržet jistou úroveň vysílání.

58



Zatímco druhá skupina (početně se velmi blížící výše zmíněné skupině), v koláči vyznačená vínovou barvou, řadila mezi „klasické" a „stanice komerčních prvků téměř prosté" vedle Vltavy i ČRo 2 - Prahu a ČRo 6, popřípadě svou regionální stanici. Třetí skupina posluchačů (rovněž svým početním zastoupením nepříliš vzdálená výše zmíněným dvěma skupinám), v koláči vyznačená žlutou barvou, vyčlenila jako nekomerční pouze ČRo 3 - Vltavu.

Osm dotazovaných uvedlo, že prostoupení komerčního obsahu částečně vítá jako možný oddech od soustředěného poslechu.

4. 4 Otázka čtvrtá V jakou denní dobu nejčastěji posloucháte rozhlas?

Nabízené odpovědi: a) V průběhu celého dne, doma, popř. i v práci b) Ráno a večer nebo později v noci c) Pouze večer a v noci d) V dopoledních hodinách e) V odpoledních hodinách f) Nepravidelně

59



Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: V jakou denní dobu nejčastěji posloucháte rozhlas?

a) v průběhu celého dne, doma, popř. i v práci 17%

b) ráno a večer nebo později v noci

19%

c) pouze večer a v noci

14%

d) v dopoledních hodinách 22% 16%

e) v odpoledních hodinách

12% f) nepravidelně



Eventualita

Slovně


a)

v průběhu celého dne, doma, popř. i v

19 %

práci b)

ráno a večer nebo později v noci

22 %

c)

pouze večer a v noci

12 %

d)

v dopoledních hodinách

16 %

e)

v odpoledních hodinách

14 %

f)

nepravidelně

17 %

Většina dotazovaných uvedla, že je limitována svou prací, popřípadě školou. Mnozí z nich potvrdili, že po návratu ze zaměstnání nemají chuť poslouchat rozhlas. Je potěšující, že všechny nabízené škály jsou početním zastoupením vcelku vyrovnané. To může být inspirací tvůrcům pořadů stanice ČRo - 3 Vltava. Informace získaná v této odpovědi vybízí k možným budoucím statistickým diagnostikám při bližším zohlednění

60



identifikačních otázek (v případě tohoto dotazníku především pohlaví a věkové kategorie – zjemnění výsledků, hledání závislostí, ověřování hypotéz apod.) či položením dalších doplňujících otázek.

Odpovědi tedy nekopírují přesnou křivku denní poslechovosti. Jejich rozvinutím se ukázalo, že mnozí respondenti zapínají rozhlas kvůli konkrétní relaci, ke které je láká zájem, obliba a kterou mají spojenou se svým denním rytmem nebo návykem. Nejčastěji v tomto duchu odpovídaly obě krajní zastoupené věkové skupiny, tedy posluchači mladší třiceti a starší šedesáti let.

4. 5 Otázka pátá Jaký literární nebo literárně hudební pořad stanice 3 – Vltava posloucháte pravidelně?

Nabízené odpovědi: a) Četba na pokračování b) Souzvuk c) Schůzky s literaturou d) Svět poezie e) Jiný f) Žádný z pořadů neposlouchám pravidelně


61



Jaký literární nebo literárně hudební pořad stanice 3 – Vltava posloucháte pravidelně? Četba na pokračování Souzvuk 14%

4% 7% 2%

52% 21%

Schůzky s literaturou Svět poezie Jiný Žádný z pořadů neposlouchám pravidelně


Poznámka: V této otázce opět zdůrazňuji jedinečnost odpovědi, tedy otázka je kladena ve smyslu, který pravidelný pořad z nabízených by si respondent s nejvyšší pravděpodobností nenechal ujít.


Eventualita

Slovně


a)

Četba na pokračování

14 %

b)

Souzvuk

4%

c)

Schůzky s literaturou

7%

d)

Svět poezie

2%

e)

Jiný

21 %

f)

Žádný z pořadů neposlouchám

52 %

pravidelně Mnozí z respondentů uváděli mezi pravidelně poslouchanými pořady spíše diskusně a

62



hudebně zaměřenou Čajovnu a kulturně zpravodajskou Mozaiku. Nadpoloviční většina respondentů neposlouchá pravidelně žádný z nabídky pořadů. Což může být opět výzvou pro tvůrce programu a jejich možnosti experimentovat a hledat cesty k neotřelým pořadům. Je zajímavé, že z nabízených konkrétních pořadů poměrně malé procento respondentů má zájem o pravidelnost, snad až na časově navazující linku Četby na pokračování.

Prvním pěti skupinám respondentů, tedy necelé polovině, byla položena doplňující otázka zohledňující jejich priority. V případě kolidování oblíbeného slovesného pořadu s jinou aktivitou by v takto nastavené možnosti odpovědí třecet devět z nich volilo pořadí divadlo/ koncert/ zábava - rozhlasové vysílání - televize (v pořadí podle nejvyššího upřednostnění).

4. 6 Otázka šestá

Čtete poezii, dostáváte se k ní i jiným způsobem?

Nabízené odpovědi: a) Čtu, poslouchám, vyhledávám její produkci b) Nečtu, dostávám se k ní jiným způsobem: rozhlas a divadlo c) S poezií přijdu do kontaktu pouze díky poslechu Vltavy d) Nečtu a nevěnuji jí pozornost

63



Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Čtete poezii, dostáváte se k ní i jiným způsobem?

a) čtu, poslouchám, vyhledávám její produkci 24%

b) nečtu, dostávám se k ní jiným způsobem: rozhlas a divadlo

42%

16% 18%

c) s poezií přijdu do kontaktu pouze díky poslechu Vltavy d) nečtu a nevěnuji jí pozornost



Eventualita

Slovně


a)

čtu, poslouchám, vyhledávám její

24 %

produkci b)

nečtu, dostávám se k ní jiným

16 %

způsobem: rozhlas a divadlo c)

s poezií přijdu do kontaktu pouze

18 %

díky poslechu Vltavy d)

nečtu a nevěnuji jí pozornost

42 %

I ze vzorku dotazovaných, kteří již prošli předvýběrem, byť neorientovaným k oblibě poezie, ale přesto s určitým vztahem k pořadům stanice s náročnějšími pořady, je patrné, že poezie je menšinovou oblastí poslechu i čtenářského zájmu.

64



Podrobnějším zjištěním (které zde z důvodu rozsahu práce neuvádím, byť poukazuji na jeden z jeho výstupů) v první skupině převládají mladí lidé do třiceti pěti let a mnozí z nich začali poezii psanou vyhledávat až po jejím rozhlasovém poslechu. Do první skupiny se začlenil také gymnazista, který četby poezie i prózy na Vltavě využívá ke studiu a částečně jím nahrazuje čtení veškeré povinné literatury a objevuje tu, která se v učebních směrnicích nevyskytuje. Z oslovených, kteří vnímají poezii prostřednictvím rozhlasu, nadpoloviční většina ocenila intimitu a možnost naslouchání o samotě nebo v klidném prostředí, pouze s přítomností promlouvajícího hlasu.

4. 7 Otázka sedmá Vyhovuje vám programové uspořádání třetí stanice ČRo?

Nabízené odpovědi: a) Ano b) Ne c) Neznám přesný program Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Vyhovuje vám programové uspořádání třetí stanice ČRo?

26% a) Ano b) Ne 52%

c) Neznám přesný program

22%


65




Eventualita

Slovně


a)

Ano

52 %

b)

Ne

22 %

c)

Neznám přesný program

26 %

Více než polovina respondentů je spokojena s programovou skladbou stanice. Ti, kteří projevili

nespokojenost,

většinou

zmiňovali

nevhodné

vysílání

odpoledních

publicistických cyklů, popřípadě jim vadí časté prokládání hudebních pořadů slovem nebo hlasatelskými avízy. Je jich přibližně tolik, jako těch, kteří k této stanici mají vztah, avšak bližší informace o ní nesledují.

Naproti tomu posluchači vyhledávající spíše slovo považují hudebně slovesnou koncepci stanice za ideální, hudební pořady jsou pro ně prostorem k duševnímu oddechu. Ačkoliv pro hudebně citlivé, popřípadě vzdělané posluchače bývá poslech hudebního pořadu často velice soustředěným okamžikem.

