Požehnání k narozeninám Velké životní jubileum je jednou z příležitostí, kdy se zamýšlíme nad tím, čím jubilanta potěšit a obdarovat. V případě paní docentky Nadi Bayerové bych chtěla vyslovit nějaké hodnotné slovo o tom, že její životní cestu lemují vědecké i osobní úspěchy a že kolem sebe rozdává úžasnou lásku, pochopení a trpělivost. Jak to však vyjádřit? Na mnohé zlomové i běžné životní situace tohoto druhu pamatuje právě benedikcionál, tj. kniha žehnání. Její podklad pochází z latiny, jednotlivé země pak rity přeložily, přizpůsobily kulturní situaci a zvykům země, schválila ji biskupská konference a kniha se začala používat v běžné liturgické praxi.1 Český benedikcionál, vydaný pro katolickou církev biskupskou konferencí v roce 1994, obsahuje zhruba 60 nejrůznějších žehnacích ritů.2 A tak pro tento příspěvek vybírám žehnání k narozeninám a provádím jeho analýzu.3 Požehnání Požehnání lidí mělo v historii veliký význam a nebylo zanedbatelnou skutečností pro šťastný život člověka. Bible jej spojuje s obrazy opravdové plnosti a představuje jej krásně hmotně jako dary zdarma získané od Boha, např. jako rozsáhlé potomstvo, velká stáda bravu a skotu a bohaté pastviny... Skrze tyto obrazy se znázorňovala Boží blízkost člověku a plnost požehnání, které vstoupily do jeho života. Také v díle církevních otců můžeme najít odkazy na to, jaký dopad má Boží požehnání na život člověka. Například sv. Augustin říká: „Rosteme, když nám Bůh žehná, a rosteme, když Boha chválíme“. Možná si tento fakt uvědomovali i Židé, protože většina židovských modliteb začíná právě žehnáním Bohu, konkrétními slovy „požehnaný je Hospodin...“, teprve potom se říká, proč je Hospodin požehnaný a za co se chválí... Beracha znamená v jednom významu také obdarování.4 Požehnání není jen jakékoliv pronesené slovo, je jím slovo, které se dotkne srdce člověka a změní ho k dobrému. Teprve takové slovo se může stát požehnáním. Když bychom použili jiný termín než český, např. řecký eulogein nebo benectio, mohli bychom to doslova 1
Viz článek Žehnání vína, v tisku. Česká verze má ve srovnání s americkou pouze poloviční rozsah a neuvádí vlastní text pro životní výročí či jubileum jako verze americká, na závěr ale přikládá text žehnání pro jiné příležitosti. 3 Po krátké konzultaci s odborníky jsem zvolila liturgické texty, tak, jak by se pro tuto příležitost pravděpodobně v praxi vybíraly. 4 Michael Špilar, přednáška: Ať nad vámi Hospodin rozjasní svou tvář, XIV KCHK , 2-6.července 2003, Ostrava, audiokazeta, vydalo studio Telepace, Kostelní. 2
přeložit jako „říci nebo vyslovit dobré slovo nad druhým“, říci takové „dobré slovo“, které má moc proměnit jeho život. To nám dává tušit, jak je slovo v našem životě velice důležité a jak je potřeba vážit, jaké slovo vložím na druhé, jestli dobré nebo zlé. Je možné vyslovit jak slovo požehnání, které působí dobro v životě člověka, tak slovo prokletí jako špatné slovo o bližním, jako stín temnoty, který druhé spoutává a svazuje.1 Křesťanství nás učí, že je důležité propůjčit svůj hlas požehnání, že to má svůj význam a že jsme všichni povoláni k tomu stát se dědici požehnání,2 máme tedy být služebníky dobrého slova, nikoliv smrti. Za