PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVA) - PÁD
Název materiálu:
VY_32_INOVACE_CJ2r0102
Název sady:
Morfologie pro 2. ročník
Vzdělávací oblast:
Jazyk a jazyková komunikace
Vzdělávací obor:
Český jazyk a literatura
Téma:
Podstatná jména (substantiva) – pád
Jméno autora:
Kateřina Halaštová
Vytvořeno dne:
21.3.2013
Metodický popis – anotace:
Seznamuje žáky s mluvnickou kategorií jmen – pádem. Závěr prezentace slouží k procvičení poznatků.
Pád je morfologická mluvnická kategorie jmen, která vyjadřuje pomocí pádových koncovek vztahy jmen k jiným slovům ve větě. Tvoření slov pomocí pádových koncovek se nazývá skloňování = deklinace. Český jazyk má sedm pádů v singuláru a plurálu:
Nominativ – Kdo? Co? Genitiv – (bez) Koho? Čeho? Dativ – Komu? Čemu? Akuzativ – Koho? Co? Vokativ Lokál – (o) Kom? Čem? Instrumentál – (s) Kým? Čím?
Pády se dají členit do různých skupin – např. pády předložkové (vždy předložkový je lokál) a pády prosté (vždy bezpředložkovým pádem je nominativ a akuzativ) Tvarová homonymie = pro některé pády existují stejné tvary
1. pád chata 2. pád chaty 3. pád chatě 4 pád chatu 5. pád chato 6. pád chatě 7. pád chatou
chaty chat chatám chaty chaty chatách chatami
NOMINATIV Má ve větě jmenovací funkci. Ve větě bývá nejčastěji tímto větným členem:
a) …………………………… (Petr se dívá na televizi.) b) …………………………… (Martin je student.) c) …………………………… v případě tzv. nominativu jmenovacího (= uvádí název nebo titul nějakého díla – př. Děti čtou časopis Mateřídouška. Bydlel ve městě Brno.) d) ………………………….. (Vynálezce Edison objevil žárovku.) e)……………………………... (Choval se jako džentlmen.) f) ……………………………..(Jan Ámos Komenský, učitel národů, žil v 17. století.)
GENITIV Nejčastěji ve větě vyjadřuje přivlastňovací vztah. Ve větě bývá nejčastěji tímto větným členem: a) …………………………………. (Střecha domu byla zchátralá.) b) …………………………………. (Šel do města.)
Za slohově neobratné se považuje kumulace genitivních pádů.
DATIV Ve větě bývá nejčastěji: a) ………………………………….(Dal květiny mamince.) b) …………………………………. (Mířil ke škole.) Zajímavý je dativ sdílnosti = hlavní funkcí je navázání bližšího citového vztahu k adresátovi. V hovorové řeči je dativ sdílnosti na vzestupu. (př. Tu ti ke mně přistoupila Anička. Tak jsem ti to nakonec vzdala.)
AKUZATIV Označuje nejčastěji objekt, který se pojí se slovesem. Ve větě je nejčastěji: a) …………………………………..(Pije kávu.) b) ……………………………………(Vyrazil jsem na výstavu.)
VOKATIV Tímto pádem oslovuje či voláme. Ve větách musí být oslovení z obou stran odděleno čárkami (př. Příští hodinu si, studenti, napíšeme písemnou práci.) V neoficiální komunikaci se často nahrazuje vokativ nominativem, to je však považováno za nezdvořilou formu oslovování. Pane Novák, mám tu pro vás dopis! (chybně) Pane Nováku, mám tu pro vás dopis! (správně)
LOKÁL Jedná se o předložkový pád. Ve větě bývá nejčastěji: a) ………………………………….(Slyšel o ní.) b) …………………………………. (Procházel se po mostě.) c) ………………………………….(Četl knihu o druhé světové válce.)
INSTRUMENTÁL Ve větě bývá nejčastěji: a) ………………………………….(Promluvím si s rodiči.) b) …………………………………. (Na výlet vyrazili vlakem. Třásl se strachem.) c) …………………………………. (Stal se učitelem.)
CVIČENÍ 1 Určit pády vyznačených substantiv: Když vešli, byl pokoj naplněn slavnostní pochmurností. Na šicím stolku přikrytém bílým ubrouskem leželo pět nebo šest chomáčků vaty na stříbrném podnosu; vedle stál mezi dvěma hořícími svícemi veliký krucifix. Ema s bradou opřenou o prsa zeširoka otevírala víčka; a její ubohé ruce těkaly po pokrývce tím pomalým, příšerným pohybem umírajících, kteří jako by se už sami chtěli pokrýt rubášem. Proti ní u nohou lůžka stál Charles bílý jako socha, s očima zarudlýma jako uhlíky a bez slz, zatímco kněz opřený o jedno koleno mumlal tichá slova.
G. Flaubert: Paní Bovaryová
CVIČENÍ 2 Stanovit, jaké syntaktické funkce mají jednotlivé pády zvýrazněných slov: (např. Procházel se po louce. lokál – PU místa) Jeho otec je známý kroměřížský pediatr. Procházel se jarní přírodou. Seděl v hotelu Hvězda. Jaroslav Vrchlický, představitel lumírovců, napsal také komedii Noc na Karlštejně. Stal se vedoucím oddílu. Vánoční cukroví vonělo po celém bytě. Není dalších připomínek. Chodníky ve městě nebyly odklizeny od sněhu. Půjčil to Petrovi. Dal princezně dobrou radu. Zpíval si veselou písničku. Jmenovali ho starostou. Já ti na to nemůžu zapomenout.
POUŽITÁ LITERATURA MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy . Plzeň: Fraus, 2009. KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií . Praha: SPN, 2002. FLAUBERT, Gustave. Paní Bovar yová. Praha: Ikar, 1995. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.