4. 8 Otázka osmá Naplňuje pestrostí vysílání Český rozhlas jako veřejnoprávní instituce na třetí stanici svůj statut a své poslání?

Nabízené odpovědi: a) Ano b) Ne c) Nedokáži posoudit

66



Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Naplňuje pestrostí vysílání Český rozhlas jako veřejnoprávní instituce na třetí stanici svůj statut a své poslání?

29% a) Ano b) Ne c) Nedokáži posoudit

59% 12%



Eventualita

Slovně


a)

Ano

59 %

b)

Ne

12 %

c)

Nedokáži posoudit

29 %

Třetí skupina dotazovaných se nejvíce zdráhala posoudit, co všechno je cílem širokého záběru a zájmu vysílání této stanice. Je zajímavé, že ačkoli v předchozích bodech dotazníku většina respondentů uvedla, že je Vltava určena náročnému posluchači, nyní přemýšleli ve škále libovolné pestrosti pořadů, nikoli pestrosti již v rámci sevřenějšího konceptu programu stanice. Obdobně tak, že hrubá proporcionalita odpovědí této trichotomické otázky vcelku kopíruje strukturu odpovědí v otázce předchozí (tedy sedmé).

67



Zdůvodnění záporné odpovědi druhé skupiny přitom byla nejrozpačitější. Zatímco zastánci současné služby ČRo odpovídali v duchu nezbytnosti „veřejné" instituce, šíře záběru rozhlasových okruhů, duálního systému vůči komerční sféře a vyvažování „masové kultury" v negativním smyslu tohoto sousloví, druhá skupina většinou odpovídala stručně – s poskytováním služby média, které si jako koncesionář platí, není zcela spokojena. V jednom případě byla zpochybněna zásada nestrannosti, ve dvou nespokojenost se zplošťováním obsahu, jeden názor se vztahoval k nedostatku krásné literatury, esejů, a postrádání ze stanice ČRo 2 - Praha zmizelého pořadu, věnovaného poezii mladých do třiceti let, Zelené peří97.

4. 9 Otázka devátá Má poezie v programu Vltavy dostatečné místo?

Nabízené odpovědi: a) Domnívám se, že ano b) Ne c) Nemám o poezii zájem, je mi to jedno d) Nedokáži posoudit


97

Vysílání pořadu bylo ukončeno v lednu 2011

68



Má poezie v programu Vltavy dostatečné místo?

a) Domnívám se, že ano 33%

36%

b) Ne c) Nemám o poezii zájem, je mi to jedno

19%

d) Nedokáži posoudit

12%


Poznámka: Tato otázka je cíleně zařazena až na předposlední místo ve sledu dotazů, a současně ob dvě otázky nesouvisející s otázkou vztahující se k poezii. Otázka zabývající se poezií je na šestém místě v dotazníkovém archu. Devátou otázku lze částečně vnímat jako kontrolní otázku k otázce šesté.


Eventualita

Slovně


a)

Domnívám se, že ano

36 %

b)

Ne

12 %

c)

Nemám o poezii zájem, je mi to

19 %

jedno d)

Nedokáži posoudit

33 %

69



Poměrně vysoký počet posluchačů sledované stanice neměl přehled o množství jejích pořadů věnovaných poezii. Z hlediska možnosti částečné kontroly s otázkou šestou je zajímavé, že v souvislosti s programovým zařazením poezie na této stanici a takto koncipovanou otázkou svůj nezájem o poezii potvrdilo pouze devatenáct respondentů, zatímco přibližně v polovině dotazování, přesněji v otázce šesté, nezájem o poezii projevilo celkem čtyřicet dva respondenti.

4. 10 Otázka desátá Má Český rozhlas 3 – Vltava mezi dalšími veřejnoprávními i soukromými stanicemi, co se týká literárně slovesných pořadů, adekvátní náhradu nebo konkurenci?

Nabízené odpovědi: a) Ano b) Ne c) Částečně, spíše ne

Vyhodnocení odpovědí je zachyceno koláčovým grafem: Má Český rozhlas 3 - Vltava mezi dalšími veřejnoprávními i soukromými stanicemi, co se týká literárně slovesných pořadů, adekvátní náhradu nebo konkurenci?

13%

2%

a) Ano b) Ne c) Částečně, spíše ne

85%


70




Eventualita

Slovně


a)

Ano

2%

b)

Ne

85 %

c)

Částečně, spíše ne

13 %

Odpovědi první, pouze dvoučlenné, skupiny byly mylné, v prvním případě z důvodu nedostatečné znalosti programů ostatních stanic, v druhém se otázka setkala s neústupností tázaného. První z respondentů jmenoval stanice ČRo D-dur a Leonardo jako náhradu, navíc šířenou digitálně a internetem, tedy pomocí nových médií. Dotazovaný se přímo domníval, že obě mladší stanice vznikly, aby v budoucnu nahradily v digitální sféře třetí vysílací okruh. Druhý z respondentů jmenoval slovenské Rádio Devín, které na svém rozhlasovém přijímači na území Česka naladí a jehož obsah považuje za koncepčnější a solidnější. Třetí skupina spíše souhlasila se zápornou odpovědí, přesto si ponechala rezervu odpovědí napůl. Druhá skupina vyjádřila především vděk za existenci stanice určené náročnému posluchači a možnost jejího poslechu navzdory tomu, že nejsou jejími pravidelnými, ale mnohdy jen zřídkavými posluchači.

4. 11 Shrnutí Z realizovaného dotazníkového výzkumu je vidět, že Stanice ČRo 3 – Vltava nepatří k masově vyhledávané. I ti posluchači, kteří ji reflektují, častěji dávají přednost poslechu jiných stanic ČRo. Význam je přikládán zpravodajskému Radiožurnálu, regionálním stanicím a času vysílání toho určitého pořadu na stanici ČRo 3 – Vltava. Vyplývá taktéž, že je

třeba brát v úvahu současné možností informačních a

komunikačních technologií a sociálních sítí, a využívat vlastní „nadčasovosti“ poslechu vytipovaných pořadů prostřednictvím (nejčastěji) internetu.

71



U poslechovosti převažuje hudební a zpravodajský profil stanic. Nepomíjivým indikátorem vývoje poslechovosti je komercionalizace vysílání. Výhradně vybraný pořad stanice uvádí asi polovina dotazovaných. Zájem o poezii není vysoký, ačkoli dotazovaní vesměs vítali existenci pořadů jí věnovaných a možnost jejich poslechu. Poněkud diskutabilní je výpověď otázky 6. versus 9. vyplňující triangl: já – poezie – ČRo 3 – Vltava, která se jeví výpovědní silou v těchto případech jako protichůdná vůči oblibě pořadů s poezií. Jen zhruba polovině respondentů vyhovuje skladba pořadů zmíněné stanice. Podíl žádosti hudby na úkor slova na této stanici se nezdá být respondenty rozhodně preferován. Je vidět, že dotazníkový výzkum prokázal řadu zajímavých zjištění. Získané statistiky mohou posloužit jako orientační fakta posluchačskému zaměření a odezvy, jako reflexe pro tvůrce programu stanice ČRo 3 – Vltava.