jediné slovo, které mělo v minulosti takovou sílu, že dokázalo změnit zlořečení v požehnání, tedy špatné k dobrému, a dokázalo osvobozovat od zla, se odjakživa považovalo jméno Boží.1 Proto se žehnání děje zásadně ve jménu Božím. Blízkost Boží tváře totiž zahání nepřítele, takže požehnání vložené na člověka zahání nepřátelství a zlo. Boží blízkost znamená také Boží ochranu a pokoj. Příloha: Žehnání k narozeninám Výročí našich narozenin nám dává možnost si uvědomovat, že Bůh je původce a dárce života. Je to však také vhodná příležitost pro to, abychom poděkovali lidem okolo nás za jejich blízkost a lásku. Úvod V.: Milost a pokoj ať je s vámi se všemi. Odp.: I s tebou. Celebrant uvede obřad těmito nebo podobnými slovy:
Každý rok, když oslavujeme výročí našeho narození, si připomínáme dar života, který jsme od Boha obdrželi. Také věk je Boží dar a máme být za něj tvůrci vděční. Lidé požehnaného věku mají životní zralost a zkušenosti, které mohou předávat. Chceme proto dnes nejen vzdávat díky za naši jubilantku, ale také za její rodinu, příbuzné a přátele, za všechny ty, kteří ji milovali a prokazovali jí lásku a dobrodiní. Chceme též při této příležitosti vyprošovat naši jubilantce dar trpělivosti a věrné odevzdanosti do Boží vůle, aby dovedla snášet možné obtíže a úskalí, která na ni s postupujícími léty mohou začít doléhat, a vyprošovat jí, aby uměla vždy důvěřovat v Boží dobrotu. Čtení Božího slova Fp 1, 3-4; 1, 9-11 1
Ef 4, 29-30 Bible dokonce říká, že jsme povoláni k tomu, abychom „žehnali“ (Nu 23, 20 nebo 1P 3, 8-9), že nemáme používat zlořečení – zlé slovo, ale dobrořečení, dobré slovo. 2
Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Nebo: Oz 11, 1-4 nebo 1 Te 3, 9-11 nebo 1Pt 1, 3-5 nebo Mt 5, 1-12 nebo L 2, 21-32.
Žl 90 Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože. Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Ty člověka v prach obracíš, pravíš: “Zpět, synové Adamovi!” Tisíc let je ve tvých očích, jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka. Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno: zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne. Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce. Vrať se, Hospodine! Ještě dlouho se chceš hněvat? Měj se svými služebníky soucit! Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny své dny se budeme radovat a plesat. Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám zle vedlo. Nechť se na tvých služebnících ukáže tvé dílo a tvá důstojnost na jejich synech! Odp.: Nauč nás počítat naše dny. Nebo: Žl 128, 1-2, 3-4, 5-6 odp.: verš 5: Hospodin ať požehná ti ze Siónu; Žl 103, 1-2, 13-14, 15-16, 17-18 odp.: verš 1: Dobrořeč má duše Hospodinu. Celebrant krátce vysvětlí smysl biblického textu, následují přímluvy.
Přímluvy: Pán slyší, když k němu voláme. I v této chvíli mu s důvěrou přednesme své prosby: Odp.: Prosíme tě, vyslyš nás. 1
Ne 13, 2; Dt 23,6
- Pane prozařuj svou přítomností každý krok cesty naší dnešní jubilantky a buď s ní ve chvílích šťastných i obtížných. - Nepřestaň ji chránit a vést, dopřej ji další roky života ve zdraví a pokoji a dej ať vždy ochotně přijímá tvou vůli. Lze uvést modlitbu Páně: Otče náš...