72



ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce bylo nastínit cestou různých metod jednak z teoretických zdrojů, jednak nekomplikovaným empirickým výzkumem postavení poezie v rámci programového schématu stanice Český rozhlas 3 - Vltava. K prvnímu pojetí řešení předsevzaté problematiky jsem přistoupila zmapováním vybraných historických i současných písemných faktografických a informačních zdrojů (viz citace v textu),

osobními

rozhovory

s profesionály

(Rudolfem

Matysem,

Alenou

Zemančíkovou, Vladimírou Bezdíčkovou, Milošem Doležalem a Martinem Velíškem), poslechem audionahrávek a vlastním poznáním. Konfrontovala jsem především současné postavení poezie a pořadů jí se zabývajících na stanici ČRo 3 - Vltava z pohledu programové proporcionality, zájmu, perspektivy, ale i negativních stránek jak ze strany posluchačů, tak ze strany tvůrců vysílání zmíněné stanice. Tyto své snahy jsem završila dalším pojetím dosažení předsevzatého cíle, a to dotazníkovým šetřením posluchačské odezvy a jeho statistickým vyhodnocením. Lze říci, že hlavní cíl práce byl naplněn realizací uvedených podcílů. Dospěla jsem k řadě konkrétních informací, které jsem podrobně komentovala v textu své bakalářské práce. Z výzkumu je vidět, že Stanice ČRo 3 - Vltava nepatří k výhradně vyhledávané. Je třeba reflektovat současné možnosti informačních a komunikačních technologií, a tím časoprostorovou svobodu k poslechu. Zájem o poezii není vysoký. (U poslechovosti převažuje hudební a zpravodajský profil stanic. Svou roli hraje komercionalizace vysílání.) Přibližně polovině dotázaných vyhovuje skladba pořadů zmíněné stanice ČRo 3 – Vltava. Podíl žádosti hudby na úkor slova na této stanici se nezdá být respondenty rozhodně preferován. Což může být vhodným ukazatelem pro budoucí vývoj stanice a podnětné pro tvůrce pořadů a programu ČRo 3 - Vltava.

Rudolf Matys uvedl slova svého přítele Antonína Brouska, básníka, novináře, překladatele, publicisty a pedagoga: "Rozhlas je jako velká letadlová loď. Tak velká, že se nikdy nemůže potopit. Nejsi v generačním médiu, musíš být objektivní, zapomenout na své osobní závazky, dát příležitost i těm, kteří ti nejsou zcela po chuti. Sloužíš. To je

73



láska k rozhlasu."98

Poezie

v rozhlase

není

pouhou

službou

společnosti,

veřejnoprávní

nutností

demokraticky pokrýt všechny žánry. Je vztahem k jazyku, jeho čistotě a vytříbenosti. Menšinový žánr neznamená bezvýznamný. Ačkoli je počet posluchačů poezie dle uvedených statistik na hranici zaznamenatelnosti, je stále relevantní. Úsilím tvůrců slovesné redakce by nadále mělo být plnohodnotné naplnění prostoru, který mají k dispozici. Nutno poznamenat, že v celkovém objemu vysílání je to prostor nevelký. Při posuzování výsledků jejich práce by měla být zohledněna i náročnost výroby slovesných pořadů. Tvůrci pořadů jsou obklopováni stále novými podněty, invencemi, nápady, jak oživit starší texty a zpřístupnit je dnešnímu posluchači. Rozhlas a poezie spojují všednodennost, civilnost s uměním. Spoluvytváří uměleckou hodnotu, pro posluchače jsou (mohou být) současně pravidelným nesvátečním společníkem. Rozhlas má možnost šířit poezii, a to velmi nenásilnou cestou. Dává prostor intimitě i sdílení. Psané verše získávají zvukovou stránkou novou hodnotu.

Nakonec chci zmínit skutečnost, že zpracování této bakalářské práce mi otevřelo řadu nových, podnětných a zajímavých problematik, kterými by bylo v budoucnu přínosné se zabývat. Ve vzájemném propojení teoretické i praktické roviny. Rudolf Matys uvedl slova svého přítele Antonína Brouska, básníka, novináře, překladatele, publicisty a pedagoga: "Rozhlas je jako velká letadlová loď. Tak velká, že se nikdy nemůže potopit. Nejsi v generačním médiu, musíš být objektivní, zapomenout na své osobní závazky, dát příležitost i těm, kteří ti nejsou zcela po chuti. Sloužíš. To je láska k rozhlasu."99

Poezie v rozhlase není pouhou službou společnosti, veřejnoprávní nutností demokraticky pokrýt všechny žánry. Je vztahem k jazyku, jeho čistotě a vytříbenosti. Menšinový žánr neznamená bezvýznamný. Ačkoli je počet posluchačů poezie dle uvedených statistik na hranici zaznamenatelnosti, je stále relevantní. Úsilím tvůrců slovesné redakce by nadále mělo být plnohodnotné naplnění prostoru, který mají k dispozici. Nutno poznamenat, že v celkovém objemu vysílání je to prostor 98 99

Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen, 2011 (záznam z osobního archívu autorky) Rozhovor s Rudolfem Matysem, Praha, srpen, 2011 (záznam z osobního archívu autorky)

74



nevelký. Při posuzování výsledků jejich práce by měla být zohledněna i náročnost výroby slovesných pořadů. Tvůrci pořadů jsou obklopováni stále novými podněty, invencemi, nápady, jak oživit starší texty a zpřístupnit je posluchači. Rozhlas s poezií spojují všednodennost, civilnost s uměním. Spoluvytváří uměleckou hodnotu, posluchači přitom mohou být pravidelným nesvátečním společníkem. Rozhlas má možnost šířit poezii, a to velmi nenásilnou cestou. Dává prostor intimitě i sdílení. Psané verše získávají novou hodnotu.

75



POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Odborné publikace HARŠE, Jiří; MARŠÍK, Josef. Václav Růt, Rozhlas, 1936 - 1996. Sborník příspěvků ze Semináře Sdružení pro rozhlasovou tvorbu a Katedry žurnalistiky. Praha: Sdružrní pro rozhlasovou tvorbu, 1997. 72 s. JIRÁK, Jan. Kontrola médií veřejné služby jako interpretační problém. Ve sborníku Česká televize : věc veřejná. Praha : Česká televize, 2000. s. 65 JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-7178-697-7 KARPATSKÝ, Dušan. Malý labyrint poezie. Praha: Albatos; druhé, přepracované a rozšířené vydání, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1 Kodex České televize: Zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Praha: Česká televize, 2003. 43 s. ISBN 80-8500546-8 KOLEKTIV AUTORŮ. Ilustrovaný encyklopedický slovník. Praha: Academia, 1981. 960 s. ISBN 505-21-856 KOŽÍK, František. Předmluva in Študijný zošit metodického kabinetu. Bratislava: Metodický kabinet Čs. Rozhlasu, 1958. 105 s. KOŽÍK, František. Rozhlasové umění. Praha: Českomoravský kompas, 1940 MARŠÍK, Josef. Úvod do teorie rozhlasového programu. Praha: Univerzita Karlova, Karolinum. 1995. 106 s. ISBN 382-61-95 MARŠÍK, Josef. Výběrový slovníček termínů slovesné rozhlasové tvorby. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1999. 60 s. MUKAŘOVSKÝ, Jan. Český verš: obecné zásady a vývoj novočeského verše in Československá vlastivěda, svazek III. Praha: Sfinx, 1934 MUKAŘOVSKÝ, Jan. Kapitoly z dějin české poetiky I, Praha: Melantrich, 1941 OSVALDOVÁ, Barbora; HALADA, Jan a kol. Praktická encyklopedie žurnalistiky.

76



Vyd. 2., doplněné. Praha : Libri, 2002. 240 s. ISBN 80-7277-108-6 Psychologie, estetika a rozhlasová publicistika; sborník příspěvků ze semináře Katedry žurnalistiky IKSŽ FSV UK. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 1998 SEIFERT, Jaroslav. Na Vlnách TSF. Praha: Nakladatelství V. Petra, 1925 ŠTĚRBOVÁ ALENA. Rozhlas a slovesné umění. Olomouc: Rektorát univerzity Palackého v Olomouci, 1976 ŠTĚRBOVÁ, Alena. Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouci, 2001. s. 113 ŠTĚRBOVÁ ALENA. Rozhlas a slovesné umění II. Olomouc: Rektorát univerzity Palackého v Olomouci, 1991. s. 75 VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu

/příspěvek k 70.

výročí/. Praha: Studijní a výzkumné oddělení ČRo, 1993. s. 144

Periodika MATYS Rudolf. Velice neúplný pokus o inventuru rozhlasových literárních žánrů.In: Magazín kllubu Vltava. I. část. prosinec 2004 – únor 2005. IX. ročník, číslo IV, 12 s. MATYS Rudolf. Velice neúplný pokus o inventuru rozhlasových literárních žánrů.In: Magazín klubu Vltava. II. část. březen 2005 – květen 2005. X. ročník, číslo I, 20. s.

Právní předpisy Zákon o Českém rozhlasu č.484/1991 Sb. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 468/1991 Sb. Zákon o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů č. 348/2005 Sb. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 231/2001 Sb.

77



Internetové zdroje Český rozhlas: Kodex Českého rozhlasu. [online]. 2011 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z: . Český rozhlas: Statut Českého rozhlasu. [online]. 2011 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z: . ČRo 3 Vltava: Přehled programu stanice ČRo 3 – Vltava na rok 2011. [online]. 2011 [cit. 2011-08-20]. Dostupné z: . DigiZone,cz: Staronový ředitel chystá radikální změny. Začne už dnes. [online]. 2011 [cit. 2011-08-28]. Dostupné z: . EBU. [online]. 2011 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: .

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: Přehled programu ČRo 3 - Vltava pro rok 2011

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Programová struktura stanice ČRo 3 - Vltava Tabulka 2: Vrcholy poslechovosti ČRo 1 - Radiožurnál a ČRo 2 - Praha Tabulka 3: Statistické vyhodnocení poslechovosti Tabulka 4: Přehled odpovědí – otázka 1. Tabulka 5: Přehled odpovědí – otázka 2. Tabulka 6: Přehled odpovědí – otázka 3. Tabulka 7: Přehled odpovědí – otázka 4. Tabulka 8: Přehled odpovědí – otázka 5. Tabulka 9: Přehled odpovědí – otázka 6. Tabulka 10: Přehled odpovědí – otázka 7.

78



Tabulka 11: Přehled odpovědí – otázka 8. Tabulka 12: Přehled odpovědí – otázka 9. Tabulka 13: Přehled odpovědí – otázka 10.

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Průběh poslechu ČRo 1 – Radiožurnál Graf 2: Průběh poslechu ČRo 2 – Praha Graf 3 Průběh poslechu ČRo 3 – Vltava, průměrný všední den Graf 4: Koláčový graf – vyhodnocení 1. otázky Graf 5: Koláčový graf – vyhodnocení 2. otázky Graf 6: Koláčový graf – vyhodnocení 3. otázky Graf 7: Koláčový graf – vyhodnocení 4. otázky Graf 8: Koláčový graf – vyhodnocení 5. otázky Graf 9: Koláčový graf – vyhodnocení 6. otázky Graf 10: Koláčový graf – vyhodnocení 7. otázky Graf 11: Koláčový graf – vyhodnocení 8. otázky Graf 12: Koláčový graf – vyhodnocení 9. otázky Graf 13: Koláčový graf – vyhodnocení 10. otázky¨

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Výňatek ze Statu Českého rozhlasu Příloha č. 2: Výňatek z Kodexu Českého rozhlasu Příloha č. 3:

Přehled programu ČRo 3 – Vltava pro rok 2011

Příloha č. 4:

Na krátké slovo se současně publikujícími básníky

Příloha č. 5:

Koláž z tématických rozhovorů vedených s rozhlasovými tvůrci

79



PŘÍLOHY Příloha č. 1 Výňatek ze Statutu Českého rozhlasu100 Statut Českého rozhlasu vešel v platnost 1. března 2006, byl schválen Radou Českého rozhlasu 25. ledna 2006, v devíti článcích pojednává o základních ustanoveních instituce.

Článek II POSTAVENÍ ČESKÉHO ROZHLASU Český rozhlas je právní formou a způsobem zřízení institucí veřejné služby a provozovatelem vysílání ze zákona, slouží veřejnosti, je jí převážně financován a podléhá její kontrole. Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky a do zahraničí, a to analogově i digitálně. Český rozhlas je národní kulturní institucí zvláštního významu, poskytující veřejnou službu. Článek IV HLAVNÍ ÚKOLY ČESKÉHO ROZHLASU Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky a do zahraničí. Své úkoly plní Český rozhlas dle zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu. Český rozhlas dále plní své úkoly tím, že: pořizuje zvukové, případně zvukově obrazové záznamy za pomoci vhodných a dostupných technologií, nakupuje licence k užití záznamů audiovizuálních děl od zahraničních a tuzemských nositelů práv a smluvně poskytuje licence k užití jím vyrobených záznamů jiným osobám v tuzemsku a v zahraničí, spolupracuje s významnými vědeckými, kulturními a uměleckými organizacemi a společnostmi, podporuje českou rozhlasovou tvorbu, pečuje o profesionální a vzdělanostní rozvoj svých zaměstnanců, poskytuje rozšiřující služby ke svému vysílání mimo jiné prostřednictvím internetu a dalších mediálních nosičů, 100

Zdroj: Český rozhlas: Statut Českého rozhlasu. [online]. 2011 [cit. 2011-08-30]. Dostupné z: .

80



soustavně se zabývá analýzou a ohlasy svého vysílání, vytváří, udržuje, ochraňuje a využívá své archivní fondy. Český rozhlas poskytuje další služby a vyvíjí podnikatelskou činnost, která souvisí s předmětem jeho činnosti a neohrožuje jeho poslání. Český rozhlas je členem mezinárodního sdružení vysílatelů veřejné služby Evropská rozhlasová a televizní unie (EBU/UER), podílí se na mezinárodní spolupráci rozhlasových stanic veřejné služby, rozvíjí spolupráci s rozhlasovými stanicemi a tvůrci v zahraničí, zejména v EU. Český rozhlas každoročně organizuje mezinárodní festival původní rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio, mezinárodní soutěž mladých hudebníků Concertino Praga a národní soutěž mladých souborů a orchestrů Concerto Bohemia. Český rozhlas přispívá k rozvoji vzdělání a výzkumu v rozhlasových a multimediálních oborech. Český rozhlas připravuje širokou personální základu pro práci v rozhlase.

Článek XIV PROGRAMOVÉ ZÁSADY Český rozhlas zajišťuje splnění svého poslání především vysíláním vlastních programů. Program Českého rozhlasu tvoří tři pilíře - zpravodajství, kultura a vzdělání. Český rozhlas je oprávněn vysílat i programy získané na základě smluv od jiných rozhlasových stanic, nezávislých producentů a výrobců zvukových záznamů a snímků. Tvorba programů je upravena ve vnitřním organizačním předpisu Hlavní programové zásady Českého rozhlasu. V tomto předpisu jsou specifikovány programové zásady a základní principy programových standardů Českého rozhlasu, které jsou upraveny v obecně závazných právních předpisech upravujících rozhlasové vysílání, v tomto Statutu a v Kodexu Českého rozhlasu.

81



Příloha č. 2 Výňatek z kodexu Českého rozhlasu101 Kodex vznikl na základě Zákona o Českém rozhlase, který byl schválen Českou národní radou a vešel v platnost 7. listopadu 1991. Statut Českého rozhlasu byl aktualizován 25. ledna 2006. V příloze jsou uvedeny pouze hlavy, články a body vztahující se k tématu práce. Preambule

V souladu s posláním a vymezením rozhlasového vysílání jako služby veřejností, jak ji definovaly státy Rady Evropy a Evropské unie, Český rozhlas především: a) Poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů. b) Své programy vysílá svobodně a nezávisle. c) Podporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství zvláště se vyvaruje kulturní, sexuální, náboženské, rasové či politické diskriminace a společenské segregace. d) Představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek. e) Poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy. f) Vytváří pluralitní, nápaditou a rozmanitou programovou nabídku, která splňuje vysoká etická a kvalitativní měřítka, a nepodřizuje snahu o kvalitní výstup tlakům trhu. g) Vytváří a strukturuje programová schémata a programy, které mohou zaujmout širokou veřejnost, a přitom zůstávají vnímavými vůči potřebám menšinových skupin. h) Odráží rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti, aby napomohl vzájemnému porozumění a toleranci a podporoval soudržnost mnohonárodnostní a multikulturní společnosti. i) Aktivně přispívá k lepšímu poznání, pochopení a šíření národního, evropského a 101

Český rozhlas: Kodex Českého rozhlasu. [online]. 2011 [cit. 2011-08-30]. Dostupné .