Žehnací modlitba: Bože celého tvorstva, vzdáváme ti díky za dar života. Slyš modlitby naší sestry v Kristu, která si dnes připomíná den svého narození a raduje se z darů, kterými jsi ji zahrnul: z života, lásky, rodiny a přátelství. Požehnej ji a zahrň ji svou láskou, dopřej jí další roky života v pokoji a věrnosti tobě. Prosíme o to skrze Krista našeho Pána. Odp.: Amen. Podle okolností je možno pokropit žehnaného svěcenou vodou. Celebrant uzavře obřad těmito slovy:
Závěr: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Odp.: Amen. Požehnej tě všemohoucí Bůh Otec, Syn +i Duch svatý. Odp.: Amen. Rozbor žehnání k narozeninám Účelem textu požehnání je požehnat a posvětit konkrétní osobu. Jde o slova vyslovovaná ve víře, a to jak na veřejné, tak osobní rovině. Všem žehnáním je společná fixovaná a ustálená forma. Existují konkrétní doporučené texty, které se pravidelně při této příležitosti používají. Všechna požehnání mají shodnou strukturu: úvod (znamení kříže, pozdrav nebo úvodní slovo), čtení biblického úryvku (po čtení může následovat i krátká promluva), obřad žehnání (přímluvy; žehnací modlitba, kterou celebrant pronáší se vztaženýma rukama; po modlitbě může celebrant použít svěcenou vodu, příp. okuřování kadidlem) a závěr (závěrečné požehnání jednoduchou nebo slavnostní formou1). V textu se ojediněle mohou objevit řídké archaismy (rozhojňovat se, obracet se v prach), biblická pasáž s úryvkem z žalmu je charakterizována četným opakováním (Nauč nás počítat naše dny!) a má z části specificky prozodické vlastnosti (např. dvojverší). Požehnání fungují jako performativa – když se pronáší, nastává jiná, ryze duchovní skutečnost. Jazyková znalost konkrétních formulí požehnání není dostačujícím faktorem pro 1
Viz článek Žehnání vína.
to, aby došlo k performativnímu aktu, ve kterém by nastala určitá změna, tj.osoba žehnaná by se stala osobou požehnanou. Dalším zásadním předpokladem této správně pojaté komunikační situace je vztah mezi žehnajícím, který má pravomoc žehnání udělovat, a žehnaným, který svou vůlí žehnání přijímá. Žehnání jsou tak rozdělena podle pravomocí osob, které je mohou udělovat. Některá žehnání uděluje papež, jiná biskup nebo kněz, členové řádu nebo jejich představení a některá žehnání může udělit i jáhen, katecheta, nebo dokonce věřící laik. K liturgickému žehnání tak dochází, jako u dalších performativ, pouze v kontextu daných sociálně-kulturních pravidel a zvyklostí. Slovo žehnání a jeho další formy jako žehnej, požehnej apod. je primárně spojováno s oblastí náboženskou, i když se s nimi můžeme okrajově setkat například ve zdvořilostních obratech běžné komunikace („Požehnej pánbu...“). K vyslovování slov požehnej, požehnej pánbůh dochází v nenáboženském kontextu dnes již velmi zřídka. Při loučení a poděkování lze tyto obraty ještě ojediněle zaslechnout, spíš je to však příznačné pro okruh lidí věřících. I v případě, že by se však tato slova použila při příležitosti loučení, pozdravů a díků s úmyslem vyjádřit přání duchovního dobra, mívají čistě komunikativní neuvědomělou funkci. Lze je spíše považovat za výrazy solidarity, dobré vůle, uznání a pochvaly. „V ústním vyprávění mohou být nositelem určitého emocionálního náboje. Mluvčí těchto slov používá, aby jimi manifestoval svůj postoj nebo hodnotil situaci. Tato slova se pak mohou stát zároveň signalizačními prostředky o tom, jak je mluvčí zapojen do textu.“1 Oslovování Boha a obracení se k němu v textu o pomoc je běžné. Značná část náboženské komunikace má rituální povahu. Můžeme vést spory o tom, zda formální text podle určitého vzoru má jistou návaznost na mezilidské zdvořilostní projevy a tvoří další článek vývoje a vlivu sakrální sféry.2 Závěrečné přání Jubilantka jistě dobře zná biblická slova, která Mojžíš předal Áronovi, aby jimi žehnal izraelský národ. Mojžíš vysvětluje, že když Áron na Izraelce vloží Boží jméno, tak jim požehná sám Bůh, a i kdyby se situace zdála zcela beznadějná, Bohu se nemůže vymknout z rukou. (My nakonec víme, že v síle tohoto požehnání došel izraelský lid až do země zaslíbené, do země hojnosti, země mléka a medu, do země tehdy úrodných pastvin.) Přidržím 1
Sawyer, J.F.A.& Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion. Elsevier, Oxford 2001, 242. 2 Sawyer, J.F.A.& Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion. Elsevier, Oxford 2001, 241-242.