82

z:



světového kulturního dění a dědictví. j) Provozuje rozhlasové vysílání do zahraničí a přispívá tak k propagaci dobrého jména České republiky. k) Pěstuje původní rozhlasovou tvorbu a dbá na to, aby programová schémata původní rozhlasovou tvorbu (rozhlasové hry a dramatizace, rozhlasové dokumenty, komponované literární a hudební pořady apod.) obsahovala. Český rozhlas pořizuje vlastní hudební nahrávky, zachycuje a archivuje nejlepší projevy českého interpretačního umění hudebního i slovesného. l) Rozšiřuje posluchačský výběr tím, že poskytuje nabídku programových služeb, jež provozovatelé vysílání s licencí běžně neposkytují. Nepovyšuje kritérium sledovanosti pořadů nad jejich kvalitu. Český rozhlas si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti. Musí však také dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu dědictví. Programy Českého rozhlasu ovládá tvořivý přistup, tolerance a kritické myšlení. Účelem existence rozhlasu jako služby veřejnosti je zajistit veřejnosti zdroj informací, kritické reflexe, umělecké tvorby a zábavy, které jsou chráněny před lobbistickými tlaky. Český rozhlas přispívá k vytváření prostoru pro svobodu slova, myšlení a tvorby, v němž může vyrůstat demokracie. Program a jednání Českého rozhlasu budou vždy poměřovány také etickými normami. Česky rozhlas vychází z mravních tradic evropského civilizačního okruhu. Předpokladem úspěšného plnění takto obecně vytyčeného poslání je poznáni potřeb obyvatel, proto bude Český rozhlas neustále hledat a posilovat zpětné vazby s veřejnosti. Rozhlas služby veřejnosti plní úlohu jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí v České republice. Tuto službu nelze uskutečňovat bez rozvinutí vlastní výroby rozhlasových pořadů a trvalé péče věnované původní tvorbě. Proto bude soustavně a systematicky sledovat české umění a podněcovat vznik, rozpracování a ztvárnění rozhlasových a uměleckých projektů do výsledné podoby, kterou by poté mohl zprostředkovat posluchačům. V souladu s čl. 5.1 až 5.6 bude vytvářet podmínky pro uplatnění tvůrců různých generací a rozličných uměleckých směrů. Pracovníci, kteří se podílejí na vysíláni služby veřejnosti, musí splňovat vedle

83



odborných požadavků také požadavky mravní. Odpovědnost těch, kteří oslovují statisíce lidí, je mimořádná i tím, že je stvrzována v nepřetržitém procesu a za všech objektivních i subjektivních okolností. Týmovou prací každodenně pomáhají rozvoji demokratické společnosti, obohacují veřejnost o nové poznatky, dávají prostor svobodné výměně názorů, pomáhají zachovávat tradiční hodnoty lidského života, rozvíjejí kulturní identitu a přispívají k orientaci ve světě. Pro Kodex je nejvyšším a nepominutelným kritériem, k němuž zavazuje humanistická tradice v nejširším slova smyslu, respekt k lidské důstojnosti založený na úctě k veškerým projevům existence.

Hlava I. Aktéři služby veřejnosti v oblasti rozhlasového vysílání

ČI. 1 Český rozhlas jako instituce 1.1. Český rozhlas je zřízen zákonem o Českém rozhlasu jako provozovatel rozhlasového vysílání poskytující službu veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů. V souladu s právním řádem a instituty veřejné kontroly v něm zakotvenými vyvíjí činnost nezávisle, nestranně a neutrálně. 1.2. Český rozhlas neumožní nikomu mimo jeho platnou organizační strukturu rozhodovat o zařazeni nebo nezařazeni určité informace nebo materiálu do programu. Pravomoc soudů nebo správních úřadů, případně jiných subjektů, založená zákonem zůstává nedotčena. Pracovnici Českého rozhlasu nepodlehnou případnému nátlaku na zařazení nebo nezařazení určité informace nebo materiálu do programu, pokud by zařazení bylo v rozporu s tímto ustanovením, jakož i ostatními ustanoveními Kodexu. 1.3. Český rozhlas je povinen pečlivě posuzovat, zda pořady či jejich části nesměřují, ať již otevřeně nebo skrytě, k prosazováni určitých obchodních nebo politických zájmů. 1.4. V zájmu uchování nestrannosti a neutrality se Český rozhlas jako instituce musí zdržet zveřejňování vlastních stanovisek k záležitostem veřejného zájmu, vyjma záležitosti dotýkající se činnosti vymezené mu zákonem a otázek regulace rozhlasového vysíláni. Toto ustanovení se nedotýká uveřejňování hodnotících soudů, které nereprezentují názor Českého rozhlasu jako instituce a jsou uváděny v rámci jednotlivých pořadů v souladu s jejich dramaturgickým pojetím při dodržení pravidel obsažených v Kodexu.

84


1.5.

Český


rozhlas

nesmí

svého

programu,

zejména

zpravodajských

nebo

publicistických pořadů, zneužívat k prosazováni vlastních institucionálních zájmů. 1.6. Zpravodajství a publicistika vážící se k záležitostem Českého rozhlasu musí bez výjimky respektovat pravidla obsažená v čl. 6.1 až 6.18. Při jejich zpracování se musí postupovat obdobně, jako by byla podávána informace o jiné instituci nebo podniku v České republice. V případě, že je Český rozhlas subjektem určitého sporu, není přípustné zvýhodnit jej prostorem, který má být ve zprávě věnován jeho vyjádření nebo prezentaci jeho postoje. 1.7. Čl. 1.1 až 1.5 nebráni Českému rozhlasu zařazovat do programu upoutávky na pořady nebo jiné aktivity související s plněním závazku služby veřejnosti.

Čl. 2 Posluchač na prvním místě 2.1 Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti v oblasti rozhlasového vysílání tvorbou a šířením rozhlasových programů na celém území České republiky a do zahraničí v rozsahu stanoveném Zákonem o Českém rozhlasu. 2.2 Programy Českého rozhlasu umožňují svobodné šíření, výměnu, případně konfrontaci informací, názorů a postojů. Základní smysl jeho působení spočívá ve vytváření otevřeného prostoru pro veřejnou rozpravu o otázkách veřejného zájmu a pro sdělování rozmanitých zkušeností či prožitků vnímání světa. 2.3 Český rozhlas dbá při naplňování zákonem a Kodexem uloženého závazku služby veřejnosti o uspokojení potřeb obyvatele - rozhlasového posluchače. Za tímto účelem systematicky a pravidelně analyzuje údaje o potřebách a přáních jednotlivých posluchačských skupin i o tom, jak odvysílané pořady hodnotí. Každé programové rozhodnuti s výjimkou programových rozhodnutí, která se vztahují k vysílání pro menšiny a k vysílání menšinových žánrů, musí přihlédnout k výsledkům takto prováděných reprezentativních výzkumů, přičemž se ovšem uplatňuje výrazně odlišný způsob v zadávání a vyhodnocování dostupných dat oproti provozovatelům rozhlasového vysílání s licencí, a to především zacílením na kvalitativní ukazatele. Uvedené pravidlo však nebrání tvůrčím experimentům, jejichž cílem je vyzkoušet nebo probudit zájem o určitý žánr nebo způsob zpracování pořadu nebo o témata, a nebrání tomu, aby Český rozhlas sledoval, vytvářel a uchovával i tvorbu, která plně nekoresponduje s momentálními společenskými preferencemi.

85



2.4 Český rozhlas usiluje o to, aby maximum posluchačů našlo v rozhlasovém vysílání témata, která je zajímají. Z celku svého programu nevylučuje žádnou skupinu obyvatel nebo téma takové skupině vlastní. Současně však ve své programové skladbě klade i důraz na čas pro menšinové žánry a témata, která ostatní provozovatelé rozhlasového vysílání v České republice ve svém programu nenabízejí buď vůbec, anebo jen v omezené míře. Proto je povinen se věnovat také tématům a žánrům přihlížejícím k potřebám a zájmům seniorů, nemocných či zdravotně postižených, lidí v obtížné sociální situaci, mladých rodin, národnostních či etnických menšin a dalších menšinových skupin žijících na území České republiky. 2.5 Český rozhlas nesmí zasahovat do osobnostních práv posluchačů, zejména je nepřípustné uchýlit se k ponižování důstojnosti člověka, urážet nebo neodůvodněně vyvolávat pocity úzkosti či strachu. 2.6 Český rozhlas dbá při kontaktu s posluchači na ochranu jejich soukromí. Bez souhlasu posluchače nezveřejní údaj, který by prozrazoval, které pořady konkrétně jedinec sleduje, případně jak tyto pořady prožívá či hodnotí. 2.7 Český rozhlas zařazuje do svého vysílání pořady a programové prvky, na které mají posluchači možnost bezprostředně reagovat. 2.8 Český rozhlas se zabývá každým vážně míněným podnětem posluchače či stížností, a je-li uvedena zpáteční adresa, zašle na ni odpověď bez zbytečného odkladu. 2.9 Reklamace snížené technické kvality vysílání nebo chyb ve zpracování obsahu pořadu Český rozhlas vždy přezkoumává, aby posluchač bez zbytečného odkladu obdržel odpověď, zda na straně Českého rozhlasu nebo jeho smluvního partnera došlo k chybě, a v případě, že se tak stalo, jaká opatření k její nápravě byla přijata. 2.10 Český rozhlas i bez předchozího upozornění opraví podstatné chyby nebo nepřesnosti, kterých by se ve vysílání dopustil. Musí tak učinit neprodleně, jakmile je zjistí, je-li to možné ještě v příslušném vydání pořadu či bezprostředně po jeho skončení anebo v prvním příštím vydání pořadu. Při ochraně osob dotčených obsahem rozhlasového vysílání postupuje v souladu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání. 2.11 Český rozhlas je povinen informovat posluchače o původu a zdrojích informací a materiálů užitých ve vysílaných pořadech. Způsob podání takové informace se řídí povahou pořadu. Zvláštnosti tohoto pravidla platné pro zpravodajské a publicistické

86



pořady jsou upraveny v čl. 6.11. 2.12 Český rozhlas sleduje v oboru celosvětově dosahovanou úroveň rozhlasového vysílání a jeho inovace jak ve smyslu technickém, tak žánrovém, obsahovém a formálním s cílem zajistit s přihlédnutím k dostupným finančním možnostem nejvyšší možnou kvalitu služeb, zejména nebude bez vážného důvodu opožďovat zavádění nových technologií, které mají přímý vliv na kvalitu služeb nabízených posluchačům. 2.13 Český rozhlas zajišťuje, aby se posluchači mohli seznámit se zákulisím rozhlasového vysílání, jeho historii a vývojovými trendy. Pro naplnění tohoto úkolu především nabízí virtuální exkurze na internetu a pravidelně pořádá dny otevřených dveří v rozsahu, který nenaruší jeho běžný provoz.

Čl. 5 Tvůrce - základní předpoklad úspěchu 5.1 Tvůrce programu (pořadů), ať již jsou zaměstnanci či externími spolupracovníky Českého rozhlasu, považuje Český rozhlas za rozhodující předpoklad úspěšného naplňování služby veřejnosti. Proto všestranně vytváří dobré tvůrčí zázemí a podmínky pro svobodnou konkurenci nápadů a jejich realizaci založenou na rovné příležitosti, kterou musí předurčovat předem daná jasná a spravedlivá pravidla spolupráce s Českým rozhlasem. 5.2 Český rozhlas vystoupl na ochranu svobody projevu tvůrců bez ohledu na skutečnost, zda s ním právě spolupracuji, neboť protiprávní upírání svobody projevu jednomu z nich může v budoucnu vést k upření stejného práva dalším. Český rozhlas bude přiměřeně svým možnostem jednat solidárně, jestliže se tvůrce bez svého zavinění ocitne v nebezpečí v souvislosti s plněním svých profesionálních povinností. V zájmu pracovníků, kteří se pro výkon své práce v Českém rozhlasu dostanou bez svého zaviněni do nebezpečí či obtížné životní situace, vyvine Český rozhlas úsilí k zajištění nezbytné bezpečnostní a právní pomoci a po nezbytně nutnou dobu nouze též materiální podpory. 5.3 Český rozhlas respektuje právo tvůrce na integritu vlastního svědomí. Pokud zaměstnanec svému nadřízenému nebo externí spolupracovník osobě, která s ním za Český rozhlas jedná, předem oznámí, že mu svědomí nedovoluje pracovat na určitém tématu, bude takový tvůrce z práce na daném tématu uvolněn, aniž by za to

87



byl sankcionován. Za nevykonanou práci tvůrci nepřísluší odměna. Tvůrce nemůže být ani dodatečně nucen projevit se v pořadu způsobem, který odporuje jeho svědomí nebo kterým by měnil záměr a smysl svého díla. Dostane-li se v takovém případě do sporu s nadřízeným pracovníkem, čímž vyvstane možnost konfliktu svědomí, pak je Český rozhlas povinen spolu s tvůrcem, případně s profesní organizací, která ho s jeho souhlasem zastupuje, jednat o řešení vzniklých rozporů obdobným způsobem, jaký je upraven v čl. 5.6. 5.4 Český rozhlas je povinen chránit duševní vlastnictví tvůrců. Český rozhlas je povinen zabezpečit, aby předložené náměty nebo scénáře nebyly zneužity k poškození autorských práv. 5.5 Český rozhlas v souladu s autorským zákonem rozlišuje mezi zaměstnaneckým autorským dílem a díly ostatními. Rozhodování o užití a případných úpravách autorského díla vytvořeného zaměstnancem při plnění pracovních úkolů se řídí organizační strukturou Českého rozhlasu a nadřízený pracovník je oprávněn rozhodnout o úpravách zaměstnaneckého autorského díla, nebude-li tím snížena jeho hodnota. Zacházení s jinými díly než zaměstnaneckými se řídí smlouvou, kterou Český rozhlas s externím spolupracovníkem s dostatečným předstihem uzavřel. Český rozhlas je povinen dbát, aby, obsah těchto smluv byl smluvním stranám předem jasný a nedocházelo tak ke sporům ohledně určení práv k dílu. Tímto ustanovením není dotčen čl. 6.16. 5.6 Kodex musí zachovávat všichni tvůrci, kteří pracují pro Český rozhlas jako zaměstnanci nebo externí spolupracovníci. V případě vzniku konfliktu mezi zásadami, které pro tvůrce vyplývají ze samoregulačních profesních norem, a některým ustanovením Kodexu nebo interního předpisu Českého rozhlasu je tvůrce povinen na tuto skutečnost předem upozornit odpovědného pracovníka, který za Český rozhlas s tvůrcem jedná. Zaměstnanec je v takovém případě povinen upozornit svého nadřízeného. Český rozhlas je povinen spolu s tvůrcem, případně profesní organizací, která ho s jeho souhlasem zastupuje, jednat o překonání těchto rozporů. Při řešení vzniklých rozporů je třeba v prvé řadě ověřit soulad sporných norem s právním řádem a základními hodnotami, ze kterých vychází Kodex. V zájmu vyčerpání všech prostředků k překonání rozporu využijí Český rozhlas a tvůrce,

88



případně jeho zastupující organizace, možnosti dohodnout se na zprostředkovateli dohody z osobností obecně uznávaných v oboru, případně institucí nezávislých na obou stranách.

Hlava II. Specifické typy pořadů a některé další činnosti Českého rozhlasu

Čl. 8 Umělecké pořady 8.1 Český rozhlas přispívá k pěstování a rozvoji kultury a umění v České republice. Má proto za povinnost nabízet posluchačům pořady rozmanité žánrově i svým zaměřením, které mohou posluchače kulturně a umělecky obohacovat. V celku svého programu přinese ucelený přehled o umělecké tradici a aktuálním kulturním dění doma i v zahraničí. Posluchačům zprostředkovává umělecky hodnotnou hudební, slovesnou a dramatickou tvorbu, domácí i světovou. Součástí skladby uměleckých pořadů jsou také díla tvorby dokumentární. 8.2 Zvláštní pozornost věnuje Český rozhlas současnému umění a současné kultuře vůbec jako spolutvůrce a producent původních literárních a hudebních děl. Toto působení je neobyčejně významné zejména v dnešní fázi vývoje soudobé kultury, která trvale hledá soustředěnou a systematickou péči a podporu. 8.3 Český rozhlas si je vědom, že se posluchači, resp. jednotlivé posluchačské skupiny, vzájemně odlišují svým kulturním a uměleckým cítěním a žánry či uměleckými směry, kterým dávají přednost. Povinností Českého rozhlasu je uspokojit pokud možno celé spektrum posluchačských skupin.