se tedy Mojžíšovy rady a zopakuji ta slova, která tehdy zazněla, aby přinesla to, co je právě potřeba. Jsou to slova, která měla přinést světlo na cestu ve chvíli, kdy izraelský lid nevěděl kudy dál... Jsou to slova požehnání na cestu životní, cestu vědeckou, cestu osobního života, cestu, která se před naší jubilantkou otevírá dál… „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem." (Nu 6, 24-26)
Literatura: Adam, A.: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj.Vyšehrad 2001. Berger, R.: To čiňte na mou památku. Úvod od slavení mše svaté. Brno 1998. Bradáč, J.: Posvátná znamení. Olomouc 1994. De Clerc, P.: Moudrost liturgie a jak ji porozumět. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002. Dokumenty liturgické obnovy. Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 1994. Donghi, A.: Gesta a slova. Úvod do symbolické mluvy liturgie. Kostelní Vydří 1995. Encyklika Pia XII Mediator Dei (O Posvátné liturgii). In: Časopis katol. bohoslovců Museum. Brno 1948. Encyklopedický slovník češtiny. Nakladatelství lid.noviny, Praha 2002. Freeborn, D.: Style. Text Analysis and Linguistic Criticism. Macmillan Press Ltd. 1996. Galperin I.R.: Stylistics. Higher School Publishing House, Moscow 1971. Giglioni, P.: Svátosti Krista a církve. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996. Guardini, R.: O duchu liturgie. Česká křesťanská akademie 1993. Guardini, R.: O posvátných znameních. Kostelní Vydří 1992. Heather, N.: Religious Language and Critical Discourse Analysis, Ideology and Identity in Christian Discourse Today. Peter Lang 2000. Jacko, J.: Štruktúra rímskokatolíckej liturgie omšových textov. In: Studia Philologica, Annus VIII, Prešov 2001. Janáč, P.: Liturgia v našom živote. Spolok sv. Vojtecha. Bratislava 1990. Křestní obřady. Česká biskupská konference. K tisku připravilo Kostelní Vydří, Praha 1999. Kunetka, F.: Slavnost našeho vykoupení. Kostelní Vydří 1997. Kunetka, F.: Úvod do liturgie svátostí. Liturgika. Karmelitánské nakladatelství 2001. Leech, G.N.: Style in Fiction. A Linguistic Introduction to English Fictional Prose. Longman 1981. Liturgicam Authenticam, On the Use of Vernacular Languages in the publication of the Books of the Roman Liturgy. Vatican 2002. Mistrík, J.: Religiózny štýl, Štylistyka. 1992. Modlitba a jej literárne, jazykové a komunikačné hodnoty. Inštitút sociálnych a kultúrnych štúdií Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, Banská Bystrica 2000. Müllerová, O.: Mše jako dialog. In: Czlowiek – dzielo – sacrum. Opole 1998. Nash, W.: English Usage. A Guide to First Principles. Routledge and Kegan Paul, London 1986. Pokorný, L.: Liturgické reálie, Posvěcení času. ČKCH 1979. Pokorný, L.: Obnovená liturgie. Praha 1976. Pokorný, L.: Světlo svátostí a času. Praha 1981. Polc, J. V.: Posvátná liturgie. Křesťanská Akademie, Řím 1981. Rahner, K.: O svátostech v církvi. Meditace. Scriptum 1993. Richter, K.: Liturgie a život. Vyšehrad 1996. Salajka, M.: Křesťanská bohoslužba. Blahoslav 1995. Sawyer, J.F.A.& Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion. Elsevier, Oxford 2001. Sawyer, J.F.A.& Simpson, J.M.Y.: Concise Encyclopedia of Language and Religion. Elsevier, Oxford 2001. Text a kontext v náboženskej komunikácii. In: Studia Philologica Annus VIII. Prešov 2001. The Nature of Religious Language, A Colloquium. Roehampton Institute London Papers 1. Sheffield Academic Press 1996. Torkington, D.: O modlitbě. Karmelitánské nakladatelství 2002. Vella, E.: Ježíš, môj uzdravovateľ. Per Immaculatum 2002. Vojtěch od sv. Hedviky, OCD. Liturgie a duchovní život. Pastorační středisko, Praha 1997.