Hlava III. Profesní a etické otázky a některé postupy při jejich řešení

Čl. 16 Jazykový projev

16.1 Český rozhlas je zavázán dbát o kultivovanost jazykového projevu. Vyjadřování hlasatelů moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že posluchači mohou takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam. 16.2 Český rozhlas má za povinnost vždy s ohledem na téma a žánr uvážlivě volit a

89



pečlivě užívat jazykových prostředků. Hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a publicistických pořadů jsou povinni vyjadřovat se v pořadech zásadně spisovným jazykem, ledaže by citovali či interpretovali výrok či chování jiné osoby nebo by použití nespisovného výrazu odpovídalo situaci (například uchováni autenticity rozhovoru nebo užití reportážní licence podle čl. 21.17 apod.). 16.3 Slovní formulace užité hlasateli, moderátory a redaktory ve vysíláni by se měly vyhýbat frázím, klišé nebo jinému zplošťování obsahu jazyka. Při sdělování informace nelze uplatňovat dobově populární výrazy či obraty na úkor přesnosti a věcnosti obsahu informace. Český rozhlas dbá, aby v pořadech nedocházelo k stereotypnímu opakování výrazů, jejichž obměnu lze při zachováni přesnosti zajistit. 16.4 Český rozhlas systematicky spolupracuje s jazykovými odborníky a v případě pochybností o užití správného výrazu je povinen vyžádat si jejich stanovisko, je-li to možné, ještě před nahráváním. Oprava jazykových chyb se přiměřeně řídí čl. 2.10.

¨

90


Příloha č. 3


Přehled programu ČRo 3 - Vltava pro rok 2011102

102

ČRo 3 Vltava: Přehled programu stanice Čro 3 – Vltava na rok 2011. [online]. 2011 [cit. 2011-08-20]. Dostupné z: .

91



Příloha č. 4 Koláž z tématických rozhovorů vedených s rozhlasovými tvůrci (Praha, srpen, 2011)

Rudolfem Matysem Alenou Zemančíkovou Vladimírou Bezdíčkovou Martinem Velíškem Milošem Doležalem

O ohraničení posluchačů Českého rozhlasu 3 - Vltava...

Martin Velíšek „Pravděpodobně učňovská mládež, aniž bych se jí chtěl dotknout, není cílovou skupinou třetí stanice. Přesto se domnívám, že nejvnímavějšími pro poezii, včetně pokusů, kdy se jí věnují aktivně, jsou lidé ve věku postpubertálním. Až po zkušenosti na vysoké škole, kdy se přechylují k próze a tuto oblast opouštějí. Troufám si říct, že poezie bude většinou oblastí zájmu středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných lidí. Především však těch, kteří mají přímo vztah k básním.“

Miloš Doležal „Stupeň vzdělání, stejně tak zaměření člověka hraje většinou roli. Ohlasy na poezii získává autor i tam, kde by je původně však nečekal. Můj přítel, polský básník, šel sám v rumunských horách po hřebenech. Po týdnu potkal mladý pár z Brna. Při vzájemném představení muž řekl, že je český inženýr, stavař. Můj přítel odvětil, že píše básně a je Polák. Ten mladý inženýr i jeho přítelkyně se zajímali, jaké. Mluvil tedy chvíli o svých verších a oni náhle zareagovali: „...Vždyť mi jsme je teď slyšeli v rozhlase!“ Ty verše byly vysílány v pořadu Sladké je žít, nedávno. Takto se, v rumunských horách, setkali a poznali. Muž z Brna byl technik a řekl, že příliš poezii neposlouchá, ale občas si poslechne tento pořad, protože ho má rád.“

92



Rudolf Matys „Jde-li o poezii, okruh posluchačů není limitován formálním vzděláním. Ovšem určitá načtenost, předpřipravenost, zejména u složitějších textů, je vhodná. Za normalizace a za celých čtyřicet let před listopadem 1989 se lidé naučili vnímat jinotaj. Takové ezopské čtení, kdy se něco říkalo a něco jiného se myslelo. To byla výborná a důležitá predispozice pro vnímání poezie, která je vždy takovým kufírkem s dvojím dnem. Generace byla citlivější k mnohovýznamosti. Podle mého názoru vzdělání není podstatné, důležitá je citlivost, nikoli však rozcitlivělost, na slovo. Význam. Na jazyk. Můj kamarád Pavel Šrut rád říká, že poezie je čističkou jazyka. Ta, která ho čistí od reklamně-obrázkové kultury, newspeakrových výrazů a podobně.”

O interpretaci textu...

Miloš Doležal „Herecká interpretace je vždy problematická. stejně tak však autorská. Ne každý autor je schopný číst, vystupovat veřejně, ne každý má cit pro akcent nebo dynamiku hlasu a prodat, co v textu je. Jiné cesty nejsou, než tyto zkoušet nebo kombinovat. Herecká, autorská, amatérská. Jednou z nich je spojení čtení autora s hercem, kdy vzniká zvláštní napětí mezi poučeným, školeným hlasem a neprofesionálním,

avšak svébytným.

Domnívám se, že největším problémem dnešní poezie právě je, jak ji prezentovat nahlas.“

Alena Zemančíková „Jedním z přístupů je vytváření různých komponovaných pořadů. Druhý přístup poezii představuje jako sféru výsostné práce s jazykem. Buďto hravým způsobem, kdy sledujeme téma a motiv, nebo se poezie vykládá a komentuje. Domnívám se, že je to také zapotřebí, protože zvukové médium jako rozhlas oproti literatuře postrádá možnost zastavit se, podívat se v textu zpět, vnímat grafickou úpravu. Někdy je třeba posloužit poezii jinak. Má to své meze. Grafickou poezii těžko můžeme vysílat přímo.“

93



Na téma zkušenosti s experimentální rozhlasovou poezií...

Alena Zemančíková „Jednou jsem dělala experimentální poezii básníka Zdeňka Barborky. Takovou procesuální báseň. Spolupracovali jsme na ní s režisérem Miroslavem Buriánkem v Plzni. Dnes by mi to možná už tak vzácné nepřipadalo, ale tehdy ano. Protože herec musel říkat útržky slov a nedokončené věty a převrácené verše. Z toho se pak skládal smysl.“

Vladimíra Bezdíčková „Nemám takovou osobní zkušenost. Ani nevím, jestli bych chtěla, zatím v sobě touhu po experimentu neslyším. Snažím se momentálně dokončit pro pořad Souzvuk Rilkeho Elegie. Pokouším se postavit je proti vzpomínkám jeho mecenášky a hledat její promítnutí v jednotlivých elegiích.“

Miloš Doležal „Pro mě je to především otázka interpretace a rozhlasového přednesu - velmi složitá. Interpretačních cest, už od počátku rozhlasu, zase tolik není. Vždy se objevovalo to, že ji interpretovali herci nebo samotní autoři. Sám si teď zkouším, aby poezii interpretovali neherci. Udělal jsem takový experiment, před třemi lety, požádal jsem, aby křížovou cestu polského básníka načetli lidé, kteří prožili Osvětim nebo komunistické kriminály. Myslel jsem při tom na to, aby dokázali vystupovat a mít minimální zkušenost s veřejným projevem. A setkalo se to s velmi dobrým ohlasem. Četbě dali svoji konkrétní hlubokou vnitřní zkušenost. To je také možnost.“

O významu poezie...

Miloš Doležal „Poezie, velmi intimní, jako pokus o zachycení hlubinných životních zážitků. Existuje samozřejmě i angažovaná nebo tématická poezie, angažovaná autorsky, tématická dramaturgicky. A není možné jí ubírat prostor. …Citlivost a vnitřní vnímání poezie je dnes menší. Dokonce i v zemích, jako je Polsko nebo Irsko, kde měla vždy zvláštní,

94



výsadní postavení. Čtenářská obec je zahlušena něčím jiným. Ale to neznamená, že by nadále neměla být. Jsem bytostně přesvědčený, že poezie k rozhlasu patří. Poezie je intimní zóna s jistou výpovědí a zážitkem a rozhlas je také nesmírně intimní médium. Můžete s ním být osamotě, je možné jím sdělovat věci, na které jinde není prostor a čas. Možná za dvacet, třicet let bude zase jiná zjitřenost a citlivost k poezii, možná větší nebo také naopak.“

95



Příloha č. 5 Na krátké slovo se současně publikujícími a rozhlasově vysílanými básníky Luborem Kasalem Petrem Králem Jiřím Hájkem Krchovským

Otázky pro... Lubora Kasala Čtete rád své verše nahlas a veřejně? Ano.

Neztrácí autorské čtení před publikem svoji intimitu? Je tím hlavním na poezii intimita? A co to vůbec je tahle intimita? Že poezii lze nejlépe číst pouze večer doma pod lampou? Ne. Intimita je jen jeden z možných přístupů. Je to stejné, jako poslouchat doma hudbu z rádia, ...z CD, internetu a podobně. A pak jít na koncert. Výpověď, tedy interpretace uměleckého díla je sice pokaždé trošku jiná, ale nelze přece říci, že jedno je lepší než druhé. Jak kdy a jak u čeho. Obecné pravidlo, podle kterého bychom stanovili, kdy je co lepší, neexistuje. Je nutno postupovat případ od případu.

Zmiňujete se o rozhlase. Ten onu intimitu udržuje? Asi ji udržuje v tom smyslu, že rozhlas většinou posloucháme víceméně sami, což však není ani dobře, ani špatně. Opakuji. Intimita není nic, co by se mělo neoddělitelně spojovat s poezií, respektive může se spojovat, ale nemusí, jak ostatně dějiny poezie dokládají víc než zřetelně.

Posloucháte třetí stanici českého rozhlasu? Vltavu poslouchám málo. Neboť i z toho mála, co jsem slyšel, jsem nabyl dojmu, že tamní literární pořady vycházejí vstříc jakési pokřivené představě o poezii. Básně

96



jako cosi smrtelně vážného a právě že pouze intimního, odtrženého od světa, v němž žijeme. Vulgárně, však velice přesně to vystihuje úsloví: Sraní mramoru. A takovéhle ušlechtilství od poezie vskutku nežádám. Ale třeba se pletu a Vltava se už změnila... zkusím to ověřit…

Kde má místo poezie v současném kulturním světě? No kde? Tam, kde mají místo ostatní umělecká díla, tedy všude tam, kde se odbývá veřejná komunikace. Odklon od souvislého textu je zřejmý. To ovšem není tragédie. Koneckonců všeobecná gramotnost je jev z hlediska historie velmi krátký, vlastně výjimečný. Když už si ale stále hrajeme na demokratickou, otevřenou a vzdělanou společnost, neměl by se tento odklon pod heslem „taková je doba“ podporovat i tam, kde by podporován být rozhodně nemusel, např. právě ve veřejnoprávních mediích.

A v rozhlase, i když ho - především Vltavu - tolik neposloucháte. Myslíte, alespoň z dojmu a informací okolo Vás, má poezie v rozhlase dostatečně velký prostor? Nevím. Nejspíš ne – usuzuji tak z toho, že nikde v oněch skutečně masových sdělovacích prostředcích nemá poezie dostatečně velký prostor. Že by zrovna rádio bylo výjimkou?

Naplňuje pestrostí svého vysílání Český rozhlas svůj veřejnoprávní statut? Nevím. Co se týče poezie, tak nejspíš ne.

Lubor Kasal * 25. ledna 1958 v Praze básník, publicista, nakladatel označovaný za autora adresné, místy až hrubé poezie uvádí vztah k nedávno zaniklému pořadu ČRo 2 - Praha Zelené peří autor osmi básnických sbírek

Srpen, 2011

97



Otázky pro ...Petra Krále Čtete rád své verše veřejně? Ano a ne.

Neztrácí autorské čtení před publikem svoji intimitu? Právě. Nebylo by dobré, kdyby nahradilo čtenářský styk s knihou.

Udržuje intimitu auditivní médium, jakým je rozhlas? Ne, to je podobně „lineární“ jako autorské čtení. K básním se nelze vracet. Navíc tu hrozí deformace textů hereckou recitací.

Posloucháte rozhlas? Potažmo kterou stanici?. Vltavu, hlavně ale opery.

Žádné slovesné pořady? V sobotu po opeře občas vyslechnu noční četbu básní.

Kteří autoři a jaké formy pořadů věnovaných poezii Vám v současném programovém schématu Vltavy chybějí? Znám jen ta sobotní čtení, ta jsou většinou příliš konvenční.

Má poezie v rozhlase dostatečně velký prostor? Sotva. Ale může ho mít větší?

Naplňuje pestrostí svého vysílání Český rozhlas svůj veřejnoprávní statut? To mi zní moc inspektorsky...

Kde má místo poezie v současném kulturním světě, ve společnosti. Čím nebo jak se změnilo, pokud se měnilo. Ach, tohle by právě chtělo zvláštní studii. Změnilo se, jak známo, postavení celé literatury a vůbec nezávislé tvorby, ve prospěch masmediální show. Nejhorší je, že

98



ta se teď s tvorbou zaměňuje.

Petr Král * 4. září 1941 v Praze především postsurrealistický básník, prozaik, eseista, autor několika desítek sbírek poezie.

Srpen, 2011

Otázky pro ...J. H. Krchovského Čtete rád své verše veřejně? Autorské čtení mně nevadí.

Neztrácí hlasitým čtením před publikem poezie svoji intimitu? Někdy se právě naopak posílí. Ale je už jiné kvality. To musejí posoudit spíše ti, kteří přišli a současně básně četli. Někdo raději čte, jiný říká, že skrze autorské čtení poezie pro něj dostává úplně jiný rozměr.

Posloucháte rozhlas? Proti rozhlasu nic nemám, ale nevyhledávám ho.

Nemáte ani oblíbený pořad - literární? Protože nemám televizi, tak poslouchám rozhlas občas jen jako kulisu přes den. Jediný pořad, který poslouchám sem tam, je Zelný rynk Aleny Blažejovské na brněnském rozhlase. Nebo si stanici naladím na zlomu neděle a pondělí ve tři hodiny v noci, než jdu spát, kdy běží reprízy. Co se týká přímo poezie, tak pořad Zelené peří, na Českém rozhlase 2 - Praha, zaplať pámbů už zanikl.

Myslíte, že má poezie v rozhlase dostatečně velký prostor?

99



To neumím posoudit.

Udržuje intimitu auditivní médium, jakým je rozhlas? Určitě jí dává jinou hodnotu. Ale jak říkám, rozhlas téměř neposlouchám.

Je podle vás stále dost těch, kteří mají vztah k poezii, kteří ji čtou nebo poslouchají? Bývám nazýván nejprodávanějším básníkem a díky tomu jsem už druhý rok jakž takž živ. Nemohu mít tedy pocit, že ne. Ale domnívám se, že zájem není celkově nijak velký. Ani nevím, jak jsem k tak početným čtenářům přišel.

Osobně máte poezii rád? Většinou slyším od svých čtenářů, což mne do určité míry těší, že poezii nemají nijak zvlášť rádi, že mají rádi tu moji. Mám to přesně tak. Poezii opravdu většinou „nemusím" a protože básně přecejen rád mám, musel jsem začít psát takovou, jaká mně vyhovuje.

J. H. Krchovský * 22. dubna 1960 v Praze básník (původně samizdatový), označovaný za dekadentního autora jeho autorský čtený projev patří v současnosti k nejcharakterističtějším k dnešnímu datu nejprodávanější žijící český básník autor osmi básnických sbírek

červenec, srpen, 2011

100

Poezie a její místo v programovém schématu stanice

Recommend Documents